Poděkování Jana Eichnera - Psychiatrická nemocnice Bohnice

Poděkování Jana Eichnera - Psychiatrická nemocnice Bohnice

KOUZELNÝ KLÍČ
PoděkováníJana Eichnera
Dobrý den či večer, vážená paní Žaludová, předem mého dopisu Vás co nejsrdečněji zdravím
z večerního Sokolova - mého dočasného, přechodného bydliště. Napsal jsem pro Vás povídku,
aby mé předchozí poděkování za Vaší píli nebylo plytké. Tuto povídku Vám věnuji. Pracoval
jsem na ní dnes zhruba od jedenácti hodin dopoledne až- prakticky vzato - doteď. Kamarád mi
onehdy napsal, že psát rovná se škrtat. Měl pravdu - tak to bylo v tomto případě. Použil jsem
dva kratší fragmenty z dřívější tvorby.Potom jsem doplnil "novinky" a tvořil a škrtal. Myslel
jsem přitom téměř celou dobu v dobrém na Vás. Na Vaší houževnatost, pracovitost a píli,
kterou obdivuji. Jsem té drzosti, že Vás prosím, abyste tuto povídku přijala ode mě jako dárek
(namísto formálních díků). Zároveň jsem té drzosti, že Vás dopředu prosím, abyste tuto povídku přijala jako další příspěvek ode mě do dalšího ročníku soutěže Kouzelný klíč s tím přáním,
aby u povídky nebylo vynecháno věnování. Děkuji Vám za vše. S pozdravem a přáním mnoha
hezkých hodin, Váš vděčný Jan Eichner
NEZAPOMEŇ NA MĚ NIKDY!
J AN EICHNER
Věnuji s úctou paní Dagmar Žaludové
(nejen pracovnici a editorce sborníku
Kouzelný klíč z PL Bohnice)
Opět jsem vstoupil mezi soví starce ze
snu. Ten s berlí otevřel oči a zeptal se mě:
Tak co je nového, kámo? Tam venku je
nevlídno, já na to. Pokračuj, řekl ten bezhlavý.
Nevlastní máma vyskočila z okna a já
ji ztratil z dohledu. Černá barva má tu
moc že přepadne každou noc. A stejně tak
přepadla i nevlastní mámu. Nezpochybnitelně – s konečnou platností. Nemám slov
– takový ne-čas!
Za kým máme vlastně my – vyvrženci
z matčina lůna – chodit? Kdo mi odpoví
na tuto otázku?
Odpovím si na tuto otázku sám níže.
S její sebevraždou jsem se vyrovnal
tak, že jsem věnoval své tělo po smrti na
vědecké účely. Zjevný, prvotní, důvod
k tomu byl zcela jednoduchý - finance.
Tam kde mě „přijmou“, mi slíbily, že
uhradí veškeré náklady na funus. Tím pádem mi spadnulo břímě ze srdce. Nikdo
z mých blízkých za mě nebude muset nic
platit a nikomu z nich nebudu po smrti na
obtíž. Tak taková to byla prvotní pohnutka
- takový jsem ekonom. Navíc mi otec po
pohřbu dodatečně řekl, že umřít je dražší než žít – důvod k tomu
jistě měl.
Když se ale pohybuji v tomto myšlenkovém světě dál, vím, že
za financemi se vždy skrývá něco jiného, často paradoxního. Přišel
jsem časem na to, že hlavní důvod toho, proč chci věnovat sebe na
vědecké účely, není ten výše zmíněný důvod. Za těmi chechtáky,
kterými patologové pokryjí mou likvidaci, stojí touha být platný.
Touha být k něčemu. Tato jediná skutečnost ospravedlňuje mou
snahu žít. Důvod k žití jiný nemám a ani jsem nikdy neměl. Taková
je to bída!
Stydím se za to, že jsem člověk a že patřím do čeládky Lidstvo.
Nevím přesně ani to, zda je to člověk, ale chodí to po dvou a mluví
to. V mládí je to vzpurné a v dospělosti výbojné, achichouvej – ten
boj o přežití!
Když jsem pečlivě prozkoumal historii lidstva, dospěl jsem
k tomuto závěru: Celá historie lidstva u mě evokuje jenom obraz
krvavého moře - neřízeného krveprolití. Současnost není jiná a
budoucnost nevěstí nic jiného. Nic dobrého nás nečeká a na rozptýlení myslím jen ve vztahu k větru a popelu, který ze mě zbude.
Kdesi jsem si přečetl (nebo se mi to „jenom“
zdálo – vyjde to nastejno), že člověk je zvíře
nemocné rozumem. Proti tomuto tvrzení se vzedmuly značné protesty z řad mnohých občanů. (Ať
již pomazaných nebo pomatených - přijde na to,
jak je vidí druzí.) Nicméně, po pečlivém přezkoumání zvířete nemocného rozumem, souhlasím s autorem tohoto tvrzení.
Starci ze snu bedlivě poslouchali. A když jsem
skončil, tak se začali nejdřív usmívat a potom nahlas srdečně smát. Mě z toho mrazilo.
Když ztichnuli, tak mi řekl ten s tou kytkou na
hlavě: Poslouchej, kámo:
http://www.plbohnice.cz | Bohnice 2013, duben
9⁠
KOUZELNÝ KLÍČ
KOUZELNÝ KLÍČ
Vítězové VIII. ročníku literární soutěže pro
pacienty a zaměstnance psychiatrických
zařízení v České a Slovenské republice
28. března 201 3 Psychiatrická nemocnice v Opavě
V kategorii pacienti diplom získali:
za 1. místo EICHNER Jan - 60 bodů za prózu „ Rembrandt“
za 2. místo RAUŠER Bohuslav - 54 body za poezii „ Pralinka“
za 3. místo JÁNOŠ Stanislav - 53 body za poezii Femme Fatale,
prózu Čakane na zázrak
KOPČIL Antonín - 53 body za poezii „Tématicky matematická“
za 4. místo ZUŠČICOVÁ Dita - 52 body za prózu „ Autobusová“
Mgr. DANČANIN Pavol - 52 body za povídku „Voľa k moci“
DRAHORÁD Jan - 52 body za poezii „ A na místě mezi lesy“, …
HEKTOR pseud. - 52 body Za poezii „Čo ty na to mozek moj“…
V kategorii zaměstnanci diplom získali:
za 1. místo MUDr. KROMBHOLZ Jiří (ambulantní psychiatr, SANIMA
Praha) 62 body za poezii „ Pragmatická“, Jarní“, „ Filosofická„
za 1. místo MUDr. DAVID Ivan, CSc. psychiatr a náměstek PLB) za
povídku „ Maminka“ 62 body
za 2. místo MUDr. PATARÁK Michal 51 bod (psychiatr, FNsP F. D.
Roosevelta, B. Bystrica) za povídku „ Loup Garou“
za 3. místo PRSKAVEC Josef 50 bodů (sanitář, PL Kosmonosy) za
povídku „ Sanitář“
za 4. místo TOMANOVÁ Marie
povídku „ Dana“
MUDr. Gondová Marie 46
„ Loučení a Pentagram“
46
bodů (terapeutka PLB) za
bodů (psychiatryně, Liberec) za poezii
AMBROŽOVÁ Veronika 46 bodů (zdravotní sestra, PLB) za poezii
„ Láska. . Otázka?“
GILÍKOVÁ Monika 46 bodů (SZP, PL Opava) za poezii „Chceme snít“
10⁠
Bohnice 2013 - duben | http://www.plbohnice.cz
Potkáš osudovou dívku. Z té se postupem času stane zralá žena. Musíš si ale
pořádně vyčistit uši a přestat kecat nesmysly. Vyčisti si uši co nejdřív a poslouchej: Poznáš ji podle toho, že ti řekne,
abys na ní nikdy nezapomněl. Tady máš
malý bleskosvod, protože tě „to“ možná
zabije bleskem. Ten bleskosvod nos pořád
u sebe! A teď už jdi, my se také na nějaký
ob-čas ztrácíme.
Za pár hodin se v Chranišově konala
zábava pro usedlíky. Avšak pro příchozí,
uzavřenou společnost mladých - sex,
drogy a rokenrol.
U jednoho stolu se-dělo sedm divů
světa. Křestní jména dívek nejsou výstižná pokud člověk nezná jejich jazykový
původ. A potom je tady taky ještě ten půvab….
Přistoupil jsem ke stolu s předstíraným nezájmem. Tolik krásy pohromadě jsem v životě neviděl! Rozhodnul
jsem se, že tam budu alespoň chvilku
(nejraděj celou věčnost) zevlovat, ale začal jsem na sobě cítit upřené pohledy. Začal jsem je stopovat. Dva pohledy – ten
můj a ten Její se sešli. Asi mozek se mi na
chvilku proměnil v jo-jo. A to jo-jo, čili
dvojnásobné přitakání mi začalo hopsat
na trase hlava – rozkrok. Málem jsem
ztratil rovnováhu, když tu mi v hlavě zahřměl ten jinak vlídný Hlas:
To je ta dívka, které se obětuješ a tvůj
život bude mít jediný a nevýlučný smysl!
Za několik dnů jsme již šli za ruce po
cestičkách přebuzských. Přebuz je
městečko na konci světa.
S trochou nadsázky se tu říká, že
v okolí Přebuzi vládne osm měsíců zima a
čtyři měsíce chladno. Okolí Přebuzi bylo
vyhlášeno Přírodním parkem. Patří sem
přírodní rezervace Velké a malé jeřábí jezero, Velký a malý močál a Přebuzské
vřesoviště. Boží dar, který leží nedaleko,
nemůže konkurovat našim syrovým duším
- co se místa pobytu týče!
Téměř vždy nemluvná dívka mě nepřipraveného osudově oslovila…. Rozkázala
mi přísně: Odhoď rychle to, co je ti na
světě nejdražšího! Ucítil jsem vysoké napětí. Nestačil jsem se zamyslet a rychle
jsem zahodil do škarpy malý bleskosvod.
A dívka si sundala tričko a já se roztřásl
vzrušením. Zatmělo se mi před očima a tu
již vidím snad jen dívčin ukazováček, který míří na nepatrnou květinku. A – světe
div se! Na květince se mi ukázala moje
dívka a miloučkým hlasem se mě zeptala:
KOUZELNÝ KLÍČ
Jestli pak víš, jak se německy řekne
pomněnka? Nevím, vyklouzlo ze mě.
…budeš patřit mezi nás – soví starce ze snu asi jako ti všeználkovští starci co nás drží – snad - pohromadě.
Dívka mi to hned řekla, ale znělo mi to
neznámě. Řekne se to „vergiss mich nie
nicht“. A co to česky znamená, ptám se.
Tito starci ale paměť asi nemají! – S jistotou ti to ale tvrdit
nemohu.
NEZAPOMEŇ NA MĚ NIKDY!
Projel mnou blesk a jakoby se ve mně
zabydlel. Ale ta bolest!
V tu ránu se mi zjevil ten stařec ze
snu s tou kytkou na hlavě a řekl mi:
Odhodil si bleskosvod! Teď si musíš
pospíšit, jinak se samovznítíš!
Neváhal jsem. Vzal jsem dívku do
kostela a tím pádem i na věčnost.
Řekli jsme si tam – v dobrém i ve zlém
až na věky věků a z dívky se stala žena.
Za svědka mi šel satanista a mé ženě
diva. Sešlo se tam v dobrém asi sto lidí a
nechyběly ani kapacity na flóru. Ha ha blesk je můj pomalejší bratr, smál jsem se
pro sebe.
V sakristii ke mně přistoupil stařec ze
snu s kyvadlem v pařátu a řekl mi:
Užívej bezustání života v pokoji a
míru s tvou ženou od nás. – Prorocky vzato – život se ženou bez „bezustání“ budiž
osudem člověka přeživšího zásah vlastního blesku. „Tolik“ přikázání aneb pozvánek do Řádu.
Časem ti všichni zemřou. Ani zvíře
netrpí tak, jak budeš trpět ty!
Protože si člověk a ten má své vrtochy
a na ty si pamatuje móóc dobře – lépe než
zvíře. A mezi námi – sovími snovými přáteli – zvíře nedělá chyby. A koneckonců „dojde“ ti to! Dojde ti – hrubě řečeno – že
sny a iluze v nás převažují a přežívají nás.
– Že v nich spolu hovoříme, bavíme se a
veselíme se společně se zvířaty a květinami, kameny a vlastně s veškerenstvem.
Jenom ti na závěr sdělím, že občas utrousí, že přežívají díky
lásce. Jsou to správci slova. Nic jiného neříkají – většinou jenom
vzdychají nebo spí a jsou odkázáni na to, že my ostatní je trpíme a
zároveň máme rádi asi tak, jako naší snovou, rozporuplnou paměť.
▣
HODNOCENÍ SOUTĚŽE
70 bodů je nejvyšší možné hodnocení, kterého bylo možné
dosáhnout. Soutěžní díla byla hodnocena sedmičlennou odbornou
porotou a nejvyšší možný počet bodů, které může každý člen poroty
udělit, je 1 0. Nejvyšší skutečně dosažený počet bodů byl 62
v kategorii zaměstnanci a 60 v kategorii pacienti. Soutěžící, kteří
nedosáhli na diplom, ale čestné uznání, v kategorii pacienti získali
bodů od 45 do 21 , zatímco soutěžící zaměstnanci od 45 do 32. V 8.
ročníku literární soutěže pro pacienty a zaměstnance psychiatrických
zařízení v České a Slovenské republice soutěžilo 1 07 pacientů a 20
zaměstnanců, tj. celkem 1 27 soutěžících, z nichž cca 50% bylo ze
Slovenské republiky.
I v 8. ročníku Kouzelného klíče mile překvapila stoupající úroveň
soutěžních prací. Hodnotit je a určit pořadí nebylo vůbec jednoduché.
Naštěstí hodnotí práce kolektiv renomovaných odborníků – 5 Čechů a
2 Slováci.
A co je na této soutěži přitažlivé? Ačkoli má své vítěze, nemá
nikdy ani jediného poraženého, protože každý soutěžící svěřil papíru
něco ze sebe, ze svých pocitů, myšlenek, kousek svého nitra. Věřím,
že každému, kdo se zúčastnil, soutěž, přinesla potěšení, snad
mnohým prospěla a nikoho nezarmoutila.
Dagmar Žaludová
Úsek pro vědu, výzkum a vzdělávání
Psychiatrická léčebna Bohnice
Dojde ti, že sny a iluze jsou lepšími
starci než vyhnanství, ve kterém se tu a
tam nalézáme. Taková je doba!
Až ti zemře žena, jen zkrušeně hlavu
pozvedneš k nebi a budeš řvát: Otevři se,
effata!
A až začneš řvát, zasáhne tě blesk od
toho sovího starce, který ho dosud křečovitě držel v rukou.
Sorry, kámo…
http://www.plbohnice.cz | Bohnice 2013, duben
11⁠