newsLetter - Gender a věda

newsLetter
ženy a věda
BŘEZEN 2012
OBSAH
■ AKADEMICKÉ PIRÁTSTVÍ
A BOJKOT ELSEVIERU
■ TÝDEN NEKLIDU
■ SLOUPEK ZMJ
„TAK TROCHU O VĚDĚ“
■ VĚDKYNĚ A VĚDCI V POHYBU
■ AKTUALITY
■ NOVINKY Z INFOMATU
■ ROZHOVOR SE SOCIOLOŽKOU
ZUZANOU UHDE
BŘEZEN – MĚSÍC ČTENÁŘŮ.
PIRÁTSTVÍ, PUBLIKOVÁNÍ
A AKADEMICKÝ KAPITALISMUS
Březen byl dlouhá léta (od roku 1955) měsícem knihy a ačkoliv se koncem 90. let
s touto tradicí skončilo, před dvěma lety došlo k jejímu obnovení, ke znovuustavení
vztahu mezi březnem a knihami - nově je
tento měsíc titulován „měsícem čtenářů“.
V prvních dvou měsících tohoto roku se staly
z hlediska akademického čtenářství dvě důležité události, takže se březen zdá být dobrým
měsícem pro jejich – alespoň stručnou – reflexi. Rozběhla se iniciativa The Cost of
Knowlege spojená s peticí proti praktikám
nakladatelství Elsevier a s výzvou k jeho bojkotu. Toto akademické nakladatelství je kritizováno pro vysoké předplatné odborných časopisů, distribuční praktiky a také za
podporu tažení proti internetovému pirátství
(SOPA, PIPA). S tím posledně jmenovaným
souvisí i druhá událost, která se dotkla mnohých studujících i výzkumníků: uzavření portálu gigapedia (elektronická knihovna fungovala později na adrese library.nu). V hlavním
textu tohoto newsLetteru se na obě události
podíváme podrobněji. Dále se k tématu,
i když volně, váže rozhovor se socioložkou
a šéfredaktorkou časopisu Gender, rovné pří-
ležitosti, výzkum, Zuzanou Uhde, se kterou
jsme hovořily nejen o zkušenosti s rozběhem
odborného recenzovaného časopisu, ale
právě i o obtížnosti financování odborné literatury a o přechodu na (částečně) tržní režim
distribuce.
Zvláštní příloha je věnována Týdnu neklidu,
který proběhl na přelomu února a března na
mnoha českých a moravských univerzitách
jako odpověď na prosazovanou reformu vysokého školství. Nepřinášíme ucelenou zprávu
o Týdnu neklidu, ani se nezabýváme podrobněji argumenty akademické komunity proti
navrhovaným reformám. O těchto tématech
se psalo a diskutovalo mnoho a hutně, část
diskusí i mediální ohlasy na proběhlý Týden
neklidu můžete najít na webových stránkách
iniciativy Za svobodné vysoké školy (www.
zasvobodnevysokeskoly.cz). V příloze březnového newsLetteru najdete dva krátké texty,
Kateřina Kňapová napsala reportáž z Noci
univerzit a Hana Tenglerová komentář k přednášce Vladimíry Dvořákové o akademických
svobodách. Pěkné jarní čtení.
Alice Červinková
NEWSLETTER BŘEZEN 2012
Měsíčník newsLetter vydává bezplatně NKC-ŽV,
projekt Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i.,
financovaný v rámci programu EUPRO MŠMT
(kód OK 08007). ISSN 1801–7339
Adresa redakce Jilská 1, Praha 1 110 00
Redakce Alice Červinková, Kateřina Cidlinská,
Marcela Linková, Alena Ortenová, Hana Tenglerová,
Marta Vohlídalová
Grafika Anna Issa Šotolová
Příspěvky zasílejte na [email protected]
newsLetter lze objednat na webových stránkách
www.zenyaveda.cz
BŘEZEN 2012 1
KDO MÁ PŘÍSTUP K VĚDĚNÍ VE ZNALOSTNÍ
SPOLEČNOSTI?
Alice Červinková
Pojem znalostní společnost se v posledních letech skloňuje
v nejrůznějších souvislostech. Společnost postavená na vědění
má být tím, co pozvedne ekonomiky jednotlivých států a přispěje k demokratizaci společnosti. „Nechceme být montovnou, ale mozkem“ je heslo, které slýcháme jako narážku na
to, že ne ruce zaměstnané rutinní prací, ale hlavy, zaměstnané
tvůrčí prací, jsou vysněnou budoucností.
Také akademické prostředí je v posledních letech pod tlakem
publikovat excelentní, světově měřitelné výsledky vědeckého
bádání. Předpokladem pro takové výsledky nejsou ale jen nápady, podařený výzkumný proces a jeho dotažení do podoby
publikace v mezinárodním časopise, ale také přístup ke zdrojům – aktuálním textům a knihám, které rozvíjejí daný obor
a přispívají ke korpusu vědění. Dochází tak občas k absurdním
situacím, kdy se od českých vědců a vědkyň očekává, že budou
publikovat v časopisech, ke kterým nemají ze svých akademických institucí volný přístup, a nemohou tedy znát poslední
texty, na které mají odkazovat, ani sledovat aktuální diskuse.
Situace, kdy nás od zajímavého textu či knihy dělí přístup do
některé z databází, může být pro někoho každodenní zkušeností. Samozřejmě i v českém kontextu se situace liší instituce
od instituce, nicméně znát někoho na zahraniční univerzitě,
kdo je ochotný vyhledat a poslat fulltextovou verzi článku či
knihy, je jasná „konkurenční“ výhoda.
„Jako by znovu vypálili Alexandrijskou knihovnu“
Za této situace byl pro mnohé objev elektronické knihovny s tisíci volně
dostupnými odbornými knihami zjevením. A její uzavření v půlce února
tohoto roku velkým zklamáním. Gigapedia, následně známá jako
Library.nu představovala pro mnoho studujících a vědců a vědkyň v zemích a institucích s nedostatečně vybavenými knihovnami a omezeným
přístupem k elektronickým zdrojům cestu, jak se seznámit a pracovat
s odbornou literaturou. Library.nu byla elektronická knihovna, kde lidé
sdíleli odborné knihy, mohli je načítat a (zdarma) stahovat.
Mezititulek jsem si vypůjčila z jedné internetové diskuse. Podle některých
zdrojů obsahovala knihovna až čtyři sta tisíc svazků převážně vědecké literatury, od matematiky, přírodních věd po sociální a humanitní vědy. Po
jejím uzavření se objevily desítky zahraničních blogů komentujících a reflektujících jak její význam, tak způsob a důvody jejího uzavření. V diskusích pod blogy můžeme číst mnoho emotivních vyjádření, jako například:
„Je to nejhorší den mého života, Library.nu se nelišila od jiných veřejných knihoven“ nebo „Cítím se, jako by mi právě zemřel dobrý a spolehlivý přítel“. Studenti a pedagogové z Indie, Indonésie a dalších zemí píší
o tom, že se jim zavřely dveře k vědění. Ale nemusíme chodit tak daleko,
znám mnoho uživatelů Library.nu v Česku a sama jsem mezi ně patřila.
Když jsem o uzavření elektronické knihovny hovořila s americkým profesorem, který v současné době pobývá na jedné z českých univerzit, řekl,
že o Library.nu neslyšel do doby, než přijel do Česka. Členové akademických sborů a studenti univerzit, které mají výborně zásobené knihovny,
neměli důvod slyšet o elektronické knihovně s nelegálně sdílenými akademickými zdroji, protože je mohou v rámci svých univerzit sdílet legálně
a kromě „kamenných knihoven“ mají velmi dobrý přístup k elektronickým zdrojům.
Nelegální sdílení odborných knih. Unikají zisky? A komu?
V polovině února proběhlo v Německu soudní líčení, jehož výsledkem
bylo uzavření Library.nu. Za jejím uzavřením stojí Mezinárodní vydavatelský spolek koordinovaný Německou asociací vydavatelů a knižních prodejců (German Publisher and Booksellers Association), Mezinárodní asociací vydavatelů (International Publishers Association, IPA) a německá
právní firma Lausen. Mezi dalšími zúčastněnými vydavatelskými domy figuroval např. Cambridge University Press, Springer či Macmillan Publisher Ltd. V tiskové zprávě, vydané při příležitosti úspěšného soudního líčení, se zástupce Německé asociace vydavatelů a prodejců Alexander
Skipis vyjádřil následovně: „Tento případ ukazuje, především v kontextu
současných debat, že systematické porušování autorských práv se rozvinulo do vysoce kriminálního a lukrativního byznysu“. Skutečně ale šlo
o kriminální a lukrativní byznys? Library.nu tu nebyla proto, aby si čtenáři nemuseli kupovat poslední bestseller a mohli si ho pohodlně a bezplatně stáhnout, sloužila především k šíření vědění a čtení knih, které si
běžně čtenáři nekupují, ale vypůjčují z knihoven. Library.nu tedy nebyla
výdělečnou aktivitou, ale spíše komunitním webem, jenž sloužil těm,
kteří nemají dobrý přístup k odborným zdrojům.
Díky Library.nu se mnoho odborných knih, které vycházejí v malých nákladech za vysoké ceny, dostaly k tisícům zájemců. Je toto opravdu čin
kriminální povahy? Knihovny institucí, které mají dostatek financí, odborné publikace nakupovaly a budou nakupovat dále, bez ohledu na
fungující či uzavřenou knihovnu s nelegálně sdíleným obsahem, takže
případné vyčíslování ztrát, které se vždy objeví, jedná-li se o nelegální
sdílení (čehokoliv), se zdá být spíš absurdním než reálným počinem.
Uživateli této elektronické knihovny byli studující a vědci z míst, kde se
kvalitních zdrojů nedostává. Ti si sotva mohou dovolit nakoupit literaturu, která vychází v západních kamenných nakladatelstvích a s výzkumnými institucemi, na kterých působí, je to podobné. Stručně řečeno, zda
nakladatelstvím unikají zisky, je značně diskutabilní. Že se díky elektronické knihovně dařilo šířit vědění, je neoddiskutovatelné.
Po uzavření Library.nu se objevily nové zdroje (mnohé existovaly již předtím), spíše ale než hledat argumenty pro sdílení zdrojů, které podléhají
autorským (respektive spíše vydavatelským) právům, by bylo zajímavé
rozproudit diskusi o ustavení skutečné (rozuměj legální, neohrožené zavřením) elektronické knihovny, kde bychom si mohli vystavit čtenářský
průkaz a knihy si vypůjčovat tak, jak to děláme v univerzitních či městských knihovnách.
Bojkotujte Elsevier!
Prakticky souběžně s uzavřením Library.nu byly spuštěny webové stránky
The Cost of knowledge (http://thecostofknowledge.com), jejichž vznik
podnítil blog britského matematika, profesora působící na Cambridge,
Timothy Gowerse. Ten koncem ledna publikoval blog, ve kterém shrnuje
hlavní výhrady proti Elsevieru, vydavateli předních matematických odborných časopisů. Tyto výhrady shrnuje do čtyř bodů, pojďme si je stručně
představit. Za prvé, Gowers kritizuje vysoké ceny předplatného těchto
časopisů, druhým předmětem kritiky je takzvané „svazkování“ nebo vytváření balíčků (to známe velmi dobře z dalších komerčních odvětví, bez
balíčku už sotva dostaneme nějakou telekomunikační či bankovní
službu). Elsevier nabízí časopisy ve velkých souborech a knihovny nemají
možnost si zvolit, které časopisy by přesně chtěly do svých sbírek. Podle
BŘEZEN 2012 2
Gowerse to vede k tomu, že knihovny omezené rozpočtem, objednají-li
u Elsevieru, znevýhodňují další nakladatele, jejichž časopisy si už pak nemohou dovolit předplácet. Za třetí, pokusí-li se knihovny s Elsevierem vyjednávat, nakladatelství je nemilosrdně odřízne od přístupu ke všem časopisům, které vydává. Za čtvrté, Elsevier podporuje iniciativy, které se
pokoušejí omezovat praxi otevřeného přístupu. Také podporuje a lobuje
za SOPA a PIPA, iniciativy zaměřené na potírání sdíleného obsahu na internetu. Tato veřejně vyjádřená kritika nakladatelských praktik Elsevieru
se stala inspirací pro vytvoření iniciativy The Cost of Knowledge.
Náklady na vytváření znalosti
V rámci této iniciativy Gowers spolu s dalšími kolegy a kolegyněmi vytvořili prohlášení, ve kterém rozvíjejí zásadní argumenty pro bojkot nakladatelství Elsevier. Plný text je publikovaný zde.
Akademici poukazují na to, že dříve panovala mezi akademiky a nakladatelskými domy jistá sounáležitost, vědci a vědkyně vypracovávali odborné statě, které si v rámci recenzních řízení vzájemně hodnotili a pečovali o editorskou činnost, a nakladatelské domy se staraly o technickou
stránku věci (sazba, tisk, distribuce). Nakladatelské domy tak byly prostředky šíření nového poznání. Signatáři a signatářky kritizují skutečnost,
že zatímco práce na straně akademické komunity zůstává stejná (bezplatně píší odborné texty, poskytují peer-review, působí v edičních radách atd., respektive jejich práce je hrazená univerzitami), podnikatelské
domy se změnily z nástrojů šíření odborných publikací na vysoce profitující organizace. Zatímco náklady na technické zpracování časopisů a jejich šíření se v posledních letech významně snížily, ceny odborných časopisů naopak rostou. Ačkoliv, jak signatáři uvádějí, není Elsevier jediným
nakladatelstvím, které vytváří zisk na vykořisťování akademické práce,
rozhodli se začít výzvou k bojkotu právě tohoto nakladatelství. To má
jednak své oborové důvody (Elsevier vydává mnoho prestižních matematických časopisů), ale i důvody další – Elsevier byl zapojen do několika
skandálů (umělé zvyšování impaktu jednoho časopisu, publikování prací
na objednávku farmaceutického průmyslu, které se „tvářily“ jako nezávislé vědecké práce, či výše zmíněné vytváření balíčků časopisů k předplatnému).
Akademický kapitalismus a šíření vědění
Je zřejmé, že změny nepůjde udělat ze dne na den. Nakladatelské domy
staví na tradici, prestiži, ustavených redakčních radách, síti recenzentů
a síti distribučních míst, založit nový časopis je velmi obtížné, musí si hledat své editory, autory i své čtenáře. Časopisy zcela „rozpustit“ do jiných
forem publikování s otevřeným přístupem také nebude snadné, i když
v tomto ohledu už existuje mnoho iniciativ podporujících otevřený přístup (například PLOS, public library of science).
Tento komunitní tlak na nakladatele, jistý druh vzpoury proti komerčním
praktikám, můžeme chápat jako odpověď na vzrůstající „ztržňování“
akademického prostředí. Vědci a vědkyně, pokud publikují stať či monografii, mají eminentní zájem na tom, aby se dostala k co nejvíce čtenářům, kteří by jejich výsledky dále diskutovali, šířili a užívali ve své vlastní
práci. Nakladatelské komerční praktiky tomuto šíření brání, a omezují dosah vědecké práce na ty, kdo mají přístup do těch „správných“ knihoven.
Bojkot Elsevieru už přinesl první ovoce, nakladatelství stáhlo svou podporu novému kontroverznímu zákonu prosazovanému ve Spojených státech, který by ještě dále znemožnil bezplatné šíření výsledků výzkumu
placeného z veřejných prostředků.
Podporovat otevřený přístup je jedna z možností, jak se podílet na kultivaci akademického prostředí a šíření vědění v něm i mimo něj do širší
společnosti. Tato aktivita, jak ukazuje iniciativa The Cost of Knowledge,
zahrnuje nejen deklarativní či aktivní podporování otevřeného přístupu,
ale také bojkot těch, kteří na vědění profitují, aniž by k němu něco přidali.
Bojkot Elsevieru je pojat velmi prakticky, na webových stránkách The
Cost of Knowledge se jednotliví signatáři (na konci března jich bylo přes
osm tisíc) připojují k tomu, co konkrétně hodlají bojkotovat – publikování, peer-review, práci v redakčních radách.
Signatáři a signatářky prohlášení se hlásí k různým cílům, které s bojkotem Elsevieru spojují – ti umírnění navrhují převedení komerčních nakladatelských aktivit pod neziskové oborové organizace, další mají vizi převedení veškerého vědění pod otevřený přístup, někteří dokonce nespojují
budoucnost odborného publikování s časopisy, ale hledají nové možnosti
elektronické distribuce odborných statí.
BŘEZEN 2012 3
SLOUPEK ZMJ
TAK TROCHU O VĚDĚ
JSEM PRO OTEVŘENÝ PŘÍSTUP
NESTAČÍ BÝT DOBRÝ
Rozhovor Alice Červinkové se šéfredaktorkou časopisu
Gender, rovné příležitosti, výzkum
Nedávno jsme vedli na oddělení debatu, při
které starší kolegové dvěma mladým začínajícím studentům tvrdili, že pokud je člověk
„fakt dobrý“ a chce dělat vědu, tak v ní rozhodně uspěje. Prý je to jednoduché, zkrátka
stačí, aby ten mladý člověk byl skutečně dobrý.
Myšlenka by to byla pěkná a jistě spravedlivá,
ale toto tvrzení je podle mého názoru daleko
od dnešní reality. Stačí se rozhlédnout kolem.
Každý z nás zná jistě řadu lidí, kteří měli jedinečný talent, nadšení a výjimečnou inteligenci,
a přesto je jejich cesta za vědeckými úspěchy
v troskách, případně skončila dřív, než skutečně začala. Narazili totiž na neschopné školitele a špatné pracovní týmy, uvízli v projektu,
který nepřinesl výsledky, případně se pustili do
výzkumu, který zrovna nebyl vůbec v kurzu.
A nebo mají tu smůlu, že žijí v systému a společnosti, které jim neumožňují skloubit rodinu
a vědeckou kariéru. A naopak, každý z nás zná
lidi, kteří nikdy v ničem nevynikali, ale měli
štěstí na skvělé vedoucí a nebo začali pracovat
na projektu, za kterým byla výborná myšlenka
někoho jiného a který byl nakonec mimořádně
úspěšný. A zářivá kariéra na sebe pak nenechala čekat. Přiznejme si tedy, že být dobrý nestačí. Pokud mladý člověk žádá o grant, tak
jeho vlastní kvality a kvality projektu jsou jen
jedním z faktorů, které jsou hodnoceny. Velkou
roli hraje úroveň institutu, kvalita pracovního
týmu, publikace školitele a samozřejmě i známosti, které daný vedoucí má.
Takže ne, nestačí být jen dobrý. I ve vědě je
třeba být ve správnou dobu na správném
místě a potkat správné lidi. A to je něco, co by
se mělo těm začínajícím otevřeně přiznat a nenechávat je v iluzi, že svět vědy je tak spravedlivý, že stačí být „fakt dobrý“.
Alice Červinková: Časopis Gender, rovné příležitosti, výzkum se podařilo vytvořit
takřka na zelené louce. Současný formát navazuje na bulletin vydávaný oddělením Gender & sociologie, v němž byly uveřejněny informace především o výzkumech, které probíhaly v rámci oddělení. Nyní je Gender, rovné příležitosti, výzkum standardním odborným časopisem, který je součástí databáze časopisů
ERIH. Co bylo na té cestě k jeho ustavení nejsložitější? S čím ses musela jako šéfredaktorka nejvíc potýkat?
Zuzana Uhde: Za pět let, kdy byl vydáván bulletin, jsme měly pocit, že se tento formát do určité míry přežil, a proto jsme se rozhodly, že je načase posunout podobu časopisu o krok dál.
To současně odráželo vývoj genderových studií u nás. S tím, jak se tento obor etabloval na
akademických a vědeckých pracovištích, vznikla zde také pevná základna potenciálních autorek a autorů a samozřejmě také čtenářů z řad studujících, odborné i širší zainteresované veřejnosti. Řadu otázek jsme řešily víceméně za pochodu, což nebylo vždy optimální. Například
jsme zvažovaly změnu názvu, protože je ale časopis zařazen v různých databázích, které
umožňují provádět změny jen v relativně dlouhých časových intervalech, a změna názvu je
podmíněna i změnou ISSN, vystavily bychom se riziku, že časopis bude z některých databází
dočasně vyřazen, což by bylo v současném systému hodnocení vědy velmi znevýhodňující.
Proto jsme nakonec zachovaly původní název. Proměna časopisu v odborné vědecké recenzované periodikum byla ale zejména provázena podporou vznikající akademické obce genderových studií. Bez odbornic a odborníků ochotných podílet se na vydávání časopisu, ať již svojí
prací v redakční radě či prostřednictvím recenzování článků, by tento časopis nevypadal tak,
jak dnes vypadá.
Složité bylo a stále je, proměnit vnímání tohoto časopisu v širších akademických kruzích. Časopis dnes funguje jako otevřená platforma pro transdisciplinární výzkum v oblasti genderových studií a feministické teorie. Snažím se proto oslovovat i autorky a autory z oborů mimo
sociologii, kteří se nějakým způsobem vztahují k genderovým otázkám nebo pracují s feministickými interpretacemi. Někdy se ale setkám s tím, že ani o časopisu nevědí. U nás je stále
silná oborová fragmentace, která vede k tomu, že lidé z různých oborů moc ani nevědí, co se
v příbuzných oblastech aktuálně zkoumá. Protože je časopis vydáván Sociologickým ústavem,
je většinou vnímán jako další oborový časopis pro sociologii. Byla bych ráda, kdyby se toto
změnilo. Ostatně samotná genderová studia jsou ve své podstatě transdisciplinární. V časopise vycházejí články z oblasti sociálních věd, jako např. sociologie, politologie, ale i ekonomie,
z humanitních věd, včetně filozofie, historie, teorie umění atd. Byla bych ráda, kdyby byl takto
časopis skutečně vědci a vědkyněmi vnímán.
BŘEZEN 2012 4
Alice Červinková: V časopise vycházejí kromě původních odborných statí také překladové články, jaké jsou hlavní důvody
pro překládání textů?
Zuzana Uhde: Časopis Gender, rovné příležitosti, výzkum si klade za cíl
spolupodílet se na rozvoji českých genderových studií, iniciovat diskuse
a polemiky, současně ale chceme, aby odrážel aktuální zahraniční debaty
a zkoumané otázky. Rozhodli jsme se proto, že je nutné publikovat také
překlady klíčových zahraničních textů, abychom se neuzavírali v české
kotlině. Prostřednictvím překladů probíhá rovněž kultivace a rozvoj odborné terminologie. V neposlední řadě si myslím, že toto přispívá také
k nastavení určitého standardu vědeckých článků, které jsou v časopise
publikovány.
Alice Červinková: Časopis v loňském roce přešel na tržní distribuci. Jaké byly hlavní důvody tohoto přechodu? Roční předplatné (dvě čísla) stojí 140,- Kč. Může tato cena pokrýt náklady?
Zuzana Uhde: Tento krok jsme dlouho zvažovali. Osobně jsem zastánkyní
volného přístupu k odborným časopisům a příliš jsem tomuto kroku nakloněna nebyla. V současné době je ale bohužel nutné prokázat se předplatitelskou základnou, která poté v očích „měřitelů vědy“ legitimizuje
existenci časopisu. Museli jsme proto přehodnotit i publikování plného
textu verze časopisu na internetových stránkách časopisu (www.genderonline.cz), v současnosti je časopis publikován volně online zhruba
s ročním zpožděním. Opět bojujeme s pomalým procesem proměny vnímání časopisu. Čím dříve si naše čtenářky a čtenáři zvyknou každý rok
obnovit předplatné časopisu, tím dříve budeme moci volně zpřístupnit
časopis online. Cena byla nastavena tak, aby komparativně odpovídala
ceně podobných časopisů, peníze z předplatného pokrývají ale minimální
podíl celkových nákladů na vydávání časopisu. Bohužel je dnes velmi
složité získat v současném systému grantového financování podporu na
vydávání časopisu, většina grantových výzev explicitně vylučuje možnost
využít prostředky na financování časopisů.
Alice Červinková: V posledních třech letech je hodnocení a též
financování vědy založeno na tzv. kafemlejnku, tedy systému
hodnocení, který sčítá body za publikace. Dá se nějak postihnout souvislost mezi zavedením kafemlejnku a proměnou chování přispěvatelek a přispěvatelů? Došlo k navýšení zasílaných
textů, a jak to vypadá s jejich kvalitou?
Zuzana Uhde: Změny v hodnocení vědy jsme samozřejmě v časopise zaznamenali. Nejdříve došlo k prudkému nárůstu počtu nabídnutých
článků, jejichž kvalita byla ale velmi podprůměrná. Předpokládám, že to
souviselo s tlakem na individuální vědce a vědkyně, aby publikovali bez
ohledu na to, zda dospěli k nějakým závěrům, které by stály za publikaci.
V tomto období jsme zamítli asi 60 % nabídnutých článků. Negativní
dopady to má i v podobě velké zátěže vědecké komunity, protože až na
výjimky, kdy je článek odmítnut šéfredaktorkou, musí být články posouzeny dvěma recenzenty. V současné době je situace víceméně stabilizovaná. Nicméně proměna hodnocení vědy vedla k poklesu nabídnutých
skutečně kvalitních textů, protože zejména v sociálních vědách je velký
tlak publikovat v impaktovaných časopisech. Humanitní vědy až tak fetišisticky na počítání impaktu nelpí.
Alice Červinková: Většina čísel časopisu obsahuje blok článků
k nějakému tématu. Co aktuálně připravujete?
Zuzana Uhde: První číslo 2012 bude zaměřeno na téma péče, konkrétně
kritické rozbory současné společenské formy péče a alternativní modely
uspořádání péče. Toto číslo bude mimo jiné obsahovat články z historie
architektury a ženského hnutí, zejména v souvislosti s návrhy alternativních forem bydlení, které vznikaly v první polovině 20. století, a snahou
o „osvobození domácnosti“. Budou tam ale také články, které se vztahují k velmi aktuálnímu tématu transnacionálních praktik péče a komodifikace péče v souvislosti s migrací. Druhé letošní číslo bude potom navazovat na 2. konferenci českých a slovenských feministických studií,
která se v listopadu loňského roku konala v Brně.
Budete-li chtít založit nový předplatitelský účet pro zasílání časopisu v České republice, je možné takto učinit přímo prostřednictvím firmy SEND Předplatné s.r.o. (http://send.cz/casopis/732). Firmu SEND můžete kontaktovat také telefonicky (ve všední dny od 8h do 18h): 225 985 225; 777 333
370; faxem: 225 341 425; prostřednictvím sms zprávy: 605 202 115 či emailem: [email protected]. Firma Send zasílá časopis jen na adresy v České republice. Cena ročního předplatného činí pro ČR 140,- Kč.
Pokud budete chtít založit předplatitelský účet na Slovensku, je možné takto učinit elektronicky prostřednictvím firmy Magnet press, Slovakia
(http://www.press.sk/odborne-casopisy/gender-rovne-prilezitosti-vyzkum). Firmu Magnet press můžete kontaktovat také telefonicky
00421/2/67201931-33; faxem: 00421/2/67201920; emailem: [email protected]. Firma Magnet press zasílá časopis na adresy ve Slovenské republice. Cena ročního předplatného ve Slovenské republice činí 7,80 €.
VĚDCI A VĚDKYNĚ V POHYBU
Alice Červinková
v New Orleans a především na Svobodné univerzitě v Berlíně, kde studovala s přestávkami rok a půl.
Antropoložka Edit Szénássy je maďarské národnosti, narodila se na Slovensku, část své akademické dráhy spojila s českým prostředím. V současné době je doktorandkou na katedře etnologie FF UK v Praze, věnuje
medicínské antropologii. Její disertační výzkum se soustředí na otázky spojené s reprodukčním rozhodováním a reprodukčním zdravím romských žen
a terénní výzkum prováděla v romské osadě na Slovensku. Magisterské
studium absolvovala v maďarském Szegedu a na doktorském studiu pokračuje v Praze. Během svého studia nasbírala řadu zahraničních zkušeností: na vídeňské univerzitě, na bukurešťské univerzitě, na univerzitě
Nyní spolu s Emou Hrešanovou (FF ZČU) dokončují editorskou práci na
zvláštním čísle antropologického časopisu Cargo, který se věnuje medicínské antropologii. Edit krátce spolupracovala na projektu, který řeší Sociologický ústav AV ČR (spolu s dalšími akademickými institucemi) a který je zaměřený na studium vysokého školství. Spolupráce s ní byla velmi
inspirativní a doufáme, že také rozhovor, který představujeme na našich
webových stránkách v rámci projektu Vědci a vědkyně v pohybu, bude inspirativní pro vás, čtenáře a čtenářky. V polovině března odjela Edit do
Ugandy a zdá se, že si od výzkumné práce na čas odpočine a bude se věnovat rozvojové pomoci.
BŘEZEN 2012 5
O studijním pobytu v Berlíně
V Berlíně jsem byla dohromady asi rok a půl, nejdřív na Erasmu a pak na
DAAD. Bylo to hodně těžké v tom, že si člověk uvědomí, že s východoevropským vzděláním to v sociálních vědách moc daleko nedosáhne. Je to
takový každodenní hendikep. Bylo to něco, s čím jsem dlouho bojovala.
Úplně na začátku, v prvním ročníku, jsem nevěděla, na co bych se chtěla
orientovat, bylo to takové hledací období a také docela frustrující období. Zjišťovala jsem své nedostatky. Ta zpětná vazba ale byla pozitivní
a svým způsobem jsem dostala daleko větší podporu od tamější katedry
než od své vlastní k tomu, abych se vyprofilovala na medicínskou antropologii a na reprodukci. Fungovala tam pracovní skupina zaměřená na
medicínskou antropologii, bylo to úžasné prostředí. Scházeli jsme se jednou za týden a komentovali si vzájemně práci. Bylo to hodně osobní
a hodně kritické, občas zbytečně až do krve. Člověk se při tom hodně naučí argumentovat a analyticky uchopit práci jiných. V té chvíli jsem si
uměla představit, že bych v Berlíně zůstala. Je tam i jiný typ lidí na vysokých školách.
O studijním pobytu na univerzitě v New Orleans
New Orleans mě kulturně šokoval. Předtím jsem americký jih neznala.
Asi nejvíc mě šokoval konzervativizmus sociálních vědců a všudypřítomná pobožnost. Bylo to silně propojené s každodenním působením.
Byla to veřejná škola, ne moc drahá, nebyla to žádná elitní škola. Navíc
to byla etnicky poznamenaná škola. Nebyla to naštěstí taková ta „white
college“, byla tam silná černošská komunita, která byla ale úplně oddělená, uzavřená, samozřejmě z obou stran. Bylo to navíc tři roky po hurikánu Katrina, a to byla další věc, která mě zaskočila. Na ulici bylo vidět
mnoho chudoby, bezdomovců, lidé dlouhodobě již léta žili ve stanech
pod mostem. Absolvovala jsem tam zajímavý, asi nejlepší seminář „Katrina perspectives – race, class, gender“, zabývali jsme se tam tím, jak
o této situaci referovala média, jak vykreslovala to místo jako bojovou
zónu, kde platí úplně jiná pravidla. Takové to „no man’s land“, bylo to
šíleně rasistické, přičemž ve skutečnosti obyvatelé, kteří byli na dobu téměř dvou týdnů státem ponechaní svému osudu, prokázali bezprecedentní solidaritu.
Celý rozhovor najdete na www.zenyaveda.cz
v sekci Vědkyně a vědci v pohybu.
AKTUALITY
SCHOLARS IN EXILE AND DICTATORSHIPS OF THE
20TH CENTURY
SEX AND GENDER ASPECTS IN CLINICAL MEDICÍNE
VYCHÁZÍ U SPRINGERU
V současné době vychází sborník z konference Scholars in Exile and Dictatorships of the 20th Century, který se konal v květnu 2011 v Praze.
Sborník je dostupný elektronicky na adrese
http://www.science.usd.cas.cz/en/materials.html. Konference se zaměřila
na tři klíčové, částečně se překrývající emigrační vlny: a) útěk vědců
a vědkyň z nacistického Německa a jeho spojenců, Itálie, Španělska
a dalších zemí v letech 1933 až 1945, b) emigrace v době socialistického režimu v letech 1917 až 1989 a konečně c) migrace vědců a vědkyň, kteří po druhé světové válce prchají z autoritářských režimů ve
vlastní zemi do Evropy.
Nová kniha editorek Sabine Oertelt-Prigione a Very Regitz-Zagrosek s názvem Sex and Gender Aspects in Clinical Medicine (2012) je povinnou
četbou v oblasti biomedicínckého výzkumu. Nabízí přehledný a čtivý vhled
na roli genderu v klinické medicíně, přičemž se orientuje na praktické
aspekty. Po úvodních kapitolách, které se věnují tomu, proč potřebujeme
genderovou medicínu a jaké genderové inovace takto zaměřený výzkum
nabízí ve vztahu k veřejnému zdraví, přicházejí kapitoly zaměřené na jednotlivé specializace. Nalezneme zde kapitoly věnované kardiovaskulárním
onemocněním, plicním chorobám, gastroenterologii, nefrologii, autoimunitním onemocněním, endokrinologii, hematologii, neurologii a farmokodynamice. Kniha není o ženském zdravím, ale o tom, jak se gender projevuje v klinických symptomech a projevech onemocnění a poruch u žen
a mužů. Jak říká přebal knihy, genderová medicína se snaží využívat znalosti těchto genderových rozdílů s cílem zlepšit diagnostiky, lépe pochopit
patogenezi a rozvíjet terapii orientovanou na pacienty. Knihu je možné
prohlížet elektronicky na http://www.springerlink.com/content/978-085729-832-4#section=986809&page=1&locus=0.
BŘEZEN 2012 6
INFOMAT
(http://www.nkc.cz) je webový portál určený především studujícím vysokých škol a začínajícím vědcům a vědkyním. V newsLetteru vám přinášíme vybrané grantové nebo stipendijní příležitosti ze sekce MOBILITA, ve které jsou k dispozici odkazy na další relevantní portály a konkrétní studijní a stipendijní příležitosti v zahraničí, a ze sekce VĚDA A VÝZKUM, která informuje o grantových příležitostech pro začínající vědce a vědkyně, mezinárodních sítích začínajících vědců a vědkyň, o soutěžích a konferencích.
DOKTORANDSKÁ STIPENDIA
NA ROČNÍ POBYT V KANADĚ
Wirthův institut kanadské Univerzity v Albertě
nabízí roční stipendia pro studující doktorských
programů se specializací v oblasti humanitních
a sociálních věd nebo v uměleckých oborech.
Stipendium je určeno pro akademický rok
2012/13. Univerzita v Albertě klade důraz na
diverzitu, a proto vítá přihlášky od kvalifikovaných žen a mužů, včetně osob s postižením.
Zájemci/kyně jsou povinni poslat krátký popis
svého výzkumného projektu v angličtině (max.
500 slov), životopis a jména dvou osob, které
mohou poskytnout reference o žadateli/ce.
Uzávěrka pro posílání přihlášek je 15. dubna
2012. Podrobnější informace jsou dostupné
z webu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
LETNÍ ŠKOLA MARIE JAHODY
„PRÁCE A RODINA: ROVNOVÁHA
– KONFLIKTY – PERSPEKTIVY“
Sociologický ústav při Univerzitě ve Vídni zve na
letní školu Marie Jahody nazvanou „Práce a rodina: rovnováha – konflikty – perspektivy“,
která se bude konat od 2. do 6. července 2012.
Škola se zaměřuje na téma slaďování pracovního a rodinného života v současných společnostech na všech úrovních – mikro, mezo
LETNÍ ŠKOLA CARLA ALBERTA
„MEZIGENERAČNÍ VZTAHY
V GLOBALIZOVANÉM SVĚTĚ“
V termínu od 23. do 27. června 2012 proběhne
v Turíně letní škola Carla Alberta určená pro
doktorandy/ky a začínající výzkumníky/ice.
Tento ročník je věnován tématu mezigeneračních vztahů v globalizovaném světě. Škola se
zaměří na teoretické i empirické přístupy k tématu. Součástí bude také představení perspektivy migrace a geografické mobility v analýze
mezigeneračních vztahů ve stárnoucích společnostech. Zájemci/kyně mohou posílat své přihlášky do 31. května 2012. Přihláška obsahuje
abstrakt příspěvku (max. 500 slov), krátké shrnutí aktuálního výzkumu či dizertačního projektu (2-3 strany) a strukturovaný životopis (1
strana). Bližší informace o programu školy a požadavcích na účastníky/ce najdete na webu
Školy sociálních a politických věd Univerzity
v Miláně.
POSTDOKTORSKÉ POZICE
NA FAKULTĚ POLITICKÝCH
A SOCIÁLNÍCH VĚD UNIVERZITY
V BERLÍNĚ
Fakulta politických a sociálních věd Univerzity
v Berlíně přijme v rámci programu „Transformativní moc Evropy. Evropská unie a šíření idejí“,
vedeném profesorkou Tanjou A. Börzel a profesorem Thomas Rissem, 5 osob na roční postdoktorské pozice začínající od října 2012. Obzvláště vítáni jsou uchazeči/ky s projekty
pohybujícími se na poli komparativního regionalismu. Preferovanými tématy jsou: šíření evropských institucí a politik do Latinské Ameriky,
Afriky, Asie a na Střední východ spolu s procesy
adaptace a rezistence; šíření institucí a politik
z jiných částí světa do Evropy a EU včetně zahrnutí historických perspektiv. Přihlášky budou
přijímány do 15. dubna 2012. Další informace
o programu a pracovní nabídce najdete na adrese http://www.polsoz.fu-berlin.de/en/v/transformeurope/.
i makro. Cílem školy je rozvíjet výzkumná témata a podpořit začínající vědce/kyně. Představuje pro studující doktorských programů možnost představit nové poznatky k tématům
souvisejícím s problematikou slaďování, získat
zpětnou vazbu a vedení pro svůj vlastní výzkum
a vytvořit sítě s ostatními výzkumníky/zemi
v dané oblasti. Škola je složena z přednášek,
studentských prezentací a diskusí. Zájemci/kyně
o účast mohou posílat své životopisy a shrnutí
dizertačních projektů do 25. dubna 2012. Více
na stránkách letní školy.
BŘEZEN 2012 7
PŘÍLOHA
TÝDEN NEKLIDU 27. 2.–2. 3. 2012
AKADEMICKÉ SVOBODY
Hana Tenglerová
Obrana akademických svobod byla vůbec nejčastějším zdůvodněním
protestů, které neklidní zástupci a zástupkyně z řad studujících a akademiků skloňovali. Mediálně líbivé téma odmítání školného a protestujících, kteří snad ani návrh zákona, proti němuž vystupují, nečetli, se ve
zpravodajství a publicistice také vyskytlo, zásadní pozornost si však – naštěstí – ne(z)uzurpovalo. Akademické svobody tak vtrhly do veřejného
diskurzu. Ke své škodě často ale pouze jako terminus technicus, jenž automaticky předpokládá vlastní předporozumění. Právě tématu akademických svobod se týkala jedna z přednášek uspořádaná na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Úterý, 14 hodin odpoledne, nebyl zrovna čas, který by vytvořil prostor
pro vysokou účast nejširší veřejnosti, a tak se ve velké posluchárně krčily
sotva tři desítky osob, většinou z řad aktivních neklidných. Titěrnou prezenci na přednášce reflektoval z publika muž, který se představil jako
důchodce. Prof. Dvořáková, jež se přednášky ujala, naznačila, že by účast
široké veřejnosti mohla být zneužita pro politickou agitaci některých skupin, což v rámci přednáškového bloku nebylo pořadateli vnímáno jako
vhodné. Pravda je, že se mnoho panelových diskusí Týdne neklidu konalo
ve veřejnosti příznivějších hodinách a přednáška byla živě přenášena na
internet, a tak si ji mohli zájemci/zájemkyně, kteří se nemohli dostavit,
NOC UNIVERZIT: PRAHA POZNALA,
JAK CHUTNAJÍ AKADEMICKÉ SVOBODY
Kateřina Kňapová
Chodby plné lidí, přednáškové místnosti přeplněné k prasknutí. Je libo
egyptologii, toxikologii, medicínu nebo třeba antropologii komiksu za jeden večer? Žádný problém! V úterý 28. 2. mohli studující i veřejnost na
vlastní kůži poznat rozmanitost akademické půdy – v Praze proběhla
Noc univerzit.
Je pět hodin odpoledne a před Filozofickou fakultou hraje čtveřice studentů svižnou dechovku, další čtveřice, tentokrát studentek, hned
u vchodu dává všem příchozím informační materiály – Kritického průvodce „reformou“, program Noci univerzit pro tuto budovu a budovu
Právnické fakulty, pro zájemce i noviny Neklid nebo placky. Docházím do
„hlavního štábu“ Noci univerzit na fildě – místnosti Studentské rady.
Tisknou se plakáty, řeší se problémy s technikou v přednáškových místnostech, ale také některé organizační záležitosti středeční demonstrace.
alespoň pustit. I tak tato výměna vzbudila otázku, jak moc je akademická diskuse vlastně uzavřená-neuzavřená/dostupná-nedostupná a pro
koho jsou přednáška či vůbec celý Týden neklidu určeny.
Bohužel během promluvy přednášející došlo k tomu, že byly akademické
svobody využity jen jako téma, od něhož se rozvinula přednáška směrem
k širší kritice stávajícího nastavení politického rozhodování v České republice, nikoli jako předmět zájmu per se. To bylo zřejmě dáno i osobností prof. Vladimíry Dvořákové, politoložky s řadou osobních a zčerstva
i značně kontroverzních zkušeností spojených s působením v Akreditační
komisi MŠMT, a její potřebou se o tyto zkušenosti podělit. O akademických svobodách zazněla jen obecná vyjádření typu, že jde o základ naší
civilizace, jež je založena na komunikaci mezi kolegy, na diskusi, v níž je
možné zpochybňovat názory druhého a kde pluralita je přijímána. Trochu
málo a hodně škoda na přednášku s názvem Akademické svobody.
Zbytek přednášky a pak i následná diskuse se věnovaly korupčnímu prostředí, neexistenci koncepce rozvoje vysokého školství, vadnému legislativním procesu, který umožňuje často bez povšimnutí vtělit do zákona
nesouvisející přílepek, potřebě depolitizace státní správy a odchodu kvalifikovaných státních zaměstnanců.
Zmínky padly také o vyšetřování kauz a justiční mafií. Kdo si přišel poslechnout něco o akademických svobodách, mohl odcházet neuspokojen.
Kdo si chtěl poslechnout Vladimíru Dvořákovou, byl jistě právem nadšen..
Když výstup akademika či akademičky končí, lidé se tlačí ven z přednáškové místnosti. Před ní je už nyní zaplněná chodba – desítky lidí čekají
na další přednášku a viditelně znervózní, pokud ta předchozí trvá déle,
než je plánováno. Marně se snažím prodrat chodbou v prvním patře ke
kamarádovi z ČVUT, kterého jsem zahlédla v davu. Noc univerzit totiž
není vůbec „UK-centrická“ – vedle tváří studentek a studentů UK na
chodbách potkávám i hloučky lidí právě z ČVUT, ale i ČZU nebo VŠE
a samozřejmě těch, kterým se měla akademická půda otevřít nejvíce –
„normálních“ lidí, co s ní nemají vůbec nic společného.
Volné chvíle mezi přednáškami mohli návštěvníci a návštěvnice strávit
různými způsoby – ať už zakousnutím něčeho k jídlu v bufetu U Platóna,
navštívením některé z prezentací, které tu měly studentské spolky, ale
třeba i Přírodovědecká fakulta UK, nebo se mohli prostě jen usadit v některém z křesílek na chodbě a přemítat nad obsahem přednášky, kterou
si právě vyslechli, či nad obsahem kritizované vysokoškolské reformy.
O tom, že akademická půda skutečně není jakýmsi mystickým prostorem
uzavřeným vší „realitě“, ale právě naopak, se při Noci univerzit přesvědčili snad všichni.
Vycházím zase ven a nahlížím do programu, na které přednášky se zajdu
podívat. Ve vestibulu si staví kameru Česká televize a její reportérka nám
oznamuje, že deset minut po šesté bude živý vstup do vysílání. Její obavy
z toho, aby v daný moment nebyl prostor zcela prázdný, se ale nakonec
nevyplnily. Mířím do druhého patra, kde má právě přednášku profesor
Štech, mimo jiné jeden z nejhorlivějších odpůrců připravovaných reforem. Přednášková místnost je úplně plná, někteří posluchači a posluchačky posedávají na zemi nebo postávají u stěn. Pokud se někdo zvedl
ze židle, na jeho místo si hned sedá někdo další.
BŘEZEN 2012 8