PART 1: 15.9-20.9

15.9.2006
Tak takhle to nějak začalo: Ve čtvrtek 14.9 přišla konečně doba na zabalení si věcí. Pokusil
jsem se tedy sbalit všechny věci na 6 měsíců dopředu do mého 65-litrového batohu. Jistě
uznáte, že na 6 měsíců dopředu je to prostě nemožné. Každopádně, konečným výsledkem byl
18 kilogramů těžký batoh, což je celkem pohoda, protože do letadla můžete naložit zdarma
pouze zavazadlo o váze 20 kilogramů ☺.
V pátek ráno jsem si trochu přivstal a přibližně v 730 jsme, s doprovodem téměř celé mé
rodiny (kromě babičky☺), vyjeli směrem na pražské letiště Ruzyně, odkud mi v 1130 odlétalo
letadlo do Helsinek. Odbavení proběhlo více méně v klidu a za chvilku už se loučím s rodinou
a nastupuji do letadla Airbus A 319. Mé sedadlo je směrem do uličky. Vedle mě sedí mladý
finský pár, vracející se z návštěvy Prahy. Přibližně v 1135 hlásí pilot letadla, že je na startovací
dráze hustý provoz, takže budeme mít cca 20 minut zpoždění. Po dvaceti minutách je již
letadlo na startovací dráze, zrychluje a člověk jen zírá, jakou rychlost je možno vyvinout na
zemi. Vše venku se jen míhá a najednou..., jako by se vše strašně zpomalilo..., ale kdepak!!
Nezpomalilo, jen jsme se odlepili od země. Ono, když jste ve vzduchu, tak vnímáte tu
rychlost úplně jinak (to je ta relativita rychlosti ☺). Ještě asi 12 minut stoupáme do výšky
přibližně 12 km a potom už začala posádka letadla roznášet jídlo.
Po jídla začala vzájemná konverzace s mými finskými sousedy- ochotní a pohodoví lidičky
☺. Přibližně po jedné hodině a třicetipěti minutách letu, jsme již zahlédli finské pobřeží a
letadlo začalo klesat. Se sklonem 14-ti stupňů to trvalo asi 15 minut ☺. Po přistání nás
autobus přivezl do letištní haly, rozloučil jsem se se svýma sousedama, a šel jsem si hledat
terminál, ze kterého mi za nějakých 75 minut odlétalo letadlo na letiště v Kruunupyy (cca 30
km od Kokkoly). V Helsinkách na letišti je to oproti pražské Ruzyni celkem sranda, takže za
chvilku již sedím v „letadélku“. V letadélku proto, že je oproti tomu předchozímu letadlu
opravdu malinkaté a je pouze vrtulové. Letíme ve výšce kolem 8 km, je jasno, sedím u
okénka, takže krásně vidím na finskou krajinu (akorát to okénko by mohli občas umýt ☺).
Finsko je opravdu naprosto placaté. Kousek za Helsinkami je spousta jezer, které trochu
narušují monotónnost krajiny- kromě jezer jsou zde totiž jen lesy ☺. Říkám si, že když člověk
zabloudí ve Finsku v lese, tak ho patrně projde skrz na skrz, od východního pobřeží
k západnímu, než se mu podaří „vylézt“ z lesa ☺☺.
Chvilku po té již sedáme na letišťátko v Kruunupyy. Je to opravdu malinkaté letišťátko
uprostřed lesů (jak také jinak, že ☺). Nastupuji do autobusu, který nás odváží před příletovou
halu (teda spíše haličku ☺). Je tu opravdu jen pár lidí. Koukám, kde se objeví mé zavazadlo a
najednou uslyším: „Hello, are you Peter?“ Otáčím se a uvidím mě trochu povědomou tvář (z
fotek z internetu). Odpovídám: Yes, and you are Kryzstof, aren´t you?“ Jasně, je to on, můj
nový polský spolubydlící. Vedle něj stojí samozřejmě má mentorka Kati.
Po příjezdu jsem si vybalil věci a šel jsem s Krisem (tak tady všichni říkají Kryzstofovi)
nakoupit nějaké jídlo na večeři. Koupili jsme i nějaká pivka, postupně k nám do bytu začli
chodit lidé (dobrovolníci, ex-change studenti) a „welcome party“ mohla začít. Opustil jsem
tuto party asi v 130 a šel jsem si lehnout. Jsem unavený, trochu nervózní, ale halně plný
očekávání nejbližších okamžiků mého života....
16.9.2006
Vstávám něco kolem 1000. Sejdu dolů do kuchyňky našeho bytu a všude, kam se jen
podívám, jsou špinavé talíře se zbytky jídla a prázdné lahve od piva. „ Tak do toho“, říkám si
sklesle. Ale byla to přeci jen i moje party a ostatní spolubydlící ještě tvrdě spí.
Po obědě jsme šli s Krisem nakupovat a vrátit prázdné lahve od piva. Jen tak mimochodem
jsme se zeptali jedné mladé, docela pohledné, prodavačky, kolik že stojí onen kousek masa,
nad jehož koupí jsme uvažovali a ona nám velmi mile a ochotně radila, jak to maso připravit,
potom nás dovedla do oddělení, kde byly jakési omáčky a radila nám, kterou si k tomu masu
pořídit. Pak nám ještě pomohla s výběrem vhodné přílohy a myslím, že kdyby měla někde po
ruce sporák, tak nám to snad i uvaří ☺. Když jsme odcházeli, tak se s námi loučila s tím,
abychom jí dali vědět, jak nám to chutnalo ☺. (jen tak mimochodem, Kris byl včera (19.9)
v tom obchodě a ta prodavačka se ho prý opravdu ptala, jak to chutnalo ☺)
Po obědě jsme šli do bazénu. Za 3 € (pravda, že na studentskou slevu ☺) tam můžete být,
jak dlouho chcete. Ve sprchách je tekuté mýdlo a bazén?? Klasický 25-ti metrový jako u nás,
ovšem kolem něj je spoustu atrakcí jako je např. vířivka, bazén s protiproudem, skokanská
věž, tobogan a ještě spoustu jiných atrakcí pro děcka. No prostě paráda. Docela si to tam
užívám ☺.
V sobotu večer se koná opět párty, naštěstí už ne u nás. Jdu se tam s ostatními podívat, ale
jsem opravdu dost unavený, takže zatímco ostatní pokračují v pařbě a směřují do jakéhosi
klubu, já jdu spát.
17.9.2006
Ráno jsem se rozhodl trochu uklidit můj pokoj, utřít prach, vytřít podlahu apod. No a když
už jsem byl v tom, vytřel jsem i kuchyň a koupelnu. K obědu jsme uvařili to kuřecí maso
s onou omáčkou, jak nám poradila ta prodavačka. Bylo to opravdu chutné. Přišlo k nám na
návštěvu i několik lidí ze sousedních baráčků, tak jsme jim také nabídli a sklidili jsme úspěch
a uznání ☺.
Večer jsme byli pozváni na večeři ke Kati (já, Kris, Suzane, Maria a Katalin). Ještě ten
večer si u nás Suzane stahovala maily, četla si je ... a najednou začla plakat- psali jí z domova
(z Kanady), že její babička zemřela...no, smutné zakončení dne.
18.9.2006
Je pondělí a já jdu poprvé do „práce“. Kati mě vyzvedává v 900 a já, po chvilce jízdy,
poprvé spatřuji místo zvané Villa Elba na vlastní oči. Kati mě provází celým objektem,
seznamuji se s místním personálem a potom mě Kati posadila k počítači se slovy: If you want
to check your emails, you can do it“. No a na tom počítači jsem strávil, kromě oběda a malé
chvilky, kdy jsme se byli s Krisem podívat po okolí Villa Elba, prakticky celý den. Ten den
jsem také dostal kolo, takže zpátky už jsem jel s Krisem na kole. Při zpáteční cestě jsme se
ještě stavili v Lidlu, nakoupit si nějaké poživatiny a já si ještě o kousek dál koupil kredit do
mého mobilního telefonu, který mi byl zapůjčen. Ale stejně jsem jen vyměnil simkartu a
používám ten můj telefon. Nicméně kredit stál 20 €, a levnější v této síti neexistuje. No, ...to
abych začal trochu šetřit ☺.
19.9.2006
Jako obvykle ráno vstávám (ale moc se mi z pelíšku nechce ☺). Kris nesnídá a tak spí o
trochu déle než já. Něco kolem 930 jsme opět v „práci“. Za chvilku přichází Kati a máme náš
první společný meeting, na kterém nám Kati vysvětluje program na nejbližší dny. Zde, ve
Villa Elba, proběhne koncem měsíce, jakýsi seminář o EVS, na který dorazí skupinka lidí
z Estonska, Polska, Maďarska.... Máme pro ně vymyslet večerní program (nějaké hry apod.).
Mimo to pak pojedeme příští týden do Kälviä a dalšího dne ještě do Nykarlby, povídat si
s uchazeči o EVS o našich poznatcích, motivacích a dosavadních zkušenostech.
Večer k nám přišla na návštěvu dvě polská děvčata, se kterými se Kris zná a vedli mezi
sebou bohatou rozpravu- v polštině, samozřejmě ☺. Polština je slovanský jazyk, takže když
náhodou někdo z nich mluvil pomaleji, dalo se jim celkem rozumět. Na zítřek je naplánováno
jít v doprovodu těchto dvou děvčat do místního klubu, protože ve středu je vstup zadarmo. A
také mě čeká zítra první hodina Finštiny- tak jsem na to zvědavý ☺.
20.9.2006
Tak ráno zase do práce. Kromě toho, že jsem přepsal tyto řádky (jako do elektronické
podoby ☺), jsem neudělal prakticky nic.
V 1730 začala má první hodina Finštiny- docela sranda ☺. Ale jó, asi se to dá. Po jejím
skončení jsem ještě zašel do knihovny a sháněl se po nějakém česko-finském slovníku. Ale
nic jsem tam nenašel. Byla tam akorát jedna učebnice češtiny (pro Finy, kteří se učí česky).
Tak jsem si půjčil alespoň anglicko-finský slovník a učebnici Finštiny- taky anglickou.
Ještě jedna věc se dnešního dne přihodila. Náš třetí spolubydlící, Kamel z Francie, v pátek
odjíždí domů, takže si sbalil všechny věci. No a těch bylo docela dost. Nejvíce to bylo poznat
na kuchyňském vybavení. Takže najednou jsme byli bez pánvičky, bez talířů ....Řekli jsme o
tom Kati a ona s námi následně zašla do jednoho obchodu (Halpa Halli) a všechny potřebné
věci jsme dokoupili. Takže máme novou pánev, talíře, nějaký ten hrneček, vařečky apod.
Večer, cca ve 2330, jsme šli s partičkou polských děvčat do místního (a prý také jediného
v celé Kokkole) tanečního klubu, či co. Prostě něco jako česká diskotéka. Vstup je ve středu
zadarmo, ale hned po vstupu na vas vybafnou, že si musíte dát věci do šatny a to stojí 1,50 €.
Jinak sem chodí převážně samý dobrovolníci a exchange studenti. Finů je zde opravdu málo a
není se čemu divit, je středa a každej normální člověk jde ráno do práce nebo do školy ☺.
Moc se mi tam nelíbí, nebaví mě to tam, muzika je fakt dost mizerná, pití je hodně, hodně
drahý a opravdu docela lituji to 1,50 €, co jsem dal za tu šatnu. „No nic“, říkám si, je potřeba
poznat i tyto věci ☺☺.
...můj pokoj po příjezdu
...můj pokoj po příjezdu
...pohled z okna v mém pokoji
...Villa Elba
...moji spolubydlící (z leva: Kris a Kamel)
...a tímhle jsem přiletěl na letiště v Kruunopyy
...hala na letišti v Kruunopyy