No 2/2011

Naše hospoda
Naše hospodské kecy aneb politika se dělá v hospodě. 2/2011
Naše hospodské kecy aneb politika se dělá v hospodě. 2
"The secret to success in life is to make your vocation your vacation." Mark Twain
Anne Julie (a tak trochu Nevill) Už je to více než měsíc co jsem měl možnost účastnit se akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011, která se konala 8. ­ 11. června v kostelecké dýmkařské dílně u Honzy Kloučka a Michala Nováka. Souběžně s tím náš pipE­club Dýmka.net organizoval soutěž v pomalém kouření dýmky Klání zemí Koruny české v místním pivovaru, takže jsme na místo dorazili již ve středu odpoledne a pustili se do příprav. Tedy spíše kolegové tam odvedli spoustu práce, trochu jsem sice také pomohl, ale motal jsem se tam většinu času po dílně s foťákem, tu a tam dle potřeby něco česko­anglicky přetlumočil, překládal jsem stránky PMMK 2011 a ládoval do nich upravené fotky.
A měl jsem také možnost popovídat si se zúčastněnými pipemakery, všichni to byli báječní lidé, ale bylo tam zejména jedno takové sluníčko kolem kterého se všichni točili a tím byla Anne Julie Rasmussen. První dáma dýmkařského světa u které (nebo u jejího manžela) pracovala velká část nejznámějších současných pipemakerů z Dánska. Anne je důkazem toho, že věk je něco naprosto relativního, ona je velice vitální a plná energie. Jak ji člověk trochu pozná, zjistí že je to ve skutečnosti stále krásná a mladá dáma, která nešetří úsměvy a vtipem.
To jsme tak seděli na dílně u kulatého stolku, popíjeli kafe, Anne pokuřovala cigaretu, já měl zapálenou dýmku a povídali jsme o všem možném. Anne se mě ptala jestli sbírám dýmky, tak jsem odvětil, že ano, mám jich už něco kolem stovky. Pokývala hlavou „Jo, to by šlo. A máš nějakou ode mě?“ Zdráhavě jsem odvětil že ne, snad jednou... „A vyrábíš taky dýmky?“ No, pár jsem jich vyrobil, ale moc mi to nešlo, většinou je po mně musel někdo dodělat. Vlastně jsem si vzal s sebou jednu rozdělanou, kdyby třeba byla chvilka, že bych s tím něco trochu udělal, protože doma na to vlastně ani nemám náčiní, jen nějakou tu rašpli a spoustu smirkového papíru. Anne se rozzářila a řekla bezva, ať ji přinesu.
Já se za ten kousek hrozně styděl, stále jsem opakoval že to není hotové a je to dost hrozné, ale Anne mi ji sebrala z ruky a tak si s ní hrála v rukou, otáčela, prohlížela a ptala se co s tím vlastně chci nakonec dělat. Já na to že původně jsem měl v úmyslu udělat něco jako poker, ale že to možná tak dobře nevyjde, tak snad by z toho šel nějaký billiard. Anne nad tím kroutila hlavou „Ne, to ne, vždyť je ten tvar vlastně docela v pohodě. A proč bys z toho měl dělat dýmku co má každej?“ Nedovedl jsem odpovědět. Anne si ji pořád tak prohlížela, začala se tak pochechtávat jako by měla něco za lubem a povídá „Hele, a co kdybych ti ji trochu pokazila?“ ­ Jak pokazila? Nechápu...“ ­ Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 2/2011 strana 1/6
„No prostě mi ji dáš a já si s ní pohraju a trochu ti ji pokazím. Stejně jsi říkal že se ti moc nepovedla!“ Téhle dámě se nedá nic odmítnout: „Jistě, dělej si s ní co chceš...“ Anne dopila kafe, sebrala můj polotovar, zasedla ke stolku s frézkou a začala na ní malovat.
Na charitativní aukci v rámci PMMK 2011 vyráběla takový velice sofistikovaný freehand z nádherného kusu briaru. Ptali jsme se kde na takovéhle tvary bere inspiraci a odpověděla větou, kterou si budu pamatovat:
„Tvary tvořím podle dřeva. Ta dýmka v něm někde je a já ji hledám. Pracuju jako sám život – to špatné dávám pryč a zůstane jenom to dobré. To je moje životní filozofie.“
Já pak seděl v kanceláři u počítače, překládal do angličtiny nějaké texty na web a nahrával tam nové fotky, ani nevím kolik uplynulo času, myslím že něco kolem půlhodiny, a ve dveřích se objevila Anne, v ruce měla můj polotovar, ze kterého během té nedlouhé chvíle stačila udělat svoji dýmku. „Tak tady ji máš, podívej co jsem ti s ní provedla. Tady máš na straně kytičku a nápis „With love“ (s láskou), nějaké ty kytičky, lístečky ty mám moc ráda, na druhé straně je srdce co se směje a kouří dýmku a když to obrátíš, tak tam je nápis „Happy days“ (šťastné dny), tady jsem pokračovala s těma lístečkama až na náústek, to já takhle dělám. Jo, a říkal jsi že ode mě ještě nemáš dýmku, tak teď ji máš, dole máš moji signaturu! Are you happy? (jsi šťastný?). Ano, byl jsem šťastný, velice. Sám vlastně nevím čím jsem si to zasloužil. Anne je zkrátka taková, je veselá a šťastná a šíří radost všude kolem sebe. (Anne se svým freehandem)
Večer jsme pak všichni poseděli, pojedli a popili v černokosteleckém pivovaru a já si z téhle dýmky samozřejmě musel hned zakouřit. Dal jsem do ní Dunhill Royal Yacht, spokojeně pokuřoval a kochal se tímhle malým uměleckým dílkem. Není to žádný freehand s nádhernou kresbou, vlastně je to jen hrubě opracovaná dýmka s vyrytými ornamenty, ale pro mě je zkrátka krásná, jedinečná. Dostal jsem ji abych z ní měl radost, a tu z ní také mám. Anne říkala, že co takhle jezdí po prodejních výstavách a soutěžích, tak je pro ni hlavní setkat se tam s lidmi, že kolem dýmkaření se pohybuje ohromné množství dobrých lidí. A to je velká pravda... (Nevill) "Všechno co mě z nějakého důvodu nadchne, vyfotím; nehledám neobyčejné místa, ale dělám obyčejné místa neobyčejnými." Edward Weston
(pro Anne dýmka krčkem nekončí, plynule pokračuje dál do náústku)
Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 2/2011 strana 2/6
Quo vadis hovadis Při jednom výletu na kouzelný Štramberk jsme se tomuto „výroku“ velice smáli. A nebyl vůbec myšlen na cizí lidi. Říkali jsme si to navzájem v rozverné výletnické náladě. Dnes, po pěti letech, tento výrok použiju na oblast současné gastronomie pro širokou veřejnost. Nenarážím na hygienu, ta je víceméně v normě, ale na kvalitu podávaných jídel. Namítnete, ale vždyť v hospodě dnešní doby nedostaneš špatné jídlo. Špatné ne, ale mrtvé, sterilní, předmražené jídlo. Ale opět můžete namítnout, třeba Katův šleh se přeci nedá předmrazit. Ale dá, především v „podnicích“ s menším pohybem hostů, máte 135g (i když v jídelníčku je 150g) porci masa zamraženou každou zvlášť. Pak stačí ozářka mikrovlnkou pěkně natvrdo až se okraje masa vysloveně uvaří a šup na pánev dosmažit. Budiž, nechci být v roli fanatickému gastromoralizátora, každý se potřebuje nějak uživit a ne vždy je osud podnikání příznivý a občas se musí použít metody krizové. Ale proč tam k tomu masu přihodí lečo, které opět spalo spánkem přetvrdým ve vedlejším mrazáku (omlouvám se samozřejmě těm, kteří mají lečo z konzervy). Kde je vitální energie jídla? Pak se nemůžeme divit, že v hospodách sedí místo hostů stíny. Pasteurem převařené pivo a Katův „prány“ šleh. Dnes dorazí před většinu hospod jednou týdně náklaďák mrazírenské společnosti a vyloží: předsmažené a hluboce zamražené: tvarůžky, hermelín, kapsičky, maso, přílohy (nejrůznější tvary brambor, které jsou bez chuti a o technologii čištění radši pomlčím), plněné knedlíky a další dezerty atd. A kuchař stojí před připravenou velkokapacitní dvojdílnou fritézou a jede. Lidé si zvykli, přelijou to tatarkou nebo ďábelkou a vše rázem dobře chutná. Já jim tu chuť nechci kazit, ani Vám, kteří tento článek čtete. Jen jsem chtěl trošku odkrýt roušku tajemství dnešní gastro doby. A trošku popostrčit k vyšším úrovním přijímání a vychutnávání si jídla. Tlačte na hospodské! Já chci k pivíčku Katův šleh „a la Royale“! Ne Katův šleh „de Mražák“. Přece nebereme jídlo jen tak, aby nebyl u piva hlad! ***
Katův šleh „a la Royale“
Kousek čerstvé kýty vepřové, tak velký, že se k nasycení hodí. Cibule zdravá, česnek, rajčata pravá a paprika moravská či maďarská afeferonka. Vše ať čerstvé je. Olej řepný, sůl a pepř. Maso na nudličky nakrájej, osol a opepři, olej řepkový pěkně rozehřej na pánvi. Pak přihoď nudličky a osmaž dobře. Vyber z pánve a odlož bokem, avšak blízko plotny nechej, aby příliš nevychladlo. Zbylý olej rozpal znovu a přidej cibuli, po chvilce přihoď papriku, česnek a na závěr rajčata s feferonkou nasekanou. Až vše do hustoty správné se svaří, přidej nudličky a jen to prohřej, ať maso nezgumovatí. A servíruj s čím kdo chce, dobrou chuť. (marcusio)
Lekce „ Na Strážnici“
Už to v hlavě nosím hezkou řádku let. Pět let jsem lekci nosil ze zuřivosti, dalších 5 let s nepochopením dané situace, pak pět let už mě vzpomínka jen rozesmávala a posledních pět let ji chovám v hluboké úctě. Teď je čas pustit ji na papír.
Měl jsem kolem 17 nebo 18 let a léta byla euforická, porevoluční. Všude rozmach hospod barů. S mým kamarádem jsme tenkrát navštívili všechny a za jediným účelem. Kulečník. Mánie nás držela pěkně dlouho, problém byl jediný, neměli jsme moc peněz a hodina stála tuším kolem 20. Pak nám, ale jeden člověk dal tip. Zajeďte si na Skalici, tam je hospoda Na strážnici a kulečník tam stojí 7 kaček na hodinu. Hned o víkendu jsme se tam na kole vypravili. Hospoda je pěkně ukryta v osadě, která se rozprostírá vlastně na kopečku. Zajímavé místo, trošku mi to svou osamělostí připomíná vzdálenou Hrčavu. Kola jsme si přimkli k nějakému rámu a nedočkavě vešli do sluncem prozářené, klasické hospody. Pozdravili. Byla neděle a u stolu klidně seděli dva starší dědové. Přišli jsme za výčepním a řekli: „Prosíme na hodinu kulečník“ Hospodský, který měl kolem šedesátky, mlčel a pozoroval nás. Po značné chvíli prohlásil: „Ne, kulečník nebude“
„Ale my máme občanky“ odpověděl jsem udiveně.
„Nejste na to oblečeni“ : dodal a odešel s načepovaným pivem.
Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 2/2011 strana 3/6
V tuto chvíli jsem stál jako opařený a pozoroval kamaráda co má na sobě. Vypadal normálně. Já jsem měl na sobě kraťasy a módní riflovou bundu z Polska. To musí být omyl, ten chlap je cvok! V době kdy každý baží po penězích, nám říct tohle! Co je to za podnikatele. To je vrchol! Znechuceně jsme si objednali po pivu a sedli k čtvercovému stolečku. Ten stoleček se mi líbil, neboť měl na každé straně šuplíček. Byl to karetní stolek a vůbec, všechno tady bylo jako z padesátých let. A ve zvláštní místnosti kulečník za 7 korun na hodinu. To byly muka. Pivo bylo výborné, tlačené vzduchem. Znechuceni jsme odjeli domů.
Smíření a hlavně pochopení reakce hospodského, přicházelo velmi pomalu a hlavně, po malých dávkách. Známí z okolí se smáli: „On je protiva, to se ví, oni už tu hospodu mají dlouho. Ale pivo mají nejlepší! Tlačené vzduchem, to už není nikde!“
Ale jak to myslel s tím oblečením? To mě tak uráželo! To se nedalo strávit. Až jednou mi to všechno docvaklo. A já začal mít toho protivu rád. Po dlouhých letech, jsme se tam několikrát vydali a vysloveně si přáli, aby byl zase protivný. Nikdy jsme nebyli zklamaní. Pivo točil snad hodinu a tyčinky přinesl s takovou znechuceností, že jsme se báli, aby nám po nich nebylo zle. Byl to člověk tak zvláštní, že opravdu zaslouží písemné svědectví. Starší muž, ve kterém se bila prvotřídní hostinská úslužnost starých dob se silným znechucením, způsobeným Bůh ví čím. Nebo spíše vším. Hořkost vyhrávala. U člověka, který byl patrně vychován v hostinské rodině a pak se stal na dlouhé roky hostinským sám. Tak to potom chápu, že může nastat problesknutí „staré dobré“ morálky a hospodský se v neděli dívá na dva mladé hejsky, kteří nejsou oblečeni ve svátečním jako na vrahy. Přičemž vzpomíná na doby, kdy hejno chlapů oblečených v nedělních šatech, přišlo po mši společně na kořalku, karty a na kulečník. Takovému odpouštím. (marcusio)
„Když si od prodavače přes ulici koupím bochník chleba, nenazveme tuto transakci za nevyrovnanou, tj. pozitivn í pro prodavače a negativní pro mě. Pokud však na ulici mezi mnou a prodavačem vede státní hranice, pak bude můj nákup považován za def icit obchodní bilance pro mou zemi a p řebytek pro zemi prodavače.“ Had, sebepožírač.
Mystický symbol, nebo symbol alchymistů, který jsem dlouho nechápal. Podobenství, které má znázorňovat čas, vesmír nebo Tvůrce, který je jak na počátku, tak na konci. V poslední době si tento zvláštní symbol a především hlavu a ocas, čím dál častěji připodobňuji k extrémním projevům čehokoli. Třeba Saul, taková silná a opravdu extrémní nenávist k nově vzniklé sektě křesťanů. Symbol hlavy. Tam nepulzovala přirozeně, hněvivá energie po pravé části symbolu. Po zádech dolů a zpátky, ale stále v pravé polovině kruhu „nenávisti“. U něj došlo k fatálnímu výboji a to na opačnou stranu, do extrémní lásky a adorace křesťanství. Zrovna čtu o Winstonu Churchillovi. Kniha především o jeho osobnosti
a logicky plná politiky. Musím ještě dodat, že mě politika opravdu nebere, ale Churchill mě něčím oslovoval, takže chvíle politické četby zákonitě musely přijít. A hned po první čtvrtině knihy mě v mysli znovu vyvstává had. Had, politický.
Pan Churchill mi povahou pulsuje v levé části hada. Nevím proč, ale tak to vnímám. Nedostatek oficiálního vzdělání (typická část pravé strany) jasně ulehčuje práci jakéhosi záření přímosti a dobroty ze strany levé. Churchill pulzuje vlevo hodně vysoko. Nahoře symbolu pak může hrdě stát a dívat se do očí hlavě hada, zastoupené politiky s tituly uznávaných univerzit. Tolik nabubřenými a egoistickými. Politici, co hlásají, že jiná cesta nevede než stoupat po pravé straně nahoru. Politici, kteří nechápou, jaká vyšší moc dovolila, aby se jim mohl dívat do očí nějaký nevzdělaný Churchill. Budu dál snít o principu hada, a snít, že had, sebepožírač, může být obručí symbolu Jing a Jang. Dále budu snít, že ideál je houpačka vlastností. Doleva a doprava, doleva a doprava a ještě více, doleva a doprava. Ale až se rozhoupeme moc….. může se stát…… kéž by…….že Had se nají…
a my… možná, …poznáme Boha osobně. (marcusio)
Louis E. Carabini
Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 2/2011 strana 4/6
Skleníkový efekt
Na zasklenou lodžii s výhledem do parku jsem si dal pohodlné křeslo, příruční knihovnu a dýmkový popelník. Vzniklo báječné místo k pokuřování a meditaci. Má to malý nedostatek. Když venku mrzne je třeba trochu přitopit. To však paltí jen jen když je zataženo. Když svítí slunce, tak zafunguje skleníkový efekt a topit není třeba.
Někde jsem četl, že kysličník uhličitý podporuje skleníkový efekt, tak si k dýmce ještě otevřu šampus. Moc na to ale nespoléhám. Když to selhalo v globálním měřítku, tak mi CO 2 v kuřárně asi také nepomůže. Nicméně šampus je chutný, tak proč tomu nevěřit. (fp)
16.
Třebíčské kouření v Dalešicích
Třebíčské kouření je tradiční soutěží v pomalém kouření dýmky, kterou pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč společně s ADK a firmou Mostex import – export. Letos se 22. října konal již 16. ročník této soutěže. Původně se soutěž konala v prostorách třebíčského zámku až do roku 2009, kdy se z důvodu rekonstrukce musela přesunout. Za náhradní prostory pro poslední tři ročníky posloužil Akciový pivovar v Dalešicích, který je kromě současné produkce výborného piva známý také tím, že se v něm natáčel slavný film Postřižiny podle námětu Bohumila Hrabala. Tento film se zde také promítal závěrem prvního dalešického ročníku. Obvykle se této akce účastní hned několik výrobců dýmek, takže je možné obohatit svou sbírku o další krásný přírůstek. Za několik posledních ročníků jsou to pravidelně Jan Klouček, Přemysl Omrt a Michal Novák. Některé ročníky byly také obohaceny odbornými přednáškami, např. v roce 2006 německý pipemaker Rainer Barbi přednášel o briaru a jeho řezu a Achim Frank názorně předváděl svou metodu nacpávání a zapalování dýmky. V roce 2010 navštívil soutěž italský mistr Giancarlo Guidi a podělil se o některé zajímavé detaily týkající se výroby dýmek Ser Jacopo.
Soutěží se s vlastní dýmkou, jinak soutěžící dostanou stejnou dávku 3g tabáku, soutěžní dusátko, dvě zápalky se škrtátkem a list papíru na přípravu tabáku. Soutěžící mají pět minut na přípravu tabáku a nacpání dýmky, posléze jednu minutu na zapálení dýmky a pak již zbývá jen čekat komu bude dýmka hořet nejdéle. Soutěž probíhá v podstatě dle pravidel CIPC s několika drobnými výjimkami, což jsou vlastní dýmka, u každého soutěžního stolu zde nesedí stevard jako tomu je u formálních soutěží a neplatí zde pravidlo kdy se od momentu zapálení může soutěžící napít až po uplynutí deseti minut.
Letos byl soutěžním tabákem Palace Gate, který vyrábí Samuel Gawith. Na soutěžení je to poměrně komplikovaný tabák, od čtyřicáté minuty začaly řady soutěžících povážlivě řídnout. Snažil jsem se kouřit co nejpomaleji, ale příliš zvolnit jsem nemohl, protože jsem se obával náhlého vyhasnutí. Nakonec mi zbyla na dně jen trocha popílku, hodina mi těsně unikla (vlastně jsem byl poslední pod hranicí jedné hodiny) a měl jsem čas něco málo přes 58 minut. Z celkových 85 soutěžících jsem skončil na 18. místě, což je vlastně nejlepší výsledek jaký jsem na téhle akci měl. Není to přitom můj nejlepší čas, v roce 2006 jsem v Třebíči měl dokonce 1 hod 5 minut a tehdy to stačilo až na 26. místo (jinak této soutěže se účastním pravidelně od roku 2005).
Pokud jde o výsledky, Dýmka.net byla velice úspěšná a obsadila první, druhé a čtvrté místo (Štefan German, Petr Odorčák, Michal Hubacz), vítězný čas dvě hodiny s tímto tabákem je skutečně obdivuhodný. Za PPNSD (První pražský námořní spolek dýmkařský) kromě mě ještě soutěžil David Švancar (70. místo) a velkou posilou nám byl Tomáš Havelka který s časem přes hodinu obsadil krásné 13. místo. Jako cenu jsem si odnesl láhev světlého dezertního vína „Corazon Latino“, píšou že by mělo být sladké, tak to bych snad mohl pít (suchá vína bohužel vůbec nemůžu). Nezapomněl jsem si také koupit místní pivovarské sladovky, to jsou takové velice chutné sladové sušenky, dělají je sladké a slané.
Pořídil jsem tam něco málo snímků, žádná velká Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 2/2011 strana 5/6
sláva to není, prostory tam zkrátka nejsou příliš přívětivé pro focení. Fotky jsou myslím lepší než ty loňské, ale ne o moc. Beru to jako ponaučení pro příště, už zhruba vím čeho bych se tam při focení měl vyvarovat a co udělat lépe. Závěrem patří poděkování Davidovi za odvoz, kamarádům z Al Fajká za dobrou náladu u našeho soutěžního stolu, všem organizátorům za skvěle zvládnutou akci, personálu pivovaru za milou a rychlou obsluhu (zejména systém hotovek na oběd považuji za opravdu zdařilý a pivovarský guláš mi náramně chutnal) a zkrátka díky všem co tam dorazili za pohodovou a přátelskou atmosféru. Tak zase příští rok na shledanou! (Nevill)
Jaký je rozdíl mezi demokracií a sociální demokracií? Asi takový, jako mezi křeslem a elektr ickým křeslem, případně jako mezi aktem a pietn ím aktem.
dobrý kurz
Zaměstnanci
Když člověk komunikuje s velkou firmou musí si stále uvědomovat, že ve velkých firmách nejsou všichni zaměstnanci loajální k firmě a pokud jí přímo úmyslně neškodí, tak to alespoň flákají.
Potřeboval jksem koupit tiskárnu a nějaké drobnosti. Nechtělo se mi pro to jezdit na pobočku firmy a chtěl jsem, aby mi to pošta doručila určitý den, kdy budu v kanceláři, abych pro to nemusel na poštu. Firma normálně dodává zboží do druhého dne, tak jsem zavolal na jejich obchodní oddělení a zeptal se jestli je možno doručení o pár dní odožit, aby mi to přišlo až konkrétní určený den. Byl jsem ujištěn, že to není žádný problém.
Objednal jsem tedy tiskárnu a do poznámky výslovně uvedl, že chci doručit až za tři dny.
Potom jsem na internetu zjistil, že právě tato tiskárna si nerozumí s mým operačním systémem, ačkoliv v nabídce obchodu bylo uvedeno, že spolupracují. Zavolal jsem tedy na obchodní oddělení asi dvě hodiny po odeslání objednávky a zeptal se, zda je možno ji stornovat a objednat si něco jiného. Neměl by to být problém, protože zboží měli expedovat až za dva dny, aby mi došlo třetí den jak jsem požadoval. Pracovník obchodního oddělení byl milý a vstřícný. Slíbil objednávku stornovat a ještě mi doporučil co si mám objednat jiného.
Pro jistotu jsem objednávku ještě stornoval mailem a přišla mi odpověď, že objednávka je stornovaná.
Vypsal jsem tedy novou objednávku a opět do poznámky napsal, že chci doručení až za tři dny.
Druhý den mi pochopitelně přišly dvě SMS od pošty, že mi vezou oba balíky.
Takže firma mne dvakrát ujistila o stornování první objednávky a potvrdila mi doručení druhé objednávky až za tři dny a stejně to poslali jako obvykle ihned.
Náhodou jsem v době příjezdu poštovního panáčka chvíli byl v kanceláři, tak jsem převzal ten správný balík a víc to neřešil.
Přístě po nich raději nechtít nic než jejich obvyklou rutinu. Obchodník se může snažit sebevíc být vstřícný k zákazníkům, když ve skladu ani nečtou poznámky u objednávek.
Jaký je to rozdíl oproti shopu, kdy mi zavolá sám majitel, že jednu z dvaceti položek zatím nemá a jen po telefonu dohodneme změnu a přitom mám jistotu, že zásilka dojde přesně tak, jak jsme se domluvili.
Fór nakonec. Ze dvou poštou doručených balíků jsem si vybral jeden a ten druhý odmítl. Načež mi pošta poslala SMS, že ten odmítnutý balík mi nebyl doručen, protože jsem nebyl zastižen doma, ať si ho vyzvednu na poště. (fp)
Občasník Naše hospoda, ev. č. MK E 19088, vydává HINT s.r.o., Parmská 355, Praha 10, IČ 26712482, www.nasehospoda.cz, No 2/2011 strana 6/6