PR článek – JIŽNÍ PELOPONÉS
Transkript
Jižní část pevniny Peloponéského poloostrova by se dala rozdělit na dvě hlavní oblasti a to Lakónii a Messénii. Krajinu charakterizují zalesněná pohoří a pobřeží, která jsou lemována písečnými plážemi. Jeho malebnost podtrhují nekonečné pomerančové a citrusové háje, fíkovníky, cypřiše, eukalypty, olivy, agáve a vše co patří ke zdejší bujné vegetaci. Díky své poloze a výbornému klimatu letní sezóna na Peloponésu trvá od dubna do října. Poloostrov skrývá právě na jeho jižním území mnoho historických památek: připomeňme si alespoň starověkou Spartu, byzantskou Mystru, středověké chrámy v Monemvassii, město Pylos, Kalamata a další. Kromě toho nalezneme na jihu země spoustu nádherných ostrovů a poloostrovů, jako např. ostrov Elafonissos, pobřeží Navarino, či polostrov Mani. Povrch je velmi rozmanitý, objevují se zde přímořské roviny, náhorní plošiny i vysoké hory (nejvyšším masivem je Taygetos poblíž Sparty (2407 m)), členité je i mořské pobřeží. Název poloostrova Peloponés pochází od mytického vládce Pelopa. Messinia – Messénie (řecky Messinía Μεσσηνία) Je historické území v Řecku, ležící v jihozápadní části Peloponésu, které bylo již ve středověku velmi prosperující oblastí. Messénie je známá především díky Nestorovi, bájnému králi z Pylos. Messénie byla osídlena již v mykénském období zhruba v 10. století př.n.l. Dóry. Na sklonku 8. století byla v první z messénských válek dobyta Sparťany. V polovině 7. století a v 60. letech vypukla velká povstání heliotů. Svobodu Messénie 1 obnovil teprve ve 4. století př.n.l. Epaminondas, který založil v roce 369 hlavní město oblasti, antické Messéné (dnešní Mavromati). Dnes je hlavním centrem přístavní město Kalamata. Má necelých 60 tisíc obyvatel a z regionálního hlediska je to důležitý vývozní přístav pro místní zemědělské i jiné výrobky. Nejznámějšími exportními výrobky jsou tmavé olivy, olivový olej, med, fíky a sladké „pastelli“ z medu a sezamu. Je to jedno z míst kde je soustředěno velké množství historických památek. Dnes láká toto město turisty, kteří sem přijíždějí ve stále hojnějším počtu. K rozvoji turistického ruchu nepochybně přispívá zdejší mezinárodní letiště. Kromě dosud nepříliš zalidněných okolních pláží a čistého moře se tu dá navštívit několik zajímavých míst - hrad Villehardouinů ze 13. století, dochovalo se zde i několik byzantských kostelů a klášter sv. Konstantina, známý svými ručně tkanými hedvábnými látkami. Přímo v historickém centru města v paláci Benaki se nachází archeologické muzeum, shromažďující nálezy z přilehlé oblasti, nedaleko je muzeum folklóru. Jen samotné toulání se po městě je však zajímavé. Uličky mají atmosféru, která se jinde díky záplavě turistů vytrácí, a k posezení tu lákají malé taverny, kavárničky a restaurace, nabízející kromě dobrého jídla a pití hlavně klid a pohodu. Lidí však rok od roku přibývá, proto je možná ještě lepší vydat se do některé z okolních vesniček, dosud masovým turismem málo zasažených. Messénie je krásný, teplý a velice úrodný region, ve kterém se mimo jiné pěstují ve velkém množství a kvalitě pomeranče, citróny, mandle, fíky a olivy. 2 Lakónie (Lakonia) Lakonie je starověké území na jihovýchodě Peloponésu v povodí řeky Eurótu. Lakonie byla obsazena Dóry, řecké obyvatelstvo kteří a založili si podrobili starší v 10. století př.n.l. části Peloponéského Spartu. Sparta Sparta je město v jižní poloostrova, ležící na konci pohoří Taygetos. Sparta, jako většina řeckých měst, má bohatou a dlouhou historii, která byla zejména ve znamení vojenství. Sparťané byly vyhlášení bojovníci. Ve středověku bylo město opuštěno. Sparta byla vojensky založený městský stát, kde nebyla postavena žádná akropole či jiné monumentální stavby, které by se zachovaly do dnešních časů. Historie Sparty je ukázána ve čtyřech malých místnostech v místním muzeu. Uvidíte zde mozaiky, sošky a fotografie z vykopávek. Na okraji města se nachází zbytky římských lázní. Současné (moderní město) zde vzniklo teprve v roce 1836. Celkově ve městě Sparta žije přes 18 000 obyvatel. Ve starověku byla Sparta (nebo také Lakedaimón) hlavním městem stejnojmenného státu, který náležel mezi nejmocnější řecké městské státy. Jeho teritorium zahrnovalo území Lakónie a Messénie. Na Peloponéském poloostrově se Sparta postupem času stala dominující vojenskou a politickou mocností. Během klasického období dosáhla postavení velmoci a nazývala sama sebe přirozeným ochráncem Řecka. Sparťané věřili, že jsou potomky mytického hrdiny a poloboha Hérakla. 3 Město Sparta leží na jižním výběžku pohoří Taygetos na pravém břehu řeky Eurotas. Toto místo je strategicky položené, protože je ze tří stran chráněno horami a kontroluje cesty, kterými musely projít invazní armády směřující do Lakónie. Poměrně velká vzdálenost Sparty od moře (město se rozkládalo asi 40 kilometrů od svého přístavu v Gythionu) znemožňovala její účinnou blokádu. Počet obyvatel Sparty činil v 6. století př. n. l. asi 40 až 50 000. Ve městě bylo divadlo a dvě gymnázia, ve kterých spartská mládež sváděla zápasy. Město disponovalo četnými j chrámy a monumenty. Pozůstatky lázní se nachází severozápadně a jihovýchodně od divadla. Zbytky starého mostu přes řeku Eurotas jsou patrné poblíž dnešní silnice do města Argos. Mystras Poblíž města Sparty se rozkládá další kulturní památka zapsaná v roce 1989 na seznam UNESCO - město Mystras. Dříve byzantské město, jehož počátky sahají do 13. století. Dnes je město již zaniklé, avšak budovy jsou stále dobře zachované a tvoří významnou archeologickou oblast často menší řecké vyhledávanou turisty. Monemvasia Monemvasia (Μονεµβασία) je městečko, které bylo v Byzantské říši opevněním a jakousi základnou v jednom. Leží na velké skále před pobřežím na jihovýchodě poloostrova Peloponés. Za svůj název vděčí své poloze, řecky moni emvasia (µονή εµβασία), což v překladu znamená „jediný přístup“. Město bylo kvůli jeho nedobytnosti považováno až do řecké nezávislosti (1821 – 30) za „Gibraltar Východu“. 4 Osada se skládá ze dvou částí: zděného středověkého města na dolním svahu skály a citadely na vrcholku skály, kterou lze dosáhnout pouze dobře-zabezpečeným způsobem skrz strmou cestu. Citadela je od 20. let 20. století neobývaná. Epidaurus Epidauros je starověké řecké město na poloostrově Argolida na východní části ostrovu Peloponés. Díky významným památkám byl zapsán v roce 1988 na Seznam kulturních památek UNESCO. Jedná se o jedno z nejbohatších archeologických nalezišť, a kde nejkrásnějších se nachází zrenovované starověké divadlo, které je hojně využíváno zejména během Athénského letního divadelního festivalu. Toto divadlo bylo postaveno ve 4. století př. n. l. a do 55 řad sedadel se vejde až 14 000 diváků. Epidaurus je však obklopen i dalšími zajímavými stavbami, za všechny vyjmenujme třeba chrám zasvěcený bohu Asklepiovi, místní muzeum nebo kruhový tholos, jehož pravý účel dodnes není znám. Okolí - V okolí se nachází například Náfplio zhruba 32 km, Mystras zhruba 94 km, Akropole v Athénách zhruba 62 km, Delfy zhruba 111 km, Klášter Dafnion zhruba 59 km, Klášter Hossios Loukas zhruba 92 km, Mykény zhruba 37 km, Tiryns zhruba 32 km 5
Podobné dokumenty
Velká Morava
• lidové shromáždění (apellá) – všichni Sparťané starší 30 let –
volilo úředníky, rozhodovalo o válce
• 5 úředníků (efoři) – správní a soudní moc, dohlíželi na krále
Dějepis – distanční studium
zakreslete do mapy polohu:
Praha, Tábor, Hradec Králové, Kutná Hora, Ústí nad Labem, Teplice, Tachov, Domažlice, Lipany; Vilémov
zakreslete směr tažení křižáků v rámci 1. a 3. výpravy, tzv. spanilý...
KALAMATA – SPARTA - velký okruh
množství neřestí vlastní výroby.
Vrátíme se zpět do Kalalamty a
přes centrum se vydáme vzhůru do
chráněny v souladu se seznamem UNESCO
odkaz na základní zdůvodnění zápisu dle UNESCO. Číslo v odkazu je současně číslo, pod kterým je lokalita vedena
v Seznamu.
Položky seznamu u jednotlivých zemí jsou řazeny podle roku zápisu do Sezna...