Číslo I - Školník

Transkript

Číslo I - Školník

Ročník čtvrtý
Číslo I
Září- říjen 2012
NEPRODEJNÉ
časopis pro studenty Gymnázia Mladá B oleslav
4
Sdružení škol
UNESCO
8
Rozhovor:
Lenka Chladová
skolnik-casopis.8u.cz / g8mb.cz
10
Evropský
den jazyků
12
Představení
prvních
ročníků
úvod
Časopis Školník
Na rozloučenou
OBSAH
M
EDITORIAL
ohla bych psát o čemkoliv, témat se nabízí celá řada. Třeba hned hlavní téma tohoto
čísla, kterým jsou cizí jazyky
nebo přivítání nových profesorů a především nového pana školníka (na kterého si
mimochodem už brousí zuby naše zvídavé
redaktorky). Žádný nápad ale nebyl lepší než
poděkování všem, se kterými jsem měla tu
čest spolupracovat v redakci našeho časopisu. Nebudu se tu sentimentálně rozplývat,
slibuju. Jsem pyšná na všechny, které psaní
oslovilo a stali se (až na výjimky) spolehlivými spolupracovníky. Jsem pyšná, že se
časopis přes všechny překážky vždy dostal
na školní parapety včas. Jsem pyšná, že se
nám podařilo zorganizovat charitativní sbírku, která se bude konat i letos a doufám, že
i do budoucna tato tradice naši školu jen tak
neopustí. Jsem pyšná, že máme krásný nový
web, který se jistě bude časem rozrůstat.
Věřím, že nové šéfredaktorky Kateřina Kroupová a Dominika Rajnohová vezmou vedení
časopisu pevně do svých rukou a posunou
ho zase o kousek výš. A moc bych Školníku
přála, aby měl víc a víc spokojených čtenářů,
kteří se nestydí kritizovat i chválit. A čtenářům bych přála spoustu kvalitních článků,
sloupků, reportáží a rozhovorů.
Děkuju všem!
šéfredaktorka
!
+
-
4
7
8
10
12
14
15
16
17
18
19
Setkání škol UNESCO
...důležitá událost na začátku školního roku
Zahájení školního roku
...a rozhovory se studenty a rodiči
Rozhovor
...s Lenkou Chladovou, naší novou profesorkou
Den jazyků
...již tradiční událost očima diváka
Rozhovor s prváky
...primáni, jak je neznáte
Pišqworky 2012
...svět křížků a koleček
Sloupky
...Podzim, Jazyky a Jsme tu dva!
Můj koníček
...cheerleading - hopsání pro radost
nebo tvrdý sport?
Dopisy z cest
...šesťáci na druhé straně světa
Informujeme...
...vás o všem důležitém
Recenze
...Ve stínu, Cantervillské strašidlo a série
Assassin‘s Creed
CITÁT
REDAKCE
„Moderní člověk je vychován
k porozumění cizích jazyků
a k neporozumění cizinců.“
— Gilbert Keith Chesterton
ŠÉFREDAKTORKA
Kristýna Dlasková
KONZULTANTKA
Mgr. Lenka Vedralová
GRAFICKÝ EDITOR
Tomáš D. Doležal
FOTOGRAFIE
Jiří Bím
Tereza Preislerová
REDAKTOŘI
Bětka Motlová
Zuzana Mazánková
Kateřina Kroupová
Dominika Rajnohová
Tereza Štveráková
Kristýna Hroníková
Zuzana Hájková
Štěpán Rejhon
Lukáš Trhoň
Josef Zdobinský
PŘISPĚVATELÉ
Martin Rejman
Jan Vlček
skolnik-casopis.8u.cz
3
setkání škol unesco
Číslo I: ZÁŘÍ - ŘÍJEN 2012
Setkání přidružených škol UNESCO
N
ež se stačili profesoři a studenti vzpamatovat ze začátku školního roku, přišlo pondělí
10. září a s ním významná událost - setkání
škol přidružených UNESCO. Na přípravu celé akce
muselo stačit pouhých 10 dnů. Paní profesorka Eva
Vaňková, organizátorka setkání, dokázala s pomocí
učitelského sboru a studentů nakonec vše zařídit včas.
První den setkání byli hosté pozváni do naší školy.
V hudebně na ně čekalo malé občerstvení a prohlídku
školy jim zpříjemnilo vokální seskupení Lips kvintet.
Již v devět hodin byli účastníci očekáváni na radnici
ve velkém sále, který je přístupný pouze pro speciální
příležitosti. Zde je pan profesor Radek Kotlaba oficiálně přivítal a krátce pohovořil o historii staroměstské radnice. Za město k hostům promluvil náměstek
primátora Ing. Adolf Beznoska. Při odchodu byli obdarováni drobnými dárky. Poté se přesunuli do Vzdělávacího centra Na Karmeli, kde se odehrávala hlavní
náplň v podobě prezentací jednotlivých škol.
Na začátek dopoledního programu ukázala naše
škola svou kreativní stránku v podobě originálního vystoupení odehraného pouze za pomocí rukou
a barev. Následoval inspirativní projev předsedkyně
UNESCO, jenž zaujal nejen profesory, ale také přihlížející studenty. Odpolední blok byl zahájen prezentací
našeho gymnázia, ve které byly představeny aktivity,
kterým se věnují naši studenti. Hosté byli seznámeni například s ekologickou činností školy, projektem
Učitel ONLINE, vědeckými úspěchy loňské maturantky Anety Huškové a s partnerskou školou z Francie. Na závěr byl naší šéfredaktorkou Kristýnou Dlaskovou představen i školní časopis. Poté jednotliví
zástupci své kolegy seznámili se zajímavostmi jejich
školy. Tyto prezentace pokračovaly i v nadcházejícím
dni.
K večeru se účastníků ujali páni profesoři Herrmann
a Kotlaba a provedli je historickou částí Mladé Boleslavi. Po náročném dni byl pro odreagování přichystán večerní program, na který se těšila většina hostů.
4
Lips kvintet
Kreativní vystoupení šestých ročníků
Oficiální přivítání na radnici
Paní ředitelka poskytuje rozhovor Českému rozhlasu
Časopis Školník
Naše redaktorky při nahrávání rozhovoru
Všichni zástupci škol
Prohlídka města
Rozhovor s účastníky
Je to vaše první setkání zástupců škol přidružených
UNESCO?
Alena Kotrbová, ZŠ Žižkov: Už jsem byla loni, takže
mám trochu představu, co se bude dnes dít.
Jana Matonohová, ZUŠ Rychnov: Ve funkci jsem devět
let, takže toto je moje tuším osmé setkání.
Hana Pokorná, EKO Gymnázium Praha: Ne, ani zdaleka
to není moje první setkání. Toto je asi desáté.
Co vám osobně přináší tato setkání? Vyměňujete si
s statními kantory zkušenosti, sbíráte inspiraci?
AK: Inspiraci, náměty, výměnu zkušeností s kolegy a navázání nových přátelství. Také poznání různých krajů republiky, i takové kam by se člověk jen tak nepodíval.
JM: Samozřejmě setkání se spoustou kolegů.
HP: Teď jste vlastně odpověděla za mě. Ano, sbírám inspiraci od jiných profesorů a vždy se ráda poučím o něčem novém.
Co říkáte na prostory Vzdělávacího centra Na Karmeli, kde se koná hlavní program letošního setkání?
AK: Krásné, jsou to opravdu nádherné prostory. Obdivuji a trošku závidím, v dobrém.
JM: Je to tu moderní a moc pěkné.
Odpolední prohlídka města
HP: Tyto prostory jsou krásné a setkání sem sedne. Program je též dobře připravený.
Co se vám vybaví, když se řekne Mladá Boleslav?
AK: Město se mi celkově líbí, myslím si, že udělalo velký
krok k lepšímu. Poprvé jsem tu byla v roce 1974 na praxi
v Boleslavské Škodovce. Vybaví se mi jednoznačně automobily.
JM: Tak samozřejmě Škodovka. V Mladé Boleslavi jsem
poprvé a město se mi líbí, prošli jsme si centrum, je to tu
moc příjemné.
HP: Samozřejmě, že Škoda auto Mladá Boleslav, ale to se
snad vybaví každému. Myslím si, že to je škoda, jelikož
Boleslav má i velice krásné kulturní památky, ze kterých
jsem velmi mile překvapena.
Co vás během celého dne nejvíce překvapilo/zaujalo?
AK: Jsem zvědavá na večerní program, vypadá to velice
zajímavě, samozřejmě také na přednášky a prezentace.
JM: Vzhledem k tomu, že jsme jedna ze dvou uměleckých škol, tak se těším na večerní program na divadlo.
HP: Jak jsem již zmiňovala, tak mě velmi zaujaly památky. Potom také umístění moderních budov do starého
centra. Například právě Vzdělávací centrum Na Karmeli.
Předsedkyně sdružení
při počátečním projevu
Občerstvení pro hosty
5
Jste hlavní organizátorkou celého setkání, jak a odkdy probíhala příprava
celé akce?
Dozvěděla jsem se o tom před rokem.
Poslední setkání bylo v Uherském Hradišti a tam nás oslovili, že bychom příští
rok měli být hostitelskou školou my. Pořadatelskou školu vybírá UNESCO, které je řízeno ministerstvem kultury. Přípravy byly náročné. Bylo potřeba zajistit
noclehy pro vzdálenější návštěvníky,
oslovit všech 52 škol, sestavit program.
S organizací mi ale moc pomohli kolegové i studenti.
Rozhovor
s organizátorkou
celého setkání,
paní profesorkou
E v o u Va ň k o v o u
Zúčastnilo se všech 52 škol?
Přijelo jich necelých 40. Z toho důvodu, že některé školy už delší dobu na ty
srazy nejezdí. Některé školy mi dokonce odpověděly a divily se, že vůbec jsou
v nějaké organizaci UNESCO. Právě
tady v Mladé Boleslavi se rozsekla ne
zrovna příjemná záležitost pro komisi
UNESCO, že by měla školy vyučovat.
Dozvěděli jsme se, že za celou dobu
fungování byly vyloučeny pouze 3 školy,
což je poměrně málo, protože je opravdu hodně škol neaktivních. Naopak
je řada škol, které by se chtěly připojit
a nemohou.
Co školám přidružení k UNESCU
vlastně přináší?
Tak například studentům naší školy to
dalo projektový den. Škola se také může
zapojit do různých soutěží. Především
to hodně přináší samotným vyučujícím.
Každá škola odprezentuje, co se na půdě
jejich školy dělá. Toto je opravdu jediná
instituce v republice, kde máte možnost
dozvědět se, co se na ostatních školách
děje.
Podařilo se nakonec vše tak, jak bylo
naplánováno?
Víceméně ano. Všichni byli spokojení
a moc se jim tu líbilo. Přišlo mi spoustu děkovných emailů, velký ohlas měl
večerní program, ale také kreativní vystoupení šestých ročníků návštěvníky
velmi zaujalo.
O UNESCU
Pan profesor Kotlaba při večerním
představení
UNESCO je organizace
OSN pro výchovu, vědu
a kulturu se sídlem v Paříži. Tato organizace byla
založena 4. listopadu
1945, tehdejší Československo patřilo k zakládajícím státům.V současné
době má 195 členů.
Dominika Rajnohová
Kateřina Kroupová
FOTO
6
Prohlídka muzea
TEXT
Vystoupení mažoretek
Jiří Bím
Tereza Preislerová
zahájení
Časopis Školník
Zahájení
školního
roku
V
pondělí 3. září jsme se opět všichni sešli ve škole. Někdo se těšil, jiný se ráno chtěl přikrýt peřinou a probudit se až 28. června. Věřím však, že
ti, kteří se obzvlášť těšili, byli naši prváci. Vždyť
vzpomeňte si, jak jste ve svůj první den na gymnáziu nemohli ani dospat.
V půl osmé se třídy 1. A a 1. B sešly ve svých učebnách a pod
pedagogickým dohledem se přesunuly, jak je už tradicí, do
Sboru českých bratří. Tam už čekali maminky, babičky, tatínkové, starší sourozenci a mj. také letošní maturanti, kteří
jim pak v průběhu akce popřáli mnoho štěstí v následují-
cích osmi letech. Asi všichni moc dobře víme, že nějaké
to štěstí se občas velmi hodí. Programem neprovázel nikdo
jiný než pan profesor Radek Kotlaba. Studentům, rodičům
a profesorům zazpíval školní sbor pod vedením profesora
Herrmanna a nově také dívčí skupina, se kterou jsme mohli
vidět novou paní profesorku – Lenku Chladovou a letošní
maturantku Kristýnu Dlaskovou. Celá akce měla přátelskou atmosféru a doufejme, že na prvňáky udělala dojem.
Novým primánům přejeme nejen štěstí, ale také píli při studiu a dobré kamarády, protože bez nich to nejde!
Minirozhovor s novými studenty
Na jakou ZŠ jsi chodil/a?
Jirka Zikmund: Chodil jsem na základní školu v Dalovicích.
Jakub Tichánek: Chodil jsem na základní školu do Debře.
Bára Kočková: Základní škola Krnsko.
Dělal jsi přijímací zkoušky na obě gymnázia?
JZ: Ano, dělal.
JT: Jo.
BK: Ne, jenom na tohle, protože tu mám ségru.
Proč ses rozhodl jít právě na to naše?
JZ: Protože je tady bratranec, a protože se mi zdá tahle
škola lepší.
JT: Na tenhle gympl jsem chtěl víc, taky jsem slyšel, že je
lepší.
BK: Kvůli ségře, abychom byly spolu.
Co čekáš od této školy? V čem myslíš, že ti pomůže?
JZ: No…
JT: Myslím, že mi pomůže ve všem.
BK: Možná pak budu mít lepší povolání.
Jaké jsou tvoje nejoblíbenější předměty?
JZ: Baví mě matika, přírodověda a vlastivěda.
JT: Zajímá mě chemie, a pak matika a vlastivěda.
BK: Matika a výtvarka, bojím se angličtiny.
Minirozhovor s rodiči
Bětka Motlová
FOTO
TEXT
Myslíte, že se Vaše dítě na gymnázium
hlásilo z vlastní iniciativy?
Částečně ano, to určitě.
Určitě.
No, jo. Mělo dobrý prospěch a líbilo se
mu tu.
Jiří Bím
Co ho vedlo k rozhodnutí jít právě na
toto gymnázium?
Ohlas, jaký ta škola měla.
Musí mít individuální vzdělávací plán.
Má tu starší spolužačku, kterou zná a
která sem už chodí. Ta mu to vyprávěla,
a tak se mu to tu zalíbilo.
Ovlivnily Vaše rozhodnutí výsledky
maturit na naší škole?
Spíš to, co se povídá mezi lidmi.
Ano.
Ne, to ne.
7
blah bla
Lenka Chladová
Naše škola na začátku školního roku přivítala několik
nových posil. My je, po prvotním rozkoukání, všechny
postupně vyzpovídáme a vy se tedy můžete těšit na
sérii rozhovorů. Prvním z nich je rozhovor s novou paní
profesorkou Lenkou Chladovou.
8
rozhovor
Časopis Školník
Takže předpokládám, že hudba je Vaším koníčkem?
Určitě, ale není jen koníčkem. Spíše
je součástí mého života, protože
se jí věnuji od dětství. Začínala
jsem v pěveckém sboru Paprsek a poctivě jsem brala hodiny
klavíru v boleslavské „Lidušce“ .
Na střední škole jsem pak hrála a
zpívala ve studentské dívčí kapele
Poprask a také v kapele K-systém,
která vystupovala na plesech. Na
vysoké škole jsem rozšířila pole působnosti a vyrážela s jednou česko-švýcarskou skupinou do zahraničí. Po všech
těchto zkušenostech jsem zjistila, že ze
všeho nejvíce mě zajímá vokální tvorba. Proto teď ráda upravuji do vícehlasu
známé či méně známé melodie a snažím se je harmonicky obohatit. Košatá a
podmanivá harmonie je to, co se mi na
muzice nejvíce líbí. Možná právě proto
jsem založila různá pěvecká seskupení.
Nyní zpívám a vedu vokální skupinu
Lips Kvintet, kterou jste mohli slyšet na
školních akcích.
Takže jste hudbu studovala?
Ano, studovala jsem ji na Pedagogické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze stejně jako matematiku a tělesnou výchovu.
Bětka Motlová
FOTO
TEXT
Jaká jste bývala studentka?
Na vysoké škole mě studium všech tří
oborů hodně bavilo, takže jsem byla
vcelku pilná a zapálená vysokoškolačka, což se odráželo i na studijních výsledcích. Na střední škole jsme ale měli
předměty, ve kterých jsem nebyla zrovJiří Bím
na silná. Například fyzika.
Vzpomínáte na střední školu ráda?
Já spíš vzpomínám na vysokou školu.
Užili jsme si tam spoustu legrace. Když
jsem šla studovat na dnešní Gymnázium
Dr. Josefa Pekaře, psal se rok 1988. Tehdy škola slavila 300 let a my nazpívali
oslavnou píseň s textem: „Gymnázium,
to je ústav plný poznání, gymnázium,
první lásky, prvá zklamání. Věčné mládí
slaví tenhle starý dům, třikrát sto let má
naše gymnázium.“ Ústav plný poznání –
asi tak jsem vnímala svoji střední školu.
Myslela jste si na střední škole, že z Vás
bude v budoucnu paní učitelka?
Nejspíš ano. O profesi učitelky jsem
uvažovala už na základní škole. Ovšem,
že to
bude
‚‚
‚‚
Jaké předměty u nás budete učit?
Budu vyučovat matematiku, tělesnou
výchovu, hudební výchovu. Dále pak
volitelný předmět - sborový zpěv. Vlastně bych ráda oprášila tradici, kterou zde
založil Martin Herrmann. Mám na mysli pěvecký sbor, avšak ne v klasickém
a tradičním duchu, jak jsme zvyklí třeba
na jiných školách. Raději bych se držela moderního písničkového repertoáru
obohaceného o instrumentální doprovod z řad našich studentů. Mám takovou vizi – uspořádat na naší škole vánoční koncert, který bychom pak mohli
předvést i veřejnosti a hlavně rodičům.
Ovšem k tomu je zapotřebí pár šikovných a zapálených zpěváků, těch není
nikdy dost. Proto bych ráda touto cestou
oslovila všechny nadšence a pozvala je
do hudebny na zkoušku sboru - každou
středu od 14.15 hodin.
Ústav plný poznání.
Asi tak jsem vnímala střední školu.
matematika,
tělesná
a hudební výchova, k tomu nejspíš při
spěli moji učitelé. Ráda vzpomínám na
matematičku ze základní školy. Řekla
bych, že mi dala opravdu základ, jaký
má člověk mít. Dokázala dvě zásadní
věci – zaujmout a předat informace. Na
gymnáziu jsem měla štěstí, že mě učila
paní profesorka Binderová. Obdivovala
jsem její systematičnost, důslednost a
hlavně promyšlené přípravy na hodiny,
které nebyly nikdy nudné.
Jaký máte vztah ke třídnictví? Přeci
jen, s těmi dětmi teď budete dalších
8 let, vyrostou s Vámi.
To si zatím nedovedu představit. Jako
třídní učitelka jsem působila na dvou
základních školách – na jedné 2 roky, na
druhé 1 rok. Ještě před tím než se mi narodily dvě děti, jsem působila na Středni
zdravotnické škole, ovšem bez třídnictví. Takže osm let s jednou třídou bude
pro mě novinkou. Přesto se těším a doufám, že vše proběhne bez problémů.
První týden jste byla s dětmi na adaptačním kurzu. Jaký máte pocit ze své
třídy?
Nechci to zakřiknout, ale děti se mi jeví
dobře. Jsou bystré a pracovité. O hodinách se snaží, hlásí se a mají dobré znalosti z prvního stupně. Otázkou je, jak
dlouho jim to nadšení vydrží. Že by osm
let? (smích)
Co si myslíte, že je ve vztahu třídního
profesora a dětí nejdůležitější?
To je dost těžká otázka. Nedá se shrnout
jen do několika vět. Myslím si, že je velmi důležitý osobní přístup a vstřícnost.
Studenti musí získat důvěru ve vyučujícího, aby se ho nebáli a dokázali se mu
svěřit. Ale na druhou stranu je důležité,
aby třídní učitel vzbuzoval respekt. Čili
určitě kamarádský vztah, ale s respektem.
Na závěr mám na Vás jednu „názorovku“. Mluví se teď o tom,
že by měly mít děti více tělesné
výchovy ve školách. Jaký na to
máte názor?
Nedokáži říct, zda by navýšení
hodin tělesné výchovy mělo výraznější vliv na jejich zdraví a zdatnost.
Děti by spíše samy měly chtít a začít trávit více volného času pohybem.
V dnešní době se setkáváme s velkým
množstvím informací, které se většinou zpracovávají v počítači. Do určité
míry je to fajn. Na druhou stranu jsou
to právě počítače, které děti omezují
v pohybu. Já si například nevzpomínám,
že bych přišla domů a zůstala tam celý
den. Co by tam také člověk dělal – v televizi žádné pořady neběžely a počítače
v omácnostech takřka neexistovaly. Pamatuji se, že většinu volného času jsem
trávila venku na hřištích. Trávník byl
pro nás akrobatickou plochou a jediné
zábradlí nezůstalo netknuté. Také většina dívek z naší třídy ovládala kotouly,
přemety stranou (hvězdy) nebo výmyky
na hrazdě. Nebáli jsme se a určitě bylo
míň úrazů. Moc bych si přála, aby děti
začaly upřednostňovat pohyb venku na
čerstvém vzduchu před počítačovou
hrou nebo facebookem.
Děkuji za rozhovor.
9
den jazyků
EVROPSKÝ
DEN
JAZYKU
o
N
aše škola se každoročně připojuje
k oslavám Evropského dne jazyků.
Letošní téma Retro music
bylo známé už od června.
Třídy tak měly dost času na
přemýšlení o tom, jakým
způsobem přesvědčí diváky,
aby právě jim dali své potřebné hlasy.
Poslední zářijovou středu se celá
škola sešla v Domě kultury. První
a osmé ročníky pouze jako diváci, ostatní připravení ohromit sál.
Moderování se ujala paní profesorka Lenka Vedralová a pan profesor
Jakub Matějů. Oba nám přinášeli
zajímavé informace o vymírajících
a živých jazycích i hudebních stylech. Díky obsáhlému tématu se
bylo celé dopoledne na co dívat.
Na podiu se vystřídali hippies, The
Rolling Stones, ABBA, The Beatles, Queen, Bob Marley, ztvárnění
filmů Pomáda a Hříšný tanec nebo
třeba dívky z pařížského kabaretu
Moulin Rouge. Jednotlivým představováním vévodila angličtina,
zaslechli jsme ale i francouzštinu,
němčinu, slovenštinu nebo ruštinu.
10
den jazyků
Časopis Školník
kristýna Dlasková
FOTO
TEXT
„Co se týče letošního vystoupení, nejprve jsme
se nemohli dohodnout, jaké téma zvolíme. Rozhodovali jsme se mezi Hříšným tancem, Strojem času a Retro párty,“ vysvětluje Adéla Špicarová ze 7. B. „Na přípravách se podílely spíš
holky, protože kluci nám odjeli do Itálie. Hudbu
jsme stříhali o hodinách i o přestávkách, tancovali jsme místo tělocviku, angličtiny a nakonec
i místo jiných předmětů. Všem profesorům patří velký dík. Celé vystoupení jsme dali dohromady až den před akcí.“ Sedmáci ale nezklamali
a opět pobavili celý sál. Ani tento rok se překvapení nekonalo. Stejně jako dva předchozí roky
i letos zvítězila třída 7. B. A první dojmy? „Letos
jsme čekali, že už to napotřetí nevyjde, že nás
ostatní třídy nenechají vyhrát. Šli jsme do toho
s tím, že je to náš poslední rok, kdy můžeme
společně vystoupit,“ popisuje Adéla. „Před tím,
než jsme vkročili na podium, jsme byli dost vynervovaní a báli jsme se, že to pokazíme. Mohli
jsme pomotat kroky, hudba nám nemusela vyjít nebo jsme se nemuseli stihnout převléknout.
Jakmile jsme ale začali tancovat, všechno z nás
spadlo a moc jsme si to užili.“ Kdo zažil loňský
Den jazyků, musel tušit, že Jarda Janovský opět
nezklame. Podivuhodné taneční kreace a přesvědčivý výkon především v písničce Ma Baker
od Boney M dostaly každého v sále do kolen.
Příští rok si Den jazyků opět nenechám ujít,
i když už budu v pozici nehlasujícího diváka.
Kvalita vystoupení se totiž rok od roku zvyšuje
a těžko říct, jaká třída uspěje.
Jiří Bím
Tereza Preislerová
11
představujeme
Jaké máte pocity ze slavnostního zahájení ve Sboru českých
bratří?
1.A
Petr: Mám z toho dobrý pocit, zahájení se mi moc líbilo. Byl jsem ale
trochu nervózní.
Daniel: To já taky, nečekali jsme, že si budeme podávat ruce s maturanty. Já jsem si třeba myslel, že jen něco dostanu a půjdu domů.
David: To já se teda těšil a nervózní jsem vůbec nebyl.
Bára: Mně se líbil školní sbor. Zpívali krásně!
1.B
Natálie: Na začátku jsem měla velkou trému a trochu i strach, ale po
podání ruky s maturantem mě tréma přešla, takže mám ze zahájení
hezké vzpomínky.
Nikol: Nečekala jsem, že to bude tak hezké.
Kristýna: Bylo to moc fajn, až na ten dlouhý proslov. Jo a ten kluk, co
maturoval, hezky voněl.
Tomáš: Taky jsem byl dost překvapený. Bylo to moc hezky udělané,
třeba hudební doprovod.
Co vás na začátku školy mile překvapilo a co naopak zaskočilo?
1.A
Petr: Pan Roubíček, to je borec. A zaskočilo mě, jaký je na gymplu
dlouhý školní řád.
Daniel: Asi malá třída, chtělo by to větší.
David: Mě potěšilo, že máme šatnu hned vedle bufetu a že nemáme do
čtyř. Chvíli jsem si to myslel, ale pak jsem zjistil, že do čtyř je dobrovolný
seminář.
Bára: Já souhlasím s Danem. Naše třída je malá. A co mě mile překvapilo? Že jsem si hned našla kamarádky.
Štěpánka: Mě moc mile překvapil „seznamovák“.
1.B
Natálie: Zaskočilo mě, kolík věcí po nás o hodině chtějí, např. že máme
každý den domácí úkoly, které jsou dlouhé. Na to jsem nebyla zvyklá.
A co mě potěšilo? Že nám funguje dataprojektor.
Kristýna: Učení mi těžké nepřijde, ale je fakt, že úkoly nám zadávají
docela dlouhé. Mně dělá spíš problém říkat učitelům pane profesore,
plete se mi to s prezidentem. A taky mi vadí, že tu není k dispozici moc
kroužků.
Tomáš: Mě zaskočilo, v jakém stavu jsou některé učebnice. To jsou
přímo saláty.
Líbil se vám „ seznamovák“? Myslím tím např. program, místo,
zážitky…
1.A
Petr: Místo a program byly super, ale jídlo za moc nestálo.
Daniel: Já už jsem byl po šesté v Poslově mlýně a mám to tam rád. Na
„seznamováku“ to bylo super. Hlavně ten program… Hráli jsme spoustu
zábavných her. Nejlepší z nich byl asi branball.
Bára: Mně se zase nejvíc líbila procházka k Máchovu jezeru. Teda spíš
desetikilometrový výlet.
Štěpánka: To jo, výlet byl fajn.
1.B
Natálie: „Seznamovák“ byl úžasný. Dělali jsme fajn soutěže a líbilo se
mi, že nebyla brzo večerka. Měli jsme ji až v jedenáct. Jako třída si skvěle
rozumíme. Ze začátku jsme byli všichni tiší, ale „seznamovák“ nám dost
pomohl. Nejvíce jsme se měli možnost skamarádit u her, při kterých jsme
byli rozděleni do dvojic.
Kristýna: Bylo to tam dobré, ale vyděsila mě jídelna. Nevařili špatně,
ale smrdělo to tam.
Nikol: Mně přišlo všechno moc hezké. Nejvíc mě ale zaujala venkovní
trampolína, na té jsme se vyřádili.
Tomáš: Přesně, to venkovní vybavení bylo super. Zato pokoje se mi
nelíbily.
12
Ro zho vor
s pr váky
Časopis Školník
představujeme
Jaký máte názor na vaše nové profesory? Jakého jste si oblíbili nejvíce, koho máte za třídní/ho a jste s ní/m spokojeni?
1.A
Petr: Za třídní jsme měli mít p. prof. Vinárkovou, ale ta je prý nemocná,
tak nám dali p.prof. Kuntošovou. Ta je fajn.
David: Nejlepší je pan Roubíček.
Daniel: Já mám zase rád pana Kotlabu.
1.B
Natálie: My máme za třídní paní profesorku Chladovou. Jsem s ní moc
spokojená, ale dává nám dlouhé úkoly. A taky mám ráda p. prof. Protivánkovou, Vaňkovou a Stránskou. Když se tak poslouchám, tak vlastně asi
všechny.
Kristýna: Paní Vaňková je super. Ale já mám asi všechny ráda stejně.
Nikol: Třídní je moc hodná, ale nejradši mám asi paní profesorku Hanibalovou mladší.
Tomáš: Já jsem se všemi spokojený. Nejsou tak přísní, jak jsem čekal.
Z
e začátku jsem se bála, že nebude moc prváčků,
kteří by mi s ochotou odpovídali na otázky ohledně
jejich prvních dnů na našem gymplu a ještě tím
přišli o velkou přestávku. Jakmile jsem ale vešla do
učeben 27 a 7 a vysvětlila, proč jdu právě k nim, našlo se
ihned pár nadšenců pro rozhovor.
Konkrétně to byli:
1.A Petr Motl, Daniel Ráček, David Mašek, Barbora Jancáková, Štěpánka
Erbertová
1.B Tomáš Bajer, Natálie Spielmannová, Kristýna Žáková, Nikol Lindáková
Jak byste srovnali gympl s vaší bývalou školou?
1.A
David: Hodnotím to asi takhle: gympl 100 %, bývalá škola -10 %.
Petr: Gympl je lepší!
Štěpánka: No jak kdy… a v čem.
1.B
Natálie: Tady na gymplu je to hezčí než na 8. ZŠ, kam jsem chodila předtím. Gympl má lepší úroveň.
Kristýna: Já jsem předtím chodila na školu do Čachovic a to byla „prdelka“ světa. Tady je to o hodně lepší. Prostě to tady žije.
Nikol: Na mé bývalé škole (7. ZŠ) bylo nádherné vybavení. Tady se mi
líbí taky, ale občas se mi po tomhle stýská. Třeba když zavadím o žvýkačku
v lavici.
Tomáš: Moje bývalá škola měla taky dobré vybavení, ale neuměla ho
využít.
Je pro vás těžké zvyknout si na nové prostředí? Přecházení z učeben atp.
1.A
Petr: Pro mě to těžké je, ale musím si zvykat.
Štěpánka: Přesně. Já tu pořád bloudím.
David: Nejsi sama.
1.B
Natálie: Mně přesuny problémy dělají. Potřebovala bych na to víc času,
ne jen pětiminutovou přestávku. Už se nám párkrát stalo, že když jsme konečně našli třídu, kde měla být naše hodina, tak byla obsazená. No a starší
ročníky nám jen řekli: „děti, jděte jinam!“. Až pak nám paní profesorka
Kuntošová vysvětlila, že tu je nějaký papír se suplováním. Aha?!
Kristýna: Přesuny mi nevadí, chodím jednoduše s davem. Sama trefím
tak maximálně na záchod.
Nikol: Je to asi o zvyku.
Tomáš: To je. Mně osobně přesuny nevadí, připravovali nás na ně na
zakládce. Hrozné ale je, když do toho mám mít ještě službu, to pak vůbec
nestíhám.
Jak jste spokojeni se svým rozvrhem? Co byste popřípadě
měnili?
+
FOTO
TEXT
1.A
Štěpánka: Jakž takž.
David: Docela to ujde. Vadí mi ale, že máme pět hodin vyučování, pak
pauzu na oběd a ještě jednu hodinu. Kdyby to bylo bez pauzy, mohli jsme
jít dřív domů.
Daniel: To mi taky vadí.
1.B
Natálie: Vadí mi například, že máme krátké pauzy na oběd. Na základce
byly delší. A jeden den máme do čtyř. To pak musím sprintovat na trénink,
ale to je můj problém.
Nikol: To já jsem spokojená, že vůbec nějaké odpoledky jsou.
Kristýna: Rozvrh je fajn, až na úterý. To je hektické. Ten den máme těžké
předměty a ještě jsme pokaždé v jiné učebně.
Tomáš: Já mám výhradu k pondělí, protože mám pak kroužek a domů se
dostanu až v šest. Ale jinak bych rozvrh neměnil.
tereza Štveráková
13
pišqworky
PišQworky 2012
14
kristýna Dlasková
FOTO
2. Lukáš Polášek (8. A)
3. Václav Budín (8. B)
TEXT
Vý sledky t u rn aje
1. Martin Cibulka (8.B)
I
letos se na naší škole konal začátkem
října turnaj v pišqworkách organizovaný zkušenými Martinem Lehkým
a Patrikem Ederem (8. A). Martin
bojoval už před pěti lety společně s týmem
složeným z nejúspěšnějších pišqworkářů
naší školy. Potom se rozhodl turnaj přenést i na k nám. Druhé říjnové pondělí se
tak sešlo čtrnáct studentů od třetího do
osmého ročníku, aby poměřili své síly. Po
instrukcích od organizátorů jako - „když
jeden hráč použije kolečka, druhý musí
používat křížky“, turnaj mohl začít. Po
napínavém semifinále nakonec zopakoval
svá vítězství v předchozích turnajích Martin Cibulka: „Je to super pocit, zúčastnil
jsem se tří turnajů a všechny jsem vyhrál.
Letos to ale bylo dost těsné, málem jsem
ani nepostoupil ze skupiny. Je to tím, že
jsem rok netrénoval, a že všichni byli dobří. Nejtěžším soupeřem byl pro mě jednoznačně Lukáš Polášek, se kterým jsme se
opět potkali ve finále.“ Snad se úspěšným
pišqworkářům podaří postoupit až do
krajského klání stejně jako loni.
Jelikož byl pro Martina Lehkého i Patrika
Edera letošní turnaj posledním, všichni
doufáme, že se organizace ujmou mladší
studenti a pišqworkové turnaje tak budou
moci na naší škole pokračovat.
Martin Lehký
Kristýna Dlasková
sloupky
Časopis Školník
s
l
o
u
T
p
k
y
K
Podzim
ohle zažil snad každý: po dvou
měsících se konečně vidím se všemi spolužáky a slibuju si, že letos
to bude ve škole opravdu zábava. Po pár
dnech už mě však čeká krutý návrat do
reality – neotevřené učebnice a zaprášené sešity vršící se na mém stole. Já energii
dobíjím posledními slunečními paprsky,
které alespoň trochu připomínají parný
srpen. Ještě před měsícem jsem ale nemusela shánět bundu a hledat všechny
šály a rukavice zapadlé hluboko v šuplíku. Bez mikin a šátku omotaného kolem
krku se pomalu nedá vyjít z domu. Léto
skončilo a iluze o teplém podzimu už také
mají namále. Spolužáci podléhají podzimním chřipkám a pak zběsile doplňují sešity. A ještě dva týdny po návratu do
školy hlásí: „Mě nezkoušejte, já chyběl.“
U automatu na horkou čokoládu se fronta čím dál tím víc prodlužuje. Nikdo mě
už nemá právo okřikovat, že jsem blázen,
když se těším na Vánoce. O místo se hlásí
podzimní prázdniny a já si říkám, jak je
podzim přes všechny ty přízemní mrazíky
vlastně bezva.
Zuzana Hájková
Č
Jsme tu dva!
dyž jsem byla před několika lety přijatá na naši
školu, byla jsem vystrašená z toho, co mě čeká.
Někteří mí kamarádi tu již měli starší sourozence ve vyšších ročnících, což mi přišlo úžasné. Oni od
nich věděli, co který učitel v hodinách vyžaduje od
studentů, kam je nejlepší si sednout a mnoho dalších,
pro nás tehdy velmi užitečných, věcí. Když jsme však
v září nastoupili do prvního ročníku, moje nadšení ze
starších sourozenců výrazně opadlo. Ti starší k nám
totiž pořád chodili do třídy, chtěli něco půjčit, komandovali ty mladší, neustále poučovali, což štvalo
nejen jejich mladší sourozence, ale i nás - spolužáky.
Já si tehdy říkala, ještěže tady nikoho z rodiny nemám, to bych se asi zbláznila. A jen stěží by mě před
těmi lety napadlo, že jednou mohu být tím nenáviděným sourozencem i já. Ano, mám bráchu v prváku!
Jaká radost! Budu si mít od koho půjčovat kalkulačku,
budu mít na škole „spojence“, budu mu taky muset
vysvětlit všechno, co ho tu čeká! Jenže, panebože,
co když nebude zdravit profesory na chodbách? Co
když mi bude dělat ostudu? V tu chvíli se mi honily
hlavou tisíce myšlenek, až jsem dospěla k názoru, že
mou sourozeneckou povinností je, ho na všechno připravit. Koneckonců – je to přeci pro jeho dobro! Jen
velmi těžko jsem si vzpomněla na dobu, kdy mě právě tahle sourozenecká péče pěkně štvala. Rozhodně
nechci být postrachem bráchy a celé jeho třídy. Když
přijde a zeptá se, ráda mu poradím. Na chodbách se
zdravíme, půjčujeme si věci a dokonce se vzájemně
zdravíme s jeho spolužáky. Ale zbytečnému poučování se snažím vyhnout (alespoň ve škole), i když ne
vždycky je to jednoduché. Jsem totiž přece ta STARŠÍ!
P.S: Zajímalo by mne – kolik je na naší škole sourozeneckých dvojic... Příště Vám to povím.
Bětka Motlová
Jazyky
eský jazyk je podle mého názoru jeden z nejkrásnějších a zároveň nejtěžších
jazyků na světě. My se při studiu cizích řečí trápíme s francouzským „r“,
dovedete si ale vůbec představit, jak je pro cizince těžké vyslovit takové naše
„ř“? A to ani nemluvíme o pravopisu, ten často nezvládáme ani my - Češi. Všechna
složitá pravidla i výslovnost ale dohromady tvoří náš úžasný jazyk.
Většina národů má svůj jazyk, počet živých jazyků se tedy odhaduje na necelých
7 000. Co kdyby celý svět používal pouze jednu řeč? Všichni bychom si rozuměli
a nemuseli bychom se učit žádné další jazyky. Komunikace by byla mnohem snazší.
Pár pokusů vymyslet zbrusu nový jazyk, kterým by mluvil celý svět, už historie zaznamenala. Naštěstí se ale žádný z jednotných jazyků neuchytil. Naštěstí jsme v minulosti nepodlehli nadvládě rakouské monarchie a náš jazyk nebyl nahrazen němčinou. Naštěstí je na světě dost národů, které jsou právem hrdé na svou řeč a my tak
máme možnost učit se různé zajímavé, snadné i těžké jazyky. Buďme pyšní na náš
jazyk a vzhůru do studia těch cizích! Jak řekla paní profesorka Vedralová při oslavě
Dne evropských jazyků: „Studium cizích jazyků – to je nádherné dobrodružství.“
15
můj koníček
M Ů J
K O N Í Č E K
Cheerleading
C
Zuzana Hájková
FOTO
16
leslavských florbalistů. Zápasy jsou
pro nás ovšem pouze generálkami na
soutěže, které se konají třikrát ročně.
Na soutěžích se porota, tvořená i
Američany, zajímá především o pevnost a ostrost pohybů, čistotu skoků
a kopů a perfektní provedení stuntů.
Důležité je dokonce i jak se při sestavách tváříme. Porota očekává nadšení
a energii, která z nás má vyzařovat.
Od toho je odvozen i název jedné
soutěže: „Spirit cheer cup“. Právě na
této soutěži jsme získali minulý rok
druhé místo z dvaceti sedmi týmů.
Dále se koná vždy o letních prázdninách FCC camp, což je kemp, na
kterém se sjedou všelijaké cheerleadingové týmy a učí se od amerických
coachů, jelikož v Americe je tento
sport na mnohem vyšší úrovni. Na
konci kempu se koná velká soutěž,
na které jsme letos získali také druhé
místo a dvě krásná ocenění za týmového ducha, nadšení a spolupráci.
Také jsme získali několik pohárů za
první a někdy druhá místa na soutěži
v Benátkách nad Jizerou.
Spousta lidí by chtěla tento sport
zkusit, ale bojí se, protože si myslí, že
bychom je do týmu nepřijali. Není
však podmínkou, že člověk, který
se k nám hlásí, musí mít špičkovou
postavu a musí být dokonale ohebný.
Většina lidí k nám přijde a neumí
například ani hvězdu. Začínají od
nuly, ale při poctivém tréninku jdou
rychle nahoru.
TEXT
Zkušené cheerleaderky Kristýna Hroníková (vlevo) a Zuzana Hájková.
heerleading - americký sport,
který každý zná spíše pod
českým názvem „roztleskávačky“. Ještě více než před rokem se
nám pod tím vybavilo to samé, co
asi většině ostatních - zmalované
holky v minisukních, které se kroutí
u fotbalu a mávají při tom třásněmi
nad hlavou. Ve skutečnosti to ale je
směsice tance, akrobacie a stuntů,
což je skupinka dvou až čtyř lidí,
kteří vyhazují topa. Top je člověk,
kterého ostatní zvedají, či vyhazují
do vzduchu. Když jsme přišly na náš
první trénink týmu B.T.C. v létě 2011,
nevěřily jsme svým očím; holky létaly
vzduchem a dělaly přemety a salta na
trávě. To, co nás překvapilo nejvíce,
byli kluci, které by u tohoto sportu
člověk nečekal. Dokonce i George
Bush na univerzitě patřil do cheerleadingového týmu. Dalšími slavnými
osobnostmi, co kdysi dělaly cheerleading, jsou například Miley Cyrus,
Dakota Fanning, Madonna, Kirsten
Dunst, Fergie, Michael Douglas nebo
i Cameron Diaz.
Mladoboleslavský tým B.T.C., do
něhož patříme, funguje něco přes tři
roky pod vedením Petry Janečkové.
Cheerleading má čtyři věkové kategorie v rozmezí od čtyř do pětatřiceti
let. Trénujeme třikrát týdně. V pondělí od 17:00 do 19:00, ve středu od
17:00 do 19:00 a v neděli od 16:00 do
18:00 vždy na 4. ZŠ. Za rok máme kolem deseti sestav, se kterými vystupujeme převážně na zápasech mladobo-
Autorské
dopisy z cest
Časopis Školník
Dopis z Číny Honza Vlček
Dopis z Ameriky Martin Rejman
Ahoj do Boleslavi!
What’s up!
Škola nám začala už 22. srpna, takže už mám víc než měsíc za sebou.
Začátek školního roku proběhl podobně jako probíhá v Česku. Dostal
jsem rozvrh, bavil jsem se s lidmi, které jsem přes prázdniny neviděl
a s třídním učitelem jsme probrali věci ohledně školních akcí a výletů.
Co mě docela překvapilo, bylo, že jsme první den byli ve škole až do
čtyř. Další dny už probíhaly normálně podle rozvrhu.
Už to budou téměř dva měsíce, co jsem přiletěl sem do Memphisu, ve
státě Tennessee. Žije tu cca 600 000 obyvatel. Možná už o Memphisu
někdo slyšel v souvislosti s hudbou, narodil se tu totiž Elvis Presley. Kdo
by neznal Elvise, tak odtud pochází i herec a zpěvák Justin Timberlake.
Říká se, že se zde narodil hudební styl blues.
Do školy chodím už od 6. srpna. Jsem studentem školy Overton High
School spolu s dalšími cca třinácti sty studenty. Do školy to mám jen
necelou míli, to mi ulehčuje starosti s dopravou. Overton má sportovní zastoupení ve fotbalu, basketbalu, baseballu, softbalu, atletice,
cross-country, socceru, golfu, bowlingu… Školu reprezentuje i orchestr a rocková skupina. Pro zmíněné aktivity má škola zázemí v podobě
sportovních hřišť (vyjma golfu a bowlingu), tělocvičen a auditoria.
Jídelna je přímo ve škole. Většina studentů včetně mě si buď si nosí
vlastní obědy, nebo se jde najíst do restaurace. Je to zejména proto, že
obědy ze školní jídelny jsou charakteristické spíše svou barvou nežli
chutí.
Co se týče výuky, tak tady je několik rozdílů. Myslím, že už jsem zmiňoval, že se tady vyučuje teorie tělocviku. Probíráme metody trénování, svalstvo nebo kosterní soustavu. V matice, biologii, chemii a fyzice
probíráme jednu látku více jak měsíc. Vyplňujeme různé pracovní listy, píšeme cvičné testy, ale ten hlavní-na známky je až po tom měsíci.
Za celý rok máme asi tak 8 testů. V angličtině, dějepise a zeměpise
píšeme práce na určité téma s předem určeným počtem slov. Většinou
je to okolo 1000.
V polovině září jsme jeli na třídní výlet. No třídní. Je nás tady dohromady deset jedenáctých ročníků, takže celkově nás bylo i s učiteli něco
málo přes sto. Byli jsme na ostrově Hainan, který patří k Číně a nachází se na úrovni Vietnamu. Takže tam bylo docela teplo! Surfovali
jsme tam, potápěli se, jezdili na kajaku. Jedno dopoledne jsme strávili
v místní škole, kde jsme pomáhali s úklidem dvora a hráli si s dětmi.
Odpoledne jsme pak šli na výlet a vrátili se další den večer. Přes noc
jsme spali ve stanech v džungli. Ráno jsme pak měli podle mapy dojít
k místu, kde stojí autobus. Jenže mapa, kterou jsme dostali, byla ruská mapa stará asi 50 let. V Číně jsou totiž podrobné mapy zakázané.
Takže jsme se asi 10x ztratili a náš průvodce, který byl s námi, nikdy
předtím v té džungli nebyl. To byla fakt paráda. Celkově byl ale výlet
super a všichni si ho užili.
Po návratu z Hainanu se školní
ragbyový tým účastnil prestižního CHINA CUPu. Naštěstí
jsem se do týmu dostal a mohl
mu tak pomoci (samozřejmě
že k lepšímu). Hráli jsme proti
školám z Hongkongu, Šanghaje
a samozřejmě Pekingu. I když
jsme jeden zápas prohráli 35:0,
nakonec jsme obsadili třetí místo. Trenéři nás pochválili, neboť jsme
zaznamenali druhé nejlepší umístění školy v historii.
Na přelomu září a října se v areálu školy měla odehrávat velká hudební
akce – Moonlight Festival. Hlavním vystoupením měla být parodie korejského Gangnam stylu. Bohužel se v těchto dnech koná sjezd komunistické strany a tak škole zkrátka nyní festival zorganizovat nedovolili,
přesouvá se proto na duben.
Nastoupil jsem do nejvyššího ročníku, a proto jsem tzv. „senior“. Na
konci roku čeká studenty graduation (obdoba naší maturity) a neméně
důležitý ACT test (říká se mu i „SAT“). Test je rozdělen do čtyř částí
– gramatika, čtení, matematika a věda (fyzika, chemie, biologie… od
všeho kousek). Na základě výsledků tohoto testu je pak student v létě
(ne)přijat na univerzitu. Standardní studium na americké střední škole je rozděleno do 4 ročníků – „grades“. Středoškolské studium je tu
ukončováno o rok dříve než u nás, student tedy v posledním ročníku
dovrší 18 let.
V tomto školním roce jsou pro studenty seniory pořádány různé akce.
Mezi nejdůležitější patří školní
ples – prom. Jestli to je věrná kopie modelu z filmu, kde kapitán
fotbalového týmu je doprovázen
nejpohlednější roztleskávačkou
a po plese následuje huge party, to
se nechám překvapit.
Bydlím v rodinném přízemním
domku. Rodina se ke mně chová
skvěle, nijak nestrádám. Můj host-uncle také hostí, a to studenta ze
Srbska. Doma máme 4 malé psy
a papouška, který se jmenuje Mr. Pevy.
Na závěr bych chtěl podotknout, že 6. listopadu se v celých Spojených
Státech konají prezidentské volby - Barack Obama vs. Mitt Romney.
Nedá se přehlédnout vše co se děje v předvolebním dění, politické kampaně a konvence. The presidental election coming soon!
Martin Rejman
Z Pekingu zdraví,
Honza Vlček
17
recenze
recenze
Ve stínu
film
Na nový český film Ve stínu bych se do kina nikdy nevydal, nebýt doporučení paní profesorky Vedralové při hodině angličtiny. Nejsem zrovna fanoušek českých detektivek, tudíž jsem neočekával nic velkolepého. Na druhou stranu David Ondříček (režisér snímků Samotáři nebo
Jedna ruka netleská) mi byl hned od začátku zárukou kvality. Film předčil mé očekávání, zápletka z padesátých let odehrávající se v bývalém
Československu se začne rozvíjet až v druhé polovině snímku. Promyšlený příběh se opírá o lidskou oddanost tehdejšímu režimu, krásné
portréty Stalina a absurdní atmosféru.
Hlavním hrdinou je detektiv Hakl, mistrně ztvárněný mým oblíbeným hercem Ivanem Trojanem. I tentokrát se dočkáte jeho suchých hlášek
i ironických replik. Jeho postava obdrží případ krádeže ve zlatnictví, z kterého se postupně vyvine politická kauza s křivým obviněním. Detektiv tuší, že je odsouzena nesprávná osoba, je však z případu odvolán a jeho práci převezme StB. Hakl se vše snaží vyřešit na vlastní pěst,
pomalu se přesvědčuje, že se nedá věřit nikomu a ničemu. V jednu chvíli dojde ke zvratu, najednou nikdo neví, na které straně je pravda.
Snímek končí možná až příliš krutou scénou. Ve filmu je ale spousta emotivních scén, postavy se vyvíjí. Celý dojem z filmu podtrhlo prostředí Václavského náměstí nebo starého Karlína. Úchvatná práce kameramana vás během chvilky vtáhne do děje. Záběry ponurých pražských
ulic, mokrých chodníků, krásných starých aut nebo dlouhých očních kontaktů mezi protivníky dodávají ponurou atmosféru celému snímku.
Zvukový doprovod byl podle mého zvolen skvěle, naprosto stačila lehká nevýrazná hudba při důležitých nebo akčních scénách. Vytkl bych
snad jen poslední píseň při závěrečných titulcích, její anglický text se k filmu vůbec nehodil.
Pokud máte rádi film z doby našich babiček a dědečků, rozhodně byste měli do kina zavítat. Pravděpodobně budete v kině nejmladší, stejně
Ivan Trojan jako detektiv z padesátých let
jako já. Štěpán Rejhon
foto: cn.cz
divadelní hra
Cantervillské strašidlo
Na první premiéru letošní sezóny Cantervillské strašidlo aneb sudba sira Simona se po prázdninové odmlce těšili nejen divadelní fanoušci, jelikož hlediště bylo plné a diváci seděli
i v osvětlovačských lóžích a na přístavcích v přízemí. Já se těšila také. Do mladoboleslavského divadla mě to vždy táhlo kvůli nesmrtelným komediím, které rozesmály i notorické
bručouny. Avšak mám poslední dobou pocit, že ten „boleslavský humor“ se kamsi vytrácí.
Dílo Oscara Wildea, pojednávající o společnosti a mj. o strašidlu, které v očích Američanů vlastně není vůbec strašidelné, režíroval Petr Mikeska. V hlavní ženské roli jsme mohli
vidět Svatavu Milkovou j.h., která má stálé angažmá v Městském divadle Zlín a na posledních inscenacích se podílela především jako choreografka. V roli strašidla se ukázal Luděk
Jiřík, jehož partnerkou, Eleanor de Canterville, byla Eva Horká. Jako americká rodina se představili Eva Reiterová, Ivo Theimer a Roman Teprt. Výkon, který bych vyzdvihla, patří
dvojroli sluhů, ve které své komediální umění prokázal Miroslav Babuský. Též výkon Karoliny Frydecké – paní Umnyové, mi byl sympatický, a to především proto, že stejně jako
u pana Babuského byla postava promyšlená a byl jasný její charakter. Závěrem bych představila Václava Šandu, který je čerstvým absolventem DAMU a boleslavské angažmá je jeho
první, a proto mu přejme hodné štěstí do další tvorby.
Samotné představení bylo dost dlouhé - tříhodinové, a ač byla i místa, kdy se smálo celé hlediště, tak by se nic nestalo, pokud by režisér při úpravách textu některé scény vyškrtl.
V dalším vývoji hry totiž neměly žádnou významnou roli. Rušivým elementem pro mne byly přestavby, které probíhaly z větší části při monolozích na forbíně, a kvůli kterým jsem
toho moc neslyšela. Byly totiž velmi hlasité. Když jsem po představení, jehož závěr byl mimochodem jako vystřižený z červené knihovny, odcházela domů, přemýšlela jsem, o čem
to vlastně bylo. Ač je titul prezentován jako příběh pro prarodiče i vnoučata, obávám se, že děti u toho nevydrží. Ale abych jen nekritizovala… Co se mi naopak líbilo, byla scéna,
která byla funkční od interiéru až po zahradu a sklepení a pro diváka příjemná pro oči. A pak také hudební doprovod, který má na svědomí Linda Winterová.
Doufám, že při dalších představeních přestane mladoboleslavské publikum tleskat po každém obrazu, protože to ruší navozenou atmosféru a herci musí čekat, až lidi tleskat přestanou. Když herci nepočkají, půlka hlediště je neuslyší. Závěrem bych vyslovila jedno přání - že snad přibude zase nějaká typicky boleslavské komedie, jako byly a jsou třeba Muži
v offsidu. Dalším pokusem bude v prosinci Limonádový Joe. V hlavní roli prý uvidíme právě novou posilu Václava Šandu, takže se asi máme na co těšit! Bětka Motlová
herní koutek
Assassin‘s creed
konspirační teorie,
kterou prožijete
90%
ŽÁNR: historický, akční, stealth
VÝVOJÁŘ: Ubisoft
+ Příběh
+ Atmosféra
+ Určitá historická reálnost
+ Možnost volného pohybu po historických městech
takřka bez omezení
+ Hudební podkres
- Slabší UI
- Vyšší nároky
18
„Requiescat in pace.“ Tak zní nejspíše nejpoužívanější věta této (napůl) historické herní série z pohledu třetí osoby, která je dnes již legendární svou originalitou, ale i skvělým zpracováním mnoha klišé, jako jsou stealth mise (tedy mise, kde musíte postupovat potichu, aniž by
vás někdo odhalil), nebo souboje jak na blízko, tak na dálku.
Již na první pohled AC zaujme svým grafickým a zvukovým zpracováním, a to nejen krásou herního prostředí, které je vypracováno do nejmenšího detailu, ale překvapí vás i rozhraní menu, které je skutečně netradiční a už podle herní nabídky asasínskou sérii bezpečně odlišíte
od ostatních.
Hlavní postavou je obyčejný barman, Desmond Miles, který je v září 2012 unesen mezinárodní vědeckou korporací Abstergo Industries. Ta
sestavila stroj Animus, jenž umožňuje každému prožít vzpomínky jeho předka.
Desmond ze začátku nechápe, proč je unesen a proč v Abstergu drží právě jeho, ale vaším postupem ve hře se mu těchto odpovědí dostává.
Miles je nucen k propojení s Animem a zde se otevírá druhá část hry – část historická.
V prvním díle se přesunujeme do doby Třetí křížové výpravy, do roku 1191. Seznamujeme se s mladým asasínem Altaïrem Ibn la Ahadem,
který selhal při svém poslání a je degradován. O svou ztracenou čest a postavení musí pak tvrdě bojovat.
V dalších dílech se přesouváme do Florencie roku 1476, kde se setkáváme s postavou, která nás provází po další tři díly série. Ezio Auditore
da Firenze je syn nejvlivnějšího florentského bankéře a žije dokonalý život. Víno, ženy a zpěv se ale brzy změní v noční můru. Eziův otec
i s dalšími dvěma syny je uvězněn za zradu a zpronevěru a později jsou všichni na florentském náměstí odsouzeni a popraveni. Z Ezia se
doslova přes noc stává psanec, rozhodne se ale, že pomstí svého otce a zabije ty, kteří s rodinnou tragédií mají co do činění. Stoupá tak po
žebříčku zrádců výš a výš a dostává se až do nejvyšších pater renesanční společnosti, aby odhalil, že otcova smrt byla jen zástěrkou pro
mnohem větší akci.
Do hry vstupuje i bájný artefakt, okolo kterého se točí všechny díly a který je součástí mnoha konspiračních teorií, jež nabízejí (nejspíše
smyšlené, ale i přesto zajímavé) záznamy z archivů z různých historických období. A ačkoli jsou záznamy smyšlené, spousta jejich obsahu
zasadí člověku brouka do hlavy: „Co když to tak opravdu bylo?“. Záznamy jsou ale jen perličkou, kterou dostáváte za uhádnutí hádanky nebo
rozluštění šifry. Pokud rozluštíte všech 20 hádanek, odemkne se vám navíc i video s názvem Pravda, které sahá až na úplný počátek historie
lidstva.
Kromě příběhu, za který by se nemusel stydět hollywoodský velkofilm, nabízí série AC i velmi autentickou dobovou prohlídku mnoha měst,
například Jeruzaléma, Damašku, Florencie, Forli, Benátek, Říma nebo Konstantinopole. A protože jsou asasíni zdatní akrobaté, není pro
ně žádným problémem se na tato města podívat z ptačí perspektivy, třeba z kříže na špičce svatopetrské katedrály nebo z nejvyššího patra
starořímského kolosea.
Zní to krásně a je to ještě krásnější. Každý další díl je nový klenot, po jehož dohrání což představuje asi 15 hodin) přichází ještě fáze přemýšlení (okolo 5 hodin), nostalgie (3 hodiny) a fáze „přikazování mozku, aby zapomněl ten dokonalý příběh, a vy jste jej mohli hrát znovu
a znovu“ (25 hodin denně).
Málokterá hra může nabídnout tak komplexní zážitek. Málokterá hra je uměleckým dílem. Málokterá hra může být tématem rozhovorů
a nadšených diskusí po celé hodiny. Ale jen jedna hra může nabídnout to vše najednou – Assassin’s Creed.
Koneckonců už jen krédo asasínského řádu, jímž se loučím, je předmětem k přemýšlení.
„Nic není pravda, vše je dovoleno.“ Tomáš D. Doležal
informujeme
Časopis Školník
informujeme
Charitativní sbírka 2012
R
edakce školního časopisu Školník ve spolupráci s vedením školy a 7. A Vás zve na charitativní Vánoční sbírku 2012, která se uskuteční v týdnu od 10. do 14. prosince! Věříme, že chcete společně s námi udělat radost lidem, kteří to opravdu potřebují. Sbírka
se koná pro sdružení Luma (které pomáhá rodinám v nouzi), pro Azylový dům Mladá Boleslav
(které pomáhá maminkám s dětmi) a středisko Naděje (které pomáhá lidem starším 18 let).
Sbíráme oblečení (dětské, dámské i pánské), hračky, knížky, hygienické potřeby, sportovní
náčiní, nádobí, prostředky na úklid, školní potřeby… Věci můžete v daném týdnu nosit do
místnosti s pingpongovým stolem u bufetu.
Děkujeme.
Červnový Beton Cup se přes nepřízeň počasí vyvedl. Nadšení
fanoušci podporovali své třídní
týmy, které nakonec skončily
v pořadí (třídy uvedeny pod letošním označením)
1. místo 7. A
2. místo 8. B
3. místo 8. A.
Organizátorům (a zároveň rozhodčím) Martinu Lehkému a Patriku Ederovi patří velký dík!
Každou středu máte
možnost zapojit se do
našeho školního sboru,
který vede paní profesorka Lenka Chladová.
Zkoušky se konají od
14:15 hod v učebně hudební výchovy, každý je
vítán!
Při letošním prvním sběru papíru jsme nasbírali
5060kg novin a časopisů
a 320 kg lepenky. O tak
skvělý výsledek se nejvíce
zasloužila třída 3. A, která přinesla 1115 kg, škola
sběrem papíru získá 9 428
Kč.
Běžecký tým složený ze studentů naší školy
(Richard Pabišta, Jan Koutník, Sebastian
Vošvrda, Michal Nepokoj a Jakub Šulc) se
umístil na druhém místě v přespolním běhu
(4,5km) v parku Štěpánka. Naneštěstí do
republikového kola postupuje jen vítězný
tým. I tak k úspěchu moc blahopřejeme!
Maturitní ples se neúprosně blíží! Uvítáme
jakékoliv příspěvky do tomboly, které můžete nosit do učeben 12 a 30. Těšíme se na
Vás na našem maturitním plese 23. února
2013! Díky, maturanti.
V kostele sv. Bonaventury Na Karmeli si máte
až do prosince možnost prohlédnout přes osmdesát snímků od předních fotografů National
Geographic na zajímavé výstavě Svět v kontrastech. Výstava se zaměřuje na vodu, klimatické změny, ohroženou přírodu, přelidnění
a energii života.
Školník má nové webové zázemí!
Časopis Školník se po několika letech dočkal redesignu svého webu. Na něm je nyní možné nalézt nejen archivní čísla
a kroniku, ale i články, které se nevešly do tištěné podoby, informace o redaktorech a mnoho dalšího! Propojte se s námi!
Najdete nás na adrese http://skolnik-casopis.8u.cz/ nebo na Facebooku ve skupině Školník (školní časopis G8MB) (rychlá
adresa je http://bit.ly/skolnik-casopis/).
19
ČLÁNKY A NÁZORY REDAKTORŮ, ARCHIV
ČÍSEL, HISTORII ČASOPISU A INFORMACE
O REDAKTORECH NALEZNETE NA
ADRESE
JSME I NA FACEBOOKU! PŘIDEJTE SE
DO SKUPINY ŠKOLNÍK (ČASOPIS PRO
STUDENTY G8MB)
KRÁTKÁ ADRESA SKUPINY JE
bit.ly skolnik-casopis
V příštím čísle
Téma: Pomoc
Rozhovor s novým panem školníkem
Vánoční charitativní sbírka
Historie budovy školy
Nové recenze
a mnoho dalšího...
Po přečtení nechte
časopis ležet na
parapetu na chodbě.
Děkujeme!
Děkujeme firmě CopyCentrum.com
za ochotnou pomoc při tisku tohoto
čísla.

Číslo I - Školník

Transkript

Podobné dokumenty

Anna Hrdličková 1.O

Aquapark Istralandia - CHORVATSKO PULA Apartmány

Foto: Martin Novák

Adaptační kurz primy A

Test kunnskapene dine 11.