stáhnout - Slovanský výbor ČR

UÏ 600 let ãeká Jan Hus na svou rehabilitaci
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)
MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR
Dnes v ãísle
VÁLKA V EVROPù
SE NESMÍ OPAKOVAT
- shromáždění vlasteneckých
organizací v Brně
(s. 2)
V·ESLOVANSKÁ VIZE
- zamyšlení 1. místopředsedy SV
ČR Mirko Svobody
(s. 3)
ROZKOL ODMÍTÁME
- prohlášení předsednictva SV ČR
(s. 4)
HUS JE STÁLE MORÁLNÍ
AUTORITOU
- i po 600 letech promlouvá... (s. 5)
OBECNÍ DÒM V PRAZE
- místo dějinných událostí
(s. 6)
SLOVENSKÉ
NÁRODNÍ POVSTÁNÍ
- proti fašistům a za Československo
(s. 7)
Polsko s nov˘m
prezidentem
WARSZAWA (SV) – Andrzej Duda,
tak zní jméno nového polského prezidenta, který v květnu překvapivě porazil
v prezidentských volbách Bronislava
Komorowského.
ROČNÍK XVIII
ČÍSLO 189, ČERVENEC 2015
CENA 10 Kč
Na Hradû zavlály husitské prapory
Na Pražském hradě zavlály počátkem
června dva husitské prapory. S odkazem
na masarykovské tradice tak rozhodl
prezident Zeman, kterého zaujalo, že se
tak na Hradě stalo už v roce 1925. Při té
příležitosti pronesl TGM jeho znamenitou větu, že Tábor je náš program. Událost měla diplomatickou dohru – vatikánský představitel opustil na protest
Prahu. Bude mít nějakou dohru letošní
událost? Kardinál Duka se při příležitosti vyvěšení praporů nechal na Hradě
zastupovat.
Buď jak buď, Hrad chválíme: důstojně si připomněl 600. výročí upálení Jana Husa.
Celostátní
shromáÏdûní
Předsednictvo Slovanského výboru
České republiky svolává na 4. července
2015 (sobotu) v 9.30 hod. Celostátní
shromáždění SV ČR.
Bude se konat v ul. Politických vězňů
9, Praha 1, zasedací sál č. 76 v 1. poschodí.
Na programu bude mj. schválení nových stanov a beseda se zahraničními
delegáty západních Slovanů.
EVA HOLEČKOVÁ,
tajemnice SV ČR
O Rusku XX. století
Ottovo nakladatelství vydalo knihu o Stalinovi
Duda představuje velký úspěch opoziční strany Právo a spravedlnost, která se
tak po dlouhých deseti letech znovu dostala na výsluní polské domácí politiky.
Vládní stranou však zůstává Občanská platforma, kterou ve vládě zastupuje
premiérka Ewa Kopaczová. Z této strany, jak známo, také pochází evropský
prezident Donald Tusk, její předchůdce,
ostře protirusky orientovaný pravicový
polský politik. Právě odchod Tuska do
Bruselu zřejmě způsobil volební neúspěch prezidenta Komorowského.
Pfied 70 lety
Na fiadû bylo
Japonsko
V Evropě utichly zbraně, na řadě byl
konec války na Dálném východě. Američtí vojáci horko těžko dobývali Okinavu a poté je čekaly další japonské ostrovy. Rudá armáda urychleně přesouvala
mnoho svých jednotek na výchozí pozice pro boj proti kwantungské armádě.
Jak slíbil Stalin Spojencům, dva či tři
měsíce po skončení války v Evropě bude se moci Rudá armáda angažovat i na
východním bojišti.
Na sovětském Dálném východě se
mezitím formovala dvě sovětská útočná
seskupení, která se nejpozději v červnu
či červenci 1945 pustí do japonských
agresorů okupujících Čínu.
Konec druhé světové války byl opravdu „na spadnutí“ i v Asii.
PRAHA (Slovanská vzájemnost) –
Ottovo nakladatelství obohatilo
v květnu české knihovny překladem
knihy ruského historika prof. Svjatoslava Rybase (překladatel Miloš Hodač). Sedmkrát už měla úspěch v Rusku, jednou v Číně, nyní v Praze, kde
dostala název „Stalin: Krev a sláva“.
V tomtéž nakladatelství vydali před
časem i profesorovu knihu o Andreji
Gromykovi, ministru zahraničí SSSR.
Požádali jsme autora o rozhovor
o smyslu obou knih.
Souhrnně možno obě knihy hodnotit
jako realistickou výpověď o Rusku XX.
století, řekl nám autor. Ostatně, když hovoříme o sovětské historii, zejména
o době, kdy v čele státu stál Stalin, musím předeslat jednu myšlenku ruského
historika Vasilije Ključevského: „Minulost je třeba znát ne proto, že k ní došlo,
ale proto, že zanechala své důsledky.“
Co se týče mého poselství českým
čtenářům, dodal historik, to je velmi
prosté: rusko-české vztahy začaly ne
dnes a ne včera. Ten, kdo v nich vidí jenom negativní stránky, okrádá se a zbavuje možnosti vyznat se v současné politice. Profesor připomněl jeden svůj
rozhovor s Anatolijem Gromykem, synem Andreje Gromyka, kterého se jednou zeptal, proč Rusko zvítězilo ve druhé světové válce, nikoliv však v první
světové. Velká vlastenecká válka byla
vítězství všeho našeho lidu. Proč však
tak neskončila první světová?
Dnes se lze shodnout na tom, že vítězství ve druhé válce bylo možné proto,
že v čele SSSR stál Stalin.
Jak vyplynulo z rozhovoru, je však vítězství ve druhé válce zatíženo věčně
připomínaným
sovětsko-německým
paktem o neútočení. Historik připomněl
polemiku, ke které došlo 10. května mezi prezidentem Putinem a kancléřkou
Merkelovou, která nazvala pakt za protiprávní.
Putin nesouhlasil a v tomto rozhovoru
podpořil ministra kultury C. Medinského, který nazval pakt kolosálním úspěchem stalinské diplomacie z hlediska
zájmů SSSR. Putin německé kancléřce
řekl, že pakt byl nezbytný v zájmu bezpečnosti SSSR, že měl svůj smysl, neboť
pochopil, že ho tehdejší západní mocnosti nechávají na holičkách tváří v tvář
Hitlerovi, a učinil všechno možné, aby
nedošlo k předčasné přímé konfrontaci.
Uvedl, že všechny země tehdejší Evropy
už měly s Hitlerem pakt o neútočení.
Snad pro tuto svou předvídavost má
dnes Stalin z historických osobností nejvyšší preference. I v Číně je jeho jméno
velmi populární.
Na otázku, jak si dnešní Rusko cení
vzpomínek na Velkou trojku, řekl Rybas, že pro historiky zůstává její odkaz
jako skvělá zkušenost zářným mementem pro vidění budoucnosti.
Ruský historik v této souvislosti
vzpomněl prezidenta Edvarda Beneše,
který za svého pobytu v USA počátkem
války vystoupil jako prostředník mezi
Rooseveltem a sovětským vedením.
Prakticky se díky jemu zformovaly vzta-
hy Velké trojky. Ale i dnes, dodal ruský
profesor, může Česko sehrát zvláštní roli ve vztahu s Ruskem.
Zeptali jsme se, jak kniha o Stalinovi
vzpomíná Chruščovovo vystoupení na
XX. sjezdu KSSS, které způsobilo Stalinovu diskreditaci. Ruský historik odpověděl, že lépe než Mao to neřekneš:
„Stalina bylo možné kritizovat, ne však
ho pomlouvat.“
Podle Maa 70 % jeho činů bylo správných a 30 % chybných. A je třeba připomenout měřítka toho, co udělal. Jak řekl
Churchill, Chruščov začal válku s mrtvým tygrem a prohrál ji.
Ostatně, dodává prof. Rybas, kritika
Stalina současníky ještě není kritikou
jménem Historie. ZDENĚK HOŘENÍ
Jan Hus tentokrát
televiznû
Svjatoslav Jurjevič Rybas (1946) se představil v Rusku jako jeden z klasiků
biografického žánru. Jeho princip – prezentace hrdinů ruských dějin na pozadí širokého historického pozadí, což pomáhá pochopit zákonitosti lidských osudů. Je
autor životopisu Petra Stolypina, Stalinův příběh v ruštině napsal společně s dcerou Jekatěrinou. Je předsedou rady ředitelů Ruského biografického institutu.
V květnu se díky filmovému režisérovi Jiřímu Svobodovi objevil na našich
televizních obrazovkách nový Jan Hus,
dokonce třídílný.
Jakkoliv se mohou názory veřejnosti
na jeho tvář a příběh lišit, je nesporné,
že jde o významnou kulturní událost
předznamenávající 600. výročí od jeho
hanebné vraždy katolickými fanatiky,
k níž došlo na břehu Bodamského jezera.
Každá generace má ostatně právo
zpodobnit si svého velkého mučedníka
a národního hrdinu. Tohoto práva se tentokráte ujala Česká televize, za což jí
patří velký dík, ať už recenze na toto dílo dopadnou jakkoliv.
Každopádně klobouk dolů před všemi
autory této filmové epopeje – před režisérem Jiřím Svobodou, scenáristkou
Evou Kantůrkovou a hlavním hercem
díla Matějem Hádkem.
2
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
189/2015
U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA
Válka v Evropû se nesmí opakovat!
Pětadvacátého dubna se uskutečnilo v metropoli Moravy vzpomínkové
shromáždění občanů z vlasteneckých
organizací naší země k 70. výročí
osvobození města Brna hrdinnou sovětskou Rudou armádou.
Ve výzvě se praví: Druhá světová válka skončila před 70 lety. Byla to nejkrutější válka, ve které přišlo o život 72 milionů lidí, z toho 47 milionů civilistů.
Mnoho milionů lidí přišlo o zdraví, domov, blízké. Národy Sovětského svazu
nesly největší břímě na porážce fašismu. Odhodláni bránit svoji zemi proti
cizím vetřelcům. Odhodlání porazit fašismus v celé Evropě nesmí být zapomenuto. V úctě ke všem padlým na
všech bojištích 2. světové války, v úctě
ke všem nevinným, kteří se odvážně
válce postavili a věnovali úsilí, aby se
již nikdy nic podobného nemohlo opakovat, vyzýváme: Spojme všechny síly
v boji za světový mír! Bojujme proti
všem, kteří opět oživují touhu po světovládě! Braňme, aby váleční štváči znovu zavlekli naše potomky do světového
konfliktu, ve kterém nebude vítězů!
Chraňme život na planetě Země! Patří
nám všem! Chceme mír!
Na brněnském vzpomínkovém shromáždění řekl Anatolij Šitov, místopředseda Společnosti Julia Fučíka v ČR, že
vzhledem k událostem na Ukrajině či
v Pobaltí, kde procitl běs fašismu, slýchává hlasy smutku od potomků veteránů Velké vlastenecké války, zda oběti jejich dědů a otců v boji s nacismem nebyly zbytečné.
Podíváme-li se na současnou geopolitickou situaci ve světě, tak je mnohem
horší, než byla v období před vypuknutím světové války, míní Šitov. Rusko je
v obklíčení většiny nepřátelských států,
včetně vojenských základen USA.
Všichni pokrokoví lidé by měli učinit
vše, aby oběti našich dědů a otců nebyly zbytečné! Osvobozenecká role Rudé
armády je zlatým písmem zapsána do
dějin lidstva!
Význačný politik Josef Skála ve
svém vystoupení zdůraznil, že hrdinství
rudoarmějců v nejstrašlivější válce lid-
Neu‰lo nám
■ Odsuzují omluvu
sudetsk˘m NûmcÛm
Vedení Městského výboru Českého
svazu bojovníků za svobodu (MěV
ČSBS) Brno ostře nesouhlasí s omluvou Zastupitelstva města Brna sudetským a brněnským Němcům za jejich
poválečný odsun z Československé republiky v podobě schválené „Deklarace
smíření o společné budoucnosti“, která
byla schválena dne 19. 5. 2015. Tato
zcela bezprecedentní deklarace byla navržena a prosazena brněnskou radniční
koalicí. Děkujeme těm členům zastupitelstva města Brna, kteří se této akci postavili a naopak kritizujeme a stydíme se
za ty členy vedení města, kteří tuto deklaraci schválili.
Stejně tak vedení Městského výboru
Českého svazu bojovníků za svobodu
Brno naprosto odmítá a kritizuje připravovaný „Pochod smíření“, organizovaný „Česko-rakouským fórem pro dialog“, který si měl dne 30. 5. 2015 připomenout údajný nehumánní a nelidský
poválečný odsun brněnských Němců
v květnu 1945. Členy i sympatizanty
ČSBS zejména pobuřuje, že nad touto
akcí převzal záštitu i brněnský primátor.
Nevidíme důvod se někdejším brněnským Němcům, kteří v minulosti způsobili tolik příkoří i utrpení českému
národu, se za cokoliv omlouvat. Za
MěV ČSBS Brno: předsedkyně Irena
Matyášková a Mgr. J an J andl, místopředseda.
Náš list ještě poukazuje na nestydatou servilitu jihomoravského lidoveckého zastupitele a bývalého krajského
radního Davida Macka. Ten navrhuje,
aby byl Sudetoněmecký landsmanšaft
pozván do Brna, kde by mohly příště
proběhnout jeho Sudetoněmecké dny.
Pan Macek se sám v Augsburgu zúčastnil posledních Sudetoněmeckých dnů.
Zřejmě si ale do pusy, co řekl, kloudně
nevidí. Dokazuje to i jeho příjmení,
(jel)
přečtené pozpátku.
■ Jan Kotûra – uãitel bydlení
Umělecká agentura FOIBOS BOOKS
oslavila počátkem června pětadvacáté
narozeniny v Trmalově vile v desátém
pražském obvodu, kde má své zázemí.
Jejím majitelem je ředitel Kotěrova
centra architektury doktor Oldřich Janota.
Jak jsme se dozvěděli z exkluzivní
publikace této agentury, tak Foibos znamená v překladu zářící a značí příjmení
řeckého boha Apollóna z posvátné hory
Olymp, syna Dia a bohyně Léty, boha
slunce a světla, harmonie a krásy,
ochránce života, básnického nadšení,
zpěvu a hudby.
Při příležitosti 25. narozenin Foibosu
byla v Trmalově vile zahájena výstava,
zasvěcená architektu Janu Kotěrovi, zakladateli moderní české architektury,
pod názvem Jan Kotěra – učitel bydlení.
Expozice je věnována jeho vilové, interiérové a nábytkové tvorbě. Návštěvník
se tady přesvědčí, že Kotěra byl také
velmi šikovným kreslířem a tvůrcem zahrad a jiných skvělých návrhů. Za svůj
ne příliš dlouhý život – dožil se jen 53
let – navrhl téměř 40 vil a rodinných domů, z nichž se dočkala výstavby více
než polovina.
Jak výstavní panely vypovídají, tak
Kotěra ve svém obdivuhodném díle vnáší do stavitelství vzletného ducha evropské moderny, kterou barví česky, až do
morku kostí věrný národnímu duchu. To
se odráží v Kotěrových interiérech především z raného období jeho díla, které
zrcadlí bohaté prvky lidového stavitelství. Svědectvím toho jsou například
Herbenova vila v Hostišově nebo Suchardova a Trmalova vila v Praze či
Fröhlichova vila v Černošicích.
JAN JELÍNEK
■ Jak jsem se dostal
do stfietu zájmÛ
Snad by bylo lepší napsat „do středu“.
Stalo se to v přeplněné tramvaji. Všechna místa byla obsazena, v uličce plno
a já se držím nahoře madla. Na stanici
přistoupila slečna s malým baťůžkem na
zádech. Pán, který stál vedle mě na pravé straně, slečnu poučil, že by měla ten
ruksak sundat. Hezká slečna jemného
vzezření pánovi poradila „ty idi do riti“.
Pán se rozpálil a v tom chumlu lidí se
sápal ji zpacifikovat ručně. Vtom jiný
pán po mé levici, asi gentleman, se snažil slečnu ochránit. A začal pěstní souboj u mé levice a pravice. A já byl uprostřed. Pěsti lítaly kolem mého nosu, pak
nad hlavou a za zády. Já uprostřed jsem
jenom uhýbal.
Vše se odehrávalo rychle mezi dvěma
stanicemi tramvaje. Na další stanici pán,
který se pokoušel krásku napadnout, vystoupil. Asi si vzal její doporučení, kam
má jít, k srdci a dal mu přednost před
pokračováním bitky...
(chý)
■ Omluva
hlavním organizátorÛm
V červnové SV v článku „Budeme
bojovat za sochu maršála Koněva“ jsme
opomněli zmínit, že hlavními pořadateli
vzpomínkového aktu u památníku sovětského vojevůdce v Dejvicích byly
ÚV ČSBS a Obvodní rada Česko-ruské
společnosti v Praze 6. Zmíněným obětavým organizátorům se za toto opomenutí omlouváme.
První stránku rubriky U nás doma rediguje Zdeněk Hoření,
druhou Jan Jelínek.
ských dějin vzkazuje dnešku postavit se
na odpor zlu, jaké zachvátilo Ukrajinu.
Skála položil řečnické memento: Kdo
by řekl, že ten samý Donbas, který
zpustošil Hitler a jeho fašistická chátra,
budou také masakrovat vládní síly Kyjeva, a ještě to nestoudně nazývat proti-
teroristickou operací, a přitom budou
tolerovat banderovskou sebranku, která
je veřejně pyšná na svůj nacistický rodokmen. Kdo by toto řekl, tak byste ho
poslali do blázince. Ale, žel, je to realita! Skála přitom sarkasticky dodal, že
ještě 70 let po válce se veřejně a zhova-
dile krákorá v českých médiích, že nedošlo k osvobození Československa Sovětskou armádou, ale k jeho dobytí,
okupaci. Hrozí nebezpečí nového fašismu. A to se ukazuje právě na Ukrajině
s podporou Evropské unie!
JAN JELÍNEK
Rudá armáda nesla nejvût‰í tíhu
boje proti fa‰ismu
Sovětská Rudá armáda, která osvobozovala největší část Československa, nesla největší tíhu boje proti fašismu ve druhé světové válce. Nepřál
bych si, abychom jednu tragédii opakovali tragédií ještě větší. Řekl to místopředseda Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR Vojtěch Filip na slavnostním shromáždění k 70. výročí
Dne vítězství a osvobození Československa, jež se konalo 6. května v pražském Ruském středisku vědy a kultury. Setkání uspořádaly Klub Rusko
a Společnost Ludvíka Svobody.
Filip považuje za směšné hlupáky ty,
kdo rozhodli neudělit vstupní víza ruským občanům, kteří se vydali na cestu
k nám ať již vlakem, autobusem či na
motorkách poklonit se památce svých
padlých otců a dědů ve 2. světové válce.
Pro místopředsedu Poslanecké sněmovny PČR je nepochopitelné, že takovíto
lidé jsou v odpovědných funkcích v české vládě a v české administrativě. První
tajemník Velvyslanectví Ruské federace
v ČR Andrej Kuzněcov vyjádřil hold veteránům války a ocenil, jak Češi těmto
hrdinům prokazují svou úctu. Vzkázal
těm, co chtějí přepsat historii, udělat hrdiny z poražených, co posluhovali fašismu, a ty skutečné hrdiny pohanět, že jim
to neprojde. Pravda zvítězí, jak stojí na
standartě prezidenta České republiky,
zdůraznil Kuzněcov. Z naší strany uděláme vše, aby v Rusku a také v České
republice nebyla poskvrněna památka
hrdinů války, připojil se vojenský letecký a námořní přidělenec Velvyslanectví
Ruské federace v ČR plukovník Oleg
Smirnov. Upřímnou vděčnost veteránům. Společně zvítězíme!
Na shromáždění byla přítomna i skupina ruských motorkářů – Nočních vlků
– kteří do metropole na Vltavě přijeli
z Mnichova. Už předtím byli na Slovensku, v Rakousku, projeli Polskem a Moravou.
Právě po cestě z Mnichova Noční vlci
vzdali hold padlým vojákům ve Vítějovicích na Prachaticku u Památníku pěti
armád, kde položili květiny. Právě zde
se v květnu 1945 setkali i vojáci a velitelé sté gardové střelecké divize Rudé
armády generála Makarenka a pěší americké divize generála Brauna. Neozbrojení Noční vlci, s nimiž se družili motorkáři z ČR, Slovenska, Polska, Makedonie, Rakouska, Německa, se poklonili památce padlých hrdinů také na Olšanských hřbitovech a na Vítkově. A komu vzdali provokující ozbrojení američtí dragouni hold při průjezdu ČR?
Předseda Klubu Rusko Zdeněk Zbytek v projevu zmínil hrůznou realitu:
půldruhého tisíce kilometrů od Prahy –
na Ukrajině – občané civilizované země,
v níž 70 let žili v míru, se začali vraždit
obdobným krutým způsobem, jaký vidíme na filmových záběrech ze 2. světové
války nebo jako vídáme ze strany fanatiků islámského radikálního hnutí. Jak jinak než ohavnou vraždou lze nazvat například upálení několika desítek občanů
v Oděse, které se dopustili zločinci
a stoupenci současného kyjevského režimu před rokem.
Jak jinak podle Zbytka nazvat upalování zajatých bojovníků, označovaných
jako separatisté, kteří jsou popravováni
uřezáváním hlav, jak se tím na řadě fotografií a videí holedbají ozbrojenci
různých soukromých prokyjevských
vojenských žoldnéřských praporů, placených některými ukrajinskými oligarchy. Jak jinak než barbarstvím lze nazvat tisíce zničených vesnic a měst na
východě Ukrajiny armádou této země.
Jak jinak než zločinem lze nazvat tisíce
mrtvých, desítky tisíc zraněných a již
více než milion občanů, kteří během několika měsíců přišli o všechno a jsou
běženci bez střechy nad hlavou.
JAN JELÍNEK
Polen‰tí ctí památku
sovûtského osvoboditele
Na prahu míru dopoledne 9. května
1945 byl v Polné na Jihlavsku těžce raněn kulometnou dávkou z německého
obrněného transportéru voják Rudé armády Valentin Indus z Moskvy. Poté
14. května zemřel v havlíčkobrodské nemocnici a je pochován na pohřebišti sovětských vojáků v Jihlavě. S bojovým
druhem Jurijem Obramovem v roli průzkumníků přijeli na motocyklech jako
první rudoarmějci do Polné. Na Indusovu počest zde pojmenovali po něm Polenští dřívější Jungmannovu ulici. Na
domě na osudové křižovatce na Palackého ulici, kde ho smrtelně zasáhla nepřátelská kulometná střela, též umístili pamětní desku s jeho jménem.
Po listopadu 1989, kdy naši zemi zachvátilo obrazoborecké běsnění, zůstala
tato deska neporušena a na svém čestném místě. A také zůstalo zachováno
i jméno ulici Valentina Induse, kterou
přispěchala 9. května 1945 do Polné
svoboda na pásech sovětských tanků.
Svědčí to o zdravém politickém rozumu
zdejšího zastupitelstva i občanů tohoto
malebného města Vysočiny.
JAN JELÍNEK
Unikátní snímek. Valentin Indus v „zajetí“ chlapÛ z Polné. Brzy poté byl Valentin smrtelnû postfielen Nûmci.
(Z archivu Jana Prchala – foto Antonín Erhart)
V‰ichni to vûdí
Náš komentář
Již dlouhá léta trvá vývoz americké
„demokracie“ do zemí, které mají bohatou surovinovou základnu strategických komodit. Pravda, někteří bývalí kamarádi USA a pozdější nepřátelé nebyli žádní svatoušci a tvrdě
udržovali na uzdě náboženské, kmenové a další hnutí, která se pokoušela
země destabilizovat.
Připomeňme jen věčně bojující Afghánistán, kde si není nikdo jist místem
a časem, kdy zaútočí sebevražedný atentátník. Když americká armáda vtrhla do
Iráku, vyplenila bohaté bagdádské mu-
zeum, uvrhla zemi do hrůzného chaosu,
bídy a dnes již nelítostné války. Sýrie se
nemínila podřídit diktátu USA – nastoupili jakoby povstalci, rozpoutali bratrovražednou náboženskou válku. Dnes se
semkli pod praporem IS, ničí památky
z dob dávno minulých, zabíjejí nevinné.
USA pomáhají z letadel ničit naleziště
ropy. Většina lidí ví, že dobyté území je
to, kde se zakope pěšák. Krvácí Libye
a lidé prchají odsud i odjinud.
Představitelé Evropské unie v rámci
hledání pomoci pro uprchlíky se tváří jako by nevěděli, kdopak to vlastně způsobil. Členským státům diktuje kvóty
pro přijetí a snad i při svém vzdělání ne-
chápou, proč se tolik států brání přijetí.
Všude vládne nezaměstnanost, jsou etnické problémy, peněz není nazbyt. Jak
se ukazuje, začíná i infiltrace bojovníků
IS mezi uprchlíky a běda zemi, která se
bude bránit militantnímu islámu, který
nemá nic společného s oním původním.
Opravdu! Nestojím o fanatické kukaččí
vejce, která nám sem chce poslat prostřednictvím EU Amerika. Nechť si tyto dary ponechá. Už jsme zažili Rozděl
a panuj při likvidaci Československa,
zažila to někdejší Jugoslávie a další, daří se proti sobě postavit další Slovany.
Že by nová strategie?
PAVEL NOVÁK
189/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
3
SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS
V‰eslovanská vize
Vize je vždy představou do budoucnosti. Vize má vždy různou tvářnost
a podobu. V dějinách naší lidské společnosti existovaly rozmanité vize. Některé skončily na smetišti dějin, mnohé byly zapomenuty. Tak tomu bylo
u četných vizí o světovládných říších,
které už od starověku až do naší přítomnosti byly vyhlašovány.
Pomíjivé sny o světovládě měly zpravidla krátké trvání. Stačí si připomenout
zrůdné blouznění o nacistické „tisícileté“ takzvané třetí říši, jejíž osnovatelé se
zapsali svými zločiny do historie lidstva. Uvést by bylo možno i jiné představy, jejichž autoři proklamovali vize
o ovládnutí přírody, rozmanité hypotézy
o osídlování planet, všelijaká prohlášení
o brzkém objevení léků na ty nejtěžší
choroby a další neduhy, jež stíhají od
nepaměti lidstvo.
Naskýtá se otázka, zda mnohdy nejde
jen o jistý nedostatek lidské pokory, ale
též o pocit překypělé lidské pýchy vyvěrající i z již dosažených zejména vědeckých bádání a objevů. Korigovat četné
představy je nezbytné. Jsme svědky
mnoha zpráv o nových zbraních a možnostech jejich využití, zatímco klíčové
problémy současných i budoucích generací na naší planetě jakoby ustupují do
pozadí.
Namátkou lze poukázat na panující
živoření v nouzi a nemocech, neřešení
závažných ideologických problémů,.
zvyšující se emigrace lidí prchajících
před válkou a bídou v naději, že najdou
jinde přijatelné podmínky pro další život. Četné charitativní organizace za
zhoršující se situace ve světě, jmenovitě
v zemích tzv. třetího světa zdaleka ne-
mohou znamenat nápravu, a to ani za
současné úlohy, která je svěřena Organizaci spojených národů.
Naše všeslovanská vize je v přítomné
době poměrně střízlivá. Spatřujeme ji
v neochvějném úsilí směřujícím k slovanské vzájemnosti. Slovanská vzájemnost znamená do budoucna uplatnění co
nejširší všestranné spolupráce bratrských svébytných slovanských národů.
Slovanské národy jsou historicky propojeny četnými pouty. Nejde jen o jazykové příbuzenství, ale též o kulturní, vědecké a další vazby, které u nás zaznamenáváme již v 10. století a zejména
v souvislosti s historickým Slovanským
sjezdem v Praze v roce 1848.
V uplynulé historii byly různé předpoklady pro slovanskou vzájemnost.
Klamné byly naděje těch, kdož
v 19. století vzhlíželi k tehdejšímu carskému Rusku. Vždyť carské „samoděržaví“ si v té době v zájmu svých velmocenských aspirací vykládalo i tzv. panslavismus. Tyto aspirace přinesly neporozumění i do rusko-polských vztahů,
přiživovaného i v současnosti nezodpovědnými činiteli, což poškozuje slovanské hnutí.
Na slovanskou vzájemnost jako všeslovanskou vizi bychom měli pohlížet
střízlivě a s vědomím všech obtíží, které
její naplňování provázejí. Letos si připomínáme 70. výročí vítězství spojenců za
druhé světové války a úlohu Rudé armády, která nesla hlavní tíhu při osvobozování Československa a Prahy. pro rozvoj
slovanské vzájemnosti se v této době
vytvářely mimořádně příznivé podmínky. Byly však využity jen částečně. Došlo k politické roztržce s tehdejší Jugo-
slávií, což dlouhodobě poznamenalo
vztahy s bratrskými jižními Slovany.
Rušivě poznamenala možnosti rozvíjení
slovanské vzájemnosti i situace roku
1968 u nás a vše, co s ní bylo spojeno.
Politicky složitým vývojem prošlo i Polsko.
V současné době jsme svědky občanské války na Ukrajině, oživování tamějších extremistických pravicových živlů
a protiruských nálad. To vše oslabuje
a komplikuje slovanské hnutí. Není divu, že aktuální se stala otázka: komu to
prospívá a kdo v dnešním imperiálním
tažení za světovládou má na tomto vývoji eminentní zájem. V této složité hře
podstrčily Spojené státy „černého Petra“ Evropské unii.
Vzdor problémům, obtížím a překážkám je do budoucna slovanská vzájemnost jako všeslovanská vize optimistickou variantou. Její prosazování nebude
zdaleka jednoduché. Jsme svědky pokusů o rozbíjení slovanského hnutí jakoby
zevnitř, poplatného zájmům, jež jsou
v rozporu s cíli slovanského společenství. Rozbíječské snahy nezaznamenáváme pouze u nás, ale i v některých dalších slovanských zemích, včetně Ruska.
O to je situace vážnější. Určitě vážnější,
než tomu bylo v době před Všeslovanským sjezdem v Praze v roce 1998.
Jak pokračovat dále? Jsme součástí
západních Slovanů – Češi, Slováci, Poláci a Lužičtí Srbové. Máme k sobě
všichni velice blízko. Máme řadu společných tradic a zájmů i historických
zkušeností. Všichni jsme také součástí
Evropské unie, což samo o sobě je důvodem k užší spolupráci našich národů
v rámci slovanské vzájemnosti. Je třeba orientovat se tímto směrem především, což neznamená ztrácet ze zřetele
další možnosti spolupráce s jižními
Slovany a přirozeně též východními
Slovany, majícími nyní své specifické
problémy dané zejména situací na
Ukrajině.
Nev‰ední osobnost
Už dlouhá řada let nás dělí od okamžiku, kdy na Slovensku v Košariskách
se 21. července 1880 jako syn evangelického pastora narodil Milan Rastislav
Štefánik. Život tohoto člověka je mimořádným příkladem i pro dnešní generace.
roda. Snad alespoň je zapotřebí zmínit
se o jeho jmenování rytířem Čestné legie, což svědčí o významu , který tehdy M. R. Štefánikovi přikládali i francouzští činitelé. Činorodost Štefánika
se projevila i při organizování československých legií. V roce 1918 byl ta-
Ode‰el Zbynûk Kiesewetter
Se smutkem jsme přijali zprávu, že
dne 14. června po těžké nemoci zemřel
náš vážený a milý přítel, člen Celostátní
rady
Slovanského
výboru
ČR
prof. JUDr. Zbyněk Kiesewetter,
DrSc. Byl vzácným, čestným a přímým
člověkem, československým vlastencem, aktivně působícím v organizacích
hájících národní zájmy. Ve společen-
ských vědách byl uznávaným odborníkem, který své hluboké vědomosti
ochotně věnoval nezištně službě vlasti.
Ve Slovanském výboru nám bude chybět jako přítel, na něhož bylo vždy spolehnutí, vědec, právní poradce, velký
a přitom skromný člověk.
Nezapomeneme –
předsednictvo SV ČR.
Proto učení o církvi věnoval Hus svůj
nejobšírnější a nejučenější spis. Hlavní
jeho myšlenkou je: Církev je obec vyvolených, tedy křesťanů ne podle jména,
ale skutečných. Z toho vyplývá, že jen
pravý křesťan je pravým knězem a papežem – autorita církevní je podřízena autoritě vnitřní, mravnosti a zbožnosti.
Hus tím zároveň prakticky čelil rozháranosti a nejistotě své doby, v níž papež,
ba dokonce několik papežů současně
zápolilo o nejvyšší církevní autoritu
s hierarchií a koncilem.“ (Cit. z Masarykovy abecedy, vyd. Melantrich, Praha
1990, uspořádal Jaroslav Dresler.)
(ms)
Není nějaký problém?
(Podle Alexandr a Mitnika, Oděsa)
Neu‰lo nám
■ Andrzej Duda, budoucí polský
prezident, složí přísahu 6. srpna. Naskýtá se otázka, co si polští občané od budoucího prezidenta slibují. Lidové noviny napsaly: „Spor mezi pravicí a levicí
je v Polsku přehlušen rozdělením na liberální a konzervativně katolickou část
národa.“ Konstatovaly také, že v Polsku
je spousta lidí s velmi nízkými příjmy,
část z nich pracuje na smlouvy o dílo
bez sociálního pojištění či na dobu určitou, hodně mladých odjelo za prací na
Západ.
(LN 10. 6. t. r.)
■ Lidská práva v Kanadě neplatila pro původní indiánské obyvatele.
Zajímavý článek otisklo Právo 5. června t. r. Docházelo ke kulturní genocidě,
odloučení asi 150 tisíc indiánských dětí
od rodin a násilně převychovávaných
v církevních školách. Podobných tzv.
škol působilo od 19. století do 70. let
minulého století po celé Kanadě kolem
sto třiceti. V roce 2006 vysoudili bývalí
žáci na vládě odškodné a došlo
i k omluvě premiéra Harpera za případy
„fyzického a sexuálního násilí“. Komise
pravdy a usmíření vznikla z rozhodnutí
soudu v roce 2006.
■ Nemáme u nás vhodného
adepta na export? Jistě by se našel
pro současnou ukrajinskou administrativu, vždyť už v době kyjevského „majdanu“ tam leckterý náš adept zavítal. Zatím tam už působí gruzínský exprezident Michail Saakašvili coby gubernátor v Oděse; v tzv. Radě reforem, která
je poradním sborem prezidenta Porošenka, je bývalý švédský premiér a ministr zahraničí Carl Bild, dále slovenský
expremiér Mikuláš Dzurinda, jeho ministr financí Ivan Mikloš, ale též bývalý
litevský premiér Andrius Kubilis. Ministrem hospodářství je na Ukrajině Litevec Ajvaras Abramavičus. Zatím tam
však nemají nikoho se šlechtickým původem. Co kdyby...
Nejen husitské prapory!
Letos si připomínáme významné výročí upálení kazatele, reformátora
a myslitele, ale také někdejšího rektora
pražské univerzity Jana Husa. V Kostnici byl 6. července 1415 usmrcen, ale
nikdy se nepodařilo potlačit životadárnost toho, co hlásal.
Připomeňme si názor našeho T. G.
Masaryka, který už v roce 1896 o Janu
Husovi napsal:
„Hus se postavil proti církevní a papežské autoritě, která tehdy, ačkoli již
padla, byla všemocná. Svoboda svědomí, svoboda náboženství, vedly přirozeně a důsledně k osvobození od příliš
vnější a mechanické církevní autority.
Slovanský výbor České republiky je
aktivním členem Mezinárodní slovanské
rady, mající své sídlo v hlavním městě
Ukrajiny, které předsedá N. F. Lavriněnko. Také v rámci této mezinárodní organizace bude nadále vystupovat s vědomím, že požadavek slovanské vzájemnosti je reálnou všeslovanskou vizí, jejíž
uskutečňování přispívá idejím sounáležitosti slovanských národů a také respektování základních principů mezinárodního práva v duchu Charty OSN.
MIRKO SVOBODA
I. místopředseda SV ČR
Je pozoruhodné, jak se prosadil ve
vědecké oblasti, ale také skutečnost, že
spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem
má svůj podíl a zásluhy na svobodě českého i slovenského národa po rozpadu
Rakouska-Uherska v roce 1918.
Štefánik vyšel z chudých poměrů, ale
vzdor všem překážkám úspěšně dokončil středoškolská studia, dále se vzdělával, na Českém vysokém učení technickém v Praze a na pražské univerzitě absolvoval studium astronomie. Jeho cílevědomost a vědecké zanícení jej přivedlo k působení na několika astronomických a meteorologických pracovištích
ve Francii. Zúčastnil se různých vědeckých výprav v Turkestánu, Alžíru, na
Tahiti a v Jižní Americe. V roce 1912
získal francouzské státní občanství
a vzdor zdravotním potížím, které ho
i v dalších letech postihovaly, účastnil
se bojů na arraské frontě. Prodělal letecký výcvik a sloužil u leteckých jednotek v Srbsku. Mimořádně významnou
bylo však navázání spolupráce s E. Benešem a T. G. Masarykem, včetně jejich
společného založení Národní československé rady, jejímž místopředsedou se
později také stal.
Nelze v krátkém článku vypsat vše
o tomto velkém synu slovenského ná-
ké jmenován generálem francouzské
armády a stal se také ministrem v prozatímní československé vládě ustavené
v Paříži.
Obratná diplomatická aktivita a organizační schopnosti T. G. Masaryka, E.
Beneše a M. R. Štefánika pomohly
v době první světové války zapůsobit
i na tehdejší dohodové mocnosti a spolu s dalšími faktory připravit zrod Československa. Tragické letecké neštěstí
u Bratislavy, kdy 4. 5. 1919 zahynul
i M. R. Štefánik, přerušilo politický
i vědecký rozlet tohoto člověka, o němž
v roce 1925 ve Světové revoluci T. G.
Masaryk mj. napsal:
„Štefánik byl politicky konzervativnější. Když jsem v říjnu 1918 vydal ve
Washingtonu prohlášení nezávislosti,
nesouhlasil tehdy s programem, jak
jsem jej stručně formuloval. Míval obavy, že bychom republiku důsledně demokratickou nedovedli úspěšně organizovat a vybudovat. Avšak po nějaké době uznal správnost mého kroku a svůj
protest odvolal.
Mne osobně měl Štefánik až dojemně
rád. Splácel jsem mu jeho oddanost oddaností a za jeho pomoc v našem odboji jsem mu byl vděčen. Zasluhuje vděčnost nás všech.“
-da
■ Rozumný hlas zazněl ve slovech
papeže Františka při nedávné návštěvě
bosenského Sarajeva, města, které utrpělo těžké ztráty v době války v letech
1992-1995. Podle papeže: „Také v dnešní době se sráží úsilí o mír se skutečností, že se ve světě odehrávají četné
ozbrojené konflikty. je to svým způsobem třetí světová válka vedená po kouskách a v kontextu globální komunikace
je zde cítit klima války.“ Papež František soudí, že: „Je to ovzduší, které vyvolávají ti, kteří si přejí střet mezi kulturami a civilizacemi, ti, kteří s válkami
spekulují, aby vydělali na prodeji zbraní.“ K upřímnému a velkému úsilí o mír
na Ukrajině vyzval papež František při
setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem při příležitosti jeho návštěvy ve Vatikánu.
■ Není nad zkušenost - platí to
i pro Němce. Podle průzkumu veřejného mínění: „Nejnižší ochotu jít do války
s Ruskem na základě spojeneckých závazků vůči spojeneckým Východoevropanům projevili Němci. Pomoci jich bylo ochotno jen 38 %, naopak proti bylo
58 % Němců (MF Dnes 11. 6. t. r.)
Stránku připravil a redigoval
Mirko Svoboda. Stránka je převážně
věnována problematice západních
slovanských národů.
4
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám
■ Generální tajemník OSN Pan
Ki-mun, který se zúčastnil akcí věnovaných Dni vítězství v Moskvě, prohlásil, že ruský prezident Vladimír Putin si
zasloužil lásku svého lidu, a zdůraznil
přitom, že statisíce lidí s hrdostí vítaly
svého lídra. „Po přehlídce jsem byl svědkem toho, že v ulicích zůstávaly statisíce
lidí. Nejdřív jsem si myslel, že demonstrují proti vaší vládě. Uviděl jsem ale, že
naopak vaši vládu zdraví. A bylo vidět,
že to dělají s hrdostí.“
■ Rusko již netrvá na dalším
odkládání platnosti dohody o přidružení Ukrajiny k EU. Do července odborníci připraví materiály o sporných
otázkách souvisejících s celními, technickými a fytosanitárními předpisy.
Uvedl to ministr hospodářského rozvoje
Ruska A. Uljukajev k výsledkům trojstranného setkání ministrů EU - Rusko
– Ukrajina.
■ Gazprom potvrdil, že v roce
2019 ukončí tranzit zemního plynu do západní Evropy přes Ukrajinu.
Může garantovat nasmlouvané objemy
plynu na novém předávacím uzlu pro
západní Evropu, který plánuje postavit
na turecko-řecké hranici, ale je na EU,
aby rozhodla, jak odsud bude surovinu
odebírat.¨
■ V. Putin požádal premiéra
Medveděva převzít kontrolu nad
ukrajinským dluhem tři miliardy dolarů
v eurobondech. Ten však dodal, že Ruské federaci není lhostejný jen státní
dluh, ale také osud obchodního dluhu –
který činí 25 miliard dolarů. Velká část
této sumy byla Ukrajině poskytnuta ruskými komerčními bankami, v nichž je
hlavním akcionářem ruský stát.
■ Projektu Nového Ruska se oficiálně zřekli zástupci Doněcké a Luhanské republiky „povstaleckých lidových
republik“ na východě Ukrajiny. Takzvané Nové Rusko (Novorossija) mělo být
samostatným politickým útvarem zahrnujícím ruskojazyčné regiony Ukrajiny
od Oděsy po Charkov. Oznámil to ruský
zpravodajský server Gazeta. Podle vůdce novoruského „parlamentu“ O. Carjova je rozhodnutí příspěvkem k plnění
minských mírových dohod.
■ Máme-li přežít, musí Rusko
zůstat naším partnerem. Evropa, jejíž
„elity“ jsou řízeny americkou cizí mocí,
vede celý kontinent do záhuby. Spojené
státy nám nenabízejí nic pozitivního.
Máme nakupovat jejich zbraně a podrobit se jejich diktátu (TTIP), posílat vojáky do jimi vedených válek a jimi vyprovokovaných konfliktů.
Ivan David
■ Setkání Slovanů, věnované
70. výročí Velkého vítězství se
konalo 21.–24. května v Moskvě. Zúčastnily se ho delegace mnoha zemí. Přítomno bylo 410 delegátů a hostů. Česká
delegace měla 25 členů z Českomoravského slovanského svazu (ČMSS). Vedl
ji generální ředitel ČMSS Petr Synek,
který předložil návrh Memoranda slovanského sjednocení, jež bylo přijato
(Viz také komentář Komu to slouží?)
■ Rusko je obviňováno ze zasahování do vnitřních věcí svého souseda,
což je nepřípustné, protože uvažovat lze
pouze o zasahování do vnitřních věcí
Ruska. Z demokratického cítění se vyznávají lidé, kteří kvalifikují jakýkoliv
jiný názor, než mají oni sami jako nebezpečný prvek podkopávající demokracii. Podporují dialog, kterého se však
jaksi z technických důvodů zúčastní
pouze jedna strana.
Jan Keller
■ Ukrajina zřídila přes 100 kilometrů protitankových příkopů na hranici s Ruskem v rámci realizace projektu Evropský val, prohlásil
premiér Jaceňuk, když předával ukrajinské pohraniční službě automobily a zařízení poskytnuté Evropskou unií.
189/2015
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
Jednou vûtou
Kdo stra‰í novou válkou?
■ V roce 2014 ruský vývoz do
zahraničí dosáhl téměř 500 miliard
Nemizí z každodenního slovníku
politiků a sdělovacích prostředků.
A čím dál více tou třetí světovou hrozí ve svých „varováních“ před nebezpečím z Východu.
„Myslím, že jen šílenec a pouze ve
snech si může představit, že by mohlo
Rusko náhle napadnout NATO. některé
státy si však přejí hrát roli frontových
zemí, aby mohly získat nějakou vojenskou, ekonomickou nebo finanční podporu a další pomoc,“ řekl prezident Putin v rozhovoru pro ruskou televizi. Obvinil USA že potřebují obraz nepřítele,
aby mohly podpořit své ambice na zachování vedoucího postavení ve světě.
„Írán prostě není dost hrozivý nebo dost
velký,“ konstatoval.
Ještěže alespoň na internetu můžeme
číst, že ne všichni politologové a komentátoři, ale hlavně prostí občané ztrácejí zdravý rozum.
„Na odkaze si můžete prostudovat
267 válečných konfliktů, které vyprovokovaly nebo se aktivně účastnily USA
za posledních 200 let. Seznam končí
v roce 2011 rozvrácením Sýrie, takže
není úplně aktuální,“ píše P. Kudláček.
...“Je to pořád dokola, vždy když se blíží termín přehodnocení sankcí vůči Rusku ze strany EU, situace v Donbasu se
zhorší, pokolikáté už? Je vidět, že současný stav někomu strašně vyhovuje, ale
Rusko to, vážení, není,“ konstatuje
S. Vařeka.
Zajímavý článek jsme našli na slovenských stránkách.
„Ako by to vyzeralo, ak by ruská
armáda bojovala proti Ukrajine...
Ak sa človek začíta do ukrajinských
hlásení o priebehu ATO (antiteroristic-
kej operácie na jihovýchode Ukrajiny –
pozn.), nestíha žasnúť. Odhodlaní
a chrabrí ukrajinskí vojaci hrdinsky ničia niekoľkonásobnú presilu nepriateľa,
ktorý je – ako inak – z Ruska. Rusi pomaly nemajú miesto, kam pochovávať
svojich vojakov. Nebudeme uvádzať
meno autora tohto materiálu, pretože sa
jedná o aktivneho dôstojníka v ruských
ozbrojených silách.
- Po prvé, dnes používame digitálne
rádiové spojenie s lokálnym šifrovaním. Zachytiť komunikáciu je možné,
ale rozlúštiť – nie. Šifra sa mení podľa
náhodného nepredvídateľného rozvrhu.
Môžete počuť len praskanie a charakteristický šum.
- Podruhé, v prípade, že by sa před
Ozbrojenými silami Ukrajiny objavila ruská, armáda, bude to ľahké zistiť.
Prvým príznakom bude zlyhanie
všetkých komunikačných prostriedkov, úplné vybitie akumulátorov a batérií v autách, tankoch a inej bojovej
technike a súčasne vybitie batérií
v mobilných telefonoch, na puškohľadoch, kolimátoroch a zameriavačoch,
vo vysielačkách. Potom dochádza
k skratom v akejkoľvek elektrotechnike. To je dôsledkom elektromagnetického impulzu. Všetky motory zhasínajú, nedajú sa žiadnym spôsobom naštartovať. Tak funguje systém o dosahu
až 20 km.
Druhý príznak – kompletné zlyhanie
všetkých systémov využívajúcich
LCD monitory, zlyhanie všetkých navádzacích zariadení systému protivzdušnej obrany. Tak pracuje komplex
„Altair“.
Tretí príznak – zlyhanie pri pokusoch o použitie akýchkoľvek druhov
navádzaných raketových zbraní – od
prenosných systémov protivzdušnej
obrany až po protitankové riadene raketové systémy. Pri pokuse o použitie sa
rakety samé likvidujú. Tento komplex
sa používa na podvozkoch viacúčelových ťahačov. Má dosah až 15 kilometrov.
Štvrtý príznak – je nemožné používať
bezpilotné a nízko letiace lietadlá.
Zlyhá im palubná elektronika. Existuje
aj komplex ‚Avtobaza‘, ktorý môže nechať núdzovo pristáť bezpilotné lietadlá.
Čo by sa dialo ďalej? Desiatky
(stovky, ak je to potrebné) najnovších
útočných vrtuľníkov, získajú kontrolu
nad všetkými cestami a začnú v tyle lov
na jednotlivé obrnené vozidlá, vlaky
a automobily. Železnice sú paralyzované, nefungujú výhybky, mosty sú vyhodené do povetria. V tyle zhasínajú svetlá – trafostanice sú vyradené z prevádzky. Civilné a vojenské štáby v tyle a jednotliví velitelia sa v rovnakom čase likvidujú prieskumnými a diverznými
skupinami.
Približne takto by sa viedli bojové
operácie v nutnom prípade súčasnou
ruskou armádou.“
Závěrem zpět k realitě – dejme slovo
řediteli ruského Centra pro geopolitická
studia L. Ivašovovi: „To, co se děje na
Ukrajině, je plánovaná operace, která
má finančně-geopolitický charakter...
Američani posilují vojenskou přítomnost a nutí evropské členy NATO ‚plácnout se přes kapsu‘ a rozmístit svá vojska na území Ukrajiny. Na základě toho
staví Evropu a Rusko proti sobě a dál
rozmísťují svoje vojenské základny.
Snaží se tím dostat z vlastní ekonomické krize.“
Komu to slouÏí?
Náš komentář
V současné době nepřátelé Slovanů
útočí proti přátelství a spolupráci slovanských národů a států podle staré
zásady „ROZDĚL A PANUJ“. Slované a jejich státy, tak jako mnohokrát
v dějinách brání zločinným snahám
o světovládu, od nájezdů z Asie, nacistickou agresi až po dnešní obdobné
snahy USA a jimi řízené vojenské organizace NATO, po rozbití Jugoslávie
podrobit si Rusko a ovládnout jeho
přírodní bohatství.
V roce 1998 se v Praze konal Všeslovanský sjezd, 150 let od historického prvního Všeslovanského sjezdu,
svolaného Františkem Palackým
v r. 1848. Tento soudobý slovanský
sjezd vytvořil slovanské organizace –
výbory v téměř každém slovanském
státě a koordinační orgán – Mezinárodní slovanskou radu. Jejím prvním před-
sedou byl zvolen svolavatel sjezdu
předseda Slovanského výboru České
republiky Břetislav Chvála. Současným předsedou této rady je od sjezdu
v Kyjevě v r. 2012 N. F. Lavriněnko.
V posledních letech ke škodě Slovanstva vytvořili někteří činitelé hnutí svoje samostatné odštěpenecké organizace
– v Rusku Vseslavjanskij sobor (předseda N. I. Kikešev), v ČR Českomoravský
slovanský svaz (původně předseda
Z. Opatřil, nyní S. Konkov), z kteréžto
organizace se po neshodách v jejím vedení nyní oddělila Slovanská unie (předseda V. Merunka).
Kikeševova organizace uspořádala
ve dnech 21.-24. 5. 2015 v Moskvě
setkání i s účastí osob z dalších slovanských zemí a části ruské pravoslavné církve, které označili jako 12. všeslovanský sobor (sněm). Na tomto
shromáždění zazněla i podivná prohlášení, kupř. že Ukrajina by měla být vy-
loučena z řad Slovanstva. Takové krajní postoje jsou pro myšlenku slovanské vzájemnosti, soudržnosti a podpory velmi škodlivé a nahrávají protislovanské, zejména protiruské propagandě o světovládu usilujících kruhů USA
a EU.
Slovanský výbor České republiky odsuzuje zločiny proti slovanským národům Jugoslávie a Ukrajiny. Odmítá pokusy nepřátel slovanské vzájemnosti,
usilujících o rozkládání dosud jednotného slovanského hnutí, založeného na
vzájemné úctě a podpoře navzájem si
blízkých slovanských národů, spolupracujících v duchu odkazu velkých osobností našich dějin – Palackého, Šafaříka,
Masaryka, Beneše, jakož i dalších vlastenců, kteří za tyto myšlenky položili
život.
PŘEDSEDNICTVO
SLOVANSKÉHO VÝBORU
ČESKÉ REPUBLIKY
Dva pfie‰lapy
Tak by se daly nazvat obě květnové
události, které rozhodně nepřispěly
dobrému jménu Ruska u nás.
Dva týdny po skončení hokejového
světového šampionátu v Praze a Ostravě našlo vedení Ruské hokejové federace viníky skandálu, který svým úprkem do šaten po prohraném finále
s Kanadou ještě před předáním poháru
pro mistry světa, ztropili hráči sborné.
V rozhovoru pro Sovětskij sport to
oznámil člen rady Ruské hokejové federace A. Rotenberg. „Celý incident
nebyl naplánovaný a cílem nebylo urazit kanadský tým. V první řadě nesou
vinu hlavní trenér a generální manažer,
kteří se měli na ledě nacházet do konce
hymen obou týmů. Jenže oni odešli do
šatny jako první. To je nepřijatelné,“
pustil se do obou blízký přítel prezidenta Putina. „Musíme se s celou situací vyrovnat a jsem přesvědčený, že se
to už nikdy nebude opakovat,“ slíbil
závěrem.
Rusy zkritizoval i Jaromír Jágr, který
se na hodinku utrhl z mistrovství světa
a jako pravoslavný křesťan přijel na Olšany se pomodlit s Nočními vlky. Ani
jedna televize, ani jedno médium to neuvedlo. K trapasu uvedl: „I když je porážka bolestivá, na ledě prostě musíš na
hymnu vítězů zůstat. Rusové to neunesli. Ale trošičku se to rozdělilo na dvě
party. Hráči jako Ovečkin, Malkin a další chtěli zůstat a to ukázalo, jací jsoui
nejenom hráči, ale i lidé.“ K odchodu je
ale po opakovaných výzvách donutil kapitán sborné Kovalčuk. Ten ale svou vinu odmítl a shodil ji na pořadatele, kteří
otevřeli dvířka v mantinelu. „Otevřela
se vrátka vedoucí do prostoru, kde se
dávají rozhovory novinářům. Pochopili
jsme to jako signál, že naše účast na ledě je u konce a zbytek ceremoniálu patří mistrům. Proto jsme se vydali za zástupci tisku,“ hájil se útočník Petrohradu.
Jednání ruské reprezentace odsoudil
už dřív i šéf Mezinárodní hokejové federace R. Fasel. Ten chce počkat na stanovisko Ruské hokejové federace a následně vynese příslušný ortel. „To, co
udělal ruský tým, je absolutně nepřijatelné. Na ledě se při hře může stát cokoliv, ale nedostatek respektu k soupeři nebudeme akceptovat.“¨
Tím druhým, nepochopitelným počinem bylo, když televize Rossija v rámci dokumentárního filmu o „odtajněných stránkách“ dějin Varšavské smlouvy (která podle snímku byla obranným
spojenectvím bránící sovětské spojence
před agresivní Severoatlantickou aliancí), v tomto duchu obhajovala i sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968. Zřejmě autoři „zapomněli“, že
v Praze v roce 2006 uznal prezident Putin morální odpovědnost Ruska za vpád
vojsk.
A tak za všechny komentáře ocitujeme slova našeho prezidenta Miloše Zemana, který po připomenutí, že tehdejší politické vedení Československa
mělo důvěru drtivé většiny společnosti, konstatoval: „Žádný jiný komentář, než že je to novinářská lež, se
k tomu říci nedá.“
(kd)
dolarů, přičemž již přes polovinu z tohoto objemu – 51,5 % - připadlo na tzv.
nesurovinovou produkci. Ministerstvo
hospodářského rozvoje RF připravilo
k záměru „cestovní mapu“, podle které
se do roku 2018 očekává, že objem ruského nesurovinového vývozu stoupne
na 340 miliard dolarů.
■ Bulharští zemědělci, kteří byli
poškozeni ruským potravinovým embargem, mohou od EU získat kompenzace až do výše 396 000 euro, když původní požadavek činil 1,4 milionu euro.
■ Ukrajinský trh s auty proti loňsku klesl o 80 procent, když například
Škoda v roce 2012 prodala na Ukrajině
přes 14 tisíc aut a letos zatím 700.
■ Úředníci Čínské lidové republiky a jejich rodiny jsou vysíláni
na exkurze do věznic, ve kterých si mohou popovídat se svými kolegy, odsouzenými za rozkrádání a úplatky, když
prý vidí odsouzené hluboce litující své
jednání, má to na ně prý obrovský účinek.
■ Hlavním poraženým v současném souboji USA s Ruskem se zdá být
Německo, zatímco vývoz z Německa do
Ruska v loňském roce klesl o 18 procent, obchod USA s Ruskem vzrostl
o šest procent.
■ Uralský závod civilního letectva (UZGA) a americká společnost Bell Helicopter podepsaly dohodu
o licenční montáži nejnovější modifikace lehkého jednomotorového vrtulníku
Bell 407GXP.
■ Ruská vláda chystá nový televizní kanál pro děti a mládež, který má za cíl vychovat z mladé generace
správné ruské patrioty a čelit tak „podvratné činnosti“ Západu, uvedlo Rádio
Svobodná Evropa.
■ Rubl posílil od 29. ledna do 29.
května vůči dolaru o 28,7 %, vůči euru
o 33,5 %, a Centrální banka Ruska
(CBR) aktivně vstoupila na trhy, když
začala nakupovat ruble a zlevněnou měnu s cílem doplnění svých zlatých a devizových rezerv.
■ Ukrajina požaduje ve stížnosti u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) od Ruska 1 milion
dolarů denně za jeho přelety nad Krymem a dalším krokem bude podání žádosti o vyloučení Ruska, což má mít za
následek zákaz letů nad územím členských států.
■ Státní svátek Den Ruska
22. června se slaví pracovním volnem
už od r. 1992, ale podle průzkumu státní agentury VCIOM tři čtvrtiny Rusů
netuší, co slaví a pouze 8 % dotázaných
uvedlo, že jde o výročí přijetí Deklarace
nezávislosti Ruska, další 4 % správně
tipla Prohlášení státní svrchovanosti.
■ Ukrajině hrozí, že zůstane bez
elektřiny a teplé vody, protože v elektrárnách je nyní ve skladech jen asi
800 000 tun uhlí a aby přežila zimu, potřebuje 3,5 milionu tun.
■ V případě, že se objeví těžká
americká vojenská technika
v zemích východní Evropy a v Pobaltí,
bude to považováno za velmi agresivní
krok Pentagonu a NATO z dob studené
války minulého století a Rusko na to odpoví odpovídajícím způsobem, prohlásil
armádní generál J. Jakubov na informaci deníku New York Times o plánech
Washingtonu, k niž představitel NATO
oznámil v RIA Novosti, že tato iniciativa USA se netýká NATO a poprosil
směřovat všechny otázky na toto téma
vládě USA.
■ V. Putin se během své pra-
covní cesty do Itálie setkal s premiérem M. Renzim, s papežem Františkem a navštívil Světovou univerzální
výstavu EXPO 2015 v Miláně, když za
15 let navštívil Itálii už desetkrát (častěji byl pouze v Německu).
189/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
5
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
Hus je stále morální autoritou
Vzpomínáme-li dnes 600. výročí upálení
mistra Jana Husa, je to i proto, že není přesně známo datum narození tohoto velkého
reformátora katolické církve.
Husovi rodiče byli „stavu obecného“. Do
prachatické partikulární školy (podle tradice) chodil z Husince kolem skály, kterou
zdejší nazývají Husovou – snad podle „profilu Husa“. Zde prý odpočíval a četl po ces-
Betlémská kaple podle staré rytiny
tě domů. Ve městě je dodnes Husův dům,
kde údajně bydlel za dob studií a snad i Jan
Žižka. (Z Prachatic vzešla řada významných osobností této i pozdější doby.)
Matka si přála, aby se syn stal knězem.
A on se na tuto dráhu připravoval. V r. 1391,
kdy byla v Praze založena Betlémská kaple,
byl již bakalářem. Pro věřící byla přitažlivá
proto, že se zde smělo kázat česky. O tři roky později se Jan stává mistrem svobodných
umění, v roce 1401 děkanem artistické fakulty, jak se tenkrát nazývala fakulta svobodných umění. Tehdy byl i vysvěcen na
kněze.
Kazatelem v Betlémské kapli byl od
r. 1402 a tehdy se stává i rektorem univerzity pražské. Církvi vadí vysoká návštěvnost
i obsah kázání. Přicházejí první žaloby na
kazatele a zároveň žádají, aby učení Wiklifovo bylo považováno za kacířské. Také se
rozhořel boj o univerzitní hlasy, kdy na Husův popud Dekretem kutnohorským (1409)
král Václav IV. ustanovil, aby národ český
měl tři hlasy místo jednoho. Německá část
univerzity se s tím nesmířila a mnozí z Prahy odešli. Podruhé byl Hus zvolen rektorem.
Spory o papežské schizma (byl papež
avignonský a papež římský) rozdělují již tak
dost svými skutky zprofanovanou církev.
Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka nechává shořet na hranici Wiklifovy
knihy i zákaz šířit myšlenky tohoto reformátora na univerzitě. Také kritika kněžstva
byla zapovězena. Statečný Hus neuposlechl
a dál kázal o potřebě církve se vrátit k učení Kristovu.
Následoval zákaz kázat v Betlémské kapli, pak kletba na Husa rozšířena na celou
Prahu (interdikt – zákaz konání bohoslužeb
určitým osobám nebo na stanoveném území). Aby Hus nebránil věřícím účastnit se
bohoslužeb a církevních obřadů, odešel
z Prahy na venkov. Pro studentské bouře i lidové, podruhé uprchl arcibiskup z Prahy.
Hus měl velkou podporu krále i královny.
Tehdejší doba
Abychom pochopili souvislosti, je třeba
znát historické období. Od r. 1384 je král
Václav IV. trvale v konfliktu s církví a arcibiskupem. Zbaven tak podpory církve stává
se v r. 1394 cílem spiknutí panstva v čele
s Rožmberky a za podpory bratra Zikmunda a Jošta. Zajat a uvězněn – později propuštěn na slib většího podílu panstva na vládě. V r. 1400 byl král zbaven říšského trůnu
a znovu vězněn.
Společnost je nadále zmítána mocenskými zápasy, bezohledným bojem o majetek
a zisk. Na jedné straně nezřízený blahobyt
a požitkářství, kořistnictví a rozmařilost, na
té druhé úpadek řemesel, vykořisťování, bída a bezpráví dotýkající se i drobné šlechty.
Vzrůstá počet nespokojených. Bohatství
a mravní úpadek církve se stávají terčem
kritiky a bouří.
Pro ilustraci: Z vizitačního protokolu
pražského arcijáhenství se dozvídáme, že
byl předvolán farář, aby vysvětlil, zda přijímal nevěstky z Davle a vodil je veřejně
k sobě. Také zdali s nimi veřejně obcoval.
Farář prý ženštiny tyto vodil tajně a opatrně... Matěj z Janova píše kolem r. 1390, že
kněží mají prostředek k zisku, přímo či nepřímo pod záminkou služby boží.. V r. 1412
vydal papež Jan XXIII. bulu o odpustcích,
jejichž zakoupením se hříšník očisťuje.
Spory o Husovo rodiště
O tom, kde se Hus narodil, se vedly dlouhé vědecké i laické spory, zvláště pak za
Dfievoryt husineckého malífie Josefa Krejsy podle rytiny z XVII. století
kem 1480, kde čteme: „...věrný a svatý člověk mistr Jan byl jest rodem z městečka řečeného Husinec, člověk z chudých rodičů
chudý a z prostých prostý ... matka jeho vedoucí pacholíka do školy, nesoucí pecen
chleba mistru školnímu, než jest do města
Prachatic došla, sedmkrát jest na té cestě
poklekla, modlejíc se k Pánu Bohu za svého
syna“,
Nejstarší písemné svědectví o Husově
domku se zachovalo z let 1616-1617, ale
první spolehlivá zpráva pochází z roku
1663, kdy dne 14. srpna psal krumlovský
arciděkan Řehoř z Klebblatu dopis pražskému arcibiskupovi Arnoštu, hraběti Harrachovi. V něm uvedl i tato důležitá slova:
„Na písemné vyzvání Vaší knížecí Eminence dostavil jsem se brzy do Husince... Podle výpovědi všech obyvatel měl se zde narodit Hus, také ukazují jeho rodný domek,
v němž odřezávají třísky proti bolení zubů.
první republiky. Na základě různých zmínek a pramenů byla potvrzena domněnka,
že za Husovo rodiště je možné považovat
Husinec u Prachatic (vzdálený asi pět km).
Založení Husince je spojováno se založením hradu Hus na toku řeky Blanice. Už
v r. 1359 se připomíná husinecký kostel jakožto filiální k sousednímu ve Vlachově
Březí. Stopy však vedou do 13. století, jak
o tom svědčí staré sejpy po rýžování zlata
z Blanice.
Mistr Jan Hus a Zikmund
Kvůli církevním trestům Hus má být zatčen a Betlémská kaple zbořena, ale nikdo
z papeženců se tento ničemný skutek neodvážil vykonat. V listopadu 1412 odchází
Miniatura z roku 1463 zaslaná z Ukrajiny
A co Zikmund Lucemburský? Poláci odmítli, aby převzal dědictví Ludvíka, vedl
Detil ·alounova pomníku na Staromûstském námûstí
další spory a nákladný život a nemilosrdně
likvidoval své odpůrce – král neapolský
zemřel v žaláři, tchyně Alžběta Bosenská
byla zardoušena, atd. S bratrem Václavem
uzavřel smlouvu o vzájemném dědění v případě úmrtí jednoho z nich. Sobecký Zikmund toho vzápětí využil a když Václav přišel o římskou korunu, žádal Zikmund po
bratrovi za pomoc proti Ruprechtovi Falckému odstup Slezska, Lužice i správy Čech.
O dva roky později se Zikmund dopustil
nové proradnosti – pod záminkou, že chce
bratra dovézt do Říma k císařské korunovaci, ho zajal a uvěznil ve Vídni. Po smrti
Ruprechta se Zikmund vyšvihl na římský
trůn a přiměl papeže Jana XXIII. ke svolání
16. kostnického koncilu, jehož úkolem bylo
odstranění vícepapežství a vykořenění kacířství především v Čechách. Z krátkého
přehledu je patrná povaha Zikmunda. Církevní zmatky trápily světskou i církevní
moc. Proto ta snaha.
O tom, že obětoval Husa, se vyhnul případnému konfliktu se sněmem a nechtěl riskovat jeho rozbití. Obětovat českého kacíře
i svou prapodivnou čest mu nedělalo problém. Nebyl totiž zájem na tom, aby se
z Kostnice vrátil Hus do Čech. Dokládal to
i Petr z Mladoňovic i další, kteří byli Husovi blízko. Jako pontský Pilát si Zikmund
umyl ruce tím, že předal Husa světské moci
– bavorskému vévodovi Ludvíkovi.
Dne‰ní Kozí Hrádek
mítavý postoj k oslavám i účast na nich. Nic
platno.
V Husinci se stavěly slavobrány i řečniště, zastupitelé nabádali občany k pohostinství příchozích, jichž mělo být velké množství, osvětlili okna a ozdobili domy. Poprvé
vzplály na okolních kopcích hranice a tyto
slavnostní ohně k uctění památky mistra Jana Husa se tradičně zapalují dodnes.
Pražské oslavy se konaly na Betlémském
náměstí 4. září 1869 za velkého množství lidí. Účastníci husineckých oslav byli ubytováni v okolních městech i stanech. Na příjezd 60 tisíc účastníků bylo vyčleněno 50
četníků, v okolních posádkách byla vojenská pohotovost.
Nevědělo se, zda se oslav zúčastní pozvaný Garibaldi a Victor Hugo. Také se šeptalo, že má tajně z vyhnanství přijet J. V. Frič.
Proti řečništi byla tribuna pro polské, jihoslovanské, ruské, bulharské a jiné zahraniční hosty. Řečnit však směli jen Češi. Hosté
skoro ze všech evropských států a Ameriky
pobývali ve stanech okolo Husince.
Hlavními řečníky husineckých oslav (4.8. září byli K. Sladkovský a F. L. Rieger.
Na rodném domě byl odhalen Husův reliéf,
jehož autorem je B. Schnirch.
Termín tradic se později přesunul na výročí upálení mistra Jana Husa. Při příležitosti 500. výročí byl na Staroměstském náměstí odhalen monumentální Husův pomník Ladislava Šalouna. Nedávno byl představen veřejnosti po náročné rekonstrukci.
Mnohé obce a města zdobí sochy a reliéfy
zpodobňující Husa. Postavu statečného kazatele a reformátora najdeme v kancionálech a dalších knihách. Nic na tom nezměnilo masivní úsilí nahradit snad, podle církve, dosud „kacíře“, a na mnoha mostech instalovali Jana Nepomuckého.
Závěr
Přes protireformační snahu katolické
církve vymýtit z hlav lidí „kacíře“ Husa
a nahradit ho Janem Nepomuckým se to za
600 let nepovedlo. Přijde-li řeč na Husa,
klér buď hraje mrtvého brouka, nebo zazní
nic neříkající fráze.
Před návštěvou papeže Jana Pavla II. byly šířeny fámy, že pronese zásadní stanovisko. Už před tím na konferenci zaznělo, že
Hus byl významný myslitel důležitý pro
Pozoruhodné je, že se záznamy z koncilu
„údajně“ ztratily a přes veškerá ujišťování se
stále vatikánské archivy neotevírají...
Samotný Husův rodný domek mnohokrát
změnil svůj účel i majitele, vyhořel a byl
přestavován. V minulých dnech byl po náročné rekonstrukci zpřístupněn veřejnosti.
Především čeští vlastenci, spisovatelé
a umělci, kteří kdy domek navštívili, lkali
nad jeho neutěšeným stavem. Také katolická církev usilovala o koupi objektu, aby ho
nechala zbořit a na jeho místě postavit sirotčinec.
Na podporu tohoto tvrzení bylo sneseno
množství zpráv, z nichž uvedu alespoň jednu velmi závažnou. Pochází od Štěpána
z Pálče, který se ve svém spisu z roku 1414
„Antihus“ dovolává svědectví notáře Michala a uvádí jej jako Husova krajana. Oním
mužem byl Michal Mikulášův z Prachatic,
veřejný notář a osobní Husův přítel.
Další zprávu přinesl první Husův životopis kněze Jiříka Heremity z doby před ro-
V říjnu nastupuje Hus, zrazovaný přáteli,
cestu do Kostnice na 16. koncil s pověstným
glejtem krále Zikmunda. Po předvolání ke
kardinálům je věrolomně zatčen a uvězněn.
Nepomáhají přímluvy moravských i českých pánů. Církevní koncil se vyhlašuje za
nejvyšší autoritu a musí být poslušen i papež (byli dva). Ten „kostnický“ raději uprchl, ale byl dopaden.
Vedle této celkem známé zprávy se zachovaly i některé jiné doklady o Husově
kultu v samotném městečku Husinci.
Dnem 25. června 1675 datovaný spis lažišťského faráře Petra Jakuba Žďárského –
dopis vimperskému hejtmanovi Janu Lambertovi Breveriovi o náboženských poměrech v Husinci. Stěžoval si, že se všichni
Husinečtí nedostavili k velikonoční zpovědi, že uctívají Jana HUSA a že se přidržují
kalvínské víry. Stížnost nepřinesla žádnou
nápravu, protože ještě 31. března 1692 lažišťský farář Benedikt Schmuttermajer ve
svém dopisu na Vimperk uváděl, že Husinečtí jsou husity, že se tam prodávají husitské
a kalvínské knihy a roznášejí se po okolí.
Na toto velké obvinění odpověděla husinecká městská rada hejtmanovi vimperského
panství toto: „...dvojíctihodný a vysoce učený pan farář nás za husity pokládá ,,, skrze
podobojí víry knihy, nechť on dvojictihodnej a vysoce učenej pan farář dobrý a spravedlivý katolíky a křesťany do toho a takového bludu nepotahuje, poněvadž nic takového od nás dokázati nemůže.“
Dobová pohlednice – datum narození
1369
mistr Jan Hus k přátelům na Kozí Hrádek.
I sem mu píší přátelé z Prahy, ujišťují oddaností, opatrují kapli. Jeho cesta pokračuje
přes Sezimovo Ústí a na hrad Krakovec
u Rakovníka (L. Lefl z Lažan). V přírodě
kázal věrným – odtud jsou památeční Husovy lípy.
V r. 1410 byl za krále římského zvolen
Zikmund uherský – bratr Václava IV. Hus
byl obeslán kardinálem Odonem z Colonny
před soud papežův do Kostnice. V listě papeži vyznává Hus svou víru a prosí, aby byl
zbaven povinnosti se osobně hájit. Ve vyhnanství z Prahy dokončil mistr Jan Hus svá
stěžejní díla.
První oslavy
V Husinci proběhly první oslavy již
v r. 1868. V předvečer výročí (údajného narození) domácí i vzdálení hosté vytvořili
slavný průvod od radničního domu k rodnému domu mistra Jana Husa. O rok později
došlo k velkým veřejným oslavám 500. výročí domnělého narození Husa. Dnes se
uvádí rok 1371. Přípravy probíhaly v Praze
a Husinci. V čele pražského výboru Karla
Sabinu vystřídal dr. Karel Sladkovský.
V Husinci předsedu sboru dr. Josefa Kudrnu z Netolic vystřídal vimperský dr. Josef
Wiesner.
Takto si pfiedstavoval Husa prachatick˘
insidní (naivní) umûlec Josef Chwala.
(Vystavoval na EXPO Montreal)
Tyto události a přípravy vyděsily katolickou církev. Jinak pokrokový českobudějovický biskup J. V. Jirsík poslal na fary od-
Detail Husova pomníku v Tábofie –
autor F. Bílek
Čechy. Jaká to novina – vždyť on se mj. také podílel na úpravách jazyka. A zase nic
o bezpráví na Husovi, žádná omluva.A politování nad krutou smrtí – nebyl jediný, kdo
ve vykonstruovaných církevních procesech
skončil na hranici. Někteří bratři z Tovaryšstva Ježíšova byli zanícení a horliví, stejně
jako inkvizice.
V intencích polského papeže setrvává
i vysoký český klérus. Církev svatá je přece
neomylná, to jen my, obyčejní smrtelníci to
jaksi nechápeme.
(Z různých pramenů sestavil – pn)
Stránku připravil a redigoval
Pavel Novák.
6
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám
■ Kaple Betlémská
Nejvýznamnější pražskou svatyní byla od r. 1391 Betlémská kaple. Působil
zde především mistr Jan Hus a po jeho
upálení další reformátoři – kazatelé. Byla to stavba jednoduchá, neokázalá jako
jiné kostely, s nápisy traktátů mistra Jana Husa i s jeho zvětšeným podpisem.
Síťová klenba ze
16. století však
příliš zatěžovala
obvodové
zdi
a musela být později snesena.
V 17. a 18. století byla v držení
Jednoty bratrské,
pražské univerzity a jezuitů. Po
zrušení jejich řádu byla kaple uzavřena. Za Josefa II. byla definitivně zrušena (1786) a dán souhlas ke zboření. Vzniklo tak místo pro
kůlny na stavební materiál, zbořena jižní
zeď. Na jejím místě byl postaven tříposchoďový empírový dům. Pro husitství
ztráta tohoto symbolu byla velmi těžká.
Na návrh prof. Zdeňka Nejedlého bylo přijato vládní usnesení k obnovení
Betlémské kaple. Podle návrhů J. Fragnera a B. Hacara byla stavba dokončena
a otevřena 6. 7. 1954.
■ MJH v Tábofie
Reprezentační výstava o životě a díle
a významu Jana Husa v evropském
a světovém kontextu byla zahájena
v rámci muzejní noci a potrvá do 31. 10.
Husitské muzeum získalo cenné zápůjčky od dalších muzeí, galerií a dalších institucí. Jsou tu i doklady o Husově životní dráze, působení na univerzitě, sporu s církví, cestě do Kostnice, jeho zdejší vystoupení a potupná smrt. Výstava
také připomíná Husův význam pro českou a evropskou reformaci i jeho místo
v historické paměti moderního českého
národa. Muzeum připravilo řadu přednášek a doprovodných programů, zaměřených na všechny generace.
■ A co „kulturní“ PlzeÀ?
Plzeň, letos se prezentuje jako hlavní
město evropské kultury. Marně v seznamu hlavních akcí hledáte zmínku, co
zde připravili za program k významnému výročí Jana Husa či husitství. Že by
se magistrát a kulturní instituce vyčerpaly oslavami osvobození? Právě v západních Čechách se střetávali husité
s křižáky jako důsledek věrolomnosti
církve a katolické šlechty. Nebo snad
zasáhla katolická lobby?
■ Solná Zlatá stezka
Tento název měly původně tři cesty
v 16. století, překračující hvozdy Šumavy a Českého lesa. Nejstarší je ta pasovská – už od r. 1010. Nešlo však o zlato,
ale o alpskou sůl, která se k nám z Německa dopravovala. Oběma směry pak
proudilo obchodní zboží, ale také myšlenky, kulturní statky. Bohužel, často tudy táhla i vojska.
Vrcholné období rozkvětu zaznamenala Zlatá stezka ve 13.-16. století. Hlavní
spojnicí byl Pasov a Prachatice. Následné války a silná konkurence způsobily
zánik těchto kdysi prosperujících obchodních cest. Nositeli obchodu byli sedláci přepravující na houževnatých koních
zboží přes hory. Těmto lidem se říkalo
s o u m a ř i. V těchto nejistých dobách se
spojovali do karavan s ozbrojeným doprovodem a čelili tak různým lapkům.
Připomeňme, že z tohoto obchodu těžil
i Husinec nedaleko cílových Prachatic.
Aby karavany nezbloudily při špatném
počasí a večer, ve 22 hodin se tradičně
vyzvání na prachatickém kostele. V samotném městě byla solnice (obdobně jako jinde), kde se přivezený náklad skladoval a také v rozlehlých sklepích. Koncem června se uskutečňují v Prachaticích
Slavnosti solné Zlaté stezky.
Letos to byl již XXV. ročník. Hlavní
atrakcí se stává historický průvod a ceremonie, příjezd soumarů a předávání
soli. Nechybí dobové tance i vystoupení
populárních hudebních skupin, pořady
pro děti. V bloku partnerských měst vystoupí účinkující ze Zvolena, Rogačeva,
Ignalina, Terra del Sole, Imprunety.
Slavnosti končí ohňostrojem.
Stránku připravil a rediguje Pavel Novák.
189/2015
K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A
Místo dûjinn˘ch událostí
Obecní dÛm v Praze
Samostatné orgány Prahy byly od
r. 1882 již zcela české, vystupovaly jako
polooficiální reprezentace českého národa. Ve vyhrocené opozici proti rakouskému a německému vlivu se obracely k západoevropským vzorům a usilovaly vytvořit z Prahy moderní velkoměsto.
Městské špičky sdružené v Měšťanské
besedě potřebovaly pro svou aktivní činnost důstojné reprezentační prostory.
Proto správní výbor poslal 26. října 1901
pražské městské radě pamětní spis a žádal, aby společně postavily důstojnou reprezentační budovu. Výběr místa nebyl
nahodilý. Prašná brána kdysi souvisela
s někdejším Královským dvorem, kde
bydleli čeští panovníci v průběhu 15.
století. Tady začínaly korunovační průvody k průčelí Hradu a v Chrámu sv. Víta došly svého cíle – ke korunovaci nebo
pohřbu. /Později byla Královská cesta
posunuta k dnešnímu Karlínu.)
Poloha pozemku měla ještě jeden záměr. V době vrcholících bouří národnostních i jazykových byla pražská ulice
Na příkopě korzem pražských Němců
a jejich kasino – nejdůležitější společenské centrum – se tak ocitlo tváří v tvář
centru českému. V lednu 1905 byla vypsána veřejná soutěž, ale vítěz z ní nevyšel. Vypracováním konečného návrhu
byli pověřeni osvědčení architekti Antonín Balšánek a Osvald Polívka. Jako autoři výzdoby vnitřních prostor byli vybíráni přední čeští umělci. Stavba byla zahájena 21. srpna 1905.
Proti stavbě protestovaly německé
spolky, výčepníci, Sbor pro zřízení Národního divadla (chtěl na tomto místě
druhé divadlo a reprezentační prostory).
Srdcem Obecního domu (někdy Reprezentačního domu) je Smetanova síň pro
1300 diváků. Významu odpovídá výzdoba a korpus varhan s medailonem B.
Smetany. Výzdoba primátorského salonku byla svěřena Alfonsu Muchovi.
Od svého veřejného otevření 16. 11.
1911 sloužil jako reprezentační objekt
českého národa a jeho hlavního města.
Smetanova síň byla dějištěm významné
události – tady byla 6. 1. 1918 poslanci
českých zemí vyhlášena Tříkrálová deklarace, žádající vytvoření samostatného československého státu. Tady byla
vyhlášena samostatnost Československa
a přijetí prvních republikových zákonů
28. října 1918. Proběhla zde i klíčová
jednání po listopadu 1989. Poslední
koncert se konal 30. 6. 1994. Následná
rekonstrukce trvala 1034 dní a 30, dubna 1997 se Obecní dům zaskvěl v nové
kráse.
(pn)
Symbolismus v ãesk˘ch zemích 1880–1914
Zdenûk Ko‰ler
Čas od času nám televize přináší třešničku na dortu. Vůbec nevadí, že jde o kolikátou reprízu Zlatých úhořů, lyrického dramatu, který na motivy Oty Pavla skvěle natočil
ve hvězdném obsazení Karel Kachyňa.
Je to už 42 let, co Otto Popper (19301973), jak zní jeho občanské jméno, není
mezi námi. Zajímal se především o sport.
Na začátku války byla možnost emigrovat
do Kanady, maminka koupila lodní lístek,
ale tatínek nechtěl opustit českou zemi. Domníval se, že toto hrůzné období rodina přečká v Buštěhradu. I tady je dostihla nacistická zvůle. Starší bratři Jiří a Hugo i otec
byli deportováni do koncentračního tábora.
V měsících největšího nasazení do bojů
proti banderovcům na celém území republiky se jich zúčastnilo 15 350 mužů: 3057 vojáků a důstojníků, 5623 příslušníků Bezpečnosti a 3630 bývalých partyzánů.
Rozdrcení band si vyžádalo životy 39 příslušníků armády a Bezpečnosti. Ztráty banderovců byly mnohem vyšší. O tom, kolik
osad banderovci úplně nebo částečně vypálili a kolik civilistů zabili v Polsku, SSSR či
Československu, statistiky mlčí.
To jsme si přečetli v knize Bohuše
Chňoupka Banderovci, kterou nákladem
dědiců a za podpory České nadace 2000 vydala Futura. Knihu, která svědecky odhaluje ukrajinské neofašisty, mohli mít čeští čtenáři už přes 20 let v knihovnách, kdyby ji
nenechali obrazoborci nakladatelství Mladé
Oblíbená hereãka
Franti‰ek Bílek: ÚÏas
Pražská výstava připravená Národní galerií, se opírá o početnou kolekci vlastních
zdrojů a dalších subjektů. Součástí je i expozice literárních děl ilustrovaných předními umělci tohoto období. Výstavu obohacují doprovodné programy a další akce. Výstava končí 27. září 2015. PAVEL NOVÁK
V˘znamn˘ dirigent Zdenûk Ko‰ler
V těchto dnech vzpomínáme 20. výročí
úmrtí Zdeňka Košlera (25. 3. 19281.7.1995)), dirigenta a šéfa opery Národního divadla v Praze. narodil se v rodině hudebníka. Jeho otec byl violistou orchestru
Národního divadla a rovněž jeho bratr se
věnoval hudbě.
Studoval na reálném gymnáziu, kde
v r. 1947 maturoval. V letech 1938-1943 se
Televizní stálice
Ota žil s matkou, která nebyla židovského
původu, dál v Buštěhradě. Po válce se domů
vrátil zbytek rodiny.
Ota Pavel se později věnoval činnosti
sportovního redaktora v Čs. rozhlase, působil v časopisu Stadion a Čs. voják. Často
služebně cestoval a své zážitky začal literárně zpracovávat (Dukla mezi mrakodrapy,
Pohádka o Raškovi), ale i nezapomenutelné
prózy (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby) a mnohé další. V roce 1964
O. Pavla postihla duševní choroba, ze které
se léčil. Zemřel na srdeční infarkt.
V r. 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum Oty Pavla.
(pn)
âesk˘ nebo slovensk˘ spisovatel?
Tajemné dálky
V Anežském klášteře v Praze probíhá
unikátní výstava výtvarných prací z období
symbolismu – směru, který se u nás poprvé
dostal do širšího uměleckého proudu. Název výstavy byl převzat z básnické sbírky
Otokara Březiny. Vystavená tvorba je ohraničena dobou otevření Národního divadla
a počátkem první světové války.
Za skvělé považuji vytvoření vstupního
prostoru, kde na panelech je návštěvník informován, co významného se v jednotlivých letech důležitého událo. Tady také začíná hledání našich umělců spřízněných duší u svých protějšků. Ať již v Paříži, Londýně, Berlíně, Vídně aj. Na tyto kontakty pak
snadno navazovali naši další expresionisté,
kubisté či surrealisté.
Expozice prezentuje známá a uznávaná
jména: A. Mucha, M. Švabinský, F. Bílek,
J. Váchal, B. Kubišta, J. Zrzavý. Vedle těchto je tu plejáda umělců méně vystavovaných a v zahraničí méně známých: M. Pirner, B. Knüpfer, A. Bröms, J. Panuška, J.
Mandl, T. F. Šimon nebo A. Boháč. Snahou
tehdejších umělců bylo propojit umění se
životem, vnímat krásu i bolest, snít. Společnost však mnohé z nich nepochopila,
a tak se někteří stáhli do ústraní a volili
dobrovolné osamění.
OBECNÍ DÒM PRAHA
soukromě učil hudební teorii a skladbě
u O. Jeremiáše, později u J. Řídkého. V letech 1946-1948 studoval dirigování u Pavla
Dědečka a v letech 1948-1952 na oddělení
dirigování Hudební akademie múzických
umění u M. Doležila, K. Ančerla a R. Brocka.
V této době působil jako korepetitor opery ND v Praze a od r. 1951 již dirigoval
operní představení. Po získání 1. ceny v Mezinárodní soutěži dirigentů v Besançonu působil v r. 1956 jako šéf opery v Olomouci,
později v Ostravě. V roce 1963 mu byla
udělena 1. cena v dirigentské soutěži D. Mitropoulose v New Yorku a poté se stal asistentem L. Bernsteina v Newyorské filharmonii.
Po těchto úspěšných začátcích byl často
zván po celém světě, aby dirigoval operní
představení ve významných divadlech. Vedle Evropy působil velmi často v USA a Japonsku. Od 1. 1. 1980 do 31. 5. 1985 byl šéfem opery ND v Praze.
Zdeněk Košler věnoval celý svůj život
propagaci české a světové operní a vážné
hudby. Dirigoval nejen významné orchestry,
ale rovněž se pro budoucnost zachovaly jeho hudební nahrávky na gramofonových
deskách v rozhlase a televizi.
(jk)
V mnoha filmech pro pamětníky se na
plátně objevuje výrazná osobnost Antonie
Nedošínská (1885-1950), vlastním jménem
A. Valečková. Když se v Praze učila švadlenou (v mnoha filmech můžeme obdivovat
její původní profesi), hrála ochotnické divadlo a u K. Želenského soukromě studovala
herectví.
I přes nepochopení rodičů putovala po
štacích s kočovnými společnostmi. později
se stala členkou Švandova divadla (19191928) a poté až do r. 1940 byla členkou Národního divadla. Často hostovala v dalších
divadlech a ztvárnila mnoho krásných charakterních rolí.
Největší slávu a popularitu jí přinesl film
– od roku 1916 to byl němý. Kdo se může
pochlubit 38 filmy, v nichž hrála? Už tenkrát to byla bodrá paní z lidu, citlivá a dobrosrdečná maminka. Její neokázalý herecký
fronty rozmetat. . Poutavý příběh novodobého neofašismu tak přichází k českým čtenářům opožděně, ale možná právě včas. Je
nejen vyzrálým literárním dílem s průkaznou fakticitou, kterou autor dlouhá léta vyhledával v archivech, jak u nás, tak v Polsku
a SSSR.
Futura, žel, neuvedla, že jde o překlad
z autorovy slovenštiny.
Na otázku, kterou jsme čtenářům položili v titulku, dodejme popravdě, že Chňoupek, byť syn českých rodičů, se natolik ztotožnil se slovenštinou, že všech třináct
svých knih napsal ve slovenském jazyce.
Chňoupek zemřel 28. května 2004 v Praze a je pochován po boku svých blízkých
v Újezdu na okrese Třebíč. V srpnu si připomeneme jeho devadesáté narozeniny. (zh)
Antonie
Nedo‰ínská
projev, oproti jiným herečkám velice civilní.
Společně s hereckým partnerem Theodorem
Pištěkem (vzpomínali jsme minule), vytvářeli skutečně nezapomenutelné manželské
kreace. Stali se tak u nás prvním slavným
hereckým „párem“. Na kontě má asi stovku
filmů, na divadle zlé i nesnášenlivé ženy,
dramaticky a psychologicky komplikované.
V r. 1946 obdržela čestný titul Průkopnice
čs. filmu. A to znáte? „Já jsem žena v jádře
dobrotivá, ale partaje mě zkazily...“ (pn)
V˘razná osobnost Dana Medfiická
Když Dana Medřická (1920-1983) poprvé usedla v divadle, zrodil se její sen – stát
se herečkou. Ale, jako i jinde, zasáhl přísný
tatínek a místo na konzervatoř šla na dívčí
gymnázium. Poté nedokončila studium na
konzervatoři a v r. 1940 nastoupila do angažmá v Brně na doporučení Jaroslava Kvapila.
Následovala Plzeň, před koncem války
Praha – Lidové divadlo Uránie. Po osvobození Divadlo 5. května, vzápětí hraje na Vinohradech.
Velký úspěch jí přinesla role Slávky
Hlubinové ve Šrámkově Měsíci nad řekou,
jak na jevištích, tak i následně ve stejnojmenném Krškově filmu z r. 1953. Následovala Městská divadla pražská (1954-
1959), poté Národní divadlo do r. 1983.
Dominovala V tramvaji do stanice Touha,
Matce Kuráži a především jako Erži Orgánová v Kočičí hře. Tato nejúspěšnější hra
v historii ND dosáhla nebývalých 403 repríz.
Dana Medřická preferovala především
divadlo a „své“ diváky. Objevila se v televizním seriálu Taková normální rodinka,
Nemocnice na kraji města, F. L. Věk. Hereckým koncertem však zůstává Romeo
a Julie v TV komorním dramatu spolu
s Karlem Högrem.
V r. 1979 zemřel její manžel – herec a ředitel ND Václav Vydra. Na následky srdečního infarktu zemřela D. Medřická 21. 1.
1983.
(el)
189/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
7
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
SNP – proti fa‰istÛm a za âeskoslovensko
Za první republiky především klerikálové vyvíjeli úsilí o vznik samostatného
slovenského státu. proto jeden z hlasatelů
této myšlenky – kněz a politik Andrej
Hlinka přetváří svou stranu na Slovenskou lidovou stranu, v r. 1938 vzniká
Hlinkova garda (HG), uniformovaná polovojenská organizace, zaměřující se na
perzekuci českých občanů, později na
krutou likvidaci antifašistů a deportace
Židů.
Nacionalistické ambice této části Slováků se naplnily s podporou Hitlera odtržením
v r. 1939. Prezidentem Slovenského státu se
stal další kněz Jozef Tiso. Proti rozpoutanému teroru se začalo vytvářet partyzánské
hnutí. Vyděšený Tiso povolal na své území
nacistická vojska, aby „udělala pořádek“.
Odpovědí na tento hanebný krok bylo oznámení o zahájení Slovenského národního povstání 29. srpna 1944, kdy ze Svobodného
vysílače z Banské Bystrice, které oznámil
velitel vojenského ústředí Ján Golián. (Tato
vzpoura měla původně začít v momentě,
kdy se přiblíží Rudá armáda.)
Povstalci tak zařadili Slovensko po bok protihitlerovské
koalice. Účastnili se i zahraniční bojovníci.
Bohužel, zklamaly dvě východoslovenské divize gen.
A. Malára, které se nepřipojiZvolensk˘ obrnûn˘ vlak urãen˘ pro SNP
ly. Posilou však byl náš paradesantní sbor. Obrana Banské
Bystrice se dařila, ale obklíčení se zužovalo.
Nezbylo než se po dvou měsících stáhnout
do Donovalů. Všichni včetně velitelů J. Goliána a Rudolfa Viesta se začali stahovat do
Nízkých Tater. V té době zahynul i významný politik a novinář Jan Šverma. Partyzáni
se později připojili k sovětské armádě nebo
ke Svobodovcům.
Za „osvobození“ děkoval na náměstí
v Banské Bystrici klerofašistický prezident
německým vrahům a dekoroval je vyznamePamátník obûtem fa‰istické zvÛle a fiádûní Hlinkov˘ch gard v Kováãové (SR)
náními. Po válce, vědom si své viny uprchl
do zahraničí, kde se skrýval v kapucínském
klášteře. Byl však poznán, internován Američany a vydán do ČSR, kde byl za své zločiny souzen a odsouzen a v r. 1947 popraven. Také on, stejně jako někteří katoličtí
kněží se za války zpronevěřili svému poslání. Udivující je však zaslepenost některých
věřících, kteří dosud volají po Tisově svatořečení a klášter, kde se skrýval, se mezitím
stal poutním místem bigotních Slováků.
Bez možnosti lidového hlasování si po listopadu 1989 ambiciózní politici naplnili
své ego – Václav Klaus a Vladimír Mečiar
se stali premiéry rozděleného Československa na ČR a SR.
Slovenské národní povstání ukázalo svou
sílu, když vojensky vázalo osm fašistických
divizí, bojovalo proti klerofašistickému režimu a za společné Československo přineslo mnoho obětí.
(pn)
Kvûtnové stfiípky
Jsou dny, jež jak sny uletí nám.
Na takové, byť umocněny v týdny – zapomínám.
Jsou však i takové, jejichž data rok co rok křičí:
Jsme tu my!
P a m a t u j, pamatuj, že poslouchání
cizího rozhlasu je přísně zakázáno
a trestá se i smrtí, hlásala červená cedulka
na každém rádiu. „Nic nevíš, večer spíš,
když se tě bude někdo ptát,“ – zněl příslušný příkaz pro danou situaci...
To opentlené rádio bylo od rána nějaké jiné. Pořád hrálo, chvíli pochody, hned zas
tak jakoby vážně, a něco tam chybělo...
TICHO..., z kterého se občas ozve poruchové zachrčení, vystřídané náhle naléhavým hlasem volajícím na pomoc rozhlasu,
kde nacisté vraždí české lidi... VÝSTŘELY...
Soused, najednou v uniformě, ale pěkně
světlezelené, vytahuje s tou mojí věčně
ustrašenou babičkou ze staré nepoužívané
studny zamaštěný hadr s revolverem . (Ten
musel na přání maminky z domu, když se
jim narodil malý Péťa.)
Všechno to vypadalo onoho prvního dne
květnového povstání tak jasné, Němci pod
zámkem. Vlajkaři, co se k nim „dali“, zalígrováni s nimi (většinou s příslušnou nakládačkou). Američany prý už viděli u Berouna. „Vlasovci se votočili a bojujou s námi,
proti Germánům.“ Takže konečně je snad
i dost zbraní.
My, kluci, jsme sledovali hlavně odvody
dvou německých rodin z naší ulice, které
„rasově očistily židovské vily“. Dlouho
jsem nemohl pochopit, jak mohli mít nadutý esesák a obávaná udavačka obyčejné české jméno. Jednou si pan šturmbanfýrer
umanul vyzkoušet mé třeťácké znalosti
němčiny. Úplně vyjevený, nevypravil jsem
ze sebe snad jediné kloudné slovo. A celé
dvě další noci nespal, že si pro mě „přijedou“... Stejně stará Dagmara nám pila krev.
S čokoládou či pomeranči z jejich árijského
fasuňku si stoupla na roh a provokovala nás,
opodál slintající. Malej Mirek se mezi nás
zase furt cpal.
Jednou někoho napadlo, že se ho zbavíme přes nalezené pukavce. Odnesl je domů,
ale jeden mu v kapse opravdu puknul...
Smrděl celý týden... On i celý nově vysvěcený barák. Ale Frau Bodenberg spustila
povyk o urážce Velkoněmecké říše a za to
mohlo následovat jen exemplární potrestání.
Obdrželi jsme tímto první poučení o kolektivní vině za uspokojeného přihlížení a libého poslechu žalobkyně i její dcery.
Když je všechny odváděli do místní školy, docela jsme to vyjevené Dagmaře přáli.
Mirečka mi bylo, přiznám se, trochu líto,
zvlášť když před školou na ně začali hrozit
a křičet. Možná, že tam i nějaký štulec padl. Dost jich prý cestou schytala Frau
Mastná.
Já ale nezapomenu na výrok své mírumilovné babičky, když se dozvěděla, že jí vyzbrojený soused pan Větrovec padl. Brečely
tenkrát nad kočárkem jejich dovádějícího
Péti, dítěte z hadích vocásků, jak mu říkaly.
„Měla ta mrcha štěstí, že ji vodvedli,“ pronesla tenkrát od duše...
Pro pořádek musím ještě uvést třetí německou rodinu v ulici. Byli to starousedlíci
a syn jim padl u Stalingradu. I starého pána
s důstojnou manželkou odvedli. Za nimi šel
pan Moucha, ajznboňák a všechny důrazně
upozorňoval. „Ty nechte, to sou slušný lidi!“
... Sám už při tom nevěděl dva měsíce nic
o synovi totálně nasazeném v rajchu.
Ale další dny se ještě pořádně zatáhlo.
Přesně řečeno, od Benešova táhla na západ
Schörnerova armáda, která se nemazala
s nikým, kdo by je chtěl zdržovat. Vlasovci
zmizeli tamtéž a Lahovice, Pankrác a další
místa, kde černí smrtihlavové naposled vítězně masakrovali, byly důvěrně blízko. Na
mistráky jsme tam přece jezdili na kolech.
A Péťův táta nezůstal jediný. Pekařský
učedník Tonda byl šestnáctiletý sirotek a já
ho měl upřímně klukovsky rád. Nadějnou
mušku klubu BC Smíchov trénoval sám
mistr Heřmánek. Z pekárny zmizel až na
barikádu v Podolí . K lazaretu SS. Dnes je
tam porodnice, kdysi vedle skákal ze skály
Horymír se Šemíkem. Tam v poslední den
války padl. V tomhle svém posledním mači
si špatně kryl hlavu. Druhý z naší ulice..
A byli ještě dva. Pana Salabu jsem moc
neznal. Dělal zednického přidavače a bydleli v dřevěné zateplené kůlně na zahrádce
nejchudšího domku na konci ulice. Dobře
jsem zato znal jejich Stáňu a Věru. Se vždy
trochu ustrašenými sourozenci jsem si hrával při čekání na opravu starých škrpálů
z dílny jejich pana domácího. Mladý pár,
o němž se ani nevědělo, jsou-li sezdáni,
bydlil teprve dva měsíce v dalším zděném
domku jedné z honosnějších zahrad. Říkalo se, že mladý Hubička, bledý hubený
houslista nemusel do rajchu, protože má tuberu, ale i že „má někoho na obci“. Možná,
že kdyby tam býval odjel... Tak to byl čtvrtý.
Smutná „bilance“ jedné obyčejné stočtyřicetimetrové ulice v druhé světové válce: - dvě židovské rodiny se nevrátily z koncentráku; - jeden německý voják zůstal
u Stalingradu; - čtyři Češi padli na barikádách.
JAN STODAL
A-bomby dopadly na Hiro‰imu a Nagasaki
...Co jsme to udûlali?
Zatímco válka v Evropě skončila
v květnu 1945 bezpodmínečnou kapitulací Německa, Japonsko dále kladlo fanatický odpor v Pacifiku. Především ministerstvo zahraničí USA doporučovalo hledat
cesty jak uzavřít mír s Japonskem, dřív
než splní Sověti slib v této oblasti zasáhnout, a tak zde rozšíří svůj vliv.
Naopak odpůrci byli přesvědčeni, že k dosažení kapitulace japonského císaře a jeho
vojenského velení je zapotřebí způsobit strašlivý šok a ušetřit tak životy bojujících Američanů. K tomu měla přispět již odzkoušená
atomová bomba. V Postupimi prezident
USA Harry Truman o existenci této zbraně
informoval Stalina – ten však již o ní věděl od
zpravodajských služeb. Překvapení se nekonalo.
Pro Japonsko bylo poslední šancí přijmout
Postupimskou deklaraci s požadavkem bezpodmínečné kapitulace. Na tiskové konferenci japonský premiér Suzuki návrh odmítl.
Strategické bombardování měst Američany
se minulo účinkem. Prvního srpna 1945 byl
připraven rozkaz k svržení A-bomb.
Podle nařízení prezidenta USA H. Trumana byly vytipovány cíle. Šestého srpna v 8.15
vybuchla A-puma Little Boy (Chlapeček)
nad Hirošimou. O tři dny později vybuchla
nad Nagasaki Fat Man.
Když posádka bombardéru Enola Gay
(nazvaného po matce 1. pilota Paula Tibbe-
ho) měla zapsat tuto událost do palubního deníku, vznikly prý dvě verze. Robert Lewis, 2.
pilot, zapsal: „Můj bože, co jsme to udělali.“
Teprve 15. srpna v rozhlase poprvé vystoupil císař Hirohito. Kapituloval. Následně
2. září 1945 byl akt kapitulace podepsán na
bitevní lodi Missouri.
V Hirošimě bylo při výbuchu okamžitě
zabito 70-80 tisíc lidí, z toho třetina vojáků.
Později na následky radiace a popálenin
zemřelo 130 tisíc. Ještě dlouhá léta umírali
další lidé na následky ozáření. Většina obou
měst byli civilisté.
Tak skončila definitivně válka v Tichomoří i druhá světová válka vůbec. V dalších letech se rozvinulo celosvětové mírové hnutí
Atomov˘ hfiib
nad Hiro‰imou
s cílem odstranit nebezpečí nukleární války.
Použít atomovou bombu lákalo i prezidenta
USA Richarda Nixona, když na jaře 1972 ji
chtěl použít ve Vietnamu po neúspěšných bojích konvenčními zbraněmi.
PAVEL NOVÁK
Hiro‰imsk˘ památník dnes.
V pozadí budova po v˘buchu atomové
bomby. Postavil ji ãesk˘ architekt.
Odkaz Jana ÎiÏky z Trocnova
Život Jana Žižky z Trocnova byl především v jeho závěrečné části naplněný
bojem za zcela nové myšlenkové vzplanutí. Žil v přesvědčení, že se stal hejtmanem
kvůli vymýcení všech pohoršení, zavržení
zlých lidí, aby učinil pomstu a bil ranami
ty, kteří neřesti činili.
Nelítostný radikál, šlo-li o věci zásadní,
ale jinak člověk srdce vřelého, oddaný svým
bližním a myšlence pravdy a spravedlnosti.
Obránce národa, který proslavil českou vojenskou zdatnost a umění, skonal 11. 10.
1424. Zůstal takřka nemajetný, vyjma svého
hrádku Kalich. Pečoval víc o zájem celku
než o sebe.
Husitská revoluce, jejíž byl Jan Žižka čelnou osobností, přinášela pro dobu před šesti sty lety ideje zcela mimořádné. Postavila
se všemocné síle tehdejší Evropy, představované stále víc hamižnější hierarchií římskokatolické církve a také římsko-německé
říši, s níž vzhledem k svému položení bylo
osudem uloženo českému národu a státu
věčné stýkání a potýkání... Nejednalo se
však jen o církevní reformu, jejímž nejpřednějším mluvčím byl mistr Jan Hus. Husitství mělo kromě významu náboženského
i zásadní podtext národní, sociální, a tím pochopitelně hospodářský. Šlo o to zastavit
a pokud možno zvrátit narůstající vliv cizozemců, hlavně Němců, na úkor Čechů. Následky to politiky beroucí kořeny už od posledních Přemyslovců.¨Za hranicemi je Hus
prohlášený kacířem a ničitelem vysokého
učení pražského. Češi vědí, že jsou v právu
a stávají se jeho zastánci, zvláště po urážlivém odsouzení a upálení. Jan Žižka se zcela přiklonil na stranu Husova učení.
Kdo tedy byl ten, před nímž se třásla celá Evropa? Pocházel z jihočeské chudé nižší šlechty. V tzv. drobné válce za časů neurovnaného vládnutí Václava IV. Lucemburského vedl opovědný boj proti Rožmberkům a budějovickým měšťanům. aby se posléze dostal do služby na královském dvoře.
S českými oddíly válčil v Polsku proti Řádu
německých rytířů. Sbíral zkušenosti, jež mu
byly později k nedocenění, aby proslul jako
vojenský vůdce husitské revoluce, tvůrce
válečné taktiky založené na hradbě z vozů,
i jako politik a státník.
Ač byl již od jinošských let jednooký
a od června 1421 patrně úplně slepý, do
konce života zůstal nepřemoženým vojevůdcem. Ne náhodou jeden z největších filozofů středověku Petr Chelčický ve zmínce
o něm napsal: „Jednooký Žižka, ten chytrý
bojovník...“
Název pražského Žižkova doposud připomíná jednu z jeho, i v historii našeho
národa, nejslavnějších bitev. Veliká křižácká vojska se v atmosféře hrůzy a děsu dávala na útěk před menšími šiky českých
husitů. Prosté bitevní vybavení a přesvědčení, že vedený zápas je správný, udělalo
cizáckou soldatesku zcela bezmocnou. Ta
si s přibývajícími porážkami více a více
rozmýšlela, zda znovu překročit český
práh.
Kdo tvořil Žižkovy šiky? Zpočátku namnoze selský živel, prostý lid tvořil jádro jeho armády. Demokracie v praxi, kde i nejprostší vyrostl. Díky životním peripetiím se
Žižka naučil rozumět duši těch, co neměli
co ztratit. Žil mezi nimi a chápal jejich povahy i možnosti.
Žižka se svými věrnými, kteří ho milovali a poslouchali, se na rytířské meče a lesklou zbroj rozmáchli okovanými cepy. Proti vybudovaným hradbám stavěli pohyblivou vozovou hradbu a proti křižáckému žoldu zásady shrnuté do „čtyř artikulů pražských“: svobodné hlásání slova Božího,
přijímání z kalicha (podobojí), konec
světského panování církve, spravedlivé
trestání hříchů ve všech stavech.
Jméno Jana Žižky z Trocnova si národ
připomínal ve chvílích nejtěžších, hledaje
v něm posilu a povzbuzení. Pevná víra potírat nepravosti bez rozdílu, kdo je páchá,
mužná ráznost velitele řešit úkoly přímočaře a nekompromisně, to je jeho odkaz
i k dnešku. Proto byl a je on i husitská revoluce trnem v oku všem nepřátelům českého
národa.
VLADIMÍR MLEJNECKÝ
Stránku připravil Pavel Novák
8
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
189/2015
L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A
Potomci SvobodovcÛ a interbrigadistÛ
Každý první čtvrtek v měsíci se v Praze, v hotelu Legie na náměstí I. P. Pavlova, schází Klub veteránů Svobodovců.
Tentokrát se k nim připojili i potomci těch,
kteří bojovali za druhé světové války v řadách naší čs. jednotky pod velením generála Ludvíka Svobody.Takováto setkání
budou pokračovat, neboť nic nesmí být zapomenuto.
Klub vznikl z iniciativy paní Zoe Svobodové-Klusákové a Ing. Ludvíka Engla.
Je velice dojemné slyšet vyprávění dětí
potomků těch, kteří byli přímými účastníky bojů za naši svobodu. ¨Tato vyprávění
stojí za to zaznamenat, proto se k tomu
v příštích číslech budu vracet.
Mezi námi byl přítomen i JUDr. Richard Falbr, předseda Sdružení přátel interbrigadistů bojujících ve Španělsku, který hovořil o vzniku tohoto sdružení. Původní myšlenka připomenout tradici interbrigadistů se na půdě Českého svazu bojovníků za svobodu zrodila v hlavě plk.
v. v. Pavla Vranského, válečného veterána,
který za druhé světové války prošel československým legionem v Polsku, internací
v Sovětském svazu, zúčastnil se jako příslušník 11. čs. pěšího pluku na Blízkém
východě bojů u Tobruku. Poté se dobrovolně přihlásil ke službě u letectva, kdy po
výcviku bojoval u 311. čs. bombardovací
perutě.
Mír dûtem
Nezabíjejte děti! Znělo dne 31. 5. 2015
na Hradčanském náměstí v Praze. Akce
byla svolána k Mezinárodnímu dni dítěte.
Moderovala ji Radka Kopecká. K tomuto
tématu se vyjádřil i europoslanec Miloslav
Ransdorf, Tomio Okamura, Michaylo Tysko ze Světové rady Podkarpatských Rusínů a další.
Za všechno hovořil dopis Natálie Vitrenko, předsedkyně Všeukrajinské společenské organizace Dar života, který otiskujeme:
Veteráni druhé svûtové války u prezidenta âR.
Bojů ve Španělsku se sice nezúčastnil,
nicméně účast čs. občanů bojujících ve
španělské občanské válce považuje jako
součást tradic našeho národa v boji proti
fašismu.
Na závěr tohoto shromáždění dostali
slovo dva z těch, kteří s prezidentem Zemanem navštívili 9. 5. Moskvu. Plk. Václav Přibyl a plk. Pavel Vranský se doplňovali ve vyprávění svých zážitků, o které
nebyla nouze.
Málo znám˘ Kocourkov
Fejeton
Pokáral jsem své přátele za jejich tvrzení, že v naší zemi je Kocourkov. Upozornil
jsem je, že na žádné mapě, ani v žádné encyklopedii Kocourkov nenajdou.
Ten by nyní mohl být aktuální u nás, neboť je právě něco kocourkovského v chápání pojmu svoboda. Mnozí například tvrdí, že zvýšená kriminalita, nebývalé lumpárny, ba i vraždy, jsou daní za svobodu.
Všelijací podvodníci jsou prý tedy vlastně
výběrčími této daně.
Kocourkovského původu jsou zřejmě
i různá nařízení a doporučení pocházející
z Bruselu. Například český rum už nesmíme nazývat rumem. Je to „tuzemák“. Moji přátelé označují jako kocourkovský poplatek vymáhaný spolkem na ochranu autorských práv od řidičů autobusu za to, že
si během jízdy pouštějí rozhlas a od hospodských, jestliže štamgastům pouštějí televizi.
V minulých dnech jsem četl v novinách
kritiku, že jakési „ochranné“ sdružení
chce vybírat kocourkovský poplatek za to,
když nějaký folkloristický spolek veřejně
zazpívá lidové písně. Vzpomínám si, že
kdysi existoval pěvecký soubor zvaný Kocourkovští učitelé. Byl velmi populární.
Dnes sice máme kocourkovské školství,
ale učitelům moc do zpěvu není.
K lepšímu poznání českého Kocourkova
jsem přátelům doporučil rozsáhlou společenskou satiru, kterou svého času napsal
Josef Jaroslav Langer (1806-1846) pod
názvem Den v Kocourkově. Píše v ní mj.:
„V Praze-li slouti chcete mužem učeným,
musíte sobě osvojiti alespoň osm nebo devět jazyků. I v dosti kratičké rozmluvě
hleďte jich všech použíti... Mnoho si o sobě myslí ti, kteří i když dosti bídně několikero slov řečí cizou pronesou a za to pochvaly dojdou...“
Upozornil jsem také, že Langer označuje za lháře ty, kdož tvrdí, že v Kocourkově
byli. Přátele jsem však nepřesvědčil. Zůstali při svém tvrzení, že kdo hledá Kocourkov, najde ho všude.
MIROSLAV KUBÍN
Chlum u Třeboně
Dopis SV
Do redakce Slovanské vzájemnosti přišel dopis z Charkova na Ukrajině. Pan Nikolaj Ručkin z Muzea přírody píše
k 600. výročí upálení Jana Husa. Jako
motto je napsáno: Den smrti je důležitější
než den narození“ (z moudrosti prvních
křesťanů).
Vybráno: „Vždy, když slyším vyprávět
o životě našeho společného slovanského
člověka, o jeho pevném postoji v boji za
pravdu, vycházející z hlubiny jeho milujícího srdce – velikého srdce velikého syna
Čech, moje vlastní srdce bije vždy silněji
Připomínáme našim čtenářům Slovanské vzájemnosti,
že v rámci prázdnin Slovanská vzájemnost v srpnu
Redakční rada SV
nevyjde.
... celý Sněm, všichni, kdo odsoudili Husa
na smrt, ukázali se oproti němu slabí, protože nemohli zabít jeho pravdu. A ona se
vzkřísila. Vstala z mrtvých v mnoha lidech, jeho následovnících, kteří ho milovali a kterým zůstal věren až do svého
konce. A pravda neumírá.
Tak Hus zůstal živý v srdcích všech Čechů, v jeho církvi a žije po mnoho století.“
Toto je pouze výňatek z několikastránkového dopisu, který říká mnoho. Vážíme
si toho a posíláme do Charkova veliký dík.
(nw)
Stránku Listárna řídí a rediguje Nataša Weberová.
Foto: Josef Bína
Nám se nejvíce zalíbilo vyprávění
o osmé židli. Při setkání v Českém domě
bylo přistavěno devět stolů, kde u každého sedělo šest ruských veteránů, na sedmou židli k nim posadili jednoho našeho, avšak zbývala ještě osmá. Stále přemýšleli, pro koho asi je. Byla připravena
pro prezidenta Miloše Zemana, který si
pak ke každému stolu přisedl a s veterány
pobesedoval.
NATAŠA WEBEROVÁ
„Vážené ženy, matky a sestry!
Jsem si naprosto jistá, že nikdo tak hluboce a upřímně netouží po míru jako právě každá matka. Matka v mukách rodí své
dítě a z celé duše mu přeje zdraví, sprave-
dlnost a mír. To nejcennější ve zrození je
život, to nejstrašnější – válka.
Toto chápe každá z nás, to je základem
našeho úsilí a to také budiž základem pro
sjednocování úsilí matek a žen všech zemí
světa v boji proti válce.
Je tomu více než rok, co bratrovražedná
válka zuří na Východě Ukrajiny: desítky
tisíc mrtvých, stovky tisíc zraněných,
zhruba 2 miliony běženců. Kolik roztříštěných dětských těl a kolik pošlapaných dětských duší!
Prohlašme proto k Mezinárodnímu dni
ochrany dítěte: Požadujeme využití pouze
politických metod pro řešení všech možných konfliktů a okamžité a úplné naplnění Minských dohod! Sjednoťme naše síly
v boji za mír! Řekněme NE válce!“ (nw)
Blahopfiejeme!
● František Prchal z Prahy oslaví
1. července 86. narozeniny.
● V Rychnově n. Kněžnou se dožívá
89 let Jan Kašpar dne 5. července.
● V Plzni bude slavit 5. července své
72. narozeniny Jaroslav Tůma.
● Jaroslav Dobiáš z Peček se dožívá
91 let 9. července.
● V Moravském Krumlově bude slavit
65. narozeniny náš aktivista Miroslav
Vlašín 10. července.
● Drahoslava Nikolaiová ve Znojmě se
dožívá 12. července 82 let.
● V Kladně oslaví 79. narozeniny
17. července Jan Koutský.
● Eva Vacková z Prahy bude slavit
74. narozeniny 17. července.
● V Dolní Bečvě oslaví 88 let 20. července Anna Vachůnová.
● Jiřina Stránská ze Zbůchu oslaví
72. narozeniny 21. července.
● 76. narozeniny bude slavit v Lounech
28. července Marta Minaříková.
● Lubomír Sodomka, dlouholetý aktivista SV ČR, oslaví v Liberci 29. července 85. narozeniny.
***
● Alexandr Pospíšil z Prahy, distributor
Slovanské vzájemnosti, oslaví 83. narozeniny 2. srpna.
● Dagmar Štětinová z Prahy, spisovatelka, dopisovatelka do SV, jedna ze
zakladatelů Slovanského výboru ČR,
se dožívá dne 3. srpna 88 let.
● V Lounech se dožívá 87 let 8. srpna
Jaroslav Blažek.
● Také 8. srpna oslaví 77. narozeniny
Zdena Halámková v Plzni.
● Kamil Kára z Hradce Králové bude
slavit 87. narozeniny také 8. srpna.
● Jaroslav Ipser z Prahy – Kamýku se
dožívá 10. srpna 86 let.
● V Plasech se dožívá 90 let 11. srpna
Bohumil Brettl.
● Miloš Prošek z Prahy, člen redakční
rady SV, oslaví 82. narozeniny 15. 8.
● V Liberci bude slavit 18. srpna aktivistka a distributorka SV 69. narozeniny Olga Hadáčková.
● Také v Liberci oslaví 85. narozeniny
Miroslav Pokorný, 18. srpna.
● Bohuslav Kučera z Loun se dožívá
23. srpna 88 let.
● Ivana Krognerová z Krupky oslaví
20. narozeniny 24. srpna.
● Miroslav Dvořák, člen revizní komise
SV ČR, aktivista z Tábora, oslaví
28. srpna 82. narozeniny.
● 29. srpna bude slavit své 70. narozeniny Miroslav Čihánek ve Valašském
Meziříčí.
Všem jmenovaným i nejmenovaným
oslavencům v měsících červenci
a srpnu blahopřejeme!!!
Matka Vlast volá – Volgograd
Volgograd: Na Mamájovû mohyle je i socha Plaãící matka.
Foto: Josef Bína
Milevsko – díky nûkter˘m aktivistÛm je rudá hvûzda na pomníku
Rudoarmûjce zpût
Kniha
o Neratovicích
Z iniciativy současného vedení Neratovic vznikla podnětná
kniha Neratovice 1945, fakta
a vzpomínky. V Infocentru
MěU, nám. Republiky č. 400,
ji můžete získat za 202 Kč.
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 189/2015, cena 10 Kč.
Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc.
Vydavatel: Slovanský výbor ČR.
Řídí redakční rada: šéfredaktor Pavel Novák,
Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Miloš Prošek,
Jiří Stano, Mirko Svoboda, Jana Vacková, Nataša Weberová.
Distribuci vede Alexandr Pospíšil.
Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1,
III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261,
internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral).
Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její
stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 22. 6. 2015.
Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.