PLES SPŠ - spsoafm

ŠROUBEK
PRŮMYSLOVÁCKÝ ČASOPIS SPŠOAFM
3.ČÍSLO
BŘEZEN 2012
XII.ROČNÍK
PLES SPŠ
LYŽÁK 2012
STUDENTSKÁ PRÓZA
Výsledky jazykových soutěží
V prosinci 2011 proběhla školní kola konverzačních soutěží. Vítězové předškolních kol se mohli
porovnat v celoškolním kole a ti nejlepší reprezentovali SPŠOA v okresním kole.
NĚMECKÝ JAZYK
SPŠ – 8. 12. 2011 (2. CJ)
1. Markéta Mužíková (L2)
2. Patrik Oravec (S2)
3. Patrik Šoch (HZ2)
4. Jakub Gaszek (S2)
5. Nikol Černohorská (L2)
OA – 13. 12. (2. CJ)
1. Denisa Milatová (2.A)
2. Ondřej Staško (3.L)
3. Alena Vaňková (3.B)
Celoškolní kolo SPŠOA – 20. 12. 2011 (2. CJ)
1. Markéta Mužíková (L2)
2. Patrik Oravec (S2)
3. Ondřej Staško (3.L)
V okresním kole NEJ 6. 2. 2012 vybojovala Markéta Mužíková pěkné 4. místo!
ANGLICKÝ JAZYK
SPŠ – 15. 12. 2011
OA – 14. 12. 2011
1. Jan Szlauer (S3.A)
Emil Šeiner (S3.B)
Martin Ševčík (L3)
1. Petra Postupová (3.C)
2. Kristián Železník (3.L)
3. Barbora Pěchová (3.L)
Celoškolní kolo – 20. 12. 2011
1. Jan Szlauer (S3.A)
2. Kristián Železník (3.L)
3. Petr Pospěch (S3.A)
Vítězové Jan Szlauer a Kristián Železník
obstáli i v silné konkurenci okresního kola
a podali dobré výkony. Celkově obsadili 7.
- 8. místo.
Celoškolní kolo konverzace v anglickém jazyce
Průmyslováci na exkurzi ve společnosti
Ve dnech 6. 2. - 10. 2. 2012 připravila společnost EVRAZ Vítkovice Steel (EVS) Týden
otevřených dveří. Této příležitosti využila naše škola a vybrané třídy zamířily v mrazivém počasí
do prostor této firmy.
Studentům oboru strojírenství a hutnictví se naskytla možnost navštívit provozy konvertorové
ocelárny příp. válcovny. Nejdříve si vyslechli prezentaci, která je seznámila s historií firmy, profilem
společnosti, typem výrobků a dalšími aktivitami EVS. Z mnoha aktivit vyjmenujme alespoň nadační
fond, podporu hokejovému klubu Vítkovic a také program EVRAZ POOL, který nabízí zajímavé
výhody pro studenty SŠ a VŠ vybraných technických oborů.
EVRAZ POOL je určen žákům ZŠ, SŠ a studentům VŠ, kteří se rozhodnou do této skupiny přihlásit.
Vstupem mohou získat různé výhody, mj. i možnost brigády v letních měsících. Zajímavé odměny
jsou připravené i pro Top studenty. Pro absolventy SŠ nabízí firma program První META. Jedná se o
půlroční program, ve kterém se může absolvent seznámit se všemi provozy firmy a získá pracovní
zkušenosti a odborné dovednosti. Pro absolventy VŠ je určen jednoroční intenzivní Trainee program
META.
Po vyslechnutí prezentace se žáci vybraných tříd s vyučujícími vydali na prohlídku areálu, především
se seznámili s technologií výroby normalizovaných polotovarů kontilitím.
Průmyslovka tančí
Fotogalerie letošního plesu
Ředitel školy zahajuje ples – poslední
z řady 17 plesů Střední průmyslové
školy!
Příští rok bude ples Průmyslovky a
Obchodní akademie společný.
Na plese zazpívala několik písniček
Veronika Sobčáková, naše loňská
absolventka. V současné době již
zpívá se svou kapelou.
Jako každým rokem ovládla velký sál
kapela
BUBLIFUNK
s
naším
absolventem a současným studentem
pražské
konzervatoře
Ondřejem
Klímkem.
Povedený duet v ruštině předvedla Hana Richterová
a Jirka Machálek.
Ples letos moderoval Jan Šimek
a … Jan Šimek.
Rockový klub byl pěkně našlapaný, když
v něm vystupovali hoši z New Instructions.
B.U.T.T.! opět v oblíbeném
Rockovém klubu
Křehká blondýnka Diana Válková
zazpívala rozvernou ruskou písničku –
a moc se jí povedla!
Hlavní hvězda večera: slavná česká kapela
LAURA A JEJÍ TYGŘI
Nechyběla ani pěkná taneční
Na plese … jó, tady si
vystoupení - zde polonéza v provedení lidi někdy řeknou věci, které
souboru Ostravička
se ve škole nikdy nedoví!
Hyundai – přínos pro region
Rozhovor s p. Petrem Vaňkem, ředitelem Oddělení vnějších vztahů a
tiskovým mluvčím firmy Hyundai
Student třídy L4 Michal Vrubel měl v rámci přípravy své dlouhodobé maturitní práce
možnost získat rozhovor s panem Vaňkem, ředitelem Oddělení vnějších vztahů a zároveň
tiskovým mluvčím této firmy. Přinášíme vám zkrácený záznam tohoto rozhovoru.
Dobrý den, pane Vaňku. Chtěl bych vám položit několik otázek, které jsem si pro Vás připravil
v rámci své dlouhodobé maturitní práce o firmě Hyundai. Za co jste konkrétně Vy ve firmě
Hyundai zodpovědný?
Jako ředitel jsem součástí vyššího managementu a přímo zodpovídám za oblast vnějších vztahů, za
komunikaci vnější a vnitřní. Máte tady týdenní HMMC Express a barevný měsíčník HMMC News.
Kromě toho tady máme svoji vlastní barevnou televizi, jejíž činnost také spadá pode mne. Webové
stránky, facebookový profil, ale také organizace a provádění návštěv. Za loňský rok jsme měli více než
11 500 návštěvníků.
(pozn. autora: HMMC – Hyundai Motor Manufacturing Czech)
V povědomí lidí je firma Hyundai často jako jedna firma. Je tomu tak nebo zde v průmyslové
zóně působí více firem?
Když se firma Hyundai rozhodla jít do České republiky, následovalo ji dalších 18 korejských firem. Tři
z nich jsou přímo tady v Nošovicích a zbývající působí v okolí. Založily své české dceřinné společnosti.
Kamkoliv se firma Hyundai vydá, do Číny, Indie, USA, firmu Hyundai následují a vytvářejí první
úroveň dodavatelů. Z firem, které jsou zde s námi v Nošovicích, je to firma Mobis, která dělá
předmontáž modulů, firma Dymos, která vyrábí autosedačky a firma Hysco, která dodává karosářský
plech. Další firma, např. Plakor sídlí v Mošnově a dělá plastové výlisky, další firmy v okolí (např.
v Českém Těšíně, v Třinci) dodávají netkané textilie, palivové nádrže a celou řadu dalších
komponentů.
Jak se Vaše firma podílí na snížení nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji?
Velmi výrazně. Když si vezmete situaci před příchodem firmy Hyundai, v letech 2005, 2006, okres
Frýdek-Místek se pohyboval na jednom z posledních míst v žebříčku okresů dle zaměstnanosti.
Nezaměstnanost byla hodně vysoká. V současné době se okres Frýdek-Místek nachází v první desítce
okresů v rámci ČR a nezaměstnanost je tady opravdu poloviční ve srovnání s dalšími okresy MSK.
Samotný Hyundai vytvořil 3 500 pracovních míst a subdodavatelské firmy, které nás následovaly,
dalších 7 000. Celkem tedy projekt Hyundai poskytl 10 500 pracovních míst. Z nich 96 % obsadili
občané České republiky, v drtivé většině obyvatelé tohoto kraje. Z hlediska nezaměstnanosti je přínos
firmy Hyundai nezpochybnitelný.
Můžete přesněji vymezit, kolik zaměstnanců je z Moravskoslezského kraje?
Pokud vezmu v úvahu zaměstnance české státní příslušnosti, tak z nich asi 98 % je
z Moravskoslezského kraje. Tedy drtivá většina.
Na jakých pozicích pracují cizinci ve firmě Hyundai?
Ve výrobě jako operátoři, v administrativě, ale i managementu. Máme tady kolegu Angličana
v prodejním oddělení. Pojďme se bavit o konkrétních číslech. Máme celkem 3 500 zaměstnanců, z toho
150 cizinců - z toho 85-90 Slováků, kteří denně dojíždějí. Nemáme žádné ubytovny, proto si
zaměstnanci musí řešit bydlení sami. Pak tady pracuje 26 Poláků, kteří to nemají do práce vzhledem
k blízkosti hranic daleko, dále 24 Korejců, kteří jsou přímo v zaměstnaneckém vztahu se společností
HMMC, a dalších 13 lidí různých národností (Angličan, Ukrajince, Angolan, Egypťan, Maďar, aj.)
Poskytuje firma zaměstnancům nějaké bonusy?
Systém benefitů je velmi obsáhlý. Kromě mezd a určitých kvartálních odměn, které souvisí
s hodnocením pracovního výkonu, s docházkou atd., máme celou řadu dalších benefitů – příspěvek na
penzijní připojištění, důchodové pojištění, dále nám firma poskytuje oděv (např. bundu, kterou mám
na sobě), který nosíme především v práci, ale nikdo vám nebrání nosit tento oděv mimo pracoviště.
Máme zvýhodněnou sazbu na mobilní telefony díky smlouvám s operátory, máme dotovanou stravu.
Spolupracujeme s partnerskými pojišťovnami – masáže, vitamíny, doplňky stravy, apod.
Mají zaměstnanci možnost kariérního růstu?
Samozřejmě, mají. Pozice jsou strukturované. Zaměstnanec začíná jako operátor 0, po zapracování se
z něj může stát operátor 1, operátor 2. Dále team leader neboli předák, poté group leader, atd. Stejně
tak může zaměstnanec postupovat v administrativě. Nejnižší pozice je asistent, pak junior specialista,
specialista, specialista senior, manager, generální manager, ředitel, viceprezident a prezident. (S
úsměvem dodává) Stěží může řadový pracovník očekávat, že se z postu asistenta stane prezidentem
společnosti. Postup od junior specialisty po senior specialistu je otázka několika let, ne měsíců, a
otázka nadprůměrného pracovního hodnocení. Ale tento postup je samozřejmě možný.
Podporuje firma Hyundai rozvoj regionu?
Samozřejmě. Už tím, že tady je. Vytvořila 10 500 pracovních míst.
Mám na mysli také další oblasti společenského života – kulturní a sportovní vyžití.
Aha, tak ať si rozumíme. Měl jsem na mysli zaměstnanost. Na jedné straně je to nejdůležitější, a to je
ekonomický rozvoj. To, že tady firma Hyundai proinvestovala 1,12 mil. eur, což je asi 27 – 28 mil.
CZK, a subdodavatelé investovali další finanční prostředky, svědčí o tom, že firma Hyundai významně
podpořila rozvoj regionu. Moravskoslezský kraj (dále jen MSK) a Česká republika investovaly do
infrastruktury (silnice, železnice, voda, apod.) Kromě toho se firma Hyundai snaží být dobrým a
spolehlivým občanem České republiky a MSK a dobrým sousedem okolním obcím. S ohledem na to, že
firma Hyundai a firma Kia jsou dohromady čtvrtým největším automobilovým výrobcem na světě, naše
jméno má velkou váhu a nemůžeme s ním zacházet ledabyle. Nemůžeme ho proto spojovat s každou
místní akcí. Proto nelze vyhovět všem žádostem a podporovat všechny, např. okresní soutěže.
Využíváme toho, že jsme výrobcem automobilů. Před spuštěním sériové výroby je vyrobeno několik
desítek předsériových automobilů, které nelze použít k provozu na komunikacích. Auta nemůžou být
homologována, proto musí být sešrotována nebo využita jiným způsobem. Několik desítek aut jsme již
rozdali středním technickým školám a učilištím, především v MSK. Auto jsou použita jako učební
pomůcka. Další vozy jsme poskytli letišti v Mošnově, kde jsou využívána jako naváděcí vozidla při
vzletu letadel (tzv. follow me). Část vozu jsme předali hasičským sborů, které se na nich učili
záchranné práce, např. práce s hydraulickými nůžkami. Jsme partnery mládežnického fotbalu ve
Frýdku-Místku, Dnu NATO na letišti v Mošnově, Janáčkova máje, aj. Pravidelně v Ostravě pořádáme
česko – korejské dny.
Vrátím se ještě jednou ke školám. Říkáte, že podporujete odbornou výuku na školách (viz
Cvičné vozy). Organizujete také náborové aktivity na středních školách s cílem získat
potenciální zaměstnance?
Když jsme začínali a potřebovali jsme nabrat několik tisíc lidí, dělali jsme masivní nábor na Vysoké
škole báňské-Technické univerzitě (dále jen VŠB-TU). Vloni jsme spustili třetí směnu, tím jsme dosáhli
maximální kapacity 300 000 vozů za rok a všechny pozice máme obsazeny. Masivní nábory již
neděláme. Pokud se pracovní místo uvolní, přijmeme nového zaměstnance. Ale samozřejmě máme
zájem o schopné, talentované a vzdělané lidi. Proto spolupracujeme s VŠB-TU, studenti k nám chodí
na stáže podle svého oboru. Stráví několik dnů či týdnů v pracovním týmu, seznámí se s prostředím.
Organizujeme také exkurze pro střední školy. V rámci prezentace studentům ukážeme, co udělat pro
to, aby se stali zaměstnanci naší firmy.
Podle čeho vybíráte zaměstnance? Co je pro vás prioritní – vzdělání, praxe, …?
Záleží, o jakou pozici se jedná. Pokud je to operátor ve výrobě, je to obvykle absolvent střední školy
nebo je vyučen nebo má základní vzdělání. Neočekáváme, že bude plynně hovořit anglicky. Ani to ke
své práci nepotřebuje. Jeho kolegové jsou Češi a jeho nadřízený je Čech. Jazyková znalost je jeho
výhodou v dalším postupu, ale není to pro tuto pozici nutné. Pokud je to pozice specialisty nebo
technika, požadujeme určitou formu vzdělání, např. střední průmyslovou školu, maturitu, pro některé
pozice vysokoškolské vzdělání. Angličtina je vyžadována na všech pozicích v administrativě a
v managementu. Přijímací pohovor je veden v angličtině. Vrátím se ještě k operátorům. Požadujeme,
aby lidé měli přiměřený zdravotní stav. S ohledem na charakter výroby nemůžeme zaměstnat lidi
handicapované, kteří mají problém s končetinami nebo se zády. Je to manuální práce. Lidé musí mít
v pořádku zrak a sluch, protože zaměstnanci musí mít vizuální kontrolu a sledovat akustické signály.
Měl by mít čistý trestní rejstřík. Pokud má někdo nedbalostní trestné činy, může získat zaměstnání, ale
pokud spáchal loupežné přepadení nebo jiný těžký trestný čin, tak takové lidi nezaměstnáme. Důležité
je, aby lidé měli motivaci a chuť k práci a snahu učit se nové věci. Nehledáme lidi, kteří umí vyrobit
automobily Hyundai, ale lidi, kteří jsou ochotni se učit, a my si je vychováme.
Preferujete mládí nebo zkušenost?
(smích) Záleží na pozici. Průměrný věk v naší firmě je 29,4 let. Je to také tím, že firma zde funguje od
listopadu 2008, tedy 3,5 roku. Je to „mladá“ firma. Průměrný věk zaměstnanců se liší podle oddělení.
Ve výrobě jsou převážně mladší lidé, kdežto v administrativě, kde já pracuji, je hodně zaměstnanců ve
věku 30 – 35 let, u kterých se snoubí kreativita a určitá životní zkušenost.
Začal se vyrábět nový model automobilu Hyundai I 30 nové generace. Jaký je na něj ohlas? Je o
něj zájem?
Na tento model je převážně pozitivní ohlas a je o něj veliký zájem. Poprvé byl představen vloni v září
na veletrhu ve Frankfurtu, pře 14 byl na veletrhu v Ženevě představen ve verzi combi. Věříme, že se
nám podařilo sestavit a vyrobit opravdu dobré auto a chtěli bychom s tímto autem získat ocenění
Evropské auto roku.
Korejská kultura. Kromě již zmíněného Dne korejské kultury, je snaha ji přiblížit české
veřejnosti ještě nějak jinak?
Samozřejmě. Jednak uvnitř firmy, kde se pracuje ve smíšených týmech, se s Korejci a jejich kulturou
setkáváme denně, procvičujeme cizí jazyky. Jsou situace, které Češi a Korejci řeší stejně, a momenty,
kdy se projeví rozdílnost v přístupu k řešení. Je na firmě, aby tyto momenty pomohla „přemostit“ a
zamezila případným střetům. Navenek se přítomnost Korejců projevuje tím, že vznikla celá řada
korejských restaurací, které tady dříve nebyly. Mí známí a kamarádi si někdy zajdou do takové
restaurace na večeři a jsou spokojeni, protože korejské jídlo je chutné, exotické a lehce stravitelné
oproti některým tučným českým jídlům. Takže kuchyně je ten nejvýraznější průnik korejské kultury do
české kultury.
Pane Vaňku, děkuji vám za váš čas a zodpovězení otázek.
Autor rozhovoru děkuje také paní profesorce Šrubařové za pomoc se sjednáním schůzky.
„Student tímto rozhovorem získal cenné a užitečné informace nejen pro svou maturitní práci,
ale i zajímavé informace a postřehy pro studenty naší školy,“ podotýká vedoucí práce Mgr.
Jana Bretová. Žák se ve své práci zabývá historií a současností automobilové společnosti
Hyundai v Nošovicích, jejím postavením na trhu v Evropě i ve světě, rozebírá důsledky
výstavby této továrny pro rozvoj našeho regionu. „Součástí naší práce bylo i poukázat na
spolupráci této firmy s technickými školami v našem regionu a nastínit studentům možnost
svého profesního uplatnění,“ dodává prof. Bretová.
Úspěchy našich studentů
ve výtvarných soutěžích
Ve fotografické soutěži pro mladé autory do 25 let pořádané Art Collegiem Frýdek-Místek
dosáhl výrazného úspěchu s 2. místem Martin Ševčík ze třídy L3. Vítězné práce si můžete
prohlédnout na chodbách budovy Obchodní akademie.
Tradičně se naši studenti umisťují na předních pozicích v mezinárodní výtvarné soutěži
„Bydlím v Beskydech“. Letos porotu zaujali Jakub Gaszek ze třídy S2 (1. místo), Radek
Kraus z L3 (2. místo) a v kategorii 18+ zazářil na 1. místě Sebastian Loder z L4.
Profesorka Ondřeková dodává: „Studentům blahopřeji a těším se na další soutěž ke Dni Země
s názvem „Strom života“ dne 24. 4. 2012.
V průmyslovém výtvarnictví (PMV) také
studenti vytvářejí práce z recyklovaného
materiálu. Jejich ukázky si můžete
prohlédnout níže.
Lyžařský kurz SPŠ
V únoru se vydaly všechny první ročníky SPŠ na Bílou, kde se uskutečnil LVVZ. Z mého pohledu se
mi zdál velmi zdařilý. Jídlo nebylo zrovna nejlepší, ale perfektně upravené sjezdovky a krásné počasí,
které nás doprovázelo po celou dobu našeho pobytu, vše vynahradilo. Dokonce jsme měli hodinovou
přednášku s náčelníkem horské služby Ing. Radimem Pavlicou, který nám vysvětlil, jak se oblékat do
hor a připomněl, jak se máme chovat na sjezdovkách i mimo ně. Nejen podle mě, ale i reakcí ostatních
Honza, L1
spolužáků, si myslím, že se kurz velmi líbil.
Vedoucí kurzu PaedDr. Górecká k tomu dodává: „Jsem moc ráda, že se studentům lyžařský kurz líbil.
I my instruktoři jsme byli spokojeni a na rozdíl od studentů nám velmi chutnalo. Chválíme všechny, že
je letošní vysoké mrazy (až -22ºC, na sjezdovce -18ºC) neodradily. Někteří studenti udělali značné
pokroky, jiní si dobře zalyžovali.“
Představíme vám některé vítěze závěrečných závodů ve slalomu:
Lyžaři – začátečníci
Lyžaři – pokročilí
1. místo Libor Nevařil
2. místo Filip Hranický
3. místo Daniel Šibra
1. místo Jakub Balínek
2. místo Zdeněk Vyvial
3. místo Tomáš Pilch
Snowboard – začátečníci
Snowboard – pokročilí
1. místo Eduard Miczka
2. místo Stanislav Moravec
3. místo Duc Cao Viet
1. místo Matěj Šprla
2. místo Vojtěch Tvrdý
3. místo Jan Martinko
Lyžařky
Další fotografie si
můžete prohlédnout
na www.spsoafm.cz
v sekci fotogalerie
(pozn. redakce).
1. místo Martina Peřinová
2. místo Lenka Charbuláková
3. místo Lucka Charbuláková
Volejbalový turnaj
Den 31. 1. 2012 byl dnem předání pololetního vysvědčení. Někteří profesoři a studenti si toto
úterý zpříjemnili utkáním ve volejbalu.
Družstvo vítězů již tradičního vánočního turnaje smíšených družstev ve volejbalu „Šmoulové“ vyzvalo
kantorský tým, aby s ním změřilo své síly. „Výzvu jsme přijali, i když jsme byli oslabeni o našeho
ústředního smečaře profesora Radima Jurtíka. Nakonec jsme loňské vítězství neobhájili, ale těší nás
alespoň zisk jednoho setu. Zvítězili studenti v poměru 3:1 a my jim blahopřejeme, dodává prof.
Górecká.
Kantorský tým hrál ve složení: Petr Volník, Radim Rajnoch, Libor Kmenta, Zuzana Bužková, Martina Potocká,
Jana Bretová, Dana Górecká.
Vítězný tým Šmoulové: Patrik Kaleta, Víťa Hrůzek, Štěpán Palej, Patrik Hermann (všichni HZ3), Pavlína
Plucnarová (A4.S), Kristýna Kunzová (E3.S).
Studentská povídka fantasy
„Páni, to je ale výška,“ říkala jsem si. Popošla jsem o malinký krůček dopředu. Koukla jsem se přes travnatý
okraj útesu. Dole asi 100 sáhů pode mnou se mořské vlny tříštily o úžasné do hněda zbarvené skály. Mořská
voda se dostávala do každé skulinky v rozpraskaných skalách. Jemný mořský vánek mi čechral vlasy. Několik
pramenů nevydrželo a motaly se mi před očima. Byla jsem dojatá z té krásy. Až jsem cítila, jak se mi do očí
hrnou slzičky radosti. Ještě jednou jsem se stihla podívat dolů, než se zpoza mě ozvalo zařehtání koní a hrubší
mužský hlas. „Wyro, no tak pospěš. Nepřišli jsme za zábavou. Nezapomeň, že do setmění musíme být
v Amathusu.“ Hlas zněl jakoby zdaleka, i když muž stál kousek ode mě. „Jo, už běžím.“ Odvětila jsem rychle
a naposledy pohlédla na úžasnou modř oceánu. Je to úžasné, nikdy předtím jsem moře neviděla. Prudce jsem
sebou škubla, když jsem ucítila něčí ruku na rameni. Automaticky jsem vytáhla nůž, který mám připevněný
uvnitř dlouhého rukávu. Rychle jsem se otočila a čepel mého nože zařinčela o ocelový chránič. Chránič
přivázaný na levé ruce patřil mému společníkovi a dlouholetému příteli Seitrovi. „Nesmíš mě tak děsit!“ Řekla
jsem a schovávala jsem nůž do dlouhého sytě rudého rukávu, který mám až ke konečkům prstů. „Vím, ale
Teran na rozdíl od Marských útesů nepočká. Cech přislíbil pomoc a my musíme splnit úkol, který nám
byl zadán.“ Odvětil Seitr v klidu. Přikývla jsem a došla jsem ke koním. Rychle jsem se vyhoupla na svého
vraníka a lehce ho pobídla ke cvalu. Během jízdy jsem z cestovní torny přidělané na koňském sedle vytáhla
dlouhý cestovní plášť, který jsem přehodila přes sebe. Byl dost dlouhý a především teplý, pořádně jsem se do něj
zachumlala. Přeci jen Slunce se teprve vyhouplo nad obzor a v Kareasu bývají rána chladná, obzvlášť v tomto
lunárním období. Kůň běžel a kolem nás poletovala krajina, zanedlouho mi mořská hladina zmizela úplně a my
mířili do vnitrozemí. Louky kolem nás se zlatověly a pableskovaly, jak se sluneční svit odrážel od ranní rosy.
Daleko ve vnitrozemí se pod rouškou mraků začaly objevovat Morgunské vrcholky, vrcholky hor jednoho
z nejnebezpečnějších a nejvyšších pohoří, které jsem kdy viděla. Bylo také i hlavním sídlem Trpaslíků. Nežili
ovšem na povrchu, ale hluboko pod skalami. Strašně bych chtěla vidět Emer, hlavní město trpaslíků. Slýchávala
jsem legendy o jeho kráse, ale chtěla bych jej spatřit na vlastní oči. Vrátila jsem se ze svých snů zpět do reality.
Zrovna jsme projížděli malebnou vesničkou, dřevěné chalupy kolem vypadaly krásně. Přímo lahodně tady
voněly jahody a čerstvě dopečený chleba, nechala jsem se pozvolně unášet štěbetáním ptáčků. Jeli jsme již
dlouhou dobu a rozhodli jsme se někde si odpočinout a najíst se.
Zastavili jsme u malého
hostince v lese. Nevím přesně, kde
to bylo, ale měla jsem pocit, že
tady jsem již někdy byla. Přivázali
jsme koně k napajedlu a zaplatili
mladému chlapci, aby jim dal něco
k jídlu. Vzali jsme si své věci a
vešli dovnitř. Jakmile o dřevěnou
podlahu
zarachotily
Seitrovy
okované boty, všichni v hostinci na
nás pohlédli.
Oba jsme byli
v dlouhých cestovních pláštích, na
opasku přidělané meče, přes
rameno přehozené toulce s šípy a
luky a já k tomu v ruce svírala ještě
svoji hůl. Hůl byla dřevěná, ale
byla vyztužena zlatým proužkem,
který jsem kolem hole ovinula a
také nespočtem kouzel. Kápě přes hlavu jsme měli stažené tak, že nám nebylo vidět do tváří. Do cesty nám
vstoupil robustní kříženec. Byl to kříženec něčeho mezi trolem a Remenským šupinatcem. Celé tělo měl pokryté
hrubými černými šupinami. Na koncích prstů měl viditelně zapilované drápy. Jeho malá prasečí očka si nás
zkoumavě prohlížela. Táhl z něj pach alkoholu a připáleného hovězího. „Co tu chcete?“ Zahřímal mohutným
avšak lehce skřípavým hlasem. Šlo poznat, že skoro ani neumí mluvit. Šupinatci byli zvířata odněkud z jihu.
Odvážní statkáři je používali místo dobytka, ale byla to jen zvířata lačnící po krvi. Pro obyčejné lidi to byli
obávaní protivníci v boji. „Chceme se zde jenom najíst a trochu si odpočinout.“ Odpověděl v klidu Seitr, bylo
na něm ale vidět, že mu není zrovna po chuti vybavovat se s někým jako je on. „Sundejte si ty kápě, jinač vás
dovnitř nepustím.“ Zahřměl jeho hlas přes celou místnost. Celý hostinec bez dechu čekal, co bude následovat.
Sundala jsem si kápi, moje světle hnědé vlasy splývající k ramenům jsem si pročísla rukou. Seitr se ale moc
neměl k tomu, aby křížence uposlechl. Viděla jsem, jak mu ruka lehce sjíždí k rukojeti jeho meče. Ne, tady se
nesmíme takhle předvádět. Cech by se to dozvěděl. Byla jsem schopna okamžitě svůj meč tasit, na magii jsem
radši ani nemyslela, mohla bych to tady celé zničit. Cítila jsem, jak mi na opasku pulzují ochranné pečetě. Hned
po té jsem ucítila magii, neustále sílila a já věděla, odkud přichází. Jestli je zde přítomen nějaký mág, tak to pro
něj bude problém. Najednou jsem uslyšela vrzání dveří, tlumený rozhovor dvou mužů a klapot kovových bot po
dřevěné podlaze. Otočila jsem se a kousek za mnou stáli dva rytíři, na náprsních krunýřích měli znak Řádu
Oritských rytířů. Povídali si mezi sebou, když tu se zastavili a pohlédli z pod helem skrz hledí na mohutného
Šupinatce a nás dva. „Co se to tu děje?“ Otázali se drsnými hlasy. Rychle jsem využila situaci a jen jsem
odvětila. „Tenhle kříženec nás odmítá pustit dovnitř.“ „Je to pravda?“ Ptal se jeden z rytířů, přičemž měl
pravou ruku položenou na ozdobně dělané hlavici obouručního meče. „No ne.“ Odvětil zmateně kříženec a o
dva pořádné kroky odstoupil. „Tak co jsi teda dělal?“ Ptal se druhý rytíř. „No, já jenom chtěl vědít, co sou
tihle zač. Nic víc, ale jeden si furt vodmítá sundat kápi.“ Odpověděl Šupinatec neustále dost vyvedený
z míry. „Dobrá tedy, ale my také chceme vědět, kdo jste.“ Zahřměl rytířův hlas plný odhodlání a síly. „Jsme
členové Cechu, plníme v této oblasti úkol a chtěli jsme se zde pouze najíst.“ Řekla jsem rázným hlasem.
„Musíme být před soumrakem v Amathusu. Mé jméno je Wyra.“ Dodala jsem ještě. Rytíři se na nás
nevěřícně dívali a nervózně přešlapovali na místě. „Víš, kdo to je, hlupáku, to je Wyra. Slyšel jsem o ní
z příběhů, které zde kolovaly. Prý sama doprovodila jednoho z vůdců klanu Surot ještě během války do
Myrnu bez jakéhokoli škrábance. Omlouvám se za něj.“ Špitl hostinský a bylo vidět, že by se nejraději
hanbou propadl. „Zalez!“ Zařval na Šupinatce a ukázal kamsi ke střeše, až nyní jsem si všimla velkého
kruhového otvoru ve stropě. Kříženec jenom něco zahučel a po trámech začal šplhat na své místo. Jakmile byl
nahoře, vystrčil čenich a s vrčením nám ukázal zažloutlé dva palce dlouhé tesáky. „Pojďte, posaďte se u nás.
Za ty nepříjemnosti se vám omlouvám. Mohl by to spravit velice chutný oběd? Bude nám velkou ctí.“ Řekl
slušně hostinský a uklonil se. Nandala jsem si opět kápi. Pokývla jsem na rytíře, kteří na nás stále nevěřícně
hleděli. Ach jo, zase ty historky, bylo to úplně jinak, ale koho to v dnešní době zajímá? Odváděla jsem vězně,
nikoli šlechtice. A navíc nás za cestu přepadli pouze lapkové. Neměli ani pořádné zbraně. Posadila jsem se
naproti Seitrovi, bylo na něm vidět, že udržet svůj vztek na uzdě mu dalo hodně zabrat. Sama nevím, co má proti
křížencům, nikdy mi to nechtěl říct. Po chvíli nám hostinský donesl dvě velké keramické misky s pokrmem.
Z lehce otřískané porcelánové misky se linul kouř. Přičichla jsem, krásně to vonělo. Chvilku jsem počkala a
přičichla si znovu. Něco mi na té vůni nesedělo, opět jsem přičichla a najednou jsem věděla, co to je. V polévce
byla cítit Kasara, jedovatá bylina, někdy se stalo, že si ji kuchaři mohli splést s velice podobnou a především
jedlou bylinou. Ruka mi prudce vystřelila proti Seitrovi, rychle jsem mu chytila ruku, aby si nedal lžíci
s polévkou do úst. Právě včas, tak tak jsem to stihla. Seitr na mě nechápavě pohlédl. Naklonila jsem se k němu a
potichu mu řekla. „Obsahuje to Kasaru.“ Seitr ihned pochopil a já začala cítit magii. Nejspíš celé prostranství
kolem pročesával. Byla to jedna z jeho schopností, uměl opustit své tělo a svou myslí prohlížet okolní prostory.
Bylo to úžasné, taky bych to chtěla umět. Po chvíli jsem magii přestala cítit. Vrátil se opět do svého těla. „Roste
tady, kousek za hostincem. Není tady vysazená a nikde jinde jsem ji nenašel. Je přimíchána mezi byliny,
ze kterých vaří v kuchyni. Byla to jen náhoda. A navíc jedu není tolik, aby nám jakkoli mohl ublížit.
Máme zvýšenou obranyschopnost.“ Seitr jen v klidu začal opět jíst. Dojedli jsme polévku i hovězí s bardony,
plodinou rostoucí v této oblasti. Během jídla jsem několikrát pohlédla kolem, na všechny přítomné. Během jídla
na nás všichni koukali, někteří vyděšeně, někteří s opovrhujícím výrazem. Všichni se nás dívají, zprvu mi to
vadilo, a to velice hodně. Ale po pár letech ve službě jsem si na opovrhující a zvláštní pohledy směřované ke mně
dostatečně zvykla. Rychle jsme dojedli, co nám v miskách zbývalo, na stole jsme nechali několik zlatých mincí a
zvedli se k odchodu. Popošli jsme směrem k východu, ale Šupinatci se to očividně nelíbilo. Opět vystrčil ostrý
čumák, vycenil na nás zuby a začal silně vrčet. To očividně Seitra dopálilo, cítila jsem jeho vztek, ani já jsem
nestihla zareagovat na výpad plnou silou mysli proti kříženci. Tohle zvíře nemělo nejmenší šanci proti tak
zkušenému mágovi, jako je Seitr. Kříženec jen zavřeštěl bolestí a padl na podlahu mrtvý. Jeho tělo s duněním
dopadlo na zem. Šupiny zachrastily o podlahu a bylo ticho. Seitr opět zvedl hlavu, z kápě byly vidět jeho temně
modře žhnoucí oči. Nikdy jsem necítila tolik magie najednou. Moje ochranné pečetě začaly rezonovat. Místnost
byla přesycena jakousi kovovou chutí. Už vím, co chce udělat. Nemyslí mu to racionálně, musím ho zastavit.
Rychle jsem ho chytla za ruku a silně s ním zatřásla. V jeho žhnoucích očích jsem uviděla jakousi změnu. Oči už
nebyly tak přeplněny hněvem. Všichni na nás koukali jako na zjevení. Rychle jsem se otočila k odchodu držíc
Seitra pořád za ruku. Odtáhla jsem ho ke koním, tam se už díky čerstvému vzduchu konečně pořádně
vzpamatoval. Vytrhl se mi a rychle nasedl na koně. Také jsem v rychlosti odpoutala koně a nasedla na něj.
Pobídli jsme koně k rychlému cvalu a vyrazili směrem k Amathusu. Dlouho při cestě jsme projížděli lesy a
hlubokými hvozdy, nenechali jsme své koně ani na chvíli oddechnout. Téměř celou cestu jsem přemýšlela o tom,
co se vlastně stalo v hostinci. Co se to s ním stalo? Nikdy tak nevyjel a navíc si nemyslím, že by dobrovolně
použil své nejsilnější kouzlo, když navíc nebyl vůbec v nebezpečí. Dlouho dobu jsem si s tím lámala hlavu.
Projížděli jsme kolem vysokých skalnatých výběžků i kolem mělkých travnatých kopců a roklin. Cesta nám
rychle ubíhala, když tu jsem konečně zjistila, co se Seitrovi stalo. Karasa je známá převážně pro svůj
psychotropní jed, je to způsob její ochrany. Člověk, který v sobě má větší dávku tohoto jedu, má vidiny. Možná
proto Seitr tak šílel. Zajímalo by mě, co viděl? Oddychla jsem si, že stále svému společníkovi alespoň trochu
rozumím a nezbláznil se.
Projeli jsme další menší vesničkou, až jsme se dostali k úpatí Amathuských vršků, nebo také, jak se jim
říkalo, k travnatým polštářům. „Musíme si pospíšit, za chvíli slunce zapadne a to už chci být ve městě.“ Řekl
Seitr rychle a vyrazil mezi kopečky vpřed. Mezi nízkými kopci bylo několik vyšlapaných pěšinek, drželi jsme se
jedné z nich. Tráva byla krásně cítit všude kolem. Podkovy koní občas zarachotily o menší kámen, nebo zbytek
něčeho, co připomínalo dlážděnou cestu. Slunce už hrozilo, že brzy zapadne a nechá nás trávit noc mimo
Amathus. Což bylo nebezpečné, obzvláště v dnešní době. Zhruba před dvěma týdny jsme dostali zprávy, že se
v okolních vesnicích ztratilo na 30 osob a nebyli to pouze lidé. Teran, nejvlivnější člověk v Amathusu, požádal
Cech o pomoc a nabídl za to financování. Na tohle rada Cechu s radostí kývla a poslala na to Seitra a mě. Mám
pouze nižší hodnosti člena Cechu, ale i tak toho vím a umím mnohem více než kdejaký mág či válečník. Pomalu
jsme projížděli úzkou pěšinou, až jsme se dostali přes poslední kopeček a před námi se rozlehla pláň s městem
Amathus jako ostrým černým hrotem trčícím ze zeleného údolí. Amathus je jedním z hlavních vojenských sídel,
sídlí zde řád Oritských rytířů, jejichž členy jsme již dnes potkali. Ale byla to i významná obchodní tepna mezi
ostrovy a pevninou. Jakmile jsme se dostali na rozlehlou pláň, popohnali jsme koně a rychle jsme se přibližovali.
Amathus se už z dálky tyčil do obrovské výše. Město mohlo mít na rozlohu klidně několik čtverečních mil.
Hlavní pevnost, jež byla postavena asi dvě stě sáhů nad zemí, na hrbolatém výčnělku pevného skalního
výčnělku. Pevnost byla postavena z kamene sytě černé barvy a především nikdy nebyl dobyt. Od pevnosti vedla
široká příjezdová cesta, která se níže za třetí hradbou větvila a protínala tak celé, rozlehlé město. Blížili jsme se
k městu jednou z dvou hlavních příjezdových cest. Jak jsme se blížili k městu, pláň začal pokrývat šedý stín, jenž
zanedlouho pohltil celou dolinu i s městem. Ve městě začaly plápolat ohně a jen kousek za prvními hradbami
nebylo vidět téměř nic. Ale to už jsme dojížděli k padacímu mostu, stráže nás nechali projet, jakmile prošli zbylí
pocestní, kteří šli za námi, začal skřípat silný řetěz, jenž zvedal padací most. Jakmile zapadly pojistky a uzamkli
kotouč držící řetěz mostu na místě, spustila se ještě silná mříž. Ačkoli byl již večer, ve městě to stále žilo, sesedli
jsme z koní. Kolem nás proudil řídký dav různých ras. Viděli jsme tady malé hobity, zatrpklé trpaslíky s těžkými
břemeny na zádech a pěstěným plnovousem, který málem vláčeli po zemi. Spatřili jsme v davu také vysokou
postavu lesního elfa, jeho zelenohnědá přiléhavá kazajka přitahovala pozornost mnoha kolemjdoucích, ačkoli
v lese dobře skrývala. Prošel kolem nás bohatě oděný muž vyšší postavy, za ním šlo zhruba pět spoře oděných
statných mužů, jež byli přivázáni řetězem k sobě. Nejspíš míří do Arény, zítra s největší pravděpodobností budou
mrtví. Kolem nás se prodral kříženec, ale ne takový, jakého jsme viděli v hostinci. Byl to urostlý mladý muž, na
menší části obličeje měl lesklé zšedivělé šupinky. Prodírali jsme se řídnoucím davem, procházeli jsme kolem
stánků, které zrovna obchodníci balili a poté zamířili do hostinců, aby přepočítali dnešní tržbu. Došli jsme
ke druhým hradbám, u brány stál starší muž v tradiční zbroji Oritských rytířů. Měl kopí, dlouhý meč pověšený
za opaskem a přes rameno na záda mu spadal jeho delší černorudý plášť. Jakmile nás uviděl, postavil se nám do
cesty. „Kampak jdete?“ Zazněl jeho hrubší hlas. „Jedeme za Teranem a musíme se dostavit do zdejší
pevnosti, kde Teran sídlí.“ Odvětil Seitr klidně. „Krucinál, vím kde Teran bydlí, kdo to taky neví. Ale já
vás už nemůžu pustit, mám to zakázané.“ Zněl jeho hlas po příjezdové cestě k bráně. Po cestě se rozezněl
zvuk kopyt a trochu hlasitější rozhovor. K bráně po chvíli pomalu dojelo šest koní, na každém koni jel jeden
Oritský rytíř. Najednou se za námi ozvaly dva hlasy, které najednou řekly to samé. „Hele, nejsou to náhodou ti
dva z hostince U Šupiny?“ „Jo to budou voni, zaslechl jsem, že tam udělali škyt pěknou paseku.“ Alkohol
šel z muže cítit na vzdálenost několika stop. „Ranre, pusť nás dovnitř. Musíme se trochu škyt prospat, po
tak náročném dni.“ Rozléhal se hlas jednoho z rytířů po příjezdové cestě. Strážný stojící u brány jen zatáhl za
páku, která byla vklíněna mezi dva kameny v hradbě, a tudíž nešla původně vůbec vidět. Kolem nás se ještě
potulovaly hloučky připitých obchodníků a jiných osob. Brána se s lehkým skřípáním začala otevírat, obě těžká
křídla z masivních dřevěných trámů byla probita velkými železnými hřeby a také pobita hrubými kovovými
pláty. V poslední řadě byla vyztužena nemálo kouzly, spatřila jsme na bráně dokonce několik ochranných pečetí
zapuštěných do kovu a dřeva. Projeli jsme druhou bránou a rychle mířili ke třetí bráně. Tato brána i s celými
prvními hradbami byly vytesány přímo do skály a tak byly nejpevnější ze všech. Rytíři brzo odbočili ke
kasárnám a my se Seitrem mířili dále k našemu cíli. Po chvíli ze stínu vystoupila mohutná kamenná brána,
mohla být možná 5 sáhů vysoká, jedním slovem byla obrovská. Nebyla nikým hlídaná, tato brána byla ovládána
prastarým kouzlem, dokud nebyla zničena, nepustila po uzavření nikoho dovnitř. Projeli jsme dovnitř a ocitli se
na posledním nádvoří. Kousek za nádvořím se k temnému nebi tyčila mohutná pevnost vytesána ze skály. Její tři
mohutné věže se tyčily do výše, jako by se chtěly dotýkat hvězd. Podkovy koní klapaly po dlážděném nádvoří a
my jsme dojeli až ke vchodu do honosného sídla, jež stálo hned vedle pevnosti, která se v dobách míru využívala
leda tak jako sklad. Klapot koňských podkov se až nepříjemně rozléhal. Mám citlivé uši a tohle mi zrovna dobře
nedělá. Rukou jsem si prohrábla vlasy pod kápí a dlouze jsem zívla. Došli jsme až k mřížové bráně. Brána byla
bytelná, avšak byla i zdobená jemnou zlatnickou prací, mříže tedy vypadaly jako spletení hadi. Mohli být hrubí
možná jako moje předloktí. Na okrajích kované brány byly tyče představující hady zakončené hadí hlavou
s otevřenou tlamou, kterou svírali tyče na okrajích vysoké zdi. Jakmile jsme dojeli k bráně a osvítily nás krátké
louče zapálené za bránou, přiběhli dva vojáci odění v černých kazajkách a delších pláštích. V rukou třímali louče
a krátké zahnuté meče. „Co tu chcete?“ Zeptali se hrubými hlasy. „Jdeme za Teranem, okamžitě nás za ním
odveďte.“ Už toho začínám mít dost, začínám být rozrušená. Brána bude zajisté chráněna i magií. Popošla jsme
o krok dopředu i se svým koněm. Muži se zasmáli a jen tak ledabyle odvětili. „Ha, to určitě. Ani nevím, kdo
jste, a i kdybych to věděl, nesmím nikoho pustit. Nikdo k Teranovi nesmí, má teď nějakou slavnost.“ Už
toho mám dost. „Okamžitě nás předveď před Terana, nebo vzápětí zjistíš, kdo jsme.“ Zazněl můj hlas přes
celé nádvoří. Druhý strážný se jen hlasitě zasmál a otočil se k odchodu. Stačil však udělat pouhé dva kroky, než
mu kotníky omotaly tenké liány, které rostly z druhé strany zdi. „Já ti říkala, že poznáš, kdo jsme. Dávám ti
poslední možnost nás předvést před Terana, nebo k němu dojdeme osobně, ale to vy už nebudete mezi
živými.“ Kořeny se kolem jejich kotníků ještě více stáhly, až jim začaly drtit kosti. Stačila ještě chvíle a kosti by
jim zaručeně popraskaly. V očích obou mužů se z pohrdavých grimas a pohledů stal obyčejný strach. Vyjeveně
na nás zírali, jeden dokonce začal i plakat. „Do-do-dobrá, pustím va-vás ted-teda. Ste- stejně byste se tam
do-dost-dostali.“ Zněl vyděšený hlas mezi vzlyky. Tenké liány kolem jejich kotníků se uvolnily. Muž kulhavě
přišel až k bráně, strčil velký tepaný klíč do zámku, klíč zarachotil a dvakrát se v zámku otočil. Brána se se
skřípotem rozevřela dokořán a my jsme pomalými kroky vstoupili do Teranova sídla, Rekrinu.
V. a A. Vroblovi
__________________________________________________________________________________________
Šroubek
Časopis studentů SPŠOA F-M
Číslo 3, 2011/2012
www.spsoafm.cz
Šéfredaktor: Vojtěch Šebesta (HZ3)
Redakce: Jan Szlauer (S3.A), Robin Kočvara (L1), Václav Šťotka (L1), Jan Urban (L1),
Marek Škoda (H1)
Dále přispěli: Vítězslav Vrobel (S3.A), Michal Vrubel (L4), Ing. Bužková, Mgr. Bretová,
PeadDr. Górecká, Mgr. Lukovská, Mgr. Ondřeková.
Vydává: SPŠOA F-M pod vedením Mgr. Polivčakové.
Třídíme odpad
Od ledna letošního roku průmyslová škola
třídí odpad na plasty a papír. Na chodbách se
objevily sběrné nádoby, modré na papír, žluté
na plasty.
Třídění odpadu je sběr jednotlivých druhů
odpadů odděleně od ostatních. Správně roztříděný komunální odpad lze opětovně recyklovat
a znovu začlenit do výroby. Odpad se třídí z ekologického hlediska, tříděním se šetří přírodními zdroji.
Papír
Do kontejnerů na papír je u nás možno vhazovat noviny, časopisy, kancelářský papír, reklamní
letáky, knihy, sešity, krabice, lepenku, karton, papírové obaly (např. sáčky), obaly s recyklačním
symbolem a kódem PAP 20, 21 či 22.
Do kontejnerů na papír se nehází mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a
voskovaný papír, použité pleny a hygienické potřeby a vícevrstvé obaly!
Plasty
Do kontejnerů na plasty je u nás možno vhazovat pouze stlačené PET
láhve .
Zapojili jsme se totiž do soutěže „Sběr PET láhví,“ kterou vyhlásila spol.
Frýdecká skládka, a.s.
Pro 1. místo je stanovena odměna 6000 Kč. Tak pojďme vyhrát!
Vysbírané láhve musí být prázdné a nesmí
obsahovat nežádoucí příměsi, před uložením
do pytle musí být sešlápnuté.
Studenti 4. ročníků - nepřehlédněte tuto informaci!
Pomaturitní studium angličtiny je také možnost pro vás! A to se
všemi výhodami, které studentský život nabízí!
Střední průmyslová škola, Obchodní akademie
a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Frýdek-Místek
Pomaturitní
denní jednoleté
studium
angličtiny
s přípravou ke složení zkoušek PET,
FCE nebo základní státnice
září 2012 – červen 2013
21 990,- Kč
(s možností splátek)
 tradice a kvalita
 dobrá cena
 dostupnost od spojů i možnost ubytování
 výborné stravování přímo ve školní jídelně
 zkoušky přímo ve škole pod záštitou British Council
Kontakty:
email:
[email protected]
web:
www.jazykovkafm.cz
tel:
558 436 015
Jedinečná možnost jednoletého intenzivního studia
angličtiny s dotací 20 hodin týdně pro letošní maturanty i jiné
zájemce z řad veřejnosti (např. ženy v domácnosti) umožňuje
smysluplně strávit jeden školní rok dopoledním studiem angličtiny.
Další aktuální nabídka jazykové školy na www.jazykovkafm.cz od 1. května 2012