Norsko na kole deník

„Ne peníze, ale čas je tím nejcennějším, co v životě máme;
a tak se jej snažím využít.”
Norsko na kole 2009
lépe napsáno Skandinávie (Švédsko, Norsko a Dánsko) a nejen na
kole, ale autobusem, lodí, na kole, pěšky a na raftu 8.- 22.7.2009
Proč právě Norsko?
Naposledy jsem byl ve Skandinávii s Jitkou v červenci 1977, kdy jsme
cestovali až na severní cíp Evropy Nordkap. Chtěl jsem si připomenout
malou, ale překrásnou zemi Evropy, prakticky nedotčenou přírodu, kterou
mám nejraději. Těšil jsem se na zasněžené vrcholky, vysoké skalní stěny,
ledovce, divoké řeky s průzračnou čistou vodou, úchvatné vodopády a
dlouhé fjordy. Na svém oblíbeném dopravním prostředku, tj. kole jsem chtěl
projet tři Národní parky: Jotunheimen, což je nejvyšší pohoří Skandinávie,
Jostedalsbreen a Hardangervidda. Zpestřit jsem to chtěl návštěvou
tradičních dřevěných sloupových kostelů, prohlédnout si olympijská
sportoviště v Lillehammeru a zopakovat částečnou prohlídku Osla.
Zpestřením měl být i rafting na řece Sjoa v délce 9 km, cca 2 hodiny
obtížnosti WW 2-4. Norsko je známé svou krásou a drsnou přírodou tunder
a lesotunder se stády divokých sobů, do pevniny hluboce zaříznutými
fjordy, bezednými jezery, jiskřícími ledovci, vodopády a nad touto nádherou
se tyčícími mohutnými a rozeklanými vrcholky hor. Nejvyšší hory
Skandinávie jsou v jižním Norsku a tam také vedla naše cesta.
Norsko – oficiální název Norské království – monarchie
Rozloha – 385 000 km2
Obyvatel – 4 600 000
Hustota – 14 obyvatel/ km2
-1-
Náboženství – luteránské
Nejhornatější země Evropy. Třetina území je za polárním kruhem. Čtvrtina
území je pokrytá lesem. Většina údolí je pokryta neúrodnými skalami, na
severu tundrou a sněžnými poli. Fjordy = úzké zálivy. Nejdelší je Vestfjord,
nejhlubší Segnefjord, nejnavštěvovanější Geirangerfjord, kde jsme také
byli. Nejvyšší hora Norska a též Skandinávie je Galdhopiggen (2469 m
n.m.) Tolik úvodem a nyní něco o skutečné cestě, jak probíhala.
8.7. středa - ráno v Jičíně jsem byl nakupovat, poté vyběr fotek z Íránu od
Martina. Potom sekání zahrady, zabalení na cestu a po obědě výlet na kole
s Mirkem v délce 65 km. V 15 hod. rozloučení s radními u Šuků na
zahrádce, kde byla i Jarmila s Pepou a jejich tři vnoučata - bylo to pro mě
moc milé a příjemné. Za další hodinu jsem už jel vlakem přes Nymburk do
Prahy, dobil telefon a metrem odjel na stanici Opatov, kde jsme o půl osmé
přistoupili do busu Alpiny z Brna a odcestovali na 15 dní do Norska.
Cestuje jen 24 lidí, z toho jen 18 klientů, neboť dva jsou řidiči, hlavní
průvodce
starší
Tomáš,
já
jeho
zástupce, mladá Daniela jede sbírat
zkušenosti,
a
nezbytná
kuchařka
Pavla.
O půlnoci jsme zastavili na hraničním
přechodu před Německem, kde se
někteří ještě občerstvili, ale za vysoké
ceny.
9.7. čtvrtek - před 6. hod. ráno jsme
zastavili v přístavu Rostock, kde jsme
se nalodili na trajekt a asi dvě hodiny
pluli do dánského Gedseru, kde nás
-2-
přivítal silný vítr a déšť,
rovinatá
zeleně
krajina
a
také
plná
větrné
elektrárny. Cesta vedla
po dálnici kolem hlavního
města Kodaně a dále do
přístavu
odkud
Helsingoer,
jsme
trajektem
do
Helsingborgu
opět
jeli
blízkého
ve
Švédsku. Cesta přes
moře trvala jen 20
minut a stačil jsem
pořídit
včetně
pár
fotek
známého
zámku, o kterém psal
Shakespeare.
Po
dálnici jsme pokračovali do
200 km vzdáleného města
Halmstandu poblíž moře,
odkud
vede
okružní
cyklostezka "Hylteslingen"
dlouhá 165 km. Bus jsme
zaparkovali
naproti
hřbitovu města Oskarstrom, kde měli řidiči bezpečnostní přestávku 9 hodin.
Tento volný čas jsme využili k individuální vyjížďce na kole po této
-3-
cyklostezce. Většinou to byly překrásné asfaltové silnice, skoro bez
provozu, jen asi 15% byl šotolinový povrch. Skoro stále lesem, zvlněným
terénem s krásnou
severskou krajinou s
malým
osídlením,
kolem
upravené
zahrady spíše jako
parky. Nejvíce se mi
líbila
krajina
u
Unnaryo a Femsjo
okolo jezer, kde byly
divoké
převážně
lesy,
břízy
a
staré, ale upravené domy a mnoho velkých žulových balvanů a rozkvetlé
louky. Počasí nám přálo, i když od moře foukal silný vítr. Slunce příjemně
hřálo až do 20.
hodiny a tak se mi
podařilo ujet 138
km
průměrem
skoro 21 km/hod. dobrá
práce
a
pohoda. K večerní
hygieně
jsem
použil
sociální
zařízení
hřbitova
naproti, kde kromě
WC byla k dispozici i teplá voda a zrcadlo, a tak jsem se i oholil. V noci
následoval 750 km dlouhý přejezd do Norska za vydatného deště a na
dvojsedadle se mi spalo dobře.
-4-
10.7. pátek - kolem 7. hodiny jsme posnídali u benzinky, kde řidiči doplnili
pohonné hmoty. Necelá hodinka zbývala do největšiho lyžařského střediska
Norska Lillehammeru, kde byly v r. 1994 velmi úspěšné zimní olympijské
hry. Obloha celý den zatažená, ale
pršelo jen ráno, a tak v kempinku se
stavěním stanu nikdo nespěchal.
Už v 10 hodin jsem odešel do
města - asi 2 km z kempu, abych si
vyměnil peníze. 10 NK 22,90 Kč. V
11
hodin
jsem
čekal
před
knihovnou, abych poslal první mail.
Bohužel prozvonit nelze zrovna jako
z Íránu. Mám volno do 16ti hodin,
kdy jsem slíbil pomoc kuchařce s
večeří, což bude první jídlo po
cestě, které zajišťuje Alpina. Pěkný
kempink je přímo u jezera Lagen,
přes
které
vedou
dva
mosty. I když je
Norsko odlehlé
od
středu
Evropy,
potkávám
tu
mnoho turistů a
překvapivě
i
domorodců.
V
restauracích
pracují dokonce
-5-
Rusky jako pěkné servírky - mluvily spolu rusky a také jsem potkal mnoho
turistů z Ruska. Například na olympijském stadionu, který je nad městem se
skokanskými
můstky a současně
tam je i olympijské
muzeum. Poté jsem
si udělal radost tím,
že jsem si koupil
bílou
cyklistickou
pláštěnku, neboť ji
budu
v
příštích
dnech asi potřebovat. Jinak je tu opravdu velmi draho, ceny v obchodech
asi trojnásobné co u nás. Toulal jsem se po pěší zóně a prohlížel obchody
se sportovními potřebami a suvenýry a také s chutí pojedl dobroty z
domova. Při popíjení Starobrna na ulici jsem byl málem zatčen. Uvedu, že
tu vykupují plechovky od nápojů; jiný kraj, jiný mrav. Navštívil jsem jedinou
exluzívní prodejnu alkoholu, tj. vína a „tvrdého pití”, kde jsou jak vína bez
alkoholu, tak vína z dovozu jako je Chile, Itálie a Francie, ale za extrémní
ceny – nejlevnější víno
cca 400 Kč za litr
(podobná stojí u nás v
supermarketu 70 Kč).
Potom jsem pomohl
kuchařce s přípravou
brzo
s
ostatními
odešel
po
dvou
probdělých
večeře
a
nocích spát do stanu.
Téměř celou noc pršelo a tak jsem vstal až v půl sedmé, když déšť ustával.
-6-
11.7. sobota – podlážka stanu propouštěla vodu a tak si připadám jako v
bazénu – spacák včetně vložky byly mokré, ale zima mi nebyla. Kolem půl
deváté jsme odjeli na cyklistický přesun a já byl určen jet poslední a mít vše
pod kontrolou. Cesta „Trollů” byla velmi členitá, kopcovitá „Peer GyntVeien”,
povrch
hlinitopísčitý,
místy
jen kamenitý, dosti
obtížný a většinou
lesem. Krajina byla
velmi
mnoho
zajímavá;
jezer,
počasí
ale
příliš
nepřálo. Vystoupali
jsme až do výšky
1051
m
a
pokračovali na
náhorní plošině
v
nadmořské
výšce cca 950
m. Bohužel po
obědě
se
zatáhlo, teplota
jen
9°C
a
začalo
silně
pršet.
Ještě
dobře, že jsem
si včera koupil
cyklistickou pláštěnku - jaké mám štěstí. Kolem 17. hodiny jsme přijeli do
Slangenu k tábořišti u řeky, kde nás čekal autobus. Naštěstí se počasí
-7-
umoudřilo a slunce začalo hřát. Rychle jsme postavili mokré stany a sušili
spacáky, potom umyli kola a nakonec v řece sami sebe. Já si dokonce
zaplaval, kupodivu jsem nebyl sám. Tábořiště bylo velice čisté, stoly a
lavice, přístřešky v borovém lese, suché WC a ohniště. V řece jsme
vychladili „bečku” piva a tak večeře chutnala. Bylo už 20 hodin a slunce
hřálo jako u nás odpoledne –
nejvíce
za
celý
den.
Zajímavostí zdejších staveb
jsou
střechy
pokryté
drny
trávy, na nich kvetoucí květiny
a okapy z březové kůry. Dnes
jsem zvládl jako cyklospojka
72 km ve velmi náročném
terénu s převýšením 1300 m.
Po pravidelném brífinku, tentokráte u táborového ohně, byl seznamovací
večer, který se protáhl do půl dvanácté, neboť teprve ve 23 hodin se začalo
stmívat. Jedinou závadou večera byli štípající komáři.
-8-
12.7. neděle – slunce mě vytáhlo ze stanu již v půl šesté a tak jsem
dokončil údržbu kola, neboť včera dostalo pořádně zabrat. Zaplaval jsem si
v
nádherně
čisté
řece, z které jsme
ráno nabrali vodu na
čaj. Kuchařce jsem
pomohl se snídaní,
která se podávala
už v 7 hodin. A za
hodinu jsme vyjeli
na
kolech
vstříc
dalšímu dni. Začalo
se
stoupáním
po
písčitohlinité cestě až do nadmořské výšky 1200 m s překrásnými výhledy
na velká čistá
jezera
a
zasněžené
vrcholky
okolních
hor
nejvyššího
pohoří
Skandinávie,
národního
parku
Jotunheimen,
kde
se
nachází též mnoho ledovců a krásných údolí. Cesta byla velmi členitá,
nahoru a dolů, a tak jsme nastoupali na 65ti kilometrech asi 1200
výškových metrů; je to ráj cyklistů na horských kolech. Ubytovali jsme se v
-9-
příjemném kempu v Maurangenu ve výšce 1000 m n.m.. Celý den nám
počasí přálo, ale teplo moc nebylo díky zasněženým horám a ledovcům v
okolí. Po obědě jsme se vydali v menší skupince na vysokohorskou túru,
plánovanou na 8
hod.
Po
hodině
14.
jsme
odjeli 3 kilometry
na
kole
do
přístavu u jezera
Gjende, které je
dlouhé 18 km,
146 m hluboké a
vytéká
z
něho
řeka Sjoa.
- 10 -
Za svou oblíbenost vděčí Ibsenovi. Po 35 minutách plavby lodí jsme začali
stoupat a klesat přes několik vrcholků na nejvyšší bod Gjendesheim 1744
m n.m., což bylo dalších 1200 výškových metrů pěšky (stejně jako na kole).
Stejně tolik jsme
museli klesat do
přístavu,
kde
jsme
svá
měli
kola a vrátili se
do
kempu.
Plánovaných
hodin
zkrátili
8
jsme
na
hodiny.
5,5
Byly
odtud nádherné
výhledy
na
nejvyšší zasněžené hory Norska. Překvapivě jsme tu potkávali mnoho
Čechů a Slováků, nejvíce však bylo domácích Norů. Vrátili jsme se až po
21. hodině, půl hodiny po plánované večeři, za plného světla. Já byl
maximálně spokojený s náročným, ale překrásným dnem. Dnes jsem měl
opravdu dovolenou, to znamená že jsem zjistil, co si ještě mohu ve svém
věku dovolit.
13.7. pondělí - den začal opět brzkým vstáváním a balením stanu už před
šestou hodinou, neboť s vedoucím Tomášem jsme museli naložit všechna
kola. V půl deváté jsme se přesunuli busem po úzké šotolinové cestě na
parkoviště pod chatou Glitterheim. Zde se platí mýto, ale zajímavým
způsobem, V přístřešku je ceník, formulář k vyplnění a kasa k zaplacení.
Vše probíhá samoobslužně a asi to funguje a nic se neztratí a všichni
dobrovolně platí. Neumím si to představit v jiné zemi než ve Skandinávii. K
- 11 -
samotné chatě ve výšce už musíme stoupat 7 km na kole. Na samotný
vrchol Glittertinden, který je druhou nejvyšší horou Norska 2469 m n.m.,
stoupáme v pohorkách 3 hodiny a dolů sjíždíme částečně po ledovci, což
sestup značně zrychlilo, to znamená necelé 2 hodiny. Počasí bylo
nádherné, i když oblačné a chladno a vítr (dole 10°C, naho ře téměř nula
stupňů). Výhledy byly překrásné a místy mi to připomínalo loňský podzimní
výstup na Mont Blanc. Do kempinku Randsverk, 750 m n.m., se více
klesalo a tak 35 km po drncající šotolině jsem zvládl za 1 hodinu a 14
minut. Celkem za den 42 km na kole a asi 18 km pěšky. Opět to byl
překrásný den a sluneční paprsky na sněhu všechny „připékaly”.
14.7. úterý – na kolech jsme se přesunuli 16 km do Heidalu, kde je
zajímavý dřevěný kostel, a odtud na raftech sjížděli dravou řeku Sjoa v
délce 9 km do Faukstatu – asi 2 hodiny; z toho asi půl hodiny byla
- 12 -
instruktáž a oblečení do neoprénu. Sjezd byl báječný, zajímavý včetně
nácviku překlopení raftu a vytahování se zpět na raft. Peřeje i „válce” byly
až 1,5 m
vysoké. V jednom
okamžiku se nám podařilo raft
postavit skoro na jeho špičku!
Začátek probíhal za drobného
deště
a
dojezd
slunečna.
busem
už
byl
Následoval
asi
vzdáleného
do
za
přesun
180
km
Geirangeru
pod
Dalsnibbou, kde byla úžasná
vyhlídka
do
krajiny.
Další
zastávka byla ve městě Lom u
zvonkového kostela. Sloupové
kostely vypadají jako pagody –
pochopitelně dřevěné. Překrásné
počasí vydrželo až do večera a i
- 13 -
z autobusu se bylo stále na co dívat. Po 18té hodině jsme autobusem vyjeli
po soukromé prašné cestě za poplatek (mýto) na vyhlídkové místo
Dalsnibba do výšky 1500
m n.m. Zde jsme vyložili
kola, fotili a kochali se
nádhernou
okolních
velkou
krajinou
hor,
místy
vrstvou
s
sněhu.
První začali sjíždět dolů,
do
20
km
vzdáleného
Geiranderu,
kde
fjord,
k
tzn.
končí
mořské
zátoce. Já měl povinnost
jet jako poslední. Úžasný
sjezd byl až do kempu,
- 14 -
který je ve výšce 120 m n.m., tzn. skoro o 1400 m
dolů! S mnoha
zastávkami na focení trval asi hodinu. V půl deváté jsme začali stavět stany
v
nádherném
amfiteátru
mezi
skalami, já dokonce pouhých 40
kroků
od
úžasného
hučícího
vodopádu (nikdo tak nemohl slyšet
chrápání druhých). A slunce pražilo
jako odpoledne; byl to rozdíl spát ve
výšce 1000 m n.m. nebo jen 120 m
n.m.. Těšil jsem se, že tu budeme
spát dvě noci a tuto překrásnou, prý
nejhezčí část celého Norska, si
opravdu užiji.. Večeře se podávala až
ve 21 hodin, ale nikomu to nevadilo.
Bylo to jen 36 km na kole a 9 km na
vodě (raftu).
15.7. středa – už v 6 hodin jsme s kuchařkou začali připravovat snídani.
Jen ve čtyřech jsme jeli na delší výlet do Trolstigenu. Nejprve krátký sjezd k
moři,
poté
dlouhé
stoupání
„cestou orlů”
do
sedla
Korsmyra ve
výšce 650 m
a opět sjezd
k
moři
Eidstalu.
- 15 -
do
Trajektem jsme přejeli fjord do Norddalu a zase výjezd do 850 m na
Trollstig
pass,
zde
krátký
oběd
a
nakonec o 160 m
níže, kde je vyhlídka
„Trollské
schody
-
cesta Trollů”. Trollové
byli
podzemní
duchové
rozpolcené
postavy. Byli podobni
obrům,
později
stávali
se
menšími,
silnějšími. Sluneční svit je mohl přeměnit v kámen. Byli výborní řemeslníci.
Vytvořili Odinovo kopí i Tórovo
kladivo. Někteří Trollové měli
záliby v kradení dětí a jiní
kradli pro sebe ženy. Zajímavá
byla zastávka v Gudbans u
obrovského
vodopádu,
ale
chutná byla i v třešňové aleji s
ochutnávkou morel; silná byla
vůně jahod z plantáží kolem
cesty, kde jahody sbírali mladí
Poláci. Při cestě zpět jsem
přijal pozvání na ochutnávku a
jahody chutnaly stejně dobře
jako
předtím
jinak
skoro
třešně,
nejím.
které
Stejnou
cestou zpět to dalo 135 km s
- 16 -
převýšením 2400 m! První déšť jsem přečkal v knihovně u internetu ve
Valldalu, druhý bohužel na silnici při závěrečném stoupání a se silnou
bouřkou a blesky.
Díky
nové
cyklistické
pláštěnce,
neoprénovým
návlekům na boty a
nepromokavému
potahu na ruksak
jsem
kromě
cyklistického dresu
přivezl do kempu
vše skoro suché. V kempu už mě čekalo slunce a dobrá večeře.
16.7. čtvrtek - v noci pršelo, ale při vstávání až v 7 hodin bylo oblačno s
teplotou kolem 12°C. Autobus nás vyvezl pod vrchol Dalsnibba 1030 m
n.m. a odtud jsem
jel
kolem
jezera
Breidalsvat
do
kempu, což dalo 79
km, z toho polovina
byla
po
tzv.
šotolině,
turistická
vyhlídková cesta jezera,
skály,
hodně
vodopády,
ledovce,
sněhu
do
sedla v 1150 m n.m., kde bylo velmi chladno, spíše zima, asi 5°C. Na
- 17 -
lanovce byli ještě lyžaři ve středisku Videseter - letní lyžovaní. Klesání o
1100 m dolů byl pěkný adrenalin - necelá půlhodinka... Většina účastníků
našeho zájezdu si
cestu usnadnila z
Geiranderu lodí do
Dehellesyltu za 90
norských korun po
překrásném fjordu.
Já si před večerem
ještě přidal 28 km
vyjížďkou
do
Strynu a zpět za
drobného deště do
knihovny na internet, kterou právě zavřeli, a koupit ovoce a zeleninu. Kemp
je u jezera Stryneelva obklopeného skalami vysokých hor - impozantní
pohledy. Sociální zařízení ve všech kempech výborné, ale zde mimořádně
čisté, vše funguje. Udržuje se tu velká intimita např. tím, že i umyvadla jsou
stejně
jako
záchody
v
kabinkách. K
nákupu
musím
poznamenat,
že ceny jsou
skoro
všeho
zboží
trojnásobné
než u nás.
- 18 -
17.7. pátek - do půlnoci pršelo, ale ráno už bylo polojasno, 13°C, bez větří.
Vstávalo se a odjíždělo později, když stany trochu proschly. Za chvilku jsme
byli v městečku
Stryn
(já
již
podruhé).
V
knihovně
jsem
vyřídil
zprávy
mailové
a
s
Danielou
pokračoval
překrásným
údolím
kolem
jezera Lovatnet
ke
Kjendanskému ledovci. Velmi pohodlná cesta s mírným stoupáním, kolem
vysoké hory a v čele údolí
ledovec
od
nadmořské
výšky pouhých 350 m –
neuvěřitelné.
Daniela
je
studentka ekonomie a práv.
CK
Alpina
ji
vedoucímu
přidělila
zájezdu
Tomášovi a mně k získání
zkušeností
zájezdu.
s
vedením
Tomáš,
ultramaratonec, příští rok již
penzista, se však většinu
času věnoval své milence
Věře a tak Daniela zbyla na
- 19 -
mě. Požádala mě, zda by mohla jet dnes celý den se mnou, což jsem
nemohl odmítnout. Bylo překrásné slunečné počasí, teplota neuvěřitelných
28°C a stále se bylo na co dívat a fotit (snad se n ěco povede). Stejnou
cestou jsme se vrátili na hlavní silnici do Loenu a odtud pokračovali
neméně
hezkým
údolím Oldedalen
k ledovci Brigstalu,
kde byl náš další
kemp
Melkevoll.
Ze tří stran strmé
skalní stěny a nad
nimi dva ledovce a
obrovský,
500
snad
m
vysoký
vodopád
a
kempem
protekající
dravá
Olden
řeka
s
nazelenalou
vodou z ledovce.
Příjemná
byla
sauna před večeří
(v ceně kempu) a
pěkná vycházka k
namodralému ledovci o 250 m výše po večeři s návratem ve 22.30 hodin za
plného světla, jak je zde v této době obvyklé. Před ledovcem, bohužel,
vybité baterie foťáku; náhradní v kempu. Byl to ale velmi pohodový a pěkný
den v Národním parku Jostedalsbreen, kdy všichni zvládli na kole 96 km a
8 km pěší výlet na ledovec.
- 20 -
18.7. sobota - již v 7 hodin jsme podávali snídani a bylo neuvěřitelné teplo
18°C a p řitom kolem tekla voda z ledovce asi 5°C chladná. Sk oro celý den
jsme se přesouvali busem na jih do Národního parku Hardangervidda, což
je největší náhorní plošina v
Evropě, jižně od železnice z
Bergenu do Osla; zvlněné pláně
s kamenitým povrchem posetým
jezírky s protkanými koryty řek
ve výšce 1100 až 1300 m n.m.
Cesta
vedla
přes
hory
a
Nordfjord, nejdelší v Norsku 240 km dlouhý, Sognfjord a
Eidfjord. Dvakrát jsme museli
použít
krátké
lodní
trajekty
Vangsnes
a
Bruravik.
Na
vyhlídce cca 900 m n.m. jsme
zastavili na oběd, potom ještě v
obchodě, kde jsem koupil jen
ovoce
a
zastávka
zeleninu.
byla
Voringfoss,
u
cca
Poslední
vodopádu
300
m
vysokého, spojená s procházkou
4
km
dlouhou.
Skoro
cele
odpoledne drobně pršelo, což v
autobuse ale nevadilo. Silný vítr
- 21 -
znepříjemňoval stavbu stanů v kempu obce Garen. Měli jsme ale štěstí, že
tam byla k dispozici kuchyňka, kde jsme uvařili večeři a o patro výše byla
klubovna, kde jsme přečkali noc (jen vedení zájezdu). Bylo to v nadmořské
výšce 850 m, teplota jen 10°C, stále drobn ě pršelo a hlavně foukal silný vítr.
Mně se spalo výborně, v "obýváku" bylo teploučko a děvčata nechrápala.
19.7. neděle - čekala nás královská bikerská etapa Ralarvegen. Po snídani
nás bus odvezl do
Haugastolu
ve
výšce 1000 m n.m.,
odkud jsme stoupali
a klesali na kole po
Ralarvegu
železnice
podél
Oslo
-
Bergen přes Finse
ve výšce 1222 m a
poté
převážně
dolů do Flamu u
hladiny fjordu, což
bylo 85 km. Cesta
má
převážně
šotolinový povrch,
místy
ale
kameny.
jen
břízy,
lišejníky,
i
Kolem
vrby,
sníh,
ledovce, potoky i dravé bouřící řeky, mnoho velkých i malých jezer a
- 22 -
hromady kamení. Naštěstí ráno už jenom mrholilo a poté vysvitlo i slunce nádhera.
Připravil jsem se
na velkou zimu,
navlékl vše, ale
postupně
vše
zase
odložil.Jen
pláštěnka
sjezdech
ve
byla
výborná. Poprvé
jsem
jel
jako
první ze skupiny
a skupinku uzavíral Tomáš s
Věrkou.
Všichni
museli
zvládnout tuto cestu, neboť
ani
taxík
se
na
cestu
nedostane. Bus nás čekal v
cíli u fjordu ve Flamu, kde
bylo ale mnohem tepleji, a
tak jsme využili i mořskou
vodu k umytí a někteří i k
vykoupání.
Nejvýše
vedla
cesta v nadmořské výšce
1393 m a zde jsme museli
celkem 12x převádět kola po
sněhových polích 30 - 130 m
dlouhých. Občas cesta vedla
v těsné blízkosti dravé řeky s
velkými peřejemi, kde voda stříkala na nás. Zvláště obtížný byl sjezd asi 20
- 23 -
km před cílem, kde jsme klesali z výšky 1000 m na 600 m po kamenitém
povrchu v délce jen 2 km – tak strmá cesta, že skoro polovina cyklistů svá
kola sváděla. Už v 16 hodin jsem s kuchařkou začal připravovat večeři, po
ní naložil s
Tomášem
kola
(jako
vždy) a v
19
hodin
jsme odjeli
směr
a
Oslo
hledali
vhodný
kemp.
Projeli jsme
mimo
jiné
24,5
km
dlouhý tunel, uvnitř kterého jsou celkem 3 haly pro případný odpočinek
řidičů - světová rarita. Po 22. hodině jsme začali stavět stany u jezera v
městečku Fagernes, odkud je do Osla, hlavního města Norska, 180 km.
Celou noc vydatně pršelo a tak ráno jsem ve stanu "skoro plaval".
20.7. pondělí - v šest ráno jsem připravoval snídani (s kuchařkou Pavlou
jako vždy), abychom v 8 hodin pokračovali do Osla, "Louky snů". Balení
promočeného stanu dnes řeším radikálně, odnáším jej do kontejneru, neboť
nejen že podlážka propouštěla vodu, ale kapalo i ze stěn. Následovaly dvě
noci domů, ale ty strávíme cestováním v buse. Spali jsme v nadmořské
výšce 480 m, ale bylo teplo 15°C a tak se n ěkteří stačili ještě vykoupat v
čistém jezeře. V 11 hodin jsme zaparkovali na okraji města, respektive a
poloostrově Bygdoy, odkud všichni odjeli na kolech na odpolední poznávání
- 24 -
hlavního města. Já zvolil pěší vycházku s tím, že do centra jsem se
přepravil městským busem (jízdenka 36 norských korun = cca 100 Kč!) a
prohlídku začal na pěší zóně Karl
Johansgatte. V hlavním městě žije
500 000 lidí, což je víc jak desetina obyvatel Norska. Je to město zeleně a
parků, vypadá venkovsky, ale lidsky. Z lidí čiší velká pohoda. Jsou v
průměru trochu menší, ale robustní. Vzpoměl jsem si na K.Čapka, jak píše
o
těchto
bodrých
knize
sever”,
zdatných
chlapech
v
„Cesta
na
která
mě
doprovázela
a
inspirovala k cestě na
Nordkap.
jsem
Z
tu
cizinců
nejvíce
potkával rusky mluvící
návštěvníky.
Po
prohlídce Královského
paláce fotím nepříliš hezké Národní divadlo, ale bylo tu mnoho květin a
nápadité
fontány.
Poté jsem obcházel
pevnost Akershus a
obdivuji obrovský 12ti
patrový
kolos,
na
kterém
se plaví
a
zároveň bydlí více jak
tisícovka
turistů
z
celého světa. O co
těžší to měl Hayerdal
na
- 25 -
své
plachetnici
snažící se dokázat, že do
Ameriky se plulo ještě
před Kolumbem, tj. před
rokem
1492.
Slunce
krásně hřálo a tak jsem si
prohlídku města skutečně
vychutnával
nepospíchal.
a
nikam
Další
zastávka byla u radnice ve stylové zahradní
restauraci. Poté jsem šel do přístavu a
nasával vůni moře.
Před 18. hodinou
komunikoval s Jitkou po internetu. Nakonec
jsem si vychutnal Frognerův park, kam jsem
šel kolem kostela Frogner kirche. Je to skoro
1 km dlouhá promenáda kolem bronzových
a kamenných soch
od
Vigelandse
znázorňující lidský
život od narození
až po starobinec.
Slunečný a teplý
byl večer v tomto
překrásném parku.
Cestou
na
poloostrov Bygdoy,
kde parkoval náš
- 26 -
bus, jsem potkával mnoho sportovců, hlavně běžců a cyklistů, podobně
jako nedávno ve Španělsku; zde ale převažovala horská kola a více
mladých, převážně děvčat. Ve 21 hodin jsme pokračovali v návratu domů
směr Švédsko a opět trajektem do Dánska na ostrov Mon ležící jižně od
Kodaně.
21.7. úterý – den
začal nádherným
slunečným ránem,
obloha po dlouhé
době
skoro
mráčků
–
bez
vždyť
jsme u moře. Ne
moc
vyspalí
to
rádi využíváme k
odpočinku
na
pláži. Začali jsme v městečku Stege, kam jsme přijeli po mostě přes
mořskou úžinu a naposledy posnídali. Potom jsme absolvovali projížďku na
- 27 -
kole po malebném ostrově v délce 61 km. Severní cesta převážně po
cyklostezce nás dovedla k bílým křídovým útesům na pobřeží Baltského
moře do tzv.
Geocentra.
Povrch
cyklostezky je
převážně
asfaltový,
terén
jen
mírně zvlněný.
Kolem
velké
lány obilí, do
zlatova
- 28 -
zbarvené klasy obilí, převážně ječmenu a pšenice. Už věřím tomu, že
Dánsko spotřebuje jen třetinu své produkce. Velmi úrodná je nížina ostrova
a vše je vzorně obděláno. Domy jsou většinou z režného zdiva, nikoliv
dřevěné
jako
v
Norsku.
Některé
chalupy
mají
doškovou
střechu.
Srázy
u
moře jsou
opravdu
příkré
tak
a
bylo
nutné zdolávat s kolem i dřevěné schody. Moře je ale mělké a kamenitá
pláž neupravená. Ani jsem se nedivil, že se se mnou koupalo jen málo lidí.
Malou zastávku ve vsi Borre jsem věnoval prohlídce skromného kostela,
kde jsem se zaposlouchal do Bachovy hudby zdejšího varhaníka – pěkné,
čas k přemýšlení. Neméně silný zážitek ve mně zanechal překrásně
upravený hřbitov. Skromné vkusné kamenné desky a kolem plno zeleně s
parkovou úpravou – důstojné prostředí pro neboštíky. K večeru jsem se
jižní cestou vrátil do Stege. Všichni naposledy povečeřeli a po 20. hodině
odjeli směrem na trajekt do Gedseru a definitivně se rozloučili s Dánskem a
celou Skandinávií. Dvě hodiny na trajektu do Německa jsem využil k
celkové hygieně a odpočinku. Následovala už jen rychlá jízda busem do
Prahy, kam jsme přijeli ve středu ráno už v 8 hodin.
- 29 -
22.7. středa – rozloučení se všemi na stanici metra Opatov, metrem na
Hlavní nádraží a vlakem přes Nymburk do Jičína s příjezdem v 11.29 hod.,
kde mě čekala Jita. Skvělé přivítání, výborný oběd a jsem rád, že jsem opět
doma, v milovaném Českém ráji, a už se těším s Jitou za 2 dny na 3 denní
výlet do Orlických hor k našim přátelům.
V Jičíně sepsal 24.7.2009
Ivan
Přehled dopravních prostředků a počet ujetých kilometrů:
Autobusem
4.250 km
Vlakem
210 km
Metrem – Praha a Oslo
46 km
Městská doprava –bus Oslo
10 km
Trajektem
85 km
10x
Na kole
740 km
Pěšky
86 km
Voda – raft
9 km
Jitka Press
Jičín
Copyright © Jitka 2009
- 30 -