TAK TO VIDÍM JÁ - Kanárské ostrovy 97-2003

Střední průmyslová škola stavební Opava, Mírová 3, příspěvková organizace
TAK TO VIDÍM JÁ
(VÝLET NA KANÁRSKÉ OSTROVY)
Začalo to v neděli ráno (5. 2. 2012), kdy jsme se všichni sešli na parkovišti U Starého
jelena v Opavě. Sotva jsme se pozdravili, rychle jsme nasedli do aut a vyrazili do Ostravy na
autobus. Při čekání na odjezd jsme se začali spolu seznamovat a sdíleli jsme stejně nadšené
pocity. Účastníky zájezdu tvořili Denisa Anna Janková z druhého ročníku oboru architektura,
Jan Schleider z 3.B, Petr Halfar ze čtvrtého ročníku technického lycea a já z 3.L. Doprovázely
nás paní učitelka Simona Kacířová, hlavní koordinátorka projektu, a paní učitelka Daniela
Kotalová Štěpánová.
V autobuse jsme sledovali různé filmy nebo poslouchali písničky. Při příjezdu do Vídně
jsme měli dostatek času a prohlédli si letiště. Byla tam spousta různých obchůdků se
suvenýry, ale také třeba Lidl, kde jsme si koupili svačinu. Z Vídně jsme letěli malým letadlem
do Mnichova. Letěli jsme už za tmy, tudíž se nám naskytl výhled na osvětlená městečka nebo
třeba i dálnice, kde svítící auta připomínala svým pohybem řadu mravenců. V Mnichově už
čekal taxík, aby nás odvezl do hotelu. Byl krásný a připomínal období 18. století. V pokojích
bylo nejenom sociální zařízení, ale i malá kuchyňka. Usínali jsme s pocitem, že zítra už
skutečně budeme na Kanárských ostrovech. Druhý den jsme se probudili do krásného rána, i
když musím konstatovat, že bylo minimálně 10°C pod nulou. V hotelové restauraci jsme si
dali, co nám bylo libo, a po snídani jsme se vydali opět na letiště.
Tentokráte jsme letěli větším letadlem. Ze všech pasažérů jsme byli jedni
z nejmladších, což nás překvapilo. Nicméně let trval kolem čtyř hodin a my jsme mezitím
pozorovali, jak pod námi mizí evropské státy a objevuje se široširé moře. Během letu jsme si
studovali španělštinu, sledovali filmy, spali, učili se, četli. Byl to dlouhý let, ale to nám
nevadilo, avšak byli jsme rádi, když jsme uviděli první ostrov z kanárského souostroví.
Byl to další podnět k tomu, že se nám to skutečně nezdá a že za chvíli už budeme
na místě. Venku svítilo slunce a foukal vítr, bylo kolem 20°C a nám se to zdálo jako
neskutečné horko, neboť teplotní rozdíl mezi Českou republikou a ostrovem Fuerteventura
byl neskutečných 30°C. Na letišti nás vyzvedly Margarita a Moncera, která byla jednou
ze španělských učitelek, druhá učitelka byla zrovna nemocná. Obě byly přátelské a hned nás
naložily do aut a zavezly do hotelu, ve kterém jsme trávili celý pobyt na ostrově. Hotel byl
sytě modrý a stál asi 50 metrů od přístavu.
Když jsme se zabydleli, vydali jsme se najít nějakou restauraci, neboť jsme ten den
ještě neměli oběd. Zakotvili jsme asi v druhé nejbližší hospůdce. Poté jsme se vydali do školy,
kde jsme se měli setkat s učiteli a studenty z Řecka, Polska a ze Španělska. Španělé jako
hostitelé byli velmi přátelští a milí. Zpočátku jsme si zahráli hru k seznámení s ostatními
dětmi. Bylo nás v kolečku poměrně dost a zapamatovat si jména všech bylo velmi obtížné.
Z Řecka přijely dvě dívčiny, Afrodita a Thithi, a Paol, z Polska přijeli tři kluci, Mihal, Kuba a
~1~
Střední průmyslová škola stavební Opava, Mírová 3, příspěvková organizace
Matouš. Ze Španělska jsme měli možnost poznat celou třídu paní učitelky Moncery a spoustu
dalších. Pamatujeme si tudíž jen některé, neboť jich tam bylo opravdu mnoho. Když jsme
dohráli seznamovací hru, provedla nás Elena, jedna z dětí, celou školou a pak nás zavedla
do místnosti, kde se konala konference Write me a letter.
Já s Denisou jsme přečetly dopisy, které k této příležitosti napsaly studentky naší
školy. Trochu nás s tím zaskočili, neboť jsme si to nestihly pořádně připravit, ale i tak jsme to
zvládly. Poláci měli prezentaci o Polsku a jejich hudebních skladatelích, přičemž byla
doprovázená živou hudbou na kytaru. Tím byla naše první návštěva zakončena. Pokračovali
jsme další den.
Španělé vybrali některé určité děti a ty měli prezentace o svých životech. Zajímavé
bylo, že na jejich škole studují žáci asi ze 123 různých zemí, převážně z Latinské Ameriky, ale
také třeba z Evropy. Řekové měli připravenou scénku na téma Emoce na internetu. Poté
přišel bývalý ředitel IES Puerto del Rosario, a to jste měli vidět reakce dětí. Vstávaly ze židlí a
běžely za ním, aby jej mohli pozdravit dvěma polibky na tvář a on zdravil se stejným
nadšením. Hold jiný kraj jiný mrav. Nedlouho na to vešla do místnosti nynější zástupkyně
ředitele spolu s kameramanem. Po natáčení jsme se odebrali do školní jídelny na svačinu.
Po ní jsme absolvovali prohlídku hlavního města Puerto del Rosario a navštívili místní
muzeum a dvě úřední budovy. Na to jsme měli volné odpoledne. V tomto čase jsme se prošli
po městě a na pobřeží vytvořili spoustu fotek. Tento den byl nejteplejší (24°C). Na pátou
hodinu odpolední jsme opět zamířili do školy na Canary Cooking Workshop.
Pomáhali jsme španělským studentům s přípravami jídel typických pro Kanárské
ostrovy. Podle mého názoru ze všeho nejvíc chutnal účastněným Papas arrugadas, což byly
nové brambory, vařené i se slupkou ve vodě s citronem a mořskou solí, podávané s omáčkou
mojo. To byla omáčka z červených chilli papriček s výraznou chutí česneku. Dále jsme pekli
pusinky, sušenky z fíků a buchtu. Vařili jsme marmeládu z rajčat, ve které jsme pak namáčeli
kozí sýr, smažili palačinky a připravovali dezert, jenž obsahoval místní mouku, která chutnala
po oříškách. Moc jsme si pochutnali. Ještě ten večer jsme si zašli na místní písečnou pláž.
Vyrazili jsme společně s kluky z Polska. Jelikož bylo teplo a pláž se nenacházela daleko od
hotelu, vrátili se hoši pro plavky a s chutí se vrhli do moře. My si smočili jen nohy.
Ve středu jsme měli výlet na sever, kde jsme vystoupali na jeden z mnoha vulkánů.
Pohled do vyhaslé sopky byl úžasný, ale ještě lepší byl ten výhled do okolí. Všude kolem bylo
plno dalších sopek, ale také bylo krásně vidět pobřeží a velké vlny, které nás fascinovaly.
Poté jsme se autobusem přesunuli k prohlídce majáku Cotillo´s Lighthouse Museum.
Z majáku jsme pozorovali větrem rozbouřené moře a dva kite-surfaře. Měli draky, které
sebevědomě ovládali a brázdili si to po moři. Když se všichni pokochali, přesunuli jsme se o
kousek dál, kde už jsme konečně okusili moře v plné své kráse.
Zavezli nás na jednu z krásných bílých pláží, a i přesto že počasí nám ten den vůbec
nepřálo (podle Španělů to byl jeden ze tří nejstudenějších dnů v roce), jsme se vykoupali.
~2~
Střední průmyslová škola stavební Opava, Mírová 3, příspěvková organizace
Voda nebyla zase tak studená, ale když jsme vylezli ven, foukal silný vítr, nám naskákala husí
kůže a my mysleli, že umrzneme. Rychle jsme se osušili a nasedli opět do autobusu, který nás
tentokráte zavezl do Casa Felipito, kde jsme opékali, jedli a hráli hry.
Maso bylo vynikající a dostali jsme k němu Papas arrugadas. Poté jsme si zahráli
Canary bowls, je to hra na způsob Petangue, ale s většími koulemi a trošku jinými pravidly.
Mezitím jsme se čím dál víc seznamovali se Španěly, učili jsme je česky a oni nás španělsky.
V autobuse to bylo jako na koncertě, španělští kluci hráli jednu písničku za druhou a bylo
veselo.
Po příjezdu jsme se vypravili do místního obchodního centra nakoupit suvenýry a
dárečky. Strávili jsme tam docela dost času, jako obvykle když se jde nakupovat. Večer jsme
opět vyrazili na pláž. I přes všechnu únavu jsme si nedokázali odepřít ten pocit, že ležíte na
pláži a koukáte na hvězdné nebe.
Čtvrtek, … byl poslední den, který jsme mohli trávit se studenty jiných zemí. Ovšem
dopoledne jsme trávili pouze s Řeky a Poláky, se kterými jsme byli společně na prohlídce
Vocational School at Majada Marcial. Byla to škola, kde se žáci učili býti automechaniky,
elektrikáři, ale i třeba kadeřnicemi, porodními asistentkami, zubaři, nebo mohli studovat
zdravou výživu. Věk těchto studentů byl vyšší než dětí na IES Puerto del Rosario. Vocational
School je vlastně něco jako u nás univerzita, kdežto IES Puerto del Rosario byla taková
všeobecná základní škola. Právě studenti zdravé výživy nám uchystali svačinku, kde jsme si
mohli dát kozí sýr, bagety, zeleninu, ovoce, čaj, kávu, džus. Návštěva byla opravdu zajímavá.
Hned na to jsme zamířili do Island´s Water Sport School, kde jsme měli přednášku o
vodních sportech, které se tam provozují. Bohužel kvůli silnému větru jsme si nemohli nic
vyzkoušet přímo na moři. Názorná ukázka windsurfingu nám ovšem dala zabrat i na suchu.
Pan instruktor nám dal i lekci vázání uzlů a poté jsme mohli okusit Paellu. Paella je pokrm
z rýže a mnoha druhů masa a s mořskými plody. Opět to chutnalo moc dobře. Ve volném
odpoledni jsme se balili, sháněli poslední suvenýry a vytvářeli prezentaci, kterou jsme pak
pustili na Farewall Party.
Na večírku nejprve jednotlivé země předvedly prezentace, poté se pustila hudba a
místo tančení se každý s každým fotil. Naše paní učitelky přivezly z Čech nějaké sladkosti,
které jsme všem nabídli. Mohu říct, že jim chutnalo. Také jsme si mezi studenty vyhlédli
určité lidi a těm jsme dali naše dárečky, aby na nás měli vzpomínku. (My jsme od nich dostali
dárečky v dřívějších dnech.) Poté jsme se s Ančou snažily přemluvit Španěly, aby šli tančit, ale
to se nám nepovedlo, tak jsme se aspoň fotili, opět. Po dlouhém loučení a ukončení večírku
jsme se ještě toulali po městě. Už na nás padala smutná nálada z toho, že výlet končí. Doteď
byli všichni veselí, ale odjezd vše změnil. Každý už přemýšlel, co bude muset udělat do školy,
a jaké další povinnosti ho čekají.
~3~
Střední průmyslová škola stavební Opava, Mírová 3, příspěvková organizace
Ráno jsme měli nepříjemný budíček ve formě požárního hlásiče. Ten zvuk byl
nesnesitelný a byli jsme hodně naštvaní na nezodpovědné hosty, kteří si ráno zapálili přímo
v hotelovém pokoji.
Dopoledne nás Moncera s Margaritou odvezly na letiště, kde jsme se naposledy
rozloučili a šli k odbavení. I přesto že jsme se vraceli domů za rodiči přáteli a partnery, nebylo
loučení snadné, neboť představa a možná i skutečnost, že už se s těmi báječnými lidmi
nemusíme v životě potkat, není vůbec příjemná. Cesta domů vedla opět přes Německo,
Rakousko a rovnou do České republiky.
Každopádně jsme byli velmi rádi, že jsme dostali takovou příležitost poznat jinou
kulturu a aktivně použít naší angličtinu v praxi.
Radka Melecká
~4~