1. číslo časopisu Elvis

ŠKOLNÍ ČASOPIS ZÁKLADNÍ ŠKOLY MORKOVICE
ŘÍJEN 2009, ŠKOLNÍ ROK 2009–2010, ČÍSLO 1
INTERNET: www.zsmorkovice.cz/casopis, E-MAIL: CASOPIS @ ZSMORKOVICE.CZ
Slovo šéfredaktora
Milé čtenářky, milí čtenáři,
máme tu první číslo školního časopisu plného zajímavých článků. Spolu s ním jsou zde i noví
redaktoři a šéfredaktor. Určitě se pusťte do čtení našeho dvanáctistránkového časopisu. Časopis
bude vycházet každý měsíc a my se budeme snažit. Přijmeme od vás všechny druhy příspěvků,
i nové členy rady školního časopisu. Pokud byste měli zájem přijďte každé pondělí ve 13.30 hod.
do počítačové učebny. V příštím čísle budeme informovat o nové anketě, tentokrát na téma
„Maskot školního časopisu“. Zkuste vytvořit nějaký návrh. Děkujeme.
Šéfredaktor Miroslav Šamánek
Letos pracuje redakční rada ve složení
Šéfredaktor:
Miroslav
Šamánek.
Redakční tým: Pavel Vybíral, Pavlína
Beránková, Aneta Derková, Jan
Doležel, Anna Eliášová, Lucie
Konečná,
Barbora
Koleníková,
Kamila Dobešová, Martin Rachtava
a Jakub Paldus.
1
Merkur
Konec prázdnin jsem strávil v krásné krajině Adršpašských skal. V Polici nad Metují jsem navštívil
muzeum Merkuru. Jistě každý zná tuto stavebnici, jejíž vznik se datuje až do první republiky. Mne
zaujala v první třídě, kdy jsem ji objevil pod vánočním stromečkem. Od té doby se stala mým
velikým koníčkem. Z Merkuru můžete postavit zemědělské stroje, jeřáby a spoustu dalších strojů
s ovládacími prvky.
V muzeu je ve čtyřech velkých místnostech co vidět. Od začátku vzniku firmy od jednoduchých
staveb po složité stroje s motory. Román Ocelové město od J. Verna byl inspirací ke složení
obrovského ocelového města, kde jezdí vlaky po kolejích a děla jsou připravena k palbě. Vidět zde
můžeme známé řady plechových traktorů, vláčků jezdících po železnici, jeřábů, zemědělských
strojů, lodí a lokomotiv.
V poslední místnosti skládali ze stavebnice své modely malí návštěvníci s rodiči, aby si zkusili svou
šikovnost. Někteří tak určitě našli nového koníčka, jako jsem před lety našel já.
Redaktor Pavel Vybíral
Běh naděje
Dne 19. září 2009 se uskutečnil v Morkovicích Běh naděje.
Startovalo se u sokolovny mezi 13. a 15. hodinou. Letos se této
akce zúčastnilo 71 závodníků, kteří přispěli na výzkum rakoviny
částkou 5 200 Kč. I letos si mohli účastníci vybrat ze dvou tras:
První 8 km dlouhá vedla ke studánce na Strašné, druhá 2 km
dlouhá vedla ulicemi města. Běh naděje je sportovně
společenská humanitární akce, která navazuje na Běh Terryho
Foxe. Běh naděje je spojen s veřejnou sbírkou. Jeho účelem je
absolvovat předepsanou trať, udělat tak něco pro své zdraví
a předcházet
onkologickým
i
ostatním
civilizačním
onemocněním. Trať je možno absolvovat jakýmkoli způsobem.
Redaktorka Pavlína Beránková
2
Den lesa, stromů a myslivců
Dne 2. října 2009 si pro nás paní učitelky 3. a 5. tříd připravily nevšední Den lesa, stromů
a myslivců.
Ráno ve škole začínalo povídáním o významu lesa, vyplňováním pracovních listů a přípravou
otázek pro milé hosty čekající na nás na Sokolské zahradě v Morkovicích. Byl to nadšený myslivec,
pan Jaromír Žemžula s manželkou. Cestou do zahrady jsme poznávali stromy v okolí.
Na úvod jsem jako první přečetla krásnou báseň Modlitba stromu a pak následovalo malé
přivítání hostů. Poté jsme si sedli na lavičky a poslouchali poutavé povídání pana Žemžuly.
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věci. Pan
Žemžula dovezl na ukázku své lovecké trofeje
a zbraně. Víte, jak těžké mohou být třeba jelení
Modlitba stromu
parohy nebo jaké náboje se dávají do pušky? To
Václav Tomeček
každý správný myslivec ví. Každý z nich má také
Člověče pomni!
svého mysliveckého psa. Protože pan Žemžula
Jsem
tvoje
podlaha – chodíš po mně,
takové dva krásné lovecké psy má, tak nám je
jsem
Tvůj
stůl – jíš na mně,
přivedl ukázat. Potom jsme mohli dávat všetečné
jsem Tvoje židle – sedíš na mně,
otázky a náš myslivec ochotně odpovídal. Např: Jaký
jsem
Tvoje postel – odpočíváš na mně,
je rozdíl mezi hajným a myslivcem? Potkali jste
chráním Ti hlavu střechou,
někdy pytláky?...
jsem Ti kolébkou,
budu Ti i rakví.
Povídání končí a my máme za úkol posbírat
kaštany pro zvířátka a najít skryté houby, které
Buď ke mně shovívavý!
pořadatelé schovali. Pan Zdražil přišel na besedu
trochu později, ale i tak nám ukázal, jak se kácí
stromy a řeže dřevo, jak se bezpečně pracuje
s motorovou pilou. To bylo také velmi zajímavé. Beseda pomalu končí, už jen představení se psem,
který měl vystopovat schovanou kachnu. A jak to dopadlo? Okamžitě ji našel a hned ji nese
páníčkovi. Všichni s vyvalenýma očima nadšeně tleskají a nemohou tomu uvěřit. Besedu ukončili
žáci 5.A proslovem a předali manželům Žemžulovým i panu Zdražilovi odměny – baterky do lesa,
aby se tam v noci neztratili.
Ve škole jsme pak dokončili pracovní listy
a ve skupinkách nakreslili zážitky z tohoto
dne.
Teď už těšíme na další pěkný den, třeba
na listopadovou návštěvu Planetária
v Brně.
Lucie Dvořáková
žákyně 5.A ZŠ Morkovice
3
Osmáci se stali
chemiky
Než vám začneme psát o naší laboratorní práci, přečtěte si
pár slov o chemii. Chemie je věda zabývající se vlastnostmi,
složením, přípravou, strukturou anorganických a organických látek a jejich vzájemným působením. Látky jsou
složeny z atomů a z nich složených molekul. Název tohoto
vědního oboru chemie či původně chymie se objevil teprve
ve 4. století n. l. ve spisech byzantských autorů. Jeho prapůvod však není dobře vysvětlen. Chemik
je osoba s chemickým vzděláním, anebo s praxí v chemických oborech. Je to tedy obvykle absolvent chemické střední školy, anebo některé z vysokoškolských fakult s chemickým zaměřením.
A teď se konečně dostáváme k naší laboratorní práci. V pondělí 12. října jsme dělali laboratorní
práci na téma filtrování. Paní učitelka nám rozdala pomůcky a začalo se. Filtrovalo se postupně přes
filtrační papír, gázu a vatu. Pokaždé se musela v třecí
misce rozdrtit křída. Potom se lžička rozdrcené křídy
nasypala do destilované vody a promíchalo se to. Když
se křída s vodou promíchala, začala se suspenze (směs
pevné a kapalné látky) pomalu nalévat do nálevky.
Bylo zajímavé, jak voda z nálevky kapala. Vždy se
musel „stopnout“ čas, za jak dlouho se suspenze
přefiltrovala. Na konec jsme porovnali destilát v každé
kádince a do tabulky zapsali, jestli je destilát čistý,
středně čistý, nebo nejčistší. Na závěr jsme vypracovali
protokol a odevzdali paní učitelce k oznámkování.
Tahle práce byla hodně zajímavá a už se těšíme na další
laboratorní práci a na projekt pod názvem Voda.
Redaktorky Kamila Dobešová, Bára Koleníková, Lucie Konečná
4
Rozhovor s Filipem Jaškem
1. Máš čas na pár otázek ohledně chemie?
Ale jo.
6. Líbila se ti 1. laboratorní práce?
Tož dala se. Byl tam pokus, ale nic moc.
2. Dobře, začneme.
Tak začněte.
7. Jak se ti líbil kolektiv, se kterým jsi
pracoval při laboratorní práci?
Jak kdo. Dobrej byl Vlaďa i Vlasťa, ale Víťa se
moc nezapojoval. To mi vadilo.
3. Co se ti nejvíce líbí na chemii?
Asi nejvíc pokusy, i když zatím jsme jich moc
nedělali.
8. Zdálo se ti filtrování moc lehké?
Jo a moc.
4. Těšíváš se na hodiny chemie?
Ani moc ne.
9. Díky, že sis na nás udělal čas.
Není zač.
5. A proč?
Protože se musím učit.
Redaktorky
Barbora Koleníková, Kamila Dobešová
Projekt Voda
Dne 26. října třída 8.B v učebně chemie
pracovala na projektu pod názvem Voda.
Celá třída se rozdělila do pěti skupinek. Každá
skupinka měla určité téma na vypracování.
Někdo měl například najít, co je to molekula
nebo atom apod. Všechno se to převážně
týkalo vody. Na projektu jsme pracovali tři
vyučovací hodiny.
Na konci naší práce se všechny projekty
prezentovaly před celou třídou a zároveň si
všichni do sešitu zapisovali otázky, které
každá skupinka před začátkem prezentace
přečetla.
Byli jsme i na exkurzi v morkovické čističce odpadních vod. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého,
jak se čistí voda, odkud přitéká voda do čističky a další informace.
Všichni jsme se ohromně bavili a tento „vodní“ den bychom si rádi zopakovali.
Redaktorky Lucie Konečná, Kamila Dobešová
5
Nejoblíbenější učitel
V naší škole učí 30 učitelek a učitelů. Rozhodla jsem se, že udělám mezi sedmáky malý průzkum
toho, který učitel je nejoblíbenější. Zeptala jsem se několika žáků. S převahou vyhrál pan učitel Ivo
Síleš. Na druhém místě byly paní učitelky Jana Pešáková, Bronislava Albrechtová a paní učitelka
Břečková, která už na naší škole neučí. Oblíbení jsou ještě paní učitelka Zdražilová, Ludíková,
Kyasová a paní učitelka Štelcová.
Redaktorka Aneta Derková
Líbí, nelíbí
Do ZŠ Morkovice nás chodí 391 žáků 1. a 2. stupně. Učí nás 30 učitelů, vaří nám 7 kuchařek
a o chod naší školy se stará 7 správních zaměstnanců. Udělala jsem ve škole průzkum, který
odpovídá na otázku, co se nám žákům a našim učitelům ve škole líbí a co ne. Tady jsou výsledky:
Jméno
Třída
Líbí
Nelíbí
Kateřina Holásková
7.A
Adriana Ševčíková
5.B
TV, přestávky
Všichni jsme vysocí!
Patrik Ševčík
7.A
Mohl jsem si dobrovolně
vybrat tuto školu.
Tohle všechno, co říkám není
vůbec pravda.
p. uč. Foltýnová
Učí 5.B
Líbí se mi vzhled budovy
zevnitř i zvenku, chování
některých žáků.
Hluk o přestávkách a v jídelně,
dozory na chodbách.
Monika Machová
7.A
Nevím.
Šatna s kluky.
Stanislav Foltýn
5.B
Nic, všecko je hnusný.
Některé holky!!!
Jan Brablík
7.A
Zvenčí pěkná, zevnitř taky.
Polévky.
Anežka Valigurská
7.B
Zájmové kroužky.
Spolužáci-jejich chování.
Nevím, moji kamarádi, že si Náš pofidérní rozvrh, to se mi
rozumíme
nelíbí! Holky mají společnou
šatnu s klukama!
Tak jste si přečetli různé názory žáků a učitelů. Většině žáků v 7.A se nelíbí společná šatna a také se
mnoha žákům nelíbí hluk ve škole. Naopak vzhled budovy a okolí školy se mnohým žákům líbí.
Redaktorka Anna Eliášová
6
Jak je na střední
Letošní deváťáky čeká to samé, co čekalo všechny ročníky před nimi, a co čeká všechny ročníky po
nich. Je to výběr střední školy...
Není to tak dlouho, co přede mnou stála otázka,
kterou mi kladli pořád všichni okolo mě. Každý
se ptal: „Kam chceš jít na střední?“ „Co
plánuješ do budoucna?“ „Čím chceš být?“ A já
si v duchu říkala: „Vždyť je mi 15, jak mám
vědět, čím chci být? Vždyť ani nevím, co mě
bude bavit za rok, co potom 4 roky?" Byla jsem
z toho docela nešťastná.
jsem se víc neučila. Litovala jsem spousty věcí
a mrzelo mě to.
Pak se ale místa uvolnila a já se ve druhém kole
na školu dostala. Byla jsem hodně šťastná,
protože jsem s přijetím nějak přestala počítat.
Byl to ale celkem stres, to rozhodování kam,
pak čekání na rozhodnutí a všechno kolem toho.
Když jsem se na školu, jakou jsem chtěla,
dostala, všechen stres ze mě opadl. Pak jsem
zase měla strach ze svých nových spolužáků,
z učení, učitelů a profesorů, že si nezvyknu
a tak. Teď ale nechápu, čeho jsem se tak bála.
Střední škola přece není nic hrozného, právě
naopak. Je to nový začátek, něco jiného,
lepšího. Rozhodně není čeho se bát.
Učitelé nás strašili, že na střední to bude horší,
že základka je pořád pohoda, že se s námi na
střední nebude nikdo mazlit a podobně. To mi
tedy rozhodně moc nepomohlo.
Dlouho jsem nevěděla, co mám těm všem lidem
odpovídat, tak jsem říkala, že mám času dost, že
se přihlášky podávají až za 6 měsíců. To je
hodně času. Najednou ale z těch šesti měsíců
byly čtyři, pak dva, jeden a já pořád nevěděla co
dál...
Takže pokud máte někdo strach nebo tak něco,
je to naprosto normální, ale zbytečné. Stačí,
když se budete teď učit a pak se už nemáte čeho
bát. Spíš se těšte! Neříkám, že je to jednoduché,
to není! Ale zvládnout se to dá.
Konečně jsem se rozhodla, kam bych chtěla jít,
nadšeně si podala přihlášku a čekala napjatě na
rozhodnutí. Přišlo však zklamání. Vzhledem
k tomu, že si každý podal tři přihlášky, já jsem
se v prvním kole na školu nedostala. Připadala
jsem si, že jsem hloupá, litovala jsem toho, že
Přeji všem deváťákům, aby se dostali na školu,
kterou si vybrali. A to, že vás v prvním kole
nevezmou, neznamená, že vás nevezmou
v dalším kole.
Lucie Hanáková
I VY
MŮŽETE MÍT SVŮJ ČLÁNEK
NA STRÁNKÁCH ČASOPISU
ELVIS. PIŠTE
NA ADRESU
CASOPIS @ ZSMORKOVICE.CZ
7
Střední škola hotelová a služeb
Kroměříž
Střední hotelová škola se nachází, jak každý nejspíš ví, na Lindovce v Kroměříži. Vyučují se zde
obory zaměřené na gastronomii, ekonomiku, hotelový provoz a cestovní ruch. Škola je známá např.
zahraničními praxemi (Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Řecko a připravuje se spolupráce
s dalšími zeměmi).
Žáci mají možnost se zúčastnit různých soutěží od školních až po mezinárodní. Škola má také
vlastní pekárnu, cukrářské dílny, dlouhodobě pronajatou restauraci – kavárnu SLAVIA ve středu
města. Škola je též zapojena do mezinárodních aktivit Leonardo da Vinci a agentury Socrates a žáci
se zúčastňují výměnných pobytů se Střední hotelovou školou ve Francii a v Polsku.
Obory vyučující se na škole:
Čtyřleté obory s maturitou
• Hotelnictví a cestovní ruch
• Číšník/Servírka
• Kuchař
Tříleté učební obory středního vzdělání
s výučním listem
• Kuchařské práce
• Cukrářské práce
• Zámečnické práce a údržba
• Zednické práce
Tříleté učební obory
• Kuchař-Číšník
• Číšník/Servírka
• Chovatel koní a jezdec
• Zahradník
• Cukrář-výroba
• Pekař
Já jsem žákyně této školy – konkrétně oboru Hotelnictví a cestovní ruch a myslím si, že je to dobrá
škola. Chodím sem sice krátce, ale velice se mi zde líbí – učení není zase taková hrůza, škola je
pěkně zařízená, žáci mají možnost využít různé mimoškolní aktivity. Mohou si udělat barmanský
a sommeliérský kurz nebo např. kurz studené kuchyně.
Škola nám mimo zahraničních praxí nabízí soustu zájezdů, ať už spojených s výukou, nebo jen tak.
Při výuce oboru hotelnictví a cestovní ruch je kladen velký důraz na cizí jazyky, všichni se musí
učit jeden základní jazyk (angličtinu nebo němčinu) a dále se musí učit druhý povinný jazyk. Zde
mají na výběr francouzštinu, italštinu, ruštinu a němčinu. Ve druhém ročníku přibude třetí povinný
jazyk. Také je kladen důraz na společenské chování, žáci se musí naučit alespoň základní
společenská pravidla. Ve škole i kolem ní je pěkné prostředí, žáci jsou vedeni k tomu, aby se
pomalu osamostatňovali, aby pak případné zahraniční praxe zvládali v klidu a sami.
Těm, kteří by se na tuto školu chtěli přihlásit, přeji hodně štěstí, aby se dostali na obor, jaký chtějí.
Hlavně se ničeho nebojte. Není to žádná hrůza, spíš naopak. Je to něco nového, je to další etapa
života.
Lucie Hanáková
8
Jak probíhala volba
nového šéfredaktora
Jak jistě víte, redaktoři školního časopisu se
schází nejen na schůzkách redakční rady, ale
navštěvují též elektronickou redakci našeho
časopisu
na
Moodlu.
Díky
tomuto
elektronickému systému spolu komunikují
a pracují na svých příspěvcích. Prostřednictvím
Moodlu proběhla i volba nového šéfredaktora
školního časopisu. Bývalý šéfredaktor Martin
Kruták již ukončil své působení na základní
škole a tak bylo potřeba najít jeho nástupce.
Každý z redaktorů se mohl krátkým textem
představit a sdělit ostatním, jak by podle něj
měla vypadat budoucí podoba časopisu. Všichni
redaktoři měli celý týden na to, aby se s těmito
představami seznámili, zamysleli se nad nimi
a podle svého uvážení dali svůj elektronický
hlas jednomu z kandidátů. O post šéfredaktora
se ucházeli jeden redaktor a jedna redaktorka –
Mirek Šamánek a Anna Eliášová. Po týdnu
hlasování jsme znali výsledky: Šéfredaktorem
školního časopisu byl pro tento školní rok
jmenován Miroslav Šamánek. Blahopřejeme
a věříme, že pod jeho vedením bude časopis
přinášet ještě zajímavější a poutavější čtení.
Mgr. Radek Strnadel
zprostředkovatel redakční rady školního časopisu
Můj volný čas
Jakmile opustím budovu školy, mám volno
a jdu na zastávku, kde čekám na autobus,
kterým jedu domů. Doma mě čekají úkoly,
které musím splnit. Jinak bych nemohl ven.
Nejvíce času trávím u jednoho pána. Vždy,
když k němu přijdu, mám pocit, jako by to
byl můj děda. Má ke mně velkou důvěru.
Například mě nechá řídit starý traktor značky Zetor Super 50 (viz obrázek) nebo své
auto. Učí mě pracovat vždy s rozumem a s rozvahou. Vždy, když chci zahnat nudu, má pro mě
připravenou nějakou zajímavou práci. Když mám práci hotovu, naplním benzinem „dědovu“
motorku, která nese jméno DI BLASI, a stanu se vášnivým jezdcem. Motorka jede rychlostí asi
60 km/h, já jel nejvíc padesátkou, a motor řval jako blázen – chudák měl toho dost.
Redaktor Martin Rachtava
9
AlZip
Tyhle programy vyrobené společností ESTsoft Corp mají předponu AL. K nimž patří AlZip,
AlSong, AlTools utility (je pack obsahující všechny programy AL). AlShow, AlSee, AlFtp, AlPass,
AlTooblar a AlTools Desktop Wallpapers (což jsou nejrůznější tapety na plochu, možná i výroba).
Tradiční značkou programů AL je vajíčko, které můžete vidět nahoře u nadpisu. Z těchto
jmenovaných programů používám pouze 2, a to AlZip a AlSong. Jedna z výhod těchto programů je,
že si můžete jednoduše zvolit, které formáty má program podporovat a které ne.
AlZip je výborný program, který podporuje mnoho různých formátů. Mezi ty nejznámější patří
například .bin, .zip, .rar, .iso, …atd. AlZip podporuje přesně 36 nejrůznějších formátů. Mimo to má
i svůj vlastní formát a to .alz. Tento program určitě doporučuji si stáhnout a to na stránkách
www.stahuj.cz nebo na www.slunecnice.cz. To ale není vše. Program umí i vytvářet různé archivy
jako například už zmíněný rar a zip archiv. Celkem umí AlZip převádět obyčejně složky do cca
7 formátů, což není málo. Navíc, pokud si nainstalujete program ALZip, tak se vám přidá po
pravém kliknutí na plochu možnost vytvořit složku (na obr. vpravo) a po pravém kliknutí na složku
možnosti: přidat do archivu zip atd. Jak můžete vidět vlevo. Tím nám to mnohem ulehčí práci, takže
nemusíme zbytečně klikat navíc, například když chceme rychle vytvořit novou složku. Zajímavostí
tohoto programu je, že každá nová složka má název nějakého ptáka např. pelikán, labuť, kormorán
atd. S AlZipem si můžete samozřejmě archiv i zaheslovat a v případě ztráty hesla si ho
i vygenerovat.
ALSong
AlSong je další výborný program, který vám ulehčí práci, když si u své právě stažené, nebo
nějaké jiné písně, chcete zazpívat. Výhoda je v tom, že program okamžitě (pokud máte přístup
k internetu) po spuštění stáhne text oblíbené písničky a ukazuje vám, kde se právě zpívá. To je velká
výhoda hlavně pro ty, kteří si rádi zazpívají a neznají text. Nejen že má vysokou kvalitu
přehrávaného zvuku, ale také equalizér, se kterým si můžete upravovat znění vašich písní. AlSong
podporuje celkem 13 formátů.
Doporučuji oba tyto programy a samozřejmě i ostatní programy z řady AL.
Redaktor Miroslav Šamánek
10
Noví osmáci ve škole
Jedno čtvrteční ráno, přesně 8. října, bylo překvapením pro žáky 2. stupně, kteří měli výuku
v učebně přírodopisu. Z klece se tam na ně zvědavě dívali dva osmáci – osmáci degu, vlastně
osmačky. Jmenují se totiž Maruška a Terezka. Přivezla nám je paní Konečná z hájenky, protože jim
venku už byla zima. Tak budou ve škole přečkávat zimu s námi. Běžně měří něco kolem 15 cm
a přibližně stejně i ocásek, průměrně váží kolem 200 g. Naše Terezka má ocásek kratší než
Maruška, jedině tak je od sebe poznáme. Zatím jsme je neměřili a nevážili, protože se seznamujeme
a poznáváme jejich zvyky. Jsou hodně aktivní a potřebují dostatek prostoru pro „vyblbnutí“. Užili
jsme si s nimi ale dost legrace. Proběhli se po třídě a nechtělo se jim do klece, nejraději běhají
v kolotoči a pozorují žáky ve třídě, lezou po kleci nahoru a dolů, panáčkují na zadních, jsou
zvědaví, co se kolem nich děje.
Tohle zvířátko začíná být u nás poměrně známé
a stává se z něj oblíbený domácí mazlíček, který
se hodí i k dětem, zejména kvůli několika svým
dobrým vlastnostem...
• Je to denní zvíře, takže ho nemusíme budit,
když se s ním chceme mazlit a nebude
proto tak naštvanej jako třeba křeček.
• Je velice inteligentní, dá se snadno ochočit,
nebo třeba naučit přiběhnout na zavolání.
• Hodí se k dětem, protože není agresivní
a kouše jen v krajním případě, pokud se
cítí ohrožen.
• Dožívá se poměrně vysokého věku – až
sedmi let.
• A v neposlední řadě nezapáchá tolik jako
jiní hlodavci, což je dost podstatné
kritérium.
Osmáci jsou celkem nenároční na péči. Ke
spokojenosti jim stačí denně čistá voda, čerstvé
jídlo a musíte poskytnout jemný písek na koupání.
Osmáky v žádném případě nekoupeme ve vodě!
To by je mohlo zabít! Klec se čistí jednou týdně.
Pokud osmákům nebudeme čistit klec, můžeme
jim způsobit zánět očí!
Osmáčci jsou společenští tvorové a vaši pozornost potřebují. Do Evropy byl dovezen (poté i do naší
republiky) z Jižní Ameriky pro výzkum cukrovky – osmáci nemají totiž velkou schopnost spalovat
cukry, a tak cukrovkou dost často trpí. Jeho domov je v pampách Chile, Peru a Argentiny.
Budete-li chtít se s našimi osmačkami seznámit, přijďte je s paní učitelkou navštívit do učebny
přírodopisu na nové budově do 1. poschodí.
Pokračování příště – krmení a chov osmáků (degu).
Radka Zdražilová, učitelka přírodopisu
11
Nejsi sám
Nikola Guštarová, 9.A
Myslíš, že máš smutku plno?
Že máš slzy jako Brno?
Žádný důvod k radosti
a pořád samý starosti?
Není to pravda, je to jen klam,
na světě přeci nejsi sám.
Kolem jsou lidé, co tě mají rádi,
rodiče, milenci, kamarádi,
kteří Tě nikdy smutnit nenechají,
kteří vždy otevřenou náruč mají,
kteří Tě nikdy nezradí,
kteří Ti vždycky poradí.
No tak se usměj – víc Ti to sluší,
pro všechny otevři tu svoji duši.
Život máš jeden, a to dost krátký,
čas nikdy nemůžeš vrátit zpátky,
tak ho žij naplno, nemusíš se bát,
vždy tu je někdo, kdo tě má rád.
Obrázek nakreslil
Vladimír Skácel, 8.B
ELVIS – školní časopis Základní školy Morkovice, www.zsmorkovice.cz/casopis
Šéfredaktor: Miroslav Šamánek. Redakční tým: Pavel Vybíral, Pavlína Beránková, Aneta Derková, Jan
Doležel, Anna Eliášová, Lucie Konečná, Barbora Koleníková, Kamila Dobešová, Martin Rachtava, Jakub
Paldus. Zprostředkovatel redakční rady: Mgr. Radek Strnadel. Korektor: Mgr. Jarmila Štelcová.
12