Absurdita a ‰ílenství v Národním
Transkript
ROZHOVOR Absurdita a ‰ílenství v Národním Foto Martin Pekárek a Ilona Sochorová Svûtem uznávan˘ mág souãasného divadla Robert Wilson a svûtová operní pûvkynû, hereãka s nezamûniteln˘m v˘razem a témbrem, hvûzda melodramÛ SoÀa âervená. Dvû osobnosti, které opût spojily svoji osobitou invenci, energii, preciznost a úsilí, aby mohlo svûtla ramp spatfiit dílo, které se bude zase vymykat v‰emu, co bylo kdy pfiedtím odehráno. Jaroslav Ha‰ek a Karl Kraus. Dva muÏi, ktefií byli skrze svá díla spojeni jedním dílem v dílo jedno. A spojení je to natolik ‰Èastné, nakolik byla doba, ve které Ïili, ne‰Èastná… „âas je nejjasnûj‰í a nejspravedlivûj‰í záleÏitostí na svûtû. Doprovází nás cel˘m Ïivotem, vûrnû a pfiesnû. Nekritizuje nás, nedûlá nám Ïádné problémy, to jen my sami s ním ãasto nevycházíme,“ fiíká o své roli âasu v inscenaci Roberta Wilsona 1914 SoÀa âervená. Pro praÏské Národní divadlo právû reÏírujete a tvofiíte jiÏ ãtvrté dílo ãesk˘ch autorÛ. S ãesk˘mi umûlci, v ryze ãeském prostfiedí. Nahlédl jste za ty roky do tajÛ nejen ãeské hudby a ãeské kultury, ale také do tajÛ ãeské mentality? Robert Wilson: Nemyslím, Ïe bych v‰emu rozumûl, ale kaÏdopádnû jsem nûkter˘mi záleÏitostmi fascinován. Ostatnû, ãeské umûní i ãeská kultura mû vÏdycky pfiitahovaly. Osudy dobrého vojáka ·vejka a Poslední chvíle lidstva Karla Krause. Proã se právû tato literární díla setkala v projektu 1914? SoÀa âervená: Neznám vût‰ích protipólÛ a zároveÀ silnûj‰ího strana 12 SO≈A âERVENÁ Operní pûvkynû a hereãka se narodila 9. záfií 1925 v Praze v rodinû spisovatele a kabaretiéra Jifiího âerveného. Jejím prvním operním angaÏmá byla Janáãkova opera v Brnû, poté Státní opera v Berlínû. V roce 1962 za dramatick˘ch okolností pro‰la berlínskou zdí na západ, kde záhy do‰la ocenûní za role v operách Bizeta, Richarda Strausse, Verdiho a Wagnera. Stala se sólistkou operních domÛ ve Vídni, Milánû, Amsterdamu, Barcelonû, Bruselu, Lisabonu a v‰ech velk˘ch nûmeck˘ch operních scén. Byla také Ïá- TR 20/2014 dan˘m hostem pfiedních evropsk˘ch a americk˘ch scén a mezinárodních festivalÛ (Bayreuth, Salcburk, Glyndebourne, Edinburgh atd). Jedenáct sezon pÛsobila v San Francisco Opera. Vystupovala s dirigenty Rafaelem Kubelíkem, Karlem Anãerlem, Herbertem von Karajanem, Pierrem Boulezem, sirem Charlesem Mackerrasem a mnoha dal‰ími. Je dvojnásobnou nositelkou nûmeckého titulu Komorní pûvkynû. Po uzavfiení operní dráhy pÛsobila v renomovaném ãinoherním divadle Thalia v Hamburku. S kreacemi reÏiséra Roberta Wilsona a s hud- bou Toma Waitse a Lou Reeda hostovala po celém svûtû. Do Prahy se mohla vrátit po roce 1989. Pro praÏské Národní divadlo pak vytvofiila symbolickou postavu Osudu v Janáãkovû opefie Osud v reÏii Roberta Wilsona (2002), ústfiední postavu v komorní opefie Ale‰e Bfieziny a Jifiího Nekvasila Zítra se bude… (2008), roli Eliny Makropulos ve Wilsonovû ãinoherní inscenaci âapkova dramatu Vûc Makropulos (2010) a jednu z hlavních postav v Bfiezinovû komorní opefie Toufar (2013). Rozhovory se SoÀou âervenou otiskly TR 21/2004 a 6/2010. Foto Lucie Jansch Foto Lucie Jansch ROZHOVOR Václav Postráneck˘, Vladimír Javorsk˘ a SoÀa âervená v aktuálním kabaretu plném scénick˘ch obrazÛ, hudby a pfiekvapivého humoru 1914 1914 Celá Evropa si pfiipomíná sto let od vypuknutí první svûtové války. Národní divadlo se pfiipojilo mimofiádnou událostí – 30. dubna uvedlo ve Stavovském divadle ve svûtové premiéfie inscenaci s lapidárním názvem 1914. Sto let po vypuknutí niãivého konfliktu, kter˘ „spfieÏení“ pro téma 1914 neÏ Karla Krause, kritického literáta a obávaného novináfie, kterému jsme pfiipletli do cesty dobrosrdeãného lidového filozofa, na‰eho nesmrtelného Jaroslava Ha‰ka. Kdo pfii‰el s tímto skvûl˘m námûtem? SoÀa âervená: Po premiéfie âapkovy Vûci Makropulos v roce 2010 jsme si v‰ichni touÏebnû pfiáli, aby se Robert Wilson zase nûkdy do Prahy vrátil. KdyÏ jsem mu na‰e pfiání tlumoãila, potû‰ilo ho to, ale jeho pfií‰tí voln˘ termín byl aÏ v roce 2014. S Ale‰em Bfiezinou, se kter˘m jsem tehdy hodnû spolupracovala, tfieba na Miladû Horákové v pfiedstavení Zítra se bu- ROBERT WILSON Americk˘ reÏisér a v˘tvarník se narodil v roce 1941 ve mûstû Waco v Texasu. Po studiích na University of Texas odjel v roce 1963 do New Yorku na brooklynsk˘ Pratt Institute. V roce 1968 zaloÏil experimentální divadelní spoleãnost Byrd Hoffman School of Byrds, s níÏ vytvofiil své první v˘znamnûj‰í práce. Pozdûji, jiÏ jako uznávan˘ pfiedstavitel tehdy vzkvétající manhattanské umûlecké scény, zamûfiil svoji pozornost na operu a spolu s Philipem Glassem vytvofiil operu Einstein on the Beach (1976). strana 13 Pfiedstavení míchá neb˘vale silné ingredience: díla Jaroslava Ha‰ka a Karla Krause a reÏijní mistrovství Roberta Wilsona. Na snímku TaÈjana Medvecká a Jan Bidlas. v˘raznû ovlivnil celé následující století, odváÏnû míchá neb˘vale silné ingredience: klíãov˘ román ãeské literatury Osudy dobrého vojáka ·vejka Jaroslava Ha‰ka, protiváleãn˘ opus Karla Krause Poslední chvíle lidstva a reÏijní mistrovství hvûzdy souãasného moderního divadla Roberta Wilsona. Nastudo- vání se pod Wilsonov˘m vedením zúãastnili nejen pfiední ãe‰tí herci – SoÀa âervená, Pavla Beretová, TaÈjana Medvecká, Eva Salzmannová, Vladimír Javorsk˘, Václav Postráneck˘ –, ale i umûlecká ‰éfka maìarského divadla Vígszínhás Enikö Eszenyi a ãlen Slovenského národního divadla Ján Koleník. de..., jsme zajásali, protoÏe rok 2014 pfiímo nabízel téma stoletého v˘roãí první svûtové války. Ale‰ Bfiezina v této souvislosti zmínil Ha‰ka a jeho ·vejka, mû zase zajímalo dílo Karla Krause Poslední chvíle lidstva, coÏ je sedm set autentick˘ch stránek kritiky a váleãné hrÛzy. Oba texty, pfiestoÏe se na válku dívají z rÛzn˘ch úhlÛ, se skvûle doplÀují a odkr˘vají celou její absurdnost a ‰ílenství. ho sponzora projektu o závaÏnosti tohoto poãinu. Oboje se zdafiilo. Díky Národnímu divadlu a díky nadaci Bohemian Heritage Fund. Organizaãnû to zní pomûrnû jednodu‰e... SoÀa âervená: Tak jednoduché to ale opravdu nebylo. Zb˘valo mimo jiné uÏ „jen“ pfiesvûdãit Národní divadlo, aby nበnápad pfiijalo za svÛj, a také pfiesvûdãit generální- Poté zaãala jeho spolupráce s fiadou v˘znamn˘ch divadel a festivalÛ. Patfií mezi nû Festival d’Automne v PafiíÏi, Das Berliner Ensemble, Schaubühne v Berlínû, Thalia Theater v Hamburku, Salzburger Festspiele, Brooklyn Academy of Music’s Next Wave Festival. Inscenoval Parsifala v Hamburku, Houstonu a Los Angeles, Kouzelnou flétnu, Madam Butter fly a Lohengrina v Metropolitní opefie v New Yorku. V praÏském Národním divadle uvedl s velk˘m ohlasem inscenace Janáãkov˘ch oper Osud (2002) a KáÈa Kabanová (2010) a âapko- TR 20/2014 Jste Ameriãan z Texasu, jak sám nûkdy zdÛrazÀujete. Kde hledáte inspiraci ke ztvárnûní tak specifick˘ch autorÛ, jak˘mi jsou Leo‰ Janáãek, Karel âapek – a teì Jaroslav Ha‰ek? Robert Wilson: ProhlíÏím si obrázky z té doby a potom na nû zapomenu. SnaÏím se respektovat dílo a dobu, ve které vznikalo, a nacházím si vlastní cestu, jak na nû pohlíÏet optikou dvacátého století. Nechci prezentovat historické dílo, ale dílo, které odráÏí souãasnost. vo drama Vûc Makropulos (2010). PraÏské publikum mohlo v rámci PraÏského divadelního festivalu nûmeckého jazyka (2008) vidût i jeho inscenaci Brechtovy a Weillovy Îebrácké opery nastudované s Das Berliner Ensemble. Robert Wilson je také uznávan˘m v˘tvarníkem. Vystavoval v prestiÏních galeriích Evropy, Ameriky a Japonska, napfiíklad v Centre Georges Pompidou Paris, Boston Museum of Fine Arts, Stedelijk Museum Amsterdam, London’s Clink Street Vaults, Guggenheim Museum New York a Bilbao a Seattle Art Museum. Text se v rukou Roberta Wilsona mûní v aktuální kabaret pln˘ scénick˘ch obrazÛ, hudby a pfiekvapivého humoru, v podobenství nejen o roce 1914, ale hlavnû o na‰em Ïivotû dnes, sto let po zaãátku hrozivé války, která ve skuteãnosti odstartovala dvacáté století. Zdá se, Ïe jste s reÏisérem Wilsonem v˘bornû spolupracující tandem... SoÀa âervená: Robert Wilson je jedineãn˘ reÏisér, architekt a ãarodûj svûtla. Odhadne ihned a pfiesnû své herce a pozvolna je zavede aÏ na vrchol jejich moÏností a osobností. Obdivuji jeho obrazotvornost, nesmlouvav˘ postoj k práci, jeho posedlost. Objevil pro mû nov˘ svût. KdyÏ jsem konãila svoji operní dráhu, pozval mû ke spolupráci a pak jsem v jeho produkcích objela opût cel˘ svût. Nauãil mû vidût a vnímat divadlo jinak, neÏ jak jsem ho nahlíÏela z operních prken. Nauãil mû nestát na jevi‰ti nohama, ale hlavou. Proto vydrÏím to, co vydrÏím. Je to jen vûc disciplíny a koncentrace. Tak jednoduché to je! âesk˘ humor je velmi svérázn˘. Stejnû tak i humor anglo-americk˘ má svÛj vlastní, nezamûniteln˘ charakter. Je vám nûãím blízk˘ ãesk˘ smysl pro humor? Robert Wilson: Bájeãn˘ na spolupráci s ãesk˘mi herci je jejich skvûl˘ smysl pro naãasování a komiku. Má snad na to vliv i va‰e letitá spolupráce se SoÀou âervenou? Robert Wilson: Ano, spolupracujeme uÏ léta, protoÏe si navzájem dobfie rozumíme. Nemusím jí dlouze vysvûtlovat, kter˘m smûrem se pÛjde, máme podobn˘ zpÛsob estetického cítûní. ROZHOVOR Kde je tedy stûÏejní místo celého díla 1914? SoÀa âervená: V absurdnu kaÏdé války a teroru! ZaÏila jste první republiku. Kde se ve vás bere ta nevídaná modernost a nadãasovost? SoÀa âervená: Doba se mûní, posouvá a pádí. Nechci, aby mnû podtrhla nohy, a tak se snaÏím drÏet krok. V Janáãkovû Osudu vám Robert Wilson svûfiil alegorickou roli Osudu, v 1914 ztvárÀujete roli âasu, opût pomûrnû tûÏk˘ úkol pro divadelní definici. Pro vás je to ale zfiejmû dal‰í v˘zva, jak perfektnû uchopit nepolapitelné… SoÀa âervená: ¤íkáte, Ïe není jednoduché ztvárnit ãas? âas je pfiece nejjasnûj‰í a nejspravedlivûj‰í záleÏitostí na svûtû. Doprovází nás cel˘m Ïivotem, vûrnû a pfiesnû. Nekritizuje nás, nedûlá nám Ïádné problémy, to jen my sami s ním ãasto nevycházíme. Znáte se s Robertem Wilsonem mnoho let. Byla jste to vy, kdo ho pfiivedl k zájmu o ãeskou kulturu a k dramatizaci ãesk˘ch autorÛ? SoÀa âervená: Nemyslím si, Ïe bych jen já byla tou pfiíãinou. UÏ pfiípravou inscenace Vûci Makropulos Foto Hana Smejkalová âím vás tak pfiitahují autofii 20. století? SoÀa âervená: Tím, jak málo jsme se od nich pouãili. A jestli by se to snad nedalo je‰tû napravit. Jak vy sama pfiípravy pfiedstavení na takto váÏné téma proÏíváte? Dot˘ká se vás osobnû? SoÀa âervená: Tfiesu se strachy, trémou, pochybami a ‰tûstím. A sv˘m chronick˘m tû‰ením se. A nevûfiím na na‰e ãeské „To se vyvrbí!“. Mimochodem, toto slovo neexistuje v Ïádné jiné fieãi, kterou znám. Nevyvrbí se totiÏ nic, není-li za tím tûÏká práce a naprostá oddanost. „Po premiéfie âapkovy Vûci Makropulos v roce 2010 jsme si v‰ichni touÏebnû pfiáli, aby se Robert Wilson zase nûkdy do Prahy vrátil.“ Sonû âervené a v‰em, kdo se podíleli na projektu 1914, se toto pfiání splnilo. se Robert Wilson nadchnul pro bratry âapky, Karla i Josefa. A právû tak byl hluboce zasaÏen i originalitou a krásou Janáãkovy hudby pfii práci na Osudu a na Kátû Kabanové. PokaÏdé, kdyÏ nav‰tíví Prahu, je nad‰en její historií a kulturou. Nechávají ãeská díla a ãe‰tí umûlci ve va‰i du‰i stopu? Robert Wilson: Ano, ovlivnili mÛj zpÛsob pohledu na architekturu, v˘tvarné umûní a design stejnû jako na literaturu. Sama se velmi aktivnû a nezamûnitelnû podílíte na vámi interpretovan˘ch dílech jiÏ od jejich vzniku. Nepfiem˘‰lela jste nûkdy nad tím, Ïe byste se ujala i jejich reÏie a pfiedstavila svÛj vnitfiní svût tímto zpÛsobem? SoÀa âervená: Na reÏii jsem opravdu nikdy nepom˘‰lela, nechám se ráda reÏisérem vést kamkoliv, tedy jestliÏe mu vûfiím. A svÛj vnitfiní svût? Ten na jevi‰ti nikdy nevydávám! Pfiem˘‰lím, co by tak asi na va‰i hereckou tvorbu, a vÛbec celou va‰i skvostnou kariéru fiekl vበotec… SoÀa âervená: MÛj otec? Nevím, asi to, co mnû fiekl, kdyÏ jsem se s ním naposledy radila a louãila, neÏ jsem emigrovala. Tehdy pronesl: „Slunéãko, já jsem si Ïil svÛj Ïivot a ty si ho teì Ïij taky a nenech si do nûj od nikoho mluvit. Ani ode mne.“ Nepodivoval by se tfieba nad dne‰ní formou divadelního vyjadfiování? SoÀa âervená: MoÏná ano. Divadlo totiÏ mÛÏe b˘t od slova dívat se, stejnû tak jako od slova divit se. ■ Pavel Sr‰eÀ, publicista Otakar Brousek st. Jaroslava Adamov Vladim r Brabec Jarom r Hanzl k R??ena Merunkov Marie V ?ov a dal? Nahr vka z˚roku 1968 v˚re?ii Franti?ka St le v na- 2CD 299 K? 2CD 299 K? 2CD 299 K? CD CD 149 K? www.radioservis-as.cz 2CD mp3
Podobné dokumenty
číst - ARCHIV - Vedneměsíčník
Tuhle jsem si sama pro sebe fiíkala, proã já
to vlastnû dûlám. A teì ty prostory, sehnat
50 milionÛ na dovybavení Baziliky - to jsou
prostû úkoly, do kter˘ch se pustí jenom
‰ílenec. Tak jsem si ale ...
schola gregoriana pragensis
provoz v kostele Nejsvûtûj‰ího Salvátora, kter˘ patfiil k nejv˘znamnûj‰ím
místÛm na pomyslné „hudební mapû“
barokní Prahy. Zelenka osobnû fiídil
roku 1709 v tomto kostele provedení
prvního sepolkra...
formát PDF - Lázně Luhačovice
jednu roli, a to je Azucena v Trubadúrovi,
kterou jsem dfiíve zpívala a nyní uÏ dlouho ne. Ale já jsem se vÏdycky cítila
a cítím víc koncertní pûvkyní, koncertní
pódia jsou mi bliωí. ProtoÏe tam je...
Katalog biotopù - biomonitoring.cz
a dal‰í druhy podjednotky A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky, na vlhãích místech a balvanit˘ch
substrátech ‰irokolisté byliny a kapradiny podjednotek A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy a A4.3
MENIN_kveten 2015
Pátek 29. kvûtna, 18.00. Vstupné 60 a 50 Kã. MládeÏi pfiístupn˘.
Paddington není jen tak obyãejn˘ medvídek. Pochází z Peru, nosí ãerven˘ klobouãek a víc
neÏ cokoliv jiného miluje marmeládové sendvi...
Katalog biotopù - biomonitoring.cz
terénní sníÏeniny, kde hladina podzemní vody
alespoÀ po ãást roku stagnuje tûsnû pfii povrchu
pÛdy. PÛdy jsou zpravidla ra‰elinné, ale na místech
regenerace po b˘valé tûÏbû ra‰eliny mohou b˘t
jen m...