Pavucina - duben 2011/12

Občasník žáků ZŠ Chrudim, U Stadionu
DUBEN 2012
Ahoj holky, ahoj kluci, už jsme zase tady. Stejně jako JARÓÓÓ!
Sníh
Sníh přináší plno radostí, ale také starostí. O tom jsem se mohl
naplno přesvědčit u prarodičů v Krkonoších.
Byl jsem na dva dny uvolněný ze školy, vše potřebné bylo sbaleno
v autě a já s rodiči a sestrou jsme mohli vyrazit. Sněhu už jsem se nemohl
dočkat, ale když jsme přijeli na místo, byl jsem dost překvapen. Tolik
sněhu jsem dlouho nezažil. Hned jsem popadl sáňky a vyběhl na kopec.
Pak mě ale děda zastavil, dal mi lopatu a ukázal na zatarasený vchod do
chalupy. V té chvíli začalo studené peklo. Ze začátku mě to celkem bavilo,
ale postupem času už to bylo dosti unavující. „Konečně“, řekl jsem si,
když byl průchod do chalupy uvolněn. Sotva jsem prošel dveřmi a
zakoukal se na pekáč buchet - žuch! Ze střechy sjela hromada mokrého
těžkého sněhu a já mohl začít zase od začátku. A takhle to šlo pořád
dokola. Do toho téměř bez přestávky chumelilo a já na sáňky ani
nepomyslel. Chvíli jsme lyžovali na nedaleké sjezdovce nebo u chalupy
stavěli sněhuláka.
Jenže odhazovat
sníh se muselo
pořád.
Před
odjezdem
jsme
ještě měřili výšku
sněhu. Bylo to
více než 120 cm.
Po čtyřech dnech
usilovné
práce
jsem byl docela
rád, že odjíždíme.
Takže to, že tady
v Chrudimi není
sníh, mi vůbec
nevadí…
ToMaS
OMALOVÁNKY
2012 - Mayská proroctví a kruhy v obilí
Kdysi dávno žili lidé oplývající značným věděním. Civilizace, jejíž
poselství přišlo až z hlubin času a jejíž proroctví se začínají naplňovat.
S téměř nulovou technikou dosáhli nebetyčných znalostí. Mayský kalendář
nyní probírají desítky badatelů. Mnozí jsou přesvědčeni, že se v něm
ukrývá poselství, které se dosud nepodařilo plně rozluštit. Mayové byli
přesvědčeni, že každých pět tisíc sto dvacet pět let končí jeden věk a
současně začíná nový. Podle několika předpovědí se podobná událost opět
stane dvacátého prvního prosince roku dva tisíce dvanáct. Někteří lidé se
domnívají, že toto datum přinese velké změny pro lidstvo a celou planetu.
Je to pravda? Na jihu Anglie dochází už několik desetiletí k prapodivnému
jevu, který je fascinující a znepokojující zároveň. Říká se mu kruhy v obilí.
V posledních letech se tento jev stal ještě záhadnějším - v polích se začaly
objevovat impozantní mayské obrazce. Je možné, že by spolu mayská
proroctví a kruhy v obilí mohly mít něco společného?
Cannabis
Oběť a vrahIII.
Prof. Engl Kmitočet
Když fyzikář Engl Kmitočet vstoupil do své třídy s náručí plnou
opravených písemek, zdálo se mu, že snad ve třídě nikdo ani není. Ta
upovídaná třída najednou zmlkla a pohyb ustal ve chvíli, kdy všechny
hlavy zmizely pod lavicí. Testy si vždycky rozdával sám a s pobavením
sledoval výrazy napjatých žáků. V té chvíli ještě netušil, jak se tato
zdánlivě obyčejná hodina dostane do historie. Pak usedl na měkkou
učitelskou židli a chystal se zapsat do třídnice. Než však stihl zapsat
službu, ozval se radostný výkřik Frici Papejunové, jedné z nejmizernějších
žákyň na celé škole. Ten ho polekal tak, že o pouhých pár sekund později
ležel v nejnižším patře budovy. „Ach ta gravitace! Tohle tomu
zpropadenému řemeslníkovi ještě spočítám … v nejhorším případě
defenestrací.“ Zaklel svým pronikavým odporným hlasem. Vypotácel se
do schodů, zabouchl dveře kabinetu a s defenestrací řemeslníka a hledáním
nového, aby spravil těch pár děr po jeho pádu, nebo dokončením výuky se
už neobtěžoval. Asi o týden později se Engl opět ve svém kabinetě
připravoval na první hodinu fyziky 6. ročníků. Seděl tu už dlouho, venku
byla tma jako v ranci a všude panovalo přímo hrobové ticho. Pouze
Kmitočtovy prsty stále jezdily po klávesnici a psaly tato slova: „Vaše
zamračené výrazy upřené na tucty vám nesmyslných vzorečků a nenávist
k tomuto předmětu mne přiměla, abych vás upozornil, že nenávidět fyziku
vlastně znamená nenávist k celému našemu světu. Zemská přitažlivost,
která nás provází každým dnem, budovy, rostliny, zvířata, Slunce i my jsme
až po okraj naplněni fyzikou, dokonce jen tím, že jsme, že žijeme, kde
žijeme a kdy…“ Byť chtěl pokračovat dál, vetřelecký zvuk ho přiměl, aby
se poohlédl, zda je vše OK. Na dlouhých studených chodbách ale neuviděl
ani nohu. Teprve chvíli nad ránem opouštěl svůj kabinet, ve kterém trávil
snad více času než ve vlastním domě. Podle toho taky vypadal. Jako
známka po nočním rachotu pronikalo ostré světlo z chemických laboratoří,
kde bez váhání okamžitě zhasl. Tragédie dalšího dne ho v myšlence (co
ulpívala celou noc v jeho mozku) o zatím neznámém pachateli ještě
utvrdila. Do svého kabinetu a zároveň do svého druhého domova se už
nedostal. To, co po něm zůstalo, rozhodně nevypadalo jako dříve útulný
kabinet. Nikdo, kromě Engla, ovšem netušil, o co jde. Jen nahluchlý a tupý
řemeslník prý zaslechl nějaký výbuch. Dorazil tam přesto už pozdě. Engl
pomocí svých geniální šedých buněk mozkových si zanedlouho složil dvě
a dvě dohromady: Fricina pětka, její výkřik, služba na pomůcky, ztracený
klíč od laboratoří, podivný noční humbuk, nezhasnuté světlo a radostný
úsměv Frici při pohledu na spáleniště neznamenal nic jiného než Fricinu
práci. Protože si byl jist, že bez podloženého důkazu mu to nikdo neuvěří,
potrestal ji sám. Propadnutí z fyziky by jí mohlo stačit. A nakonec ho
vlastně inspirovala k napsání velké knihy o světu a fyzice. Zatím, co on
přímo plaval ve světových vyznamenáních za svou knihu, Frica seděla nad
učebnicemi. To jako pomsta Englovi stačilo.
Ela
ALKOHOL JE METLOU LIDSTVA
Milé děti, tyto druhy alkoholu nesmíte pít, protože škodí zdraví a je
to něco jako jed, takže doporučuji vám nepozřít ani lok.
(zbytky jsou voda a sacharidy)
PIVO-světlé-má 5% alkoholu
-tmavé – má 5% alkoholu
RUM, VODKA, SLIVOVICE
-mají 40% alkoholu - HRŮZA!!! CHUDÁK MOZEK!!!
VAJEČNÝ KOŇAK
-má 37% alkoholu
VÍNO
-bílé, suché-20%, sladké- 10%, červené- 20%
WHISKY
-má 38% alkoholu TADY SI MOZEK TAKY NEULEVÍ!!!
MARTHINY
-má přibližně 10% alkoholu
ABSINTHE
-má 70% alkoholu TO NĚKDO PŘEŽIJE?
ÚČINKY ALKOHOLU:
-autonehoda
-znásilnění
-rozbíjení věcí
-sprosté nadávky
-vystupování za jízdy
-špatná koordinace
-nepatrná ztráta paměti
-kocovina
Sušík 17
Oběť a vrahIV.
Žákyně Frica Papejunová
„A zase za 5, to budou rodiče vyvádět,” pomyslela si Frica, když
viděla svou pololetku z fyziky. „Takhle to dál nejde, musím s tím něco
udělat a rozhodně se nehodlám učit.” Než skončila hodina, Frice se už
rozsvítilo v dutém mozku. A jelikož to byl její nejlepší nápad, protože ji
nikdy žádný nenapadl, tak musela samozřejmě vykřiknout tak nahlas, že se
profesor Kmitočet lekl a propadl se až do nejnižšího patra školy. A až do
konce hodiny se Kmitočet nehodlal vrátit do té „proklaté třídy,” jak sám
dodal, když prchal do svého kabinetu. A protože se profesor chystal těsně
před tím, než se propadl, napsat službu na příští týden, Frica se, mezitím co
byl Kitočet ve svém kabinetě a čekal, až zazvoní, chopila pera, a protože
má Kmitočtovo písmo už zmáknuté, napsala se na službu sama. Bylo jí
jasné, že si nebude pamatovat, jestli vůbec zapsal. A splnila tak první část
svého velkolepého plánu.
Další týden, když měla Frica službu, ukradla učitelce chemie klíč od
laboratoří. Ještě v noci téhož dne se Frica tajně vytratila ze svého pokoje a
vydala se do školy. Nebylo jednoduché se tam dostat. Po škole se totiž
potuloval řemeslník, který zpravoval všechna patra, která profesor probořil,
a v kabinetě byl Engl Kmitočet. To však zatím netušila. Frica proklouzla
kolem řemeslníka jen tak tak, že si jí ani nevšiml. Zatím co se Frica plížila
do laboratoří, zaslechla hlas, vycházelo to z profesorova kabinetu, uslyšela
jak říká „Kdo mě to tu ruší v tuto nekřesťanskou hodinu“?! Frica tedy
raději pokračovala ve své cestě. Když došla do laboratoří, rozsvítila a
vytáhla si svůj pracně vytvořený recept. Začala míchat lektvary. Ve chvíli,
kdy už to skoro měla, přišel Kmitočet, nevědomky zhasnul a odešel domů.
Když Engl odešel, Frica vykoukla z pod stolu, pod kterým se schovávala.
Okamžitě vytáhla bibli z kapsy a začala se modlit, ať ten lektvar funguje. A
takhle se modlila až do rána. Ještě než přišli všichni učitelé, Frica použila
svůj lektvar a najednou začala tancovat radostí a myslela si, že zničila
celou fyziku. Přitom jenom zničila kabinet Engla Kmitočta. Ještě před tím,
než zničila jeho kabinet, uviděla na jeho počítači napsanou řeč, kterou chtěl
dnes přednést žákům z 6. třídy. Bylo tam napsáno něco o tom, že fyzika je
celý svět. Jen to Frica dočetla, tak se zarazila. Bylo jí divné, že by i ona
byla zčásti tvořena díky fyzice. No co, nějak moc jí to netrápilo, prostě
použila svůj lektvar a spálila kabinet na uhel. Jakmile přišel profesor do
svého kabinetu, téměř omdlel, ale hned zase vstal, když uviděl svůj kabinet
spálený na uhel. Mezitím se Frica tomu jen tak pošklebovala, jenomže ne
nadlouho. Engl Kmitočet je docela bystrý. Všechno si přebral v hlavě.
Všechno nakonec vyřešil. I proč to Frica udělala.
káťa
Byl to opravdu Yetti?
Jarní prázdniny jsem tenkrát nestrávil doma, ale s přáteli v Orlických
horách. Jeden z nich tam měl chatu, a tak jsem ještě s několika kamarády
využil jeho pozvání. Jak jsem už napsal, chata ležela v horské oblasti, na
okraji malé osady. Ležela poblíž Deštného v Orlických horách. Když jsme
přijeli na nádraží, přivítal nás padající sníh. Díky své poloze bylo Deštné
doslova zasypáno sněhem. Pro
nás byl sníh vzácnost –
v Chrudimi žádný nebyl. Protože
chata byla postavena ve velmi
vysoké nadmořské výšce, docela
jsme se zapotili při výstupu k ní.
Za hodinu zimního výšlapu jsme
se konečně vyškrábali na vrch.
Naskytl se nám nádherný výhled
na Orlické hory. Chtěli jsme hned
prozkoumat okolí, tak jsme
vyrazili. Procházka nedotčenou
divočinou
byla
krásná.
Zanedlouho však krásné a trochu
hřejivé slunce vystřídaly černé
mraky a vítr a začala vánice.
Ihned jsme začali hledat cestu
zpět k chatě. Nebylo to snadné.
Cestu nám komplikoval vítr,
padající sníh, zasněžené kameny.
Jediný, kdo znal místní prostředí,
byl Honza, který nás na chatu pozval. Také se snažil najít cestu zpět, ale
nedařilo se mu. Ani nám to nešlo. Drželi jsme se všichni u sebe. Náhle naši
pozornost upoutal tmavý obrys jakési postavy před námi. Volali jsme na ni
– neodpovídala. Šli jsme za ní. Za chvíli jsme v místě, kde jsme postavu
viděli, našli něco červeného. Díky vypjaté situaci jsme si mysleli, že je to
krev. Nebojte, nebyla. Byl to kus červeného fáborku. Mezitím, co jsme se
zaobírali fáborkem, postava zmizela. Trochu to v nás vyvolalo napětí i
strach. Postupovali jsme dál proti větru za Honzou. Po chvíli jsme uviděli
ukazatel. Honza poskočil radostí a za čtvrt hodiny jsme se už hřáli v teple
chaty. Mnohokrát jsme se k oné postavě vraceli ve svých rozhovorech.
Byla to vůbec postava? Nebyla to vidina? Český Yetti? Každopádně přes
celé prázdniny ani nikdy jindy jsme ji už neviděli. Když jsme se vrátili
domů, vyprávěl jsem o tom rodičům. Mysleli si, že mám horečku. Neměl
jsem. Večer jsem se s tátou koukal na zprávy. Nejvíce mě zaujala zpráva:
„Orientační běh překazila nečekaná vánice. Pořadatelé museli zrušit
orientační běh u města Deštné v Orlických horách.“ V tu chvíli mě napadlo
– co když ta postava byl jeden z pořadatelů? Fáborek tomu nasvědčoval.
Nebo to snad nebyl fáborek? V tom šeru a vánici jsme se mohli zmýlit.
Nebo to opravdu byl sněžný muž – český Yetti?
JaS
Co je to Fimo ?
Fimo hmota je něco jako modelína, akorát když ji dáte do trouby,
ztuhne a už se s ní nedá modelovat . Když ztuhne, tak je lehce pružná a
když vám upadne , nerozbije se nebo neotluče. Fimo hmota se prodává
ve třech provedeních.
1. CLASSIC - je to klasická tvrdší fimo hmota. Tahle hmota je skvělá,
pokud chcete dělat tenké falešné roztahováky, ale není vhodná pro
nějaké složité modelování, jelikož je tužší.
2. SOFT - je to fimo hmota, která má různé efekty, např. vypadá jako
mramor, zlaté třpytky nebo třeba svítí ve tmě.
3. EFFECT - je měkčí než classic. Není vhodná na tenké šperky ani
tenoulinké roztahováky. Perfektně se s ní modeluje.
Jak se s ní pracuje:
Každou fimo hmotu, ať je to classik , soft nebo effect, musíte
pořádně rozpracovat, aby vám změkla. V balení je ztuhlá a jen díky
tomu, že ji promačkáte v ruce, bude při tvorbě krásně měkká a líp se
vám s ní bude pracovat. Rozpracujte si více barev, ať můžete
kombinovat. Můžete si vyrobit šperky, brože, roztahováky pravé i
falešné, prostě co vás napadne, můžete ji vykrajovat jako cukroví.
Neválejte ji na dřevěném prkýnku, ale na něčem z plastu, nikdy
s nějakou dřevěnou věcí nesmí přijít fimo do styku, jinak se vám
bude trhat a lepit. Někdo používá strojek na nudle. Ne ten, který fimo
udělá na vlásky. :D, ale ten, co dělá pláty. Stojí okolo 400,-Kč. Fimo
stojí 50,-Kč, ostatní info. najdete na Seznamu.
POMŮCKY - nože, fimo, váleček (nudlovač, extrudér s různými
tvary), destičku na krájení, troubu (elektrickou), vykrajovátka.
Kde nakupovat: http.// korálek - obchod
http.// fimo hmota
Čím asi budu?
Tak abych to vzala pěkně popořadě. Už od malička si kladu otázku:
Čím asi budu? Pokud si pamatuji dobře - to je přece jasné, že princezna.
Často jsem si lehala pod postel, kde byl můj tajný palác. A řeknu vám, že
to byl ten nejlepší palác na světě. Měla jsem tam spoustu poddaných a
kamarádek princezen. Když jsem zrovna nebyla v mém paláci, byla jsem
na pikniku se svými plyšáky. Časem jsem změnila názor, protože mi
mamka řekla, že princeznou nikdy nebudu. To pro mě byla tvrdá rána.
Rozhodla jsem se, že se stanu prezidentkou. To mi přišlo jako lepší
povolání a hlavně snadněji dosažitelné. Ach jo, prezidentkou prý také
nebudu. Začala jsem být bezradná, je mi 5 let a nevím, čím budu. Jsem
beznadějný případ. Jednoho dne jsme šli ke kamarádovi a u něj jsme si
hráli s autogaráží. Teď už vím, čím budu. Stanu se nejslavnější pilotkou
formule 1. Doma jsem často sedávala do křesla a točila kolečkem v ruce
jako s volantem. Ale náhle přišel zvrat. V televizi jsem viděla pěveckou
soutěž. Asi víte, co to znamenalo. Ano, přesně tak. Chtěla jsem být
zpěvačkou. Hned jsem začala trénovat na Šmoulí diskotéku. Pak jsem si to
rozmyslela. Byla tu zase krize. Nevím, čím budu. Až nyní jsem si
uvědomila, čím vlastně chci být. Vždy jsem měla moc ráda zvířata. Takže
moje definitivní rozhodnutí je, že chci být ošetřovatelkou v ZOO. Tak mi
držte palce, ať se mi to splní.
♥Domča♥
Déjà vu
Byla noc. Peter otevřel oči. Vstal a vykročil k oknu. Venku svítily
pouliční lampy a ani měsíc neprosvítal přes těžké mraky. Chlapec se otočil
a ve dveřích zahlédl černý stín. Lekl se. V tmavé siluetě rozpoznal černou
kočku. Vzápětí proklouzla dveřmi a byla pryč. „To už jsem jednou zažil!
Už jsem to jednou viděl!“ Řekl si v duchu Peter.
Zdálo se vám někdy, jako by jste už nějaký moment jednou zažili?
Mně tedy ano. Právě tuto situaci označuje krásné francouzské slovo déjà
vu. V doslovném překladu „již viděno“.
Pokud si myslíte, že déjà vu má něco společného s magií,
jasnovidectvím nebo jinými speciálními schopnostmi, asi vás zklamu.
Ano, sice to je jedno z možných vysvětlení. Ale moment, kdy máme pocit,
že už jsme něco jednou viděli, prožijeme díky drobné „nesrovnalosti“
v našem mozku. Máme totiž 2 hemisféry, které občas nemusí být úplně
v souladu. Jedna z hemisfér si obraz „uvědomí“ o chvilinku později a nám
se tedy daný obraz „promítne“ 2 krát za sebou.
Pokud tedy někdy na vlastní kůži okusíte déjà vu, nemusíte panikařit.
Občas se to může stát… Nebo se přeci jen u vás začínají objevovat nějaké
jasnovidecké schopnosti?
Mon Scherry
Exkurze v Technickém muzeu
Jednoho dne nám bylo při hodině fyziky řečeno, že pojedeme do
Prahy, a tak jsme tedy jeli. Na chrudimském nádraží jsme nastoupili do
malého osobního vlaku a odjeli do Pardubic. Z Pardubic jsme potom jeli
do Prahy. Ve vlaku jsme se ve svém kupé zabavovali tvořením vět ve stylu
pořadu „Partička“. V Praze jsme vystoupili na hlavním nádraží a šli jsme
do Technického muzea. V něm jsme dostali přednášku o elektrické energii,
a spoustu tipů, jak se zabavit pomocí fyzikálních pokusů. Jak sestrojit
elektrické křeslo jsme se nedozvěděli, ale i tak byla exkurze zajímavá. Po
skončení první části exkurze jsme měli krátkou pauzu, kterou jsme využili
k výměně názorů s druhou skupinou a hledáním automatu s jídlem (nenašli
jsme). Po skončení první části exkurze jsme se odebrali na pracoviště č.2.
Dozvěděli jsme se spoustu informací o tepelné energii, pálili jsme líh a
byla nám ukázána spousta předmětů, které na bázi této energie fungují.
Poté jsme skončili se vzděláváním a dostali jsme rozchod, který jsem se
dvěma nejmenovanými spolužáky strávil v bistru. Po rozchodu jsme se
sešli a byli jsme seznámeni s plánem, který zněl tak, že pojedeme na jídlo
do „mekáče“ a následně do Chrudimi. Šli jsme tedy na tramvaj. První
tramvají jel nejmenovaný pan učitel s jednou skupinou a my jsme jeli
s druhým panem učitelem o deset minut později. Poté jsme se najedli,
nasedli jsme do vlaku se stejnou zábavou jako na cestě do Prahy a tradá do
Chrudimi. Exkurze se mi velice líbila.
Héj, já jsem tady!
V poklidu si cupitám po zemi, společně s mými kamarády. Když tu
najednou v dáli zaslechnu strašlivé rány. Země se celá otřásá. A najednou
to přijde, nečekaně a rychle jako vlna tsunami. Snažím se utéct, schovat se
do škvírky mezi dlažebními kostkami. Zoufale se ohlížím po svých
kamarádech. Nikde je nevidím. S ohlušujícím dusotem se ke mně blíží
obrovská černá bota. Vůbec nebere ohled na to, že já jsem pod ní. Marně se
snažím upoutat její pozornost. Už už ji cítím na svých zádech.
Z posledních sil se snažím upozornit na svoji maličkost, kterou se chystá
zašlápnout. Nic. Ozve se můj zoufalý výkřik: „Héj, já jsem tady!“
˙·٠•●….●•٠·˙
Jak bys nahradil/a známkování
anonym, VIII.A
Dávala bych jenom jedničky.
p. uč. Ota Dušek
Já bych ty známky nechal. Děti by se pak přestaly snažit.
Marek Votava, VII. A
Razítkem.
Ondřej Letáček, VII. A
Penězi.
Milan Vaněk, VII.A
Rozhodně razítkem.
p. uč. Mikanová
Paintball:-)
Zuzka Toufarová, VII.C
Jenom jedničky.
Eliška Sedláková, V.B
Sladkostmi.
Nela Hafynec, V .A
Sladkostmi.
Sebastian Tkadlec, IV. A
Hvězdičky.
p. uč. Průchová
Slovně.
anonym, VII. B
Zákaz chození do školy.
anonym, VII.B
Obrátit známky – jako v Rusku.
Sláva, VII. B
Smajlíky.
Klaudinka Novotná, IV. A
Hvězdičky.
Jakub Růžička, V.B
Facky.
Bára Tichá, VI.C
Tresty.
Mirek Horník, VI. C
Peníze.
Jaké to je mít svého blízkého v nemocnici
První týden, co víte, že je váš blízký v nemocnici, je ten nejhorší.
Litujete hádek mezi vámi, všech špatných činů, co jste mu/jí provedli, ale
nejhorší je, že je to vaše vina. Třeba já, mám taťku v nemocnici, a když
jsem se to dozvěděla od mamky přes telefon, tak jsem v jednom kuse
brečela. Nešlo nebrečet. Taťka se ráno, než odjel do práce, se mnou zase
pohádal kvůli kravině, už ani nevím kvůli čemu. Pak, když mně to
maminka řekla, tak jsem si zazlívala, že jsem na něj byla celou dobu
hnusná. Teďka za ním chodím každý den ze školy a snažím se s ním cvičit,
aby rozhýbal ochrnutou pravou ruku a pravou nohu. Pokouším se ho zase
naučit psát, číst a počítat, protože když někdo dostane mrtvici, tak si
nemusí skoro nic pamatovat. Číst ale trochu umí, spíš to neřekne. S řečí se
mu snažím taky pomáhat. Nějaké pokroky už jsou znát, ale vážně
minimální. Když jsem tam za ním byla poprvé, tak mě nepoznal. Prostě si
mě vymazal ze svého života, ze všech vzpomínek a to už na mě bylo moc.
Myslela jsem neustále jenom na něj a jaké to bude, když si na mě
nevzpomene. Když jsem tam byla podruhé, taky nic, ale potřetí už si na mě
vzpomněl. Měl radost, že jsem za ním přišla a omlouval se mi, že mě ze
začátku nepoznal. Jméno si stále nepamatoval. Pak mu ho ale mamka
řekla. Původně tvrdil, že to není moje jméno. Prý se jmenuju Jana, ale Jana
stála vedle mě. Je to totiž moje starší sestra. O Janče si myslel, že je Pája a
o Páje, že je to Péťa. Proste si to celé posunul a vzpomínal si jenom na na
dobu, než jsem se narodila. No zkrátka hrůza, ale teď už mluví lépe. I ve
větách, ale to minimálně. Začíná hýbat rukou i nohou, ale chodit zatím
nedokáže. Ruku jenom zvedne a položí - nic víc, ale i to je pokrok. Doktor
nám řekl, že by se z toho mohl dostat, chodit bude alespoň o berli, ale
zatím je na vozíku. V nemocnici je už od 19.9.2011 a na to, že nenávidí
nemocnice, se zatím drží a snaží se vyléčit. ☺ Nikomu bych nepřála tohle
zažít. Kdo to zažije, tak hodně štěstí s nervama. ☺ K Zemi se řítí obří planetka! Evropa chystá vesmírný štít
Asteroid Zemi nezasáhne a mine planetu v bezpečné vzdálenosti. I
přesto ale vzbudil pozornost. V poslední době je to už několikáté těleso z
vesmíru, které se k Zemi přiblíží. Naposledy kolem Země proletěl
několikametrový asteroid. Asteroid 2012 BX34 měl v průměru 11 metrů a
Zemi minul ve vzdálenosti 60 tisíc kilometrů. To je méně než pětina
vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Kvůli stále častějšímu výskytu
vesmírných těles v blízkosti Země připravuje Evropa proti nim ochranný
program. Podle zpravodajského serveru Dnevnik.hr ponese název
NEOShield a vyjde na 5,4 milionů eur.
Jak se bude Evropa proti asteroidům bránit, ale zatím není jasné. Podle
některých návrhů by se měly používat masivní střely nebo využívat
gravitační záření. Nejradikálnější variantou v případě potřeby je použití
jaderné hlavice.
Klavíristka-Barbora Hamáčková 7.B.
1)Jak dlouho hraješ na klavír?
Asi 7 let.
2)Jezdíš na nějaké soutěže?
Byla jsem na 13 soutěžích, z nich jsem 9 krát vyhrála.
3)Od kolika let hraješ na klavír?
Od 6 let.
4)Tvoje nejoblíbenější skladba?
Asi requium nebo nějaký Mozart.
5)Chtěla by ses tím živit?
Nevím, baví mě to, ale do budoucnosti nevím, jestli bych v tom chtěla
pokračovat.
6)Baví tě to?
Jasně, že mě to baví. Je na tom něco divného? Je to koníček jako
každý jiný. A když zažíváte ještě k tomu úspěch, co víc si přát...
7)Hraješ někdy ve společnosti?
Pořád.
KŘEHKÝ SEN
VÁCLAV LACINA
Stěží zadržujíc slzy, které se zvědavě draly ze svého lůžka za dlouhými
řasami, hleděla Jarča zoufale na kusy koflíku, ležícího na zemi.
Její koflík! Její koflík se Sněhurkou, ze kterého pívala, když byla ještě
malá! Jak mohla být tak neopatrná, tak roztržitá! Ach, Jarča, žába okatá,
zná příčinu své roztržitosti, třeba se dovede tvářit tak naivně a nevědomě,
když tatíček s mamičkou začnou pátrat…Ano, Jarča je…zamilovaná. Ten
štíhlý hoch z protějšího domu, který studuje elektrotechniku, ten se jí
usadil v srdéčku – jaký div, že srdéčko tak buší, když v něm skáče ten
divoch, který nedávno zvítězil ve skoku dalekém.
Zaklinkání zvonku ji vytrhlo ze snění. Běží ke dveřím, otvírá, ten drzý
Vláďa tam stojí, líbá Jarče ruku, nečeká. Až ho paní domu pozve dál, ale
vstupuje s takovou samozřejmostí…Ale Jarča ho přece nemůže nechat
vejít, je sama doma, tatíček s mamičkou odešli na koncert komorní hudby,
Marjánka má volno…no, počkej, panáčku, Jarča tě vyprovodí, ani se
nenaděješ a budeš před domem…
„Proč je smutná má krásná sousedka?“
„Nejsem vůbec smutná, jak víte, že jsem smutná?“
„Okno mého mládeneckého pokojíka je proti vašemu, pozoroval jsem
tak trochu svůj sličný protějšek.“
Jarča se zděsila. Jak, on vidí do jejího dívčího pokojíku, což díval-li se
také večer, snad stáhla pořádně záclony, aby ji tak viděl, když – horká vlna
ostychu i okouzlení probíhala rychle jejím tělem. Vláďa to zpozoroval a
v nitru mu bylo tak nějak slavně, jako by mu tam varhany hrály stavební
pochod…Ale nedal na sobě nic znát.
„Jsou to snad tyto střepy, které vehnaly chmury do vašich tváří?
Nebuďte smutná, střepy přinášejí štěstí! Ostatně jste ten koflík rozbila dost
obratně, slečno Jarčo, právě na tři kusy. To se dá spravit, chcete?“
„Vy byste to dovedl:“
„Jsem elektrikář, ale dovedu zacházet i s neizolovaným drátem, vůbec,
někdy je to lepší bez izolace,“říká a potutelně se šklebí, co tím asi myslí?
„Podívejte se, slečno Jarčo, takový krásný, tenký drátek, jako zlatý,
otočíme jím sem, tam a šáleček je – ne sice jako nový, ale hezčí!“
Jarča se zadívala někam do neznáma…Ne nový, ale hezčí…snad je to
pravda…
„Co je vám, Jarunko?“ zeptal se Vláďa stísněným hlasem.
„Už nic, Vláďo. Ale ten šáleček – rozbila jsem jej dnes, když jsem
myslila na tebe. Ten šáleček, to bylo mé dětství. Tys je rozbil, ty ošklivý,
drahý, zlý hochu, ale stvořil jsi hned něco nového, krásnějšího, taky stejně
křehkého, avšak aby se to nerozbilo, spoutal jsi to zlatým drátkem…“
„Stvořil jsi nový sen, novou pohádku,“ zašeptal Vláďa a Jarča sklonila
hlavu na jeho hruď.
Marťa☺
LYŽAŘSKÝ KURZ PRO 7. ROČNÍK
Po roce je tu opět
lyžařský kurz pro 7. ročník.
Letos se konal dne 12.2.2012 17. 2. 2012 a jako vždy
v Daňkovicích
v Selském
dvoře (jako každý rok). Jede se
tam s fakt dobrými učiteli - Ota
Dušek, Jitka Pavlíčková a
Ivana Mikanová asi 1 hodinu.
Jak se přijede, všichni se
ubytují a pak se domluví, co a
jak. Podle počasí se chodí na
sjezdovky nebo na běžky. Ve
čtvrtek se vám tam začne líbit a
už se vám nechce domů.
Kdyby tak šlo vrátit 7. ročník alespoň 5 krát za sebou. Jsme sice někteří
jako Marvan na horách, ale té legrace...Lidi, neblázněte a jezděte na lyžák,
zážitky vám nikdo nevezme.
BIZON
Moje baskytara
Zdravím. Jako baskytarista jsem dostal nápad - a to takový, že vám o
své baskytaře něco řeknu. Hraju na čtyř strunnou baskytaru od japonského
výrobce Ibanez, označenou logem SDGR (soundgear), které používá
Ibanez pro špičkové baskytary. Její základní cena se pohybuje od 13 tisíc a
její nejlepší verze potom vyšplhá až k 51 tisícům. Ale z vlastní zkušenosti
vám mohu říct, že tato baskytara za ty peníze stojí. Má baskytara používá
aktivní snímače Bartonini a chromovaný hardware (ladící mechanika,
korekce zvuku a hlasitosti, kobylka).
Na baskytaře mám natažené
středně tvrdé struny Elixir, které mají úžesný zvuk, i když zrovna není
nástroj zapojen v kombu. Krk a hmatník jsou tak akorát tlusté a široké, pro
výborné pohodlí při hraní. Po zapojení do komba, také Ibanez, má
baskytara středně tvrdý zvuk – přesně podle svých strun. Proto se tato
baskytara hodí pro všechny styly a já ji mám velice rád.
Na co se těšíte a netěšíte na lyžáku
Zdeněk Bíza, VII. B. Těším se, až budu lyžovat.
Netěším se na karneval.
Kamila Adamcová, VII. B. Těším se – na karneval, bobování a na pana učitele Duška.
Netěším se na Bízu.
Denisa Rossiová, VII. B. Těším se na lyžování.
Netěším se na běžky.
Adéla Nováková, VII. A.
Těším se na karneval.
Netěším se na běžky.
Veronika Hegenbartová, VII. A.
Těším se na stavení sněhuláka.
Netěším se na karneval.
Vlastimil Hegenbart, VII. A.
Těším se – na vše.
Netěším se – na nic.
ADAM
Na Venuši našli život tvora podobného škorpionovi
Ruský vědec objevil další stopu při pátrání po životě na jiné planetě.
Nejnovější zjištění pochází z fotografií, které udělala ruská sonda během
přeletu nad Venuší, kde se prý pohybují škorpioni. Opět se otevírá otázka
života na Venuši. Planeta je velikostí podobná Zemi a považuje se za
nejžhavější planetu Sluneční soustavy s průměrnou teplotou kolem 460 st.
Celsia. Vědci mají za to, že podmínky na Venuši a Zemi mohly být
původně dost podobné a na dnes nejžhavější planetě se mohla vyskytovat
spousta vody.
Nebezpečný facebook
Ahoj. Jmenuji se Jana. Je mi 13 let. To jen tak okrajově o mně.
Chtěla bych Vám říct svůj odstrašující příběh. Všechno to je vlastně kvůli
facebooku. Stalo se to v létě. Místo toho, abych byla s kamarádkami
venku, seděla jsem celé dny byla u facebooku. Prohlížela jsem si fotky
kamarádek. Bylo mi líto, že jim fotky komentují i kluci a mně ne.
Rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. Šla jsem do koupelny, udělala
jsem si co největší výstřih, předklonila jsem se a vyfotila. Hned jsem
utíkala k počítači a rychle si dala fotku na facebook. Tolik komentářů jsem
nikdy v životě neměla. Po chvíli si mě přidal nějaký Tomáš. Jeho žádost o
přátelství jsem přijala. Hned mi začal psát, jak jsem krásná atd.. Vyptával
se mě, kde bydlím, kolik mi je a podobné otázky. Zjistila jsem, že mu je 17
let. Wow, zajímá se o mě 17-letý kluk. To je prostě hustý. Napsal mi, že se
se mnou chce sejít a já souhlasila. V té chvíli mi to nepřipadalo nějak
divné. Rychle jsem vypnula počítač a šla spát. Vzbudila jsem se a honem
se začala připravovat na dnešní schůzku. Když byl čas vyjít, řekla jsem
mamce, že jdu ven s kamarádkou. Dorazila jsem na místo a tam nestál 17letý Tomáš, ale nějaký starý chlap. Rychle jsem se dala na útěk, protože mi
došlo, co se děje. Poblíž byl les a já honem do něj vběhla. Utíkala jsem co
nejdál a schovala se za mohutný strom. Když už jsem měla pocit, že je
neznámý muž pryč, utíkala jsem rychle domů a honem jsem si zrušila
facebook. Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo…. Holky,
neblbněte, jste všechny krásný a nepotřebujete anonymní komentáře k
tomu, aby se vám zvedlo sebevědomí. Choďte běhat, jezte zdravě, užívejte
si s kámoškama, bavte se s lidma a ne s PC!
Rozhovor - Adam Slavík, VII.A
1)
Od kolika let jezdíš motokros?
Od malička.
2)
Kdo a jak se ti stará o motorku?
Táta, dolévá benzín, olej, myje motorku atd.
3)
Kdo tě přivedl k motokrosu ?
Děda.
4)
Jezdí s tebou rodina na závody, kdo?
Jezdí se mnou oba rodiče.
5)
Na jakých místech končíš při závodech?
Mezi první pětkou.
6)
Měl jsi už nějaký úraz?
Před rokem jsem měl zlomenou
kost.
7)
S jakou motorkou
jezdíš?
KTM 85sx
8)
Podle čeho se vybírá motorka?
Podle výšky jezdce a výkonu.
9)
Kde trénuješ?
Na motokrosových tratích v okolí Holic.
10)
Kolik vás jezdí při závodech?
Kolem 25 jezdců.
11)
Kde jsi byl závodit?
Holice, Třemošnice, Netolice atd.
klíční
Perličky ze žákovských knížek
• Během vyučování si hrál se sousedovým pytlíkem.
• Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku
je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
• Na položenou otázku neodpověděl a dostal záchvat smíchu.
• Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků
vymyšleným prvkem Spermium.
• Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom.
• Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
• Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později.
• Poznámka: Neustále lítá po třídě a posedává na oknech a lavicích.
Odpověď otce: Tomu nevěřím. Holub.
• Simuloval zvonění školního zvonku budíkem, a když se mu na to
přišlo, ještě tvrdil, že ho o to školník požádal.
• Spal při hodině tak tvrdě, že ho neprobudil ani příchod pana ředitele,
který strašně dupe a funí.
• Směje se mi za zády do očí.
• Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů.
• Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.
Tancování u tyče – Jíťa Drapalíková
1. Tancování u tyče… To se hodí spíš někam do bordelu ne?
No, když se řekne tancování u tyče, nebo pole dance, je pravda, že si
skoro každý představí nějaký noční klub. Je to trochu škoda, protože
to může spoustu zájemců odradit. Ve skutečnosti to může být i
skvělý sport. A občas pořád je to pěkná dřina.
2. Co tě na „tancování u tyče“ nejvíce oslovilo?
Tenhle druh tance se naprosto liší od jiných, ať už street dance,
zumba, nebo aerobik.
3. Kde se tenhle druh tance učíš?
Tancovat chodím do studia Intimate v Pardubicích. Jde o takovou
malou tělocvičnu.
4. Jak si se k tomu vlastně dostala?
Pole dance (tancování u tyče) u nás není příliš známým sportem a já
jsem chtěla zkusit něco nového. Jedno jsem na youtube viděla video
z MS v pole dance. Ty holky snad překračovaly zákony fyziky!
Řekla jsem si, že by to nemuselo být špatné a pustila se do toho.
5. Jak dlouho se věnuješ tancování u tyče?
Už je to skoro půl roku.
6. Plánuješ v tom pokračovat i do budoucna?
Momentálně mám v tancování na chvilku „pauzu“ – z důvodu
nedostatku času, ale na jaře zase začnu. Už aby to bylo! ☺
7. V čem tancujete? A co k tomu potřebujete?
Tancujeme v krátkých kraťasech a tílku. Samozřejmě potřebujete tyč
a dobrého trenéra/trenérku. Taky to chce kondičku, trpělivost a
odhodlání ;)
8. Pro koho je tento tance vhodný?
Pole dance je vhodný pro všechny, kdo mají odvahu ho vyzkoušet!
☺ Pole dance tancují asi spíše ženy, ale setkala jsem se i
s tanečníkem, to je ale spíš jen taková rarita ☺.
9. Je pole dance náročný?
Tanec u tyče je opravdu náročný. Ze začátku to jde hůř, obtížnost
cviků se postupně stupňuje, ale i tak se to dá užít ☺.
10. A na závěr – co bys doporučila případným zájemcům o
tento tanec?
Nejdůležitější je samozřejmě chtít, věřit si a nevzdávat to, když to
hned nepůjde. Další důležitou záležitostí je najít si dobrého
trenéra, či trenérku.
˙·٠•●….●•٠·˙
Rozhovor - Samuel Anger, VIII.C
Jak si se k jízdě na motokáře dostal?
Při desátých narozeninách mě vzal taťka na motokáry do Litomyšle do haly
a tam si mě všiml trenér a pozval mě na závody..
Jak dlouho si jezdil motokáry?
Tři roky..
Proč zrovna tento sport?
Od narození se mi líbil motosport a hlavně auta..
Musel si hodně trénovat?
Ano, nejméně 2x týdně plus závody..
Jak často jsi jezdil na závody?
Když se pořádaly, tak každý týden..
Kolik taková motokára stojí?
Nová asi 120 000,-Kč plus gumy..
Kolik stojí starání se o motokáru?
Jeden víkend na závodech, když se nic nezničí, tak 15 000,-Kč.
Stala se ti už nějaká nehoda?
Moje největší nehoda byla hned při druhém závodě v žitě na dráze u
Rakouska, kdy jsem s motokárou udělal salto a vypadl z ní na dráhu..
Máš už nějaké trofeje?
Doma mám asi 30 pohárů a pár medailí..
Jak velká a těžká je taková motokára?
Má asi 2 metra a váží okolo 100 kg..
Jak rychle může motokára jet?
Na závodech jsou třídy a nejslabší jede asi 60 km/h a nejsilnější asi 160180 km/h podle dráhy..
Měl si nějakého trenéra? Kdo tě trénoval?
Trenéra jsem neměl a trénoval jsem tak, že jsem jezdil na okruhu tak
dlouh, než jsem našel nejlepší stopu..
Proč si skončil?
Nebyl čas a začal jsem jezdit na kole ☺..
Lituješ toho?
Teď už docela ano, ale stále budu trochu závodit ☺..
Nikol..
Somebody screaming
Seděla na posteli. Předloktím si otřela uslzené oči. Rozhlédla se po
pokoji. Všechno se jí zdálo tak cizí. Tak strašně vzdálené. Prudce se chytla
za hlavu. Šílená bolest, která se v mžiku roznesla celým jejím tělem, byla
nesnesitelná. Křičela, beznadějné volání o pomoc se rozléhalo stěnami
prázdného pokoje. Rozhlédla se. Skutečně byl prázdný. Krom postele, na
které seděla. Nikde nic. Nikde nikdo. Jen ona. Osamocená. Další zoufalý
výkřik vycházející z jejího hrdla. Nemohla dál, byla bezradná. Chtěla
pryč. Nebylo kudy. Bála se. Tak strašně se bála. Uslyšela zvuky. Zadívala
se na kliku u dveří. Pohla se. Do místnosti vstoupila postava, postava
obklopená zářivým světlem. Prudké světlo dívku oslnilo. Zavřela oči.
Jakmile se její víčka slepila k sobě, nastalo ticho. Úplné ticho. Příjemné
ticho. Cítila klid v duši, cítila úsměv, tvořící se na její tváři. Nechala se
odnášet příjemnými pocity. Z dálky pak jen uslyšela hlas… "Pamatuj,
žádný problém není takový, aby se nedal vyřešit". Probudila se. Byl to jen
sen. Protáhla se na posteli. S úsměvem vykročila do nového dne. V hlavě si
pořád opakovala TU větu "Žádný problém není takový, aby se nedal
vyřešit".
˙·٠•●….●•٠·˙
Svět ponožek
Pletená ponožka Iga:
„Být ponožkou, to je pánečku zajímavý job. Ale práce pletené ponožky je
ještě něco mnohem lepšího. To říkám z vlastní zkušenosti. My pletené
ponožky máme mnohem klidnější a pestřejší život. Nejsme totiž tak
používané jako ty normální. A pokud už se používáme k něčemu jinému
než k zahřátí lidských nohou pod peřinkou, bývají to vzácné chvíle.
TEST BAREV
ORANŽOVÁ - Je sexy, skvělá, jsi srdcem i duší každého večírku.
RŮŽOVÁ - Milá, přátelská, laskavá, šlechetná a pečující.
SVĚTLE MODRÁ - Je plná nápadů, má otevřené srdce, naslouchá,
urovnání každé hádky, tvořivá, vážná, klidná.
TMAVĚ MODRÁ - Je mírumilovná, silná, spolehlivá, říká, co si myslí,
přesná, dochvilná.
FIALOVÁ - Je vážná, chytrá, chápavá, jako hrob, neklidná, osobitá,
náročná, znepokojená.
ČERNÁ - Je bystrá, výkonná a sofistikovaná, tajemství, zlo, smrt, nicota.
ČERVENÁ - Je velký motivátor, když se se zápalem do něčeho pustí,
nikdo ji nezastaví, láskyplná a šlechetná, agresivní, nebezpečí lásky, krev,
silná, energická, mocná, prudká.
ŽLUTÁ - Je chápavá, pohotová, pravděpodobně bavič party, povzbuzující,
osvobozující, harmonická.
PURPUR - Je hrdá, vzrušená, povzbudivá.
ZELENÁ - Je klidná, nezdolná, pevná, přirozená, vytrvalá.
HNĚDÁ - Je pohodová, jistá, střízlivá.
ŠEDÁ - Je netečná, smutná.
BÍLÁ - Je neurčitá, nejistá.
R
L
M
A
T
S
M
P
1.Hazardní karetní hra
2.Vybavení třídy
3.Jiným slovem parta
4.Jiným slovem zabiják
5.Naše tělo se skládá z:
6.Ze stromů padá…
7.Hází se s tím
8.Pták s dlouhýma nohama
Sušík
Top gear
Zaujal mě seriál, který se jmenuje Top Gear. Top Gear dávají
v pondělí ve 20 hod. na Prima COOL. V Top Gearu testují různá auta a
zvou si známé celebrity, aby se povozily v autě za super cenu, a ty pak
jedou kolo na čas a pak se dávají na tabulku od nejlepších po nejhorší. Top
Gear má také speciály, ve kterých jezdí do nějaké země v autech, které si
koupili např. v bazarech nebo jinde, pak jezdí např. do Afriky ... Top gear
tedy hodnotí auta, jejich rychlost a výkon.
Tříkrálová sbírka v Chrudimi 2012
V sobotu 7. ledna 2012 se po Chrudimi krátce po deváté hodině
rozešli koledníci – začala Tříkrálová sbírka pořádaná Charitou České
republiky. Možná, že jste je viděli. Bílé pláště, koruny na hlavách. S sebou
měli zapečetěnou schránku, kam lidé mohli dávat malé i velké finanční
dary. Při sobě také měli cukříky a kalendáříky. Dávali je všem lidem, kteří
jim přišli otevřít. S sebou měli i svěcenou křídu. Tomu, kdo chtěl, napsali
na dveře požehnání K+M+B+2012. Toto požehnání neznačí jména Tří
králů, ale žehnací formuli – Christus mancione benedicat (Bůh žehnej
tomuto domu). Letošní Tříkrálové sbírky se v Chrudimi a okolí zúčastnilo
114 skupinek (v Chrudimi 29). Díky nim se vybralo 523 901 Kč. V celé
ČR sbírka činila 66 353 110,82 Kč. A použití této sbírky? Tento rok u nás
v Chrudimi šlo 65% na provoz Charity Chrudim (nákup zdravotnických
pomůcek pro pečovatelskou službu, provoz Občanské poradny). Dále na
Diecézní charitu a další částka byla věnována na nákup nového školního
autobusu pro chudé děti v Indii. Tak díky všem vám, kteří jste přijali
koledníky a přispěli do sbírky.
JaS
Valentýn
Tak jsem přemýšlela nad tím, jaké téma vymyslím. Nic mě
nenapadalo. Ta myšlenka prostě nepřišla. Když v tom mi to došlo.
Vzpomněla jsem si na Valentýn. Tak proč o něm nenapsat. U nás se sice
tolik neslaví jako třeba někde v cizině, ale i tak, proč ne? Lidi tento svátek
mají rádi (tedy hlavně puberťáci ☺). Zamilované páry si dávají dárečky,
kluci holkám kytky a holky klukům např. plyšáky. Já osobně mám
Valentýn docela ráda, ale jen když ho netrávím sama☺. Někteří lidé u nás
rádi oslaví Valentýna a slaví ho každý rok. Jiní u nás tento svátek
nesnášejí. Každý takový svátek má své kouzlo. Valentýn se slaví 14.
února. V dnešní době je Den svatého Valentýna využíván spíš jen jako
komerční záležitost☺, což je škoda, neměli by být lidé, co se mají rádi,
spolu?? Neříkám, že proti tomu něco mám, i já ráda dostanu nějaký
dáreček. ☺
Kiki ☺ ♥
Velikonoční tradice
Nejen u nás doma, ale i ve světě se slaví Velikonoce. Každá země, každý
stát má své tradice a zvyky. Velikonoce jsou svátky jara. Slaví se snad
všude na světě. Zvyky se stát od státu liší. Tak se pojďme podívat, jak se
co kde liší.
Anglie
Datum Velikonoc je předurčené lunárním
kalendářem. Stejně jako v Čechách
začínají přípravy Popeleční středou, 40
dní před Velikonocemi. V průběhu
historie byla vajíčka spojována s
velikonočními svátky. V prastarých
dobách vejce symbolizovalo plodnost a
nové začátky. Křesťané převzali tento
symbol jako symbol vzkříšení spasitele.
Tradičně se vajíčka barví v pestrých
barvách reprezentujících barvy jara.
Dalším symbolem Velikonoc je v Anglii
velikonoční zajíček, velikonoční svíčky nebo lilie.
Dnešní anglické děti si pojem Velikonoc spojují s přejídáním se
čokoládovými vejci spíše než s oslavou památky nejvýznamnější události v
křesťanském kalendáři. Přetrvávají tu ale jisté tradice, kdy se soutěží v
hodu vejcem a darování vajíčka. Ráno na Velikonoce se děti tradičně
účastní hry na to, kdo najde nejvíce vajíček, které velikonoční zajíček
poschovával, když děti ještě spaly.
Bulharsko
V Bulharsku se podle tradice barví vajíčka na červeno a peče se
velikonoční chléb. Pár dní před Velikonocemi posílají křesťanské rodiny
bochník chleba a červená vejce svým tureckým přátelům, ale také
příbuzným na znamení úcty. Osoba, která dar doručuje, obvykle dostane
menší peněžní částku jako poděkování. O Velikonocích je v Bulharsku
také zvykem ťukání vařených vajíček jedno o druhé. Lidé postupně mezi
sebou bouchají o sebe vajíčka, z nichž jedno pukne pod nárazem toho
druhého. Komu zůstane neprasknuté vajíčko, ten bude mít šťastný rok.
Francie
Ve Francii se říká, že na Velký pátek všechny zvony odletí do Říma,
nesouc s sebou zármutek z Kristova ukřižování. V Římě jsou požehnány a
vrací se zpátky se spoustou čokoládových dobrot a vajíček pro děti. Ty je
pak v neděli v zahradách sbírají. Na znamení této tradice ve Francii od
Velkého pátku do Velikonoční neděle nezvoní kostelní zvony. Rodinnou
tradicí je také válení vajíček z mírného svahu. Ty, které "přežijí",
symbolizují kameny odvalené z Kristovy hrobky.
Irsko
Velký pátek je v Irsku posvátným
dnem. Nesmějí se zabíjet zvířata,
nesmí se rybařit, pálit nebo
opracovávat dřevo. Nikdo se nesmí
stěhovat nebo začínat významnější
práce. Vejce, která jsou v tento den
nakladena, jsou označena křížem a
každý by měl alespoň jedno takové
vejce
sníst.
O Velikonoční neděli lidé tančí v
ulicích a soutěží tak o velikonoční
koláč. Snědí také veliké množství
vajec a koulení vajíček z kopce je
oblíbenou zábavou.
Vídeňský ples v opeře, móda na taneční
První Vídeňský ples v opeře se konal 16. ledna 1948. Město původu
není Vídeň, jak si mnozí myslí, ale je to Paříž. Ples začíná většinou
v březnu (+/-). Tento ples je jeden z nejdražších plesů…. Jeho cena šplhá i
ke statisícům. Tedy si ho mohou dovolit jen ti nejbohatší např.: Bob
Geldof, Dita Von Teese, Paris Hilton a další ;-)
Na Vídeňský ples chodí muži ve fraku a ženy různých
moderních šatech (róbách), které jsou většinou půjčovány či šity na míru
nebo na objednávku.
Ve společenských šatech poletí dlouhé modré, fialové či světle
krémové barvy. Typ šatů bude spíš volnější, ale hlavně upnuté vršky šatů
se širší sukní… ☺
ROK 2012- VÍDEŇSKÝ PLES V OPEŘE
•Konal se 25. února 2012
•Noblesa, elegance a styl- tyto slova charakterizovala ples.
•Tématem - Rudolf II. (Na plese si připomenou, že to bude 400 let, co
zemřel.)
•Co se vybere na plese, půjde do dětských domovů, tedy na dobrou věc ☺.
VYPOČÍTEJ SI SVOJE ŠŤASTNÉ ČÍSLO
Podle tohoto vzorce si zjistíš své šťastné číslo:
Např.
21. 01. 1998
Nejdříve den narození.
21→ 2+1=3
Pak měsíc narození.
1→1+0=1
A pak rok narození.
1998→ 1+9+9+8=27
A sečteme si.
27→ 2+7=9
A nakonec sečteme.
3+1+9=13
A ještě rozdělíme.
1+3= 4 ♥
A to je vše, šťastné číslo anonyma.
Ps.:to není děleno ☺.
Káťa a Saša
Vyškrtej tato písmena:
Ž, Y, D, E, T, S
Š
D
Ž
Y
K
D
E
Ž
O
E
L
Ž
Y
T
D
S
Ž
S
T
Y
A
S
Ž
E
E
H
Y
Ž
D
E
R
T
T
D
E
O
Y
T
E
Ž
Y
S
Ž
T
E
U
Y
D
Tajenka: _ _ _ _ _ _ _ _ _
Kikinka♥
Za zrcadlem
Bála se, že už to přestává zvládat. Stála se skloněnou hlavou před
zrcadlem a třásla se. Opakovala si pořád dokola, jaká je a jaká chce být.
Rozhodně vzhlédla a podívala se na odraz před sebou. „Ne, to nejsem já!“.
V očích dívky se zračila panika. Nechtěla si připustit to, co uviděla.
Taková přece NIKDY NECHTĚLA BÝT! Byla tam skoro sama – jen tma,
strach, ona a dívka v zrcadle. Zavřela oči, jako by snad věřila, že to
pomůže… Znovu je otevřela a doufala, že konečně to, co uvidí, bude její
pravý obraz – ta milá, všemi obdivovaná dívka, na kterou se může usmát a
díky ní si říct, že je sama se sebou spokojená. Tak to ale nebylo…
V zoufalství upírala oči na zrcadlo – stála naproti ní, ona sama taková,
jakou nikdy nechtěla být. Moci tak křičet, moci utéct, někam se schovat a
nemuset čelit dívce v zrcadle! Ale bylo už pozdě. Ztratila všechno, o co
kdy stála… Sesula se k zemi a upadla v pláč. Možná, že ta dívka v zrcadle
je opravdu ona sama.
Vzbudila se nevyspalá, ale přesto šťastná, že je hrozný sen pryč.
Ale je opravdu pryč? Teď už věděla, že se musí změnit…
Mon Scherry
Zábava při hodině českého jazyka
Jsem ráda, že spousta učitelů se nám snaží hodiny zpříjemnit
různými hrami. Například dnes při slohu jsme dostali 30 slov a měli z nich
složit příběh. To mě moc bavilo a tak Vám to sem chci napsat.
Zadaná slova: slabý, zádrhel, lepidlo, zabydlovat se, obyčejně, lopata,
ohnivý, zvědavec, ostuda, smutná, neznat, semišový, hlad, upřímně, běžet,
topol, zamilovaná, slušně, lavička, desky, zametat, přespolní, zajíc, obloha,
studna, stydlivý, partyzán, rychle, dárek, zahrada.
A tady je můj příběh:
Jednoho krásného dne jsem pracoval u svého domu. „Ta zahrada je
opravdu krásná,“ řekl jsem si sám pro sebe. Ale ne, mám tu drobný
zádrhel. Zlomila se mi lopata. Vzal jsem si na ni lepidlo, ale na lopatu bylo
moc slabé. Šel jsem domů a začal se zabydlovat. Jako obyčejně jsem si
pustil můj oblíbený film Harry Potter a Ohnivý pohár. Rozhlížím se po
místnosti, ale ne nějaký zvědavec mě pozoruje za oknem. Ta ostuda! Viděl
mě v mém pyžamu s kytičkami, který mi kdysi prodal nějaký partyzán.
Rychle jsem se běžel převléct. Dostal jsem hlad. Otevřel jsem desky se
seznamem potravin, které mohu. Nic z toho tu nemám. Jdu raději zametat.
Upřímně si myslím, že jsem uklidil celkem slušně. Vzal jsem si můj
semišový kabátek a šel se projít. Bylo krásné počasí. Obloha bez jediného
mráčku. Pod nohama mi proběhl zajíc. Nedříve jsem si šel sednout pod
topol. Tam to nebylo moc pohodlné, tak jsem šel dál. U cesty stála lavička.
Sedl jsem si a po chvíli ke mně přisedla cizí dívka. Ještě že nejsem
stydlivý, byla by škoda ji neznat. Přišla mi nějaká smutná. Po chvíli mi
řekla, že je do někoho zamilovaná. Chtěl jsem jí udělat radost. Řekl jsem
jí, ať jde za mnou. Běželi jsme. Bylo to jako přespolní běh. Doběhli jsme
na louku a ona zvesela zavolala: "Hele studna!" Šli jsme ke studně. Já jí
dal dárek a ona odešla. Škoda, že jsem jI už nikdy nespatřil.
Zajímané názvy rostlin a zvířat
Aktinidie význačná
Aktinidie jsou dřevité liány s opadavými listy,
rostoucí až 50 let.
Adax núbijský
Adax núbijský patří mezi menší přímorožce. Jeho rohy jsou
dlouhé a šroubovité.
Bršlice kozí noha
Plevelná rostlina dává přednost hlinitým
vlhkým půdám bohatým na dusík a humus.
Oryx beisa
Oryx beisa je nápadný svými rohy, které jsou obvykle
rovné a dlouhé.
Další člen rodiny
Před Vánoci jsme dostali od jedné známé kotě. Říkáme mu Cipísek,
protože když jsme ho poprvé viděli, mohl se vejít do čajového šálku. Nyní
je mu asi něco přes dva měsíce. Bříško a tlapičky má bílé, tělo má světle
hnědé s bílými flíčky, hlavičku také světle hnědou s bílou bradou a krkem.
Na ocásku se mu téměř pravidelně střídají světle hnědé a bílé tenké
kroužky. Má malou tlamičku, ale když mňoukne, že ho něco bolí, nebo že
chce masíčko, má tlamu jak bagr. Hned jsme si všimli jeho velikánských
očí. Má je zelenomodrohnědé. Máte vidět, jak naježí ocas, když uslyší
nějaký hrozivý zvuk. Ještě před naježením ocasu však uteče do nejbližší
bezpečné skrýše, jako jsou třeba: téměř zavřené dveře, skrýš pod lavicí,
škvíra za skříní, za polštářem, v peřinách, nebo v měkkém pelíšku. O
Vánocích jsme rozbalovali dárky a papíry skončily na hromadě pod stolem.
Chtěli jsme ten nepořádek uklidit, ale to byla chyba. Jakmile uslyšel šustot
papírů, začal všude běhat a my jsme ho nemohli chytit. Proto jsme šli spát
asi někdy kolem čtvrté hodiny v noci. I když nás Cipísek občas zlobí, je
s ním spoustu zábavy.
Cannabis