Po Španělsku na kole – 2009

Obsah:
Čtvrtek 16.4. – neděle 19.4.2009 Jičín – Granada kamionem ..................... 2
Neděle 19.4. Granada 38 km ...................................................................... 3
Pondělí 20.4. Sierra Nevada 102 km........................................................... 4
Úterý 21.4. Granada – Cordoba 168 km...................................................... 5
Středa 22.4. Cordoba – Llerena 163 km...................................................... 6
Čtvrtek 23.4. Llerena – Aldea del Cano 156 km .......................................... 7
Pátek 24.4. Aldea del Cano – Aldeanueva del Camino 150 km................... 8
Sobota 25.4. Aldeanueva del Camino – Salamanka 105 km....................... 8
Neděle 26.4. Salamanka – Benavente 158 km ........................................... 9
Pondělí 27.4. Benavente – Ponferrada 135 km ......................................... 10
Středa 29.4. Portomarín – Santiago 140 km ............................................. 14
Čtvrtek 30.4. Santiago – Abadín 139 km ................................................... 16
Pátek 1. máj. Abadín – Soto de Luiňa 134 km .......................................... 17
Sobota 2.5. Soto de Luiňa – La Isla 112 km.............................................. 20
Neděle 3.5. La Isla – Santander 160 km ................................................... 23
Pondělí 4.5. Santander – Castro Urdiales 103 km..................................... 24
Úterý 5.5. Castro Urdiales – Orio 162 km.................................................. 25
Úterý 5.5. Castro Urdiales – Orio 162 km.................................................. 26
Středa 6.5. Orio – Irún 48 km .................................................................... 28
Dovětek..................................................................................................... 29
Jitka Press
Jičín
Copyright © Jitka 2009
1
Po Španělsku na kole
Čtvrtek 16.4. – neděle 19.4.2009 Jičín – Granada kamionem
Tři a půl dne kamionem trvala zajímavá cesta z Jičína do Granady ležící na
jihozápadě Španělska s pohodovým řidičem Carga Petrem Luňákem.
Ekonomická
krize
se
pozitivně
projevila
menším
počtem
kamionů na
dálnicích
a
plynulou
jízdou,
kromě
průjezdu
Prahou,
který
trval
skoro
1,5
hodiny,
a
také volných
parkovištích
pro kamiony. Sympatické v Německu a Francii je, že podél dálnic nejsou
žádné billboardy a reklamy rozptylující řidiče, ale uklidňující zeleň, někde
rozkvetlé barevné keře a pořádek kolem.
2
Ve Francii na úseku cca 250 km jsme minuli 4 atomové elektrárny a další
se staví. Zřejmě se jich Francouzi nebojí, když bydlí v jejich blízkosti.
Neděle 19.4. Granada 38 km
Pouť na kole jsem začal v Granadě ležící v oblasti Andalusie, patřící mezi
nejkrásnější část Španělska už v neděli odpoledne. Na jihovýchodě jsou
vysoké hory, na jihozápadě příjemné pláže Středozemního moře.
Vnitrozemím se táhnou nekonečná plantáže oliv a slunečnic, je tu vysázeno
mnoho vinné révy, neboť je to kraj výtečného sherry. Granada patří mezi
nejkrásnější města světa, má 240 000 obyvatel a rozprostírá se
na
pahorcích v úrodném údolí před zasněženými vrcholy pohoří Sierra
Nevady. Na kopci zvaném Sabica
leží
Alhambra,
což
znamená
arabsky červeň. Je to jedna z
nejkrásnějších světských staveb na
celém
světě
a
jedinečná
ve
Španělsku. Tento klenot renesance
skrývá dnes Muzeum maurského
umění. Nejlépe udržované paláce jsou palác Comares a Lví palác, který
vedl k harému. Krásné zahrady s myrtami, cypřiši, vavřínovými stromy,
záhony růží, fialek a karafiátů obklopují věžové paláce Torre de las Infantas
a Torre de la Cautiva. Nejstarší část tvoří pevnost Alcazaba, ze které se
dochovaly už jen mohutné hradby.
Zajímavá je cikánská čtvrť s příbytky v jeskyních zvaná Sacramonte. Ve
staré arabské čtvrti Albaicín jsem popíjel červené víno a večer sledoval
místní tanec flamengo zrovna jako před 13 roky s manželkou - hlemýždě
jsem tentokráte neochutnal.
3
Pondělí 20.4. Sierra Nevada 102 km
Počasí překročilo všechna očekávání - lepší ani nemohlo být. Jasná
obloha, teplota 24 stupňů, slabý vítr. Dopoledne jsem už na kole skoro 3,5
hodiny stoupal po vysokohorské silnici z nadmořské výšky v Granadě 700
m n.m. až k sedlu Veleta v pohoří Sierra Nevada, kde mě zastavila až
vysoká bariéra sněhu - dále nebylo vyfrézováno. Proto jsem musel skončit
ve výšce 2800 m , ale i tak jsem byl nesmírně spokojen. Abych se vyšplhal
do sedla Veleta 3398 m n.m., musel bych přijet až v červnu. Už mám za
sebou nejvyšší sedlo Col de Iseran 2770 m n.m., děsivý průsmyk Galibier v
Alpách 2646 m n.m. a zničující stoupání na Alpe d´Huez, také v Alpách.
Toto však je lahůdka s průměrným stoupáním 6,3% v délce 41 km!!!
Ještě včera nahoře napadlo 25 cm nového sněhu.. Dolů jsem sletěl za
hodinu a občas na tachometru byla rychlost až 60 km za hodinu. Byl to
překrásný zážitek a přál bych ho každému cyklistovi.
4
Musím se vrátit k překrásnému lyžařskému středisku pohoří Sierra Nevada,
kde leží sedlo Veleta 3398 m n.m., dostupné v létě na kole, autem nebo
linkovým
autobusem s
nápisem
Mulhacén. Je
to
nejvyšší
hora
Pyrenejského
poloostrova
3478 m n.m.
a
snadno
dostupná
ze
sedla Veleta. V pohoří je celkem 14 vrcholů vyšších jak 3000 m.
Úterý 21.4. Granada – Cordoba 168 km
Dnes začala má poutní cesta tzv. Camino Mozarabe z Granady do
Santiaga de Compostella. Poutníci ji podnikají pěšky, na kole nebo na koni.
Pro mě je nejsnazší kolo a tak jsem jel z Granady do Cordoby, což bylo 168
km za 6,5 hodiny. V délce 150 kilometrů jsem neviděl nic jiného než
olivovníky. Jen kolem městeček, která jsou od sebe vzdálena zhruba třicet
kilometrů, jsou ovocné sady a v nich převládají třešně a meruňky. Jsou zde
závody na zpracování
oliv a výrobu oleje. Ve městě Baena, kde jsem
obědval, je také "olivové" muzeum. Silnice byla s minimálním provozem v
členitém terénu v nadmořské výšce 500 - 900 m. Opět jasná obloha, ale
vyšší teplota než dosud. Večer v Cordobě bylo dokonce 30°C. Ubytoval
jsem se v historickém centru za 15 euro. Večer i středeční dopoledne jsem
5
se věnoval prohlídce nádherného města, které opravdu žije. Hospůdky byly
plné lidí a tak i já jsem ochutnal pravé "tapas", což je ve Španělsku typická
chuťovka servírovaná k vínu nebo pivu. Mohou to být plátky sušené šunky,
olivy plněné vším možným, nejrůznější druhy sýrů a klobásek, uzeniny
pikantní i méně pikantní, rybičky v nálevu, smažené i zalité omáčkou,
krokety rybí i zeleninové, masové kuličky, kalamáry, krevety a další plody
moře, vše vystavené na odiv za proskleným pultem, stačí ukázat prstem.
Středa 22.4. Cordoba – Llerena 163 km
Ráno nemohu minout gotickou katedrálu postavenou uprostřed mešity vnitřní prostor s lesem mramorových, jaspisových a porfyrových sloupů je
jedinečný. Jde o třetí největší mešitu na světě. Oblouky jsou z cihel a
vápence a oddělují 19 chrámových lodí dlouhých 175 m. Za mešitou u řeky
jsou věže Alcázaru (španělský název pro hrad nebo pevnost odvozený
z maurského názvu – zde v něm sídlila inkvizice i Katoličtí králové během
granadského tažení) s krásným parkem. Městské hradby za Alcázarem
jsou zachovalé a vedou k bráně Puerta de Almodóvar, což je brána k
Židovské čtvrti, která se svými křivolakými uličkami plnými květin patří k
největším ve Španělsku. Románský most je nově opraven, zatímco
katedrála je částečně zakryta lešením - právě odtud by na ni byl nejhezčí
pohled. Za městem je luxusní zámek Medina Azahara, vybudovaný v roce
936 za kalifské nadvlády. Před obědem jsem opustil Cordobu a hned mě
čekalo
stoupání o 500 m výše, taková naše Špindlerovka. Byl opět
slunečný den, boční vítr od východu, ale triko bylo na kopci propocené.
Celý den jsem se pohyboval ve výšce 500 - 700 m n.m., stále jako na
lochnesce, nahoru a dolů. Včerejší olivovníky dnes vystřídaly v první
polovině cesty duby korkovníky a mezi nimi stáda ovcí, v druhé časti již bylo
vidět jen obilí - ječmen, pšenice a řepka olejka. Kromě oběda jsem občas
6
zastavil v nějaké hospůdce, kde jsem k pivu dostal jejich "tapas". Vždy to
bylo překvapení, ale tentokráte moc dobré - výborná teplá masa s rýží a
podruhé grilované maso s pomfritem - pokaždé jsem platil pouhých 1,2
eura!!! Po více jak sedmi hodinách jsem skončil v městečku Llerena
(opravdu jsou na začátku dvě písmena L), bývalém regionálním sídle
inkvizice, jejíž palác je dosud zachován. Dnes to dalo 163 km. Předtím jsem
projížděl kolem více jak 1500 slunečních kolektorů rozměrů odhadem 6 x
9 metrů, kterých přibývá ve Španělsku stále více zrovna jako větrných
elektráren.
Čtvrtek 23.4. Llerena – Aldea del Cano 156 km
Ráno jako obvykle slunečné, ranní teplota 12°C se odpoledne vyšplhala na
28°C. Za hodinu jsem byl ve m ěstě Zafra, kde jsem se napojil na poutní
cestu od jihu, tj. od Sevilly do Santiaga, zvanou "Via de la Plata". Konečně
jsem začal potkávat poutníky, i když jich zatím mnoho nebylo. Zafře se říká
"Malá Sevilla" a jsou zde stálé dobytčí trhy. Na náměstí Plaza Grande
stíněném palmami jsem posvačil a pokračoval zcela volnou překrásnou
silnicí, kterou doma neznám, do Meridy. Vedle je souběžná dálnice
zdarma, zvaná autovía. Kromě toho existují i dálnice placené, zvané
autopisty. V okolí silnice jsou tentokráte vinice až do Meridy. Do města jsem
se dostal po římském mostě s šedesáti oblouky přes řeku Guadianu. Další
most je moderní. Poobědval jsem v centru na náměstí Plaza de Espaňa
přímo u radnice. Římská část města s divadlem a amfiteátrem pro 14 000
diváků měla polední přestávku a tak jsem pokračoval směrem na Cáceres.
Opět po zcela volné silnici až do Aldea del Cano, kde jsem se v poutnické
ubytovně ubytoval za pouhá tři eura. Dopřál jsem si láhev červeného Iracha
2002 a konečně se potkal s poutníky, tito byli z Anglie. Doposud jsem
využíval hostely za cenu do 15 euro.
7
Pátek 24.4. Aldea del Cano – Aldeanueva del Camino 150 km
Opět nádherné počasí. Pokračoval jsem do Cáceres, ale protože jsem
projížděl vesnicí Montánchez, kde je nejlepší šunka "Pata negra jamon" ,
tak si ji kupuji a k ní si dopřávám těžké bílé víno z domácích vinic "vino de
pitarra", abych se odměnil za dobrou práci na kole. Šunka je výborná,
protože místní prasata se živí bukvicemi a žaludy z okolních lesů. Při cestě
do Cáceres fotím opevněný arabský hrad. Ve městě Cáceres, kousek od
náměstí Plaza Mayor, je překrásný chrám a mám to štěstí, že jsem se tu
setkal s farářem, který mi vydal poutnický pas tzv. Credencial, jenž mě
opravňuje k levnému ubytování, někdy i stravování. Strávili jsme spolu
skoro půl hodiny a říkal, že jsem první poutník z Čech, kterého potkal.
Získal jsem si ho po předložení dvou credencialů z loňského roku –
absolvovaných pěšky i na kole. Musel jsem s ním zajít na prohlídku jeho
chrámu. Ve městě je mnoho středověkých a renesančních památek, krásná
je Torre del Bujaco. Jsou tu vlivy maurské, křesťanské, římské i islámské
kultury. Poté jsem projel chráněným národním parkem Monfrague mezi
řekami Tajo a Tietar, odkud je vidět velká vodní plocha, což je rezervace
zvířat a ptactva a jedna z největších čapích. Kolem jsou většinou jen duby a
louky a na nich se převážně pásly vyhublé ovce a krávy, občas mezi nimi
byli i černí býci. Krátkou zástavku jsem věnoval městu Plasencia a jeho
románsko-gotické katedrále. Perfektní jsou zde silnice, většinou jen pro
poutníky a cyklisty, neboť souběžně s nimi jsou dálnice, kterým řidiči
motorových vozidel naštěstí dávají přednost. Ubytoval jsem se v
noclehárně ve vsi Aldeanueva del Camino, což bylo od rána 150 km.
Sobota 25.4. Aldeanueva del Camino – Salamanka 105 km
Časně ráno jsem vyrazil do hor Sierra de Candelano, kde ještě ležel sníh.
Na obloze byly tentokráte mraky, ráno jen 6°C a od severu silný vítr, který
8
znesnadňoval jinak pěknou cestu. Zima mi však nebyla, neboť z výšky 500
m jsem stoupal do sedla Vallejera 1202 m n.m.. Dvě zástavky jsem učinil v
baru na tzv. tapas a obě byly skvělé. Každá s třetinkou piva za pouhých 1,2
eura a k ní mi dali tolik masa, co nemívám někdy k obědu ani doma.
Tentokráte kolem silnice byly jen duby a občas pasoucí se stáda dobytka.
Většinou pustina. Projel jsem starými židovskými obcemi Hervás a Béjar,
kde preferují jehněčí a skopové - proto tolik ovcí kolem. Jen 105 kilometrů
dlouhá byla cesta do překrásného města Salamanka, které mne
nezklamalo. Navíc ubytování hned vedle fantastické katedrály v ubytovně
pro poutníky, která je spíš luxusním malým hotelem, ale s pevným řádem,
za dobrovolný příspěvek 3 eura.
Salamanka leží v nadmořské výšce 800 m. Je to univerzitní renezanční
město a říká se o ní, že je zlatá. Už ve 13. století měla svou universitu, tzn.
založenou dříve než Karlova v Praze. Dnes má university tři: státní,
biskupskou a dominikánskou - všechny jsou vybudovány ze zlatě žlutého
pískovce, což byla při západu slunce nádherná podívaná (zde mi bohužel
fotoaparát oznámil, že už není místo na další snímky). Stará katedrála je z
12. století s byzantskou věží a hned vedle je nová, vyšší gotická ze 16.
století. Náměstí Plaza Mayor v barokním stylu je prý nejkrásnější ve
Španělsku. Do města jsem přijel přes řeku Tormes po románském mostě s
kamenným býkem.
Neděle 26.4. Salamanka – Benavente 158 km
Všichni poutníci vstávali až v 6,45 hodin a většina z nich zpívala slavnostní
katolickou píseň s obsahem asi: sláva, vstávejme... Přesně v 7 hodin se
podávala společná snídaně. Japonec a já jsme trochu vybočili z tohoto
rituálu a dostalo se nám napomenutí, že není možné vstát a snídat dříve.
9
Ráno po stejném mostě jsem město opustil a vydal se do starého
opevněného města Zamora. Znovu jsem se díval z hradeb Castilla do
říčního údolí a opět si prohlédl románskou katedrálu s byzantskou kopulí,
neboť jsem zde končil cestu na kole loni na podzim. Tentokráte jsem
pokračoval do Benavente, což dalo 156 km, kde jsem se ubytoval na
zrušeném vlakovém nádraží zdarma. Převýšení bylo malé, jen severní vítr
byl krutý. Kolem silnice občas zaseté obilí, ale víc půdy tu leží ladem. Jel
jsem v pohraničí poblíž Portugalska ve velmi málo obydlené krajině. Město
samotné leží mezi řekami río Esla a río Orbigo. Zajímavý je klášter San
Juan del Mercado s nejstarší gotickou klenbou ve Španělsku. Bohužel
trochu pršelo a tak jsem se
oblékl
více
včetně
nepromokavých návleků na boty
a pláštěnky. Naštěstí déšť trval
jen hodinu.
Pondělí 27.4. Benavente –
Ponferrada 135 km
Pokračoval jsem do starého
biskupského
města
Astorga,
kde jsem se napojil na tzv.
Camino frances. Odtud až do
Santiaga jsem pokračoval po
stejné cestě jako v loni. Z
významných památek ve městě
Astorga zopakuji jen pozdně
gotickou katedrálu ze 16. století
10
a biskupský palác navržený Gaudím, kde je muzeum Svatojakubské cesty.
Za Astorgou jsem začal
stoupat do Leonských
hor a jet proti silnému
studenému
Krásné
větru.
hory
tentokráte
byly
zahalené v
mracích a začalo drobně
pršet. Tak jsem ihned
změnil plán a místo na
nejvyšší sedlo ve výšce
1500
m
jsem
zvolil
snazší cestu po zcela
prázdné silnici, ale přes
nižší sedlo Manzanal ve
výšce 1225 m n.m., přímo do města
Ponferrada, kam jsem dorazil v 17
hodin. Celkem to bylo 135 km.
11
Úterý 28.4. Ponferrada –
Portomarín 130 km
Až ráno jsem si tu prohlédl
románský hrad, který střežil
"Železný most" přes řeku río Sil
a hlavní kostel Nuestra Seňora
de la Enciana, prošel městskou
branou a fotil barokní radnici.
Ve Villafranca jsem zavzpomínal na svého souseda Karla S. z Jičína, který
tu loni předčasně ukončil své putování, ale těší se na "repete". Počasí bylo
chladné a opět drobně pršelo. I tak jsem pokračoval opět do hor a z
nadmořské výšky 450 m jsem musel vystoupat postupně do tří sedel v
pořadí El Cebreio 1300 m, Alto de San Roque 1270 m a Alto de Poio
12
1335 m, což bylo
nejvyšší
cesty.
místo
Na
dosažení
nadmořské
mé
oslavu
této
výšky
jsem si v horském
baru
dal
pečené
jehněčí maso a poseděl s
poutníky u krbu - moc
příjemné, ve sjezdu jsem si
liboval v teplém oblečení,
které jsem nepředpokládal,
že
vůbec
použiji.
Na
vrcholu Leonského pohoří jsem vstoupil do Galicie, provincie Lugo. Úžasný
byl asi 10 kilometrů dlouhý sjezd do městečka Triacastela; žádná auta a na
tachometru více jak 50
km/hod. Pokračoval jsem
až do Portomarínu, kde už
nebylo místo v městské
ubytovně s kapacitou 200
lůžek, a tak jsem spal v
soukromém penzionu za
dvojnásobnou cenu 8 euro.
13
Středa 29.4. Portomarín – Santiago 140 km
Pokračoval jsem do Santiaga de Compostella. Projížděl jsem malými
vesničkami, všude jsou svérázné sušáky na kukuřici a stáda dobytka.
Kolem městečka Arzúa jsou borovicové lesy a začínají eukalyptové háje.
Na předměstí
Santiaga v
Monte del Gozo, což je "Hora
radosti", je velký monument
postavený
před
návštěvou
papeže Jana Pavla II.
Asi 1 km odtud jsem se
ubytoval
v
obrovském
komplexu
pro
poutníky.
Bydlel jsem v jednom ze
třiceti
přízemních
objektů;
každý má 12 pokojů po 8
lůžkách,
tj.
celkem
2880
lůžek! Další ubytovny jsou v
samém centru města a tak
skoro 5000 poutníků denně
jich využívá. Nejvíce domácí
Španělé, ale o nic méně není Italů, Němců a Francouzů a potkal jsem velké
skupiny Japonců a Argentinců. Sympatické bylo přivítání správcem
ubytovny, když si přečetl z poutnického pasu národnost, tak mě ještě
oslovil: "Vítejte" a podal mi ruku a usmál se.
Na periferii Santiaga je moderní věž s bronzovými postavami dvaceti
nejvýznamnějších osobností, které navštívily Santiago, a mezi nimi též náš
rodák Lev z Rožmitálu.
14
Má první cesta vedla ke katedrále a poté jsem si vyzvedl Credencial del
peregrino, což je osvědčení o vykonané cestě.
Ještě něco z historie.
Santiago
de
Compostella
bylo
založeno ve 4. století
našeho letopočtu (v
překladu
Hvězdné
pole). V 9. století zde
byly objeveny ostatky
svatého
Jakuba
Staršího, jednoho z
dvanácti
Jeho
ostatky
apoštolů.
jsou
uloženy v katedrále,
která
je
cílem
Svatojakubské pouti,
zvané
Camino
di
Santiago. Tisíce lidí z
celého
světa
kráčí
často až ze svých
domovů nebo jen z
některých
Španělska
měst
k
této
Katedrále. Už třikrát jsem šel a jel do Santiaga, jen sám, příroda a
románské památky kolem, nebe nade mnou, abych zde rozsvítil svíčky za
sebe a své přátele, které mám rád. Prožívám zde radost z toho, že žiji.
15
Čtvrtek 30.4. Santiago – Abadín 139 km
Na čtvrtek celou noc pršelo a drobně ještě ráno. Tak jsem si přispal, dlouho
snídal, ale protože v 8 hod. všichni musí opustit ubytovnu, aby ji připravili
pro další poutníky, tak i já se začal vracet ze Santiaga domů. Asi 800 km
mně čekalo na kole a dalších 1900 km kamionem Carga do Jičína. Prvních
38 km jsem se vracel po skoro stejné cestě do Arzua, kde začala další
poutní cesta, ale v protisměru, tzv. Camino del Norte, začínající v Irunu.
Překrásná silnice vedla eukalyptovými háji a borovými lesy a žlutě
kvetoucími keři; občas hospodářská stavení. Vše bylo pěkné, až na ten
déšť. Cestu jsem několikrát přerušil, abych oschl buď v knihovně u internetu
nebo se zastavil v pivnici na tapas. Ve 13 hod. jsem zastavil v Sobradu
Montes na oběd a to už lilo. Zde jsem si uvědomil, proč říkají Galicie verde
neboli zelená – stále tu prší. I v dešti jsem nelenil a fotil klášter, který sloužil
cisterciánům a byl založen už r. 952 a stále stojí. Byl první pro tento řád ve
16
Španělsku. Ale kolem 15. hod. vyšlo
slunce a to hřálo až do Abadínu, kde
jsem
se
s2
Angličany
ubytoval
v městské noclehárně za pouhá 3€.
Pohoda, max. klid, nic víc jsem si
nepřál. Po osprchování, praní, čištění
kola, nákupu a večeře jen klábosení
s poutníky. Bylo to 139 perných km.
Pátek 1. máj. Abadín – Soto de
Luiňa 134 km
Konečně ráno nepršelo. Po osmé hodině
jsem začal na kole proti slunci a rychle sjel
z nadmořské výšky 600 m skoro na
úroveň moře do Mondoňela, kde mě
městská
policie
ochotně
zavedla
ke
katedrále. Bohužel byla ještě zavřená,
neboť v 9 hod. Španělé ještě spí, zvláště,
když
mají
svátek.
Pokračoval
jsem
eukalyptovými lesy do města Ribadeo,
17
kde je mnoho paláců a chtěl si nakoupit. Ale vše bylo zavřené zrovna jako
každou neděli; ani supermarkety nefungují v neděli jako u nás.. Zachránilo
mě velké tržiště, kde se však prodávala jen kvalitní vína, sýry a různé druhy
chleba – ty nejlepší z nejlepších. Proto jsem ochutnával, nakoupil a
posvačil.
Potom
už
jsem se přiblížil k moři.
S výjezdem
na
kole
z Ribadeo mi pomohla
silniční policie tak, že
jsem přejel po 600 m
dlouhém mostě dálnice
po úzké lávce pro pěší
přes řeku rio Santo
vtékající
do
moře.
V Tapia jsem zastavil,
abych
se
pohledem
mořské
mnoho
kochal
na
velké
vlny,
kde
odvážlivců
v neoprenovém
oblečení na prknech se
snažilo dostat nahoru,
ale marně a tak se jen
houpali
Další
na
vlnách.
zastávka
byla
Navia, kde eukalyptová alej vede z centra města až k moři. Asi 30 km jsem
18
jel podél moře, kde ale foukal silný boční vítr. Horší však bylo posledních 45
km, kdy se silnice vzdálila do hor. Tam jsem jel buď nahoru nebo dolů, nic
jiného
nebylo.
V městečku Luarca
jsem zastavil, abych
se posilnil. Objednal
jsem si rybí polévku
a přinesli mi velikou
mísu, kde byly jak
mořští
krabi,
škeble
a
v nich;
tak
maso
k tomu
ošatku
chleba
a
víno a já snědl vše.
Snad to byly 3 porce
a já si tak pochutnal!
Překrásnou
úzkou
horskou
silnicí
lemovanou
přímořskou vegetací
jsem
pokračoval
nahoru a dolů až do
Soto de Luiňa, kde
jsem
se ubytoval.
Zaregistroval jsem se v kavárně na náměstí a spal s 2 Francouzkami ve
velké církevní ubytovně zdarma. Bylo to krásných, ale v závěru moc
náročných 134 km. Členitá cesta, výhledy na moře, hustá rekreační
19
zástavba, ale klid a pohoda.
To už jsem opustil Galicii a jel
v Baskicku, kde mají vlastní
jazyk. Skoro celý den byl
slunečný.
jsem
Překrásný
prožil
na
večer
místním
náměstí se Španěly, kde hrála
muzika,
ochutnávaly
včetně sidry,
tančilo
místní
se
a
dobroty
což je vyhlášené
červené jablečné víno – pro mě
nic moc. Pili jej všichni a hlavně
jsem obdivoval způsob nalévání
z lahve
do
sklenice;
láhev
v úrovni hlavy v jedné ruce a
sklenice v úrovni pasu v druhé
ruce a dotyčný se dívá dopředu
na Vás; artistický kousek.
Sobota 2.5. Soto de Luiňa – La Isla 112 km
Slunce hřálo už od rána a tak jsem brzy odložil teplé cyklistické oblečení,
neboť kopce byly sice krátké, ale vydatné a stále se opakovaly. Vrátil jsem
se od moře kousek do hor a pokaždé jsem vystoupal 150 až 200 výškových
metrů a hned sjel zase dolů. To se opakovalo celé dopoledne a tak bych to
přirovnal jako bych jezdil 4 hod. mezi Bradleckou Lhotou a Lomnicí. Okolí
však bylo překrásné; eukalyptové nebo borové lesy, kvetoucí vonící keře,
kaktusy, palmy, citroníky, upravené krásné domy a vily pro rekreaci,
20
výhledy na velké vlny na
moři, příjemní lidé snažící
se s Vámi domluvit, pohoda
a klid.
Hezké je staré
městské
jádro
v Avilés
zrovna jako velké přístavní
město
Gijón,
které
má
300 000 obyvatel. Dlouho
jsem si prohlížel městské
centrum
s lákavými
hospůdkami, kde prodávali
speciality jako je cejn nebo
štika, ale i jiná grilovaná
masa.
Ochutnal
asturskou
jsem
fazolovou
polévku (fabes) s masem,
slaninou
dobré červené. Dalších 30
km do Villaviciosa bylo
stejně těžkých a tak jsem
cestu ukončil už v pěkné
vsi La Isla přímo u moře,
kde byla hezká ubytovna,
opět dobře vybavená za
5€. Proto nepřekvapilo, že
21
a
uzenkami
a
byla skoro plná, neboť
tu byli nejen poutníci
co jdou pěšky či jedou
na kole, ale i ti, co
používají
auto
nebo
autobus.
Ani
se
nedivím, neboť většina
poutníků
v penzijním
byla
už
věku
a
těžko by cestu v tak
náročném
terénu
zvládli. I já ujel za celý
den na kole jen 112
km. Večer mi dělali
společnost
teolog
z Verony a obchodník
Gianni též z Verony,
kteří
byli
na
poutní
cestě už po sedmé a
starší
manželé
z Rakouska. Spát jsem
šel
opět
poslední,
když jsem dopil svou
obvyklou
láhev
červeného na dobrou
noc.
22
Neděle 3.5. La Isla – Santander 160 km
Z nádherných, ale náročných hor nedaleko moře jsem se vrátil k pobřeží,
kde byla silnice pro jízdu na kole nesrovnatelně snazší. Prázdná byla
silnice, neboť
Španělé
asi
spali
10.
do
hod a tak jsem
si
to
užíval.
Kolem
byly
kvetoucí sady
jabloní,
z jejichž plodů
dělají
oblíbenou
sidru
–
jablečné víno.
Zatím co nad
mořem
bylo
jasno,
hory
byly zahalené
v mracích,
teplota
17°C.
Potkával jsem
mnoho
španělských
cyklistů, občas
i poutníky na kolech i pěšky, všichni se zdravíme. Několik zastávek bylo u
23
moře, jehož vlny byly obrovské a moře zřejmě ještě studené. Z mnoha
městeček, která jsem projel, připomenu alespoň jedno – Santillana; je to
památkově chráněné území, středověké městečko a je klenotem převážně
„prázdné“
krajiny.
Kolem
silnice jsou opět
sady
rozkvetlých
jabloní, pasoucí
se
dobytek
a
roste tu vše –
pěkná
černozem,
vlhko a teplo.
Tato
oblast
Asturia má nejkrásnější krajinu, hluboká údolí, zelené louky, bujné křoviny.
Pastviny se táhnou ke skalnatému pobřeží. Po 160 km cesty jsem se
ubytoval v přístavním městě Santander v doporučené ubytovně v samém
centru za 6€. Spravuje ji starší Italka od jezera Como a tak se tu Italy jen
hemžilo. Někteří přijeli i auty a zřejmě tak budou i pokračovat až do
Santiaga, neboť pro ně je tu levně a ještě ušetří. Ubytování za 6€ se jim
zdálo drahé zrovna jako večeře „Frutti di mare“ za 8€; doma by platili 3x
více.
Pondělí 4.5. Santander – Castro Urdiales 103 km
Ráno jsem nespěchal, neboť jsem měl časový náskok a tak dopoledne
jsem věnoval prohlídce města. Obloha byla ráno zatažená, ale postupně se
24
vyjasnilo. Nejprve jsem si
prohlédl královský Palác de
la
Magdalena
5
km
od
města, potom katedrálu, a
před odjezdem zajel až na
pláž El Sardinero. Nebyly
vidět
pohoří
zasněžené
Picos
Cantabriský
opravdu
město.
pěkné
Po
přístavní
obědě
jsem
pokračoval do Castro Urdus,
což bylo 93 km a ubytoval se
v městském
zařízení
za
pouhá 3€ opět blízko pobřeží
moře. Zde mají sídla bohatší
lidé
z blízkého
Bilbaa
kastilského
u
moře
s překrásnými plážemi.
25
de
vrcholky
Europa.
Santander
je
Úterý 5.5. Castro Urdiales – Orio 162 km
Po 2 hodinách jsem přijel do Bilbaa, což byl původně cíl mé cesty. Je to
největší baskické město, které má 430 000 obyvatel a velký přístav.
Původní staré město je rozložené kolem
gotické katedrály Santiago. Blízko je
Plaza
Nueva
lemovaná
podloubími.
Mezi starým městem a řekou vede
promenáda Paseo del Stenal, kde je divadlo a osmihranný kostel Sant
Nicolas de Bari a vyfotil jsem i baskické muzeum. Navštívil jsem židovskou
synagogu,
kde
na
bohoslužbě
mnoho
lidí
nebylo. S přítelem z Carga
jsem
se
domluvil
na
návratu kamionem až na
další
den
pokračoval
a
tak
směr
jsem
Irun.
Nádherná byla cesta podél
moře s mnoha zastávkami
a potkával jsem desítky španělských cyklistů v obou směrech, s některými
26
absolvoval i část jízdy (do
kopce jsem jim nestačil, neboť
měli
závodní
speciály).
Překrásnou
cestu
zakončil
162
po
jsem
km
ve
vesničce Orio, kde jsem se na
samém jejím vršku ubytoval,
připravil
s poutníky
večeři
a
povídal
z Německa
a
Španělska. Skoro jako každý
večer na chvilku jsem zašel do
uliček starého města, neboť
jsem zvědavý, jak žijí lidé jinde
–
proto
cestuji.
Když
se
kdekoliv ubytuji, což je vždy
určité
ubytovat se dobře a levně –jdu nasát
atmosféru
města,
ochutnat
nebo
je
prohlédnout jaká jídla vaří v místních
hospodách. Ve Španělsku to byly hlavně
hovězí speciality a dary moře a vynikající
červená vína. Poznávám jiné varianty
lidského života – to je to, co mě zatím
nikdy neunavilo. Vždy jsem rád, kde žiji.
Nezapomínám na to, že jsem na tomto
světě jenom na návštěvě.
27
dobrodružství
–
Středa 6.5. Orio – Irún 48 km
Byl to poslední den ve Španělsku, kdy jsem se posadil na kolo. Vyjel jsem
opravdu brzy, už v 7 hodin. Pobřeží bylo skryto v zeleni, v barevné kulise
moře,
která
se
snoubí
s nebesy; porozumění jako
by dýchalo ze šumění větru
i
moře,
na
němž
se
pohybovaly lodě i lodičky.
Tady jsem si říkal: „zastav
se, pokud je čas…“ Jen 48
km to bylo do Irunu, města
na hranicích s Francií. Zde
jsem se po obědě setkal
s řidičem Pavlem Danielkou, který mě v pohodě odvezl do druhého dne
večer
do
francouzského
města Metz. Protože se
nevracel do Čech, čekal
zde už další řidič Carga
Tibor Fedák s kamionem,
který vezl zboží přímo do
Jičína. S ním jsem v pátek
8.5. v poledne přijel domů.
Celkem to bylo 23 dní
mimo domov a 17 dní
z toho na kole. Ujel jsem překrásných, ale někdy dost náročných 2303 km.
Jsem spokojený s výkonem, i když počasí nebylo vždy ideální. A
spokojenost je velké bohatství. Proč nadávat na počasí, když s tím nikdo
28
nic nezmůže. Velký je ten, kdo přemůže sám sebe. Putování mi přineslo
radost, štěstí a smysluplné naplnění života. Ve svém deníčku z loňské
cesty na kole 12.10. jsem napsal o svém plánu, který jsem nyní uskutečnil
toto: “už dopředu se raduji z toho, že budu opět poutníkem na cestě do
Santiaga. Cesta nebude pro mě trápení, neboť cesta je pro mě radost,
radost z hledání a poznávání“. A toto se mi podařilo, můj další sen se splnil.
A chci snít dál.
Závěrem chci říci ještě toto:
Na této cestě jsem potkal mnoho lidí, kteří mají touhu jít nebo jet, někdy ani
neví proč. A takový jsem i já. Musím někam jít, mnohdy bez jasného
důvodu. Prožíval jsem radost a žil naplno. Nejvíce budu vzpomínat na
všechna setkání s poutníky, jejich pokoru a úctu k životu.
Dovětek
náklady na cestu za 23 dní byly 400 € + 700 Kč = 11 700 Kč, tj. cca 500
Kč/den.
Překvapivě jsem se vrátil o 1 kg těžší po značném vydání energie, neboť
jsem konzumoval velmi mnoho dobrých pochoutek včetně pití, převážně
piva a vína.
V Jičíně 9. května
Ivan
29