POR NIŃOS DEL ECUADOR

POR NIÑOS DEL ECUADOR
Pro děti z Ekvádoru
P Ř Í LO H A K AT O L I C K É H O T Ý D E N Í K U
Malým školákům ve Ventanas to sice sluší …
… vybavení školy ale žádná sláva …
… a navíc je doma nečeká psací stůl.
V centru Nadace P. Jana Koczyho dostanou oběd …
… mohou si udělat domácí úkoly …
… a ještě se zúčastnit kroužků.
Lidé v této oblasti žijí v domcích na kůlech …
… což oceníte, když přijde povodeň.
Hygiena se tu řeší po svém …
Čtyři děti v rodině není moc…
… a je třeba, aby pomáhaly.
K radosti jim však stačí málo...
...třeba skluzavka nebo malý plyšový dráček.
O tyto děti se stará Nadace Fu Shen Fu, kterou před sedmi lety založil P. Jan Koczy SVD.
Rozmanitými způsoby se ale na její činnosti může podílet kdokoli…
B
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Ekvádor
– chudá země
v Jižní Americe
Ve Ventanas
musí mnoho lidí
žít ve slumech
Ekvádor (oficiálně Ekvádorská republika) patří mezi menší státy Jižní Ameriky.
Přesto jeho území tvoří více než trojnásobek
rozlohy České republiky – při jen mírně vyšším počtu obyvatel (přibližně 13 milionů).
Hlavní město se jmenuje Quito a leží velmi
vysoko v horách (cca 3 000 m n. m.). Zemí
prochází rovník, podle něj dostala i jméno
(„ecuador“ je španělsky „rovník“).
Krajinu této země lze rozdělit na tři poměrně odlišná území: nížinné oblasti na pobřeží a na jihu s typickým tropickým podnebím, horské zóny na severu a ve střední části
země a deštný prales na východě, kam už zasahuje Amazonská nížina.
Země má poměrně pohnuté dějiny. Původní indiánské území si nejprve podmanili
Inkové, kteří sem expandovali ze sousedního
Peru. Již v roce 1534 je vystřídali Španělé,
jejichž nadvláda zde trvala téměř tři století.
V roce 1822 získal Ekvádor nezávislost na
Španělsku a o osm let později se stal samostatným státem. Ve druhé polovině 20. století se projevila politická destabilizace a vystřídalo se tu několik vojenských i civilních
vlád. V současné době je země politicky stabilní a stojí jako prezidentská republika na
demokratických základech.
Ekvádor se vždy řadil mezi chudé státy
Jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani
nalezení ropy v 70. letech, které sice přineslo
částečný hospodářský růst a zlepšení situace
ve městech, ale celkově země výrazně hospodářsky neposílila. Platí se zde americkými
dolary, které před několika lety vystřídaly původní měnu sucre.
Ventanas je město, které leží v pobřežním regionu jihoamerického státu Ekvádor,
přibližně uprostřed provincie Los Rios. Žije zde zhruba čtyřicet tisíc obyvatel, čímž
se toto město řadí spíše mezi menší sídla.
Ekonomika provincie je z velké části založena na zemědělství, pěstuje se tu především rýže a banány, dále také kukuřice a kávovník. Tento region se řadí k nejchudším
v celé oblasti, protože práce v zemědělství je
těžká a špatně placená.
Časté jsou zde povodně – zejména v období dešťů od listopadu do dubna. Tři čtvrtiny zdejších obyvatel se živí prací na poli
(především muži), turismem a drobným obchodem.
Muži, kteří pracují na banánovníkových plantážích, vydělají týdně kolem 33
amerických dolarů. Zedník, pokud má zakázku, dostává zhruba 60 USD týdně (pokud zakázku nemá, chybí i příjem). Tato
částka musí zabezpečit většinou nejméně
pětičlennou rodinu. Nájem domku ve městě
přitom stojí kolem stovky amerických dolarů.
Mnoho nejchudších rodin musí kvůli tomu žít ve slumech v bažinaté oblasti v dřevěných domcích na kůlech, kde jsou nájmy
nejnižší a pohybují se kolem 20 USD měsíčně. Přitom cena potravin je srovnatelná s cenami u nás. Jen benzín (a tím i doprava) je
výrazně levnější než u nás.
Kupodivu je tu málo bezdomovců
a žebráků. Lidé se snaží nějak se uživit. Sice
bídně, ale alespoň nějak…
Ventanas
Mapa Ecuadoru s vyznačením města
Ventanas a snímek ze zdejšího
slumu v bažinaté oblasti.
Co Evropana v Ekvádoru zřejmě překvapí
Velké teplo. Střídají se tu jen dvě roční ob-
líbenějšími svátky jsou Popeleční středa
mi a občas i jinými druhy masa. V horách Dobře zásobené obchody. I v malém měsa Květná neděle. To kostely doslova prasmůžete zkusit indiánskou delikatesu „cuy“
dobí – období dešťů (listopad až duben),
tě, jako je Ventanas, není v podstatě prokají ve švech.
(pečené morče).
kdy často v noci prší, ale přes den je slublém cokoli sehnat. Potraviny, léky, oblenečno. Teplota ve dne je kolem 30 o C, Všudypřítomné mříže. Najdou se nejen
čení, různé věci do domácnosti… Ceny Autobusová doprava. Autobusy tvoří pájsou v přepočtu podobné těm našim. A tak
v noci neklesá pod 20 o C. V období sucha
na všech oknech v přízemí a často i v prvteř veškeré dopravy v Ekvádoru (železnice
zboží pro většinu místních zůstává nedo(květen až říjen) skoro neprší, je slunečno
ním patře, ale i na dveřích. Jsou jimi vytu téměř neexistují). Jezdí často a jsou (pro
stupné.
a teplota je zhruba o pět stupňů nižší než
bavené všechny obchody. V některých
Evropana) levné. Jízdní řád sice neexistuv období dešťů.
s dražším zbožím (např. mobilními tele- Plné kostely. Zhruba tři čtvrtiny obyvatel
je a zastávky jsou víceméně symbolické,
fony) vás dokonce přes mříže obsluhují.
nicméně autobus vám na mávnutí zastaví
se hlásí ke katolické církvi. Pravidelně na
Jídelníček. Základem většiny jídel je kuDůvod je jednoduchý – opakované krákdekoli.
bohoslužby chodí samozřejmě méně liře. Můžete ho dostat s rýží nebo s brambodeže.
dí, přesto jsou kostely zaplněné. Nejobry. Tento „evergreen“ je doplňován ryba-
Nadace má nový projekt: chce postavit školu
Jak je obvyklé u rozvojových projektů,
jedním z pilířů podpory dětí je financování
jejich vzdělávání. Nejinak je tomu u Nadace
Fu Shen Fu. V Ekvádoru se sice neplatí klasické školné, ale jinak veškeré náklady jdou
na vrub rodičů – v tomto případě na vrub nadace.
Po zkušenostech s úrovní ekvádorského školství se tato investice nejeví jako příliš
efektivní, protože děti se toho v běžných (tj.
státních) školách mnoho nenaučí. Proto členové Nadace vytvořili nový projekt – vlastní
školu. Ukázalo se totiž, že to bude mnohem
efektivnější a ve výsledku i levnější.
V současné době se vytváří projektová dokumentace (na obrázku studie celého
komplexu), je zamluvený pozemek, a pokud
dobře dopadne jedna benefiční akce v USA,
mělo by v červnu dojít k jeho zakoupení a brzy k zahájení stavby.
DOBROVOLNÍK JE,
Jedna z možných definic by mohla znít, že
dobrovolnictví je nezištná služba ve prospěch druhých. Forem takové služby je bezpočet. Někdo pomáhá ve farnosti, jiný v hospici a někdo vyjede za dobrovolnou službou
do zahraničí. Možností je celá řada. Také
Nadace Fu Shen Fu přijímá dobrovolníky na
šest až dvanáct měsíců. Již zde bylo několik
Poláků, jeden Slovák a jeden Japonec.
KDYŽ…
organizuje volnočasové aktivity pro děti angažovanost – je důležité, aby člověk,
a mládež (různé kroužky)
pomáhá dětem při psaní domácích úkolů
poskytuje prostřednictvím návštěv pomoc
dětem, které nemohou chodit do školy,
pomáhá jim při učení
pravidelně a systematicky navštěvuje chudé rodiny, které jsou v péči nadace
organizačně se podílí na projektu Adopce
na dálku
Co zde dobrovolník dělá?
Co se od dobrovolníka očekává?
pomáhá při zajišťování teplých obědů pro
děti a mládež z chudých rodin
základní znalost španělštiny
který sem přijíždí, skutečně chtěl pomáhat
nápaditost – každý nový nápad je velmi
cenný
být k dispozici – vzhledem ke specifičnosti práce se nedá vždy předem naplánovat,
kdy a co budeme dělat
přizpůsobivost – hodně pomůže, když se
člověk umí rychle orientovat v nových situacích
nezištnost – jediná odměna, kterou je
možné očekávat, je vděčnost lidí, kterým
pomáháme
Co Nadace dobrovolníkům zajišťuje?
ubytování v jedno nebo dvoulůžkových
pokojích s koupelnou a WC
celodenní stravu
internet
možnost částečné úhrady cestovních nákladů (v závislosti na délce pobytu)
kurz španělštiny
Další informace najdete
na www.fundacion-fushenfu-ecu.org
v sekci Dobrovolnictví.
C
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Není adopce jako adopce...
Projekt s názvem Adopce na dálku už asi
většina lidí zná. Spočívá v tom, že člověk
zaplatí určitou částku, za kterou pak konkrétní dítě v málo rozvinutých zemích
Asie, Afriky či Jižní Ameriky dostává podporu formou stravy, školného, zdravotní
péče, oblečení a podobně. Tím se dárce
stává pro dítě „adoptivním“ rodičem na dálku.
(1 140 Kč ročně) nebo jen jídlo (5 928 Kč
ročně).
Snadnější možnost komunikace s dítětem. Ke kontaktům mezi dítětem a dárcem se
zde prioritně využívá služba Skype. Dítě tedy
můžete nejen slyšet, ale také vidět téměř naživo. Pokud neumíte španělsky, nevadí. Rozhovoru je vždy přítomen někdo z dobrovolníků, který plní službu tlumočníka.
Takový projekt funguje i pro chudé děti
z ekvádorského Ventanas. Pro dárce je připraveno několik „vychytávek“:
Možnost návštěvy. Není velký problém
domluvit si s P. Janem Koczym návštěvu, nějakou dobu tu třeba pobýt a poznat vše na
vlastní oči.
Šance i pro ty, kteří mají „hlouběji do
kapsy“. Adopce dítěte na rok stojí při dnešním kurzu dolaru vůči koruně 7 752 Kč (408
USD). Tato částka zahrnuje každodenní teplý
oběd v jídelně nadace, zdravotní péči a veškeré výdaje spojené se školou. Můžete se ale
rozhodnout sponzorovat dítěti jen zdravotní
péči (684 Kč ročně) nebo jen školní výdaje
Na stránkách nadace
(www.fundacion-fushenfu-ecu.org)
najdete další informace včetně seznamu
dětí zapojených
do tohoto podpůrného programu.
První čeští dobrovolníci ve Ventanas
tím to vzniklo. Rok je dost dlouhá doba na to,
aby člověk nejen někde pobyl, ale aby tam
také s něčím pomohl.
P. K.: Prvotním impulzem pro mě byla
Anežka, která chtěla jet na rok pomáhat do
Afriky. To ale nevyšlo. Pak přijela naše kamarádka Lidka, která v Ekvádoru pátrala po
stopách svého zemřelého strýce a při té příležitosti navštívila zařízení Nadace Fu Shen
Fu. Po příjezdu uspořádala v naší farnosti beNa konci února přijeli do Ventanas první sedu, která nás zaujala. Následně jsme se s
čeští dobrovolníci ANEŽKA KUBENKOVÁ P. Janem setkali v TV Noe a už napevno se
(22 let) a PATRIK KIKTA (21 let), aby zde domluvili.
strávili celý jeden rok službou v Nadaci Fu
Shen Fu. Při této příležitosti jsme jim položi- Jak jste se připravovali na to, že rok stráli několik otázek.
víte jinou prací, s jinými lidmi, v jiném kulturním prostředí?
A. K.: Protože jsme první dobrovolníci
Proč ses rozhodl/a věnovat jeden rok
z České republiky, kteří sem přijíždějí, bysvého života této práci?
A. K.: Moc jsem toužila jet někam jako la naše příprava celkem dobrodružná. Nedobrovolnice. Nejprve jsem uvažovala o Af- bylo moc od koho čerpat zkušenosti. Prošli
rice. Částečně i kvůli tomu jsem vystudova- jsme několikerým očkováním, bylo potřela bakalářský obor záchranářství. Díky naší ba sehnat vízum, což by samo o sobě vykamarádce jsme vešli v kontakt s P. Janem a dalo na napínavou povídku (v ČR totiž není
ekvádorská ambasáda), ale s dobrým koncem.
P. K.: U nás ve Frenštátě jsme se už nějakou dobu podíleli na různých akcích pro děti. Ale hlavní příprava se týkala hlavně „technického“ zajištění našeho pobytu – opatřit
letenky, víza a hlavně sehnat na to vše peníze.
Když člověk někam přijíždí na delší dobu, přiváží si určitá očekávání. Co předpokládáš, že bude náplní tohoto roku?
A. K.: Jela jsem sem s tím, že náplní práce bude hlavně práce pro zdejší děti. Také
bych ráda zužitkovala své znalosti ze zdravotní školy. A do třetice – chci se naučit pořádně španělsky.
P. K.: Nejvíce času asi budeme věnovat
vytváření programu pro děti. S tím též souvisí
znalost jazyka, která zatím není příliš velká.
Chtěl bych se podílet na rozvoji toho všeho,
co je náplní činnosti nadace, abych si po tom
roce mohl říci: stálo to za to.
V E N TA N A S , 9. 4. 2012, 19.16
45. den pobytu, 32 °C cho, obchody i stánky byly zavřeny a ulice
se vyprázdnily. My jsme se účastnili všech
bohoslužeb a můžeme svědomitě napsat:
Naši milí v České republice!
Velikonoční svátky nás duchovně na- chybí nám varhany. Na to, jak měli rozlaplnily, radostně naladily a dobrotami zasyti- děnou kytaru, hráli dost odvážně a se zpěly. Tak nějak tomu všemu však scházel klid. vem to bylo obdobně. Vše umocnila opravMístní lid zde doslova žije hlukem. Obchod du hlasitá reprodukce, takže nad výsledkem
s reprobednami naproti reklamuje svou na- se těžko přivíraly oči. Ale radost ze Zmrtbídku živou ukázkou, a tak zde o „hudbu“ výchvstalého Krista nám to nevzalo, takže
máme postaráno. Svátky nesvátky, neděle vše v pořádku.
Zážitkem nám byla páteční křížová
nebo všední den – zkrátka byznys je byznys, a tak nám to pod okny hraje od rána cesta. Tříhodinové procesí v poledním tropickém slunci nás dost vyčerpalo. Velkou
do večera.
Musíme ale zmínit, že na Velký pátek službu nám prokázal deštník, který celou
tomu bylo zcela jinak. Ve městě nastalo ti- cestu poskytoval stín. Bez něho bychom
to těžko zvládli. Upřímně máme radost, že
jsme vydrželi do konce. Tušit, jaké to bude,
kdo ví, jak bychom se rozhodli. Zajímavým
zpestřením páteční bohoslužby byla divadelní scénka o ukřižování Ježíše Krista.
Ke Květné neděli ještě zmíníme, že namísto kočiček se světí luční kvítí a vchody
kostelů zde lidé zdobí palmovým listím.
Moc pěkné.
V pondělí minulého týdne jsme dětem
přes dataprojektor pustili Kocoura v botách.
Tak úžasný klid nezavládl snad za celý měsíc. Asi nakoupíme hodně pohádek… A obrovský jásot se rozhostil po jídelně, když
se děti dozvěděly, že v pátek půjdeme do
Jeden dárek navíc pro Nadaci P. Koczyho
Na podzim roku 2010 se několik lidí
z farnosti Praha-Čakovice rozhodlo, že podpoří nadaci P. Jana Koczyho. Šance se naskytla v adventu, kdy o nedělích probíhaly
na náměstí u kostela trhy. Farníci tedy vyrobili malé papírové andělíčky se jmény konkrétních dětí a částkou, za niž je možné dítě
podpořit a tím mu vlastně dát „vánoční dárek“ na dálku. Andělíček se pak mohl stát ozdobou vánočního stromku a připomínat „jeden dárek navíc“ dítěti v Ekvádoru. Akce se
setkala s dobrým ohlasem, celkem se v tomto prvním ročníku podařilo „vyandělíčkovat“
54 862 Kč.
O rok později – v adventu 2011 – se již
tento projekt podařilo rozšířit do dalších farností v Praze, kolem Prahy a na Brněnsku.
Nezůstalo jen u andělíčků, ale konaly se tře- I papírový andělíček může pomoci…
ba i benefiční koncerty. Též výtěžek Tříkrálové sbírky pořadatelská farnost věnovala na
tento účel. Výsledek předčil očekávání: vybralo se celkem 144 951 Kč.
A jaký bude třetí ročník? To záleží na
mnoha ochotných lidech, kteří se, jak věříme, objeví v pravý čas. Není na tom nic těžkého – vyrobit papírového andělíčka dokáže každý, propagační materiál – především
fotky a další informace je možné si vyžádat
u pořadatele na e-mailu farnostcakovice@
centrum.cz.
bazénu. Fantastické! Děti byly jak v jiném
světě, bavily se naprosto všechny - jak ty
nejmenší, tak i ty starší. Také pro nás to byl
úžasný zážitek, vidět je tak spokojené, šťastné a vysmáté.
Mnoho lidí se nás ptá, zda jsme zde
spokojeni. Odpovídáme: ano. Věříme, že
pomáháme přesně tam, kde nás Bůh potřebuje, a to je opravdu krásný pocit. Těžkosti,
které zde máme, např. horko, nemoci, jiná
mentalita, s jeho pomocí zdárně překonáváme.
Hasta luego – na shledanou.
ANEŽKA a PATRIK
NADACE FU SHEN FU
– P. Jan Koczy SVD –
Ventanas (Ecuador)
www.fundacion-fushenfu-ecu.org
Kontakt v České republice:
P. Pavel Budský,
farnost Praha-Čakovice
www.farnostcakovice.cz
e-mail:
[email protected]
tel.: 731 626 033
Bankovní spojení: 133542110/0300
Variabilní symbol: 333
Potvrzení pro daňové účely
si můžete vyžádat na výše
uvedených kontaktech.
D
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Snaha poskytnout dětem jedno teplé jídlo denně
Pokud věříte na náhody, pak jsem P. JANA KOCZYHO SVD (45) potkal náhodou.
Před rokem a půl jsem „náhodou“ viděl na
TV Noe rozhovor s ním. Přes internet jsme
pak začali spolu komunikovat. Jejím výsledkem byla čilá spolupráce na jeho projektech
v ekvádorském městečku Ventanas. P. Jan je
polským knězem – verbistou. Kromě jiných
jazyků hovoří docela dobře i česky. Proto
bylo možné mu položit několik otázek.
Začátky také nebyly jednoduché, potýkal jsem se jako obvykle s nedostatkem
peněz. Když peníze byly, jídelna fungovala. Když peníze nebyly, museli jsme poslat
děti domů hladové. Aby k tomu nedocházelo a aby bylo možné lépe získávat prostředky, založili jsme nadaci, jíž jsme dali
jméno po našem svatém P. Josefu Freinademetzovi SVD, který působil jako misionář
v Číně a místní obyvatelé mu tam říkali Fu
Shen Fu, tedy „Kněz přinášející štěstí“. Tato
nadace si klade čtyři cíle: dát dětem jedno
teplé jídlo denně, zajistit jim zdravotní péči
a vše potřebné do školy a konečně podílet se
na jejich křesťanské výchově. Začali jsme se
čtyřmi desítkami dětí. Dnes přichází během
školního roku 120–150 dětí denně.
Na počátku vašeho kněžského působení
je Česko. Dvouleté působení zde sice nebylo
příliš dlouhé, nicméně nějakou základní zkušenost jste zde jistě udělal. Jaké byly ty dva
roky na severu Čech a jak na ně vzpomínáte?
Po svém kněžském svěcení v květnu
1994 jsem byl poslán na dva roky do farnosti Dolní Poustevna ve Šluknovském výběžku
v litoměřické diecézi. Zpočátku jsem musel
bydlet u řeholních sester v Brtníkách, protože jiná možnost nebyla. Vzpomínám si, že na
první mši svatou, kterou jsem sloužil v Mikulášovicích, přišla jen jedna paní. Začátky tedy byly dost těžké.
Po několika měsících ale přišel P. Horniak ze Slovenska – tak už jsme byli dva. Pomalu se začalo tvořit farní společenství. Pravidelně jsme se začali každý týden scházet se
skupinou dvanácti až patnácti farníků. Prvním
výraznějším úspěchem byla „mikulášská“.
Podařilo se nám oslovit několik místních podnikatelů a z jejich sponzorských darů jsme
uspořádali mikulášskou nadílku pro velký počet místních dětí. „Mikulášská“ probíhala ve
školách a hned po Vánocích jsem tyto školy
oslovil s nabídkou náboženství pro děti. Tenkrát se přihlásilo kolem padesáti dětí, což bylo mimořádné číslo i v kontextu celé diecéze.
Nicméně musíme mít také na paměti, že se
ještě jednalo o dobu „porevoluční“, kdy nové
aktivity ze strany církve byly dobře přijímány.
Je otázkou, zda by se tohle dalo zopakovat
dnes. Za ty dva roky jsme se také pustili do
opravy několika staveb a lze říci, že se podařilo vytvořit základ farního společenství. Na
tuto dobu svého života vzpomínám moc rád.
P. Jan Koczy při křtu dítěte.
Snímky v příloze P. Pavel Budský a archiv nadace
zmíněnému kurzu se to ale zlepšilo a dostal
jsem se do farnosti v Guasmo, což je jedna
z chudých čtvrtí města Guayaquil na jihu země. Tam jsem byl kaplanem jednoho německého verbisty a zároveň jsem se tak trochu
rozkoukával. Ve slumech je dost nebezpečno, sedmkrát mě tu přepadli. Tito pouliční
bandité většinou chtějí jen peníze, když jim
je dáte, neublíží vám. Pak jsem se stal na čtyři
roky farářem v sousední farnosti téhož města.
Ventanas je menší město v nížinné oblasti Ekvádoru, má zhruba 40 tisíc obyvatel.
Zpočátku jsme tu byli dva – ale kolega asi
po půl roce závažně onemocněl a musel se
vrátit do Polska. Zůstal jsem tedy na všechno
sám. Na faře nebylo možné bydlet, protože
tu sídlila komunita řeholních sester. Bydleli
jsme v malém bytě s drahým nájmem.
Ve Ventanas bylo třeba vybudovat nový
kostel s farním centrem a možností bydlení
pro kněze. Tak jsem se do toho pustil a v poměrně krátké době vyrostla nejprve kaple Divino Ni o Jesu a k tomu zmíněné farní centrum. To bylo doplněno ještě zázemím pro
chudé děti a sídlo pozdější nadace. Kromě
práce pastorační jsem se začal věnovat činnosti sociální.
V celé farnosti bylo čtyřicet kaplí (dnes
jich je o pět více), a tak v každé z nich mohla
být mše svatá nejvýše jednou za měsíc. Naštěstí při každé kapli máme alespoň jednoho pastoračního asistenta, který zastane dost
práce a je pro kněze velkou oporou. Několik let se také věnuji pořádání biblických kurzů pro celou diecézi. Jednou za dva měsíce
máme kurz pro katechety, jichž je přibližně
stovka. A ti pak ve svých komunitách organizují setkání a předávají ostatním farníkům, co
na kurzu načerpali.
Pouliční gangy, přepadení – to už je jak
scéna z akčního filmu. Dá se vůbec ve slumech nějak kněžsky působit?
Jistě, ale není to snadné. Naše práce se
ubírala dvojím směrem. Jednak to byla práce
sociální – pomoci lidem, kteří to opravdu potřebují. A dát pozor na ty, kteří o sobě jen říkají, že pomoc potřebují. Druhý směr už byla
Verbisté jsou řádem, kde jeho členové vlastní pastorační práce – zejména přípravy
působí v jiné zemi než v té, z níž pocházejí. ke svátostem. Měli jsme třeba velké množství
dětí ke křtu.
Uvažoval jste o Mexiku…
Každý verbista může navrhnout představeným tři země, kde by chtěl působit. Před- Aby těch kriminálních živlů nebylo dost,
stavení ale nejsou tímto přáním vázáni. Já pověřili vás ještě prací vězeňského kaplajsem uvažoval o Mexiku. Měl jsem jednoho na…
kamaráda, který jako misionář působil u inV Guayaquil je poměrně velké vězení,
diánského kmene Chiapas. Tento kmen byl kam jsem zhruba rok docházel. Už cesta sem
velmi izolovaný, žil v rezervaci a z hlediska byla trápením – jet dvě hodiny přes celé měsstátní správy tam oficiálně vlastně ani nešlo to. Podmínky ve vězení otřesné: v místnosti 5
působit; muselo se to dělat v podstatě ilegál- x 5 metrů se tísnilo asi dvacet vězňů. Neměli Zmínil jste sociální práci pro chudé děně. To mě tedy velmi lákalo.
ani postele, spali tak různě po zemi a jako ti. Ta se stala jedním ze stěžejních bodů vaNicméně moji představení se rozhodli prostěradlo jim sloužily vytrhané listy z no- šeho působení ve Ventanas.
poslat mě do Ekvádoru. O Mexiku jsem měl vin a časopisů. Zbraně zde byly běžné. Na
V počátcích své práce ve Ventanas jsem
dost informací, o Ekvádoru žádné. Ale řekl jiném oddělení už to bylo lepší – tam si od- se snažil navštěvovat lidi, abych je lépe pojsem si, že Pán Bůh ví, co dělá, a tak jsem po pykávaly trest „nadějné“ případy s šancí na znal. Kousek od kostela a fary se nachází chuněkolikaměsíčním kurzu španělštiny zamířil resocializaci. Většinou to byli muži, kteří se dinská čtvrť La Poza, kde lidé žijí v podstatě
do Ekvádoru.
nějak zapletli s drogami. Ale celkově tu bylo na bažině. Mají zde postavené dřevěné dompůsobení moc těžké.
ky na kůlech. Děti zde často bývaly doma
třeba i několik dní zavřené, s minimem jídla.
Ekvádor – už samotný název země zavání exotikou. Jaké byly vaše první dojmy Další výzvou bylo Ventanas, kam vás po- Tak jsme jednu část farního domu vyčlenili
z této nové země, kam jste dorazil v únoru slali v roce 2002. Jaká byla situace zde a co jako jídelnu pro tyto děti a přesvědčili rodiče,
aby se nebáli své děti sem pouštět na oběd.
1997?
bylo náplní vaší práce?
Přiletěl jsem do Ekvádoru v noci a nikdo mě tu nečekal. Navíc situace v zemi byla tehdy velice napjatá – mnoho stávek, tři
prezidenti, z nichž jeden zpronevěřil peníze
P. JAN KOCZY SVD, misionář, člen Společnosti Božího Slova (Societas Vera musel utéci… A tak jsem si na letišti sedl
bi Divini – zkráceně: verbisté). Narodil se ve slezské Raciborzi v roce 1967.
a modlil se. Asi po půlhodině přišel takový
Čtyři roky strávené na střední škole Jana Kasprowicze byly pro něj příležitosmalý chlapec a ptal se, zda nepotřebuji tatí k seznámení se s misijní tematikou, což jej utvrdilo v přesvědčení stát se
xi. Zajásal jsem a nechal se odvézt na mísmisionářem. Vstoupil k verbistům a po studiích a kněžském svěcení v květto, kam jsem měl dorazit. Radost byla trochu
nu 1994 byl poslán na několik let do pastorační služby v Dolní Poustevně
předčasná. Neměl jsem místní peníze a za
(ve Šluknovském výběžku na severu Čech). V únoru 1997 odjel jako misiopoměrně krátkou cestu jsem zaplatil 20 něnář do Ekvádoru v Jižní Americe. Nejprve pracoval jako kaplan ve farnosti
meckých marek. Řidič mě tedy pěkně okradl.
sv. bratra Miguela v Guasmo, chudé čtvrti města Guayaquil. Pak se stal farářem v sousední farnosti „Božího Slova“. V roce 2002 byl poslán do města
Začátky v Ekvádoru tedy byly celkem
Ventanas v provincii Los Rios, kde po krátké době začal se stavbou kostela
krušné. Po kurzu španělštiny na univerzitě
a fary. Pro místní chudé děti založil Nadaci „Sv. Josefa Freinademetze SVD
jste se dostal k vlastní pastoraci.
– Fu Shen Fu“. Jedním z projektů této nadace je vybudování kvalitní katoPrvní mši svatou jsem měl v San Carlos.
lické školy.
To jsem ještě neuměl moc španělsky. Díky
Tak to je výsledek za těch několik let víc
než úctyhodný. Nicméně nadace asi nezůstane spát na vavřínech. Jaké jsou plány do
budoucna?
Chceme dále rozvíjet, co už funguje – tj.
Adopci na dálku a dobrovolnou službu. Novým projektem je vybudování katolické školy. Pozemek už mám vyhlídnutý a předjednanou jeho koupi. V květnu by moji přátelé
Slum ve Ventanas.
v USA měli uspořádat velkou benefiční akci, jejímž cílem je získat chybějící prostředky na zakoupení tohoto pozemku. Projekt po
stavební stránce připravují architekti z Itálie,
kteří po Velikonocích přijedou sem, aby to
dodělali do fáze projektové dokumentace.
Pokud dobře dopadne benefice v Americe,
mohli bychom v létě pozemek koupit a hned
začít stavět. Předpokládám, že za dva roky
bychom mohli otevírat první stupeň.
Neuvažujete také o rozšíření činnosti
Nadace Fu Shen Fu mimo Ventanas?
Ano. Zrovna teď je v jednání otevření
pobočky v horách, v San José de Raranga.
Tam by měli zamířit naši dobrovolníci a začít
pracovat se skupinou dvaceti až třiceti dětí.
Vhodný objekt – neobsazená fara – je k dispozici, tak to snad vyjde.
Máte zkušenost s pastorační prací v Česku a v Ekvádoru. Jaké jsou rozdíly v prožívání víry u nás a tam?
V Čechách – zvláště v severních – je poměrně málo katolíků. Ale ti, kteří jimi jsou,
jimi skutečně chtějí být. Musí si cestu k víře velmi obtížně prošlapávat, ale jejich víra
je pak opravdová. Zde v Ekvádoru vám čtyři
z pěti lidí řeknou, že jsou katolíky. Ale na život většiny z nich to nemá valný vliv. Na mši
svatou přijdou tak ještě na Popeleční středu
a na Květnou neděli. To jsou nejoblíbenější
svátky. Nicméně i přesto se zde farního života účastní procentuálně více lidí než v Čechách.
Texty v příloze P. PAVEL BUDSKÝ