Časopis ke stažení ZDE

TIGY
Léto 2014
Obsah
Zájezd do Alp
3
Zájed do Londýna a okolí 2014
3
Zájezd do Polska
3
Maturita, maturita, maturita!
4
Stužkovák
5
Pohár hejtmana JMK
5
Den ptactva v ZOO Brno
5
Spolužák, hejtman
6
Spolupráce s partnerskou školou v Seredi pokračuje
7
Tišnov žije, Je škola budoucnost vzdělání?
8
Rozhovor se Sylvií Prokešovou
10
Moje zkušenost s detektorem kovů
11
Filmová rubrika
12
Evžen Oněgin - A.S. Puškin
13
The Hunger games - Suzanne Collins
13
Kterak jsem byl svědkem autorského čtení
14
Perličky
14
Úvodník
Všichni jistě víme, že spousta
našich spolužaček a spolužáků má
talent na psaní textů z různých
oblastí literární tvorby. Někteří
píší krásné básně, jiní poutavé
eseje, příběhy, zajímavé úvahy
nebo upřímná a jímavá líčení.
Mnozí z nich se zúčastnili různých
literárních soutěží a často byli
velmi úspěšní. Takže co si přát
jiného k Vánocům pro nás
všechny, než první sborník prací
těch nejlepších?
Doufáme, že se vám bude náš
výběr líbit a že v našem sborníku
naleznete zábavu a pohodové
počtení jak na slunné víkendové
dny, tak i na ty šedé, všední.
Přejeme všem uvedeným i
neuvedeným autorům mnoho
dalších úspěchů v literární tvorbě
a nepolevující zápal v tomto
uměleckém odvětví.
Rika
Zájezd do Alp
Zájezd do Alp se konal 10. - 14. 3. tohoto roku.
Těšili jsme se na něj už hodně dlouho.
„nalodili“ do autobusu a jelo se.
Když jsme vyrazili, bylo v Česku takové teplo, že
jsme se báli, abychom měli vůbec na čem jezdit.
Pan řidič nás však během poměrně dlouhé jízdy
rozptýlil filmy tak dokonale, že jsme ani
nepostřehli přechod do zasněžené krajiny
Rakouska.
Lyžařský areál Lachtal nabízel každému to, co si
přál. Od pohodových šesti sedaček po kotvy, od
modrých po černé sjezdovky, lehátka na
hřebenech i útulné hospůdky u turniketů.
Jediné, čeho jsme se během tohoto zájezdu
opravdu báli, byly kartáčky spolucestovatelů.
Tento zájezd se totiž nesl v atmosféře sériových
vražd a zákeřných přepadení- v průběhu pobytu
totiž hráli hru „kartáčkovanou”.
Po příjezdu na místo ubytování, kterým byla
budova patřící k ekofarmě, jsme se rozdělili do
pokojů a zhruba jsme si vybalili. Na večeři a
snídani jsme byli sice rozděleni na dívky a
chlapce, ale i tak nám chutnalo.
Zájezd se mi velmi líbil a mohu jej všem vřele
doporučit.
Jak jsme zjistili první večer na informačním
večeru, sjezdovka byla asi půl hodiny cesty
autobusem od ubytování. Lyže a snowboardy
jsme si nechávali v autobusu a každé ráno jsme
se řádně namazáni opalovacím krémem
Rika
Zájed do Londýna a okolí 2014
Začátkem příštího školního roku proběhne ve dnech 14. – 19. září poznávací
zájezd do Londýna a okolí. Doprava je zajištěna autobusem přes Německo a
trajektem z Calais do anglického Doveru. Studenti budou ubytováni po dvou až
čtyřech osobách v hostitelských rodinách s plnou penzí. V průběhu pobytu
navštíví nejznámější londýnská místa jako například Tower of London, Tower
Bridge, Oxford Street, Soho, Piccadilly Circus a další. Plánují se také dva výlety
do okolí, konkrétně do univerzitního města Oxford a letní rezidence britské
královny Winsdor Castle.
Zájezd do Polska
Ve dnech 1. – 8. června proběhne zájezd do
tišnovského partnerského města Sulejów a jeho
okolí. Zájezdu se zúčastní 18 studentů z nižšího
gymnázia a prvních ročníků vyššího gymnázia.
Studenti navštíví například Wolinský národní
park, město Štětín na řece Odře, kde se podívají
do podzemních chodeb, anebo absolvují plavbu
lodí kolem lázeňského města Swinoujscie. Také
se zúčastní projektu „Zelená škole“, jehož cílem
je vést mládež ke kladnému vztahu k přírodě.
Budou ubytování v hotelu ve Wolinském
národním parku nad jezerem Wiselka
N.
–3–
Maturita, maturita, maturita!
Maturita, zkouška z dospělosti. Týden, po kterém si většina studentů 4. ročníků tišnovských
středních škol zhluboka oddechne. Na gymnáziu se pod čtyřletým kantorským dohledem ženského tria
"Daňková, Lanková, Vašíčková" vydá na potítko zhruba 90 studentů.
Jste nervózní za svoje studenty?
Určitě, každý učitel prožívá se studenty celou dobu jejich studia a období maturity obzvlášť. Čeká určité
výsledky a doufá, že se jich dočká.
Co byste si přála, aby si studenti odnesli z období na gymnáziu?
Hlavně co nejlepší mezilidské vztahy, o tom naše škola je, to je pro ně nejdůležitější. Také vědomosti,
které se jim postupně spojí dohromady v mozaiku.
Jaký je podle vás obecný význam maturit?
Je to první velká zkouška, která ověří nejenom vědomosti, ale hlavně psychickou odolnost. Spousta
studentů těžko snáší psychický tlak, hůře se s ním vyrovnává, proto si myslím, že je maturita
nejnáročnější zkouška v životě.
Takže nesouhlasíte s názorem "Každá zkouška na vysoké je rovna maturitě"?
Každá zkouška na vysoké je vědomostně mnohem těžší než maturita, jsou takové. Ale ten tlak rodiny,
školy, ta očekávání jsou tady mnohem silnější.
Učitelka matematiky
Zítra tě čeká maturita, cítíš tlak rodiny a příbuzných? Co ti pomáhá překonat nervozitu?
Čeká, čeká. Tlak rodiny je enormní protože pořád ještě všichni považují můj úspěch/neúspěch u maturity
za klíčový milník na mé cestě životem. Nervozitu přebíjím tak, že jsem se to naučil, cvičím jógu a vím, že
to zvládnu. Nervózní nejsem.
Jak vnímáš maturitu jako takovou? Co říkáš na státní formu?
Myslím si, že k maturitě je připuštěno příliš mnoho lidí a minimálně polovina by tam být neměla. Státní
forma maturity je holý nesmysl. Nerozumím tomu, proč by gympláci, středoškoláci i učni měli mít
stejnou úroveň zkoušky. To je přece hloupost.
Kolik času jsi věnoval učení a považuješ studium, kterým si prošel, jako dostatečnou
přípravu?
8 let! Né, teď vážně. 8 let jsem se flákal, učil jsem se zhruba týden ale to je asi kvůli tomu, že maturuju z
jednoduchých předmětů. Na druhou stranu je to každého volba, z čeho bude maturovat a pokud se někdo
vymlouvá na to, že on má těžší předměty, je to k smíchu.
Co se týká studia jako přípravy na maturitu, myslím, že by stačil poslední půl rok. Zbývajících 7 a půl let
bylo spíš, aby učitelé měli práci.
Silvie Čechová, 7. ročník
–4–
Stužkovák
Stužkovák. Nikdy jsem tohle slovo neslyšela.
Máma mi to musela vysvětlit: ples pro
maturanty. Později pro mě bylo velký
překvapením, že se budeme účastnit. Jsem
teprve ve třetí třídě a tohle byl můj první ples.
Hlavně jsem se těšila na svou sestřenici, kvůli
které jsme tam také šli.
vážně se mi to moc líbilo. Všichni postupně
přecházeli a usmívali se. Potom někdo přišel na
podium a zanedlouho se k němu dostavili i další
kluci a začali zpívat a vyslíkat se před nějakou
paní, asi jejich paní učitelkou. Moc se mi líbil
nápad, jak to všechno šlo pozpátku a vážně by
mě zajímalo, jestli ten stromek doopravdy
shodili. Druhá třída se hezky představila a
všechny reklamy jsem znala z televize, takže
jsem se na konci doopravdy smála. Poslední
třída se představovala opravdu dlouho, možná až
moc dlouho. Video s Harrym Potterem mi přišlo
taky super, protože bylo vážně vtipné a
poznávala jsem v něm některé učitele, o kterých
doma mluví moje sestra.
V hale, ve které se ples konal, bylo hrozně moc
lidí. Všichni byli vyšší než já a vládl tam velký
zmatek. Cítila jsem se hrozně nepatrně: chtěla
jsem mít takové šaty, jaké měli ostatní holky.
Bohužel moje okukování přerušila mamka,
protože jsme šli kousek dál, zřejmě do hospody
potkat s tetou a strýcem. Bylo to ještě horší než
předtím. Všichni stály a pokřikovali k pultu. Bylo
mi hrozně líto pana číšníka. Musela jsem tam
hodně dlouho stát a nikdo se se mnou nebavil
jako obvykle.
Potom hrála moc pěkná hudba a všichni
tancovali. Také se mi moc líbilo vystoupení
irských tanců a jednoho páru. I když jsem chtěla
ještě zůstat, tak jsem musela jít domů, protože
máma říkala, že je na mě moc pozdě. Doufám, že
mě příští rok vezmou zase sebou.
Pak začalo další čekání, protože se prý měli
představovat třídy, ale pořád to nezačínalo.
Mimo to jsem stála za někým hrozně vysokým,
takže jsem nic neviděla. Konečně se začalo a
S.
Pohár hejtmana JMK
Jako každý rok se i letos konal florbalový zápas
„O pohár hejtmana JMK”. Letošní, již pátý
ročník se konal dne 10. 4. 2014. Organizace
tento rok „padla“ na paní prof.Wágnerovou,
která tuto povinnost bravurně zvládla společně s
týmem pomocníků ze třídy Sexty. V turnaji se
utkalo 7 týmů středních škol a gymnázií JMK.
Tento rok putovní pohár získal tým z „ Jarošky“
z Brna. Ti se ve finále utkali s naším týmem a
pravděpodobně štěstí stálo při nich. Jak se říká:
„Sláva vítězům, čest poraženým.”
Ceny předali ředitel našeho gymnázia pan Karel
Švábenský a starosta města Tišnova pan Tomáš
Komprs. Hejtman JMK pan Michal Hašek letos
bohužel nedorazil, ale věříme, že příští rok mu to
pracovní záležitosti dovolí.
Chtěli bychom poděkovat panu hejtmanovi JMK
Michalu Haškovi za podporu, panu řediteli
Švábenskému za skvělé zázemí, paní profesorce
Wágnerové za organizaci, starostovi města
Tišnova panu Komprsovi za ceny pro hráče,
našemu týmu za úžasné 2. místo a také všem,
kteří fandili a podporovali naše hochy při hře.
Rika
Den ptactva v ZOO Brno
tým z NG ve složení Kristýna Lipovská (se), Jitka Večeřová (se), Šimon Magyar ( te), Lukáš Pospíšil (te)
obsadili 2. místo. Soutěže se zúčastnilo 18 skupin z gymnázií a ZŠ z JMK.
–5–
Spolužák, hejtman
Poslední den maturit. Většina čtvrtých ročníků našeho gymnázia už pomyslný "práh dospělosti"
překročila a spokojeně očekává předání maturitního vysvědčení. Nervy několika studentů však byly
napínány déle. Ať už jsou za to rádi nebo ne, kdo může říct: "Na moji maturitu se byl podívat pan Hašek,
hejtman!" ?
Cítíte melancholii, když procházíte těmito chodbami?Rád si připomínáte časy strávené
na tišnovském gymnáziu?
Určitě cítím. Nechtěl jsem, aby to byla nějaká strohá, úřední návštěva. Poměrně neutřele jsem, hned na
chodníku, začal panu řediteli tykat, protože veřejně říkám, že si tykáme roky a budeme si tykat i dál, jako
Karel a Michal, nikoli jako ředitel a hejtman. S časem se zkrátka funkce mění. Jsem hrdý na tišnovské
gymnázium a dávám to patřičně najevo i v pozici jihomoravského hejtmana. Prošel jsem školou, podíval
se do učeben, kam jsem i já chodíval, viděl ty změny, ale i místa, která zůstala téměř nedotčena. Nenechal
jsem si ujít příležitost setkat se s učitelským sborem, jsou tu lidé, kteří si mě pamatují ještě ve školních
lavicích. Krátce jsem viděl maturitu a klobouk dolů. Porovnával jsem rozdíl mezi současnou státní
maturitou a tím, co jsme zažili my. V těchto dnech to bude dvacet let výročí mojí maturity. Vžil jsem se do
role vás, studentů, které maturita čeká, vzpomněl jsem si na "svaťák", nástup na maturitní týden,
dokonce si vybavuji jednotlivé otázky, které jsem dostal. Doma mám schované i papíry z potítka s
razítkem gymnázia... A pak už jen ta výborná nálada po vyhlášení výsledků. Gymnázium Tišnov považuji
za kvalitní, které dobře připravilo nejenom mě, ale jak mám možnost pozorovat, i další lidi, pro studium
na vysokých školách. Nejen hejtman, ale i další významné funkce jako lékaři, vědci, podnikatelé, ti
všichni jsou dobrou vizitkou.
Co byste vzkázal těm, které maturita teprve čeká, máte nějaký tip na překonání
nervozity, se kterou se jistě často setkáváte?
To je u každého individuální věc, všem "spolužákům", protože vy jste moji spolužáci, bych chtěl vzkázat,
že maturita je velmi důležitá věc, je to práh a vstup do dospělosti. A i když ta přísná maturitní komise
vypadá, že chce potopit a hledat vše skryté v zákoutích našich mozkových závitů, není tomu vždy tak.
Učitelé jsou tam často i proto, aby s vámi zrekapitulovali ty čtyři roky, pomohli a podpořili. Je třeba mít z
maturity přirozený respekt, není třeba se jí bát, ale důležitá je i zodpovědnost a správný přístup. Nicméně
všem držím palce, přeji gymnáziu co nejlepší statistiku, která byla vždy velmi slušná, také studenty, na
které může být pyšné a obráceně, aby i studenti byli pyšní na něj.
Když se vrátím hluboko do vašich studijních let. S politikou jste začínal poměrně brzy,
měl jste už na gymnáziu politické ambice?
Čisté politické ambice jsem ještě neměl, pro připomenutí, maturoval jsem v roce 1994. Ale pravdou je, že
už tehdy jsem cítil zájem o veřejné věci v místě mého bydliště, vedlejším Drásově, kde jsem zhruba v té
době započal spolupráci s radnicí. Jednalo se o natáčení místního zpravodaje, který se jednou za čtrnáct
dní vysílal místní "kabelovkou". Dnes na to vzpomínám s velkou legrací. Politika mne oslovila až při
studiu na právnické fakultě. To nás nenapadlo, když jsem naposledy vycházel ze dveří gymnázia, že se
sem jednou vrátím jako statutární zástupce jeho zřizovatele.
Jak byste se tedy charakterizoval jako žák? Byl jste jeden z těch velmi snaživých nebo
vtipálek?
Sám o sobě si nemyslím, že bych byl nějakým zdrojem vtipů, ani ve třídě, ani nyní, ale spíš si myslím, že
jsem byl člověk, který se snažil dávat třídní kolektiv dohromady. Přišli jsme s pár nápady, třeba školní
Miss. To byla úžasná věc. Když jsme to řekli panu řediteli poprvé, tak nám nevěřil, že to myslíme vážně.
Nakonec se vše povedlo, akce byla fajn, oslovila celý Tišnov, my jsme byli šťastní, že dva dny chystáme
Miss... Nebo zimní radovánky bez nového ústředního topení, kdy se stály fronty k panu školníkovi, aby si
vybral, kdo s ním půjde skládat uhlí. Pan profesor Hanus z okna volával: "Chlapci, písemka!" a my jsme
pod okny házeli to uhlí do staré kotelny. Vybavuje se mi milion takových vzpomínek, které bych vám
mohl povídat, ale to si necháme zase do příštího rozhovoru.
Silvie Čechová
–6–
Spolupráce s partnerskou školou v Seredi pokračuje
Již několikátým rokem pokračuje spolupráce mezi naší školou a Gymnáziem Vojtecha Mihálika v Seredi.
Na počátku byly společné práce v rámci mezinárodního projektu Comenius, následovaly studentské
výměny, které umožnily zúčastněným žákům seznámit se s realitou života v sousední zemi, ke které nás
poutají historicky přátelské vazby. Uskutečnilo se i několik sportovně zaměřených vzájemných návštěv.
V posledních letech se spolupráce plánuje tak, že v jednom školním roce probíhá vzájemná výměna
studentů a v následujícím školním roce je realizován program se sportovním zaměřením. Právě sportovní
aktivity byly organizovány v letošním školním roce. Studenti partnerských škol mohli změřit své síly
během školního roku 2013-14 dvakrát. Na podzim 2013 v rámci oslav MSD navštívila skupina
slovenských studentů naše gymnázium.
Do programu sportovních soutěží během MDS byla zařazena přátelská sportovní utkání.
23. 4. 2014 byli tišnovští sportovci přivítáni v partnerské škole v Seredi. Uskutečnila se zde přátelská
sportovní utkání ve florbalu a ve volejbalu. Výkony sportovců byly výborné
a vyrovnané. Tišnovský volejbalový tým zvítězil, ve florbalu byli úspěšnější slovenští sportovci.
V příštím školním roce je v rámci spolupráce s partnerskou školou opět plánována studentská výměna.
Akce proběhne v případě zájmu ze strany studentů. Může do ní být zapojeno 10-15 žáků (někteří se již
přihlásili). Vzhledem k tomu, že se jedná o studentskou výměnu, jsou děti během pobytu na Slovensku
ubytovány v hostitelských rodinách, které se podílí i na organizaci programu výměny. Při návštěvě
slovenských dětí v Tišnově budou naopak bydlet slovenské děti v rodinách svých českých partnerů. Obě
školy vytvoří
pro účastníky výměny program. Případní zájemci o účast výše popsané studentské výměny se mohou
hlásit u PhDr. Holubové, kde je možno získat další informace.
Kontakty partnerských škol jsou
dlouhodobě finančně podporovány prostředky MěÚ Tišnov.
Děkujeme.
–7–
Tišnov žije, Je škola budoucnost vzdělání?
Škola a vzdělání. Dva termíny, které spolu úzce souvisí. Někdo by možná řekl, že se sobě rovnají, že škola
je synonymem vzdělání, že jedno bez druhého nelze. První ze série přednášek nově vzniklé iniciativy
Tišnov žije, "Je škole budoucnost vzdělání?", může působit provokativně. To že školství v České republice
dlouhodobě strádá, je pro většinu z nás zřejmé, ale rovnou ho zrušit? Neposílat děti do školy si snad
nedokáže představit nikdo a ten, kdo by to chtěl navrhovat, musí být zaručeně blázen. Jaké jsou jiné
alternativy? A je vůbec toto pravou podstatou myšlenky Ondřeje Šteffla?
Majitel společnosti SCIO, bývalý ředitel pražského gymnázia PORG- První obnovené reálné gymnázium s
velmi liberálním pohledem na svět, navštívil 3. dubna Tišnov, aby informoval, varoval, nastoloval otázky
a možná i částečně provokoval…
Koncept přednášky byl jednoduchý: výklad, diskuse s odbornou porotou (zasvěcení lidé typu učitelé,
podnikatelé, studenti) a prostor pro případné dotazy z řad publika. Že se celý tento plán poněkud změní a
z výkladu se stane spíše diskuze, ale místo odborné poroty budou hlavními aktéry publikum (ponejvíce
pak učitelé zdejšího gymnázia) a z prostoru pro případné dotazy se stane prostor pro postřehy odborníků,
zaskočil nejen organizátory, ale i samotného Šteffla.
"Tolik lidí jsme nečekali, je to nádhera..." R. Kučera
Prostory propůjčilo gymnázium, "kaskádovitá" třída zeměpisu a dějepisu by se výborně hodila, kdyby
byla zhruba o polovinu větší, dorazilo totiž nad očekávání "vzděláníchtivých diskutérů", odhadem zhruba
100 lidí. Vydýcháno bylo během tří minut, takže okna dokořán a ejhle, přednáška doplněná hlukem z
ulicí projíždějících aut.
"Je to úžasné, vidím, jak Tišnov žije. Měl jsem strach, že tady budu sám, že přijdou tři lidi, děkuji, že jste
dorazili." Za potlesku vstupuje drobný, starší pán s čiperným pohledem, možná malinko provokatér,
napadá mě hned, jak ho vidím. " Přednášky se obvykle začínají tak, že dotazy jsou na konci, ale já to chci
udělat naopak, ptejte se nejdřív vy. " Tím vlastně nevědomky startuje sérii otázek a dotazů, která v
podstatě neskončí, i když reálně odpoví zhruba na polovinu z nich a to ještě přeháním.
"Loď se potápí a my řešíme, jestli má posádka papíry!" O. Šteffl
"No ano, to už jsem ale viděla," reaguje jedna z profesorek "hostitelské školy", když se na interaktivní
tabuli objeví schéma dvou bublin navzájem asi z jedné pětiny propojených. V jedné je napsáno
VZDĚLÁNÍ a v druhé ŠKOLA. "To je takové běžné nedorozumění, že pod pojmem vzdělávání je jen to, co
se naučíme ve škole, ale všechny výzkumy ukazují, že potřebné pro naši práci a život se učíme někde
jinde." Rčení "život je ta největší škola" známe, ale stačí to? Další obrázek, potápějící se loď, kolem kry,
uvnitř zaručeně chaos. Je toto naše školství? "Místo toho, abychom tuto nepřipravenou loď, které hrozí
ze všech stran nebezpečí, opravili, řešíme stále věci uvnitř. Jestli má být na první palubě k obědu
svíčková nebo řízek. Vznikají samozřejmě i nepříjemné otázky, například že v kajutě došel toaletní papír,
ale problémy kolem ní jsou mnohem závažnější a mluví se nich velmi málo."
Míst, kde se dnes mimo školu dá docela solidně vzdělat je hodně: MOOC, Minerva, Khan Academy,
Naučmese.cz, Mimoškolu.cz, HelpOuts, PZPEducaion, TED… Internetové stránky, z jejíchž odkazů, videí
a online kurzů se z vás může stát "odborník" na libovolné téma. "Já bych chtěl jenom říct, že jsem si
skoušel některé tyto kurzy a mně se to líbí víc od naší paní profesorky Švábenské." Krásná reakce na
internetové vzdělávání rozesmála celou učebnu a samotný Šteffl paní profesorce zatleskal. "Tak dobře, já
couvnu a řeknu, že každý nemá takové štěstí a nemá profesorku Švábenskou." Výše zmíněné stránky by v
současnosti mohly jednoduše suplovat učitele, od nichž děti látku nechápu, a mají v ní mezery, jestli je
časem i nahradí, je ve hvězdách.
–8–
Máme se ve školách půl roku učit jak někoho zabít?
Asi všechny překvapilo, s jakou vervou se pan Šteffl opřel do známe hry WOW. "Když to spočítáte, tak
rozpočet této hry je 24 miliard ročně, to je čtvrtina rozpočtu českého školství. Musí vzniknout
organizovaná skupina a naučit se tuto hru ovládat je velmi obtížné, když se na to podíváte, tak to není o
nic jednodušší než kokpit letadla. Trvá půl roku, než se dostatečně zdokonalíte." Co je tedy motivací pro
děti, které se nejsou ochotny naučit látku zadanou ve škole, pro zvládnutí ovládání "herního kokpitu"
World of Warcraft? A co jim to dá? "Ano, takže neučme se číst, učme se půl roku počítačovou hru. Mě to
pobuřuje, že bych se měl půl roku učit něco, co mi k ničemu nebude, jen abych mohl někoho zabít. To mi
přijde zbytečné." Jako výměna za čtení a počítání určitě. Myšlenka však spočívala v poukázání na
chybějící motivaci ve školách, která se dnes vesměs proměnila v honbu za známkami, zdařilými
přijímacími zkouškami, tituly, což ovšem nesdílí všichni žáci. A také na to, že se ve WOW nevědomky
naučíte mimo angličtinu velmi dobře organizovat skupinu lidí, vymýšlet složité strategie a v podstatě je z
vás "hotový manažer".
Další "krou" kolem naší potápějící se lodi je rychlost změn v dnešním světě. Dítě ví, že roste do jiného
prostředí, než je dnes a na jaké ho škola připravuje, mělo by počítat i s možností nezaměstnanosti. Škola
by ho měla na tuto alternativu připravit, aby bylo schopné čelit životu bez práce a umělo se seberealizovat
i jinak. Jak velký je to problém, nakolik hrozí, že se s ním budeme my studenti jednou potýkat a jeho
samotné řešení je ale na další přednášku.
"Kdyby se děti učily mluvit ve škole, byla by půlka národa němá."
O.Šteffl
Jak to na vás působilo? Když jste přišel, vypadal jste překvapeně možná až vyděšeně…
Vyděšeně ne, mně to přišlo úžasné, kolik se tu sešlo lidí. Tišnov je vlastně malinké městečko a takový
zájem je prostě skvělý.
Setkáváte se i jinde s negativními názory? Tady na vás lidé docela "útočili".
Ale to je běžné. Tady dokonce kromě toho jednoho studenta (reakce na hru WOW, pozn. red.), který byl
ještě dost mladý, byly vesměs běžné reakce. Někdo mě nazval "jdoucím proti proudu", já bych to tak silně
neformuloval a myslím si, že většina lidí o tomto nikdy nepřemýšlela a buď je to pro ně překvapení, nebo
jsou zaskočení, takže ty negativní reakce jsou hodně časté.
Já jsem vaše sdělení pochopila jako neshledávat školu jediným zdrojem vzdělávání a
snažit se v jakémkoli věku, ne, jen v tom studentském, vzdělávat mimo školu, brát život
jako místo, odkud bereme informace a kde se vzděláváme. Je to správně? A myslíte, že
jste byl pochopen? Nebo jsme se pořád motali v tématu školství a co je špatně?
Bylo tu hodně lidí a všem do hlavy nevidím, myslím, že jste to zformulovala správně a hezky. Zdrojů
vzdělávání je celá spousta a studenti i dospělí, všichni, z nich můžeme čerpat úžasné věci a míň spoléhat
na to, že se vše dozvíme ve škole. Je pravda, že všichni si to asi neodnesli, ale jsem si jist, že mnozí ano.
Silvie Čechová, Gym. Tišnov
–9–
Rozhovor se Sylvií Prokešovou
Proč jste se rozhodla pro studium francouzštiny?
Pro studium francouzštiny jsem se rozhodla na gymnáziu, přestože tam, kde jsem studovala, se tenkrát
nevyučovala. Zajímala mě především francouzská literatura, film a hudba, s tím související obecně
kultura. Začala jsem se učit proto soukromě, abych mohla číst v originálech knihy, vidět filmy, rozumět
textům písní. Brzy jsem zjistila, že francouzský jazyk je to, čím se chci v budoucnu profesně zabývat.
Odkdy francouzský jazyk studujete?
Začala jsem se sama učit asi v 16 letech, dokonce někdy i tajně pod lavicí ve škole. Po maturitě jsem
nastoupila na roční kurz státní jazykové školy, kde jsem se věnovala studiu i 8 hodin denně. Na konci
tohoto roku jsem udělala všeobecnou státní zkoušku z francouzštiny, přijímací zkoušky na FF MU v Brně,
kam jsem byla přijata, později jsem měla to štěstí studovat přímo ve Francii.
Co je podle vás na tomto jazyce nejtěžší?
Domnívám se, že pro porozumění ústí je nejtěžší zvyknout si na vázání ve francouzských větách, kde
hranice mezi jednotlivými slovy i větnými celky zanikají, rozeznat slova ve větách. Je důležité poctivě se
naučit a procvičovat správnou výslovnost. Kdo sám nesprávně vyslovuje, mívá dlouho potíže s
porozuměním rodilým mluvčím. V gramatice je to komplexně struktura slovesných časů a způsobů,
potíže činí zvláště časová souslednost. V písemném projevuje to jednoznačně struktura a logická výstavba
textu.
Máte vztah k francouzské kuchyni?
K francouzské kuchyni mám velmi kladný vztah, velmi ráda a často vařím, francouzská jídla asi vůbec
nejraději, zvláště ta domácká a pocházející z prostředí francouzského venkova.
Někteří studenti si myslí, že studium francouzštiny je nepraktické. Jak byste jim tuto
myšlenku vyvrátila?
Napadá mě, že tato myšlenka není ani tak myšlenkou samotných studentů jako jejich rodičů, kteří často
výběr druhého jazyka svých dětí ovlivňují. Často je to způsobeno obavou, že nebudou jazyk sami zvládat,
že v rodině jim nemá kdo pomoci (narozdíl od němčiny a ruštiny), mýtem o složitosti tohoto jazyka.
Přitom znalost francouzštiny otevírá studentům obrovské možnosti např. v oblasti vysokoškolského
studia a stáží nejen ve Francii, v nepřeberném množství oborů. Je zajímavé vědět, že na většinu VŠ ve
Francii není třeba dělat složité přijímací zkoušky, cizinci však prokazují znalost
francouzského jazyka na úrovni min.B2, u některých oborů C1. Francouzština je také úředním jazykem
EU, stejně jako angličtina, je jazykem diplomacie a práva, vrcholné politiky, ale také jazykem sportu úředním jazykem mnoha mezinárodních sportovních federací,
olympijských her atd. "L'anglais est la langue de communication, le francais reste la langue
d'excellence".
Pokračování na další straně
– 10 –
Studentům můžete poskytnout zázemí pro vykonání zkoušky z francouzského jazyka.
Prosím popište nám zkoušku DELF.
Jazyková zkouška DELF je francouzská státní jazyková zkouška, ověřující úroveň znalosti francouzštiny
dle evropského referenčního rámce jazyků. Má celkem 4 úrovně - A1, A2, B1, B2. Pro úrovně C1 a C2
slouží zkouška DALF. Na základě úspěšného složení zkoušky obdrží kandidát francouzský diplom s
doživotní platností. Kromě zkoušek určených pro dospělé existují verze DELF Prim - pro děti do 12 let,
DELF Junior a DELF Scolaire pro mládež a studenty středních škol. Zkoušky DELF Scolaire je možno
konat přímo na půdě školských zařízení, při dostatečném množství kandidátů a jsou cenově zvýhodněny.
U DELF Junior i DELF Scolaire lze zvolit odpovídající úroveň od A1 do B2. Jejich platnost je rovněž
doživotní, stejně hodnotná jako klasická verze DELF pro dospělé. Může tedy sloužit, v případě DELF B2
jako doklad o znalosti jazyka pro studium na VŠ ve Francii například, pro
získání stáže nebo zaměstnání. Více informací poskytne v ČR Francouzský Institut v Praze nebo
Francouzské Aliance.
Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha a film?
Těžko bych uvedla pouze jednu knihu a film. Obecně jsou to knihy se silným emocionálním nábojem,
kterými člověk dokáže žít a celý se zaujmout, podobně je to s i filmy.
Co ráda děláte ve volném čase?
Mým současným koníčkem je život na venkově :-). Mám to štěstí mít prostor a moci chovat zvířata, které
miluji. Obzvláště koně a jezdectví, francouzská jezdecká škola například, " école de légérté".
Společně s manželem provozujeme jezdeckou školu a klub (www.mansberk.com). Ve volném čase
působím jako poradce alternativní veterinární medicíny. Dá se říct také, že i moje rodina je mým
koníčkem.
Děkuji za poskytnutí rozhovoru.
Moje zkušenost s detektorem kovů
Různí lidé mají různé koníčky. Někdo sbírá známky, květiny, někdo vaří, jezdí na kole, chodí na ryby,
jinými slovy lze u každého z nás najít nějaký koníček, kterému se ve volném čase věnuje. Zde bych se
zmínil o mé (možná pro mnohé netradiční) zálibě – hledání s detektorem kovů.
Nemyslete si, že jde jen o chození po lese s detektorem a hledání pokladů. V tom případě jste na omylu!
Hlavním smyslem je sice najít něco zajímavého, ale jak se říká, cesta je cíl. Po několikahodinové
„procházce" po lese, kdy najdete jen šroubky nebo víčka od piva, budete rádi, když narazíte například na
německou psí známku (identifikační známka vojáka, kde je obvykle vyraženo číslo vojáka a jednotky).
Nálezem však vaše pouť nekončí. Musíte nalezenou věc očistit, zakonzervovat. Když provedete všechny
tyto kroky, přijde vaše odměna v podobě mnohdy časově náročného hledání informací, co jste to vůbec
nalezli. Já osobně mám tuto část nejraději, neboť vedlejším produktem hledání jsou informace, kterým
vás nikdo nikdy nenaučí a mohou vám být užitečné při dalším bádání.
Shrnul bych tedy, že každému se nepoštěstí najít valouny zlata, skryté poklady, tajné skrýše s cennostmi.
Hlavní odměnou by pro vás měla být radost z toho, když si můžete říct, že jste danou věc našli právě vy a
znáte její příběh.
Martin-Petr Tlustoš
– 11 –
Filmová rubrika
Ve filmové rubrice vždy najdete článek o jedné filmové klasice a jedné novince, na kterou ještě můžete
zajít do kina.
Vykoupení z věznice Shawshank
Film na motivy povídky Stephena Kinga natočil roku 1994 režisér Frank
Darabont (Zelená míle, The Walking Dead).
Mladý bankovní manažer Andy Dufresne (Tim Robbins) je v roce 1947
odsouzen k dvojnásobnému doživotnímu trestu ve věznici Shawshank za
vraždu své ženy a jejího milence, přestože tento čin popírá a důkazy
předložené obžalobou nejsou příliš spolehlivé. Ve vězení se posléze spřátelí
s doživotně odsouzeným Redem (Morgan Freeman) a společně se snaží
přežít v nelidském prostředí vězeňského systému.
Už jen kvůli úžasnému hlasu Morgana Freemana doporučuji shlédnout
tento film výhradně v originále.
Zajímavost: I přesto, že Vykoupení z věznice Shawshank je nejlépe
hodnoceným filmem na online databázi IMDb a také na Česko-Slovenské
filmové databázi, v kinech nebyl nijak zvlášť populární. Roku 1994 byly
totiž natočeny i další velmi úspěšné filmy jako Forrest Gump nebo Pulp
Fiction. Velmi populárním se proto tento film stal až po odvysílání v televizi.
N.
Pompeje
Film natočil režisér Paul W.S. Anderson.Moc pěkná hudba, výprava,
záběry na město a sopku. Není to moc náročný film, protože ve scénáři se
nevyskytují příliš dlouhé rozhovory, ale spíše volání o pomoc. Nechce se
mi počítat, v kolika filmech se vyskytl podobný děj – otrok, který musí
čelit bohatšímu protivníkovi, který si chce vzít jeho milovanou, se kterou
se mimochodem viděl jednou.
Do toho se chce pomstít muži, který zabil jeho rodinu, ale plány mu začíná
křížit probouzející se sopka. Ale to nevadí, ono to spraví těch pár
zpomalených záběrů na město doplněných epickou hudbou. Ve snímku se
objevuje hodně krve…vlastně se tam někdo mlátí skoro pořád, ale
samozřejmě bojovníci nemají vršek od trička a všichni nejspíš chodí
pravidelně do posilovny. Nebylo to špatné, ale dívat se na to znovu budu
jenom kvůli Kitu Haringtonovi (Jon Snow z Hry o trůny). A zkuste hádat,
kdo na konci umře. 
G@i
– 12 –
Evžen Oněgin - A.S. Puškin
Román ve verších, ve kterém se seznámíme s Evženem Oněginem. Je to
mladý floutek znalý potěšení světa. Už ho nebaví ruská šlechta a zvyky
vyšších tříd v Petrohradě. Dědí dům na venkově a stěhuje se tam.
Na venkově se baví četbou a bloumáním po okolí. Zde se seznámí s
Vladimírem Lenským a rodinou Larinových. Kam ho Lenský zavede, aby
ho seznámil se svojí snoubenkou Olgou. Avšak Olga má sestru Taťánu.
Táňa se dříve nezajímala o muže a žila pouze pro romány, kterým ženy
podléhají od dávnověku. Po seznámení s Oněginem Táňa zažívá nové
pocity. Přemožena skrývanými city píše Evženovi dopis, který je dodnes
nejznámější části románu.
Jak příběh dopadl? Jak Oněgin zareagoval na cituplné a upřímné
vyznání? To se můžete dozvědět na stránkách knížky, která je i sice ve
verších, ale přesto čtivá a poutavá.
Jako mnoho dalších knih se i tato dočkala filmové adaptace. Ta je i přes
drobné změny v ději skvělou variantou pro neochotné čtenáře.
Knihu jsem četla dvakrát a i napodruhé se mi líbila a zaujala mě. Její verš
dokonale umožňuje autorovi, který často do děje sám vchází, upravovat spád vyprávění.
Rika
The Hunger games - Suzanne Collins
V této trilogii se ocitáme na
postapokaliptistické Zemi, kde
svět, jako ho známe, neexistuje.
Na místě dnešní Severní
Ameriky leží země Panem s
hlavním městem Kapitolem.
Panem byl rozdělen na třináct
krajů. Každý kraj měl svůj úkol a
specifické zaměření. Například v
prvním kraji se obyvatelé
soustřeďují na výrobu luxusního
zboží a zpracování drahých
kovů.
Sedmý
kraj
jsou
dřevorubci, jedenáctý zemědělci
a v třináctém byly jaderné elektrárny.
možnost získat si na svoji stranu
bohaté sponzory a podpořit tím
svoje možnosti ve „hrách”. Po
výcviku jsou děti dopraveny do
arény. Tam začíná údery gongu
hra na život a na smrt. Přežít
může jen jeden.
V první knize se seznámíme s
hlavní hrdinkou Katniss, která
pochází z dvanáctého kraje. Aby
uživila sebe, svoji matku a
mladší sestru, loví nelegálně v
lesích. Po nešťastném slosování
se nabídne jako dobrovolnice a
jde do arény bojovat o svůj vlastní život.
Vše se změnilo, když lidé třináctého kraje
povstali proti nadvládě Kapitolu a proběhla
krutá válka. Třináctý kraj byl srovnán se zemí a
ostatním krajům je jejich podřadnost a podřízení
Kapitolu připomínána každý rok. Kapitol koná
každý rok krvavé a brutální HLADOVÉ HRY. Z
každého kraje je vylosován jeden chlapec a jedna
dívka ve věku od dvanácti do osmnácti let jako
splátci daného kraje. Ti jsou odvezeni do
Kapitolu a představeni celému Panemu. Projdou
krátkým výcvikem přežití, během kterého mají
Jak hry skončí? Jak dopadne Panem? Co se
doopravdy stalo s třináctým krajem? Přečtěte si
sami. Ve všech knihách z této edice na vás čeká
spousta překvapení, zvratů, které změní váš
názor na hlavní postavy z knih, a hlavně naděje.
Já jsem knihy četla jedním dechem a odtrhla
jsem se až n konci posledního dílu.
Takže heslem z knih: „Šťastné hladové hry, a
ať vás stále provází štěstěna.”
Rika
– 13 –
Kterak jsem byl svědkem autorského čtení
Jednoho dne se mi naskytla příležitost zakusit trochu té povznášející literatury, a jelikož nabídka přišla
od samotné představitelky autorského čtení, nemohl jsem tuto příležitost propásnout. Vzhledem k tomu,
že nic podobného jsem zatím nezažil, zmítala mnou zvědavost, ale zároveň pocit strachu. Nicméně přese
všechno jsem nasedl do vlaku a po pár desítkách minut marného tápání po Brně jsem našel onen
svatostánek, ve kterémže se měla tahle intelektuální a podle mých představ zatím snobská společnost
sejít.
Při vstupu do kavárny mě číšník nasměroval vzhůru po dlouhých schodech do zapadlé podkrovní
místnůstky. Dorazil jsem přesně pět minut před začátkem a k mému zděšení jsme byli v místnosti tři, a to
včetně autorky. Usadil jsem se do rožku na matrace a čekal, co se bude dít dál. Sledoval jsem svoje okolí a
připadal si jako růže v trní, s tím rozdílem že já byl to trní a okolo mě kvetly samé růže. Růže popíjející
víno a probírající vývoj všemožných literárních směrů, zatímco já si nad svým pivem marně lámal hlavu,
jak se zapojit do konverzace. Po pár minutách se skupinka k mému klidu rozrostla. Moje dřívější pocity
opadly při pohledu na některé „máničky“ a fialovlásku ve velice extravagantních gládácha. Říkal jsem si,
že ve své představě namyšlených snobů jsem tuhle společnost vcelku podcenil.
Poté, co se všichni svým způsobem aklimatizovali, začala předčítat autorka píšící pod uměleckým
pseudonymem Bernadeta Tabáková. Z řeči jsem pochopil, že je představitelkou průkopnického zobrazení
zvaného magický tišnovský realismus, což jsem ve svých nezkušených očích považoval za nějaký přechod
mezi naturalismem a realismem s občasnou vsuvkou něčeho na zasmání. Musím uznat, že tvorbou jsem
byl vcelku potěšen, jen jsem neustále marně očekával, kdy se mezi tou haldou poezie konečně objeví
nějaký ten delší, celistvý, neveršovaný text, což je mi povahou mnohem bližší.
Svou tvorbou se přišla pochlubit ještě jedna slečna. Mohla být vcelku dobrá, což jsem bohužel z jejího
přednesu nedokázal vypozorovat, protože mezi každou básní předesílala, že brzy bude konec a jak je to
hrozně špatné, přičemž já si musel neustále lámat hlavu nad tím, proč že to vlastně říká a než jsem se
přiměl vnímat obsah, byl konec a celé to šlo nanovo.
Takže můj konečný verdikt? Čtení překonalo mé očekávání, což na jednu stranu není příliš objektivní
vzhledem k tomu, že jsem příliš velké neměl. Nicméně, ukázalo mi, že poesii se věnují i úplně normální
lidé. Číst ji však kvůli tomu nezačnu. Přece jenom, jak se říká, čerte, drž se svého kopýtka, což mám taky
v plánu.
Petr Nováček
Brno, kavárna Era, 20. 3. 2014
Perličky
Žák: „Můžu jít na záchod?“
Zachoval: „Vy jste ale počuraná třída!“
Zachoval: „Cos dostal?“
Žák: „Dvojku.“
Zachoval: „Jak to! To už je skoro pětka!“
Urbánek: „Když Athény mají loďstvo a Sparta má pozemní vojsko, co bude tím rozhodujícím?“
Žák: „Letectvo!“
V učebnici AJ je věta: Leah is more intelligent than…
Žák čte: „Líh is more intelligent than…“
Havlátová: „Abych z toho listu mohla něco vypařit, tak to musím nejprve…
Žák: „Napařit!“
– 14 –