PART 21:5.3

5.3.2007
Počasí je tady stejně nádherné, jako bylo o víkendu. Akorát se nám trochu ochladilo, se mi
zdá. Ráno jdu do práce a z International Department tam ještě nikdo není. Ale nevadí, ještě
jsem trochu předělával DVD a potom jsem to začal vypalovat. Uff, je to docela blázinec,
vypálit 21 kopií. Do toho už přijela Kati se Suzanne a Sašou a začali jsme dělat jakési
pozvánky a dávali jsme je do obálek. Potom ještě poslat jakési propagační materiály o síti
Platform (a těch bylo něco přes 600!!!). No, zkejsnul cca do 1700, a to od 8+ od rána. Já vím,
pro vás se to zdá asi jako nic moc, ale na Finsko je to docela dost ☺.
6.3.2007
Tak už jsem to konečně dokončil, myslím to DVD. Udělal jsem tomu i booklet, takže to
vypadá docela dobře ☺. Ještě to zbývá rozeslat, ale na to potřebuji obálky, které se musí
koupit.
Jelikož je úterý, tak přijela, opět po obědě, skupinka studentů Youth work z Kälviä a opět
jsme s nimi hráli různé hry. No a dnes jsem se také poprvé setkal s Kaisou, šestadvacetiletou
finskou holčinou pocházející odněkud z jihu Finska, která tady bude 2 týdny na praxi, jelikož
studuje Youth work. A na to, že je Fin se jeví teda hodně otevřeně. Prostě komunikuje,
nestraní se, zajímá se a je prostě docela družná. A takových Finů jsem zatím nepotkal mnoho.
Je ubytovaná v jedné chatce ve Villa Elba a co je úplně super- má tady auto! A je hodně
obětavá, takže např. dnes jsme si zajeli něco nakoupit do města ☺.
Další, dosti pozitivní věcí je, že mi byly zapůjčeny klíče od sauny a tak se můžu jít
kdykoliv vysprchovat a můžu si i vyhřát saunu ☺. A tak jsem tedy do té sauny také zašel.
Nebyl jsem v sauně asi měsíc. Byla to pohodička, sauna je opět jedno z míst, kde mám pocit,
že jsem ve Finsku, obzvláště pokud jsem tam sám (a to jsem byl). Jedinou nevýhodou je, že
nikde poblíž není nějaká díra v ledu nebo tak něco. Je tam jen sprcha a do sněhu se také skočit
nedalo, páč je na té sněhové pokrývce jakási krustička umrzlého sněhu a to není moc příjemné
(vlastně to ani nejde, páč se pořežete). Takže jsem jen vyšel před saunu a jen tak nahý, civěl
do lesa.
7.3.2007
Vstávám v 630, abych se v 730 vypravil, na kole, do školy (to protože je středa). Venku je
docela ošklivo, zataženo a teplota je něco kolem 0˚C. Beru to po moři a chvilku před 800 jsem
ve škole. Mezi dveřmi sborovny potkávám Böiseho, který mi hlásí, ať se ani nesvlékám, že
jdeme lyžovat. Kousek od školy je totiž takový dvoukilometrový běžkařské okruh. Děti už
tam byly a jen čekaly na nás. Jel jsem s Böisem autem, protože jsme vezli ještě nějaké lyže.
No a vzápětí se děcka vydala na trať. Musím uznat, že jsou opravdu dobří. Na to, že jim je tak
kolem deseti let, měly za chvilku objetý okruh třikrát (což je 6 km- pro ty méně matematicky
nadané ☺). A někteří z nich prakticky výhradně bruslily- uff, fakt klobouk dolů.
Po návratu z lyžování jsem se chtěl podívat, kam jsem zastrčil svou kartičku do místní
knihovny, protože jsem jí včera nemohl najít. No a jak tak hledám tu kartičku, zjistil jsem, že
tam co měla být moje kreditní karta je prázdno. Začal jsem trochu panicky prohledávat ostatní
možná místa, ale nikde nic. Vzpomněl jsem si, že naposledy jsem jí používal včera, když jsem
s ní platil v City Marketu. Tak honem do City Marketu zeptat se, jestli jí někdo nenašel. Hm,
bohužel nikdo. Běžel jsem tedy do banky, aby tu kartu zablokovali. Tam ji bez problémů
zablokovali a sdělili mi, že naposledy byla použita včera, právě v City Marketu. „Uff, alespoň
něco“, ulevilo se mi. Také mi sdělili, ať se jí pokusím najít a jinak, že mám přijít znova a
zažádáme o novou. Tak zas na kole zpátky do Villa Elba, prohledal jsem všechna možná
místa, kde by mohla karta být, ale bezúspěšně . Takže mne čekala cesta zpět do města a do
banky. Naštěstí tu byla Kaisa, která jela pro něco do města a tak jsem jel s ní autem. Došel
jsem do banky, objednali jsme novou kartu, která ovšem přijde až za 14 dní (a to budu v ČR).
Ale nevadí, pošlou jí do Villa Elba. No a aby toho nebylo málo, tak jsem zjistil, že jsem si
zapomněl ve škole sandály. Naštěstí je Kaisa opravdu obětavá a i sem mě hodila autem. Když
jsem tam šel pro ty sandále, došlo mi, že jsem tam vlastně naposledy. A tak jsem se rozloučil
s tím, koho jsem potkal, prakticky s každým jsem se objal. Dokonce mě objal i Pertu,
desetiletý kluk z té třídy, co jsem navštěvoval. Hm, docela dojemné ☺.
Po příjezdu do Villa Elba, jsme si došli na oběd. Ale popravdě řečeno, měl jsem toho dost
a nejraději bych šel spát. A to bylo teprve 1230. No, ale oběd mě docela probral, takže to zas
tak hrozné nebylo. A potom se už zas nic až tak výjimečného nedělo. Je sice středa, takže
bych měl jít na hodinu Finštiny, ale počasí tomu nepřálo, protože z nebe padalo něco jako na
půl zmrzlá voda ☺ a v „tom tedy opravdu na kole nikam nepojedu“, říkal jsem si.
8.3.2007
Probouzím se něco po 700. Pak následuje obvyklý ranní rituál a přibližně v 830 jsem v práci.
Kolem 900 za mnou přišel Renné, že jdou s děckama rybařit na dírky (jako dírky v ledu) a
jestli chci, ať jdu také. No to se ví, že jsem chtěl. Navlékl jsem na sebe šusťáky a vyrazil jsem
s Renném na moře, abychom připravili (vyvrtali) díry do ledu. Ono provrtat ten led nebyla zas
taková sranda. Jeho tloušťka je něco přes 40 cm. Udělali jsme asi 5 dir a potom dorazil
Markku s děckama. Napíchli jsme červy na háček a začali chytat. Bez jakéhokoliv výsledku,
samozřejmě ☺. Ještě je nutno zmínit, že počasí je tady čím dál tím horší. Teplota je +1°C, je
zataženo a chvílema prší. Všechno taje a je to prostě depka. Nechce se vám vůbec ale vůbec
nic dělat…prostě fuj, fuj. Ještě, že je tady ta kytara a můžu si na ní brnknout- alespoň něco ☺.
No, moc se nesmějte, kytara je přeci proti trudomyslnosti, to ví přece každý ☺. Kolem 1700 se
jen tak z nudy dívám na televizi. Je tam nějaký pořad o vaření a uvádí to chlapík, co mluví
anglicky. No a Fini nic nedabují, jsou tam jen finské titulky. Takže pro mě je to paráda, páč
tomu rozumím ☺. Při sledování toho pořadu mě tak napadá, že za týden touto dobou budu již
pravděpodobně doma. Hm, to je zvláštní pocit. Něco podobného, jako když jsem odjížděl
sem, do Finska. Ale teď je to přesně naopak. Nejedu do Finska, ale z Finska. A ten pocit je
opravdu dost podobný. Plný očekávání, trochu rozpaků a ….
9.3.2007
Je pátek a v místě, kde teď přebývám se koná jakýsi seminář. Je od 800, takže jsem musel
být v práci před osmou. Ono by to totiž nebylo moc fajnový, kdybych sešel dolů, mezi ty
slavnostně oblečené účastníky onoho semináře, jen tak v pyžamu ☺.
Udělal jsem jakýsi předběžný rozpočet nákladů na cestu do Youth Centra Vasatokka (pro
zájemce o Survival Camp) a odeslal ho mailem Daanovi (dobrovolník v centru Vasatokka),
který mi přislíbil pomoc. Nevím, nevím, zatím to s tím kempem vypadá docela bledě, páč
zájemců je čím dál tím méně a navíc počasí tomu také moc nepřeje, protože v těchto dnech je
v Inari pouze -1°C. Už jsem jednou psal, že se do Vasatokka chci ještě podívat, páč jsem se
do místní krajiny jaksi zamiloval a proto jsem teď nesmírně vděčný za to, že mám ještě plán
B, který spočívá v tom, že tam příští měsíc odjíždím, vykonávat dobrovolnou službu tam ☺.
Kolem 1600, když Kati ohlásila, že odjíždí domů, jsem se rozhodl, že pojedu s nimi (jako
s Kati, Sašou a Suzanne) a strávím dnešní noc v Tankari. U Juliena (Francie) v bytě se údajně
mělo konat nějaká party a prostě se mi zachtělo zas ty lidičky vidět. A tak jsem si vzal spacák
a odjel s nimi. Saša mi nabídla, že můžu přespat u ní a tak jsem její nabídku přijal. Společně
se Suzanne jsme ukuchtili těstoviny s jakousi omáčkou a po 1900 přijely holky z Nykarleby.
Zatím jen Claire a Shannon s tím, že Monika dorazí později. Potom jsem šel se Sašou do
města, ukazoval jí, kde je jaký Second Hand Shop a přitom jsme také něco nakoupili (myslím
tím nějaké to pivko na večer ☺). A přitom nakupování, konkrétně při placení, jsem si všiml
jedné, mně dosud neznámé, kapsičky v mé peněžence. Koukal jsem se dovnitř a to víte, že
tam byla!! A kdo, že tam byl? No přeci moje ztracená platební karta. „Ach jo, to jsem ale
hlupák“, říkal jsem si. To abych šel v pondělí znova do banky, jestli to ještě půjde odblokovat
☺. No, uvidíme.
Potom jsem šel, společně s holkama, k Juliánovi na tu party. Saša s námi nešla, protože se
na to prý nějak necítila. A bylo to fajn, zas slyšet Williema (onoho, zatím nejpříjemnějšího
černocha, kterého jsem potkal ☺), pokecat s Juliánem apod. Něco po 2300 dorazila i Monika a
tak jsem se potom bavil s ní. Jak jsem tam tak, v té kuchyňce seděl, dýchla na mě jakási
nostalgie. Vzpomněl jsem si na Czabiho, na Gábora (kteří tady dříve bydleli) a tak nějak na
vše, co jsem tady v tomto baráku zažil…☺
Kolem 100 jsem party opustil a šel si lehnout. Saša už ležela, ale asi jsem jí probudil tím,
jak jsem přišel. A tak jsme povídali a povídali.
10.3.2007
Probouzím se po 1000. Něco jsem posnídal a následně jsme vyrazili, se Sašou, do města.
Počasí bylo ráno celkem mizerné. Teplota tady byla něco kolem +1°C, mrholilo a všechno
tálo. Na chodnících, silnicích a prostě všude byla taková ta „břečka“. Opravdu jsem děkoval
Bohu za mé goratexové boty, protože jinak připadaly v úvahu pouze holinky ☺. No nic,
chodili jsme po městě, potom jsme zašli do obchoďáku Halpa Halli, kde jsme si sedli do
místní kavárny, dali si kafe a zákusek. Přitom jsme zas povídali a povídali. Opravdu si se
Sašou rozumím. Můžu s ní hovořit o čemkoliv a vždy je to příjemné ☺. No a najednou bylo
skoro 1430, tak jsme ještě zašli do City Marketu, nakoupil jsem si nějaké jídlo na zbytek
víkendu a prakticky i na zbytek mého pobytu ve Finsku a vypravili jsme se zpět do Tankari.
Tam jsem ještě Saše vysvětlil, jak a kde prát prádlo, žehlit apod. Potom jsme se rozloučili a já
se vydal na cestu do Villa Elba.
Počasí se naštěstí umoudřilo, přestalo pršet a vyšlo sluníčko. A musím říci, že při svitu
sluníčka je to také nádherné. Pokračuje sice tání sněhu a všude je ta „brečka“, ale zároveň
slyšíte zpívat ptáky a zlehounka vnímáte, jak se pomalinku probouzí příroda. Zima asi už i ve
Finsku končí. No, moc dlouhá teda nebyla. Klidně bych jí snesl delší a tužší. Když si
představím, že minulý víkend jsem si tuto zimu poprvé pořádně zaběžkovat, je to k vzteku…
Cesta do Villa Elba mi zabrala lehce přes hodinku (jdete totiž skoro celou dobu v té břečce
☺). Ohřál jsem si pizzu, co jsem si koupil v City Marketu a šel ještě udělat pár snímku před
budovu, kde bydlím, protože za chvilku zapadalo sluníčko a to bylo překrásné. Když jsem
otevřel dveře od mého baráku, uviděl jsem na cestě manželský párek dvou starších lidí.
Pozdravil jsem je a pán na mě začal něco hovořit, finsky samozřejmě. Tak jsme mu řekl, že
moc nemluvím finsky jen anglicky a on na to, že on zas neumí anglicky. Ale i přesto, jsem si
s nimi byl schopen, mou lámanou Finštinou, trochu popovídat. Například o tom, že tady
bydlím (v tomhle baráku), že jsem Čech, že ve čtvrtek odjíždím a …. Pohodička, rád si
povídám s lidmi ☺.
Jelikož mám klíče od sauny, tak jsem si jí došel zapnout. Zhruba za půl hodiny byla
roztopená a tak jsem tam vlezl. A zas se mě zmocnil onen nádherný a „tajemný“ pocit, že
jsem ve Finsku ☺. Prostě zas ta samá paráda! Tak si tak říkám, že tohle mi asi bude chybět ☺.
11.3.2007
Protože je neděle, tak trochu lenoším. Z postele se mi vůbec nechce, takže z ní vylézám až
1040 ☺. Kouknu z okna a nejraději bych do postele zase opět zalezl. Zamračeno, mlha jak
v Rákosníčkovi a teplota lehce nad nulou. Dám si snídani, popřemýšlím nad zásobami, co
tady mám, abych věděl, co uvařit a kolem 1300 jsem začal vařit. V podstatě tady ani moc vařit
nejde. Není tady ani pánvička. No, mám tady jeden hrnec, co jsem si přinesl z Tankari, tak
holt budu muset uvařit vše v něm. Tak nejprve jsem udělal česnečku, tu jsem snědl a zbytek
nalil do jakési nádoby, co jsem tady našel a dal do lednice (jako na večer nebo na zítra ☺).
Potom jsem ten můj jediný hrnec umyl a osmahl v něm cibulku, přidal konzervu tuňáka,
trochu okořenil, osolil a povařil. Opět jsem hrnec umyl a začal vařit špagety. Je to teda trochu
jak na vandru (možná trochu horší, páč tam většinou máte kamarády, kteří mají také nějaké
nádobí), ale dá se to. Trvá to déle, ale nakonec jsem jedl- a nebylo to špatné ☺.
Kolem 1530 se tady objevila, celá zkroušená, Suzanne. Ptal jsem se jí, co je a ona mi
odpověděla, že se právě vrací od doktora a má angínu. Vzala si nějaká antibiotika, co dostala
a odešla si lehnout do svého pokoje. Akorát mám trochu strach, abych to nechytl od ní , páč
teď se rozstonat by se mi hodilo opravdu nejméně ze všeho.
…příprava na rybolov
…taky jsem si to zkusil
…rybolov „na dírkách“
…v dálce je další jakýsi rybář, ale všimněte si
toho počasí- to je fakt depka, fujj!!!
…toto je ze soboty. Je krásně, svítí sluníčko, ale vše taje (jak můžete sami vidět)
…sice je na ledu voda, ale ten led má tloušťku stále kolem 40-ti centimetrů a po této zamrzlé
ploše se v sobotu odpoledne proháněly sněžné skůtry.