PDF soubor ke stažení - E - časopis nejen o Lomnici nad Lužnicí

PDF soubor ke stažení - E - časopis nejen o Lomnici nad Lužnicí

Číslo 13
Prosinec 2007
Cena 5,- Kč
Čas zastavení
Alternativa přeje všem svým čtenářům a příznivcům krásné svátky
vánoční, veselého Silvestra a úspěšný rok 2008 !
Kdy skončí problémy s vodou v Lomnici?
Lumír Šarman
Nedávno rozhodlo zastupitelstvo města o
tom, že vyslyší argumenty provozovatele
vodovodní sítě u nás ve městě a změní
způsob účtování vodného a stočného.
V konečném důsledku tak všichni od 16.
října 2007 platíme za vodu výrazně více.
Pokud bychom vyšli z lidového „za málo
peněz málo muziky“, můžeme odvodit,
že „za více peněz, více muziky“. Mám na
mysli zejména kvalitu pitné vody, která
nám teče z kohoutků a kterou pijeme, vaříme z ní sobě i našim dětem. V této souvislosti nemůžeme být s vývojem posledních měsíců spokojeni.
Kvalita pitné vody v Lomnici nad Lužnicí kolísá a jsou okamžiky, kdy je, řečeno diplomaticky, problematická. Pátral
jsem pro vás po příčinách současného stavu i po možnostech jeho řešení.
Starosta města, Karel Zvánovec mi
řekl, že také není se současným stavem
spokojen a celou situaci intenzivně řeší
s dodavatelskou firmou (VAK Jižní Čechy). Brzy absolvuje jednání s jejím generálním ředitelem a bude požadovat
detailní informace a záruky do budoucna.
U kořenů současného problému leží
hned několik příčin. Na začátku bylo připojení okolních obcí na lomnický vodovod, což zvýšilo spotřebu vody. Následně
rostla celková spotřeba jak v Lomnici, tak
v okolí až na úroveň, které stávající dva
vrty a úpravna vody přestaly stačit. Proto
byl relativně nedávno zprovozněn zakonzervovaný třetí vrt, který ale občas poskytuje vodu s větším obsahem železa a
zákalu. Když toto všechno zkombinujeme se situací, která vznikla 5. listopadu,
kdy došlo k závadě na technologickém
zařízení úpravny a do vodovodního řadu
se dostalo větší množství dezinfekce a zákalu, máme výsledek, který nás odběratele určitě nepotěšil.
Podle zprávy dodavatelské firmy je
kvalita pitné vody, která nám teče z vodovodu, dobrá. Kvalitativní parametry jsou
pravidelně kontrolovány nezávislou institucí. Největším současným problémem je
kolísající vysoký obsah železa ve vodě.
Tento nedostatek bude VAK řešit doplněním filtračního zařízení a důslednější
kontrolou. Faktem však zůstává, že stávající vrty už nestačí jednak kvantitou, ale
Tak už jsou tu zase. Vánoce. Přišly tak,
jak měly naplánováno a pobudou s námi
hezkých pár dnů. Celý rok se na ně většina z nás těší, protože přinášejí neopakovatelnou atmosféru rozjímání nad minulostí a snění týkající se budoucnosti.
Před rokem jsme byli ještě všichni plní
dozvuků několika voleb včetně těch komunálních. Emoce nestihly úplně odeznít,
naše země neměla vládu.
Za uplynulý rok 2007 se mnoho změnilo. Lomnice má nové náměstí, víceúčelový kurt, inovovaný sběrný dvůr, abychom
jmenovali to nejdůležitější. Změnila se i
atmosféra ve městě. Jako by se začalo komunikovat s větším respektem k druhé
straně.
Nechť jsou nadcházející svátky potvrzením uplynulých měsíců pro všechny,
kterým rok 2007 přinesl příjemné změny,
pohlazením pro ty, kteří by nejradši na
uplynulých 12 měsíců zapomněli, a nadechnutím do roku 2008 úplně pro všechny.
Redakce
Také najdete uvnitř čísla:
Přehled vánočních akcí . . . . . . . . 2
Rozhovory (H. Pinkavová,
M. Doktor, M. Kročáková) . . 3, 6, 8
Proč jsme zavřeli obchod . . . . . . . 5
Cestopisy: Elba, Švýcarsko. . 10, 11
... a mnoho dalšího
také částečně kvalitou dodávané vody.
Jsou staré desítky let a tehdejší technologie nepočítala s takto dlouhým provozováním.
Podle všeho by současnou složitou situaci mohlo vyřešit až připojení na vodovod vedoucí z římovské přehrady. Když
vše půjde dobře, napijeme se nové vody
zhruba za rok. Současné vrty budou následně uzavřeny, úpravna vod demontována a Lomnice ztratí svojí nezávislost na
dodávkách pitné vody. Podle všeho však
jiná rozumná možnost dnes neexistuje.
2
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
VÁNOČNÍ INSPIRACE
Vánoce 2007
Rok se s rokem sešel a letošní Vánoce už nám klepou na dveře. Dětské oči se opět rozzáří radostí při pohledu na nasvícený stromeček obklopený dárky, spousta z nás se po delší době potká se známými a příbuznými a snad všichni
prožijeme pár dnů klidu a pohody. Alternativa vám, milí čtenáři, i letos přináší několik typů, jak si ve vašich volných
chvílích můžete vánoční čas zpestřit.
Lomnice nad Lužnicí (http://www.lomnice-nl.cz)
š ADVENTNÍ KONCERT
kostel sv.Václava, 16.12.2007 v 18.00 hod.
š TRADIČNÍ ZPÍVÁNÍ NA SCHODECH
ZŠ Lomnice nad Lužnicí, 20.12.2007
š ADVENTNÍ KONCERT
kostel sv.Václava, 23.12.2007 v 18.00 hod.
š ŽIVÝ BETLÉM
kostel sv. Václava, 24.12.2007 ve 14.00 hod.
š ZPÍVÁNÍ POD VÁNOČNÍM STROMEM
nám. 5. května, 25.12.2007 v 18.00 hod.
Třeboň (http://www.trebon-mesto.cz)
š GENTLEMEN SINGERS - vánoční koncert
Divadlo J.K.Tyla, 17.12.2007 v 19.00 hod.
š KOLEDOVÁNÍ u vánočního stromečku - MŠ Sluníčko Masarykovo náměstí, 18.12.2007 v 16.00 hod.
š VÁNOČNÍ KONCERT ZUŠ Třeboň
Divadlo J.K.Tyla, 19.12.2007 v 18.00 hod.
š ŽIVÝ BETLÉM
Masarykovo náměstí, 21.12.2007 v 17.00 hod.
š VÁNOČNÍ HRA - pohádka
Loutkové divadlo, 22.12.2007 v 15.30 hod.
š AZ KVÍZ PRO DĚTI
DDM, 27.12.2007 v 9.30 hod.
š ZIMNÍ ŠLAPÁNÍ
DDM, 28.12.2007 v 9.30 hod.
š SILVESTR
Roháč, 31.12.2007, od 8.00 do 03.00 hod.
š SILVESTR V BOWLING BARU
Hotel Zlatá hvězda, 31.12.2007 od 18.00 do 02.00 hod.
š NOVOROČNÍ KONCERT
Schwarzenberský sál v Zámku Třeboň, 1.1.2008, v 16.30 hod.
š NOVOROČNÍ OHŇOSTROJ
Masarykovo náměstí, 1.1.2008 v 18.00 hod.
České Budějovice (http://www.c-budejovice.cz)
š VÁNOCE na starém městě a staročeská vánoční ulička Piaristické náměstí, 16.12.2007 od 10.00 do 17.00 hod.
š VÁNOČNÍ TVŮRČÍ DÍLNY
Radniční výstavní síň, 17.-20.12.2007 od 10.00 do 17.00 hod.
š VÁNOČNÍ ŘEMESLNÉ TRHY na radničním nádvoří 17.-20.12.2007 od 15.00 hod.
š VEČERNÍČKY na radničním nádvoří
17.-20.12.2007, vstup zdarma, začátek vždy od 16.30 hod.
š VÁNOČNÍ TRHY náměstí Přemysla Otakara II.
15.-21.12.2007
š BETLÉMSKÉ SVĚTLO
katedrála sv. Mikuláše, 21.12.2007 od 16.30 hod.
Jindřichův Hradec (http://www.jh.cz)
š ADVENTNÍ KONCERT
kaple sv. Máří Magdaleny, 16.12.2007
š VÁNOČNÍ KONCERT - Jindřichohradecký symfonický orchestr, PS Smetana,
YMCA J. Hradec pěvecký sbor Jakoubek
kostel Nanebevzetí Panny Marie, 22.12.2007
š VÁNOČNÍ KONCERT - YMCA J. Hradec
- pěvecký sbor Jakoubek
kaple sv. Máří Magdaleny 26.12.2007
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
3
ROZHOVOR
O skřítkovi
Petr Kostlán
Rumunsko - Michaela s rodinou, které darovala oblečení po svém mladším bratrovi
Kráska z Lomnice
Ne každý obyvatel Lomnice nad Lužnicí asi ví, že se jeho spoluobčanka zúčastnila
letošní soutěže Miss Jindřichohradecka. Finále klání nejhezčích dívek z okresu
proběhlo v sále Na Střelnici 30. října. I když se Michaela Kročáková (23) na úplně
nejvyšší příčky nedostala, její účast v soutěži krásy inspirovala naši redakci
k rozhovoru s ní. Ten proběhl 17. listopadu 2007 večer.
Jak jste se do soutěže dostala?
Před rokem jsem se setkala s majitelkou pořádají agentury na workshopu věnovanému fotografování. Po roce se mi
ozvala, proběhl casting s asi 30 adeptkami
a bylo to.
Co Vám zkušenost s účastí v soutěži
Miss přinesla?
Měla jsem možnost promluvit s osobnostmi ze světa show-businessu. Moc televizi nesleduji, ale z téhle strany se mi
zdáli tito lidé příjemní. Také jsem poznala
názory soutěžících slečen ve věku kolem
16 let. Bylo to hezké, skoro jako vrátit se
zpátky na střední.
Zaznamenala jste při soutěži vzájemnou rivalitu mezi soutěžícími?
Ani ne a pokud ano, tak od těch mladších - soutěživějších dívek.
Vaše jméno i tvář se objevily v tisku.
Zaznamenala jste zvýšenou
popularitu?
To ne. Všimli si toho hlavně moji příbuzní.
V současné době studujete
na Jihočeské univerzitě. Jaký obor
jste si zvolila?
Studuji na pedagogické fakultě obor
speciální pedagogika pro mateřské školy.
Jak se těšíte na blížící se Vánoce?
Zatím si to moc nepřipouštím, pokukuji po dárcích, ale nakoupeno ještě skoro nic nemám.
Čím se zabýváte ve volném čase?
Začala jsem fotografovat a velmi mě
to baví. Fotoaparát jsem dostala darem od
jednoho fotografa. Nejradši fotím reportáže. Tu poslední jsem nafotila před nedávnem v Rumunsku. Bylo to docela
dobrodružství.
Držíme palce
a děkujeme za rozhovor.
Jedna jarní kytka vystrašila skřítka
Jde si trávou bosý, píská
....asi hledá drahokam
Šmejdí všude, se vším tříská !?
„…kéž už tě tu nepotkám ! “
říká kytka Roztodifka
Do výšky se natáhla,
vyhlídla si neposedu
Po zádech ho přetáhla
Pádí skřítek přes palouček
sám snad ani neví kam
Na hřbetu má naloženo
není to však drahokam
P.S.
Kytka Roztodifka (lat. florus jihodivus) se vyskytuje v oblasti
lomnických mokřad. Většinou na
místech těžko přístupných.Kvete
2x v roce. Jednou 7. března a jednou 22. listopadu. Patří do kategorie trvalek. Pokud ji nenajde
nějaký skřítek....
4
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
MOZAIKA
Paní učitelka
Slavnost svátku svatého Mikuláše
23. října 2007 přišel můj syn ze školy úplně bez nálady.
„Co je ti?“ ptali jsme se ho se ženou. Neodpovídal. Byl zaražený, slzy na krajíčku.
„Dneska byl ten nejhorší den ve škole!“
prohlásil, když jsme nepřestávali pátrat
po příčině jeho stavu. „Proč? Dostal jsi
pětku, s někým ses popral nebo něco jiného?“
„Ne, už nebudeme mít naší paní učitelku.“
„Jak to?“
„No, jiná paní učitelka je těhotná, a tak
naše paní učitelka dostane první třídu a
my nějakou novu učitelku.“
Snažili jsme se snést racionální argumenty, abychom vyvážili synův smutek, ale
příliš úspěšní jsme nebyli.
„Zítra půjdu do školy, i kdybych měl mít
čtyřicítku horečku!“ prohlásil večer rezolutně náš páťák.
„Jak to?“
„Protože zítra máme naší paní učitelku
naposledy.“
Kolem nás jsou věci, kterých si všímáme
více, a jiné, které opomíjíme až do chvíle,
než jsme o ně připraveni. Teprve potom si
uvědomíme, jak cenné pro nás vlastně
jsou.
-RN-
Kateřina Orlová
Výsledky ankety
o nové podobě náměstí
Na internetových stránkách Alternativy probíhala několik měsíců anketa o
nové podobě náměstí 5. května. Tady
jsou její výsledky.
Jak se vám líbí nové náměstí
bez stromů?
Je to lepší . . . . . . . . . . . . . 17
Je to horší . . . . . . . . . . . . . 19
Nevidím rozdíl . . . . . . . . . . . 3
Farní obec lomnická společně se školním pěveckým sborem paní učitelky Jitky
Balcarové letos 5. prosince pozvaly svatého Mikuláše do kostela svatého Jana
Křtitele. Chtěli jsme, abychom se s Mikulášem sešli všichni společně a trochu se
s tímto starým světcem a biskupem seznámili.
A jsme moc rádi, že si Mikuláš na
svých pochůzkách v předvečer svého
svátku na nás čas našel. Moderátor nám
nejprve řekl něco o Mikulášově životě,
Mikuláš se pak představil osobně a vysvětlil nám své atributy. Dětem rozdal nadílku a nakonec jim poradil, jak dělat
svým rodičům co největší radost. Měly by
je nejen poslouchat, ale hlavně se usmívat, aby každý věděl, že se mají doma
všichni rádi. Hudební doprovod bravurně
zajistil sboreček Zvoneček.
Setkání s Mikulášem bylo krásné
v tom, že si ho v Lomnici připravili mnozí
společně. Děti z družiny a z druhého stupně pod vedením manželů Hanzalových
připravili krásné a originální plakáty,
skautky v čele se skvělou Janou Rajnochovou namalovaly Mikuláše v životní
velikosti, který kostel při slavnosti zdobil,
děti na náboženství připravily s katechetkou Aničkou Krausovou pro Mikuláše
zvídavé otázky a výše zmíněný sbor Mikuláši zpíval. Moderátorem byl Michal
Bosák a Mikulášem Petr Ouška. Těm
všem upřímně děkujeme.
Nezbytnou materiální podporu a příspěvek na nadílku poskytli lomničtí věřící při společné sbírce, velmi štědrý dar
věnoval pan inženýr Jan Kraus, nemálo
přispěla Martina Kotrbová z lužnické farmy Hamr a Sdružení lomnických občanů.
Jim patří obzvlášť velký dík.
Neméně však děkujeme též všem, kteří přišli, protože jen tak jsme si mohli to
krásné společenství v lezavě studeném
kostele radostně užít. Mikuláš rozdal téměř 80 nadílek.
Kolik byste byli ochotni platit za Alternativu?
Tímto, možná trochu provokativním titulkem, zažínám krátkou úvahu nad možnostmi financování čtvrtletníku Alternativa.
Když jsme před několika lety začínali,
bylo nás zhruba jako prstů na rukou. Jedinou možností, jak financovat nový čtvrtletník, bylo zaplatit ho ze svého a zkoušet
štěstí u sponzorů. Příjmy z inzerce byly
od počátku malé, s občasnými pozitivními výkyvy. Prodejní cena byla už v prvním roce 2004 stanovena na lidových 5
korun a taková zůstala dodnes.
Kolik myslíte, že stojí dvanáct stran
papíru, které máte v ruce? Schválně, tipněte si. Skutečností je, že zhruba 27 korun. Že se vám to nezdá? Vždyť přece
noviny mají mnohokrát větší počet stran i
plochu, a přesto stojí podstatně méně, říkáte si možná. Tiskaři by nám vysvětlili,
že vše se odvíjí od nákladu, v jakém se ta
která tiskovina tiskne. Z prodeje časopisu
pokryjeme jen asi pětinu nákladů.
Rozhodl jsem se vás požádat o názor
na to, kolik by pro vás bylo únosné za Alternativu jedenkrát za čtvrtrok zaplatit.
Podotýkám, že všichni přispěvatelé a redakce nedostávají za svojí práci ani haléř.
Tento projekt vznikl proto, aby nabízel
alternativní prostor pro myšlenky týkající
se nejenom Lomnice. Daří se nám stále
přitahovat další spolupracovníky a jsme
tomu velmi rádi.
Na www.alternativa.euweb.cz najdete
anketu ohledně ceny Alternativy. Odpovězte nám prosím, abychom se na začátku příštího roku mohli rozhodnout, co
s cenou uděláme. Její zvýšení je nabíledni, ale nechceme ho dělat bez konzultace s vámi.
Velice rádi uvítáme veškeré vaše podněty týkající se Alternativy. Na mailové
adrese [email protected] čekáme i na
vaše příspěvky do dalších čísel.
Lumír Šarman, šéfredaktor
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
5
MOZAIKA
Proč jsme zavřeli obchod
Silvie Pešoutová
K napsání tohoto článku jsem se rozhodla
na základě častých otázek na důvod uzavření obchodu Spar na náměstí.
Obchod jsem otevřela v září 1992 v 18
letech, byla jsem plná ideálů jako každý
mladý člověk. Myslela jsem si, že lidé budou chodit do obchodu s úctou, jak tomu
bylo u mého dědečka Václava Spěváka,
ale jak se svět mění, tak i lidé a mé ideály
postupně mizely a s nimi i můj velmi
naivní pohled na podnikání a na svět. Zákazníci postupem času změnili nákupy z
rychlého obsloužení za pultem za celodenní rodinné výlety do supermarketu.
Časem pochopitelně rostla i náročnost na
sortiment a na výbavu obchodu. I když se
to nezdá, mít obchod s potravinami je velmi náročné podnikání nejenom na čas.
Dále pak na kontrolování záruk, objednávání, doplňování zboží, zajištění personálu. Stále těžší je dokázat vydělat i při čím
dál větší provozní režii. To se za posledních pár let dalo velmi těžko zajistit s ohledem na stálé uzavírky náměstí a nyní
pouze jednosměrnou ulici před obchodem. Zákazník je dnes náročný. Nebude
nikde bloudit objížďkami. Chce zaparkovat nejlépe úplně přede dveřmi obchodu.
l když teď bude náměstí brzy dodělané, už
těžko by u nás zastavila nákladní auta podél hlavní silnice na svačinu jako dřív.
Má pracovní doba je všem známá, a
tak není divu, že má práce se podepsala na
zdraví. Když jsem před 6 lety vážně onemocněla, ještě jsem si neuvědomovala, že
ten obchod, který mám moc ráda, je pro
mě vlastně zkáza. Ale jak se říká, všechno zlé pro něco dobré. Jak čas plynul, pochopila jsem, že život není jen otázka
práce a peněz, ale je to úplně o něčem jiném. Velmi dobře to vyjádřil článek v zářijové Alternativě s názvem Kameny,
kamínky a písek. Ten přesně vystihuje to,
co cítím. Chtěla bych tímto moc poděkovat svému manželovi Richardu Pešoutovi, že to se mnou v obchodě vydržel 10
let. Bylo to velmi náročné jak fyzicky, tak
psychicky. Bez něj bych to už dávno zavřela. Musel sám řídit obchod třeba letos
v létě, kdy jsem byla 5 týdnů v nemocnici. Nechci na něm nechávat všechnu zodpovědnost a práci a to je ten hlavní důvod
k uzavření obchodu. Vím, jak to zdravotně dopadne, když se věnujete 100% své
práci, byť jí máte rádi.
Je třeba žít, těšit se z každého dne, věnovat se dětem, rodičům, přátelům a odpočívat, což se teď učím. Netrapte se tím,
že nemáte super vilu s bazénem (já bych
si ji taky moc přála), ale obětovat tomu
své zdraví a rodinu - to za to nestojí.
Nesmím zapomenout na to hlavní poděkovat zákazníkům, kteří nás měli
rádi. Děkuji za vaši věrnost až do konce,
kdy už jsme rozprodávali a nebylo toho
moc ke koupi. Přesto jste vydrželi. Jestli
vás můžu poprosit - nakupujte v Lomnici
nad Lužnicí a podporujte tak místní podnikatele.
září 2007
Nafoukaná ozdoba
Jiří K o s
Na vánočním stromečku visela velká baňatá ozdoba červené barvy. Rozčíleně se
rozhlížela kolem sebe a povídala si:
„Visím na stromečku už sedmé Vánoce, a přesto nedokážu pochopit svět kolem
sebe. Je jiný než v tu dobu, když si mě lidé
přinesli z obchodního domu ve velké sadě
a poprvé pověsili na větvičku. Všechny
moje kolegyně už to mají dávno za sebou,
protože je malé děti rozbily - a nové ozdoby se se mnou nekamarádí. Říkají o mně,
že jsem nafoukaná a nespolečenská. Navíc příšerně vypadají. Nejsou tak pěkně
kulaté, jako jsme byly my. Jejich tvary
jsou všelijak šišaté a křivé, barvy křiklavé. Komupak se mohou líbit? Copak je tohle kouzlo Vánoc…? Když mě poprvé
pověsili na stromeček, všem jsem se líbila. Papírový řetěz byl do mě tak zamilovaný a tak se mi dvořil, až se z toho
nakonec přetrhl. Přežila jsem několik nepříjemných okamžiků při zdobení, dva
pády z vysokých míst a jeden požár stromečku. Já bych mohla vzpomínat…“
K ozdobenému stromečku přišla paní
domácí, chvíli si ho prohlížela a pak
vztáhla ruku po červené ozdobě. Sundala
ji z větvičky a přísně oznámila dětem, které stromek dostrojovaly: „Tuhle dáme
pryč. Je už poslední a je tak obrovská, že
to kazí celkovou estetiku vánočního stromečku.“ A hodila ji do koše.
Poslední pád už ta nafoukaná ozdoba
nepřežila. Roztříštila se o dno koše hned
vedle rozlepeného a pomačkaného starého papírového řetězu, který ji tenkrát miloval. Ten ji pozdravil: „Nazdar, kolegyně Červená! Koukám, že tě potkal
stejný osud. Nic si z toho nedělej. Pojedeme společně na výlet. Budeš se mnou letos slavnostně zdobit vánoční skládku za
městem.
6
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
ROZHOVOR
Děti daly mému životu smysl
S paní Helenou Pinkavovou (58) jsme
se sešli odpoledne v sobotu 17. listopadu,
abychom si trochu popovídali. O tom, co
jí a manžela Františka (60) vedlo k tomu,
že si postupně vzali do pěstounské péče
šest dětí, protože vlastní mít nemohli. To
vše v době, kdy průměrná česká rodina
zahrnuje kromě rodičů pouze jednoho potomka a každé druhé manželství se dříve
nebo později rozvádí. Pinkavovi si nezvolili vůbec jednoduchou cestu životem.
Zaplatili za ni, jak říkají, mimo jiné postupnou ztrátou většiny přátel. Získali
však něco, co jim řada lidí může jenom
závidět.
Autorizace tohoto rozhovoru probíhala tak, že se k němu vyjádřila celá rodinná
rada Pinkavových, a teprve, když byli
všichni spokojeni, byl rozhovor připraven k otištění.
Jak jste s manželem dospěli
k rozhodnutí osvojit si první dítě?
Když mi bylo 25 let, měla jsem vážné
problémy s páteří. 10 let mě můj muž vozil po doktorech. Nakonec jsem zůstala
částečně nepohyblivá a bez možnosti mít
vlastní děti. V tu dobu pro mě nebylo
myslitelné, že prožiji svůj život bez dětí.
Pustili jsme se s manželem do přemlouvání úřadů, které nám zpočátku nedávaly
mnoho nadějí. Člověk totiž musí splnit
mnoho podmínek. Mimo jiné musí být
úplně zdravý. Úřady tedy náš případ od-
ložili ad acta. Já jsem však byla tvrdohlavá a říkala, že hlavu mám a ruce mi slouží
a i když toho moc neujdu, o děti se postarám.
Martina, Jana, Verunka, Michal,
Mirek a Monika
Když mi bylo už skoro 38, tak tehdypo šesti letech čekání, jsme dostali Martinku (28). Po sedmi letech po Martině
přišla Jana (28) a následně Veronika (19).
Protože můj muž nechtěl, aby to tu byla
samá ženská, rozhodli jsme se, že další
dítě bude kluk. Jmenuje se Michal (16).
Rok po něm přišel Mirek (16). Naposledy
se naše rodina rozrostla o Moniku (18).
Oba kluci jsou narození ve znamení
býka, takže si s nimi občas užijeme. Zaznamenala jsem i špatnou odezvu ve škole, protože jsou trošku tmavší. Dokonce
mi jedna známá řekla: „Jo, děti mám ráda,
ale takové, jako máš ty, ne“. Já ale říkám:
je mi jedno, jestli seš černej nebo Tatar,
ale když budeš slušnej a tu pusu otevřeš
slušně, tak se k tobě ostatní budou chovat
taky slušně.
Vždycky jsme před přijetím dalšího
člena do rodiny uspořádali rodinnou radu,
kde se všichni mohli vyjádřit. Pokud by
kdokoliv byl proti, z rozhodnutí by sešlo.
Co si myslíte o institutu manželství?
Každé druhé se rozvádí, stále více lidí
Zleva: Veronika, Martina, Michal, paní Pinkavovová a její manžel, Monika. Dole: Mirek s fenou Lucky
Jana s maminkou
podle svých slov nepotřebuje žádný
papír a volí volnější svazek.
Ze své zkušenosti vím, že vztah dvou
lidí je nesmírně důležitý. Vzpomínám na
dobu, kdy mi bylo zdravotně nejhůř a kdy
bych to bez svého muže asi nezvládla. Je
to zlatej chlap.
Lidi to chtějí dneska mít jednodušší.
Jednoho dne si řekne: tak a odcházím. A
když nežije s tím druhým v manželství,
skutečně může jít hned. Já si myslím, že
je to nezodpovědný přístup.
Jak vypadají Vánoce u Pinkavů?
Na Štědrý den jsou ryby a salát. Ráno
zabijeme rybu, většinou kapra. Pak se
dělá dobrá zelná polévka s klobásou.
K tomu ještě vařím rybí polévku, kterou
má ráda Jana. Taky něco napeču. Dopředu hlásím, že to bude jenom pár druhů,
ale nakonec jich je patnáct nebo šestnáct a
maminka to odleží. Na Vánoce máme
také samozřejmě hezky nachystaný stůl.
Vánoce jsou pro nás časem hlubšího
zamyšlení. Vzpomínáme na všechny naše
blízké i na rodiče našich dětí. Taky zajdeme do kostela. Děti se rozhodly samy.
Jednou přišla Janička, že by také chtěla
do kostela, protože viděla, že tam s Martinkou chodíme. Odpověděla jsem: „Víš,
Janičko, když přijdeš do kostela, můžeš
přemýšlet. Myslet na to, co jsi udělala,
jestli jsi třeba někomu ublížila a tak.
V kostele máš na takové úvahy čas.“ Po
dlouhém váhání nakonec tedy vyrazila
s námi. Vydržela to tam až do konce.
Když jsme vyšly ven, rozplakala se a řekla mi: „Maminko, kdybych na to měla
rok, tak nestihnu říct, co mi všechno prošlo hlavou.“
Pokračování na str. 7
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
7
ROZHOVOR
Dokončení ze str. 6
Jak je to u vás s rozdáváním dárků na
Štědrý den ?
Po večeři zazvoní zvoneček a ještě nedávno jsme pak hledali na zdi zlaté prasátko. Za chvíli jdeme ke stromku a
rozbalujeme dárky. Letos jich bude
méně, protože jsme museli opravit střechu na našem domě.
Co si přejete do budoucna?
Hlavně zdraví - pro mě a mého muže, a
pak abychom se jako rodina scházeli, i
když už nejsme všichni pohromadě. Našim dětem bych přála, aby se jim dařilo ve
škole
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně
zdraví a štěstí celé vaší rodině.
Narozdíl od některých jiných pěstounských rodin nemáme my tzv. zařízení pod
Ústavem sociální péče, to znamená, že
nám stát nehradí například 90% nákladů
na domácnost.
Mezi lidmi vnímám závist vztahující
se k penězům, které dostáváme „na děti“.
Jenže my jim ty peníze dáváme. Konec
konců stát využití prostředků pečlivě
kontroluje.
Postupně jsme s každým dítětem přicházeli o část přátel, až jsme nakonec přišli o všechny.
Naučila jsem děti základní práce
doma. Venku je měl na starosti manžel.
Chtěli jsme, aby se o sebe uměly postarat.
Vzpomínám na dobu, kdy mi bylo
zdravotně nejhůř a kdy bych to bez svého
muže asi nezvládla. Je to zlatej chlap.
Nedávno se mě někdo ptal: „Potřebovala jsi všechny ty starosti?“ . Odpověděla jsem: „Potřebovala“.
Fungování rodiny s osvojenými dětmi – přednáška ČKA
Pěstounka Martina Fürstová z Majdaleny
připravila v rámci přednášek České křesťanské akademie v Třeboni povídání o
formách náhradní rodičovské péče v České republice a vlastních nebo i sdílených
zkušenostech s pěstounstvím.
Děti, o něž se nemohou nebo nechtějí
starat vlastní rodiče, vyrůstají v ústavech
nebo u náhradních rodičů, jejichž péče se
realizuje na několika stupních. Nejpevnější vazba vzniká osvojením, známým
jako adopce, které probíhá formou osvojení prostého, což je něco jako zkušební
doba, během níž je možné dítě vrátit,
osvojení nevratného, při němž vzniká formální vztah naprosto totožný se vztahem
rodiče a vlastního biologického dítěte, a
osvojení mezinárodního, při němž je
možné svěřit dítě do péče rodičů v jiné
zemi. K adopci jsou vhodné děti, u nichž
lze předpokládat fyziologický vývoj a
dobrý zdravotní stav a většinou v co nejranějším věku. Pěstounská péče je státem
řízená a kontrolovaná rodinná výchova,
při níž zůstává zákonným zástupcem dítěte jeho biologický rodič. Pěstounství je
zvláštní formou povolání, které je odměňováno, lze ho z vážných důvodů soudně
zrušit. Do pěstounské péče přecházejí
často děti starší a s nějakým postižením,
ať již tělesným, mentálním nebo sociálním, čili děti nevhodné pro adopci. O
tom, v jaké péči bude dítě mimo vlastní
rodinu vyrůstat, rozhoduje výhradně
soud.
Pěstounská péče byla u nás obnovena
v roce 1979 zásluhou dětského psycholo-
ga doktora Zdeňka Matějčka, jenž svým
výzkumem doložil, že děti vyrůstající
v ústavech, kde se jim nedostává emoční
a sociální výchovy, jsou mimo jiné emočně ploché a agresivní. V kojeneckých
ústavech jsou kojenci umístěni do místností, kde jim nehrozí žádné tělesné nebezpečí, ale jsou tam valný čas bez
dospělého. Když se někdo objeví, všichni
se na něj sápou, všichni chtějí lačně pochovat. Trpí hladem po tělesném kontaktu, konejšení, útěše a uklidnění, hladem
po lásce.
Ne každý člověk se chce stát pěstounem, ne každý může, ne každý to zvládne. Požadavky jsou náročné a tvrdé.
K základním předpokladům zřejmě patří
pevný hodnotový systém a stabilní osobnost pěstouna či pěstounů. Jinak se samozřejmě o případných pěstounech zjišťuje
naprosto všechno od ekonomické situace
přes zdravotní stav až po psychologické
charakteristiky.
Každé dítě má podle Martiny Fürstové
právo na plnohodnotně prožité dětství.
Jak si pak poradí v dospělosti, to už může
být jiná věc, do toho už nemůže žádný vychovatel zasahovat. Nejhorší situace nastává a nejbolestnější trauma dítě zažívá,
když je vráceno. Největší odměnou pro
pěstouna je, když se k němu dítě v dospělosti vrací, má v něj důvěru, cítí se u něj
jako v rodině.
Manželé Fürstovy mají tři vlastní děti
a vychovávají tři pěstounské. Nejstarší
chlapec je tzv. mentálně postižený, asi
nebude schopen samostatného života.
Zato má dar čisté duše, otevřeného srdce
a upřímné lásky. Jeho sociální a emoční
inteligenci by mu mohl leckterý „inteligent“ závidět. Rané dětství měl krušné –
do tří let v ústavu, potom tři roky u adoptivních rodičů, kteří jej jako mimořádně
neklidné dítě nezvládli. Záchranou mu
byla rodina Fürstů. Další dvě děti jsou –
jak říká Martina Fürstová – postiženi
svým etnikem. Chlapeček je černoušek,
holčička cikánka. Oba velice umělecky
nadaní, zdraví. Jenomže jejich vlastní etnikum je nepřijme (pokud by náhodou
oni sami chtěli), protože vyrůstají ve společenství „bílých“, a většinová společnost
je taky stále víceméně odmítá (všichni
s tím máme své zkušenosti).
Zajímavé je srovnání pojetí pěstounské péče u nás a například ve Velké Británii. U nás se povětšinou pěstounské děti
přijímají jako součást rodiny, přístup
k nim bývá citovější, rodiče svou službu
chápou jako poslání a projev pomoci a
lásky. Ve Velké Británii převažuje profesionální přístup, je to výdělečná činnost,
rodiče se v oboru pěstounská péče vzdělávají, děti se u nich mohou po několika
letech střídat, bezpochyby si je tolik „nepřipouštějí k tělu“.
V diskusi na otázku, zda děti utíkají
k biologickým rodičům, odpověděla paní
Anna Fürstová, která mnohé ze svých
pěstounských dětí již postavila na vlastní
nohy. Některé děti to zkoušejí, ale většinou se rády vracejí do rodiny, v níž vyrostly, anebo o svou biologickou rodinu
vysloveně nestojí.
Vybrala a volně interpretovala
Kateřina Orlová
8
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
ROZHOVOR
Je několik věcí, které jsme měli udělat s větší lehkostí
Nezadržitelně se blíží konec roku 2007.
Roku, který přinesl mnoho zajímavých
událostí. Roku, který znamenal nastartování ekonomických změn ve fungování
našeho státu jako celku. Poslanec Michal
Doktor (ODS), člen rozpočtového výboru a předseda stálé komise pro bankovnictví, se ekonomickou problematikou
dlouhodobě zabývá, a tak jsme ho ihned
po schválení státního rozpočtu na rok
2008 oslovili a položili mu pár otázek.
t Sněmovna přijala zákon o rozpočtu
státu na rok 2008. Jaký podle vás nový
rozpočet je?
Rozpočet je zákon vyjadřující trend.
Sdělení vysílané vládou a Parlamentem
v letech minulých vytvářelo kulturu dluhů, která občanům dovolovala neučit se
zvažovat míru akceptovatelného rizika –
schopnosti dostát závazku i při změněné
situaci. Stát tedy svým chováním znevažoval potřebu obezřetnosti, odpovědnosti
a racionálního chování. Rozpočet roku
2008 je začátkem revize mandatorních
výdajů státu – zastavení jejich prudkého
růstu.
t Sociální demokraté vás viní ze zadlužování státu.
Za posledních osm let vzrostl státní
dluh ČR přepočtený k HDP o 16,6 % !! I
bez podrobného zkoumání oprávněnosti
výdajů jednotlivých let víme, že tak bylo
prohýřeno 608 mld. Kč. Mimochodem,
uvedená suma je rovna 55 % výdajů státu
v roce 2008. Rozpočty této vlády, počítáno 2006 – 2010, zvýší dluh o 1,2 %. Tempo zadlužování je tedy jednoznačně
zmírněno. Neškrtli jsme investice, naopak. Investice – zejména v oblasti dopravy jsme posílili.
t
Která kapitola byla při sestavování
rozpočtu nejdiskutovanější? Zvenčí to
vypadá jako hádání se o peníze pro své
volební obvody.
Naprosto každý zákon a také každý
pozměňovací návrh, o kterém poslanecká
sněmovna hlasuje, je nutné měřit penězi,
zejména tedy z pohledu vyvolaných nákladů. Jednání o rozpočtu není v tomto
ohledu něčím výjimečným, i když je zde
médii právě váha peněz tolik zdůrazňována. Spor o poslanecké iniciativy typu:
podpora opravy školy tam a tam, je zavádějící. Každý poslanec má právo dané mu
zákonem podávat pozměňovací návrhy.
Když byl přijat zákon zavádějící naprosto
pomýlené registrační pokladny, rozhodli
poslanci tehdejší koalice o stovkách nových úřednických míst. Celá „epizoda“,
nebýt zrušena vládou ODS, by představovala násobky výdajů, které byly letos tolik sledovány.
t Jak se díváte na budoucí rok?
Z pochopitelných důvodů se na rok
2008 dívám především skrze reformu veřejných financí. Reforma počítá s určitou
modelovou změnou chování. S jistotou
vím, že se chování všech ekonomických
jednotek (každého z nás, všech ekonomických subjektů) v novém prostředí
změní. Je však také velmi pravděpodobné
– téměř jisté, že se výsledek změny chování nebude krýt s naším předpokladem.
My budeme pečlivě studovat všechna
data a na přelomu března a dubna zahájíme přípravu dalších kroků.
Není možné přehlédnout téma, které
naprosto dominuje médiím – zdražení.
Všimněme si jedné věci. Dochází k němu
již nyní, ceny stoupají již od září, a přesto
je dáváno do souvislosti s reformou.
Chybně! Zdůrazňuji. Ceny potravin jsou
notoricky proměnlivé a před Vánoci rostou vždy. Platy rostou velkým tempem a
obchodníci ví, že mezi lidmi jsou peníze.
Ceny vytažené vysoko vytváří ideální
prostor pro kompenzace vyšší DPH a
otevření dalšího kola konkurenčního
boje.
t Rok 2007 za pár dnů skončí. Jak ho vy
osobně hodnotíte?
Ruku na srdce. Troufl by si někdo ve
volební večer června 2006 po vystoupení
pana Paroubka vsadit na to, že dokážeme
prosadit tolik z volebního programu
ODS? Vsadil by si někdo na to, že nám
opravdu nehrozí podíl komunistů na vládě? Je několik věcí, které jsme měli udělat s větší lehkostí, elegancí – bez nadbytečné nervozity. Síla koalice je taková,
jaká je, voliči určili výsledek a já myslím,
že jej odpovědně zhodnocujeme.
t Chcete na závěr něco popřát čtenářům Alternativy?
Řekl bych, že základním povahovým
rysem mých spoluobčanů na jihu Čech je
přirozená obezřetnost a zdrženlivost před
rádoby moderními trendy. Nesčetněkrát
v minulosti tak byli ochráněni před finančními prodělky, účastí na pochybných
aktivitách a spekulacích. Příští rok nás
všechny čeká mnoho změn. Ti, kteří zneužívali sociální stát, a ti, kteří si vypěstovali závislost na státem tolerovaném
dluhu, to budou mít těžší. Řekl bych, že
čtenáři Alternativy vše zvládnou, přeji
všem vytrvalost a pevné zdraví.
PAPÍR – HRAČKY – TABÁK
Pavel a Jana Hartmannovi
Jiří Soudek + Radka Kostelecká
Náměstí 5. května, Lomnice nad Lužnicí
Nám. 5. května 126
Lomnice nad Lužnicí
Tel.: 384 792 286
n
n
n
n
Kancelářské a školní potřeby
noviny, známky, tel. karty
HRAČKY
VIDEOPŮJČOVNA
DROGERIE - PAPÍR
n
kosmetika, drogerie
n
zahradnické potřeby
n
nátěrové hmoty
n
papír, školní pomůcky
n
kancelářské potřeby
n
noviny, známky, telefonní karty
n
fotoslužba, razítka, vizitky
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
9
VYBRALI JSME PRO VÁS
Vánoční kapři
Jiří K o s
Na konci vánočně vyzdobené tržnice stály u malé maringotky dvě kádě plné vody
a dřevěný pult s váhou, za kterým poskakovali tři prokřehlí rybáři. Lovili keserem
v kádích, prodávali zákazníkům živé kapry a některým je za příplatek zabíjeli a kuchali. Najednou se v jejich blízkosti objevili členové ze spolku Ochránců zvířat a
přísně zjišťovali, jestli přivezené ryby
zbytečně netrpí.
„Tenhle prst mám pohmožděný od
posledních svátků, chlapci,“ chlubil se jeden dědoušek s fajfkou v ústech, když se
dostal na řadu. Ukazoval přes pult levou
ruku, na které byl ještě jeden malíček
místo ukazovačku. „Zabíjel jsem kapra
sekerkou, ale netrefil jsem se a odnesl to
prst. Holt už špatně vidím. Přesto toho
chudáka nezabíjejte - ať si ještě užije svobody, než přijde na pekáč,“ pravil a nechal si kapra šoupnout do připravené
síťovky.
Rybáři při prodeji zjistili, že se jeden
z ochranářů začal producírovat těsně ko-
lem kádí. Byl to jejich předseda, který razil teorii, že i němá tvář má svůj nárok na
důstojný odchod ze světa. Dělal si poznámky do notesu a přitom kontroloval, jestli
je v kádi čistá voda. Jeden z rybářů měl
s ním minulý rok krátký výstup kvůli
špatnému zabíjení. A rybáře napadlo, že
by mu mohli tak trochu zvednou krevní
tlak.
Na řadu přišla hubená ženská, jejíž
přísný pohled budil respekt i v řadách
ochranářů, protože si začala poroučet:
„Nějakýho malýho naháče, asi kilo a půl.
Zabít a vykuchat. Hlavu, prosím, bez
bulv!“
„Ano, mladá paní. Zabít a vykuchat,“
opakoval její přání ten starší rybář a začal
hlasitě kalkulovat, aby ho přítomní ochranáři slyšeli: „Nejprve toho kapra musíme
za něco odsoudit, abychom ho mohli popravit. Ááá – koukám, že vás postříkal,
když jsem ho vytahoval z kádě. Znehodnotil váš drahý kožich z norka a za to je
jasný trest smrti. Že jó, pane soudce.“ A
obrátil se na mladšího kolegu.
„Potvrzuji vyřčený rozsudek. Půjde
okamžitě pod gilotinu. Nebo chce někdo
z vás napsat prezidentovi žádost o milost?“ pravil druhý rybář a stočil zrak
k davu lidí. Přešlapující zákazníci, kteří
museli v mrazu čekat na ryby a řečičky
ohledně případné amnestii je přirozeně
štvaly, sborově a velice odmítavě zabručeli: „Nééé!“
„Ano, i nezávislí soudci z lidu souhlasí, proto nechť je poprava okamžitě vykonaná.“
Třetí rybář vytáhl zpod pultu dřevěnou
paličku, druhou rukou udělal křížek na
těle kapra a omráčil ho. Pak teprve nožem
odřízl hlavu a vyvřel vnitřnosti. Očištěné
maso, hlavu bez bulv a jikry do polévky
dal do igelitové tašky, a když kompletní
balíček podával zákaznici, upozornil ji:
„Počkejte ještě okamžik - kolega vám vystaví úmrtní list…“
Ochránci přírody přestali pozorovat
práci rybářů – došlo jim, že jsou tu jen pro
smích, a tak se raději pohnuli směrem na
opačný konec tržnice, aby se podívali po
nějakých dárcích.
zde nechat jen kvůli tvému rozmaru. Přátelé se v nouzi neopouštějí a jestliže on
jde věrně po mém boku, pak já půjdu věrně s ním.“ „Pokud mi toho koně nedáš,
stihne tě krutý trest!“ pohrozila muži Sněhová královna. „Ztrestej mě nejhorším
trestem, já svého koně neopustím,“ odvětil muž stejně odhodlaným hlasem jako
ona. „Dobrá. Uspěl jsi v mé zkoušce.
Chtěla jsem vědět, jak moc si svých přátel, byť jsou to tvorové jiného druhu, vážíš. Zůstaň tedy v mé zemi. Jsi mým
hostem.“ „Vzácná paní, nenalézám slov,
jak vyjádřit svůj obdiv k vaší velkorysosti. Děkuji za vaši pohostinnost, které rád
využiji. Dovolte mi na oplátku naučit vás
jezdit na mém koni, až si odpočineme.“
Královně lehkým nádechem zrůžověly
líce, neznatelně se pousmála a s potěšením svolila.
„A jak to bylo dál, tatínku?“ vyzvídal
hoch, kterému se poutavé vyprávění zalíbilo. Mladý muž i jeho kůň byli na dlouhé
putování po různých krajinách zvyklí, a
tak se brzy zotavili. Královna je seznámi-
la se všemi krásami své říše a naučila se
koně ovládat tak, jako by na něm jezdila
už od malička. Tak běžel čas, až nečekaně
uplynul celý rok.
„Musíme se rozloučit,“ řekla královna
jednoho dne smutným hlasem. „Podle
prastarých zákonů tu nesmí zůstat nikdo
cizí déle než jeden jediný rok. Jinak stihne celou říši nevídaná pohroma. Rozluč
se se všemi, naber zásoby na cestu a odjeď
se svým koněm domů. Naši zemi už nikdy nenajdeš.“
Chlapec už spokojeně spal. Otec ho
přikryl pečlivě dekou a odešel. Ve stáji
mlčky osedlal koně a vyjel do noci vstříc
svým vlastním snům.
Sněhová královna
Jana Hartmannová
„Tatínku vyprávěj mi nějakou pohádku,“
žadonil chlapec, kterému se už pomalu
klížila víčka. Otec se pohodlně usadil
v křesle, zamyslel se, opřel se lokty o kolena, sepjal ruce a začal vyprávět.
Kdesi v daleké zemi plné zasněžených
lesů a skal žila se svou družinou tajemná
Sněhová královna. Vládla nad celou krajinou mocným kouzlem a věděla o všem,
co se v její říši dělo. Jednoho dne zabloudil do ledových končin mladý muž. Byl
krásný den, ale on i jeho kůň, nenalézajíce místa k odpočinku po namáhavé jízdě,
pomalu umdlévali únavou a hladem. Královně se zželelo cizího poutníka a přičarovala ho na svůj hrad.
„Jsi udatný muž. Už dlouho se dívám
na tebe i toho neznámého tvora. Proč jsi
ho nenechal v roklině? Tvá pouť by byla
snazší a rychlejší.“ „Drahá paní, stojí
před vámi kůň, jenž pln sil nosí mě na
svých bedrech.“ „Dej mi ho a já ti ukážu
cestu z mého království.“ „Nezlob se, má
paní, je to můj věrný přítel. Nemohu ho
10
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
REPORTÁŽ
Lomničtí Delfíni po dvou letech zpátky na Elbě
Pavla Zvoňárová ml.
Ve dnech 14.-23. září se lomničtí potápěči po roční pauze vrátili na italský ostrov
Elba. Náš letošní výlet byl v mnoha ohledech odlišný od předchozích dvou pobytů. Oba dva se totiž tehdy uskutečnily
zhruba o dva týdny později, tedy až začátkem října. Člověk by ani neřekl, jak významně se za tu dobu změní počasí…
Letošní návštěva Elby byla od začátku až
do konce prosvícená příjemně teplými
slunečními paprsky. Vlastně až na jeden
den, kdy bylo poměrně pochmurno. Příroda nám však poskytla malou náhradu
v podobě divoce rozbouřeného moře, jehož výjimečně vysoké vlny slibovaly
úžasný zážitek. Ve vlnách dováděli malí i
velcí, snad celý den… Další příjemnou
změnou bylo cestování nikoli autobusem,
nýbrž osobními auty v několika skupinkách po čtyřech až šesti lidech. Nespornou výhodou byla rychlejší a také
pohodlnější cesta, k čemuž svým dílem
přispěly častější zastávky. V kempu Reale jsme se díky vozům stali mobilnější,
což znamenalo více výletů jak do nedalekého města Porto Azzuro, tak do turisticky atraktivních lokalit jako například na
nejvyšší horu Elby Monte Capanne (1018
m.n.m.). Návštěvy města Porto Azzuro
měly většinou podobu ochutnávání nefalšované italské zmrzliny, typického italského dezertu tiramissu či bezkonkurenční pizzy. Letošní pobyt, jak jsem již
zmínila, byl zpestřen výletem na horu
Monte Capanne, k níž jsme se museli přibližně 30 km přesunout. Jakýkoliv výlet
po ostrově se stává dobrodružným už jen
z toho důvodu, že cestujete převážně po
velmi úzkých křivolakých cestách –
z kopce dolu a zase nahoru, ostrá zatáčka
Za zadní skálou se nachází vrak Elviscot
dlouhý asi 25 m
Každodenní naloďování
doleva a hned zase doleva… V každém
případě jedete hlavně podél pobřeží a ostrov vám tak nabídne skvostná panoramata… Na Monte Capanne máte možnost
nasednout na lanovku a vyvézt se nahoru
a následně i dolů. Pro turistické nadšence
je tu samozřejmě možnost výšlapu, avšak
po náročnějším terénu. Naše skupinka se
s přihlédnutím k časovým možnostem a
k ne příliš vhodné obuvi rozhodla vyjet
trasu lanovkou. Vrchol této nejvyšší hory
vám nabídne nepopsatelný pohled na zelený ostrov, jenž se z té výšky zdá být
jako na dlani. Když k tomu připočítáte
jasnou oblohu umožňující ideální výhled,
není co dodat…
Nemohu se ještě jednou nevrátit k počasí, jež nám všem dělalo hlavní radost
v podobě prozářeného moře, které tak získalo dokonale průzračný nádech. Jako
potápěči jsme to přirozeně ocenili. Naše
potápěčské výpravy probíhaly, tak jako
v letech minulých, z pláže Reale vzdálené
pár metrů od kempu. Každé ráno a každé
odpoledne nás přivítala vybavená loď
s celým italským týmem potápěčů.
Denně jsme se lodí přesouvali na rozličná místa a vždy jsme se vraceli s nadšením. Moře bylo letos plné života a barev a
my tak plni báječných podmořských zážitků.
Snad by to ani nebyl ten pravý potápěčský pobyt, kdybychom nenavštívili
vrak nákladní lodi Elviscot, jež ztroskotala nedaleko města Pomonte v roce 1972.
Vrak je dostupný pár metrů od břehu a
jeho poloha v poměrně malé hloubce
umožňuje při jasném počasí výbornou viditelnost. Letošní ponor k Elviscotu se
opět stal dobrodružným díky tradičnímu
proplouvání kajut a vůbec celým vrakem.
Tento den byl vyjímečně horkým dnem, a
tak mohu za všechny s klidným svědomím říci, že jsme chladnější podmořské
dno i z tohoto důvodu opravdu uvítali.
Těch několik krásných dnů u Středozemního moře uteklo jako voda…a my
jsme si tak alespoň o kousek prodloužili
léto. Cesta domů proběhla bez problémů,
ač se zdála být nekonečná. Napřesrok bychom Elbu opět rádi navštívili, v každém
případě bychom však chtěli, z touhy po
nových zážitcích – jak pod vodou, tak na
souši, zamířit do jiné destinace.
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
11
CESTOPIS
Švýcarsko – země nezávislá a okouzlující ...
Pavla Zvoňárová ml.
Každý z vás, kdo navštívil Švýcarsko, mi
jistě dá za pravdu, jak úchvatná tato země
je. Nejprve vás přivítá svou dokonalou
přírodou: podél silnic se rozprostírají
nádherná jezera, sem tam se z lesa vynoří
skála, po které hladce stéká vodopád. Vše
je dokonale a pečlivě upravené, silnice ve
vynikajícím stavu, žádné odpadky ... A
aby toho nebylo málo, mile vás překvapí
také místní lidé, kteří jsou na svou zemi
patřičně a oprávněně hrdí. Já osobně jsem
se setkala s lidmi velmi přátelskými, společenskými, otevřenými a tolerantními.
Na druhou stranu, někteří mí přátelé poznali úplně opačný typ lidí – velmi konzervativní, netolerantní,uzavřené a spíše
stranící se společnosti. V této souvislosti
velmi záleží, zda se nacházíte na venkově, v menším či větším městě a v jakém
kantonu...
Pojďme si Švýcarsko velmi stručně
představit: tato země leží mezi Francií,
Itálií, Rakouskem, Německem a Lichtenštejnskem. Švýcarsko je rozděleno do 26
kantonů. Má necelých 8 miliónů obyvatel
a místní lidé zde hovoří čtyřmi úředními
jazyky: německy, francouzsky, italsky a
rétorománsky. Úřední jazyk se obvykle
mění s kantony.
Jedná se o hospodářsky velmi vyspělou zemi. Síla ekonomiky stojí především
Pohled z ledovcové jeskyně
na malých a středních firmách. V dnešní
době se na ekonomice významně podílí
také turistický ruch, jenž zásadně přispěl
k rozvoji i těch nejchudších částí země –
Alp.
V loňském roce jsme poprvé navštívili
kanton Valais s hlavním městem Sion a
letos jsme se rozhodli na to samé místo
vrátit. Naše loňská návštěva měla spíše
společenský charakter. Poznali jsme
mnoho místních lidí, kteří nás svou pohostinností příjemně překvapili. Navštívili jsme také místní „Slavnosti sýrů“, na
nichž dominovalo víno z nedalekých vinic stejně jako švýcarská specialita Raclette. Tuto dobrotu tvoří tekoucí sýr,
brambor a kousek zeleniny...
Náš letošní pobyt byl spojen převážně
s návštěvami výjimečných přírodních
úkazů. Naším první cílem se stal horský
ledovec Rhonegletscher. Příjemné je, že
lze dojet přímo k němu, byť po velmi točivých silnicích. Po cestě jsme nicméně
potkali i nadšené cyklisty zdolávající nespočet prudkých zatáček a kopců...Rhonegletscher nabízí kromě zajímavého
pohledu na masu ledu také křišťálově
modrou jeskyni nacházející se přímo
uvnitř ledovce. Je až neuvěřitelné, jakou
rychlostí celá masa taje..
Náš zájem upoutala ale také další oblast – „údolí čtyřtisícovek“ nad městeč-
Matterhorn
kem Zermatt s impozantní nejvyšší švýcarskou horou Matterhorn (4478m). Pokud zrovna nemáte čas nazbyt, určitě uvítáte možnost vyjet mezi „čtyřtisícovky“
horským vláčkem, který jede dostatečně
pomalu, abyste se po cestě mohli kochat
všemi těmi nádhernými panoramaty.
Vlak vás odveze až do cílové stanice Gornergart, která leží v bezmála 3000 metrech. Během cesty však míjíte mnoho
dalších stanic, kde můžete vystoupit a na
nejvyšší místo pak třeba vyjít pěšky nebo
vyjet na kole. A nebo také naopak, z Gorneratu je možnost sejít svým tempem pěšky ke dvěma úchvatným jezírkům,
v nichž se pyšně odráží sám Matterhorn.
Dále můžete pokračovat na jakoukoliv
z dalších stanic a přitom si užívat pohled
na všechny ty hory kolem...V zimním obdobím se samozřejmě nabízí sjet shora až
dolů do Zermattu na lyžích, na snowboardu či jakkoliv jinak. Podmínky jsou pro to
jako stvořené.
Jedinou nevýhodou, kterou s sebou
pobyt ve Švýcarsku přináší, jsou poměrně
vysoké náklady na vše, co se je s podobnou dovolenou spojeno: tedy doprava,
ubytování, stravování...
V každém případě však musím dodat,
že zážitky v této zemi vám finanční ztrátu
dostatečně vykompenzují. My už se teď
těšíme, až se do této okouzlující země
vrátíme zpět.
12
prosinec 2007 | ALTERNATIVA
NÁZORY
Jak mi jóga vnesla do života rovnováhu a uvědomění si, že vždy je nějaké řešení…
Jana Slámová
Asi před 6 lety mi kamarádka z Třeboně
řekla, že chodí 1x týdně cvičit jógu a je to
moc fajn. Vysvětlila mi, že jóga je cvičení
v klidu, v příjemném prostředí doplněném vonnou svíčkou a je vhodná pro
všechny věkové kategorie. Dostala jsem
chuť zkusit to taky, zvlášť, když jsem měla doprovod – kolegyni ze zaměstnání.
Jóga byla každé pondělí v tělocvičně
lázní Aurora. Z první hodiny jsem měla
krásný dojem - byla jsem překvapená, kolik žen od dvaceti do šedesáti i více let
chodí cvičit. Můžou tam i muži, ale bylo
spíše výjimkou, když se tam nějaký objevil. Cvičili jsme od září do června, o
prázdninách byla přestávka. Po pondělním cvičení, které vedla rehabilitační sestra paní Moravcová, jsem lépe zvládala
týden plný pracovních úkolů i druhou
směnu - práci v domácnosti. Méně mě bolela páteř. Pak tomu okolnosti chtěly, že
jsem musela s jógou na určitou dobu přestat a necvičila jsem 5 let. Nemyslím si,
že pohybu mám málo - v létě jezdím na
kole, plavu, když je na to počasí, pracuji
na zahradě. Ale to vše je jednostranné…
Letos v dubnu jsem si přečetla inzerát
ve veselském zpravodaji, že se začne cvičit jóga s MUDr. Michaelou Kloss ve Veselí nad Lužnicí. Potěšilo mě to. Byla to
příležitost začít zase pro sebe něco dělat.
Tentokrát se mnou začal jezdit dokonce i
můj manžel. A tak jezdíme spolu na jógu
každý pátek.
Máme báječnou cvičitelku – zubní lékařku, která měla v Austrálii dětskou zubní ordinaci. Je Češka a má moc ráda lidi.
Každý den cvičí v některém městečku
Kam chceme jít?
Slavoj Svoboda
Po tom, co jsem se kdysi dávno zabýval
myšlenkou, že pouze výroba, zisk a shromažďování majetku jsou nanejvýš důležité pro převážnou část populace, dospěl
jsem k závěru, že je něco v nepořádku.
Práce v jakémkoliv odvětví je velmi důležitá pro pokračování dějin lidstva a jejich
naplnění. Zdá se však, že do popředí se
dostávají trendy absolutní kontroly nad
duševním, duchovním, materiálním a
morálním bohatstvím lidstva.
Každý se musí přičinit o důstojné žití
na planetě Zemi. Jak je prosím tedy vůbec možné, že ti, co pouze podsouvají lidem různé ideologie „překrásných
zítřků“ jsou stále velmi bohatí a ti, co skutečně přinesli a přinášejí obrovská bohatství z oblasti vědy, techniky, medicíny,
sociologie, historie, astronomie a dalších
směrů vývoje lidské civilizace, jsou trestuhodně opomíjeni? Na konci života jsou,
18 let po pádu komunismu, pozváni hrdinové Bitvy o Británii k panu prezidentovi
a je jim za chrabrost udělen metál, když
je předtím lidé, jako paní Polednová- Brožová posílali do uranových dolů a na
v okolí Veselí nad Lužnicí. Cvičit jezdí i
do domů pro seniory. O víkendech pořádá
intenzivní pobyty s jógou. Stále se v józe
zdokonaluje. Studuje dokonce jógu pod
vedením indických jogínů. Naposledy
skládala zkoušky ve Francii v mnišském
klášteře. Naší cvičitelce léčebné úspěchy
jógy dělají radost, kterou dává opravdu
spontánně najevo a vrací ji zpátky lidem.
Říká se, že lékařské povolání je poslání. Jóga mi připadá trochu víc - není to pasivní polykání léků. Lidské tělo má schopnost uzdravovat se svépomocí, ale musí
se vědět, jak na to. Naše cvičitelka nám to
každý pátek ukazuje. V porovnání s léky,
které nás budou stát stále víc, je cvičení
levné - stačí odložit pohodlnost. Hodina
cvičení v příjemném kolektivu stojí jen
60 korun.
Sen
smrt. Jak je to nedůstojné. Tito lidé měli
být oceněni ihned po roce 1989.
Vidíme, že rádoby spasitelé světa, kteří to mysleli upřímně jako pan expremiér
Gross, nejsou schopni říci, jak se dostali
za několik málo měsíců k pohádkovému
bohatství, a politik Al Gore, který dostal
Nobelovu cenu za ekologii, je oslavován
jako největší ekolog světa, přestože spotřebovává ve své „skromné chaloupce“
20-ti násobek spotřeby energie dobře žijícího Američana.
Jsem přesvědčen, že ten, kdo žil a žije
nezávisle na ideologiích podle svého svědomí, není režimům a ideologiím poplatný, je ve své podstatě skutečně
svobodným člověkem, který je nositelem
volnosti a svobody lidstva na planetě
Zemi.
Brzy budeme se svými blízkými sedět
u vánočního stolu.V tento moment se prosím zamysleme, jak to udělat, abychom
vytvořili důstojné žití pro nás všechny.
Myslím si, že je to reálná představa, jejíž
uskutečnění však bude trvat velmi dlouho. Naše Slunce však ukončí svůj život až
za 5 miliard let. Takže máme ještě fůru
času...
(redakčně kráceno)
Jiří K o s
Včera v noci jsem měl zase ten svůj nádherný sen, který se mi často zdá - ráno
vstávám z postele, beru v kuchyni plný
odpadkový koš a běžím s ním na ulici,
kde stojí několik kontejnerů po vzoru jiných měst. Pěkně roztřídím odpad - sklo
dám ke sklu, papíry k papírům, plasty do
plastů – a s prázdným košem se vracím
do tepla domova.
Pak se ale probudím a přichází realita.
Beru v kuchyni plný koš, o kterém se mi
zdálo, a spěchám s ním do garáže, kde do
velkých igelitek třídím odpad. Celý týden
tam ty tašky s odpadem stojí opřené o zeď
a čekají, až je v sobotu odvezu na sběrové místo.
Každý večer usínám s očekáváním, že
se mi bude opět zdát ten sen, který je už
dlouho pouze mým snem. Proč se mi,
sakra, nezdá třeba o ženských!?!
Alternativa. Vydává občanské sdružení Lomnice nad Lužnicí 2004. Redakce: Nádražní 427, 378 16 Lomnice nad Lužnicí, [email protected], www.alternativa.euweb.cz. Evidenční číslo tisku: MK ČR E 15396. Neoznačené příspěvky jsou dílem redakce. Uzávěrka příštího čísla je 15.2.2008. Tištěno na recyklovaném papíře. Sazba a tisk JAVA Třeboň. Cena 5,- Kč.