LISTY Z AURA – PONTU 3/2011
Transkript
LISTY Z AURA – PONTU 3/2011
LISTY Z AURA – PONTU 3/2011 1 Obsah: V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3 Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4 Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5 K. F. Tománek Lenka Procházková Naďa Míková No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................7 Anglicky psaná dramatika Eason(ová) - Fisher Bean - Sloupová Bean - Bartoš Rapp - Fisher Glapthorne – Neumann Kushner - Sloupová Německy psaná dramatika Petras - Štědroň Vögel - Štulcová Kaptein(ová) - Kotrouš Hassler(ová) - Kotrouš A další.. Modzelewski - Vondráček Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................12 Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......13 Anglicky psaná dramatika Carr(ová) Stephens Ridley Leyshon(ová) Graham Seidler Townsend(ová) Permutt Cho Německy psaná dramatika Vögel Kaptein(ová) Jonigk Zauleck D´Amour Joseph Weller Ruhl(ová) Crimp De Wet Glover(ová) Farquhar Friel Müller Macht Lack A další... Gavran Thorsson 2 Váže ní a milí přátel é, Připravili jsme pro Vás podzimní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za poslední období. Kromě českých textů a dalších nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky především z anglosaské a německojazyčné oblasti. Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně. Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami: na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů, rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora, vystavíme provozovací smlouvu. Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané): obstaráme, v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční agenturou, dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů, nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady. Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa: vlámské části Belgie, Bulharska, Holandska, Chorvatska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Skandinávie a Pobaltí Slovinska, Srbska, Švýcarska, USA, Velká Británie a Irska a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami). Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit. Vždy Vám alespoň poradíme. Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně. Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby. Těšíme se na Vaše reakce. Jitka Sloupová, Michal Kotrouš 3 Kontakty VEDENÍ AGENTURY: Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected] DIVADELNÍ ODDĚLENÍ: Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected] Texty a agentáž Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected] Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected] Zahraniční práva Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected] FINANČNÍ ODDĚLENÍ: Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected] Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected] Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected] PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ: Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected] Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected] SEKRETARIÁT: Barbora Hledíková – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected] Najdete nás na adrese: Veslařský ostrov 62 147 00 Praha 4 - Podolí tel. ústředna: 251 554 938 fax: 251 550 207 e-mail: [email protected] www.aura-pont.cz 4 Česká a slovenská dramatika Karel František Tománek WANTED WELZL 7 m, 6 ž hra, ve které jde o život Osmnáct obrazů nejnovějšího autorova textu, napsaného pro známé, českými kritiky nejvýše oceňované Dejvické divadlo v Praze, zaznamenává útržky ze závěrečného období života legendární postavy skutečného českého dobrodruha Jana Welzla, který svůj život spojil s Dalekým Severem. Jednotlivé výjevy sleduje divák jako kuriózní útržky trochu zpomaleného starého filmu. Například hned úvodní, několikaminutová a metaforická sekvence: Eskymo Welzl s rancem přes rameno jde přes jezero a bodcem na tyči zkoumá, zda je led dost pevný. O pár sekvencí dál se zase ocitáme v důvěrně známém světě pistolníků a westernového dramatu: chladnokrevný mstitel Bradley pronásleduje a vraždí obchodníka, který alkoholem devastuje životy eskymáckých lovců i jejich tradice. Opilý Eskymák, který právě vyměnil kůže za chlast, podřízne v opojení ženu i dceru a blábolí cosi o duhových rybách v Mrtvém jezeře. Vyčůraného šerifa zajímají prachy, které si kšeftman s pálenkou ulívá u své milé, prostitutky Jane. A ta s pokerovou tváří a pistolí u hlavy hraje o život a nabídne se Bradleymu... Do tohoto westernovového krváku se Welzl spíše připlete, ale nakonec se stane jeho hlavním hrdinou a tragickým vítězem. Vedle lapidárnosti dialogů Tománkova textu se inscenace vyznačovala výrazným vizuálním stylem, v němž kritici nalezli prvky komiksu, westernu, filmů Jima Jarmushe i inscenací Roberta Wilsona. Premiéra 28.3.2011 v Dejvickém divadle v Praze v režii Jiřího Havelky. Úspornost dialogů osekaných na teze, pointování každé repliky jinou, stejně strohou, vypreparovanou. A volné tempo se zámlkami, při kterých je slyšet hřmot šrotu v hlavách těžce rýhovaných mozků. To je přece spolu s kostýmy Natálie Steklové styl westernu westernů Leoneho Tenkrát na západě. Jiří P.Kříž, Právo, 29.3.2011 Lapidárností děje, typem nadsázky i humorem (černým) připomíná Tománkův text komiksové bubliny nebo titulky k němému filmu. Atmosférou souvisí například s kultovním snímkem Jima Jarmusche Mrtvý muž nebo románem Stena Nadolnyho Objevování pomalosti. S příběhy, které se jednoduše, symbolicky i zábavně pokoušejí zachytit souvislost lidského života s řádem přírody na jedné straně a zároveň moment jeho fatální a svým způsobem sebevražedné odtrženosti na straně druhé. Marie Reslová, Hospodářské noviny, 1.4.2011 Lenka Procházková CIZÍ ŽENA 3 m, 1 ž, vedlejší mužské role, ženský hlas Hra o síle strachu a osvobozování se z něj. Téma hry bylo inspirováno (možná nepravdivou) historkou o tom, jak na Stalinův příkaz byla zatčena manželka jednoho z jeho spolupracovníků a když si nešťastný muž nesměle postěžoval, že mu žena chybí, přišla s ním (opět na příkaz) žít jiná. Nakonec mezi nimi vznikl vztah. Děj hry začíná ve chvíli, kdy se Muž vrátí domů a zjistí, že místo manželky, která v průběhu slavnostního večera u Nadátora zmizela, ho v bytě čeká neznámá Žena v manželčiných šatech. Zlověstnost výměny sílí zjištěním, že ta „nová“ k němu byla přivezena policií přímo z vězení. Odlišnost osudů i charakterů obou protagonistů je od počátku zřejmá, a proto i jejich sbližování probíhá pomalu a škobrtavě. Zatímco Žena (i když je asi o deset či více let mladší) působí jako 5 silný a čestný člověk, Muž svou sílu k rozhodnutí (podat demisi z funkce a zůstat mimo politickou mašinérii totality) získává teprve ženiným vlivem. Jeho počáteční slabost a dokonce zbabělost působí takřka neuvěřitelně, ale v průběhu děje, když se objeví další postava - Petr, se stává pochopitelnější. Petr je vrstevníkem Muže a v hierarchii moci je nad ním. Jeho postava je téměř stylizovaná do čirého zla. Ovšem zla s inteligencí. Petr je skutečným „pekelníkem“, kdežto Muž (nazíráno divákem zpětně) v tom srovnání vypadá téměř jako naivní trouba. Zatímco Žena se vyvíjí „pouze“ citově, Mužův posun od slabocha k někomu, kdo už prozřel a je schopen samostatného jednání, je jakýmsi opožděným vývojem k dospělosti. I nepřítomná Manželka (zastoupená portrétem na zdi) se pomocí dialogů o ní vyvíjí, respektive její charakter se zpřesňuje, což vrcholí v předposledním obraze. Jazyk Muže a Ženy působí spisovně, což evokuje dojem jejich vzdělanosti, výchovy a vztahu ke knihám. Petr mluví přisprostle, což může být póza, ovšem póza, která už s ním srostla. Nadátor, o kterém se pouze mluví, je symbolem totalitního vládce. Snad někdejšího vůdce s přirozenou autoritou, který už ale uvízl ve své funkci a místo někdejších kamarádů má kolem jen ustrašené dvořany. Hra není ze současnosti. Může být z minulosti, případně i z budoucnosti. Neměla by tedy přímo evokovat naše domácí prostředí. CELEBRITA 1 m, 1 ž, hlasy Hlavním hrdinou asi hodinové aktovky ze současnosti je starý filozof Marek, který ve své garsonce v centru metropole prožívá jeden ze svých pravidelných dnů. Jsme svědky jeho rituálů, samomluv i nevrlého telefonování se starostlivou dcerou. Pak pracuje na korekturách, i když tuší, že jeho dílo už není pro dnešní svět aktuální. Jeho skepse se projevuje i v hovoru s činorodou posluhovačkou Emou. Telefonická žádost mladého rozhlasového redaktora však vyvolá v duši filozofa zmatek. Váhá, zda má smysl, aby vyhověl a pokusil se namluvit nabídnuté novoroční poselství. Připadá mu nehorázné, že stopáž je omezena na minutu padesát tři vteřin. Nakonec tuto poslední „výzvu“ přijme a v průběhu celého dne se snaží své varovné myšlenky vtěsnat do časového limitu. Mezitím se mu dějí nehody, překážky ale zdolává (i s pomocí Emy) a přitom stále mění text, který se má večer po telefonu předtočit. Překoná i svou konkurenční averzi ke staršímu kolegovi a po letech s ním telefonuje a radí se. Ve chvíli, kdy už má projev připraven a cvičně si ho předčítá, zavolají mu z rádia, že došlo ke změně a že poselství se uvolil natočit Jágr. Filozof se konečně může opít, čemuž se celý den disciplinovaně bránil. A pak zazvoní telefon ještě jednou. Poslední verzi projevu už podnapilý filozof v improvizaci říká jen svému staršímu kolegovi (a samozřejmě publiku). Ve hře kromě Marka a Emy zní mnoho dalších hlasů: z telefonu a z rádia a dole pod okny zkouší kapela mikulášskou produkci. Filozofova předtucha, že „tuhle civilizaci už asi nejde zachránit“ se v závěru mírní, ale možná jen zásluhou vypité láhve whisky. Hra je proložena četnými gagy a komickými nedorozuměními. Naďa Míková MUŽKAŘENÍ 2 m, 4 ž konverzační komedie „Co dělat, když chcete chytit chlapa.“ Čtyřem kamarádkám (režisérce Daně a herečkám Báře, Soně, Doubravce) z amatérského divadelního spolku se začíná bortit soubor – přijdou o jediného muže v divadle a navíc nemají hru, kterou by uvedly. Jejich potíže v divadle se přirozeně proplétají s jejich vlastními problémy, které postupně vychází najevo. Celá hra (v pravém i přeneseném slova smyslu) se rozjede díky Doubravce, která marně touží po partnerovi. Nadšení zavládne ve chvíli, kdy dojde ke spásnému a slibnému nápadu vypsat konkurz na nového člena do souboru. Casting je však 6 pouze záminkou k tomu, najít vhodného muže pro Doubravku a k všeobecné zábavě. Pro zmatení potenciálních adeptů se Bára uvolí přivést do poroty svého přítele Patrika. Euforický nápad rozehraje vzrušující zábavu, na jejímž konci není žádná z žen tou, co na začátku. Vášnivá, nezvladatelná a zničující touha po všech okouzlujících bytostech opačného pohlaví, která však s sebou nese rozkol skutečných vztahů, totiž zdaleka není výsadou mužů. Během divokého castingu se na scéně objeví 21 mužů - které však může hrát jedna osoba. Významný podíl mají barvy, kostýmy a rekvizity, díky nimž se proměňují jak muži, tak i všechny čtyři divadelnice. Děj se odehrává ve zkušebně. 7 Nové překlady Anglicky psaná dramatika Laura Eason(ová) (USA) SEX S NEZNÁMÝMI (SEX WITH STRANGERS) z angličtiny přeložil Jiří Fisher 1 m, 1 ž Ve venkovském penzionu, který slouží jako útočiště chicagským spisovatelům, dokončuje Olivia (38) svoji novou knihu, první po desetileté přestávce. Večer ji tam překvapí další host – mladík jménem Ethan (24). Přijel, aby dokončil scénář podle své nedávno vydané knihy nazvané Sex s neznámými. Ale místo si zřejmě nevybral náhodou: ukáže se, že četl Oliviinu první knihu, byl jí nadšen a chtěl poznat její autorku. Mezi krásnou Olivií a jejím obdivovatelem propukne od prvního večera vášnivý vztah, který nelze zcela oddělit od jejich literárních aktivit. Zatímco Olivie se svým návratem k publikování vlastně stále váhá, jelikož ji dodnes trápí „smíšené“ recenze, kterých se její prvotině dostalo, Ethan překypuje sebevědomím a snaží se ho dodat i jí. Vypráví jí příběh svého Sexu s neznámými: kniha totiž vychází z jeho několik let psaného blogu, v němž na způsob Casanovových pamětí zaznamenával své milostné zkušenostmi s neznámými dívkami. Jeho blog se stal nesmírně populární, jeho čtenářky mu samy nadbíhaly, aby se staly aktérkami zaznamenávaných dobrodružství a „spolutvůrkyněmi“ blogu. Kniha, která na jeho základě vznikla, tak měla předem o úspěch postaráno. Ethan Olivii přesvědčí, aby svůj nový román uveřejnila rovněž nejdřív formou fiktivního blogu na internetu (který prolinkuje se svým vlastním a tím mu bleskově zajistí čtenáře). A nemýlí se: okamžitý ohlas dodá Olivii tolik potřebné sebevědomí. Před svým odjezdem do Hollywoodu s dokončeným scénářem doporučí Ethan Olivii i své redaktorce v prestižním nakladatelství. Když se po čtrnácti dnech znovu setkají v Oliviině chicagském bytě, situace se poněkud promění: Olivie má před podpisem smlouvy a je to tentokrát Ethan, kdo ji od jejího podpisu zrazuje – možná pod vlivem svých čerstvých zkušeností s filmovým světem ji zapřísahá, aby nepřistupovala na kompromisy, které jí redakce hodlá navrhnout. Ještě výrazněji se posunulo Oliviino vnímání Ethana: konečně se dostala i k přečtení jeho knihy a je otřesená z toho, jak se Ethan ke svým „neznámým“ sexuálním partnerkám choval. Brzy se ukáže, že Ethan také nedodržel tak docela ani svůj slib, že Olivii ve svém blogu „vynechá“. Ethan ji oplátkou obviní, že se svými výhradami počkala, až když má smlouvu v kapse – že ho jen využila. Jejich vztah se rozpadá. Oba milenci se setkávají po dvou letech znovu, klidnější a moudřejší. Olivie je zasnoubená, ale Ethan jí ani po tak dlouhé době zdaleka není lhostejný… Text mladé americké dramatičky vznikl v dílně slavného chicagského Steppenwolf Theater, kde měl premiéru 15. května 2011. Richard Bean (Velká Británie) JEDEN CHLAP, DVA ŠÉFOVÉ (ONE MAN, TWO GUVNORS) z angličtiny přeložila Jitka Sloupová 8 m, 3 ž Chcete vědět, proč v roce 1963 zatkli dvakrát během jediného dne beatla Ringo Starra? V bláznivé komedii Richarda Beana, se to jen tak mimochodem dozvíte. Jak název napovídá, jedná se o britskou verzi klasické komedie Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. Benátky zde nahradilo letovisko a přístav Brighton, hrdinové mají spíše než k nobilitě blízko ke kriminálnímu polosvětu a píší se bláznivá 60. léta. Díky tomu se i v Brightonu mohou dít podivné věci. Na zásnubách Pavlíny, dcery Charlieho „Potápky“ Clinche, místního obchodníka s kovošrotem, s Alanem, synem advokáta snícím o kariéře herce, se objeví znenadání Pavlínin bývalý 8 nápadník Roscoe, považovaný za mrtvého. Jelikož Pavlínin sňatek s Roscoem byl předjednán jako součást vypořádání dluhu, Roscoe se, ačkoli je známo, že je homosexuál, ujímá svých práv a Alan je odmítnut. Roscoe je – jak si znalec Goldoniho dosadí – ve skutečnosti opravdu mrtev a vydává se za něho jeho sestra Rachel. Gangstera Roscoa zabil Rachelin přítel Stanley, oba chtějí utéci do Austrálie, a peníze jim má zaopatřit Pavlínino věno. Jsme v šedesátých letech, takže mobily nemohou milencům ulehčit jejich intrikování, ještě horší však je, že Rachel/Roscoe si jako svou „gorilu“ vybrala pouličního muzikanta a komedianta Francise… Tento moderní Truffaldino si samozřejmě padne hned do oka s Clinchovou emancipovanou účetní Dolly a jako vedlejšák si přibere místo asistenta u muže, který se ubytoval ve stejném hostinci – a z něhož se vyklube nebohý „vrah“ Stanley. Goldonim zkonstruované intriky a slavné scény (včetně oběda o několika chodech simultánně servírovaného pro oba „šéfy“) provádí Francis se suverénní schopností improvizace (chybí ovšem jen málo, aby měla fatální následky v podobě několika vražd a sebevražd), dodává ještě notnou dávku filozofování o sexu a montypythonovského ulítlého humoru. K tomu si Richard Bean ještě s gustem pohrává s mytologií slavných „šedesátek“. Nutno prozradit, že Ringo Starr se do tohoto příběhu zamotal zcela nevinně. Premiéru měla tato v nejlepším slova smyslu lidová komedie v londýnském Národním divadle 24. května 2011 a dostalo se jí mimořádného uznání britské kritiky. 15. září 2011 byla přenášena do kin ve více než čtyřiceti zemích světa (u nás v kině Světozor) v rámci projektu National Theatre Live. Richard Bean (Velká Británie) KACÍŘKA (THE HERETIC) z angličtiny přeložil Zdeněk Bartoš 3 m, 3 ž Kevin: Kdybych po tobě chtěl předpověď vzestupu mořské hladiny za sto let, co bys řekla? Diana: Deset centimetrů, plus minus patnáct. Velmi černá a velmi současná komedie, věnující se jednomu z nejvýraznějších fenoménů moderní doby, globálnímu oteplování. Tající ledovce, karbonová stopa, hybridní automobily, úniky na Wikileaks… všechny tyto a mnohé další atributy, které plní stránky novin a zpravodajských serverů minimálně posledních několik let, využívá známý britský dramatik Richard Bean k vykreslení sžíravě a neodolatelně vtipného obrazu naší současnosti posedlé složitými otázkami a jednoduchými odpověďmi. Ve středu Beanova příběhu stojí dva klimatologové z jedné univerzity. Zatímco doktorka Diana Cassellová je k teorii globálního oteplování spíše skeptická, děkan Kevin Maloney patří mezi její zastánce. A Dianin přístup se mu zrovna dvakrát nehodí, protože univerzita by se měla stát poradcem velké pojišťovny, která ovšem o účincích oteplování nepochybuje. A Dianiny názory by tohoto bohatého klienta mohly od podpisu smlouvy odradit. Kevin se tedy nejprve pokusí omezit její veřejné výstupy a když to nepomůže, suspenduje ji. Mezitím Diana opakovaně dostává stupňující se výhrůžné dopisy od Svaté domobrany země, „pacifistické ekologické milice“. Paralelně do děje vstupují Dianina lehce depresivní anorektická dcera Phoebe a student prvního ročníku Ben, zapálený ekolog, jenž i svůj jídelníček upravuje tak, aby jeho karbonová stopa byla co nejmenší… Hra vrcholí o vánočních svátcích, kdy se všechny postavy setkají v Dianině domě. Ben se naboural do počítače významného klimatologa, zastánce oteplovací teorie, a z neupravených dat jeho měření všichni s překvapením zjišťují, že závěry jeho klíčové studie stojí na vodě, resp. spíše už plavou a nemají daleko k potopení. Zatímco Diana s Kevinem se postupně noří do hlubin cizího počítače a dávají si dohromady další souvislosti, mezi Benem a Phoebe se začíná prohlubovat jistá náklonnost. Ale ve vzduchu stále ještě visí přízrak Svaté domobrany země… Jakkoliv se komplexní problematika, kterou hra zpracovává, může jevit jako nedivadelní, nic není pravdě vzdálenějšího. Richard Bean veskrze současné téma uchopil s nadhledem a 9 dokázal ho zpracovat ve stylu svižné, typicky anglické konverzačky, a to navíc s neodolatelnou a osvěžující dávkou politické nekorektnosti, která si před nikým a před ničím nebere servítky. Hra byla s velkým úspěchem uvedena v únoru 2011 v londýnském Royal Court Theatre, českou premiéru chystá v říjnu 2011 Západočeské divadlo v Chebu. Adam Rapp (USA) LASKAVOST (KINDNESS) z angličtiny přeložil Jiří Fisher 2 m, 2 ž psychothiller Maryanne (47), bojující s fatální chorobou, a její nezletilý syn Dennis opustili Illinois a neutěšené rodinné poměry a ubytovali se v „klidném“ manhattanském hotelu. Maryanne si chce splnit sen a jít na populární muzikál o lásce mezi bohémy (Rent?), ale Dennise to nezajímá, a tak Maryanne nabídne lístek sympatickému černošskému taxikáři. Než se oba z divadla vrátí, Dennise v hotelovém pokoji navštíví tajemná Frances (28). Mladá žena s teenagerem koketuje a provokuje ho. Dennise pocity, jimiž je v souvislosti s matčinou chorobou denně zavalován, frustrují a matou. Francis jeho stížnosti pochopí tak, že chlapec matku nenávidí, a začne ho navádět k násilnému řešení jeho situace. Její chování je stále asociálnější a podivnější. Když se Maryanne se svým novým přítelem vrátí z divadla, Frances se vytratí. Maryanne přepadne těžká nevolnost, takže Dennis musí před Hermanem s pravdou o matčině stavu ven – Maryanne již nezbývá ani měsíc života. Herman odběhne na chodbu pro kolu, která by mohla Maryanne na chvíli pomoci, a vrátí se zděšený: o patro níž totiž právě objevili mrtvolu. Dennis a divák s ním pochopí, že pachatelkou vraždy byla Frances. Dennis zůstává s trpící matkou, uspávanou prášky, sám a v ruce drží potenciálně vražedné kladivo. Premiéra komorního psychologického thrilleru se konala v říjnu 2008 v nastudování newyorského souboru Playwrights Horizons. Henry Glapthorne (Anglie) TRAGÉDIE ALBRECHTA Z VALDŠTEJNA (TRAGEDY OF ALBERTUS WALLENSTEIN) z angličtiny přeložil Julek Neumann 20 m, 3 ž historická hra Veršovaná hra z roku 1639, aktuálně reagující na pouhých 5 let starou vraždu Albrechta z Valdštejna, se nešťastně zrodila do doby, kdy Anglie zmítaná válkou mezi parlamentem a králem zakázala provozování divadla. Neexistují zprávy, zda Glapthorne stačil svou hru uvést a zda premiéra v Chebu nebyla náhodou i světová, ale je rozhodně jisté, že od té doby se veršovaná tragédie jevištního ztvárnění nedočkala. V rámci oslav 50. výročí vzniku divadla a 950. výročí založení města Chebu tedy tento pozoruhodný text vzkřísil po dlouhých 372 letech herecký soubor Západočeského divadla v Chebu jakožto inscenované čtení v prostorách chebského hradu (11 herců), jež probíhalo v letních měsících roku 2011 (premiéra 29. června 2011, režie Šimon Dominik). Nyní hru nabízíme zájemcům o napínavé historické drama, jemuž vévodí postava slavného vojevůdce. Tony Kushner (USA) ANDĚLÉ V AMERICE (ANGELS IN AMERICA) z angličtiny přeložila Jitka Sloupová 5 m, 3 ž (zdvojování rolí) gay fantazie na národní témata Podle mnohých nejdůležitější americká hra konce 20. století se dvacet let od své premiéry nepřestává vracet na přední světové scény. V Česku na svou premiéru dosud čeká. 10 Tony Kushner (*1956) rozvrhl Anděly v Americe do dvou dílů, jež nazval Milénium se blíží (1991) a Perestrojka (1992). První dějství Milénia nás zavádí do New Yorku roku 1985 a představuje nám hlavní postavy. Louis Aronson, neurotický židovský homosexuál se dozvídá, že jeho přítel, Prior Walter má AIDS. Jak Priorova nemoc postupuje, Louis přestává být schopen se s jejími projevy a temnými vyhlídkami vyrovnat a odstěhuje se. Ve stejnou dobu dostává tajný homosexuál a republikánský soudní úředník Joe Pitt od svého mentora, republikánského právníka Roye Cohna, jenž kdysi sehrál temnou úlohu v někdejším mccarthyovském “honu na čarodějnice”, nabídku, aby se stal jeho prodlouženou rukou ve washingtonské administrativě. Joe se nový post zdráhá přijmout, protože se stěhováním do hlavního města nesouhlasí jeho agorafobická žena Harper, která také trpí závislostí na váliu. Roy sám je tajný homosexuál a brzy zjistí, že i on má AIDS. Harpeřiny váliem a Priorovy léky vyvolané a velmi barvité halucinace (ve kterých se navíc oba setkávají) se postupně vyvinou v podstatnou složku syžetu hry. Harper se v nich stává jasnozřivou, Priora pak navštěvují duchové a anděl, který ho vyhlásí prorokem. I osudy ostatních postav se začínají podivně proplétat. Joe se marně pokouší smířit své náboženství se svou sexualitou, Louis zápasí s pocitem viny vůči Priorovi a začne si poměr s Joem. Harpeřino duševní zdraví se prudce zhorší, když si uvědomí, že Joe je gay. Joeova matka Hannah se přestěhuje ze Salt Lake City do New Yorku, aby Harper pomohla, a náhodou zachrání život Priorovi. Ve druhém dílu, nazvaném Perestrojka se Harper začíná od závislosti na Joeovi osvobozovat a objeví v sobě nečekanou sílu. Roy se ocitne v nemocnici, kde ho navštěvuje duch Ethel Rosenbergové, kterou kdysi pomáhal poslat na elektrické křeslo, a kde ho ošetřuje černý transvestita Belize, nejlepší přítel Priora Waltera. Hra končí optimistickou (z dnešního hlediska naivně a nostalgicky optimistickou) notou: Díky svým přátelům (a s nedobrovolným přispěním Roye Cohna, který umírá v bolestech a hanbě) dostane se Prior k tehdy teprve experimentálně využívanému léku AZT, a tak je ještě i v roce 1990 stále naživu. V epilogu hry se svými přáteli pozoruje slavnou Bethesdskou fontánu v Central Parku, chválí Gorgačova a vypráví biblickou legendu o pramenu v Bethesdě a o tom, že jednou znovu vyrazí a bude léčit. Světovou premiéru měl první díl hry v provedení Eureka Theatre Company v San Francisku roku 1991, druhý díl pak o rok později v losangeleském Mark Taper Foru. Světovou proslulost jí však zajistily hlavně inscenace londýnského Royal National Theatre v režii Declana Donnellana a scénografii Nicka Ormeroda (1992 a 1993). Poté hra získala nejvýznamnější americká divadelní ocenění: ceny Tony 1993 a 1994, Pulitzerova cenu za drama 1993. Kushner sám hru přepracoval do scénáře televizní minisérie společnosti HBO (2003) V režii Mikea Nicholse pak tato filmová verze získala celkem 11 cen Emmy a 5 Zlatých glóbů (včetně těch pro Al Pacina a Meryl Streepovou za herecké výkony v hlavních rolích). Hra se stala rovněž základem libreta opery Petera Eötvöse Angels in America – The Opera, která měla světovou premiéru v pařížském Théâtre du Châtelet v listopadu 2004. V roce 2007 nastudoval Anděly v dnes už proslulé pětihodinové inscenaci i polský režisér Krzystof Warlikowski ve varšavském divadle Teatr Rozmaitosci. V loňském roce, před dvacátým výročím jeho premiér, Tony Kushner své dílo (zejména druhý díl) podstatně zrevidoval. Stejně zrevidovala letos svůj překlad (původně publikovaný v časopise Svět a divadlo jako jeden z prvních překladů Andělů v Americe ve světě vůbec) i Jitka Sloupová. 11 Německy psaná dramatika Armin Petras (Německo) ANNA KARENINA z němčiny přeložil Petr Štědroň 3 m, 3 ž dramatizace Dramatizace slavného románu se soustřeďuje na šestici hlavních postav, jež se bezútěšně potácejí ve svých hořkých emocích a bezúspěšně hledají své osobní štěstí. Děj se odehrává na přelomu 19. a 20. století v Moskvě - náhoda svede dohromady vdanou Annu Kareninu a knížete Vronského, mezi nimiž se rozhoří fatální láska. Anna nicméně očekává absolutní štěstí, ale zároveň nechce a nemůže rezignovat na svůj rodinný život - je milující matkou s morálními hodnotami, v manželství se však dopustí nevěry kvůli osudové lásce. Její jednání je ale odsouzeno a přivádí ji do bezvýchodné situace, ze které hledá únik sebevraždou. Sebevražda vyznívá spíš jako snaha ublížit Alexeji Vronskému, svému milenci, a celé společnosti za způsobenou bolest než jako čin reflektující hlubokou beznaděj. Karenin, manžel, je citově chladný postarší muž, který se nedokáže kvůli tlaku moralizující společnosti smířit s jejím odchodem a odpírá jí možnost stýkat se s jejich synem. Milostný příběh Anny Kareninové se odvíjí na historickém pozadí společenského života a jeho pokrytecké morálky. Smysl lásky a rodiny v lidském životě, hledání východiska z mravní společenské krize představuje autor na třech příkladech - na rodinných vztazích Kareninových, Oblonských a Levinových. Tři roviny příběhu se navzájem prolínají a vyúsťují do zlomových situací. Anna řeší svůj rozchod se společností a ztrátu Vronského lásky sebevraždou, Dolly Oblonská se s konvenčním vztahem v manželství smíří kvůli dětem. Pevné základy vztahů Levinových se obohatí o vzájemné pochopení... „Petras se pokusil o nemožné, totiž vtěsnat Tolstého rozsáhlé společenské panorama se všemi jeho detaily a vědeckými, ekonomickými a filozofickými diskursy do dramatické podoby. Podařilo se mu vydestilovat z románu pomocí umného střídání epických a dialogických pasáží hru, v níž jde především o esenci a náboj celého příběhu: (nadčasovou) touhu po velké, absolutní a jediné životní lásce, ve které hledají lidé naplnění a štěstí – duch románu zůstává zachován.“ (Christiane Dössel, Süddeutsche Zeitung). Dramatizace byla uvedena v berlínském Gorki Theater v roce 2008 a byla nominována na cenu Friedrich-Luft-Preis. České premiéry se dočká v brněnské Redutě v březnu 2012 (režie D. Špinar). Stefan Vögel (Rakousko) RYTÍŘ LUDWIG (RITTER LUDWIG) z němčiny přeložila Magdalena Štulcová 3 m, 3 ž komedie Ludwig von Schwitters-Elblingens, aristokrat a dříve proslulý ředitel elitní školy, má své nejlepší časy za sebou. Nyní tráví svůj čas v domově důchodců, kde přivádí občas personál k nepříčetnosti - každou neděli se schází čtveřice důchodců a hrají spolu v Ludwigově pokoji triviální hry, při kterých dojde i na hádky. O skutečnosti, že bývalý učitel prohýřil celé své jmění a neviděl svoji dceru již třicet let, ví jenom Elisabeth, jediná dáma v seniorském čtyřlístku. Ta se snaží mírnit Ludwigovy verbální útoky na ostatní. Vyvolané problémy mírní také robusní sestra Isolde. Jednoho dne se ve dveřích objeví místo donašeče jídla mladá Paula, svobodná matka, působící na aristokratického Ludwiga nevzdělaně a poněkud zanedbaně. Po počáteční nedůvěře až nepřátelství (Ludwig má tendence Paulu jako služku zneužívat a ponižovat, Paula si to nenechává líbit a vidí v něm misantropického dědka) mezi nimi vzniká pouto a Ludwig se 12 postupně stává jakousi morální rytířskou náhradou za chybějícího otce Pauliny dcery a Paula si začne cenit kvalit, jež její rapující generace nepoznala. Z Ludwiga se stává opět vášnivý pedagog, jenž dovede Paulu k úspěšnému dokončení školy. Paula uspořádá oslavu svých narozenin, na níž se pokusí sblížit Ludwiga s Elisabeth a najít pro něj usmíření s jeho dcerou. Poučení – nikdy není pozdě vyrovnat staré účty a začít znovu nový život... Autor dokáže v této hře nejen o generačním konfliktu skvěle balancovat mezi vážnými a komickými situacemi, staví silné pointy a scény: senioři rapují a osamělá mladá žena ze špatných poměrů opět dostává smysl života. A z tyrana s modrou krví se postupně stává na sklonku života člověk, jenž otevřel své srdce. Hořká komedie byla uvedena v divadle Ohnsorg Theater v Hamburku v roce 2010. Johanna Kaptein(ová) (Německo) POKRAČOVÁNÍ aneb KADEŘNICE, KRIZE A DALŠÍ PŘÍPADY (DIE FORTSETZUNG oder DIE FRISEUSE, DIE FINANZKRISE UND ANDERE FÄLLE) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 5 herců (variabilní obsazení) Autorka nás ubezpečuje, že „producenti souhlasili s pokračováním“ a že „dramaturgie a média šílí po dalších dobrodružstvích přepracovaných hlasů a jejich oběti, unaveného konzumního pracujícího lidu“. Opět se setkáváme s postavami, jimž v hlavě straší podivné hlasy přivádějící je k šílenství a sebevraždě. Hlasy komentují jednání jednotlivých postav, chodí od jedné k druhé, vtělují se do nich... Paní Maierová pracuje jako prodavačka v butiku a trpí nespavostí – naposledy se vyspala jedné letní noci v roce 2005. Při návštěvě psychiatra, kam ji pošle zaměstnavatel, ztrácí ona i psychiatr přehled o tom, kdo a co vlastně mluví – v hlavě jim totiž do řeči skákají právě škodolibé zákeřné hlasy, které usilují o „lásky trápení“ a o problémy v „práci nádenní“. Psychiatrova manželka spáchá díky hlasům omylem sebevraždu ve vaně – postupně se dozvídáme, že krachující prodejce vína, jemuž dlužila peníze, byl její milenec (co mu zbývá než sebevražda, když jediné peníze mu mohla poskytnout právě ona?). Kadeřnice Susi si od banky půjčí peníze na salón krásy, jenže zákazníci nejdou a nejdou... Co zbývá jí? Hlasy jsou zkrátka čiperné a zdá se, že za finanční krizi mohou právě ony – nebo že vědí, jak z krize ven... Na scéně se dokonce objeví alegorická postava ruské revoluce, která se nechá zlákat konzumními radovánkami... Jednotlivé osudy postav, které se znenadání dostaly na dno, jsou provázány a hlasy tak řeší několik „případů“ najednou. Autorka navazuje na úspěšnou sérii dramoletů o našeptávajících hlasech Práce nádenní, lásky trápení (německá premiéra v květnu 2009 v Karlsruhe, česká v ČS Ústí nad Labem v říjnu 2009) a s černým humorem a ve svižném tempu nastavuje zrcadlo společnosti, která se svojí hloupostí nebo náhodou dostala do finanční krize – řešením by mohla být sebevražda, napovídají vnitřní škodolibé hlasy, ztělesněné na jevišti... Celkově je toto Pokračování jízlivější a kritičtější než jeho předchůdce. Premiéra Pokračování proběhla v divadle v Chemnitz v prosinci 2010 – zde inscenátoři použili oba texty. Silke Hassler(ová) (Rakousko) ZÁRUKA TOUHY (LUSTGARANTIE) z němčiny přeložil Michal Kotrouš 1 m, 4 ž tragikomedie Inge, Gertraud a Klára jsou netypické sedmdesátnice – vdova, bývalá herečka a důchodkyně. Trýzní ve fitcentru svoje staré kosti a vzpomínají na doby, kdy jim jejich těla přinášela radost. Budoucnost je jasná, moc nejen toužebných zážitků jim už asi nabídnout nemůže. Klářin manžel trpí demencí a byl proti její vůli jejich vlastní dcerou přestěhován do domova důchodců, Gertaud má za sebou tři manželství a vzpomíná na hereckou kariéru a Inge pohřbila svého manžela 13 před mnoha lety, bere vše již se šibeničním humorem. Všechny mají jedno společné – láska a sex jsou pro ně minulostí. Jak jsou na to ale jejich touhy? Patří minulosti? Staré dámy se rozhodnou udělat ještě před svým odchodem ze světa něco mimořádného. Od přepadení banky je nakonec upuštěno, avšak nadchnou se pro jiný plán – dírou na trhu jsou nejen různé kurzy pro seniory, ale určitě i seniorský nevěstinec s dámami pokročilého věku, záruka vášně. Přítelkyně si obstarají všechny důležité propriety, Gertraud poskytne staré divadelní kostýmy a Klářin byt se promění na bordel. Stoupne životní energie, zapomenuty jsou křečové žíly a další bolístky. A když jde úředník z finančního úřadu zkontrolovat tuto novou živnost, dojde k nečekaným komplikacím a zvratům, protože ženy ho považují za prvního zákazníka... Postavy doplňuje sedmnáctiletá vnučka Kláry, jež seniorky od jejich nápadu odrazuje, aby se pak stala jejich obdivovatelkou. Autorka se zhostila citlivého tématu sexu ve stáří s radikálním humorem, hořká komedie prolamuje nejedno tabu, jež kolem seniorské sexuality vzniklo. Jde o výtečnou a provokativní příležitost pro tři starší herečky. Hra byla uvedena v březnu 2011 ve Villachu v divadle Neuenbuehnevillach a setkala se okamžitě s velkým úspěchem. A ještě další... Marek Modzelewski (Polsko) KORUNOVACE (KORONACJA) z polštiny přeložil Jiří Vondráček 4 m, 5 ž Sonda do partnerského – manželského života dnešních zatím bezdětných třicátníků, kteří se stěhují do velkých měst za vidinou nového života. Kompromisy, nebo dál hledat svoji cestu? Hlavní postava Matěj je lékař, jenž se ocitl na životní křižovatce. Má zdrženlivou praktickou ženu (s níž nespí), milenky (prostitutku a bývalou spolužačku, jež o jeho manželství ví), otce, který jej neustále podceňoval, přičemž jeho výchovu i celou rodinu zanedbával, matku, jež Matěje prakticky se svojí matkou vychovala a dovedla až k lékařskému povolání. K práci, která jej moc nenaplňuje Raději by se věnoval svému koníčku, fotografování. Činnosti, kterou si sám vybral a u níž cítí, že by ji mohl vykonávat odpovědně a s láskou a snad v ní i něco dokázat. Spolu s hlavním hrdinou na scéně viditelně vystupuje i další postava – Král, Matějovo alter ego, svědomí, jeho druhé Já, který jízlivě komentuje jeho jednání a chování. Matěj předstírá před rodiči hodného poslušného syna, před manželkou milujícího manžela, před známými spokojeného lékaře, jehož život se zdá být naplněný, před milenkou výkonného hřebce. Matěj se rozhodne po své třicítce začít hledat novou životní cestu – jenže Král ho neopouští ani na krok a opustit staré a přijmout nové není jednoduché... Korunovaci bychom mohli charakterizovat jako hořkou komedii. Život plyne v banalitách, v každodenním zápolení a hašteření. Zdrojem humoru jsou výborně odpozorované situace a dialogy, promluvy neobyčejně důvěrně známé, překvapující svou samozřejmostí a opakovatelností. Korunovace je čtvrtá hra Modzelewského (povoláním lékař radiolog, pracuje i jako dramaturg), byla uvedena coby první inscenace projektu Laboratoř dramatu ve varšavském Národním divadle v roce 2004. 14 HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%). Autor Titul Smlouva do: % Lukas Bärfuss Autobus 23.9.2012 9 Alan Bennett Lady z karavanu 30.6.2014 7 Michael Frayn Bez roucha 30.6.2013 9 Michael Frayn Kodaň 9.5.2015 9 Brien Friel John Hale Listy důvěrné (Leoše Janáčka) Lorna a Ted 21.1.2012 17.2.2012 9 7 Moises Kaufman Dennis Kelly 33 variací Debris 1.4.2014 25.11.2011 7,5 9 Nikolaj Koljada Polonéza Oginského 15.10.2011 8 Long – Singer - Winfield Souborné dílo W. Shakespeara 29.11.2011 8 Tom Stoppard Pravý inspektor Hound 14.1.2012 9 Tom Stoppard Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi 4.12.2011 7 Stefan Vögel Dobře rozehraná partie 9.1.2013 8 15 Nepřeložené texty Dílo I. Bergmana Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná! Autorská práva vám rádi zprostředkujeme! Anglicky psaná dramatika Marina Carr(ová) (Irsko) CORDELIA DREAM (SEN O KORDÉLII) 1 m, 1 ž Mladá žena, patrně po dlouhé době, navštěvuje stárnoucího muže, který zřejmě kdysi hrál významnou roli v jejím životě. Teprve v průběhu vášnivého rozhovoru se ozřejmuje povaha této role – Muž byl ženin učitel, oponent, umělecký rival – ale jak pochopíme nakonec – také její otec. Ženu pronásleduje shakespearovský sen, v němž se dcera obětuje pro otce. Žádá snad takovou oběť její otec? Podvědomě určitě. Mladá komponistka, matka pěti dětí, je dnes celebritou, stíhanou žárlivostí otce, který sám již dávno nic úspěšného nesložil. Otec vyjadřuje své přání, aby žena přestala tvořit a pomohla tak odstranit jeho tvůrčí blok. Žena to odmítá, ale zároveň připouští, že tvůrčím blokem trpí sama. Po pěti letech se setkání opakuje. Žena mezitím splnila otcovo přání a přestala komponovat. Muž skutečně složil po letech novou skladbu, která byla provedena, ale žena ji podrobuje zdrcující kritice. Jejich vzájemná nenávistná láska prochází posledním očistnou konfrontací. Ukáže se však, že smíření je možné jen proto, že v reálném životě je na něj pozdě. Komorní hru Mariny Carr uvedla v prosinci 2008 londýnská Královská shakespearovská společnost. Hra je momentálně překládána do češtiny. Simon Stephens (Velká Británie) PORNOGRAPHY (PORNOGRAFIE) libovolný počet herců, mužů a žen Sedm scénických obrazů může hrát libovolný počet herců, a v libovolném pořadí, jak uvádí autor. Ústředním tématem fragmentární hry ze současného Londýna je série teroristických výbuchů, které otřásly Londýnem 7. 7. 2005, den poté, co bylo rozhodnuto, že se zde bude konat Olympiáda v roce 2012. Jednotlivé fragmenty, v nichž čtenář jen uhaduje vztahy mezi jednotlivými postavami (jde o dialogy), zachycují situace osmi figur téměř bezprostředně před výbuchem. Tato koláž přináší intimní pohled na odlišné osudy, každá postava má své frustrace, svá traumata a problémy, jeden z nich změní fatálně životy mnoha lidí – atentátník, který jede vykonat své dílo. Pornografie je jakousi momentkou soudobé Británie, skupinovým portrétem, z něhož se nicméně vyjevují strhující individuální osudy (a zároveň traumata a frustrace moderní společnosti). Sledujeme příběh incestní sourozenecké lásky, posedlého školáka zamilovaného do učitelky, který na odmítnutí reaguje pomstou; excentrickou stařenu, mladou absolventku vysoké školy, která jde žádat o pomoc při hledání práce svého někdejšího pedagoga ad. Teprve postupně čtenáři dochází, co bude jednotlivé hrdiny spojovat. Hra má místy podobu jakýchsi básní, s rychlými dialogy, přičemž jednotlivé obrazy odděluje opakované dvojverší Images of hell./They are silent. (Obrazy pekla./Jsou tiché.) Je to nervní a provokativní hra, pozoruhodný titul pro divadla s odvážnou dramaturgií. 16 Hra byla během svého uvedení na Fringe festivalu v Edinburghu (2008) označena za nejkontroverznější hru daného ročníku. Britská premiéra vznikla v koprodukci Traverse Theatre Company/Birmingham Repertory Theatre v roce 2008, nicméně text byl napsán roku 2005 na objednávku hamburského Deutsches Schauspielhaus, kde měl také v režii Sebastiana Nublinga svou světovou premiéru. Philip Ridley (Velká Británie) TENDER NAPALM (NĚŽNÝ NAPALM) 1 m, 1 ž Metaforické podobenství o mnoha podobách a fázích vztahu mezi mužem a ženou, které dostává svému kontradiktornímu názvu. Hra začíná a končí stejnými slovy vyznání lásky, jen na konci už je čteme jinak. Od něžností se autor přesouvá k brutalitě a militantnosti, latentním výbuchům bomb (a smrti vůbec, která se v textu objevuje v mnoha různých podobách). Dialog na ostří nože se odehrává na břehu moře kdesi v tropech; co se může jevit jako krajina podobná ráji, se jedním rázem mění v pobřeží zasažené tsunami – a stejná motivická elasticita a proměnnost je typická pro celý provokativní tvar, v němž aktéři skáčou mezi časovými rovinami i (společenskými) rolemi, dostávajíce se až do oblasti mytologie. Pulsující dialog je zároveň postaven na vyprávění, postavy si střídají roli „vypravěče“, chvílemi pracujícího na principu volné asociace. V jedné pasáži se text mění doslova ve rvačku – postavy po sobě „hází“ citoslovce, přičemž na divákovi (či inscenátorovi) je, zda tenhle zápas chápe jen verbálně, nebo i fyzicky (anebo jako počítačovou hru). Otevřenost textu nabízí nejrůznější způsoby čtení a inscenování, v každém případě hra klade výjimečné nároky na představitele obou rolí a svým velmi rychlým tempem a současnou tematikou a kulisami též i na diváky. Hra měla premiéru v dubnu 2011 v divadle Southwark Playhouse v Londýně, režie David Mercatali. Philip Ridley (1967) pochází z Londýna. Studoval malbu a svými kontroverzními obrazy se sexuální tematikou se proslavil už během studií. Jako student založil též divadelní skupinu, sám v ní rovněž hrál, a natáčel krátké filmy. Napsal tři knihy pro dospělé, několik filmových scénářů (z nichž některé sám realizoval) a také osm divadelních her pro dospělé a stejný počet pro děti a mládež; u nás byla uvedena jeho hra Rtuť. Lisa D´Amour (USA) DETROIT 3 m, 2 ž V jednom z domků na předměstí ze 60. let, postaveném z prefabrikátů a ležícím nedaleko centra amerického velkoměsta (možná Detroitu), bydlí i třicátníci Ben a Mary. Ben nedávno přišel o své místo v bance, Mary má problémy s alkoholem, ale zatím se jim daří splácet hypotéku a Ben pracuje na svých nových webových stránkách s finančním poradenstvím. Sousední dosud opuštěný dům dostane nové nájemníky a Ben a Mary se rozhodnou oživit zapomenuté sousedské způsoby a pozvou na grilování na svém dvorku Sharon a Kennyho. Noví sousedé jsou sice značně nekonformní, ale srdeční lidé, a tak se z jejich společných domácích party stane pravidlo. Postupně se dozvíme, že Sharon a Kenny se seznámili na odvykací léčbě, ani jeden z nich nemá zaměstnání, nevlastní žádný nábytek a v domku je nechává bydlet Kennyho prastrýc, aby jim umožnil nový start. Z bizarního filozofování u piva této čtveřice třicátníků se zrodí nápady jako výprava Mary a Sharon za dobrodružstvím do zavřeného kempu, či Benova a Kennyho pánská jízda v luxusním podniku, kterou si ani jeden z nich nemůže dovolit. Když tyto plány zákonitě selžou, rozpoutá se alespoň na dvorku Bena a Mary taneční party, v jejímž transu přizná Ben, že jeho webové stránky vůbec neexistují a posléze Kenny se Sharon podpálí jeho rozbitý laciný zahradní nábytek, od něhož lehce chytne celý Benův a Maryin dům. V posledním výstupu se od Franka, 17 majitele sousedního domu, dozvíme, že Kenny se ve skutečnosti jmenoval Roger a v domě bydlel i s Sharon bez vědomí svého prastrýce. Frank vzpomíná na doby, kdy se předměstí teprve osidlovalo, na kolektivního ducha 60.let, který se tak liší od nynějšího anonymního prostředí, v němž každý žije uzavřeným, mnohdy virtuálním životem. Sharon a Kenny zřejmě beze stopy zmizeli. Mary a Ben nad ztrátou domu nijak zvlášť netruchlí (byl pojištěný), požár jako by dovršil jejich – skutečné či domnělé - osvobození. Ben si teď dává říkat Ian (to je jeho identita na internetové doméně virtuálních Britů, na níž trávil většinu svého života v reálném čase) a s Mary si možná koupí farmu v Anglii. Hra měla premiéru v chicagském Steppenwolf Theatre v září 2010. O rok později byla nominována na Pulitzerovu cenu za drama 2011. Rajiv Joseph (USA) BENGAL TIGER AT THE BAGHDAD ZOO (BENGÁLSKÝ TYGR V BAGDADSKÉ ZOO) 4 m, 3 ž Bagdad v roce 2003. Prvky každodenní absurdity, o něž není ve válce nouze, se tu prolínají s duchy dávné i sotva včerejší minulosti. V úvodní scéně moudrý starý tygr (v broadwayské inscenaci ho představoval slavný Robin Williams) podlehne svým primitivním potřebám a ukousne ruku Tomovi, jednomu z amerických vojáků, kteří mají střežit zoo v obsazeném městě. Jeho poněkud jednoduchý kolega Kev neváhá a nešťastnou šelmu rozstřílí. Incident má následky v mnoha rovinách reality – a je vlastně i metaforou komplikovaných vztahů mezi okupujícími americkými vojáky a vystrašenými a podezíravými iráckými civilisty. Keva pronásleduje tygrův duch a zavádí ho do temných koutů města. Vynervovaný voják se, poté co ho posedne amok při rutinní domovní prohlídce v jedné irácké domácnosti, nakonec ocitne v nemocnici. Tady ho navštíví Tom – už s protézou namísto ruky – ale není to ze soucitu. Revolver, z níž Kev tygra zastřelil, byl totiž jedním z pozlacených předmětů, které předtím Tom ukořistil v obsazeném paláci Hussajnova syna Udaje. Z prodeje revolveru, jehož vrácení po Kevovi požaduje, a stejně nabytého pozlaceného záchodového prkýnka, chce Tom financovat svou budoucnost invalidy. Jenže revolver se ve zmatku po Kevově zhroucení ocitl v rukou Musy, jednoho z iráckých překladatelů, který dřív pracoval v Udajově paláci jako zahradník. I jemu se zjevují duchové – samotného Udaje, ale i jeho mladičké sestry, kterou Udaj znásilnil a zavraždil. V boji o zlato nakonec Musa stejně iracionálně, jako zabíjejí Američané, zabije Toma. A k duchům, kteří ho provázejí, se připojí i duch starého moudrého bengálského tygra. Originální text měl premiéru v newyorském Lark Studio Theatre v roce 2007. V roce 2010 se mu dostalo nominace na Pulitzerovu cenu za drama. Michael Weller (USA) Michael Weller (*1942) je broadwayský dramatik a scénárista. Z našeho pohledu je zajímavé, že se podílel na scénářích k filmům Miloše Formana Hair a Ragtime. FIFTY WORDS (PADESÁT SLOV) 1 m, 1 ž Nová hra Michaela Wellera by se dala označit jako manželský thriller. Devítiletý syn Adama a Jan tráví svou první noc mimo domov – u italských rodičů svého kamaráda. Adam má navíc druhý den ráno letět na služební cestu. Jeho úsilí strávit se svou ženou žhavou noc jako za mlada však naráží na Janino neurčité rozpoložení. Jan právě vyměnila svou profesi tanečnice za místo šéfky týmu obchodníků a snaží se využít každé chvilky k přípravě na nový pracovní den. Sexuální výzvy v chování obou manželů střídají náznaky jejich pracovních, ale i rodičovských a partnerských problémů. Jejich hovor je stále otevřenější a konfliktnější, je však také zřejmé, jak silné je dodnes sexuální pouto mezi nimi. Oba tyto póly se střídají ve vlnách, až dojde ke katastrofě – Adam se přizná, že za jeho častými cestami na Středozápad je 18 mimomanželský vztah. Toto přiznání vyústí paradoxně k oboustranně násilnému, velmi uspokojivému sexu. Ve druhém dějství nacházíme oba ve velmi rozdílném rozpoložení: zatímco Adama vášnivý akt ubezpečil o tom, že jejich vztah má přese všechno budoucnost, Jan mu s ledovým klidem zabalila kufr a posílá ho z domu s tím, že by se měl po návratu z cesty ubytovat v hotelu. Adam chvíli bojuje, ale když ho raněná Jan konfrontuje se svou nenávistí, oznámí, že uskuteční to, nad čím dosud váhal a začne život znovu po boku své milenky Melindy. To Jan zlomí a Adam pochopí, že cesta k ní není dosud zcela uzavřená. Jan však žádá, aby za jejich smíření zaplatil: požádá ho o Melindin telefon. Chce, aby i Melinda a její manžel trpěli stejně jako ona. Adam nakonec tlak nevydrží. Jan sice v posledním okamžiku couvne, ale podivný telefonát určitě uvrhne Melindina manžela do nepříjemných pochybností. Na to, aby svůj vztah definitivně vyřešili, nemají nakonec Adam s Jan k ránu této brutálně očistné noci čas: jejich psychicky labilní syn se z noci u kamaráda vrací předčasně a vše zastíní pocit rodičovské odpovědnosti. Premiéra tohoto silného psychologického dramatu moderního manželství se konala v offbroadwayském Lucille Lortell Theatre v roce 2008. WHAT THE NIGHT IS FOR (K ČEMU JE NOC) 1 m, 1 ž Psychologická hořká komedie Michaela Wellera z roku 2002 se odehrává v noci v hotelovém pokoji někde na americkém Středozápadě. Setkávají se v něm po delší době dva nepříliš šťastní a vyrovnaní lidé středního věku: architekt Adam a učitelka Melinda (Lindy). Při pobytu Lindy v New Yorku před deseti lety spolu prožili intenzivní vztah ukončený Lindiným náhlým návratem domů. Adam se po letech váhání rozhodl Lindy vyhledat a ta ho pozvala na jednu noc do svého hotelového pokoje. Postupně, po nejprve nemotorných a potom vášnivých pokusech o milostné sblížení se ukazuje, že Adam a Lindy od tohoto setkání očekávají každý něco jiného: Lindy snad symbolické ukončení jejich vztahu, zatímco Adam doufá v nový začátek. Dozvídáme se detaily z jejich života. Adam je nešťastně ženatý a má malého syna. Lindy je vdaná za majitele rodinné firmy na výrobu jízdních kol, má už větší děti, trpí maniodepresivními stavy a musí užívat silné utlumující léky. Ty si před tímto setkáním nevzala a její maniodepresivita hraje v průběhu noci významnou roli. Adam se snaží Lindy přesvědčit, aby spolu začali nový život. Lindy váhá, i když je nešťastná se svým manželem, který právě zahajuje politickou kariéru mající zamaskovat jeho obchodní neúspěchy. Po telefonátu Lindy s manželem končícím jejím výbuchem vzteku je Lindy přesvědčená, že za ní manžel určitě přijede. Její a Adamova možná společná budoucnost se proto musí v krátkém zbývajícím čase rychle vyřešit… Michael Weller vnesl do situace dobře známé z mnoha divadelních zpracování nový prvek v podobě Lindiných maniodepresivních stavů. Hra je chytře vystavěna a gradována. Pozoruhodné jsou také časté nenásilné změny tempa a nálad, od něžných milostných rozhovorů až po velmi vypjatou scénu Lindina záchvatu. Weller poskytuje hercům dvě velmi dobré příležitosti a hře nechybí ani vtipná místa. Umožňuje také divákům se zamyslet nad tématy možnosti nového začátku v životě a ceny, kterou je za to nutné zaplatit, pomíjivosti či trvalosti lásky i osamění. Hořká komedie měla premiéru v Londýně v Comedy Theatre v roce 2002 s Gillian Andersonovou (hvězdou seriálu Akta X) a známým britským divadelním hercem Rogerem Allamem. Nell Leyshon(ová) (Velká Británie) BEAUTY MANIFESTO (MANIFEST KRÁSY) 3 m, 7 ž Hra o teenagerech a pro teenagery, která se zabývá kultem krásy. V textu vystupují dvě skupiny puberťáků – tzv. vyslanci a oslavenci. Oslavencům je právě šestnáct a mají být (za asistence a pod vedením vyslanců) podrobeni plastickým operacím, které z nich učiní lidi krásné a 19 pravidelné. Vyslanci jsou jen nepatrně starší než oni a zkrášlovacími procedurami už prošli. Noc před operací jsou čtyři oslavenci shromážděni v jedné místnosti, aby zde, pod dozorem Chloé, sestry jedné vyslankyně a budoucí oslavenkyně, mj. dcery předního plastického chirurga, počkali na plánovaný zákrok. V izolaci se vzbouří zejména Silas, ten koncept umělé krásy odmítá a plastiku nechce. V malém společenství se mu podaří vzbouřit a s Chloé utíká – všechny oběti kultu pravidelného a ničím výjimečného vzhledu se mu však přesvědčit nepodaří. Jednoduchý text vhodný pro školní divadla se věnuje tematice, která je jistě blízká dnešním teenagerům vyrůstajícím pod diktátem vizuální dokonalosti. Manifest krásy neklade přehnané nároky na herecké výkony a je tak snadno použitelný pro cílovou skupinu interpretů i diváků. Premiéra se odehrála na Warwické universitě (University of Warwick) v Coventry 9. května 2011. Provedla ji divadelní skupina Highly Sprung v rámci divadelní akce National Theatre Connections 2011. Nell Leyshon(ová) je britská dramatička a prozaička. Narodila se v anglickém Glastonbury, nyní žije v Dorsetu. Vystudovala anglickou literaturu na Southamptonské universitě. Pravidelně píše pro rozhlas (BBC Radio 4, 3), za svou rozhlasovou činnost získala Cenu Richarda Imisona (Richard Imison Memorial Award) Mezi její hry patří The Farm (Farma), uvedena v londýnském Southwark Playhouse (2002). Za hru Comfort me with Apples obdržela cenu londýnských novin Evening Standard jako nejnadějnější dramatička roku 2005 a dostala se do užšího výběru na Cenu Susan Smith Blackburnové (Susan Smith Blackburn Award). Jako první žena byla oslovena, aby napsala hru pro Shakespearovo divadlo Globe v Londýně. James Graham (Velká Británie) WHISKY TASTER (DEGUSTÁTOR) 4 m, 1 ž Barney a Nicola pracují v reklamní agentuře. Jsou mladí, úspěšní, kreativní a jejich život i kariéra uhánějí zběsilým tempem. Pracují jako tým, který dokáže vždy vymyslet netradiční reklamní kampaň. Barney trpí neurologickou poruchou, kvůli které u něj barvy vyvolávají mnohem intenzivnější pocity než u jiných lidí. Na druhou stranu se mu u různých vjemů, chutí a vůní okamžitě vybaví určitá barva. Díky tomu dokáže přesně vystihnout podstatu jakéhokoli produktu a zúročit ji v úderné reklamní kampani. Barney se ale snaží toto vnímání světa všech sil potlačit stejně jako myšlenku, že zřejmě tajně miluje svoji kolegyni. Agentura dostala zakázku na reklamní kampaň pro novou značku vodky. Ve snaze povýšit vodku na exkluzivní nápoj, který by si Britové vychutnávali namísto toho, aby se s ním sprostě ožírali, si tým najme na výpomoc degustátora whisky. Skotský stařík ale se svojí prostotou a vesnickou moudrostí nejen že do zrychleného a povrchního světa reklamní agentury vůbec nezapadá, ale mezi hlavní protagonisty vnese nejistotu, která je nutí zastavit se a přehodnotit svůj dosavadní život. Barney s postupem času začíná přijímat svoji poruchu, která ve hře slouží jako metafora vnímavosti a představivosti ve dnešním povrchním a zrychleném světě. Černobílá a šedivá scéna tak pomalu začíná ožívat barvami. Zatímco v prvním dějstvím byl jedinou barevnou věcí na jevišti starcův skotský kilt, v druhém již celá září neonovými barvami s tím, jak si Barney uvědomuje krásu kolem sebe, ale i povrchnost svého dosavadního směřování. James Graham ve svých osmadvaceti letech (2011) patří mezi nejnadějnější britské dramatiky. Renomé si vydobyl především trefnými politickými satirami. Whisky Taster je sondou do světa současného reklamního byznysu - ukazuje, jaké to je vidět věci jasně a ostře ve světě, kde se všechno kolem pohybuje závratnou rychlostí, i jakou hodnotu má jedinečná lidská zkušenost ve světě, kde se dá vše zpeněžit. Hra byla uvedena v londýnském Bush Theatre v lednu 2010. 20 David Seidler (Austrálie/USA) KING´S SPEECH (KRÁLOVA ŘEČ) 7 m, 2 ž Málo známo je, že předlohou oscarového filmu o logopedických problémech krále Jiřího VI je divadelní hra, kterou před časem napsal americko-australský scénárista David Seidler (mj. Král a já), a kterou teprve po smrti královny matky zpracoval do filmového scénáře. Text je momentálně k dispozici k uvedení v Česku. Ve 30. letech 20. století se ve Spojeném království princ Albert, druhorozený syn krále Jiřího V., trápí s vážným problémem – koktáním. Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. a skandální abdikaci krále Eduarda VIII., je princ Bertie nečekaně korunován na krále, který vešel do historie jako Jiří VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (budoucí královna matka) domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči, Australanem Lionelem Loguem. Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rozhlase, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. Sarah Ruhl(ová) (USA) PASSION PLAY (PAŠIJOVÁ HRA) 8 m, 3 ž Moderní variace na pašijovou hru se odehrává ve třech časoprostorech. Autorku k ní podle jejích slov inspirovalo, když si přečetla, že představitel Ježíše v pravidelně se opakující lokální pašijové hře byl stejně svatý jako postava, již ztělesnil, a totéž platilo i o ženě, co hrála Marii. Začala si klást otázku, nakolik může život člověk změnit role, k níž je rok co rok předurčen. A takové je i téma hry: hranice mezi skutečnou identitou a divadlem. První dějství situovala do Anglie roku 1575, kdy se královna Alžběta chystala zakázat uvádění pašijových her, které v té době už beztak byly anachronismem. Vesnice v prvním dějství je tak ostrovem jaksi mimo čas a autorka tak nabízí první, historizující pohled na uvádění tohoto typu hry. Druhé dějství se odehrává v německém městečku Oberammergau, zde se pašijové hry naopak uvádějí bez přestání od středověku. Jenže teď je před druhou světovou válkou, rok 1934, a herci jsou většinou členy nacistické strany. Třetí dějství (do něhož se autorka pustila podle svých slov po deseti letech od chvíle, kdy začala psát první dvě části) se odehrává v jižní Dakotě – a při psaní této části se nejvýrazněji projevuje politický aspekt nesouhlasu s Bushovou politikou. Autorka pracuje s principem divadla na divadle, každá figura má svou roli v reálném životě a v životě jevištním, přičemž oba světy se neustále prolínají, někdy nekontrolovatelně, často zcela mimoděk. Dvojí hledisko představuje jisté morální kritérium, které je aplikovatelné v každé době, snad právě proto si pro jistou názornost vybrala velmi vyhraněná historická období. Prostřednictvím svých postav autorka klada otázky po smyslu víry v té které době, otázky týkající se zneužití náboženství a jeho průnik s divadlem a teatralitou vůbec. Text obou tří části je poměrně dlouhý a lze ho hrát po jednotlivých dílech, nicméně autorka doporučuje uvádění naráz, aby tak bylo dosaženo kýženého cyklického efektu. Hra byla poprvé uvedena 9. února 2005 divadlem Arena ve Washingtonu, režie Molly Smith, jednotlivé části pak byly hrány na různých místech Spojených států různými skupinami, celá hra se pak znovu uváděla v nejdůležitějších amerických divadelních městech Chicagu a New Yorku (2010). Sarah Ruhl (1974) je americká dramatička. Upozornila na sebe hrou The Clean House (Čistý dům), za níž roku 2004 získala cenu Susan Smith Blackburnové. V roce 2005 se ocitla mezi finalisty Pulitzerovy ceny. Na newyorské off-Broadwayi byla roku 2007 uvedena její hra Eurydice (Eurydika), v New Yorku byla uvedena i její hra Dead Man's Cell Phone (Mobil mrtvého muže), ta měla evropskou premiéru v červnu 2011 v Glasgow. Se svou předposlední hrou In the Next Room (or The Vibrator Play)/ Ve vedlejším pokoji (neboli Hra o vibrátoru) se dostala mezi 21 finalisty Pulitzerovy ceny v oblasti dramatu a byla nominována na cenu Tony v několika kategoriích (2010). Martin Crimp (Velká Británie) PAINS OF YOUTH / KRANKHEIT DER JUGEND (BOLESTI MLÁDÍ) 1 m, 5 ž Adaptace hry Ferdinanda Brucknera Krankheit der Jugend zavádí diváka do Vídně roku 1923 (tehdejší premiéra 1926 v Hamburku). Nespokojená poválečná generace diagnostikuje mládí jako svou chorobu a snaží se seč může ji zničit. Šest vzájemnými sexuálními vztahy propojených studentů medicíny, promiskuitních, nelítostných a znuděných, se pohybuje nervózně po penzionu, kde bydlí, bifluje na zkoušky, pije, popichuje se a šmíruje navzájem. Freder experimentuje drsně s mladou hezkou služkou a napůl nespouští s dohledu svou bývalou milenku Desirée, vášnivou a cynickou aristokratku. Petrell opustí Marii kvůli bezohledné šedé myši Irene. Marie ale dlouho netruchlí – zájem o ni má Desirée. Jde o intenzivní a dramatický obraz nejen tehdejší společnosti. Premiéru v říjnu 2009 v londýnském Národním divadle režírovala slavná Katie Mitchellová. Reza de Wet (Jihoafrická republika) FEVER (HOREČKA) 2ž Emocionálně vypjatý text z podobného prostředí jako v autorčině hře Concealment (Úkryt). I tentokrát jde o dvě sestry, Katy a Emmu, a o podobná témata – postavení ženy a střet dvou společenských světů. Zpočátku střídavě sledujeme příběh Katy a Emmy jakoby v přítomném čase, později Emminy osudy vystupují ze zápisků v jejím deníku, který si horečkou zmítaná Katy pročítá. Deníkové zápisky popisují Emmin vnitřní psychický zápas s tělesnou touhou. Na stylu zápisků se podepisuje laudánum, autorčina prudérnost a narůstající psychická labilita. Výsledkem je nervní napětí až hrůzné. Emma odjede jako učitelka na africký venkov do rodiny venkovských osadníků. Sama vyrostla v pohodlí a vysokých nárocích západní civilizace. Nejdřív je z nového prostředí nadšená a raduje se ze svého poslání kultivovat dětské duše, ale postupně vystřízliví. K tomu přispějí zážitky jako stahování živých koček z kůže (nezbytných jako léčivo na zápal plic) nebo kruté bití psa, který napadl ovci. Emma postupně začne trpět představou, že ji ovdovělý domácí pán, člověk chováním i postavením vzdálený jejím společenským ideálům, pronásleduje. Přes den s ní nepromluví, zato v noci se objeví v její ložnici. Emma své pocuchané nervy léčí opiovou tinkturou a přestává být jasné, co je pravda a co výplod její fantazie. Rozhodne se, že odjede, ale z neznámých důvodů tak neudělá. Z deníku vyplývá, že se nechá strhnout přitažlivostí nekultivovaného muže a začne se s ním scházet, což má ale za následky pocity viny a znechucení. Emma už se domů nevrátí. Nedlouho po posledním zápisku zemře, můžeme se jen domýšlet, že spáchala sebevraždu. Katy, křehká žena, jejíž osudy řídí vůle a manžela, překoná svoji nemoc, s hrůzou dočte deník a rozhodne se ho zničit. Sue Townsend(ová) (Velká Británie) GREAT CELESTIAL COW (VELKÁ BOŽSKÁ KRÁVA) 2 m ,6 ž Poutavý příběh indických přistěhovalců začíná v polovině 70. let 20. století, kdy se Sita, matka dvou malých dětí (Prem a Bibi) loučí s Indií, prodá svůj jediný majetek, krávu, které říkají Princezna, a vydá se do Velké Británie za svým manželem (Raj). Sita se najednou ocitne ve velkém městě a v úplně cizí zemi, neumí jazyk a nezná místní zvyky. Autorka se okrajově dotkne tématu postavení emigrantů (agrese i bezradnost), ale především 22 sledujeme, jak se s lety strávenými v nové zemi mění tradiční vzorce rodinných vztahů. Podle starých zvyků má v domácnosti rozhodovat muž. Z Raje jednou přejde tato funkce na jeho syna Prema. Muž může ženu kárat nebo i bít, aby se podřídila jeho vůli, rozhoduje o výdajích, o sňatcích svých ženských příbuzných, o tom, co je vhodné a co ne. Sita se začne tomuto uspořádání bránit. Např. když má její dcera první menstruaci, odmítne staré pověry o tom, že krvácející žena je nečistá a nemůže připravovat jídlo a uctívat božstva. Sitina potřeba účastnit se na rozhodování je samozřejmě chápaná jako nepokora a Raj, podporovaný svojí matkou a její sestrou, se od manželky vzdaluje. V rodině tak vzniká dlouhodobá nerovnováha. Sita ztrácí svoji pevnou pozici manželky a matky a doma ji jednoduše berou jako špatnou ženu. Podporuje ji pouze Bibi, která je tvrdohlavá po matce, chce sama pracovat a sama si vydělávat a odmítne všechny domluvené nápadníky. Sitin postoj, který manžel a starší ženské příbuzné prostě nechápou, je mylně považován za psychickou únavu a její přání vrátit se zpátky k starému životu do Indie, ke svojí krávě, za výplod choré mysli. Tak se Sita ocitne v blázinci. Dlouhodobá frustrace se u ní skutečně rozvine v duševní nemoc. Tou dobou ale už i nejstarší generace, tchyně a její sestra, začíná chápat, že podřizovat se tradici není jediná možná životní cesta. Vypadá to, že Situ propustí z ústavu, Bibi si pro ni má druhý den přijít, ale Sita jí oznámí, že zítra už bude se svojí kravkou v Indii. Po dceřině odchodu se jí obraz Princezny zjeví v okně a Sita za ním odejde. Pak následuje už jen poslední výjev, zpátky v Indii, děti jsou ještě malé a všechno je, jak má být. Sue Glover(ová) (Velká Británie) MARILYN 3ž Rok 1960. V apartmá hollywoodského hotelu Beverly Hills přepadne k ránu s lahví šampaňského slavná americká sexbomba svoji francouzskou hereckou kolegyni: Marilyn Monroe (je jí 34) trpí notoricky nespavostí a Simone Signoretová (39) jí tedy, byť nepříliš nadšeně, dělá společnost. Marilyn právě začíná natáčet svůj předposlední film Pojď, budeme se milovat (Let´s Make Love, režie George Cukor), v němž byl jejím partnerem slavný francouzský šansoniér a Simonin manžel Yves Montand. Simone, ač byla právě nominována na Oscara za svůj první anglickojazyčný film Místo nahoře, pobývá v Hollywoodu především jako milující manželka. Marilyn nabídne Simone služby své kadeřnice a vizážistky Patti (55-65), a tak se tyto tři ženy v průběhu natáčení pravidelně setkávají, přinejmenším když Patti jednou týdně Marilyn „dělá kořínky“, a tím udržuje proslulou platinovou barvu jejích vlasů. Mezi Marilyn a Simone vzniká složitý vztah. Američanka a Evropanka se v rozhovorech, plných napětí, které sem vnáší Marilynina nevyrovnaná povaha, a za asistence vědoucí Patti konfrontují jako herečky, umělkyně, manželky a milenky. Když musí Simone náhle odjet, aby v Evropě podepsala smlouvu na další slavnou roli, dojde v tomto navzdory Marilyniným eskapádám poklidném vývoji k dramatickému obratu: mezi Marilyn, která se cítí svým manželem (Arturem Millerem) zanedbávaná, a „opuštěným“ Montandem propukne milostný poměr. V epilogu už se obě ženy jen přehrabují v popelu, jenž zbyl po tomto vzplanutí. Marilyn spěje dál k sebezničení a nesmrtelnosti, ale ani Simone, k níž se Montand brzy vrátil, už nikdy nebude tou sebevědomou umělkyní i milující ženou, se kterou se divák seznámil v první scéně hry. Nejnovější hra známé skotské dramatičky měla premiéru 15. března 2011 ve slavném glasgowském Citizens Theatre. Stewart Permutt (Velká Británie) REAL BABIES DON´T CRY (SKUTEČNÉ DĚTI NEPLÁČOU) 1 m, 2 ž Bizarní hra o nenaplněných touhách. Jednašedesátiletá Sally, na první pohled vcelku spokojená starší, stále atraktivní žena, ve svém příjemném anglickém půldomku přijímá návštěvu Jeanette, ženu s neobvyklým zaměstnáním. Ačkoli se potkávají poprvé, už mezi nimi existuje jakési pouto souznění. Jeanette vyrábí realisticky vyhlížející panenky, které dýchají a tepe jim 23 srdce a na první pohled jsou k nerozeznání od skutečných novorozenců. Sally si také jednu objednala a Jeanette si přišla prohlédnout domácnost, do které její další „dítě“ přijde, aby mohla nasát atmosféru a jeho vzhled přizpůsobit nastávající rodině. Do setkání nečekaně vstupuje i Miles, Sallyin přítel, věčný student bez vlastního příjmu, lehce přes třicet. K Sally se přistěhoval, když ho předchozí přítelkyně vyhodila a neměl kde bydlet. U Sally má zázemí, klid na studium. Miles vcelku pochopitelně celý nápad s umělým miminem považuje za scestný a podle toho také vypadá jeho přístup k Jeanette. Za dva týdny nové dítě vstoupí do jejich života. Sally se k němu chová, jako by bylo pravé. Panence dá jméno Suzanne, krmí ji a bere na procházky a když Miles udělá zkoušky a chce úspěch oslavit výletem k moři, Suzanne nemůže zůstat doma, což Milese hrubě rozčílí. Jedno odpoledne se v Sallyině domku nečekaně objeví Jeanette, evidentně si vybrala čas, kdy ví, že Sally nebude doma, ale zastihne Milese. Ten by ji nejraději vyhodil, protože ji viní z rozkladu jeho vztahu se Sally. Rozhovor se ale změní na psychologickou analýzu Milesovy osobnosti. Miles tvrdí, že otec opustil matku a ta pak spáchala sebevraždu. Jeanette radí, že s takovým traumatem se nesmí uzavírat do sebe, ale musí ho vypustit. Také mu radí, aby změnil svůj přístup a přijal Sallyinu touhu po dítěti a Suzanninu přitomnost akceptoval. Nečekaně se vrací Sally a obviní Jeanette, že přišla flirtovat s Milesem. Vztah Sally a Milese se dostal na hranici únosnosti. Sally zjistila, že Milesova matka se nezabila, ale sama od rodiny utekla, a že Miles nebyl rok pracovat pro charitu v Bangladéši, ale že se kdesi léčil. Je ochotná se přes to vše přenést, pokud Miles slíbí, že lži už nebudou pokračovat. Když ale zjistí, že Miles, zřejmě záměrně, poničil Suzanninu čepičku, rozhodne se jednoznačně pro své dokonalé dítě a Milese vyhodí z domu, aniž by poslouchala jeho nářky a prosby. Čeká ji budoucnost s její perfekní Suzanne, která ji nikdy neopustí a nezradí, jako to udělali její manžel, syn a nakonec i Miles. Konečně ji čeká klidné a setrvalé štěstí. Hra byla uvedena v rámci Fringe festivalu v Edinburghu v srpnu 2010. Robert Farquhar (Velká Británie) BAD JAZZ (MIZERNÝ JAZZ) 4 m, 3 ž (+ 1 postava inspicienta, může být mužská i ženská) Hra ze života současných nezávislých divadelníků o tom, jak zkoušení kontroverzního dramatu může prorůst hercům i režisérovi do běžného života. Tématem je okruh otázek života progresivního umělce: herečka, která má ztělesnit ústřední roli |(a jejím nejskandálnějším hereckým úkolem je realizovat na scéně orální sex), začíná pod vlivem zkoušení šílet, testujíc hranice přijatelného i v rámci reality mimo jeviště. Tvrdohlavý a práci oddaný režisér prosazuje odvážnou tvůrčí vizi za cenu sebedestrukce (a později i smrti). Tvůrčí hranici lze chápat též jako propast mezi normalitou a šílenstvím, autor soustavně převrací nejrůznější klišé o „pravdě“ v umění a na své figury se dívá z nejrůznějších úhlů, zaujmout jednoznačné stanovisko je tedy skoro nemožné, nehledě na možnost nahlížet na celou zápletku s velkou dávkou ironie (jde totiž o koncept reality na jevišti versus možnost náznaku). Prvotní oddanost skupiny se postupně drolí, jak je zkoušce podrobována mravní integrita jednotlivých členů a jak se oba světy začínají víc a víc prostupovat a znejasňovat. Hra byla poprvé uvedena v Edinburghu, v divadle Traverse, skupinou ATC & Theatre Royal Plymouth, 21. května 2007. Robert Farquhar je britský dramatik, považovaný za významného současného komediografa; napsal například hry You Are Here, The Angry Kitchen Sink, In the Meanwhile Café, Empty the Thought-Bubble, Almost Forever But, Kissing Sid James, Gods Official, Dust to Dust a Bad Jazz. Většina jeho her byla v premiéře uvedena v divadle Unity v Liverpoolu, později je uvedla divadla v Británii, ale i v USA, Itálii, Kanadě, Austrálii, Irsku či na Maltě. 24 Julia Cho (USA) LANGUAGE ARCHIVE (ARCHIV JAZYKŮ) 2 m, 3 ž (nutnost zdvojovat role) George je vynikající lingvista, jehož posedlostí je katalogizace všech vymírajících jazyků na světě. Podle jeho odhadu zaniká jeden z existujících 6 a půl tisíce jazyků každé dva měsíce. George tento svůj projekt nazval Archiv jazyků a pracuje na něm spolu se svou oddanou asistentkou Emmou. Vyhledávají spolu poslední mluvčí ohroženého jazyka a nahrávají jejich jednoduché rozhovory, tak aby zachytili v úplnosti lidskou dimenzi jejich řeči, ne pouze význam slov jejich jazyka. Tak se v jeho pracovně ocitnou i Alta a Resten, poslední mluvčí elovanštiny, blíže neurčeného východoevropsky znějícího jazyka. Problém ovšem je, že Alta a Resten spolu už dávno nemluví. Desetiletí manželství v nich zřejmě vyvolalo oboustranný nepřekonatelný odpor. Georgeova žena Mary zatím sama prochází krizí. Neovladatelně pláče. V manželství je zřejmě velmi nešťastná a její pocity vyjadřují záhadné útržky špatné poezie, které zanechává v Georgeově šatstvu i různě po domě. George, ačkoli sám mluví tuctem cizích řečí a dokáže proniknout do struktury téměř každého jazyka, živého či mrtvého, je zcela neschopný mluvit se svou ženou o svých citech. Jeho mozek je brilantní, ale jeho srdce retardované. Mary nakonec od George definitivně odejde a Alta s Restenem (ozvěna báje o Filemonovi a Baucis) se usmíří, mezitím však dojde k řadě pozoruhodných událostí: George hledá Mary na nočních nádražích, Mary nachází své životní poslání v pečení chleba, Emmě se v bláznivých snech zjevuje vynálezce esperanta… Zábavná a emocionálně mnohovrstevná hra o síle i slabosti slov, která získává v USA na stále větší popularitě, měla premiéru v roce 2009 v kalifornském South Coast Theatre. Brian Friel (Irsko) PHILADELPHIA, HERE I COME! (FILADELFIE, TADY MĚ MÁŠ!) 11 m, 3 ž Hra se odehrává ve smyšleném irském městečku Ballybeg kolem roku 1965. Mladý Gar tráví doma svůj poslední den a noc před cestou do Ameriky k sestře své dávno zemřelé maminky. Nepředpokládá se, že by se snad ještě někdy vrátil, možná jen na návštěvu. Gar žije v jedné domácnosti se starou, ale čipernou a prostořekou hospodyní a s otcem. Ten je citově chladný, uzavřený a téměř nemluvný. Je majitelem obchodu se smíšeným zbožím a ke svému synovi se chová spíše jako šéf k podřízenému. Gar si nicméně matně vzpomíná na jednu příhodu z dětství, kdy mezi nimi proběhlo cosi, co by se dalo nazvat láskyplným porozuměním. Není si ale úplně jistý, jestli si ony chvilky jenom nevysnil. Gar se tedy připravuje na definitivní odchod z rodného maloměsta. Loučí se se svojí dávnou láskou, o jejíž ruku nezvládl požádat a Kate je už proto vdaná za někoho jiného. Loučí se s bývalým učitelem, s partičkou kamarádů i s místním kanovníkem. Jen otec se navenek stále tváří, jakoby se jeho jediný syn ani nikam nechystal. Veškerý děj na scéně je komentován Garovým vnitřním já, které ztělesňuje samostatná postava. Příběh tak dostává další rozměr. Hra měla premiéru v Gaiety Theatre v Dublinu roku 1964 a tam se také v březnu 2010 roku vrátila. V roce 1975 byl podle ní natočen film. . 25 Německy psaná dramatika Stefan Vögel (Rakousko) DAS GLEICHGEWICHT DER KRÄFTE (ROVNOVÁHA SIL) 2 m, 2 ž hořká komedie Alex a Doris jsou pět let manželé, jejich vztah se stal vlažnějším a Alex chce zažít změnu – jiné sexuální zkušenosti. Doris je ale v této záležitosti striktně monogamní. Když ji Alex konfrontuje s návrhem, aby se seznámili s cizím párem a čistě sexuálně si vyměnili partnery, rázně odmítne. Ale postupně se podvolí, aby neporušila rovnováhu sil. Při prvním setkání s Beou a Christophem není nic podle plánu, Doris se zamkne v ložnici, její potenciální partner Christoph zmizí pro změnu ve svém autě, a tak to vypadá, že si sex užijí aspoň Alex a atraktivní Bea, jež po svém partnerovi požadovala totéž co Alex po partnerce. Ovšem Doris a Christopher mají další problém – kdysi spolu chodili a rozhodně nepočítali s tím, že se ještě někdy potkají a už vůbec ne za takových okolností (rozešli se kvůli Christophově kariéře). Karty se obracejí, nakonec Doris a Christopher spolu skončí v posteli, zatímco Alex a Bea, snovatelé celé akce, kteří o bývalém vztahu svých protějšků nevěděli, rozpačitě a překvapeně poslouchají zvuky z ložnice. Před další schůzkou obou párů začíná Alex couvat, nicméně rozkvetlá Doris na ní trvá a umlčí ho jeho vlastními argumenty. Bea si připadá zhrzeně a snaží se překazit vztah mezi Doris a Christophem. I kdyby se opět vrátili k sobě tak, jako na začátku hry, již není jisté, zda jejich vztah tuto zkoušku vydrží – co se jednou otevřelo, nejde zavřít, a rovnováha sil byla porušena... Nakonec to tedy vypadá, že sex se přeci jen od lásky oddělit jen tak nedá. Bezmezná tolerance mezi partnery neexistuje a žárlivost jenom dokazuje, že nevázaný sex jednoho nemůže ten druhý i přes hrdinné řeči o demokracii a svobodě snést. Hra vyšla v roce 2011. Připravujeme překlad do češtiny. Michael Müller (Německo) ÜBER DIE GRENZE IST ES NUR EIN SCHRITT (PŘES HRANICI JENOM KROK) 1 m, 1 ž pojízdná hra pro mládež „Víra je důležitá, to vám teda řeknu, v něco věřit dělá svět hezčí než o něm něco vědět.“ Autor těchto slov, postava Dede, ví, o čem mluví – je to teenager žijící na okraji společnosti v Hamburku. Spolu s matkou a sestrou Benediktou žijí napůl v ilegalitě, v neustálém strachu, že budou odhaleni - složitý život v cizí společnosti, ve škole, s novými přáteli, v zemi, jež permanentně signalizuje „Vstup zakázán!“ Mají za sebou dlouhou cestu, 7000 km přes africké pouště, z Ghany do Alžírska a poté do Evropy. Otec po cestě někam zmizel a jeho žena i děti na něj nadále čekají. Druhou postavou je kamarádka Melle, s níž Dede přehrává i situace rodičů a další dílčí příběhy, postupně se dozvídáme více detailů také o jejich přátelství. Melle Dedemu pomáhá s jeho nelehkým životem. A jednoho dne musí matka do nemocnice a někam se vypaří i sestra Benedikta... Hra střídá vyprávěné pasáže a dialogy, střídá rychle scény i předváděné postavy a soustřeďuje se na život lidí, kteří byli nuceni předčasně dospět. Text využívá úzkého kontaktu s publikem, mladé diváky oslovuje, ptá se jich na jejich stanoviska apod. Hra je určena primárně pro mládež, nicméně tematicky je zaměřena na širší publikum. Je určena pro inscenace po školách, klubech, v případě hamburského projektu pro upravený autobus, Utopia-Mobil-Bus (zde premiéra v únoru 2011 v rámci hamburského Junges Schauspielhaus). Tato pojízdná, po německých školách kočující inscenace se stala na festivalu v Mülheimu 2011 nejlepší německojazyčnou inscenací v kategorii her pro děti a mládež. 26 Sascha Macht (Německo) DIE GEWALTIGE SCHLACHT UM DIE HERZEN DER MENSCHEN (MOHUTNÝ ZÁPAS O SRDCE LIDÍ) 6 m, 6 ž (alternace možné) „Čekáme ne lepší svět... rezignujeme na hledání Boha... Zrovna vůbec nic neděláme“. Výraznou roli v této hře hraje chór „nerozhodných lidí“. Nerozhodnost a rozpačitost jsou hlavními motivy textu – a autor pro postavy nenachází ve svém debutu žádné rázné a rozhodné řešení. Na scéně tak kromě proměňujícího se sboru defiluje velké množství postav nejrůznějších charakterů: jihoameričtí utečenci a umělci Pedro a Gustavo, kteří omylem naleznou drogy a dostanou se tak do svízelné situace. Diktátorka Erzébet Fischersroda je připravena všemi prostředky bránit svůj režim a drží proslov před OSN. Debutant Ioannis G. není s to – z čistě uměleckých důvodů – brát na diktátorku ohled. Malý chlapec Hendy se strachuje o budoucnost republiky a desetiletý pár dvojčat vysvětluje ve střídavém monologu bizarní dějiny světa. Na scéně se také mj. objeví R.M. Rilke či Současná německá literatura. Všichni zúčastnění jsou zajedno v jedné věci: něco se musí stát. Ale co? Cílů na dosah je nedostatek, a tak se protagonisté vrhají do stále nových scén a čekají, že z jejich sledu vznikne nějaká dramatická situace. Jak říká jeden z nich: „Jeviště je nekonečně široké“. Autorovi se podařilo napsat vtipný text se širokým záběrem, jenž si bere na mušku mj. absenci řádu v dnešní době. Sasha Macht posbíral střípky reality, jež zprvu vypadají, jako by stály náhodně vedle sebe, poté se však začnou pohybovat směrem k sobě. Autor se nebojí použít literární jazyk, břitký humor a ironicky okořeněný idealismus. V roce 2011 se hra představila na festivalu nových dramatických textů Heidelberger Stückemarkt a získala zde stipendium. Zatím čeká na svoji světovou premiéru. Sascha Macht (*1986) pochází z Frankfurtu nad Odrou, studuje a žije v Lipsku a zveřejňuje svá díla v různých antologiích, literárních časopisech, blozích. Patří k literárním a dramatickým nadějím současného mladého lipského kulturního podhoubí. Johanna Kaptein(ová) (Německo) FRÄULEINWUNDER (DÍVČÍ DIV) 5 herců (variabilní obsazení) Dívka narozená za výbuchů bomb 2. světové války dospívá a chce si užívat života, nechat za sebou minulost, zapomenout na hrůzy prožité v dětství. Vše se však stále vrací a přítomnost nepomáhá – nezvěstný otec, mlčenlivá matka, obrazy hrůz před očima... Východiskem je vlastní nový život, vlastní rodina, avšak mír stále nepřináší kýžený klid... V krátké hře se autorka vyrovnává s traumaty Německa 50. let 20. století, kdy byla celá země v troskách a musela se znovu postavit na nohy. Hra vznikla na zakázku Schaubühne Berlin, premiéra proběhla v listopadu 2007 v Schaubühne am Lehniner Platz Berlin. Stephan Lack (Rakousko) VERFASSUNG DER STRÄNDE (STAV POBŘEŽÍ) 4 herci Ve čtyřech kapitolách na rozhraní prózy a dramatu se autor věnuje „stavu pobřeží“. Názvy kapitol jsou – Deep Black See, Pobřežní hlídka, Loveboat a Waterworld. Ekologická katastrofa ohrožuje celý pobřežní region a otázka zní – kdo je viníkem? Kdo z této situace může těžit a kdo je zodpovědný za následky? Zatímco se mudruje a filozofuje nad otázkou, zda je 401 milionů adekvátní náhrada za potopenou vrtnou plošinu, na jiné pláži se zdánlivě nerušeně sluní turisté a také pobřežní hlídka. Lidé jen tak konverzují o různých věcech, ale nikdo neví, jak dlouho může takto ničím nerušená dovolená trvat? Neboť není ohrožena pouze příroda, nýbrž i lidé... A zčista jasna je na báječné lodi snů přepaden piráty filmový štáb– bohužel nikdo nestačil tuto akci zachytit kamerou... Takže to sjedeme ještě jednou! Původně nečekané události se začínají inscenovat. A zbývá již je kapitola čtvrtá, v níž autor ukáže, co se 27 stane, když stoupnou hladiny vod – nechtěný „vodní svět“ – ne jako rodinná atrakce, ale jako možná scénář zoufalého boje o přežití po velké potopě. Hra byla vybrána mezi 10 finalistů (z 79 přihlášených her) na soutěžní festival Heidelberger Stückemarkt 2011 v květnu 2011, kde byla představena formou scénického čtení. Thomas Jonigk (Německo) WEITER TRÄUMEN (DÁL SNÍT) 3 m, 4 ž (1 zdvojení) Děj hry se odehrává o Vánocích. Hlavní postava, Karl Bockmann, leží v kómatu na jednotce intenzivní péče, jeho žena Silvia zde již třetí den sedí a čeká, až se její muž probere k životu. Jestli tomu tak bude a zda to nezanechá na zdraví muže nevratné stopy, to nikdo neví. Silvia se ale nejvíce bojí toho, že její manžel bude po případném probuzení stejný jako předtím – jejich 32 let trvající manželství bylo již mírně řečeno vyčpělé. Z jeho strany podvádění, z její strany rezignace... Odstup od manžela je zásadní a náhle se už téměř nedá vydržet. Řešením se nezdá být ani Hans, jenž se náhle objeví v jejím životě a který jí cestu zpět do kompromisů rozhodně neulehčí. Krátce po seznámení jí vyzná lásku a plánuje společnou vzrušující budoucnost plnou vášně a sexu – tedy se vším, co Silvia již tak dlouho i ve svém věku postrádá. Silvia je ale rozpačitá ze skutečnosti, že Hans je hospitalizován kvůli pokusu o sebevraždu a i jeho dosavadní život je plný malérů. Silvia se tak potácí mezi zásadním životním rozhodnutím a velkým emočním vypětím... Děj postupně stále více osciluje mezi snem a realitou, kómatem a vědomím. Dochází k setkání s dalšími lidmi, především ženami, jejichž touhy se zdají být podobné, i když jejich životy jsou zcela rozdílné. Postavy se tak míhají jako přízraky po nemocničních chodbách a jsou konfrontovány se svými životními sny i nalháváním. Nakonec dojde k rozhovoru Silvie s probuzeným Karlem – nicméně, je Karl skutečně ve bdělém stavu? Jednotka intenzivní péče se v této hře stává divadlem světa – nesplněná přání, touhy, promarněné šance. Role Silvie je výzvou pro herečku kolem šedesáti let. Premiéra – říjen 2011 v curyšském Schauspielhausu, na jehož zakázku i hra vznikla. Franz Zauleck (Německo) (*1950) je původně scénografem a návrhářem kostýmů v mnoha angažmá (Berlín, Drážďany, Freiberg atd.), známým ilustrátorem dětských knížek, ale i autorem rozhlasových her. Získal mnohá ocenění (nejhezčí kniha, nejhezčí plakát apod.). DIE SONDERBARE REISE DES HERRN TANNENBAUM (NEOBYČEJNÁ CESTA PANA JEDLIČKY) 2 m, 1 ž (variabilní obsazení) hra pro děti „Zkusím nový život. Nazdar.“ Pan Jedlička, středně vysoký strom, se k údivu svých kamarádů stromů rozhodne vytáhnout kořeny ze země a vyrazit za dobrodružstvím do světa. Již totiž nesnese vichr, jenž u nich na kopečku vyvrátil i jeho kamarády. Někde přece musí existovat klidné místo k žití a věčné nadávání nic nezmůže. Že je i mezi stromy málo ctností a pouze vzácná přátelství, zjišťuje u břízek či dubů, kteří ho mezi sebou nechtějí, až narazí na světáckého tuláka Vrbu, jenž vychvaluje přednosti života ve městě. Nicméně život ve městě je ještě složitější - pan Jedlička chce vlastní zahradu, ale na tu potřebuje peníze, takže musí pracovat. Příběh nabízí i další, tu skurilní, tu nebezpečné zápletky (stromky, pozor, blíží se Vánoce!), stromy totiž stále hůře shánějí uplatnění, práci a vhodnou nemovitost, pozemků se zelení ubývá... Pan Jedlička se nakonec rozhodne vrátit domů, kde měl svoje kořeny. Hra popisuje nejen veselé příhody, ale i deziluzi z moderní krajiny, vábení peněz, ale samo sebou i sílu přátelství v nouzi. Premiéru měla tato originální hra nejen pro děti v prosinci 1995 v berlínském divadle Das weite Theater. 28 OLGA BLEIBT OLGA (OLGA BUDE OLGA) 2 herci hra pro děti Scéna této pestrobarevné pohádky vzniká postupně z postele a polštářů, z nichž se stávají mraky na obloze, objevují se dvě postavy, námořník a kravička, která námořníkovi vypráví jednoho deštivého dne květnatý příběh o telátku Olze, ten se rozehrává na jevišti. Olga je mezi ostatními kravičkami černou ovcí, vlastně krávou, protože je celá černá. Ostatní si s ní nechtějí kvůli její barvě hrát. Smutná Olga odejde od rodičů do světa a potká na své cestě za štěstím kouzelnou vílu, která ji promění na sněhobílou krávu. Jenže na tamějších pastvinách jsou všechny krávy zase jenom černé... Olga má tedy druhé přání – být černá. Olgu čeká ještě více setkání – s růžovou krávou, bílým netopýrem, jenž vidí vše vzhůru nohama a rád filozofuje o paradoxech náhledu na svět... Olga má od víly ještě jedno přání, a tak si přeje, aby byly všechny krávy jako ona. Pro vílu je tento úkol již náročný, a proto jsou od té doby všechny krávy flekaté a strakaté. Dojde i na růžovou krávu, ze které se ale stane námořník, ovšem rohy mu zůstanou... Olga se vrátí domů, rodiče jsou taky strakatí a vše dobře končí. Roztomilá, barevná pohádka byla poprvé uvedena v září 2003 v Theater Waidspeicher v Erfurtu. A další... Miro Gavran (Chorvatsko) COUPLES (DVOJICE) 3 m, 3 ž jevištní mozaika Komedie z roku 2011 se zabývá opět autorovým oblíbeným tématem, totiž vztahy mezi muži a ženami. Hra je vystavena podobně jako např. Vše o mužích, tj. 6 herců hraje různé postavy v 8 různých, ale propojeným příbězích (Letní prázdniny, Narození, Počítačový muž, Dopis na rozloučenou, V práci, Policista). Celkem tedy 36 postav předvádí různé konflikty mezi oběma pohlavími, lásku, flirt, žárlivost, nenávist apod. Hru máme k dispozici v anglickém překladu, připravujeme český překlad. Bjarni Haukur Thorsson (Island) DAD (TÁTA) 1m one man show Text, který nemůže být u publika neúspěšný. Thorsson odpovídá na otázku, jaké to je stát se otcem. Autor má talent provést diváka celým procesem s humorem tak, že se každý, kdo už podobnou zkušeností prošel, v jednotlivých situacích určitě najde a ostatní se pobaví a nezaleknou. Největší pozornost Thorsson věnuje fázi příprav na dítě a porodu, kdy je všechno stejně nakonec úplně jinak, než jste se učili v předporodním kurzu, a výsledkem je novorozenec, šedozelený a špinavý od všech tělních šťáv, který vám ale bude připadat absolutně nejkrásnější. A pak to přijde – všichni by se rádi vyspali, ale nepodaří se to nikomu, intimní život jde do háje, oba patneři jsou podráždění, unavení, ale vlastně velmi šťastní... 29 GRANDAD (DĚDEČEK) 1m one man show Stejně jako hra Dad je i Grandad textem pro one man show (využívá střídání rolí i dialog s publikem). Tentokrát, jak je jasné z titulu, Thorsson s příjemnou ironií prezentuje své zkušenosti s rolí dědečka. S vyrovnaným úsměvem připomíná starosti vyššího věku (vyšetření análu za přítomností krásných mediček, trable s viagrou nebo věčné otázky: Kde mám brýle? a Co jsem to vlastně chtěl?), ale taky podtrhuje výhody (konečně máte v rodině děti, které milujete, ale které nejsou vaše a po víkendu je můžete vrátit rodičům). Thorssonovy postřehy jsou zcela univerzální a snadno si najdou nadšené publikum kdekoli. Případný interpret má navíc prostor obohatit text vlastními detaily. LISTY Z AURA - PONTU 3/2011 © Aura - Pont s.r.o., Praha 2011 Redakčně připravil Michal Kotrouš. Spolupracovali: Alena Bjačková, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová. 30
Podobné dokumenty
roZsvěcení vÁnoČního stromu »eva a vašek« mikulÁšský
parku mohli seznámit s tajemnými bytostmi adventu – jako
jsou barborky, lucky, ambrožové, mikulášky, ale též Mikuláš
s anděly, čerty. Nechyběli zde ani tři králové, kteří taktéž
neodmyslitelně patř...
listy z aura - Aura-Pont
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,