CeR Magazin 3_04.indd
Transkript
MAGAZIN Česká rafinérská podzim 2004 obsah / table of contents 04 07 aktuálně 03 Tři otázky pro Ivana Součka, předsedu představenstva a generálního ředitele Three questions for Ivan Souček, chairman of the board of directors and CEO petroleum 18 16 08 04 Kde tluče srdce kralupské rafinérie Where the heart of Kralupy’s refinery beats 06 Vážíme si zákazníků i životního prostředí We esteem our customers as well as the environment 07 08 Proč není Norsko členem EU Why is Norway not a member of the EU? 10 Mozaika Mosaic Portrét Henka Reijnaerta: Z Curacaa do Litvínova Portrait of Henk Reijnaert: From Curacao to the Litvínov fokus 11 12 16 Kaleidoskop Kaleidoscope Kralupy nad Vltavou: dva roky poté Kralupy nad Vltavou: two years after Kdo to byl… Ferdinand Porsche Who was it… Ferdinand Porsche forum Magazín Informační čtvrtletník České rafinérské, a. s. Vydává: Česká rafinérská, a. s. Předseda redakční rady: Ing. Aleš Soukup, CSc., vedoucí sekce vztahů s veřejností Redakce: AC&C Public Relations, s. r. o., Korunovační 7, 170 00 Praha 7 Šéfredaktor: RNDr. Michal Urban, CSc., tel.: 233 375 364, e-mail: [email protected], www.accpr.cz Sazba, zlom, lito: Studio Marvil, s. r. o. Vydáno v Praze dne 5. 10. 2004, Registrace MK ČR pod číslem E 81 03 Magazín vychází čtyřikrát ročně a je distribuován zdarma. Pro přetisk fotografií a celých článků nebo jejich částí je nutné písemné svolení redakce. 17 Kateřina Trojanová: Pánové pozor! Jede Katka Kateřina Trojanová: Gentlemen, attention please! Kate is driving 18 Amerikou křížem krážem (3) All over America (3) aktuálně 2–3 Tři otázky pro Ing. Ivana Součka předsedu představenstva a generálního ředitele České rafinérské, a. s. Už rok je Česká rafinérská tzv. přepracovací rafinérií. Jak byste těch uplynulých 12 měsíců zhodnotil? V novém režimu jsme začali pracovat 1. srpna 2003. Českým obchodním afilacím našich akcionářů od té doby zpracováváme ropu a dodáváme jim hotové výrobky, s nimiž oni sami obchodují. Předpokládalo se, že období do konce roku 2003 bude dostatečné k tomu, aby se doladily vztahy a nastavily nezbytné komunikační, technické a obchodní vazby. Jsem přesvědčen, že přechod na processing splnil očekávání, i když „krystalizace“ vztahů mezi námi a procesory pokračuje dodnes. Za zmínku jistě stojí, že se nám podařilo stabilizovat organizační strukturu a že jsme schopni dále nabízet atraktivní zaměstnání. Že naše společnost dostala sice trošku jiný plášť, ale pořád patří k nejvýznamnějším v České republice, a to jak podle velikosti obhospodařovaného majetku, tak z hlediska svého ekonomického významu. Nadále významně a stabilně přispíváme do státního rozpočtu zejména prostřednictvím platby spotřební daně. V této souvislosti je potřeba ocenit platební disciplínu a fungování všech čtyř procesorských organizací. V neposlední řadě bych rád připomněl, že rafinérie funguje na relativně vysoké úrovni řízení a bezpečnosti práce. To právem vyvolává respekt našich konkurentů i ostatních průmyslových subjektů, s nimiž sdílíme průmyslový areál v Kralupech i v Litvínově. Za prvních šest měsíců jste letos zpracovali více než 2,7 milionu tun ropy. Vzrostla výroba surovin pro petrochemický průmysl, ale snížila se produkce finálních produktů. Čím to bylo způsobeno? Produkci ovlivnila odstávka obou rafinérií. Rafinérie v Kralupech absolvovala „velkou odstávku“, tedy inspekci a údržbu technického zařízení prováděnou v čtyřletých cyklech, a rafinérii v Litvínově jsme částečně odstavili v souvislosti s dokončením projektu Čistá paliva. Přes tyto objektivní důvody jsme podle neauditovaných výsledků dosáhli zisku 232 milionů korun před zdaněním a obratu 4,4 miliardy korun. Už nyní bychom ale měli připomenout, že ve druhém pololetí bude muset být tento výsledek korigován vzhledem k účetním operacím souvisejícím s přehodnocením stavu zásob a s dopady vypořádání starých pohledávek. Jak byste charakterizoval projekt Čistá paliva? Zavedení výroby tzv. čistých paliv (tj. pro rok 2005 motorových paliv s obsahem síry nižším než 50 mg/kg) je dáno evropskou legislativou, resp. její transpozicí do legislativy české. Už v letech 2002–2003 jsme v litvínovské rafinérii provedli první úpravy umožňující výrobu benzinu s nízkým obsahem síry. Letos jsme upravili výrobní soubor hydrogenace plynového oleje v Kralupech, takže koncem června byla úspěšně uvedena do provozu rekonstruovaná jednotka. Počátkem července proběhly její ověřovací a garanční testy. Tato jednotka tak umožňuje vyrábět v Kralupech motorovou naftu splňující s dostatečnou rezervou náročné požadavky legislativy jak pro rok 2005, tak i pro rok 2009, kdy se maximální limit obsahu síry sníží na 10 mg/kg. V Litvínově byla podobná jednotka rekonstruována následně a do provozu byla uvedena letos v srpnu. Projekt Čistá paliva však dále pokračuje. Koncem roku 2004 dostavíme a na přelomu roku 2004/2005 uvedeme do provozu jednotku, která umožní vyrábět i v Kralu- pech benziny s kvalitou požadovanou pro rok 2005. Celý projekt Čistých paliv pak bude dokončen instalací jednotky selektivní hydrogenace krakového benzinu v kralupské rafinérii (umožňující výrobu benzínu s obsahem síry pod 10 mg/kg), na kterou již byla pořízena licence a začali jsme zpracovávat úvodní projektovou dokumentaci. (ks) Three questions for Ivan Souček, Chairman of the Board of Directors and CEO Since August 1, 2003, Česká rafinérská has been newly operating as a so-called crude oil reprocessing company. The organisational structure was stabilised and operating rules were ‚tuned up‘ at the initial processing stage. In spite of our company’s new appearance, it is still one of the most important entities in the Czech Republic in terms of both the amount of managed assets and its economic importance. The refinery works at a relatively high safety and management level. Thus our competitors as well as other industrial entities rightly respect us. According to non-audited results for the first six months of 2004, the company showed a pre-tax profit of CZK 232 million on a turnover of CZK 4.4 billion (to be corrected by stock re-evalution and recievables impact in 2H.2004); we processed more than 2.7 million tonnes of crude oil. The feedstock production for the petrochemical industry rose while the production of final products dropped. Production was affected by the temporary shutdown of both refineries of the company. Over the summer, we completed another stage of the Clean Fuels project. In Kralupy and Litvínov, we put in operation reconstructed middle-distillate hydrogenation units, enabling to produce diesel fuel that easily meets strict ecological and qualitative requirements for both 2005 and 2009. We will also put in operation a unit that will enable to produce automotive petrols meeting required quality standards in Kralupy. Kde tluče srdce kralupské rafinérie 1 Velín je místo, odkud operátoři ovládají výrobní zařízení, místo, odkud má směnový manažer přehled o stavu technologie, místo, kde začíná každý pracovní den techniků a kontraktorů (dodavatelů prací), místo, kde v případě nutnosti zasedá havarijní štáb, i místo, kde se potkávají lidé. Srdcem velínu je prostorný sál se třemi sekcemi řídicích pracovišť. Je ponořen do polotmy, což pracovníkům vytváří příjemný kontrast k svítícím obrazovkám nad jejich stoly. Každé pracoviště je osazeno několika displeji, na nichž se střídají schémata technologií, křivky grafů a další informace se záběry z několika kamer snímajících rozhodující místa v areálu. Skladba pracovišť v sále odpovídá třem základním úsekům rafinérie: první řídí vlastní zpracování ropy, druhý má na starosti mísení, sklady a expedici výrobků a ze třetího se provozuje vysoce moderní jednotka FCC. Ve velínu pracuje ve čtyřech směnách celkem 120 operátorů pod vedením šesti směnových manažerů – Tomáše Hejdy, Jiřího Čemuse, Jaroslava Šejby, Miroslava Pinky, Jiřího Čadka a Kamila Klempta, který nás provázel od jednoho operačního pultu ke druhému a podával základní informace. „Základem řízení rafinérského procesu je jeho regulace,“ začíná vyprávět Kamil Klempt. „Ty provádíme především elektronickou formou, částečně přes pneumatickou regulaci a některé situace řešíme manuálně zásahem vnějšího provozního operátora, s nímž se spojíme telefonicky nebo vysílačkou na vlastní frekvenci.“ Provoz je sice plně automatizovaný, to ale neznamená, že nevyžaduje stálou kontrolu. Operátoři u jednotlivých panelů ve velínu soustavně sledují jednotlivé kroky řízeného procesu, který probíhá podle zadaných parametrů, a řeší odchylky od standardu. Na první pohled běžná přízemní budova uprostřed kralupské rafinérie. Pozornému kolemjdoucímu však těžko unikne několik odchylek od běžné stavby. Do budovy se sbíhá pavučina kabelů, chybí zde okna, zato se vstupuje pancéřovými dveřmi. Pod slupkou nenápadnosti béžovomodré budovy se skrývá betonový bunkr, v jehož útrobách je umístěn řídicí systém a velín rafinérie. „Jsme sice napojeni na vnitřní počítačovou síť podniku, ale vlastní řízení výrobního procesu obstarává samostatný systém Foxboro. Je zcela nezávislý na vnějších sítích, a nemůže být proto zavirován nebo jinak ohrožen třeba z internetu,“ říká Kamil Klempt. Řízení je nastaveno na tzv. alarmovací limity. Alarm se projevuje vizuálně a akusticky, potom následuje zásah, blokace, změna – akce. Ve zlomku okamžiku se musí operátor rozhodnout – a správně. To vyžaduje nejen znalosti a zkušenosti, ale také specifické schopnosti. Částečně jsou vrozené, částečně vypěstované tréninkovými programy i silnou vůlí. Důležitou roli hrají také osobnostní rysy, odpovědnost vůči firmě i lidem v okolí. A bez nadsázky můžeme konstatovat, že takové vlastnosti operátoři mají. Svou každodenní činností ovlivňují nejen výrobu a ekonomické petroleum 4–5 Centrální velín v kralupské rafinérii byl uveden do provozu v roce 2001 spolu s jednotkou fluidního katalytického krakování (FCC). Chrání provozní pracovníky a řídicí systém, aby byli schopni reagovat i za extrémních vnějších podmínek jakékoli povahy. Řídicí systém FOXBORO je naprosto autonomní. Nový velín nahradil řídicí pracoviště rozptýlená po celém areálu rafinérie včetně hlavního řídicího „panelu“ ze 70. let. 1) „Zabývám se souborem atmosférické destilace, což je zpracování ropy na primární frakce. S prací jsem spokojený,“ sděluje Antonín Podšer, který řídí provoz 1. 2) Na řízení provozu FCC se podílí také Radek Špaldoň, který právě domluvil vysílačkou s operátorem v terénu: „Průběžně je potřeba kontrolovat několik set položek. Jsem tady už devět let, přišel jsem jako vodohospodář a udělal si rekvalifikaci. Líbí se mi, že je to tvůrčí práce, že je třeba u ní přemýšlet, není monotónní a člověk se stále něco učí.“ 3) Jedním z dvaceti tzv. venkovních operátorů je Libor Mikulka. „Dělám tuhle práci už deset let a rád. Je pestrá, rozsáhlá, zajímavá, vyžaduje znalosti, manuální zručnost i fyzickou kondici,“ říká. 4 ) „Jsem v rafinérii třináct let, z toho deset let pracuji jako operátor u panelu. Mám to tady rád, protože mě baví počítače. Je to zajímavá práce,“ říká Jiří Faifr, který řídí část 2. 5 ) „Hlavně a především jsem moc rád, že tuto práci mám,“ konstatuje Miroslav John (na fotografii se stojícím směnovým manažerem Kamilem Klemptem). výsledky společnosti, ale i to, jak společnost vnímá její okolí. (ks) Where the heart of Kralupy’s refinery beats A new central control room, which replaced the control rooms that had been scattered throughout the enterprise until then, was opened in Kralupy’s refinery in 2001, when also a fluid catalytic cracking (FCC) unit was put in operation. Operators working in the control room control production machinery and monitor equipment. It is a place from which they can react even under extreme exterior conditions of any kind. The work of the central control room operators is very difficult and responsible because not only company’s economic results but also the effects on the surrounding environment depend on it. The operators have to know the processes and equipment, foresee possible deviations and their consequences, and have to be able to make independent and quick decisions. 2 4 3 5 Jak se člověk stane operátorem? Profese operátora je velmi náročná, a uchazeči proto – jak vysvětluje Ing. Josef Krch, vedoucí výrobní sekce rafinérie Kralupy – procházejí procesem výběru, jakýmsi konkurzem. „Požadujeme po nich středoškolské vzdělání, zkoušíme jejich základní znalosti, zkušenosti, zájem a chuť pracovat v rafinérském průmyslu. Odhadujeme jejich schopnost rychle se orientovat a uvažovat v reálných dimenzích. Po zaškolení, většinou v dvouleté zkušební době, uchazeč pozná, jestli nás chce, a zároveň i my poznáme, jestli chceme jeho.“ A když se dohodnete? V takovém případě operátor začíná u obsluhy venkovních zařízení. Na základě jeho schopností a dovedností se dohodneme na profesním růstu. Může se dostat k panelu, eventuálně se stane směnovým manažerem. Dny, týdny, měsíce, roky bedlivě sledovat obrazovku v místnosti bez oken je možná stresující. Jak sledujete psychiku operátorů? Nemáme indicie, že by psychická zátěž překračovala únosnou mez. Ostatně tato hranice je velmi individuální a závisí jak na osobních dispozicích, tak na tréninku. Tuto situaci však nepodceňujeme a máme program zaměřený na potenciální rizika. Spolu s rafinérií v Litvínově realizujeme pro směnové pracovníky protistresový relaxační program. Firma vše platí, ale účast je dobrovolná. Jaké jsou charakteristické vlastnosti operátora? Především dobrý zdravotní stav. Znalost procesů a zařízení je nezbytný základ. Dále je nutná předvídavost možných odchylek a jejich následků a z toho vyplývající schopnost samostatně a rychle rozhodnout. Rychlé rozhodnutí není otázka statečnosti, ale bleskurychlého použití získaných znalostí i naučených stereotypů. Operátor tedy musí být psychicky vyrovnaný a také manuálně zručný. Přirovnal bych jej k řidiči auta: řídí, je trvale ve střehu, analyzuje dopravní situaci, reaguje na změny, má zodpovědnost za druhé. Co je důležité: pečuje o svůj majetek a, obrazně řečeno, svého čtyřkolového miláčka hýčká. Vážíme si zákazníků i životního prostředí Proslulý auditor Lloyd’s Register Quality Assurance letos v létě opět vydal certifikát, který dokládá, že Česká rafinérská znovu splnila přísné požadavky mezinárodní normy ISO 9001:2000 pro systém řízení kvality a ISO 14 001:1996 pro systém řízení ochrany životního prostředí. Splnit požadavky celosvětově uznávaných norem ISO (International Standard Organisation) nás nikdo nenutí, dokonce se za to platí a nikoliv malé sumy. Závisí to jen na dobrovolném rozhodnutí jednotlivé firmy. To je sice pravda, ale za ní následuje velké ALE! „Ale udělení certifikace zvyšuje prestiž společnosti, je to jedno z měřítek úspěšnosti a doklad toho, že si firma váží svých zákazníků, zaměstnanců, občanů okolních měst a obcí a životního prostředí,“ řekla nám Ing. Michaela Freyová, vedoucí sekce bezpečnosti práce, pracovní hygieny a řízení kvality, která je z titulu své funkce gestorem certifikace a recertifikace podle norem ISO. Česká rafinérská se rozhodla hned v roce 1996, tedy při svém vzniku, že budou certifikovány jak rafinérie v Litvínově, tak v Kralupech. Chtěla tím dát jasně najevo, že plně odpovídá za jakost svých produktů a poskytovaných služeb, že soustavně pečuje o životní prostředí a že chce zákazníky nejen získat, ale i udržet. Pracovníci na všech úrovních museli vyvinout nemalé úsilí ke splnění náročných podmínek, ale dobrá věc se podařila. Dne 27. července 2001 byly oba certifikáty pro obě rafinérie uděleny s tím, že platí tři roky. Plnění normy ISO se soustavně sleduje, a kdyby firma časem standardy přestala plnit, snadno by mohla o certifikaci přijít. Snad bychom měli zdůraznit, že není certifikován výrobek, ale celý systém. Ostatně produkty České rafinérské byly velmi kvalitní od samého počátku. Hodnotí se ale, jak jsou nastaveny jednotlivé procesy, jak je lze hodnotit, ovlivňovat a zlepšovat. Základem systému řízení jakosti je spokojenost zákazníka. Norma nepředepisuje, jak ji zjistit. Česká rafinérská při hledání vhodné zpětné vazby zvolila dotazníkovou metodu. Odběratelů bylo do loňského roku několik desítek. Nyní se situace zjednodušila, protože v novém režimu jsou zákazníci jen čtyři. Ale i oni odpovídají na podrobné otázky, z nichž vyplývá, jak jsou spokojeni s produkty a službami. Základem systému řízení ochrany životního prostředí je provádět všechny činnosti s ohledem na životní prostředí a plnit legislativu dané země. Odpovědi se analyzují a na základě výsledku se přijímá plán opatření, jak spokojenost zvýšit. Na konkrétní otázky přicházejí konkrétní odpovědi. Týkají se například způsobu jednání, obsluhy, systému řízení reklamací a podobně. V případě, že si zákazník stěžuje, všechno musí být přesně zaregistrované. Řízená dokumentace se vyžaduje na všech úrovních a ve všech oblastech, ať se jedná o výrobu, plánování nebo údržbu. Například při atestaci je vzorek uschován, a kdyby došlo k reklamaci, poslouží jako podklad pro nezávislou laboratoř. Normy dále vyžadují stanovit nápravná a preventivní opatření, tedy opatření sloužící k odstranění nedostatků a zejména zajištění prevence tak, aby se chyby neopakovaly. „Už čtyři roky u nás pracuje tým interních auditorů,“ říká Ing. Freyová. „Je to celkem pětadvacet lidí v různých profesích, kteří kromě své práce ještě navíc pomáhají jednotlivé systémy udržovat, kontinuálně je kontrolují a zlepšují. Dvakrát ročně nás navštíví velmi pozorní auditoři certifikační agentury a zkoumají vždy určitou část společnosti a projdou určitou část systému. Letos nám skončila platnost certifikátu, a proto poslední týden v červnu vyvrcholily průběžné audity kontrolou všech procesů v České rafinérské. Uspěli jsme a certifikát nám byl opět udělen.“ Tím ale celá akce nekončí. V České rafinérské se nyní buduje integrovaný systém řízení, který zahrnuje péči o kvalitu i o životní prostředí, bezpečnost práce a ochranu zdraví. Je to nikdy nekončící proces péče o zákazníka i životní prostředí. (ks) We esteem our customers as well as the environment In the summer of this year, Lloyd’s Register Quality Assurance again granted a certificate which proves that Česká rafinérská again met the strict requirements of the ISO 9001:2000 quality management and ISO 14 001:1996 environmental management international standards. petroleum 6–7 ky hrozilo, že dojde k úplnému zastavení norské produkce, což by mělo celosvětové následky. Vláda však po osmi dnech vyjednávání nařídila ukončit stávku. „Konflikt je pryč a my jsme velmi spokojeni,“ prohlásila mluvčí asociace zaměstna- Objevem velkých zásob ropy se Norsko stalo třetím největším vývozcem ropy ve světovém měřítku. Odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Tato konstituční monarchie s 4,3 milionu obyvatel má hodně ropy, a může si proto dovolit zůstat nezávislá. V roce 1972 a opakovaně v roce 1994 zaznělo v lidovém hlasování o vstupu do Evropské unie jasné NE! Ale už v roce 1949 vstoupilo Norsko do Severoatlantické aliance a v roce 1959 se stalo členem sdružení EFTA. Ve skutečnosti je však Norsko politicky i ekonomicky neformálně členem evropských struktur. vatelů OLF Maiken Imsová. Nařízení vlády respektovali i zástupci odborů. Zaměstnavatelé přislíbili lepší pracovní podmínky a dělníci si uvědomili, že každý den stávky snižuje ekonomickou prosperitu země, což by se brzy projevilo také na jejich výplatních páskách a později i na výši důchodů. S ukončením protestů tak zmizela z trhu také část podnětů, které ropu zdražují. Podle zprávy Norges Bank vykázal za loňský rok Ropný fond, tvořený zisky ze státních ropných a plynařských společností a daní soukromých firem z tohoto odvětví, ziskovost 12,6 %. Norsko vykázalo loni zisky z těžby ropy ve výši 19,53 miliardy eur. Z této sumy byly asi 4,75 miliardy eur použity na krytí rozpočtového deficitu. Takže žádný div, že Norsko není členem EU. (ks) Proč není Norsko členem EU? Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byla prozkoumána první naleziště zemního plynu a ropy v Severním moři. První ropu vydal vrt Ekofisk v norském sektoru v roce 1969 a brzy následovaly desítky dalších. Už v roce 1973 se zde vytěžily 2 miliony tun ropy. Byly také vybudovány první podmořské plynovody – plynovod do Teeside ve Velké Británii byl dlouhý 360 km a do německého Erudenu měřil 430 km. Objev velkých zásob ropy přinesl velice silný impuls pro ekonomický rozvoj Norska, které se stalo třetím největším vývozcem ropy ve světovém měřítku. V roce 2002 představoval export ropy a zemního plynu 40 % celkového vývozu Norska. To vedlo i k výstavbě největších těžebních plošin a k celkovému průmyslovému rozvoji. Severní moře se tak stalo v mnoha ohledech laboratoří pro výzkum, vývoj a testy nových těžebních i zpracovatelských technologií. Začátkem letošního léta však Norsko vyvolalo vrásky na čelech světových politiků a ekonomů, protože těžaři vstoupili do stávky. Požadovali lepší penzijní pojištění a zajištění větší bezpečnosti práce. Společnost Statoil kvůli stávce musela přerušit těžbu na ropných polích Snorre a Vigdis. Norská denní produkce tří milionů barelů ropy se snížila o 375 tisíc barelů a vývoz se téměř zastavil. V případě pokračování stáv- Why is Norway not a member of the EU? Given its vast crude oil deposits, Norway can afford to be outside the European Union. The first oil was taken from the Ekofisk field in the Norwegian sector of the North Sea as early as 1969. However, the daily output of three million barrels of oil fell by 375,000 barrels and exports almost halted this summer, as oil workers were on strike to improve their working and pension conditions. The Government terminated the strike after eight days because the economic consequences would have been disastrous. The strikers accepted the decision. Norway showed a EUR 19.53 billion profit from oil exploitation last year. Approximately EUR 4.75 billion of this sum was used on financing the budget deficit. náš portrét Z Curacaa CESTOVÁNÍ SE SHELLEM Henk Reijnaert, který dnes pracuje jako starší technolog v litvínovském závodě České rafinérské, má značně exotický původ. Jeho otec byl holandský Indonésan a během druhé světové války, kdy Indonésie byla stále ještě součástí Holandska, se odstěhoval na Nizozemské Antily. Matka je španělského původu, ale na Antilách se už narodila. Tam – na ostrově Curacao – se narodil i Henk, který za nejdůležitější v životě považuje rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem. Bez toho nemůžete být šťastní, tvrdí. On sám se za šťastného považuje, protože se mu této rovnováhy podařilo dosáhnout. A právě to mu umožnilo zajímavou kariéru expatriota. Po absolvování střední školy odešel Henk z Curacaa do Holandska studovat chemické inženýrství. Bakalářského titulu dosáhl v době, kdy vypukla ropná krize. Z obavy, že později nedostane práci ve svém oboru, studium přerušil a nastoupil u firmy Shell. A jako její pracovník se vrátil téměř na tři roky na Curacao do tamní rafinérie. To už byl ženatý a otcem dcery. Na obě fáze svého života na Curacau vzpomíná Henk rád. Je to sice malý ostrov, ale je tam příjemně – teplo (okolo 30 oC) a přitom sucho. Fouká neustále vítr, a proto tam Holanďané přenesli indonéskou architekturu s domy chlazenými proudícím vzduchem. Podmínky přejí vodním sportům a Henk si oblíbil zejména plavání a plachtění. Henk nicméně nemínil zůstat na ostrově natrvalo. Rozhodl se pokračovat v Holandsku ve studiu na Technické univerzitě a dosáhnout magisterského titulu. Poté se opět vrátil k firmě Shell, ale tentokrát nastoupil na její ústředí v Haagu. Po dvou letech byl vyslán do rafinérie Puala Bukom v Singapuru. Odjel tam s celou rodinou, mezitím se mu narodil syn. Singapur byl pro něj zajímavá destinace, protože mohl poznat rodnou zemi svého otce a setkal se zde také poprvé s životem v komunitě expatriotů. Právě tam se manželé Reijnaertovi naučili hrát bridž, který se stal jejich celoživotním koníčkem. „Bridž totiž není jen společenská záležitost, ale také výborně aktivizuje mozek,“ říká Henk. V roce 1985 se kvůli vzdělání dětí rodina vrátila do Holandska a zůstala tam téměř deset let. Začali se věnovat cyklistice a o víkendech jezdili na výlety. A pokračovali v bridži, dokonce se dodnes zúčastňují různých holandských turnajů. Zatímco ale v Singapuru hráli American Standard, doma hrají ACOL, což je podstatný rozdíl. Další změna přišla v roce 1994, kdy Henk odjel s manželkou do rafinérie Al Jubail v Saúdské Arábii, studující děti zůstaly v Holandsku. „To bylo obtížné období zejména pro mou paní, protože ženy mají v arabských zemích dosti omezená práva,“ vysvětluje Henk. Ale naučili se pamatovat si jen pěkné stránky země, kde zrovna byli – třeba cestovat pouští je fantastický zážitek. petroleum 8–9 do Litvínova O šest a půl roku později následovala Česká republika. Henk byl vyslán do litvínovského závodu České rafinérské, ve které je Shell jedním z akcionářů. Tentokrát ovšem přijel sám. Na otázku po důvodech uvádí neznalost jazyka a vzdálenost od Prahy. „Litvínov je krásné město, ale kdyby manželka nemohla komunikovat s lidmi, cítila by se osamělá,“ vysvětluje Henk. Ostatně vzdálenost mezi Českou republikou a Holandskem není tak velká, takže Henk se na víkendy vrací domů. Několikrát do roka přijede manželka za ním. RODINNÁ SHODA „Mám skvělou rodinu a bez její podpory bych nebyl tím, čím dnes jsem,“ říká Henk. S manželkou, která je Holanďanka narozená také na Nizozemských Antilách, se seznámil jako mladík ještě na Curacau. Dnes je však jejich domovem město Woerden, které leží uprostřed Holandska. V Holandsku žijí i obě jejich děti. Syn dokončil přípravu na profesi pilota, dcera vystudovala cestovní ruch, ale pracuje v pojišťovnictví. Je vdaná a má synka. „Kdysi jsem vyčítal svým rodičům, že nám rozmazlují děti, a teď se chovám k vnukovi stejně,“ říká s úsměvem Henk. Dobrý vztah s dětmi považuje Henk za nesmírně důležitý, protože „děti – to je naše budoucnost“. Česká republika je pro manžele Reijnaertovy atraktivní, a to díky rozmanitosti krajiny a historickým památkám. V uplynulých třech letech procestovali především západní a jižní Čechy, líbily se jim zejména České Budějovice a Český Krumlov. Nedávno strávili několik dní v okolí Devíti skal ve Žďárských vrších, které důkladně prochodili. ŽIVOT MEZI ČECHY V Litvínově žije Henk jako slaměný vdovec. Většinu času tráví v kanceláři a domů se vrací až večer. Jedním z jeho mála rozptýlení bývá návštěva mosteckého golfového hřiště. Sám příliš vařit neumí, a chodí proto do restaurací, moc mu třeba chutná dršťková. „Když jsem přijel a vysvětlili mi, z čeho je, odmítal jsem ji,“ vzpomíná. „Ale pak jsem ji jednou zkusil a zachutnala mi.“ A oceňuje české pivo, které je podle jeho názoru nejlepší. Zároveň však Henk připouští, že absolutní špičkou je pro něj indonéská kuchyně, snad proto, že tak vařila jeho maminka. V České rafinérské pracuje Henk jako starší technolog. Má-li srovnat své současné působení s minulostí, vidí určité odlišnosti. Zatímco všechny předchozí rafinérie patřily firmě Shell a byly víceméně stejné, tady jde o společný podnik, takže „všechny procesy nejsou Shell“, s výjimkou visbreakeru. Překvapilo ho i stáří některých zařízení, například hydrokrakovací komory pocházejí z období druhé světové války. Další rozdíl vidí v komunikaci s lidmi. Na jeho předchozích pracovištích se běžně mluvilo anglicky, ale tady se mluví česky. A tak přestože se začal češtinu učit, práci mu to poněkud komplikuje. Přes jazykovou bariéru však cítí, že spolupracovníci jsou k němu velmi přátelští a snaží se, aby se tu cítil jako doma. Všude tomu tak prý nebylo. Svůj tým spolupracovníků považuje Henk za skvělý a dobře se mu s nimi pracuje. Oceňuje zejména jejich odborné znalosti. Proto prý nemusí být jejich koučem v pravém smyslu slova. Spíše je stimuluje k účasti na zahraničních kurzech či konferencích, kde se setkávají se zahraničními kolegy a nutí je to osvojit si cizí jazyky. „Já osobně považuji networking za velmi důležitý,“ konstatuje Henk. „Znáte-li lidi z jiných rafinérií, můžete jim zavolat, když máte problém, a poradit se.“ Je hrdý na to, že všichni jeho kolegové byli nejméně jednou v zahraničí. Na druhé straně se tu i on hodně naučil: „V poslední době jsem se toho hodně dozvěděl o tzv. čistých palivech a biopalivech.“ Za svůj hlavní přínos pro Českou rafinérskou ovšem považuje Henk svůj podíl na centralizaci a digitalizaci provozních informací, i když projekt centrálního velínu byl zahájen už za jeho předchůdce. „Ze svého počítače mohu sledovat, jak jednotky fungují a co se kde děje.“ To podstatně usnadňuje práci všem zúčastněným. Přitom ale zdůrazňuje, že dosažené výsledky jsou prací celého jeho týmu. (hp) From Curacao to the Livínov Henk Reijnaert was born on the island of Curacao (Dutch Antilles) and, after his studies in the Netherlands, started to work for Shell. At first he worked in a refinery in Curacao, later in the Haag’s head office. His first mission was Singapore but the family returned to the Netherlands for almost ten years because of children. Another mission was Saudi Arabia and, a few years later, the Czech Republic. The Czech Republic is attractive for them, because of its landscape and historic sights. Henk works in Česká rafinérská as a senior technologist in Litvínov. He considers his participation in the centralisation and digitalisation of operational information as his main contribution, and appreciates the qualities of his team. Henk believes that his mission benefits both sides. He brought his foreign experience but also learnt a lot here. petroleum OPRAVDU PESTRÉ ODPOLEDNE Už posedmé se letos uskutečnilo odpolední setkání zaměstnanců České rafinérské a členů jejich rodin. Poslední květnová sobota zalila areál koupaliště v Kralupech příjemnými slunečními paprsky. Program byl skutečně pestrý a přilákal více než 1300 lidí. Ing. Aleša Jakub, ředitel pro všeobecné události, který setkání zahájil, popřál jménem vedení firmy zaměstnancům k významnému úspěchu – k odpracování jednoho milionu hodin bez úrazu s následnou pracovní neschopností. Byla také vyhlášena soutěž „Přestaň a vyhraj“, která chce napomoci snížit počet kuřáků a zlepšit pracovní prostředí. Ti, kteří se zbaví mozaika tohoto škodlivého návyku, mohou vyhrát příspěvek na zájezd v hodnotě 10 tisíc korun a další věcné ceny. A potom se už roztočil kolotoč atrakcí a soutěží pro malé i velké. S velkým úspěchem se setkalo vystoupení legendární skupiny Mefisto s Viktorem Sodomou a Pavlem Sedláčkem i staropražské písničky skupiny Šlapeto. K dokreslení atmosféry a posléze i k tanci zahrál soubor Fragment. Každé dítě dostalo dárek na památku – nafukovací míč s logem firmy. The afternoon meeting of Česká rafinérská employees and their families took place for the seventh time this year. The eventful programme attracted more than 1,300 people. NOVÁ TĚLOCVIČNA VE CHVATĚRUBECH Poté, co občané Chvatěrub zvládli následky povodní před dvěma lety, pustili se do dalšího ambiciózního projektu. Sál vedle místní hospody, který byl po desetiletí užívání v katastrofálním stavu, přestavěli na obecní tělocvičnu. Tak získali možnost sportovat nejen členové oddílu TJ Vltavan a ženy věnující se aerobiku, ale i další sportovní nadšenci. Důležité je, že nové prostory může využívat také místní škola pro hodiny tělocviku. Stavební práce začaly na jaře loňského roku, kdy byla zrekonstruována podlaha, strop, kompletně nově bylo vystavěno sociální zařízení a šatny. Celý objekt, který je v provozu od ledna, má dálkové teplovodní vytápění (z Kaučuku) a splňuje přísné hygienické požadavky. K úspěšné rekonstrukci přispěla i Česká rafinérská – z celkových nákladů 1 300 000 Kč pokryla formou finančního daru 800 tisíc korun. Na hezký výsledek se přišel podívat také generální ředitel České rafinérské Ing. Ivan Souček (na obr. zcela vpravo). Při této příležitosti instaloval starosta Chvatěrub František Derfl (na obr. vlevo) na zdi tělocvičny pamětní tabulku jako výraz upřímného poděkování. Česká rafinérská participated in the reconstruction of the municipal gymnasium in Chvatěruby. Of the total costs of CZK 1,300,000 the company paid CZK 800,000 as a financial gift. ATRAKTIVNÍ PARKUR V MOSTĚ Na mosteckém Hipodromu se 27. června konala Velká cena České rafinérské v parkurovém skákání stupně obtížnosti ST. Velká cena byla součástí víkendu parkurového skákání, jehož osmi soutěží se po dva dny zúčastnilo 187 koní se 124 jezdci z celé republiky. Velký počet koní a jezdců pořadatele překvapil, ale celý program zvládli a potvrdili tradičně vysokou úroveň organizace jezdeckých akcí v Mostě. Do nejdůležitějšího a nejvýše dotovaného dostihu nastoupilo 35 koní a obtížné, až 150 cm vysoké překážky překonávali koně i jezdci se střídavými úspěchy. Do finále nastoupilo šest nejlepších, kteří absolvovali parkur bez trestného bodu. Vítězem Velké ceny České rafinérské se stal Ondřej Pospíšil na koni Sheron. Cenu jim předal předseda dozorčí rady JUDr. Zdeněk Černý. On June 27, Ondřej Pospíšil with horse Sheron won the show-jumping Česká rafinérská Grand Prix, which took place on the horse-race course in Most in late June. stranu připravil (ks) kaleidoskop POHYB CEN ROPY: VELKÁ NEZNÁMÁ Od začátku roku do poloviny srpna vyskočily světové ceny ropy o třetinu. Podle předního britského investičního poradce Michaela Gifforda mohou růst ještě výše. „Překročení hranice 50 dolarů za barel je snadno dosažitelné,“ řekl začátkem srpna. V závěru měsíce, v době uzávěrky našeho časopisu, sice ceny zřetelně klesly, jejich další vývoj je však stále nejistý. Situace na trhu začíná připomínat velkou ropnou krizi ze 70. let. „Padesát šedesát dolarů za barel si dokážeme představit poprvé od roku 1979. Ale od té doby se toho hodně změnilo, takže ceny mohou jít ještě výš, než se poptávka trochu sníží,“ řekla Debora Whiteová, vrchní ekonomka SG Commodities v Paříži. Za vysokou poptávkou po ropě ve světě stojí především oživení hospodářství Spojených států a překotný hospodářský růst v Číně. K tomu se přidávají obavy o osud ruského ropného obra Jukosu a trvající napětí na Středním východě. Světová ekonomika denně potřebuje zhruba 80 milionů barelů ropy, těžba ale tento objem překračuje sotva o dva miliony. Pokud se tedy někde ve světě objeví výpadek těžby nebo zásobování, může to podle analytiků způsobit další růst cen. ZVÝŠÍ SE SPOTŘEBNÍ DAŇ? Český stát vybírá od letošního ledna kromě DPH z každého litru benzinu spotřební daň 11,80 koruny, což představuje zvýšení o korunu, a u nafty zhruba 9,90 koruny, tedy téměř o dvě koruny více než loni. Další úpravy daní u pohonných hmot se však podle ministerstva financí minimálně do roku 2006 nepřipravují. Výše daně za benzin a naftu se v zemích Evropské unie odvíjí od minimální stanovené hranice, která byla letos v lednu zvýšena na 9,70 koruny za litr u nafty, u benzinu zůstala spodní hranice na úrovni 11,50 koruny za litr. Další zvýšení sazby pro naftu schválila Evropská unie od roku 2010, Česká republika však požádala o přechodné období do roku 2012. Minimální sazba za litr nafty se má v EU zvýšit zhruba na 10,60 koruny. V porovnání s ostatními státy EU je v Česku spotřební daň z pohonných hmot spíše nižší, mezi novými zeměmi je však průměrná. Vyšší daně platí například Slováci či Maďaři, naopak pobaltské země platí daň o polovinu nižší než Češi, v případě nafty jsou níže i Poláci. fokus SAÚDSKÁ ARÁBIE SE SNAŽÍ Saúdská Arábie přislíbila, že uspokojí jakoukoliv dodatečnou poptávku po ropě. Její ministr ropného průmyslu Alí Naimí potvrdil, že země v uplynulých třech měsících prudce zvýšila těžbu, aby ochladila vysoké ceny ropy. Země může v případě potřeby okamžitě použít rezervní produkční kapacitu přesahující 1,3 milionu barelů denně. Saúdská Arábie je velmi nakloněna americké vládě George Bushe a spekuluje se o tom, že chce zvýšením těžby přispět ke snížení ceny ropy, a podpořit tak prezidentovu kampaň za znovuzvolení. 10–11 PETROBRAS SE VRACÍ Brazilská státní ropná společnost Petróleo Brasileiro SA (Petrobras) podepsala s íránskou státní firmou National Iranian Oil Company (NIOC) of Iran kontrakt na těžbu ropy v hodnotě 35 milionů USD. V rámci smlouvy by během tří až čtyř let měl být proveden průzkum a seismický výzkum a následně zahájena těžba v sektoru Tosan v Perském zálivu. Petrobas se tak vrací na Střední východ, kde byl velmi aktivní v sedmdesátých letech. Působil v Egyptě a především v Iráku, kde investoval 180 milionů dolarů. Když se v roce 1978 uchopil moci Saddám Husajn, koncern se z oblasti stáhl. RUSKO ZVYŠUJE TĚŽBU Rusko vytěžilo za prvních sedm měsíců letošního roku 263 milionů tun ropy. Oznámil to ministr průmyslu a energetiky Viktor Christěnko. Předpokládá se, že v roce 2004 vytěží Rusko celkem 450 milionů tun ropy, což bude o 30 milionů tun víc než v předchozím roce. Export by měl letos činit 260 milionů tun ropy, což by jistě světový trh uvítal. Intenzivně se připravuje stavba tranzitního ropovodu z Tajšetu v Irkutské oblasti do Nachodky, přístavu na západním pobřeží Japonského moře, asi 90 km východně od Vladivostoku. Uvažuje se o roční kapacitě 80 milionů tun, náklady se odhadují na 12 miliard dolarů. Ministr Christěnko začátkem srpna také oznámil, že baltský ropovod Baltic Pipeline System (BPS) dosáhl kapacity 50 milionů tun ropy ročně a cílem je přepravovat 62 milionů tun ropy v roce 2005 nebo 2006. stranu připravil (ks) Kralupy nad Vltavou: Setkali jsme se 12. srpna, venku bylo nebe bez mráčku a Vltava se líně valila svým korytem v třicetistupňovém vedru. Přesně dva roky předtím však byla situace naprosto jiná. Na Kralupy nad Vltavou se hnala nejtragičtější pohroma od náletu v březnu 1945 a nejhorší živelní katastrofa jejich historie vůbec. Povodně 2002. Jak to bylo tehdy a co se od té doby změnilo, o tom jsme si povídali s Mgr. Pavlem Ryntem, který už od roku 1990 zastává funkci starosty města. Jak na srpen 2002 vzpomínáte? Vzpomínám především na ohromné nasazení lidí, na jejich obrovskou vzájemnou solidaritu, na pomoc dobrovolníků z různých částí republiky. Člověk poznal, co lidé v krizových podmínkách dokážou. Když se voda blížila, bylo to hrozné, hladina stoupala každou chvíli, Vltava město rozdělila na dvě části, kolem Komenského náměstí byly domy zatopeny až do výše prvního patra, Kralupy byly odříznuté od elektřiny. Nejdramatičtější byla situace 13. srpna, den před kulminací. Bylo třeba rychle rozhodovat o evakuaci lidí, o záchraně majetku, nespali jsme, bylo to jako na vojně. Lidé, kteří pracovali v povodňovém štábu, měli často různé názory, na mně jako starostovi bylo, abych dal konečné rozhodnutí. Objevily se samozřejmě diskuse, jestli všechna rozhodnutí byla nutná, například jestli bylo třeba odstřelit loď s pískem, která hrozila poškozením mostu, ale po bitvě je každý generál. Dnes už naštěstí prakticky nic nepřipomíná, jak moc byly Kralupy postiženy. Snad jen na některých domech je ještě vidět, kam až dosahovala hladina, která vystoupila až osm metrů nad normál. Škody na majetku města byly opraveny, už krátce po povodni jsme byli jedním z prvních měst, kterému se podařilo uklidit největší skládky. Rozsah škod však byl obrovský, celkově byly vyčísleny na 845 milionů korun, domovy muselo opustit na 6000 obyvatel, tedy třetina města. A co víc, bohužel byla i jedna oběť na životě. Z jakých zdrojů se vám podařilo škody odstranit? Samotné škody na městském majetku představovaly 153 milionů korun, kolem padesá- BILANCE POVODŇOVÝCH ŠKOD oběti: 1 utonulý škody na majetku na území města: 845 mil. Kč * škody na vlastním majetku města: 153 mil. Kč počet zaplavených objektů: 354 počet objektů určených k demolici: 16 *) mohou být ještě vyšší, dosud se například místy propadají komunikace ti milionů jsme přitom získali jako plnění od pojišťovny, ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo 22 milionů na obnovu komunikací a osmnáct milionů jsme obdrželi z fondů EU. Opravy však byly financovány také z peněz, které formou sbírek a darů přicházely od mnoha občanů i podniků. Například jen Česká rafinérská věnovala městu na odstranění škod 1,5 milionu korun a záchranářům poskytla zdarma pohonné hmoty v hodnotě půl milionu korun. Kdyby se hnala na město povodňová vlna dnes, jak by o ní byli lidé informováni? Především jsme vybudovali unikátní bezdrátový vyrozumívací a varovací systém, který podle odborníků nemá v ČR, co do rozsahu a technického vybavení, obdoby. U zrodu tohoto systému byla Česká rafinérská, která původně zřídila za dva miliony korun síť šesti moderních sirén, které lze používat i k šíření mluvených zpráv, a ty poté darovala městu. My jsme tuto síť rozšířili o systém VISO 2002 (vyrozumívací a informační systém obyvatelstva), který zahrnuje 46 venkovních bezdrátových hlásičů s 123 reproduktory nainstalovaných i v místech, fokus 12–13 dva roky poté 10.15: Povodňová komise města vyhlašuje III. stupeň povodňové aktivity, rozhoduje o uzavření příjezdových POVODŇOVÉ MINUTY Pondělí 12. 8. komunikací, mostu TGM. 18.00: Hejtman Středočeského kraje vyhlásil nouzový stav. 19.55: Vltavská ulice je pod vodou, vypíná se elektrický proud. 8.00: Povodňová komise rozhodla provést evakuaci obyvatel z ohrožených oblastí. 11.00: Povodňová komise v souladu s nařízením Úterý 13. 8. 5.00: Ve hejtmana Středočeského kraje rozhodla o potopení lodě s pískem, aby zabránila hrozícím škodám (odstřel proveden v 17.05). Středa 14. 8. městě nefungují žádné pevné telefonní linky. 8.20: Voda neustále stoupá, je nařízena další evakuace. 18.10: Povodeň dosáhla svého kulminačního ráno: Na kruhovém objez8.00: Pokles vody o 75 cm. Povodňová komise zajišťuje prevenci proti rabování. Pátek 16. 8. bodu. Čtvrtek 15. 8. Další nabídky du u Kaučuku objeven utonulý muž. v průběhu dne: Voda rychle klesá, do města začíná proudit materiální pomoc. Sobota 17. 8. 17.00: Okresní povodňová komise odvolapomoci – finance, pitná voda, potraviny, čluny, technika, ubytování, dopravní prostředky aj. Neděle 18. 8. 7.00: Okresní krizový štáb Mělník odvolává II. stupeň povodňové aktivity na Vltavě. la III. stupeň povodňové aktivity na Vltavě. Úterý 20. 8. která dříve nebyla pokryta, například v Zeměchách nebo Minicích. Kromě toho jsme umístili ještě 55 domovních hlásičů ve školách, ubytovnách, hotelech, na nádraží, tedy v místech, kde se shromažďují lidé. Důležité je, že systém dokáže varovat i děti a starší lidi. Je ovládán ze služebny městské policie, kde pracuje nepřetržitá služba. Přijali jsme ale i další opatření. Například jsme dokoupili megafony, abychom se nedostali do podobných problémů jako před dvěma lety, kdy nešel proud. Služební vozy městské policie jsou vybaveny ampliony, máme možnost zařadit důležité vstupy do vysílání místní soukromé kabelové televize, která je dostupná pro dvě třetiny občanů. A u Vltavy jsme také zřídili místní hlásné profily, na kterých je vidět, o kolik voda stoupla za určitý čas. Dřív jsme vycházeli z údajů z Malé Chuchle, ty však pro Kralupy nebyly úplně přesné. Čím žijí Kralupy dnes? Jaké akce probíhají nebo se chystají? Pokud jde o investice, které ještě souvisejí s předloňskými povodněmi, chceme dokončit systém varování občanů, zvažujeme také možnost pořízení mobilních povodňových stěn, jejichž rozmístění by se opíralo o nový počítačový model vypracovaný Povodím Vltavy. Je rovněž třeba, abychom měli vybavení pro rychlé přemístění cenných věcí a vybavení například z knihovny či nemocnice mimo dosah přímého ohrožení. Vše bude pochopitelně záviset i na finančních možnostech, například jeden metr i té nejlevnější povodňové stěny stojí tisíc korun. Celkový roční rozpočet města se pohybuje kolem 250 milionů korun, ale na investiční akce nám z této částky zbývá jen asi třicet čtyřicet milionů. Největší letošní akcí bude zahájení výstavby dalšího domu s pečovatelskou službou pro sedmdesát lidí s rozpočtem kolem 70 milionů korun, stát by nám přitom na tento projekt měl přispět čtyřiceti miliony. Stavba už je projekčně připravena, trochu se ale zpozdila kvůli státní dotaci, měla by začít v září. S čím bychom také letos chtěli začít, je vybudování městského centra, které městu, díky jeho historickému vývoji, schází. K tomuto účelu by podle usnesení zastupitelstva měly sloužit prostředky, které Kralupy získaly prodejem většiny svých akcií Unipetrolu a jsou dnes uložené na zvláštním účtu, celkem jde zhruba o sto milionů korun. Už jsme zakoupili objekt bývalého pivovaru, vydražili jsme hotel Praha, uvažujeme o koupi budovy pekáren. V těchto místech by pak v budoucnu měla sídlit radnice, kde by obyvatelé na rozdíl ode dneška mohli vyřídit všechny věci na jednom místě, měly by zde být obchody, parkoviště, plánujeme i parkové úpravy a zklidnění dopravy. Na rekonstrukci centra sice zatím není jednotné stanovisko, do dvou let bychom ji ale chtěli zvládnout. Kralupy nad Vltavou: two years after Kralupy nad Vltavou experienced its worst natural disaster ever in August two years ago. The swollen Vltava river flooded the town, often as high as the first floor of buildings, causing a damage of CZK 845 million. Town Mayor Pavel Rynt remembers these hard times in particular as the times of people’s enormous effort and their huge mutual solidarity. Kralupy has already recovered from the consequences of the flood, and is planning a substantial reconstruction of the town centre. V okouzlení krásnou hudbou V letošním roce, právem označovaném za Rok české hudby, si připomínáme celou škálu významných českých skladatelů. Přední místo mezi nimi zaujímá Antonín Dvořák (1841–1904), od jehož úmrtí letos uplynulo sto let. Hudba tohoto génia už celou dekádu otevírala brány nelahozeveského zámku a zlonického chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Letos se festival Dvořákova hudební Nelahozeves koná – po obnovení na počátku devadesátých let – již pojedenácté, ve Zlonicích se ale zřejmě bude koncertovat naposled. Letošní ročník se od těch předchozích lišil především počtem koncertů a úzkým zaměřením na tvorbu nelahozeveského rodáka Antonína Dvořáka. Od března do 10. října, kdy bude poslední, jich je na programu devatenáct. Kromě klasických děl, zejména Dvořákových, zařadili pořadatelé do nabídky rovněž díla Mozartova, Haydnova, Martinů, ale také například jazzové melodie, dvě operní jednoaktovky mladých současných skladatelů a bratrů Marka a Michaela Keprtových. Do repertoáru zahrnuli rovněž baskické písně či klavírní trio současného hudebního skladatele Leona Juřici. Dramaturgie byla žánrově otevřena všem druhům hudebního umění. Ostatně tato koncepce se již řadu let setkává s příznivým ohlasem. „Z Dvořákových děl jsme letos nabídli opravdu hodně,“ konstatuje ředitel festivalu Dvořákova hudební Nelahozeves Milan Svoboda. „Záběr byl široký, od komorních Zámek v Dvořákově rodišti Nelahozevsi se může pochlubit i druhým největším hudebním archivem v ČR, větší už má jenom stát. Je tu například kopie Händelova Mesiáše, kterou opravil Mozart, což stvrdil svou rukou. Jsou zde i díla od Ludvíka van Beethovena či originální partitura od Glucka, slavného skladatele 18. století, kterého při studiích podporovali majitelé zámku, rodina Lobkowiczů. Biblických písní, přes čtyřruční provedení obou cyklů Slovanských tanců, až po díla oratorní a liturgická, prováděná ve zlonickém chrámu. Výjimečný byl i večer, který představil v koncertní podobě Dvořákovu operní pohádkovou tvorbu. Ve zlonickém chrámu zazněla 4. září také Dvořákova 1. symfonie a jeho koncert pro housle a orchestr v podání Lukáše Kuty a Karlovarského symfonického orchestru.“ Koncerty pro zlonické zvony mají už pětiletou tradici. Ale v souvislosti se změnou duchovního správce chrámu bylo nutné sérii zdejších koncertů přerušit a koncert plánovaný na 25. září přesunout do kostela svaté Kateřiny ve Velvarech. „Je obtížné sladit jednání se sponzory a současně vytvářet dramaturgii tak, aby se plány nás organizátorů dostaly do souladu s finančními možnostmi,“ říká ředitel Svoboda. „Už tradičně festival podporuje obec Nelahozeves a letos poprvé také Středočeský kraj, každoročně firma Unilever a především akciová společnost Česká rafinérská, které patří náš upřímný dík za dlouholetou vynikající spolupráci a podporu vážné hudby v „Dvořákově kraji“.“ Přípravu XI. ročníku festivalu trochu poznamenala jedna nepříjemná událost. „V souvislosti s letošním Rokem české hudby vyhlásilo ministerstvo kultury grant a my jsme požádali o finanční podporu jediného festivalu, který je Antonínu Dvořákovi zasvěcen. Šokoval nás ministerský dopis, jenž nám sděloval, že komise podpořila především novátorské a mimořádně kreativní projekty, a náš festival tudíž nebyl vybrán. Moc se nám líbila reakce nelahozeveského starosty, jenž ministru Dostálovi odvětil, že mu to připomíná časy Zdeňka Nejedlého, kdy byl Dvořák tabu. Výsledek? Festival se nakonec koná i bez ministerských peněz,“ posteskl si Milan Svoboda. V říjnu, na závěrečném koncertu v Rytířském sále zámku, bude klavíristka Haruko Watanabe z Japonska doprovázet sopranistku Jitku Burgtovou a mezzosopranistku Nadju Ladkany, jež zazpívají Dvořákovy Moravské dvojzpěvy. Umělecký zážitek tedy zprostředkuje mezinárodní trojlístek. A to je nejlepší doklad toho, jak Dvořákova nádherná hudba i po stu letech překonává hranice i jazykové bariéry a svým kouzlem spojuje lidi na celém světě. In Fascination by a beautiful music This year, the Year of Czech Music, we are commemorating a number of noted Czech composers. One of the leading names in this field, Antonín Dvořák (1841–1904), who was born in Nelahozeves, died exactly one hundred years ago this year. For the eleventh time his birthplace will be host to this year’s Nelahozeves Dvořák Music Festival, where audiences will have a chance to hear both Dvořák’s famous and less well known compositions. The festival has traditionally been support by the joint stock company, Česká rafinérská. představujeme fokus 14–15 Mezinárodní energetická agentura Ropná krize v roce 1973 zasadila těžkou ránu energetické politice západních zemí. Ropné embargo odhalilo nebezpečnou závislost průmyslových zemí na ropných dovozech, nedostatečné energetické rezervy a nadměrnou spotřebu a plýtvání energetickými zdroji. Hluboká ekonomická recese, která následovala bezprostředně po ropné krizi, přiměla západní státy hledat preventivní řešení, která by zabránila opakování krize. S tímto cílem vznikla v roce 1974 Mezinárodní energetická agentura (IEA). Mezinárodní energetická agentura je autonomní mezinárodní organizace zřízená v rámci Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a v současné době sdružuje 26 členských států. Hlavním úkolem agentury byla obrana před ropnými krizemi a zabezpečení soběstačnosti účastnických zemí v zásobování ropou. Spolu s tím, jak členské země prohlubovaly svojí spolupráci, se rozšiřoval i její záběr. Agentura se dnes už nesoustředí pouze na hrozbu ropné krize, ale angažuje se ve výzkumu, ekologii, legislativě a dalších oblastech, které souvisejí s energetikou. Základními podmínkami pro bezpečné zásobování energií jsou diverzifikace, účinnost a pružnost v celém odvětví. Právě zaměření průmyslových zemí na jeden energetický zdroj, jeho neúčinné využívání a neschopnost celého systému rychle se přizpůsobit novým podmínkám zhoršily dopady ropného embarga. Nefosilní paliva, zejména jaderné palivo a vodní elektřina, představují významný příspěvek k diverzifikaci zásobování energií členských států IEA a snižují jejich závislost na dovozech ropy. Důležitou kapitolou v agendě IEA je ekologie a ohled na životní prostředí. Členské státy se v roce 1993 shodly na základních principech, na kterých by měl vztah energetiky a ekologie stát. V první řadě jde o vývoj nových technologií umožňujících účinnou a efektivní výrobu energie, jež přímo přispívá ke snižování dopadů na životní prostředí. Orgány přijímající rozhodnutí v otázkách energetické politiky by se měly snažit minimalizovat dopad energetických aktivit na životní prostředí, stejně jako si uvědomovat důsledky ekologických rozhodnutí pro energetiku. V zájmu členských zemí IEA je průhledné tržní prostředí, jistota investic a odstraňování překážek pro obchod s energiemi. Návrat České republiky mezi západní liberální ekonomiky znamenal i postupné zapojování země do mezinárodních struk- tur. Energetická politika nebyla výjimkou a v roce 1994 se Česká republika stala kandidátem na členství v IEA a s agenturou začala úzce spolupracovat zejména v problematice zásob ropy. Otázka strategických ropných zásob je v České republice řešena zákonnou úpravou o nouzových zásobách ropy. Plnění tohoto opatření je sledováno nejen v IEA, ale i v EU, která požaduje státní ropné rezervy ve výši devadesátidenní spotřeby. Na základě výjimky je pro Českou republiku až do konce roku 2005 stanovena úroveň 75 dní průměrné denní spotřeby. Udržování nouzových zásob ropy v ČR zajišťuje Správa státních hmotných rezerv. (mm) International Energy Agency The International Energy Agency originated in 1974 as an autonomous international organisation functioning within the framework of the Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD) and at present unites 26 member states. The agency’s main task was to secure the protection of participating countries from oil crises and self-sufficiency in oil supplies. Today, however, the agency no longer focuses on the threat of oil crises and is more involved in research, ecology, legislation and other energy-related issues. The Czech Republic became a member of the IEA on February 5, 2001. fokus kdo to byl Ferdinand Porsche Konstruktér s broukem v hlavě Výjimečně nadaní lidé nemívají jednoduchý život. To by mohl potvrdit i vynálezce a konstruktér Ferdinand Porsche, jehož jméno se stalo symbolem krásného designu a vysoké rychlosti. Málokdo přitom ví, že se narodil v Čechách, strávil zde své mládí a až do svých 59 let měl naše občanství. Porsche se narodil roku 1875 ve Vratislavicích nad Nisou v severních Čechách. Své první technické zkušenosti získal na Strojní průmyslové škole v Liberci, kde však tamní profesoři měli na jeho technické znalosti negativní názor, což se odrazilo na vysvědčení. Jeho vrozený talent ale na sebe nenechal dlouho čekat. Porsche se začal zajímat také o elektrotechniku a v pouhých 15 letech elektrifikoval rodný dům. V osmnácti odjel za prací do Vídně, kde tajně, tedy zadarmo, docházel na večerní kurzy Technické univerzity. V roce 1897 se objevil ve vídeňské dvorní kočárovně Ludvíka Lohnera. A výsledek? Elektrifikace kočáru, kterou s velkým úspěchem představil v roce 1900 na světové výstavě v Paříži. Tento elektromobil, poháněný elektromotory vestavěnými přímo do předních kol, mu přinesl skutečný věhlas. Zanedlouho se objevily verze s pohonem předních, zadních i všech kol! O osm let později navrhl na podnět generála von Pragenau a rytmistra Rechla motorizaci přepravy těžkých polních děl, která umožňovala překonávat stoupání horských cest i v Alpách. Výsledkem byl motorový silniční vlak s generátorovým vozem a deseti jednonápravovými přívěsnými podvozky. Porsche získal uznání odborníků, a tak není divu, že se stal technickým ředitelem a od roku 1917 dokonce generálním ředitelem rakouské pobočky Daimler Motoren KG (Austria-Daimler), kde v roce 1923 zkonstruoval první kompresorový motor. Po dvou letech v automobilce Steyr si v roce založil 1931 založil konstrukční kancelář ve Stuttgartu a již o dva roky později vytvořil pro Auto Union závodní vůz, který byl řadu let nejúspěšnější ve všech automobilových závodech a vytvořil rychlostní rekord 252 km/h. Ferdinand Porsche nemohl uniknout nacistické propagandě, která se rozhodla využít jeho slávy ve svůj prospěch. V souvislosti s výstavbou dálnic dostal rozkaz vyvinout automobil pro široké vrstvy. Na přípravu výroby dohlížel sám Hitler. Porsche, který měl vůdcovu naprostou důvěru a patřil k jeho zbrojním poradcům, představil již v roce 1936 první tři testovací vozy. Měly vzadu umístěný, vzduchem chlazený čtyřválcový boxer (motor s protilehlými písty) o výkonu 22 koňských sil. Tyto lidové vozy Volkswagen-Porsche dostala v roce 1937 za úkol vyrábět firma DAF (Deutsche Arbeitsfront) ve Wolfsburgu. Výrobní linky byly postaveny podle amerického vzoru, přesněji podle továrny River Rouge automobilky Ford v Detroitu, kterou Porsche navštívil. Začátkem války se zde však začala vyrábět vojenská auta, pancéřová vozidla a lehké tanky, které také konstruoval Porsche. Začal zaměstnávat válečné zajatce a vězně z koncentračních táborů. Byl dokon- ce vyznamenán Německou národní cenou za umění a vědu. Po porážce Německa byl Porsche za svou spolupráci s nacisty vězněn ve Francii. Během výkonu trestu působil jako poradce při projektování Renaultu 4CV s motorem vzadu. Po propuštění v roce 1947 se usadil v rakouském Gmündu, kde zkonstruoval svůj první sportovní model – Porsche 356, který byl vybaven čtyřválcovým motorem Volkswagen s protilehlými válci o objemu 1086 cm3. Teprve po 2. světové válce se rozjela masová výroba levných lidových vozů Volkswagen, lidově zvaných brouk. Do roku 1985 jich bylo prodáno více než 20 milionů. Poslední brouk sjel z montážní linky v Mexiku dne 30. července 2003. Koncem ledna 1951 Ferdinand Porsche zemřel, ale jeho sláva roste dál. Firma se stala světovou díky závodním a sportovním vozům a modely legendární řady 911 s přídomkem Carrera dodnes připomínají původní design z roku 1909. Ferdinand Porsche: A designer who had a bee in his bonnet Ferdinand Porsche was born in Vratislavice nad Nisou, Bohemia, in 1875. As early as 1900 he achieved success with his electrically-powered carriage at the international exhibition in Paris. In 1923 he created the first blower engine and in 1933 he designed a racing car, which broke a speed record of 252 km/h. Porsche was completely trusted by Hitler, to whom he presented a people’s car prototype in 1936. During the war, Porsche designed military vehicles, for the production of which he used captives and concentration camp prisoners. When the war was over, Porsche was imprisoned in France and participated in designing Renault 4CV. He was released in 1947 and designed his first sports car – Porsche 356. He contributed to the mass production of cheap people’s cars from Volkswagen, called Beetle. Ferdinand Porsche died in January 1951. náš host forum 16–17 Pánové pozor! Jede Katka Čas od času se v automobilovém sportu objeví ženy, které dokážou být mužům nejen rovnocennými soupeřkami, ale často jim dají okusit hořkost porážky. Za všechny jmenujme Michele Moutonovou, Juttu Kleinschmidtovou, Ellen Lohrovou a nesmíme zapomenout ani na slavnou Elišku Junkovou, která patřila mezi první představitelky něžného pohlaví, před níž i ti největší závodníci smekali. Ještě dřív než jsme pořídili fotografii s jejím miláčkem, se bleskově převlékla do pracovního, protože tak, jak přijela z Mezinárodní školy, kde pracuje a kde jí vycházejí maximálně vstříc, se v žádném případě vyfotografovat nechtěla. V jejich, i když pochopitelně v trochu odlišných šlépějích, jde Kateřina Trojanová, kterou znají diváci automobilových soutěží. Ptát se štíhlé blondýnky, jak se dostala k závodům, by bylo nošením dříví do lesa. Její Právě tato soutěž se pro vás stala zřejmě osudnou v dalším závodnickém životě. Máte pravdu. Tam si mě všiml italský tým Abace Motori a nabídl mi startovat se sériovým Daewoo Lanos v italském šampionátu a Mitropa Cupu. Podmínkou bylo, že vedle mě musí sedět rovněž žena. Díky tomu, že mě navigovaly zkušené spolujezdkyně jako Mirka Cvrčková, Líba Fadrná nebo Zdeňka Rajchmanová, se nám podařilo v Mitropě vyhrát Dámský pohár i juniory do 23 let. Během poměrně krátké kariéry jste vystřídala řadu vozů. Na které vzpomínáte nejvíc? Určitě nejvíce na začátky s favoritem. Je těžké říct, který vůz je lepší, protože vývoj techniky jde neustále kupředu. Kromě felicie, která patřila mezi upravené vozy skupiny A („áčko je prostě áčko“), jsem startovala výhradně se sériovými auty. Loňský Renault Clio určitě nebyl špatný, jinak bych s ním neskončila pátá ve třídě dvoulitrových vozů. Sice jsme s ním s Janou Pluhařovou nevyhrály, ale dvě třetí místa patřila rozhodně k těm nejlepším výsledkům. Bez koní bych závodit s autem nemohla. Každodenní jízdou na koni si udržuji fyzickou kondici. Se zvířaty jsem vyrůstala a kvůli nim jsem také utekla z Prahy otec Karel byl v 70. letech desetinásobným mistrem republiky, úspěšně závodil také strýc Zdeněk a o dva roky starší bratr Karel patří už mnoho let k naší absolutní špičce. Kateřina ale dokáže zkrotit koně nejen pod kapotou, ale i ty čtyřnohé. Kdy jste se poprvé ocitla v soutěžním voze? Bylo to vyloženě z hecu. Při dvou menších rallye mi otec a syn Vodičkové, kteří spolupracovali s bratrem, nabídli, ať si s nimi vyzkouším pocity spolujezdce. To mě však moc nebralo. Pořád jsem jim chtěla mluvit do řízení, a tak jsem se rozhodla, že zkusím vzít volant do ruky sama. Při Rallye Šumava v roce 1999 už seděl vedle mě Pavel Šlemín, dlouholetý spolujezdec mého otce. A pak přišlo vytoužené vítězství. Letos jsem přijala nabídku týmu Honda Hasík na model Civic R-Type. Změna byla velká, oproti cliu je honda větší a také se úplně jinak ovládá. První start jsme nestihly, ale pak už přišlo třetí místo v Rallye Matador a hlavně prvenství v Rallye Seat Český Krumlov, ačkoliv jsme byly po první etapě až čtvrté. Ke konci jsem byla strašně nervózní, abych neudělala nějakou chybu. V závěru jsem se jí přece jen nevyvarovala, ale všechno dobře dopadlo. (Českokrumlovská rallye Trojanové vůbec sedí, neboť vítězství předcházelo třetí a druhé místo v minulých letech, pokaždé s jiným vozem. V úspěšné sérii pokračovala druhým místem v Rallye Bohemia, kde v konkurenci 105 posádek dojela celkově 28. V době uzávěrky byla ve skupině N pátá a ve třídě N3 do dvou litrů třetí; pozn. red). Zpočátku si mnozí mysleli, že budete spíš závodit na koních. Máte na ně dnes ještě čas? Bez koní bych závodit s autem nemohla. Každodenní jízdou na koni si udržuji fyzickou kondici. Se zvířaty jsem vyrůstala a kvůli nim jsem také utekla z Prahy a přestěhovala se na chalupu do Českého krasu. V důchodu se k nim určitě vrátím, ale k autům asi jen těžko. Jak vidíte svoji budoucnost? Zatím o ní moc nepřemýšlím. Všechno je jednak o financích a také o založení rodiny, po které hodně toužím. Vždyť na to mám i věk. Závodění mě sice baví, ale není to všechno. (jl) Gentlemen, attention please! Kate is driving The winner of this year’s Rallye Seat Český Krumlov, Kateřina Trojanová, is another member of the Trojan family who is a successful car racer. In the 1970s, her father Karel was a national champion ten times. Uncle Zdeněk was also a successful racer, and her two years older brother Karel has been Czech Republic’s top-notch racer for years. However, Kateřina can tame not only horses under the bonnet but also the quadruped ones. Amerikou křížem krážem (3) V Americe se všechno točí kolem aut. Jedním z pozitivních aspektů tohoto způsobu života jsou pracovní místa v automobilovém průmyslu, který na sebe nabaluje další dodavatelské a servisní firmy. Mnoho pracovních příležitostí skýtá i výstavba a údržba silnic a také produkce a distribuce pohonných hmot. Čerpacích stanic je všude opravdu dost, jsou snad doslova na každém kroku a vždy jich je několik pohromadě s konkurenční nabídkou. Platí se zásadně kreditními kartami, hotovost bere obsluha nerada. Čerpadláři totiž nechtějí mít u sebe mnoho peněz, aby nelákali zloděje a pobudy. Dokonce jsem viděl cedulku: akceptujeme nanejvýš dvacetidolarové bankovky. To byl zase důsledek strachu z padělků. JAK SPRÁVNĚ NATANKOVAT U většiny pump je samoobslužný provoz. Už se ani nechodí platit do pokladny, ale přímo u výdejových stojanů je automat na kreditní či firemní kartu. Když se zasune, objeví se na displeji návod, jak postupovat: zvolit druh benzinu či nafty a čerpat. Jakmile se pistole vrátí do stojanu, automat vše spočítá, z bankovního účtu odečte odpovídající sumu, vydá kartu i doklad o zaplacení. Tento způsob platby natolik urychluje a zlevňuje celou operaci, že distributorské firmy dokonce oželely trik, jímž v Evropě nutí řidiče projít k pokladně celou samoob- sluhou s různým lákavým zbožím. Doufají, že si zákazník k benzinu ještě něco koupí a většinou mají pravdu. V Americe jsou samozřejmě také u čerpacích stanic samoobsluhy, které však řidiči navštěvují dobrovolně a rádi. Nabídka studeného i teplého občerstvení je většinou široká a dokonce bývá k dispozici zdarma i mikrovlnná trouba, v níž si člověk může ohřát, co si přinesl z domova. A někde dokonce nabízejí kávu gratis. Pravda, poněkud slabší kvality, ale i černá voda zažene žízeň. Ale v Americe nelze nic zevšeobecňovat. To platí i pro čerpací stanice. Například ve státech Oregon a New Jersey je samoobslužný způsob prodeje benzinu zakázán. Stát chce zajistit co nejvíc pracovních míst, a proto u každé stanice pracuje pět šest lidí navíc. Řidič z auta nevystupuje, obsluha sama natankuje požadované množství a nakonec až do vozu přinese terminál pro placení kreditní kartou. Je to sice postup dost pomalý, ale soucitní řidiči proti němu neprotestují, protože nikoho nechtějí připravit o práci. VOZEM MEZI CYKLISTY V Coloradu jsme si to jednou šinuli po dvouproudové silnici směrem na Canon City. Po levé straně tekla řeka plná peřejí a raftařů. Najednou jsme si uvědomili, že předjíždíme stále hojnější skupiny cyklistů. Upoutali nás nejen pestrobarevnými dresy a zpětnými zrcátky na přilbách, ale také startovními čísly. Byly jich snad stovky. Pak jsme zabočili na postranní, méně komfortní silnici směřující strmě vzhůru do parku Royal Gorge Bridge. Kolaři zůstali kdesi v dálce u občerstvovací stanice. Oddechli jsme si. Ale jen na chvilku. Po krátkém čase jsme začali dojíždět a předjíždět další zpocené závodníky. Les ustoupil trní, pak zůstalo jen kamení. Proplétali jsme se mezi cyklisty, z nichž někteří už leželi vyčerpáni podél prašné cesty, jiní hrozili pěstí a ti nejzdatnější nám dokonce kopali do auta. Jeli jsme krokem, abychom nikomu neublížili. Cesta byla tak úzká, že jsme nemohli ani zastavit, ani se otočit a jet zpět dolů proti pelotonu. Nezbývalo než nasadit masku nechápavosti a dojet až na vrchol. Tam jsme teprve pocho- forum vypuštěni po ocelovém laně. Sloupy jsou vysoké asi třicet metrů, ale nad propastí letí odvážlivci ve výšce 400 metrů rychlostí až 50 mil za hodinu, tedy až 90 km! Adrenalin slaví posvícení. AUTO VE STROMĚ pili, že jsme autem dojeli do cíle jedné etapy cyklistického závodu „Šest dní přes Skalisté hory.“ Zúčastnilo se jej šest tisíc lidí. Výsledek ale stál za to. Hlava se nám zatočila při pohledu do více než 300 metrů hluboké a 400 metrů široké Královské soutěsky Royal Gorge, jíž protéká vířivá řeka Arkansas. Hlavní atrakcí je Royal Bridge, údajně nejvyšší závěsný most na světě. S jeho stavbou se začalo 5. června 1929 a dokončen byl už v listopadu téhož roku. Náklady tehdy činily 350 tisíc dolarů, ale v dnešních cenách by tato historická památka přišla na 20 milionů. Most je dlouhý 384 metrů, široký pět metrů, rozpětí činí 268 metrů, lana váží 300 tun, ocelová konstrukce sama má hmotnost 1000 tun. Atrakcí je však tady víc. Kdo chce na dno soutěsky, může sjet kolejovou lanovkou z let 1930 – 1931.Trať je dlouhá 473 metry, připomíná spíš výtah, protože stoupá a klesá téměř kolmo a jedna cesta trvá pět a půl minuty. Neméně přitažlivá je závěsná lanovka nad propastí, jež byla postavena v roce 1968 nákladem 350 tisíc dolarů. Nad hladinou řeky se pohybuje ve výšce 359 metrů rychlostí 11 mil za hodinu a její kabina pojme 35 statečných cestujících. A korunu všemu nasadila v roce 2003 pozoruhodná horská dráha. Jeden až tři odvážní cestující jsou upnuti vleže do jakéhosi „hnízda“ z kožených popruhů a potom Autoturistům jsou přizpůsobeny i všechny národní či státní parky a rezervace. Nejkrásnější a nejznámější jsou asi Velký kaňon (Grand Canyon), Yellowstonský nebo Yosemitský park. Ale jsou jich desítky. Vstupné se většinou platí za auto, nikoliv za počet lidí v něm. Všude uvítá turisty Návštěvnické centrum, kde každý obdrží mapku autotrasy se zakreslenými odpočívadly a vyhlídkami. To ovšem neznamená, že by Američané neradi chodili pěšky. Naopak, rádi vystoupí na doporučeném místě z vozu a podnikají výstupy a pěší túry. Někdy mají na baťohu připevněný zvoneček, který díky otřesům zvoní a plaší medvědy. To není legrace, to je doporučení strážců parků. Zvláště když pěšinka prudce zabočí, vyplatí se vyluzovat zvuky, aby se medvěd odpočívající za zatáčkou nelekl. Kdo zvoneček ztratí, jak se stalo nám, tomu se doporučuje před nepřehlednou zákrutou zpívat. Ostatně naše oblíbená Chodíme, chodíme… měla u amerických turistů úspěch. Smáli se na nás a srdečně nás zdravili proslulým „Hi“. Po prohlídce nějaké přírodní zajímavosti nasednou turisté do svých plechových miláčků a jedou dál. Jedna z nejkrásnějších vyhlídkových silnic je stará Highway číslo jedna. Je krásná ze San Franciska přes Los Angeles až do San Diega, ale stejně tak 18–19 úžasná je z Friska na sever až k Oregonu. Můžeme obdivovat 320 kilometrů dlouhé tichomořské pobřeží s příkrými útesy, bouřlivými vlnami a sekvojovými lesy. Sequoia sempervirens, čili sekvoja vždyzelená, mívá v průměru asi osm metrů, dorůstá 90 i více metrů, pochází z doby dinosaurů a tvoří základ přírodní rezervace o rozloze větší než 20 tisíc hektarů. K pozoruhodným přírodním jevům patří Cathedral Tree, kde z jednoho kořenového systému vyrostlo devět stromů, které vytvářejí strašidelný kruh. Atraktivní je také strom Chandelier Drive Thru Tree, jímž lze projet. Samozřejmě autem. (ks) All over America (3) Fuel stations usually work as a self-service. A credit card machine is often located right at the fuel stand. However, self-service petrol selling is prohibited in Oregon and New Jersey. The state wants to provide people with as many jobs as possible, and thus approximately five to six extra people are employed at each fuel station. Driving tourists should be careful to avoid impeding a road cycling race. This happened to the author, and thus he drove his car as far as the end of one stage of the Six Days across Rocky Mountains cycling race. Then he was dizzy, looking at more than 300 metres deep and 400 metres wide Royal Gorge, through which the swirling river Arkansas flows. The main attraction there is Royal Bridge, alleged to be the highest suspension bridge. A sequoia reserve at the Pacific coast, on the way from San Francisco to Oregon, is another point of interest. One of the biggest attractions is the Chandelier Drive Thru Tree, which you can drive through.
Podobné dokumenty
Jak dlouho vydrží levná ropa?
a auto váží 1195 kg, tedy jako běžný městský vůz. Vlastně už základní řešení tohoto vozu je unikátní. Zmiňovaný karbonový monokok je umístěný na hliníkovém
rámu, ve kterém je pod podlahou akumuláto...
Celé číslo 3/2009 v pdf - zdravotnictví v české republice
na trhu práce ve sféře sociálních služeb, rehabilitačních zařízení i jinde. Přesto existují
u nás i v zahraničí pracoviště, která jsou
schopna přilákat a udržet si vysoce kvalifikované sestry. Jeji...
Otevřít - CITROËN Magazín
o moderním mikrohybridním systému stop and start. Tedy o technologii e-HDi,
kterou má ve své výbavě hned několik našich modelů. Nejnovější Citroën Magazín
vás ale tentokrát na svých stránkách zaved...
Souhrnná teritoriální informace Rusko - Informační systém
kontrakt se mu domlouvá s velkými obtížemi. Základní pravidlo tudíž zní: obchod v Rusku je postaven
na osobních vztazích, internet a korespondence úspěch nepřinesou. Velmi důležitý je i fenomén dův...