Parmenidés v kontextu archaické orólní kultury

Parmenidés v kontextu archaické orólní kultury

F I L O S O F I C K VÓ A S O P I S
EainíR 5O, 2002, ófsta6'
A-PDF MERGER DEMO
Parmenidés v kontextu archaické orólní
kultury
PAVELHOBZAjr.
patackého,
Filosofické
fakultaUniversÌty
Olonouc
Filozofickli
ústavAV CR,praha
Budeme-lichtít ilustrovatsouòasnystavparmenidovského
bídóní na pÉíklariu
Kuhnovarozli5enímezi paradignlatem
a anomíliemi, pak se ocitnemev ponè_
kud prekérnísituaci.Aòkoli se totiZ bòZnypÍístup interpretujícíparmeniclovu
biseù jakoZto vyhliíení ont.logie projevujepii interpretacikonkrétních
míst
nepiekonateln;imiobtíZemi òi anomíliemi (srv. napiíliÌad interpretace
zlomku
B 2; rekonstrukceontologickéargumentace
ve zlomcíchB 2, B 3, B ó; vztah
mezi eon a smyslovlm svèternatd.), pÍece v oòích interpretùpÍedstavu;e
ontologie jediny (paradigmaticky)piístup,jak bései inrerprerovar.r
Takovy stav
viak piinejmenSírn
ospravedliujeníri text, v nèmZse pokusímenajít zcelanov!
interpretaÒní
piístup.
K novému interpretaÒnímu
piístupu oviem nevybízíjen vnitíní obtíZe<iosavadníhobódóní,nlbríijedna (vnéjií) okolnost.Béznése totiZpiedpok16rlé.,ie
ParmenidésjakoZto zakladarelonrologiepatií neodmyslitelnèaó ,rc.;in
filosofie.
To znamení, Ze i interpretacejeho bésnéje uròovína prizrnatemprobrémú
a
myilenkovych postupù,které jsou obvykié ve filosofii. Tato na pivní pohred
banílní skuteònoslovsem není tak evidentní,jak jsme zvyklí pÍedpokródat,
protoZefilosofie jakoZto jasnè defìnovaní disciplína s vlastním rezlmem
se
' K lymezení
polmuontologie
v Parmenidové
bàsnia k oblí2ím
s timspojenlim
vizoddíl1.1.
Jeziejmé,
ie interpretace
kazdého
jistoupluralitu
textupiedpoklàdà
interpretací.
Nicméné
v piÍpadé
Parmenidovy
bàsnèsesetkàvàme
s néòím
neobvykfym,
nebo{
zatÍmcopro interpretaci
vètsinytexlùJetypickàiistàpluraljta
interpretaòních
piístupú,o interpretaòním
piístupuk parmenidové
bdsnise nepochybuje.
A takaÒkoli
první
béserina
pohled
vrypadà
vcelkuneproblematicky
jakozto
pojednàní,
ontologjcke
pii interpretaci
konkrétních
mÍstvlàdnevétòínou
naprostà
neshoda.
Pavel Hobzajr.
objevuje teprve u Plarrina.rJiZ proto bychom se méli alespoiipí'edbéíttèziíci
pÍi interpretaciPanttenida,respektivepresokratikúobecné, interpretaòního
kontextudéjin fìlosofiea spííeseje snaZitinterpretovalv kontextujejich doby,
respektivev kontextujejich otézek,myilenkovich moZností,nadéjíapod'
Aòkoli piedstavujekontextualitadúleZitoupodrnínkouinterpretacc.piece
nakoneco kaZdé interpretacirozhoduje to, jak koherentnè lsme schopni danli
óírstia problénlytextu
(tj. jak se nim podaií piir'ést.iednotlivé
text interpretovat
kritérium irtterpiedstavovat
nesmí
tedy
do vzójemnéshody). Kontextuaiita
je
podpírat,
je
úkolem
Jejím
pouze
koherence.
,,pouze"
pretace, nebot' tím
text.
ktery se
Ze
ukízat,
rc'spektive
textu,
koherenci
upiesiiovat,òi dopliovat
je
pro
dobu
ponékud
bizarní,
zddt
nékdy
múZe
naiemumyilenkovérnuobzoru
s r ' é h ov z n i k up l a u s i h i l nbí .a n u t n y .
Proto se v první óósti své studie zaméiítn pouze na koherentníitterprctaci
Parmenidovybésnè,pii níZkontextovépoukazynehrajíroli, ajestliZese objeví,
pak jen jako bezprostiedníilustrace piedklidané interpretacedaného místa òi
problému. Ve clruhéòísti se pak pokusím Parrnenidovubisei umístiî drt kontextu archaickéorélní kultury - a tak podpoÍit píedklídanou intelpretaci.
I.1. Domnéli parmenidovskó ontologie a Parmenidova koncepce eon
ProtoZeontologie piedstavujezikladní strategiipÍi interpretaciParmenidovy
bísné, zaònémenale zkouméníprivé u ní. Ontologické argumentacese Parmenidovi podsouvi proto, aby bylo moZno vysvètlit pùvod a koncepcijsoucna
(eon), které - anticipujíc pozdéjsí filosofické doktríny - púsobí v dobovém
archaickémkontextuskuteónéponékudneobvykle.
'ze
Pro Parmenidovudomnélou ontologickou spekulacije dúleZité, vychizí
zúvah o rsri (iest).To, Ze vychodiskemParmenidovychúvah bylo privé esri,
se zdúvodúujenejen tím,íe se toto slovo objevuje v bísni velmi òasto(coZ by
ovíem u tak bèznéhoslovesanebylonijak zvlési pÍekvapivé),nlibrZhlavnètím,
Ze se vyskytuje v ne v'zdy zcelajasnych syntaktickfch konstrukcích.Proto se
2 Srv.napi.Nightingale,
Press1995,s. 14'15:"Firstof all,
University
Cambridge
in diatogue.
Cambridge,
A. W.,Genres
sense
didnothavea technical
andtheycertainly
werenotoftenusedbeforelhefourthcentury,
philosophein
anditscognates
thetermwasused
Whenii didappear,
practtcing
or profession.
dìscipline
groupol thinkers
a distincl
a specific
thalindìcated
,intellectual
andquite
s. 10:"WhenPlatosetfortha specific
sense';
in a broadandunspecified
cultivation'
to designate
nèjakého
Jistè,z pouhéabsence
discipline."
hecreated
a newandspecialized
definition
of thisterm,I willsuggest,
narrow
Avéakk tomu'
zachycen
onímterrnÍnem
kte0'bylpozdèji
aniideaòi problém'
ze neexistovala
termínu
nelzeleòtévyvodit,
interpreÌace
dúvody
(akjeé1è
i vécné
uvidíme)
nésopravnují
iehobàsnè.
dodèjinfilosofie,
Parmenida
neviazovali
abychom
906
Parmenidésv kontextuarchaickéorélníkulturv
rozli5ujedvojí uZití esli - podìe roho, zda se uííví netematickyòi tematicky.
E.sti tak slouZí jednou jako prostí-edek vtjódÍení a jednou jako pÍedntét
zkoumóní.3Potonì co se zdúvodní takové mimoiidné postaveníesll jakozlo
piedmétuzkoumóní,nebriní iii ntc nespor.rtané
ontologickéspekulaci.
Vcelku lze rozliSit clyè podc'tbyontologické argumentace,s jejíZ pomocí se
vysvètluje eort. (l) Parmenidovi poslouZilo esrz jako ,,nístroj zkouméní"
rúznych v;irokú (srv. ,,Strornje,rr", ,,Nebejesr"). Na zékladétohoro zkoumírní
mohlo byt esli shrnutoòi zobecnènodo forrnulky ,,VIe, co jest, jest,.,z níZ se
nakonec prostÍednictvím dedukce odvodí eon.a (2) É'sri, kterého se uiívi
v neosobníma existenónímsrnyslu,piímo jaksi ustavujefakt bytí. piiòemZ
termínyesfi, eon, eínai se povaZujíjednoduSeza synonyma.5
Piedpoklad ontologie se ovSem musí potykat nejméné se tremi zísadnírrii
problénryòi anomóliemi.zaprvé:celé ontologickéspekulace
je v bísni nedolo-
E.,Parnenides.
" Srv.Heitsch,
DieAnfànge
detOntologie,
LogikundNatuMissenschafl.
Mùnchen,
Heimer
Verlagi 974,s. j I 2:
sprechen
will,muBdasWort,Sein'benutzen;
(...)Diesem
Zwangunterliegt
auch,wer,wie parmenìdes,
úberelnal
"Wer
sprechen
will;dennauchwenndasWortzumGegenstand
derErófterunglmé
gemacht
zdúraznènil
wird,bleibtes daneben
Mitteldet Darstellung
[mézdúraznèní]."
oTutotendenci
nejlépe
iluskuje
M.Furth,
jakparmenidés
kte4ivelminàzornè
ukazuje,
timtopostupnlim
uvaiovàním
dospèl
k eon.Furth,M.,Elements
of ElealicOntology.
In:Mourelalos,
A. P. D.(ed.),lhe Pre-socratic:
a collection
of criticalessays.
'enquiry'
'what
-270:
Princeton,
NewJersey,
Princeton
parmenides
University
Press1993,s.241
"Byan
into
is'I shallunderstand
lo meananyinvestigation
of 'whatis'in the senseof whalis so,or whatis thecase;anyprocedure
aimedat asceftaining
the
,parmenides,
facls."(s.249)"Whatis (everything
thatis),is (...)and(veryemphaticaily)
thatba//(=nothing
etsel).
ownontology
andcosmofogy,
uponwhichattention
haslraditionally
focused,
andwhichI takeit is agreed
to beabsurd,
canallbederived,
without
mistakes,
fromthesiandpoint
atwhichwehavenowarrived."
(s.264).Srv.téi Kahn,
Ch.H.,TheThesis
ofparmenides.
TheBeviewof Metaphysics,
"l amprimarily
parmenides'
1968/69,No.22,s. 700-724:
concerned
hereto elucidate
thesis:to
seewhathemeantbythephilosophic
claimwhichis compressed
intotheone-word
sentence
esfi'itis.'I takethjsto bethe
premiss
(oroneoflhem),
fromwhichhederives
hÍsfamous
denial
ofallchange
(s.700.701
andplurality,"
); Kirk,G.S.,Raven,
J. 8., ThePrcsocratic
Philosophers.
CambrÍdge,
Cambridge
UniversÌty
Press1982,s. 272:'The premiseesí is by now
established
astheonlypossibility:
theonlysignificant
thought
or slatement
is thata thingls.(...)Fromnowonwards
untillhe
endoftheWayof Truthheis concerned,
in otherwords,todeduce
allthatcanbededuced
fromhischosenpremíse
aboutlhe
properties
of Being."Tugendhal,
E.,DasSeinunddasNichts.ln: Phitosophische
Aufsàtze.
Frankfúft
a.lr/.,Suhrkamp
1992,
s. 36-66:
hatParmenides,
dererstePhilosoph,
,,Wie
deraufdas,ist:Sagen
aufmerksam
wurde,
dasWort,ist'versianden?
Aus
derrichtigen
Antwort
aufdieseFrage
rnuss
verstàndiich
werden,
wiesoParmenides
meinen
konnte,
dassausdemSinndes.ist,
undseinerEntgegensetzung
zum,istnichl'notwendig
folgl,dass,wasist,nureinesseinkann,notwendig
unvergànglich,
unverànderlich
undhomogen."
(s.38)
5Srv.napi.:Cordero,
N.-1.,Lesdeuxchemins
parménìde
de Parmenìde.
Paris,Libraire
J. Vrin1984:
dìl'esli,il
"Lorsque
(oupropose)
constate
un faii:qu'iiy a, qu'existe,
quequelque
choseestprésant.
(...)Parmenide
partd'unethèse(...)jla
présance,
l'existance,
le faitd'eùe.Cepríncipe,
Parrnénide
I'exprime
indifféremment
(elnaipelein\,
moyennanl
uninfinitif
ún
participe
(eon)ou un verbeà Ia trotsiènepersonne
(estùcomneen 2,3aet en 2,5a."(s.74-75).Iaran,L.,
du singutier
Parnenides.
ATextwithTranslalion,
pressl 965:
Connentary,
andCritical
Essays.
Princeton,
NewJersey,
Princeton
University
"Letit bestaledonceandforallthalthedifferent
idioms
whichParmenides
usesto express
Beingandnon-Being
aresyno(...)To distinguish
nymous.
between
theuseof theparticiple
andof theinfinitive,
forexample,
as somescholars
do,ìs to
obliterate
thefactthatlor Parrnenides
thereis onlyabsolute
Being,
allhough
thelanguage,
themeter,
andihe necessity
of
referring
tothephenomenal
world
lnordertodenyitsexistence
f0rced
hírnsometimes
touseexpressions
like'thethin0s
whích
arenot'(fr.Vll,1)."
(s.37)
901
PavelHobzajr.
Zitelni.Pannenidésnikcle(alesporine v niitn zachovanychzlomcích)neiíké,Ze
rozliSuje rnezi dvojúl pouZitínr e.r/l; nìísta. kde se ztli. Le s c.r1i priìcuJe
tenraticky(hlavnèzkunekl) 2),lze -- jak uvidírne- intcrpretovati.linak. Nikde
neÍíki, íe e.sfipÍedstavujevychodiskojeho úvah. Nikde neiíkít,Ze mu csli
slouZilo jako nóstroj zkournéní vyrokù. popÍípadè i.e csti .je jednoduSe
synonyrtrriís r:on. Piedlrokladontologie tedy vychizí pouzè 7,rtti:lrokù, kreté
jakoZtoÓítstiÒi arguntontyontologické
mohou,ale nemusíbyt interpretovíury
spekulace.
v dobilontologickéargumentace
Za druhé:Pokucljde o salnotnout.ttoZnost
vérnarchaickérnkontextu,.jena ntístèco ntoZni nejvét5íopatrnost.Musílre si
totiZuvédornit,ie - òistéfbrrnéln5- 1'yvoditeortz esÍi nenívfrbectak snadné,
jak se nénr,filosofúrn,m&Lezdit: k torru je zapotiebífilosoférnatùÒi myllenkovychoperací,kterélze doloTitteprveLrPlatónaa Aristotela.Nejvètiíproblém
viak Òinífilosofénramateriélnoversusirììateriilno,které lze poprvéspcllehlivè
Není totiZ vúbecziejnié, proóeon,
doloZitteprvev PlatónovédialoguI'-aidón.6
je s nírnsynonymní.je v bósnimyileno
z csti, popíípadè
kterébylo dedukor,éno
s pornocí prostorovft'h ói rttateriúlníry'rpredikítti (srv. sénrata - ,,znaky
jsoucna" ve z-lornkuB 8). kdyZ t'.srrpiedstavu.je
òisté dttt:hovrtíói inruteriólní
uchylovat
p<rjern
bytí. Aby tuto obtíZvysvètlila.musísc ontologickírinterpretace
manévrúm.kteréproblémneieÉí.nybrZjen
k ne zcelakorektníminterpretaònírn
odsouvají, popi. jeÍtè více zatetnóují. Srv.: ,.... así se pokouScl myslet
neprostorovou
Realitu,aviak.jednoduiese mu nepodaÍilonalézLvyraz pro tuto
(spatial language)."7
jinak
(r,iew)
neZ v prostorovychpreclikótech
vizi
Za tieLí: NejviZnéj5í anomélií ontologické interpretaccje ov5em to, Ze
vysvètlitvztahmezi eon a smyslovymsvétern.ProtoZev ontologickém
nedokéZe
pojetíexistujepouzeeon, kreréie nepohyblivé,neménnéa nedélitelnéa krom
kteréhonemùZenic jiného existovat,vznikít (neÍcéitelny)problém,jak mohl
Parmenidésvúbec hovoÍit o smyslovémsvété.V tomto smèruje charakteristické Mansf'eldovorezignovanétvrzení,kteréformuluje potom,co popisu svéta
6Srv.Platónovo
pro
potom.
rozhodne
zkoumàní
nikam
nevede,
cozjistí,
Zepiirodni
kdeseSókralés
líòenÍ
Sókratovy
bÌografie.
véci,
kdyZui lsemmèldosttohozkouméní
plavbu"
(dealelos
p/ús)
Sókralés,
sek /ogor,,NuZe
ledy,pokraòoval
a obraci
,,druhou
nazatrnèní
a konalí
slunce
potom
lotéZ,
c0sestévétèm,kdosedívaií
2esi musim
détpozor,
abyse mi nestalo
semizdélo,
lakovém.
Takového
nècojsem
pazorcvení:
navodènebona nèòem
nepozoruji
obrazslunce
nèkteií
si totiZkazíoòi,jestli2e
kdybych
heldèl
oÒima
navécia snaiilsejichkaidim
neoslepl
naduSi,
si pomyslil
i jà a doslaljsemskach,abychnadobro
pravdu
(Plalón,
vècí."
(iogús)
a nanichpozorovali
Zesemusímutecik myÉlenkém
dosdhnoiiti.
Tusemitedyuzdàlo,
smyslem
1994,99de.)
Piekl.F. Novotni.
Praha,
Oikúmené
Faidón.
t Kahn,Ch.H.,Parmenides.
Philo'
léZKirk,G. S., Raven,
J. E.,Ihe Presocratic
1968,No.40,s. 132.Podobnè
Gnonron,
and
isthai.whiletheincorporeal
wasstillunknown,
aboulParrìenides
thechiefdifiiculty
sophers,
c.d.,s,270;"Ontheconkary,
hiswaytowards
it."K problému
metaforiónosti
il, hewasnonetheless(...)feeling
novocabulary
therefofe
existed
todescribe
3o
, z nò. . 3 4 .
v i z t é i n í i eo, d d í1l 1 . p
908
Parmenidésv kontexîuarchaickéorélníkultury
vènovalsto strínek:,,obòaskladenouoti:rzku,jak
parrneniclés
mohl dopustit,aby
vedle (?) nepohyblivéhoa véÒného
jsoucnamrhi vzniknourjeité ridsk;isvét,
nelze zodpovèdèts úplnou .jistotou."3
ve své recenziMansfeldovyknihy pak
Kahn prohlalujeproblém vz-tahurnezie.n a srnyslovjm svètemza
,,problém.
ktery zùstírvi a musí zústatnevyieieny" a ktery hned srovnivé s
,,plótínovou
otírzkou ,Proò je víc neí jedno''/".')uchylit se pii interpretacik rakovému
úskoku a prohlísit nèjaky problém za neí'eiitehryje velrni neiiastné,a to tínl
spíie, Ze se nad takovouirrterprerací
neustílevznisí piízrak anomílie. kterliji
r')
mùZekclykoli zpochybnit.
vidèli jsme, Ze onrologicki argumentaceslouZí primírné k tomu, aby
vysvètlila eon, a proto jestliZe .ji oilmítneme,musíme eon vysvètlit jinak.
Domnívínr se, Ze Pannenidovu koncepci eon lze - vzhledenr k clobovl,trt
nr,-ílcrtkor'ímmoínostent- uspokojivéji vysvètlit z tehclybèZnè pouZívaného
vyrazu erntÍa(.,js<>ucna":
plurírl od eon), k{.eryoznaÒovalsouhrnjednotlivych
vècí (soucen) ve svétè. respekrivesvèt jako rakovj. podle tàhoto p<rjetí
Parrrrenidés
nedospélk eo, nè-iakou
(onrologickou)spekulacío estí,nlbrZ spíi
tak, ze ,,uzasl"nad samotnymtermínemeonÍtt,polti.iv si zésadnírxízku: Jak
se od sebe jednotlivé véci, jcZ lze oznaòit òi pochopit jako jsoucna, liIí?
Parrnenidós
na ni odpovédèlasi takto:JestliZesvét nrúZenre
oznaóitjak<tsouhrn
jednotlivyichjsoucen
(eonta),pakjsou víechnyvéci (stroni.vocla,vzcjuch,zemé,
nebeatd-)jukoíto jsouttn (eonÍa)totozné.To znamení,Zejecrnotrir,íjsoucna
fakozto jsoucna)se od sebe vposleclneliií (ednotlivé véci jsou tedy totoZné
- lz,eoznaóitòi pochopitjako jsoucna),a proro
potud,Zeje - jejich ,,podsraru"
ve skuteònostiexistujetoliko jedno jedinéeon.tl
oMansfeld,
J , DieOffenbarung
desParnenides
unddie Menschliche
lryeltAssen,VanGorcum
& Comp.1964,s. 219.
' Kahn,
Ch H.,Mansfeld,
J.,DieOfenbarung
desParmenides
unddiemenschltche
welI.Gnomon.1g70,
Nr.42,s. 1'l9.
r0Bylopodàno
mnoho
jakvysvètfjt,
rozliònich
nàvrhú,
jsoucna
:e Parmenìdés
kromè
pojednàvà
téi o smyslovém
svètè.
V 19.
stol.prevlàdal
nàzor,Zesmyslltv. doxa'èàsÍi,
lj. poslední
òàstibósnè,vníi Parmenidés
hovoiío smyslovém
je
svété,
d1xografick]t
Óipolemicky.
PodletohotopoietíParmenidés
v doxa-óàsli
pouzereferuje
o naukéchsvlch piedchúdcú
(srv.
Burnet,
Diels).Podlejinéhopojeiíje obsahdoxa-óàsIi
pot)ze
hypoteticki,
tj. Parmenidés
jak by bytsmystov)t
v nèmukazuje,
svètnejlépe
vysvétfiielni,
kdybybylpravdiv!
podtedatsího
òi skuteòn!
(srv.Kranz,
Witamowitz).
pojetí,
zastàvaného
napi.
je tfebadoxa-Òést
Reinhardtem,
posuzov
al z eplstenalogického
hlediska.
Asinejpiesvèdòivéjsí
pokùs,
jakiesitproblém
vzlahu
mezieona smyslo4im
piedstavuje
svétem,
Schwablova
interpretace,
podleni2svètloa nocjakoiloprvkykonstituujíci
svét(viz
B 8.53-61
vefaktu,
LichlwieNachl,sind"',
) nachàzejí
,,daB
respektive
,,indiesem
siebeidebedtngende
,esist'ihretiefere,
und
aufhebende
Einheit'(Schwabl,
H.,SeinundDoxabeiParmenides.
ln:Gadamer,
H.-G./Hg./,lJn dieBegriffswelt
derVorsakraùkerDarmstadt,
Wissenschaftliche
Buchgesellschaft
1989,
s.391-422,
cit.místos.396).Tolopoletíovòem
vedex otazce,zda
Parmenidés
mohlz imateriàlniho
, srv.níie pozn.ò. 1L
òìprostorové
Testvyvoditmateriàlni
/boucno
AvSak
problémem
hlavním
ontologické
je to,ie nedokàZe
ìnterprelace
uspokojivè
je smyslovyi
vysvètlit,
v jakemvztahu
svèl
k ostatnÍm
viikladúm
v bàsni,
v oddíle1.4.uvidíme.
)e smyslovi
svélle spjats temalikou
cest,a takbytostné
vÒfenèn
do
slruklury
bàsnè.
se múiezdàtsnadpodivné,
" Naprvnípohled
proòodmÍtém
tentoParmenidúv
postup
rnyslenko\4t
oznaòovat
JakoonlologickÍ,badokonce
hostavim
doprotìkladu
k onlologii.
je to,ze pokudinterpreti
Dùvodem
hovoií
o parmenidové
ontotooii.
lak
909
Pavel Hobza jr.
Toto vysvétlení eon z eont(t mé oproti ontologickému vysvétlení dvé
kterévposlednemó
pÍednosti.Za prvé: Na rozdíl od ontologickéargumentace,
B 8.22-2-5(srv.
podepÍena
verii
eon
koncepce
tato
oporu,
Zódnoutextovou
.je
eon.
Aókoli se zde
problém
dèlitelnosti
se
diskutuje
kde
téL B 4: B 8.11-49).
celémzlomku
v
jediném
ostatnè
jednom
eon
homogenním
pouze
hovoií
o
Qako
véta, v níí je
(B
zajímavé
objeví
pasíZe
8.25)
této
piece
konci
se
na
B 8),
lne ke
jsoucen'.
pelazei
eonti
eon
(ednotlivych)
,jsoucno
více
zmínèno
7ar
jsoucnu". Vzhledem k tomu, Ze tato véta stojí na konci pasítíe,kterí pojednévír
a vzhledemk tomu. Zeje
o dúleZitémznaku(sénta)eor, o jeho nedèlitelnosti,
je
piisoudit
zésadnídùleZitost
vété
gar,
tÍeba
této
òústicí
uvozenazdúvodùující
znamenó,
Zev Parov5em
eon.To
proti
dèlitelnosti
argumentaci
v Parnrenidové
jsoucnech
dúleZitou,
diskrétních
úvahy
o
hrút
menidovèkoncepcieorrmusely
ba konstitutivníroli.
DruhoupiednostínaSíkoncepceeonje to, ie eort- na rozdílod ontologické
koncepce- piedemnevyluòujemoZnostlidskéhosvèta,ba dokoncefakt,ie eon
bylo odvozenoz eonta,naznaóuje,íe eon musí b1ít v néjakém(vzéjemném)
vztahuse svètem(o tom viak viz níZeoddíl I.4.).
I.2. Novó struktura Parmenidovy bósnè
JestliZese ukízalo, Ze ontologie,jeZ se tradiónépovaZujeza hlavní poselství
Parmenidovy bósnè,je fikcí, popÍípadé Ze nepÍedstavujejedinou a vlhradní
strategii,je tÍebaprozkoumat,zdali ontologicképorozuméníbósni
interpretaòní
bései sklédé
nemi vliv i na její strukturu.VétÉinouse soudí,Ze se Parrnenidova
ze tií ó6stí:prooimia, alétheia [pravdal- a doxtt [zdéníl-òósti.Ver5e B 1.29-30
prooimia naznaòujídvè cesty (cestupravdy a cestu lidsklch mínéní).r:podle
ktehdejèim
pozn.ó. t1) za 1qínejcharakterlstiòtèlòi
(Pokraò.
rys povaiujíto, ie mé pùvodv estl coi ie vzhledem
poklàdém
zavhodnéjòí
nedénedorozuménÍm)
(abysepiedeòlo
zb)'teònim
Proto
nepravdépodobné.
moZnostem
myòlenkovlm
jakoitospecifické
filosoÍcke
lze
disciplíné
Zeo ontologii
Uvèdomme
si navíc,
s ontologií.
vúbecdo souvislosti
vatParmenida
(srv.vlSepozn.ò.2 a nizeoddÍly
11.5,
6)
a Arislotela
hovofil
teprve
u Platóna
iàdjazykaa
iàdvèci,kdyZz òistè
namítnout,
ie sméSuje
eonzeontabybylomoZno
vyvodil
ie Parmenìdés
Protipojetí,
jakojsoucna,
vècilzeoznaóit
jazykoveho
usuzujena ,stavsvèta'fednojsoucnoexislujepouzeproto,Zevsechny
oz^aóení
jednotu
v archaické
dobètakové
rozliòeni
vècí).Nicménè
vèech
a totoinost
zdùvodnuje
oznaóení
ie samotné
co: znamenà,
pozn.
k logol\sw.vi75e
s jeho,Útékem
v souvislosti
jazykové
Lzese s nÍmsetkatai u Platóna
neexistovaio.
a vécnéroviny
piedpoklad,
vècí
neZontologickli
;e jednota
myèlení
bli2èi
archaickému
mnohem
o eonta,kleréjsou
úvany
Ò.6)"V1iée
uvedené
pozn.ò. 10),jsounavíc
pojetí- viz piedchozí
fÍci,tojest'(srv.Schwablovo
ie okaidé vècimúZeme
ie dànafaktem,
myslení.
archaického
potvrzením
(nepfímim)
Parmenidovich
úvahv ràmcimo2ností
'' Aòkoli
pravdy"
a ,,lidsklich
mínéních",
srdcikulaté
nvbrzo ,,neotiesitelném
o cestàch,
nehovoií
doslova
sev téchtoveréÍch
cest
s problemalikou
jejichsmysl- jakvyplyvà
vlkladù- piÍmosouvisi
z nésledulících
910
Parmenidésv kontexluarchaickéoràlnikultury
nichZje bóseiirozdélenado dvou óístí. Jednase zabyvi pravdouòi bytím (tzv.
alétheia-óist,kteró je probírani ve zlomcích B 2 - B 8.49), zatímcodruhé
lidsklirn svètem (tz.v. tkua-óítst).Oddèlení alétheia- a doxa-ó|sti není problernatické, protoZeobé Òéstijsou jasirè oddéleny ver5i B 8.50-52. Otózkou
nicméné zústévé. z.da lz.e stejnè neproblematicky vést délící ó6ru mezi
prooimiem (pochopenymjako zlomek B l) a alétheia-óistí.Zdi se, Ze pro
takové rozdèlení hovoií clva (navzijem korespondující)dùvocly ontrtlogické
porozuméníbésni a piedpoklad /ii cest (viz nííe).
ProtoZe se (z ontologickéhohlediska)v prooimiu (B I I objevuje pouze
metafbrickypopis ,,Parmenidovy"rr
cesty a na konci prooimiajeKté formílní
rozdélení bósné do dvou Òístí, soudí se, Ze skuteónéontologické vyklady
z.aóínajíaZ ve zlomku B 2, óímí je zdúvodnénorozdèlenína piípravnou,
metatbrickouòist a na òóst,kde se rozvíjí vlastní téma bísné, totiZ ontoìogie.
Pokudjde o koncepcitÍí cest,pÍedpoklicìése, Ze dvè cestyzmínènét B 1.29-30 jsou odliSnéod téch,o nichZ se hovoÍí v B 2. Cestav 82.3 odpovídóveríi
B 1.29, avlak druhí cesta v B 2.5, o níZ se hovoií jako o ,,cesténejsoucna"
a kteró se zdí byt koncipovinajako protipólk .,cestèbytí", piedstavujenovou,
tietí cestu. Av5ak tato koncepce tÍí cest není tak nezbytnè nutné, jak by se
mohlo na první pohledzdét.NeboCjestliZesi uvèdomíme,Ze oba zlonky (B I
a B 2) se púvodné nachiz.elyvelmi blízko u sebe(ba je dokoncepravdépodobn é . Z e n a s e b eb e z p r o s l i c d n n
è r v l r z o v a l y r ' )p. a k s e s p í Sz d í . 2 e a l t e r n a t i v y
podobnou graflatickou
dvou cest v B 1.29-30a B 2, navíc reprezentované
jsou totoZné.
strukturou(énten- étle v B 1.29-30;hémen - hé de v B 2.3,-5),
JestliZejsou oviem obè alternativytotoZné,pak to nejenznamel!" íe mezi
z l o r n k yB 1 a B 2 n e l z e v é s td é l í c íó i r u , n y b r í i t o , í e s e v b í s n i h o v o Í í p o u z e
o dvou cestích. PÍeitpokla<ltfí cest se ov5em kromé interpretaceztomkù B I
aB 2 opír6 jestéo veréB 6.3. Interpretace
tohoto ver5ev5akzileíí na tom,jak
doplníme ntezeruna jeho konci. JestliZezvolíme bèZnépiijímané Dielsovo
i e S e n í . . o d v r a c í me"i r g ó ( . . n e b o t ' n e j p r vteè c h c i o d v r a t i ro d t é t o c e s t y z k o u rníní, ale potom i od té, po níZ bloudí nevédoucí smrtelníci" B 6.3-5), lze
piedpoklédat,Ze se v bisni objevují tii cesty.JestliZese ovSemrozhodnemepro
Corderúv nóvrh ,,bude5zaóínat"arxai (,,nebot'nejprve budei zaóínal od této
cestyzkoumóní,av5akteprvepotom od té, po níZ bloudínevèdoucísrnrtelníci"
B 6.3-5), kteryíse zdi ttyt z filologickfch i vècn;ich dúvodú vhodnéj5í,nelze
se vvhnout zírvéru.Ze v bésni ie Íeó pouzeo dvou cestích.15
't Uvozovky
piíbèhu.
postavou
naproblém
idenlifikace
autora
s (bylautobiografickou)
majíupozornit
'oSrv.Heitsch,
E.,Parmenides.
Die An{ànge
det Ontologie,
Logikund Natuwissenschaf,
c.d.,s. 140.
'
N.-L.,Lesdeuxchennsdè Pàrnen;de,
c.d.,s. 110-175.
VizCorde.o,
91t
PavelHobzajr
Nevèrohodnost
tradiònístrukturacebisnèjeité vynikne,uvédomíme-lisi, Ze
interpretujemeorólní biseii. Rozdélení textu hned na jeho zaòitku do (dvou)
pro psrinl'traktít
òístí,jeZjsou pak postupnéprobíríny,je totiZcharakteristické
(piipomeimejeStèjednou,Ze se bósei tradiénédélí podle ver5úB 1.29-30do
dvou òóstí).S tímto rozdélenímdéle souvisí i nepiehlednost,ba zmatenost
méla pojednóvatpouzeo jsoucv inscenovíní(tií) cest.Aòkoli by aLétheia-óist
problémech,
na
rozdíl od ,lidskych mínèní'
nu Òi obecné o ontologick;ich
(B 1.30),ktenjmje vyhrazenadoxa-óisL,piece sejiZ ve ziomcíchB 6 a B 7
tematizujecestalidskychmínéní,òírnZse navícdo alétheia-óistidostivi térna
z p r o o i m i aB 1 . 2 6 - 3 0 .
JestliZeorélní bóseii uíívi opakovóní jakoíto typicky prostÍedekpro svou
bylo by piekvapivé, kdyby òasté opakovóní
strukturaci ói vly'stavbu,'o
a l t e r n a t i vdyv o u c e s t( s r v .B 1 . 2 6 - 2 8 aB: 1 . 2 9 - 3 0B; 2 ; B 6 ; 8 1 a B 8 . 1 6 - 1 8 )
nehréloroli ve vfstavbé bésnè.Proto se domnívóm,Ze Parmenidovubiseii je
tÍeba strukturovatzcela novè: v mérrr pojetí je tedy rozdélenana zikladé dvou
cest do ótyí ó6stí.
První òist, prooimium,se v mém pojetínekryjezcelase zlomkemB 1, nybrZ
konòí tam, kde zaóíní hovoiit bohynè- tedy ve ver5i B 1.23.JestliZese bisei
sklídé z kritkého popisu ,,Parmenidovy"cesty a z bohyninych vykladú, pak
není dúrvod opomrjet tak ziejmy píedél ve vjstavbé bósné - a místo toho
poklédat za délící linii pouze nuhodilé ztotoínéní prooimia se zlomkem B l,
tradicí. Prooimium je vystavéno na
ospravedlnitelnépouze na5í fragrr-rentórní
zikladé binórní struktury reprezentovanépÍechodem z noci do svétla (dcery
slunce,které doprovízejí ,,Parmenida",opou5téjíií5i noci a sméiují ke svétlu;
ze svych hlav odhazujízivoje: projíZdéjíbranamicest noci a dne atd.).
Tato zietelni binórní strukturaprooimiaje v druhé (nové) óésti (B 1.23 B 7) dóle rozvinutaa prohloubenamotivem dvou cest,respektivejejich alternativou.Jak vyplyvi z veríú B 1.29-30,je jedna cestaspojovénas pravdouòi
eon, zafímco druhí s lidskfm svétem. Jak uvidíme pozdéji (viz oddíl 1.4.),
slouZítato òóst ke konJiontaciobou cest.
Tietí òést,jejíi zaóAtek1e z.í'etelnéudin ver5i B 8.1-2, kde bohyné ohlaSuje,
Ze bude hovoiit o první cesté(/zóseslrz),pojedn6vi o eon jakoZtoo ,,obsahu"
16Srv.napi.Gadamer,
zu
Slultgart,
Reclam
1996,
s. 161: 'UmdieGliederung
desTextes
H.-G.,
DerAnfang
derPhilosophle.
muBsichParmenides
ebenso
wiePlaton
einesliterarischen
verdeutlichen
unddìeLogikseiner
Argumentation
zu befestigen,
(...).Dieses
Miltel
wirdfúreinPublikum
dieser
Artgehóndas[,4itlel
derWiederholung
Kunstgritfs
bedienen.
ZudenKunsigriffen
gesprochenen
fúr
Vortrag
desTextes
folgt.Dasistkennzeichnend
benutzt,
dasnichtliest,sondern
demdurchdenVerfasser
Darum
darfdieWiederholung
nichtalsZufallangesehen
dievorliterarische
Kulturepoche,
milderwires hierzu tunhaben.
aufseiten
desRhapsoden
wieaufseÌten
werden.
zurN.4nemotechnik,
wiemanwohlsagendaf, undzwarebenso
Siegehórt
desHórers."
9t2
Parmenidésv kontextuarchaickéoràlníkulturv
první cesty. PiedmétemÒtvrtéèisti, kterii je opét zietelné oddèlena od pÍedchozíchvykladú verii B 8.50-52,je lidsky svètjakoZto,,obsah"clruhécesry.
[.3. Zlomek B 2
ProtoZepro ontologickouinterpretaciParmenidovybisné pÍedstavujezlomek
je jeho interpretacedúleZitói pro
B 2 vychodiskoontologickéargumenrace,
naie pojetí. Kdyby se nóm ho totiZ nepodaÍilo (pÍesvèdòivé)interprerovar,
piedstavovaloby to pro nasi interpretacivéZnou nesnó2.Jeho ontologickí
dúleZitostse zaklédóna piedpokladu,Ze se ve verSích3 a -5 vyskytuje tematicky uZitéesli (jest).ovsern piedpokladrernatickyuzitéhoesti jakoíto piedmétu
zkoumíní vede k (nepiekonatelnim)obríZím,které se rykají hlavnè roho,jak
pochopit jeho sémantiku a jak'! mu doplnit prxlntét. Existují pieviZné dvé
zékladníinterpretaòní
tendence,jak problémjeho sémantikya podmètuÍeiit,
kterézhrubaodpovídajídvèmapodobérnontologickéargumenrace,
jak jsme o ní
pojednaliv oddíle I. l. Ontologickí argumentace,
kteró vychizí z foho, íe esti
piedstavujenéstrojzkouménívyrokú, chípe esri v existenòním,predikativním
òi veritativním úzu (to, pro jaky úzus se inrerpreti rozhodují, zileíí na
specifickychpodobóchontologickéargumentace),
piióemZse pÍedpoklídé,Ze
jako podmèt múZe byt doplnènalibovolní véc (srv. pozn. ò. 4). pro druhou
podobu ontologickéargumentace,
kterí poklídi es/i jednoduÉeza synonymní
s eon. je charakteristické,i.e esli clìipe v exisrenònímúzu, pÍiòemZ se
pÍedpoklódó,ie esti je uZito neosobné,rj. Ze nerné podrnèt(srv. pozn. ó. 5).
Ov5ernjiZ samotnll fakt, íe nivrhú na sémantiku a podmét esti bylo podíno
skuteònènepíebernémnoZství, vybízí k tomu, abychom verie 3 a -5 interpretovali zcelajinak.rT
Podívéme-lise na verie B 2.3,5 òisté z gramatickéhohlediska, bylo by
jako podmètk esli dosadir,,cesru"hodos(hé nrcn lhodosf lnpós
nejvhodnèj5í
te
kai
hós
úk esti nú einctill hé d'lhodosl hós úk estin te kai hós chreón
estín
mé
eitmi). Ontologickír interpretacenebere tento podmét v úvahu proto,
e.gti
ponévadZby se tak z tematicky uZitéhoesri jakoZto pietlmétu zkouminí stalo
netematickyulité esti, respektiveprosrfedekvyjédiení,òímZby byla zpochyb-
' K dèjiném
jakho inlerpretovat,
interpretace
zlomkuB 2 a rúzn'immoznostem,
viznapi.Taran,L.,Parmenides.
A Textwith
Tanslation,
Connentary,
andCriticalEssays,
c.d.,s. 32-40;Bormann,
K., Pamenides.
L)ntersuchung
zu denFragnenten.
H a m b u1
r g9 7 1s,. 9 1 - 9 4 .
913
PavelHobza1r
Protozepro nés není ontolonénai samamoZnostontologickéargumentace.rs
gicki argumenfacez6vaznó,mùZemese pokusit oba verie interpretovattak, Ze
za poclmèt k e,rlr dosaclínlecestu. PokLrdjde o esti, je ho tieba chípat ve
prostíedek
veritativnímói pravdivostníntvyznamu.'urespektivejako sry'1l.illr:kí
jako
(esri
bft
ch/rp:,'rno
rnusí
pravdivé
tedy
Òi
zdúraznit
nèco
oznaÒit
umoZiující
V
Il
2.3,-5
tak
pravdivosti
esti
t(tuta).
pro
oznaóení
vyÍttzu
bèZnému
analogickyk
jako
pravdivou.
první
charakterizuje
z
nichi
cestích,
hovoií
o
dvou
Parmenidés
zatímcoclruhoujako nepravdivou.Pieklad téchto verSùbude znít asi takto:
,.První(cesta),Zeje pravdivi a ie je nemoZné,aby byla nepravdiví(...);druhé'
Zeje nepravdivi a ie je nutné,aby byla nepravdivó."
Aviak vyznam veriú 3 a 5 je komplexnèjéíneZjen ukézatpravdivost,respektivenepravdivostcest.Kdyby chtél totiZ Parmenidéshovoiit o pravdivosti,
respektivenepravdivostijedné z cest, pouZil by k tomu asi jednoduie vylazú
(srv.B 8.17-18),tedy vyrazú,které oznaòujípravdivost.To'
ói etéty-ntos
ctléthés
Ze Parmenidéscharakterizujecesty prostÍednictvímtiikrét za sebou se vyskytím
tujícíhoesli,respektiveeinoi (bÍt), musí mít tedy nèjakf dúvod.Parmenidés
chtél naznaÒitbytostnéa nutné spojenímezi cestamia jsoucnem.respektive
nejsoucnem- a to tak, Ze trojité pou7ití c.îli, respektiveeinai m6 evokovatói
asocírn,at eon (první cesta), respektive rilé eon (ne.isoucno)(druhi cesta).
(Uvèdommesi, Ze interpretujeme(orílní) bóseii,a pro bósei je charakteristické,
ba konstitutivní,íe na rozdíl od (psanych)traktétù.v nichZlze oóekóvatlogicky
a is.o c i a c e t n i
p r e c i z n ía j e d n o z n a c n oat lr g u m c n t a cpi .r u c u j es m n o h o z n u ò n o s t m
a vúbec strategiemi,které nejsouargumentativní.)
Interpretaònèlze tedy ve verÉích3 a 5 rozli5it dvé roviny: jednak ,,gramatickou" rovinu, kde mé esti, ulité veritativné,za podmét cestu, a jednak
rovinu,jeL m6 naznaòitnutnéspojenímezi cestamia jsoucnem,
,,metafbrickou"
jsou oba verie vposled
Dfty této bytostnédvojznaònosti
respektivenejsoucnem.
je
za (onto)logickéteze,
povaZovat
(a
tedy
Nelze
neuchopitelné nepieloZitelné).
jimií lze oznaÓir
pozn.
2L),
Ò.
nybrí za velmi efektivní búsnické.figury $rv.
je
jako
spojit
se jsoucnem.
a
zórovei
nepravdivé
pravdivé, respektive
cesty
respektivenejsoucnem.
'8Natematiònost
jakocesta(kognitivnÍho)
piiòemZ
(hodos),
pfedevÈim
cestasechépe
s cestou
z jehospojeni
estlseusuzuje
jakehosi
piedstavu
cestymàtaknavozovai
í. Meîafora
cestadiskursivníhomyélen
B 2,2),respektive
zkoumàní
lhodosdizésios,
jakoitoprocesu,
pii némizkoumàme
procesu
svètpomoci
esfi K pojeticestyvìzníie oddÍl1.4a k vliznamu
diskursivnÍho
rovnèidàleoddÍl11.4.
dizésisviz
Praha,
Oikúmené
1991,
P, \vyd.),M:irus,
eposa logos.
In:Rezek,
a pojemby,tí.
,,bitt"
" VizKahn,Ch.H.,Reckésloveso
s. 65-87.
914
Parmenidésv kontextuarchaickéoràlnÍkultury
I.4. Perspektivní vztah rnezi eon a smyslovym svètem
Aby naSeinterpretace
Parmenidovybósnèdoséhlaskuteònékoherentnípodoby, je tÍebajeStézodpovèdéttfi <>t6zky(1) Jak je moZné,Zejsme - pokucljde
o rlruhoucestu- jednou konstatovali,Ze souvisís eonfa(viz oddíl r.2).zatímco
podruhé,Ze souvisís nté eon (nejsoucno)(viz interpretace
zlonrku B 2 v oddi
le I.3)'l (2) Jakoufunkci plní druhó(novó)òóstbísné,kreroujsrne umísrilimezi
ver5eB 1.23 a B 8.1'l (3) Jaky je vztah mezi eon a hdskyrnsvèrem?
Ad 1) To, Zedruhí cestajednou souvisís eontaa jìndy s ntéeon,piedstavu.je
pouze zdénlivf rozpor, nc'bot'termínyeonfa a nté eon se nevyluóují,n,!'lxi
naopakdoptiiují. Podívejmese oviem, jak je renro problém vyieien v bósni
samé.Podle ver5ù B 6.8-9 povaZujílidé, kteÍí bloudí po druhé cestè,byt (ro
pelein) a nebylt(úk eincti)jednou za néco totoZného,jindy za nóco odliiného.
Jak vyplyvó z pokraÒovínítohoto zlomku ve zlomcíchB 4 a B 7, kde se nejprve hovoií o nepÍítornnycha piítornnychvècech(apeonta,poreonta,B 4.1) a
poslézeo nejsoucíchvécech (nté eonta, B 7.1). koncipovalParmenidéssvúj
pojem ne.jsoucna
na zíkladé srnyslovéhovníméní.20
Kvúli smyslovémuvníméní zakouSímenèkterévèci jako nepÍítomné,coZ vede k romu, Ze je vposled
povaZujemeza nejsoucí.Proto druhécesta,kterí primérnésouvisíse (srnyslovlim) svétem,respektives eonta,nutnèpiedpoklidi i nejsoucno.
Ad 2) Naznaòilijsme, Ze druhé(novó)òóstbésnèslouZíke konfrontaciobou
cest.Teprvenyní (potomco jsme po.jednati
o Parmenidové
koncepcinejsoucna)
múZemetuto konfrontacizhodnotita (protoZese opét jedné do znaònémíry
o bósnickouòi rétorickoustrategii)vychutnat.Nebodfím,íe Parmenidés
spojuje
první cestu se jsoucnem, zatítnco druhou s nejsoucnem,,,rétoricky" ukazuje,
respektive dokazuje (srv. pozn. ó. 2I) nadíaz.enostprvní cesty vúÒi druhé.
Z hlediskt první cesty se druhi cesta múZe zdét (respektiveje v bísni irrscenovónct)jako ,,nepoznatelni"Qtnnapeutltea,
B 2.6), a tedy jaksi neskuteÒnó,
nebot'samo nejsoucnoje - jak Parmenidés
zdúraziuje - ,,nentoZné"
(anyston,
B 2.7; srv. téZ B 6.2, kde se ikd médend" úk estin - ,,nic není" nebo podle
jiné interpretace:
,,nejsoucnonemúZeb;ít", respektive,je nemoZné").2r
" VizWiesner,
J., Parmenides.
DerBeginnderAtetheia.
Berlrn,
NewYork,Walterde Gruyter1996,s. 237-250:,,Wir
kònnen
nundennachB 6,9anschlle8enden
Gedankengang
klarrekonskuieren:
<Dieinenden
i,4enschen,
dlefàlschlich
,sein'und
,nicht
sein'gleichen,
stufen
denSinnen
Abwesendes
(apeorla)
alsNichtseiendes
ein.>Dochduschau
Abwesendes
rnitdemgeistigen
Augebestàndig
alsAnwesendes.
DennderNuswirddasSeiende
nichtdavonabfennen,
mítdemSeienden
zusammenzuhàngenetc.(84).<ErwirdsomitAbwesendes
richtig
alsSeiendes,
dases ist,erfassen
undnichtnachdermenschlichen
Weise
alsNichtseiendes
einstufen.>
Dennes kannniemals
erzwungen
werden,
dassNichtseiendes
(né eonta)
ist(B7,1)."
(s.246)
'?1
problémú
Mnoho
a neieèitelnich
obtíií,s nimiisemusÍuTpoiàdàvat
ontologickd
inlerpretace,
tkvÍv tom,ie pfehlíZírento
perspekvnícharakter
bytostnè
v inscenovànÍ
cest.Piipomeóme
znovu,
2e inlerpretujeme
bàseò,
a nikoliprecizní
filosoficklT
915
Pavel Hobza jr.
Druhé Òóstbósnètedy slouZík tomu, aby se zde konfrontovalyobé cesty,
pÍiòemZnadiazenostprvní cesty vypljvé jaksi jiZ sama od sebe z pouhého
f'aktu,Ze první cestasouvisíse jsoucnem,zatímcodruhi s nejsoucnem.Proto
se ve zlomku B 2 iíkí o první cestè,Ze je pravdivi, zatímcoo druhé, Ze je
nepravdivó.
- totiZ ke
Ad 3) Nyní se dostivémek rozhodujícíóísti (na5í)interpretace
jsoucnem
vztahumezi
a smyslovymsvètem(srv. pozn.ò. l0). ProtoZe- jak se
jejich
domnívém
vztah bytostnèsouvisí s tematikoucest..je tieba nejprve
pochopit,co pro Parrnenidacesta znamenala.Pro toto pochopeníje zósadní
zlomek B 6, kde se hovoií o smrtelnících,kteÍí bloudí (plattontai,B 6.5;
.forúntai,B 6.6) po druhécestè,a zíroveìi o tom, Zetito bloudícísmrtelnícimají
,,bludnou mysl" (plaktotl tToott,B 6.6). Cesta tedy za prvé pÍedstavujecestu
Zivotem, respektive uróity z.pùsobíivota, a za druhé je s ní spjato uròité
,,nalirdéní"Òi ,,konstituce"mysli Qtoos) - v pÍípadè druhé cesty se jedné
o ,,bludnou"mysl.
Na tomto místéje ov5emhnedtÍeba uòinit dvé dúleZitépoznimky. Za prvé'.
(srv.
Charakteristikalidí.jako nevédoucích(srv. B 6.4 eidotesLiden),lsloudících
B 6.5 plattorttni), l'tezradnfch(srv. B 6.5 améchanié) atd. není Parmenidovou
vlastní charakteristikoulidské situace (vypljvající ze specifickéhokontextu
Parmenidov;ichvfkladú), njbrZ se jedné o stereotypnípopis lidské exisrence,
jak se vyskytujenapiíkladv Íeckélyrice; hovoií se o tzv. archaickéantropologii
(viz oddíl II.2.). Za druhé: Pr<>ontologickou interpretaci, kteri na zikladè
interpretaceveriú Il 3 a Il 8.34-36 dochizí k bytostnéjednotè mezi bytírn a
myilením (noein),jezmínkao bludnémysli zóhadnia vposlednepochopitelni,
protoZese piedpoklídé, Ze rnyilení, které je bytostné vzfaZenoke jsoucnu òi
bytí, nemúZebyt bludné." l)omnívim se, Ze se ze srrany ontologickéinterpretace jedni o naprosté nedorozuméní.ParmenidéstotiZ o íradnéjednoté
pozn.ò.21)vaktàt,v nèmiby takovémnohoznaòné
(Pokruè.
perspektívizovéní
rélorické
bylonemyslitelné.
Avéakv piípadé
bàsnèsejednào zcelalegitimní
strategii.
Navícle tiebavzítv úvahu,ie Parmenidés
nemèlk dispozici
(nase)rozlièení
(rétoríko!)
mezibésnictvím
a Íilosofii.
To je
jakopouhou
polud,
dúleiité
ie to,co myodbudeme
bésnickou
povaiovat
òi rélorickou
figuru,
mohlParmenidés
zaargument
prondsjsouverseB 8.13-15
òi zdúvodnèní.
Taknapiíklad
zatímco
(kdese iíké,2ejsoucno
protoZe
nevznikà
anlnezanikà,
pouhlim
jehoposluchaòe
hoDikédr:Ív okovech)
bósnick!
obrazem,
mohlyproParmenida,
piedslavovat
respektive
argument
parexcellence.
(K problému
ói zdúvodnéní
metaforiònosti
srv.nize pozn.ò. 34.)
desnús(Nús,noein,
undihreAbleitungen
in dervorsokratischen
Philosophie).
In;Gadamer,
" Napi.Fritz,K.von,DieRo{le
H.-G.(Hrsg.),
UmdieBegriffswelt
derVorsokratiker,
(piekl.P.Wilperl):
c.d.,s. 246-363
SchwierigkeÌt,
die
"Abereinewirkliche
gelóst
niemals
wurdeundvielleicht
eineendgúltige
Lòsung
nìchtzulàBt,
ergiblsichdurchdieTaÌsache,
daBParmenides
an
einigen
Stellen
zubehaupten
scheint,
daBnoosur'ìd
noenstetsundnotwendìg
miteinalundeo, unddeshalb
milderWahrheit
verbunden
sind,wasdiebehauptung
einzuschliel]en
scheinl,
daBdernoosnichtjrrenkann."
{s.306)
916
Parmenidés
v kontextuarchaickéoràlníkultury
myilení a bytí nehovoií,2rs òímz clólesouvisí i myrné chépíní slov rzoo,rzr
ttoein ja.ko(òistéhoÒi teoretického)myilení. v dobovém ú.2.utofiL neznamenalo
slclvonoos (teoretické)mySlení,nybrZoznaÒovalo
spís,,charakter"òi ,,postoj..;
jeho vyznam byl tedy veskrze,;praktickf".2aJeho prakticklí charakterporvrzuje
i fakt, Ze noos byI r,'elnriÒastospojovéns nrorélnímipredikéty.:5UvéZíme-li
oba kontexty(ak kontextarchaickéantropologie.tak dobovousémantikuslova
rtoos),pak se Parmenidúvvyraz plokton ruton jak<lítov'fraz uròitého,.praktického iivotního naladèní,postojeòi charakteru"jeví jako zcelasrozumitelnli.Jak
oviem vypljvó ze zlomku B 4, kde se hovoií o noos,jení patií k první cesté,
je pro noos konstitutivníi ,,teoreticky"element - noos se chípe jako nazíriní.26
jak vypadévztahmezijsoucnema smyslovlimsvétem,shrÌime
NeZukéZeme,
jeStèjednoudosavadníz6véry:V bisni se hovoií o crvoucestéch;prvníje spjata
se.lsoucnem,
zatímcodruhi se smyslovymsvètem.CestypÍedstavují(dva odliSné) zpúsoby livota. Na kaZdécestè se vyskyruje odliinj noos, jení je jednak
vyrazen toho kterého praktického Zivotního postoje a jednak nazíréním.Nyní
mùZemepÍejít k inrerpreraci:JestliZeòlovék jde po první cesté,serkivó se
pouze s jedinym jsoucnem (eon); jestliLe jde naproti tomu po druhé cestè,
setkévése s mnohymia rúznorodllmijsoucny (eonta),piiòemZnèkteréjsoucna
s ej a k o Z t on e p É í t o m n(éa p e o n t aB
, 4 . l ) j e v í j a k o n e j s o u c n a ( n úe o n t a , B T . l ) .
Jak vypllvi z ver5e B 4. I (,,Pozoruj skrze mysl nepiítomné vèci jako pevnè
piítomné"),to, po kterécestèjdeme. zileíí na (nasí)mysli, skrzeniZ (prostiednictvím ní2) vidíme svét (srv. leussenoó, ts 4. l). JestliZetedv òlovék mi
'3DomnélàtotoznostmyÈleníabytísezaklédànainterpretacizlomkuB3averéeBS.34.pokudjde
pravdèpodobné,
ie seneiednó
o autentick!
citétz bàsnè,n!bri o pozdèjsí
(pìatónskou)
parahàziverée
B 8.94.(Srv.Gadamer,
H.'G.,DerAnfangderPhilosophie,
c.d.,s. 154:
hatmichlr,4ansonner
ùberzeugt,
daBFragment
3 úberhaupt
kein
"lnzwischen
Parmenides'Zital
ist,sondern
einevonPfaton
parmenides
selbstslammende
Formulierung,
die(...)Clemens
zugeschrieben
hal") OvsemaniveversiB 8.34seo toloZnosti
myslení
protozetauton(totéz)
a by,tÍnehovoií,
zdeneníuzitorelaónè,
nyibrZ
jakoveversi29 - zàstupnè
stejnè
òisynonymné
k eon.Tauton
tedynaznaóúje
jednotu
jsoucna
b),tostnou
,,pouze"
a totoznost
sesebousamima nikolijehototo:nost
s myslením.
Srv.Wiesner,
J., Parmenides.
DerBeginn
derAlethela,
c.d.,s. l s1,pozn.
Ò.650.
'oSrv napi.Frànkel,
H.,WegeundFornenffuhgriechischen
Denkens.
lrrùnchen,
C.H.Beck'sche
Verfagsbuchhandtung
19s5,
s 28pozn.ò.3:,,DerBegriff,Charakter'jedochwarnochnichtklarentwickelt;diedafúrhiergebrauchte
noosundbeiArchilochosthynosundfroneeln.
Sowohlnoosalsthymoskannbedeuten
Haltung,.,,
,Geist,Gemùlsvedassung,
Eylobysnadmoznénamítnout,
ie * jakto òinínapiíklad
vonFritzve v1ièe
uvedené
studii_ se v,fznam
núsv presókratické
filosolii
pouze,intelekt".
zúZila znamena
Takovépojelíje ovéemproblematické,
protoiev dobépiedplatónem
nelzehovofit
o nèlaké
vyhranèné
frlosoflcké
racionalité,
kteréstojínapiÍklad
v protikladu
k bésnictví
(srv.v1iée
pozn.ó.2,21a níieoddílv
il.5.6).
'?sSrv
napi.Solónadlkosnoos4.7;noosaftios6.4:chaunosnoos11.6:fheognrsp/slonr]oon74:katharonnoon
223.
'6 Noein
(resp.noos)neznamenalo
pùvodnè
diskursivnÍ
myèlení,
n17bri
(intuitivní)
nazÍróní,
coi ho òinilosynonymni
s ldeln
(vidét).
(Srv.Fritz.K.von,DieRotte
desnús,c.d.)obratleusse
noó(,,pozoruÌ
mystí")
v B 4.1te tedyzcelapiirozeni.
917
PaveiHobzajr
fungující"mysl (d. jestliZejeho mysl doséhnepozniní,Ze,jsoucnolne
,,spriívné
ke jsoucnu"- eon gar eontipelaz.ei,srv. B 8.22-25,8 4.2-4),pak vidí (lettsse)
svétjakoZtojediné nedélitelnéjsoucno.JestliZeje naopak(eho) mysl bludni
(plakron)(tj. jestliZenedosóhlaonohopoznéní),pak vidí mnohost(diskrétních)
jsoucen.Mezijsoucnema srnyslovymsvétemtedy nenínéjakyesenciúLní
rozdí1,
jak se vétSinoupÍedpoklídA, nybrí,,pouze" rozdíl perspektivní.
To. po které z cest pújdeme,zAleLína (naiem) rozhodnutí(trisis, B 8.1-5).
Tak.je totiZ tieba interpretovatverie B 8.13-18.Zdali jsoucnovzniki a zaniké,
z6leií na rozhodnutí (frrisrs) mezi jest a není (e.;tin é úk estirt), tedy na
rozhodnutí se pro jednu z cest, které je (pravdivé), respektivenení (pravdivé)
(srv. B 2.3,5).Aókoli se toto rozhodnutítykó prvního znaku(sénta,srv. B 8.2),
a nezniòitelnosti
s nímZ se lze setkatna první cestèa jeZ se tfkó nezrozenosti
jednotlijsoucna.mùZemedfty bytostnéprovízanostia vzéjemnévztaZenosti
vyich znakú oòekóvat,Ze stejné krisrs platí i pro ostatní znaky, a tedy i pro
jsoucna(B 8.22-25),v níZjsme nalezliexplicitnístopuòi potvrzení
nedélitelnost
toho, ZeParmenidésvyvodil eon z eonta (respektivez (wah o diskrétníchjsoucnech). V této souvisiostimúZemetedy krisis pieformulovat takto: zdali vidíme
jsoucno,z6leíí na rozhodnutípro
jednotliví jsoucna,òi pouzejediné nedèlitelné
jednu z obou cest,kteréje, respektivenení (pravdivó).
1I.1. Oralita Parmenidovy bósné
Tím, ie bó.setínapslrlv hexametrech,vstoupil Parmenidésdo tradice homérské epické poezie.Jak ukézalaz.koumíníParryhoa jeho Zika Lorda, homérské
poezievykazuje,napiíklad oproti dneSnípoezii, nékolik specifickychrysú, které
j s o u d í n y j e j í m b y t o s t n èo r ó l n í n rc h a r a k t e r e m . : ' Tnoí s o v 5 e mn u t í k z a m y i l e ní nad tím, do jaké míry lz.epovaZovati Parmenidaza orólního bésníka.
27Parrys Lordem
homérskych
bósní(tzv.Parryho-Lordova
teze)opíralio dvézjiiléní.Za
ofélního
charakteru
se pii formulaci
pryé:homerské
velkémnoiství
epitetóiformulí,
které
charakter,
toznamené,
zesezdeÌyskytuje
epikamébytostnè
"formulaòní"
je dùleiité,
podobu
jsoustereotypnè
piióemZ
a
ie majípevnèdanoumekickou
spojovàny
s uróitiimi
osobami
ói situacemí,
je tedyspíéornamentàlní
(Jelich
Toio
funkce
neZpopisnà.)
vidypouzenauróitém
mistèv hexametru.
mohou
sevyskytnout
tèchtostereotypních
formulí.
AvSak
celyivelmikomplexní
systém
u:ili a distribuce
zli5tènÍ
vedlok dornnènce,
:e existoval
otàlnípoezie.
Zde
formulaòního
charakteru
homérsklich
bésnímohloza druhédojítteprvepoobjevujugoslóvské
k docenéni
(Vposled
recitovat
velmidlouhé
bósnè.
s pomoci
systému
formulí
dokézal
setoti:bylomoinév praxisetkat
s tím,ie bàsnik
pfesné
na!òenou
bàseiì.
Bósnik,
vybaveni
systérnem
formulí
a ràmcovlim
o to,ie bybàsník
zpaméti
recitoval
sevéaknejedné
pfibèhem
reagovat
na
ai bèhempiedstavenÍ,
coi muumoiòujebezprostiednè
Òilématem,
svoubàseritotii de factovytvàií
- jednàse o tzv.kompozici
publika
pfipfedstavení.)
poZadavky
lezeledyhomérské
bésné
PodleParryho-Lordovy
òi nólady
jednujeli(zapsanou)
patiídodlouhe
pouze
variantu.
oràlní
tradice
a piedstavují
9r8
Parmenrdés
v konîextuarchaickéoràlníkultury
Ai uZ nóm orélní charakterhornérskéepiky poslouZíjako analogiek romu,
abychomi Parrnenida
povaZovaliza orilního bésníka,pro néhoZjetvorbas pomocí systémùformulí nezbytností,òi budemepouze pÍedpoklódat.Ì.e epické
forrnulepouZiljen jako jakousi (stylistickouòi mechanickoLr)
nípodobuhomérské epiky,jeho slovnft a.lazykjsou na homérskéepicezcelazívisló. Pokudjde
o kompoziciParrnenidovy
jisté odchylkyod Homéra.Pro
bísné, lze konstatovat
(orólní)epikuje charakteristick!mprincipemkompoziceparofaÍe. To znamenó,
Zejednotlivévèty, my5lenky,òi déje nísledulíposrupnéÒi sekvenòné
za sebou;
jejich logickí nivaznost vypl;ívó sama ze sebe bez uZití spojek. PodÍadné
souvètíse takika neobjevují.U Pannenidalze naproti tomu konstatovattendenci
k lntpota,ri,tedy k podiadnérnuÍazení vét, coZ se projevuje hned v první vètè
bisné: ,,Koné,kteí'ímé uné5ejí,kant ai chcemùj duch,mè doprovízeli,jakmile
mé pi-ivedli na cestu mnoha moudrlch slov, tedy na cestu bohyné. kterú vede
vèdoucíhov5emimèsty."(B l.l-3) Navíc tím, Ze Parmenidés
uZívóveÌkémnoZství òósticòi spojek(hlavnè zdúvodiiovací gar),je naznaòenasnahao zachycení
a ustavenílogickéhoÍédu òi sledu myílenek.
Pokudjde o orílní charakterParmenidovybísné, múZemeuòinit nésledující
zivér: Za piedpokladu, Ze parataxeje charakteristicképro orólní kompozici.
zatírncol.rypotaxepro kompozici skripturélníÒi literórní,lze konstatovat,Ze
Parmenidés
pÍi sklódiní své bisnè pouZívalpísmo.Nicménétoto zji5téní,které
mùZe bft zajímavéjakoZto historickyldoklad o pronikíní písma do íecké spoleònosti,je pro samotnou interpretaci bésné irelevantní. Z hlediska orílního
charakteruParmenidovybósnéje dúleZitéjejí orílní recepce,a nikoli kornpozice. Musíme si totiZ uvédomit, Ze v dobè, kdy byla Parmenidovabísei
sloZena(tedy nèkdy na pielomu 6. a 5. stol. pÍ.n.I.), neexistovalióteniíi a ie
v5echny,,texty" byly uróeny k veÍejnémupiedòítíní òi piedvídèní.
At'uZ tedy tehdej5íautoii sklídali své rexty s pomocí písma,òi nikoli, byli
pÍi jejich sklédóníomezovóni svlimi posluchaòi,respektivejejich oóektit'órtítrti
a nnZnostmi pÍijímat nové poznatky òi my5lenky. Chtél-li se autor prosadit,
respektivedosóhnouttoho, aby ho nékdo ,,poslouchal",museldbit na své posluchaòe.Havelockhovoií o "audiencecontrole".26
Tato kontrolaposluchaòstvem
28Havelock,
E.,Preface
toPlato.
Oxford,
BasilElackwell
1963,
s.46:"Theycomposed
it canbesaidunderaudience
control.
Theadvantages
of literacy
wereprivate
tothemsefves
andtheirpeers.
Thewordsandsentences
theyshaped
hadtobesuch
aswererepeatable.
(...)Andthecontent
hadslillto betraditionaf.
Boldinvention
is theprerogatìve
ofwriters,
ina bookcuJtúre.
Inshort,
Homeas
successors
stillassumed
thattheirworkswouldberepeated
andmemorized.
Onthisdepended
theirfame
andtheirhope0f immortality.
Andsotheyalsoassumed,
though
in themainunconsciously,
thatwhattheyshould
saywould
beappropriate
forpreservation
in thelivingmemory
ol audiences.
Thisbothrestricted
theirrangeto themainstream
of the
Greek
tradition
andimmensely
strengthened
whatmightbecailed
thehighseriousness
oftheircompositions."
PavelHobzajr.
ontologii,nebot'
mí pochopitelnéznaònyclopadna domnélouparmenidovskou
VzpofbrmulacenéÒehotak radikólnènovéhoby muselazústatnepochopena.
meneme-lisi navíc na problémy,kterémají moderníinterpretis tím, aby vúbec
popiípadèna odliíné,
néjakouontologickouargurnentaci.
v bísni rekonstruovali
mnohdy protichúdné inlerpretacenékterych míst, a pÍeclstavúne-lisi, Ze
posluchaòmèl bísni porozumètjiZ pÍi prvním poslechu,stéví se samotni
OntologickíinterontologienanejvliSproblematickou.
moZnostparmenidovské
pretacemé jedinou moZnost,jak ontologii v bósnipodepiít- pÍedpoklidat,Ze
bisei nebyla uròenaSirií veÍejnostt,nybrí naopakúzkérnukrouZkuParmenirnorólkyje oviem takovi tah
dovylchZókúa piíznivcú.Z hlediskainterpretaòní
zcelanepÍípustny,ponévadZnemíme i.idny (pííny a spolehlivy)doklado nèjakém takovém krouZku. nemlur'éo néjaké ikole (srv. níZe oddíl II.6, pozn.
ò.51). Co ovÉemnaopakmóme,je Parmenidovabóseii,jejíZ homérsky.iazyk
clovoluje(dùvodné) usuzovatna její veiejny charakter,respektivena to, Ze
podléhatakontroleposluchaóstvem.
Pokudjde o oralitu Parmenidovybísnè,je tedy dúleZityfakt, Ze byla orélné
recipovóna(srv. téZ níZeoddíly IL4- a IL5.).
I1.2.'Iíi
zíkladní motivy bósnè
S Parmenidovymhomérsklmepickymjazykemsouvisíi to, Ze uLíviznaóné
mnoZstvítradiòních(at' uZ epickych, òi lyrickych) motivú.2eZókladní motiv
cestyk bohyni,jak ji líòí
Parmenidovybésnéje cestct.Ypodobé,,Parmenidovy"
prooimium,vykazujecestaòetnéparalelyjednak s Odysseovoucestoudomú a
jednaks Samansk;y'mi
cestamido podsvétíòi do nebe.(Aviak ijednotlivédetaily
cesty
mají òetnéparalelyjak v epice,tak v lyrice.ro)
,,Parmenidovy"
Dal5ím motivem je altentativa dvou cest. Setkóvíme se s ní v Hesiodov;/ch
Pracích a dnech (286-292), kde se hovoií o cestè Spatnosti,kteró je hladké
(leié), a o cestè ctnosti, kteró je dlouhó (ntakros), strm6 (orthio.r) a drsnó
(tréch1ts).Znimé zpracovíní tohoto motivu se nóm dochovalo téZ od Prodika,
tt V nésleduiících
natomtopiíkladè:
rozlièení
nezimotivena ténaten- autorhoilustruje
vlikladech
sepiidriuji[,,lourelatova
"Consider
ceremony,
anda picture
ofChrisfthe-Shepherd.
ofthemoscroforos{ype,
thecalf-bearer
ala refigious
a Greek
statue
ThemoùÍis
thesame,
bulthelhemes
dilfer,
TheGreek
wasmodeled
ontheformer.
Thestructural
similarity
shows
thatthelatter
(l,,îourelatos,
NewHaven,
theme."
A. P. D.,Ihe Routeof Parnenides.
motifwasappropriated
as a vehicle
fortheChrisllan
vyznéním
díla,
s autorovym
zémèrem
òicelkovlm
YaleUniversity
Press1970,
s. 12)Témaje tedynéco,co souvisÍ
London,
je pouhou
motiv
skukturni
figurou.
zalímco
30K homérskfm
paralelém,
popiÍpadè
A. P. D., TheRouteaf Parmenides,
c.d.,
vlívuviz Mourefatos,
epick)tm
Samanskému
paralelàm
H.,WegeundFornenfrùhgriechischen
Denkens,
c.d,s. 158-162.
s. 1'46.K lyrickim
vizFrànkel,
920
Parmenidés
v kontexluarchaickéorélnÍkultury
kteryjej zpracovalve sr,éalegclriio Héraklovi na rozcestí.V Parrlenidclvébíisni
je alternativadvou cest naznaóena
hned na jejím zaÒitku- a to jeclnaktím, ie
se v pftroimiu hovoÍí o cestích noci a dne, a jednak tím, i.e vypravèòovacesta,
legitirnizovanithemisa diké (.8 i.2tl),je kladenabohynído protikladuk li<tské
ceslé(petos antltniprht.B 1.21). V dal5íchvykladechse s touto alternativou
s e t k i v é r nvee v e r S í c B
h 1 . 2 6 - 2 8 aB, 1 . 2 9 - 3 0B; 2 . 3 , 5 ;B 6 . 3 - 4 ;B J . 2 . y e v e r íích B 8.15-18 se .bjevuje je.jí nejdúslednèjií forrnulacejakoZto trlsls
( r o z h o d n u t ím
, 1r z i o b e r n uc e s t a m i .
Tietím dúleZitlim motivem je rzv. nrcfuiickti antrctpologie.Jak ukizal
Mansfèldna analyzezlomku B 6.r' bylo pro Parmenida,stejnèjako pro vèt5inu lyrikú. z:avazné
archaicképojetí òlovèka.v tomto pojetíbyl òlovékjakoZto
nevédtrucí(údan eidós), beznrocnli (antéchanos),bloudící (.plattesthui),slep'lt
(ry.flos)a hluchy (.kó.fos)
zcela vydín vúli a moci bohú.
II.3. Domnéló (ontologickó) metaforiònost bósné
NuZe, v ontologické interpretacise objevuje znaónénapétí mezi tradiòním
jazykem Parmenidovybésné,respektiveuZír,énínrrradióníchmotivù na jedné
strané a ontologií na stranè druhé. ontologickír interpretacetento problém
vètsinouÍeéí tak, íe odbyvi Parmenidùvepicky jazyk jako pouhé bósnické
roucho,do nèhoZParmenidészahalil svéfilosr{ickl mySlenky,které piedstavují
skuteònéposelstvíjeho bisnè, a které proto mohly blt stejnédobie vyjódieny
v próze (srv. p<tzn.ó. 2I). Jak clvSernukazuje napi-ftlad Mourelatos, ktery se
piedtírn, neZ piikroóí k anal;ízeontologie, vénuje velmi podrobné uííviní
homérskéhojazyka a tradiòníchmotivú v Parrnenidovèbísni, takovlí prístupje
nepiijatelny. ,,Korlparativní studie skuteònèpÍinejmeníírn ukazuje, ze otazka
,.Proòpoezie?" [Proò se Parmenidésrozhodl svou nauku vyjódiit v bósni, a
nikoli v próze?lvúbecnevyvstéví.JestlizeParrnenidés
skuteònèu7-ívéslovník,
struktury a vzory bísnické tradicejakoZto model k vypracovénínovfch pojrnú,
pak,,mohl" ve vètè,,viechnottt mohl uÒinitv próze".ietak slabí modalita,Ze
nemé ani vyznam."3z
Není bez zajímavostipiiblíZit si Mourelatovuargumentaci
podrobnéji.pokud
jde o Parmenidúvbisnickj jazyk, Mourelatoskonstatujejistou neobratnosta
téZkopídnost,coZ ho vede k nisleciujícírnu
zivéru: ,,U parmenidaje skuteòné
velmi milo toho, co bychom rnohli legitirnnénazvar,,poerickou
inspirací,,.(...)
3'
Mansfeld,J., Die Offenbarungdes Parnenides und die MenschlicheWelf,c.d., s.1-41
32
Mourelatos,
A. P. D., The Bouteof Parmenides.
c.d.45-46.
Pavel Hobzajr.
Bylo by tedy chybouvidètv paraleléchs epickoupoezií,at'jsoujakkotibohaté,
néznaktoho, Ze Parmenidovamentalitabyla specifickypoeticki. (...) Jak jsme
vidéli, Parmenidùvhexametrje sice kompetentní,ar,Saknení zvló5t'funkòní.
Tam, kde je homérskyhexametrnejsilnéjéía majestétní,je ten Parmenidúv
nejslabíía prozaicky:totiZ na konci ver5e.To prozrazujebósníkùvbytostn!
tvrdit neZ to zpívat. RovnèZjsme vidèli, Ze
z6jem spíi nèco argumentativnè
je
principkompozice vcelkuanti-epickli:hypotaktickyspí5neZparatakticky.""
nemyslíplné .,2 duchapoezie",
Potomco se Mourelatosujistil,ZeParmenidés
nybri ie jeho bytostnynr zójrnem je ,,néco argumentativnétvrdit". snaZí se
na epickétradici zívislf, popiípadèjak
zjistit, v jakém smysluje Parrr.renidés
ji vyuZívi. Domnívi se, Ze ParmenidésuZívóepickou tradici metaJbnc(-t'.'icoZ
znameni, ,,ZeParmenidésui.ív6 stard slova, staré motivy, staré térnataa staré
obrazy piesné k tomu, aby v nich a prostiednictvímnich myslel nové mySlenky".:'5Tak napÍíklad ,,obraz cesty zprostiedkovívé novy pojern o povaze
my5lenía poznóní".r('Archaickí antropologiepopisu.lícílidskou situacijako
bludné,,putovíní sméiujek pojmu omylu, kteryikorespondujes novynt pojlnem
pozndní".i] Alternativa (,(risr.r)mezi cestami se stívé metafortlu logického
zíkona vylouòenéhotietr}lorratd.
33Tamté2,
s. 35-36.
3oMourelatos
"(a)substitution;
(b)comparison;
(c)interaction."
(Tamléi,
s. 37)Piitomprvnídvè
melafor:
rozlisuje
tii funkce
jsoupodobné,
"serve
fora complex
ìdea,
eíther
tofillgapsintheavailable
lilerary
vocabulary,
or asabbreviations
funkce,
které
prolix."(s.37)O tielimtypumetafory
Mourelatos
iíkd:"Toframea
thelìteralexpression
of whichwouldbe inconveniently
assocjated
with
of implications
commonly
rnetaphor
in thissenseis to'organize'
onelhingor ideain termsof thesystem
is 'to evokethewolfwouldbe ,manis a wolf'.Tocalla mana ,wolf',notesBfack,
thingor idea.(...)An example
another
- fierce,carnivorous,
treacherous,
andso on. Whenmetaphor
hungry,
a scavenger,
system
of related
commonplaces'
gapinthelanguage;
Moreover,
existìng
itfashions
a newoullook,
a newconcept.
functions
inthiswayit doesnotfiflanalready
it creates
things;it postulates
a similarity,
it."(s.38)Mourelatos
oznaòuje
it doesnolrecord
exrsting
simiiarity
between
analready
jako"speculative
metapho/'a
domnívà
se,Zepràvétentotypmetafory
uiívé Parmenidés.
tutometaforu
je spolusevseneníneproblematické:
obecné
s pojmem
metafory
Srv.:,Melafora
Avsakpracovat
u Parmenida
a upresokratikú
je tometafyzick!
pojem."
(Deffida,
filosoféma,
J., Tertyk dekorsi.ukci
Bratislava,
miswmibytostnimi
charakteristikami
klasické
nalentosystém
rozliòení,
resp.s ohledem
najeho
to,coje v teoriimetafory
uspoiàdéno
s ohledem
Archa1993,
s.207)
"VSe
princip,
nehybnému
ietèzuaristotelovské
ontologie
s jejíleoriíanalogie
bytÍ,s jejílogikou,
to vsejakoby nóle:elo
k velkému,
jÍmzorganizuje
paksezpúsobem,
(Ianléi, s. 222-223)
a poetiku."
svourétoriku
epistemologií
a konkrétné
35Mourelatos,
is adapled
inlhecourse
c.d.,s. 39.Srv.téi: "When
traditional
material
of
A. P. 0., Ihe Bouteof Parnenides,
internal
formandcontent
is in onesense
external
andincidental,
butin another
and
inquiry,
therelation
between
speculative
in lhesensethathedoesnotlivewithinit; his
Parmenides'
relation
to theentire
kamework
of lheepicis exlernal
essential.
purposes
Butontheotherhand,therelation
of epicwords,convenlions,
images,
andmotifsto
afedifferent
fromitspurposes.
is discovered
anddeveloped
in termsof exacllythis
kaditional
is internal
inlhesense
thatthisdoctrine
Parmenides'
doctrine
rnaterial."
ls.39)
" Tamtez.
s. 40.Srv.teznÍZeoozn.e. 18.
"'fanÉ|
Logikund Naturwissenschaf{
Die Antàngede( Ontologie,
c.d. s. 128-129:,,ln der
" Srv. Heitsch,É., Parnenides.
halteParmenides
dieSphàre
derLogik(ausschlieBendes
Gegensatz,
Salzvom
Grundalternative
,odel,konvadiklorischer
entdeckt,
aufdemEvidenz
fùrdenMenschen
móglich
ist."
Dritten)
unddamiteinGebiet
ausgeschlossenen
ota
Parmenidés
v kontextuarchaickéoràlníkulturv
At'viak Mourelatossebevícusilu.jeo to, aby ukizal Parmenidovubytostnou
zóvislost na epické tradici, piesto je v zékladech jeho piístupu patrné
(filosofické) rozliSenímezi filosofií a bésnictvím,respektivenevyhnutelny
píedpoklad, Ze Parmenidéschce skrze médium poezie mysler filosoficky ói
(srv. pozn. Ò. 21). Jisté,kdyby neexistovala
argumentativné
jiné moZnost,jak
bisei interpretovat,nebylo by moZno proti tomutctmetaforickémuzdùvodnéní
ontologiev oràlníepickébésni nic zisadníhonamítnout.Jakjsme ovlem vidéli
v první óéstina5ehoòlénku,ìze bései interpretovar
i bez piedpokladuontologie
- a to dokoncelépeòi koherentnéji.Z hlediskainterpreraòní
morílky, kterénis
vybízí minimalizovatnadbyteònéa spekulativnípiedpoklady,je redy tieba
domnèlouparmenidovskou
ontologii skuteònéopustit.
II.4. Téma bósnè
Abychom pochopili,co je tématemParmenidovybósné,respektiveco jí chtèl
Parmenidésiíct, je tieba vrótit sejeStéjednou k její orélní recepci.Jak dokazuje
uíív6ní homérskéhoepického jazyka a tradiòních(epicky a lyrickjch) motivú,
piedstavujeParmenidovabósei òist Sirokétradice.ieTehdej5íposluchaÒiji
tedy - jako ostatnèkaZdoujinou bései - vnímali a rozumélijí prívé na pozadí
této tradice a ve vztahu k ní. (DúleZitym rysem orélních rexrú je tedy jejich
intertextualíîa.)Rùznépoukazy k tradici mohou mít ov5eminovaónícharakter;
ulifí rúznych(tradiÒních)
motivú v novfch souvislostech
múZe vést k prohlubovóní ói posouviní jejich púvodního smyslu, a tím k piehodnocoviní tradice
jako takové.
Z na5ichdosavadních
zkouménívyplyví, Zeje nepravdépodobné,
aby touto
inovací byla ontologie.Téma Parmenidovybísné (respektivejejí inovaci)je
tÍeba naopak vidét ve spojení onéch tiech (púvodné nezévislfch) tradióních
motivú: cesta,alternativamezi dvèma cestami,archaickóantropologie.Jejich
spojením dosóhl Parmenidésskuteònè znaónéinovace, a tím i pÍehodnocení
tradice.
"' Pokudjde o vztahParmen
idovybàsnèk (oràlní)tradici,vizMourelatos,
A. P. D., TheBouteof Parnenides,
c.d.,s. 45:"ln
theend,Díelsconception
oftherelalion
of Parmenides
to thepoetic
traditions
before
himremains
essentially
corect:behind
poetry
Parmenides
orunderlying
it,wemustassume,
inaddition
toHomer
(aswellastheiyricpeots)
andHesiod
a largebody
poetry
ofcultandprophetic
fromtheseventh
andsixthcenturies,
which
hasnotbeenpreserved.
ll wehadthisliterature,
itwould
perhaps
bemoreimportant
loward
interpretation
of Parmenides
thanHomer
andHesiod.
Butit is probable
thaltheimportance
ofthisbackground
wouldlargely
depend
onmotilsandmotifs
andthemes
puttoa newuse
shared
withtheearlier
epic,though
poetry."
andgivena different
context
bytheauthors
of thisreligious-prophetic
PavelHobzajr.
Spojerrímcesty s (Hesiodovou)alternativouclvoucest (akoZto alternativou
Zivoternctnosli)získívé motiv
a narnéhavynr
rnezisnadnyrnZivotemSpatnosti
cesty na jedné stranèobecnéexisten(níroznrér,coZ je z hlediskaParmenidovlch vyklaclúziisaclníinovace,av5akna stranèdruhétím, Ze uvaZujezpúsob
cest do poclsvètí
Òi do nebe,
Odysseovanóvratua Íarnanskych
Zivotana pctza<1í
precizLrjeParmenidészpùsob Zivota jakcl jakousi ,,duchovní odysseu".t"
Dornnívínrse,7e privò na tomto pozadíje tÍebarozumétponékudneobvyklému
v B 2.2 (srv.
oznaóerrícest (Zivoterl) jakoZto ,,cesthledíní" - ocloi diz,ésios
tak od poóitku chipe Zivot vjakési bytostnéjií
B 6.3 a B 7.2); Parnrenidés
rnodalité- .jakoZtohledírníÒi zkouniéní.-'
úlohu - pokud jde o inovaónícharaklerParrnenidovy
Nicménèrozhodu.jící
bírsnè- sehrílo spo.jenícesty. popiípadéalternativydvou cest, s archaickou
nepíekonatelny
dualismusmezi lidmi,
antropologií.pro niZ je charakteristicky
je jen bezcíhlébloudèní,a
jejichZ osudernjakoZto ner,èdoucích
a bezrnocnych
blaZenymia nesmrtelnyrnibohy. Abychom plné doceniliParmenidovuinovaci,
.je tieba si uvèdomit, Ze aòkoli se lze s podobnym dualismem setkat jiZ
obclobídolehlyjeho dùsledkyna òlovèkaplnou vahou.
u Homéra.r, archaickénr
V tornto období se totiZ znaónè.,prohloubilovédomí lidské nejistoty a beznÌocnosti(améclnniit) a pocit strachu.,,ZeÒlovékaneustéledrtíjakísi nezdolnó
,,síla"a ,,rnoudrost",jeZ mu bríní, aby se pozvedl nad své uròení",4rse stal
r l i t l r r r r uíen t 2 i v o t r t í r np o c i t e m .
'lÌr,
Ze Parrlenidésspojil cestu,respektivealternativudvou cests archaickou
arrtropoiogií,
bylo dúleZitépiinejrneniímze Òtyi dúvodú. Za prvé tím zdúraznil cxistenònícharakterniotivu ccsty; srv. bludné Zivoty lidí v protikladu
k blaZenérnu
Zivotu bohù.Za druhé:spojenúnduílní koncepcearchaickéantropcllogie s alternativou dvou cest se pfvní cesta jaksi autonratickyociti
v blízkostiboZskéhodéní òi boZskéhoZivota.Tímto spojenímovSemParmenidés,za tÍetí, propújòil alternativèobou cestjakoZto volbé (tri.ris)ntezi dvéma
zpùsoby livola nejzazSínaléhavost,neboi se volí mezi (nicotnfm) lidskym
dúsledkem,ktery ze
Zivcrterna ZivoternboZskyrl. AvSak tin nejzésadnéj5ím
'''
of theshamanistic
complex
thethemeof thehomecoming
of a heroafter
s. 43:"Against
thebackground
Srv.lamtéZ,
guidance
inpopular
imagination,
wandering
manytownsandunder
divine
wouldhaveassumed,
someofthequaiities
lhrough
.- andvìceversa.Against
journey
thisbackground
lhecomparison
between
the
of theparallel
complex
of lhe shaman's
speaks
odyssey
oftheshaman
."
Kouros
andOdysseus
seemsmoreplausible
thanit didbefore.
Guthrie
aptlyof'thespiritual
'' Srv.tamté).s. 67:"Theve(bdizénai,fromwhichit
is usedin Homerto meana searchfor
dbéslslis derived,
lsubslant]vum
looking
forhimamong
rnany.
lt is alsousedinthesense
of,seeking
a lostperson
or a strayed
animal,
seeking
outsomeone,
of,longing'with
reference
tomaniage
andlove."
Zdàse,Ze
aftet,devising
orcontriving
somethrng;
andil is usedinthesense
jakzkournàni
(sprévného)
lakhledànÍ
zpúsobu:ivola.
drzésisle
ambivalentní
a znamenà
svéta,
otDorids,
E. ?,.,Bekove
a iracionàlno.
Praha,
Oikúmené
2000,s. 37.
9t1
Parmenidés
v kontexîuarchaickéorélníkultury
spoieníalternativydvou cest a archaickéantropologievyplyví, je- z.tròtvrtéto, Ze Parrncnidésarchaickouantropologii,respektivejejí nepÍekonatelnlia
,.drtící" dualisnrusltickonúvú. BoZskyzpúsob Zivota totiZ jiZ není vyhrazen
pouzebohúm,n1íbrZse na nèm mohoupodíleti lidé - byi s jistyrn omezenínl,
navíc Iak naznaÒuje
jako zjevení
i Parmeniclova
biiseri.kterí je inscenovíina
bohyné.s .jejíZporrocírnohoulidé dosiihnoutboZskéhoZivota)pouz.e7,apiispéní bohù. coU vÉaknic neméní na tom. Zc òlovék jiZ neníjako dÍív odsouzen
k vèònémua neodvolatelnéniu
bloudéní.(V nisledujícíntocldíleuvidíme, Ze
motivaci òi dùvod k pÍekoníní archaickéantropologie.je ti-ebavidét v Parmenidové pythagoreismu.)
Pokudjde o témaParrnenidovybísné,lze shrnout,Zeje.1ímústiednírl notijak se béZnépiedpoklédí,
vem nejsounèjakéteoreticko-ontologické
spekulace.
nybrZ prakticko-núhoÍ.enské
vlklady o tom. jak je tieba Zít. ,,Teoretické"úvahy
o .jsoucnuòi o lidském svòtè jsou relevantnípouze potud. pokud se tlikají
jednoho z obou zpúsobúZivota.
II.5. Parmenidova bóseú a archaickó orólní spoleónost
Abychom Parmenidovébisni plnè porozuméli,je tiebaji zasaditdo tehdejSího spoleòenského
kontextu.Jak ukízaly Havelockovya Robbovy analyzy.
mèla Íeckí spoleÒnost
do zaÒítku4. stol. pi.n.l. vfraznè orólní charakter.al
Abychcrmpochopili,co oralitiiznamené,musímesi nejprveuvèdornit,"zekaidi
spoleÒnost
musí uchovivat a pí'edívaturòitétypy védéní,na jejichZ zíkladè se
vytvéií moZnostidentifikacejejích Òlenús danou spoleònostía jei. zíroveít
fornrují socializaci@aidaiu),tJ. vytyòují zíkladní hodnoty a uròu.jízivaz.né
(morilní) formy chovírní. Uchovivíní a pÍedivíní tèchto typú védéní ve
skripturélníòi literérníspolcònostinepÍedstavuje
víZnèjií problérn,neboi vie
se uchovévéa piedévépísernnè;nicrnénév orélní spoleònosti,
kde m:l veikeró
komunikace pouze orélní charakter,je situace ponékud obtíZnójií. Orólní
spoleònostn'rusí tedy vytviiet nejen specifické fbrmy komunikace, nybrí i
specifickéinstituce,které tuto komunikacipodporují.
V Recku byly ony nutné fbrmy védéní uchovíivény v lutntérsk)it:lreposech;
jejich funkce tedy nebyla - jak naznaòujenaie piedstavapoezie- estetickú,
nybri pievíLné pruktickó: tj. identifikaòní,encyklopedickí ò:i technické (byly
-"
Srv. Havelock, E., Preface to Plato, c.d.: Robb, K., Llleracyand Paideia in Ancient Greece.New York, Oxlord, Oxford
Universily
Press1994.
925
Pavel Hobza jr
zde uchovévíny technickédovednosti),morélní a néboZenské.*'
Jedním slovem: ,,Homér,velmi vzdilenod ,,úzkéspecializovanosti",
ztélesiiovalvlídnoucí
mentalitu."a5Pokud jde o instituce, které umoZìiovalyefektivní pÍedivéní
tèchto druhú vèdéní, nejdúleZitéj5íinstituci pÍedstavovaloveíejnépíedvódèní
bósní,které oviem nemèlos recitací poezie v naSídobè takÍka nic spoleòného.
B y l o t o t i 2 m n o h e mv í c e m o l i v n í ' ua n a v í cp r o v í z e l oR e k y n a v i e c h ú r o v n í c h
jejich sociólníhoZivota; bylo nedílnou souòéstínejen vSechpanhelénskych
slavnostíòi stétníchoslav,nybrZ i vètiiny soukromychsymposií.Homér pÍedstavující hlavní népli téchto piedstavení byl tedy jakoZto sociólní fenomén
v iecké spoleònostiskuteònéviudypÍítornny.
Na tomto pozadíje tieba rozuméti Parmenidovébésni.V oddíle ILl. jsme
vidéli,Ze Parmenidova
béseìi(ostatnèjako vSechnytehdejSí,,texty")byla orilné
recipovéna,respektiveuròenak veiejnlim piedstavením.Tento bytostnéveiejny
charakterParmenidovybósnéoviem jasné naznaòuje,ie Parmenidovfm z6mérem bylo vstoultítdo tehdejiíhopaideuticko-nóboí.enského
systému(ovlídaného
Homérem)- s cílem pÍehodnotit,popiípadézcela nahradit Homérovu autoritu.
V této snaze piehodnotit, ba nahradit autoritu Homéra nebyl Parmenidés
oviem osamocen,nybri navazovalna nové nóboZenskéhnutí, které se objevilo
v Recku Sestéhostoletí a které souviselo s Samanismem,pythagoreismemói
orfismem.aTToto nóboZenskéhnutí, které piineslo do Recka nové piedstavy
o zésvètía o posmrtnychosudechdu5e,respektivenauku o stèhovóníduSí,se
vyznaòovalovelmi specifickyim(asketickym)zpúsobemZivota,ktery byl v pÍft-
ooHavelock,
"Theconservation
E.,Preface
to Plato,c.d.,
s. 118-119:
of Mycenaean
memories
in Homer
is nota symptom
of
peoples.
romanlic
nostalgía.
Fatherit provided
a settingin whichto preserve
thegroupidenlityof theGreek-speaking
lt was
a mairixwithinwhichorallyto containandpreserve
theirnomoiandethe.Homer'sstoriesol l\4ycenaean
heroesareoften
inlerpreted
powerwasbuttressed
asdesigned
fortheamusement
ofa smallgroupofGreekaristocrats
whosepolitical
byclaims
(...)lf itwere,lhentheuniversal
todescent
fromtheHomeric
heroes.
holdofHomer
upontheporicivilisation
ofClassic
Greece
would
(...)Theessential
beinexplicable
andincredible.
vehicle
wassupplied
ofcontinuily
bya fresh
andelaborate
development
of theoralstyle,whereby
a wholewayof lile[mézdùraznèní],
andnotsimplythedeedsof heroes,
wasto be heldtogether
(...)essentially
andso rendered
transmissible
between
thegenerations.
Butit wasdeveloped
as lheencyclopedic
andmoral
instructíon
of Greece."
lmézdùaznèníl
45Tamtéi,
s. 135.
o6O tom,jakbàsnické
piedstavení
popisuv dialogulón: Sókratés
vypadala,
si múZeme
uòinitdobroupiedstavu
z Platónova
jsitehdy
piirozumu,
kdykoli
dobiepiedné5íò
(...)zdalipak
epické
skladby
a udèlàS
nadivàky
nejvétsí
dojem
óisedostdvds
"(...)
dovykienía tvàdu6esev bo:ském
nadsení
cÍtí,jakobybylau téchudàlosli,
mluvíS,
o kte4rch
bud'nalthacenebov Trójjnebo
jakije déjbàsné?"
/dn
Kdykoli
toliipiednéòÍm
nécodojemného,
oóiseminaplòujÍ
slzamit
a kdykoli
nécostrasného
nebo
"(...)
hrozného,
mivlasyvstévajÍ
odskachu
vzhúru
a srdcemitluòe.'(...)Sókr.
divókú
vyvzbuzu1ete
tytéZ
,,Aví5,ie takéu vètSiny
(Platón,
stavy?"
HippiasVétéí,Hippias
MenÈí,
lón,Menexenos.
Piel.F. Novotni.Praha,Oikúmené
1996,535b-535e.) Tato
jednak,oblibu"
piedslavení
emocionalila
nebylasamoúòelnà,
ni;'brizajiè{ovala
bàsnick}tch
a jednak
umoZóovala
snadnèjòí
zaoamalovéní
obsahu
bàsní.
n'
VizDodds,
E.R.,Bekové
a iacionàlno,
c.d.s. 137-177.
926
Parmenidésv konlextuarchaickéorélníkullurv
rém rozporu s tradiónínri piedstavami a hodnotami.onProtoZeParmenidésZil
v jiLní Itólii. kde bylo centrumpythagoreismu,
a protoZehlavní tématemjeho
bósnèje zdúvodnéní,,boZského"
zpúsobuZivota,o ktery tomuîo novémunóboZenskémuhnutí 5lo piedeviím,je Parmenidovazévislostna tomto hnutí víc neZ
pravdépodobnír.Parmenidovopythagorejstvípotvrzuje i doxografìcki tradice,
kteró Parmenidaoznaòujeza LíJr.ajistého pythagorejceAmeinia (k problému
doxografickétradiceviz nósledujícíoddíl a pozn. ò. -5l).1.,
11.6.Parmenidova bóseú a filosofie
Na zaòétkuna5í studiejsme naznaòili.Ze chépat Parmenidajako filosofa
jeho myilení v kontextudéjin filosofieje vzhledemk tomu, Ze
a interpretovat
filosofiejakoZtospecializovanidisciplínabyla ustavenaaZ u Platóna(srv.v!5e
pozn. Ò. 2), ponékudproblematické.Na konci na5í interpretaceParmenidovy
bésnè je zielmé, 7-ese onen púvodní piedpoklad potvrdil. Podle naéí interpretacenemé totiZ Parmenidéss filosofií, popiípadé s jejími déjinami mnoho
spoleóného;jeho zíjrnúm a nadéjím lze porozumèt toliko na pozadí tehdejSích
paideuticko-nóboZenskfch
souvislostí.Protoje vhodnéj5íiadit Parmenidamezi
lyrické bósníky òi nóboZenskéreforrnitory neí mezi (pozdèjÉí)filosofy.''('
NaSe snaha ,,vyÍadit" Parmenida z déjin filosofie múZe na první pohled
vypadatjako módní Òi provokativnívfstielek, neboCse zdi, ie vie zileíí na
na5ídefinici filosofie,kteroulze samoziejmèchépatdostateòné
Sirocena to, aby
do ní bylo moZnozaiadit i Pam'renida.To by v5ak bylo hrubym nepochopením,
protoZev sízce není to, zdali méme Parmenidaoz.naòitjako filosofa nebo ne,
nlbrZ nèco mnohem dúleZitèj5ího- a sice pocltopení Parmenidovy bisnè.
myèlenílt. Piel.kolektivpiekladatelú.
Praha,Oikúmené
1996,s. 170:Dúleiít),'m
" Srv.Eliade,M., Dé|nynàbozenského
(zvíie,kterézabíjíme,
iivotabylo
mú:e mítv sobèdusinékterého
z naóichblÍzk1i'ch
rysemtohotozpúsobu
"vegetariànství
piÍbuznlch).
praktiky
Vegetariànské
vòakmèlydalekoslozitèjÈí
(a
a hlubèínéboienské
opodstatnèní.
Tím,Ze orfikove
pythagorejci)
odmitali
masitou
stravu,
zdriovalisei krvavlch
obètí,klerébylyzévazné
v oficiàlním
kultu.Takové
ovsem
odmÍtàní
rozhodnutí
znaÒilo
odvràtil
se od obcea v neposlední
iadéi ,ziícise svèta';alevypovídalo
hlavnè
ieckého
o odvrzeni
jakotakovéh0".
nàboienského
systému
aeSrv.Diogénes
Laeíi(É..
Zivoty,nézorya vlrokyproslul'ich
Íítosofit.
Pelhiimov,
Novàtiskàrna
1995,s. 353-354.
s Srv.Tejera,V., Rewriting
the Histoty
of AncientGreekPhilosophy.
London,Greenwood
Press1997,s. 72:'Theearliest
Presocratics,
liketheLyricpoets,
livedwithinbutwerereacting
against
theHomeric-Hesiodic
framework
of traditional
values,
popiípadé
presokratiky
epiclanguage,
andassumptions."
Jisté,
meziParmenidem,
oslatnimi
najednésùané
a lyricklimi
bósníky
presokratikú.
nastranèdruhéjsourozdíly,
klerésetikajipfedevsím
ucelenosli
naukya preciznosti
myéleniú
To nàsnicménè
je aulomaticky
jakofilosofy,
je (tak)doprotikladu
neopravriuje
k tomu,abychom
oznaòili
a postavili
k bàsnikúm.
Spíòe
selotìZ
pokudjdeo spolecenské
púsobení)
zdà,ie titomyslitelé
majívÍcespoleÒného
(napfíklad
s lyrickimibósníky
neZs pozdèjòími
filosofy.
PavelHobza1r
Musíme si totiZ uvèdornit.Ze termín l'ilosofie.je nerozluònéspjat s mnohyrni
irnplikacernia konotacemi,takZe.jiZ tím, Ze nékoho oznaòímeza filosola,
mùZemejeho mySlenízkreslit,respektiveudat nesprévn1i
,,smér"interpretace.
Obivóm se, Ze pÍi interpretaciantické filosofie se nebudememoci nikdy
zcela zbavit Platónovy ,,definice" fllosofie .jakoZtoprivútního teorctického
z.kounúnísvéta(srv. napiíklacldialogF'aídón).JestliZeteclyoznaÒírne
Parmenicla
za filosofà,znameni to, Ze uòinímedúleZitérozhodnurínejens ohledemnajeho
zl1my, které by v tomto pÍípadè mély mít pieviZnè reorerick! charakter,nlibrZ
i s ohledemna jeho spoleòenské
pirsobení.Obraz ParmenidajakoZto filosolìr
by pak vypadalasi takto:Parmenidés.
zceliipohrouZendo piemítónío jsoucnu,
je nék1ím.kdo stojí na okraji spoleónosti,
nék!rn, koho se (aktuilní)spoleòenské
otítzkynetlikají,respektivenék1ím,kdo stojí rnimo mocenskéstruktury,tlaky cii
ambice.Jak ov5em ukózalanaie analyzaParmenidovybisriè,.je tento clbraz
jakoZtofllosofazcelaniylny; nebof tím, Ze se potykí s Hontérovou
Parmenida
autoritou,vstupujeParn'renidés
do sarnéhostiedutehdejSích
rnocenskÍchstruktur.
Na zór,èrje tieba jeité upozornit na jeden problém, ktery se sice netlikí
interpretace
Parmenidovybisné, nybrZ cléjinjejí recepce,kterf by vSakmohl
piedstavovatnémitkuprotj na5íinterpretaci- na vztah Parnrenidak Zenónovi.
NaSeinterpretace
ParmenidatotiZukazuje,,nauky"obou myslitelújako zísadné
odliíné, óímí de facto popíríri jejich piedpoklidanf uòirelskoZíkovsky vztah.
Zrevidujeme-lioviern doxografickézprivy (zaòínající
jiZ u Platóna).nepúsobí
z6vér,íe Zenón nebyl Parmenidovyrn
Zókem,vùbecpiehnanè.UvóZíme-litotiZ
znaònou nespolchlivostdoxografické tradice5ra nespttlehlivostv uròovíní
Zivotníchdat obou myslitelú.'rneurinrepiílii dúvodù, pr.oòbychorn se méli
domnívat,ie privé ve vèci jejich domnèléhouóitelskoZikovskéhovzrahubychom rnèli tradici dúvéiovat. Jejich údajn! uòirelsko Zékovsky vztah lze
vysvétlit prostè tak, Ze pozdèj5ídoba povaZovalajejich myÉlení(Òi alespoìi
nékterérysyjejich myilení) za podobnéa tuto podobnostsi nedokízalavysvètlit
jinak neZjejich uòitelskoZékovskymvztahem,coZ by ostatnèbylo pro doxografick! piístup typické.
5'Pokud
jdeo tzv.eleatskou
Èkolu,
kterou
mèlzaloiitXenofanés,
vizGadarne
r, H.-G.,
Der Anlang
derphitosophte,
c.d.,s. 86:
eleatísche
esgewiB
nichtgegeben,
,,Eine
undXenophanes
gewesen.
istnichtcJeren
,Schule'hat
Begrúnder
N.,fit
Parmenides
hat
er wohlauchkaumzu tungehabt";
s. 124-125:
warbekanntlich
(...)GewiB,
einRhapsode
er warkeinDenker,
"Xenophanes
under warauchnichlderBegrúnder
dereleatischen
Schule,
dieeswahrscheinlich
sogarnichtgegeben
hat.Dieeleatische
Schule
istwohldieErlindung
einesspàteren
schulfreudigen
Zeilalters.
IndenAugen
vonSchulmeistern
wirdalleszurSchule."
Pfalóna
semélParmenidés
narodit
pi.n.l.
v letech
pi.n.l.,
515-5'10
aZenón
podleApoltodóra
v letech
490-485
" Podie
zatímco
seParmenidés
narodil
v roce540pi.n.l,,
jakPlatón,
pi.n.l.
a Zenón
kofem
lel505-500
OvSem
takApollodóros
seprisvédataci
opirajÍ
o velmiprobiematické
zdése,2ePlatón
se piìzpúsobuie
dialogickému
dénídialogu
Parnenidés,
zalímco
Wchodiska;
Apollodóros
podeziele
zaseponèkud
zlolo2riuje
Parmenídovo
narozenÍ
sezaloiením
Ele1e.
928
Parmenidés
v kontextuarchaickéorélníkulîury
Aviak i kdyZ budemerrvar na jejich uòitelskoZékovskémvzrahu,ani pak
nepfedstavuje
odliSnostjejich mySlenívíiZnèj5ínémitku.Budeme-litoriZspolu
s tradicí piedpoklídat, ie Zenón byl o ti-icet òi Òtyiicet let mladSí neZ
Parmenidés,
a pochopíme-libohyninooslclvení,,Parmenida"
ftúrc (mladíku)ve
vcrii B 1.21 jako naróZkuna Parmenidùvvèk v dobé sklédíníbósné,mùZeme
konstatovat,Ze Pannenidésnapsal béseìi pied Zenónovym narozením, takZe
v dobé,kdy se Zenón stal ParmenidovymZikem, mohlo uplynoutdvacettiicet
let od jejího sloZení.Co ov5emParmenidés
ve zbytku Zivotapo napséníbísné
dèlal a jak uvaZoval.nevínte;múZemetÍeba pÍedpoklídat,Ze se snaZilspekulativnèrozvídét zivéry své bísné,na néZpak Zenón navizalapod.Pokud vSak
jde o interpretacibúsnèsarné,jsou takovébiografickéúvahy nezajímavé.
Vztah Parmenidaa Zenóna lze tedy shrnouttakto: To, Ze je Parmenidova
bísei bytostnèodliSníod Zenónovarnyllení,mùZemepoklídatza f akt, a nikoli
z r rn i r n i t k up r o t i n a i í i n t e r p r e l a c i .
SUMMARY
Parmenides in the context of the oral culture of antiquity
In my article I attempt to work out a new interpretationof Parmenides'pocm. The
novelty of rny approachis fìrst rhat Parmenides'poem is not interpretedwith the help
of ontology(in contrastto the currentconviction,I thus think that his poem has nothing
to do with ontology).and secondthat I place it in the spiritualand social conrexrof
antiquity. The reasonI attempt to interpretthe poem without the help of ontology is that
all ontologicalinterpretations
eventuallylead to a numbcr of (in Kuhn's terminotogy)
anomalies.Theseanomaliesconcern,for exarnplethe numberof paths,the interlretation
of fragment B 2, but mainly the relationshipof being (eon) and the sensualworld. As
for the poem itself, my interpretationdifTersliom the usual ones mainly in these points:
ln contrast to all interpretations(known to me) I presupposethat the poem does not
consist of three, but o[ four, parts. I furlher supposethat the poem only talks about nlt,
paths.It turns out the suppositionof two paths leadsto a very clear and perspicuous
structuring(into four parts); the importanceof this clear and perspicuousstructuring
becomesdistinctiveespeciallywherr we realisethat Parmenides'poem was for public
929
Pavel Hobza jr
reading,i.e. oral reception.I part with the cornmonconceptionalsclin that I do not take
the pathsas paths of "discursivethinking" but ratheras paths throughlife; the path is
thus a metaphorfor a rua-yoJ'life.As concernsthe relationbetwecnbeing and the sensual
world, I think that this rclation ís perspectit,ul;it dependson the fìct on which path we
firrd ourselves:if we fbllow the first, we seethe world through reason(cf. leu.terutó in B
4.1) as the only being; and if we firllow the secondwe see variousthingsand thus the
hurnan,sensual,world. In the secondpart of my articleI attemptto placeParmenides'
poem into the contextof his time, i.c. to the relationbetweenoral institutionsand to the
contemDorafvcurrentsof thousht.
ZUSAMMENFASSUNG
Parmenídes im Kontext der archaíschen Kultur
der mii ndlichen Úberlieferttng
In rneinemArtikel ,,Parmenicles
im Kontextder archaischen
Kultur der mùndlichen
des Gedichtsvon
Ùberlieferung"unternehmeich den Versucheiner Neuinterpretation
Parrnenides.Das Neue an rneinem interpretatorischenAnsatz bestehtzum einen darin,
classich Parmenides'Gedicht nicht rnit Hilfè der Ontologie interpretiere(im Gegensatz
zur geliiufìgenÙberzeugunghat diesesGedicht meinesErachtensnrimlich nichts mit der
Ontologiegemeinsam),zum anderendarin, dassich diesesGedicht in den damaligcn
geistigenund gesellschaftlichen
Kontexteinbette.Der Grund, warum ich diesesGedicht
ohne Hilfe der Ontologie interpretiere,besteht darin, dass alle ontologischen
Interpretationenletzlich (rnit der KuhnschenTerminologie gesprochen)eine Reihe von
Anomaìien aufweisen.Diese Anomalien betreflèn z.B. die Anzahl der Wege, die
Interpretation
des BruchsB 2. insbesondere
aberdie Beziehungzwischendem Seienden
(eon) und der sinnlich wahrnehmbaren Welt. Was das Gedicht selbst betrifft, so
unterscheidetsich meine Interpretationvon den -eelàutìgen
Interpretationeninsbesondere
in den fblgendenPunkten:Im Unterschiedzu allen (mir bekannten)Interpretationengehe
ich davon aus, dass das Gedicht nicht aus drei, sondern aus vicr Teilen besteht.Des
weiteren gehe ich davon aus, dass irn Gedicht lediglich von av,ei Wegen rJieRede ist.
Auf Grundlageder zwei Wege ist das Gedichtniimlich sehr klar und úbersichtlich(in
vier Teilen)strukturieÍ;die Wichtigkeiteinerklarenund ùbersichtlichen
Strukrurierung
wird insbesonderedann deutlich, wenn wir uns bewusst machen, dass Parmenides'
Gedicht zum óffentlichen Vortrag bzw. zur miindlichen Rezeptionbestimmt war. Auch
in meiner Ansicht, dass es sich bei den Wegen nicht um Wege des ,,diskursiven
l)enkens"handelt,sondernum Lebenswege,
weicheich von der tiblichenAuffassungab
- der Weg ist hier eine Metapherfur die Lehensn'ei.se.
Was die Beziehungzwischendem
Welt betrifft, so ist dieseBeziehungmeiner
Seiendemund der sinnlichwahrnehmbaren
930
Parmenidésv konlextuarchaickéorélní kulturv
Ansicht nachperspektivlscle;
es hàngt alsodavon ab, auf welchemWeg wir uns befinden:
wenn wir den erstenWeg beschreiten,
so sehenwir die Welt durch die Vernunfi (vgl.
lcuserulriin B 4.1) als daseinzigeSeiende,und wenn wir den anderenWeg beschreiten,
so sehenwir vielfiltige, auch menschlicheDinge, die sinnlichwahrnehmbare
Welt. Im
zweitenAbschnittmeinesArtikels versucheich, Parrnenides'
Gedichtin clendarnaligen
Kontext einzubettenbzw. in einen Bezug zur mùndlichenÚberlieferungund zu den
damaligen Denkstrómungenzu bringen.
93l