PDF soubor ke stažení

ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ JANA KALVODY
LIBOROVA 14, 169 00 PRAHA 6, TEL.+420 233351810, +420 233351812, FAX : +420 233351804, E-MAIL : [email protected]
_______________________________________________________________________________________
Policie České republiky
Útvar odhalování korupce a finanční kriminality
Odbor řízení, odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality
oddělení odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality
170 89 Praha 7, Strojnická 27
k ČTS : ...
Vážený pan
…
policejní komisař
V Praze dne 30.12. 2004
Věc : stanovisko společnosti Diag Human, a.s. k žádosti o zproštění mlčenlivosti rozhodce.
Vážený pane policejní komisaři,
dovolte sdělit, že společnost Diag Human, a.s. mne pověřila sdělením stanoviska k Vašemu přípisu ze
dne 7.12. 2004, doručenému do sídla společnosti dne 18.12. 2004. Má plná moc k zastoupení
společnosti v rozhodčím řízení je založena v rozhodčím spise.
Tímto přípisem žádáte o to, aby společnost zprostila rozhodce ve věci žaloby proti České republice o
náhradu škody jeho zákonné povinnosti mlčenlivosti. Žádost odůvodňujete postupem dle ust. § 158
odst.3 tr.ř.; k tomuto postupu uvádíte následující důvody, jež pro účely tohoto stanoviska dovolte
rekapitulovat :.
1.
Policejní orgán zjistil důvody, opodstatňující podezření, že
-některá vyjádření,
-listinné dokumenty předkládané stranami,
-vypracované znalecké posudky, předávané rozhodčímu senátu v řízení,
by měly obsahovat vědomě nepravdivá tvrzení a fakta
• jednak o skutečnostech, významných pro rozhodnutí rozhodců pro posouzení skutečných
důvodů přerušení spolupráce mezi žalobcem a dánskou společností Novo Nordisk při
dodávkách a zpracování krevní plazmy z České republiky,
• jednak o skutečnostech významných pro stanovení výše škody a ušlého zisku.
Z dalšího je zcela zřejmé, že z výše uvedených hledisek hodláte vést šetření výhradně žalobce, nikoli
osob, jednajících v souvislosti s uvedeným sporem za Českou republiku.
Vyrozumíváme, že základem postupu dle ust. § 158 odst.3 tr.ř. jsou skutkové okolnosti, zakládající
podezření, že jak vyjádření, podaná ve sporu společností Diag Human, tak jí předložené listinné
důkazy, či znalecký posudek ( byl předložen pouze jeden ) obsahují vědomě nepravdivé skutečnosti ze
strany osob, jednajících za Diag Human; v případě znaleckého posudku patrně ze strany znalců.
2.
Společnost Diag Human považuje za nezbytné vyjádřit se obšírněji
1. k důvodům svého stanoviska k požadavku na zproštění mlčenlivosti rozhodce,
2. ke skutkovým okolnostem , vývoji a aktuálnímu stavu sporu o náhradu škody mezi žalobcem
Diag Human, a.s. a Českou republikou,
3. k ústavním a procesním souvislostem šetření podle trestného řádu, přičemž předmětem šetření
je postup procesního protivníka právě v tomto – nerozhodnutém - sporu.
Dále považuje Diag Human za potřebné se podrobněji vyjádřit k procesnímu postupu České republiky,
ale i k mimoprocesním postupům proti společnosti Diag Human.
Považuje za nutné identifikovat a rekapitulovat kroky, jež vůči němu volí Česká republika ve zřejmé
souvislosti s uvedeným sporem. Považuje uvedenou rekapitulaci za uvedení nezbytného kontextu,
v němž je vedeno aktuální policejní šetření.
Vyslovuje předpoklad, že formálním důvodem jeho zahájení jsou nepravdivá tvrzení České republiky
či dokumenty nepravdivého obsahu, jež byly osobou či osobami, jednajícími za Českou republiku ve
sporu o náhradu škodu či v souvislosti s ním, sděleny či předány orgánům činným v trestním řízení.
Je li tento předpoklad správný a jsou li orgány činné v trestním řízení informovány vyšetřovací komisí
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, upozorňuje se na okolnost, že šetření této komise
nebylo ukončeno, nebyly v něm provedeny všechny dostupné důkazy a zejména nebyl provedeny
žádné důkazy navržené společností Diag Human. Komise však byla o existenci těchto důkazů
informována a její eventuální trestní oznámení ( zde čerpáme z veřejných informací předsedkyně
komise ) by bylo jen dalším důkazem již zjevné zaujatosti jejího postupu.
I.
Společnost DH považuje za nutné k odůvodnění svého stanoviska k Vašemu požadavku podat
následující sdělení a již v úvodu upozorňuje Českou republiku na tyto souvislosti :
• Policejní šetření se zabývá odpovědností osob jednajících za obchodní společnost, jež žaluje
Českou republiku o náhradu škody. Česká republika tedy vyšetřuje odpovědnost svého
žalobce v civilním řízení postupy trestního řádu.
• Předmětem vyšetřování je pravdivost jeho tvrzení v řízení o náhradu škody a pravdivost jím
předložených – či v budoucnu předkládaných - důkazních prostředků v obchodněprávním
sporu, v němž nebylo ještě rozhodnuto.
• Policejní šetření je zahájeno ( ve smyslu ust. § 158 odst.3 tr.ř. ) šest let poté, co bylo o
odpovědnosti České republiky za škodu na majetku žalobce pravomocně rozhodnuto a
takovým rozhodnutím je Česká republika vázána, neboť je závazné pro všechny její orgány (
ust. § 159a odst.4 občanského soudního řádu ). Je zahájeno poté, co od roku 1992 Policie
České republiky opakovaně šetřila odpovědnost týchž osob a kdy se podezření ukázala
nepodložená.
• V tomto řízení je postavení žalobce a žalovaného rovné a obě strany jsou stejně odpovědny za
výsledek řízení v míře, v níž uspějí se svými tvrzeními a svoji důkazní iniciativou. Při této
procesní aktivitě jsou obě strany povinny postupovat podle zákona a je li jedna strana řízení
státem, je mu zakázáno využívat této přirozené nerovnosti ( judikatura Evropského soudu
označuje tento princip jako „rovnost zbraní“; níže ). Tento zákaz je stanoven ústavou a
mezinárodními úmluvami o lidských právech, jimiž je žalovaná Česká republika vázána a
žalobce – Diag Human – požívá v tomto směru mezinárodní ochrany včetně soudní.
• Policejní šetření je zahájeno vůči žalobci za situace, kdy – s ohledem k více než ročnímu
šetření téhož orgánu ve „věci Diag Human“ – musí být orgánům činným v trestním řízení
známo, že Česká republika do výše uvedeného ústavního práva žalobce již účinně zasáhla
protiprávními jednáními. Jiný orgán, nadaný ze zákona vyšetřovacími pravomocemi –
vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny - vyšetřuje otevřeně jednostranně a zaujatě, když
vyslýchá téměř bezvýjimečně svědky ze strany České republiky, odmítá provést jako důkazy
svědectví a dokumenty, nabídnuté společností Diag Human, ač tyto dokumenty nemá
k dispozici a jsou zcela podstatné pro vyšetření věci ( jednací řád Vyšetřovací komise vydaný
na základě zákona komisi ukládá v čl. 5. : „Komise postupuje při vyšetřování tak, aby byl
zjištěn skutečný stav věci, z něhož by mohla při rozhodování vycházet. Komise zjišťuje se
stejnou pečlivostí všechny okolnosti vyšetřované věci a k jejímu objasnění provádí důkazy z
vlastního i jiného podnětu.“). Komise dále :
a) pokouší se vyslýchat rozhodce v této věci, aniž by požádala obě procesní strany o zproštění
mlčenlivosti, tedy v rozporu se zákonem ( zdroj : Podrobná průběžná zpráva komise ), čímž
zasahuje do nezávislosti rozhodování,
b) přesahuje svým postupem svoji pravomoc a namísto šetření postupu obou stran sporu otevřeně
podporuje ve sporném řízení Českou republiku tím, že ji poskytuje informace z šetření, jež
jsou v režimu zákonné mlčenlivosti,
a) vyhledává svědky pro druhou procesní stranu, umožňuje jedné procesní straně, aby ze
shromážděných důkazů vybrala ty, jež svědčí její procesní pozici; zve tyto svědky k jednání
jménem komise a asistuje výslechu těchto svědků druhou stranou s tím, že svědky ujišťuje, že
svědčí před „neutrálním orgánem“( záznam o výslechu svědka Larsena ze dne 2.7. 2004 ).
b) předává druhé procesní straně dokumenty, předané komisi společnosti Diag Human , o nichž
je povinna zachovat zákonnou mlčenlivost, a využít je pouze k výkonu své pravomoci
k procesnímu využití ve sporu o náhradu škody ( záznam o výslechu svědka Jensena ze dne
28.6. 2004; dokumentem je potvrzení auditora o úplném vypořádání závazků Diag Human
vůči NovoNordisk ke dni 1.12. 1992 ).
Policejní šetření je tedy vedeno žalovanou Českou republikou proti žalobci již zřejmě v souvislosti
s jejím neúspěchem ve sporu o náhradu škody a znamená další protiústavní zásah do práva žalobce
na spravedlivý proces, směřující proti právu žalobce prokazovat podstatné okolnosti ve sporném
řízení, proti jeho právu na nezávislost rozhodování ve sporu, což tendence – jak vyšetřovací
komise, tak orgánů činných v trestním řízení – vyslýchat rozhodce pro výkon jejich pravomoci a
posuzovat rozhodčí spis, evidentně znamená.
Diag Human se počínaje rokem 2003 opakovaně ohrazuje vůči mimoprocesním postupům
žalované české republiky, jež vůči České republice dokládá, bez jakéhokoli účinku.
II.
K ústavnímu a procesnímu kontextu sporu o náhradu škody a policejního šetření.
1.
Povaha rozhodčího řízení. Spor mezi společností Diag Human a Českou republikou o náhradu škody
je veden v rozhodčím řízení ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb.
Rozhodčí řízení podle zákona č.216/1994 Sb. je řízením, v němž se vykonává soudní moc; ve smyslu
ústavy soudní moc je složkou státní moci (ve smyslu ust. čl.2 Ústavy).
Děje se tak na základě zákona, jenž je normou decentralizační v tom smyslu, že stanoví podmínky, za
nichž státní moc, zde výkon soudnictví, je přenesena na rozhodce. Na povahu rozhodčího řízení
dopadá ust. čl.36 odst.1 Ústavy, podle něhož je na tutéž úroveň postaveno právo každého na soudní
ochranu, zásadně sice u nezávislého a nestranného soudu, avšak „ve stanovených případech i u jiného
orgánu“. Je nepodstatné dále argumentovat, zda rozhodci, či rozhodčí senát je orgánem ve smyslu
tohoto ustanovení; vyslovuji stanovisko, že v tomto smyslu ano.
Podstata decentralizace spočívá v zákonném přenesení pravomoci státu na jiný subjekt. Na povaze této
moci se však nic nemění, tedy ani nic na jejích ústavních atributech. Konsekventně tomu je pak
konečný rozhodčí nález z hlediska formální i materiální stránky roven obdobnému výroku soudnímu a
působí erga omnes ( ust. § 159a o.s. ř. ) .
Z týchž důvodů jsou i ve vztahu k rozhodčímu řízení účinné veškeré ústavní záruky nezávislosti
rozhodování, jak jsou kodifikovány ústavou i mezinárodními smlouvami ve smyslu čl.10 ústavy
(v této souvislosti zejména Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách). V zákoně o
rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů je tento princip, pokud jde o nezávislost rozhodování
vyjádřen v ust. čl.36/1 Ústavy a § 1 zákona č.216/1994 Sb.
S ohledem pak k principu dělby mocí a ust. čl. 79 ústavy a čl.2/2 Listiny základních práv a svobod je
nepřípustné, aby ostatní moci, včetně ovšem výkonné, zasahovaly do výkonu moci soudní. Platí to
ovšem i pro případ, kdy stranou (zde) rozhodčího řízení je stát; stát sám je mocenskou organizací a
v tomto smyslu existují zvýšené meze regulace, zejména výkonné moci; zde je s pravomocí výslovně
regulováno překročení i zneužití této pravomoci.
2.
Zásada projednací. Novela občanského soudního řádu zákonem č. 171/1992 Sb. přinesla zásadní
změnu v odpovědnosti účastníků za výsledek řízení. Do této doby soud rozhodoval podle tzv. zásady
materiální pravdy, což ve svém důsledku znamenalo povinnost soudu rozhodnout na základě
skutečného stavu věci, který musel soud z úřední povinnosti zjistit co nejúplněji. Za výsledek
řízení tedy nesl v podstatě odpovědnost sám soud.
Podle stávající úpravy je sporné řízení ovládáno zásadou projednací, která znamená přenesení
odpovědnosti za výsledek řízení na samotné účastníky. Je již zásadně věcí účastníků řízení, aby
uvedli skutková tvrzení (vylíčili skutek, na základě kterého právo uplatňují) a k prokázání těchto
tvrzení aby označili potřebné důkazy. Soud již nemá v řízení sporném povinnost pátrat po dalších
důkazech, než které mu účastníci označili. Tyto změny se odrážejí zejména v ust. § 120, odst. 3 o.s.ř.
a rovněž v ust. § 153, odst. 1 o.s.ř.
Zásadní význam má § 120, odst. 3 o.s.ř., podle kterého jestliže nejde o řízení uvedená v odstavci
druhém tohoto ustanovení (jde o řízení, která lze zahájit i bez návrhu a některá další zde uvedená
řízení), může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy případech, kdy potřeba jejich
provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Jestliže však účastníci neoznačí
důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů,
které byly provedeny. Podle zmíněného ust. § 153, odst. 1 o.s.ř. rozhoduje soud na základě
skutečného stavu věci, jak bylo uvedeno výše.
Aby tedy mohl žalobce v řízení sporném uspět, musí ke svým skutkovým tvrzení, navrhnout
takové důkazy, ze kterých by soud mohl po jejich provedení a zhodnocení učinit závěr, že žalobce
má právo, jehož uspokojení se v řízení domáhá. Pokud žalobce potřebné důkazy neoznačí, znamená
to, že neunesl tzv. důkazní břemeno a soud nemůže žalobě vyhovět a zamítne ji. Odpovědnost
účastníka řízení spočívá tedy ve výsledku, jehož v řízení dosáhne.
Aby mohl účastník řízení dostát své odpovědnosti za jeho výsledek, je oprávněn postupovat
autonomně ve své důkazní iniciativě.
III.
Ústavní právo na spravedlivý proces.
1.
Pramenem ústavní úpravy tohoto práva je jednak Listina základních práv a svobod, jednak
mezinárodní úmluvy o lidských právech; zde Evropská úmluva, čl. 6.
Předmětem ochrany těchto norem je chránit nezávislost a nestrannost soudního rozhodování. Důraz na
tento princip v situaci, kdy jednou ze stran řízení je stát sám, je evidentní a tak byla také posouzena
Evropským soudem již v několika případech. Evidentnost zvýšeného důrazu na toto právo je dána tím,
že stát je sice ve sporném řízení roven druhé straně sporu, ale zároveň jde o suverénního nositele
veškeré moci na svém území, tedy i moci výkonné a represivní.
K tomu z rozhodnutí Evropského soudu v části, uvedené titulkem „(f) rovnost zbraní“ :
„Judikatura ( na rozdíl od formulace této zásady v textu Úmluvy, poznámka Diag Human ) však
rozšířila působnost principu, že každá strana v řízení musí mít rovnou příležitost předložit svůj
případ a žádná z nich nesmí být podstatně zvýhodněna rozhledem ke svému protivníku, na celou
sféru článku 6.
Tato zásada byla poprvé zformulována Evropskou komisí ve zprávě z r 1963 ke causám Pataki a
Dunshirn v. Rakousko, kde byl článek 6 porušen tím, že obžalovaní nemohli být zastoupeni - na rozdíl
od prokurátora - při neveřejných jednáních odvolacího soudu.
Zásada "rovnosti zbraní" platí ovšem i v občanskoprávním řízení,jak potvrdil Evropský soud např. v
cause Feldbrugge (týkající se dávek sociálního pojištění), kde navrhovatelce nebyla dána
příležitost seznámit se se spisem a vznášet námitky proti argumentům druhé strany.“
Citované rozhodnutí posuzuje jako rozhodující takové nuance, jako je rovná možnost seznámit se se
všemi argumenty protistrany, či nepřítomnost při neveřejném řízení.
Pokud stát jako rovný účastník sporu navíc aktivně zahajuje proces, jenž má posuzovat důkazy, dříve
či v budoucnu předložené ve sporu a tím se seznámit se všemi důkazně významnými skutečnostmi,
jimiž disponuje druhá strana sporu, jde o zásah do tohoto práva nesrovnatelně citelnější.
2.
Cílem žádosti orgánů činných v trestním řízení je přístup do rozhodčího spisu v neskončeném
rozhodčím řízení. kde stranou řízení je stát.
Znamená požadavek, aby se společnost Diag Human vzdala, krom práva na důvěrnost údajů o sporu,
zejména základního procesního práva v rozhodčím řízení, jež požívá stejné ústavní ochrany jako řízení
soudní, tedy práva na autonomní procesní postup při prosazování svého nároku. To je zkladní obsah
práva na spravedlivý proces, stejně jako nezávislost rozhodování.
Policie hodlá šetřit důkazy v rozhodčím řízení; tytéž důkazy, jež dílem posoudil a dílem bude
posuzovat orgán soudní moci k tomu kompetentní.
Odpovědnost za důkazní situaci má však krom žalobce i žalovaný, ten však musí postupovat
prostředky práva civilního. Je porušením práva na spravedlivý proces, pokud stát hodlá kompenzovat
svoji důkazní nedostatečnost či neúspěch trestním postupem proti žalobci v obchodím sporu. Nemluvě
o situaci, kdy jakákoli důkazní aktivita státu objektivně nemůže zprostit stát odpovědnosti, protože jí
svým protiprávním jednáním skutečně založil.
Policejní šetření téhož, o čem je veden neukončený rozhodčí spor znamená, že žalobce by přestal být
autonomní procesní stranou; nemohl by svobodně dále rozhodovat o tom, jaké důkazy a v jaké fázi
řízení předloží. Znamenalo by to ovšem podstatnější zásah do práva na spravedlivý proces –
v neskončeném řízení by se zásadně omezilo jeho právo i povinnost dokazovat tím, že by tak mohl
činit s asistencí policie – orgánu protistrany, či minimálně tak, že by druhá strana sporu byla předem
informována o budoucím důkazním postupu žalobce. Uvažujeme li dále : orgán činný v trestním řízení
přirozeně hodnotí důkazy v průběhu svého šetření a na základě toho se rozhodují o využití svých
pravomocí. Je zcela přirozenou situace, kdy orgán činný trestním řízení dospěje k názoru, že ke svému
postupu potřebuje právě ten originál dokumentu, který bude žalobce chtít předložit v řízení a vyzve jej
k vydání dokumentu. O dalších – důraznějších - prostředcích podle trestního řádu to platí obdobně.
3.
Je zásahem do tohoto práva, pokud stát jako strana sporu, veřejně odmítá závaznost již pravomocných
rozhodnutí, veřejně zahajuje proti procesnímu odpůrci policejní šetření. Protože stát je krom jiného i
mocenským subjektem, je uvedené protiprávním nátlakem zejména rozhodující autoritě – soudní
moci.
Vůči tomu se DH vícekrát ohradil; bezvýsledně.
Závěr :
Diag Human na uvedené upozorňuje. Policejní šetření – zejména za okolností dále uvedených –
nemůže zbavovat účastníka občanskoprávního řízení jeho procesních práv a také ne volby, jak unese
zákonem stanovenou povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Již zahájení postupů trestního řádu –
evidentně k podnětu strany sporu, tedy České republiky proti druhé straně sporu - má li přimět
druhou stranu neskončeného řízení k předkládání dokumentů, týkajících se sporu, je zásahem do
práva na spravedlivý proces.
Tímto postupem by byl účastník civilního řízení nucen nejen předložit dokumenty, jež mohou sloužit
jako důkazy v občanském soudním řízení, ale policejní orgán hodlá takové dokumenty skutkově a
právně posuzovat a to
1. v části, kde je ve smyslu ust. § 159a /4 o.s.ř. rozhodnutím vázán, tedy má jít o jakýsi přezkum
pravomocného rozhodnutí, k čemuž mu chybí pravomoc, ale i
2. v části dosud neskončené, což evidentním porušením procesních práv strany civilního řízení
je.
IV.
Některé mimoprocesní postupy žalované České republiky
Bylo již uvedeno, že Česká republika během sporu zasahuje do ústavního práva společnosti Diag
Human na spravedlivý proces. Přes četná ohrazení tyto tendence trvají a policejní šetření nemůže než
být chápáno jako postup v téže tendenci.
1.
Především jde o veřejnou kampaň. kdy ústavní představitelé státu odmítají z principu zákonem
upravené rozhodčí řízení a dovozují jeho nižší statut, než má řízení soudní; příčiny neúspěchu ve sporu
spojují – bez jakýchkoli argumentů – pouze s tímto faktem. Takové prohlášení je v rozporu se
zákonem, stejně jako v rozporu s ústavním slibem člena vlády. Zasahují tak mocensky do nezávislosti
rozhodování, neboť vůči protistraně i vůči rozhodčímu senátu veřejně demonstrují neochotu
respektovat výrok moci obdobné moci soudní.
Dále jde o bezprecedentní odmítání závaznosti pravomocných rozhodčích nálezů veřejnými výroky
představitelů výkonné moci. Prohlášení ministryně zdravotnictví na půdě Poslanecké sněmovny o tom,
že „žádný státní orgán nerozhodlo příčinné souvislosti škody vzniklé žalobci a postupu státu“ – poté,
co přezkumný rozhodčí senát právě o tom rozhodl a Vrchní soud v Praze potvrdil jeho pravomoc ve
věci rozhodnout, - je flagrantním verbálním porušením ústavy a formou nátlaku na protistranu i
rozhodčí senát.
2.
Připomínají se – neboť na všechny byla Česká republika již upozorněna - další protiprávní postupy
České republiky, zasahující do práva na spravedlivý proces žalobce a znamenající přímé a protiprávní
zásahy do sporného řízení:
• předseda vlády ( žalované České republiky ) si v květnu 2003 nechal poskytnout právní službu
bývalým advokátem žalující společnosti, ač ten tímto postupem porušil zákon ( zákon o
advokacii ) a předseda vlády – Česká republika - stal se tak podílníkem na deliktu jiného,
• vyšetřovací komise, bez ohledu k zákonné povinnosti mlčenlivosti – i Vámi zmíněné - a
zákazu výslechu rozhodců, předvolala k výslechu dva z rozhodců v této věci ( zdroj:
Podrobná průběžná zpráva komise);
• předsedu představenstva žalobce kontaktovali dva příslušníci BIS ( vykázali se služebními
průkazy ) krátce po doručení prvého mezitímního rozhodčího nálezu ve sporu v roce 1997 a
při dvou schůzkách naléhavě doporučovali, aby vzal zpět žalobu vůči České republice s tím,
že v opačném případě budou šetřeny a zveřejněny věci, jako obchod se zbraněmi, drogy a –
tehdy blíže neurčené - jiné problémy. Přinejmenším zveřejnění se tyto dezinformace dočkaly
v opakovaných systematických kampaních. Společnost Diag Human upozornila písemně na
tento protiprávní nátlak Českou republiku ( vedení Poslanecké sněmovny a ministra
zdravotnictví ) s uvedením dat schůzek a jmen, jimiž se příslušníci BIS prokázali; v případě
druhé schůzky s uvedením svědka jednání, bez jakéhokoli výsledku.
• předsedkyně vyšetřovací komise poslanecké sněmovny překročila svoji pravomoc – a patrně i
zneužila - tím, že ač jejím základem a mezemi je šetření postupu státu, osob a subjektů ve věci
Diag Human, obstarala pro jednu stranu sporu dokumenty s tím, že slouží k vyšetření věci
komisí a tyto dokumenty a informace předala jedné straně sporu pro procesní využití.
• Česká republika otevřeně vyslovila pohrůžku trestním stíháním vůči členům rozhodčímu
senátu, což senát konstatuje v odůvodnění částečného rozhodčího nálezu
• předsedkyně komise poté, co jí z vlastní iniciativy společnost Diag Human předala dne 17.6.
2004 vlastní účetní auditovaný dokument, prokazující, že veškeré závazky Diag Human vůči
Novo Nordisk byly přesně ve lhůtách splatnosti uhrazeny k 1.12. 1992, tento dokument
předala v rozporu se svoji pravomocí i zákonnou povinností mlčenlivosti České republice –
Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových – jako straně sporu. Prokázáno záznamem
o výpovědi svědka Larsena, jemuž zástupce Úřadu předestřel tento dokument již dne 2.7.
2004. Česká republika –vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny je krom odpovědnosti ze
porušení zákonné povinnosti mlčenlivosti a zneužití pravomoci odpovědna i ze zásahu do
rozhodčího řízení a porušení – ústavní - zásady rovnosti stran.
V.
Nepřiměřenost zproštění mlčenlivosti z hlediska trestního řádu
Vzdání se práva na mlčenlivost České republiky vůči orgánům činným v trestním řízení.
1.
Zásada přiměřenosti. Byli již uvedeno, že policejní šetření je vedeno postupy podle trestního řádu.
Jednou ze základních zásad trestního řízení je i zásada přiměřenosti postupu orgánů, v něm činných.
Ust. § 2 (4) trestního řádu : „Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v
trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením
práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o
lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů
trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných
případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení ( zdůrazněno
Diag Human ) . K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním
řízení nepřihlížejí.
Tato zásada znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny zasahovat do sféry ústavních
práv stran tohoto sporu jen v míře nezbytné. Prolomená zásady mlčenlivosti rozhodců není k účelu,
Vámi uvedenému, nezbytné.
2.
Rozhodčí řízení, jež je předmětem šetření, je mimo jiné vedeno v písemné formě . Platí, že veškerá
podání – včetně kupříkladu návrhu na přezkoumání rozhodčího nálezu – musí strana sporu adresovat
druhé straně. Všechna podání, všechna tvrzení v tomto sporu, mají k dispozici obě strany sporu.
Z toho plyne, že Česká republika – orgán činný v trestním řízení – má k dispozici veškerá relevantní
tvrzení Diag Human a veškeré informace o listinných důkazech, předložených touto stranou; má
k dispozici jediný společně předložená znalecký posudek včetně příloh – podkladů; neboť veškeré tyto
informace a dokumenty má v držení táž Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových.
3.
3.1. K již zmíněnému právu obou stran na důvěrnost informací o sporu jen dodáváme, že Diag Human
sám již podstatné informace o sporu zveřejnil a je ochoten dále tak učinit v rozsahu, v němž byly
podání a dokumenty do rozhodčího spisu podány– tedy s výjimkou těch, jež má k dispozici, a o nichž
se sama rozhodne, zda je předloží či nikoli.
Česká republika jako strana sporu, je zcela oprávněna nahlížet do rozhodčího spisu bez jakéhokoli
omezení, včetně pořizování kopií dokumentů, jež spis obsahuje. Doporučuje se pozornosti orgánů
činných v trestním řízení fakt, že Česká republika nahlédla do rozhodčího spisu naposled dne 29.6.
1998.
Nahlédnutím do rozhodčího spisu tedy Česká republika může mít k dispozici úplnou kopii spisu. Nic jí
nebrání předat takovou kopii Policii České republiky. Především jí v tom nebrání smluvní závazek
mlčenlivosti, sjednaný Smlouvou o společném postupu přesto, že Česká republika veřejně šíří tento
právní mýtus.
3.2. Vzájemný závazek mlčenlivosti o okolnostech sporu byl stranami ujednán z podnětu České
republiky.
Poté, co Česká republika počala dezinformovat veřejnost, Diag Human učinil následující kroky ke
zrušení tohoto vzájemného závazku:
• dne 17.4.2003 doručil ministryni zdravotnictví MUDr.Součkové dopis, jehož obsahem je
krom jiného návrh na společné informování veřejnosti o okolnostech sporu.
• dne 22.4.2003 prostřednictvím právního zástupce sdělil, že neprodleně učiní písemný
návrh dohody, jímž se strany vzájemně zprostí povinnosti mlčenlivosti.
• Dne 28.4.2003 doručil ministerstvu zdravotnictví (a současně do sekretariátu ministryně
MUDr.Součkové ) návrh dohody, jež obsahuje zrušení dříve sjednané vzájemné
povinnosti mlčenlivosti.
Pouhým přijetím tohoto návrhu by byla povinnost mlčenlivosti, sjednaná mezi stranami sporu,
zrušena. Do dnešního dne nebylo ani mně, ani společnosti Diag Human, a.s. takové přijetí doručeno;
paní ministryně Součková se ani jinak k tomuto návrhu nevyjádřila.
V průběhu roku 2003 zahájila Česká republika soudní spor o určení neplatnosti tohoto závazku a
nereagovala na výzvy Diag Human ke zrušení závazku dohodou; výzvy byly opakovaně sdrhovány
všem ministrům zdravotnictví. a všem členům vlády.
V soudním sporu byla Česká republika neúspěšná; k jejímu dovolání ji poučil Nejvyšší soud, že
soudní řízení je místem pro rozhodování věcí praktického života a nikoli pro zmnožování zbytečných
sporů.
Z odůvodnění rozhodnutí ÚOHS ze dne 11.11. 2994 se zjišťuje, že, že materiály o sporu zařadila
ministryně zdravotnictví do utajeného režimu. Vyšetřovací komise poslanecké sněmovny sdělila
žalobci, že ministerstvo zdravotnictví odmítá předat komisi materiály o sporu s poukazem na utajený
režim a smluvní závazek mlčenlivosti; stejně se vyjádřila předsedkyně komise veřejně s tím, že tato
skutečnost komplikuje vyšetřování ( Právo, 3.4. 2004 ).
Diag Human vyslovuje názor, že shora popsaný postup ministerstva zdravotnictví sloužil výhradně
k zatajování informací o sporu nejen vůči veřejnosti, ale i vůči vyšetřovací komisi. Tento postup
ministerstva zdravotnictví považuje Diag Human za absurdní a protiprávní.
4.
V předání celé dokumentace včetně úplné kopie rozhodčího spisu nebrání ani již zmíněná povinnost
mlčenlivosti; ta působí vůči třetím a nikoli vůči České republice samé; Police ČR je orgánem České
republiky. Pokud by se organizační složka státu, jejímž prostřednictvím jedná Česká republika ve
sporu cítila být vázána smluvně založenou povinností mlčenlivosti i vůči orgánům činným v trestním
řízení – opakuje se, což považuje Diag Human za absurdní – pak se tímto podáním Diag Human
vzdává práva na to, aby Česká republika zachovala mlčenlivost o okolnostech sporu vůči orgánům
činným v trestním řízení.
Teprve poté, ukázala li by se potřeba o obstarání originálů některých dokumentů, kupř. za účelem
zkoumání pravosti těchto dokumentů kriminalistickými metodami, by připadla v úvahu zproštění
mlčenlivosti.
Závěr :
DH dovozuje, že
1. existují ústavní a zákonné důvody pro závěr, že Česká republika není oprávněna žádat
neomezené zpřístupnění rozhodčího spisu, neboť by tím zasáhla do ústavního práva svého
protivníka ve sporu, tedy žalobce,
2. Pokud hodlá přes uvedené výhrady Česká republika šetřit věc postupy dle trestního řádu, má
k dispozici jiné zdroje informací pro takové šetření; žádost o zpřístupnění rozhodčího spisu je
i z hlediska trestního řádu nepřiměřeným omezením práv žalobce.
VI.
Prohlášení.
1.
Společnost Diag Human prohlašuje :
1. Tvrzení a listinné důkazy. V této souvislosti prohlašuje společnost Diag Human, že jak jeho tvrzení,
tak jím předložené listinné důkazy v řízení o náhradu škody neobsahují nepravdivé údaje.
2. Znalecký posudek. Znalecký posudek, předložený společností Diag Human rozhodcům, vznikl na
základě Smlouvy o společném postupu ve sporu o n náhradu škody ze dne…. Obě strany sporu se
shodly na osobách znalců a Česká republika posudek objednala. Obě strany se pak protokolárně
shodly na podkladech pro znalce a společně jejich věcnou správnost potvrdily. Zcela rozhodující
většinu podkladů předložila znalcům Česká republika.
Diag Human výslovně znovu prohlašuje, že podklady pro znalecký posudek – předložené výhradně
Českou republikou - jsou věcně správné a potvrzuje, že byly takto potvrzeny Diag Human v rámci
postupu dle Smlouvy o společném postupu ve sporu o náhradu škody..
Prohlašuje tedy výslovně, že
-žádné její vyjádření ve sporu o náhradu škody,
-žádné listinné dokumenty předkládané společností ve sporu,
-žádný ze znaleckých posudků, předložených společností rozhodčímu senátu v řízení,
neobsahují vědomě nepravdivá tvrzení a fakta
• ani o skutečnostech, významných pro rozhodnutí rozhodců pro posouzení skutečných důvodů
přerušení spolupráce mezi žalobcem a dánskou společností Novo Nordisk při dodávkách a
zpracování krevní plazmy z České republiky,
• ani o skutečnostech významných pro stanovení výše škody a ušlého zisku.
Toto prohlášení činí společnost Diag Human se vší odpovědností a připravena tato tvrzení prokázat.
Pro tuto chvíli opomíjí, že podstatné skutečnosti již prokázala v rozhodčím řízení a že pravomocné
rozhodčí nálezy jsou ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. závazné v témž rozsahu jako pro účastníky i
pro „všechny orgány“. Tedy i pro orgány činné v trestním řízení.
VII.
Veřejně oznámené šetření odpovědnosti osob, jednajících za Českou republiku ve sporu bylo
odloženo. Nebylo tedy shledáno porušení zákona, jež by znamenalo trestní odpovědnost, Diag Human
nebyla oznamovatelem v tomto šetření. Přesto je zřejmé, že pokud by bylo toto šetření vedeno z téhož
hlediska, jako je nyní vedeno proti společnosti Diag Human – tedy z hlediska pravdivosti ( či vědomé
nepravdivosti ) procesních tvrzení či předloženého znaleckého posudku – muselo by dospět ke
opačným závěrům.
Jak vyjádření ve sporu, tak listinné důkazy, předložené Českou republikou ve sporu taková nepravdivá
tvrzení a fakta prokazatelně obsahují. Ve smyslu logiky Vámi uvedené právní kvalifikace takového
jednání by šlo o jednání podvodné a trestné, neboť vedené snahou o způsobení škody druhé straně
sporu; v případě znalců by šlo o trestný čin nepravdivého znaleckého posudku. Diag Human sice tuto
logiku nesdílí, ale pokud ji policejní orgán opodstatňuje své postupy vůči ní samé, naskýtá se otázka,
proč tak nečiní ve vztahu k druhé straně sporu.
1.
Znalecký posudek znalců Horského a Svobody. Tento posudek, objednaný Českou republikou, byl jí
předložen v rozhodčím řízení a stanovil výši škody podstatně nižší částkou, v řádu cca 8 - 10% částky
( cca 370 mil. Kč ), než jak byla výše škody stanovena :
a) znaleckým posudkem znalců Kochánka a Luňáka, na jejichž osobách se strany sporu shodly,
jakož i na podkladech, na jejichž základě byl posudek vypracován ( neboli strany tyto
podklady učinily ve sporu nespornými ), objednaného Českou republikou,
b) odborným vyjádřením ( ust. § 128 o.s.ř.) znalce MUDr. Rondiaka, pořízeného Českou
republikou,
c) odborným vyjádřením analytika KoB Sušila, pořízeného Českou republikou.
Tento posudek je evidentně nepravdivým znaleckým posudkem, nejen pro řádovou odchylku ve
výsledku, ale zejména i s ohledem k nepravdivým – prokazatelně – vstupním údajům pro znalecký
závěr, jež jsou bez jediné výjimky mylná v neprospěch žalobce.
Podrobný rozbor skutkových manipulací těchto znalců, objednaných ministerstvem zdravotnictví, je
nepochybně k dispozici Policii ČR, neboť byl doručen, krom rozhodčího senátu, i ministerstvu
zdravotnictví.¨
Je v něm prokázáno že tito znalci České republiky změrně a s cílem zkreslit výsledek znaleckého
posudku v neprospěch žalobce manipulovali s těmito zásadními údaji :
-počet soutěžitelů na trhu ( znalci uvádějí na místo průkazně správných 2-3 počet 17; když záměrně
berou v úvahu nikoli dodavatele relevantních krevních derivátů, v České republice registrovaných, ale
i dodavatele zcela irelevantního zdravotnického materiálu – obvazy atd. ). Tímto postupem dospívají
z principu k nižšímu podílu na trhu žalobce.
-počet produktů ( když do relevantních produktů zahrnují kupř. i deriváty z prasečí krve; na tomto trhu
žalobce nikdy nesoutěžil a náhrady škody za ušlý zisk na tomto trhu nikdy nepožadoval ),
-velikost trhu ( záměrné vypuštění nejrozšířenějšího produktu, jenž tvoří 50% českého trhu; tudíž také
zhruba 50% výše škody ).
Jde tedy o masivní a zjevně záměrnou manipulaci se vstupními daty posudku, neboť provedenou bez
ohledu k tomu, že tyto údaje odporují veřejně dostupným údajům státní statistiky žalované České
republiky. Orgány činnými v trestním řízení nebylo shledáno porušení zákona.
2.
Znalecký posudek znalců Kochánka a Luňáka. Je jediným znaleckým posudkem, jejž předložila Diag
Human a byl vypracován z drtivé většiny na základě údajů České republiky. Česká republika
předložila znalcům údaje o :
• množství vyrobené krevní plazmy v České republice za jednotlivé roky,
• nákladech na její výrobu,
• ceně výrobků z krevní plazmy, stanovené VZP,
• nákladech na výroku tří relevantních produktů jednoho litru plazmy,
• výtěžnosti ( těchto tří produktů ) z jednoho litru plazmy
Jediný neexaktní – a žalobcem ani Českou republikou nepředložený údaj – je stanovení podílu na trhu
v České republice. Ten – jak plyne z povahy věci – bude jak znalcem, tak senátem, odhadnut, avšak
kvalifikovaně a na základě skutkových okolností.
Tento posudek byl objednán Českou republikou u znalců, vybraných Českou republikou, poté, co
Diag Human k jejímu návrhu souhlasil s osobami znalců. O tom byl pořízen ministerstvem
zdravotnictví písemný záznam, jejž mají v držení obě strany sporu.
Poté – ve smyslu dohody o společném postupu ve sporu o náhradu škody –se obě strany shody na
podkladech znaleckého posudku, jež byly znalcům předloženy a na jejichž základě podali posudek.
Naprostá většina těchto podkjladů byla předložena Českou republikou v podobě údajů státních statistik
– Všeobecná zdravotní pojišťovna, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ministerstvo zdravotnictví. Dále
pak šlo o údaje zahraniční, jež Diag HUman akceptoval; předložila je Česká republika. DIag Human
nepředložil žádné údaje k tomuto účelu..
3.
Je tedy prokazatelné, že Česká republika :
• nechala vypracovat nepravdivý znalecký posudek, jejž v řízení předložila, ač jí muselo být
známo, že je založen na nepravdivých vstupních údajích, To, že šlo o vědomé uplatnění
nepravdivého znaleckého posudku vyplývá již z faktu, že v době předložení rozhodcům
jednala Česká republika ve sporu ministerstvem zdravotnictví, tedy ústředním správním
úřadem, kompetentním i ve věcech státní zdravotní statistiky. Znalecký posudek byl v rozporu
s údaji statistiky, vedené organizační složkou České republiky, jež sama posudek předložila.
• uváděla ve sporu vědomě nepravdivá tvrzení ( kupř. procesní tvrzení, že s posudkem znalců
Kochánka a Luňáka nevyslovila souhlas, ačkoli se prokázalo, že to byla ona, jež jejich
posudek objednala a s druhou stranou sporu i znalci spolupracovala ).
• Oba vědomě nepravdivé procesní úkony učinila Česká republika jen za tím účelem, aby znalci
Kochánkem a Luňákem zjištěná částka byla z řízení eliminována jako listinný důkaz a
nahrazena nepravdivým znaleckým posudkem znalců Horského a Svobody a v konečném
důsledku,aby – již pravomocně - přiznaná náhrada škody společnosti DH byla nižší, než jak
odpovídá rozsahu odpovědnosti České republiky a s reálné výši škody na majetku Diag
Human..
4.
Soudě z veřejného sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze přesto po ročním šetření nebylo
shledáno v postupu osob jednajících za Českou republiku porušení zákona, tedy evidentně také nikoli
spáchání trestného činu podvodu, jenž by měl být spáchán předkládáním vědomě nepravdivých tvrzení
a fakt rozhodčímu senátu, či trestný čin nepravdivého znaleckého posudku. Další šetření odpovědnosti
takových osob bylo odloženo.
Tato tolerance osob jednajících za stát, neodpovídá jak průkazným skutečnostem, tak ale zejména
logice Vámi vedeného šetření : stanovit trestní odpovědnost strany sporu, jež předkládá vědomě
nepravdivá tvrzení ve sporu s cílem uvést kohokoli třetího v omyl s úmyslem sebe či jiného obohatit,
tedy z hlediska trestného činu podvodu.
Pokud se Česká republika – policií - rozhodla šetřit takovou odpovědnost výhradně druhé strany
sporu právě z tohoto hlediska, pak je tímto postupem. krom jiného, porušena ústavní zásada rovnosti i
stejné ochrany všech forem vlastnictví. Privilegovaná ochrana vlastnictví státního byla zrušena ústavní
změnou v roce 1990; rovnost všech forem vlastnictví a stejná jejich právní ochrana výslovně je
kodifikována Listinou základních práv a svobod. Je nerovným a tudíž protiústavním výkonem státní
moci tolerovat jedné straně sporu kvalifikovaná nepravdivá tvrzení a druhou z tohoto hlediska šetřit.
K tomu nález Ústavního soudu publikovaný pod R 14/1992 Pl.ÚS 1/98 : „ Na rozdíl od totalitního
systému, který byl založen na okamžitém účelu a nikdy nebyl vázán na právní zásady, tím méně pak
zásady ústavní, demokratický stát vychází ze zcela odlišných hodnot a kritérií……..Právní jistota
jako jeden ze základních pojmů a požadavků právního státu musí být tedy jistotou jeho
obsahových hodnot. Současně budovaný právní stát, který vychází z hodnotové diskontinuity s
totalitním režimem, nemůže proto přejímat taková kritéria, jež vycházejí z odlišného systému hodnot.
Respektování kontinuity se starým hodnotovým systémem předchozího právního řádu by tedy nebylo
zárukou právní jistoty, ale naopak bylo by zpochybněním hodnot nových, ohrožení právní jistoty ve
společnosti a otřáslo by důvěrou občanů ve věrohodnost demokratického systému.“
Nerovný přístup orgánů činných v trestním řízení, opomíjející protiprávní postupy České republiky a
její vědomé nepravdy a šetření údajného podezření z téhož u druhé strany sporu by svědčilo závěru, že
tyto orgány považují majetek státu za privilegovaný a postupy - jakkoli protiprávní, ba trestněprávní
– v prospěch takového majetku nepovažuje za společensky nebezpečné.
Takové východisko je v rozporu s Listinou základních práv a svobod čl.11 odst.1 : „Každý má právo
vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se
zaručuje.“
VIII
Zvlášť k důvodům přerušení spolupráce mezi žalobcem a Novo Nordisk.
K této otázce vede Česká republika jako žalovaná ve sporu o náhradu škody, i prostřednictvím
vyšetřovací komise své poslanecké sněmovny – a to v prokazatelné koordinaci – důkazní iniciativu.
Proti tomuto postupu se Diag Human ohražuje proto, že
- je vedena k otázce pravomocně rozhodnuté a Diag Human nemá možnost v rozhodčím řízení
tato – nová - tvrzení vyvrátit,
- žalovaná Česká republika jako strana sporu zneužívá pravomocí vyšetřovací komise
parlamentu k podpoře svého postavení účastníka obchodněprávního sporu,
- v důsledku jednostranného postupu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny při opatřování
tzv. nových důkazů ( komise odmítla dokumenty, nabízené Diag Human a svědkům nemohly
být předestřeny ) dospěla k prokazatelně nepravdivému obsahu těchto výpovědí.
A.
K postupu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.
Důvodem, proč se Diag Human hodlá blíže vyjádřit k této otázce, jsou zejména protiprávní kroky
České republiky – vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky při výkonu
pravomoci této komise. Předsedkyně komise – vázána zákonnou povinností mlčenlivosti - tuto
povinnost porušila a dokumenty, získané s ujištěním, že budou použity výhradně pro potřeby šetření
komise ( tedy výkonu pravomoci komise ), předala druhé straně sporu pro využití v řízení.
Zejména se však Diag Human vyjadřuje k této otázce proto, že Česká republik aktuálně předkládá do
rozhodčího řízení dvě svědecké výpovědi, jež mají tuto otázku zpochybnit a přesto, že dokazování této
otázky je již vyloučené ( bylo již rozhodnuto ).
1.
Pro případ, že Česká republika v souvislosti s vývojem sporu o náhradu škody dezinformovala i
orgány činné v trestním řízení, považuje se Diag Human za nezbytné blíže vyjádřit, přestože svoji
důkazní povinnost v rozhodčím řízení již splnila a rozhodčí nález je pravomocný.
Opakuje se : právní moc mezitímního rozhodčího nálezu ve věci znamená mimo jiné, že všechny
orgány jsou vázány nejen výrokem ( tedy v tom smyslu, že Česká republika jednala protiprávně, že
žalobci vznikla škoda, a že mezi příčinou a následkem je příčinná souvislost ), ale znamená rovněž ve
smyslu konstantní judikatury (kupř. RC 22/1979 ), že všechny orgány jsou vázány zjištěným
skutkovým stavem.
Z uvedeného plyne, že i orgány činné v trestním řízení jsou vázány skutkovým stavem, zjištěným jako
základ pravomocného výroku rozhodčího senátu; v rámci toho i zjištěním o důvodech přerušení
spolupráce mezi Diag Human a Novo Nordisk v roce 1992.
2.
Pokud orgány činné v trestním řízení jednají z podnětu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny,
učiněném po dni 17.6. 2004, jde o podnět vědomě nepravdivý, neboť tohoto dne se na vlastní žádost
dostavil k jednání komise právní zástupce Diag Human, předložil kopii originálu dokumentu (
memoranda ) ze dne 16.9. 1992 a nabídl předložení originálu tohoto dokumentu a nahlédnutí do
archivu auditora k prokázání tam uvedených skutečností. Navrhl komisi provést další, v rozhodčím
řízení neprovedené důkazy, svědčící o tom, že
a) společnost Diag Human se v dlouholetém obchodním vztahu s NovoNordisk
vypořádávala se svými závazky ve lhůtách splatnosti,
b) důvodem přerušení spolupráce Diag Human a NovoNordisk byl výhradně postup
České republiky, včetně dopisu ministra Bojara.
Návrh nebyl přijat.
3.
Současně – téhož dne – byly komisi vysvětleny okolnosti vzniku tohoto memoranda :
Taková memoranda byla smluvními partnery zpracovávána zhruba kvartálně po celou dobu spolupráce
a mimo to tehdy, kdy závazek jednoho z partnerů vůči druhému přesáhl ujednanou částku ( v poslední
době cca 5 mil. DM ). Praxe souvisela s ujednáním o placení vzájemných závazků, plynoucích ze
spolupráce, jež bylo založeno na splatnostech kontrahentů včetně ČR, krom toho na praxi
započítávání vzájemných závazků v určitých obdobích.
Toto memorandum bylo posledním; oběma stranami bylo zpracováno poté, co byla spolupráce obou
firem přerušena protiprávním jednáním státu a v přímé souvislosti s tím. Nebylo totiž již možno
očekávat započtení dalších vzájemných pohledávek, neboť bylo již jisté, že Diag Human nedodá další
surovinu, jejíž cena by se započetla proti úhradě za koupi hotových výrobků. Obě strany tedy uvedly
a akceptovaly své pohledávky i závazky; jejich saldo muselo být nezbytně v neprospěch Diag Human,
- od jara 1992 již Diag Human nedodával, ale NovoNordisk stále zpracovával pro partnera finální
produkty.
Diag Human nabízel vyšetřovací komisi další memoranda ( originály na hlavičkovém papíře Novo
Nordisk a podepsané ), z nichž plyne, že v průběhu obchodní spolupráce byla platební bilance obou
stran v podstatě vyrovnaná; jiná, z nichž plyne, že byla období, kdy Diag Human byl věřitelem Novo
Nordisk. Nabízel však i jiná, z nichž je patrno, že strany později revidovaly i výši salda z 16.9. 1992 a
ujistily se, že závazek Diag Human byl nižší, než uvedený a vyřešen dobropisem v jeho prospěch.
Pozoruhodné je, že vyšetřovací komise se nesnaží zjistit, jaké bylo saldo vzájemných závazků obou
společností ke dni, kdy Novo Nordisk spolupráci ukončilo a spolu s Českou republikou v rozhodčím
řízení argumentuje stavem salda 6 měsíců poté, co byly zastaveny dodávky plazmy – a dluh za
pracování narůstal bez snižování jeho výše započtením ceny dodané plazmy. Je nepatřičné uvádět jako
důvod skončení spolupráce dluh v březnu 1992 a dokládat jej dluhem ze září 1992.
K tomuto memorandu předložil Diag Human vyšetřovací komisi auditorské potvrzení faktu, že
platební podmínky, ujednané v memorandu ze dne 16.9. 1992 byly přesně dodrženy a je dni 1.12.
1992 závazky plně vyrovnány; saldo označeno jako -0-.
B.
K novým důkazům České republiky.
Dne 23.12. 2004 byly společnosti Diag Human doručeny – jako přílohy k podání žalované České
republiky rozhodcům –opisy dvou záznamů o výsleších svědků; pánů Jensena a Larsena. Z datování
záznamů je zřejmé, že šlo patrně opakované výslechy týchž svědků, kteří vypovídali dříve před
vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny. I z formulace otázek i odpovědí plyne zřetelně, že před
podáním výpovědi se již jednou tito svědkové k věci vyjadřovali (… „ještě jednou nám. popište…“).
Je pravděpodobné, že před komisí vypovídali i jiní svědkové, které však podruhé komise spolu
s Úřadem již nevyslechli.
V této souvislosti se upozorňuje na okolnost, že předsedkyně komise požádala o prodloužení mandátu
a nepodala žádnou další zprávu; tedy nezveřejnila ani fakt, že a kteří svědkové byli před komisí
vyslechnuti. Nicméně tuto informaci předala jedné straně sporu, České republice.
1.
K procesní stránce věci.
1.1.
Ze záznamů o výsleších plyne, že šlo o jednání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se
svědky ( záhlaví dokumentů ). Stejně tak však z něho plyne, že svědkové byli pozváni k podání
výpovědi vyšetřovací komisí poslanecké sněmovny. Tedy : komise vyzvala svědky k výpovědi a poté
jen asistovala výslechu Úřadu – jedné procesní strany, jejíž postup má šetřit. Druhá strana nebyla
informována, ano o výsleších vyrozuměna..
Jde o evidentní zneužití pravomoci komise, jež je vymezena dvěma skutečnostmi :
1. zákonem ( jenž jí svěřuje významné pravomoci, kupř. vyslýchat svědky pod sankcí trestní
odpovědnosti ),
2. úkolem, stanoveným Poslaneckou sněmovnou. Ta ovšem uložila komisi šetřit postup obou stran ve
sporu; do skončení úkolu komise vymezení úkolu – i pravomoci - trvá.
Způsob, jímž v tomto případě komise postupovala je překročením a zneužitím takto stanovené
pravomoci : vyhledávat v rámci své pravomoci důkazy podporující jednu stranu sporu a posléze
vyzvat svědky, aby za účasti pověřeného pracovníka aparátu komise – jenž může jednat jen z pověření
předsedkyně komise – vypovídaly ve prospěch této jedné strany.
1.2.
Z výpovědi svědka Larsena plyne, že tento svědek byl již při své výpovědi dne 2.7. 2004 konfrontován
s dokumentem, jejž předala Diag Human ze své iniciativy vyšetřovací komisi o pouhých 15 dní dříve
– dne 17.6. 2004.
Znamená to, že komise pokračuje ve zneužívání své pravomoci tím, že porušuje zákonnou povinnost
mlčenlivosti – vztahující se krom informací také na dokumenty a důkazy – a dokonce dokumenty,
předané jí stranou obchodního sporu, okamžitě předává straně druhé k využití v rozhodčím řízení.
1.3.
Závažnější však je, že právě tito dva svědkové byli žalovanou stranou zřejmě vybráni ze skupiny
většího počtu vyslechnutých osob, jež dříve ( než 28.6. 2004, resp. 2.7. 2004 ) vypovídaly k věci před
vyšetřovací komisí; o tom veřejně informovala předsedkyně komise. Ostatní výpovědi – protože
patrně vyvracely prokazatelně nepravdivá tvrzení těchto vybraných svědků a pozici státu – ponechal
Úřad bez povšimnutí a do důkazní aktivity nezahrnul.
Pokud tomu tak je, pak je zřejmé, že komise nejen zneužívá své zákonné pravomoci a namísto šetření
výhradně podporuje druhou stranu sporu, ale dokonce manipuluje s důkazy. Pokud pak Česká
republika z toho profituje, je to z hlediska Diag Human legitimní postup ve sporu. Diag Human se
těmto nepravdivým výpovědím procesně nepotřebuje bránit v rozhodčím řízení; jak bylo uvedeno,
týkají se věci rozhodnuté.
Pokud však policie České republiky hodlá šetřit odpovědnost Diag Human s tím, že pochybuje o
pravdivosti či úplnosti jejích tvrzení ve sporu, pak se opět potvrzuje význam otázky, proč nechává bez
povšimnutí již prokázané vědomé nepravdy druhé strany, spojené navíc se zneužitím pravomoci
orgánů České republiky.
2.
K věcnému obsahu záznamů :
Obě, zjevně předem projednané výpovědi, mají zcela shodnou strukturu, založenou na týchž
nepravdivých tvrzeních :
-Diag Human byl pouhým zprostředkovatelem NovoNordisk,
-objem obchodů mezi společnostmi byl marginální,
-Diag Human neplatil své závazky z obchodního vztahu řádně,
-což bylo zásadním důvodem skončení spolupráce obou firem ze strany NovoNordisk.
Diag Human doplní toto podání podrobným rozborem a zejména předloží četné originály písemných
dokumentů ( vesměs dokumenty NovoNordisk , uložené v archivu auditora a způsobilé k jakémukoli,
i grafologickému zkoumání, jež zcela vyvracejí tvrzení svědků. Již nyní uvádí :
• Právní základ obchodní spolupráce. Nebyl nikdy „agentský“ ( patrně míněno
zprostředkovatelský či mandátní ) a nikdy se obchodování nedálo na bázi provizí. Diag
Human obchodoval svým jménem a na svůj účet a za odebranou krevní plazmu České
republice platil; stejně tak tuto surovinu prodával NovoNordisk a kupoval od NovoNordisk
hotové výrobky - jakékoli provize v takovém vztahu nemají místa a nikdy nebyly vypláceny.
Při dalším šetření – tentokrát dánskými úřady – bude Diag Human pečlivě zjišťovat, zda toto
nepravdivé tvrzení nebylo svědkům zprostředkováno či navrženo českými orgány, neboť jde
o tvrzení významné pro rozhodčí řízení a také o tvrzení historické; Česká republika tuto
nepravdu tvrdí v řízení od počátku a tak je také přejímá vyšetřovací komise. Svědkové zjevně
neznají dopis NovoNordisk z června 1991 českému ministerstvu zdravotnictví, v němž jednak
NovoNordisk objasňuje ministerstvu principy smluvní frakcionace krevní plazmy a výslovně
označuje společnost Conneco za „našeho partnera“, což odpovídá právnímu základu
obchodních vztahů; nikoli tedy zprostředkovatele.
• Rozsah obchodů mezi oběma společnostmi.. Svědkové zcela nepravdivě uvádějí rozsah
obchodů s Diag Human AG jako nepodstatný a marginální. Svědkům evidentně není známa
okolnost, že dodávky krevní plazmy se postupně dály ( dle memorand z jednání obou
společností, pořízených NovoNordisk(em) dne 14.1. 11.4., 25.4., 28.5.,9.6., 10.7., 24.8., 20.9.
a 27.9. 1990; dne 11.1., 14.1, 14.5., 6.6., 14. 8., 3.9. 11.10., 22.10., 5.11., 5.12. 1991; jsou
vybrány dokumenty, týkající se obchodů v rozhodném období roku 1992 ) z Polska,
Bulharska, Jugoslávie, Švýcarska, Bavorska, Portugalska, Itálie a teprve posléze České
republiky v tam uvedených objemech. Rozsah obchodů je prokazatelný dokumenty v držení
Diag Human včetně účetní, smluvní, ale zejména celní agendy, jež detailně kvantifikuje objem
obchodů. Ten lze porovnat jak s celkovým objemem produkce NovoNordisk, tak s kapacitou
jeho výrobní linky. Pro základní orientaci v tomto problému lze uvést následující srovnání :
v roce 1985, před zahájením obchodní spolupráce mezi NovoNordisk a Diag Human,
odpovídala roční produkce NovoNordisk potřebě dánského státu; bylo zpracováno cca 32.000
l krevní plazmy ročně. Po zahájení zmíněné spolupráce přesahovala roční produkce
NovoNordisk 120.000 l plazmy. Přičemž veškeré toto zvýšení bylo založeno výhradně na
spolupráci s Diag Human; NovoNordisk jiného partnera v oboru nemělo. S jedinou výjimkou
platilo, že v zemi, kde působila Diag Human AG resp. dceřinná společnost neměl
NovoNordisk nikdy přímé obchodní vztahy. Svědkové ani netuší, že „americkou plazmu“
dodával Novo Nordisk také Diag Human AG.
• pokud jde to, zda DH neplatil své závazky; je již uvedeno shora, že jde o zásadní vědomou
nepravdu.. Za celou dlouhou dobu spolupráce Diag Human a Novo Nordisk se Česká
republika ani NovoNordisk nemůže vykázat jediným dopisem, obsahujícím byť i jen
upomínku o zaplacení splatného závazku, natož kupříkladu žalobou o zaplacení, což by bylo
obvyklé chování věřitele v obchodních vztazích. Přitom takové dokumenty by nebyly
skartovány, neboť by musely být přílohou – na rozdíl od běžné obchodní korespondence –
archivovaného účetnictví NovoNordisk ; rozhodně přinejmenším z let 1990. – 1992.
• o skutečném důvodu skončení spolupráce s Diag Human. Již bylo uvedeno, že o důvodu
přerušení spolupráce byli pravomocně rozhodnuto a všechny orgány (ust. § 159a odst.4 o.s.ř. )
jsou tímto rozhodnutím vázány, jakož i zjištěným skutkovým stavem. Diag Human však
přesto – i nad rámec své procesní povinnosti ve sporu - zveřejní další důkazy, nově
potvrzující, že tento důvod spočíval výlučně v protiprávním postupu České republiky. Po
vyvrácení tvrzení o své platební nedostatečnosti uvede další důkazy v tomto směru. Krom již
známých svou dopisů NovoNordisk z roku 1992, kterými se přerušuje spolupráce
s výslovným odkazem na dopis ministra Bojara ( a do vyřešení tohoto problému ) předloží
písemnosti Novo Nordisk(u), datované před ukončením spolupráce, obsahující nabídku vůči
finančního úvěru pro Diag Human při vstupu na nové trhy; obdobné nabídky, datované po
ukončení spolupráce, memorandum NovoNordisk(u), datované po ukončení spolupráce,
obsahujíc dotaz na pokračování obchodní spolupráce a proto dotaz na stav jednání s českým
ministerstvem zdravotnictví.
Tuto důkazní iniciativu povede Diag Human veřejně; ze dvou důvodů :
• v rozhodčím řízení již takové důkazy nelze provést proto, že nejen strany a „všechny
orgány“, ale i rozhodčí senát sám jsou vázány mezitímním rozhodčím nálezem. Jím
bylo rozhodnuto mimo jiné i o důvodech přerušení spolupráce mezi oběma firmami.
Tuto otázku nejen není třeba, ale ani není možno v řízení dokazovat.
• Toho, že nic z toho, co bylo pravomocně rozhodnuto, nelze již ve sporu dokazovat, je si
nepochybě vědoma i žalovaná Česká republika. Důvod, proč nyní předkládá
rozhodčímu senátu tzv. nové důkazy v podobě zmíněných dvou svědeckých výpovědí,
má nepochybně sloužit k obvyklému zveřejnění a opětovnému nátlaku na rozhodování
rozhodců pod veřejným tlakem.
Diag Human hodlá zamezit další veřejné kampani České republiky, vytvářející dojem, že základ
uplatněného nároku je pochybný a neopodstatněný a že žalobce dosáhl mezitímního rozhodnutí
ve své věci jen pro opožděnou důkazní iniciativu státu. Odpovědnost České republiky byla
zjištěna správně a uvedené postupy organizačních složek, jež za ni jednají, jsou jen snahou o
alibizaci před politickou odpovědností vůči české veřejnosti. Pro závěr o odpovědnosti České
republiky za škodu jsou k dispozici i další důkazy, v žádném řízení nikdy neprovedené.
3.
Bez ohledu k motivaci těchto svědků již nyní lze označit jejich obsah za zásadně nepravdivý a při
bližším zkoumání za nepravdivý vědomě. Společnost Diag Human neprodleně podnikne právní kroky
vůči společnosti NovoNordisk i vůči těmto svědkům osobně.
Českou republikou vybraní svědkové nebyli v postavení, kde by byli účastni byť i jen
spolurozhodování o ukončení spolupráce, ba ani na podstatných informacích.
Svědek.T.T Larsen.
Jeho výpověď je vědomě nepravdivou výpovědí přesně v míře, v níž se tato výpověď liší od jiné jeho
výpovědi, jejíž text tento svědek zpracoval v roce 2002 pro Diag Human a jež je právě opačného
obsahu.
Pan Larsen byl řadovým zaměstnancem NovoNordisk, jehož jméno je společnosti Diag Human známo
proto, že mu byl po určitou dobu přidělen zaměstnavatelem jako styčná osoba. Také pouze proto se
účastnil některých jednání pouze v době od konce roku 1991 do skončení spolupráce. Dodává se, že
Diag Human požádal o výměnu této osoby pro její naprostou odbornou nezpůsobilost..
V jedné části své výpovědi je příznačně neúplný; tam, kde uvádí, že byl Diag Human v roce 2002
požádán o svědectví ve sporu; uvádí, že odmítl proto, že nedošlo k dohodě na obsahu svědectví. Ani
toto jeho trvzení není pravdivé :
Tento svědek byl společností Diag Human požádán o výpověď týmž dopisem, jako svědkové Astrup a
Jorgensen ( založeny v rozhodčím spise ) . Tito svědkové nehodlali podepsat text, připravený Diag
Human, avšak učinili prohlášení vlastní, jež po´úředním ověření podpisu předložil bez výhrad Diag
Human rozhodcům.
Svědek Larsen neměl žádných výhrad k textu, koncipovanému Diag Human. Ve výpovědi před
Českou republikou v roce 2004 však zamlčel, že požadované svědectví společnosti Diag Human
poskytl.
Učinil tak faxem ze dne 27.4. 2002, adresovaným žalobci, jímž potvrdil, že důvodem přerušení
spolupráce obou firem byl postoj České republiky, vyjádřený dopisem ministra Bojara a posléze týmž
ministrem při následném jednání svědka a Klause Eldrupa-Jorgensena s ministrem. Následujícího dne
– 28.4. 2002 – doplnil z vlastní iniciativy své svědectví o významnou informaci, že ministr Bojar při
jednání v Praze informoval – nepravdivě – NovoNordisk, že vývoz krevní plazmy z České republiky
je protiprávní.
Svědek Larsen v této výpovědi potvrzuje spolupráci NovoNordisk a Diag Human a dále to, že
NovoNordisk se dohodl na zpracování české krevní plazmy pro Diag Human. Dále, ve verzi, doručené
do sídla Diag Human dne 27.4. 2002 v 17:11 hod. doslova uvádí :
„ Přesto, NovoNordisk obdrželo dopis od českého ministra zdravotnictví, sdělující, že takový zpětný
dovoz může být problematický. Nato jsme Klaus Eldrup-Jorgensen a já sjednali schůzku s ministrem
zdravotnictví v Praze a já mohu potvrdit, že tato schůzka se uskutečnila. Výsledkem jednání bylo, že
NovoNordsik potvrdilo ministru zdravotnictví, že nebude přijímat krevní plazmu českého původu..
Věřím, že poté NovoNordisk již nepřijal žádnou českou krevní plazmu.“
Ve verzi, doručené do sídla Diag Human dne 28.4. 2002 v 18:16 hod. vložil tento svědek před
poslední větu výše uvedeného textu dále větu : „NovoNordisk souhlasilo s odmítnutím krevní plazmy
na základě prohlášení ministra, že je zakázáno vyvážet českou krevní plazmu“. Dále – až v této druhé
verzi svá výpovědi – přidal z podnětu Diag Human text prohlášení, prohlašující, že svědek nemá „s
panem Josefem Šťávou obchodní vztahy“.
Důvodem, proč toto svědectví Diag Human nepředložil bylo, že tento svědek spojoval se svědectvím
finanční odměnu ve formě konzultační odměny. Tento požadavek vznesl písemně; e-mailovou poštou,
adresovanou do sídla Diag Human. Za těchto okolností Diag Human od této svědecké výpovědi
upustil, zejména proto, že součástí navrženého textu ( ale i textu, který podali ostatní dva svědkové ) je
prohlášení svědka o neexistenci žádného obchodního vztahu s žalobcem.
Krom toho měl Diag Human k dispozici svědectví vedoucích managerů NovoNordisk, jež jsou zcela
přesvědčivá..
Svědek Jensen.
Byl řadovým zaměstnancem právního oddělení NovoNordisk a nebyl účasten ani jednání mezi oběma
společnostmi, ani jednání vedení NovoNordisk, jež o přerušení spolupráce rozhodovalo. Mezi Diag
Human a NovoNordisk nebyla nikdy vedena žádná právní natož sporná agenda, jež by svědkovi
umožnila být jakkoli informován. Z jeho výpovědi plyne pouze – neúspěšná - snaha o hledání
písemných dokumentů a získání informací od pamětníků; tím on sám není. Jeho motivaci k podání
výpovědi v tomto smyslu třeba hledat v pokynu NovoNordisk. Sám podává pouze tendenční
domněnky, snadno vyvratitelné originály dokumentů.
4.
Přesto, že o základu nároku bylo již pravomocně rozhodnuto ( tedy také o důvodech přerušení
spolupráce ) Diag Human tyto důvody dále doloží :
.potvrzením a doplněním svědecké výpovědi Sorena Boge Jorgensena,
-výpovědí prezidenta plazmové jednotky NovoNordisk v rozhodné době,
čímž se z podnětu Diag Human k věci vyjádří všichni členové vrcholného vedení NovoNordisk z doby
přerušení spolupráce s žalobcem.
Dále : podrobně vyvrátí vědomě nepravdivé výpovědi svědků Larsena a Jensena a to detailně ke
každému tvrzení těchto svědků tak, že přiloží dokumenty, nimiž jsou jejich údaje v zásadním rozporu.
Bude li se tak dít v rámci řízení, jež Diag Human vůči těmto svědkům a NovoNordisk zahájí
v Dánsku, bude o tom Českou republiku informovat přinejmenším v rámci rozhodčího řízení;
s ohledem k okolnostem patrně také veřejně.
5.
Diag Human nemůže v tuto chvíli nic uvést k motivaci těchto svědků a společnosti Novo Nordisk
k popsané důkazní aktivitě. Faktem však zůstává, že NovoNordisk je významným importérem
inzulínových výrobků do – žalované - České republiky a jeho zisk je závislý na zdravotnické a
zejména cenové politice – žalované –České republiky. Hodnota tohoto trhu činí v prodejních cenách
cca 2 mld. Kč ročně.
VIII.
Oznámení o podezření ze spáchání trestného činu.
Zvláště v otázce důvodů přerušení spolupráce Diag Human a NovoNordisk činí tímto Diag Human
oznámení o podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění proti kterékoli osobě, jež vůči
policii označila tvrzení o těchto důvodech za nepravdivé a to vědomě, a pokud by takové jednání měly
orgány činné v trestním řízení posuzovat jako trestné.
Diag Human opakuje, že jí uvedené – a rozhodčím senátem zjištěné – důvody přerušení spolupráce
jsou pravdivé a pro toto své tvrzení má k dispozici další, v žádném řízení dosud neprovedené důkazy,
jež se marně snažila předat vyšetřovací komisi. O existenci i povaze těchto dalších důkazů byla však
komise prokazatelně informována.
Konstatujeme, že Česká republika – resp. společnosti neznámé osoby, za ni jednající, se pokoušejí
podnítit postupy trestního řízení zmařit tím nestranné a nezávislé rozhodnutí v rozhodčím řízení tím,
že uvádějí vědomě nepravdivá obvinění společnosti Diag Human.
IX.
1.
Ze shora uvedených důvodů Diag Human nezprostí žádného z rozhodců zákonné povinnosti
mlčenlivosti.
2.
Navrhuje Policii České republiky, aby v rámci postupů dle ust. § 158 odst.3 tr.ř. vyzvala Českou
republiku o vydání úplné dokumentace sporu, tak jak jsou povinny organizační složky České
republiky a právní zástupci, vystupující v rozhodčím řízení, ji vést po celou dobu sporu.
3.
Přestože – z důvodů uvedených shora – považuje postup České republiky v intencích trestního řádu
proti žalobci za protiústavní, konstatuje svoji připravenost předložit dokumenty, osvětlující podstatu
sporu.
4.
Žádá Českou republiku, aby respektovala své ústavní závazky a ustala v porušování práva žalobce na
spravedlivý proces; aby zejména
- nevyvíjela protiprávní tlak na rozhodce tak, že je předvolává k výslechu, aniž jsou
zproštěni povinnosti mlčenlivosti,
rozhodci nebyli kontaktováni osobami, jednajícími za Českou republiku v souvislosti
s rozhodováním ve sporu, s jakýmikoli doporučeními,
vyvodila závěry ze zjevného zneužívání pravomoci osob, jednajících za Českou
republiku při vyšetřování komise Poslanecké sněmovny,
- aby žalobce či osoby, za něj jednající ve sporu nebyli kontaktováni s doporučeními
vzít zpět žalobu kýmkoli,
- aby totéž platilo o komkoli, kdo je ve sporu účasten, zejména o znalci, jehož identitu
Česká republika zveřejnila,.
- aby představitelé moci výkonné žalované České republiky ustali s veřejnými výroky,
jejichž obsahem je porušení respektu k ústavnímu pořádku České republiky a tedy
porušením jejich ústavního slibu a vyvíjeli tak nepřípustný nátlak na nezávislost
rozhodování ve sporu
5.
Žádá Českou republiku, aby neprodleně posoudila oprávněnost policejního šetření ze shora uvedených
hledisek.
Diag Human
plná moc
Jan Kalvoda