Severočeské listy zima 2010

SEVEROČESKÉ LISTY
Hornická
kolonie
v Lomu
stále žije
str. 10
ROČNÍK II.  PODZIM 2010
ZPRAVODAJ, KTERÝ PÍŠETE SAMI
– Vesnice roku 2010 v Ústeckém kraji
aktuálně Březno
Třísettisícovou odměnu věnují lidem postiženým letošními záplavami
V Mariánských Radčicích
odstartovala výstavba
systému ochranných
opatření
I když se hrana lomu Bílina přiblíží
k Mariánským Radčicím až v následujících dvaceti letech, už nyní, v dostatečném předstihu, začaly Severočeské doly s realizací systému ochranných
opatření eliminujících vliv dobývacích
provozů na život obyvatel obce. V září
byla zahájena výstavba ochranné zelené stěny. Její celková délka dosáhne
250 metrů, výška 10 metrů. Stěna
tvořená nosnou ocelovou konstrukcí
bude hotova do konce letošního roku.
V následujícím vegetačním období
se osází rychle rostoucími rostlinami.
Zemní práce pro ochrannou zelenou
stěnu byly spuštěny za přítomnosti
starostky Vlasty Tůmové a generálního ředitele Severočeských dolů Jana
Demjanoviče. Ochranný systém snižující negativní vliv povrchové těžby se
týká také Braňan a Ledvic.
Další krok ke snižování
prašnosti – zkrápěcí
zařízení na rýpadle
KU 300/K 71
Po plánované rekonstrukci je od
října v provozu uhelného lomu Dolů
Bílina rýpadlo KU 300/K 71 osazeno zkrápěcím zařízením. Odprášení
jednotlivých přesypů obstarává tlaková jednotka, která přivádí vodu
s konstantním tlakem k jednotlivým
postřikovým rampám s tryskami.
Zkrápěcí zařízení je zásobováno vodou z nádrže o objemu 12 m3 umístěné na vyvažovacím výložníku. Objem vody stačí na 20 hodin provozu.
Nové zařízení se bude na Dolech
Bílina podílet na snižování prašnosti
spolu se zkrápěním přesypů pásové dopravy a důlních komunikací.
Zdokonalování ekologicky šetrných
procesů těžby patří mezi priority
Severočeských dolů.
www.sdas.cz
Vítězství bude připomínat příštím generacím krásný strom
Březňanům můžou závidět obyvatelé daleko větších obcí a měst.
Místní zastupitelstvo totiž dlouhodobě usiluje o zdejší všestranný
rozvoj a zároveň dbá na bohaté
kulturní a sportovní vyžití občanů.
Celý rok je doslova nabitý řadou
nejrůznějších společenských akcí,
ze kterých si vyberou všechny věkové kategorie. Obdobná pozornost je věnována také infrastruktuře. Upravují se komunikace, staví
nové byty a připravují zasíťované
parcely pro výstavbu rodinných
domů. Stranou nezůstává ani podpora místního sportu a obnova
kulturních památek. Nepochybně
všechny tyto aspekty systematického rozvoje obce přispěly k udělení titulu Vesnice roku 2010 v Ústeckém kraji. Slavnostní vyhlášení
výsledků už 16. ročníku prestižní
soutěže se tradičně uskutečňuje ve vítězné obci. Tak tomu bylo
také letos, kdy se do Března 24.
srpna sjeli zástupci obcí, které
se umístily na finálových místech,
nebo získaly diplom v dalších kategoriích. Početně byli zastoupení
také domácí, kteří si výjimečnou
příležitost nechtěli nechat ujít.
Stali se tak svědky aktu předání Zlaté stuhy a šeku na finanční
odměnu z rukou paní hejtmanky
Jany Vaňhové.
pokračování na str. 2
Starosta obce Březno Zděnek Valenta se Zlatou stuhou za Vesnici roku 2010.
Deklarace STOP PRACH znamená
společné úsilí o společný cíl
LEDVICE
NAŠLY SVÉHO
SPISOVATELE
str. 5
1. července byla v Praze podepsána společná deklarace Ministerstva životního
prostředí ČR, společnosti Severočeské doly a starostů měst a obcí aktivních v iniciativě STOP PRACH (Bíliny, Braňan, Duchcova, Světce/Chotějovic, Ledvic, Lomu,
Mariánských Radčic a Oseka), jejímž hlavním smyslem je snižování úrovně znečištění ovzduší v okolí lomu Bílina. Starostové podepsáním deklarace vyjádřili vůli
usilovat společně o zlepšení kvality ovzduší a pokračovat v iniciativě STOP PRACH.
Severočeské
doly
vyjádřily
ochotu přispět na realizaci akčního
programu STOP PRACH v období
2011–2014 částkou 16 milionů korun. SD tento akční program navíc
podpoří i odborně a organizačně
a jeho aktivity budou koordinovat
s aktivitami vlastního Protiprašného
projektu SD, který zastřešuje nápravná opatření minimalizace vlivu
těžební činnosti lomu Bílina na úroveň znečištění ovzduší. Tato opatření budou stát několik miliard korun.
Ministerstvo životního prostředí
v deklaraci přislíbilo využít dostupné legislativní nástroje a aplikovat
zkušenosti z akčního programu
STOP PRACH při čerpání prostředků z fondů EU i dotačního programu
Operační program Životní prostředí
a z programu Zelená úsporám. Města a obce se budou podílet na návrhu místních akčních plánů, tedy na
upřesňování konkrétních možných
opatření pro konkrétní lokalitu.
Tomáš Vrba
STŘÍBRNÝ JUNIORSKÝ
MISTR ČR V MOTOKROSU
BILANCUJE
str. 11
Signatáři podepsali deklaraci
v Praze na Ministerstvu
životního prostředí.
2
SEVEROČESKÉ LISTY
Výlet do budoucnosti si nenechaly
ujít tři generace rodiny Šedivých
Jak bude vypadat naše okolí po
ukončení báňské činnosti na Dolech
Bílina? Jaké to je stát tváří v tvář velkému jezeru, které vzniklo zatopením
uhelného lomu? A jak bude působit
zhruba 11 km2 rozlehlá hladina v sousední krajině? Takové otázky si kladly
babička, dcera a vnučka rodiny Šedivých. Zajímá je nejen současný život
Na vyhlídce na lomu Vereinigtes Schleenhain: (zleva)
Petr Škanta, Miroslav Procházka a Josef Hajzler.
Severočeské doly připravily pro občany z Braňan studijní cestu do středoněmeckého uhelného revíru. Kromě prohlídky aktivního povrchového lomu tvořily
program vodní rekultivace zbytkových jam v okolí Lipska.
Cíle cesty: povrchový důl
a nová jezera u Lipska
Společnost MIBRAG ročně vytěží
na dvou povrchových lomech okolo
20 mil. t hnědého uhlí. Většina uhelné
produkce je určena pro sousední elektrárny. Od roku 2009 je vlastníkem
středoněmecké uhelné společnosti
MIBRAG konsorcium Severočeských
dolů, člena Skupiny ČEZ, a skupiny
J&T. V Sasku došlo po společenských změnách v roce 1990 k výraznému útlumu těžby uhlí. Do programu
exkurze proto byla zařazena kromě
prohlídky lomu Vereinigtes Schleenhain návštěva dvou zatopených zbytkových jam. Zatímco jezero Makleeberger See je už napuštěno a slouží
k rekreačnímu využití obyvatel dva
kilometry vzdáleného Lipska, v jezeře
Michal Nesvadba
opět mezi dětmi
na Bílinsku a Tušimicku
Zwenkauer See dosáhne hladina své
konečné úrovně až v roce 2014, kdy
by měl být celkový objem vody 174
mil. m3. Novou tvář dostávají nejen
zatopené velkolomy, ale také okolí.
Díky velkorysým rekultivacím se celá
tato oblast, kde dříve probíhala intenzivní těžba hnědého uhlí, proměňuje
v „saskou jezerní lázeňskou“ krajinu.
Jak dopadlo porovnání
lomu Vereinigtes Schleenhain
s lomem Bílina
Mezi pětatřiceti občany Braňan,
kteří se exkurze zúčastnili, byli také
bývalí, ale i současní zaměstnanci
Dolů Bílina. Znaleckým okem člověka,
který na šachtě pracoval čtyřicet let,
si saský povrchový lom prohlédl Josef
Hajzler. „Rád se podívám na jakoukoliv
Inventura úspěchů – v naší anketě starostové hodnotí uplynulé čtyři roky
Škanta, technik přípravy skrývky Dolů
Bílina. „Ocenil jsem probíhající nebo
již hotové vodní rekultivace. Pokud bychom porovnávali lesnické rekultivace
v okolí Lipska s těmi našimi, určitě bychom v tomto srovnání výborně obstáli,“
konstatuje Petr Škanta.
Exkurze na Mibrag
šachtu. Tahle není tak hluboká, mají
tady jiné nadloží a zřejmě je tady netrápí pozůstatky hlubinné těžby, jako je
třeba bývalý hlubinný důl Mír v porubní
frontě Dolů Bílina,“ srovnává Josef Hajzler. Zkušenosti s povrchovou těžbou
má také Miroslav Procházka, který na
Bílinsku aktivně fáral v letech 1953 až
1994. „Jako bývalého revírníka skrývky
mě zaujaly vyřazené velkostroje z uzavřených povrchových lomů, které zde
mají vystavené jako technické exponáty
připomínající těžbu uhlí,“ prozrazuje pan
Procházka, který se poprvé seznámil
s německou šachtou v roce 1968, a to
v lokalitě Schwarze Pumpe v souvislosti
s montáží tehdy východoněmeckého
zakladače A2RsB 8800 určeného pro
sypání na Radovesické výsypce. Mladou hornickou generaci zastupoval Petr
Anna Liptáková a Ladislav Slezák sledují
napouštění jezera Zwenkauer See.
3
ROČNÍK II. PODZIM 2010
U modelu skrývkového mostu: (zleva)
Pavel Kraus, Petr Škanta a Zdeněk Přibyl.
v Braňanech, ale i jejich budoucnost.
Právě do ní se mohly i díky studijní cestě k nové německé jezerní krajině podívat. A na co se jednou můžeme těšit?
„Zaujal nás moderní sportovní areál
vodních sportů na jezeře Markleeberger See. V létě jsou určitě vyhledávané
pláže. Autenticky působí malý ostrov
uprostřed vodní plochy,“ říká vnučka
Zuzana. Ráda, že se účastnila exkurze, je i vitální babička Jaroslava Šedivá.
„Po absolvování dnešního programu
jsem si udělala představu, jak to bude
jednou u Braňan vypadat. Měla jsem
tak možnost poznat atraktivní budoucí
krajinu, ve které bude jednou žít moje
vnučka Zuzanka,“ optimisticky hodnotí
Jaroslava Šedivá.
Tomáš Vrba
Tři generace rodiny Šedivých na břehu jezera Zwenkauer See.
Zděnek Valenta,
starosta obce Březno
Především se povedlo oživení společenského a kulturního života. Pozitivní je, že na tomto nastartování mají
největší podíl místní občané. Nejen, že
hojně navštěvují kulturní akce, ale sami
je také připravují. Na začátku školního
roku jsme otevřeli novou mateřskou
školku s celkovou kapacitou 50 dětí.
Těší mě, že se podařilo připravit a zasíťovat 27 stavebních parcel rodinných
domů ve čtvrti Pod Lesem. A nesmím
zapomenout vítězství v soutěži Vesnice roku, které vnímám jako ocenění
všech našich občanů, kteří se podílejí
na rozvoji Března.
Josef Egermann,
starosta obce Málkov
Co se u nás podařilo v posledních
letech? Především jsme investovali
v oblasti infrastruktury a bytové výstavby. Zasíťovali jsme 26 stavebních
parcel pro výstavbu rodinných domů
v části Zelená, tam se přistavěla budova mateřské školy a postavila dvě
potřebná parkoviště. V části Vysoká
byla vybudována kanalizace a čistírna
odpadních vod. Vyžadoval to trvale
rostoucí počet našich obyvatel. Aktivní
jsme byli také při zpracování projektů
v oblasti sportu a rozvoje mládeže.
Nesmím zapomenout na zahájenou
stavbu rozhledny.
Soňa Prachfeldová,
starostka obce Světec
V minulém roce naše obec oslavila osm set let od svého založení.
Nejen k této příležitosti byla uspořádána řada kulturních akcí. Vydána
byla také jubilejní publikace mapující
bohatou historii Světce. Rekonstruovali jsme objekty hasičské zbrojnice,
mateřské školy, fary nebo dětských
hřišť. Osobně mám velkou radost
z odkoupení vodní plochy Márinka od
společnosti Glaverbel. Proběhla zde
rekultivace a byla vybudována písčitá pláž pro veřejné koupání. Mimo
letní sezonu je Márinka vyhledávána
rybáři.
Odstranění škod po povodních
si vyžádá dvě miliardy korun
je připraveno a zasíťováno 27 parcel. Stranou nezůstávají ani panelové domy. Na jednom z nich probíhá
zateplování a nástavba se čtyřmi
obecními byty. Skutečnou chloubou
je v Březně celoročně bohatý kulturní program. Nepotřebují zde služby
žádné zprostředkovatelské agentury. Většinu kulturních a společenských akcí si připravují sami občané.
Vrcholem je tradiční Březenská pouť.
Potěšující je, že zastupitelstvo se
rozhodlo odměnu ve výši tři sta tisíc
korun věnovat na pomoc lidem, kteří
byli letos v srpnu postiženi ničivými
povodněmi. Bohulibý skutek učinili také žáci místní základní školy.
Jedním z darů, který vítězná obec
soutěže Vesnice roku obdržela, byl
stromek – jeřáb oskeruše, kterým
Březno obdarovalo Ministerstvo životního prostředí ČR. Žáci stromek
zasadili u dětského hřiště v sousedství školy a převzali nad ním patronát.
Budou o mladého listnáče pečovat.
Jeřáb oskeruše je opadavý listnatý
ovocný strom, který dorůstá výšky až 30 metrů. V našich zeměpisných šířkách se dožívá několika set
let. Pokud se úsilí školáků podaří,
bude strom připomínat vítězství v letošním ročníku příštím březenským
generacím.
Tomáš Vrba
Vlastimil Krupka,
starosta obce Braňany
Pokud bychom rekapitulovali uplynulé období, určitě bychom se nemuseli stydět. Realizovali jsme množství
projektů. Za ty nejpodstatnější považuji: kompletní obnovu veřejného
osvětlení, obnovení zdravotního střediska nebo vyčištění vodní plochy Tonovka. Zahájena byla půdní vestavba
na budově základní školy a zateplení
kulturního domu Stromovka. Nedávno
se úspěšně uskutečnilo třetí znovuobnovené Braňanské posvícení, které
se těší stále větší popularitě v širokém okolí. Můžeme se také pochlubit
moderním hřištěm u školy.
Milan Živný,
starosta obce Droužkovice
Mám radost, že Droužkovice rostou. Jsme sice na kraji dolů, ale oddělují nás od nich ochranné lesní pásy.
Jistě i proto je o bydlení v Droužkovicích zájem. Reagovali jsme vybudováním inženýrských sítí pro pětatřicet
domů a požádali o dotaci z takzvaných ekomiliard na dalších jednatřicet.
V uplynulém období jsme také kompletně rekonstruovali chodníky. Pěkný
areál bohatě vybaveného dětského
hřiště nám může závidět leckteré město. Hřiště využívají nejen děti z místní
školky, ale i jejich starší kamarádi
z celé naší obce.
Uprostřed léta, konkrétně počátkem srpna, zasáhly ničivé povodně způsobené extremními srážkami více než šest desítek měst a obcí okresu Děčín
a také další obce především na Ústecku a Litoměřicku. Koordinace všech
činností spojených se záchranou životů občanů, odstraňováním prvotních
škod a postupnými kroky k obnově území, to byla bez přehánění dennodenní pracovní náplň hejtmanky kraje Jany Vaňhové, která je rovněž předsedkyní Bezpečnostní rady Ústeckého kraje. To vše spolu s pracovníky krajského
úřadu, členy krizového štábu a v úzké součinnosti s jednotlivými složkami
Integrovaného záchranného systému ÚK.
Slavnostní předání Zlaté stuhy za účasti hejtmanky Ústeckého kraje, starosty a zastupitelů.
Březno připravilo pro účastníky slavnostního předání zajímavý doprovodný program.
Zlatou stuhu a šek na tři sta tisíc
korun přijal od hejtmanky Ústeckého kraje starosta Zděnek Valenta.
„Letošní ocenění za komplexní rozvoj obce v bytové výstavbě, sportu,
kultuře, společenském životě a kulturním dědictví vnímám jako uznání
práce všech občanů, kteří se na něm
systematicky podílejí. Bez nich by nešlo rozvinout bohatý kulturní a společenský život. Hodně věcí se nám daří
proto, že tady máme kvalitní lidi,“ uvedl starosta. V soutěži Vesnice roku
není Březno žádným nováčkem. Na
finálových místech se umístilo v letech 2002 a 2006. V loňském roce
získalo Bílou stuhu za nadstandardní
Vlasta Tůmová,
starostka obce Mariánské Radčice
Mezi hlavní akce určitě patří dokončení stavby rodinného domu v Nádražní ulici, kde získaly pěkné bydlení
tři mladé rodiny. Nelehkou situaci na
pracovním trhu jsme se snažili zmírnit
ve spolupráci s úřadem práce vytvořením osmi pracovních míst veřejně
prospěšných prací. Opravili jsme také
požární zbrojnici včetně bytu správce
a dvě místní komunikace, se kterými
nám pomohla dotace Krajského úřadu v Ústí nad Labem. Stranou našeho
zájmu nezůstal ani společenský život.
Letos proběhla už třetí znovuobnovená
Mariánská pouť.
Jana Vaňhová, hejtmanka Ústeckého kraje:
Březno vítězem krajské soutěže Vesnice roku 2010
Děti ze školek nebo škol v obcích a městech v sousedství Dolů
Bílina a Dolů Nástup Tušimice si
pamatují, že brzy po prázdninách
přímo za nimi přijíždí tolik oblíbený herec a mim Michal Nesvadba.
Bylo tomu tak i letos. Sérií sedmi
představení na přelomu září a října
potěšil nejen děti z mateřských
škol, ale i jejich starší kamarády z prvních tříd. Zbrusu nový
program Michala z populárního
televizního pořadu Kouzelná školka opět skvěle pobavil. Michala
Nesvadbu zase potěšily výkresy,
které mu děti namalovaly, a hlavně
bouřlivý spontánní dětský potlesk.
Josef Nétek,
starosta města Lom
Úspěšně jsme navázali kontakty s velkými společnostmi v našem
sousedství, od kterých jsme získali
nemalé finanční prostředky na řadu
akcí a podporu různých organizací
všech věkových skupin. Schválením
územního plánu jsme nastartovali rozsáhlou výstavbu rodinných domů, se
kterou se pojí opravy a modernizace
infrastruktury. Neustále jsme usilovali
o zlepšování vzhledu města, třeba založením dvou nových ploch městské
zeleně nebo terénními úpravami u Oprámu, aby se město Lom stalo místem,
kde stojí za to žít.
péči o mládež. V čem je Březno jiné
než ostatní obce a co všechno nabízí
svým obyvatelům? Mezi občanskou
vybavenost patří mateřská a základní
škola, ordinace praktického a dětského lékaře. Místní obyvatelé nepostrádají ani obchody, restaurace
a poštu. Bezpečnost střeží služebna
Policie ČR. Vyžití zde najdou nejen
děti, pro které bylo nedávno postaveno nové hřiště. V Březně se také
systematicky věnují sportovnímu vyžití. Vloni byly uvedeny do provozu
dva tenisové kurty. O tom, že v Březně dostává život nový rozměr, svědčí fakt, že sem stěhují i lidé z měst.
Pro novou výstavbu rodinných domů
SEVEROČESKÉ LISTY – příloha HORNICKÝCH LISTŮ, č. 10/2010  REGISTRAČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 13126  VYDAVATEL: Severočeské doly a.s., B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov
IČ: 49901982  Šéfredaktor: Tomáš Vrba  E-mail: [email protected]  ZKOMPLETOVÁNÍ: INFO-PRINCIP, s.r.o.  TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Most
Děti pomáháji dětem
Žáci základní školy v Březně nebyli
lhostejní k ničivým důsledkům srpnových povodní. Rozhodli se, že sami
pomohou lidem postiženým velkou
vodou. Pod vedením akademického
malíře Kamila Sopka pomalovali různě
veliké a tvarované kusy pískovce. Nápaditá výtvarná díla pak prodávali nejen rodičům, ale i ostatním zájemcům.
Sbírka se povedla, celkem školáci
získali sedm tisíc korun. O tom, jak je
využijí, mají jasno. Na podzim pojedou
na školu v přírodě do Rumburku. Právě
oblast Šluknovského výběžku patřila
k nejvíce poničeným. Děti chtějí vyhledat konkrétní školské zařízení, kterému
předají výtěžek z prodeje svých prací
na zmírnění následků záplav a povodní.
Hejtmanka Jana Vaňhová se starostou nejpostiženější obce Hřenska Josefem Černým.
Po deseti týdnech jsou už škody
sečteny. Do jaké výše se, paní
hejtmanko, vyšplhaly?
Máme spočteno, že náklady na
kompletní obnovu území představují sumu téměř dvou miliard korun.
Bylo například zaplaveno 1534 objektů, zničeno 145 mostů, mostků
a lávek, zcela nebo částečně poškodila velká voda i 87 komunikací
a železničních tratí. Jenom na majetku kraje byly škody za více než
půl miliardy korun, další stamilionové škody má stát, města a obce
a také jednotliví občané nebo
právnické subjekty.
Už řadu let náš region trápí povodně, tu na Labi, jindy v kopcovitém terénu Děčínska a na dalších
místech. Kde kraj pořád bere finance na odstraňování škod?
I přes vyčlenění nemalých prostředků od státu, například prostřednictvím ministerstev dopravy,
pro místní rozvoj nebo zemědělství,
z náhrad pojišťoven a díky mobilizaci vnitřních zdrojů obcí, měst i jednotlivců, musí peníze najít ve svém
rozpočtu i Ústecký kraj. A jde o vysoké částky! Proto jsem velmi ráda,
že peníze půjdou na odstraňování
škod i z naší veřejné sbírky, kterou
jsme vyhlásili. Například na Kontu
Povodně Dc (22229922/0800) je
v současné době hodně přes dva
miliony korun, další finance pak přicházejí Ústeckému kraji jako finanční dary přímo na běžný účet. Musím
ocenit například velkorysou pomoc
Severočeských dolů, a. s., které
nám věnovaly 1,5 mil. Kč. Dohromady máme na kontu a od dalších
dárců přes čtyři miliony, a všechny půjdou samozřejmě na obnovu
poškozeného území. O rozdělení
rozhoduje zastupitelstvo kraje.
Zbyněk Šebesta
4
SEVEROČESKÉ LISTY
Nová ochranná opatření se v Ledvicích projeví už na jaře
Pod střechou altánu se před deštěm schovali
Zdeňka Fritscherová, Bohumila Opelová a Petr Procházka.
„Těšily jsme se se sousedkami, že
budeme opět chodit na náš plácek
u laviček, jak se tady odjakživa říká,
a kde jsme za pěkného počasí o víkendech sedávaly od odpoledne až do
pozdního večera a bavily se o lecčem.
Bylo to tu obrostlé keři, stál tu vysoký
kaštan a dokonce meruňka. Bohužel,
nové lavičky leží někde uskladněné,
asi už nestálo za to je sem před zimou nainstalovat. Pro nás je to velká
škoda. Po letech pociťujeme v úrovni
životního prostředí určité zlepšení,
ale my dříve narození to těžko můžeme porovnávat, protože jsme se už
s hlukem i s prašností sžili. Rozhodně
hluku bylo víc, když nám tu kousek od
domů jezdily mašinky a běžela pasovka. Jsme smířeni s tím, že to ještě nějaký rok potrvá. Víc to vnímají lidé, kteří
k nám přijedou na návštěvu,“ dodává
Bohumila Opelová.
„Zajímalo by mě, kdo bude provádět
údržbu celé nosné kovové konstrukce.
Ta bude poměrně nákladná, a na to asi
obec nebude mít prostředky; nejspíš
to budou muset opět zaplatit Severočeské doly. To jsou možná maličkosti,
o kterých se mezi lidmi hovoří a ti by
a čas určitě ukáže, že záměr byl dobrý. Předpokládá se, že ocelové sloupy
s lany, které se brzy se stanou oporou
rostlinám, nebudou na tomto místě
stát věčně. Poté, co svah obroste
dřevinami do potřebné výše, bude
konstrukce nejspíš odstraněna.
U zděného altánu ve středu ulice
jsme se na začátku října sešli se zastupitelkou Zdeňkou Fritscherovou,
která pracuje v ledvické úpravně, s důchodkyní Bohumilou Opelovou, jež na
úpravně strávila 33 let, a s Josefem
Procházkou, který slouží řadu let na
rýpadle K 10 000.
„K opatřením v Jiráskově ulici jsou
různé názory. Lidé si dost dobře
Spolupráce se SD a. s.
má konkrétní podobu
Například v Droužkovicích, kde občané chodí po
nových chodnících a děti skotačí na novém hřišti.
Jsou tu i jiné věci, za které místní vděčí společnosti
Severočeské doly Chomutov.
Starosta Milan Živný se prochází
na jednom z nových chodníků
v Droužkovicích.
Doly dávají zaměstnání mnoha
zdejším lidem a vytvářejí pro ně ve
spolupráci s obecním zastupitelstvem příznivější podmínky k životu.
V Droužkovicích nebyly chodníky.
Položené panely podél cesty se sice
tak mohly nazývat, ale nová chodníková zámková dlažba v délce asi 1,5
km snese i to nejpřísnější měřítko při
představě, jak má vypadat chodník.
Nejpříznivější hodnocení zaujímá
v měřítku hodnot i nové dětské hřiště.
Prolézačky, lanová stěna, skluzavka
a další dětmi tak oblíbené a žádané atrakce jakoby střeží logo SD
s krásným slovem – Pomáháme.
„Spolupráce se Severočeskými
doly Chomutov má pro nás velice
konkrétní podobu. Projednáváme
s nimi řadu věcí a vždycky máme
dveře otevřené. Někdy se jedná jakoby o drobnosti, ale pro nás představují veliký význam,“ říká starosta
Droužkovic Milan Živný.
„Díky SD tu jsou i další věci. Například replika menhiru nebo další
kamenná zajímavost. Je to velký
kus černovického pískovce vytesaný do podoby obráceného písmene T. Podle archeologů snad ze
13. století. Stával na rozcestí poblíž
Března, na našem katastru. Byl něčím jako mezníkem i místem, kde se
zastavovali pocestní, aby si na kameni, na jeho dvou kamenných sedátkách, odpočinuli. Žel, nějakému
nenechavci se ho ‚zželelo‘ a chtěl
si ho přivlastnit. Díky SD se mu to
nepovedlo a kámen, což je vlastně
artefakt s dost vysokou uměleckou
hodnotou, bude ozdobou našeho
nového dětského hřiště.“
Antonín Dohnal
nedokážou představit, jak to tu bude
za pár let vypadat. Musíme věřit odborníkům, kteří realizaci navrhli. Pokud to
bude takové, jak ukazuje z několika
pohledů panel u altánu, pak budeme
spokojeni. Dnes nás jen mrzí, že je tu
zatím o zeleň, která byla vysázena letos v dubnu, pečováno jen sporadicky
a při sekání trávy se podařilo některé
výpěstky zkosit, když navíc v tomto
období před zimou vyžadují zvýšenou
péči. Pozastavujeme se i nad altánem,
jehož dřevěnými střešními prvky při
vydatných deštích proteklo hodně
vody. Jestli střecha neproschne, můžeme se s ní na jaře rozloučit,“ uvedla
v úvodu Zdeňka Fritscherová.
Symbolický první výkop v Jiráskově ulici provedli: (zleva) Jiří Neruda, výrobní ředitel SD,
Josef Šichtař, starosta města Ledvice, a František Strach, ředitel ledvické elektrárny.
Za uplynulých 20 let se ukázalo v městech a obcích, jak schopná zastupitelstva
si dokázali občané zvolit. Ve většině míst se podařilo vybudovat infrastrukturu
a zabezpečit standardní podmínky pro spokojený život obyvatel všech věkových
kategorií. Jeho indikátorem je na venkově stabilita rodin.
Tajemství dlouhověkosti neznám
Žádný recept na dlouhověkost paní
Fišnarová nezná. „V životě jsem hodně
pracovala, ráda byla venku na zahradě
V Mariánských Radčicích
jsem spokojená
Paní Marie Fišnarová nepatřila mezi
první české osidlovatele pohraničí, kteří sem dorazili bezprostředně po skončení druhé světové války. Přišla o něco
později. Naprosto přesně si to pamatuje. „Do Mariánských Radčic jsem přijela s dcerou 9. dubna 1947 těsně před
polednem. První, co mám uchováno
v paměti, byl zvuk kostelního zvonu,
který právě odbíjel poledne,“ vzpomíná paní Fišnarová. Následovala tehdy
manžela, který sem přijel o něco dříve,
aby obstaral bydlení pro svoji rodinu.
vybudována kanalizace s přívodem do
čistírny odpadních vod, jež byla v první
etapě rozšířena i díky jednomilionovému příspěvku Severočeských dolů a po
druhé etapě by její kapacita měla stačit
i na pokrytí nově postavených rodinných
domků. Loni obec poskytla k výstavbě
rodinných domků 26 parcel a připravuje
k využití dalších 40 parcel.
Málkov zaznamenává letos ještě jednu zajímavost. Nad obcí se provádí výstavba ocelové rozhledny, z které bude
nádherný rozhled do okolí, a návštěvníci
budou moci mimo jiné porovnávat, jak
se rychle mění díky rekultivacím vzhled
bývalého dobývacího prostoru Dolů
Nástup Tušimice.
Václav Sedlák
Vladimíra Pospíchala
Autorským čtením 26. září v Oseku představil Vladimír Pospíchal
(*1956), provozní elektrikář SD –
1. strojírenské, svoji první knihu
INVERZE, čerstvě vydanou nakladatelstvím Bor Liberec.
Milé setkání s Janem Baxantem,
biskupem litoměřickým, na letošní pouti.
nebo dělala domácí práce“. Radost
97leté ženě dělají návštěvy kamarádky Marie Triebové, se kterou se
přátelí už od roku 1952, společnost
kočky Krasotinky nebo pravidelné
nedělní mše a samozřejmě dcera
Irma, která se do Radčic vrací několikrát ročně. Paní Fišnarová si denně
zapisuje počasí, poslouchá rádio
(nejraději písničky na přání) a sleduje
zpravodajské pořady v televizi. I když
jí s chodem domácnosti v poslední
době pomáhá sousedka Zdeňka Kohutová, občas sama něco uvaří. Třeba
bramborový salát, ten umí nejlépe.
Tomáš Vrba
S chodem domácnosti pomáhá paní Fišnarové sousedka Zdeňka Kohutová.
Autor se vrací do Ledvic, místa
svého dětství a mládí, do let starého režimu. Zpočátku se zdá, jako
by jen osobně vzpomínal, ale jeho
schopnost psát o obyčejném životě v Ledvicích před zlikvidováním
značné části města před postupem
důlní činnosti přesvědčuje přesným
popisem atmosféry pohnutých šedesátých let a lidského jednání současníků. Určitě stojí za to si příběh
Vladimíra Pospíchala přečíst, nejen
kvůli přesným dobovým reáliím
a živě vyprávěným historkám. Pochybnosti ledvického rodáka o tom,
zda žije ve správné době, kdy lidé
z měst a obcí v předpolí hnědouhelných dolů opouštěli své domovy, aniž by mohli vyjádřit svůj názor,
kdy neplatily žádné limity znečištění
ovzduší, devastace krajiny a vůbec
životního prostředí, snad změnilo
datum citované na poslední stránce
knížky – 17. listopad 1989.
Seskočili ze zídky a rozběhli
se na konec Ledvic k oprámu prozkoumat, kde stojí tatínkův bagr.
Nakonec se vyškrábali na stejnou
hromadu hlíny, z níž nedávno pozorovali maďarské vojáky. Odtud
měli celý povrchový důl jako na
dlani … Na jednotlivých patrech
porubů pod nimi stály jako hračky
desítky planterů, buldozerů a bagrů. Vrchní patra dolu již byla vytěžena, a stály zde opuštěné stroje, staré a rezavé. Nižší patra se
v řezu černala uhlím a zněl odtud
pískot rypadel a houkání lokomotiv. Už si myslel, že v tom mumraji
tatínkův bagr ani nenajde, ale potom ho spatřil. Stál v dálce, skoro
až pod Duchcovem, na druhém
řezu shora.
Na šachtu nikdy nezapomenu
Ladislav Petrásek žije v obci Březno hraničící s dobývacím prostorem Dolů
Nástup Tušimice. Právě zde obětavě více než třicet let pracoval. I přes zdravotní potíže měl pan Petrásek přání – zase jednou se podívat na šachtu,
která pro něho tolik znamenala. Bývalí kolegové mu toto přání rádi splnili.
Vzpomínkové fárání se povedlo. „Viděl jsem příkladně rozfáranou šachtu,
kde se udělal obrovský kus práce,“ nešetřil chválou bývalý revírník.
Ladislav Petrásek vzpomíná v rodinném kruhu na léta prožitá na šachtě.
zdejší přírody. K centrálnímu topení budou využívána ekologická a ekonomicky
úsporná teplovodní čerpadla z vrtů až 80
metrů hlubokých. Uprostřed objektu je
velké atrium, které bude sloužit k odpočinku obyvatel. Protože jsme uvažovali
o tom, že zde budou bydlet senioři, je tu
i ordinace, do které bude pravidelně docházet lékař. Ostatní služby, včetně dovážky obědů, si budou obyvatelé zajišťovat sami. Zájem o byty je značný, ještě
před dokončením jsme měli na obecním
úřadu 54 žádostí, a to i od lidí mimo Málkov,“ dodává starosta Egermann. Málkov
má dnes prakticky kompletní vybavenost
včetně překrásného sportovního areálu,
který se bude podle finančních možností ještě rozšiřovat. V části Vysoká byla
Inverze
Práci našel jako většina místních mužů
na hlubinném dole Kohinoor. Fišnarovi
se do hnědouhelného pohraničí přestěhovali z malebné vesničky Litenčice
na střední Moravě. Nikdy však svého
kroku nelitovali. V Radčicích žili spokojeně. Paní Fišnarová nejdříve prodávala
smíšené zboží v místní Jednotě. Vše
mladé rodině vycházelo až do těžkého
úrazu manžela Waltera. Po komplikované a dlouhodobé léčbě už nikdy nefáral
pod zem, ale až do svého odchodu do
důchodu byl zaměstnán v dílnách na
povrchu. Také paní Fišnarová změnila
povolání a stala se správcovou budovy
Tak jako většina českých obyvatel se - Dolů Nástup Tušimice. Na budování pilíi rodina Ladislava Petráska přistěhovala ře české energetiky se od 70. let podílel
do pohraničí po roce 1945, kdy opustila Ladislav Petrásek jako směnový technik
rodné Rakovnicko a rozhodla se využít kolesového rýpadla K 800/K 74. Pozděnových možností v obci Brány. Rodiče ji byl revírníkem skrývky Libouš. Na třezačali hospodařit na statku. Zemědělské tím skrývkovém řezu se staral o rýpadlo
práce na 13ha pozemcích ale jejich syna KU 800.6/K 72. S prvním typem tohoto
Ladislava nelákaly. Raději nastoupil do uničovského velkostroje na DNT se důželezáren v Chomutově. Dalším působiš- kladně seznámil už při jeho montáži v potěm mu byly od poloviny 60. let dílenské lovině 70. let. S K 72 se také paradoxně
provozy právě se rozvíjejícího největšího vrátil do prostoru obce Brány, kde začala
důlně-energetického komplexu u nás v roce 1980 její likvidace z důvodu důlní
V atriu obytného domu naleznou obyvatelé
příjemné prostředí pro odpočinek a relaxaci.
dětské poradny, jak se tenkrát říkalo ordinaci dětského lékaře. Ta byla umístěna ve vilce, kde je dnes školka. V tomto
domě se zahradou byla paní Fišnarová
spokojená. O místní dětskou ordinaci
se starala přes dvacet let. Mezitím jediná dcera dospěla a provdala se do
Francie. Později paní Fišnarová ovdověla. Osamělá se ale nikdy necítila,
v Radčicích měla kamarádky a přátele,
navíc často jezdila za dcerou.
Mariánské Radčice bych
nevyměnila ani za Francii
I když dceru a vnuka v jižní Francii
navštěvovala poměrně často, nikdy
nesplnila dceřino přání, aby zůstala natrvalo. „ Moje dcera Irma by byla moc
ráda, kdybych bydlela u ní. Žije v malém městečku nedaleko Toulouse, kde
je moc krásně. Ráda vzpomínám na
návštěvu jihofrancouzského poutního
místa Lurd nebo na několikadenní výlet
do Paříže, kterou jsme prochodili křížem krážem. Přesto jsem se vždycky
ráda vracela domů, do Radčic,“ vysvětluje paní Fišnarová. Nyní obývá přízemní bezbariérový byt v „šachťáku“, což je
obecní bytový dům ležící naproti kostelu
Panny Marie Bolestné, kam pravidelně
chodí na mše.
O věku by se zejména u žen nemělo mluvit. Paní
Marie Fišnarová je v tomto směru velkorysá a věk
netají. Ve svých 97 letech je nejstarší obyvatelkou
Mariánských Radčic. Při skutečně úctyhodném
věku se těší dobré psychické a fyzické kondici.
Po dětech dostanou v Málkově dárek i senioři
„Mezi poslední akce, které jsme
v tomto roce dokončili, patří přístavba
mateřské školy. Ta původní s kapacitou
22 míst už zdaleka nestačila, když se
u nás usazuje stále víc mladých rodin
s malými dětmi, ale zájem o její využití
mají i rodiče z okolních obcí, kteří k nám
nebo do firem v sousedství dojíždějí za
prací. Za dva měsíce se nám nákladem
osmi milionů korun podařilo zajistit výstavbu jedné nové třídy s kompletním zázemím. Stavba se povedla, objekt, který
má dnes kapacitu 45 dětí, budí dojem
jednolitosti a dnes by nikdo nepoznal,
že se jednalo o přístavbu. Velmi pěkné je i okolí, kde se nyní buduje dětské
hřiště, a to z větší části hrazené z fondu
hejtmanky,“ přibližuje jednu z čerstvě
dokončených investičních akcí starosta
Málkova Josef Egermann.
Stejnou radost mohou mít Málkovičtí
z dostavby nového bytového domu s nákladem 40 milionů korun, které obec
získala v minulých letech po prodeji akcií
Severočeských dolů. Výstavba domu
s kapacitou 21 samostatných klasických bytů v několika velikostech byla
zahájena na jaře loňského roku a 12. října tady proběhl den otevřených dveří.
„Protože převážná část bytů je v přízemí,
je naším záměrem, aby zde našli svůj
domov především soběstační senioři,
kteří bydlí v patrech místních panelových
domů. I v tomto případě jde o velmi zdařilou stavbu, která vhodně zapadá do
Datum narození: 1913
si zasloužili vysvětlení. Jinak musím
potvrdit, že se životní prostředí u nás
pomalu zlepšuje. Dnes je obec upravená, jezdí sem pravidelně čisticí stroj
a všechny domy mají plastová okna,“
vysvětluje Petr Procházka.
Trojice obyvatel Jiráskovy ulice si
k problémům řekla své, nešlo o žádnou kritiku, ale o dobré rady. Své si
řekne určitě i nové zastupitelstvo, které postaví otázku životního prostředí
a spolupráci se Severočeskými doly
mezi své priority.
Václav Sedlák
Před rokem byly v ledvické Jiráskově ulici zahájeny terénní práce a během letošního roku dokončeny stavební záměry. Projekt předpokládá, že do dvou let se
odtud zcela změní pohled na odkaliště.
V oblouku ulice vyrostla protihluková dřevěná stěna, na kterou naváže
stěna s rychle rostoucími a pnoucími
rostlinami, které budou bránit postupu prašnosti a ztlumí i hluk dobývací
a dopravní techniky. Jiráskova a přilehlé ulice jsou propojeny s asfaltovými vozovkami a chodníky se zámkovou
dlažbou, u stěny vznikla řada parkovacích míst pro automobily a na svah
dětských her naváže odpočinkový
kout s altánem a lavičkami. Představy
o projektu se u obyvatel liší a je škoda,
že své názory nedokázali přednést
na jednáních, která se v předstihu
před samotnou realizací v obci vedla. Rozdíly však nejsou tak markantní
5
ROČNÍK II. PODZIM 2010
Josef Pouba seznamuje na prvním skrývkovém řezu
Ladislava Petráska s novou dobývací technikou.
činnosti. Tehdy se dosahovalo nejvyš- nejen s novou dobývací technikou –
ších objemů těžby skrývky a uhlí. V roce moderním kolesovým rýpadlem SchRs
1984 bylo v DNT vytěženo celkem 22,5 1550.1/K 109 na prvním řezu nové
mil. tun uhlí (30 % podíl na celorevírních porubní fronty, výkonným zakladačem
těžbách). Na šachtě prožil pan Petrásek ZPDH 6300.1/Z 100. Právě na tomto
poctivých 33 let. Do důchodu odešel velkostroji zakládajícím nadložní zemiv roce 1993. Zpočátku mu každoden- ny na vnitřní výsypce čekalo Ladislava
ní kontakt s lidmi a milovanou šachtou Petráska další milé setkání, s řidičem
chyběl, ale díky manželce Zdeňce, za- zakladače Gustavem Potůčkem. Oba
hrádce, domácímu zvířectvu, si na život měli na co vzpomínat. Stranou zájmu
na odpočinku zvykl. S děním na DNT je nezůstaly ani rekultivace. Ochranné
v kontaktu díky zeťovi Josefu Buzkovi, lesní pásy u Března byly vysazené teprřidiči velkostroje KU 300.9/K 64. Vel- ve v roce 1998, už nyní však výrazně
kou oporu má také v dceři Zdeňce, kte- snižují pronikání prachu a hluku z důlrá je dobrou duší bohatého kulturního ních provozů do obce. Krátká exkurze
života v Březně. Právě ona byla iniciá- do míst aktivní části života revírníka Petorkou návštěvy na bývalém pracovišti. tráska předčila jeho očekávání. „Jsem
Vzhledem k pohybovému handicapu hrdý na to, co naše generace a naši nápana Petráska se nelehkého úkolu stupci na DNT v oblasti techniky a techzhostil Josef Pouba, vedoucí Provoz- nologie těžby dokázali. Nikdy na šachtu
ního úseku skrývka 1. Na bývalého nezapomenu.“
kolegu si rád udělal čas a seznámil ho
Tomáš Vrba
Literární počin Vladimíra Pospíchala mohou čtenáři získat u knihkupců mj. v Bílině, Teplicích, Duchcově nebo v ledvickém obchůdku
v Jiskře.
Tomáš Vrba
6
SEVEROČESKÉ LISTY
7
ROČNÍK II. PODZIM 2010
Naše buldočí smečka
doly jsem pravidelně informována na
seminářích pro zastupitele sousedních
obcí nebo v rámci kontrolních dnů,“
upřesňuje paní Prachfeldová.
Podzminí procházka Světcem
se Soňou Prachfeldovou
Márinka – ráj pro rybáře
Tato rekultivovaná vodní plocha má
za sebou první úspěšnou sezonu. Koupat se a užívat si písčitou pláž sem chodili nejen místní, ale i přespolní. Na podzim je Márinka zase oblíbeným cílem
rybářů. Miroslav Vízner, jeden z místních nadšenců rybaření, se pochlubil
paní starostce čerstvým úlovkem. S psí
společností, která nás provází po celou
dnešní procházku, pozvolna stoupáme
k dominantě Světce – zámku a sousednímu kostelu sv. Jakuba Většího.
Na lavičce před zámkem
V poledním slunci se rozzáří fasáda
zámku, kde jsou nejen byty, ale i sídlo
obecního úřadu. Kvalitu bydlení vylepšila kromě nové omítky hlavně renovace interiérů a plynofikace objektu.
Nyní je zde 12 bytů první kategorie.
Pláž Márinka si v létě získala velkou oblibu.
Tři roztomilí francouzští buldočci tvoří neodmyslitelnou součást rodiny Denkových z Ledvic. Veselí
a hraví psi si nejraději užívají na zahradě rodinného
domu, do kterého se Denkovi přestěhovali před pěti
lety z nedaleké Bíliny.
Kynologický klub Braňany
se představuje
Štefan Horský při výcviku.
Od roku 1991 se v Braňanech na pěkném kynologickém cvičišti scházejí ti, kteří chtějí naučit své čtyřnohé miláčky základní poslušnosti a povelům a připravit
na zkoušky z výkonu. Dobrou partu těší příjemné chvíle při společném cvičení,
ale i údržbě a zvelebování cvičiště.
Obec Světec leží na pomyslné hranici mezi úpatím Českého středohoří a industriální krajinou poznamenanou více než stoletou těžební činností severočeské hnědouhelné pánve. Právě přišel podzim a okolní
kopce včetně rekultivované Radovesické výsypky hýřily všemi barvami. Ideální atmosféra na procházku
po zajímavé obci. Průvodkyní nám byla starostka Soňa Prachfeldová. Vitální žena, která stojí v čele obce
už dvacet let, s sebou vzala své dva psy. Výšlap po Světci a přilehlém okolí právě začíná …
Na břehu vodní plochy Márinka se Miroslav Vízner chlubil starostce svým úlovkem.
Nedělní ráno ve Světci
S paní starostkou se scházíme krátce po deváté hodině. Světec i slunce
na obloze se jen zvolna probouzí do
nového dne. Nás líné nedělní dopoledne nečeká. Soňa Prachfeldová je plná
energie a optimismu. Podzimní nostalgií rozhodně netrpí. Rychlou chůzí
vyrážíme na nedalekou Radovesickou
výsypku. Když jsme vystoupali svahem
plným listnatých stromů, otevřel se
nám nádherný výhled. Ranní opar zvolna ustoupil a my identifikovali nejen
dominantní Bořeň, nejvyšší horu Českého středohoří Milešovku, ale i starou
vodárenskou věž sklárny v Bílině a do
DENISA ROUŠAROVÁ
A BERNŠTÍ SALAŠNIČTÍ PSI,
BŘEZNO
O tom, že Denisa Roušarová má
zvířata ráda a umí to s nimi, nemůže být
pochyb. Kromě koní patří mezi její svěřence také psi. Do prostředí jezdecké
stáje se výborně hodí malý jack russell
teriér. Nám se rozhodla představit i své
tři výstavní bernské salašnické psy.
Nejstarší ze smečky je sedmiletý Kim,
kterému při hlídání domácího teritoria
sekundují čtyřleté feny Adéla a Eliška.
O psy je u Roušarových vzorně postaráno. Celoročně dostávají kvalitní granulované krmení, které v zimě doplňují
příkrmy masa a těstovin.
výšky se tyčící stavbu nového bloku
Elektrárny Ledvice se sousedící úpravnou uhlí. Jako na dlani jsme odsud
viděli i Světec – věž kostela, zámek,
budovu bývalé školy přeměněnou na
obecní byty, a také rekultivovanou
plochu u bývalého zatopeného lomu
Márinka.
Z pošty na obecní úřad
Tak by se zjednodušeně dala popsat obrovská změna v životě Soni
Prachfeldové. V červnu 1990 totiž
s převahou zvítězila v prvních svobodných komunálních volbách. Důvěru
dostala také v tajném hlasování nových
zastupitelů a stala se tak první starostkou novodobé historie Světce. „Myslím, že jsem měla určitou výhodu oproti
ostatním kandidátům v mojí profesi.
Jako vedoucí místní pošty, kde jsem
pracovala řadu let, jsem znala téměř
všechny obyvatele,“ vzpomíná starostka Prachfeldová. Vítězství zapakovala
ještě čtyřikrát. V čele obce stojí tedy
dvě desítky let. Během nich se podařilo realizovat řadu věcí. Od plynofikace,
kanalizace, opravy zámku a obecních
bytů, až po rekonstrukci historických
památek. „Světec tvoří i místní části
Chotějovice, Štrbice a Úpoř. Dohromady má necelých tisíc obyvatel. Snažíme se zvelebovat a zkvalitňovat život
místním nejen z obecního rozpočtu,
ale také čerpáním prostředků z Evropské unie nebo programu na odstraňování ekologických škod. Evropské
finance nám pomohly například s fasádou zámku. Z rozpočtu známých ekomiliard jsme realizovali přeměnu zatopeného bývalého lomu na rekreační
vodní plochu,“ upřesňuje starostka.
kynologickém klubu. Hlavní mojí radostí a starostí byla výchova tří synů.“
Dozvídáme se, že ve Světci založila
také klub přátel přírody a důkladně
prochodila celé okolí. „Fascinuje mě,
jak příroda odolává zásahům povrchové těžby uhlí nebo provozu elektrárny.
Jako pamětník mám srovnání. Doba
okolních oprámů a kyp je nenávratně
pryč. S radostí sleduji přeměnu v novou rekultivovanou krajinu. Už současná podoba dává tušit, že po úplném
dokončení bude v našem okolí atraktivní krajina. O postupu rekultivačních
prací prováděných Severočeskými
U lavičky v parku odpočívali také dva
psí miláčci paní starostky. Rozvážnou
devítiletou fenu chodského psa Hessy doplňoval rozpustilý čtyřletý boxer
Apolo. Právě tato rasa je srdeční záležitostí Soni Prachfeldové. Apolo je už
jejím šestým boxerem. Do smečky patří ještě voříšek Mili. Naše návštěva nevšední obce na Bílinsku končí. Starostka se loučí a spěchá domů. „Po obědě
pojedu na kole do Bíliny, chci užít ještě
poslední pěkné dny, než bude zima,“
prozrazuje svůj další nedělní program
aktivní Soňa Prachfeldová.
Tomáš Vrba
Růžena Zápotocká je jednou z obyvatelek zámku.
„Starostka se stará o občany a je nesmírně obětavá,“ nešetří slovy chvály.
Braňanský kynologický klub má
v současné době dvanáct členů a pět
čekatelů, kteří usilují o řádné členství.
Předsedou je Štefan Horský, který
patří v oblasti výcviku psů k absolutní špičce. S výcvikem psů začal
ve svých devatenácti letech ještě ve
starém Mostě. Řadu let pracoval jako
psovod u policie a také ve své současné profesi zůstává v každodenním
kontaktu se psy. Jako vedoucí psího
útulku v Litvínově se snaží co nejlépe
se postarat o zatoulané nebo opuštěné psy. Průměrně je jich v útulku kolem třiceti. Nalezenci se sem dostávají
nejen z Litvínova, ale i Lomu, Mariánských Radčic a Braňan. Mezi další
bohulibé činnosti Štefana Horského
patří canisterapie neboli terapie za
pomoci psa. Speciálně vedený pes
může vyvolat při kontaktu s člověkem, který trpí psychickými problémy
nebo se cítí opuštěně, dobrou náladu. Canisterapii provádí pan Horský
za pomoci Lady, fenky jezevčíka. Na
kynologické cvičiště bere německého
ovčáka Kubu. Tomuto plemeni je věrný od svých devatenácti let. Němečtí
ovčáci jsou nejrozšířenějším pracovním psem. Odpovídá tomu také jejich
převaha na braňanském cvičišti. Hrdými majiteli německého ovčáka jsou
také Bohumil Vágner nebo Věra Pilná.
Všichni si pochvalují u tohoto plemene inteligenci, přátelskost ke svému
páníčkovi a radost pracovat. Traduje
se, že němečtí ovčáci jsou nešťastní,
když nemají co na práci. V Braňanech
to platí i o jejich psovodech – členech
klubu. Prozrazuje to pečlivě posekaná
travnatá plocha cvičiště, udržovaná
klubovna a řada kynologických pomůcek jako jsou makety na průzkum terénu nebo ochranné rukávce figurantů.
V převaze ovčáků nelze přehlédnout zlatého retrívra Denise Ivetty
Jirkové. „Denis je první pes, kterého
jsem si pořídila. Protože je to pes velký,
chtěla jsem ho dobře zvládnout. Původně jsem myslela, že až se naučíme
Členové kynologického klubu v Braňanech.
Znám zde každý kámen
Cestou z Radovesické výsypky
k vodní nádrži Márinka nás starostka
seznamuje s nejen s hlavními událostmi posledního dvacetiletí, ale ve vzpomínkách se vrací ještě dál. „Pocházím
z Bíliny. Na tamějším gymnáziu jsem
také maturovala. Poté jsem absolvovala ekonomickou nástavbu v Děčíně. Do Světce jsem se přestěhovala
v roce 1972 a pracovala na místní poště. Angažovala jsem se také ve zdejším
ZDĚNEK A NIK GRUBEROVI,
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
A BANDOG,
DROUŽKOVICE
V droužkovické čtvrti nových rodinných domů žijí také Gruberovi. Do
prostorného domu se přestěhovali
z Chomutova i s dnes už dvanáctiletým stafordšírským teriérem. Na
jejich pozemku zbylo místo pro kotec, který obývá také poměrně nové
plemeno bandog. Bandogové byli
vyšlechtěni v 60. letech 20. století v USA. Od té doby se popularita
těchto mohutných psů šíří po celém
světě. Bandog je křížencem amerického pitbulteriéra a neapolského
mastifa. Snahou bylo získat psa
spojujícího obratnost pitbulteriérů
a obrovskou sílu mastifů. Přes svoji velikost okolo 60 cm v kohoutku
a váhu zhruba 55 kg jsou tito svalnatí
psi milujícími členy svých rodin, které
v případě nebezpečí chrání. Bandog
je ideální pro hlídání rodinného domu.
I když je učenlivý a poslušný, neměli
by si ho pořizovat lidé bez zkušeností
s výchovou psů. To ale není případ
Zděnka Grubera, který byl dvacet let
policejním psovodem a úspěšným
účastníkem republikových mistrovství policejních psů. Se svým tříletým bandogem chodí na kynologické
cvičiště v Březně a Lounech.
Hyperaktivní francouzské buldočky je obtížné vyfotit společně
s Martinou Denkovou a dcerou Adélou, nám se to nakonec podařilo.
Proč jsme si vybrali
francouzské buldočky?
„Prvního psa tohoto společenského plemene jsme si pořídili,
když jsme ještě bydleli v bytě na
sídlišti v Bílině. Francouzští buldočci jsou extrovertní psi a nemůžou žít v kotci. Jejich místo je
v rodině, třeba v bytě. Poté, co
jsme se přistěhovali do rodinného domku se zahranou, jsme měli
ideální podmínky pro postupné
rozšiřování o další zástupce těchto společenských psů. Teď zde
s námi žije černá šestiletá fenka
Audi, její dvouleté štěně – bílý pes
Gregor a nejmladší, teprve půlroční, nesmírně hravý pes Ozzy. Ten
má vzácněji se vyskytující zlatě plavou barvu srsti, označovanou fawn,“
přestavuje svoji dovádivou psí
smečku Martina Denková. S péčí
V Ledvicích nám nic nechybí
Paní Denková má možnost srovnání kvality bydlení v panelovém sídlišti
s venkovským stylem života v malém
městě, jehož součástí je také elektrárna
a úpravna uhlí. I přes to vycházejí Ledvice lépe. „Náhodou jsme se dozvěděli,
že se zde prodává starší rodinný domek.
Jeho dispozice a zahrada na nás udělaly dobrý dojem. Pokud bych porovnala
v Ledvicích často zmiňovanou polétavou
prašnost se situací v Bílině, tak bych to
subjektivně viděla jako hodně podobné.
Horší kvalitu ovzduší pozoruji jen během
topné sezony, kdy místní, včetně nás,
topí uhlím. Věřím, že situace se zlepší,
až bude v roce 2013 dokončen horkovod,“ hodnotí kvalitu ledvického životního prostředí Martina Denková. Během
focení hravých psů na dvoře a zahradě
nově zrekonstruovaného domu se vracejí ze školy dcera Adéla a z fotbalového
Josef Vytlačil a labrador Borek.
základní poslušnost, různé povely
a zvládneme agilitu neboli překonávání překážkové tratě, přestanu na
cvičiště chodit. I když jsme postupně
výcvik úspěšně absolvovali, každou
sobotu dopoledne chodíme na naše
cvičiště. Denis je rád, že se pořádně
proběhne a já jsem tady našla dobrou partu lidí, se kterými máme podobné zájmy,“ říká Ivetta Jirková.
Ozdobou psí smečky na braňanském cvičišti je labradorský retrívr
Borek. Přátelský a dobrosrdečný
pes dělá radost celé rodině Josefa
Vytlačila. Předtím měli několik slovenských čuvačů a před sedmi lety
udělali změnu a rozhodli se pro labradora. Také pan Vytlačil začal pravidelně docházet na cvičiště proto,
aby Borka dobře zvládal. Dlouholetý
zaměstnanec Dolů Bílina, který odešel před osmi lety do důchodu, chová také včely a angažuje se v místním
klubu důchodců.
Tomáš Vrba
Adélka Denková a přítulný zlatě vybarvený Ozzy.
o psy pomáhá také manžel a syn,
nejvíc ale dcera Adéla. I když denně dojíždí na střední školu do Ústí
nad Labem, na čtyřnohé mazlíčky
si vždy udělá čas a podniká s nimi
i procházky po okolních loukách.
tréninku v Mostě syn Jirka. Všichni se
shodují, že jim v Ledvicích vlastně nic
nechybí. Pokud by se zlepšilo dopravní
spojení tak, aby vyhovovalo i aktivitám
středoškolákům, žilo by se tu ještě lépe.
Tomáš Vrba
NIKOLA STEHLÍKOVÁ
A DALMATINCI,
MARIÁNSKÉ RADČICE
101 dalmatinů jako v populární pohádce studia Walta Disneye v Mariánských Radčicích nenajdeme. Puntíkatí
psi zde žijí zatím jen dva. Oba patří
mladé rodině Stehlíkových. „Dalmatini jsou čilí a přátelští psi, ideální pro
rodinný život. Vyskytují se ve dvou
barevných variantách. Buď mají na
bílé barvě srsti hnědé plošky, tak jak
je tomu u naší třináctileté fenky Nancy,
nebo černé, takto zbarvená je sedmiletá Phoebe. Dalmatinci mají rádi pohyb a nejraději si užívají na zahradě,“
představuje své psy Nikola Stehlíková.
8
SEVEROČESKÉ LISTY
SPOLEČNĚ PROTI PRACHU
V OKOLÍ LOMU BÍLINA
Společná aktivita obcí a měst pod horou Bořeň a Severočeských dolů STOP PRACH
má za sebou první rok – náročnou úvodní etapu naplněnou analýzami, určováním
původců znečištění ovzduší a informováním veřejnosti. Byly uspořádány čtyři konference a identifikována efektivní opatření ke snížení úrovně prašnosti v konkrétních
lokalitách. SD a.s. jsou připraveny na realizaci takových opatření finančně přispět.
Iniciativa nalezla podporu i u MŽP ČR, KÚ Ústeckého kraje a Skupiny ČEZ.
Vznik a cíle iniciativy STOP PRACH
V rámci dokumentace pro hodnocení vlivů hornické činnosti Dolů Bílina
v období 2010 - 2030 na životní prostředí (EIA) byl vliv důlního provozu na kvalitu ovzduší pečlivě modelován a příslušná nápravná opatření (za několik miliard
korun) byla shrnuta do Protiprašného
projektu společnosti Severočeské doly
pro lom Bílina. Během prací na rozptylové studii se potvrdilo, že k velmi významným zdrojům znečišťování ovzduší patří
i vytápění domácností, doprava, či přenos znečištění ze vzdálenějších zdrojů. Navíc, například prachové částice
z automobilové dopravy jsou velmi malé
a na rozdíl od těch hrubších, pocházejících z mechanických procesů jako je
povrchová těžba uhlí, se dostávají až do
dolních cest dýchacích. Tomu pak odpovídá i jejich vliv na zdraví lidí. Po diskusích odborníků na ochranu životního
prostředí s představiteli města a obcí
i se zástupci společnosti Severočeské
doly účastníci dospěli k představě společné iniciativy STOP PRACH, která by
se paralelně s Protiprašným projektem
zaměřila na snížení prašnosti ze zdrojů
v městech a obcích v okolí lomu Bílina,
zejména z dopravy a domácností.
Cíle společné iniciativy byly definovány v několika bodech:
• osvěta a informování veřejnosti,
• určení hlavních původců znečištění
ovzduší,
• identifikace nápravných opatření,
• shoda na programu realizace těchto
opatření pro konkrétní lokality.
s mottem „Známe priority“ a v Bílině
pak 28. června třetí konference „Víme
jak na to“. V rámci příprav na tyto konference odborný tým shrnul všechny
dostupné informace o emisích i úrovni
znečištění ovzduší a za významné pomoci dotčených měst a obcí provedl
kvalifikovaný odhad emisí prachu z domácností a z dopravy. Bylo přitom uplatněno matematické modelování a pro
ověření jeho výsledků se uskutečnila
doplňková měření v Duchcově a Chotějovicích. To pak umožnilo shrnout hlavní
výsledky pro jednotlivá sídla a nastínit
možná opatření – například energetické audity lokálně vytápěných budov,
intenzivnější čištění povrchů komunikací, rekonstrukce kotelen, výsadbu
či obnovu izolační zeleně apod.
Aktivita STOP PRACH překročila svým významem hranice regionu
a stala se součástí programu celého
Ústeckého kraje i vzorem pro ostatní
kraje v ČR. Ministerstvo životního prostředí se rozhodlo bezprostředně po
3. konferenci iniciativu podpořit uzavřením deklarace z 1. července, která
vyjadřuje společnou vůli zúčastněných
stran při řešení problému znečištění
ovzduší.
U vodní nádrže Barbora
v Duchově se sledovaly vlivy
dopravy i lokálních topenišť.
BRAŇANY 16. 9. 2010
Jana Vaňhová, hejtmanka Ústeckého kraje:
Ústecký kraj brzy oslaví 10 let od
svého vzniku a jeho krajský úřad má
mezi svými prioritami neustálé zlepšování životního prostředí. Proto jsme
uvítali vznik iniciativy STOP PRACH,
budeme ji podporovat a věříme, že se
díky navrženým akčním plánům skutečně podaří v okolí Dolů Bílina kvalitu
ovzduší zlepšit.
Zájem občanů předčil očekávání.
LEDVICE 12. 11. 2009
– opatření ke snížení úrovně znečištění
ovzduší pro osm měst a obcí – Bílinu,
Lom, Osek, Chotějovice, Ledvice,
Duchov, Braňany a Mariánské Radčice. Tím prakticky skončila přípravná
etapa iniciativy STOP PRACH a může
nastoupit fáze realizační.
A jak dál?
Severočeské doly jsou připraveny
společně s odborným týmem představit návrhy akčních plánů nově zvoleným zastupitelům, prodiskutovat jejich
obsah a požádat, aby je přijali za své.
Pak by měly akční plány vytvořit solidní základ pro čtyřletou realizační fázi.
V březnu 2011 se sejde 5. konference STOP PRACH s představiteli
samospráv měst a obcí pod horou
Bořeň vzešlých z letošních říjnových
komunálních voleb.
Tomáš Vrba, Miloš Žihla
Hejtmanka Jana Vaňhová
je velmi aktivním hostem
konferencí STOP PRACH.
Otevřená diskuse je základem dobré spolupráce.
DUCHCOV 8. 4. 2010
Odborný tým iniciativy STOP PRACH.
BÍLINA 28. 6. 2010
Tři otázky pro:
Vlastu Tůmovou,
starostku obce
Mariánské Radčice
Jiří Štěpánek se syny Honzou a Vojtou.
Sběr informací o znečištění ovzduší z dopravního provozu v Chotějovicích.
První kroky
Úvodní konference pod názvem
„Víme o problému“ se uskutečnila 12.
listopadu 2009 v Ledvicích za přítomnosti zastupitelů měst a obcí v okolí
lomu Bílina, Severočeských dolů,
představitelů Ústeckého kraje v čele
s hejtmankou Janou Vaňhovou, Ministerstva životního prostředí ČR, členů
v regionu působících občanských
sdružení a ekologických hnutí. Odborný tým iniciativy STOP PRACH vede Lubomír Paroha ze společnosti ASCEND,
jeho členy jsou uznávaní experti ze
Státního zdravotního ústavu, Českého
hydrometeorologického ústavu a Akademie věd ČR. Organizátoři si nemohli
stěžovat na pasivitu a nezájem občanů.
Trpělivě vysvětlovali cíle nové iniciativy
a seznamovali s jednotlivými etapami
aktivit, které by neměly končit jen závěry z konferencí, ale dohledem nad realizací konkrétních dohodnutých opatření.
Druhá a třetí konference
V Duchově se 8. dubna odehrála druhá konference STOP PRACH
Život s šachtou na dlani
Jan Demjanovič, generální ředitel Severočeských dolů:
Jsem rád, že jsme se mohli stát
součástí této deklarace a aktivně
se podílet na realizaci užitečného
programu. Severočeské doly Chomutov chtějí v rámci spolupráce
přispět na uskutečnění opatření,
která budou obsažena v souhrnném akčním plnu STOP PRACH,
částkou 16 milionů korun v letech
2011 až 2014.
4. konference: představeny
dílčí akční plány
Konferenci 16. září přijela do
Braňan pozdravit hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová. Ocenila jak
Protiprašný projekt Severočeských
dolů týkající se provozu lomu Bílina,
tak iniciativu STOP PRACH, neboť
i krajský úřad zjistil na základě zadané studie v souvislosti se zdržováním
dostavby dálnice D8 velký podíl silniční dopravy na prašnosti a neuniklo
mu ani výrazné znečišťování ovzduší
okálními topidly.
Na konferenci byly k diskusi prezentovány návrhy dílčích akčních plánů
9
ROČNÍK II. PODZIM 2010
Na jižním okraji Černovic vyrostla nová čtvrť s více
než dvaceti atraktivními rodinnými domy. Noví obyvatelé, většinou mladé rodiny s dětmi, se sem přistěhovali z okolních měst. Jak se jim žije v obci přímo sousedící s dobývacími prostory Dolů Nástup
Tušimice?
Mariánské Radčice mají bohatou historii. První zmínka pochází už z roku
1057. Ojedinělý je zdejší barokní areál kostela, fary a presbytáře. Už sto padesát let je existence Mariánských Radčic těsně spojena s těžbou hnědého
uhlí. Hlubinný důl Kohinoor (tehdy jako Johann I) zde byl otevřen v roce 1864.
Podobně jako osud Mariánských Radčic byl uhlím poznamenán také život
starostky Vlasty Tůmové.
Obec Černovice leží na patě svahu Krušných hor v těsné blízkosti
hnědouhelného povrchového dolu.
V současné době má něco přes
pět set obyvatel, přičemž se počet
zvyšuje právě díky nově přistěhovaným občanům. Patří mezi ně i rodina
Zdenky Čmelíkové. „O tom, že se
v Černovicích prodávají zasíťované
parcely pro rodinné domy, jsem se
dozvěděla od kolegy v práci. Přijeli
jsme se sem s manželem podívat
a lokalita se nám líbila. Dům jsme
začali stavět v červenci 2004. Stavba probíhala rychle, a tak jsme se už
v únoru 2005 nastěhovali,“ upřesňuje paní Čmelíková, která je tady
s rodinou spokojená. A jak vnímá
Zdenka Čmelíková provoz nedalekého povrchového dolu? „Žádné
omezení necítím. Rozhodně mě neruší. Když jsme ještě bydleli u frekventované silnice na sídlišti v Klášterci, byl tam nesrovnatelně větší
hluk, ke kterému se navíc přidávaly
nejrůznější zvuky od sousedů. Tady
v Černovicích nic podobného
Paní starostko, jak dlouho žijete
v Mariánských Radčicích?
Už je to čtyřicet čtyři let. Přistěhovala jsem se v roce 1966 z nedaleké obce Břežánky. Tam jsem
se narodila. Tatínek byl horníkem
v hlubinném dole Mír. O osudu Břežánek bylo rozhodnuto v souvislosti
s likvidací tohoto hlubinného dolu
a dotěžením uhelných zásob povrchovým způsobem rozvíjejícím se
velkolomem Maxim Gorkij. Má rodná obec definitivně ustoupila těžbě
na počátku 70. let. Tehdy už jsem
žila s manželem a dětmi v Mariánských Radčicích. Nejdříve jsem byla
zaměstnána v litvínovské chemičce,
později jsem přešla na důl Kohinoor,
kde jsem jako administrativní pracovnice závodní odborové organizace
působila až do jeho uzavření.
Zdenka Čmelíková u bývalé
silnice vedoucí do Spořic.
Jak jste vnímala ukončení provozu
hlubinného dolu Kohinoor a kdy
vás poprvé zvolili starostkou?
I když jsem pracovala jen na povrchu, byla jsem denně v kontaktu
s opravdovými horníky. Pamatuji
doby rozkvětu, kdy bylo na Kohinooru zaměstnáno přes dva tisíce
lidí. Mezi nimi také většina obyvatel
Mariánských Radčic. Kohinoor byl
největším hlubinným dolem v revíru.
V roce 1984 jsme dosáhli rekordní
těžby 1,57 mil. tun. Naproti tomu
jsem zde zažila i nepříjemné období, když bylo rozhodnuto o definitivním uzavření dolu. To nastalo v roce
2002, tehdy už jsem byla zvolena
starostkou obce, kde byla díky
ukončení činnosti Kohinooru 40 %
nezaměstnanost. Navíc, v závislosti
se zrušením největšího místního zaměstnavatele, se rapidně zhoršilo
dopravní spojení Mariánských Radčic s okolím. Naší prioritou bylo, co
nejrychleji stabilizovat život v obci.
Pozitivním důsledkem konce těžby
v našem katastru bylo zamezení
nebezpečí poddolování a likvidace
obce. Naštěstí nás nestihl stejný
osud jako sousední Libkovice.
Nedávno u vás byla zahájena výstavba ochranných opatření eliminující dopad povrchové těžby
Tak jako většina obyvatel Mariánských Radčic
pracovala i Vlasta Tůmová na hlubinném dole Kohinoor.
Na svou zahradu může být
paní Čmelíková právem pyšná.
naštěstí nehrozí.“ Žít v malé obci
má ale i svá úskalí. Jedním z nich
je horší dostupnost veřejné dopravy. Tenhle fakt přinutil paní Zdenku
k absolvování autoškoly. Nyní se
s autem dostane nejen do kilometr
vzdáleného Chomutova tak, jak potřebuje. Nová čtvrť rodinných domů
rozhodně netrpí komplexem vylidněných satelitních městeček. Vždyť do
středu obce, kde žijí starousedlíci,
je to coby kamenem dohodil. Bydlení v Černovicích se stává populární.
Rozhodla se tady zůstat i dcera paní
Čmelíkové. Zatím sice jen v pronajatém domě, ale kdo ví. Vůbec prvními
obyvateli nové čtvrti byli Štěpánkovi.
Mladá čtyřčlenná rodina se do svého nového domu nastěhovala už
v roce 2002. Také jim v Černovicích nic nechybí. Rýpadla a pasovky je neruší, ani když mají otevřená
okna. Hlava rodiny Jiří Štěpánek
chodí pravidelně běhat. Pětikilometrový okruh vede rovněž kolem
ochranných valů oddělujících obec
od dobývacího prostoru. Ten bude
po ukončení těžby zatopen. „Věřím,
že nová krajina v okolí jezera bude
atraktivní rekreační oblastí,“ dívá
se optimisticky do budoucnosti Jiří
Štěpánek.
Tomáš Vrba
Dolů Bílina. Z historického hlediska čeká Mariánské Radčice poslední etapa soužití s uhlím. Máte
představu o tom, jak bude okolí
vypadat po ukončení těžby?
Z pohledu těch 150 let ovlivněných těžbou uhlí se jeví příštích 40
let opravdu jen závěrečnou etapou.
Věřím, že ochranná opatření, s jejichž výstavbou se začalo letos v září
a která byla projektována s ohledem
na připomínky zastupitelstva a občanů z veřejných projednávání, budou
dostatečně účinná. Zároveň s diskusí o komplexu ochranných opatření
jsme byli seznámeni i s vizí po ukončení těžby. Zatápění zbytkové jámy
lomu Bílina začne nejspíš až po roce
2050. Jsem ráda, že jsme už nyní
mohli s našimi občany navštívit napuštěná jezera ve středoněmeckém
uhelném revíru. Díky tomu si dokážu
představit, jak budou v Mariánských
Radčicích jednou žít naše vnoučata.
Pokud to vyjde podobně, jak jsme to
viděli v nové jezerní krajině u Lipska,
můžeme jim závidět.
Tomáš Vrba
S Marií Triebovou, občankou Mariánských Radčic, na břehu jezera
Markleeberger See v místě bývalého povrchového dolu u Lipska.
10
SEVEROČESKÉ LISTY
11
ROČNÍK II. PODZIM 2010
Duch hornické kolonie stále žije!
Jakub Terešák doplatil na zdravotní
komplikace z počátku sezony. V březnu v prvním závodě série mistrovství
republiky v Merklíně si přetrhl křížové
vazy na noze. Následovala zhruba dvouměsíční zdravotní pauza. Po úspěšné
operaci a nezbytných rehabilitacích
se vrátil na závodní okruh až v květnu,
kdy i bez tréninku nenašel přemožitele. Zbytek sezony se pak už účastnil
závodů pravidelně každý víkend. Do
posledního podniku mistrovství republiky juniorů do 65 ccm podával Jakub
vyrovnané výkony obdobně jako další
favorit Šikyňa, kterému nakonec v Krásné Lípě přálo více štěstí. I když letošní
V bývalé ulici Vrbenského (dnes Hornické) v Lomu stojí řada domků, postavených pro horníky, kteří pracovali na hlubinném dole Johann, pozdějším Kohinooru I. Domky v tzv. hornické kolonii spravované od roku 1889 Lomskou uhelnou
společností (Gewerkschaft Brucher Kohlenwerke) se staly městskou památkovou zónou. Obyvatelé v této komunitě kdysi žili pospolu, scházeli se před domy
a společně také oslavovali. Přestože se sem stěhovaly stále nové generace,
tradice pospolitosti u starousedlíků přetrvává dodnes.
Domky se začaly stavět v roce 1889,
přičemž další objekty přibyly do roku
1890. Poslední byly postaveny před rokem 1914. Byly to domy řadové výstavby, byty 1 + 1 s půdou, nepodsklepené,
s malou předzahrádkou a políčkem.
Dům tvořila kuchyň s uhelným sporákem a pokoj o velikosti 4 x 4 m. V této
době nastal rozkvět hornické činnosti,
což způsobilo i zvýšení počtu obyvatel
města Lomu. Tento boom trval do roku
1920. Již tehdy domky představovaly
levné bydlení. V roce 1918 byly některé
z nich odbourány, zřejmě pro vytvoření
přístupu k polím.
Kolonii potkaly i zlé časy, a to v době
havárie na dole Kohinoor I. 14. listopadu 1946 došlo k náhlému výbuchu
třaskavých plynů a nikomu z havířů se
nepodařilo uniknout. O život jich přišlo
52. Tato havárie ovlivnila život hornické
kolonie i celého města Lomu.
Jedním z pamětníků je Miroslav
Roštejnský, který zde s přestávkou
žije už 40 let. V roce 1953 se sem
nastěhovali jeho rodiče, kteří bydleli
v původní podobě domku. Domy dnes
vypadají trochu jinak než dříve, řada
jich byla zrekonstruována. Místo lepenkových střech mají bonnský šindel,
Miroslav Roštejnský se svým bývalým kolegou Jiřím Kohoutkem,
horníkem na dole Kohinoor I, který také obývá
jeden z domků v hornické kolonie.
u některých se změnil tvar oken, jiné
prošly úpravou fasády. V 50. letech
se vystavěly kůlny, došlo i na zřizování
koupelen z dřívějších předsíní. Necky
tak nahradila pohodlnější vana. Nahoře bývala půda, kterou si řada majitelů
přestavěla na obytnou část. Domky
mají i komory, kde se uskladňovaly
potraviny. V 60. letech se přistoupilo
k částečnému odbourání některých
zdevastovaných domů a připravovala
se dokumentace k rekonstrukci. Bohužel, nikdy nebyla zrealizována. Některé
domy musely být staženy ocelovými
pásy, protože jim v důsledku hornické
Miroslav Roštejnský se starostou Lomu Josefem Nétkem.
Droužkovický menhir
Lidé mající v oblibě záhady z daleké minulosti jsou v Droužkovicích u Chomutova určitě ve svém živlu. Jejich
nadšení trochu zmírňuje střízlivý pohled archeologů a historiků, ale jedno se této obci upřít nedá. Staří Keltové
nebo jiní tu kdysi vztyčili dva hrubě opracované kameny.
Jan Pekař má radost z kamenů,
ze kterých vytesá repliku menhiru.
Nebyly největší, ale byly unikátní.
Vysoké 90 a 100 cm, vzdálené od
sebe při zemi asi 60 cm. Každý vážil
asi 3 metrické centy. Jeden byl nakloněn. Říkalo se jim také generálské
kameny a podle pověsti označovaly
hroby tří generálů. Regionální literatura uvádí, že původně byly kameny
tři a byly sem dopraveny ze Žatecka,
ze vzdálenosti asi 25 km. Kameny
přežily staletí, pokles terénu na poddolovaném území a jejich zkázu završil někdo neznámý. Zkrátka, v roce
1997 se ztratily a památka nepamátka, zůstala po nich jen díra v zemi
a pověst. Literatura uvádí, že droužkovický menhir byl svým způsobem
zvláštní. Nestál na žádném pravěkém
sídlišti nebo pohřebišti, ale kolem
něj v okruhu asi 1 km jsou doložena
sídliště a pohřebiště od pravěku po
ranný středověk. Ve střední Evropě
jsou menhiry vzácnými památkami v romantických dobách archeologie
minulosti. Patří mezi tak zvané mega- soudilo. Ojedinělý vztyčený kámen
litické stavby ze 4. až 1. tisíciletí před nebo skupina kamenů se nazývá
naším letopočtem. Menhir u Drouž- menhir, jsou-li kameny seskupeny
kovic je navíc severně od řeky Ohře do kruhů, jde o tzv. kromlech (najediný. Již od středověku vzbuzovaly příklad Stonehenge v Anglii). Jsouzájem učenců i prostých lidí záhadné li na vrcholu kamenů překlady či
stavby z velikých kamenných neopra- "stropy" z balvanů, jde o dolmeny,
covaných bloků, tzv. megality. Vysky- které sloužily vesměs jako hrobky.
tují se po tisících v Británii, Francii, Droužkovice jsou obec s budoucŠpanělsku a Portugalsku, na ostro- ností. Zájem o bydlení, o výstavbu
vech ve Středomoří, ale i na severu rodinných domů je velký. Starosta
Evropy, tj. v Dánsku, severním Ně- Droužkovic Milan Živný a Jan Pekař,
mecku a jižní Skandinávii. Ve střední který se představil jako patriot obce,
Evropě i u nás jsou poměrně vzácné se rozhodli menhir nahradit replikou.
(v Čechách je jich uváděno 26, z toho Ve spolupráci se Severočeskými
však jen stěží polovina nesporných) doly získali velké kamenné bloky,
a nedosahují takové monumentality. které pan Pekař upravil do podoNejčastěji jsou datovány do mladé- by původních kamenů – menhirů
ho neolitu, eneolitu a doby bronzové a 12. června 2008 byly slavnostně
(4.–1. tis. př. n. l.), budovali je však vztyčeny na původním místě.
i Keltové, i když ne tak často, jak se
Antonín Dohnal
Jakub Terešák bilancuje
právě ukončenou sezonu
činnosti některé zdi ujížděly do strany. „Obyvatelé dříve posedávali na zápraží
Díky statutu městské památkové zóny a mládež jim chodila pro pivo. Horníci
se dnes již všechny úpravy musí schva- mívali hodně dětí,“ dodává. Ženy většilovat na ministerstvu. Obyvatelé žádali nou nechodily do práce, vařily a staraly
o zrušení tohoto statutu, ale vyhověno se o děti. Po válce sem přicházely za
jim nebylo.
prací ženy ze Slovenska a v 50. letech
V roce 1990 se domky začaly pro- tu na dole pracovaly i horničky (učenky
dávat do soukromého vlastnictví. I teh- v hornickém oboru). Pan Roštejnský
dy představovaly levnější bydlení. Od vzpomíná i na bramborové placky, které
roku 1998 zde bydlí i Anna Černá, úřed- se pekly na plotnovém sporáku. V kolonice Odboru rozvoje města Městského nii se na 1.máje stavěly májky, a dodnes
úřadu v Lomu. „Dnes jsou již domky se společně slaví Velikonoce či silvestr,
porostlé vínem a v oknech se červena- kdy se všichni obyvatelé sejdou a spojí muškáty, podobně jako v době jejich lečně oslavují konec roku. Všichni douvzniku,“ oceňuje paní Černá
fají, že duch této kolonie, který stále žije,
„V hornické kolonii se i nadále udr- nikdy tuto část Lomu neopustí.
žují dávné zvyky,“ říká pan Roštejnský.
Renata Menclová
Starosta Místa Jiří Luťcha na výstavě
Oživlá minulost v renovovaném kostele.
Dejme ale slovo panu Luťchovi, který má lví podíl na uspořádání
celé akce i na tom, že kostel z konce
17. stolení, díky nepéči, byl na zbourání a dnes září novotou.
„Místo je spjaté s hradem Hasištejnem. Jak se ten dostává stále více
do podvědomí turistů a milovníků
historie, nedal nám spát místní kostel. V podstatě to byla ruina. Sehnali
jsme dotační peníze, částečně přispěli z obecního rozpočtu a dali se
do práce. Vyměnili krovy, udělali střechu, podlahy, omítky, okna, odvodnili
stavbu a najednou získali reprezentativní prostor nejen pro modlitbu, ale
i rozjímání. Máme šikovné řemeslníky
a tak jsme na jakýchsi nástěnkách,
panelech uspořádali výstavu fotografií. Pořádali jsme naše spoluobčany,
aby přinesli fotky ze školních let, fotky, které mají doma a jsou na nich
i jejich rodiče, děti, známí, zkrátka, aby
Místo ukázalo, že tu žijí lidé. Nenechali
se prosit a nanosili nám stovky a snad
tisíce snímků. Od malých černobílých,
velkých jako větší poštovní známka
po barevné z poslední doby. Přidali
jsme k tomu kroniky i historické mince
a dokumenty nalezené v kopuli věže
při rekonstrukci a měli výstavu, která
vstoupila do novodobých dějin obce.
Lidé si sebou při vernisáži nosili i lupu,
aby se podívali na tváře bývalých spolužáků na školních fotografiích, třeba
i malinkých, ale zachycujících je před
50–60 lety. Zvláštní pocit zažívali při
listování v kronikách. Školní výlet jako
na dlani, opékání buřtů ve škole v přírodě, vzpomínky i slzy dojetí. Na výstavu
přišli i lidé z partnerského německého
města Schlettau, které kdysi, ve středověku, patřilo Bohuslavu Hasištejskému z Lobkowicz.“
Starosta povídá, provází nás výstavou v kostele, který patří obci a spolu
s hradem bude dalším pozoruhodným
místem v Místě. Při prohlížení vystavených dobových listin a novin nás zaujal
nápis: V královském horském městečku Místo sepsané v neděli 11. 9. 1898.
Na dotaz proč dneska obec a dříve
město starosta Jiří Luťcha odpověděl:
„Po roce 1945 se všechno měnilo.
Dnes by nás město přišlo asi na 20 tisíc korun. Nová razítka, hlavičkové papíry a další a další věci, takže ty peníze
raději investujeme do lidí, do obce než
do názvu.“ Místo má také bohatou hornickou minulost. Rudy se tady těžily od
středověku do poloviny minulého století.
Místní havíři byli ostatně také na dobových fotografiích vystavených v kostele.
Antonín Dohnal
Kuba v Krásné Lípě soupeří
s Richardem Šikyňou,
který nakonec získal
titul Mistra ČR.
Teprve jedenáctiletý nadaný motokrosový závodník Jakub Terešák z Motorsport
klubu Málkov ukončil v sobotu 9. října posledním závodem v Krásné Lípě letošní
sezonu. Celkově si dojel pro pěkné druhé místo v těsném závěsu za největším soupeřem v celém ročníku Mezinárodního mistrovství ČR juniorů, Richardem Šikyňou
ze Slovenska.
Oživlá minulost
Kde? V obci Místo, v místním kostele Nejsvětější Trojice, na dohled od
Hasištejnu. V září tady probíhala ojedinělá výstava fotografií, betlémů
a dalších artefaktů. Pořadatelem byl obecní úřad, jmenovitě starosta
Místa Jiří Luťcha. Exponáty zapůjčili místní občané. Těch také přišlo na
vernisáž požehnaně. Z obce, která čítá na 300 lidí, jich do opraveného
kostela zavítalo přes dvě třetiny.
ročník skončil Jakub Terešák na stříbrné příčce, čeká ho nepochybně skvělá
motokrosová budoucnost. Má k tomu
všechny předpoklady. Talent, obětavý
tým v čele s tatínkem Vladislavem Terešákem, spolehlivé sponzory (mj. i Severočeské doly) a také kvalitní zázemí.
V rodném Málkově je totiž motokrosová
hala, kde Jakub celou zimu trénuje. Malému šampionovi (narozen 24. 3. 1999)
gratulujeme k výbornému umístění
v letošním ročníku Mezinárodního mistrovství České republiky juniorů a přejeme ještě úspěšnější příští sezonu bez
zdravotních problémů.
Tomáš Vrba
Tancem k vítězství
Úspěšná Nicol Ješetická.
Přijeli jsme do Starých Spořic, kde máme sraz s Nicol
Ješetickou, osmiletou dívenkou, mistryní České republiky a finalistkou světového poháru v Disco Dance.
K nové moderní sportovní hale přichází Nicol se svou
malou sestřičkou a oběma babičkami.
Nicol Ješetická chodí do třetí třídy zá- čas. Závodit začala již v šesti letech.
kladní školy, ale už se může pyšnit něko- Závodí sólo, dueta, ale také ve skupilika tituly. Na Mistrovství České republiky nách či formacích. Ve volném čase se
„Exe Jeans Cup“ v Disco Dance, které se učí, baví ji tělocvik, ale i matematika. Ve
konalo 6. února letošního roku v Chomu- škole má výborné výsledky. Ve třídě jí
tově, se v kategorii do 8 let (mini) umístila spolužáci fandí. Když přiveze medaili,
na 1. místě a stala se tak mistryní České vítají ji potleskem ve stoje.
republiky. Na Mistrovství Čech pořádaném 1.–2. května 2010 také získala Talent
1. místo za tanec sólo i v duetu se svou
Babička Ješetická tvrdí, že dívka
kamarádkou Anetou Rottenbergovou. zdědila talent k pohybu po otci. Tatínek
Mezi finalistky (na 6. místo z 30 závod- Josef Ješetický chodil do hokejové škonic) se dostala i na Mistrovství světa ly a až do střední školy chytal v brance.
v červnu letošního roku v Ostravě.
I další dcery paní Bohumily tancovaly,
ale nikdy to nedotáhly tak vysoko. V taA jak Nicol trénuje?
nečním klubu tančí i Nicolina osmnáctiNicol tancuje již od 4 let. Její babič- letá sestra Gabriela, která již od malička
ka, Bohumila Ješetická, ji přivedla do vítězí ve skupinách. Na Nicol je pyšná
chomutovského tanečního klubu DC i její druhá babička, paní Marie PolívkoBeethoven, protože prý od malička tan- vá, která sem na návštěvu za vnučkami
covala u televize a také proto, že klub jezdí až z Plzně. Nicol obdivuje i dědenavštěvovala její starší sestra. Taneční ček, Josef Ješetický, starosta Spořic,
klub vede Eva Vlková, která také vytvá- maminka jí zase šije na závody dresy.
ří choreografie. Nicol trénuje Kateřina Má tedy podporu celé rodiny.
Bauerová, která má na starosti také
dueta či taneční formace. Nicol trénuje Praktická ukázka
téměř každý den, hodinu až dvě, a tak
Nicol nám předvedla svou soutěžtancování zabírá téměř všechen volný ní sestavu i další téměř akrobatické
cviky. Přestože je jí teprve osm let,
její pohybové schopnosti jsou neuvěřitelné. Jednotlivé cviky provádí bravurně, že ani nestačíme fotografovat.
Po interview, ke kterému přistoupila
téměř profesionálně, předvedla i některé cviky na trampolíně v dětském
koutku před sportovní halou. Její
roznožky byly nepředstavitelné.
Přání dalších úspěchů
„Nicol nic neunaví“, říkají babičky. „ I po náročném dvouhodinovém
tréninku znovu poskakuje, vlastně
pořád tancuje.“ V budoucnu se možná bude věnovat i klasickým tancům,
prý má talent i na ně. Babičky doufají, že toto nasazení a elán Nicol vydrží co nejdéle a že bude i nadále získávat ta nejvyšší ocenění. Hlavní je,
že tanec Nicol baví. Tancem prý žije.
Nikdo ji k ničemu nenutí, ba naopak,
bez tance je celá nesvá. Rodina pouze pomáhá zabezpečit zázemí. Přejeme co nejvíce úspěchů, medailí
a pohárů.
Renata Menclová
Sokol Spořice má všestranný záběr Světecké sportovní naděje v zelené a černé barvě
Spořice jsou obcí těsně sousedící s Chomutovem. Ještě před několika lety měla osm set obyvatel, letos v polovině roku přesahuje
jejich počet jeden tisíc dvě stě. Obyvatelé mají zájmy obdobné, jako
v obcích podobného charakteru. Ale přesto – ve Spořicích poněkud
převažuje sport.
„Proč právě sport? Patrně je to
i tím, že sportovci mají poměrně dobré zázemí,“ odpovídá na naši otázku
Roman Brand, starosta Sokola Spořice. Brzy se dovídáme, že cvičí ženy,
děti, mladí zápasníci trénují dvakrát
týdně, že oddíl kuželek reprezentuje Sokol Spořice ve třech soutěžích,
tou nejvyšší je divize, následuje krajský přebor a přebor okresní. Ve Spořicích se také hraje tenis. Však při
vybudování kurtů přiložili ruku k dílu
i samotní spořičtí. Hraje se ovšem
i stolní tenis a od sezony 2010–2011
je Sokol Spořice zastoupen v okresních soutěžích třemi týmy. Jistě mnohé čtenáře bude také zajímat, že se
spořičtí zajímají i o kulturistiku, neboť
oddíl disponuje dostatečnou výbavou na kondiční kulturistiku.
Seznamujeme se se sportovišti.
Jak se samotnou sokolovnou, tak
tenisovými kurty. Poznáváme také
kuželkárnu, která sousedí s fotbalovým hřištěm. Žel, Sokol Spořice
v současné době nedisponuje vlastním fotbalovým družstvem, a tak zatravněné hřiště pronajímají.
Že Sokol vydatně spolupracuje
s obcí, to považuje za svoji povinnost. Vždyť už nyní mají sportovci
v zastupitelstvu OÚ Spořice zástupce. No a Sokol pořádá také mikulášskou, maškarní bál, turnaje ve
stolním tenisu a kuželkách, každoročně Dětský den. Roman Brand
říká: „Kdyby Sokol neměl dobré
pomocníky, mezi které významně
patří jak obec, tak především Severočeské doly, to by osmičlenný výbor jednoty Sokol Spořice měl jistě
poněkud těžší práci.“
Svatava Brožíková
Počátkem podzimu jsme ve Světci navštívili Janu Hanusovou, starostku
TJ SOKOL Světec. O sportu a historii Sokola v obci nám řekla mnohé.
Světec měl významnou sokolskou sokolská ve Světci. Dále Jana Hanutradici. Již roku 1920 byla pro so- sová doplňuje: „Nutno připomenout
kolovnu zakoupena konírna v areálu významnou pomoc a podporu obce
zámku a zrekonstruována pro úče- a také již tehdy naší starostky Soni
ly tělovýchovné a kulturní. A tak se Prachfeldové i ostatních členů výv obci pěstoval sport po celé období boru. V té době byl nejvyšší počet
první republiky. – Doba však přinesla členstva – bratrů a sester bylo kolem
změny, včetně onoho poválečného pětasedmdesáti.“
období. Až roku 1978 se ve Světci
Ve sportovní činnosti bývají potíže
začalo opět intenzivně cvičit, tehdy s nedostatkem cvičitelů. Potíže má
však pod hlavičkou Tělovýchovné i TJ Sokol Světec. Sice má oddíl žen,
jednoty Světec a pod vedením okres- které se věnují kondiční gymnastice
ního výboru ČSTV v Teplicích. Počet (uskutečňuje se i zdravotní gymnastičlenů byl proměnlivý, ale celou tu ka), rekreačně se hraje volejbal, ale
dobu cvičily ženy a také děti. Počet také i nohejbal. Pravda, Sokol turiscvičenců se průměrně pohyboval ko- tický oddíl nemá, ale čas od času se
lem čtyřiceti.
členové na turistickou trasu vydají.
Přelom osmdesátých a devadesá- TJ DSokol má také sportovní oddíl.
tých let přinesl další změny. Pod veZmiňovali jsme nedostatek cvičidením představenstva Župy Krušno- telů, ale Světec měl poněkud štěstí,
horské – Kukaňovy v Duchcově, kam když se objevil Viktor Musil, který nesvětecká jednota spadá, a především měl zájem pouze o činnost vlastních
za pomoci župního tajemníka Josefa potomků. Přidali se i jejich kamarádi,
Krhounka, sestry Libušky Vladykové, pan Musil absolvoval příslušné státní
vzdělavatelů – bratrů Koukalů Pavla zkoušky a vede oddíl florbalu a jeho
a Oty – byla 30. října 1996 na usta- členy také trénuje. – Pravda, tréninky
vující schůzi znovuobnovena Jednota jsou tehdy, kdy volno mezi pracovními
Florbal po rozehrávce.
směnami Viktoru Musilovi dovolí, ale
přesto již mladí světečtí florbalisté
mohou svoji obec reprezentovat, byť
zatím v oblasti. Ale jejich dres, zelená
trička a černé trenýrky, jasně prozrazuje, že oddíl hraje za Světec, tedy
obec, která má zmiňované barvy ve
svých symbolech.
Svatava Brožíková
DÁREK DĚTEM: VÝLET DO ZÁBAVNÍHO PARKU BELANTIS
Stalo se už tradicí, že na začátku nebo na konci prázdnin dostanou děti
z mateřských a základních škol v obcích sousedících se Severočeskými
doly pěkný zážitek v podobě návštěvy největšího saského zábavního parku
Belantis, který vznikl na výsypce bývalého hnědouhelného lomu u Lipska.
Možná právě děti z Března a Ledvic nám na svých výkresech předávají svá
přání, aby podobný park vznikl v budoucnu po ukončení těžby i někde u nás.