1 Úvodem - ZŠ Němčice

Transkript

1873–2003
Úvodem
Dne 2. září 1873 bylo zahájeno školní vyučování na samostatné
Veřejné jednotřídní škole v Němčicích.
Od té doby uplynulo 140 roků, školou prošlo nespočet žáků, působilo
zde mnoho učitelů.
Tato publikace velice stručně mapuje hlavní události ze školního
života až po současnost a nečiní si nárok být něčím víc, než milou
vzpomínkou i poděkováním všem, kteří stáli u zrodu školního vyučování
v Němčicích nebo se v průběhu let podíleli na jeho vývoji.
Čerpáno bylo ze školních kronik :
Školní kronika I. (od roku 1873 do roku 1908)
Školní kronika II. (1908-1940)
Školní kronika III. (1940-1993)
Zápisy z Pamětní knihy obce Němčice pořídil bývalý ředitel pan Václav
Procházka.
1
Slovo starosty města Ivančice
„Čas je veličina, která se nedá nijak uchopit, dá se jen dobře nebo
špatně využít. Platí to jak pro jednotlivce, tak větší společenství lidí, národy,
ale obrazně řečeno i pro instituce.“
Toto je úvodní citát z mého proslovu k 90. Výročí založení
ivančického gymnasia a platí beze zbytku i pro naši němčickou školu.Dalo
by se s jistou nadsázkou říci, že v obci, kde škola není, něco chybí a obec,
kde škola zanikne, je odsouzena k postupnému zániku. Až tak dramatické
to asi v současnosti není, ale přece jenom je třeba považovat školu za
nedílnou a v podstatě nenahraditelnou součást života každé obce.
Činnost školy nelze přece jenom hodnotit podle čistě ekonomických
kriterií, protože škola je určena k plnění jiných úkolů. Ať už je to její
základní úkol, spočívající ve vzdělávání dětí a jejich přípravy pro další život
nebo i organizování společenského života v obci.
Jsem rád, že v Ivančicích žádné takové problémy, které by
v konečném důsledku musely vést k omezení rozvoje našich škol, řešit
nemusíme. Všechny školy v Ivančicích mají svoje pevné a nezastupitelné
místo v systému vzdělávání mladé generace a Město jim dává plnou
podporu.
Škola v Němčicích dosáhla úctyhodného věku 140 let. Pro instituci
věk střední, ve věku lidském je to sedm generací. Je to, použiji- li ženského
rodu, pro ni věk, kdy je na vrcholu zkušeností, ví o životě vše a v podstatě ji
už nic nemůže překvapit, protože vším už prošla. Teď jde jen o to, aby
zúročovala nabyté zkušenosti. Aby všichni, kteří s ní vejdou v kontakt,
dětmi počínaje přes učitelský sbor, ostatní personál a rodiče, měli dobrý
pocit, že se setkali s dámou, která jim dala základy do života a budou na ni
vždycky s láskou vzpomínat, ať je už život zavane kamkoli.
Přeji naší Základní škole v Němčicích k jejímu jubileu všechno
nejlepší do dalších desetiletí.
A aby vždycky platil citát Jana Ámose Komenského: „ Učit lze slovyvychovávat příkladem“
MUDr. Vojtěch Adam, starosta města Ivančice
2
Z historie obce
V němčickém katastru byly nalezeny stopy po osídlení již v mladší
době kamenné. Při kopání základů pro školní budovu se našla popelnicová
pohřebiště z doby bronzové.
Z dob osídlení Slovany byly v Němčicích nalezeny hroby, kde kromě
koster byly uloženy nádoby a bronzové náušnice.
Dochované písemnosti hovoří o tom, že do roku 1355 Němčice patřily
klášteru oslavanskému, po zrušení kláštera připadly světským vrchnostem,
které se střídaly v Oslavanech.
Před třicetiletou válkou užívaly Němčice 644 měřic∗ polí, 41 měřic
vinic a měly 22 domů. Po této válce zůstalo jen 13 domů obydlených.
Krátce před rokem 1691 byl v Němčicích vystavěn vrchnostenský
dvůr, k němuž byly připojeny pusté pozemky poddanské. Po zrušení dvora
r. 1783 byl ze sýpky upraven hostinec a z ovčína skupina domů s kovárnou.
Populační vývoj obce Němčice
r.
r.
r.
r.
r.
r.
r.
r.
r.
r.
r.
1790
1890
1900
1910
1921
1930
1948
1954
1973
1981
1991
-
288
767
725
836
900
1051
1027
951
811
726
658
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
obyvatel
Na staré pečeti s nápisem DIE+DINI+NIEM+CZIC+ je znakem
radlice a vinný trs s vinařským nožem. Z roku 1852: Diedina Niemczice bez
znaku, v roce 1878 je opět znakem radlice.
Jednotlivé části obce se jmenují: V Dědině, V Barácích, Na Luborech,
Na Šancích. Trati se jmenují: Široké, Úzké, Vinohrádky, Stání, U Komana,
Na Rokytě, Nehotov, Dejmaly, Výhon, Zahrádky.
Vedle Alexovic byly i Němčice do roku 1622 sídlem novokřtěnců,
kteří zde měli i obecní dům. Po roce 1622 byli nuceni odejít, většinou do
Sedmihradska.
Němčice trpěly vojskem: r. 1601, r. 1602, kdy Němčice živily 5 dní
vojsko a 60 koní, 1607- uherské vojsko, r. 1611 leželo v Němčicích a
∗
1 měřice = 1918 metrů čtverečních
3
Alexovicích vojsko čítající 5000 vojáků najatých proti Pasovským, r. 1620
byly vypleněny a spáleny obecní domy, r. 1621 zde byli Sasové.
K němčickému katastru patřilo i 7 domů u Ivančic (Malovansko), kde
stával mlýn. Malovaný mlýn neboli mlýn Na Rovni byl nejstarší v obvodu
města Ivančic za středověku. Zanikl po povodni roku 1862.
Počátky školního vyučování v Němčicích
Nejvíce podkladů poskytla školní kronika, psaná prvním němčickým
učitelem Janem Váchou od roku 1873. Z této kroniky vyplývá, že tehdejší
zastupitelstvo obce trápila špatná školní docházka především dětí z
chudších rodin do ivančické školy. Jako příčiny byly zmiňovány špatný a
chatrný oděv dětí v zimě a v létě, kdy byli rodiče zaměstnáni prací,
pečovaly většinou starší děti o mladší sourozence.
Jednou z hlavních příčin bylo také vysoké školné v Ivančicích, kam
děti docházely. Činilo 5 zlatých 76 krejcarů a bylo jedno z nejvyšších. V
jiných obcích bylo až o dvě třetiny nižší. Proto rodiče žádali zastupitelstvo,
aby zřídilo vlastní školu.
Obec žádala o povolení školy už od roku 1857, ale tato žádost po
mnoha interpelacích a prosbách byla vyslyšena úřady až roku 1866.
4
Bohužel tehdejší zastupitelstvo lhůtu k vyřízení zmeškalo, a tak děti dále
navštěvovaly ivančickou školu.
3. června 1871 zastupitelstvo podalo novou žádost o vyškolení, zemská rada
této žádosti vyhověla výnosem ze dne 3. července 1872 a povolila
jednotřídní samostatnou Veřejnou národní školu v Němčicích s
vyučovacím jazykem českým.
Nyní bylo na obci, aby se postarala o místnost a ostatní náležitosti.
Aby záležitost opět neuvázla, než se postaví nová budova, uvolil se
pan Josef Šnédar, cihlář a majitel čtvrtlánu č. 84, v Němčicích vystavět na
vlastní útraty prozatímní třídu, ze které by potom udělal byty pro
nájemníky.
Tato první provizorní školní budova stála na podzim 1883, bylo
zhotoveno i vnitřní „školní nářadí“.
Vyučování v této budově bylo povoleno pod podmínkou, že nejdéle
do dvou let bude postavena nová škola.
Ze čtyř došlých žádostí na místo učitele byl školní radou jmenován
Jan Vácha, který dosud působil v Novém Rychnově v Čechách.
Ve školní radě tehdy působili: Josef Šnédar - předseda, Jan Černý a
František Šnédar jako „výboři“ a pan Dominik Rumreich a Martin Markus
jako náhradníci.
1. září 1873 se konal zápis školou povinných dětí, kterých přišlo 86.
2. září 1873 započal školní rok bohoslužbami za účasti místní školní
rady a dětí.
Z počtu dětí bylo představitelům obce jasné, že jednotřídní škola
nebude do budoucna stačit, a začali pracovat na vystavění dvoutřídní
budovy.
Do stavebního výboru byli zvoleni: Josef Šnédar - účetní stavby, Jiří
Sladký - starosta obce, Jan Černý - radní, Josef Jelínek - radní, Antonín
Kočí - člen výboru a největší poplatník, Antonín Panovský - mlynář.
Nové nákresy zhotovil zednický mistr pan Rudolf Hans z Ivančic.
Na stavbu nové školní budovy obec neměla peníze, proto bylo z
občanské ivančické záložny vypůjčeno 6000 zlatých a další peníze byly
vypůjčeny z kontribuční záložny bývalého oslavanského panství a z Brna.
1. června 1884 byly vykopány základy a 4. září 1884 již byla nová
školní budova hotova, po prohlídce c.k. okresní školní komise byla
shledána v pořádku, a proto se 14. září 1884 konalo slavnostní
vysvěcení školy.
5
První nadučitel Jan Vácha byl člověk, který se věnoval pěstování
zámotků bource morušového. Kronika praví, že se mu dostalo pochvaly,
protože roku 1875 odvedl největší částku na Moravě - 360 litrů zámotků.
Místo kolem školy bylo samý štěrk a písek, proto bylo se souhlasem
mlynáře pana Panovského dovezeno z mlýnské hráze několik vozů zeminy
a roku 1878 byla založena školní zahrada, kde bylo místo pro květiny,
zeleninu i stromy.
V roce 1880 bylo na škole zapsáno 128 dětí ve dvou třídách – v I. tř.
65 žáků, v II.tř. 63 žáků - na dnešní dobu počty nepředstavitelné, ale zřejmě
docházka do školy nebyla příliš pečlivá.
Zápis z kroniky to potvrzuje... „Rodičové, nebyvše ještě nikdy pro
nedbalou návštěvu trestáni, posílali dítky své libovolně na úkor školy do
práce - zvláště na obdělávání panské řepy na sousední nivu, a protože se
stalo, že když 7. června 1882 c.k. okresní školdozorce Vilém Dechet školu
inspicírovat přišel, nalezl v II. tř. toliko 7 a v I.tř. 25 dítek, následkem čehož
od inspicírování upustiv, do Letkovic se odebral.“
Že c.k.okresní školní rada českým školám příliš nepřála, dokazuje
zápis v kronice z roku 1886, kde se škole oznamuje, že byla vřazena z třetí
platové třídy do druhé. V konečném důsledku to znamenalo pro děti větší
školné – z 1 zl. 92 krejcarů na 3 zl. 84 kr. ročně.
Zřejmě oficiální úřady počítaly s tím, že rodiče budou raději děti posílat do
ivančické německé školy, kde se v té době školné neplatilo.
V roce 1886 byla při škole ustavena nadace. Josef Šnédar nadaci
věnoval ve své poslední vůli 200 zlatých ve státních obligacích, z jejichž
úroků se každoročně měly pořizovat vánoční dárky pro chudé žáky
němčických rodičů.Děti byly na slavnosti „Vánoční stromek“ podělovány
cukrovinkami, jablky, ořechy, vánočkami apod. Po skončení školního roku
dostávaly děti chléb s medem.
Dne 10. října 1891 zemřel nadučitel Jan Vácha, který působil na zdejší
škole od roku 1873.
Jeho nástupce napsal: „Byl to učitel povahy ryzé, otevřené, poněkud
popudlivé. Činnost jeho pro rodinu, aby ji zaopatřil, byla veliká. Střádal,
kde mohl, a chopil se každé příležitosti, aby pomohl rodině ke kýženému
blahobytu. Pěstoval chov bourců a později se chopil včelařství, které mu při
jeho dovednosti značný výtěžek přinášelo. Uměl si odepříti věci milé,
soudil-li, že jsou mu na škodu. Na svou zábavu a zotavení nevěnoval nikdy
6
moc peněz. Vše pilně zaznamenával. Pravidelně každého roku napsal novou
závěť, aby rodinné nesrovnalosti se nepřihodily. Pohřeb jeho byl slavný, ač
si dle závěti přál pouze jednoduchý.“
Druhým správcem němčické školy od roku 1891 byl nadučitel Antonín
Tesař, na jehož návrh se v roce 1897 konaly první dětské radovánky.
Učitelský sbor nacvičil „reje se zpěvy pro chlapce, královničky pak s
děvčaty“. Slavnost se konala pod májí, děvčata na sobě měla kroje.
Od roku 1905 byl v čele školy František Hejtmánek. Za jeho vedení
nacházíme v kronice poprvé zmínku o tom, jak byl vlastně prováděn úklid
ve škole: „Do letošního roku zametali školní místnosti žáci. Správce školy v
sezení místní školní rady poukázal na paragraf 124 školního řádu, že dětem
jsou práce v budově školy zakázány. Žádal, aby zametání bylo vykonáváno
osobami dospělými. Byl však odbyt. Ani po oznámení u okresní školní rady
a u obvodního školního lékaře se náprava nestala. Oznámil tedy školní radě,
že je nucen vyučování přerušit. Konečně došel obecní pasák hus s
manželkou, aby třídy vymetli. Od té doby se tak děje dvakrát týdně: ve
středu a v sobotu.“
Jaké byly děti dříve?
V zápisech školní kroniky v r. 1910 čteme:
•
•
•
•
•
•
Žák Jindřich Z. krade a toulá se po polích a lesích třeba i několik
dní, pokud není chycen.
O hodech kdosi opil 3 žáky z prvé třídy tak, že druhý den nebyli ve
škole.
Viktor J. bodl kamaráda nožem při hře o kuličky.
Terezie Ř. ukradla rolníkovi J. 10 K a rolníkovi C. 7 korun.
Josef B. kouří všechny druhy doutníků, pije lihoviny veřejně v
hostinci, krade. Napomenutí je marné, oznámení rodičům
bezvýsledné.
Anna K. dána do dívčí vychovatelny v Boskovicích.
Při každé škole byla v tehdejší době ustanovena místní školní rada,
jejíž rozhodnutí ovlivňovalo rozvoj školy i vlastní práci. Školní rada
zvolená v roce 1909 byla ve složení: Jan Černý, kovář, Jakub Markus,
rolník,, Jan Melichar, kovář, za náhradníky zvoleni Václav Jelínek a starosta
obce Jan Vašulím.
Škola neměla vlastní rozpočet ani příjmy. Dárky pro besídku, školní
potřeby pro chudé žáky i učební pomůcky zakupovala škola z darů občanů,
úroků z nadace a z příspěvků občanské záložny.
7
Mezi pravidelné dárce patřil němčický rodák František Rumreich,
který žil v městě Písku v Severní Dakotě. V roce 1903 dokonce školu
navštívil, vyprávěl dětem o těžkých začátcích v Americe a nabádal je k
učení.
Období I. světové války a Československé republiky
Válka zasáhla hluboko do života obce. Z 900 lidí odešlo 109 mužů v
nejlepším věku, nekonaly se zábavy, hostince a obchody musely se zavírat
v 9 hodin večer, nedostávalo se potravin ani ostatního běžného zboží.
Školní úřady doporučovaly, aby školní děti vypomáhaly při
hospodářstvích, školní docházka se jim v tomto případě omlouvala.
Jako první raněný se vrátil František Kouřil a začalo přibývat mrtvých
a raněných.
Padlí v 1. světové válce:
Antonín Bíla
Petr Novotný
Adolf Geidl
Augustin Míč
Jiří Řeřucha
Václav Stára
Alois Šnédar
Viktor Jelínek
Sylvestr Vognar
Jan Požár
Jakub Jelínek
Karel Kouřil
Adolf Zeissel
František Jonáš
František Vognar
Zdeněk Letzel
Ladislav Fučík
Karel Kopeček
Augustin Vognar
Karel Kocáb
8
*1893 — padl 1914 na ruské frontě
*1882 — 1914 nezvěstný
*1891 — padl 1915 na italské frontě
*1873 — zemřel v ruském zajetí
*1872 — zemřel 1915 u Dolních Kounic
*1890 — zemřel 1915 v ruském zajetí
*1890 — zemřel 1915 v ruském zajetí
*1897 — zemřel 1916 na italské frontě
*1875 — zemřel 1916 v Němčicích
*1889 — padl 1916 v Dalmácii
*1896 — 1916 v Ivančicích
Emanuel Florian
František Markus
František Kozel
Antonín Kozel
František Pavlovský
Antonín Jirgl
Karel Prokop
Jan Šlapanský
*1898 — zemřel 1918 v Ivančicích
*1893 — zemřel 1918 v Ivančicích
Dělník v továrně vydělával v té době 8 K denně, na elektrárně 3,50 K a u
sedláka 1,60 až 2 koruny.
Ceny počátkem roku 1918:
zboží
husa
vejce
sádlo
1 kg pšenice
cívka nití
lůj
v míru
3K
3 hal
2K
20 hal
20 hal
90 hal
nyní
100 K
1K
až 100 K
6K
26 K
30 K
Za podražení bot se platilo až 20 K, takže se opět objevily starodávné
venkovské dřeváky.
9
Dne 28.října 1918 byla vyhlášena samostatnost státu.
V kronice se píše:
„Nač jsme v Rakousku nesměli ani pomysliti, stalo se skutkem. Každý
upřímný Čech jásal, pořádány tábory, na nichž osvětlován význam této
události. Takový tábor pořádán také v Ivančicích. Vojíni se vraceli z fronty.
Mnohý nesl s sebou hojnou kořist, byl však na hranicích rakouských a
polských o ni připraven. Tak došli jen v tom, co měli na sobě, a doma, ač
radostně uvítáni, čekala je bída.
Obce stálými rekvisicemi připraveny o veškeré obilí i brambory, že i u
mnohého sedláka nebylo potravin nazbyt.
Také jiný duch zavládl v obci. Vrátivší se vojíni, vědomi jsouce své
vykonané práce, netoužili po jiné. Také nebylo zaměstnavatelů, surovin,
odbytu, zkrátka byli jsme na počátku stavby nového státu bez stavebních
prostředků. Bídy využitkovali mnozí nesvědomití lidé, kteří za neslýchané
ceny prodávali věci potřebné. Jedni bohatli, druzí hlad trpěli. Povstaly
drahotní bouře, při nichž mnozí pro hanbu nositi museli šibenice. Tyto
drahotní průvody pořádalo dělnictvo. Na mnohých místech se jich zneužilo.
I mnozí dělníci nebyli bez viny.
Zboží v obchodech sepsáno, stanoveno, které koupeno před válkou a
které po válce, určeny ceny a zisk. Předválečné zboží, ač lepší, dle toho
bylo lacinější. To rozebrali dělníci a jím keťasili sami. Střední stav úředníci - trpěl nejvíce a ve všem. Dělníkům v závodech postaral se o
výživu zaměstnavatel, o úředníky se nestaral nikdo.“
Při sčítání lidu v únoru 1921 bylo v Němčicích 900 obyvatel - 415
mužů, 485 žen, Čechů bylo 893, Němců 7, z toho náboženství
římskokatolického 876, Židů 2, bez vyznání 22 obyvatel.
Na škole se již od roku 1920 projevoval nedostatek učeben, ve dvou
učebnách se učily 3 třídy. Uvažovalo se o nadstavbě budovy, ale na základě
vyjádření architekta byl tento návrh zamítnut a řešení bylo dále odkládáno.
Dne 12. ledna 1924 zemřel správce školy pan František Hejtmánek.
Jelikož lékař konstatoval, že trpěl tuberkulózou plic, musela být školní
budova důkladně opravena a dezinfikována. Omítka byla otlučena a
nahrazena novou, provedla se výměna oken, byly položeny nové podlahy a
provedena izolace zdiva. Při té příležitosti se instalovalo elektrické vedení
do zdi.
Novým řídícím učitelem byl jmenován Jan Vojanec.
Od roku 1925 nacházíme v kronice i zápisy o školních výletech. Za
zmínku stojí tento z roku 1928: „Aby žáci měli trvalou upomínku na 10-ti
leté výročí našeho osvobození, podniknut se žáky nejvyšší třídy zájezd do
Prahy, jehož se zúčastnilo 18 žáků a 3 učitelé. Místní školní rada a obecní
10
zastupitelstvo přispěly větším obnosem, taktéž Občanská záložna v
Ivančicích, pak Okresní hospodářská záložna a někteří jiní příznivci.
Celkem těmito milodary sehnáno 1100Kč, takže byla všem žákům hrazena
zcela cesta, noclehy a vstupné. Zájezd se zcela zdařil a jistěže účastníci
budou po celý svůj život vzpomínati, vždyť mnozí snad ani vícekráte Prahu
neuvidí.“
Dne 13. června 1928 projížděl Němčicemi prezident T. G. Masaryk. Při
vjezdu do vesnice stála slavobrána a podél cesty vytvořili občané a žactvo
špalír. Při příjezdu prezidenta družičky zastavily auto a žákyně M. Jelínková
mu podala kytici a krátce ho uvítala.
V roce 1930 bylo s konečnou platností rozhodnuto o tom, že bude
postavena nová škola. Teprve v březnu 1933 bylo konečně úřední školní
komisí schváleno místo a plány na stavbu nové školní budovy.
V dalších měsících byla dojednána u Občanské záložny půjčka na 200.000
Kč a byl vypsán konkurz na stavbu školy. Z 10 nabídek byl vybrán k
realizaci stavitel pan Feith z Ivančic a 2. října 1933 bylo započato se
stavbou. V budově už se počítalo s ústředním topením.
Při kopání základů se přišlo na dva starobylé hroby a obě popelnice byly
předány do muzea. Slavnostní vysvěcení a předání školy se odehrálo
12. srpna 1934.
Rok 1931 — řídící učitel Vojanec s 1.třídou
11
Slova správce školy J. Vojance v kronice k této události končí takto:
„Možno říci plným právem, že slavnost se všestranně vydařila a že
zanechala trvalé stopy u všech přítomných, zvláště občanů němčických.
Bylo vidět, že jsou hrdi na svoji novou školu.“
Celkové náklady na stavbu nové budovy včetně vnitřního vybavení
činily 378 935 Kč. Současně se stavbou nové budovy byla provedena
částečná adaptace staré školy (dnes je v této budově družina a jídelna, v
dřívějším období tam bývala také umístěna mateřská škola), z jedné třídy
byla zřízena tělocvična a z druhé obecní kancelář.
Období II. světové války
O politických událostech roku 1938 tehdejší správce školy Jan
Vojanec mimo jiné píše: „Podmínky nám nadiktované v Mnichově jsou tak
strašné a tak nespravedlivé, že toho snad ani historie nikdy nebyla svědkem.
Nedá se to prostě vypsati. Ryze české kraje a města s mizivým procentem
Němců museli jsme vydat Německu. Všechno tam muselo zůstati, nic se
nesmělo porušiti ani vyvézti... Až téměř do konce listopadu žili jsme ve
stálém rozčilení a obavách, nepřipadneme-li též do záboru. S naší vesnicí to
dopadlo dobře, ale hranice třetí říše máme až těsně v našem katastru.“
Dne 15. března ráno počalo německé vojsko obsazovat území Čech a
Moravy. Řídící učitel Jan Vojanec byl 30. dubna 1939 přeložen do
výslužby. Jeho nástupce Josef Švehla do kroniky o něm napsal:
„Působil na zdejší škole jako učitel a později jako správce školy
necelých 19 roků. Po celou tu dobu vykonával svědomitě nejen svoje
učitelské povinnosti, nýbrž byl i velice dobře platným činitelem i mimo
školu v obci.
Od roku 1924 vedl vzorně obecní pokladnu a od roku 1925 také
veřejnou knihovnu. Byl činný též v tělocvičné jednotě Sokol v Němčicích
jako různý funkcionář i jako starosta. Právě v době jeho starostování byla
postavena r. 1926 nová sokolovna. Největších zásluh si však získal svojí
činností k postavení nové školní budovy. Když se v roce 1936 jednalo o
připojení obce Němčice na elektrickou síť západomoravských elektráren,
opět vzal řídící učitel tuto práci na sebe a dovedl ji ke konečnému kladnému
výsledku ke spokojenosti všech občanů i obce. Za tuto všestrannou činnost
v obci zasluhuje si skutečný dík všeho občanstva obce Němčic.“
Ztráta samostatnosti se projevila také v činnosti školy.
Z kroniky školního roku 1940/41 se dovídáme: „Veškeré učebnice až
dosud užívané byly koncem školního roku 1939/40 vzaty z oběhu. Členové
učitelského sboru si musili sami dobře rozvážiti, jakým způsobem
12
vyučování by dosáhli plně vyučovacího cíle. Z uvedeného samozřejmě
vyplývá, že křída, tužka, papír a v neposlední řadě též náčrty, diagramy,
tabule apod. prokázaly při vyučování podstatnou důležitost.
Bylo zakázáno přijímati do českých škol děti původu židovského.
Ministerstvem školství a národní osvěty bylo nařízeno, že všichni
ředitelé a správci škol se musí podrobit zkoušce z jazyka německého, pro
učitele byly organizovány kursy němčiny.“
Na podporu válečného průmyslu v říši měly školy nařízeno provádět
sběr železa, barevných kovů, gumy, papíru, kostí a jiných surovin, koncem
války se dokonce sbíraly ovocné pecky, textil a další. Dále byl školám
nařízen sběr léčivých bylin na výrobu léků pro německé vojáky. Byl
dokonce stanoven limit minimálně 3 kg suchých bylin na žáky 4. až 8. tříd.
V ředitelně musel být pověšen portrét Adolfa Hitlera, škola musela
být vyzdobována německými hesly.
Nekvalitní strava a její nedostatek se projevovaly zejména na dětech,
mnoho žáků bylo podvyživeno i přes různé vitaminové akce, vaření
polévky, příděly šípkové a řepné marmelády.
Pro nedostatek paliva se vánoční prázdniny roku 1941/42 protáhly od
19. 12. nejprve do 19. 1., potom byly prodlouženy do 9. 2. a posléze do
4. 3. 1942. Vyučovat se ale pro závadu kotle začalo až 27. 3. 1942.
Kvůli rychlejší výuce jazyka německého měli například žáci 1. a 2.
roč. 4 hodiny německého jazyka týdně (místo hodin tělesné výchovy a
českého jazyka), od 3. — 5. ročníku dokonce 7 hodin týdně.
V tom samém roce bylo, jak se dovídáme z kroniky, 63 %
zameškaných vyučovacích hodin, poněvadž starší děti vykonávaly polní
práce.
Učitelé měli dovolenou pouze do 31. července. Po celou dobu války
se na ně po zbytek prázdnin vztahovalo nařízení o pracovní povinnosti.
Pouze tomu, kdo se připravoval na zkoušky z jazyka německého, se tato
povinnost stanovila pouze na 4 hodiny denně během prázdnin. Pro ostatní
platilo, že v době prázdnin měli takovou pracovní dobu, jako jiní
protektorátní zaměstnanci v dotyčném úřadě a během školního roku museli
ke své normální práci navíc odpracovat 2 hodiny denně.
V roce 1944 se zimní prázdniny protáhly až do 4. dubna. Žáci si pouze
2krát týdně přicházeli pro úkoly.
Budova měšťanské školy v Ivančicích byla zabrána pro vojenské
účely, a proto bylo po dohodě ředitelů zavedeno vyučování na směny v
němčické škole i pro děti z Ivančic. Trvalo jen krátce, protože v té době už
německá armáda musela ustupovat. Byly stále častější nálety, a proto bylo
16. dubna 1945 vyučování přerušeno.
13
18. dubna 1945 byly osvobozeny Ivančice a Němčicemi jen občas
projížděly kozácké hlídky. V okolních lesích se skupiny německých vojáků
snažily dostat do Rakouska.
Docházelo k častým přestřelkám a dělostřeleckému ostřelování obce a
okolí.
Dne 3. května 1945 po 21 hodině dopadla před budovu školy vzdušná
trhací mina a explodovala.
Budova školy byla vážně poškozena, okenní tabule byly roztříštěny,
venkovní okenní rámy byly rozlámány, byly vytrhány venkovní dveře a
skříně ve zdech tříd. Opadala omítka ze stropů. Některé příčky byly
poškozeny a bylo zdevastováno elektrické vedení.
Dne 9. května byla obec Němčice obsazena Rudou armádou. Během
několika dnů bylo přikročeno k opravám školy, většina místních řemeslníků
pracovala zdarma. Dne 24. června 1945 byla pořádána slavnost
znovuotevření obecné školy v Němčicích.
14
Poválečná léta
Ve starší školní budově z roku 1874 bylo povoleno zřídit mateřskou
školu. Na místo ředitelky zde nastoupila 1. října 1945 Anna Lišková.
Jaroslav Švehla působil na škole do roku 1948.
Dalším ředitelem školy se stal 1. prosince 1948 František Dočekal
a v následujícím roce bylo zahájeno jednání o sloučení školy letkovické
a němčické.
Vznikl nový školní obvod pro předměstí Němčice, Letkovice,
Alexovice.
V roce 1949/50 byla němčická škola organizována jako pětitřídní, se
šesti učebnami v Němčicích a Letkovicích.
V kronice je také zmíněn vznik pionýrské organizace v prosinci 1950.
Na škole působilo rodičovské sdružení, jehož prvním předsedou byl
Alois Haičman. Výbor a rodiče žáků pomáhali zejména finančními
prostředky k dalšímu vybavení školy.
Školní budova postavená v roce 1934, rekonstrukce po výbuchu miny
v r.1945
15
Druhá polovina 20. století
V roce 1952 byla ve škole vybudována školní jídelna se školní
družinou.
V roce 1958 se stává ředitelem Arnošt Kleibl, který předtím působil
jako učitel v Letkovicích.
Škola měla patronátní smlouvu s Mosilanou v Alexovicích a mohla
tedy využívat kulturního domu, kde v té době sehráli s žáky několik
divadelních představení.
Koncem 60. let poklesly počty dětí natolik, že se přestalo využívat
učeben v Letkovicích, z budovy se stal Společenský dům.
V roce 1969 nastoupil na místo ředitele Václav Procházka, za
jehož působení se začala v roce 1973 v akci „Z“ budovat přístavba školy.
Původní stará budova z roku 1884, kde byla po určitou dobu umístěna
mateřská škola, byla v roce 1980 připojena spojovací chodbou k novější
budově a byla zde umístěna školní družina.
V suterénu vznikly dvě šatny a přístavba měla dvě nové třídy. Současně
byla provedena nová elektroinstalace a topení v celé budově. Celá akce byla
dokončena k 1. 9. 1974
Ve spojovací chodbě vznikla pionýrská klubovna, které bylo
využíváno při mimoškolní práci s dětmi. V roce 1961 byl u řeky Rokytné
postaven stanový prázdninový tábor. Iniciátorem této akce byl MUDr.
Nešpůrek s manželkou, materiálně pomáhal závod Mosilana, Sdružení
rodičů, později JZD, Retex, Avia a Stavební strojírenství. Základna byla
rozšiřována, na práci se podíleli rodiče žáků, oddíloví vedoucí PO i učitelé.
16
Po roce 1968 převzala základnu Městská pionýrská skupina Ivančice,
po několika letech se opět vrátila do správy pionýrské skupiny při němčické
škole.
Skupinovým vedoucím byl v té době ing. Jiří Hadrava, který kolem
sebe dokázal vytvořit skupinu mladých lidí, již děti vedli k turistice, sportu,
ochraně přírody.
Pořádaly se putovní tábory, dále se budovala stanová základna.
V průběhu let se táborů zúčastnily stovky dětí nejen z Ivančic. Velké oblibě
se těšil každoročně pořádaný dálkový pochod Rešice-Ivančice, některé
ročníky byly organizovány jako noční pochod.
Dalším obětavým vedoucím skupiny byl ing. Roman Sládek. Později
byla na novém tábořišti zahájena stavba srubu.Pionýrská skupina vedle
stanového tábora organizovala také putovní a vodácké tábory.
Po roce 1990 byl inventář i celý majetek předán organizaci Junák
Ivančice.
Václav Procházka působil jako ředitel němčické školy do roku 1993,
tedy celých 24 let.
Učitelský sbor červen 1993: zleva Marie Večeřová, Jiřina Geidlová, Václav
Procházka, Milada Čechová, Libuše Holoubková
17
Nejnovější vývoj školy
Od 1. 7. 1993 byla na základě konkurzního řízení jmenována
ředitelkou školy Marie Magerová.
I. stupeň škol měl v tomto období pouze 4 ročníky. V němčické škole
bylo celkem 5 tříd - některé ročníky měly dvě souběžné třídy.
Od roku 1996 došlo ke změně ve výchovně vzdělávací soustavě a I.
stupeň má nyní 5 ročníků. Až do roku 2001 byly vždy některé třídy
souběžné. Souběžné třídy se po letech opět objevily až v roce 2012.
Po stránce vybavení školními pomůckami, které se až do roku 1992
dělo centrálně, byla škola na celkem dobré úrovni, po stránce technické
byly obě školní budovy, včetně hygienického zázemí,v horším stavu.
Vnitřní zařízení a provozní stav budov tehdy, stejně jako dnes,
financuje obec, a ta poskytuje také prostředky na provoz, údržbu a opravy.
Město v průběhu let věnovalo nemalé prostředky na zlepšení
podmínek vzdělávaní v němčické škole, kterou navštěvují děti nejen
z Němčic, ale také z částí Alexovice, Letkovice a Budkovice. Od roku 1993
proběhly postupně tyto opravy:
V r. 1994 - bylo vybudováno nové hygienické zařízení v novější
budově, protože staré bylo v nevyhovujícím stavu. Byly provedeny výměny
tabulí, opravy podlah ve třídách a výměna podlahových krytin
V r. 1995 - bylo započato budování plynové kotelny, do té doby byly
obě školní budovy vytápěny kotlem na tuhá paliva.
Starší budova, kde byla umístěna družina, byla celkově ve velmi
špatném stavu. Dle posudku statika šlo o havarijní stav a provoz družiny a
jídelny musel být provizorně umístěn do novější budovy za velmi
stísněných podmínek. Roku 1995 bylo započato s generální rekonstrukcí
celé budovy. Městu pod vedení starosty ing. Romana Sládka se podařilo
získat i dotaci na půdní vestavbu.
Město zároveň s rekonstrukcí budovy zrušilo školní kuchyni a jídlo se
zpočátku dováželo z Penzionu, později z nově vybudované jídelny Na
Brněnce.
18
V r. 1996 - byla dokončena rekonstrukce staré budovy, ale škola
mohla zatím využívat pouze jídelnu, protože v nově vzniklých prostorách
byly po dva roky umístěny tři třídy Základní školy TGM, Na Brněnce, která
rovněž procházela celkovou rekonstrukcí.
V r. 1998 - škola začala využívat opravenou budovu, ve které vznikly
krásné prostory pro dvě oddělení školní družiny, jídelnu, výdejnu obědů a
další 2 třídy, z nichž jedna byla využita pro výuku tělesné výchovy, protože
škola v 90. letech kvůli nevyjasněným vlastnickým vztahům TJ Sokol přišla
o možnost využívat Sokolovnu.
V roce 2001 škola přešla do právní subjektivity a v roce 2002 byly
pod ředitelství školy sloučeny MŠ Alexovice, ulice Tovární a MŠ
Němčice, ulice Ke Karlovu.
Vznikl nový subjekt s názvem Základní škola a mateřská škola
Ivančice-Němčice. Sdružuje nejen pracoviště základní a mateřské školy, ale
také školní družiny, školní vývařovny v MŠ Němčice a dvou výdejen
obědů. V MŠ Němčice se dnes vaří obědy pro všechna naše ostatní
pracoviště.
Budovy i vybavení mateřských škol byly v roce 2002 ve značně
neutěšeném stavu a musely projít v letech 2003 až 2012 postupně mnoha
opravami. Bylo nutné rekonstruovat podlahy, hygienická a sociální zařízení,
kuchyňské a sanitární prostory, které nyní odpovídají požadavkům
hygienických norem i norem EU.
Ve všech třídách muselo dojít k postupné obnově nábytku i dalšího
vnitřního vybavení, provedena byla rovněž výměna oken. Také zahrady
mateřských škol jsou zařízeny novými hracími prvky a pískovišti.
Ve školním roce 2001/2002 byla naše ZŠ v rámci projektu Internet
do škol vybavena 6 žákovskými a 1 učitelským počítačem a jedna z učeben
byla upravena na počítačovou učebnu.
V oblasti ICT vyvinula škola také vlastní iniciativu a
zpracováním projektu SIPVZ získala v roce z dotace MŠMT ČR na
léta 2005-2006 pro školu částku 320 000 Kč, ze které mohl být navýšen
počet PC v učebně ICT v základní škole na patnáct pracovních stanic.
Tato dotace umožnila zřídit i další pracovní stanice s připojením k
Internetu do všech kmenových učeben, mohly být zakoupeny další výukové
programy a počítači byly vybaveny obě mateřské školy.
V průběhu roku 2005-2010 proběhly další renovace budovy ZŠ
Němčice - zateplení pláště budovy a výměna oken v hlavní budově školy,
opravy podlah na chodbách a schodišti, renovace tabulí, opravy dveří,
vydláždění dvora a vybavení rekreačního prostoru pro činnost školní
družiny.
Průběžně se zlepšováním technického stavu budov se modernizovaly
učební pomůcky i vnitřní vybavení nábytkem tak, aby odpovídal novým
19
hygienickým normám, v učebně informatiky byla instalována interaktivní
tabule Smart Board.
Pro svou práci dnes škola plně využívá jak původní zrekonstruovanou
budovu z roku 1874, tak budovu z roku 1934 s přístavbou z roku 1974,
v níž je k dispozici 5 kmenových tříd a jedna učebna informatiky.
V roce 2009 až 2012 byla škola vybavena v dalších kmenových
třídách interaktivními tabulemi, které byly z části financovány městem,
z části z projektu vyhlášeného firmou ČEZ.
Na zlepšování vybavení pomůckami a knihami se podílejí sami žáci
v průběhu školního roku prostřednictvím sběru šípků, kaštanů, bylin,
pomerančové kůry i hliníku . Škole pomáhá také SRPŠ.
V letech 2011-2013 se škola zapojila do projektu EU Peníze školám.
Z tohoto projektu škola získala 772 000,- Kč, které byly použity na
tvorbu interaktivních výukových materiálů v oblasti ICT, přírodovědných
předmětů a cizích jazyků, dále pro zkvalitnění výuky v oblasti čtenářské
gramotnosti. Do projektu byly zapojeny všechny třídní učitelky spolu
s ředitelkou školy. V průběhu projektu bylo vytvořeno 336 výukových
materiálů, byly zakoupeny učební pomůcky – knihy pro společnou četbu,
výukový software, diaprojektory, demonstrační i jiné učební pomůcky.
Dalšího zkvalitnění i renovace se dostalo i vybavení v oblasti ICT sloužící
žákům i učitelům.
Škola má ve školním roce 2013/2014 121 žáků v 6 třídách prvního až
pátého ročníku a tři oddělení školní družiny.
Mateřské školy mají 4 třídy a 112 dětí.
20
Při škole je zřízena Školská rada. Pracuje ve složení: Ing. Ivana
Krejčová (zástupce zřizovatele), Mgr. Lucie Jelínková (za rodičovskou
veřejnost), Mgr. Renata Jalová (za pedagogickou veřejnost). Rada
projednává všechny důležité dokumenty školy.
V současné době má škola stabilní, plně aprobovaný pedagogický
kolektiv, disponuje nadstandardním vybavením v oblasti ICT. Její hlavní
předností je příjemná rodinná atmosféra, blízkost přírodních lokalit a klidné
okolní prostředí, které vyhovuje dětem mladšího školního věku .
Spojení s oběma mateřskými školami a vzájemná bezprostřední
spolupráce umožňuje bezproblémový přechod dětí z předškolního
vzdělávání do základní školy.
Výuka probíhá podle ŠVP pro ZV, ale škola integruje také žáky
s různými druhy postižení. Během roku zařazujeme celoškolní projekty,
které mají žáky vybavit především kompetencemi komunikativními,
sociálními a pracovními.
Od září 2012 škola opět může využívat pro výuku tělesné výchovy
tělocvičnu TJ Sokol Němčice.
Propojením s životem obce - jarním úklidem okolí školy,
vzpomínkovými slavnostmi u pomníků padlých v I.sv.válce u příležitosti
výročí vzniku ČSR, realizací projektů přírodní památka Pekárka, sběrovými
akcemi recyklovatelných surovin - se snažíme pěstovat u žáků vztah
k rodné obci a podporovat jejich občanské kompetence a vzbuzovat zájem o
prostředí, ve kterém žijí .
Spolupracujeme s ostatními školami v Ivančicích, se ZUŠ
A. Muchy, která zde má odloučené pracoviště hudebního a výtvarného
oboru, s Pedagogicko psychologickou poradnou, KIC a dalšími institucemi.
Zájmovou mimoškolní činnost organizujeme ve spolupráci se SVČ
Oslavany.
Pořádáme kulturní akce nejen pro rodičovskou veřejnost, ale
prezentujeme se i na akcích města a regionu. Každoročně se zapojujeme do
sportovních soutěží a pravidelně dosahujeme výborného umístění
v dopravní soutěži.
Pokud má škola možnost, zapojuje se i do různých dotačních titulů.
Například z dotace Jihomoravského kraje škola v roce 2007 získala
72 000,- Kč, které byly použity pro podporu environmentální výchovy a
díky těmto prostředkům se uskutečnil pětidenní pobyt žáků s programem
zaměřeným na náměty z oblasti ekologie, ochrany přírody, na znalost
postupu žáků při řešení krizových situací a na praktické postupy při
poskytování první pomoci. Prostředky umožnily i lepší vybavení učebními
pomůckami pro zmiňované oblasti.
21
Nadstandardní vybavení školy v oblasti ICT využíváme účelně nejen
pro žáky základní školy, ale rovněž děti z našich mateřských škol využívají
učebny informatiky a výukový software pro předškolní výchovu a kroužky.
Pro zkvalitnění výuky a přípravu žáků na vyučování má škola
zaveden informační systém Moodle, který umožňuje žákům dálkový
přístup z domova k výukovým materiálů, dává možnost procvičení učiva
formou testů, rodičům poskytuje informace o domácích úkolech a celé
pedagogické veřejnosti umožňuje sdílet výukové materiály vytvořené
v projektu EU peníze školám. Nejen naši pedagogové mají tedy přístup a
možnost využít celkem 336 příprav na hodinu, vytvořených většinou pro
interaktivní tabule. Materiály pokrývají všechny hlavní předměty napříč
všemi ročníky.
V průběhu prázdnin 2013 se našemu zřizovateli podařilo vyřešit
dlouhodobý problém s nevyhovujícími šatnami. Do přístavby město
investovalo přes 1 milion korun a mezi oběma budovami byly
přistaveny centrální šatny, vybavené šatními skříňkami. Prostředí i
provoz školy tím získal na kvalitě.
22
Počet tříd a žáků ve vybraných letech
rok
žáků
tříd
1873
86
1
1874
100
1
1875
103
1
1876
131
2
1877
148
2
1880
128
2
1885
137
2
1890
88
2
1910
123
2
1940
98
3
1945
62
2
Od roku 1949 byla sloučena škola v Letkovicích se školou v Němčicích.
rok
žáků
tříd
1950
177
6
1955
217
7
1960
186
7
1963
170
6
1972
112
5
1975
137
6
1980
156
6
1990
118
5 (I. stupeň má ročníky 1. až 4.)
1991
118
5
1993
103
5
1995
97
1996
117
6
1997
141
6
5 (změna ve výchovně vzdělávací
soustavě, I. stupeň ZŠ má ročníky
1. až 5.)
23
1998
142
5
1999
146
6
2000
134
6
2001
116
5
2002
120
5
2003
115
5
2004
105
5
2005
103
5
2006
104
5
2007
93
5
2008
94
5
2009
106
5
2010
110
5
2012
123
6
Ředitelé školy
Jan Vácha
1873 - 1891 (18 roků)
Antonín Tesař
1891 - 1905 (14 roků)
František Hejtmánek
1905 - 1924 (19 roků)
Jan Vojanec
1924 - 1939 (15 roků)
Jaroslav Švehla
1939 - 1948 (9 roků)
František Dočekal
1948 - 1958 (10 roků)
Arnošt Kleibl
1958 - 1969 (11 roků)
Václav Procházka
1969 - 1993 (24 roků)
Marie Magerová
1993- dosud ( 20 roků)
24
Učitelé a vychovatelé působící na škole od roku 1945
Jaroslav Švehla
1939–1948
Ladislav Horák
1945–1946, 1950–1951
Věra Chybová
1946–1948
Františka Kliková
1946–1954
Arnošt Kleibl
1949–1969
František Dočekal
1948–1958
Marie Kašpárková
1949–1950
Marie Pospíšilová
1949–1963
Marta Ryšková
1949–1950
Růžena Šnédarová
1949–1951
Růžena Hunešová
1952–1953
Ladislav Křístek
1952–1953
Miloslava Nováková
1953–1957, 1974–1975
Jiřina Sklenářová
1954–1957
Eva Čechová
1955–1967
Jaroslava Orlíková
1956–1968
Marie Burianová
1957–1960
Věra Moravcová
1957–1958
Blanka Potičná
1959–1975
Marie Večeřová
1958–1994 (36 let na zdejší škole)
Iva Hegerová
1959–1961
Milada Schildbergerová
1959–1975
Marie Machová
1964–1965
Bohumila Procházková
1963–1970, 1973–1986
Václav Procházka
Milan Pospíšil
1970–1971
Miroslav Chlachula
1971–1973
Jiřina Geidlová
Milada Čechová
25
Miroslava Nováková
Vychovatelka, 1975–dosud
Libuše Holoubková
Zdeněk Misbach
Učitel, 1982–1983
Marie Dostálová
Vychovatelka, 1977–1998
Zdena Zornová
Učitelka, 1995–1996
Pavla Rausová
Učitelka, 1995– 2012
Eliška Hudecová
Marie Večeřová
Lenka Faltýnková
Jarmila Kocábová
Andrea Krejčířová
Renata Jalová
Učitelka, 2000–dosud
Magdalena Pavlíková
Dana Kyselová
Vychovatelka, 2001–dosud
Libuše Smutná
Martina Grycová
Učitelka, 2003– 2004
Markéta Beránková
Učitelka, 2004– dosud
Drahomíra Smolíková
Učitelka, 2006–2007, 2010–dosud
Dagmar Káčerková
Eva Skálová
Asistent pedagoga, 2010
Diana Nováková
Asistent pedagoga, 2010– dosud
Božena Rajsiglová
Ladislava Dvořáková
Zdenka Adamová
26
A v družině bývá veselo…
Vychovatelka: "Musíš se zeptat tatínka, jestli to půjde opravit." Žákyně :
„Mamky. Taťka nic nedělá."
Žák: „Paní vychovatelko, to je váš muž?" „Ano." Žák: „Ale vůbec vám
není podobný."
Žákyně (nechce jíst polévku): „Mně se kývá zub."
Žák (vyvlékla se mu bavlnka z jehly): „Mně se to vykroutilo."
Žák: „Já si třeba spletu orla se sýkorkou."
Vychovatelka: „Nekoukej po ostatních a pracuj." Žák: "Já se na ně dívám
jen jedním okem a druhým se dívám sem."
Kluci se vytahují a žák trumfuje: „Já mám doma 5 medailí. Dvě za kolo,
dvě za skákání, dvě za běhání, dvě za..."
Žák: „Taťka mně slíbil, že se mnou zítra pojede na ryby, ale nejel."
Žák: (přitáhl si židličku k mému stolku): „Já si radši sednu sem, abych vás
měl po ruce."
Žák: „Já jsem si uměl zavázat tkaničky, ale pak jsem se to nějak odnaučil."
Žákyně: „Já za to nemůžu, můj taťka je fotbalista a já jsem celá po něm."
(právě byla vybita ve vybíjené)
Žákyně: „Já si věci chystám sama. To jen brácha musí mít pořád ocasa."
Žákyně (běží z kopce): „Pomoc! Zastavte mně nohy!"
Žák: „Když jsem se narodil, tak jsem byl starší než brácha, ale on mě potom
dohonil."
Vycházka na Malovansko: „Jak se jmenuje tato řeka?" Žák 1.třídy:
„Vltava."
Žákyně: „Tudy jsme jely s mamkou na kole. Až někam do Prahy."
Žák: „Já vám můžu donést hodně sněženek. My jsme si je vykáceli."
Žák: „Děda se jmenuje po taťkovi."
27
Vychovatelka: „Půjdeme na vycházku." Žákyně: „A jak? Pěšky?"
Žákyně (zkoumá pavučinu): „Ten pavouk tam není. Buď je mrtvej nebo
umřel na rakovinu."
„Kdo zná nějakého savce na K?" Žákyně: " Komár!"
První žákyně: „Já jsem rychlá." Druhá: „Já taky. Ale s baťohem jsem
pomalá jako šnek."
Žák 1.ročníku poprvé v jídelně ( reakce na ochranný bílý čepec): „Paní
kuchařka se asi bude vdávat."
Žákyně: „Já umím bruslit, jenom u toho někdy padám."
Dvě žákyně při hře na prodavačky: „Prodáváme penízky! Zadarmo!"
Žákyně (vysvětluje, co dělá na zemi): "Já jsem zakopla o kámen v botě a
upadla jsem."
Vychovatelka si potřebuje zapsat datum narození: „Kdy budeš mít
narozeniny?" Žák: „Zase až za rok."
"V bitvě u Lipan se setkali husité s kališníky a obě strany zahynuly."
Žákyně: „Paní vychovatelko, my si hrajeme na nemocnici. Terezka je paní
doktorka a vy jste narkóza."
Škola v přírodě, děti vaří čarovný lektvar a shání různé ingredience. Dívám
se jim přes rameno: „Co vám ještě chybí?" Žákyně: „Jakub" (někde pobíhal
a nepomáhal).
Škola v přírodě, žákyně: „Dneska mně každá noha voní jinak."
Škola v přírodě, po třech dnech, žákyně: „Paní učitelko, dneska vás konečně
cítím."(měla rýmu a nechala si nakapat nosní kapky).
Škola v přírodě, chlapecký pokoj, bodování, binec. Druhý den jsem klukům
pomáhala. Žák: „Paní učitelko, jestli to dneska bude zase jen za 3 body, tak
to jste nás zklamala." (nebylo)
Škola v přírodě, odpolední klid, učitelky sedí na schodech. Žák se mlčky
snaží mezi nimi protlačit: „Na něco jsi zapomněl. Vrať se, popřemýšlej a
potom to zkus znovu." (s dovolením). Přemýšlel, vrátil se a „Dobrý den".
28
Ke 140. výročí napsali…
Působil jsem jako ředitel školy v Němčicích 24 let. Vždy jsme se snažili
zlepšovat prostředí školy. Ve své době se budovalo především v akci „Z“,.
V 70.letech tak byly přistaveny dvě učebny a vznikla spojovací chodba,
která školu propojila s budovou, ve které byla školní družina. Celý tehdejší
učitelský sbor za sebou zanechal kus poctivé práce.
Těší mě, že vedení školy od roku 1993 navázalo na dobrou spolupráci
s městem a kdo jde kolem, musí si všimnout postupných oprav budov a
rozvoje školy. Ve škole se občas zastavím a mám radost, když vidím
přívětivé prostředí školy. Učitelský kolektiv dokázal, že děti chodí do školy
rády, všude je krása a já jim závidím, protože je vidět, kolik moderních
věcí dnes mohou všichni využít ve výuce.
Přeji učitelům, aby se jim v nelehké práci vždy dařilo a škola se i
nadále úspěšně rozvíjela.
Václav Procházka, bývalý ředitel školy
Je to už 12 let, co jsme nastoupili na Základní školu v Němčicích. Byl to
pro nás skok do neznáma, na který ovšem velice rády vzpomínáme.
Na všechny paní učitelky máme moc dobré vzpomínky, ale nejvíce věcí
jsme prožili s třídními učitelkami: R. Jalovou, M. Grycovou a
M. Beránkovou.
Tehdy se nám škola zdála obrovská, že by se v ní člověk ztratil a nyní po
dvanácti letech nás ty malinké stolečky a židličky rozesmívají.
Když se zmiňujeme o paních učitelkách, nemůžeme opomenout ani další
zaměstnance, bez kterých by to nebyla ta naše škola: v družině paní
Nováková a Kyselová, dobré obědy vydávaly paní Klásková a Jonášová,
v neposlední řadě také pan školník Novák, která nás vodil k zubaři na
společné kontroly a dodával všem dobrou náladu. Díky paní ředitelce
Magerové jsme si oblíbili vlastivědu a hlavně hudební výchovu.
Při nedávné prohlídce školy nás překvapily nové šatny a moderní podoba
interiérů.
Děkujeme za neopakovatelných 5 let života v letech 2001-2006.
Andrea Leflerová a Gabriela Jelínková
Když dojde řeč na téma Základní škola Němčice, vybaví se mi nejen bohaté
třídní zážitky, ale také naše výborná třídní učitelka Jarmila Kocábová, která
naši třídu převzala, když jsme nastupovali do 3. třídy, a která mi předala
mnoho znalostí v předmětech český a anglický jazyk, které zůstaly středem
mého zájmu dodnes.
Petra Husárová
29
Když si vzpomenu na základní školu v Němčicích, okamžitě se mi vybaví
spoustu zážitků, které jsem na téhle škole zažila. Hned první den ve škole se
nás malých dětiček ze školky, které nic neznaly, ujala mladá paní učitelka
Pavlíková, která byla velmi milá a přátelská. Hned jsme si ji oblíbily a do
školy jsme chodily rády. Mrzelo nás, když pak na konci první třídy musela
odejít na mateřskou dovolenou.
Ve třetí třídě jsme dostali jako třídní paní učitelku Kocábovou. Ze začátku
jsme se trochu báli, ale později se ukázalo, že obavy byly zbytečné a
pravděpodobně zažijeme báječné zbylé 3 roky. Měla nás ráda a my ji také.
Ve všem nám pomáhala a podporovala nás, i když jsme jí to občas zrovna
neulehčovali, vždy si zachovala klidnou hlavu a zastala se nás. Myslím si,
že škola v Němčicích mi dala velmi dobré základy a díky ní jsem odcházela
dobře připravená na druhý stupeň. Dodnes si pamatuji spoustu písniček,
například o vyjmenovaných slovech, kterými nám paní učitelka
zpříjemňovala učení.. Školu v Němčicích mám ráda, protože je rodinného
charakteru a člověk se zde díky milému prostředí a vstřícnosti zaměstnanců
cítil vždy dobře. Vybavuji si, že každé ráno, když jsme přišla do školy mě
s úsměvem na rtech vítala paní Jonášová se slovy:„Ahoj Míšo, tak už mám
pro Tebe to jahodové mlíčko, které máš nejradši“-starala se nám totiž o
svačinky.
Každému dítěti bych přála, aby si mohl projít takovou školou, jakou sem
prošla já a prožil pohodových a nezapomenutelných 5 let a měl proto dobrý
základ pro další studium.
Michaela Bisová
30
Slovo závěrem
Bylo velmi poučné číst zápisy z kronik a sledovat, jak mnoho námahy
bylo vynaloženo, aby škola vznikla a později k tomu, aby dostačovala počtu
žáků i nárokům doby.
Současná situace je v mnohém jiná. Obce mají rozhodnutí zda školu
zřídit či ne pouze ve svých rukou. Dostupnost základního vzdělávaní je
nyní naprosto samozřejmým požadavkem rodičů, ovšem starosti s náklady
na zřízení a udržení provozu školních budov ani dnes z obcí a měst nikdo
nesejme. Přitom náročnost požadavků na vybavení, zařízení a pomůcky jde
s duchem doby a je úměrně tomu také finančně nákladná.
Město Ivančice, které je zřizovatelem němčické školy, má ve své
působnosti ještě dvě velké, plně organizované školy a další menší školu
pouze s I.stupněm vzdělávání. Je tedy podle mne na místě poděkovat
jménem školy všem předchozím i současným představitelům města Ivančice
a ocenit jejich osvícenost, s níž se starají také o rozvoj menších škol
s lokálním dosahem, jako je ta naše.
V dnešní rychle se rozvíjející a měnící se společnosti se stupňují
požadavky na to, co současní žáci mají umět zvládat, v čem se mají
orientovat, co je má škola naučit. Velkou odpovědností učitele je vybrat
z toho kvanta požadavků základy, které má žák mít, aby na nich mohl dál
stavět, aby je mohl podle svých schopností a možností rozšiřovat, a
především aby začal chápat vzdělání jako cestu k tomu, čeho chce v životě
dosáhnout.
Učitelovou dnešní rolí není jen být člověkem vzdělaným ve svém
oboru, současně by měl být obdařen schopností a snahou motivovat žáky
k tomu, aby se jim touha po vzdělání stala potřebou.Toto považuji za
nejtěžší úkol v práci učitele. A sebelepší pedagog nemůže být v této snaze
úspěšný, pokud není podporován rodinou a společností.
Velmi pěkně to vyjádřil bývalý ministr školství profesor Petr Piťha ve
svém projevu v Parlamentu 20. 4. 1993: „Žádné peníze nastrkané do
vybavení a chodu škol nevyváží výchovný vliv všeobecného prostředí,
v němž děti vyrůstají. Marná bude snaha sebelepších učitelů, když všude
jinde než ve školách uvidí děti špatné příklady jednání.“
Z tohoto důvodu se snažíme být komunitní školou, místem, kde se
rodiče, žáci i učitelé setkávají nejen na třídních schůzkách, kde učitelé
zjišťují názory rodičů na průběh a kvalitu vzdělávání. Stejně důležité jako
poskytovatt kvalitní vzdělávání jsou pro nás i dobré vzájemné vztahy mezi
žáky, klima tříd a názory žáků samých.
Přeji si, aby naše škola nadále vzkvétala v péči našeho zřizovatele i
díky snaze nás všech zúčastněných.
Celý pedagogický kolektiv bude nadále, stejně jako dnes, usilovat o
vlastní zdokonalení v umění motivovat žáky k cestě za vzděláním, o důvěru
31
rodičů a dobrou spolupráci s nimi. Naší snahou bude naplňovat motto
našeho Školního vzdělávacího programu Otevřená cesta : „Pro život, ne pro
školu se učíme“, aby žáci z naší školy skutečně odcházeli s dobrými
základy pro další studium a život.
Mgr. Marie Magerová, ředitelka školy
32

1 Úvodem - ZŠ Němčice

Transkript

Podobné dokumenty