návrat do dobrých časů

Kapitola první...kde to jsem?
V jednom obyčejném domě žil chlapec jako každý jiný, jen věřil ve věci za které by
ho měl každý za blázna. Držel to v sobě tak, aby to nikdo nepoznal a přece nikdo nic
nepoznal. Ptáte se o co jde, v co ten chlapec věří? Věří v nadpřirozené bytost, že
někdy žili či pořád setrvávají v našem světě. O které bytosti jde? Jde o trpaslíky, draky,
kentaury, čaroděje, minotaury a podobně.
,,Crrrrrr. Už je to tu zas, pondělí. Opět mě čeká cesta vlakem do školy, kde si
odbydu svůj čas a potom domů. Ve škole se nic neděje, pořád stejný stereotyp.
Pro naší postavu je tento den velice vyjímečný, zatím o ničem neví. Jak se vlastně
jmenuje ptáte se? Maiden to je jeho jméno. Začíná další hodina a už není taková jako
ty předchozí.
,,hhalóó Maidne, pojd" Co to? Slyším nějaký šepot. ,,hele Reisi slyšel si to? A co
jako však je tu ticho jako v hrobě, píšeme slohovku" Já jsem snad blázen, jdu psát dál
nebo to nestihnu. ,,Maidne poojd rychchle'' Zase jsem doopravdy blázen. Když se
ohlédnu po třídě všichni píší, nikdo se netváří, že by něco zaslechl. ,,tak odevzdávejte,
času byl dostatek." No a já mám půlku, to bude pětka jako vyšitá. ,,no co čumíš konec
hodiny, dělej než se nahrne do šatny ten zbytek.'' Říká Reise můj kamarád se, kterým
sedím, mám s ním skříňku a bavíme se už od prvního ročníku. Ovšem ani on nezná
mé úplně pravé já. Zná půlku jako všichni kromě několika jedinců. Neví v co já věřím
nebo, že píši příběhy na toto téma. No konečně jedu domů. Posadil jsem se do
kupéčka s modrými sedadly, bílými stěnami a linem. Když jsme přejeli Hájek
tak ,,Maidne užž jee to tady"
Zase ,,co je tady co se stane? Nedělejte ze mě ještě většího blázna než jsem"
Kam to jedem, tam nejsou koleje, sedadla se začínají měnit na dřevěná podlaha také.
Ten vlak jako kdyby stárnul a najednou. ,,Kde to jsem ležím uprostřed nějaké louky,
nikdo tu není, louku neznám. ,,áá" co to mám na sobě. Bíle roztrhané tričko, kalhoty
hnědé roztrhané. Já jsem ve.....
kapitola druha...vím kde jsem se to ocitl
''Jsem ve středověku!" No a co já budu dělat, nikde nikdo jen louka a za ní lesy.
Sedět tu nebudu, někam se vydám, půjdu do toho lesa. Kam jinam také, když je tu
všude okolo. Když tak procházím tím lesem přemýšlím jak jsem se sem dostal, nějaké
kouzlo? Nebo je to vše jenom sen? ,,cesta, snad dojdu někam do civilizace lidí.'' Pořád
kráčím po té cestě, až najednou. ,,vesnice'' rozběhl jsem se z kopce dolů do vesnice.
Ve vesnici už běžel obyčejný život. Procházím se po ulici a nestačím koukat, všude se
něco děje. Támhle věší prádlo, vedle vylívají vodu z okna, naproti vykládají pytle s
moukou a na tržišti, tam to teprve žije. ,,kráásnéé mrkvičky, pojďte koupit!
Náádhernáá dojnice, dojí za tři! Koukněte ty boty se vám za celí život neprošoupou!''
Takhle tam z každého stánků vyvolávali své nabídky. Projdu kolem tržnice ,,áá. Dávej
pozor chlapče haha!'' Málem mě srazil povoz s plně naloženými sudy čehosi.
Kam teď začína se stmívat, já nemám kam jít. Nevím, jestli bude dobrá volba zůstat
někde na ulici. Ovšem nic jiného mi nezbývá, ustelu si tady. Měl by tady být komín,
tak snad nebude taková zima. ,,vstávej tady nemůžeš spát'' někdo mě vzbudil, vůbec
nevím kdo to je a kam mě vede, jsem ale tak rozespalí, že nestačím reagovat. ,,kde to
jsem? Postel, kamenné zdi a strop. Klep klep, no ahoj ty pouliční spalče. Kdo co? Ty si
mě v noci vzbudila a přivedla sem? No ano, co sis myslel, že to nějaké kouzlo? A jak
se jmenuješ? Já jsem Maiden a ty? Já jsem Darlin. Darlin mohu mít na tebe otázku?
Ano povídej. Proč si mě vzbudila a odvedla sem? Mohla si mě nechat, na té ulici? Víš
já ani nevím, prostě jsem té tam viděla, jak tam ležíš. V noci byla zima, tak jsem tě
tam nemohla nechat. Moc ti děkuju, ani nevím, jak ti to vrátím. Nijak Maidne ber to
jako dárek a vlastně odkud si, nikdy jsem tě tu neviděla. Já, já jsem'' nemůžu ji říct
pravdu měla by mě za blázna, ale co už mám být za blázna i tady? ,, jsem z jiného
světa, z budoucnosti. Je to hrozný svět, svět kde lidé závidí, slovo láska pomalu mizí, a
když někdo vybočuje z řad ostatních lidí, lidé ho odsuzují. Maidne nevím, jestli ti
můžu věřit a pokud je to pravda. Ten svět je hrozný, nechtěla bych v něm žít, ve světě
kde mizí láska. Darlin už musím jít, někam ani nevím kam. Neodcházej, zůstaň tady u
nás. Nemohu zůstat, co bych tu dělal? Můžeš a zůstaň, prosím. Dobrá zůstanu, ale
pokud tvůj otec nebo matka budou mít problém, odejdu. Dobrá a ještě jedna věc
matku ani otce nemám, žiji s babičkou. Ó promiň, to jsem nevěděl. Je to v pořádku já
je nikdy nepoznala, byli vyhnáni do
války.''
O několik dní později co Maidn žil u Darlin a její babičky, kde pracoval na poli,
někdy něco opravil, krmil koně. Se trochu více sblížil s Darlin.
kapitola třetí...podivný stařík
,,Maidne, odneseš tenhle balík na vůz, já jdu pomoc babičce s obědem.''Maidn zůstal
sám na poli, nikdo nikde. ,,tuf tuf tuf. Cože koně? Árrrrr. '' co tady děla kavalerie?
Nemají tu co dělat. ,,tuf tuf. Vyhoďte ho tady dědka! Bum. '' vedle spadl starý pán, s
šedivými vlasy, zjizveným obličejem, potrhaným oblečním od krve. ,,pane co s vám
stalo? Hu hurrh'' děda si odkašlal a začal mluvit. ,,Maidne? Co tady děláš ty máš být
dávno spět ve své době. Takhle to všechno pokazíš.'' Nechápavě jsem se na dědu
podíval,, odkud mě znáte? Kdo vlastně jste a proč bych se měl vracet do té doby zpět.
Tady mám Darlin mám ji rád a ona mě také. Lidé ve vesnici si čtou mé příběhy a líbí se
jim, tam proč bych měl jít spět do té doby? Maidne ty to nechápeš, ty sem nepatříš.
Ale mě se tady líbí a poznal jsem zde Darlin. Zadrž Maidne, ty si z roku 2014 a tady je
rok 1123, to asi není moc obvyklé? Musíš se vrátit, protože jestli tak neučiníš, stane
se to, co by si nikdy nedopustil. Co se stane staříku? Povídej, mluv. Huurr. Pokud se
nevrátíš, začnou se tu dít strašné věci, poněvadž dnešek je tomu důkazem. Viděl si
kavalérii, která tu nemá co pohledávat. Oni hledají tebe, myslí si, že si čaroděj z
budoucnosti. To já, ale nejsem. Já vím a jak je známo daleko pro vodu nepůjdou
chytnou Darlin a budou tě vydírat. Pokud odejdeš vojáci na tebe zapomenou a v roce
2014 neuplyne ani minuta, bude vše jako dřív. Já já nevím mám Darlin strašne rád, je
to jediná osoba, která pro mě měla kdy pochopení, nevadí ji, co dělám a neodsuzuje
mě za to. Já tě chápu Maidne a je tu ještě jedna věc, pokud se ti na obloze někdy zjeví
drak máš poslední šanci na to odejít.''
Stařík domluvil a zmizel, vypařil se jako pára. Maidn odvezl žebřiňák s balíky slámy
do stodoly a šel se do domu najíst. Ovšem nemohl myslet na nic jiného, než to co mu
řekl stařík. Za chvíli začala bouřka. Blesky, hromy kapky deště velké jako hrách. Všichni
se schovali ve svých domech a rozsvítili s více. Babička zapálila svíčku a začala
vyprávět příběh.
Kapitola čtvrtá...babiččino vypávění
Když ještě žil dědeček a ty Darlin si nebyla ani zdaleka na světě. Tady u nás se děly
věci, za které našeho přítele odsuzují v jeho světě. Žili tady s námi, chránili nás a
pomáhaly nám. Ne jenom tady u nás ve vesnici, ale všude po celé zemi. Nám
pomáhaly trpaslíci, minotauři, kentauři dokonce i fauni. Byli to krásné časy, když si
vzpomenu na to jak naše pole byla obrovská. ,,babičko co se stalo, proč už tu
nejsou?'' Víš holčičko to bylo tak. Pamatuji si ten den jako by se to stalo včera.
Byl nádherný den, kdy jsme sklízely obilí na našich polích. Minotauři sekali kosou,
trpaslíci vázaly do stohů a nakládali na povoz, kentauři táhly vůz a odváželi to do
stodoly kde to skládali fauni. Dědeček štípal dříví na zátop a já vařila oběd, krásné.
Babička povzdychla a vypráví dál. Bylo už skoro po sklizni, když v tu chvíli ,,tú tu tú''
zatroubila vojenská trubka. dědeček se rozběhl ke zvonu a začal zvonit ,,bym bam''
nikdo jsme nevěděly co je to za armádu, ale přesto jsme začaly zbrojit. Nepřítel začal
pomalu vycházet z lesa, všichni jsme zmlkli. To co se nám naskytlo za pohled bylo
neuvěřitelné. Armáda našeho krále, celá v černém obsahující tak 200 000 mužů.
Někdo říká, že jich bylo 500 000. Nás byli 2000, tak si představíte ten strach a zároveň
návaly čehosi je porazit.
,,tuf tuf'' vyjíždí jezdec a začíá mluvit. ,,občané této vesnice, vzdejte se a neprolijete
žádnou krev. Složte své zbraně na hromadu a vydejte nám všechny své bytosti!.''
V tom okamžiku se všichni vzbouřily včetně obyvatel. ,,proč bychom vám je měly dát?!
král si je žádá, chce je do války se svým bratrem!'' Nikdo nebyl ochoten nebojovat,
oni za nás vyhráli válku, kde král slíbil, že už nikdy nebudou povoláni do války! My
zbraně nesložíme, budeme bojovat!'' Jezdec odjel, řekl to své armádě a začala to.
,,kavalarie! Tuf tuf tuf'' jezdci se rozjeli my jsme natáhli luky a čekali na
povel ,,lučištníci zamířit, pal!'' V tu chvíli co dopadli šípy se naši sestavili do obranné
pozice, jediný kdo chyběl, byli kentauři. Čekali, až královská armáda zaútočí a oni
vyjedou ze zálohy. Boj začal, my jsme střílel jak to jen šlo. Dole se odehrávala šílená
bitva, naši muži bojovali do sedření kůže. A přece první vlně jsme odolali, horši je, že
nás čeká ještě jedna a silnější. Druhá vlna vyjela záhy, je to tu. Teď nastoupili i
kentauři. Ovšem tohle jsme nemohli zvládnout, první vlnu ano, ale tohle. I když jsme
jim vyjeli do zad, nepomohlo to. V bitvě zemřela spousta lidí i bytostí. Také i dědeček,
proto jsme jim pod kostelem vykopali hrob a kameníci vytesali náhrobek.
Po skončení bytosti odvedli a nás nechali být. Divili jsme se, že nás nečeká nějaký
trest za odpor koruně. Nic se nestalo, jen nám bylo zakázáno o této bitvě mluvit,
sepisovat knihy. Zkrátka a dobře jakoby ta bitva nikdy nebyla. Od té doby tu žijeme
takhle, nikdo nám nepomáhá, ale jsme tu. Co se týče bytostí, ty od té doby nikdo
neviděl.
,,to je hrozné, zajímalo by mě proč to udělali.'' Mě také Maidne, ale teď už běžte
spát. Zítra je také den.
kapitola pátá...neodcházej
Druhý den ráno jsem začal přemýšlet o mém odchodu. ,,jak to mám říci Darlin a
kam mám vlastně jít, abych se vrátil?'' Také mě napadlo najít bytosti jako dárek před
mím odchodem. ,,ano půjdu je najít."
,,Darlin, musím ti něco říct. Půjdu najít bytosti a potom budu muset odejít. '' Darlin
nechápala. ,,kam odejít, proč hledat bytosti? Maidne já to nechápu.'' Posadili jsme se
před dům na lavičku a začal jsem mluvit. ,,víš Darlin včera se tu objevil zvláštní stařík,
který mi to všechno řekl. Co ti řekl Maidne, nemůžeš nikam jít, já tě miluju. Darlin
musím se vrátit. Ten stařík řekl, že pokud se nevrátím, stane se něco tobě nebo
babičce. Až se objeví drak na obloze mám poslední šanci odejít.'' Darlin začala plakat.
Obejmu ji ,,Maidne proč? Já to nechápu. Já také ne Darlin, ale nedopustím, aby se ti
něco stalo. A Madne proč chceš najít bytosti? Oplatím vám to, že jsem u vás mohl
bydlet a dozvíme se, kde jdou a proč se nevrátili. Jdu s tebou, pokud se budeš muset
vrátit. Chci být s tebou každou vteřinu, co tu budeš. Co když se ti tam něco stane.
Nestane'' a jen se pousmála.
Slunce zapadá a je čas jít spát. Ovšem Maidn a Darlin chtějí říct babičce o jejich
výpravě. ,,babi!? Maidne, nevíš kde je? Vaří se jí tady polívka a ona od nedovařeného
jídla neodchází.'' Jdu se podívat nahoru, jestli nespí. ,,klel klep. Babičko?'' Otevřu
dveře a tam babička leží na posteli. ,,babičko vstávejte, Darin vás hledá.'' Babička
nevnímá, pořád jen nehybně leží v jejich obrovských peřinách. Něco drží v
ruce. ,,dopis'' nemůžu začít číst, aniž bych to řekl Darlin. ,,Darlin pojď sem, jsem u
babičky v ložnici. Uff jsem se bála, že se babičce něco stalo. Víš, ono stalo, na tady
máš dopis co nám nechala.'' Začala číst.
Milé děti, nechtěla jsem vám to říkat dříve i přes to, že jsem to věděla. Můj čas
nastal, jsem na tomto světě už moc dlouho. Je to prach obyčejný koloběh života.
Půjdu za dědečkem. Mějte se tu hezky.
Upustili jsme oba slzu. Darlin ta to pochopila, nic nenamítala a sešla
dolů. ,,sbohem babičko'' zavřel jsme babičce oči a odešel. Dole už čeká Darlin s
večeří. ,, Maidne půjdu s tebou. Já já vím, ale né jenom hledat bytosti, půjdu s tebou
do tvého času.'' Jsem úplně zaskočen. ,,Darlin co to povídáš? Ano mě tady už nic
nedrží, raději budu s tebou než se sama starat o pole. Ale říkala si. Ne Maidne půjdu s
tebou.
Kapitola šestá...výprava začíná
Druhý den ráno po snídani, jsme pohřbili babičku nedaleko od domu. Ukáplo nám
několik slz. Ani nevíme, kam vlastně jdeme. Prostě tam kam nás nohy donesou a snad
tam jsou bytosti.
Na cestě v lese nacházíme mrtvá těla vojáků. ,,Maidne co se tu stalo? Nevím Darlin,
pojď raději půjdem. Těm už nikdo nepomůže.'' Kráčíme pořád dále po cestě. Zemřelé
vojáky jsme přešli. ,,Maidne jsem unavená, neutáboříme se tu někde? To není špatný
nápad. Seženu dřevo a něco k jídlu'' co teď, dřevo mám, ale co jídlo. ,,houby, borůvky
a lesní maliny. Jen by to chtělo nějaké maso. Jdu tak tím lesem v tom mrtví faun. ,,já
jsem je možná našel. Faune vstávej halo?'' To nemá cenu, ovšem byl na lovu. Má dvě
veverky.
,,Darlim jsem tady mám jídlo'' nikde nebyla mám strach. ,,Darlin kde si!?'' To je
zvláštní, kde je? Chvíli jsem ještě volal a hledal okolo tábora. Když v tu chvíli do tábora
přišli bytosti s Darlin, která měla svázané ruce. ,,pusťte ji! Haha chlapče neblázni''
promluvil jeden minotaurus. ,,počkat proč to děláte, máte být hodný. Chlapče my lidi
přímo nesnášíme! Ale proč vždyť jste jim dříve pomáhali na polích, bránily je. Chlapče
to už je dávno pryč. Za to co nám lidé udělali si nezaslouží nic jiného než smrt. Proč, já
to nechápu. Ty ty chlapče se mě ptáš proč? Odvedli nás mučili nás potom nutili
bojovat proti vlastním. Museli jsme vraždit vlastní rodiny a drancovat vesnice kde
jsme vyrůstali, museli jsme zničit to co jsme měli rádi. To jsem nevěděl, je mi to líto.
Haha chlapče na to je pozdě. Abys poznal zač je toho loket, Darlin musí vypít tenhle
jed.'' Vůbec jsem bytosti nepoznal, babička o nich mluvila jinak. Chovají se jako zvěř,
jako naši nepřátelé. ,,ne zadrž ona to pít nebude , vypiji to já. Jo tak mladý chlapec je
hrdina haha. Neříkejte mi pořad chlapec jsem Maidn. Jó tak on je pán Maidn o tom
jsem četl nádherné proroctví.
Mladý chlapec jménem Maidn vrátí vše, jak bylo. Lidé a bytostí, budou zas sami
sobě oporou.
Takhle nějak to zní. Tfuj, takoví blábol.'' O mě se tady píší proroctví? O mě, o
neschopném a bláznivém chlapci. ,,ale Maidne pij, tvá slečinka čeká. Maidne nepij to!
Musím, nenechám tě zemřít místo mě, kdybych se tu neobjevil nikdy by si t nebyla.
Nemohu ti ublížit a Darlin miluji tě.'' Vzal jsem lahvičku od minotaura. Otevřu ji, cítím
zvláštní zápach. V tu chvíli mi problesklo hlavou obraz jak ležím na dece nemohu se
hnout. ,,ha chlapec nekecal, vypil ji ha. Na tady ji máš, nech si ji'' rozvázal Darlin a
odešly.
kapitola sedmá...nemám půl těla
Oheň plápolá, tma jako v pytli. Ležíme u ohně a snažíme se usnout. Já jen čekám
kdy přijde okamžik až začne působit jed. Pořád nic až jsem spadl do světa snů a
odpočinku.
Ráno se vzbudím čeká na mě snídaně. Buchty, které jme si zabalili na cestu. Kousnu
do jedné a při polknutí cítím zvláštní pocit v nohou. Sním celou buchtu a ,,ááá.
Maidne co se děje? Asi ten jed, ááá.'' Strašně mě bolí nohy a přestávám je cítit. Jde to
pomalu po mém těle od končetin až ke krku. Jako kdyby vás někdo postupně svíral do
kazajky. ,,ááá, opravdu to bolí á!''
Křik se rozléhá po celém lese. Darlin se bojí a s snaží se mě uklidnit. Po několika
hodinách útrpné bolesti, vše přestalo. Začalo se stmívá, když se z roští vynořil trpaslík
se dvěma minotaury. Ti mě vzali a nesli lesem do jejich vesnice. Darlin šla vedle mě a
přemýšlely jsme, co od nás chtějí. Odvedli nás do velkého sálu, kde nikdo nebyl,
prázdno. Já jsem ležel na zemi, po účiních pořád necítím půl těla. Po té se otevřely
velké dřevěné dveře s kováním. Ze dveří vyšel kentaur, faun a za nimi starý člověk.
Když vyšel ze stínu a posadil se na trůn zjistil jsem. ,,počkat vy jste ten stařík co mě
nabádal k tomu ať odejdu. Ach ano, ale jak koukám neposlechl si mě. Nemohl jsem
pane. Já vím Maidne, to proroctví jsem četl. Víš prošel si už dvě zkoušky. Nenechal
ses zastrašit mími řečmi na poli a jed. Nenechal si Darlin aby ho vypila. '' jen jsem si
tak v duchu řekl. Já ten blázen a hlupák něco dokázal a ještě mohu dokázat.
Děda vstal a řekl ,,teď si běžte odpočinout, zítra se dozvíte další věci. Maidne
omlouvám se za ten jed, ale minotaurus na tom trval. Bohužel to co vám řekl, je
pravda.'' Potom mávnul rukou a já mohl opět normálně chodit, vše jsem cítil jako dřív.
Trpaslík nás odvedl do stanu, kde jsme měly naše postele. Ihned jsem si lehl a usnul.
kapitola osmá...odloučení
Ráno vyjdu ze stanu a nikde nikdo. ,,halo pane kde jsou všichni'' ptám se dědy
velitele ,,lidé z druhé strany lesa útočí. Na druhé straně lesa jsou lidé? Ano Maidne,
přijely na lodích a začínají se tu roztahovat. Snažíme se jim v tom bránit, ale dlouho
to nevydržíme. Pane mám nápad, my se s vámi spojíme, my lidé z vesnic u lesa. Náš
pán vám určitě pomůže. Připravte zbraně ,pasti, praky. Já s Darin zajedu k našemu
králi. Dobrá Maidne, ale přijeď co nejrychleji. Lovingu!? Pojedeš tady s chlapcem na
hrad krále vesnic.'' Přijel kentaur, na kterém jsem měl jed. ,,pane a na čem pojede
Darlin? Ta tady zůstává. Proč? Neboj Maidne je tu v bezpečí bude se starat o raněné.
Ale než odjedu, chci se s ní ještě rozloučit.''
Rozeběhl jsem se k našemu stanu a vše pověděl Darlin, souhlasila, ale určitě jí to i
malinko vadí. ,,Darlin pokud se mi něco stane, chci po tobě jen dvě věci. Nezapomeň
na mě a moc neplakej. Darin miluji tě. Já tebe Maidne, opatruj se.
Po několika hodinách jízdy jsme projeli naši vesnicí a skončily u obrovských hradeb
hradu. Hradby jsou neskutečně vysoké, pod nimi je vodní příkop kde plavou hlavy
mrtvol. ,,kdo přichází navštívit hrad našeho pána. Já jsem Maidn a tohle je můj
společník Loving.'' S obrovským překvapením a nedůvěřivostí spustili most a otevřely
bránu. Prošel jsem dlouhou ulicí až k obrovské budově. ,,teď musíme počkat až nás
zavolají dovnitř.'' Po dlouhé době čekaní venku, před zavřenými dveřmi, se konečně
začalo něco dít. ,,pojďte dovnitř. Jdeme Lovingu. Ja nepůjdu Maidne, nehodlám
koukat na ty jejich ksichty. To ne Lovingu, seš tu semnou tak půjdeš semnou i za
králem. '' vejdeme do obrovského sálu s vysokým stropem, velkými okny s výhledem
na vesnice patřící království, dlouhým červeným kobercem vedoucím až ke schodům
kde na jejich vršku stál trůn. Okolo cesty k trůnu jsou sochy králů, kterým tenhle hrad
patřil. Podlaha se krásně blýská a při chůzi vyluzuje nádherný klapavý zvuk, který se
rozlíhá po celém chrámu. ,,buch.'' Otevřeli se dveře ze, kterých vyšel král. ,,vítám tě
Maidne. Co? Vy mě znáte?'' Zahleďel jsem se do té tváře a vidím, já ho také znám. ,,
stařec, vy jste velitel bytostí, ten stařec co ho jízda pohodila u nás na poli. Ano
Maidne, co ode mě potřebuješ? Králi potřeboval bych jménem bytostí a jejich velitele
pomoc. Jak jistě víš, za lesem se vylodila obrovská armáda. Bytosti s nimi válčí o
území už dost dlouho, armáda poráží bytosti, oni vkročí sem. Proto tě žádám o
několik vojáků, abychom je zastavili společně. Společně po svých bocích bytosti a lidé
vesnicového království. Popřemýšlím o tom s mími rádci.'' Odešli jsme ze sálu a u
východu na nás čekal král. ,,dobrá rozhodl jsem se. Za dva dny o raním rozbřesku
zaútočíme. Vy z lesa my ze strany od Východní vesnice.''
Ihned jsme vyrazili s Lovingem spět do vesnice bytostí.
kapitola devátá...néé
,,haahhh'' celí udýchaný jsem přiběhl ke stanu velitele bytostí a vše mu
řekl. ,,Maidne pojď semnou'' vůbec nevím co se děje, prostě ke mě přišla jedna
faunka a táhne mě někam kdo ví kam. ,,Maidne nebude se ti to líbit.'' Odhrnu plátno
stanu a tam ,,né né Darlin, já věděl že tu nemáš zůstávat sama. Bože proč né Darlin''
Darlin má v sobě zabodlí šíp, je mrtvá. Jen tam tak bezvládně leží. ,,to není pravda, že
ne!
Maidn odešel zatím co se plánuje, útok ke kterému by bez Maidna nedošlo. Šel do
lesa a tam oplakává Darlin. ,,Darlin já tě miloval, nechápu to. Když se mi začne něco
dařit, vždy se to vzápětí úplně zkazí. Maidne co tady děláš?'' Přišel ke mě velitel
bytostí. ,,já co by, vše je v háji. Pane chápete, já ji miluju a ona, ona je pryč. Madne to
bude dobrý, věř mi. Nebude nikdy, zemřela kvůli mě. Já ji sem zatáhl, nikdy by se
tohle stát nemuselo, kdybych si žil svůj bezvýznamný život v roce 2014. Víš měl bych
pro tebe nabídku. Jakou, pro to aby Darlin žila udělám vše. Musíš se zabít stejný
šípem jako trefili ji. Potom bude žít a budeš ležet místo ni na stole v bílem stanu. Ano
pane beru, beru vaši nabídku. Ještě před tím než to uděláš ti musím něco říct. Jeden
jediný důvod proč jsem velitel bytostí, král vesnicového království a také jsem tě
varoval jako stařec je, že jsem čaroděj. Také pocházím z budoucnosti z roku 1990.
Uvízl jsem tady a už není návratu. Pane já chci zachránit Darlin! Dobrá Maidne pojd.''
Došli jsme ke stanu, odkud vyšel trpaslík s šípem. ,,ahoj Darlin moc se omlouvám
za to, co jsme ti způsobil.'' Pohladil jsem ji po tváři a políbil ji na její nádherné rty.
Začíná se stmívat, podle čaroděje je to ta správná chvíle. Vyšli jsme na jeden kopec a
tam se to má stát. Uchopil jsme šíp do svých rukou ,namířil ho na srdce a ....bodl jsem.
Cítím zvláštní pocit, nic mě nebolí, nic necítím, oči se mi zavírají a padám k zemi.
Když Maidn bodl, ptáci vyletěli ze svých větví v lese, zafoukal vítr až spadl strom.
Voda v řece jako by přestala téct a nakonec naprosté ticho.
kapitola desátá...veliká výhra a ještě větší prohra
Lidé truchlili po Maidnově smrti několik dní. Nejvíce však Darlin, měla ho ráda a on
ji. Bitvu o území vyhrály, černí vojáci byli vyhnáni a bytosti s lidmi z království jsou
usmíření. Jen nikdo neslaví, protože všichni ví kdo za to může. Bez něho by k ničemu
nedošlo a vše by bylo jinak.
,,čaroději kde bude mít pomník a hrob? Sochu přiveze král dnes odpoledne a my
máme uspořádat pohřeb.'' Přijíždí král a za sebou má vojsko, které táhne obrovskou
Maidnovu sochu. ,,už jedou!. No a už je tu máme.''
Maidn má velkolepí pohřeb, pomník jako jeho socha. Pohřeb začal je tu několik
stovek
Iidí. ,,drazí pozůstalí'' farář začal mluvit ,, já vás vítám na pohřbu osoby, kterou jsme
obdivovali a obdivujeme. Díky němu tu také stojíme v tomto složení, on způsobil
spojení bytostí a lidí. Vyhnání černé armády a také jednu věc, kterou on sám ani
nevěděl. Díky němu jsme si uvědomily jak je pro nás tenhle svět cenný. Doufejme, že
je na místě, které mu je nejpříjemnější.'' Když farář přestal mluvit, snad všichni
upustili, alespoň jednu slzu. Po projevu mu každý dal květinu s odešli ke stanům kde
čekalo jídlo, pivo, víno. Už se stmívá hraje hudba a všichni si povídají. ,,darlin pojď
semnou, něco ti řeknu'' říká čaroděj Darlin. ,,Darlin měl bych pro tebe nabídku jak by
šlo, aby Maidne ožil. Povídejte. Musela by ses s ním vrátit do jeho doby, ale zapomněl
by na tebe a ty na něj. Žily byste každý zvlášť svůj život. Já nevím, ale Maidn neměl
rád svůj rok a také mě žádal o to, abych na něj nikdy nezapomněla. Jsem si myslel, že
nebudeš chtít, jak říkáš neměl rád rok 2014 a celou svou dobu, byl šťásten tady s
námi. Přesně tak čaroději jak pověděl farár nechat ho na místě, které je pro něj
nejlepší. To je tady.''
Život v království vesnic byl nádherný, všichni žili šťastně a každý rok v den pohřbu
se všichni schází u Maidnova pomníku a vzdávají mu dík. Darlin ta chodila k pomníku
každý druhý den. Farmu vedla ještě několik let, ale už se nikdy nezamilovala. Bytosti a
lidé si pomáhají, žijí po svých bocích. Co čaroděj? Ten je hlavní rádce krále vesnic a
jeho pobočník. Lidé z roku 2014 ani nepostřehly, že jim někdo chybí. Za to v této době
to poznali a dost.