2uprROZBORY BKvypořádání 14.9.

Transkript

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé karpaty
Nádražní 318, 763 26 Luhačovice
Rozbory
Chráněné krajinné oblasti
Bílé Karpaty
k 31. 12. 2010
Obsah
strana
1. Identifikační údaje .............................................................................................................. 4
1.1. Výnos.......................................................................................................................... 4
1.2. Mezinárodní význam ................................................................................................... 4
2. Charakteristika území ........................................................................................................ 5
2.1. Geologie a geomorfologie ........................................................................................... 5
2.2. Hydrologie................................................................................................................... 5
2.3. Klimatologie ................................................................................................................ 6
2.4. Pedologie .................................................................................................................... 6
2.5. Flora............................................................................................................................ 6
2.6. Fauna........................................................................................................................ 10
2.7. Vývoj osídlení............................................................................................................ 11
3. Ochrana přírody a krajiny................................................................................................. 14
3.1. Předmět ochrany CHKO............................................................................................ 14
3.2. Zonace CHKO........................................................................................................... 14
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ......................................................................... 16
3.4. Soustava Natura 2000............................................................................................... 28
3.5. Památné stromy ........................................................................................................ 31
3.6. Rostlinná společenstva ............................................................................................. 35
3.7. Významné druhy rostlin............................................................................................. 40
3.7.1. Cévnaté rostliny.................................................................................................. 40
3.7.2. Bezcévné rostliny ............................................................................................... 51
3.8. Významné druhy živočichů........................................................................................ 53
3.9. Invazní a expanzivní druhy........................................................................................ 61
3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin....................................................................... 62
3.9.2. Invazní a nepůvodní druhy živočichů.................................................................. 63
3.10. Neživá příroda......................................................................................................... 65
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES)........................................................... 69
3.12. Krajinný ráz ............................................................................................................. 76
3.13. Monitoring a výzkum ............................................................................................... 90
3.14. Práce s veřejností ................................................................................................... 92
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ............................................................... 95
4.1. Lesní hospodářství.................................................................................................... 95
4.1.1. Vlastnictví lesů ................................................................................................... 95
4.1.2. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách ......................................................... 96
4.1.3. Členění lesů podle PLO a kategorií lesa............................................................. 96
4.1.4. Zastoupení SLT v CHKO .................................................................................... 98
4.1.5. Věková struktura lesů ......................................................................................... 99
4.1.6. Zastoupení dřevin............................................................................................. 100
4.1.7. Genové zdroje lesních dřevin ........................................................................... 101
4.1.8. Zdravotní stav lesních porostů.......................................................................... 102
4.1.9. Stav lesnické plánovací dokumentace .............................................................. 104
4.1.10. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření..................................................... 107
4.2. Zemědělství ............................................................................................................ 108
4.3. Myslivost ................................................................................................................. 113
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ........................................................................... 116
4.4.1. Rybníkářství ..................................................................................................... 116
4.4.2. Sportovní rybářství ........................................................................................... 117
4.5. Vodní hospodářství ................................................................................................. 120
4.6. Výstavba ................................................................................................................. 127
4.7. Doprava a inženýrské sítě ....................................................................................... 134
4.8. Průmysl ................................................................................................................... 136
4.9. Zacházení s odpady ................................................................................................ 137
4.10. Těžba nerostných surovin ..................................................................................... 138
2
4.11. Rekreace a turistika............................................................................................... 139
4.11.1. Potenciál oblasti pro rekraci, sport a turistiku.................................................. 139
4.11.2. Hlavní provozované aktivity ............................................................................ 139
4.11.3 Vliv rekreace, sportu a turistiky na zájmy OPK (negativní i pozitivní) ............... 142
5. Vyhodnocení minulého plánu péče ................................................................................ 143
6. Použitá literatura............................................................................................................ 148
7. Seznam zkratek ............................................................................................................. 149
8. Přílohy
8.1. Textové přílohy
č. 1 Výnos o zřízení CHKO Bílé Karpaty
č. 2 Přehled katastrálních území CHKO Bílé Karpaty
č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit
č. 4 Přehled průzkumů a výzkumů v CHKO Bílé Karpaty
č. 5 Model přirozené druhové skladby dřevin lesních porostů
č. 6 Honitby v CHKO Bílé Karpaty
8.2. Mapové přílohy
č.1. Přehledová mapa,
č.2. Zonace
č.3. MZCHÚ, památné stromy
č.4. Natura 2000
č.5. ÚSES
č.6. Vlastnictví lesů
č.7. Kategorizace lesů
č.8. Honitby
č.9. Turistika
č.10a Krajinný ráz – oblasti a podoblasti
č.10b Krajinný ráz – horizonty
3
1. Identifikační údaje
1.1. Výnos
Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla zřízena Vynosem Ministerstva kultury ČSR
č. j. 17644/80 ze dne 3. listopadu 1980. Součástí výnosu je příloha, kterou se vymezuje
území CHKO (popis hranic) a plocha CHKO podle zřizovacího výnosu je 715 km2.
Poslání CHKO Bílé Karpaty je definováno v § 1, odst. 2 výnosu: „Posláním oblasti je
ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a
vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její
povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící
živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také
rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového
rázu.“
Základní principy ochrany CHKO jsou zakotveny zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně
přírody a krajiny v platném znění v §§ 25, 26 a 27. Bližší ochranné podmínky vyhlašuje
v současnosti Vláda ČR nařízením, ve zřizovacím výnosu CHKO Bílé Karpaty byly
formulovány v § 2 (viz příl. č. 1). Vyhlašovací výnos CHKO vycházel ze zákona č. 40/1956
Sb. o státní ochraně přírody, a v současné době ochranné podmínky v něm uvedené v řadě
případů již s platným zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nekorespondují.
CHKO Bílé Karpaty se nachází ve východní části České republiky, celou její východní
hranicí tvoří státní hranice se Slovenskou republikou. Svou výměrou 745 km2 (dle GIS) se
řadí k největším CHKO v České republice. CHKO leží na území Jihomoravského a Zlínského
kraje, na částech okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Do CHKO zasahují územní
obvody 6 obcí s rozšířenou působností – Veselí nad Moravou, Luhačovice, Uherský Brod,
Uherské Hradiště, Valašské Klobouky a Hodonín. Do CHKO spadá celkem 80 katastrálních
území, z toho 43 plně a 37 částí katastru.
Sídlem Správy CHKO Bílé Karpaty jsou Luhačovice, správa má dále pracoviště ve
Veselí nad Moravou a v Brumově.
1.2. Mezinárodní význam
Bílé Karpaty představují mimořádnou oblast mezi velkoplošnými chráněnými územími České
republiky. Přestože byla oblast po staletí kultivována člověkem, dochovaly se zde mimořádně
cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech lze hovořit o harmonické krajině. Pro tyto
přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB)
organizace UNESCO dne 15. 4. 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace.
V roce 2000 získaly ocenění Diplom Rady Evropy.
CHKO Bílé Karpaty je významným územím také v rámci evropské soustavy
Natura 2000. V CHKO je vymezeno celkem 16 evropsky významných lokalit, které pokrývají
cca 44 % území CHKO. Podrobnější údaje k soustavě Natura 2000 jsou obsaženy v kapitole
3.4.
CHKO je významná i z hlediska přeshraniční spolupráce se Slovenskou republikou,
neboť za hranicí na ni navazuje Chránená krajinná oblasť Biele Karpaty.
4
2. Charakteristika území
Níže uvedené texty byly převzaty z publikací Zlínsko (MACKOVČIN & Jatiová 2002) a Louky
Bílých Karpat (Jongepierová 2008) a následně upraveny.
2.1. Geologie a geomorfologie
Z geologického hlediska patří Bílé Karpaty k vnějším Západním Karpatům. Jsou výsledkem
horotvorných pohybů v třetihorách, kdy byly vyvrásněny také Alpy a celý Karpatský oblouk.
Na jejich geologické stavbě se podílí flyšové pásmo a vídeňská pánev.
Převážná část CHKO náleží k flyšovému pásmu, jež je součástí magurského flyšového
příkrovu. Magurský flyš je tvořen mořskými sedimenty křídy a starších třetihor (paleogén).
Flyšem se rozumí mnohonásobné střídání různých usazených hornin – v Bílých Karpatech
zejména pískovců a jílovců, řidčeji slínovců – ve vrstvách silných od několika centimetrů až
do několika metrů. Pískovce v nich často obsahují značný podíl uhličitanu vápenatého
v podobě vápnitého tmelu nebo žilek zaplňujících staré trhliny. Projevuje se to především
v četných usazeninách pěnovců v prameništích.
Komplexy flyšových hornin jsou v širším okolí Komně v místech tzv. nezdenického
zlomového systému prostoupeny vyvřelinami (neovulkanity), především v podobě andezitů a
čedičů. Na tyto vyvřelé horniny je také vázán výskyt porcelanitů a nálezy různých minerálů.
Na jihozápadě v okolí Strážnice zasahuje CHKO Bílé Karpaty do vídeňské pánve, kterou
vyplňují sedimenty z mladších třetihor (neogén).
CHKO Bílé Karpaty leží ve čtyřech orografických celcích – Bílé Karpaty, Myjavská
pahorkatina, Dolnomoravský úval a Vizovická vrchovina. Celek Bílé Karpaty, který tvoří
převážnou část CHKO, náleží do geomorfologické provincie Západní Karpaty, podsoustavy
Moravsko-Slovenské Karpaty. Jde o protáhlé pohraniční pohoří sahající od Strážnice na
jihozápadě k Lyskému průsmyku na severovýchodě. Státní hranice probíhá zhruba po
hřbetnici. Nejvyšším bodem pohoří je Velká Javořina (970 m n. m.), nejnižším bodem CHKO
je Petrov (170 m n. m.), který již leží v Dolnomoravském úvalu.
Celkový reliéf Bílých Karpat do značné míry odráží odlišnou odolnost různých flyšových
vrstev vůči zvětrávání. Morfologicky výrazněji se uplatňují pouze odolnější pískovce, které
budují nejvyšší horské partie. V místech s méně odolnými horninami jsou převážně mírné,
dlouhé svahy a oblé, měkce modelované hřbety. Výrazným znakem bělokarpatského reliéfu
je zpravidla bystřinný charakter toků se značným spádem. Odnosové síly, především vodní
eroze, byly hlavním činitelem, který se podílel na vytvoření dnešního vzhledu pohoří.
Splavený materiál se zčásti usadil v širokých nivách při úpatí hor a podél řek v úvalech. Tyto
pochody dosáhly nejvyšší intenzity v ledových dobách čtvrtohor, jejich činnost však probíhá
doposud.
Charakteristickým a velmi častým jevem v místech měkčích hornin (jílovce) jsou
svahové sesuvy, které výrazně ovlivňují luční rostlinstvo a živočišstvo i způsob
obhospodařování luk. Jednak vedou k utváření různých terénních nerovností a zapříčiňují tak
pestrou mozaiku vlhčích a sušších míst, jednak je při nich zpravidla odkryta matečná
hornina, která se od svrchních vrstev půdy fyzikálně i chemicky liší (zejména bývá bohatší na
minerální živiny, především na vápník). Navíc jsou sesuvy často provázeny vývěry podzemní
vody, tedy vznikem pramenišť.
2.2. Hydrologie
Bílé Karpaty náleží k povodí Moravy a Váhu, jež patří k úmoří Černého moře. Rozvodnice
těchto povodí jde z části po hlavním hřebenu Bílých Karpat. Výjimku tvoří několik toků, které
prořízly zpětnou erozí hlavní hřeben a odvádějí vody z původního povodí Moravy do povodí
řeky Váhu (Vlára se svými přítoky, Drietomica, Hrubár-Bošačka, Klanečnica a Teplica).
5
Pro flyšové pásmo je charakteristický celkový nedostatek podzemní vody. Prameny ve
flyšových oblastech jsou rozptýlené a většinou s menší vydatností (desetiny litrů za
sekundu).
Na území CHKO Bílé Karpaty se na řadě míst vyskytují minerální prameny, jejichž vznik
souvisí s vulkanickou činností ve třetihorách. Větší význam mají v luhačovické pramenné
oblasti, kde došlo na zlomových liniích k proplynění naftových vod hlubinným oxidem
uhličitým, vzácně i sirovodíkem.
2.3. Klimatologie
Území leží v oblasti na přechodu mezi přímořským a pevninským podnebím. Lze je rozčlenit
na tři klimatické oblasti a několik klimatických podoblastí. Převážná část náleží do mírně
teplé oblasti. Vrcholové části hřbetů s nadmořskou výškou nad 800 m jsou řazeny do
chladné klimatické oblasti. Naopak nejnižší polohy spadají do teplé klimatické oblasti.
Hlavní srážkové maximum je v létě, převážně v červenci, srážkové minimum pak v zimě.
Zatímco v nejnižších nadmořských výškách dosahují roční srážkové úhrny necelých
600 mm, ve vrcholových částech pohoří je to více než 920 mm. Proměnlivost srážkových
úhrnů mezi jednotlivými roky je však značná. Sněhová pokrývka se v nadmořských výškách
nad 300 m vyskytuje v průměru od poslední listopadové dekády a trvá do první dekády
března, případně do poloviny dubna.
Rychlost a směr větru významně závisí na místní morfologii terénu a na výšce nad
zemským povrchem. Vrcholky Bílých Karpat jsou charakterizovány v ročním průměru
převládajícím severovýchodním prouděním, jehož četnost se zvyšuje v letním období. Při
jihovýchodním až jižním proudění se na jihovýchodní Moravě může projevit sestupná složka
proudění, která má föhnový efekt. Tyto suché a teplé padavé větry způsobují silnou větrnou
erozi, tj. odnos jemných částí půdy a hornin a jejich následné ukládání v podobě závějí i
několik decimetrů vysokých.
2.4. Pedologie
Převažujícím půdním typem Bílých Karpat jsou kambizemě. Zatímco pro jihozápadní část
jsou charakteristické mezotrofní kambizemě na vápnitém podloží, ve vrcholových partiích
karpatského hřebene a v severovýchodní části jsou typické oligotrofní kambizemě na
kyselých substrátech.
Půdy černozemního typu se vyskytují pouze na okraji CHKO v jihozápadní části.
Navazují na ně kambizemní a typické pararendziny.
Údolní nivy vodních toků pokrývají fluvizemě, které ve středních polohách přecházejí do
fluvizemí glejových a ve vyšších polohách do glejů. Ty dominují také kolem četných
pramenišť. Glejovým procesem je ostatně ovlivněna i část převládajících kambizemí.
Měkké horniny, které budují Bílé Karpaty, jsou velmi náchylné k erozi. Vodní eroze
způsobuje četné erozní rýhy a strže. Vážným problémem v jihozápadní části podhůří Bílých
Karpat je větrná eroze zemědělské půdy.
2.5. Flora
Bílé Karpaty jsou centrem botanického zájmu již více než sto let. V posledních 20 letech
vzniklo několik publikací, které shrnují nashromážděné poznatky, týkající se květeny i
vegetace (Tlusták & Jongepierová-Hlobilová 1990, Staněk et al. 1996, Hájek 1998, Otýpková
2001, Jongepier & Pechanec 2006, Jongepier & Jongepierová 2006, Jongepierová 2008).
CHKO Bílé Karpaty leží z největší části ve dvou fytogeografických okresech, a to v Bílých
Karpatech stepních, které jsou součástí fytogeografického obvodu Panonské termofytikum, a
6
v Bílých Karpatech lesních, které jsou součástí fytogeografického obvodu Karpatské
mezofytikum. Na Valašskokloboucko zabíhají také nepříliš vyhraněné okraje Zlínských vrchů
a Javorníků, jednotek blízkých Bílým Karpatům lesním. Zcela nepatrným výběžkem u
Strážnice sem z termofytika zabíhá i Dolnomoravský úval (podokres, který je součástí
fytogeografického okresu Jihomoravské úvaly).
Hlavním dělítkem mezi Bílými Karpaty stepními a lesními je převažující potenciální
vegetace, tedy taková, která by zde byla, kdyby zde nepůsobily lidské aktivity. V Bílých
Karpatech stepních by to byla mozaika teplomilných mochnových doubrav (asociace
Potentillo albae-Quercetum) a teplomilnějších dubohabřin, zejména panonského typu
(asociace Primulo veris-Carpinetum). Velmi vzácně zde byly i šipákové doubravy (asociace
Corno-Quercetum). V bezlesí je hranice mezi oběma jednotkami vždy posunuta do vyšších
nadmořských výšek, než by odpovídalo vegetaci potenciální, protože sušší podmínky nastaly
až po odlesnění. Na řadě míst dnes nelze hranici mezi oběma jednotkami vést s absolutní
přesností.
Ve fytochorionu Bílé Karpaty stepní je krajina z větší části odlesněná, v bezlesí dnes
převládá zemědělská půda. Pokud jsou zachovány lesy, najdeme zde mozaiku dubohabřin
karpatských (Carici pilosae-Carpinetum), méně i panonských (Primulo veris-Carpinetum),
jejichž fragmenty se vyskytují jen v okolí Radějova a Tvarožné Lhoty.
Nejvýznamnějším rysem jsou zde především teplomilné doubravy. Velmi vzácné jsou
šipákové doubravy (Corno-Quercetum), jejichž fragment dnes najdeme jen v PP Žerotín,
rozšířenější jsou doubravy mochnové (Potentillo albae-Quercetum).
Ve stromovém patře doubrav se objevuje dub letní (Quercus petraea), d. zimní
(Q. robur), břek obecný (Sorbus torminalis), velmi vzácně i dub šipák (Q. pubescens).
V keřovém patře, často dosti bohatém, je typická kalina tušalaj (Viburnum lantana), brslen
bradavičnatý (Euonymus verrucosa) a dřín obecný (Cornus mas). V bylinném patře roste
často kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), hrachor černý (Lathyrus
niger), strdivka zbarvená (Melica picta), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum).
Stromové patro dubohabřin tvoří dub letní (Q. robur), habr (Carpinus betulus), lípa
malolistá (Tilia cordata), keřové patro v nižších teplejších polohách vzácně provázejí dřín
obecný (Cornus mas) a klokoč zpeřený (Staphyllea pinnata). Bylinné patro bývá druhově
bohaté. Kromě obecných hájových druhů zde rostou ostřice chlupatá (Carex pilosa), česnek
medvědí (Allium ursinum), áron východní (Arum cylindraceum), zapalice žluťuchovitá
(Isopyrum thalictroides), dymnivka plná (Corydalis solida), lilie zlatohlavá (Lilium martagon).
Z orchidejí provází dubohabřiny zejména vstavač bledý (Orchis pallens), hlístník hnízdák
(Neottia nidus avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a okrotice bílá (Cephalanthera
damasonium). Pro bučiny jsou charakteristické okrotice bílá (Cephalanthera damasonium),
o. dlouholistá (C. longifolia), o. červená (C. rubra), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla),
k. modrofialový (E. purpurata) a vzácně i korálice trojklanná (Corallorhiza trifida).
Na odlesněných plochách jsou charakteristické zejména druhově velmi bohaté
teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati se zastoupením náročnějších
teplomilných prvků.
V Bílých Karpatech lesních se teplomilné doubravy už víceméně nevyskytují, jsou
v nižších polohách zastoupeny mezofilnější typy karpatských dubohabřin (asociace Carici
pilosae-Carpinetum), často s příměsí buku, výše najdeme různé typy květnatých bučin (svaz
Fagion), zejména typ s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-Fagetum).
Jen v nejvyšších polohách (např. na Javořině) se dochovaly i bučiny s kyčelnicí
devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), s druhy dymnivka dutá (Corydalis cava),
sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a bohatým zastoupením kapradin. Pouze
omezeně, na lokálně odvápněných místech, se objevují i acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum)
s bikou chlupatou (Luzula pilosa), b. bělavou (Luzula luzuloides) a borůvkou (Vaccinium
myrtillus), pravděpodobně jako důsledek někdejšího hrabání steliva.
Pouze na prudké svahy v nejvyšších polohách (např. na Velké Javořině) jsou vázány
suťové lesy (Lunario-Aceretum). Ve stromovém patře je charakteristický javor klen (Acer
pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), v podrostu patří k nejvýznamnějším
druhům měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a mléčivec alpský (Cicerbita alpina).
7
Náhradní vegetací na odlesněných místech jsou velmi často širokolisté stepní trávníky,
avšak již bez nejnáročnějších teplomilných druhů, ve vyšších polohách ovšem přistupují i
některé prvky acidofilní, potažmo horské, např. smilka tuhá (Nardus stricta). Objevuje se i
vegetace přepásaných luk svazu Cynosurion a řídce i svazu Violion caninae.
Hřeben Královce u Valašských Klobouků je přiřazen k fytogeografickému okresu
Javorníky především pro přirozený výskyt jedle, která jinde v CHKO Bílé Karpaty není
původní. Nepříliš vyhraněný fytogeografický okres Zlínské vrchy v území mezi Luhačovicemi
a Valašskými Klobouky má podobnou skladbu vegetace jako fytogeografický okres Bílé
Karpaty lesní, avšak s větším podílem bezlesí a vegetací druhově mnohem chudší. Podklad
je tvořen flyšovým souvrstvím s převahou kyselých hornin. Potenciální vegetací tady jsou
zejména acidofilní bikové bučiny (asociace Luzulo-Fagetum). V nelesní vegetaci by zde měly
převládat acidofilnější typy trávníků, avšak v důsledku intenzivního zemědělství je zde taková
vegetace zcela zlikvidována.
V nepatrném výběžku Dolnomoravského úvalu nedaleko Strážnice je dnes intenzivně
obdělávaná kulturní krajina, avšak jako potenciální vegetaci zde můžeme předpokládat lužní
lesy, pravděpodobně olšové jaseniny (asociace Pruno-Fraxinetum).
Nejcharaktističtějším nelesním typem vegetace Bílých Karpat jsou květnaté orchidejové
louky, které patří k druhově nejbohatším typům lučních porostů ve střední Evropě.
Mimořádně rozsáhlé plochy této vegetace se nacházejí v jz. části CHKO (mezi Bystřicí pod
Lopeníkem a Radějovem), v menší míře se zachovaly i jinde. Po fytocenologické stránce
patří k teplomilným trávníkům svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v jejich druhové skladbě
převládá sveřep vzpřímený (Bromus erectus), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum),
kostřava žlábkatá (Festuca rupicola) a ostřice horská (Carex montana), k typickým
průvodcům dále patří mochna bílá (Potentilla alba), kozinec dánský (Astragalus danicus),
rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), bílojetel bylinný (Dorycnium
herbaceum) a pcháč panonský (Cirsium pannonicum). V této vegetaci najdeme druhově i
početně nejbohatší zastoupení vstavačovitých rostlin v rámci České republiky.
Na vlhčích místech tyto trávníky přecházejí v bezkolencové louky svazu Molinion, pro
něž je typická přítomnost srpice barvířské (Serratula tinctoria), krvavce totenu (Sanguisorba
officinalis) a svízele severního (Galium boreale).
Na teplomilné trávníky často navazují lemy. Lemová společenstva jsou často rozptýlena
v květnatých loukách, především kolem solitérních stromů. Nejčastějším typem lemů je
vegetace svazu Trifolion medii, v němž se vyskytuje např. jetel prostřední (Trifolium medium),
černýš hajní (Melampyrum nemorosum) a řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Pouze
v nejteplejší západní části CHKO jsou fragmentárně přítomny i teplomilné lemy svazu
Geranion sanguinei s kakostem krvavým (Geranium sanguineum) a kamejkou
modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum). Drobné ostrůvky dřevin na loukách
vesměs hostí v podrostu hájové druhy, např. hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis).
Ve vyšších polohách střední a východní části CHKO vznikly na přepásaných loukách na
mělčích půdách na kyselejším flyši krátkostébelné, druhově poněkud chudší porosty svazu
Cynosurion, náležející k asociaci Anthoxantho-Agrostietum. Z ohrožených a vzácných druhů
zde rostou např. vstavač kukačka (Orchis morio), vemeníček zelený (Coeloglossum viride),
prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) a hořeček žlutavý (Gentianella lutescens).
Zejména v okolí Brumova a Valašských Klobouk najdeme na kyselých pískovcích i acidofilní
trávníky svazu Violion caninae se smilkou tuhou (Nardus stricta), vřesem obecným (Calluna
vulgaris), vítodem ostrokřídlým (Polygala multicaulis) a ostřicí kulkonosnou (Carex pilulifera).
Obě zmíněné vegetační jednotky jsou v Bílých Karpatech neobvykle obohaceny o teplomilné
druhy.
Charakteristickou součástí luk a pastvin jsou velmi často také pramenné výchozy a luční
mokřady. Jejich vegetace se liší podle dynamiky vodního režimu a chemismu vody. Kolem
potoků to bývá nejčastěji vegetace svazu Calthion s hojným pcháčem potočním, která při
zániku kosení přechází v porosty se sítinou sivou a mátou dlouholistou (asociace Junco
inflexi-Menthetum), místy ve vysokobylinné porosty podsvazu Filipendulenion s dominujícím
tužebníkem jilmovým. Na místech s organogenními substráty to bývají fragmenty vegetace
svazu Caricion davallianae, případně Cratoneurion commutati, nápadné výskytem suchopýrů
8
(Eriophorum sp.) a vzácně i ostřice Davallovy (Carex davalliana), jinde se kolem pramenů
vyskytuje skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), ostřice oddálená (Carex distans)
nebo bařička bahenní (Triglochin palustre). Z význačnějších rostlin se v těchto typech
vegetace nalézají některé druhy orchidejí, v teplejších částech prstnatec pleťový
(Dactylorhiza incarnata), který je ve středních a vyšších polohách nahrazován prstnatcem
májovým (Dactylorhiza majalis). Běžným druhem je kruštík bahenní (Epipactis palustris),
řidší je pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora). V okolí pramenišť se vzácně
vyskytuje i kosatec sibiřský (Iris sibirica), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), některé
drobné druhy z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Ruderalia). V tůňkách na
prameništích jsou časté porosty parožnatek (Chara sp.).
Obr. č. 1: Hořeček žlutavý (Gentianella lutescens lutescens)
Zvláštností Bílých Karpat jsou i plevelová společenstva. Záhumenky a soukromá
políčka, obdělávaná malou mechanizací a nepoškozená nadměrným používáním pesticidů,
jsou refugiem řady plevelných druhů, které byly v minulosti plošně rozšířeny a do
současnosti prakticky úplně vymizely. V okolí Velké nad Veličkou se udržely teplomilné
plevele, např. štěničník paprskující (Bifora radians), hrachor pačočkový (Lathyrus aphaca),
hořinka východní (Conringia orientalis). V oblasti Kopanic dosud najdeme silenku galskou
(Silene gallica) nebo sveřep stoklasu (Bromus secalinus).
9
Význačným jevem krajiny Bílých Karpat je prolínání zahrad, políček a starých sadů
s loukami. Ve starých sadech dosud často najdeme nejen zanikající krajové odrůdy ovocných
dřevin, ale i jejich travnatý podrost má často charakter jednosečných nehnojených luk a
skrývá vzácné druhy vstavačovitých. V tomto prostředí se častěji setkáme např. se
vstavačem mužským (Orchis mascula), v. vojenským (O. militaris) a vzácně i tořičem
čmelákovitým (Ophrys holosericea subsp. holubyana). Ovocné stromy navíc hostí velmi
vzácné druhy lišejníků; např. terčovka Parmelia glabra zde má jedinou lokalitu v České
republice.
2.6. Fauna
Bílé Karpaty se nacházejí na rozhraní Severopanonské, Hercynské a Západokarpatské
podprovincie a z hlediska možného osídlování z různých geografických směrů mají ideální
polohu. Kromě přírodních faktorů ovlivnil druhové složení fauny svým dlouhodobým
hospodařením také člověk – počátky antropogenního přetváření biotopů sahají do období
atlantiku, zhruba před 5000–6000 lety. V důsledku potlačování rozvoje lesa v průběhu
holocénu se do Bílých Karpat mohla trvale šířit celá společenstva živočichů, která by zde bez
vlivu člověka nenašla dostatek vhodných stanovišť. Člověk tak svými zásahy zvýšil
heterogenitu přírodních podmínek území a tím jednoznačně podmínil nárůst biodiverzity. Na
současném zoogeografickém složení fauny a charakteru celých zoocenóz se tedy podepsala
geografická poloha území, jeho geomorfologie, klimatické, půdní a hydrologické poměry i
jeho vývoj v postglaciálním období, který byl utvářen nejen přírodními, ale později významně
i antropogenními faktory. Přítomnost většiny živočišných druhů je podmíněna specifickými
geomorfologickými a chemickými vlastnostmi flyšových hornin v kombinaci s charakterem
vegetace a strukturou rostlinných společenstev. Zoogeografické složení fauny je pak do
značné míry odrazem fytogeografických poměrů v samotném území i jeho širším okolí.
Současná fauna Bílých Karpat je velmi bohatá a na našem území z mnoha ohledů
jedinečná. Vycházíme-li z poznatků o dobře probádaných skupinách, ve kterých bylo dosud
zjištěno kolem 50–60 % druhů známých z území České republiky, lze předpokládat, že se
v oblasti Bílých Karpat vyskytuje nejméně 20 tisíc druhů živočichů, z toho alespoň 16 tisíc
druhů hmyzu. Tento odhad ovšem nepokrývá pouze luční prostředí, ale zahrnuje také celou
škálu dalších biotopů. V závislosti na svých pohybových schopnostech a dalších okolnostech
osídlily jednotlivé druhy území různými způsoby a různě rychle. Drobné druhy zvláště
pavouků a hmyzu mohou být přenášeny na značné vzdálenosti větrem, u některých skupin
hraje velmi důležitou roli i zoochorie – transport jinými většími živočichy (např. u měkkýšů).
Aktuální složení fauny je více nebo méně ovlivněno i antropochorií, i když ta již nespadá
mezi přirozené způsoby šíření a významně se uplatňuje až v historické době. Živočichové na
rozdíl od rostlin, hub a baktérií mají kromě zmíněných pasivních možností i schopnost
aktivního šíření. Druhy o hmotnosti větší než několik desítek miligramů se již obvykle musí
šířit pomocí svých pohybových orgánů, nohou nebo křídel.
V návaznosti na rozmanitost rostlinného krytu hostí Bílé Karpaty velmi pestrou paletu
živočichů. Zajímavé je zastoupení různých zoogeografických elementů. V raném postglaciálu
sem pronikly stepní a později lesostepní elementy z jihovýchodního směru, ať již původu
orientálního, pontomediteránního nebo eurosibiřského. Pronikání fauny ze západní Evropy
pravděpodobně zabrzdila blízká vysoká horstva s rozsáhlými ledovci (Alpy) i přítomnost
relativně vysokých horských pásem, která přehrazují úzkou dunajskou cestu. Šíření stály
v cestě i pohoří na jižních a jihozápadních hranicích České republiky. Karpatské a panonské
prvky sem pronikají i v současnosti.
Květnaté louky Bílých Karpat hostí velice bohatou faunu a představují důležité útočiště
pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. Žije zde např. sklípkánek černý
(Atypus piceus), vzácní sekáči Zacheus crista a Egaenus convexus, střevlíček Pterostichus
incommodus, krasec uherský (Anthaxia hungarica), krytohlav Cryptocephalus gridelii,
mandelinka Galeruca dahli, štítonoš Cassida canaliculata, nosatec Donus vienensis, nosatec
Liparus dirus a celá řada dalších vzácných brouků. Z motýlů je zde typický perleťovec
10
dvouřadý (Brenthis hecate), modrásek hořcový (Maculinea alcon), modrásek očkovaný
(Maculinea teleius), vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica), pabourovec jestřábníkový
(Lemonia dumi), různé druhy můr, píďalek aj. V celém pohoří je hojně pozorován křižák
pruhovaný (Argiope bruennichi) a kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Soliterní staré duby
ve větších lučních komplexech podmiňují hojný výskyt roháče obecného (Lucanus cervus) a
celé řady jiných vzácných brouků prodělávajících vývoj ve dřevě, např. pestrokrovečníka
Aporthopleura sanguinicollis.
Pastviny, mokřady na sesuvech, vrstevnatá prameniště a potoční nivy v loukách, lemy
kolem soliterních stromů a v okrajích lesa jsou rovněž vhodným biotopem pro další
významné druhy bezobratlých a také obratlovců, např. ještěrku živorodou (Zootoca vivipara)
a velmi vzácně i zmiji obecnou (Vipera berus). Pestrá mozaika biotopů v těchto polohách
umožňuje i soužití druhů obojživelníků různých ekologických nároků; spolu zde žijí např.
ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana
temporaria). Na lesostepních stanovištích se často objevují ještěrka obecná (Lacerta agilis) a
užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde přežívají dosud relativně početné populace
koroptve polní (Perdix perdix), křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex
crex). Na loukách v jižní části Bílých Karpat hnízdí např. linduška lesní (Anthus trivialis),
strnad luční (Emberiza calandra) či bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Z dravců je zde
hojný včelojed lesní (Pernis apivorus). Charakteristickými savci jižní části pohoří jsou ježek
východní (Erinaceus concolor) a bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon).
V lesích vyšších poloh hnízdí holub doupňák (Columba oenas), krutihlav obecný (Jynx
torquilla), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud prostřední (Dendrocopos
medius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius),
jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a káně lesní (Buteo buteo). Hojnými pěvci zde jsou žluva
hajní (Oriolus oriolus), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), lejsek šedý (Muscicapa striata)
a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Ve starších porostech hnízdí čáp černý (Ciconia nigra)
a v posledních letech šířící se krkavec velký (Corvus corax). Na lesních cestách je téměř
v každé kaluži možné nalézt kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), v lesích a u potoků je
hojný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Charakteristickým plazem listnatých lesů a
zahrad je v celé oblasti slepýš křehký (Anguis fragilis). Z drobných savců zasluhuje
pozornost především výskyt rejska horského (Sorex alpinus). Především v severovýchodní
části pohoří se vzácně vyskytuje rys ostrovid (Lynx lynx), ze Slovenska se občas zatoulá i
medvěd hnědý (Ursus arctos). V lesních porostech vyšších poloh žije mnoho bezobratlých
živočichů, typických pro karpatské lesy. Např. měkkýši modranka karpatská (Bielzia
coerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicina) a skalnice lepá (Faustina faustina),
brouci Pterostichus pilosus, Pterostichus foveolatus, Abax schueppeli rendschmidtii, Carabus
obsoletus, tesařík alpský (Rosalia alpina), lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus),
Melandrya dubia, Platydema dejeany nebo Xantochroa carniolica.
V okolí lidských sídel v jižní části území žijí motýli pestrokřídlec podražcový (Zerynthia
polyxena) a martináč hrušňový (Saturnia pyri). Pro údolí Moravských Kopanic je
charakteristický výskyt užovky stromové (Zamenis longissimus). Roztroušené samoty a
hospodářská stavení jsou hnízdišti dosud početných populací vlaštovky obecné (Hirundo
rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica). V kostelích a jiných starých budovách přebývají
letní kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis),
netopýra ušatého (Pletocus auritus), netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus) a
netopýra večerního (Eptesicus serotinus). V zahradách a v okolí pouličních lamp často loví
netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus). Samoty často osídluje plch velký (Glis glis).
2.7. Vývoj osídlení
První osídlení území dnešní CHKO Bílé Karpaty bylo okrajově doloženo na počátku neolitu,
z období 6000–3500 př. n. l. Na počátku 2. tisíciletí př. n. l. sem pronikly kmeny
z karpatských kotlin. Jejich existenci dokazují nálezy kanelované keramiky a opevněná
hradiska (např. v Bánově). Ve starší době bronzové osídlení neproniklo do vyšších poloh, ale
11
bylo vázáno pouze na vodní toky v kotlinách. Nicméně i v této době bylo vybudováno
výšinné hradisko na Šumárníku nad Kněždubem. Na konci 2. tisíciletí se objevil lid
popelnicových polí, jehož přítomnost dokazují prozkoumané pozůstatky rozsáhlého hradiska
na Javorníku u Suchova a řada pohřebišť mezi Luhačovicemi a Valašskými Klobouky. I
později přišedší Keltové vybudovali v území opevněná sídliště (např. u Brumova). Nálezy
římských mincí u Bojkovic a ve Vlárském průsmyku svědčí o existenci důležitého
komunikačního spojení. První slovanské osídlení dokumentují nálezy pohřebišť z doby Velké
Moravy na Slavičínsku a Bojkovicku. Hornatější části však tehdy zřejmě osídleny nebyly. Na
přelomu tisíciletí vznikla nebo byla obnovena řada hradisk, např. v Brumově, v Bánově a u
Sudoměřic.
Po rozpadu Velkomoravské říše se Bílé Karpaty stávají hraničním hvozdem na pomezí
Království uherského a Markrabství moravského. Vliv přemyslovských knížat však končil
prakticky na řece Olšavě (u Uherského Brodu), uherských králů v Pováží, takže hory byly
jakýmsi územím nikoho. Snahu o ovládnutí tohoto kraje vidíme např. v založení královského
hradu v Brumově na počátku 13. století. Hlavní vlna kolonizace však přišla teprve po vpádu
Tatarů (1241) a Kumánů (1253) na Moravu. V té době byl založen královský hrad Uherský
Brod, na kolonizačním úsilí se ovšem podílela i šlechta, která budovala hrady (např. Bánov)
a osazovala vsi. Po porážce Matúše Čáka, který v roce 1314 zpustošil mnohá sídla na
moravské straně, byla vytyčena moravsko-uherská hranice, tak jak ji známe dodnes.
V průběhu 14. století se začínají vzmáhat střediska větších panství (např. Valašské
Klobouky) i vsi v okolí menších vladyckých lén (např. Suchá Loz, Hrubá Vrbka, Strání).
Neklidné 15. století přineslo zkázu řadě opevněných sídel, bojům mezi Uhry a českým
králem učinil konec teprve mír z roku 1478. Za vlády Jagellonců došlo ke sjednocení vlády
na obou stranách pohoří, což přineslo klid a rozkvět a budování správních center. V této
době také dochází k první vlně valašské kolonizace, která v Bílých Karpatech ovlivnila
zejména sv. část a okolí Starého Hrozenkova. Naprostou zkázu do oblasti přineslo 17. století.
Vpády Bočkajovců, vojska krymských Tatarů, kteří bojovali na straně tureckého sultána a
kurucké oddíly systematicky plenily vsi i městečka, mnoho obyvatel zahynulo nebo bylo
odvlečeno.
Uklidnění v 18. století znamenalo velmi zásadní zvrat ve využití krajiny v nejvyšších a
nejodlehlejších částech Bílých Karpat. V té době došlo ke změnám životního stylu i
hospodaření a jsou zakládány nové obce: Typické kopaničářské obce s rozptýlenou
zástavbou Vyškovec, Žitková, Vápenice a Lopeník byly založeny nejdříve na konci
17. století, možná až kolem roku 1740.
Kolonizace vyšších poloh pohoří radikálně ovlivnila vzhled krajiny. Dosud téměř
neprostupný panský les byl parcelován, jednotlivé pozemky přidělovány kolonistům, kteří
přicházeli z Polska a z východních Karpat na dnešní Ukrajině a v Rumunsku. Kolonisté
museli vyklučit stromy a na vrchnostenských pastvinách a loukách pásli především ovce.
V této oblasti se velmi dlouho, až do 19. století, udržela panská·držba gruntů, jejichž
obyvatelé museli odvádět desátek. Drobní zemědělci neměli při permanentním nedostatku
financí možnost nakupovat stroje ani nemohli zavádět novější metody v obdělávání.
Zadlužování vedlo k emigraci – od druhé poloviny 19. století se řada usedlíků odstěhovala
do Ameriky nebo chodila na sezónní práce do bohatších oblastí Moravy, Rakous nebo Uher.
Specifickým povoláním v některých vesnicích na Bojkovicku se stalo zvěrokleštičství, které
místní obyvatele zavedlo prakticky do celé Evropy.
Na obdělávaných pozemcích se pěstovaly převážně brambory, oves a žito, méně len,
konopí, proso a pohanka. Prudší svahy a půdní sesuvy zůstávaly nerozorané a sloužily jako
louky a pastviny. Významným prvkem bylo též tradiční ovocnářství, pěstovaly se zejména
švestky, jabloně a hrušně, méně ořechy a ostatní peckoviny. V 19. století se v nižších
polohách pásl především hovězí dobytek, ovce převažovaly na Valašskokloboucku, na
Kopanicích, méně na Horňácku. Na konci 19. století se rozpadá institut společné pastvy a
dobytek byl ustájen. To znamenalo věnovat velkou pozornost sklízení sena. Do té doby se
pastviny prakticky nehnojily, protože hnůj ze zimního stájování vydržel pouze na zelnice a
zahrádky. Po ustájení bylo k dispozici více hnoje, který se vyvážel na úhor před setím ozimů.
Po nich následovala v trojpolním systému jař, pak brambory, pod něž se rovněž hnojilo.
12
Hnojení se opakovalo nejčastěji jen jednou za 3 roky. Ozimy bez přihnojení mrvou se sely jen
do zaoraných jetelišť, jeteloviny se nejčastěji dosévaly do jařin. Tento systém hospodaření
zanikl ve vyšších polohách Bílých Karpat teprve se vznikem JZD.
Historický vývoj v Bílých Karpatech znamenal, že se zde nedochovalo mnoho
středověkých stavebních památek. K nejstarším patří zřícenina hradu v Brumově, hrádek
Zubačov u Komni a hrad Nový Světlov, pocházející původně z 15.–16. století, přestavěný
v 19. století. Z církevních staveb zasluhují zmínku kostely ve Vlachovicích a ve Velké nad
Veličkou. Velmi rozšířené jsou drobné sakrální stavby a volně stojící plastiky, např. Boží
muka u Luhačovic, roubená zvonice v Haluzicích, zajímavé zvonice ve Vrběticích a
v Javorníku. Na území CHKO najdeme mnoho dokladů lidového stavitelství.
K nejvýznamnějším patří větrný mlýn holandského typu z roku 1842 nad Kuželovem, soubor
seníků v Javorníku, mnohé usedlosti na Kopanicích. Zajímavým příkladem secesní
architektury je řada objektů v lázních Luhačovicích.
Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení
bohatých folklórních tradic. Do CHKO Bílé Karpaty zasahuje více živých etnografických
oblastí. Okrajová z. část náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou tvoří
Horňácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Valašských
Klobouk zasahuje Valašsko, k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. Dodnes se v Bílých
Karpatech setkáváme s živou tradicí oslav různých svátků (fašank, Velikonoce, hody aj.), při
nichž se dostávají ke slovu lidové kroje, písně a tance.
13
3. Ochrana přírody a krajiny
3.1. Předmět ochrany CHKO
Předmět ochrany CHKO je obecně definován ve zřizovacím výnosu, kde je uvedeno poslání
oblasti (viz kap. 1.1). Předmětem ochrany jsou všechny hodnoty krajiny a její vzhled,
zastoupené přírodě blízké a polopřirozené ekosystémy a v nich se vyskytující druhy rostlin a
živočichů zvláště chráněné (zařazené ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.), ohrožené (zařazené v
červených seznamech ohrožených druhů) či regionálně významné. K typickým hodnotám
krajiny náleží zejména její povrchové utváření, síť vodních toků a rozmístění vodních ploch,
rozvržení a využití lesních a zemědělských pozemků, rozmístění a urbanistická skladba
sídel, architektonické památky a stavby lidového rázu. Předmětem ochrany je dále
charakteristická vegetace s významným podílem přírodě blízkých a polopřirozených lesních
a travinných ekosystémů (včetně pastvin, sadů a mokřadů), včetně druhů rostlin a živočichů
pro uvedené ekosystémy charakteristických, chráněných či regionálně vzácných.
3.2. Zonace CHKO
Podle ustanovení § 25 odstavce 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
v platném znění (dále jen zákon o ochraně přírody), se: „hospodářské využívání chráněných
krajinných oblastí provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval
jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území“.
Základní ochranné podmínky platné pro zóny CHKO jsou zakotveny v § 26 zákona
o ochraně přírody a krajiny.
Platná zonace CHKO Bílé Karpaty byla navržena v polovině 90. let minulého století a
schválena Ministerstvem životního prostředí ČR dne 16. května 1994 protokolem pod
č. j. OOP/1963/94 a nebyla dosud měněna.
Dle kritérií přírodních hodnot byly k bližšímu určení způsobu ochrany přírody v CHKO
vymezeny 4 zóny odstupňované ochrany přírody. Zonace CHKO Bílé Karpaty má příliš
mnoho malých segmentů, dokonce má největší celkový počet segmentů zón i největší počet
segmentů menších než 10 ha ze všech CHKO v ČR, arondace na větší logické celky byla
využívána minimálně.
Tab. č. 1: Zastoupení jednotlivých zón v CHKO Bílé Karpaty (dle GIS)
PUPFL
Mimo
PUPFL
Celkem
I. zóna
(ha)
%
II. zóna
(ha)
%
III. zóna
(ha)
%
IV. zóna
(ha)
%
Celkem
(ha)
%
7665
10,2
12137
16,3
12471
16,7
216
0,02
32489
43,5
4251
5,7
7503
10,0
9688
13,0
20757
28,0
8
42199
56,5
11916
15,9
19640
26,3
22159
29,7
20973
28,1
74688
100
Je vylišeno 1637 segmentů zón (I. zóna 325, II. zóna 665, III. zóna 401, IV. zóna 246).
Hranice zón jsou vedeny po jasně vylišitelných liniích v terénu, ale ne vždy po hranicích
parcel. Hranice jednotlivých zón byly mnohde vedeny podle aktuálního způsobu
obhospodařování, aniž by respektovaly parcelní hranice. V souvislých lesních celcích byly
hranice zón vedeny po hranicích JPRL, většinou po hranicích oddělení a dílců.
Vymezení zón je zakresleno v základních mapách v měřítku 1:10 000 a uloženo na
Správě CHKO Bílé Karpaty. Zonace CHKO Bílé Karpaty je zakreslena v mapové příloze č. 2.
14
I. zóna
Do I. zóny CHKO jsou zařazeny přírodě blízké ekosystémy udržované v žádoucím stavu
vhodným managementem.
V CHKO Bílé Karpaty se jedná o přírodě blízké lesní ekosystémy, především o rozsáhlé lesní
komplexy s bohatou druhovou skladbou, genové základny buku nebo bývalé pařeziny.
Významný je také jejich keřový a bylinný podrost, který na sebe váže četné vzácné a
ohrožené druhy živočichů i některé rostliny.
Významnými biotopy jsou i travinobylinná společenstva, prameniště a vybrané vodoteče.
Jsou sem zařazena také všechna zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma.
II. zóna
II. zóna byla vylišena především mimo hlavní hřeben Bílých Karpat a většinou navazuje na
I. zónu. Byly do ní zahrnuty porosty s převahou listnatých dřevin (obvykle 70 % a více).
Jehličnany se zde vyskytují pouze v menších plochách jako monokultury nebo jsou jednotlivě
přimíseny ve směsích. Dále jsou sem zařazeny extenzivní polopřirozené louky a pastviny
s vyšší druhovou rozmanitostí. Vzhledem k výraznému zlepšení druhového složení travních
porostů za posledních 15 let se i v II. zóně nyní často výskytují zvláště chráněné druhy
organismů. Spíše výjimečně se vyskytuje rozptýlená zástavba (především v oblasti
Moravských Kopanic).
III. zóna
Do III. zóny jsou zařazeny člověkem pozměněné ekosystémy, které jsou běžně hospodářsky
využívané.
Ve III. zóně se vyskytují převážně smrkové a místy borové monokultury, kde jehličnany
dosahují obvykle 70% zastoupení. Na nelesních pozemcích převládá zemědělská krajina
s drobnou zemědělskou držbou (sady, záhumenky aj.) a druhově chudými loukami a
pastvinami, které v minulosti prošly obnovou či byly intenzívně hnojené. Do III. zóny jsou dále
zařazeny chatové osady.
IV. zóna
Do IV. zóny byly zařazeny všechny intravilány obcí a rozsáhlé výměry orné půdy především
v podhůří. V posledních 15 letech byly však rozsáhlé bloky orné půdy z velké části
zatravněny výsevem jetelotravních směsí či směsí regionálních semen i přirozenou sukcesí.
Současná zonace je naprosto odlišná od zonace biosférické rezervace, ve které tvoří
jádrovou zónu tři území, celkem o rozloze cca 9328,7 ha. Do nárazníkové zóny patří oblasti,
kde převažují louky, sady a listnaté nebo smíšené lesy (cca 37924,9 ha) a zbývajících cca
27434,2 ha je zařazeno do přechodové zóny a zahrnuje oblasti s převážně zemědělskou
krajinou, jehličnatými porosty a většími aglomeracemi.
Zonace v CHKO Bílé Karpaty nevyhovuje potřebám ochrany přírody a krajiny z několika
hledisek:
 nepřehlednost vymezení (pro vlastníky a hospodařící subjekty)
 místy nejasné hranice zón
 metodické chyby – velký počet segmentů, malá velikost segmentů
 vymezení neodpovídá stavu území – zejména neodpovídající velikost IV. zóny, kde došlo
k úbytku půdy, zlepšení druhového složení luk a pastvin aj.
 zonace nezajišťuje potřebnou ochranu EVL.
Zonace CHKO Bílé Karpaty by měla být přepracována v souladu s aktuálním stavem území,
stupněm jeho poznání a v souladu s platnými metodickými materiály, aby mohla zajišťovat
odpovídající diferenciaci ochrany CHKO.
Návrh nové zonace bude vycházet z mnoha podkladů např. z výsledků mapování
Natura 2000, studie hodnocení krajinného rázu, územně plánovací dokumentace, plánů a
generelů ÚSES všech stupňů a z výsledků projektu VaV/620/12/03 Analýza biodiverzity
15
v CHKO Bílé Karpaty jako podklad pro stanovení nové zonace a vhodného managementu
cenných území.
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území
Na území CHKO Bílé Karpaty je vyhlášeno celkem 51 maloplošných zvláště chráněných
území. Z toho je:
 5 v kategorii národní přírodní rezervace na celkové ploše 804,53 ha,
 1 v kategorii národní přírodní památka na celkové ploše 18,98 ha,
 15 v kategorii přírodní rezervace na celkové ploše 378,69 ha,
 30 v kategorii přírodní památka na celkové ploše 172,89 ha.
Z celkové plochy MZCHÚ (dle dat ZABAGED) připadá:
 553,74 ha na lesní půdu, tj. 40,27 %,
 803,50 ha na louky a pastviny, tj. 58,43 %,
 16,60 ha na sady a zahrady, tj. 1,21 %,
 1,25 ha na vodní plochy, tj. 0,09 %.
Celková plocha maloplošných zvláště chráněných území v CHKO je 1375,09 ha, tj. cca
1,84 % plochy CHKO. MZCHÚ jsou zakreslena v mapové příloze č. 3.
NPR Čertoryje
Vyhlášení: Výnos ministerstva kultury ČSR ze dne 17. 6. 1987
Výměra: 333,63 ha
Katastrální území: Kněždub, Tvarožná Lhota, Hrubá Vrbka
Předmět ochrany: Nejrozsáhlejší komplex typických květnatých bělokarpatských luk
s vysokou krajinářskou hodnotou a výskytem četných chráněných a ohrožených rostlin a
živočichů.
Obr. č. 2: NPR Čertoryje
16
Plán péče s platností 2005–2014 zpracovali RNDr. Ivana Jongepierová, Pavel Bezděčka,
Ing. Bohumil Jagoš, schválen MŽP pod č. j. 620/1075/05.
Geodetické zaměření: ano
Zápis do katastru nemovitostí: ano
NPR Javorina
Vyhlášení: Vyhláška Ministerstva životního prostředí ze dne 10. 10. 2007
Výměra: 165,81 ha
Katastrální území: Strání
Předmět ochrany: Původní listnaté porosty v masivu Velké Javořiny tvořené především
květnatými bučinami (asociace Dentario enneaphylli–Fagetum) a suťovými porosty
(svazu Tilio-Acerion), mající ve své vrcholové části pralesovitý charakter.
Plán péče s platností 2007–2017 zpracoval Ing. Bohumil Jagoš, schválen MŽP pod č. j.
76423/ENV/07 – 3666/620/07
NPR Jazevčí
Výměra: 94,88 ha
Katastrální území: Javorník, Nová Lhota
Předmět ochrany: Lokalita četných chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Krajinářsky velmi hodnotný komplex květnatých druhově bohatých luk zachovávající
typický krajinný ráz harmonické krajiny Horňácka.
schválen MŽP pod č. j. MŽP/21960/03-620/4574/03
NPR Porážky
Výměra: 48,21 ha
Katastrální území: Slavkov, Nová Lhota
Předmět ochrany: Krajinářsky velmi hodnotný komplex typických květnatých druhově
bohatých luk, lokalita četných chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Na
luční společenstva a lesní okraje jsou vázány rozmanité druhy bezobratlých.
NPR Zahrady pod Hájem
Výměra: 162,00 ha
Katastrální území: Velká nad Veličkou
Předmět ochrany: Poslední zbytky lučních společenstev na slínovitých půdách v Bílých
Karpatech, lokalita četných teplomilných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Součástí rezervace je i několik soukromých záhumenek, na kterých se vyskytují velmi
vzácné plevele.
Geodetické zaměření: ano (jen část)
17
NPP Búrová
Vyhlášení: Výnos MK ČSR č. 9430/87 ze dne 17. 6. 1987
Výměra: 18,98 ha
Katastrální území: Suchov
Předmět ochrany: Typická bělokarpatská louka s hojným výskytem kýchavice černé
(Veratrum nigrum) na ploše cca 2 ha.
schválen MŽP pod č. j. 8793/03-620/2161/03
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Bílé potoky
Vyhlášení: Vyhláška Okr. úřadu ve Zlíně ze dne 1. 10. 1991
Výměra: 8,68 ha
Katastrální území: Valašské Klobouky
Předmět ochrany: Druhově bohatá louka s mokřadní vegetací a výskytem několika druhů
orchidejí.
Plán péče s platností 2007–2015 zpracovali RNDr. Ivana Jongepierová, Mgr. Ondřej
Konvička, Ing. Martin Hromádka, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 1372/BK/2007
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ano (jen část)
PR Dolnoněmčanské louky
Vyhlášení: Vyhláška Okr. úřadu v Uh. Hradišti ze dne 1. 8. 1991
Výměra: 28,18 ha
Katastrální území: Slavkov
Předmět ochrany: Nejzachovalejší zbytek luk původního komplexu Lesné asi 4 km jižně od
Horního Němčí. Výskyt ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů.
Plán péče s platností 2006–2015 zpracovala RNDr. Ivana Jongepierová, schválen S CHKO
Bílé Karpaty pod č. j. 579/BK/E/06
PR Drahy
Výměra: 14,56 ha
Katastrální území: Horní Němčí
Předmět ochrany: Bývalá pastvina na jižním okraji Horního Němčí s teplomilnými
travinobylinnými společenstvy na skeletických půdách, se zbytky sadu a se třemi
mokřady. Výskyt mnoha chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů.
Bílé Karpaty pod č. j. BK/1405/2005
PR Horní louky
Výměra: 6,27 ha
Katastrální území: Suchá Loz
Předmět ochrany: Zbytek květnatých lučních společenstev se sukcesními stádii dřevin.
18
PR Hutě
Výměra: 20,96 ha
Katastrální území: Žítková
Předmět ochrany: Zachovalá mozaika luk, pastvin, lesíků a pramenišť s vysokou diverzitou
teplomilných i podhorských rostlinných společenstev v oblasti Moravských Kopanic.
Lokalita řady ohrožených druhů živočichů a rostlin, z nichž mnohé zde mají poslední
současný výskyt ve střední části CHKO.
Plán péče s platností 2007–2016 zpracovali Mgr. Michal Hájek, Ph.D., Mgr. Ondřej Konvička,
schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 1013/BK/E/06
PR Jalovcová stráň
Výměra: 8,93 ha
Katastrální území: Nedašov
Předmět ochrany: Krajinářsky velmi hodnotné území se zachovanými rostlinnými
společenstvy s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů. Ochrana modráska
černoskvrnného (Maculinea arion). Ochrana porostů jalovců (Juniperus communis), na
které je vázána jedinečná fauna bezobratlých.
Konvička, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 1452/BK/2007
PR Javorůvky
Výměra: 5,26 ha
Předmět ochrany: Druhově bohatá louka s mokřadní vegetací a výskytem několika druhů
orchidejí.
PR Kútky
Výměra: 67,41 ha
Katastrální území: Radějov
Předmět ochrany: Společenstva bělokarpatských luk uprostřed lesů na jižním svahu kóty
Veselka (495 m) v závěru údolí potoka Mandát 5 km jihovýchodně od Radějova. Toto
území má vysokou krajinářskou hodnotu, vyskytují se zde četné chráněné a ohrožené
druhy rostlin a živočichů.
Ing. Bohumil Jagoš, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. BK/1962/2005
PR Lazy
Výměra: 3,12 ha
Katastrální území: Bylnice
19
Předmět ochrany: Jedno z nejlépe zachovaných společenstev karpatských přepásaných luk
v oblasti Bylnice s výskytem ohrožených druhů rostlin, především orchidejí.
PR Machová
Výměra: 118,22 ha
Katastrální území: Javorník
Předmět ochrany: Komplex luk asi 3 km jižně od Javorníku, na severním a severozápadním
svahu kóty Machová (579 m) s druhově bohatou luční vegetací s výskytem četných
chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, krajinářsky hodnotné území.
schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. BK/1929/2005
PR Nová hora
Vyhlášení: Vyhl. č. 3 Správy CHKO Bílé Karpaty ze dne 9. 1. 1995
Výměra: 29,66 ha
Předmět ochrany: Zbytek květnatých luk s mozaikou mokřadů, lesíků a ostrůvků křovin.
Výskyt mnoha chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali RNDr. Ivana Jongepierová, Ing. Bohumil Jagoš,
PR Ploščiny
Výměra: 15,05 ha
Katastrální území: Poteč
Předmět ochrany: Horské extenzivní pastviny a sukcesní stádia lesních porostů a bučiny
s vtroušenou jedlí, s vysokou krajinářskou hodnotou.
PR Pod Žitkovským vrchem
Výměra: 16,58 ha
Katastrální území: Žítková
Předmět ochrany: Krajinářsky velmi hodnotný rozsáhlý komplex luk a pastvin s rozptýlenou
zelení, ve kterém se střídají sušší stanoviště, mokřady i stromová zeleň.
Plán péče s platností 2007–2016 zpracovali RNDr. Ivana Jongepierová, Ing. Šárka
Němcová, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 1014/BK/E/06
PR Sidonie
Výměra: 13,53 ha
20
Katastrální území: Sidonie
Předmět ochrany: Autochtonní bukový porost na živném stanovišti, které je typické pro
střední polohy Bílých Karpat, s druhově rozmanitými společenstvy xylofágního,
saproxylického a mykofágního hmyzu.
Ing. Martin Hromádka, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 1282/BK/2007
PR Ve Vlčí
Výměra: 22,26 ha
Katastrální území: Vyškovec
Předmět ochrany: Pastviny s rozptýlenými lesíky v členitém terénu místy s velkou svažitostí,
s několika sesuvy a mokřady. Výskyt řady ohrožených druhů rostlin.
Plán péče – PR nemá platný plán péče, zpracovává se, předpokládané dokončení jaro 2011
PP Bahulské jamy
Výměra: 13,45 ha
Předmět ochrany: Část lučního komplexu na severovýchodním svahu vrchu Lesná (696 m)
asi 4 km jihovýchodně od Horního Němčí. Jeden z posledních zachovalých zbytků
druhově bohatého lučního komplexu Lesné.
Bílé Karpaty pod č. j. BK/1754/2005
PP Cestiska
Výměra: 3,10 ha
Katastrální území: Březová
Předmět ochrany: Bývalé pastviny na severozápadním okraji Březové s luční vegetací na
skeletovitých půdách, lokalita vzácných a ohrožených druhů živočichů.
Plán péče s platností 2005–2014 zpracovali RNDr. Ivana Jongepierová, Pavel Bezděčka
PP Dobšená
Výměra: 1,47 ha
Předmět ochrany: Extenzivní pastvina s prameništěm s bohatou populací kruštíku bahenního
(Epipactis palustris) a dalších lučních vstavačovitých.
PP Dubiny
21
Výměra: 1,34 ha
Předmět ochrany: Louka pod lesem na východním úbočí kopce Doubrava (550 m) 750 m
jižně od Březové. Krajinářsky hodnotné území s rozptýlenou zelení a se zachovanými
společenstvy květnatých luk, lemů a mokřadem.
PP Grun
Výměra: 3,48 ha
Katastrální území: Lopeník
Předmět ochrany: Travnatý svah a starý ovocný sad asi 1,5 km SSZ od kóty Malý Lopeník
(881 m) s výskytem mezofilních a mokřadních lučních společenstev s výskytem
ohrožených rostlinných druhů.
PP Hluboče
Výměra: 2,58 ha
Katastrální území: Bylnice
Předmět ochrany: Zbytek lučních porostů s výskytem ohrožených druhů rostlin, především
vstavačovitých.
PP Hrnčárky
Výměra: 4,15 ha
Předmět ochrany: Silně svažitá a členitá louka s teplomilnou vegetací a rozsáhlým
prameništěm nad vodní nádrží Žabka, na levém svahu horní části údolí Klanečnice, 1,5
km západně od obce Strání. Výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů.
PP Chladný vrch
Výměra: 5,89 ha
Katastrální území: Svatý Štěpán
Předmět ochrany: Zbytek původních bukových porostů, které mají význam pro vývoj
populace tesaříka alpského a dalšího xylofágního, saproxylického a mykofágního
hmyzu.
Plán péče s platností 2007–2016 zpracovali Ing. Bohumil Jagoš, Ing. Martin Hromádka, Mgr.
Ondřej Konvička, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 1282/BK/2007
22
PP Chmelinec
Výměra: 2,66 ha
Předmět ochrany: Mokřad v údolnici potoka Drietomica na severovýchodním okraji Vyškovce
s výskytem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a kruštíku bahenního (Epipactis
palustris).
Bílé Karpaty pod č. j. 1746/BK/2007
PP Kalábová
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Bílé Karpaty ze dne 1. 8. 1999
Výměra: 0,58 ha
Předmět ochrany: Mokřad s výskytem ohrožených rostlin.
Ing. Bohumil Jagoš, Ing. Šárka Němcová, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j.
BK/1406/2005
PP Kaňoury
Výměra: 5,34 ha
Předmět ochrany: Suchá, výslunná stráň na jižních svazích kóty Vysočka (660 m) v závěru
Hrušové doliny 3 km východně od Nedašova. Společenstva květnatých luk a pastvin
s mnoha teplomilnými druhy rostlin a vzácnými druhy hmyzu, ojedinělá
v severovýchodní části Bílých Karpat.
PP Lom Rasová
Výměra: 4,41 ha
Katastrální území: Komňa
Předmět ochrany: Bývalý pískovcový lom s jezírkem asi 2,5 km jihovýchodně od Komně.
V současné době je lokalita cennou ukázkou probíhající sukcese vegetace.
schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 127/BK/E/06
PP Mechnáčky
Výměra: 10,93 ha
23
Předmět ochrany: Široký travnatý žleb místy porostlý keři a stromy, asi 1 km západně od
Květné nad údolím Svinarského potoka. Zbytek společenstev květnatých luk původně
s několika mokřady, které však v posledních letech vyschly.
PP Mravenčí louka (Rubaniska)
Výměra: 16,48 ha
Katastrální území: Vápenice
Předmět ochrany: Úzký pás luk a pastvin s několika mokřady podél Krátkovského potoka
s výskytem zvonečníku hlavatého (Phyteuma orbiculare), hořečku žlutavého pravého
(Gentianella lutescens) a prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina).
Konvička, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 789/BK/E/06
PP Nové louky
Výměra: 12,62 ha
Katastrální území: Korytná
Předmět ochrany: Zbytek květnatých lučních společenstev s několika mokřady a sukcesními
stadii dřevin s výskytem ohrožených druhů živočichů a rostlin, především orchidejí.
PP Okrouhlá
Výměra: 12,30 ha
Katastrální území: Sidonie
Předmět ochrany: Lesní ekosystém s bohatou směsí původních dřevin v severní části CHKO
Bílé Karpaty a druhově bohatá fauna xylofágního, saproxylického a mykofágního hmyzu
s populací tesaříka alpského (Rosalia alpina).
Plán péče s platností 2007–2016 zpracovali Ing. Bohumil Jagoš, Ing. Martin Hromádka, Mgr.
Ondřej Konvička, schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 1282/BK/2007
PP Pod Cigánem
Výměra: 2,70 ha
Předmět ochrany: Zachovalé společenstvo pastvin a lemů s výskytem prstnatce Fuchsova
Soóva (Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana) a dalších orchidejí.
24
PP Pod Hribovňou
Výměra: 7,05 ha
Předmět ochrany: Komplex přepásaných luk asi 0,4 km východoseverovýchodně od kóty
Hribovňa s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin. Jedna z posledních lokalit
hořečku žlutavého (Gentianella lutescens subsp. lutescens) v Bílých Karpatech.
PP Pod Vrchy
Výměra: 1,21 ha
Katastrální území: Bohuslavice nad Vláří
Předmět ochrany: Významná lokalita pro jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) a
hojný výskyt sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis).
PP Sviní hnízdo
Výměra: 5,34 ha
Katastrální území: Slavkov
Předmět ochrany: Lesní komplex tvořený typickou lesní vegetací středních poloh Bílých
Karpat. Lokalita významná pro vývoj jasoně dymnivkového.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Bohumil Jagoš, schválen S CHKO Bílé
Karpaty pod č. j. BK/342/2003
PP Šumlatová
Výměra: 0,82 ha
Katastrální území: Nedašov, Návojná
Předmět ochrany: Luční porosty s výskytem ohrožených druhů rostlin, především
vstavačovitých.
PP U Petrůvky
Výměra: 2,29 ha
Katastrální území: Petrůvka
Předmět ochrany: Krajinářsky hodnotné členité území s výskytem vstavače obecného
(Orchis morio). Populace modráska očkovaného (Maculinea teleius) a modráska
bahenního (Maculinea nausithous).
25
PP U zvonice
Výměra: 1,01 ha
Katastrální území: Lopeník
Předmět ochrany: Jedna z nejlépe zachovaných pastvin v oblasti Lopeníka s výskytem
ohrožených druhů rostlin na svahu se severní expozicí asi 1,5 km ssv od vrchu Malý
Lopeník (881 m).
PP Uvezené
Výměra: 14,39 ha
Předmět ochrany: Druhově bohatý věkově rozrůzněný smíšený listnatý les v členitém terénu
se sesuvy, vrstevnatými prameny a mokřady.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Bohumil Jagoš, schválen S CHKO Bílé
Karpaty pod č. j. BK/343/2003
PP V Krátkých
Výměra: 6,32 ha
Katastrální území: Vápenice
Předmět ochrany: Svažité louky v okolí dvou rybníčků v okolí Krátkovského potoka v obci
Vápenice s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů.
PP Vápenky
Výměra: 10,79 ha
Předmět ochrany: Zachovalá ukázka typického lesního společenstva Bílých Karpat – bučiny
s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-Fagetum).
Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Bohumil Jagoš, Ing. Martin Hromádka,
schválen S CHKO Bílé Karpaty pod č. j. 719/BK/E/06/Hr
PP Za lesem
Výměra: 1,22 ha
Předmět ochrany: Část lučního komplexu na severovýchodním svahu vrchu Lesná (696 m),
asi 3,5 km jihojihovýchodně od Horního Němčí s výskytem šafránu bělokvětého (Crocus
albiflorus).
26
PP Záhumenice
Výměra: 10,31 ha
Předmět ochrany: Druhově bohaté bělokarpatské louky s populací hrachoru panonského
(Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus) a snědovky kulatoplodé (Loncomelos
sphaerocarpus) na pravém břehu pravostranného přítoku potoka Klanečnice asi 2 km
jihovýchodně od Strání.
PP Žerotín
Výměra: 1,79 ha
Katastrální území: Strážnice
Předmět ochrany: Jediný zachovalý fragment šipákové doubravy v CHKO Bílé Karpaty,
nacházející se na vrcholu kopce Žerotín (322 m) asi 1 km západně od Radějova. Zbytky
teplomilných společenstev na mělkých skeletových půdách, lokalita četných
teplomilných rostlin a živočichů.
PP Žleb
Výměra: 6,89 ha
Katastrální území: Hostětín
Předmět ochrany: Květnatá louka s mokřadem a dubohabrový háj s výskytem ohrožených
druhů rostlin a živočichů.
Plán péče - PP nemá platný plán péče, zpracovává se, předpokládané dokončení podzim
2011
Na území CHKO Bílé Karpaty je vyhlášeno celkem 51 zvláště chráněných území, jejich
celková výměra (více než 1375 ha) však činí pouze 1,84 % výměry CHKO. Většina MZCHÚ
byla vyhlášena již poměrně dávno (před rokem 1996), v období platnosti předchozího plánu
péče se vyhlásila jen PP Kalábová (1999) a došlo k přehlášení NPR Javorina (2007). Ta
dnes zahrnuje plochu dřívější PR Javorina (která tímto zanikla), část bývalé NPR Javorina a
dalších cca 60 ha území. V důsledku eutrofizace území byla v roce 2009 zrušena PP Pod
Horou.
Problémem, na který bude třeba soustředit pozornost, jsou závažné nedostatky ve
zřizovacích výnosech některých MZCHÚ (např. nejasně vymezené hranice, chybně
spočítaná rozloha, chybná parcelní čísla). Nejlepším řešením je nové zaměření (pokud již
nebylo provedeno) a dle jeho výsledků i nové vyhlášení podle současných požadavků
(pomocí seznamu souřadnic lomových bodů v systému S-JTSK). Vzhledem ke stavu
27
současných katastrálních map je vhodné tento problém řešit až v okamžiku, kdy budou
k dispozici nové digitální katastrální mapy (v současnosti jsou k dispozici pro cca 1/3 těchto
MZCHÚ).
3.4. Soustava Natura 2000
Natura 2000 je soustava chráněných území, která vytvářejí na svém území podle jednotných
principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů
živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější,
nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické).
Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu
přírody – směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a
směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Na základě směrnice o ptácích jsou
vyhlašovány ptačí oblasti – PO (v anglickém originále: Special Protection Areas – SPA) a
podle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (v anglickém originále Sites
of Community Importance – SCI). Dohromady ptačí oblasti a evropsky významné lokality
tvoří soustavu chráněných území Natura 2000. V CHKO Bílé Karpaty nejsou žádné ptačí
oblasti vyhlášeny.
Evropsky významné lokality v ČR jsou stanoveny nařízením vlády č. 132/2005 Sb. ve
znění novelizace ze dne 3. 11. 2009 (NV č. 371/2009 Sb.) v rámci národního seznamu
evropsky významných lokalit. V CHKO Bílé Karpaty je takto vymezeno 16 EVL (viz tab. č. 2
níže zde, podrobná specifikace stanovených EVL je v příloze).
Tab. č. 2: Přehled evropsky významných lokalit v CHKO Bílé Karpaty
Kód a jméno lokality
Rozloha
(ha)
CZ0624072 Čertoryje
4855,06
Předmět ochrany – typ přírodního stanoviště soustavy
Natura 2000 a druhy chráněné EU
(* hvězdička označuje prioritní stanoviště a druhy)
3140* Tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací
parožnatek
6210* Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých
podložích (Festuco-Brometalia), význačná naleziště
vstavačovitých
6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých
podložích (Festuco-Brometalia)
6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo
hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)
6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a
horského až alpínského stupně
6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
7220* Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion)
9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum
9170 Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)
91G0* Panonské dubohabřiny
91I0* Eurosibiřské stepní doubravy
4096 mečík bahenní (Gladiolus palustris)
4087 srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia)
1902 střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus)
1074 bourovec trnkový (Eriogaster catax)
1078* přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria)
1083 roháč obecný (Lucanus cervus)
1060 ohniváček černočárý (Lycaena dispar)
1088 tesařík obrovský (Cerambyx cerdo)
28
CZ0724090
Bílé Karpaty
CZ0723421 Remízy u
Bánova (část)
CZ0720422
Valy-Bučník (část)
CZ0720420 Rudický
les
CZ0723751
Komňa - kostel
CZ0720428
Na Koncoch
20043,31
67,42
(13,91)
1094,88
(863,15)
503,55
0,08
1734,93
4030 žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone)
3140* Tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací
parožnatek
vstavačovitých
6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo
hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)
6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion,
Brachypodio-Centaureion nemoralis)
7230 Zásaditá slatiniště
9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích
91G0* Panonské dubohabřiny
1903 hlízovec Loeselův (Liparis loeselii)
4087 srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia)
1902 střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus)
1060 ohniváček černočárý (Lycaena dispar)
4030 žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone)
1086 lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus)
4014 střevlík hrbolatý (Carabus variolosus)
1061 modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
1059 modrásek očkovaný (Maculinea teleius)
1078 přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria)
1016 vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana)
1014 vrkoč útlý (Vertigo angustior)
1324 netopýr velký (Myotis myotis)
vstavačovitých
29
CZ0723757
Slavičín - zámek
CZ0723756
Slavičín - kostel
CZ0720437
Valentová
0,10
1321 netopýr brvitý (Myotis emarginatus)
0,10
1324 netopýr velký (Myotis myotis)
558,02
CZ0724430
Vlárský průsmyk
3170,25
CZ0723434 Vlára
CZ0720441
Bílé potoky
9,33
164,16
CZ0720435
Podkrálovec (část)
961,91
(912,89)
91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální
Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)
vstavačovitých
4088 stařinec dlouholistý moravský (Tephroseris longifolia ssp.
moravica)
1087 tesařík alpský (Rosalia alpina)
4014 střevlík hrbolatý (Carabus variolosus)
1146 sekavčík horský (Sabanejewia aurata)
vstavačovitých
7220 Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion)
5130 Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na
vřesovištích nebo vápnitých trávnících
vstavačovitých
30
CZ0722198
Hodňovská dolina
CZ0722199
Hrušová dolina
7,56
98,30
moravica)
moravica)
3.5. Památné stromy
Na území CHKO Bílé Karpaty je evidováno celkem 39 položek památných stromů
vyhlášených podle zákona č. 114/1992 Sb.. Z celkového počtu 45 stromů je 35 solitérních
jedinců a 4 skupiny památných stromů (10 stromů), jako památná není chráněna žádná alej.
Devět památných stromů na území CHKO Bílé Karpaty má vyhlášené ochranné pásmo a u
ostatních je základní ochranné pásmo dle § 46 odst. 3 zákona.
V letech 2009–2010 proběhla podrobná revize fondu památných stromů v ČR. Revize
spočívala v doplnění chybějící dokumentace, dále v prověrce památných stromů v terénu a
zpracování GIS vrsty památných stromů. Výsledky revize byly zapracovány do databáze
památných stromů ÚSOP, v tištěné podobě jsou uloženy v ÚSOP a na Správě CHKO Bílé
Karpaty.
Většina stromů je v dobrém zdravotním stavu, respektive zdravotní stav odpovídá jejich
věku a charakteru a je průběžně sledován. Průběžná péče o památné stromy je zajištěna,
jsou prováděny odborné zásahy, např. zdravotní a bezpečnostní řezy, instalace korunových
vázání a ošetřování dutin. Péče je většinou realizována z prostředků dotačního programu
„Program péče o krajinu“ (PPK) a ročně se pohybuje ve výši cca 100 000 Kč. Vlastní
ošetřování památných stromů provádějí odborné arboristické firmy či zhotovitelé
s živnostenským listem.
Kromě vyhlášených památných stromů se na území CHKO Bílé Karpaty nachází další
stromy významné zejména svým vzrůstem, věkem či estetickým působením, které mohou
být vnímány jako potenciální památné stromy. Správa CHKO vede evidenci významných
stromů (obsahuje cca 20 položek), průběžně sleduje jejich stav a spolupracuje s vlastníky
pozemků na udržení dobrého zdravotního stavu (poradenství, příp. ošetření stromů).
Seznam památných stromů na území CHKO Bílé Karpaty je uveden v tabulce č. 3.
Jako památné stromy jsou vyhlášeny jen domácí druhy dřevin. Nejčastějšími druhy jsou:
1. lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
2. lípa srdčitá (Tilia cordata)
3. dub letní (Quercus robur)
4. jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)
Největší stromy dle obvodu kmene ve výčetní výšce 130 cm:
1. Topol u Volenova (Populus x canescens) obvod 690 cm
2. Janův buk (Fagus sylvatica) obvod 570 cm
3. Novolhotská lípa (Tilia platyphyllos) obvod 560 cm
31
Tab. č. 3: Seznam památných stromů v CHKO Bílé Karpaty
Číslo
Kód
ÚSOP
Název
Druh
(latinský název)
Počet
(ks)
Vyhlásil
Datum
vyhlášení
Parcela
KÚ
Obvod
(cm)
Výška
(m)
Valašské Klobouky
405
29
dobrý
Lipina
495
32
velmi dobrý
Zdravotní stav
1
100990 Pechancův dub
Quercus petraea
1 Správa CHKO Bílé Karpaty
25.8.1999
2
100991 Kalitův dub
Quercus robur
25.8.1999
3620/1
1 (PK)
3 (PK)
3
100690 Lípa u Kolelače
Tilia cordata
1 Správa CHKO Bílé Karpaty 13.10.1999
5441/3
Pitín
410
20
dobrý
4
100989 Návojský dub
Quercus robur
8.11.1999
969/1
Návojná
441
23
velmi dobrý
5
100963 Lípa u Tatarské cesty
Tilia platyphyllos
1425/1
Petrov u Hodonína
6
100966 Kněždubské lípy
Tilia platyphyllos
140
18
18
18
16
výborný
silně poškozený,
velmi dobrý,
dobrý
7
100967 Novolhotská lípa
Tilia platyphyllos
51
Kněždub
Nová Lhota u veselí nad
Moravou
320
462
321
322
557
22
silně poškozený
8
100965 Adamcova oskeruše
Sorbus domestica
4295
Strážnice na Moravě
460
13
dobrý
9
100988 Lípa v Šanově
Tilia cordata
3483/1
Šanov
519
10
100964 Dub v Jiříkovci
Quercus robur
3096/2
Tvarožná Lhota
460
11
100689 Dub u Kamenné búdy Quercus robur
7.6.2000
6294/1
Strání
366
12
100962 Nejedlíkova oskeruše Sorbus domestica
7.6.2000
4695
290
17
výborný
13
100687 Janův buk
Fagus sylvatica
7099/9
570
23
dobrý
14
100688 Františkův břek
Sorbus torminalis
7039/1
Kněždub
Vápenice u Starého
Hrozenkova
Vápenice u Starého
Hrozenkova
360
18
dobrý
15
100686 Topol u Volenova
Populus x canescens
15.1.2001
1206/2
Suchá Loz
690
28
silně poškozený
16
100960 Špirudova oskeruše
Sorbus domestica
26.4.2001
2230/1
Tvarožná Lhota
370
17
silně poškozený
17
100961 Karlova oskeruše
Sorbus domestica
26.4.2001
6567
Strážnice na Moravě
337
13
dobrý
18
100683 Mandincova lípa
Tilia platyphyllos
8559
Vyškovec
510
24
dobrý
19
100684 Rapantova lípa
Tilia platyphyllos
8453
Vyškovec
360
23
velmi dobrý
dobrý
23
dobrý
dobrý
Číslo
20
Kód
ÚSOP
Název
Druh
(latinský název)
Počet
(ks)
Vyhlásil
Datum
vyhlášení
Parcela
KÚ
Obvod
(cm)
Výška
(m)
Zdravotní stav
Tilia platyphyllos
6.12.2001
2236/1
Rokytnice u Slavičína
433
20
dobrý
3594/1
Bojkovice
6536 (PK)
Strání
475
350
370
20
21
21
dobrý
dobrý,
dobrý
8/1 (PK)
Strání
270
13
dobrý
3871/8
Vlachovice
480
23
velmi dobrý
Pitín
267
18
dobrý
278
14
dobrý
445
27
velmi dobrý
21
100987 Lípa u Boží muky
Bojkovský dub nad
100671 kostelem
22
100664 Lípy u kapličky
Quercus robur
Tilia platyphyllos
Tilia cordata
23
100665 Buk u Zámečku
Fagus sylvatica
24
104719 Lípa u Dvora
Tilia platyphyllos
20.4.2006
25
104740 Spáčilova oskoruša
Sorbus domestica
23.6.2006 3460/6 (PK)
26
104862 Tomečkova oskoruša
Sorbus domestica
30.3.2007
2177 (PK)
27
104863 Buk nad Bzovou
Fagus sylvatica
11.4.2007
2316/13
Tvarožná Lhota
Bzová u Uherského
Brodu
28
105153 Obecní dřín
Cornus mas
2811/3
Tvarožná Lhota
330
7
výborný
29
105084 Klen ve Vlčí
Acer pseudoplatanus
3.12.2007
9128 (PK)
Vyškovec
507
25
velmi dobrý
30
105083 Lípa u Šamáků
Tilia platyphyllos
6.12.2007
9077 (PK)
Vyškovec
31
105106 Jedle u Baribala
Abies alba
24.1.2008 1663/2 (PK)
Poteč
502
261
192
178
27
24
24
24
výborný
dobrý,
dobrý,
dobrý
32
105154 Lípa Jaruška v Lipině
Lípy u Hrubého
105360 potoka
Tilia platyphyllos
24.4.2008
Lipina
2.3.2009 5999/1 (PK)
Javorník nad Veličkou
22
17
18
velmi dobrý
Tilia cordata
310
227
342
Pyrus communis
4.3.2009
212 (PK)
Korytná
285
13
dobrý
35
105361 Hruška Pavlových
Dub na Paseckých
105382 Lazech
Quercus robur
4.5.2009
838/1 (PK)
Nedašova Lhota
507
20
dobrý
36
105383 Čtyřbuk u Slavičína
Fagus sylvatica
11.5.2009
2715
Lipová u Slavičína
428
30
velmi dobrý
37
105381 Karlův dub
Quercus robur
15.5.2009
25
dobrý
105471 Hruška v Horním poli
Pyrus communis
Nedašova Lhota
Horní Němčí
Slavkov u Uh. Brodu
488
38
756/1
176
5962
360
13
dobrý
39
105504 Lípa v Ohrádce
Tilia cordata
347
Hostětín
425
14
dobrý
33
34
20.1.2010
47/1
dobrý, dobrý
3.6. Rostlinná společenstva
Následující přehled vegetace Bílých Karpat je zpracován dle Katalogu biotopů ČR (Chytrý a
kol. 2000). Podkladem ke zpracování byly zejména výsledky mapování přírodních stanovišť
v letech 2001–2003, rozlohy všech identifikovaných biotopů v území, včetně okrajových a
netypických, jsou uvedeny v tabulce č. 4., odfiltrovány jsou jen jednoznačné mapovací chyby.
Pro určení výměry nepřírodních biotopů v částech území, kde neprobíhalo podrobné
mapování byla využita data ZABAGED 1:10 000 z roku 2006 (Český úřad zeměměřický a
katastrální, 2007).
Tab. č. 4: Rozlohy biotopů v CHKO Bílé Karpaty
Biotop
V1F
V1G
V2C
V4B
V5
M1.1
M1.2
M1.3
M1.4
M1.5
M1.6
M1.7
M2.3
M4.1
M5
M7
R1.1
R1.3
R1.4
R2.1
T1.1
T1.3
T1.4
T1.5
T1.6
T1.9
T1.10
T2.3B
T3.4A
T3.4B
T3.4C
T3.4D
T4.1
T4.2
T5.5
K1
K2.1
K3
L1
Rozloha (ha)
18,84
6,68
0,05
4,06
0,01
9,06
<0,01
0,03
1,57
1,84
0,04
6,14
0,99
<0,01
1,84
0,08
3,52
2,57
3,48
0,30
4522,95
1871,88
6,65
62,68
64,11
18,55
8,34
1,00
15,85
13,50
924,33
2237,73
3,21
110,73
0,03
11,88
32,00
1114,50
1,76
L2.2A
L2.2B
L2.3B
L2.4
L3.3A
L3.3B
L3.4
L4
L5.1
L5.4
L6.1
L6.4
L7.1
X1
X2
X3
X4
X5
X6
X7
X8
X9A
X9B
X10
X11
X12
X13
X14
423,71
514,66
20,68
6,10
76,99
6894,00
69,73
236,80
11124,44
314,10
4,24
362,46
61,06
1489,74
10795,66
1218,53
512,54
9857,22
48,38
506,79
67,86
13843,21
174,04
116,87
1540,54
948,75
2272,76
104,29
35
Stručný popis významných, plošně rozsáhlých nebo častých přírodních biotopů:
V1 Makrofytní přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
Vodní vegetace je vázána především na malé umělé vodní nádrže, celkově dosahuje malé
rozlohy. V CHKO nejsou známy žádné ochranářsky významné porosty vodní vegetace.
V5 Vegetace parožnatek
Většinou se vyskytuje velmi maloplošně v drobných tůňkách v návaznosti na luční
prameniště, jsou však známy i (přechodné) rozsáhlé výskyty v umělých nádržích.
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod
Dominuje Phragmites australis nebo Typha latifolia. Výskyt je vázán na uměle vytvořená
stanoviště, popř. se jedná o zarostlá prameniště.
R1.1 Luční pěnovcová prameniště
Významný bělokarpatský biotop s přirozeně maloplošným výskytem; osidluje zachovalá a
sečením udržovaná okolí svahových pramenišť s minerálně bohatou vodou. V minulosti se
vyskytoval pravděpodobně mnohem častěji než dnes; fenomén svahových pramenišť je ve
flyšovém území typický a poměrně častý a vyvěrající voda je díky horninové skladbě podloží
téměř vždy bohatá na ionty podmiňující tvorbu pěnovce. V době ústupu tradičních forem
obhospodařování krajiny (ruční sečení, pastva pod dohledem) však řada lučních
pěnovcových pramenišť zanikla přerostením (nyní mokřadní vrbiny), rozježděním traktory
nebo rozšlapáním dobytkem (nyní vlhkomilná vegetace narušovaných půd); v případě
odvodnění nebo pohnojení se na místě dřívějšího prameniště nyní vyskytuje ruderální nebo
intenzivně obhospodařovaný porost (jednotky X7 a X5).
Na zachovalých prameništích v sečených loukách, kde nedochází k tvorbě pěnovce, se vyvíjí
vegetace jednotky T1.5.
R1.3 Lesní pěnovcová prameniště
Významný bělokarpatský biotop, lesní (zastíněná) analogie předchozího. Kromě samotných
pramenišť se tento biotop nachází i na drobných potocích v úsecích, kde dochází
k částečnému rozlivu.
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
Plošně nejrozšířenější luční biotop. Zčásti jde o druhově chudší porosty ovlivněné dřívějšími
intenzivními zemědělskými postupy (umělý výsev travin, přeorání, hnojení). Druhově bohaté
segmenty jsou obvykle maloplošné, mnohdy jde o podrost extenzivních sadů. Jednotka tvoří
často přechody k pastvinám (T1.3) a suchým trávníkům (T3.4 – také jako jejich degradovaná
vývojová fáze po pohnojení).
T1.3 Poháňkové pastviny
Vyvíjejí se na rozsáhlých plochách na mezických stanovištích (v zásadě stejných jako T1.1)
udržovaných převážně pastvou. Do této jednotky spadají rovněž často sečené travnaté
plochy v blízkosti rekreačních chat a chalup (ne však umělé výsevy).
T1.5 Vlhké pcháčové louky
Louky trvale vlhkých stanovišť, většinou v nivách potoků; typicky s Cirsium oleraceum,
C. rivulare. Výskyt většinou na malých až středně velkých plochách. Často trpí ponecháním
ladem nebo mechanickým narušením a nesklízením posečené hmoty. Při neúdržbě rychle
ruderalizují a později zarůstají dřevinami, zejména olší; v počátečních stadiích ponechání
ladem přecházejí v následující jednotku.
37
T1.6 Vlhká tužebníková lada
Nepravidelně sečené nebo i zcela nesečené porosty vysokých vlhkomilných bylin na
stanovištích vlhkých luk s dominanatní Filipendula ulmaria, Geranium palustre nebo i
Petasites hybridus.
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky
Základním faktorem podmiňujícím výskyt této vegetace je dočasné zamokření. V Bílých
Karpatech díky flyšové horninové skladbě tyto podmínky nastávají i mimo typická stanoviště
(údolní nivy, terénní deprese). Na druhou stranu mnohé z diagnostických druhů (Betonica
officinalis, Serratula tinctoria, Molinia arundinacea, Galium boreale) rostou v Bílých
Karpatech běžně a často hojně i ve vegetaci širolistých suchých trávníků. Ve zdejších
podmínkách je tedy biotop T1.9 poměrně obtížnou jednotkou a její rozšíření vyžaduje další
studium.
T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd
Často na vlhkých místech v pastvinách a příkopách u cest; typická druhová kombinace
Juncus inflexus, Mentha longifolia. Na částečně zastíněných místech (okraje lesních cest)
také varianta s Eupatorium cannabinum a Carex pendula.
T2.3 Podhorské smilkové trávníky
Nízkostébelné travní porosty chladnějších poloh. Při mapování v rámci přípravy soustavy
Natura 2000 byla tato jednotka výrazně opomíjena, porosty náležející sem byly často chybně
řazeny k jiným biotopům (T1.3, T1.1, T3.4). Celková rozloha tohoto biotopu je tedy podstatně
větší než v tabulce č. 4 uvedený 1 ha.
T3.4 Širokolisté suché trávníky
Významný bělokarpatský biotop, zdejší druhově nejbohatší trávní porosty. Často s výskytem
vzácných a ohrožených druhů, včetně orchidejí (podjednotka T3.4A, T3.4C). Ve střední a
severní části území se vyskytuje i pasená (aktuálně nebo v minulosti) varianta tohoto biotopu
s výskytem jalovce obecného (podjednotka T3.4A, T3.4B).
Jednotka zahrnuje samozřejmě i méně hodnotné porosty, degradované zejména
absencí údržby a s tím spojeným ochuzováním o konkurenčně slabší druhy, zarůstáním
vysokými bylinami včetně agresivních trav (třtina křovištní) a křovinami (hloh, růže šípková).
T4 Lesní lemy
Suché bylinné lemy (T4.1) v typické formě jsou jen málo vyvinuty, častěji se setkáme
s podobnou vegetací v plochách suchých trávníků, v místě, kde výrazně převládne některý
z dominantních lemových druhů (Geranium sanguineum, Peucedanum cervaria, Vicia
tenuifolia). Tento typ výskytu je běžný i u jednotky T4.2 Mezofilní bylinné lemy, kdy
dominujícím druhem je Trifolium medium; zde je však stejně běžný i výskyt na typickém
stanovišti, tedy na okraji lesa a jako dominanta se přidává i Melampyrum nemorosum.
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů
Druhově chudé fragmentární porosty na březích větších i menších toků v odlesněných
partiích krajiny; převládá Salix fragilis.
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
Běžné společenstvo lesních plášťů a remízků v odlesněné krajině; většinu obrovské rozlohy
této jednotky v oblasti však představují bývalé louky, sady a pastviny. Některé takto přerostlé
plochy (malý podíl rozlohy) je žádoucí začít obnovovat, neboť mají potenciál vrátit se
k původnímu ochranářsky cennějšímu biotopu. Avšak i křoviny jednotky K3 jsou
přírodovědně významný biotop, zejména jako hnízdiště mnoha druhů ptáků. Postupující
sukcesí dochází k přerůstání křovin stromy a vývoji k lesní vegetaci. Postupem času bude
tedy třeba začít řešit rovněž ochranu biotopu K3.
38
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
Obvykle liniové porosty podél vodních toků; rozsáhlejší a zachovalejší výskyty jsou vázány
na přirozený a zachovalý vývoj dotčených toků (meandry a rozlivy) i jejich okolí (nehnojení).
Specifickým stanovištěm této vegetace jsou v krajině Bílých Karpat rovněž lesní prameniště.
L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek
Izolovaný fragment nízké kvality v návaznosti na nivu Radějovky, bývalá bažantnice.
L3.3 Karpatské dubohabřiny
Významný bělokarpatský biotop, tvoří kostru lesní vegetace nižších a středních poloh. Dříve
udržovány jako nízké a střední lesy, nyní vesměs přerostlé pařeziny. Ve stromovém patře
převládá Carpinus betulus a Quercus petraea, v podrostu typicky dominuje Carex pilosa.
Ohroženy klasickým lesnickým hospodařením.
L3.4 Panonské dubohabřiny
Jedná se o netypické porosty s absencí nebo jen malým zastoupením karpatských prvků,
některé diagnostické druhy panonských dubohabřin jsou přítomny (Primula veris, Melittis
melissophyllum, Cornus mas) ovšem rozsah výskytu není zcela přesvědčivý. Je zřejmé, že
na současné podobě, struktuře i druhovém složení dotčených porostů se více než u
ostatních lesních biotopů podílely nedestruktivní antropické vlivy (zemědělství, selské
lesnictví). Porosty této jednotky zasluhují kompletní revizi a detailnější popis; je
pravděpodobné, že některé z nich budou reklasifikovány.
L4 Suťové lesy
Klasickým stanovištěm vegetace této jednotky jsou strmé svahy a vlhké plošiny v masivu
Velké Javoriny. V méně typické formě a menších segmentech se ale vyskytují roztroušeně po
celém území na prudších stinných svazích, zejména v jejich spodních částech. Ve
stromovém patře jsou hojné dřeviny snášející mechanické poškozování pohybující se půdou
(Acer pseudoplatanus, Acer campestre, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Fraxinus excelsior),
pro bylinné patro je typické hojné zastoupení Mercurialis perennis.
L5.1 Květnaté bučiny
Nejrozšířenější přírodní biotop v CHKO, tvoří kostru lesní vegetace vyšších a středních
poloh. Převažuje typ s ostřicí chlupatou a hájovými druhy, pouze v nejvyšších partiích se
vyskytují vlhkomilnější společenstva s významným zastoupením kapraďorostů a horských
lesních druhů. Omezeně, pouze v severovýchodním cípu území, se v této vegetaci přirozeně
vyskytuje jedle bělokorá.
L5.4 Acidofilní bučiny
Vyskytují se v podstatně menším rozsahu a maloplošně; ve většině případů jde o druhotný
výskyt, odvozený z květnaté bučiny ochuzením o živiny a povrchovým odvápněním
v souvislosti s intenzivním vyhrabáváním opadu na stelivo a lesní pastvou v minulosti.
Primární výskyt se předpokládá v nejvyšších partiích pohoří, které jsou budovány
nevápnitými pískovci.
L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy
V jihozápadní části jsou častější a vyskytují se plošněji; ve zbytku území jsou vzácné,
vázané na silně osluněné části reliéfu – jižní až jihozápadní svahy a vrcholové plošiny a
ostrožny ve stupni pahorkatin. Taková stanoviště jsou obvykle přirozeně maloplošná. Podrost
v typických porostech (na jihozápadě území) je druhově bohatý s významným zastoupením
teplomilných bylin (Potentilla alba, Betonica officinalis, Tanacetum corymbosum), převažují
však ochuzená společenstva, často s vyšším podílem acidofilních prvků, zejména
Melampyrum pratense.
39
L7.1 Suché acidofilní doubravy
Vzácné a netypické porosty blízké teplomilným doubravám. Vázané jsou na prudší svahy
s mělkou půdou. Vedle acidofytů (Veronica officinalis, Luzula luzuloides, Melampyrum
pratense) se uplatňují i teplomilné druhy (Vincetoxicum hirundinaria, Poa nemoralis,
Anthericum ramosum). Charakteristické je silně rozvinuté mechové patro.
3.7. Významné druhy rostlin
Níže uvedené texty a údaje o druzích byly převzaty z publikací Louky Bílých Karpat
(Jongepierová 2008) a Komentovaný seznam cévnatých rostlin Bílých Karpat (Jongepier &
Jongepierová 2006).
3.7.1. Cévnaté rostliny
Hřeben Bílých Karpat má význačnou orientaci jihozápad–severovýchod. Stal se velmi
důležitou bariérou pro migrace těch druhů, které využívaly především ”pozemní” formy
šíření, nikoli dálkové přenosy vzduchem. Relativní převýšení, lesnatost a doba kolonizace
člověkem jsou vzhledem k absenci klasických refugií nelesní flóry nejdůležitějšími faktory
podmiňujícími odlišnou druhovou skladbu jednotlivých částí pohoří. Historické důvody,
především doba a směr postupného osidlování, mají pro druhovou diverzitu značný význam.
Nejbohatší a floristicky nejpozoruhodnější je jihozápadní část pohoří. Důvodem tomu je
relativně nejteplejší a nejsušší klima, minerálně bohaté geologické podloží a časná, mnohde
prehistorická kolonizace. Právě sem je koncentrována velká část druhů, které nemají žádné
migrační souvislosti se sousedním územím (Danthonia alpina, Lathyrus pannonicus subsp.
pannonicus, Pedicularis exaltata, Peucedanum carvifolia, Pseudolysimachion spurium,
Senecio umbrosus, Veratrum nigrum), nebo druhů majících v Bílých Karpatech a přilehlé
jihovýchodní Moravě v rámci České republiky těžiště rozšíření (Astragalus danicus,
Centaurea stenolepis, Dorycnium herbaceum, Gladiolus palustris, Iris graminea, Iris
variegata, Pseudolysimachion orchideum, Pulmonaria angustifolia, Scorzonera hispanica,
Scorzonera purpurea, Serratula lycopifolia, Stipa tirsa, Thalictrum simplex subsp. galioides).
V Bílých Karpatech také pouze sem pronikají některé význačné nelesní druhy ze středních
částí jihomoravského termofytika, jejichž těžiště výskytu v jihomoravském prostoru již leží za
řekou Moravou (Agrostis vinealis, Artemisia pontica, Aster linosyris, Dorycnium germanicum,
Globularia bisnagarica, Inula ensifolia, Lathyrus pannonicus subsp. collinus, Linum
tenuifolium, Orthantha lutea, Phlomis tuberosa, Pseudolysimachion spicatum, Pulsatilla
grandis, Quercus pubescens, Stipa pennata).
Do okrajových částí na západě Bílých Karpat přesahují i některé druhy, jejichž výskyt je
koncentrován do širokých zaplavovaných niv (Allium angulosum, Eryngium planum, Viola
elatior).
S některými výše jmenovanými teplomilnými prvky se setkáváme znovu v povodí Vláry
v okolí Bylnice, Brumova a Nedašova, kde však jejich výskyt zcela evidentně souvisí
s rozšířením v povodí Váhu. Je to např. kosatec trávovitý (Iris graminea); podkovka
chocholatá (Hippocrepis comosa) a ostřice ptačí nožka (Carex ornithopoda) možná pronikaly
z Pováží i dalšími údolími, např. do Straňanské kotliny.
Nejvýše položené části Bílých Karpat byly odlesněny dosti pozdě, zřejmě až ve
vrcholném středověku. Přesto i v okolí Starého Hrozenkova a Žítkové roste např. teplomilný
kakost krvavý (Geranium sanguineum).
Severní předhůří Bílých Karpat, zejména oblast mezi Luhačovicemi, Bojkovicemi,
Slavičínem, Brumovem a Valašskými Klobouky je floristicky nevýrazné. Většina význačných
náročnějších a teplomilných druhů zde chybí, neboť zde převažují méně úživné horniny a
klima je vesměs chladnější a vlhčí. Zdejší flóra je velmi blízká floristicky nevýraznému
prostoru mezi Zlínem a Vsetínem, navíc odtud z minulosti existují jen skrovné záznamy a
40
dnešní stav nelesních lokalit není příliš dobrý. I tady se vyskytují fytogeografické zvláštnosti,
ale najdeme je spíše na lesních stanovištích. Jsou to zejména mochna malokvětá (Potentilla
micrantha), která má jednu ze dvou českých arel v pramenné oblasti Olšavy a Kochavce, a
na Valašskokloboucko z Vizovicka zasahující řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides).
Jiné druhy zde byly vázány na kyselý flyš, např. vratička heřmánkolistá (Botrychium
matricariifolium), pavinec horský (Jasione montana) nebo zimozelen okoličnatý (Chimaphila
umbellata).
Význačným karpatským migrantem je v CHKO kozlík celolistý (Valeriana simplicifolia),
který roste na lučních prameništích a zasahuje k Brumovu a Štítné nad Vláří, ojediněle až
k Žítkové, z dalších nelesních druhů pak hořeček žlutavý (Gentianella lutescens) a zvonečník
hlavatý (Phyteuma orbiculare). Z lesních druhů jsou karpatskými migranty mléčivec alpský
(Cicerbita alpina), vrbovka alpská (Epilobium alpestre) a kakost lesní (Geranium sylvaticum)
rostoucí zejména v centrálních částech bělokarpatského hřebene v okolí Velké Javořiny a
Lopeníků.
U některých druhů, které mají alpsko-západokarpatský areál, není jasné, zdali
bělokarpatské lokality nejsou pozůstatkem někdejšího přechodu z Alp do Karpat. To se týká
např. hvězdnatce zubatého (Hacquetia epipactis).
V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje řada druhů, které v České republice jinde nenajdeme
(Aposeris foetida, Danthonia alpina, Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus, Ophrys
holosericea
subsp.
holubyana,
Pedicularis
exaltata,
Peucedanum
carvifolia,
Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum, Tephroseris longifolia subsp. moravica). Mnohé
další vzácné druhy sice rostou i v jiných částech ČR, avšak bělokarpatské populace patří
k nejpočetnějším (Anacamptis pyramidalis, Gentianella lutescens, Gymnadenia densiflora,
Serratula lycopifolia). Vyskytuje se zde (resp. vyskytovalo) asi 45 druhů čeledi
vstavačovitých, doložených z území České republiky.
Celkem je z území CHKO Bílé Karpaty uvedeno 518 ohrožených a zvláště chráněných
druhů rostlin (viz seznam níže). Nyní v území roste 115 chráněných druhů rostlin, dalších 30
chráněných druhů je řazeno mezi vyhynulé a nezvěstné. Z dalších 373 ohrožených druhů
patří mezi v CHKO vyhynulé nebo nezvěstné 61 druhů.
Mnoho ohrožených a zvláště chráněných druhů je vázáno na kulturní krajinu a
obhospodařování člověkem. Jedná se především o luční, pastevní a mokřadní druhy, druhy
vázané na historické formy hospodaření v lese a plevele. Zatímco druhům vázaným na travní
porosty a mokřady je v posledních letech věnována velká pozornost, v pozadí zůstalo
obnovení pařezinového hospodaření v lesích a podpora plevelové vegetace.
Komentovaný seznam chráněných druhů
Vysvětlení formátu údajů:
- vědecké jméno taxonu
- české jméno taxonu
- druhy chráněné podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.: §1 – kriticky ohrožený druh, §2 – silně ohrožený
druh, §3 – ohrožený druh
- kategorie podle Černého a červeného seznamu České republiky (Procházka 2001): A1 – vyhynulý
druh, A2 – nezvěstný druh, A3 – nejasný případ, C1 – kriticky ohrožený druh, C2 – silně ohrožený
druh, C3 – ohrožený druh, C4 – vzácnější druh vyžadující pozornost; u znovu objevených
vyhynulých nebo nezvěstných druhů (A1, A2) je uvedeno i nové zařazení (C1) podle řady
Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae (Hadinec et al. 2002–2006).
Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum – oměj vlčí mor (§3, C4): roztroušeně
v listnatých lesích jz. části, ojediněle na severovýchodě.
Aconitum variegatum – oměj pestrý (§3, C3): objeven na Holém vrchu u Brumova, kde
roste dodnes.
Allium angulosum – česnek hranatý (§2, C2): vzácně na vlhkých loukách v jz. části území.
41
Allium victorialis – česnek hadí (§3, C2): jediný výskyt poměrně bohaté populace je ve
Slavkovském háji, severně kóty Lipinka.
Anacamptis pyramidalis – rudohlávek jehlancovitý (§2, C1): druh vázaný na louky v jz.
části území, s nejhojnějším výskytem v NPR Čertoryje u Kněždubu; z širšího okolí
Korytné a Březové stejně jako z dalších lokalit v sv. části v posledních 20 letech
nepotvrzen.
Anemone sylvestris – sasanka lesní (§3, C3): vzácně na suchých loukách a křovinách v jz.
části území, špatně snáší kosení; ubývá.
Aposeris foetida – razilka smrdutá (§1, C1): vyskytuje se pouze u Brumova v lokalitě
Duboviny, původní populace v Hodňovské dolině u Brumova v roce 2009 nepotvrzena.
Aster amellus – hvězdnice chlumní (§3, C3): vzácně na okrajích remízků a v sadech v jz.
části území.
Astragalus danicus – kozinec dánský (§3, C3): často na sušších loukách v jz. polovině
území, vzácně i v sv. části.
Batrachium rionii – lakušník Rionův (§1, C2): roste ve vodní nádrži Lučina u Tvarožné
Lhoty.
Botrychium lunaria – vratička měsíční (§3, C2): velmi vzácně na loukách a pastvinách po
celém území, částečně asi přehlížena.
Campanula cervicaria – zvonek hadincovitý (§2, C1): vzácně na okrajích luk a lesů,
především v jz. části území.
Carex alba – ostřice bílá (§1, C1): vzácně na lesních pěnovcích, nyní známa u Bzové,
Březové (dvě lokality), Suchova a Javorníku.
Carex davalliana – ostřice Davallova (§3, C2): velmi vzácně na mokřadech u Březové
(PP Kalábová) a Korytné (Horní louky).
Carex lepidocarpa – ostřice šupinoplodá (§2, C2): mokřadní druh rostoucí vzácně po
celém území; silně ustupuje.
Carex hordeistichos – ostřice ječmenovitá (§1, C1): roztroušeně na polních a lesních
cestách nebo na březích vodních nádrží po celém území, zejména však v jz. části.
Carex ornithopoda – ostřice ptačí nožka (§2, C2): vzácně na výslunných suchých
stráních.
Catabrosa aquatica – odemka vodní (§1, C1): dříve vzácně na mokřadech, recentně
v území potvrzena v PR Záhumenice u Strání, kde roste doposud. V r. 1997 nalezena
Z. Otýpkovou v PP V Krátkých u Vápenic.
Cephalanthera damasonium – okrotice bílá (§3, C3): roztroušeně v listnatých lesích po
celém území.
Cephalanthera longifolia – okrotice dlouholistá (§3, C3): roztroušeně v listnatých lesích
po celém území.
Cephalanthera rubra – okrotice červená (§2, C2): vzácně v lesích po celém území.
Clematis recta – plamének přímý (§3, C3): roztroušeně na sušších loukách a v lesních
lemech v jz. části.
Coeloglossum viride – vemeníček zelený (§2, C2): vzácně na loukách a pastvinách po
celém území, silně ubývající druh.
Corallorhiza trifida – korálice trojklaná (§2, C2): vzácná orchidej, v minulém století zřídka
v listnatých lesích po celém území, v posledních 30 letech nalezena pouze u Strání
a Nedašovy Lhoty.
Cornus mas – dřín jarní (§3, C4): dosti často ve výslunných křovinách a na okrajích lesů
v podhůří.
Crocus albiflorus – šafrán bělokvětý (§2, C1): vyskytuje se v jedné populaci asi 200
bělokvětých jedinců v PP Za lesem u Horního Němčí.
Cypripedium calceolus – střevíčník pantoflíček (§2, Natura, C2): ubývající druh, recentně
známo pouze několik trsů z NPR Čertoryje u Kněždubu a jejího okolí (Návdanky) a NPR
Porážky.
42
Dactylorhiza carpatica (Batoušek et Kreutz) P. Delforge – prstnatec karpatský (§1, C1):
popsán z PP Kalábová u Březové, taxonomické postavení je však nejasné a další výzkum
nezbytný.
Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii – prstnatec Fuchsův pravý (§3, C4): poddruh
s nachovými květy, který roste ojediněle v lesních lemech a loukách.
Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana – prstnatec Fuchsův Soóův (§3, C1): poddruh
s převážně bílými květy, který vzácně obývá lemy, především v sv. části území.
Dactylorhiza maculata subsp. transsilvanica – prstnatec plamatý sedmihradský (§1,
C1): vzácný taxon, v minulosti zjištěn na Podhradských loukách u Suchova, v současné
NPR Čertoryje u Kněždubu a NPR Jazevčí u Javorníku, i v údolí Trnovky (= Kazivce)
u Suchova; dnes se vyskytuje pouze několik jedinců v údolí Kazivce, v NPR Jazevčí
v posledních letech nepotvrzen.
Dactylorhiza incarnata – prstnatec pleťový (§2, C2): zřídka až roztroušeně na mokřadech
v jz. polovině území, vzácně i v sv. části.
Dactylorhiza lapponica – prstnatec laponský: rostliny z Březové a Komni zařazené
k tomuto taxonu se spíše vztahují k některému z mnoha kříženců a forem v rodu
prstnatec.
Dactylorhiza majalis (subsp. majalis) – prstnatec májový (§3, C3): roztroušeně na
mokřadech a vlhčích loukách po celém území
Dactylorhiza sambucina – prstnatec bezový (§2, C2): roztroušeně na loukách
a pastvinách, chybí v části západně od Velké nad Veličkou.
Danthonia alpina – trojzubec lesostepní (§1, C1): teplomilná tráva s hojným výskytem
v NPR Čertoryje u Kněždubu, vzácně v PR Kútky u Radějova, NPR Zahrady pod Hájem
u Velké nad Veličkou a PR Machová u Javorníku.
Dianthus superbus (subsp. superbus) – hvozdík pyšný pravý (§2, C1): vzácně na
loukách a v lesních lemech, především v jz. části; recentní údaj ze sv. části území
potřebuje potvrzení.
Diphasiastrum complanatum – plavuník zploštělý (§3, C3): vzácně na pasekách smrčin
u Valašských Klobouk.
Eleocharis quinqueflora – bahnička chudokvětá (§2, C1): velmi vzácný druh mokřadů
zjistěný u Nedašovy Lhoty a v PP U zvonice u Lopeníku.
Epipactis atrorubens – kruštík tmavočervený (§3, C3): vápnomilný druh, který roste
ojediněle ve světlých lesích a na kamenitých substrátech, od r. 1990 zjištěn u Horního
Němčí, v PP Lom Rasová u Komně a na Vyškovci.
Epipactis albensis – kruštík polabský (§2, C2): ojediněle v lesích podél vodních toků.
Epipactis leptochila (subsp. neglecta) – kruštík ostrokvětý přehlížený (§1, C1): roste
ojediněle v listnatých lesích v sv. části území i u osady Vápenky na jihozápadě,
Epipactis leptochila (subsp. leptochila) – kruštík ostrokvětý pravý (§1, C1): recentně
zjištěn u Valašských Klobouk (Růžička 2005), taxonomická hodnota nalezených rostlin
však ještě vyžaduje revizi.
Epipactis muelleri – kruštík růžkatý (§2, C2): zřídka ve světlých lesích a lesních lemech.
Epipactis microphylla – kruštík drobnolistý (§2, C1): vzácně v lesích po celém území
s výjimkou Luhačovicka a Slavičínska.
Epipactis palustris – kruštík bahenní (§2, C2): roztroušeně na mokřadech po celém
území.
Epipactis purpurata – kruštík modrofialový (§3, C3): roztroušeně v lesích po celém
území.
Equisetum ramosissimum – přeslička větevnatá (§3, C3): vzácně na vlhkých obnažených
místech, nyní především na železničních náspech v sv. části.
Eryngium planum – máčka plocholistá (§1, C1): na suchých loukách a okrajích
komunikací, dříve roztroušeně mezi Sudoměřicemi a Korytnou, v posledních letech
zjištěna v okolí Petrova a pod Žerotínem u Radějova.
Euphorbia villosa – pryšec kosmatý (§3, C2): roztroušeně na vysýchavých až vlhkých
loukách a mokřadech, pouze v jz. části území.
43
Galanthus nivalis – sněženka podsněžník (§3, C3): vzácně v lesích i loukách po celém
území, nejhojněji v NPR Javorina u Strání.
Gentiana cruciata – hořec křížatý (§3, C2): vzácně až roztroušeně na sušších loukách,
pastvinách nebo starých úhorech, především v jz. části.
Gentiana pneumonanthe – hořec hořepník (§2, C2): vzácně na vlhčích loukách v jz. části,
ubývá.
Gentianella amarella subsp. amarella – hořeček nahořklý pravý (§2, C1): nedávno byl
výskyt tohoto druhu v území potvrzen u Nové Lhoty, v PR Drahy u Horního Němčí a u
Javorníku.
Gentianella lutescens – hořeček žlutavý (§2, C1): dříve roztroušeně na loukách
a pastvinách po celém území kromě Slavičínska, dnes velmi zřídka; druh je zastoupen
dvěma poddruhy, hořeč-kem žlutavým pravým (subsp. lutescens) a h. ž. karpatským
(subsp. carpatica); v případě historických záznamů o výskytu hořečku drsného
(G. obtusifolia = G. aspera) a h. německého (G. germanica), šlo zřejmě o záměny
s hořečkem žlutavým, neboť tyto druhy v území nerostou.
G. l. subsp. carpatica – hořeček žlutavý karpatský (C1): recentně známý z PR Hutě
u Žítkové (několik jedinců) a z lokality Javor u Nedašova (populace cca 300 jedinců).
G. l. subsp. lutescens – hořeček žlutavý pravý (C1): recentně známý ze tří lokalit –
PR Hutě (cca 60 jedinců), PP Pod Hribovňou (několik jedinců) a PP U zvonice (několik
jedinců).
Gladiolus imbricatus – mečík střechovitý (§2, C2): roztroušeně ve vlhčích částech luk
v jz. polovině území a na SV.
Gladiolus palustris – mečík bahenní (§1, C1, Natura): dříve znám z několika lokalit v jz.
části území, poté nezvěstný do roku 1995, kdy byl potvrzen v ochranném pásmu NPR
Čertoryje, od té doby stav populace pravidelně sledován (20–30 jedinců).
Obr. č. 3:
Mečík bahenní
(Gladiolus palustris)
44
Globularia bisnagarica – koulenka prodloužená (§3, C2): druh dlouho známý pouze
z lokality Drahy u Horního Němčí, recentně nalezen i na druhé lokalitě u této obce.
Gymnadenia conopsea – pětiprstka žežulník (§3, C3): častá orchidej květnatých luk;
v území se vyskytují dva typy odpovídající pětiprstce žežulníku pravé (subsp. conopsea)
a p. ž. horské (subsp. montana), které nelze morfologicky vždy spolehlivě odlišit; některé
údaje se mohou vztahovat k příbuzné pětiprstce hustokvěté (G. densiflora).
Gymnadenia densiflora – pětiprstka hustokvětá (§1, C1): roztroušeně na mokřadech a
v rozvol-něných porostech na mělkých půdách s těžištěm výskytu v jz. části.
Hieracium macranthum – jestřábník velkoúborný (§1, C2): vzácně na suchých loukách
v NPR Čertoryje u Kněždubu a NPR Zahrady pod Hájem u Velké nad Veličkou.
Iris graminea – kosatec trávovitý (§2, C2): roztroušeně na loukách v jz. části, výjimečný je
výskyt v PP Kaňoury u Nedašova.
Iris sibirica – kosatec sibiřský (§2, C3): vzácně na mokřadech v jz. části.
Iris variegata – kosatec různobarvý (§2, C2): roztroušeně na teplomilných loukách a
v lemech v jz. části.
Juncus gerardii – sítina Gerardova (§2, C1): v území velmi vzácný druh často
zaměňovaný se sítinou smáčknutou (J. compressus), historicky známý z Korytné,
Březové a Radějova, recentně nalezený u Bojkovic.
Juncus sphaerocarpus – sítina kulatoplodá (§1, C1): vzácně ve vysýchajících kalužích
a na podmáčených polích, dříve v oblasti Nivnice–Korytná–Strání, recentně na několika
lokalitách kolem Velké nad Veličkou, Hrubé Vrbky a Slavkova.
Laserpitium prutenicum – hladýš pruský (§2, C3): vzácně na květnatých loukách, dnes
omezený na území mezi Javorníkem a Starým Hrozenkovem.
Lathyrus pannonicus – hrachor panonský: vzácný hrachor vyskytující se ve dvou
poddruzích: hrachor panonský chlumní (subsp. collinus) a hrachor panonský pravý
(subsp. pannonicus).
L. p. subsp. collinus – hrachor panonský chlumní (§1, C2): vzácně na sušších loukách
a lemech v jz. části, pouze ve fytochorionu Bílé Karpaty stepní (NPR Zahrady pod
Hájem), ubývá.
L. p. subsp. pannonicus – hrachor panonský pravý (§1, C1): velmi vzácně, pouze
v okolí Strání (PR Záhumenice, PR Nová hora, PP Mechnačky, PP Hrnčárky).
Lilium bulbiferum – lilie cibulkonosná (§2, C2): vzácně na okrajích luk v NPR Čertoryje
a jejím okolí, zajímavý je výskyt u Brumova, kde byla nalezena již v r. 1927 a později
potvrzena.
Lilium martagon – lilie zlatohlavá (§3, C4): často v lesích, jejich lemech i na loukách po
celém území.
Linum flavum – len žlutý (§3, C2): dosti vzácně na loukách, především v jz. části, zjištěn
také u Bzové, Krhova a Bylnice, kde roste na lokalitě Stráž doposud.
Linum tenuifolium – len tenkolistý (§3, C3): na sušších stráňkách a loukách v jz. části
území, jediné údaje z posledních let pocházejí z okolí Velké nad Veličkou a Javorníku.
Liparis loeselii – hlízovec Loeselův (§1, C1, Natura): mokřadní orchidej historicky známá
z lokalit u Javorníku a Březové; v PP Kalábová u Březové se vyskytuje dodnes v počtu
kolem 40 kvetoucích jedinců.
Lunaria rediviva – měsíčnice vytrvalá (§3, C4): roztroušeně v lesích kolem Velké Javořiny
a Vlárského průsmyku.
Lycopodium annotinum – plavuň pučivá (§3, C3): druh kyselejších půd, v území pouze
v okolí Velké Javořiny a Valašských Klobouk.
Melittis melissophyllum – medovník meduňkolistý (§3, C3): roztroušeně až často
v listnatých lesích a křovinách, chybí v nejvyšších partiích.
Moneses uniflora – jednokvítek velekvětý (§2, C1): dříve zřídka, dnes velmi vzácně,
především ve smrčinách v sv. části.
Nymphaea alba – leknín bílý (§2, C1): v území velmi vzácná vodní rostlina známá pouze
z Brumova, Valašských Klobouk a Vápenic; zejména recentní údaje se mohou týkat
vysazovaných rostlin i jiných taxonů leknínů.
45
Ophioglossum vulgatum – hadí jazyk obecný (§3, C2): zřídka na vlhčích loukách,
mokřadech a v lesích po celém území.
Ophrys apifera – tořič včelonosný (§1, C1): vzácná teplomilná orchidej travnatých porostů,
která byla před rokem 1990 zjištěna u Nové Lhoty, v PR Drahy u Horního Němčí, nad
hřbitovem u Horního Němčí, v NPR Čertoryje, v NPR Zahrady pod Hájem a pod vrchem
Léšť u Velké nad Veličkou.
Ophrys holosericea subsp. holubyana – tořič čmelákovitý Holubyho (§1, C1): dosti
vzácně na loukách, zejména v jz. části území, nejbohatší populace v NPR Zahrady pod
Hájem.
Orchis mascula subsp. signifera – vstavač mužský znamenaný (§3, C3): roztroušeně na
loukách a pastvinách po celém území.
Orchis militaris – vstavač vojenský (§2, C2): roztroušeně na loukách a pastvinách po
celém území.
Orchis morio – vstavač kukačka (§2, C2): roztroušeně na loukách a mezích, zejména v jz.
části.
Orchis pallens – vstavač bledý (§2, C2): roztroušeně v lesích, sadech a na zastíněných
loukách po celém území.
Orchis purpurea – vstavač nachový (§2, C2): ojediněle na sušších loukách, mezích a
v křovinách, především v jz. části.
Orchis tridentata – vstavač trojzubý (§1, C1): teplomilný druh dříve známý z oblasti mezi
Nivnicí a Březovou a z Brumovska, v r. 2004 objeven v PR Drahy u Horního Němčí
(několik jedinců), v r. 2009 v Hrozenkovském lomu (někollik jedinců).
Orchis ustulata subsp. aestivalis – vstavač osmahlý (§2, C1): teplomilný druh
roztroušeně rostoucí v jz. části, zřídka v sv. části.
Ornithogalum pyrenaicum subsp. sphaerocarpum – snědek pyrenejský kulatoplodý
(§1, C1): dříve vzácně v jz. polovině území, dnes pouze v lemech v PR Záhumenice
u Strání.
Parnassia palustris – tolije bahenní (§3, C2): zřídka na mokřadech, zcela chybí západně
od Velké nad Veličkou, na Luhačovicku a Slavičínsku.
Pedicularis exaltata – všivec statný (§2, C1): roste pouze v NPR Porážky u Slavkova, kde
každoročně kvete cca 200 jedinců; v sv. části území byl začátkem 80. let 20. století na
několika lokalitách vysazen V. Růžičkou, kde byl zaznamenán v PR Javorůvky
u Valašských Klobouk v r. 1997.
Peucedanum carvifolia – smldník kmínolistý (§2, C1): na louce a v lesních lemech háje
Lipiny u Korytné, kde se dodnes udržuje populace několika desítek jedinců.
Phyllitis scolopendrium – jelení jazyk celolistý (§1, C1): malá populace této vzácné
kapradiny byla nalezena na svahovém prameništi u Bzové.
Phyteuma orbiculare – zvonečník hlavatý (§2, C2): ojediněle na loukách a v lesních
lemech ve střední části kolem Vápenic, v 19. století uveden i z Javořiny.
Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý (§3, C3): často na loukách, pastvinách i v lesích
po celém území.
Platanthera chlorantha – vemeník zelenavý (§3, C3): roztroušeně na loukách, pastvinách i
v lesích po celém území.
Potentilla micrantha – mochna malokvětá (§1, C2): zřídka v lesích a jejich okrajích mezi
Bzovou, Slavičínem a Štítnou nad Vláří.
Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum – rozrazil latnatý širolistý (§1, C1): dříve
zřídka na loukách a jejich okrajích v jz. části, dnes jen na několika mikrolokalitách v NPR
Čertoryje a jejím ochranném pásmu mezi Radějovem a Malou Vrbkou; na několika dalších
lokalitách byl zjištěn i kříženec s rozrazilem dlouholistým (P. maritimum). V roce 2009
objeveno několik jedinců na Podhradských loukách u Suchova.
Pulsatilla grandis – koniklec velkokvětý (§2, C2, Natura): velmi vzácně na suchých
loukách v jz. části, v minulosti mnohem častější.
46
Quercus pubescens – dub pýřitý (§3, C4): teplomilná dřevina, známá ze Žerotína
u Strážnice, kde roste dodnes, recentně nalezena i v NPR Čertoryje u Kněždubu a PR
Kútky u Radějova; u Velké nad Veličkou vysazená.
Salix rosmarinifolia – vrba rozmarýnolistá (§3, C3): vyskytuje se zřídka na mokřadech,
především v okolí Strání a Březové.
Saxifraga bulbifera – lomikámen cibulkatý (§3, C3): ojediněle na sušších loukách u Velké
nad Veličkou a Javorníku, dříve i u Korytné.
Scilla vindobonensis – ladoňka vídeňská (§2, C3): zřídka, ale místy ve velkých populacích
v lesních porostech, lesních lemech a sadech v jz. části.
Scorzonera purpurea – hadí mord nachový (§3, C2): zřídka na květnatých loukách v jz.
části.
Serratula lycopifolia – srpice karbincolistá (§1, C1, Natura): vzácně na loukách v jz. části,
některé populace (ochranné pásmo NPR Čertoryje u Kněždubu) velmi početné.
Taraxacum sect. Palustria – bahenní pampelišky (§3): komplex druhů slatinných luk,
v celém území zastoupený 9 druhy: (C1): pampeliška pavučinatá (T. arachnoideum),
p. bavorská (T. bavaricum), p. klamavá (T. mendax), p. ozdobná (T. paludem-ornans),
p. Skalińské (T. skalinskanum), p. potměšilá (T. subdolum) a p. zubatá (T. dentatum);
(C2): pampeliška chudolaločná (T. paucilobum) a p. vídeňská (T. vindobonense).
Tephroseris longifolia subsp. moravica – starček dlouholistý moravský (§3, C1,
Natura): západokarpatský endemit rostoucí v území jen v lesních lemech a na loukách na
5 lokalitách v okolí Brumova-Bylnice, bohatá populace pouze v Hrušové dolině
u Nedašova.
Thalictrum simplex subsp. galioides – žluťucha jednoduchá svízelová (§1, C1):
teplomilný druh, dříve zřídka v lesních lemech a na loukách v jz. části, v poslední době
zjištěn na okraji louky nad Kněždubem, na nekosené louce u Hrubé Vrbky, u Malé Vrbky a
v NPR Čertoryje.
Thelypteris palustris – kapradiník bažinný (§3, C3): historický výskyt na slatinné louce
mezi osadou Vápenky a lokalitou Porážky, recentně nalezen v olšině na Studeném vrchu
u Březové.
Thesium dollineri – lněnka Dollinerova (§1, C1): teplomilný plevel, recentně nalezený u
Malé Vrbky, Kuželova a Velké nad Veličkou.
Traunsteinera globosa – hlavinka horská (§2, C2): roztroušeně na loukách a pastvinách
po celém území.
Veratrum nigrum – kýchavice černá (§1, C1): vyskytuje se především v NPP Búrová
u Suchova, vzácně i na několika dalších místech v okolí (Háj, Podhradské louky).
Viola alba – violka bílá (§1, C1): teplomilný lesní druh rostoucí u Malé Vrbky, Velké nad
Veličkou a Javorníku.
Viola elatior – violka vyvýšená (§1, C1): vzácný druh vlhkých stanovišť i křovin, recentně
zjištěn u Sudoměřic a v NPR Čertoryje
Viola pumila – violka nízká (§2, C2): druh vlhkých luk vzácně rostoucí v jz. části, vyskytoval
se v Bažantnici u Strážnice a u Velké nad Veličkou, recentně objeven v NPR Čertoryje
u Kněždubu.
Vyhynulé a nezvěstné chráněné druhy
Adonis vernalis – hlaváček jarní (§3, C2)
Asplenium adiantum-nigrum – sleziník netíkovitý (§1, C1)
Aster linosyris – hvězdnice zlatovlásek (§3, C3)
Botrychium multifidum – vratička mnohoklaná (§1, A2→C1)
Carex hostiana – ostřice Hostova (§2, C2)
Chimaphila umbellata – zimozelen okoličnatý (§1, C1)
Diphasiastrum zeilleri – plavuník Zeillerův (§3, C2)
Echium maculatum – hadinec červený (§1, C1)
Epipogium aphyllum – sklenobýl bezlistý (§1, C1)
47
Equisetum variegatum – přeslička různobarvá (§1, C1)
Euphorbia angulata – pryšec hranatý (§3, C2)
Filago lutescens – bělolist žlutavý (§1, C1)
Gratiola officinalis – konitrud lékařský (§2, C2)
Herminium monorchis – toříček jednohlízný (§1, A1)
Huperzia selago – vranec jedlový (§3, C3)
Hypochaeris glabra – prasetník lysý (§1, C1)
Linum hirsutum – len chlupatý (§1, C1)
Menyanthes trifoliata – vachta trojlistá (§1, C3)
Orchis coriophora – vstavač štěničný (A1)
Pedicularis palustris – všivec bahenní (§2, C2)
Polystichum braunii – kapradina Braunova (§2, C2)
Pyrola media – hruštička prostřední (§1, C1)
Sagina nodosa – úrazník uzlovitý (§2, C1)
Senecio erucifolius – starček roketolistý (§2, C1)
Senecio sarracenicus – starček poříční (§2, C2)
Spiranthes spiralis – švihlík krutiklas (§1, C1)
Stipa pennata – kavyl Ivanův (§3, C3)
Stipa tirsa – kavyl tenkolistý (§2, C2)
Teucrium scordium – ožanka čpavá (§2, C2)
Viola stagnina – violka slatinná (§2, C2)
Vyhynulé a nezvěstné ohrožené druhy
Adonis flammea – hlaváček plamenný (C1)
Agrostemma githago – koukol polní (C1)
Alchemilla flabellata – kontryhel vějířovitý (C2)
Anthriscus caucalis – kerblík obecný (C2)
Asperula arvensis – mařinka rolní (A1)
Asplenium viride – sleziník zelený (C3)
Atriplex rosea – lebeda růžová (C1)
Batrachium circinatum – lakušník okrouhlý (C4)
Bromus arvensis – sveřep rolní (C1)
Carex disticha – ostřice dvouřadá (C4)
Centunculus minimus – drobýšek nejmenší (C2)
Chenopodium murale – merlík zední (C1)
Cicuta virosa – rozpuk jízlivý (C2)
Cnidium dubium – jarva žilnatá (C2)
Crepis foetida – škarda smrdutá (C3)
Cyperus flavescens – šáchor žlutavý (C1)
Equisetum pratense – přeslička luční (C3)
Erigeron angulosus – turan hranatý (A2)
Erigeron podolicus – turan podolský (C3)
Erysimum repandum – trýzel rozkladitý (C1)
Euclidium syriacum – rukevníček syrský (A2)
Euphorbia epithymoides – pryšec mnohobarvý (C3)
Festuca pseudovina – kostřava nepravá (C3)
Filago minima – bělolist nejmenší (C3)
Gentiana acaulis – hořec bezlodyžný (A1)
Gymnadenia odoratissima – pětiprstka vonná (A1)
Lactuca quercina – locika dubová (C3)
Lactuca saligna – locika vrbová (A2)
Lolium temulentum – jílek mámivý (A2)
Marrubium vulgare – jablečník obecný (C1)
48
Melampyrum barbatum – černýš bradatý (A1)
Myosurus minimus – myší ocásek nejmenší (C3)
Nigella arvensis – černucha rolní (C1)
Oenanthe fistulosa – halucha dutá (A1)
Oenanthe silaifolia – halucha koromáčolistá (A1)
Omphalodes scorpioides – pupkovec pomněnkový (C4)
Orobanche alsatica – záraza alsaská (C2)
Orobanche picridis – záraza hořčíková (C1)
Papaver dubium agg. – mák pochybný skup. (C4)
Peucedanum oreoselinum – smldník olešníkový (C4)
Polycnemum majus – chruplavník větší (C1)
Prunus fruticosa – třešeň křovitá (C2)
Prunus mahaleb – mahalebka obecná (C3)
Pulicaria dysenterica – blešník úplavičný (C1)
Pulicaria vulgaris – blešník obecný (C1)
Ranunculus sardous – pryskyřník sardinský (C1)
Rosa spinosissima – růže bedrníkolistá (C2)
Rubus canescens – ostružiník šedavý (C3)
Rubus saxatilis – ostružiník skalní (C3)
Sagina apetala – úrazník brvitý (A2)
Salix elaeagnos – vrba šedá (C2):
Salvia austriaca – šalvěj rakouská (C1)
Scabiosa canescens – hlaváč šedavý (C3)
Scandix pecten-veneris – vochlice hřebenitá (A2)
Schoenoplectus lacustris – skřípinec jezerní (C4)
Scirpus radicans – skřípina kořenující (C2)
Scorzonera laciniata – hadí mord dřípený (A3)
Silene nemoralis – silenka hajní (C2)
Vaccaria hispanica subsp. grandiflora – kravinec španělský velkokvětý (A2)
Ventenata dubia – ovsiřík štíhlý (C2)
Vicia cassubica – vikev kašubská (C3)
Seznam dalších ohrožených taxonů
V níže uvedeném seznamu jsou uvedeny pouze katagorie kriticky (C1) a silně ohrožený (C2)
druh. Komentáře a další ohrožené druhy (C3, C4) viz Jongepier & Jongepierová 2006.
Adonis aestivalis – hlaváček letní (C2)
Agropyron pectinatum – žitňák hřebenitý (C1)
Aira caryophyllea – ovsíček obecný (C1)
Ajuga chamaepitys – zběhovec trojklaný (C2)
Alchemilla baltica – kontryhel baltský (C1)
Allium carinatum – česnek kýlnatý (C2)
Allium rotundum – česnek kulovitý (C2)
Althaea officinalis – proskurník lékařský (C2)
Antennaria dioica – kociánek dvoudomý (C2)
Aremonia agrimonoides – řepíček řepíkovitý (C2)
Bifora radians – štěničník paprskující (C2)
Blysmus compressus – skřípinka smáčknutá (C2)
Bromus commutatus – sveřep luční (C2)
Bromus racemosus – sveřep hroznatý (C1)
Bromus secalinus – sveřep stoklasa (C1)
Bupleurum rotundifolium – prorostlík okrouhlolistý (C1)
Cardamine dentata – řeřišnice bahenní (C2)
49
Carex distans – ostřice oddálená (C2)
Carex divulsa – ostřice přetrhovaná (C2)
Carex viridula – ostřice pozdní (C2)
Caucalis platycarpos – dejvorec velkoplodý (C2)
Centaurium pulchellum – zeměžluč spanilá (C2)
Chenopodium botrys – merlík hroznový (C2)
Chenopodium urbicum – merlík městský (C2)
Chenopodium vulvaria – merlík smrdutý (C2)
Conringia orientalis – hořinka východní (C1)
Cornus sanguinea subsp. australis – svída krvavá jižní (C2)
Coronopus squamatus – vranožka šupinatá (C2)
Crepis praemorsa – škarda ukousnutá (C2)
Dipsacus laciniatus – štětka laločnatá (C2)
Eleocharis uniglumis subsp. uniglumis – bahnička jednoplevá (C2)
Epipactis helleborine agg. – kruštík širolistý skup.
Epipactis greuteri – kruštík Greuterův (C1)
Epipactis moravica – kruštík moravský (→C1)
Epipactis pontica – kruštík pontický (C1)
Epipactis tallosii – kruštík Tallósův (C1)
Epipactis pseudopurpurata – kruštík nepravý (C1)
Eragrostis pilosa – milička chlupatá (C1)
Eriophorum latifolium – suchopýr širolistý (C2)
Filago vulgaris – bělolist obecný (C1)
Galium tricornutum – svízel trojrohý (C1)
Geranium molle – kakost měkký (C2)
Hippocrepis comosa – podkovka chocholatá (C1)
Kickxia elatine – úporek hrálovitý (C2)
Kickxia spuria – úporek pochybný (C2)
Lathyrus aphaca – hrachor pačočkový (C1)
Lathyrus nissolia subsp. pubescens – hrachor trávolistý pýřitý (C1)
Leonurus marrubiastrum – buřina jablečníkovitá (C2)
Lithospermum officinale – kamejka lékařská (C2)
Luzula luzulina – bika žlutavá (C2)
Lysimachia punctata – vrbina tečkovaná (C2)
Lythrum hyssopifolia – kyprej yzopolistý (C2)
Malus sylvestris – jabloň lesní (C2)
Misopates orontium – šklebivec přímý (C1)
Monotropa hypophegea – hnilák lysý (C2)
Muscari neglectum – modřenec hroznatý (C2)
Nepeta nuda – šanta lesostepní (C2)
Odontites vernus subsp. vernus – zdravínek jarní pravý (C2)
Onobrychis arenaria – vičenec písečný (C2)
Ononis arvensis – jehlice rolní (C2)
Ornithogalum brevistylum – snědek jehlancovitý (C2)
Orobanche flava – záraza devětsilová (C2)
Orobanche purpurea subsp. purpurea – záraza nachová pravá (C1)
Phlomis tuberosa – sápa hlíznatá (C2)
Pleurospermum austriacum – mázdřinec rakouský (C2)
Polygala amarella subsp. amarella – vítod nahořklý pravý (C2)
Populus nigra – topol černý (C2)
Potamogeton nodosus – rdest uzlinatý (C2)
Pulmonaria angustifolia – plicník úzkolistý (C2)
Pyrola chlorantha – hruštička zelenokvětá (C1)
Pyrola rotundifolia – hruštička okrouhlolistá (C2)
50
Rumex stenophyllus – šťovík úzkolistý (C1)
Schoenoplectus tabernaemontani – skřípinec Tabernaemontanův (C2)
Sclerochloa dura – tužanka tvrdá (C2)
Scorzonera hispanica – hadí mord španělský (C2)
Senecio umbrosus – starček stinný (C2)
Silene gallica – silenka francouzská (C1)
Stachys annua – čistec roční (C2)
Stachys germanica – čistec německý (C1)
Thymelaea passerina – vrabečnice roční (C2)
Torilis arvensis – tořice rolní (C1)
Triglochin palustre – bařička bahenní (C2)
Typha shuttleworthii – orobinec stříbrošedý (A1→C1)
Valeriana simplicifolia – kozlík celolistý (C2)
Valerianella rimosa – kozlíček štěrbinatý (C2)
Veronica triloba – rozrazil trojlaločný (C2)
Veronica opaca – rozrazil matný (C1)
Vicia pannonica subsp. pannonica – vikev panonská pravá (C2)
Opatření realizovaná k záchraně a ochraně
V letech 1991–1998 probíhal program záchrany nejohroženějších druhů bělokarpatské flóry.
Hlavním řešitelem bylo Vlastivědné muzeum v Olomouci, které spolupracovalo se Správou
CHKO Bílé Karpaty, členy Botanické sekce při této správě a členy několika základních
organizací ČSOP (Veselí nad Moravou, Vlčnov, Valašské Klobouky). Významný byl i podíl
pracovníků a studentů univerzit v Brně a Olomouci.
V roce 1991 byly záchranné práce zahájeny u 7 druhů a následně byl zpracován
seznam ohrožených druhů rostlin vhodných pro záchranné kultivace, repatriace a pro kolekci
semen uložených dlouhodobě v Bance semen ohrožených druhů (BSOD) ve Vlastivědném
muzeu v Olomouci. Seznam byl koncipován jako otevřený a zahrnul přes sto taxonů
zařazených do Červeného seznamu Bílých Karpat. Kvůli nedostatku finančních prostředků
však pokračování tohoto projektu v plánovaném rozsahu nebylo realizováno, získaný
materiál je doposud uložen v Bance semen ohrožených druhů.
V posledních letech byla v rámci studentských prací věnována pozornost především
biologii a pěstování pastarčku dlouholistého moravského (Tephroseris longifolia subsp.
moravica). Studium tototo taxonu nadále pokračuje.
Pozornost byla věnována i čeledi hořcovité (Gentianaceae). Jednalo se především o
obsékání hořců křížatých (Gentiana cruciata) a h. hořepníků (G. pneumonanthe), narušování
okolí plodných hořečků žlutavých (Gentianella lutescens) a o celkovou zvýšenou péči o
lokality s výskytem těchto druhů. Podobně probíhala i péče o všivec statný (Pedicularis
exaltata).
U ostatních druhů je pozornost zaměřena především na vhodnou dobu seče – mečík
bahenní (Gladiolus palustris), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) aj.
3.7.2. Bezcévné rostliny
V bryoflóře Bílých Karpat jsou zastoupeny všechny skupiny mechorostů, tedy hlevíky,
játrovky a mechy. Je známo přes 400 taxonů mechorostů, které na území Bílých Karpat
rostou, nebo v minulosti rostly. Úživné podloží a pestrost biotopů jsou základní předpoklady
pro vysoký počet nalezených druhů.
Na typických bělokarpatských loukách s roztroušenými stromy roste celá čtvrtina všech
mechorostů Bílých Karpat. Za zmínku stojí především drobné krátkověké mechy, které se
udržují na zvěří nebo sesuvy narušovaných místech rozsáhlých lučních komplexů. Jsou to
např. prchavka nejmenší (Ephemerum minutissimum), prchavka křivolistá (E. recurvifolium),
ohrožené druhy termovka ostnitá (Weissia rutilans), termovka kostrbatá (W. squarrosa) a
51
dále dvouhroteček hroznovitý (Dicranella staphylina), prutník Klinggraefův (Bryum
klinggraeffii). Z větších mechů stojí za zmínku růžoprutník ontarijský (Rhodobryum
ontariense) a hojně roste i jinde nepříliš častý měřík zobanitý (Plagiomnium rostratum).
Četné epifyty můžeme najít na kůře starých stromů, vč. vzácnějších druhů, jako jsou šurpek
hvězdovitý (Orthotrichum stellatum), šurpek otevřený (O. patens), šurpek hladkoplodý
(O. striatum).
Na svahových prameništích s tvorbou luční křídy rostou hrubožebrec proměnlivý
(Palustriella commutata), krasatka přeslenitá (Eucladium verticillatum), štírovec prostřední
(Scorpidium cossonii), vlasolistec vlhkomilný (Tomentypnum nitens), vlahovka vápnomilná
(Philonotis calcarea), krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides).
Zajímavé druhy různého stupně ohrožení najdeme také na zastíněných pískovcových
skalách v lesích nebo v údolích potoků – vlasoústka tenkozobá (Trichostomum tenuirostre),
pározub kaštanový (Didymodon spadiceus), rokytnatka nejjemnější (Serpoleslea
confervoides), krondlovka lemovaná (Fissidens limbatus), sourubka tupolistá (Neckera
besseri),
přímolistec
zakřivený
(Homomallium
incurvatum),
úzkolistec
štíhlý
(Rhynchostegiella tenella). U Luhačovic byl zaznamenán i silně ohrožený úzkolistec
dlouholistý (Rhynchostegiella teneriffae). Další nepříliš častý druh roste ve světlých
doubravách – bezvláska úzkolistá (Atrichum angustatum), jež je v současnosti známá pouze
z několika málo lokalit v ČR.
Díky rozmanitosti biotopů, zachovalosti listnatých lesů ale i přítomnosti nepůvodních
jehličnatých dřevin jsou Bílé Karpaty bohaté i po stránce mykologické. Svou polohou
umožňují výskyt teplomilných vápnomilných druhů. Příklady jsou hřib satan (Boletus
satanus), hřib Fechtnerův (B. fechtneri) nebo hřib královský (B. regius), muchomůrka císařka
(Amanita caesarea), lanýž letní (Tuber aestivum), které jsou chráněné podle vyhlášky
č. 395/1992. Tento výčet doplňuje řada dalších druhů zařazených do českého Červeného
seznamu hub. Z ohrožených teplomilných druhů v Bílých Karpatech roste hřib růžovník
(Boletus pseudoregius), hřib Quéletův (B. queletii), hřib satan (B. satanus), kozák dubový
(Leccinum crocipodium), muchomůrka šupinatá (Amanita ceciliae), muchomůrka drsná
(Amanita franchetii) a další.
Z lesních porostů patří staré bučiny v severovýchodní části území k mykologicky
nejcennějším. Hostí početnou skupinu mykorhizních a dřevokazných hub typických pro tento
typ lesa, např. ryzec bukový (Lactarius fluens), ryzec syrovinku (L. volemus), šťavnatku
bukovou (Hygrophorus fagi), helmovku šafránovou (Mycena crocata), korálovec bukový
(Hericium coralloides), rezavec uzlovitý (Inonotus nodulosus) nebo smolokorku bukovou
(Ischnoderma resinosum).
Nejvýznamnějším biotopem Bílých Karpat jsou i z mykologického hlediska pravidelně
kosené, nehnojené louky i extenzivní pastviny. Kromě běžných lučních druhů zde rostou
dnes v celé Evropě už vzácné a ohrožené voskovky (Hygrocybe spp.) a závojenky
(Entoloma spp.). Často nápadně žluté až červeně zbarvené voskovky jsou známé téměř ze
všech lučních rezervací. Dosud jich bylo zjištěných 13 ohrožených druhů. Všechny tyto druhy
vyhledávají krátkostébelné porosty, především na mechových místech v polostínu remízků a
lemů.
Zmechovatělé mokřady a prameniště v luční vegetaci hostí málo druhů hub, rostou zde
ale dva chráněné druhy. Jedná se o prášivku bažinnou (Bovista paludosa), která se vyskytuje
v PR Machová a PP Kalábová, a pazoubek zelený (Microglossum viride), který byl nalezen
na okraji mokřadu v PR Hutě.
Zvláštním biotopem jsou ohniště na pasekách a loukách (po spálení křoví, případně
sena), které obsazuje mimo jiné ohrožená ohnivka spáleništní (Pyronema omphalodes).
52
3.8. Významné druhy živočichů
Bílé Karpaty jsou velice významným zoologickým územím. Na území CHKO je v současné
době potvrzen výskyt 175 zvláště chráněných druhů živočichů (podle kategorizace § 14
odst. 1 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a přílohy č. III této vyhlášky), přičemž v kategorii
kriticky ohrožené je zařazeno 34 druhů živočichů, v kategorii silně ohrožené se nachází 69
druhů a v kategorii ohrožené 72 druhů. Dále se zde nacházejí další druhy uvedené
v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky (Farkač et. al. 2005),
a v Červeném seznamu obratlovců České republiky (Plesník et. al. 2003).
Vysvětlivky zkratek u jednotlivých druhů:
Kategorie dle Červených seznamů:
CR: critically endangered (kriticky ohrožený druh)
EN: endangered (ohrožený druh)
VU: vulnerable (zranitelný druh)
NT: near threatened (téměř ohrožený druh)
LC: least concern (málo dotčený)
DD: data deficient (druh o němž jsou nedostatečné údaje)
NE: not evaluated (nevyhodnocený)
Další zkratky:
mh – mimohnízdní výskyty
t - tah (CHKO BK)
x - pravděpodobně se již nevyskytující druh na území CHKO
++: druh, o němž jsou nedostatečné údaje v rámci CHKO Bílé Karpaty
Kriticky ohrožené druhy
chrobák pečlivý (Copris lunaris) - CR
jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) – CR
kudlanka nábožná (Mantis religiosa) – VU
modrásek černoskvrnný (Maculinea arion) - CR
modrásek hořcový (Maculinea alcon) - CR
krasec uherský (Anthaxia hungarica) - CR
okáč jílkový (Lopinga achine) – CR, x
pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) - VU
ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) – EN, ++, x
rak říční (Astacus astacus) – EN, žp
tesařík alpský (Rosalia alpina) - CR
ještěrka zelená (Lacerta viridis) – EN, ++
užovka stromová (Elaphe longissima) - EN
zmije obecná (Vipera berus) – VU, ++
čolek velký (Triturus cristatus) - EN
sekavčík horský (Sabanejewia balcanica) - CR
jeřáb popelavý (Grus grus) – CR, t
luňák červený (Milvus milvus) – CR, mh
luňák hnědý (Milvus migrans) – CR, mh
orel křiklavý (Aquila pomarina) – RE, t
orel skalní (Aquila chrysaetos) - mh
orlovec říční (Pandion haliaeetus) - t
sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – CR, mh
53
strnad luční (Miliaria calandra) - VU
strnad zahradní (Emberiza hortulana) – CR, x
výreček malý (Otus scops) - CR, ++
bobr evropský (Castor fiber) - VU
kočka divoká (Felis silvestris) – DD, ++, x
medvěd hnědý (Ursus arctos) - CR
netopýr brvitý (Myotis emarginatus) – VU
netopýr černý (Barbastella barbastellus)
netopýr velký (Myotis myotis) - VU
vlk obecný (Canis lupus) - CR
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) - EN
Obr. č. 4: Tesařík alpský (Rosalia alpina)
Silně ohrožené druhy
babočka bílé L (Nymphalis vau-album) – RE, ++, t, x
bourovec trnkový (Eriogaster catax) - CR
hnědásek osikový (Euphydryas maturna) – CR, x
lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) - EN
lišaj dubový (Marumba quercus) – NT, x, ++
martináč hrušňový (Saturnia pyri) - NT
modrásek bahenní (Maculinea nausithous) – NT
modrásek očkovaný (Maculinea teleius) – VU
ohniváček černočárný (Lycaena dispar) 54
pačmelák cizopasný (Psythirus rufipes) – ++
střevlík Carabus variolosus - VU
střevlík Carabus scabriusculus – VU, ++
tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) – EN, ++
velevrub tupý (Unio crassus) - EN
ještěrka obecná (Lacerta agilis) - NT
ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) - NT
slepýš křehký (Anguis fragilis) - LC
užovka hladká (Coronella austriaca) – VU
čolek horský (Triturus alpestris) - NT
čolek obecný (Triturus vulgaris) – LC
čolek velký (Triturus cristatus) - EN
kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) - VU
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – VU
ropucha zelená (Bufo viridis) - NT
rosnička zelená (Hyla arborea) - NT
skokan štíhlý (Rana dalmatina) - NT
skokan zelený (Rana esculenta) - NT
ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus) – VU
čáp černý (Ciconia nigra) - VU
datlík tříprstý (Picoides tridactylus) – EN, mh, ++
drozd cvrčala (Turdus iliacus) – VU, t
dřemlík tundrový (Falco columbarius) - t
dudek chocholatý (Upupa epops) – EN, mh, t
holub doupňák (Columba oenas) - VU
chřástal polní (Crex crex) - VU
jeřábek lesní (Tetrastes bonasia) – VU, ++
kavka obecná (Corvus monedula) – NT, mh
konipas luční (Motacilla flava) – VU, t, ++
kos horský (Turdus torquatus) - EN
krahujec obecný (Accipiter nisus) - VU
krutihlav obecný (Jynx torquilla) - VU
křepelka polní (Coturnix coturnix) - NT
kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – VU, ++
ledňáček říční (Alcedo atthis) - VU
lejsek malý (Ficedula parva) - VU
lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – EN, ++
linduška horská (Anthus spinoletta) – CR, t, ++
moták lužní (Circus pygargus) – EN, mh, t
moták pilich (Circus cyaneus) – CR, mh
ostříž lesní (Falco subbuteo) - EN
pěnice vlašská (Sylvia nisoria) - VU
pisík obecný (Actitis hypoleucos) - EN t
sova pálená (Tyto alba) - EN
strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) - EN
sýc rousný (Aegolius funereus) – VU, ++
včelojed lesní (Pernis apivorus) - EN
žluva hajní (Oriolus oriolus) - LC
netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus)
55
netopýr rezavý (Nyctalus noctula)
netopýr stromový (Nyctalus leisleri) - DD
netopýr ušatý (Plecotus auritus)
netopýr večerní (Eptesicus serotinus)
netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) - DD
netopýr vodní (Myotis daubentonii)
netopýr vousatý (Myotis mystacinus)
plšík lískový (Muscardinius avellanarius)
rejsek horský (Sorex alpinus) - VU
rys ostrovid (Lynx lynx) - EN
vydra říční (Lutra lutra) - VU
Ohrožené druhy
batolec červený (Apatura ilia)
batolec duhový (Apatura iris)
bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) - VU
bělopásek topolový (Limenitis populi)
čmelák Bombus spp.
drabčík (Emus hirtus) - EN
chrobák ozbrojený (Odonteus armiger) - EN
chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi) - EN
krajník hnědý (Calosoma inquisitor)
lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae) - EN
majka Meloe rugosus - VU
majka Meloe violaceus - VU
majka Meloe decorus
majka Meloe brevicollis - CR
majka Meloe proscarabeus - EN
majka Meloe scabriusculus - NT
mravenec Formica spp.
nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) - EN
otakárek fenyklový (Papilio machaon)
otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) – VU
střevlík Carabus arcensis
střevlík C. irregularis – NT, ++
střevlík C. ullrichi
střevlík C. obsoletus
střevlík C. scheidleri - NT
svižník Cicindela campestris
svižník Cicindela germanica - VU
svižník Cicindela sylvicola
prskavec Brachinus explodens
prskavec Brachinus crepitans
rak bahenní (Astacus leptodactylus) – ++
roháč obecný (Lucanus cervus) - EN
zdobenec Trichius fasciatus - NT
zlatohlávek Oxythyrea funesta
zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa) - EN
užovka obojková (Natrix natrix) - LC
kuňka obecná (Bombina bombina) - EN
ropucha obecná (Bufo bufo) - LC
56
mník jednovousý (Lota lota) - VU
střevle potoční (Phoxinus phoxinus) - VU
vranka obecná (Cottus gobio) - VU
vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus) - VU
bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) – VU
bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) - LC
brkoslav severní (Bombycilla garrulus) - t
čáp bílý (Ciconia alba) - NT
chocholouš obecný (Galerida cristata) - EN
jestřáb lesní (Accipiter gentilis) - VU
kormorán velký (Phalacrocorax carbo) – VU, mh, t
koroptev polní (Perdix perdix) - NT
krkavec velký (Corvus corax) - VU
lejsek šedý (Muscicapa striata) - LC
moták pochop (Circus aeroginosus) – VU, mh
ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) – VU, ++
potápka černokrká (Podiceps nigricollis) – EN, t
potápka malá (Podiceps ruficollis) – VU, t
rorýs obecný (Apus apus)
slavík obecný (Luscinia megarhynchos) - LC
sluka lesní (Scolopax rusticola) – VU, ++
strakapoud prostřední (Dendrocopos media) - VU
ťuhýk obecný (Lannius collurio) - NT
ťuhýk šedý (Lanius excubitor) - VU
vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - LC
výr velký (Bubo bubo) - EN
bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon)
křeček polní (Cricetus cricetus)
netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus)
netopýr pestrý (Vespertilio murinus)
plch lesní (Dryomys nitedula)
plch velký (Glis glis)
tchoř stepní (Putorius eversmanni) - EN
veverka obecná (Sciurus vulgaris) - NE
Některé další významné druhy vyskytující se v CHKO BK
hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia) - EN
hnojník Euheptaulacus porcellus - EN
hnojník Euheptaulacus villosus - VU
kněžice jalovcová (Chlorochroa juniperina) – CR
kobylka Isophya pienensis
kobylka Poecilimon intermedius - VU
kobylka Tettigonia caudata
kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda) - CR
krytohlav Cryptocehalus qadriguttatus - EN
krytohlav Cryptocephalus gridelii - CR
nosatec Donus vienensis
pabourovec jestřábníkový (Lemonia dumi) – CR
pabourovec pampeliškový (Lemonia taraxaci) – VU
páteříček Cordicantharis longicollis - EN
57
páteříček Rhagonycha carpathica - EN
pestrokrovečník Aporthopleura sanguinicollis - CR
peřejník Eubria palustris – CR
potemník Bolitophagus interruptus - RE
potemník Platydema dejeany - CR
přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria)
saranče Pseudopodisma nagyi
saranče vrzavá (Psophus stridulus) – NT
střevlík Rhysodes sulcatus - CR
štítonoš Cassida atrata - CR
štítonoš Cassida canaliculata - CR
tesařík Poecilium glabratum - RE
větevníček Ulorhinus bilineatus - VU
vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) - CR
vrkoč útlý (Vertigo angustior) - VU
žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone) – CR
Komentáře k vybraným taxonům
tesařík alpský (Rosalia alpina) – evropsky významný druh, výskyt ve Vlárském průsmyku,
nad Nedašovem a v oblasti Lopeníka
střevlík hrbolatý (Carabus variolosus) – evropsky významný druh, v celém území na
prameništích a kolem potoků poměrně hojný druh
střevlík Carabus obsoletus – po celém území CHKO, ale jednotlivě a vzácně, zdá se, že
značně ubývá
střevlík Carabus scabriusculus – známý ze dvou lokalit v jižní části CHKO, velmi vzácný druh
stepí a zachovalých pastvin
střevlík Rhyssodes sulcatus – evropsky významný druh, pralesní relikt, v ČR velmi lokálně a
vzácně, ve Vlárském průsmyku nalezen v r. 2007
hnojník Euheptaulacus villosus – vzácný druh zachovalých luk, vývoj na podzemních
houbách, velmi vzácně a jednotlivě v jižní části CHKO
hnojník Euheptaulacus porcellus – v CHKO dosud pouze jedenkrát u Velké nad Veličkou,
vzácný a lokální druh stepí
chrobák ozbrojený (Odonteus armiger) – ojediněle v jižní části CHKO na sušších
zachovalých loukách a pastvinách
potemník Bolitophagus interruptus – pralesní druh, v r. 2006 zjištěn poprvé z území ČR a to
ve Vlárském průsmyku
větevníček Ulorhinus bilineatus – pralesní druh, v r. 2006 zjištěn poprvé z území ČR a to ve
Vlárském průsmyku
tesařík Poecilium glabratum – jediné známé místo výskytu v ČR, vázán na jalovce
štítonoš Cassida canaliculata – velmi vzácný druh vázaný na šalvěje, dosud znám jen z jižní
části CHKO
štítonoš Cassida atrata – nesmírně vzácný druh vázaný vývojem na šalvěje, známý ze dvou
lokalit z CHKO, zároveň se jedná o jediné známé recentní lokality v ČR
potemník Platydema dejeany – pralesní druh známý ze 2 lokalit v ČR, v CHKO ve Vlárském
průsmyku
58
pestrokrovečník Aporthopleura sanguinicollis – vzácný druh vázaný na staré stromy, v CHKO
jen v NPR Čertoryje
tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) – evropsky významný druh, udáván z NPR Čertoryje,
avšak i přes snahu nebyl jeho výskyt potvrzen, nutno tuto otázku vyřešit
peřejník Eubria palustris – vzácný druh zachovalých mokřadů
páteříček Cordicantharis longicollis – vzácný a lokální druh zachovalých mokřadů, v ČR
pouze v Bílých Karpatech
páteříček Rhagonycha carpathica – dosud v ČR jen ze dvou lokalit, pralesní druh, NPR
Javorina, Vlárský průsmyk
nosatec Donus vienensis – v ČR velmi vzácně pouze v Bílých
nejzachovalejších lučních stanovištích, dosud z ČR nepublikován
Karpatech
na
krytohlav Cryptocephalus gridelii – vývoj na krvavcích, velmi vzácný a lokální druh, dosud jen
v jižní části CHKO
krytohlav Cryptocephalus quadriguttatus – vývoj na omanech, vzácný a lokální druh, dosud
v jižní a severní části CHKO
saranče vrzavá (Psophus stridulus) – několik populací ojediněle a lokálně v oblasti Nedašova
a Nedašovy Lhoty, populace v PP Kaňoury je největší známá v ČR, dále pak jedna
lokalita u Suchovských mlýnů a v NPR Čertoryje, Konvička & Spitzer (2008) jej řadí již
do kategorie CR
kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda) – významný typický karpatský druh, vyhledává
louky s vyšší vegetací, známá roztroušeně až vzácně po celém území střední a jižní
části CHKO, v severní části pouze jednou nalezena u Nedašova
kobylka Tettigonia caudata – druh malých políček, záhumenků, dosud jen v jižní části, zdá se
že se šíří, poprvé zjištěna v r. 2007
kobylka Poecilimon intermedius – nesmírně vzácný druh, pouze na jediné louce v NPR
Zahrady pod Hájem, v ČR pouze na 2 lokalitách
kobylka Isophya pienensis – výskyt v CHKO BK pouze na louce na Velké Javořině, nejbližší
další známý výskyt v Beskydech, z ČR publikován poprvé až v roce 2007
saranče Pseudopodisma nagyi – v ČR známá pouze z Bílých Karpat, dosud pouze na jižních
svazích PR Machová a NPR Čertoryje
kudlanka nábožná (Mantis religiosa) – po celém území, včetně vyšších poloh
kněžice jalovcová (Chlorochroa juniperina) – vzácný a lokální druh vázaný na jalovce,
v CHKO pouze v PR Jalovcová stráň
bourovec trnkový (Eriogaster catax) – evropsky významný druh, rychle ustupující druh, v jižní
části CHKO
hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia) - řídce v celém území
jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) – známý asi z 8-10 lokalit roztroušeně po celém
území, bohaté populace tvoří v okolí Nedašova, ohrožen zarůstáním světlých lemů,
vysokým zakmeněním atp.
modrásek bahenní (Maculinea nausithous) – evropsky významný druh, housenka žije na
krvavci totenu, ustupující druh mokrých luk, lokálně po celém území CHKO, dokáže
přežívat i v příkopech
modrásek očkovaný (Maculinea teleius) – evropsky významný druh, housenka žije na krvavci
totenu, výskyt na sušších loukách, místu i s předchozím druhem dohromady, po celém
území CHKO ostrůvkovitě, více v severní části
59
modrásek černoskvrnný (Maculinea arion) - evropsky významný druh, kriticky ohrožený druh
pastvin, dříve po celém území CHKO, recentně již jen na 4 lokalitách v oblasti Nedašova
a Nedašovy Lhoty
ohniváček černočárný (Lycaena dispar) - evropsky významný druh, teplomilný, vlhké louky,
v Evropě ohrožený, poslední dobou se na Moravě šíří
pabourovec jestřábníkový (Lemonia dumi) – vzácný druh zachovalých luk, výskyt po prvních
mrazících, v jižní části CHKO
pabourovec pampeliškový (Lemonia taraxaci) – druh zachovalých lučních a pastvinných
společenstev
žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone) – evropsky významný druh, který v ČR velmi
rychle ustoupil, od r. 2006 je pouze několik sporadických pozorování, na pokraji vyhynutí
čáp černý (Ciconia nigra) - v CHKO hnízdí dlouhodobě několik párů
dudek chocholatý (Upupa epops) - evropsky významný druh, v minulosti pravidelně hnízdil,
nyní ojediněle, zřejmě jenom na průtahu
chřástal polní (Crex crex) – evropsky významný druh, hnízdí pomístně po celém území,
poměrně bohaté populace
jeřábek lesní (Bonasa bonasia) - velmi pravděpodobně dosud lokálně hnízdí - izolované
zbytkové subpopulace
ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) - zřejmě pravidelně hnízdí - nedostatek údajů;
pravidelně v mimohnízdním období
strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) – pravidelně hnízdí, Vlárský průsmyk,
Lopeník, Javorina
kočka divoká (Felis silvestris) – výskyt možný, nutno ověřit, naprosto nedostatečné údaje a
nevěrohodná pozorování
Výskyt bezobratlých živočichů závisí především na zachování vhodných biotopů.
Společenstva lesních biotopů jsou ohrožena zejména nevhodným způsobem
obhospodařování lesních porostů. Významné a ohrožené lesní druhy bezobratlých jsou
ohroženy zejména drastickým úbytkem mrtvého dřeva v lese ponechaného k zetlení, ať už
se jedná o dřevo stojící (souše, pahýly) nebo vývraty a dřevo ležící (kmeny, větve atp.).
Kromě druhů ryze xylofágních či saproxylických jsou na toto prostředí vázány nejrůznější
druhy hub a na ně pak další druhy bezobratlých (mycetofágní či saproxylomycetofágní
druhy). Řada vzácných a ohrožených druhů potřebuje ke svému životu stromy s dutinami,
tyto druhy pak můžeme označit za nejohroženější skupinu díky faktu, že v současné krajině
duté stromy téměř chybí. U starých porostů, které dokáží vytvářet vhodné podmínky pro
přežití významných lesních druhů (kromě stávajících MZCHÚ), hrozí jejich neustálé
zmenšování vlivem lesního hospodaření. Díky tomu se jednotlivé populace stávají izolované
a náchylnější k extinkci. Dalším problémem lesního hospodaření je stejnověkost a malá
věková i prostorová rozrůzněnost porostů. Porosty jsou tak vesměs značně unifikované.
Téměř již chybí pařeziny, lesy střední či lesy pastevní, takovéto lesy bývaly mnohem
prosvětlenější a skýtaly útočiště a prostředí pro vývoj celé řady bezobratlých, ať již vázaných
na světliny (např. jasoň dymnivkový, okáč jílkový) nebo na osluněné dřevo (mnoho druhů
brouků). V minulosti se dubohabrové a dubové pařeziny nacházely roztroušeně po celém
území CHKO, zejména v jižní části. V současnosti se však již jedná jen o pouhé drobné
fragmenty dříve rozsáhlých komplexů, což se velmi negativně odráží na stavu populací
druhů vyžadujících takové prostředí.
Luční biotopy byly v minulosti decimovány chemizací, hnojením, zcelováním pozemků,
rozoráváním mezí a odvodňováním mokřadů. V současné době lze sledovat nežádoucí
60
značné zarůstání krajiny (zanedbání péče o louky a pastviny) spojené se zalesňováním
lučních pozemků. Na mnoha jiných místech dochází naopak k intenzivnímu jednorázovému
obhospodařování. Díky tomu všemu dochází k fragmentaci biotopů a následně tedy i
populací druhů otevřené krajiny.
Nadále ohrožena zůstávají mokřadní a vodní společenstva, zejména nepovoleným
skládkováním odpadů, zavážením, odvodňováním, zalesňováním. Velkým nebezpečím je již
zmíněné unifikované hospodaření (např. seč louky v jednom termínu). V takových případech
dochází k drastickému úbytku bezobratlých vlivem rychlé změny prostředí (ztráta úkrytu,
živných rostlin, nektaru, změna mikroklimatických podmínek atd.). Z toho důvodu SCHKO BK
od r. 2006 zavádí a aplikuje mozaikovitý management, kde je snahou kosit či pást louky a
pastviny postupně v několika termínech tak, aby byly stále k dispozici luční porosty v různých
fenologických fázích a aby si tak co nejvíce druhů bezobratlých „našlo svoje prostředí“. Díky
úpravám managementu se na mnoha lokalitách podařilo zastavit drastický úbytek
bezobratlých. Někde lze za předpokladu dlouhodobého zachování takového managementu
očekávat i zlepšení stavu některých ohrožených populací.
Správa CHKO Bílé Karpaty má také zájem o uchování místních populací všech
původních druhů ryb. Skutečnost je však taková, že v původních populacích přežívají jen
rybářsky neobhospodařované druhy, přičemž jejich početnost se místy snižuje nebo kolísá.
Jinak je tomu u rybářsky obhospodařovaných druhů, které jsou (především pstruh obecný
potoční - Salmo trutta m. fario) v chovných tocích, mezi které patří většina potoků a říček
v CHKO BK, pravidelně vysazováni a posléze slovováni. Takto není dán prostor k tomu, aby
se zde vytvořily místní populace, vývojem adaptované na místní podmínky.
Po povodni v červenci 1997 se mnohé toky, resp. jejich úseky, částečně vrátily do
přirozenějšího stavu a po rozplavení mnoha vysokých příčných objektů se částečně obnovila
průchodnost toků pro vodní organismy. Ačkoliv se SCHKO BK snaží o zachování
nejcennějších "zrevitalizovaných" částí toků, nadále působí velmi silný trend ze strany
správců toků, vodohospodářských orgánů a obecních úřadů vrátit toky do "původního"
upraveného a takto kolaudovaného stavu.
Správa CHKO BK eviduje místa rozmnožování obojživelníků. Na několika místech
každoročně zajišťuje odchyt obojživelníků pomocí zábran v oblastech migračních tahů přes
frekventované komunikace. Pro podporu obojživelníků bylo na několika místech v minulosti
přistoupeno k vystřelení tůní, které byly následně cílovými druhy obsazeny. Je však nutné,
aby na místě každé připravované tůně nejdříve proběhl důkladný průzkum zaměřený na
vodní a mokřadní bezobratlé a rostlinstvo. Také pro přežití plazů je rozhodující ochrana jejich
biotopu. V podmínkách CHKO BK jsou z tohoto hlediska velmi cenné slunné stráně
s roztroušenými křovinami nebo s mezemi. Pro užovku stromovou jsou pak důležité lomy,
hromady kompostu, skládky dřeva a lidská obydlí (kůlny, šopy, stodoly atp.).
Význam CHKO z hlediska ochrany živočišných druhů
CHKO Bílé Karpaty představuje místo střetávání druhů kontinentálních, panonských,
karpatských, lesních i lučních. Fytofágní druhy jsou závislé na výskytu rostlin, je tedy zcela
zřejmé, že oblast s největší diverzitou rostlin v ČR (jakou BK rozhodně jsou) pak musí hostit i
velké množství fytofágních druhů. Tyto aspekty byly dány dlouhodobým vývojem krajiny ve
spojitosti s její kolonizací a způsobem obhospodařováním. Lesní komplexy bučin v okolí
Velké Javoriny, Lopeníka ve Vlárském průsmyku hostí řadu lesních a pralesních druhů.
Mnoho druhů lučních i lesních má v Bílých Karpatech jediné místo výskytu v ČR.
3.9. Invazní a expanzivní druhy
Invazním druhem rozumíme takový druh, který je na našem území geograficky nepůvodní a
současně se zde samovolně šíří. Invazní druhy by se neměly zaměňovat s druhy
expanzivními, které jsou u nás původní a dokáží masivně osídlovat nová, pro ně ne vždy
61
přirozená stanoviště. V obou případech však jde o druhy, které mohou negativně ovlivňovat
přirozené ekosystémy – vytlačují původní druhy a mnohdy zcela potlačí celé společenstvo.
Z hlediska ochrany přírody jsou významné především druhy vstupující do
(polo)přirozených společenstev (tzv. neoindigenofyty), jež mají výrazný vliv na jejich strukturu
a složení.
3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin
Invazní rostliny mohou negativně ovlivňovat rozsáhlé plochy biotopů a zcela změnit jejich
druhové složení kompeticí o živiny, vodu nebo světlo či obohacováním stanoviště o
produkované látky (dusíkaté sloučeniny, růstové inhibitory).
V CHKO Bílé Karpaty jsou rostlinnými invazemi nejohroženější potoční nivy a mezofliní
lemy, méně travní porosty nebo některé lesy. Častým zdrojem diaspor jsou okraje cest a
ruderální stanoviště v okolí sídel.
Nejproblematičtějším expanzivním druhem je třtina křovištní (Calamagrostis epigejos),
ohrožující travní společenstva, a pcháč oset (Cirsium arvense).
Podklady k této kapitole byly získány z publikací Jongepier & Pechanec 2006, Jongepier
& Jongepierová 2006.
Acer negundo – javor jasanolistý: vysazovaná dřevina, která zplaňuje po celém území,
především v nižších polohách.
Ambrosia artemisiifolia – ambrozie peřenolistá: ruderální druh ze severní Ameriky, který
byl v Bílých Karpatech poprvé pozorován teprve nedávno, a to u Strážnice (Jongepier
2003 OLM); roste u železničních tratí a silnic, na štěrkových plochách, říčních náplavech
aj.
Aster lanceolatus – hvězdnice kopinatá: nepůvodní druh ze Severní Ameriky, který byl do
poloviny 20. století v území velmi vzácný; nyní často podél vodních toků a v silničních
příkopech až do podhůří.
Aster novi-belgii – hvězdnice novobelgická: nepůvodní druh ze Severní Ameriky, který se
rozšiřuje podél vodních toků, především v sv. části.
Helianthus tuberosus – slunečnice topinambur: původem z Ameriky, nyní rozšířena podél
vodních toků a na vlhčích ruderálních místech po celém území. Ohniska výskytu jsou
průběžně likvidována, především u Bojkovic, Rudimova, Suchova a Hrubé Vrbky.
Heracleum mantegazzianum – bolševník velkolepý: neofyt rostoucí ojediněle podél cest,
na úhorech, v travních porostech a podél toků po celém území; pravidelně celkem
úspěšně likvidován.
Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá: roste roztroušeně podél vodních toků,
zejména v sv. části.
Impatiens parviflora – netýkavka malokvětá: invazní druh původem z Asie, který se
během století rozšířil po celém území, především v lesích.
Juncus tenuis – sítina tenká: druh zavlečený ze Severní Ameriky, dnes roztroušeně na
lesních a lučních cestách po celém území, více v sv. části.
Lupinus polyphyllos – lupina mnoholistá: zavlečený druh rostoucí roztroušeně na
pasekách a v lesních lemech, především na Moravských Kopanicích a Brumovsku.
Pinus sylvestris – borovice lesní: v Bílých Karpatech zpravidla druhotně se vyskytující
dřevina, která z četných výsadeb snadno zplaňuje a zdomácňuje, nyní dosti hojně
v lesích i na sušších loukách a stráních po celém území. Místy byla vysazována i
s nepůvodní borovicí černou (Pinus nigra). Semenáčky šířící se na cenných stepních
lokalitách (např. NPR Zahrady pod Hájem) je vhodné vytrhávat.
62
Reynoutria japonica var. japonica – křídlatka japonská pravá: invazní druh zplaňující
z kultury nebo spontánně se rozšiřující kolem vodních toků a okrajů komunikací po
celém území.
Reynoutria sachalinensis – křídlatka sachalinská: invazní neofyt, v území zatím jen
ojediněle podél vodních toků a komunikací po celém území, často se jedná o nedávná
zplanění z kultury.
Reynoutria × bohemica – křídlatka česká: nedávno popsaný kříženec dvou invazních
neofytů, křídlatky japonské (R. japonica) a k. sachalinské (R. sachalinensis), dosud
zjištěný zřídka u vodních toků a silnic; může být zaměňován s křídlatkou japonskou
(R. japonica); snad také pěstován. Všechny druhy křídlatek jsou průběžně likvidovány,
především v severní části území.
Robinia pseudacacia – trnovník akát: původně v Severní Americe, vyskytuje se
roztroušeně po celém území, zpravidla však pouze na antropogenních stanovištích –
podél komunikací, v obcích a jejich okolí. Byť zde byl v minulosti vysazován, pro
polopřirozená stanoviště nepředstavuje v Bílých Karpatech vážné nebezpečí. V lesních
porostech na Kněždubsku je opakovaně likvidován.
Solidago canadensis – zlatobýl kanadský, Solidago gigantea – zlatobýl obrovský: oba
druhy se vyskytují roztroušeně podél cest a na rumištích po celém území. Často
doprovázejí slunečnici topinambur, šíří se však podstatně rychleji a jejich nová ohniska
se nedaří likvidovat. Pro pravidelně obhospodařované cenné luční porosty v Bílých
Karpatech zatím, zdá se, nepředstavují tyto severoamerické zlatobýly vážné nebezpečí,
šíří se hlavně na stanovištích, na nichž nejsou sečí pravidelně potlačovány dominanty.
3.9.2. Invazní a nepůvodní druhy živočichů
Obratlovci
Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) – dravec, je konkurentem pro pstruha obecného. Je
to druh závislý především na vysazování. Většina vysazených jedinců je sice odlovena
sportovními rybáři, přesto by bylo vhodné od vysazování ustupovat a pokoušet se spíše
o podporu původního pstruha obecného.
Siven americký (Salvelinus fontinalis) - stejně jako pstruh duhový je siven dravec, který
může ovlivňovat malé druhy ryb a dalších vodních živočichů a je konkurentem pstruha
obecného. Chov sivena amerického má u nás víc než stoletou tradici. Již řadu let je
vysazován jednotlivými rybářskými spolky do vodních toků a nádrží na území celého
státu. Invazi druhu přirozeně brání predátoři (čáp černý, vydra říční aj.), pravděpodobně
i nepůvodní biotop. Siven americký je často vytěsňován pstruhem obecným, který je
agresivnější. I když dlouhodobé zkušenosti nepřinesly důkazy o negativním vlivu sivena
amerického na původní druhy, je žádoucí (jako v případě pstruha duhového) usilovat
přednostně o podporu pstruha obecného.
Střevlička východní (Pseudorasbora parva) – v ČR tento druh obývá takřka veškeré vodní
biotopy, nejhojnější je v rybnících, tůních, slepých ramenech, případně příbřežní zóně
větších řek. V ČR je již vrchol její invaze překonán a probíhá proces stabilizace její
populace. Ovlivňuje kvalitativně a kvantitativně zooplanton a zoobentos. Pro zamezení
jejího šíření je třeba pečlivě třídit násady hospodářských ryb, stojaté vody bez výskytu
ohrožených druhů je možno vyletnit nebo vyzimovat.
Bažant obecný (Phasianus colchicus) – druh, jehož rozšíření je závislé na vypouštění a
zimním přikrmování. Bažanti jsou schopni se křížit s místními druhy kurovitých ptáků
včetně tetřívků. Je možná také kompetice s dalšími druhy zemědělské krajiny, zejména
koroptví polní (Perdix perdix). Vypuštěná bažantí mláďata se v malé míře stávají
potravou šelem a dravých ptáků. Bažantí populace na území CHKO Bílé Karpaty nebyla
63
nikdy početná. Je vázána na podhůří a v posledních letech se bažant vyskytuje
jednotlivě až poměrně vzácně.
Daněk evropský (Dama dama) – nepůvodní, výhradně myslivci obhospodařovaný druh.
V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje zejména v jižní části, a to od Suché Lozi na jih.
Pravděpodobně se z větší části jedná o jedince uniklé z oborního chovu – obory
Radějov. Přezvěření daňky působí velké škody na lesích a jejich vegetaci i na luční
vegetaci (viz např. PR Kútky v oboře Radějov).
Norek americký (Mustela vison) – nepůvodní druh s perspektivou dalšího dynamického
šíření na našem území, který představuje potenciální hrozbu pro naši faunu. Kromě
predačního tlaku na určité skupiny živočichů a potravní kompetice s některými
původními druhy šelem (vydra říční, hranostaj) blokuje případné snahy o reintrodukci
norka evropského. Výskyt je třeba omezovat všemi povolenými metodami lovu.
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) - jeho přítomnost v CHKO Bílé Karpaty a okolí
byla prokázána prostřednictvím občasných náhodných zástřelů. Zatím nebyl zjištěn
pravidelný výskyt druhu, i když druh může díky skrytému způsobu života unikat
pozornosti. Druh decimuje drobnou lesní zvěř a jiné drobné živočichy. Výskyt je třeba
omezovat všemi povolenými metodami lovu.
Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) - v CHKO se vyskytuje v podhůří, kde osídlila menší
rybníky, břehové partie mělkých vodních nádrží, přirozeně meandrující toky, ale i
zregulované úseky toků apod. Často uniká pozornosti. Ondatra obsadila volnou niku a
nepředpokládá se konflikt s původní faunou.
Králík divoký (Oryctolagus cuniculus) – nepůvodní ustupující druh. V minulosti se
vyskytoval roztroušeně v jižní části CHKO. V blízkosti hranic CHKO byl druh v r. 2008
vysazen myslivci. V poslední době nemá SCHKO o výskytu králíka divokého na území
CHKO žádné informace.
Muflon (Ovis musimon) – v současné době se mufloni v CHKO vyskytují velmi vzácně a
zřídka, ojediněle jsou vídáni v okolí obce Petrůvka.
Mýval severní (Procyon lotor) - jedná se o nepůvodní druh s perspektivou dalšího šíření na
našem území. Vznik etablované populace není žádoucí, mimo jiné i vzhledem
k nevyjasněným mezidruhovým vztahům a neznámým dopadům na domácí faunu. Druh
je potřeba omezovat kdekoliv na našem území povolenými metodami lovu.
Bezobratlí
Klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella) - vyvíjí se na jírovci maďalu, vzácně na jiných
druzích jírovců a výjimečně javoru (Acer spp.) V Bílých Karpatech nepředstavuje pro
přirozená společenstva nebezpečí.
Kožojed Attagenus smirnovi – synantropní druh, výskyt zejména v panelácích atp., živí se
zbytky organických látek živočišného původu. Ve volné přírodě dosud nezjištěn, ale je
možné, že se objeví v hnízdech ptáků.
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) – obecně známý a všude rozšířený
druh, vystupuje až do nejvyšších poloh, škůdce na bramborách, vývoj ale i na jiných
lilkovitých rostlinách, již etablovaný druh do naší přírody.
Rak signální (Pacifastacus leniusculus) a rak pruhovaný (Orconectes limosus) - oba druhy
jsou konkurenty našich druhů raků, především raka říčního. Rak signální je přenašečem
račího moru a v řadě evropských zemí je odpovědný za velké množství masových
úhynů a celkový úbytek račích populací. Račí mor může přenášet také rak pruhovaný.
Je nutno bránit šíření uvedených druhů raků v ČR a pochopitelně zamezit jejich
zavlečení do chráněných území. Na území CHKO dosud nezjištěn, ale mohli by je
snadno rozšířit nezodpovědní majitelé malých soukromých vodních nádrží (většinou
napájených z vodních toků), kteří by si tyto raky vysadili ke zpestření vodní fauny,
případně i svého jídelníčku (na rozdíl od našich raků nejsou tyto druhy chráněné).
64
Kleštík zhoubný (Varroa destructor) – likviduje populace včely medonosné.
Plzák španělský (Arion luisitanicus) – druh šířící se celou Evropou, v našich poměrech
nemá predátory ani specifické parazity. Škodí zejména na zemědělských kulturách
(zvláště řepky) a na zahrádkách. Lze očekávat, že se projevuje jako potravní konkurent
našich původních druhů.
Většina invazivních druhů živočichů vyskytujících se na území CHKO Bílé Karpaty
v současné době neznamená bezprostřední hrozbu. V rámci CHKO se však mohou stát
problematickými oba nepůvodní druhy raků – rak signální (Pacifastacus leniusculus) a rak
pruhovaný (Orconectes limosus). Problémy může působit i případný masový výskyt střevličky
východní (Pseudorasbora parva) v lokalitách s výskytem obojživelníků, kde tyto rybky nemají
predátory. V poslední době je podle sdělení ČRS v úpadku populace pstruha obecného
(Salmo trutta morpha fario). Jedná se o dlouhodobě uměle odchovávané jedince, kteří jsou
opakovaně vysazování do upravovaných vodních toků. Neexistuje už žádná původní pstruží
populace. Ochrana přírody by měla pomoci při ochraně pstruha potočního už proto, aby jako
náhražka nebyli do toků ve zvýšené míře vypouštěny nepůvodní druhy ryb - siven americký
(Salvelinus fontinalis) a pstruh duhový(Oncorhynchus mykiss).
Obecně lze říci, že podstatně rozsáhlejší škody na druhové bohatosti krajiny než
invazivní druhy měly a mají na svědomí nešetrné zásahy v průběhu lesnického hospodaření,
lov, úpravy vodních toků, výstavba a zemědělství.
3.10. Neživá příroda
Území CHKO Bílé Karpaty se zdá být geologicky nepříliš významné. Kvůli geologickému
vývoji a složení jsou zde velmi vzácné skalní výchozy, nevyskytují se tu žádné krasové či
pseudokrasové oblasti či prvky. K nejvýznamnějším prvkům tak patří lomy, svahové
deformace a přítomnost minerálních pramenů.
Lomy
V následujícím textu jsou stručně charakterizovány významné lomy dle dílčích geologických
jednotek. Na území CHKO jsou v současnosti dva aktivní lomy – pískovcový lom Bzová a
těžiště andezitu lom Bučník. Ostatní lomy jsou již desítky let nečinné.
Lomy dílčí jednotky bělokarpatské
Do této jednotky patří lomy Bzová, Lokov, Rasová, Modrá voda, Lom u myslivecké chaty,
Sv. Štěpán, lom v katastrálním území Sidonie a lomy v katastrálním území Komňa poblíž
lomu Rasová a dále tzv. lomy neovulkanitů.
Ve všech těchto lomech (kromě lomů neovulkanitů) je (byl) hlavní těženou horninou
paleocénní pískovec ze svodnického souvrství. Ve většině lomů se nacházejí flyšové vrstvy
s převahou pískovců z období paleocénu, pouze ve Sv. Štěpánu a lomu v katastru Sidonie
jsou flyšové vrstvy s vápnitými jílovci z období svrchního paleocénu až svrchní křídy.
V některých lomech je silná příměs železa a na hornině se tvořily limonitové povlaky (Modrá
voda). Vrstvy těchto lomů jsou bohaté na uhličitan vápenatý CaCO3 a kalcitové žilky, které
vyplňují trhliny a dosahují mocnosti od 1 mm až po 7 cm.
Těžené horniny v lomech jsou klastického původu, úlomky jsou převážně 0,05–2 mm
velké, struktura je tedy psamitická. Místy je hornina složená z úlomků nad 2 mm – struktura
psefitická (Rasová, Lokov). Lom Bzová, je ukázkovým příkladem střídání pískovců a jílovců a
odlučnosti podle foliace. Takovýto břidličnatý rozpad sedimentů je typický pro jílovité
usazeniny, a to v tenkých, plochých úlomcích. V karpatském flyši se vyskytují z období
svrchní křídy také glaukonitické pískovce. Ty jsou přítomny v lomu Lokov, kde se těžil
glaukonitický pískovec o mocnosti vrstev až 1 metr. V tomto lomu se vyskytují i zachovalá
65
pěnovcová prameniště. Pěnovec neustále přibývá a vytváří zde ložisko, které prochází
zpevňováním a překrystalizováním. Tak vzniká travertin, jehož bělokarpatské výskyty patří
k nejmocnějším v celém flyšovém pásmu Karpat.
Lomy neovulkanitů
Lomy Starý Hrozenkov (místní název Skala), Bučník a dva menší andezitové lomy západně
od Bučníku jsou těžištěm neovulkanitů, které pronikly do vrstev sedimentů magurské flyšové
skupiny. V geologických mapách se uvádí, že přesné stáří neovulkanitů není zjištěno. Jejich
původ je řazen do dlouhého období mezi miocénem až paleogénem.
Lom Bučník je druhý aktivní lom na území CHKO Bílé Karpaty. Hlavní těženou horninou
je světlý porfyrický andezit v žíle o mocnosti 10 m, na který se zde váže polymetalické
zrudnění, tvořené především Zn, Ag, Pb, křemenem a karbonáty. Andezit v těchto vrstvách
obsahuje olivín a pyroxeny. Největší zvláštností tohoto lomu je naleziště porcelanitu, tj.
tepelně přeměněné horniny (původně jílovce) na styku s vyvřelinou. Pro svoji zvláštní
žilkovitou až keříčkovitou strukturu je tento materiál využíván jako atraktivní surovina pro
výrobu šperků. Značné zastoupení zde mají i zvápnělé jílovce s prvky biotického původu.
Západně od Bučníku jsou další dva menší andezitové lomy, které jsou nečinné už
několik desítek let. Vlivem zvětrávání hornina v těchto lomech výrazně mění původní světle
šedou barvu na žlutohnědou. V lomu Starý Hrozenkov se těžil olivínický bazalt, tedy bazalt
se značným podílem olivínů. Těžba byla ukončena v roce 1982. Je to jediné místo v Bílých
Karpatech, kde je možné pozorovat typickou sloupcovitou odlučnost bazaltu, tzv. čedičové
varhany.
Lomy dílčí jednotky račanské
Vrstvy těchto lomů jsou z období terciéru, středního až spodního eocénu a náleží do
zlínského souvrství. Jedná se o lom u Luhačovic se svrchními luhačovickými vrstvami
s hrubozrnnými pískovci (v katastru Pozlovice) a o lom v katastru Nevšová s újezdeckými
vrstvami s občasnými lavicemi hrubozrnných pískovců. Struktura pískovců obou lomů je
psamitická až psefitická.
U lomu nedaleko Nevšové není zcela jasný rozsah těžby, protože lom je sice plošně
rozsáhlý, ale převýšení je zde pouze 3 m. Lom u Luhačovic je jediný lom v CHKO Bílé
Karpaty, kde těžba probíhala po vrstvách (cca 3–6 m), nejedná se tedy o „klasický“ stěnový
lom.
Svahové deformace
Dalším významným prvkem neživé přírody v CHKO Bílé Karpaty jsou svahové deformace.
Oblast flyšových Západních Karpat je územím s nejčastějším výskytem těchto jevů v ČR.
Flyš je nejdůležitější geologickou strukturou, příznivou pro vznik svahových pohybů.
Geologická stavba – střídání pískovců až slepenců s jílovými břidlicemi až jílovci, tj. vrstev
s proměnlivou propustností a rozdílným pevnostním charakterem – vznik nestability území
jen podporuje. Ve flyši se setkáváme s různými projevy nestability a typy svahových pohybů.
K nejčastějším však zde patří plošné a proudové sesuvy. Ty se na území CHKO vyskytují
především na Valašskokloboucku, Moravských Kopanicích a Luhačovické vrchovině.
Minerální prameny
Poměrně bohaté je území i na minerální vody. Ty se vyskytují hlavně v okolí Luhačovic, kde
dochází i k jejich výronům na zemský povrch. Vznik a výskyt těchto pramenů je vázán na
paleogenní flyšový komplex. Zvrásnění sedimentární flyšové formace do výrazného
antiklinálního pásma umožnilo uchování původních mořských synsedimentárních vod
v luhačovickém pískovcovém souvrství, odkud jsou v důsledku hydraulických vlivů prostých
podzemních vod pozvolna vytlačovány zóny aktivní vodní výměny k povrchu zemskému.
Jejich léčivé účinky jsou využívány v největších moravských lázních Luhačovice. Na území
Luhačovic vyvěrá 16 hydrouhličitanochloridosodných kyselek a jeden sirný pramen. Jedná se
66
o chladné minerální vody, typicky se zvýšenými obsahy jodu a boru. Další méně významné
minerální prameny vázané na geologické zlomy se vyskytují na více místech CHKO
(např. Nezdenice, Suchá Loz, Záhorovice, Bánov).
Evidované významné geologické lokality
Česká geologická služba eviduje na území CHKO Bílé Karpaty následující významné
geologické lokality:
Sudoměřice – odkryvy v zářezech v poli a ve vinohradech, 0,5 km jv. od obce Sudoměřice,
okolí kóty 208 m. Jíly a písky bíloveckého souvrství. Jde o slabě vápnité jíly a vápnité písky
se společenstvem foraminifer a měkkýší fauny, nasvědčující spíše brakickému
mělkovodnímu okrajovému vývoji středního sarmatu. Převažují gastropodi Pirenella picta
picta, P. picta mitralis, z mlžů Cardium vindobonensis atd.
Boží muka pod Žerotínem – kamenité eluvium v trati zv. Za potokem, 1500 m ssz. od
vrcholu Žerotína, 2 km j. od Strážnice. V poli na lokálním hřbítku (místo zvané Hradečné) lze
na povrchu nalézt hojné kusy žlutohnědých a rezavých sparitických, písčitých a
lumachelových vápenců s vylouženými i zachovalými schránkami měkkýšů. Vápence patří
bílovickému souvrství vídeňské pánve a lokálně zde tvoří patrně jeho bazální část, vzhledem
k tomu, že těsně sousedí s pahorkem tvořeným již flyšem bělokarpatské jednotky. Převažuje
fauna mělkovodních brakických měkkýšů.
Staré hory – výchozy na plochém návrší Staré hory s kótou 264,6 m, asi 2,5 km vjv. od
Sudoměřic. Výchoz antoníneckého souvrství vápenců, pískovců a slínovců. Antonínecké
souvrství tvoří tektonické šupiny při čele bělokarpatské jednotky, jejichž příslušnost k některé
známé faciálně taktonické jednotce v rámci magurské skupiny příkrovů je dosud nevyřešená.
Flyšový charakter je možné vidět na jediném zářezu terasy j. od vrcholu návrší, pod lavicí
>60 cm hnědošedě navětralého jemnozrnného vápnitého drobového pískovce zde vychází
několik cm mocná vložka zelenohnědošedého skvrnitého nevápnitého jílu (hemipelagit) a
ještě níže šedý, hnědošedě navětralý homogenní slín o mocnosti přes 15 cm.
Rokle u Žerotína – asi 4 m vysoký výchoz, 4 km j. od Strážnice, 800 m jjz. od vrcholu
Žerotína a 1050 m od silničky do Mlynků. Flyšové vrstvy patří svodnickému souvrství
v hluckém vývoji jednotky. Pozoruhodná z geologického hlediska je lamina tufitu, která
dokládá relativně výrazný vulkanický spad v době sedimentace a je potenciálně použitelná
pro radiometrické (tefrostratigrafické) datování vrstev.
Mlýnky – Sudoměřický potok – výchoz v nárazovém břehu potoka, výchoz za garáží u
vodní nádrže, 1 km zjz. od kóty 340 m u Mlýnků. Výchoz jílovců a pískovců bělokarpatské
jednotky v Mlýnkách. V asi 2 m vysokém umělém zářezu se střídají šedé až tmavě šedé
jílovce a jemně zrnité vápnité pískovce až písčité vápence.
Mlýnky – Mandát – výchoz v nárazovém břehu potoka v délce 10 m a vysoký kolem 4 m,
500 m jv. od kóty 340 m (Stará hora) u obce Mlýnky. Výchoz pískovců a jílovců nivnického
souvrství. V zářezu je odkryt drobně až středně rytmický flyš s max. 10 cm mocnými lavicemi
pískovce a ojediněle i hrubými lavicemi (1,8 a 1,6 m). Litologicky lze vrstvy charakterizovat
jako: světle hnědošedé a šedé jílovce, prachovce, šedé, hnědošedě navětralé středno- až
výše jemnozrnné silně vápnité pískovce s konvolutní laminací s amplitudou až 40 cm. Světle
hnědošedé vápnité jílovce až slíny obsahovaly bohaté společenstvo vápnitých nanofosilií.
Sudoměřický potok – výchoz 1,5 km jjv. od kóty 340 m (Stará hora) u Mlýnků, 1550 m jjv.
od mostku přes p. Mandát v Mlýnkách. Výchoz pestrých jílovců kaumberského souvrství
hluckého vývoje bělokarpatské jednotky. Jílovce jsou silně tektonicky rozklouzané, převážně
rudohnědé, méně šedozelené a tmavošedé s ojedinělými útržky lávek šedého nevápnitého
67
prachovce. Všechny horniny jsou zcela nevápnité, z jílovců byla získána relativně bohatá
mikrofauna. Pět metrů výše proti proudu prochází napříč korytem potoka asi 1 m silná lavice
šedého silně vápnitého pískovce svodnického souvrství.
Javořina (Svinárský potok) – defilé v řečišti potoka, délka asi 100 m, profil místy zasucený
a porostlý vegetací, při lesní cestě a v řečišti jedné z pramenných větví Svinárského potoka,
1000 m sv. od k. 970 Velká Javořina. Výchozy drobně až středně zrnitého flyše javorinského
souvrství vlárského vývoje bělokarpatské jednotky. Pískovce jsou modrošedé a hnědošedé,
jemně až středně zrnité, vápnité, při bázi až hrubě zrnité. Dosahující mocností 2-300 cm.
Jílovce jsou převážně tmavě zelenošedé, nevápnité a mají střípkovitý rozpad. Mocnost
jílovcových částí turbiditních rytmů kolísá od 1 do 80 cm, převládají jílovcové vložky do
10 cm. Jílovce téměř neobsahují společenstva nanoplanktonu a podle zjištěných nálezů
foraminifer lze usuzovat na stáří svrchní křída až spodní paleocén.
Starý Hrozenkov – opuštěný stěnový lom zahloubený do svahu, asi 200 m dlouhý,
protažený ve směru ZJZ-VSV, s. od Starého Hrozénkova, asi 1150 m v. od k. 603 Kykula.
V bývalém lomu vystupuje ložní žíla olivínického trachybazaltu o mocnosti asi 5 m.
Trachybazalt má typickou sloupcovitou odlučnost a rozpadá se do pravidelných, různě
rozměrných hranolů, kolmo orientovaných k nadložním i podložním sedimentům. Kontaktní
metamorfóza flyšových sedimentů, náležejících k pískovcové litofacii svobodnického
souvrství (stáří svrchní paleocén až spodní eocén) je poměrně nízká a nevyskytují se zde
typické porcelanity jako například na lokalitě Bučník.
Lom Rasová – opuštěný lom s malým jezírkem 450 m vsv. od křižovatky silnic u motorestu
Nový Dvůr. Vrstvy pískovcové litofacie svobodnického souvrství vlárského vývoje
bělokarpatské jednotky, v turbiditních rytmech zcela převládají zčerstva modrošedé,
hnědošedě navětrávající, středně až jemně zrnité, vápnité drobové pískovce (mocnost
0,03-2,2 m). Ve vrstevních spárách se nacházejí hnědošedé, vápnité, střepinovité jílovce
s prachovou příměsí. Jejich mocnost je 0 až 1 m. Na lokalitě nebyly zjištěny hojné
mikrofosilie, což je dáno naprostou převahou turbiditů.
Skalky na Valech – opuštěný lom ve svahu, 1425 m jz. od k. 470 Valy. V bývalém lomu se
nachází vrstvy pískovcové litofacie svobodnického souvrství vlárského vývoje bělokarpatské
jednotky s poněkud vyšším podílem vápnitých hnědošedých jílovců v turbiditních rytmech.
Při vstupu do lomu na jeho jv. okraji se nachází žíla s šedými amfibolickými trachyandezity,
po obou stranách jezírka za vstupní částí lomu se nacházejí černošedé trachyandezity až
bazaltické trachyandezity s karbonátovými mandlemi (0,002 m). Flyšové sedimenty
svobodnického souvrství obsahují společenstva nanoplanktonu s vysokou diversitou a
chudší společenstva foraminifer.
Lom u Svatého Štěpána – opuštěný stěnový lom zahloubený do svahu, ve spodní části
zasypaný sutí, 1050 m jz. od soutoku Vláry a Vaškova potoka. V lomu vystupují flyšové
vrstvy svobodnického souvrství vlárského vývoje bělokarpatské jednotky. Jedná se o hrubé,
gradačně zvrstvené až homogenní lavice pískovců, které se nepravidelně střídají s tence
vrstevnatými laminovanými a čeřinovitými pískovci a většinou vápnitými jílovci
s střepinovitým rozpadem. Dále jsou přítomny pevné, modrošedé tříštivé slínovce. Pískovce
dosahují mocnosti od 2 do 260 cm. Poměr mezi jílovci a pískovci v profilu je proměnlivý,
celkově převládají pískovce v poměru 3:1.
Bohuslavice – opuštěný stěnový lom, 40 m dlouhý a 3 m vysoký, 1450 m vjv. od železniční
stanice Bohuslavice. Profil nově vymezenými bohuslavickými vrstvami belovežského
souvrství bystrické jednotky magurského flyše. Jsou zde odkryty světle šedé, světle hnědě
zvětrávající pískovce, středně až hrubě zrnité s příměsí kaolinitizovaných živců. Pískovce
balvanitě zaobleně ovětrávají a mají nedokonale naznačenou vrstevnatost. Dříve byly tyto
68
vrstvy včleňovány do soláňského souvrství bystrické jednotky. V pískovcových sekvencích
byly zjištěny vložky nevápnitých zelenošedých a rudohnědých jílovců.
Popov, k. 538 Kujalka – zaoblené skalisko (3x10 m), částečně narušené těžbou kamene,
2,75 km ssv. od středu obce Popov. Skalisko je tvořeno bohuslavickými vrstvami
belovežského souvrství bystrické jednotky magurského flyše. Jedná se o typovou lokalitu
nově vymezených bohuslavických vrstev. Stáří těchto vrstev bylo stanoveno v rozsahu
svrchní paleocén až spodní eocén. Skalisko tvoří asi 10 m mocná poloha světle šedého,
bělavého, žlutavě zvětrávajícího pískovce hrubě až jemně zrnitého, gradačního, křemenného
s příměsí živců. Pískovec ovětrává zaobleně, zvětrává až na hnědožlutý písek. V eluviu byly
pozorovány stopy modrošedých jílovců.
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES)
Z hlediska širších vztahů je územní systém ekologické stability (dále jen „ÚSES“) ve všech
třech hierarchických úrovních pro celé území CHKO Bílé Karpaty vymezen na úrovni
generelu, který je součástí přílohy dokumentace „Urbanistická studie CHKO Bílé Karpaty
(1997)“. Zpracovatelem dokumentace je LÖW a spol., s. r. o., Brno (pořizovatel: Ministerstvo
pro místní rozvoj České republiky, regionální odbor Olomouc). Mapovým podkladem
výkresové části je ZM 1:10 000, do které jsou zakresleny základní skladebné části ÚSES, tj.
biocentra a biokoridory, interakční prvky nejsou v této dokumentaci řešeny. Tabulková část
obsahuje pouze přehledný seznam jednotlivých skladebných částí ÚSES seřazených podle
mapových listů a popis základních charakteristik jednotlivých biocenter, biokoridory nejsou
popsány vůbec. Generel ÚSES byl zpracován pouze v tištěné podobě. Teprve v roce 2009
v rámci vektorizace lokálního a regionálního ÚSES byla výkresová část převedena
do digitální podoby včetně doplnění základních atributů pro jednotlivé datové vrstvy. Vznikla
tak jednotná vrstva pro celé území CHKO, která však přebrala některé chyby z podkladové
dokumentace.
K roku 2010 nechala Správa CHKO Bílé Karpaty zpracovat plán lokálního a
regionálního ÚSES pro 16 katastrálních území (dále jen „k. ú.“) (Bojkovice, Bzová u
Uherského Brodu, Krhov u Bojkovic, Slavičín, Hrádek na Vlárské dráze, Velká nad Veličkou,
Vlachovice, Vrbětice, Vápenice u Starého Hrozenkova, Vyškovec, Bystřice pod Lopeníkem,
Starý Hrozenkov, Březová u Uherského Brodu, Lopeník, Suchá Loz a Žítková) z celkového
počtu 78 k. ú., které se alespoň částečně rozkládají v CHKO. Plán ÚSES vzniklý pro část
území CHKO je samostatnou oborovou dokumentací ochrany přírody projednanou
s dotčenými orgány státní správy.
Vymezení lokálního a regionálního ÚSES je k nahlédnutí na pracovišti Správy CHKO a
od roku 2010 je i dostupné na internetových stránkách AOPK ČR jako součást databáze IS
AOPK ČR. V letech 2012–2013 se plánuje revize vymezení lokálního a regionálního ÚSES
na rozsáhlé části (cca 70 % území, zbylé k. ú.) území CHKO Bílé Karpaty a vytvoření
aktuálního a kompletního plánu ÚSES pro celé území CHKO.
Nadregionální ÚSES (dále jen „NR ÚSES“) byl v roce 2010 na celém území České
republiky vymezen v rámci studie „Aktualizace vymezení nadregionálního ÚSES“, kterou
zpracovala firma Ekotoxa, s. r. o. na základě zakázky AOPK ČR. Výsledkem revize
stávajících územně plánovacích dokumentací a aktualizace NR ÚSES je přesné vymezení
hranic nadregionálních biocenter a vedení os biokoridorů. Součástí je také podrobná textová
dokumentace s popisem jednotlivých skladebných částí ÚSES obsahující dále zhodnocení
přítomných reprezentativních ekosystémů, výčet limitů využití území, posouzení možných
ohrožení a rizik a návrh managementových opatření. Aktualizovaná a upřesněná vektorová
vrstva NR ÚSES je zveřejněná v rámci databáze AOPK ČR.
69
V další etapě aktualizace NR ÚSES dojde k přesnému vymezení hranic NR BK
do skladebných částí včetně vložených biocenter. Součástí bude doprovodná textová
dokumentace. Termínem dokončení je plánován na rok 2013.
ÚSES nadregionálního významu
Na území CHKO Bílé Karpaty jsou v současné době vymezena dvě funkční nadregionální
biocentra (dále jen NRBC) a čtyři nadregionální biokoridory (dále jen NRBK). Nachází se zde
NRBC 98 Čertoryje, NRBC 99 Javořina, NRBK 150 (Makyta-Javořina), NRBK 153
(Čertoryje-Javořina), NRBK 154 (Hluboček-Čertoryje) a NRBK 155 (Čertoryje-hranice ČR) viz mapová příloha č. 5.
Nadregionální biocentra
Nadregionální biocentra zaujímají přibližně rozlohu 3370 ha, což je téměř 5 % celkové
rozlohy území CHKO Bílé Karpaty.
NRBC 99 Javořina (1983 ha) – rozsáhlý komplex lesních porostů na nejvyšším hřbetě CHKO
Bílých Karpat s cennými lesními společenstvy a vrcholovými loukami. Jeho součástí je NPR
Javorina. Do biocentra jsou začleněny i přilehlé rozsáhlé luční rezervace s komplexy
bělokarpatských květnatých luk na střídavě vlhkých půdách s množstvím rozptýlených
dřevin. Hlavními společenstvy jsou květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), mezofilní
ovsíkové louky (T1.1) a širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých bez
přítomnosti jalovce (T3.4C). Ty doplňuje mozaika luk a remízků, sut´ové lesy (L4) a
poháňkové pastviny (T1.3) se západokarpatskými dubohabřinami (L3.3B)
Obr. č. 5: NPR Javořina
70
NRBC 98 Čertoryje (1387 ha) – společenstva typických květnatých bučin a karpatských
květnatých luk s rozptýlenou dřevinnou zelení, jeho součástí je NPR Čertoryje. Vyskytují se
zde velkoplošné a reprezentativní porosty širokolistých suchých trávníků (T3.4D a T3.4C) a
mezofilních ovsíkových luk T1.1. Z lesních jsou reprezentativně vyvinuty karpatské a
panonské dubohabřiny (L3.3B a L3.4) a květnaté bučiny (L5.1), v menším rozsahu i
středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4) a údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2A).
Na vlhkých místech se maloplošně vyskytují bezkolencové louky (T1.9) a vlhká tužebníková
lada (T1.6). Častá jsou luční i lesní pěnovcová prameniště (R1.1 a R1.3), místy s vegetací
parožnatek (V5)
Nadregionální biokoridory
V CHKO bylo vymezeno přibližně 85 km délky os nadregionálních biokoridorů.
NRBK 150 (Makyta-Javořina) – reprezentuje lesní společenstva nejvyšších a středních
poloh, přecházející do slovenské části CHKO. Do osy jsou vloženy RBC 71 Hložiny, RBC
1533-34 Studený Vrch, RBC 1541 Lokov, RBC 346 Jurů vrch, RBC 347 Nedašovské
pastviny a několik lokálních biocenter.
NRBK 153 (Čertoryje-Javořina) – osa biokoridoru prochází cílovými mezofilními bučinnými
ekosystémy, do osy jsou vložena RBC 60 Ochoza, RBC 61 Machová, RBC 62 Liščí bouda a
také několik lokálních biocenter.
NRBK 154 (Hluboček-Čertoryje) – v celém průběhu má jednu osu s cílovými společenstvy
teplomilných doubrav, do osy je vloženo několik lokálních biocenter.
NRBK 155 (Čertoryje-hranice ČR) – reprezentuje především teplomilná hájová společenstva
dubohabřin a zajišťuje přechod do Hluckého bioregionu. Do osy jsou vložena RBC 80
Travičná, RBC 5 Mlýnky a několik lokálních biocenter.
ÚSES regionálního významu:
ÚSES regionálního významu je zastoupen 24 funkčními regionálními biocentry (RBC),
dvěma částečně funkčními a jedním nefunkčním biocentrem. Propojení těchto biocenter
zprostředkovává celkem 26 regionálních biokoridorů (RBK).
Regionální biocentra
RBC 5 Mlýnky – lesní komplex na prudkých a členitých jižně orientovaných stráních
spadajících do nivy Sudoměřického potoka. Lesní porosty jsou listnaté, nivu provází loučky a
břehové porosty.
RBC 22 Sudoměřický potok – nefunkční biocentrum k vymezení v nivě Sudoměřického
potoka jihovýchodně od Sudoměřic na hranicích se Slovenskem. Nyní je tvořeno břehovými
porosty, enklávami louček a ornou půdou.
RBC 58 Kútky – je tvořeno luční rezervací, což je v podstatě zbytek původních květnatých
luk, prameniště a mokřady, přidány jsou přilehlé potoční nivy s lesními porosty. Svahy jz.
expozice.
RBC 59 Zrubenec – tvoří jej listnaté a smíšené lesní porosty na sz. svahu pod vrcholem
Osypaných hor.
RBC 60 Ochoza – sv. orientované svahovité území s kvalitním listnatým porostem.
71
RBC 61 Machová – severní svahy Machové jsou květnaté louky s rozptýlenou zelení,
lemovými společenstvy, mokřady a prameništi.
RBC 62 Liščí bouda – údolí Hrubého potoka s množstvím bočních údolíček jež jsou porostlé
listnatým a smíšeným lesním komplexem na prudkých svazích.
RBC 64 Mandlová – členité území s mozaikou lesíků, luk, pastvin a žlebů. Lesní celek na jv.
až jz. orientovaných stranách je tvořen kvalitním bukovým porostem různé věkové struktury,
zčásti i smíšené.
RBC 65 Zlatný potok – různověké a vesměs kvalitní listnaté porosty na sz. svazích Velkého
Koprníka.
RBC 66 Bošačky – různověké (až 120 let) porosty s dominancí buku nebo smrku a
přímíšeným modřínem, klenem, douglaskou, jedlí a borovicí se nachází na východních
svazích Kobylce a u Lopenického sedla.
RBC 67 Na Zárubě – částečně funkční biocentrum je tvořeno hospodářsky využívaným
lesním komplexem pod hřebenem Machnáče. Na svazích sz. expozice rostou různověké
zčásti jehličnaté, z části smíšené bučiny.
RBC 68 Pod Ochozem – lesní porosty na sv. svazích vrchu Ochoz. Bukové kultury s příměsí
smrku ve věku 40-50 let.
RBC 69 Hrabčovina – různověké listnaté i smíšené porosty jižně od vrcholu Hrádku.
RBC 70 Valy – lesní komplex na východně orientovaných stráních severně od Komni.
Kvalitní porosty listnáčů či v malé míře smíšených porostů jsou ve věkové skladbě
60-100 let.
RBC 71 Hložiny – lesní společenstvo na hřbetu Dubník–Horní kopec tvoří kvalitní bukový les
s bylinným patrem. Část biocentra je tvořena západně orientovanými stráněmi pod
Dubníkem s mozaikou lučních porostů, pastvin, sadů, lesních enkláv a zarostlých žlebů.
Výskyt mokřadů a pramenišť.
RBC 72 Lipiny – kvalitní lesní porost s převahou dubu a s vyvinutým bylinným patrem.
RBC 77 Búrová – severní svahy vrchu Háj s původními lučními společenstvy, jež jsou z části
ochuzené agrotechnickými zásahy.
RBC 78 Zahrady pod Hájem – základem je stejnojmenná národní přírodní rezervace na
západních svazích Hájové. Květnaté louky a staré zahrady jsou odděleny hrázemi keřů a
lesíky.
RBC 79 Jazevčí – komplex květnatých luk, lesíků a údolnic drobných potůčků chráněný jako
stejnojmenná národní přírodní rezervace. Nachází se na severním úpatí vrchu Hradisko,
obtékané říčkou Veličkou.
RBC 80 Travičná – vrchol Travičné a její j. a jz. svah je porostlý lesním společenstvem.
Vhodná dřevinná skladba s ochuzeným keřovým patrem.
RBC 89 Matka – lesní komplex na jz. svazích vrcholu Matka je tvořen bukovými a smíšenými
porosty s podílem javoru, lípy, habru, jedle, smrku a modřínu.
72
RBC 90 Hluboké údolí – převážně bukové lesní porosty s podílem dubu, javoru, lípy, habru,
smrku, jedle i modřínu s keřovým podrostem a místy podrosty borůvčí se nachází na
z. svahu Hlubokého údolí.
RBC 96 Obětová – lesní porosty v komplexu pod vrcholem Obětové. J. a z. svahy převážně
s listnatými porosty se zastoupením dubu, buku, habru, modřínu, borovice a smrku.
RBC 346 Jurů Vrch – hraniční hřeben táhnoucí se z Vlárské doliny až k Nedašovu. Cenný
listnatý komplex se zachovalými lesními společenstvy přirozené skladby, část tvoří i porosty
smíšené s dominancí smrku a borovice.
RBC 347 Nedašovské pastviny – převážně z. a jz. orientované krajinářsky cenné území, jež
je tvořeno mozaikou lesních a lučních porostů, sadů a rozptýlené zeleně.
RBC 1533-1534 Studený vrch – lesní komplex s velkým zastoupením buku, dubu a habru.
V údolnicích zejména olše, javor, osika a další.
RBC 1541 Lokov – částečně funkční biocentrum je tvořeno převážně listnatými a smíšenými
poměrně mladými lesními porosty, jež se nachází na jz. orientovaných svazích vrchu Lokov.
Ve značné části jsou však i porosty jehličnaté.
Regionální biokoridory
RBK 141 – spojuje dnem údolí Sudoměřického potoka na hranici se Slovenskem
jihovýchodně od Sudoměřic RBC 5 Mlýnky a nyní nefunkční RBC 22 Sudoměřický potok.
RBK 147 – vychází z RBC 72 Lipiny a pokračuje dále mimo území CHKO Bílé Karpaty. Je
reprezentován teplomilnějšími společenstvy dubohabřin.
RBK 148 – listnatý lesní porost východně od Korytné spojuje RBC 71 Hložiny a RBC 72
Lipiny.
RBK 151 – spojuje východně od Blatničky a západně od Suchova RBC 76 Jasenová (mimo
CHKO Bílé Karpaty) a RBC 77 Búrová.
RBK 152 – spojuje převážně přes luční porosty mezi Suchovem a Velkou nad Veličkou
RBC 77 Búrová a RBC 78 Zahrady pod Hájem.
RBK 153 – luční porosty kolem Velké nad Veličkou a Javorníkem spojují RBC 78 Zahrady
pod Hájem a RBC 79 Jazevčí.
RBK 154 – spojuje převážně přes luční porosty na území CHKO RBC 79 Jazevčí a NRBC 99
Javořina.
RBK 155 – spojuje na území CHKO Bílé Karpaty mezi Javorníkem, Novou Lhotou a
Slovenskem RBC 61 Machová a RBC 79 Jazevčí. Tvoří jej převážně luční porosty.
RBK 156 – tvoří jej různovětý lesní porost. Vychází z RBC 70 Valy a vede mezi
Záhorovicemi a Bojkovicemi dále k severu, kde opouští CHKO Bílé Karpaty.
RBK 157 – víceetážový různověký kvalitní porost listnatých dřevin východně od Komně
spojuje RBC 69 Hrabčovina a RBC 70 Valy.
RBK 158 – krátký biokoridor vedoucí téměř po hranici se Slovenskem spojuje NRBC 99
Javořina a RBC 64 Mandlová.
73
RBK 159 – západně od Strání a jižně od Březové prochází listnatý biokoridor, jež spojuje
RBC 64 Mandlová a RBC 65 Zlatný potok.
RBK 160 – jihozápadně od Březové a jižně od Koprníku spojuje různověký převážně listnatý
porost RBC 65 Zlatný potok a RBC 66 Bošačky.
RBK 161 – převážně listnatý porost tvoří biokoridor, jež obloukem severně od Vyškovce
propojuje RBC 66 Bošačky a RBC 66 Bošačky.
RBK 162 – přibližně 100-letý smrkový porost vychází z RBC 66 Bošačky a prochází téměř po
hranici se Slovenskem a území CHKO opouští jihovýchodně od Starého Hrozenkova.
RBK 163 – je tvořen společenstvy luk a pastvin s rozptýlenou dřevinnou vegetací.
Jihovýchodně od Žitkové se biokoridor vrací na území CHKO ze Slovenska a napojuje se na
RBC 68 Pod Ochozem.
RBK 164 – krátký biokoridor vychází z RBC 68 Pod Ochozem a navazuje na NRBK 150.
RBK 165 – zbytek původních květnatých luk s mokřinami, prameny a rozptýlenými dřevinami
vychází z NRBC 99 Javořina a napojuje se na RBC 64 Mandlová.
RBK 166 – nedaleko RBC 66 Bošačky se napojuje na RBK 161 a pokračuje směrem
k Bystřici pod Lopeníkem, kde se napojuje na RBC 69 Hrabčovina. Je tvořen kvalitním
listnatým porostem.
RBK 167 – spojuje dnem údolí potoka Mandátu jihovýchodně od Radějova RBC 58 Kútky
s teplomilnou doubravní osou NRBK 155.
RBK 168 – spojuje dnem zalesněného údolí jedné ze zdrojnic potoka Mandátu jihovýchodně
od Radějova RBC 58 Kútky a RBC 59 Zrubenec.
RBK 169 – spojuje po hřbetu na hranici se Slovenskem jihovýchodně od Radějova RBC 59
Zrubenec a NRBC 98 Čertoryje.
RBK 1599 – z RBC 96 Obětová míří mezi Pozlovicemi a Horní Lhotou mimo území CHKO.
RBK 1600 – jihozápadně od Luhačovic přichází v lesním komplexu do území CHKO Bílé
Karpaty a napojuje se na RBC 96 Obětová.
RBK 1601 – severně od Brumova spojuje RBC 89 Matka a RBC 90 Hluboké Údolí. Je tvořen
smíšeným lesním porostem či lučním porostem.
RBK 1602 – lesní porosty vychází z RBC 90 Hluboké Údolí jihovýchodně od Valašských
Klobouk a dále směřuje mimo CHKO.
Nadregionální a regionální biocentra propojená biokoridory byla vybrána tak, aby zahrnovala
zachovalá refugia přirozených a přírodě blízkých ekosystémů bělokarpatského bioregionu a
na něj navazujících bioregionů dyjsko-moravského, hluckého, zlínského a vsetínského. Pro
území Bílých Karpat jsou skladebné části ÚSES důležité z hlediska zachování prostupnosti
údolních migračních cest z oblasti Pováží a dále k propojení oddělených lučních celků v jižní
a střední části pohoří.
74
Síť místních biocenter a biokoridorů byla koncipována tak, aby reprezentovala stávající
škálu přírodě blízkých stanovišť (část funkční) a vhodně doplňovala kulturní krajinu o další
přírodně unikátní i antropogenně podmíněná společenstva charakteristická pro dané území a
zvyšovala její ekologickou stabilitu (část navrhovaná).
Lokální a regionální ÚSES je vymezen na celém území, ale v rámci jednotlivých
katastrálních území má odlišnou kvalitu. Zhruba 77 % rozlohy CHKO Bílé Karpaty
(tj. 62 katastrálních území) nemá legitimně zapracovaný ÚSES v platných územních plánech
obcí (tzn. v souladu s metodickým materiálem MMR a Ústavu územního rozvoje Brno
„Metodika zapracování ÚSES do územních plánů obcí“) ani zpracovanou samostatnou
oborovou dokumentaci v rozsahu plánu ÚSES. Při zpracování územních plánů jsou pouze
přebírány podklady, které vymezují ÚSES na generelové úrovni pro velké územní celky.
V těchto dokumentacích jsou často skladebné části ÚSES zakresleny jen rámcově
bez ohledu na parcelní hranice, resp. hranice jednotek prostorového rozdělení lesa, nejsou
rozlišeny podle existenčního a funkčního stavu a v mnoha případech je i samotné vymezení
biocenter a biokoridorů neaktuální. Tyto podklady také zpravidla postrádají doprovodnou
textovou dokumentaci s popisem aktuálního stavu ekosystémů a s návrhy
managementových opatření vedoucích k dosažení cílového stavu. Takto nedostatečně
rozpracovaný návrh lokálního ÚSES nemůže sloužit jako použitelný podklad pro projekty
ÚSES, realizaci pozemkových úprav, zpracování lesních hospodářských plánů nebo osnov a
pro vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny.
Na základě výše popsaného nechává Správa CHKO Bílé Karpaty postupně podle
rozpočtových možností zpracovávat plány lokálního ÚSES pro příslušná katastrální území.
Podstatou vymezení ÚSES do úrovně plánu je revize stávajících dokumentací a podkladů
řešících ÚSES v konfrontaci a následné koordinaci s aktuálním i předpokládaným funkčním
využitím území a záměry, které se promítají do řešeného území. Všechny skladebné části
ÚSES jsou na podkladě terénních průzkumů a příslušných mapových děl vymezovány
s přesností umožňující identifikaci vlastnických vztahů, resp. jednotek prostorového rozdělení
lesa. Výsledná podoba návrhů vymezení biocenter a biokoridorů nakonec získává obecnou
závaznost v procesu pořizování územních plánů projednáním s dotčenými orgány státní
správy a správci sítí, veřejným projednáním s vlastníky dotčených pozemků a vydáním
územního plánu formou opatření obecné povahy.
Realizace ÚSES v krajině
K realizacím jednotlivých skladebných částí ÚSES využívala Správa CHKO Bílé Karpaty
v uplynulém období především národní dotační program MŽP, a to Program péče o krajinu.
Vzhledem ke složitým majetkoprávním vztahům, vysokým realizačním nákladům a prioritám
péče o zvláště chráněné části přírody (zachování a obnova druhově bohatých lučních
společenstev v první zóně CHKO), se nepodařilo zrealizovat žádný projekt ÚSES, který by
řešil území komplexně. Příkladem alespoň částečně soustavné realizace je projekt založení
interakčních prvků na orné půdě v celé agrární části k. ú. Tvarožná Lhota. V rámci
biologických protierozních opatření byla na pozemcích ve výlučném vlastnictví obce
situovaných na rozsáhlých jednotně obdělávaných a erozně ohrožených půdních blocích
provedena výsadba cca 12 tisíc poloodrostků stanovištně původních dřevin a založeny tak
liniové interakční prvky s protierozní, krajinotvornou a ekostabilizační funkcí. Kromě toho byl
na výše uvedeném katastru zahájen projekt obnovy původního vegetačního krytu
(společenstva teplomilných doubrav) v prostoru chybějícího lokálního biocentra Dúbravka na
pozemcích orné půdy silně ohrožených větrnou erozí. V ostatních případech se jednalo
pouze o opatření menšího rozsahu (dílčí realizace jednotlivých skladebných částí především
liniových interakčních prvků).
V roce 2011 se v rámci komplexních pozemkových úprav v k. ú. Suchá Loz uskuteční
projekt revitalizace větrolamů, kdy bude provedena rekonstrukce dřevinné skladby u
stávajících větrolamů (náhrada dožívajících geograficky nepůvodních hybridních topolových
monokultur porosty stanovištně původních dřevin) a doplněna síť větrolamů o další prvky,
75
vše na pozemcích ve vlastnictví obce vyčleněných v plánu společných zařízení pro
protierozní opatření, interakční prvky a biokoridory. Projekt je podpořen z rozpočtu
Ministerstva zemědělství.
V následujících letech lze očekávat soustavnější realizace ÚSES na těch katastrálních
územích, kde již byly zahájeny KPÚ, příp. bylo vydáno rozhodnutí o KPÚ, tzn. konkrétně na
k. ú. Slavkov u Uherského Brodu, Suchá Loz, Horní Němčí, Korytná, Bánov, Nová Lhota u
Veselí nad Moravou, Kuželov a Slopné.
3.12. Krajinný ráz
Údaje uváděné v této kapitole byly převzaty ze studie Preventivní hodnocení krajinného rázu
CHKO Bílé Karpaty, která byla zpracována v roce 2008 firmou Arvita P spol. s r. o.
Krajinným rázem se rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika
určitého místa či oblasti. Krajina je zákonem chráněná před činností snižující její přírodní a
estetickou hodnotu. Předmětem ochrany krajinného rázu jsou všechny přírodní, kulturní,
historické a estetické charakteristiky a hodnoty krajiny.
Charakteristika oblasti:
Krajinný ráz střední a severní části Bílých Karpat je dotvářen poměrně řídkým osídlením
pasekářského či kopaničářského typu, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou
urbanistickou strukturou celých obcí (Lopeník, Vyškovec, Žítková). Pro jižní část CHKO jsou
charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými solitérními stromy.
Střední část CHKO v širším okolí Starého Hrozenkova je nazývána Moravskými Kopanicemi.
Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17.–18. století a
vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou
sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček. Severovýchodní část
pohoří v okolí Valašských Klobouk a Brumova patří k Valašsku. Krajina zde již připomíná
Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostředně navazují.
Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj a v neposlední řadě
odlehlost od průmyslových středisek umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na
mnoha typech stanovišť, od teplomilných šipákových doubrav po pralesovité horské bučiny,
od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám a nejrůznějším typům
drobných lesních i lučních mokřadů. Bílé Karpaty se staly pojmem především jako území
s nejvyšší diverzitou a s největší kvantitou vstavačovitých rostlin (orchidejí) ve střední
Evropě. Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí z Bílých Karpat území mimořádně cenné i
v evropském kontextu.
Historický vývoj a současný stav krajiny
Osídlení území CHKO Bílé Karpaty lze sledovat již od starší doby kamenné před více než
deseti tisíci lety. V mladší době kamenné (6 000 – 3 500 před n. l.) se objevuje pěstování
zemědělských plodin, chov domestikovaných zvířat, budování pevných dřevohlinitých domů
(kůlových staveb). Ve starší až střední době bronzové neproniklo osídlení do vyšších poloh,
ale bylo vázáno pouze na vodní toky v kotlinách. V období halštatské kultury prochází
územím jedna z nejvýznamnějších obchodních stezek – tzv. jantarová (750 – 400 před n.l.).
V 7. století se stávají majoritním etnikem Slované. Zpočátku dochází k rozvoji slovanských
hradišť v nížinách, až v 9. století jsou kolonizovány i vyšší polohy Bílých Karpat. Období
Velkomoravské říše přineslo rozvoj zemědělství, staří Moravané se zabývali obilnářstvím,
chovem dobytka a drůbeže, lovem lesní zvěře, rybolovem, včelařstvím, v 9. století lze již
doložit rozvoj ovocnářství, vinařství, zahradnictví. Po rozpadu Velkomoravské říše se Bílé
Karpaty stávají hraničním hvozdem na pomezí Království uherského a Markrabství
moravského.
76
Počátek 12. století lze považovat za počátek formování současné podoby kulturní
krajiny Bílých Karpat. Nejstarší středověká kolonizace je spjata se zakládáním klášterů, a to
zejména velehradského a vizovického. Území dále výrazně ovlivnilo založení hradu Brumov,
hradu a města Uherské Hradiště a hradu Bánov. Ve 13. století se stabilizuje hranice s Uhry
přibližně tak, jak probíhá dodnes (hranice se SR). V 16. století zasahuje do vývoje krajiny
Bílých Karpat valašská kolonizace, která v Bílých Karpatech ovlivnila zejména
severovýchodní část a okolí Starého Hrozenkova. Mění se způsob hospodaření, které se
posouvá i do vyšších horských poloh. Vypalují a klučí se části lesa, na mýtinách jsou pak
zakládány pastviny, drobnější políčka, luční sady, salaše i jednotlivá stavení.
Po období stagnace po třicetileté válce dochází ke kolonizaci území novými etniky –
zejména Slováky, méně Poláky, Rusíny a Valachy (např. Starý Hrozenkov). Na úbočích
Lopenické hornatiny vznikají nová políčka, obdělávaná motykou – vzniká název Moravské
Kopanice. Valašský způsob chovu ovcí a koz se rozšířil po celých Kopanicích a ovlivnil širší
území až po Napajedla a Velehrad. V 18. století došlo ke změnám životního stylu i
hospodaření a byly zakládány nové obce Moravských Kopanic – Vyškovec, Žítková,
Vápenice, Lopeník. Dochází k rozvoji sakrální architektury i zámeckých sídel šlechty. Díky
patentům Marie Terezie a Josefa II. nastávají rozsáhlé hospodářské a správní změny, které
poznamenaly podobu současné krajiny a sídelních struktur – pozemková reforma,
reorganizace katastrů, protipožární opatření, zrušení roboty apod. Do popředí vystupuje
fenomén lidových staveb a sakrální architektury. Silnice začínají lemovat výsadby ovocných
alejí. Díky patentu Josefa II. zakazujícího vysazovat vinice v rovině na orné půdě, se začínají
vinohrady zakládat na svazích Bílých Karpat. V 18. a 19. století se bělokarpatská krajina
utváří do stejné podoby, která je po stránce urbanistické a krajinářské předmětem její
ochrany do současnosti. Druhá polovina 19. století přináší první velké změny v území
související s vlivem průmyslové revoluce. Dochází k intenzifikaci zemědělské výroby,
rozšiřování ploch obilnin a cukrovky. Kácí se ovocné výsadby v alejích, na mezích i
v sadech, dochází k rozšiřování rychle rostoucích dřevin – topolu a trnovníku akátu.
Vývoj území v první polovině 20. století poznamenaly světové války, její druhá polovina
pak byla ovlivněna socialistickým způsobem hospodaření. Nastal neuvážený a neúnosný
proces scelování pozemků, spojený s likvidací mezí, rozvojem melioračních soustav a
budováním rozsáhlých areálů JZD a státních statků. Na polích začaly dominovat
monokultury, došlo k úbytku drobné polní držby, selských sadů, ovocných stromořadí a
rozptýlené zeleně v krajině. Výrazným způsobem se mění charakter sídel a jejich
architektonických a urbanistických znaků. Vesnice postupně ztrácí svůj charakter a více se
přibližují městským typům sídel. V blízkosti obcí se formují novotvary zahrádkářských osad,
do horských oblastí pronikají víkendové chaty a zařízení pro hromadnou rekreaci. Vývoj
území po roce 1989 ovlivnilo zejména: rozdělení republiky v roce 1993, kdy se území stává
marginálním hraničním územím s problematickou prostupností, demografickými změnami a
majetkovými problémy, celková regrese zemědělství způsobená rozpadem družstev a
státních statků a sníženou státní podporou zemědělství, vstup do EU v roce 2004, kdy
podobu krajiny ovlivňuje významně dotační politika, vysoký tlak na rozvoj stavebních
investic, změny používaných stavebních materiálů a technologií a rozvoj dalšího technického
a dopravního vybavení území.
Diferenciace území z hlediska krajinného rázu a stručná charakteristika vymezených
základních jednotek – oblastí krajinného rázu
Pro vymezení území na oblasti (hierarchicky nadřazené jednotky) je určující: etnografické
členění území, hranice panství, historie osídlování, půdorysné typy sídel, znaky vernakulární
architektury, typy plužiny, vývoj využití krajiny (land use) a charakter aktuálního krajinného
pokryvu (land cover).
Členění na podoblasti z hlediska krajinného rázu:
Valašsko
Vizovicko
77
Valašskokloboucko
Luhačovické Zálesí
Luhačovicko
Moravské Kopanice
Moravské Kopanice
Dolňácko
Uherskobrodské Dolňácko
Uherskobrodské Dolňácko – Bojkovicko
Strážnické Dolňácko
Horňácko
Horňácko
Oblast krajinného rázu Valašsko
Do území CHKO Bílé Karpaty zasahuje etnografická oblast Valašska svou jihovýchodní
částí, tzv. Závrší. Vstupní branou do oblasti Závrší je obec Návojná.
Vymezení
Brumov, Bylnice, Křekov, Lipina, Návojná, Nedašov, Nedašova Lhota, Popov nad Vláří,
Štítná nad Vláří, Poteč, Sidonie, Svatý Štěpán, Valašské Klobouky, Vlachovice, Vrbětice
Lidové stavitelství
V oblasti styku základních domových forem docházelo k prolínání některých prvků. V Bílých
Karpatech především na jižním Valašsku a Luhačovickém Zálesí.
Karpatský typ domu na Valašskokloboucku (valašská lokální forma domu) je přízemní,
se střechou krytou šindelem, půdorys má dvojdílný nebo trojdílný komorového a
komorovochlévového typu. Štíty domů jsou dřevěné, zástavba štítová nebo nepravidelná. Až
donedávna se zde vyskytovaly archaické formy topeniště (vaření v kotli, zavěšeném nad
otevřeným ohništěm).
Na Valašsku se na počátku našeho století vyskytoval typ tzv. dvojdílného domu. Základ
dvojdílného domu tvoří vstupní síň, mající převážně hospodářský charakter, a jizba jako
jádro domu, kde se soustřeďoval veškerý společenský život rodiny a na rozdíl od síně byla
vytápěna. Na Moravských Kopanicích a na jižním Valašsku docházelo v druhé polovině 19. a
na počátku 20. století k prolínání s domy s trojdílným půdorysem. Postupem času dochází u
dvojdílných i trojdílných domů k dalšímu členění. Například přehrazením části síně vzniká
prostor pro kuchyň. Na Valašskokloboucku se rovněž dělí hospodářská místnost. Vzniká tak
prostor pro komoru přístupnou ze síně i z venku. Z hlediska využití hospodářské místnosti
trojdílného domu je v odborné literatuře pro domy s komorou používán termín „komorový
typ“. V souvislosti se vznikem dvou výše uvedených hospodářských prostor na
Valašskokloboucku jde o tzv. „komorovo – chlévový typ“.
Typickým domem jižního Valašska je tedy štítově orientovaný dřevěný dům
s podlomením a podsíní, se sedlovou střechou krytou štípaným šindelem.
Zvláštní pozornost si zaslouží dřevěné stavby drobné architektury – jediná roubená
zvonice v Haluzicích, konstrukčně i půdorysně ojedinělá lidová stavba zvonice ve Vrběticích,
roubená zvonička v Nedašově Lhotě apod. Rozšířené byly v ovocnářských částech Valašska
také roubené sušárny ovoce a dřevěné úly.
Vývoj sídelní struktury
Na počátku 17. stol. vrcholí v oblasti nové kolonizační snahy (jejich počátek lze datovat
přibližně k polovině 16. století) s cílem osídlovat a využívat vyšší horské polohy.
Charakteristický způsob hospodaření užívaný v rumunském Valašsku (obdělávání horských
kopanic, chov ovcí a koz) dal této kolonizaci název – valašská. Rozmach valašské
kolonizace právě v tomto kraji pak způsobil, že je celý region od 17. století jmenován
Valašsko.
78
Kolonisté přicházeli do řídce nebo vůbec neosídlených území a přinášeli s sebou jako
jednotící prvek způsob hospodaření projevující se v salašnickém způsobu chovu dobytka.
Postupným osídlováním Bílých Karpat byla tak formována sídelní krajina. Dosud nevyužitá
půda byla přizpůsobena hospodářským potřebám. Noví kolonisté získávali půdu mýcením
lesa, získané mýtiny proměňovali na zemědělskou půdu a budovali zde své příbytky. Na
jižním Valašsku se takto vzniklé pozemky a samoty nazývají paseky.
Po celém území Bílých Karpat, zejména však v jejich severní části na
Valašskokloboucku, byly rozšířeny salašnické stavby, spojené s karpatským horským
pastýřstvím. Jednalo se o jednoduché sezónní stavby umístěné v horském terénu,
umožňující bydlení pastýřů, ustájení a střežení stáda i hospodářskou činnost při zpracování
produkce. Zde je nejvíce také patrný vliv karpatské kultury spojené s valašskou kolonizací.
Vzájemné postavení obytných a hospodářských objektů určovalo formu dvora.
Pro Valašsko jsou charakteristické dva různé typy zástavby – dvorcové uspořádání na
severu, zatímco na jihu, na území CHKO Bílé Karpaty, jsou domy uspořádány v údolnicích
jako rozvolněná řadová až řetězová zástavba.
Zemědělství
Zájmové území je situováno v severní části CHKO Bílé Karpaty. Zejména okolí BrumovaBylnice má více horský, drsnější charakter s méně úrodnými půdami. Rozšiřování
zemědělské půdy se dělo vypalováním a klučením lesů, využívalo se i tzv. lesního polaření,
kdy se v prvních letech sely a sázely plodiny přímo mezi pařezy na mýtinách.
Rozvoj zemědělství je do značné míry spojen s hradem Brumov s rozsáhlým
pohraničním panstvím, který fungoval i jako centrum správy a sídlo hospodářské
administrativy pro širší okolí. Základem hospodaření byl velkostatek, okrajové méněcenné
pozemky pak byly pronajímány pro polní hospodářství. Pro brumovské panství je
charakteristické poměrně intenzivní využívání pastvy – v kronikách se uvádí, že již v roce
1528 se na panství pásla stáda valašských ovcí a koz, chovaná salašnickým způsobem.
Louky a pastviny byly vrchnostenské a každá rodina byla povinna odvádět z jejich užívání
jednoho berana nebo kozla.
Obdělávání půdy se po dlouhou dobu dělo úhorovitým způsobem - systémem střídání
osevních ploch a úhoru k pastvě. Na obhospodařovaných pozemích se pěstovaly převážně
okopaniny (brambory), z obilovin oves a žito. Na menších výměrách se pěstovalo konopí,
len, proso, později pohanka. Vzhledem k nízkým výnosům se rozšiřovalo tzv. podomácká
řemeslná výroba, zpracovávající snadno dostupné suroviny (dřevěné nářadí a náčiní, látky a
sukna, papuče apod.).
Oblast krajinného rázu Luhačovické Zálesí
V minulosti svébytný a rozsáhlý etnografický region, k němuž patřilo původně 27 obcí,
rozkládajících se kolem lázeňského města Luhačovice. První zmínka o Zálesí je na
Komenského mapě Moravy. Tehdejší území zasahovalo až ke Vsetínu, jehož obyvatelé byli
počítáni mezi Zálešáky. Později se jeho rozsah zmenšil ve prospěch Valašska, Slovácka a
částečně Hané. Typické je ovlivňování území všemi sousedními etnografickými regiony.
Vymezení
Biskupice, Březůvky, Dobrkovice, Dolní Lhota, Doubravy, Horní Lhota, Hřivínův Újezd,
Kaňovice, Kelníky, Kladná-Žilín, Lipová, Ludkovice, Luhačovice, Nevšová, Petrůvka,
Podhradí, Polichno, Pozlovice, Provodov, Přečkovice, Rudice, Řetechov, Rudimov,
Sehradice, Slopné, Velký Ořechov, Zlámanec (Václavík 1930)
Selská usedlost se v mnohém podobá stavbám z okolních regionů, a to jak nížinného
Pomoraví, tak Moravských Beskyd. S Pomoravím ji spojuje stavební materiál, kterými jsou
jílovitá hlína, základní stavební dispozice trojdílného domu i postupné scelování uliční
zástavby do souvislé fronty.
79
S Beskydy je spojuje širší využití dřeva v roubených konstrukcích stodol a chlévů a
volnější uspořádání půdorysu obce dané jeho kolonizační, záhumenicovou plužinou.
Většina usedlostí disponovala obytným stavením s chlévem, samostatnou komorou,
stodolou a chlívky pro vepře. Vedle toho je počet objektů doplněn o různě početné kůlny,
chlívky a místně sušírny ovoce.
Již v první polovině 19. století se obytné budovy staví z nehořlavého materiálu –
kamene a hlíny (později kotovic). Základ stavby tvořilo kamenné zdivo zděné nasucho, na
něž se stavěla hliněná stěna (natloukaná do bednění). Stěny se z počátku neomítaly.
Střecha byla valbová, na vstupní straně s předsazením. Starší stavby byly kryty doškem, na
konci 19. století dominuje břidlice, později pálená a cementová taška. S jejich použitím
souvisí přechod na sedlovou střechu s dvěma deskovými štíty. Na počátku 20. století
začínají typické znaky staveb zanikat.
Stodola, jako základní objekt na skladování a mlácení obilí je běžně rozšířena v celém
regionu. Základní trojdílnou dispozicí se neliší od jiných regionů. Byla roubená ze dřeva
místních stromů, s výfuky, střecha valbová kryta doškem. Umístěna byla z bezpečnostních
důvodů dále od obytných domů, většinou na konci humna, kam se dalo vyjet z pole. Byla
průjezdná.
Kromě stodoly se budovaly i seníky. Byly jednoprostorové a stávaly poblíž stodoly.
Konstrukce byla obdobná. Na místo vrat měly pouze okno s dřevěnou okenicí.
Rozšíření sušíren ovoce souvisí s rozšířeným ovocnářstvím. Sušila se zejména jablka,
švestky a hrušky. Sušírnu tvoří nevelký roubený objekt rozdělený stěnou. Podobně jako jiné
stavby, kde se manipulovalo s ohněm (například pazderny), stávaly i sušírny v dostatečné
vzdálenosti od domu na konci humna nebo uprostřed sadu.
Charakteristickou stavbou Zálesí jsou samostatně stojící patrové komory, které měly
schody do patra řešeny vně stavby přes zastřešenou pavláčku. Nejstarší byly roubené,
později jsou stavěny z hlíny nebo kamene. Stěny byly ohozeny do hliněného kožuchu.
Valbová nebo jehlanová střecha byla kryta doškem nebo břidlicí. Z bezpečnostních důvodů
stávala komora dál od domu, zpravidla v zahradě nebo na návesním prostoru.
Osídlení převážné části Zálesí má svůj původ ve vrcholně středověké (velké) kolonizaci na
přelomu 13. a 14. století. Půdorysný typ obce: údolní potoční lánová ves. Nové vesnice byly
cíleně zakládány v bezprostřední blízkosti místních toků, které vytvářejí centrální osu sídla.
Usedlosti byly rozměřovány pravidelně, na jednom nebo obou březích, kde se nacházejí
jejich obytné i hospodářské stavby. Pásy předělené půdy – záhumenice – stoupají vzhůru do
svahu údolí a vytvářejí charakteristickou záhumenicovou plužinu, místně rozšířenou o
jednotlivé trati.
Vesnice jsou převážně menší, s převahou krátkých řadových vsí, bez formované návsi.
Charakter zástavby je díky značné šířce parcel, dosahující 50 i více metrů, velmi členitý a
nepravidelný. Díky tomu byl původní hospodářský dvůr značně variabilní, většinou s troj až
pětistrannou zástavbou. Uliční fronta působila rozptýleně a stavby byly ukryty pod korunami
stromů. V této podobě se osídlení udrželo až do 19. století, kdy dochází k zahušťování
zástavby novou výstavbou nebo dělením usedlostí. Průměrná šířka parcely se zmenšuje na
cca 12 m. Nová podoba vsi tak směřuje ke kompaktnímu typu zástavby s pravidelnou návsí.
Dvůr byl v takovém případě průjezdný, zastavěný pouze ze dvou stran. Stavby měly
původně výhradně štítovou orientaci. Hospodářské stavby byly později často řazeny za
sebou do dvora. Do prostoru ulice/návsi stála štítem orientovaná obytná budova propojena
klenutou bránou s patrovou komorou. Soubor staveb usedlosti je označovaný termínem
ústava.
Charakter osídlení dál dotvářelo rozptýlené osídlení výše položených dvorů a lesních
samot – pasek – které se formovalo v průběhu 16. až 18. století. Nově vznikající jednotky
byly v úzkém kontaktu se sídlem v údolí a plnily většinou funkci sezónních pastvin. Teprve
později se mění na trvalé bydlení.
80
Zemědělství
Bylo v minulosti převažujícím způsobem obživy obyvatel. Převládal trojpolní hospodářský
systém. Veškerá půda vsi byla rozdělena do třech dílů, vytvářejících rozlehlé plochy půdy. Do
prvé se sela ozim (žito a pšenice), do druhé jař (oves a ječmen) a třetí zůstala ladem. Zde
obecní pastýř pásl společný dobytek obce. Se zavedením pěstování pícnin a trvalého
ustájení dobytka ve chlévech, přechází i tato oblast na střídavý systém obdělávání polí.
Zemědělství v regionu bylo po dlouhou dobu silně konzervativní. Částečně díky odlehlosti
kraje, do značné míry byla hlavním důvodem uzavřenost komunit vůči novinkám a lpění na
tradici.
V produkci obilnin převládalo žito na pečení chleba a oves pro krmení koní. Ostatní
druhy se vysévaly v menším množství. Obilí se selo i ve směsích do rubanisk, např. połovník
(pšenice a ječmen) nebo suržica (žito a pšenice). Vedle obilnin se sely i luštěniny – hrách,
čočka a fazole. Zelenina byla zastoupená zejména zelím, mrkví a petrželí. Z dalších plodin
byly významné brambory a tuřín. Pouze velké usedlosti pěstují na přelomu 19. a 20. století
cukrovku a sladovnický ječmen.
Oblast krajinného rázu Moravské Kopanice
Tato oblast tvoří svébytný etnografický region, rozkládající se na moravsko-slovenském
pomezí v okolí Starého Hrozenkova, který tvoří přirozené historické a správní centrum
oblasti. Kopaničářské osídlení v okolí Starého Hrozenkova se začalo formovat velmi pozdě,
až v 17. a především 18. století. První osadníci a zakladatelé nových polí pocházeli nejen
z bezprostředního okolí, ale především ze sousedních Uher. Osídlování horských poloh
chyběla v regionu historická zkušenost, která by vyvolala vznik fungujícího ekonomického
rámce, umožňujícího výměnu produktů a služeb mezí nížinou a horami. Život na horských
samotách se uzavíral do sebe, což v něm konzervovalo mnoho archaických materiálních,
duchovních i sociálních institucí – oděv, způsob bydlení, tradiční zemědělství. Ke specifikům
patří i systém věrských představ, pověrečných a magických úkonů i jejich nositelů – bohyň.
Vymezení
Lopeník, Starý Hrozenkov, Vápenice, Vyškovec, Žítková, některé příbuzné znaky (např.
dialekt) vykazují obce Březová, Strání.
Struktura sídel na Moravských Kopanicích je definovaná jako horské dvorcové osídlení,
vyznačující se roztroušenými usedlostmi, obklopenými poli a loukami v krajině se zbytky
lesů. Takové uspořádání si vynutila nízká prostupnost krajiny téměř bez komunikací.
Základní rámec sídla tvořil hromadný dvůr s volnou nepravidelnou zástavbou, bez
výraznějšího ohrazení.
Zakládání nových usedlostí probíhalo z velké části živelně, s tichým souhlasem
vrchnosti, na úkor lesa. Dostatek volné půdy dlouho dovoloval zakládat nové usedlosti „na
zeleném drnu“. Po zahuštění sídelní struktury nebyl její další růst možný a docházelo pouze
k dělení dosavadních kopanic a osídlování okrajových částí katastru.
Pro region je typický roubený dům. Byl dvouprostorový, složený z jizby a síně (pitvoru),
kterým se do domu vstupovalo. Síň sloužila k uskladnění nářadí, zásob a ustájení dobytka.
Jizba byla vyhrazena bydlení a přípravě potravy. Charakteristická byla rozměrná chlebová
pec s otevřeným ohništěm a dymníkem.
Materiálem pro stavbu domu a také ostatních objektů bylo tvrdé, nepříliš rovné dřevo
dubů a buků. Oproti jiným oblastem roubeného domu je znatelná malá tesařská pečlivost
zpracování. Stavba má vázanou konstrukci založenou na rohových kamenech. Ostění oken
a dveří bylo řešeno svislými sloupky., do nichž jsou začepovány trámy obvodových stěn.
Spáry byly vyplněny nabíjeným mechem. Vnitřní i vnější stěny byly chráněny hliněnou
omítkou, kopírující tvary trámů. Povrch byl olíčený vápnem v přírodní, bílé barvě. Stavby
81
měly krokvovou konstrukci krovu s hambálky a valbovou střechu. Na podélné vstupní straně
stavby byla střecha předsazena, čímž vzniklo kryté zápraží. Proporce mezi výškou stěny a
střechy vyznívá v prospěch střechy v poměru 2 : 3. Střešní krytinou není šindel, typický pro
Valašsko, ale došky.
Většina selských usedlostí disponovala dvěma objekty, dvoudílným domem a stodolou.
Její využití bylo univerzální, přičemž převládaly skladovací funkce, doloženo je i provizorní
ustájení dobytka. Stodola tvoří vedle domu základní součást kopaničářské usedlosti od
18. století. Její konstrukce byla roubená z nahrubo otesaných kmenů dubů a buků, střecha
valbová krytá slaměným doškem. Dispozice stodoly byla dvoudílná, složená z humna a
přístodolku. Humno bylo do výšky jednoho metru kryto hliněnou omítkou. Stavba neměla
pevné základy. Místo pro stodolu bylo vybíráno v blízkosti domu, v komunikačně příhodné
poloze s dobrým přístupem.
Vedle stodoly a seníků bylo na Kopanicích typické archaické skladování sena a slámy
v rozměrných kupách (oborozích), stojících volně v blízkosti domu.
Obr. č. 6: Lopenické sedlo
Zemědělství
Plužina: Nově příchozí osadníci byli lidé z nížin a s hospodařením v horách neměli
zkušenosti. Proto byli nuceni využívat a přizpůsobovat zděděné postupy nížinného
zemědělství. Základem hospodaření se stalo obilnářství, kdežto chov dobytka byl dlouho
pouze vedlejší činností. Dobytek neměl vlastní chlévy a často byl ustájen v síni hned vedle
jizby, nebo provizorně na noc ve stodole. Vepři se chovali v lehkých krmnících. Pěstování
plodin byla přizpůsobena celá řada činností, od zakládání nevelkých horských polí, přes
zajištění potřebného nářadí, až po stavbu stodoly. Z obilnin se pěstovalo žito, oves, pohanka
a těnkel – dvouřadý nahý ječmen. Případné neúrodě se předcházelo setím míšanin – směsi
několika obilnin, např. polovníku – směsi viky a ovsa. Vysévání dvouletého žita špaldy
82
souviselo s klučením lesa a obděláváním rubanisk. Vedle těchto plodin měly na Kopanicích
své pevné místo brambory, zelí, hrách, fazole a bob. Charakteristické je pěstování
vysokokmenných ovocných dřevin na hranicích úzkých teras orientovaných po vrstevnici.
Pro letní pastvu hovězího a vepřového dobytka se využíval les. Pro zimní krmení se
v průběhu léta řezaly a sušily letniny. Dobytku se stlalo listím, které se od podzimu
uskladňovalo v listníku nebo se pěchovalo do provizorních konstrukcí okolo domovních stěn.
Univerzální tažnou silou byl stabilně přítomný volský zápřah, používaný do vozu, k orbě a
pohonu žentouru. Dále se chovaly krávy, jalovice, krmní býčci, prasata, ovce, kozy a drůbež.
Součástí hospodářství bylo i včelařství.
Oblast krajinného rázu Horňácko
Velmi výrazný a svébytný region s centrem ve Velké nad Veličkou. Označení HorňákHorňácko, se začalo používat poměrně pozdě, poprvé se s ním lze v literatuře setkat až na
konci 19. století. K širšímu rozšíření termínu pak došlo na počátku 20. století a vlastní
Horňáci se s tímto označením identifikovali ještě později. Horňácko tvoří přechod mezi mírně
zvlněným územím Dolňácka (Strážnicko a Veselsko) a horskou oblastí Moravských Kopanic.
Vymezení
Hrubá a Malá Vrbka, Javorník, Kuželov, Lipov, Louka, Nová Lhota, Vápenky, Suchov, Velká
nad Veličkou.
Dům na Horňácku je zástupcem slovácké lokální formy pomoravsko-panonského typu domu
(slovácký dům). V minulosti převládala štítová orientace domu, v současnosti dominuje
orientace okapová. Ke změně orientace domu docházelo tak, že v průčelní linii byl ke
stávajícími domu přistavěn krytý vjezd do dvora (návratí s velkými dvoukřídlovými vraty).
Z jednotraktového domu tak vzniká háková forma půdorysu.
Horňácký dům byl trojprostorový – jizba, síň (event. s černou kuchyní), komora. Domy
jsou ve starší fázi přízemní, později dochází k nastavení patra – komory. Zvláštní podobu má
tato nadstavba v Javorníku, kde její štít vyčnívá z jinak okapově orientovaných sedlových
střech. Jedná se o „výšku“, v ostatních obcích o „sýpku“.
Horňácko je oblastí s výskytem samostatně stojících komor. Dodnes je největší komplex
zachován v Hrubé Vrbce. Komory zde stávaly samostatně na návsi před jednotlivými
usedlostmi. Důvodem jejich vzniku byla zřejmě obava před nebezpečím požáru. Komory na
Horňácku jsou typově jiné než na Luhačovickém Zálesí. Stavby jsou menší, přízemní, často
se zahloubeným sklepem. Stěny jsou bez oken, pouze s větracími otvory. Dovnitř se
vstupovalo dveřmi obrácenými zpravidla směrem ke stavení, další dveře umístěné
v protilehlém průčelí, vedly do sklepa. Vchod byl většinou chráněn žudrem. Střecha byla
sedlová, krytá pálenou taškou nebo břidlicí. Jako stavební kámen sloužil kámen a nepálené
cihly. Stavba byla omazána hliněnou omítkou a olíčena vápnem s barevnou podrovnávkou.
Přízemí sloužilo k uložení nářadí, půda byla využívána jako sýpka.
K dalším nezbytným součástem usedlosti patřily chlévy pro dobytek a stodoly, stojící na
konci humen.
Stavebním materiálem byla převážně hlína. Nejprve se stavělo nabíjením, od 18. století
se začaly uplatňovat i nepálené cihly, tzv. kotovice. Od konce 19. století pak tyto starší
materiály nahrazuje pálená cihla. Vedle hlíny byl často využíván i kámen. Používal se do
základů nebo na stavbu chlévů a stodol, nebo při stavbě obydlí v kombinaci s nepálenými
cihlami. Dřevo bylo využíváno při stavbě stodol, seníků a drobných hospodářských staveb.
Střecha byla původně valbová se slaměným doškem, pozdější sedlové střechy byly pokryty
pálenou taškou.
Podobně jako v jiných částech Slovácka, se i na Horňácku vyskytovalo žudro, a to ve
třech typech (se sloupy, se sloupy a s archivoltou nebo pouze jen s archivoltou. Na Horňácku
nebylo obvyklé zdobit žudro ornamentální malbou.
83
K nejfrekventovanějším technickým stavbám na vesnici patřily kovárny. Starší kovárny
byly součástí hospodářských usedlostí. Později, vzhledem k riziku požáru, byly stavby
situovány mimo obytné objekty, zpravidla na návsi. Jednalo se o jednoprostorové stavby
s účelovým technickým zařízením – zejména prostorným ohništěm výhně a komínem
vyvedeným nad střechu. Stavba měla předsunutou střechu, která kryla pracovní prostor pro
kutí hospodářských zvířat. Stavební konstrukce vycházejí z místních zvyklostí. Například
v oblasti Lipova to byla konstrukce vzniklá nabíjením směsi slínovice s režnou řezankou,
plevami a kravským trusem do bednění. Vnější i vnitřní plocha stěn byla chráněná hliněnou
omítkou a olíčená vápnem. Kovárna zpravidla pro obživu rodiny nepostačovala, patřilo k ní
zpravidla i menší zemědělské hospodářství a skromné pozemky.
Oblast Horňácka byla osídlována postupně z níže položeného území směrem do kopců
Bílých Karpat. Území leží na okraji staré sídelní oblasti osídlené již v období paleolitu (okolí
Lipova). Většina horňáckých obcí byla založena převážně ve 14.–15. století, Nová Lhota
v 16. a Vápenky dokonce v 18. století. Horňácko tak tvoří přechod mezi mírně zvlněným
strážnickým a veselským Dolňáckem (příbuznost vykazuje Lipov, Louka) a horskou oblastí
Moravských Kopanic (Nová Lhota, Vápenky, Suchov).
Horňácké vesnice zastupují převážně normový ulicový sídelní typ. Hlavní osu sídla tvoří
potok nebo komunikace, kolem níž byly vyměřeny selské grunty. Přilehlé boční ulice byly
většinou vytvořeny později domkářskou kolonizací. V případě, kdy jsou domy situovány
podélnou osou ke komunikaci, navazují jednotlivá stavení těsně na sebe, u štítově
orientovaných domů vznikají mezi nimi proluky.
Velký vliv na zástavbu měla v některých obcích (Hrubá Vrbka, Nová Lhota) dědická
dělba usedlostí. Stavební parcely byly tak úzké, že se další zástavba řešila v hloubi dvora
mateřské usedlosti (tzv. dlouhý dům). Nový dům byl na mateřské usedlosti nezávislý,
společné bylo pouze využívání dvora.
Zemědělství
Klimatické podmínky jsou pro rozvoj zemědělství méně příznivé. Z obilovin se pěstovalo
především žito „réž“, pšenice „žito“, ječmen, oves, špalda, „suržica“, vika, proso, hrách,
fazole a boby. Z okopanin brambory, řepy, z technických plodin zejména konopí. V níže
položených vesnicích i řepa cukrovka a kukuřice, v Lipové a ve Velké nad Veličkou se v 19.
století pěstovala ve větším vinná réva. Velký význam mělo luční hospodaření, zvláště na
katastrech Hrubé a Malé Vrbky, Kuželova, Javorníku a Nové Lhoty. Z dobytka se chovali
koně a voli, v menší míře krávy, hojně byl zastoupen chov ovcí a koz. Ten upadá na konci 19.
století v prospěch rozvoje chovu hovězího a vepřového dobytka. Drůbež se chovala
v menším množství.
Plužina zde bývala traťová, doplněná o záhumenice za jednotlivými usedlostmi.
Oblast krajinného rázu Dolňácko
Pojem Dolňácko, Dolňáci se v oblasti středního Pomoraví vytvářel zřejmě uměle a vžil se až
někdy v meziválečném období. Není tradiční, ale byl odvozen jako protějšek názvu Horňácka
nebo ze staršího lidového označení obyvatel některých částí Dolnomoravského úvalu.
Pojmenování Dolňácka zdomácnělo za sto let natolik, že je nelze v diferenciaci území
nerespektovat. Dolňácko se v literatuře časem začíná diferencovat na Dolňácko strážnické,
veselské, uherskobrodské, uherskohradišťské, kyjovské, bzenecké atd. a Podluží.
Uherskobrodsko bylo některými autory označováno za tzv. uherskobrodské Dolňácko,
jinými (Bartoš) jako součást Záhoří (resp. Zálesí). Lidu kolem Uherského Hradiště se pak
někdy říkalo „Zámoravčíci“.
84
Vymezení
Na severu bývá oblast Dolňácka vymezována již zaniklou etnografickou oblastí Zálesí, na
východě pak Horňáckem a Moravskými Kopanicemi, na západě zejména Hanou a
Hanáckým Slováckem.
Uherskobrodské Dolňácko: Bystřice pod Lopeníkem, Bánov, Suchá Loz, Korytná,
Nivnice, Boršice, Horní Němčí, Slavkov, Strání, Březová.
Bojkovicko: Hostětín, Pitín, Šanov, Bojkovice, Záhorovice, Komňa, Bzová, Krhov.
Strážnické Dolňácko: Hroznová Lhota, Tasov, Kněždub, Radějov, Strážnice, Petrov,
Sudoměřice, Tvarožná Lhota.
Převažuje pomoravský typ lidového domu, tzv. slovácký dům. Jedná se o trojdílný typ domu
vystavěný z hlíny (do 18. století i roubený z méně rovného dřeva listnatých dřevin), později
zděný z nepálené nebo později od 18. století pálené cihly. Původně valbové střechy kryté
došky nahradila ve 2. polovině 19. století střecha sedlová krytá břidlicí (šifrem) nebo častěji
pálenou taškou. Vstup do domu byl opatřen charakteristickým prvkem – žudrem
s ornamentální výzdobou. Žudro se stavělo i u samotně stojících komor a lisoven. Od 19.
století se mohou vyskytovat domy s režným zdivem, které měly prezentovat lepší sociální
postavení jejich obyvatel. Ve většině případů byly ale domy omítnuté vápennou omítkou,
obílené, zdobené šmolkově modrou podrovnávkou.
Protože byl dobytek většinu roku na pastvinách, nebyla stájím a skladovacím prostorám
zpočátku věnována velká pozornost. Ty se výrazněji prosazují až od 18. století. Chlévy
bývaly roubené, později zděné z cihel se segmentovou klenbou v železných traverzách.
Stáje navazovaly v kolmém směru na obytný dům – nejdříve byly situovány stáje pro koně a
až pak chlévy pro hovězí dobytek a chlévy pro prasata, které navazovaly na hnojiště.
Podstřeší stájí sloužilo jako seník.
Další významnou hospodářskou stavbou byly od 16. století stodoly. Stodoly stály
v bezpečné vzdálenosti od obytného domu na opačné straně dvora. Za stodolou (humnem)
navazoval prostor zahrady nebo sadu, stodola bývala průjezdná. Na Dolňácku stodoly
vytvářely na okrajích vesnic souvislou řadovou zástavbu. Jejich původní konstrukce byla
roubená s nízkými vyplétanými stěnami (podobně jako u samostatně stojících seníků).
Charakteristickým znakem stodol byla mohutná valbová střecha krytá došky. Nejdéle se
pletené stodoly zachovaly na Strážnicku. Novou konstrukcí byly stodoly s rámovou
konstrukcí a deskovou výplní. Vyskytovaly se zejména v nížinné části Pomoraví. Nejmladší
jsou stodoly zděné z cihel. V Pomoraví se zdily i z válků nebo nepálených cihel. Na Dolňácku
mají stodoly obdélníkový půdorys. Vjezd byl zpravidla na užší straně stodol – stodola byla
tedy podélně průjezdná. Na Slovácku stodola někdy chyběla (domkaři) a její funkci nahradil
krytý průjezd (návratí, „vrátnice“). Komory byly v minulosti samostatně stojící před usedlostmi
v řadě podél komunikace.
Potraviny se skladovaly také ve sklepních chodbách – specifikem jsou tzv. lochy, a to již
od středověku. Lochy byly situovány pod komorou, stodolou, samostatně ve dvoře nebo
dokonce budovány až za vesnicí.
Na loukách v Pomoraví (např. na Strážnicku) se budovaly roubené nebo pletené seníky.
Velmi typické pro oblast jsou vinohradnické stavby „vinné búdy“ nebo dokonce celé
komplexy selských sklepů, tzv. „plže“, „plžiny“ (nejcennější dochovaný komplex v Petrově u
Strážnice). Vinné búdy byly rozměrné původně jednoprostorové rolnické vinné sklepy. Sklep
byl často spojen s další vinohradnickou stavbou – lisovnou. Nejstarší búdy byly hliněné, kryté
doškovou střechou, stály proto ve vzdálenosti nejméně 2 m od sebe, aby v případě požáru
oheň tak snadno nepřeskočil. Později byly přezdívané, omítnuté vápennou ličkou se
šmolkově modrou podrovnávkou sokla zdobené malbou nebo štukem v duchu selského
baroka. Půda byla přístupná vikýřem s dřevěným schlopcem. Tento typ je rozšířen nejen po
celém Slovácku, ale i v jiných vinařských oblastech Pomoraví a Podunají.
Zatímco na Strážnicku jsou typické spíše menší sklepy, na území Uherskohradišťska a
Uherskobrodska se vyskytují i sklepy patrové. Sklepy s patrovou lisovnou jsou dvojího typu,
85
první přiznává rozvrstvení na patra členěním průčelí a svou hmotností, zatímco u druhého
jde o dispoziční členění v interiéru. Hanácko-slovácký typ: patrová lisovna je rozměrná
štítově nebo okapově orientovaná stavba, v přízemí je umístěn lis a vchází se odtud do
sklepa. Dřevěné schody v rohu lisovny vedou do patra, které slouží jako sýpka. Půdní
prostor se využívá k uskladnění sena a ovoce a je přístupný ze sýpky nebo podávacím
otvorem ve štítu. Tyto stavby jsou typické zejména pro hanácko-slováckou oblast. Blatnický
typ je přízemní samostatně stojící štítově orientovaná „búda“ s malým sklepem
zabudovaným do jejího půdorysu. Vnitřek stavby je rozdělen na lisovnu vpředu a patro
v zadní části. Z lisovny se kratičkou šíjí schází do sklepa a vedlejším schodištěm vystupuje
do patra, které zabírá prostor pouze nad sklepem a je tvořeno úzkou chodbou a dvěma
komůrkami. Vyvýšené lisovny využívají členitosti terénu. Jejich průčelí nelícuje s průčelím
sklepa, nýbrž je zasunuto výše po svahu a volný prostor mezi nimi kryje střecha podepřená
sloupky. Obě části stavby mají samostatné vchody. Výskyt tohoto typu je omezen na
uherskohradišťskou vinařskou oblast, kde celkovým vzhledem vynikají městské búdy
dochované v Mařaticích.
K souborům vinohradnických staveb patří drobné objekty rozptýlené v krajině, kapličky,
kříže. Zákoutí se stromy s možností setkání a posezení vinařů a jejich hostů nejen ve sklepě
při víně, ale také „při pohárku“ venku mimo sklep jsou příznačná. Významným krajinotvorným
prvkem je rovněž ovocné stromoví, vysazované kolem sklepů nebo v sadu nad nimi. Patří
k nim nejčastěji ořešáky, švestky, popřípadě jiné peckoviny.
Z technických staveb jsou nejvýznamnější vodní a větrné mlýny. Součástí vodních
mlýnů byly další provozy: pila, valcha, někdy olejna. Později byly olejny budovány spíše u
rolnických usedlostí a poháněny byly lidskou sílou. V návětrných lokalitách se budovaly
mlýny větrné (větřáky), velmi masivně zejména v 19. století. Konstrukce mohla být
celodřevěná (beraní nebo sloupová, tzv. německý typ), nebo zděná oválná s otočnou
dřevěnou střechou (holandský typ, např. Kuželovský mlýn z roku 1842). Z velkého množství
mlýnů se dodnes zachovaly pouze zbytky.
K dalším provozům patřily bělidla a menší valchy (do 20. století na Veličce), sloužící
k úpravě vlněného sukna (tzv. huňa). K dalším významným stavbám patřily kovárny,
vápenky, hospody, hasičské zbrojnice.
Charakter území výrazně ovlivnil příklon obyvatelstva ke katolicizmu. Pro Dolňácko je
typická vysoká koncentrace sakrálních staveb a plastik: křížů, Božích muk, kapliček,
poutních kaplí, poklon, svatých obrázků zavěšovaných na dřevěné kříže nebo stromy.
V nížinné části Dolňácka dominují kamenné kříže, sochy svatých a zděná Boží muka a
kapličky, zatímco v členitějším území Uherskobrodska se nachází více dřevěných křížů.
Kromě symbolů mariánských a Ježíše Krista, se výrazně často objevuje symbolika Cyrila a
Metoděje (většinou ve spojitosti s farními kostely), Sv. Jana Nepomuckého (situován u
mostu), Sv. Urbana (ve vazbě na vinohrady nebo vinné búdy), Sv. Vendelína (na bývalých
pastvinách), Sv. Rocha (většinou památka na morovou ránu) nebo Sv. Floriána (v obci).
Charakteristický je vegetační doprovod drobných sakrálních staveb tvořený většinou
výsadbou sudého počtu (2 nebo 4) lip. K sakrálním stavbám řadíme dnes i zvoničky,
budované v souvislosti s vydáním Ohňového patentu Marie Terezie. Na Dolňácku jsou
situovány zpravidla v obci, jsou zděné, často bohatě zdobené malbou.
Oblast Dolňácka řadíme ke staré sídelní oblasti s výjimkou vyšších poloh Bílých Karpat, kde
je vznik osídlení vázán zejména na období velké kolonizace. Charakteristická je soustředěná
zástavba ulicová, silniční a návesní. Původně byl obytný dům orientován štítem,
v současnosti převažuje okapová orientace domu (v okrajových částech může být i štítová).
Dominuje háková forma domu, vyskytovat se může rovněž trojboká nebo čtyřboká forma
zástavby dvora.
Sídlo má výrazně vyrovnanou hladinu zástavby s jedinou významnou vertikální
dominantou tvořenou věží kostela.
86
Zemědělství
Plužina je traťová nebo záhumenicová. Specifikem území v podhůří Bílých Karpat je
orientace na vinohradnictví a vinařství.
Počátky trvalého pěstování révy na našem území spadají podle některých badatelů do
období panování římského císaře Marka Aurelia Proba (276–282), který je pokládán za
zakladatele evropského vinohradnictví. Jiní badatelé zastávají názor, že vinohradnictví u nás
zapustilo kořeny až v období Velkomoravské říše v 9. století. Po příchodu Cyrila a Metoděje
v roce 863 se víno pěstovalo hlavně pro mešní účely, takže k rozvoji vinohradnictví a
vinařství přispěla postupující christianizace. O výsadbu vinic se zasloužily zejména kláštery,
jak o tom svědčí jejich základní listiny. Rozvoj vinařství v regionu je velmi pravděpodobně
spjat s velehradským cisterciáckým klášterem (klášter založen roku 1202), kde se zaváděly
v našich zemích nové metody při obdělávání vinic i při zpracování hroznů a uchovávání
vína. Vedoucí postavení při zakládání vinic a produkci vína přebrala od druhé poloviny
13. století města s takovou průbojností a rozmachem, že následující 14. až 16. století je
pokládáno za zlatý věk moravského vinařství. Vinařství patřilo k výnosnému podnikání, do
něhož se zapojovala církev, měšťané, šlechta a z jejího popudu i mnohá poddanská
městečka a vesnice. Sedláci přeměňovali na vinice nejprve starou kulturní půdu, následně
klučili zbytky porostů křovin a lesa a mnohde obdrželi pro výsadbu i panské pozemky.
Horenské právo tvořilo v minulosti samostatný, uzavřený právní systém, který upravoval
celou řadu činností souvisejících s vlastnictvím vinic a jejich svobodným prodejem. Vinařská
konjunktura vrcholí počátkem 17. století. Přítrž tomuto hospodářskému růstu učinila třicetiletá
válka (1618–1648). Zůstalo po ní 51 % moravských vinic pustých a už nikdy nebyly
obnoveny v takovém rozsahu jako před válkou. Šlechta přesto usilovala o obnovu vinic,
neboť prodej vína přinášel nemalé finance umožňující zvelebení celého hospodářství.
Poddaní dokonce byli mnohem přísněji povinováni robotou ve vinohradech než na polích a
dbalo se i na odvádění vinných desátků. To vedlo k obnově části vinic rustikálních i
dominikálních. Rozvoj vinařství pokračoval i v druhé polovině 18. století. Vinohrady se
zakládaly i na osevních plochách, protože vynášely mnohem více než obilniny.
Vinohradnictví se stávalo záchranou těch domkářů a podruhů, kteří se vyznali v pracích
svázaných s pěstováním a výrobou vína, takže jako nájemné síly pracovali na panských
vinohradech a ve sklepích. Poddaní také vínem platili dluhy vrchnosti. To vše vedlo k rozvoji
vinařství. Koncem 19. století poznamenal evropské vinohradnictví révokaz.
Chov dobytka nebyl ještě na konci 19. století příliš významnou součástí selského
hospodaření. Písemné údaje dokládají, že skot, stejně jako ostatní dobytek, se ještě
v polovině 19. století pásal od jara do zimy na společných pastvinách a úhorech.
Nedostatečný prostor pro ustájení ani chov většího počtu kusů nedovoloval. Zemská vláda
se proto různým způsobem snažila o jeho rozšíření a podporu šlechtění. Vedle toho pak
panství cíleně nakupovalo plemenné tyrolské býky, které dávala chovat vybraným
hospodářům. Na konci 19. století se proto objevují první druhy vyšlechtěného skotu jako byl
benskohanácký, nebo červený slovácký.
Větší šlechtitelská péče byl už 19. století věnována chovu koní. Vláda zřizovala obecné
zemské hřebčince, kde byli sedláci poučováni, aby nenechávali připouštět nešlechtěné nebo
vadami stižené klisny, aby lépe živili hříbata a nezapřahali je předčasně, a zajistili koním
dobré ustájení. Na půllánech se chovali 2–4 koně, ale i na menších usedlostech bývali
obvykle dva koně, používaní zejména k dovozu zboží ze vzdálenějších míst. Ve východní
části Slovácka, zejména na Uherskobrodsku a Strážnicku, se chovalo ještě v druhé polovině
19. století poměrně dost ovcí. Na rozvoji chovu ovcí se významně podílel strážnický
velkostatek ve svých dvorech v Rohatci a Velké nad Veličkou. Statistika z roku 1857 uvádí,
že v tehdejším okrese Strážnice se chovalo téměř 12 000 ovcí, v okrese Uherský Brod
22 000 kusů, ale po osmi tisících ovcí se chovalo i v okresech Uherský Ostroh, Hodonín
nebo Břeclav. Tyto rozsáhlé chovy však v druhé polovině 19. století zanikly a na některých
usedlostech se chovalo je několik ovcí hlavně pro vlnu a pro domácí potřebu.
Nemalý význam mělo na Slovácku ovocnářství, rozšířené zejména v podhůří Bílých
Karpat. Na jeho rozvoji se v 19. století podíleli především vesničtí učitelé a také kněží.
87
Vesničtí pěstitelé znali desítky domácí odrůd jabloní, hrušní i různých peckovin. U domu
nesměl chybět rozložitý ořešák, jabloně a hrušky se vysazovaly do humna. Trnky a plané
broskve do vinohradů a na meze v polích. Třešně ptačinky a višně rostly plevelně všude.
Plané stromy se zušlechťovaly roubováním, v němž vynikali pouze někteří hospodáři,
zkušení faráři a učitelé. Při narození dítěte bývalo zvykem zasadit mu jeho strom, jabloň
nebo hrušku a stejně tak přespolní nevěsta si s sebou přinášela mladý stromek. Ovoce se
neuchovávalo syrové, pouze malá část se dávala do slámy, obilí nebo mezi kysané zelí, ale
velká většina se usušila a používala jako sladidlo. Z jablek to byly křížaly, podobně z hrušek
a švestek. Z těch se vařila také výborná povidla lekvar, která po ztuhnutí vydržela i několik
let. Mimo upotřebení v kuchyni vyváželi formani sušené ovoce i na vzdálené trhy v Pešti,
Vídni, Vratislavi i Berlíně, kde mělo velice dobré jméno. Teprve po zániku těchto trhů
v 80. letech 19. století začala produkce ovoce upadat.
Zelinářství nebylo sice na Slovácku běžně rozšířené - pěstovali se ve velkém množství
hlávkový salát a okurky, ale také zelí, cibule a česnek. Pěstování zeleniny bylo výrazně
vázáno na nivu řeky Moravy.
Uherskohradišťská oblast
Uherské Hradiště a vesnice v jeho okolí se rozkládají na území starého slovanského osídlení
a jsou obecně považovány za srdce národopisné oblasti Slovácka. Tok řeky Moravy se vine
jako páteř Uherskohradišťskem spolu se svým přítokem Olšavou, vyvěrajícím v horském
masivu Bílých Karpat. Historicky významnými městy tohoto území jsou nejen Uherské
Hradiště a Uherský Brod, kdysi královská města, ale také Uherský Ostroh se svým
renesančním zámkem a Hluk s tvrzí. Území má výraznou vazbu na Buchlov, který znamenal
přirozenou obranu pro sídla vybudovaná v jeho podnoží. Z jeho vrcholu bylo snadné
pozorovat blížící se nebezpečí a varovat obyvatelstvo vesnic položených na úrodné nížině a
v údolní nivě Pomoraví. Území je spjato s Velkomoravskou říší a s věrozvěsty Cyrilem a
Metodějem a rozvojem vzdělanosti na našem území. S počátky křesťanství úzce souvisí
církevní centra, Velehrad se svojí bazilikou, Staré Město s kostelem sv. Michala, památkami
románského slohu a kultury. Zdá se, že vinná réva byla pěstována na území
Uherskohradišťska již od dob Velké Moravy, což dokládají některé nálezy z té doby. Velkou
zásluhu na pěstování vinné révy a na výrobě vína má bezpochyby velehradský klášter,
jemuž náležela řada vsí a kde spotřebu vína k bohoslužebným účelům i pro jiné příležitosti
byla jistě mimořádná.
Hlavní příčiny narušení krajinného rázu území

Rozvoj výstavby na urbanisticky nevhodných vizuálně exponovaných lokalitách.
Obce se potýkají s odlivem místního obyvatelstva, s majetkoprávní a tržní nedostupností
pozemků v zastavěném území (pozemků v prolukách příp. pozemků pod stavebnětechnicky nevyhovujícími budovami) a s tím související nedostatečnou nabídkou
stavebních míst. Z těchto důvodů jsou vymezovány rozvojové plochy na pozemcích ve
vlastnictví obce často bez přímé návaznosti na zastavěné území a s konfigurací terénu,
která nedovoluje dotvořit strukturu zástavby s ohledem na obraz sídla v krajině. Podobně
negativně se projevuje výstavba z období reálného socialismu, která nerespektuje
hladinu historické urbanisticky hodnotné zástavby, objemové měřítko a proporcionalitu
regionálně typických staveb a je charakterizována geometricky pravidelným půdorysem
(přímé linie ulic a pravidelné rozestupy domů). Příklady sídlišť vícepodlažních bytových
domů s rovnými střechami nebo celých „nových“ ulic vícegeneračních (velmi často
typových) rodinných domů čtvercového půdorysu lze najít snad v každém městě či obci
Bílých Karpat.

Nerespektování dochovaného historického a plošně převažujícího půdorysného
uspořádání sídla. Týká se výstavby rodinných domů v prolukách stávající zástavby
88
vzniklých např. po demolici starých nevyhovujících stavení nebo výstavby na urbanisticky
správně vymezených rozvojových plochách. V obou případech však místy není
respektována uliční (stavební) čára u stávající uliční zástavby, kdy jsou novostavby
posunuty o několik metrů mimo souvislou domovní frontu směrem do zahrady navazující
na původní stavení nebo není respektováno dochované historické a plošně převažující
půdorysné uspořádání sídla (zejména ulicovky příp. návesní ulicovky v oblasti Horňácka
a Dolňácka), kde novostavby na rozvojových plochách se řadí volně v nepravidelných
vzdálenostech, tedy bez vzájemné těsné návaznosti, a s libovolnou orientací hřebene
střechy vůči podélné ose komunikace.

Proporcionálně, tvarově, materiálově nebo barevně vybočující stavby rodinných
domů neodpovídající svým charakterem stavbám typickým pro danou oblast Bílých
Karpat. Dochází k vizuálně výrazně disharmonickým vztahům mezi novou a stávající
zástavbou. V interiéru sídla (v místě krajinného rázu) se negativně projevují rodinné
domy s atypickým půdorysem a proporcemi (poměry základních rozměrů, kdy např. šířka
štítové stěny volně stojících budov přesahuje 8 m a je přitom stejná nebo výrazně větší
než délka okapové stěny) a s použitím novotvarů (především různých vícebokých
výčnělků). Dalšími výrazně rušivými prvky projevujícími se i v krajinném měřítku jsou
nevhodné sklony střech a co se týká materiálového řešení použití střešní krytiny
s výrazně reflexními vlastnostmi povrchu. Negativně ovlivňuje vnímání celkového obrazu
sídla a jeho zapojení do krajinného rámce také barevnost fasád za použití zářivých barev
při současné absenci vysoké zeleně zahrad nebo veřejného prostranství rozvojových
lokalit.

V minulosti neregulovaný a nekoncepční vznik rekreačních chatových příp.
hotelových souborů, které sestávají z architektonicky nekvalitních a neidentických
objektů a vyznačují se velkou hustotou zástavby, chaotickým půdorysným uspořádáním
bez vazby na regionálně typickou strukturu historických sídel a umístěním ve větší
vzdálenosti od souvislé zástavby obcí (např. lokalita Mlýnky, Lučina, Kopánky, Lipska,
okolí vodní nádrže Pozlovice).

Negativní dominanty velkokapacitních zemědělských podniků vymykajících se svými
měřítky a použitými materiály jakékoliv tradiční venkovské zástavbě. Výraznost jejich
působení v krajinném obraze je dále posílena polohou na okrajích obcí nebo úplně mimo
souvislou zástavbu, často na vyvýšené poloze při příjezdu do obce. Téměř pravidlem je
pak absence jakékoli izolační zeleně, jak v areálech, tak okolo nich. Příklady těchto
architektonicky neidentických areálů lze najít téměř v každé obci Bílých Karpat (Žítková,
Vápenice, Starý Hrozenkov, Malá Vrbka, Hrubá Vrbka, Bohuslavice nad Vláří, Štítná nad
Vláří, Bylnice, Petrůvka atd.).

Stožáry základnových stanic operátorů GSM představují umělé (technicistní) vertikální
dominanty. Díky jejich častému umísťování na vrcholech a horizontech výrazně potlačují
projev přirozených krajinných dominant a narušují „čisté“ linie horizontů (Kopánky,
Mikulčin vrch, Travičná).

Zalesňování vzdálenějších hůře dostupných luk obtížně obhospodařovatelných těžší
mechanizací (např. luk střídavě vlhkých až zamokřených nebo suchých trávníků a
zarůstajících historických pastvin). Často se jedná o plošně nevelké, ale svým umístěním
i charakterem významné segmenty krajiny (plochy přiléhající ke stávajícím lesním
okrajům nebo „vklíněné“ do stávajících lesních porostů, lesní loučky, místa významných
výhledů do krajiny, místa panoramatických pohledů na krajinu). Zalesňováním těchto
ploch dochází k zarovnávání (geometrizaci) lesních okrajů a tím k postupné likvidaci
fenoménu nepravidelných zvlněných lesních okrajů a lučních enkláv jakožto významné
charakteristiky krajinného rázu. Zalesňováním může dojít také k zániku v minulosti
typických pohledových propojení. Zalesněné plochy rovněž výrazně ovlivní
mikroklimatické podmínky v nejbližším okolí. Vlivem těchto změn (způsobených např.
zastíněním) dojde ke změnám v druhové diverzitě na sousedních pozemcích, což se
89
může odrazit i v produkční využitelnosti a následně v upuštění od hospodaření na louce,
která byla dosud využívána. Zvětšování podílu lesa na úkor mozaiky lučních biotopů
výrazně ovlivní i měřítko krajiny ve prospěch její uniformity. V největší míře dochází
k nepovoleným zalesňováním zemědělské půdy v podoblasti Valašskokloboucka.
3.13. Monitoring a výzkum
Níže uvedený text byl převzat z publikace Louky Bílých Karpat (Jongepierová 2008), ve které
jsou také shrnuty doposud zjištěné údaje z probíhajících výzkumů v botanice i zoologii.
Přehled inventarizačních průzkumů, diplomových prací i publikovaných prací je uveden
v příloze č. 4.
Botanický výzkum
Začátky podrobnějšího botanického průzkumu Bílých Karpat leží v první polovině 20. století,
kdy především na loukách botanizovali zejména M. Béňa, F. Čoka, F. Sedláček, V. Večeřa,
J. Podpěra, P. Sillinger, S. Staněk a G. Říčan. Přehled floristického výzkumu Bílých Karpat od
počátků až do poloviny 20. století detailně zpracoval J. Podpěra.
Po druhé světové válce působili v severní části území A. Richter, J. Tomášek, V. Pospíšil
a M. Elsnerová. V jižní části se v té době jednalo spíše o nahodilé exkurze. Až počátkem
70. let začal pracovat V. Tlusták, který se zabýval fytocenologií travinobylinných
společenstev.
Množství nových údajů ze zlínské části přinesl floristický kurz ČSBS, který proběhl
v roce 1973 ve Valašských Kloboukách. Do uherskohradišťské části CHKO pak vedlo několik
exkurzí floristického kurzu konaného v roce 1987 v Uherském Hradišti.
Koncem 70. let pracovali v území při přípravě podkladů k vyhlášení CHKO Bílé Karpaty
a zajištění sítě maloplošných zvláště chráněných území P. Batoušek, M. Elsnerová,
J. Hrabec, M. Jatiová, M. Králíček, V. Růžička, J. Šmiták, D. Zábranská a další. Výsledkem
bylo kromě vzniku CHKO Bílé Karpaty v roce 1980 vyhlášení několika desítek chráněných
přírodních výtvorů (CHPV) v uherskohradišťské a zlínské (tehdy gottwaldovské) části CHKO
začátkem 80. let a vyhlášení státních přírodních rezervací v části hodonínské v roce 1987.
V roce 1986 byla založena Botanická sekce při Správě CHKO Bílé Karpaty, která
koordinuje botanický výzkum. Sdružuje profesionální i amatérské botaniky a studenty
působící v regionu na obou stranách hranice. Ze sedmi zakladatelů se rozrostla na více než
šedesát příznivců v roce 2010. Z hlavních aktivit lze jmenovat vytvoření prvního červeného
seznamu cévnatých rostlin Bílých Karpat, monitoring vlivu managementu na vegetaci luk
zahájený v roce 1988 a odborně vedený L. Klimešem, pokusy V. Tlustáka s kultivací
vybraných ohrožených druhů, projekt obnova druhově bohatých luk zahájený v roce 1992,
zpracovávání inventarizačních průzkumů a vytvoření databáze BKFLORA, jejímž autorem a
správcem je J. W. Jongepier.
V dalších letech práce na uvedených projektech pokračovaly a byly rozšířeny o další
témata: výzkum mokřadů, sledování vlivu pastvy včetně sledování vybraných zoologických
skupin (edafon, ploštice, křísi, střevlíci), sledování sukcese na úhorech po zatravnění
regionální směsí, opět včetně sledování výše jmenovaných vybraných zoologických skupin,
a mapování biotopů v rámci soustavy Natura 2000. Průběžně jsou zpracovávány i
inventarizační průzkumy mechorostů (Z. Hradílek) a hub (V. Antonín, H. Deckerová,
J. W. Jongepier, A. Vágner a M. Vašutová). V letech 1997 (Strání) a 2006 (Hrubá Vrbka) byly
uspořádány bryolichenologické dny, kterých se účastnili odborníci z České i Slovenské
republiky.
V území bylo kromě již výše uvedených zpracováno několik dalších studentských prací,
zabývajících se vegetací různých společenstev, obnovou travních společenstev či biologií a
pěstováním vybraných druhů (viz příloha).
90
Významným počinem bylo síťové mapování Bílých Karpat, které probíhalo na moravské
straně v letech 2003–2006. Nálezy z mapování jsou uloženy spolu se staršími údaji
v databázi, jež obsahuje už téměř půl milionu údajů o výskytu cévnatých rostlin v Bílých
Karpatech za posledních sto let. Na této databázi je založen Atlas rozšíření cévnatých rostlin
CHKO Bílé Karpaty a Komentovaný seznam cévnatých rostlin Bílých Karpat, který obsahuje i
podrobný seznam literatury týkající se flóry Bílých Karpat.
Zoologický výzkum
Ve srovnání s botanikou jsou Bílé Karpaty zoologicky doposud prozkoumané velmi málo.
Výjimkou jsou jen motýli (Lepidoptera), jejichž výzkum byl zahájen začátkem dvacátého
století. Po druhé světové válce byly každoročně navštěvovány především louky, a to
amatérskými sběrateli, takže spousta údajů o výskytu jednotlivých druhů je uložena
v soukromých sbírkách.
Ostatní skupiny hmyzu až do 90. let 20. století nebyly na moravské straně zkoumány
vůbec, nebo se jednalo jen o ojedinělé záznamy z náhodných návštěv.
Pokud jde o obratlovce, existují historické údaje především o výskytu ptáků. Publikovány
byly však pouze některé a většina dat tak zůstává jen v záznamnících jednotlivých
ornitologů. Cenné poznatky přinesly v posledních třech desetiletích celostátní mapovací
akce.
Na moravské straně byl intenzivnější zoologický průzkum zahájen až v posledních
letech. Paradoxně k tomu přispělo rozdělení Československa, kdy mnozí odborníci omezili
cesty na Slovensko a začali objevovat bohatství dříve opomíjeného moravského území.
Mnohé tyto údaje byly publikovány ve Sborníku Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti,
který vycházel v letech 1996–2006 pod redakčním vedením P. Bezděčky. V 90. letech byl
zahájen průzkum těchto skupin: půdní bezobratlí (Ústav půdní biologie České Budějovice),
měkkýši (souvislý průzkum prováděli V. Ložek, M. Horsák a L. Beran), blanokřídlí (A. Přidal,
P. Bezděčka, D. Vepřek), ploštice (J. L. Stehlík, P. Kment), křísi (I. Malenovský), střevlíci
(K. Resl), mandelinky (J. Strejček).
V letech 1995 a 1996 vedly do Bílých Karpat dvě exkurze členů Arachnologické sekce
České společnosti entomologické a v letech 1997, 1998 a 1999 zde proběhly Entomologické
dny, které byly postupně organizovány v jižní (Lučina), severní (Sidonie) i střední části
(Lopeník).
V letech 2003–2006 proběhlo síťové mapování vybraných druhů živočichů, které do
zoologické databáze přineslo četné nové údaje o rozšíření denních motýlů, vybraných
střevlíkovitých brouků a vybraných druhů hnízdících ptáků.
V roce 2006 byl zahájen intenzivní výzkum fytofágních, saproxylických i vodních brouků
a rovnokřídlých. Kromě toho probíhá v současnosti průzkum fauny vybraných dvoukřídlých
(Psychodidae a Anthomiidae), blanokřídlých (skupina Tenthredinoidea), chrostíků, ploštic,
křísů, škvorů, švábů, vážek, denních motýlů, nočních motýlů, pisivek, pavouků, stonožek,
mnohonožek, sekáčů, suchozemských stejnonožců, měkkýšů a drobných zemních savců.
Údaje o ostatních skupinách jsou prozatím získávány z jednotlivých nesystematických
pozorování pracovníků Správy CHKO a externích spolupracovníků.
Značná pozornost je věnována od r. 2007 vyhledávání lokalit a monitoringu saranče
vrzavé (Psophus stridulus) a modráska černoskvrnného (Maculinea arion) – kriticky
ohrožených druhů zachovalých extenzivních pastvin.
Kromě jiného je velká pozornost věnována vlivu probíhajícího managementu na rostliny
a živočichy a hledání optimálního managementu pro co nejširší škálu organismů. Velký důraz
je pak kladen na hledání imag a zajišťování vhodného prostředí pro žluťáska barvoměnného
(Colias myrmidone).
91
3.14. Práce s veřejností
Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta v CHKO Bílé Karpaty probíhají různými
formami, z nichž nejúčinnější je bezesporu šíření osvěty přímo v terénu, kdy se lidé
seznamují s přírodními i kulturními pozoruhodnostmi Bílých Karpat a tím si uvědomují jeho
jedinečnost a nutnost ochrany. Touto činností se nikdo na Správě CHKO Bílé Karpaty
systematicky nezabývá, protože pracovníci řeší především úkoly týkající se státní správy,
tuto oblast smluvně zajišťuje Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty o. p. s. (dále jen
středisko či VIS). Přímý kontakt s návštěvníky území absolvují členové dobrovolné stráže
přírody při svých kontrolních pochůzkách a využívají této příležitosti také k osvětové a
vzdělávací práci. Sbor stráže přírody CHKO Bílé Karpaty má aktuálně 14 členů, z toho je
12 strážců a 2 zpravodajové.
Činnosti střediska v environmentální výchově, vzdělávání a osvětě široké veřejnosti
 propagace naučných stezek
 exkurze (pořádané ve spolupráci odbornými pracovníky SCHKO BK)
 propagační materiály – tiskoviny; jedná se o přípravu textových i obrazových podkladů
pro vydávané materiály, ale také o grafické zpracování a jejich následný tisk (skládačky,
plakáty, mapy) – např. mapa Zajímavosti Bílých Karpat, leták Jak stavět v CHKO BK,
bilaterální časopis Bílé-Biele Karpaty, brožura Možnosti financování ochrany přírody
v Karpatech, Bílé Karpaty – naučné stezky a cyklotrasy
 spolupráce se sdělovacími prostředky (tisk, rozhlas, televize) – informace o činnosti
Správy CHKO Bílé Karpaty, činnosti NNO v CHKO a dalších ochranářských a osvětových
aktivitách
 zajištění ekologických výukových programů pro MŠ, ZŠ a SŠ
 spolupráce se školami při přípravě projektových dnů
 vnitřní materiály – nabídky služeb střediska, ekologických výukových programů, exkurzí
 organizace aktivit ke Dni Země
 Evropský den parků – zajištění odborné exkurze
 přírodovědné a cestopisné večery
 vzdělávací semináře pro širokou veřejnost (předcházení konfliktům mezi podnikatelskými
záměry a orgány ochrany přírody, tradiční využívání krajiny apod.)
 provoz informační kanceláře pro návštěvníky, turisty a občany města Veselí nad
Moravou, obyvatele CHKO Bílé Karpaty a další veřejnost: pondělí–pátek 8–16 hod.
 v době turistické sezóny (červen-září) rozšíření otevírací doby každou sobotu od 9:00 do
15:00 hod.
 ekologické poradenství (Ekoporadna) v oblasti domácí ekologie, odpadů, ochrany
živočichů a rostlin, ekologické výchovy, aktuální informace o chráněných územích, režimu
ochrany, možnostech dotací na managament krajiny
 prodej a půjčovna odborné literatury (ekologie, životní prostředí, příroda, environmentální
výchova atd.)
Významní partneři
Rezekvítek – nositel projektu “Síť environmentálního poradenství v Jihomoravském kraji“
(středisko je jedním z partnerů)
Líska o. s. – nositel projektu „Rozvoj sítě environmentálních vzdělávacích, poradenských a
informačních center ve Zlínském kraji“ (středisko je jedním z partnerů)
ZO ČSOP Bílé Karpaty 58/06 – spolupráce při propagaci jarních a letních řezů ovocných
dřevin
92
STEP – nositel projektu „Poradenství – metody, příklady, certifikace“ (středisko je jedním
z partnerů)
Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o. p. s. – spolupráce při osvětové akci
Ozvěny Horňácka
Informační centra
Informační centrum ve Veselí n. M. zajišťuje vzdělávací a informační středisko (VIS),
v budoucnu je plánována rekonstrukce stávající budovy ZO ČSOP Bílé Karpaty pro účely
Domu přírody.
Informační centrum Moravské Kopanice ve Starém Hrozenkově se zabývá především
osvětou, vzděláváním a poradenstvím v ekologickém zemědělství.
Spolupráce se školami a učilišti
Povinná týdenní praxe studentů na pracovišti střediska VIS Bílé Karpaty – studenti se
seznámí s náplní činnosti NNO, pomáhají při jednodušších administrativních úkonech, při
zajištění ekologických výukových programů a při práci v terénu (Střední odborná škola a
gymnázium Staré Město, Střední škola zemědělská Přerov).
Spolupráce s univerzitami
Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci – spolupráce při organizování exkurzí. Spolupráce
probíhá nahodile, především se jedná o jednorázové oslovení ze strany fakulty k zajištění
exkurzí do MZCHÚ.
Terénní informační systém
V terénu jsou umístěny četné informační tabule. Kromě tabulí o území CHKO a MZCHÚ se
jedná zejména o cedule, které jsou součástí naučných stezek. Dále jsou v terénu umístěny
tabule informující osoby o tom, že vstupují do Schengenského prostoru.
Důležité je udržování stávajících tabulí v dobrém stavu. Nejčastěji tabule trpí zásahem
vandalů, především sprejerů na nejnavštěvovanějších místech CHKO. Občas dochází ke
zcizení tabulí. Tabule vyžadují pravidelnou údržbu.
Středisko VIS Bílé Karpaty připravuje on-line informační systém CHKO Bílé Karpaty a
regionu jihovýchodní Moravy s využitím moderních informačních technologií – beetaggů.
Naučné stezky
Naučné stezky Bílých Karpat vedou mnoha zajímavými místy tohoto pohoří, přibližují krásy
zdejší přírody i lidové kultury. Celkem se v CHKO nachází 7 naučných stezek. Naučné stezky
vznikaly ve spolupráci Správy CHKO Bílé Karpaty, ZO ČSOP Bílé Karpaty a Vzdělávacího a
informačního střediska Bílé Karpaty o. p. s. a k některým se při tvorbě a realizaci přidaly i
jednotlivé obce. Ukázkou velmi dobré spolupráce je Obec Strání, která je jednou z mála, jež
panely pravidelně aktualizuje a jejich údržbu řeší z vlastních prostředků.
NS Bojkovická
Charakteristika: Stezku tvoří okruh, který vede z Bojkovic přes Pitín, Hostětín a Šanov na
hlavní hřeben a zpět nebo zkrácenou verzí údolím říčky Olšavy. Na vrchu Ochoz navazuje na
NS Moravské Kopanice. Trasa je vhodná pro pěší i cyklisty.
Celková délka NS: 24 km, 10 panelů.
Dostupnost: vlakem nebo linkovým autobusem do Bojkovic.
NS Javořinská
Charakteristika: Stezka vede Horňáckem, regionem s krásnou přírodou i bohatou kulturou.
Začíná ve Velké nad Veličkou a končí strmým stoupáním na nejvyšší vrchol Bílých Karpat
Velkou Javořinu (970 m n. m.). Zvláště zajímavá je NPR Javořina se zachovalým bukovým
"pralesem". Trasa pouze pro pěší.
93
Dostupnost: nejlépe vlakem do Velké nad Veličkou.
NS Květná
Charakteristika: Trasu tvoří malý okruh okolo obce Strání-Květná, kde se nachází sklárna
s ruční výrobou skla. Z přírodních zajímavostí stojí za shlédnutí okolí Svinárského potoka
nebo Stráňanská kotlina. Stezka je vhodná pro pěší i cyklisty všech věkových kategorií.
Dostupnost: linkovým autobusem do Strání.
NS Lopeník
Charakteristika: Stezka vede úpatím druhého nejvyššího vrcholu Bílých Karpat – Velkého
Lopeníku. Tabule naučné stezky seznamuje s krajinou Moravských Kopanic. Stezka je
vhodná pro pěší i cyklisty všech věkových kategorií.
Celková délka NS: 7,3 km, 8 panelů.
Dostupnost: linkovým autobusem do Lopeníku.
NS Moravské Kopanice
Charakteristika: Stezka prochází pestrou krajinou v okolí Starého Hrozenkova a Žítkové.
Seznámí návštěvníky s přírodou, historií a kulturou tohoto svérázného kopaničářského kraje.
Stezka je vhodná pro pěší turisty, ale je možno ji absolvovat i na horských kolech.
Celková délka NS: 23 km nebo 16 km, 14 panelů.
Dostupnost: linkovým autobusem do Starého Hrozenkova.
NS Okolo Hrozenka
Charakteristika: Stezku tvoří okruh, který vede ze Starého Hrozenkova k Žítkové na státní
hranici se Slovenskem, odtud do Vyškovce, Vápenic a odtud po silnici zpět do Starého
Hrozenkova. Panely informují nejen o přírodě, ale také o historii a tradicích Kopanic. Na
Bedovém navazuje na naučnou stezku Moravské Kopanice, na Vyškovci se tato trasa téměř
dotýká Lopenické naučné stezky. Trasa je vhodná pro pěší i cyklisty a je možné ji rozdělit na
severní a jižní okruh.
Dostupnost: autem nebo linkovým autobusem do Starého Hrozenkova.
NS Šumárnická
Charakteristika: Stezka Vás provede částmi Dolňácka a Horňácka, regiony s bohatou
přírodou i kulturou, začíná u vlakového nádraží Strážnice a končí ve Velké nad Veličkou. Na
panelech jsou informace o životě a hospodaření ve zdejší krajině a vysvětlení o jejich
historické a přírodovědné souvislosti. Je vhodná pro pěší i cyklisty.
Dostupnost: vlakem do Strážnice či Velké n. Veličkou, autobusem i další místa na trase.
NS Hugolína Gavloviča
Charakteristika: Přeshraniční cyklotrasa, která je doplněna i o naučnou trasu s vyhlídkovou
věží na Královec. Začíná ve Valašských Kloboukách, končí v obci Pruské.
Dostupnost: vlakem nebo linkovým autobusem do Valašských Klobouk.
94
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny
4.1. Lesní hospodářství
Lesnatost CHKO Bílé Karpaty činí v současné době cca 49 %. Severní část CHKO
(Luhačovicko) je lesnatější, nezalesněny jsou většinou údolní polohy. V jižní části jsou lesy
soustředěny podél hranice se Slovenskou republikou a na hřebeni Bílých Karpat vytvářejí
souvislý, ale různě široký pás. Na přechodu do zemědělsky užívané krajiny vytvářejí lesy
celky s výrazně členitými okraji. Lesy jsou důležitým krajinotvorným prvkem a spoluvytváří
typický ráz krajiny CHKO Bílé Karpaty. Současné lesní porosty jsou oproti původním lesům
částečně změněny, ale i když byly dlouhodobě obhospodařovány, zachovaly se poměrně
velké a souvislé části, kde současná dřevinná skladba odpovídá původnímu složení porostů.
4.1.1. Vlastnictví lesů
Vlastnictví lesů v CHKO Bílé Karpaty je velmi různorodé. V současné době se zde nachází
celkem 77 LHC (a zařizovacích obvodů LHO), z toho jen 3 LHC jsou ve státních lesích
spravovaných Lesy ČR, s. p. Ostatní LHC jsou vytvořeny na majetku měst a obcí a v lesích
soukromých. Řádově několik tisíc drobných vlastníků lesa (s majetkem menším než 50 ha
lesa) je zahrnuto do 8 zařizovacích obvodů LHO.
Největší podíl státního majetku spravují Lesy České republiky, s. p., LS Luhačovice a LS
Strážnice. Státní lesy tvoří jen částečně souvislejší komplexy. Největšími souvislými celky
lesa ve státním vlastnictví byly v CHKO komplex na svazích Velké Javořiny a lesy v oboře
Radějov a jejím okolí. Lesy v oboře Radějov přešly výměnou na soukromého vlastníka (Ing.
Novotný). V případě jiných velkých lesních komplexů tvoří státní majetek jen menší celky,
které se střídají s lesy ostatních vlastníků. Podíl státního majetku ve správě AOPK ČR je
zanedbatelný (jednotky ha).
Významnými soukromými vlastníky jsou např. FOSILVA I. s. r. o. (cca 1100 ha), Simmo
Starý Hrozenkov (460 ha). Z městských a obecních majetků jsou nejrozsáhlejší lesy Obce
Komňa (přes 600 ha), které se nacházejí ve střední části CHKO, ale více než 300 ha lesa
mají v CHKO i další obce – města Slavičín, Valašské Klobouky, Bojkovice a Strážnice a obce
Štítná nad Vláří – Popov, Bystřice pod Lopeníkem, Horní Němčí a Suchov. Rozptýleně po
celé oblasti, zejména při okrajích lesních komplexů jsou majetky menších vlastníků zařazené
do LHO.
Zvláštností, pro Bílé Karpaty typickou, je velký počet singulárních společností vlastníků,
které obhospodařují mnohdy i poměrně rozsáhlé lesní majetky (200-300 ha).
Rozdělení lesů podle vlastnictví (dle vrstvy majetků poskytnuté z ÚHÚL) uvádí tabulka č. 5 a
mapová příloha č. 6.
Tab. č. 5: Rozdělení lesů podle vlastnictví
Druh vlastnictví
Lesy státní
Lesy právnických osob s vlastním LHP (včetně
singulárních společností)
Lesy měst a obcí (s vlastním LHP)
Lesy lesních družstev (s vlastním LHP)
Lesy fyzických osob (s vlastním LHP)
Lesy zařazené do LHO
Celkem
95
Celkem PUPFL %
(ha)
11753,19
4473,92
7713,69
201,24
1946,00
6789,08
32877,12
35,75
13,61
23,46
0,61
5,92
20,65
100,00
4.1.2. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách
Lesy CHKO Bílé Karpaty jsou zařazeny do tří zón odstupňované ochrany přírody. Zonace
CHKO je velmi roztříštěná a v lese respektuje jednotky prostorového rozdělení lesa jen
v případě větších lesních celků.
I. zóna - nejcennější lesní porosty z hlediska dochovaného stavu přírodního prostředí. Kromě
lesních porostů ve zvláště chráněných územích (NPR, PR, PP), kde je lesní společenstvo
předmětem ochrany, jsou do I. zóny zařazeny větší souvislé části lesa, kde lesní porosty mají
přírodě blízkou dřevinnou skladbu a z hlediska ochrany přírody další význam. Např. je v nich
zachován vysoký podíl obnovou málo narušených starých lesních porostů nebo je v nich
zvýšený výskyt zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů. Kromě menších celků na
jihozápadě CHKO na hlavním hřebeni jsou sem zařazeny rozsáhlé přírodě blízké porosty
v oblasti Velké Javořiny, v prostoru mezi Stráním a Bystřicí pod Lopeníkem a podél hranice
se Slovenskou republikou u Brumova-Bylnice.
II. zóna – zařazeny lesní celky s mírně pozměněnou dřevinnou skladbou nebo s mozaikou
porostů přírodě blízkých (s příznivou druhovou skladbou) s hospodářskými porosty. Při
hospodářském využívání těchto území se předpokládá používání k přírodě šetrných
technologií a postupů. V porostech s příznivou druhovou skladbou přednostně využívání
přirozené obnovy.
III. zóna – větší lesní porosty s výrazněji změněnou druhovou skladbou, převážně s vyšším
podílem smrku, borovice či modřínu. Při hospodářském využívání se bude provádět
postupné zvyšování zastoupení cílových dřevin a úprava věkové a prostorové struktury.
Tab. č. 6: Podíl lesa podle zón (dle OPRL):
Zóna
I.
II.
III.
IV.
Celkem
ha
%
7443,71
12014,28
13087,05
207,03
32752,07
22,73
36,68
39,96
0,63
100
4.1.3. Členění lesů podle PLO a kategorií lesa
Prakticky celé území CHKO Bílé Karpaty náleží do přírodní lesní oblasti 38 Bílé Karpaty a
Vizovické vrchy, pouze zanedbatelná část lesů na jihozápadě CHKO spadá do PLO 35
Jihomoravské úvaly.
Lesy CHKO Bílé Karpaty jsou na většině území zařazeny do kategorie lesů
hospodářských. Dále se vyskytují lesy zvláštního určení. Do kategorie lesů ochranných
nejsou lesy zařazeny, přestože se v malé míře vyskytují mimořádně nepříznivá stanoviště,
která v CHKO reprezentují extrémně prudké svahy, případně svážná území. Z lesů
zvláštního určení se vyskytují zejména:
lesy v pásmech hygienické ochrany I. stupně (311) – cca 20 ha lesa (porostní půda dle
LHP, LHO)
lesy v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod (312)
– cca 2325 ha lesa
lesy na území NPR (313) – cca 107 ha lesa
lesy v I. zóně CHKO a v PR a PP (321) – cca 3500 ha lesa
lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo
krajinotvornou (325) – cca 39 ha lesa
lesy potřebné pro zachování biologické rozmanitosti (326) – cca 1829 ha lesa
96
lesy v uznaných oborách a bažantnicích (327) – cca 1305 ha lesa
lesy, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsov hospodaření (328) –
cca 250 ha lesa.
Tab. č. 7: Kategorie lesů v CHKO BK
Kategorie
Celkem ha %
Les hospodářský
22938,85
71
Les ochranný
0
0
Les zvláštního určení
9374,02
29
Celkem
32312,87 100
Obr. č. 7: Javořina - prales
97
4.1.4. Zastoupení SLT v CHKO
Území CHKO Bílé Karpaty je dle klasifikace ÚHÚL řazeno převážně do 3. (58,2 % lesů
CHKO) a 4. (27,6 %) lesního vegetačního stupně (LVS). V teplejší západní části CHKO a na
jižních expozicích i v ostatních částech CHKO se vyskytuje 2. LVS (13,0 %). V nejvyšších
polohách se vyskytuje i 5. LVS (0,9 %), naopak 1. LVS je omezen na nejteplejší stanoviště
(1C,1X) a na území v PLO 35 (1L).
Tab. č. 8: Zastoupení souborů lesních typů dle OPRL pro PLO 38 (PLO 35)
SLT
1C
1L
1N
1X
2A
2B
2C
2D
2H
2I
2L
2N
2S
2Z
3A
3B
3D
3H
3J
3K
3L
3N
3O
3S
3U
3V
3Y
4A
4B
4D
4F
4H
4K
4N
4O
4S
4V
5A
5B
5D
5F
I.
24,50
18,31
6,88
0,76
0,21
247,79
5,31
137,14
675,87
4,96
0,67
9,35
1,51
0,08
3,97
893,20
696,67
1656,59
14,92
3,11
26,76
3,29
17,71
97,56
0,36
2,86
1669,76
403,49
53,40
135,80
0,78
0,16
489,19
15,22
64,63
15,52
4,11
39,66
Zóna CHKO
II.
III.
12,45
50,06
8,99
0,39
379,99
0,01
150,36
1165,59
30,69
18,40
30,45
21,30
0,57
8,02
2360,89
1075,02
2549,46
8,74
119,08
67,40
22,99
0,31
550,55
0,66
4,32
0,13
3,11
2097,78
461,56
102,72
315,40
57,39
5,53
274,36
14,66
39,64
44,32
3,35
3,31
Celkem
1,03
IV.
0,71
0,82
0,06
253,64
11,40
73,85
957,18
4,87
4,31
2,99
10,33
3,49
58,11
0,14
0,56
1,36
0,00
2,46
2554,28
887,02
3764,57
0,05
30,69
19,08
48,80
247,26
96,35
42,21
45,39
1077,51
0,39
22,93
0,70
5,78
2011,57
211,15
12,80
142,92
55,61
2,20
12,70
440,16
25,04
41,55
23,86
0,46
5,13
3,78
0,03
0,23
15,17
98
5,01
0,19
0,04
0,14
2,05
ha
87,72
19,13
16,95
0,76
0,60
892,82
5,32
364,84
2856,74
40,67
23,95
44,14
33,14
0,66
14,50
5839,05
2677,79
8019,42
23,65
374,58
194,28
68,52
63,63
1740,79
1,05
27,61
0,82
11,75
5784,13
1076,39
168,92
594,16
113,91
7,73
12,86
1205,75
54,92
145,82
83,70
7,92
42,97
%
0,27
0,06
0,05
0,00
0,00
2,73
0,02
1,11
8,72
0,12
0,07
0,13
0,10
0,00
0,04
17,83
8,18
24,49
0,07
1,14
0,59
0,21
0,19
5,32
0,00
0,08
0,00
0,04
17,66
3,29
0,52
1,81
0,35
0,02
0,04
3,68
0,17
0,45
0,26
0,02
0,13
5G
5L
5S
5V
5Y
Celkem
0,53
0,08
1,04
0,36
0,76
2,53
0,78
0,64
0,50
0,70
0,10
7443,71 12014,28 13087,05
207,03
1,53
1,34
3,24
1,81
0,10
32752,07
0,00
0,00
0,01
0,01
0,00
100,00
Rozhodující zastoupení má v CHKO 3. a 4. LVS a v nich je nejvíce zastoupena řada živná
(83,5 %) a na ni navazující řada obohacená humusem (13,2 %). Největší plochu zaujímají SLT
3H, 3B a 4B, které dohromady tvoří téměř 60 % plochy lesů. Zastoupení větší než 5 % má
v CHKO jen 6 SLT, kromě výše uvedených ještě 2H, 3D, 3S. Pouze 9 SLT (3H, 3B, 4B, 2H, 3D,
3S, 4S, 4D a 2B) pokrývá dohromady více než 92 % plochy lesů.
4.1.5. Věková struktura lesů
Zastoupení věkových stupňů v porovnání s normálním (modelovým) zastoupením je
poněkud nerovnoměrné. Poněkud nižší je zastoupení 4. a 5. věkového stupně. Naopak
nadnormální je zastoupení 7. a 8. věkového stupně, částečně důsledkem upuštění od
výmladkového hospodaření, částečně se v něm odráží kalamity v první polovině 20. století.
Zastoupení porostů ve 13.-17. věkovém stupni je poměrně malé (celkem 4,5 % lesů) a tyto
porosty se vyskytují zejména v MZCHÚ. Nejvyšší věk porostu uváděný v LHP je 215 let.
Zastoupení věkových stupňů je zpracováno z platných LHP a LHO. Zpracovány byly
údaje všech LHP a LHO zasahujících na území CHKO Bílé Karpaty s výjimkou LHC 608319
(Singulární družstvo Strání), což reprezentuje 99,7 % lesů CHKO.
Tab. č. 9: Zastoupení věkových stupňů (dle LHP, LHO)
Věk.stupeň
Zastoupení
ha
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
Celkem
220,51
2296,32
2102,59
1943,99
1894,09
2008,50
2718,83
3935,51
4192,87
2899,37
2752,00
2214,78
1670,38
864,30
357,82
113,08
30,83
97,10
32312,87
%
0,68
7,11
6,51
6,02
5,86
6,22
8,41
12,18
12,98
8,97
8,52
6,85
5,17
2,67
1,11
0,35
0,10
0,30
100,00
99
4.1.6. Zastoupení dřevin
Tab. č. 10: Zastoupení dřevin v CHKO (vypočtené z platných LHP a LHO)
Dřevina
SM
BO
JD
MD
OST. JEHL.
BK
DB
KL
JV
LP
JL
JS
HB
TR
BB
BRK
BR
OS
JR
OL
VR
TP
LIST. EXOTY
OST. LIST.
Celkem
Celkem
ha
9172,22
2446,41
315,29
1438,00
65,70
10386,98
3934,40
575,48
35,10
606,60
24,96
640,27
1634,12
40,20
14,55
3,44
361,03
71,38
2,58
230,34
6,97
28,16
27,39
30,80
32092,36
%
28,58
7,62
0,98
4,48
0,20
32,37
12,26
1,79
0,11
1,89
0,08
2,00
5,09
0,13
0,05
0,01
1,12
0,22
0,01
0,72
0,02
0,09
0,09
0,10
100
V CHKO v celkovém zastoupení mírně převládají listnaté dřeviny (58 %) nad jehličnatými
(42 %), ale od jihozápadu k severovýchodu CHKO se zastoupení jehličnanů v současných
porostech postupně zvyšuje. Zatímco na Strážnicku se zastoupení jehličnanů pohybuje jen
kolem 30%, na severovýchodě CHKO (Brumovsko) je poměr listnáčů a jehličnanů prakticky
vyrovnaný. Z jehličnatých dřevin je nejzastoupenější smrk ztepilý (od 17 % na Strážnicku po
33 % na Brumovsku). Z dalších jehličnanů jsou významně zastoupeny BO (celkově 8 %, na
Brumovsku až 12%) a MD (celkově 4 %, na Strážnicku 6 %). JD, která je původní jehličnatou
dřevinou jen v severní části CHKO (na Luhačovicku a Brumovsku), dosahuje zastoupení
téměř 1 %. Jehličnaté exoty nedosahují celkově ani 0,5 %.
Z listnáčů je nejvíce zastoupenou dřevinou buk, který se vyskytuje rovnoměrně v celé
CHKO (celkově 32 %), ale více je zastoupen v jihozápadní části CHKO (na Strážnicku 40 %).
Buk vytváří nejen porosty, ve kterých výrazně převládá, ale i různorodé směsi s dalšími
listnatými i jehličnatými dřevinami. Významné zastoupení má v CHKO také dub (celkově
12 %, na Strážnicku a Luhačovicku kolem 15 %, na Brumovsku jen 7 %), habr (celkově 5 %,
na Luhačovicku 7 %) a klen, jasan a lípa (vždy zastoupení cca 2 %). Celkové zastoupení
kolem 1 % má v CHKO ještě bříza a olše lepkavá. Ostatní listnáče mají zastoupení výrazně
nižší, ale jejich počet ukazuje na poměrně velkou pestrost dřevin v listnatých porostech.
Zastoupení listnatých exot je v CHKO zanedbatelné (méně než 0,1 %).
Běžnými porostními typy jsou smrkové porosty (v celé CHKO), borové porosty (jen
v severní části CHKO), bukové porosty (v celé CHKO), směsi listnatých dřevin bez
výraznější dominance některé z dřevin (v jižní a střední části CHKO) a směsi s převahou
dubu či habru (v jižní části CHKO).
100
Odchylka současného zastoupení dřevin od rekonstruovaného stavu je patrná z údajů
v následující tabulce. Při stanovování rekonstruované dřevinné skladby byl použit model
vycházející z OPRL pro PLO 38, který je uveden v příloze č. 5. Skutečné zastoupení dřevin
je vypočteno z platných LHP a LHO.
Tab. č. 11: Porovnání současného zastoupení dřevin a rekonstruovaného stavu
Dřevina
SM
BO
JD
MD
OST. JEHL.
BK
DB
KL
JV
LP
JL
JS
HB
TR
BB
BRK
BR
OS
JR
OL
VR
TP
LIST. EXOTY
OST. LIST.
Celkem
Rekonstruovaná
dřevinná skladba
%
--0,22
0,64
----63,20
19,19
4,95
0,25
3,77
0,39
1,04
3,81
1,31
0,26
0,46
0,04
0,01
0,03
0,41
0,01
0,01
--+
100,00
Skutečná dřevinná
skladba
%
28,58
7,62
0,98
4,48
0,20
32,37
12,26
1,79
0,11
1,89
0,08
2,00
5,09
0,13
0,05
0,01
1,12
0,22
0,01
0,72
0,02
0,09
0,09
0,10
100,00
4.1.7. Genové zdroje lesních dřevin
V CHKO Bílé Karpaty se podle výzkumu populací smrk původně vůbec nevyskytoval a výskyt
jedle byl omezen na severní část CHKO (Luhačovicko). Dominantní dřevinou v CHKO byl buk,
který na mnoha místech dosahuje vynikajících kvalit.
Tab. č. 12: Přehled genových základen v CHKO
GZ
Strání
Vápenky
Vlára
Dřevina
výměra
(ha)
BK, JS, KL
1242,56
BK, KL, JS
580,59
BK, KL, JD, JL 47,34
Zřízena (č. j.)
KUZl OŽPZe, č.j. 9732b/2004, 13.07.2004
KUZl OŽPZe, č.j. 14747/2007, 14.04.2007
KUZl OŽPZe, č.j. 15813/2008, 10.05.2008
Významným prvkem v soustavě opatření k zachování a reprodukci genových zdrojů
lesních dřevin jsou genové základny (GZ). Hospodařením v GZ by se v dlouhodobém
101
vývojovém procesu mělo docílit optimální druhové skladby lesních dřevin na daném
stanovišti. Základním prostředkem k tomu je přirozená obnova dochovaných populací
stanovištně původních dřevin. GZ zároveň často plní funkci biocenter ÚSES.
4.1.8. Zdravotní stav lesních porostů
Škody zvěří
Jsou soustředěné především v okolí nevhodně umístěných krmných zařízení u stávanišť
zvěře. Největší škody byly způsobeny mufloním ohryzem v okolí Vápenek, kde jsou kvůli
poškození nutné i rekonstrukce částí porostů. V současné době nejsou vzhledem k silnému
snížení stavů nové škody mufloní zvěří v této lokalitě zaznamenány.
Škody ohryzem a loupáním způsobuje zvěř jelení především v severní části BK v oblasti
Vlárského průsmyku. Přesto, že v této oblasti jsou velmi dobré podmínky pro přirozenou
obnovu buku a buk se také masově zmlazuje, škody okusem a loupáním narušují řádnou
výchovu lesních porostů. Smrkové porosty jsou z dřívější doby poškozeny loupáním,
zejména v oblasti Sidonie a v oblasti Šanova. V současné době jsou škody loupáním
zaznamenány v nepatrné míře. Patrné jsou však škody okusem na přirozené obnově, které
jsou vážnou překážkou pro dokonalou přirozenou obnovu porostů, kdy selektivní okus brání
odrůstání vzácnějších druhů a vede k menší pestrosti vznikajících porostů.
Soustředěně se škody zvěří projevují v oboře. V současné době je na území BK
uznána pouze obora Radějov, která se nachází v k. ú. Radějov a Tvarožná Lhota. Celková
výměra obory činí 1565 ha půdy (z toho 1340 ha lesní půdy) a hlavní chovanou zvěří je zvěř
daňčí s cílovým normovaným stavem 680 ks. Dále je zde chována zvěř srnčí a černá.
Podrobnější údaje o oboře jsou v kap. 4.3. Myslivost. Přirozené zmlazení dřevin není v první
fázi svého vývoje zvěří nepříznivě ovlivňováno, ale zcela jednoznačný je záporný vliv zvěře
na jeho další vývoj, takže k odrůstání přirozené obnovy (mimo oplocené části) v oboře
prakticky nedochází.
Imise
Působení imisí vedlo k zařazení části lesních porostů do pásma C imisního ohrožení, kam
byly zařazeny lokality:
Šiškové – Rasová – Mikulčin Vrch – Koprník – LHC Luhačovice, okr. Uh. Hradiště;
Výzkum (u Javorníku) – LHC Strážnice, okr. Hodonín
Veselka – Pusté (u Radějova) – LHC Strážnice, okr. Hodonín
Královec – Ploščiny – Požár – LHC Broumov, okr. Zlín
Průklesy – Cigán – LHC Brumov, okr. Zlín
Všechny ostatní porosty jsou zařazeny do pásma D, tj. mírné ohrožení.
Lesy na území BK jsou relativně málo poškozené imisemi. Zdravotní stav porostů je vyjádřen
rozsahem stanoveného stupně poškození. V současné době nedochází ke zhoršování
zdravotního stavu porostů a do budoucnosti lze očekávat postupné zlepšování. Větší
poškození imisemi se vyskytuje v jehličnatých porostech na vrcholových hřebenech vyjma
nejvyššího vrcholu (Javořina), dále v některých exponovanějších nižších polohách (oblast u
Velké n. Veličkou).
Vítr
Největší škody v severní části BK působí převážně vítr západních směrů - Z, SZ, eventuelně
ze severního směru. V jižní části BK se na škodách větrem ve zvýšené míře podílí vítr
z jižního směru, zejména na některých otevřených lokalitách.
Škody větrem se objevují v celé oblasti, nevyjímaje ani listnaté porosty, ale kalamity jsou
plošně omezené z důvodu druhové pestrosti porostů. Převážně se jedná o rozptýlené škody
v porostech, eventuelně na menších plochách.
102
Největší škody větrem byly koncentrovány do lokality „Rasová“, nyní v majetku obce
Komňa, kde je rozsáhlý blok smrkových porostů rozvrácený přepadavými větry převážně
z jižního směru. Silně je také ohrožena lokalita „Vasilsko“, kde je blok stejnověkých
smrkových porostů silně napadených hnilobami (1. generace lesa).
Sníh, námraza
Škody sněhem (někdy i námrazou) se vyskytují v oblasti méně často než škody větrem. Více
bývají poškozovány mladé porosty (II.-III. věková třída), ale hlavně porosty neprobírané,
nebo probírané opožděně.
Hmyzí škůdci
Z kalamitních hmyzích škůdců se vyskytují: lýkožrout smrkový a lýkožrout lesklý, klikoroh
borový, pilatka smrková.
Za poslední dvě decenia, kdy se zvyšuje podíl škod větrem, sněhem a námrazou a
v posledních letech i suchem, nachází kůrovci vhodné podmínky pro svůj vývoj. Tím
současně dochází k vytváření nových porostních stěn, nátrží a proředěných míst, kam se
nálet kůrovců soustřeďuje. Kontrola výskytu se provádí většinou pomocí feromonových
lapačů, použití klasických lapáků bylo omezeno. Suché a teplé období v letech 1992-1995
spolu s nedůslednou kontrolou a asanačními pracemi u menších majetků, způsobilo
kalamitní rozmnožení kůrovců. Tato kalamita postihla všechny části CHKO, nejvíce byly
poškozeny smrčiny na 2.-4. vegetačním stupni, zhruba po čáru 550 m n. m., kde je smrk
nejvíce ohrožen přísušky. Lýkožrout lesklý napadající mladší porosty doprovázel lýkožrouta
smrkového ve starších porostech.
K přemnožení pilatky smrkové došlo v roce 1992 v níže položených oblastech
s těžištěm jižně od Zlína, lesy v CHKO byly zasaženy jen okrajově. Převážně byly poškozeny
smrkové monokultury ve stadiu mlazin a tyčkovin, při kalamitním výskytu byly poškozeny i
starší porosty, v nejvíce poškozených porostech byly proti pilatce použity chemické
prostředky.
Hniloby
Prakticky v celé oblasti je hnilobami nejvíce poškozený smrk, jako místně nepůvodní dřevina
v oblasti s převahou živných půd. Napadení houbovými patogeny je umocněno ještě tím, že
smrk byl masově zaváděn na bývalé nelesní plochy, kde tvoří první generaci lesa.
Základními houbovými patogeny na smrku jsou Heterobasidion annosus (červená hniloba) a
václavky (Armillaria sp.) Podíl napadených jedinců stoupá s věkem porostů a v porostech
starších 80 let je v průměru 25 %.
Hniloby na listnáčích, zejména na buku jako nosné listnaté dřevině, se projevují
v mýtních porostech, kde mimo vlastní hniloby dřeva způsobují tzv.“nepravé jádro“. Podíl
stromů s nepravým jádrem v porostech starších 140 let dosahuje až 60 %. Hlavními
houbovými patogeny jsou troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a dřevomor kořenový
(Hypoxylon deustum). Dřevomor kořenový působí také jako faktor zřetelně snižující statickou
stabilitu porostů.
V CHKO, zejména v její střední části, byly v minulosti rozšířeny lesy nízké a střední.
Dnes jsou tyto předržené pařeziny popisovány jako les vysoký. V těchto lesích jsou hniloby
výrazným fenoménem ovlivňujícím kvalitu dřeva a statickou stabilitu. Dospělé porosty jsou
hnilobami napadené z 60-70 % v důsledku předržení pařezin po opuštění tohoto způsobu
hospodaření.
Sesuvy
V CHKO dochází, zejména ve střední a severní části pomístně k sesuvům. Sesuvy jsou plošné
nebo proudové a podle stáří jsou sesuvy staré (stabilizované) a aktivní (činné). Hlavní příčinou
vzniku sesuvů je překročení soudržnosti svahovin v důsledku nadměrného zatížení. K tomu
přispívá vhodná geologická stavba (flyšové střídání vrstev jílové povahy) a vhodná
geomorfologie (příkré svahy). Plocha svážných území, pro které byly vylišeny zvláštní lesní typy
103
(3D9, 4D9 a 5D9) tvoří téměř 3 % rozlohy lesů PLO. Tento stav se však po extrémních srážkách
v roce 1997 mohl ještě zvýšit, protože místy došlo k zaktivnění již neaktivních sesuvů a vzniku
nových. Ve vrcholových partiích podélných hřebenů Bílých Karpat se povrchové sesuvy a zemní
proudy téměř nevyskytují. Naproti tomu podhůří deformuje řada mohutných sesuvů a zemních
proudů. Nejvýznamnější morfologické formy mají plošné sesuvy a zemní proudy.
Sesuvy se vyskytují ve všech porostech bez ohledu na dřeviny. Podle zkušeností není
výskyt půdních sesuvů ovlivněn určitým druhem dřeviny a ani pěstebními opatřeními nelze
zcela zamezit výskytu půdních sesuvů. Sesuvům lze zčásti předcházet vhodnou prevencí
v ohrožených lokalitách či sanací k zabránění dalšího pohybu svahů.
Vzhledem k nutnosti udržet co nejpřirozenější vodní režim, přirozené retenční a
transpirační schopnosti lesního porostu, je nežádoucí v ohrožených lokalitách, ale i v jejich
nejbližším okolí, hospodařit holosečným hospodářským způsobem, a to i v jehličnatých
monokulturách. Přeměnu druhové skladby porostů je nutno řešit pod ochranou starého porostu,
tzn. nejlépe podsadbou s využitím přirozené obnovy stávajícího porostu. Ve skupinách
s vhodnou dřevinnou skladbou je vhodné hospodařit způsobem podrostním či výběrným.
Jemnější a šetrnější postup obnovy sníží riziko vzniku sesuvu.
Příčinou vzniku sesuvu je přetížení svahu jednak v důsledku nasycení vodou, ale také
vlastní vahou porostu, proto je vhodné využít pěstování lesa nízkého. Nejvhodnějším
společenstvem k zajištění stability a fixaci svahů je společenstvo přirozené druhové skladby,
které odpovídá konkrétním stanovištním podmínkám. Dřeviny alespoň částečně fixují půdu
svými kořeny a udržují normální vodní režim svahu. V normálních klimatických podmínkách je
pak riziko možného vzniku sesuvu velmi nízké. Obecně platí, že listnáče mají větší potřebu
vody než jehličnany a také jí více vytranspirují. Ke dřevinám s velkou spotřebou vody se dále
řadí i pionýrské dřeviny – osika, olše případně topol. Je tedy naprosto nevhodné zakládat na
ohrožených svazích jehličnaté monokultury, zvláště smrkové, neboť v nich dochází nejen
k biologické degradaci půdy, změně její struktury, ale rovněž k nepříznivým změnám ve vodním
režimu půdy a její slabé fixaci mělkým kořenovým systémem. Dále dochází i ke značnému
zatížení podloží vlivem velké hmotnosti porostu. Na kriticky ohrožených prudkých a labilních
svazích je vhodné vliv váhy porostu vyloučit nahrazením lesa vysokého za les nízký i u přírodě
blízkých směsí dřevin.
Z hlediska prevence jsou důležité i termín a technologie přibližování a vhodné trasování
lesní dopravní sítě.
4.1.9. Stav lesnické plánovací dokumentace
OPRL pro PLO 38 – Bílé Karpaty a Vizovické vrchy s platností 1999-2018 zpracovaný Ústavem
pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočkou Kroměříž, byl schválen
Ministerstvem zemědělství dne: 21. 4. 1999 č. j.: 744/99-5110.
Tab. č. 13: Přehled zpracovaných LHP a LHO
Název LHC
Kód
LHC
Brumov
Singulární společnost
Brumov
Bylnice
Lesní majetek Haluzice
Lesní společnost
Návojná
Společnost singularistů
Sehradice
601000
601301
Výměra
v CHKO
(ha)
4157
225
Platnost
LHP/LHO
Zpracovatel
2008-2017
2008-2017
Lesprojekt Brno, a. s.
Ing. Pavel Viačka
601302
234 2008-2017
Lesprojekt Kroměříž, s.r.o.
601303
601306
117 2008-2017
78 2008-2017
601308
14 2008-2017
104
Šanov
Ing. Milan Wichterle
Lesy Jamné s.r.o.
Lesní společnost LW
Singulární sdružení
Petrůvka
Město Brumov - Bylnice
Obec Jestřabí
Obec Křekov
Obec Lipová
Obec Loučka
Obec Nedašova Lhota
Obec Poteč
Obec Sehradice
Město Slavičín
Obec Štítná nad Vláří –
Popov
Valašské Klobouky
Obec Vlachovice
Obec Újezd
Obec Slopné
Obec Rokytnice
Obec Bohuslavice nad
Vláří
LD "MALINOVÁ
STRÁŇ", Loučka
Hlavica
Kralovec
Mozgva - Slopné
LHO Brumov, ZO
Luhačovice
LHO Brumov, ZO
Valašské Klobouky
LHO Brumov, ZO
Uherský Brod
Luhačovice
Starý Hrozenkov
Sdružení singulárních
podílníků Záhorovice
podílníků Suchá Loz
podílníků Bzová
podílníků Komňa
podílníků Uherský Brod
Sing. společnost Krhov
Luhačovice
Družstvo singularistů
Bojkovice
601310
207 2008-2017
601314
601315
601316
601322
90
201
299
57
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2004-2013
601402
601407
601408
601411
601412
601413
601414
601415
601416
601417
217
58
33
155
51
115
190
103
426
452
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
Ing. Břetislav Matyáš
601419
601422
601424
601426
601427
601428
460
204
0
19
106
126
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
2008-2017
76 2008-2017
601601
601701
601702
601703
601801
20
10
8
1215
2003-2012
2003-2012
2008-2017
2008-2017
Ing. Milan Dvořák
Ing. Milan Dvořák
601802
1936 2008-2017
601804
153 2008-2017
608000
608001
608303
2968 2004-2013
438 2004-2013
114 2004-2013
608304
117 2004-2013
608305
195 2004-2013
608306
254 2004-2013
608308
136 2004-2013
608310
608316
93 2004-2013
22 2004-2013
608317
100 2004-2013
105
Společnost singularistů
v Bánově
Singulární družstvo
Strání
FOSILVA I. spol. s r.o.
Simmo Starý Hrozenkov
608318
180 2004-2013
608319
101 2004-2013
608321
608322
932 2004-2013
458 2004-2013
Zeveta a.s.
FOSILVA II. spol. s r.o.
Město Bojkovice
Obec Bánov
Obec Komňa
Obec Strání
Obec Březová
Obec Korytná
Obec Nivnice
Obec Bystřice pod
Lopeníkem
Obec Suchá Loz
Obec Rudice
Obec Lopeník
Obec Starý Hrozenkov
Obec Horní Němčí
Obec Rudimov
Obec Boršice u Blatnice
Lesy obce Pitín
Obec Dolní Lhota
LOD Slavkov
Lesní statek Seče
Urban Jaroslav
LHO Uherský Brod
LHO Luhačovicedodatek
LHO Luhačovice
Strážnice
Lesní společnost
Kněždub
Obecní lesy Hrubá
Vrbka
Obecní lesy Tvarožná
Lhota
Lesy města Strážnice
Obec Suchov
Obec Nová Lhota
Obecní lesy Radějov
Lesy obce Javorník
Kuželov
Surý Jan
Lesní sdružení Velká
nad Veličkou
Sdružení singul. podíl.
Nová Lhota
608326
608329
608402
608406
608407
608408
608409
608410
608411
608415
58
77
397
142
634
221
456
120
49
433
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
Ing. Pavel Rensa TAXACE
608416
608418
608419
608421
608427
608430
608431
608439
608440
608604
608702
608704
608802
608804
160
0
62
74
139
387
143
112
101
126
402
492
1909
81
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2004-2013
2002-2011
2004-2013
2004-2013
2004-2013
Ing. Ladislav Luska
Ing. Ladislav Luska
608808
613000
613302
923 2004-2013
4270 2007-2016
84 2007-2016
Lesprojekt Brno, a.s.
613401
112 2007-2016
613404
106 2007-2016
613406
613414
613415
613417
613420
613703
613705
613706
370
368
92
89
92
170
144
123
2007-2016
2007-2016
2007-2016
2007-2016
2007-2016
2007-2016
2003-2012
2007-2016
Ing. Ladislav Luska
Ing. Milan Dvořák
613707
174 2007-2016
106
Správa singulárního
majetku Velká nad
Veličkou
Správa singulárního
majetku Kuželov
Sdružení spoluvlastníků
lesa „Dubník“
Lesní společnost
Javorník
Javorník
Zařizovací obvod Veselí
nad Moravou
LHO Uherské Hradiště
Lesy ve vlastnictví státu
– Jihomoravský kraj
Lesy ve vlastnictví státu
– Zlínský kraj
613713
210 2007-2016
613714
49 2007-2016
613716
88 2007-2016
613717
140 2007-2016
Ing. Ladislav Luska
613718
542 2007-2016
Ing. Ladislav Luska
613801
11 2007-2016
613804
862201
49 2007-2016
2 2007-2016
872201
1 2007-2016
4.1.10. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření
Historický průzkum lesů
Oblast hřebene Bílých Karpat byla až do 17. století neklidným a nebezpečným pásmem mezi
Uhrami a Moravou s četnými vpády cizích vojsk (Uhři, Tataři, Turci) i s pohraničními spory.
Pro lesní hospodářství měla základní význam tzv. „valašská kolonizace“, tj. osídlování
hornatých území různorodými obyvateli ze Slovenska, Ukrajiny a Rumunska probíhající od
15.–16. století. Tato kolonizace přinášela do kraje valašskou kulturu chovu dobytka a
budování rozptýlených sídel tzv. pasek nebo kopanic. S tím souviselo rozsáhlé rozrušování
lesních komplexů, klučení a přeměny na pastviny a ostatní zemědělskou půdu. Vlastní
hospodaření v lesích v té době bylo extenzívní výběrného charakteru s toulavými sečemi a
přirozenou obnovou.
Od konce 17. století se projevuje přechod od nájemního systému k hospodaření
režijnímu. V okolí velkostatků pak přistupuje v 18. a 19. století, když k zemědělské výrobě
přibývají i přidružené výroby (mlýny, pily, pivovary a lihovary), i intenzivnější exploatace lesů.
Zásadní nepříznivý význam pro les, související s „pasekářstvím“, mělo hrabání steliva,
pasení v lese (a to nejen traviny a listnáče, ale i „pastva na bukvici a žaludu“) a sklizeň
krmného klestu a trávy. (Toto sloužilo majitelům lesa jednak pro vlastní dobytek a jednak jako
vedlejší výtěž, místy konkurující i výnosu z těžby dříví.) Tyto nepříznivé vlivy se podařilo
odstranit u velkostatků již ve 2. polovině 19. století, ale u lesů obecních, singulárních a
hlavně selských přetrvávalo zejména hrabání steliva ještě v první polovině 20. století.
Po stránce dřevinné skladby převládaly v oblasti značně listnaté porosty, a to především
buk. Dub s ostatními listnáči byl zastoupen více v nižších polohách. S tím souviselo i značné
procento výskytu lesa výmladkového s kratší dobou obmýtí (40–60 let).
S vývojem intenzivního lesního hospodářství (zhruba od první poloviny 19. století) se
začíná s převody výmladkových lesů na les sdružený a vysokokmenný. Rovněž dochází i
k přeměnám druhové skladby. Jsou zaváděny jehličnany, především smrk a borovice i
modřín. Smrk více v severní části oblasti, borovice v jižní. Z původních bukových porostů
zůstaly bez většího narušení zachovány hlavně dvě významné lokality - oblast Vlárského
průsmyku a Velké Javořiny.
V 19. století je znatelný přechod od výběrného způsobu na způsob pasečný. Zaváděno
je hospodářství holosečné v kombinaci se sečí clonnou s přirozenou obnovou a podsíjemi či
síjemi.
107
Současný způsob hospodaření
V současné době je patrný postupný návrat k přírodě bližšímu hospodaření. Jedná se
především o využívání přirozené obnovy původních listnatých porostů a zvýšený podíl listnáčů
(příp. jedle) při zalesňování holin po převážně jehličnatých porostech. Tento trend platí obecně
na celém území našeho státu, na území CHKO Bílé Karpaty je však tato skutečnost zvýrazněna
zakotvením ve schválených lesních hospodářských plánech. Na jejich přípravě se Správa
CHKO Bílé Karpaty významně podílela a podařilo se do nich promítnout zásady hospodaření
diferencované v jednotlivých zónách CHKO.
Zastoupení jehličnanů (převážně smrku) postupně klesá a jejich vyšší podíl je možný
pouze při obnovách jehličnatých porostů ve třetí a částečně i ve druhé zóně. Obnova bukových
porostů dnes téměř bez výjimky probíhá podrostním způsobem.
Ne vždy je však snaha o využítí přirozené obnovy v zájmu udržení druhové pestrosti.
U menších lesních majetků a soukromníků dochází často k obnově smíšených listnatých
porostů s výrazným podílem dubu pomocí clonné seče. Touto přirozenou obnovou se však
zvyšuje podíl především javoru, jasanu, lípy a habru na úkor dubu, který nestačí držet krok
s těmito dřevinami a obnova clonnou sečí mu nevyhovuje. Pokud se nebude v takto založených
porostech důsledně provádět plecí seč, bude mít tato skutečnost časem vliv na snížení podílu
dubu a na postupnou změnu charakteru dnešních dubových porostů.
Zásadní vliv na současné hospodaření mají vysoké stavy spárkaté zvěře, neboť zvěř je
limitním faktorem zejména pro obnovu zbytků původních jedlových porostů v severní části
CHKO. Bez provádění důsledné ochrany proti zvěři nelze obnovu jedle provést. Tyto
vícenáklady jsou důvodem nechuti vlastníků lesa se o obnovu jedle vůbec pokoušet. Finanční
prostředky Správy CHKO na podporu jedle nejsou dostatečným řešením tohoto problému. Dnes
již jen omezený potenciál původního genofondu jedle tak není dostatečně využíván a na
některých místech tato dřevina zcela mizí. Umělé výsadby jedle prováděné školkařským
materiálem nejsou a ani nemohou být dostatečnou náhradou za původní populaci této dřeviny.
Vliv dřívějšího a současného způsobu hospodaření na OPK
Dřívější způsob hospodaření založený výhradně na pasečném hospodářství s preferencí
jehličnanů měl jednoznačný negativní vliv na druhovou pestrost porostů a na ni vázaná
rostlinná a živočišná společenstva.
Přes všechny problémy a úskalí, které dnes lesní hospodaření provází, je současný
způsob hospodaření v CHKO z hlediska zájmů ochrany přírody příznivý. Přírodě blízké
hospodaření v lesích zajistí nejen zájmy ochrany přírody, ale zvýší se i stabilita lesních
porostů v oblasti. K tomu je však nutné vyřešit problém vysokých stavů spárkaté zvěře a
zohledňovat při obnovách porostů specifické nároky jednotlivých dřevin.
4.2. Zemědělství
Historie
Zemědělsky intenzivně využívána začala být krajina až v období tzv. valašské kolonizace
v 17. a 18. století. V druhé polovině 18. století byla kolonizována i poslední, centrální část
pohoří – dnešní území moravských Kopanic.
Ještě na počátku 20. století nebylo běžné střídavé hospodaření, málo se využívalo
hnojení přirozenými hnojivy a umělá hnojiva se nepoužívala vůbec. Tak jako na celém území
ČR, i v oblasti Bílých Karpat došlo k zásadním změnám v období združstevnění a socializace
zemědělství, trvající od r. 1950 prakticky do roku 1989, které měly drastický dopad na
krajinu. Ušetřeny zůstaly prakticky jen nejvyšší, hůře dostupné polohy Bílých Karpat, kde
zůstaly zachovány segmenty území s bohatou druhovou rozmanitostí.
Po roce 1989 došlo k zásadní transformaci zemědělství. Charakteristickým rysem tohoto
období bylo opouštění půdy, které je velkou hrozbou pro krajinný ráz a biodiverzitu.
108
Během privatizačního procesu došlo k roztříštění vlastnictví a užívání půdy.
K podstatným změnám došlo také v podnikatelské struktuře. Výrazně se zvýšil podíl
samostatně hospodařících rolníků a malých farem. Současně výrazně poklesl podíl
zemědělských družstev, která se transformovala v různé obchodní společnosti. Během
tohoto období došlo sice k zmírnění intenzity zemědělské výroby, přesto však měnící se
dotační politika nedokázala v průběhu následujících let zajistit šetrné hospodaření v krajině.
Pozitivně vnímaný fakt zaznamenaný během několika posledních let je snižování tlaku
na zalesňování zemědělského půdního fondu – v současné době řeší Správa CHKO tento
problém na cca 0,5 ha území. Vedle žádostí však přetrvává problém s černým zalesňováním
travního porostu, který se nedaří řešit.
Obr. č. 8: Tradiční hospodaření - oborohy
Současné zemědělství a tradiční formy hospodaření
Území CHKO Bílé Karpaty je z hlediska zaměření zemědělské výroby nejednotné.
Rozdílnost výrobního zaměření vyplývá z různých přírodních a půdních podmínek v jižní,
střední a severní části CHKO.
Převažujícím půdním typem jsou v Bílých Karpatech hnědozemě na vápenitém podloží
(jihozápadní část Bílých Karpat), hnědozemě na kyselých substrátech (severovýchodní část
a vrcholové partie). V menší míře jsou zastoupeny rendziny a půdy černozemního typu
(okraje jz. části Bílých Karpat).
Zemědělská půda pokrývá v současnosti asi 36 901 ha, což je 37 % území. Louky a
pastviny (trvalé travní porosty) pokrývají 6,5 %. Typickým prvkem krajiny jsou ovocné sady,
které jsou evidovány na 0,6 % území. Orná půda zabírá téměř třetinu území a nachází se
109
především v nižších polohách. Od devadesátých let 20. století však byly stovky hektarů
zatravněny.
Tab. č. 14: Stávající využití zemědělské půdy v CHKO Bílé Karpaty dle ZABAGED
Okres
Orná (ha)
Louky (ha)
Vinice (ha)
Celkem (ha)
7874,531
7198,453
Sady, zahrady
(ha)
1742,722
1640,818
Zlín
Uherské
Hradiště
Hodonín
Celkem
3162,684
4916,184
0
0
12779,937
13755,455
4664,757
12743,625
4397,487
19470,471
941,694
4325,234
363,155
363,155
10367,093
36902,485
V systému LPIS je na území CHKO registrováno 446 zemědělských subjektů, hospodařících
na přibližně 26 900 ha. Z PPK a MaS je zajištěna údržba asi na 1 300 ha bezlesí, převážně
v prvních zónách.
Tab. č. 15: Stávající využití zemědělské půdy v CHKO Bílé Karpaty dle systému LPIS
Kultura
Orná půda
Ovocný sad
Travní porost
Vinice
Jiná kultura
Výměra (ha)
7 953
549
18 216
128
38
Tab. č. 16: Významné subjekty hospodařící na území CHKO Bílé Karpaty
název subjektu
sídlo
ABM Hrádek, s. r. o.
Hrádek na Vl. dráze 157,
Slavičín
Hrádek na Vl. dráze 225,
Slavičín
Březová
Nivnická 839, Dolní Němčí
Nad Zahradami 1013, Bojkovice
Kuželov 106
Suchov 222
Bánov 676
Hrubá Vrbka 120
Štítná nad Vláří - Popov 414
Lipová
Velká nad Veličkou 877
Hrubá Vrbka 189
Záhumení 551, Brumov-Bylnice
Lopeník 71
Sehradice 217
Hroznová Lhota 410
Javorník 35
Vlachovice 329
Suchov 253
Suchov 253
AGM servis, s. r. o.
AGRO BŘEZOVÁ, s. r. o.
Agro Okluky, a. s.
Agrofiniš, spol. s r. o.
DÚBRAVA-AGRO, a. s.
EKOFARMA BALADA, s. r. o.
EKOZEAS Bánov, s. r. o.
Horňácká farma, s. r. o.
JAVORNÍK-CZ, s. r. o.
JASO Lipová, spol. s r. o.
KVATRO-EKOSTATEK, spol. s r. o.
LIPINA-AGRO, s. r. o.
Pavel Lysák
Jaroslav Martiš
OLŠAVA-EKO, s. r. o.
Rolnická a. s. Hroznová Lhota
Pavel Sťahel
Pavel Šeliga
Milan Švrček
Pavla Švrčková
110
výměra (ha,
dle LPIS)
951,43
466,68
590
1 215
527
335
375
838
310
1 801,11
397
1030,88
478
665
185,56
284
959
214
229
241,28
109, 74
ZÁLESÍ, a. s.
Zelený vrch, s. r. o.
Josef Zemánek
Zemědělské družstvo Bzová–Krhov
Zemědělské družstvo RudicePřečkovice
Zemědělské družstvo Starý Hrozenkov
ZS Pitín, a. s.
Žerotín, a. s.
Uherskobrodská 119,
Luhačovice
Nivnická 839, Dolní Němčí
Družstevní 67, Slavičín
Krhov 128
Rudice 7
403
1 099
244
615
424
Starý Hrozenkov 15
Pitín 94
Strážnice 1331
619
514
2 502
I když je většina zemědělské půdy v soukromém vlastnictví, je půda z velké části dlouhodobě
pronajímána zemědělským subjektům.
V nižších polohách a na úpatích svahů je zemědělská půda obhospodařována
ekonomickými subjekty po zaniklých jednotných zemědělských družstvech a státních
statcích. Běžně jsou používány intenzivní technologie nejen při hospodaření na orné půdě,
ale i na travních porostech. Sklizeň je prováděna výkonnou technikou. Charakteristická je
značná velikost jednotlivých půdních bloků. V chovu hospodářských zvířat převládá chov
skotu bez tržní produkce mléka.
Ve středních a vyšších polohách ustupují velké zemědělské podniky a značný podíl
zemědělské půdy je obhospodařován malými a středními farmami nebo drobnými zemědělci.
Důvodem nezájmu velkých subjektů o tato území jsou náročnější terénní podmínky,
které neumožňují běžné intenzivní hospodaření. Z tohoto hlediska je zde hospodaření málo
ekonomicky zajímavé. Tyto polohy jsou udržovány sečením, popř. pastvou skotu, zejména ve
zlínské části území je významněji zastoupen chov ovcí, a to i v nižších polohách. Pastva
ovcí, která je ideální pro údržbu svažitých pozemků zejména v cenných MZCHÚ, je
podporována i Správou CHKO. V těchto polohách, s ohledem na nemožnost využití
intenzivních technologií, se častěji daří simulovat tradiční způsoby hospodaření, které mají
pozitivní vliv na zachování i rozvoj druhové diverzity. Jedná se zejména o tradiční chov ovcí a
kosení v různých termínech bez využívání těžké mechanizace.
Výrazný vliv na zaměření zemědělského hospodaření má dotační politika. V systému
LPIS je registrována drtivá většina zemědělských subjektů, které čerpají finanční prostředky
z EU nebo ze státního rozpočtu.
Zejména od nových krajinotvorných programů – agroenvironmentálních opatření, se
očekávala podpora takových způsobů využívání zemědělské půdy, které jsou nejen
v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí a krajiny, ale které také umožní
zachování cenných území, přírodních zdrojů a biologické rozmanitosti. Do
agroenvironmentálních opatření je zapojena velká část zemědělců, a to zejména do
podopatření ošetřování travních porostů. Pro toto podopatření byly Správou CHKO v rámci
vymezování vrstvy ENVIRIO určeny na základě výsledků botanického a zoologického
mapování stanovišť vhodné tituly. Při vymezování se také zohledňovaly další zájmy ochrany
přírody a krajiny v konkrétních lokalitách (např. příslušnost k EVL, I. zóně či MZCHÚ, včetně
předmětů ochrany a charakteristiky stanovišť) s tím, že současně byly zohledňovány i
požadavky a možnosti zemědělce.
Bohužel v Bílých Karpatech nepřináší agroenvironmentální opatření očekávané
výsledky. Jejich nevýhodou je, že jsou nastaveny plošně a nemohou zohledňovat specifika
členité bělokarpatské krajiny. Často přispívají spíše k unifikaci hospodaření, které je zpravidla
v přímém rozporu se zachováním biodiverzity. Na lokalitách, kde jsou s ohledem na výskyt
ohrožených druhů nebo společenstev specifické požadavky na flexibilní management, a
žádný z existujících agroenvironmentálních titulů tyto požadavky nesplňuje, byly půdní bloky
po dohodě se zemědělci vyřazeny z agroenvironmentálních opatření (cca 967 ha) a
hospodaření na nich je podporováno z PPK.
111
Z pohledu ochrany přírody se pak jako nejvhodnější nástroj pro údržbu krajiny jeví
Program péče o krajinu, jehož flexibility se využívá v nejcennějších lokalitách, kde je potřeba
péči přesně specifikovat.
Vliv zemědělství
Zemědělství je faktorem, který určuje ráz krajiny Bílých Karpat a má podstatný vliv na
společenstva rostlin a živočichů.
Intenzivní technologie, jako pěstování monokultur na velkých plochách orné půdy nebo
jen na produkci zaměřené využívání trvalých travních porostů apod., mají za následek
omezování biologické rozmanitosti. Úbytek populací je zaznamenáván i u dříve hojných
druhů živočichů (např. u křepelky polní, zajíce polního, koroptve polní). Vyjma malé části
květnatých luk a druhově bohatých pastvin, kde se nepoužívala hnojiva (nebo používala
krátkodobě a jen v malé míře), jsou ostatní plochy trvalých travních porostů poznamenány
značnou redukcí druhů. Někdy je skladba porostu tvořena pouze několika druhy trav a 2–3
druhy širokolistých nitrofilních plevelů. Mikrobiální činnost v půdě je v útlumu a tato
společenstva jsou ekologicky vysoce labilní.
V důsledku využívání intenzivních a nevhodných technologií dochází dále k rozšiřování
plevelných a invazních druhů, přímé likvidaci rostlinných i živočišných druhů, znečišťování
vodotečí a půdního profilu. Opomenout nelze ani likvidaci prvků mimolesní zeleně v krajině.
Na druhé straně negativním jevem je také ponechávání ladem dříve
obhospodařovaných ploch. I na nich dochází k degradaci a postupnému zániku biotopů.
Pozitivně lze hodnotit narůstající tendenci zatravňování orné půdy nejen komerčními
travními směsmi, ale i druhově bohatou regionální směsí trav a bylin. Od roku 1990 bylo
zatravněno asi 8 000 ha orné půdy, z toho 480 ha regionální směsí.
Na mnoha místech dochází k obnově TTP likvidací náletových dřevin a zajištěním
následné údržby formou tradičních zemědělských činností. Často se tyto plochy daří
postupem času zařadit do systému zemědělských dotací a čerpat tak finanční prostředky na
jejich běžnou údržbu.
Agroenvironmentální opatření přinesla také určitý pozitivní efekt v porovnání se způsoby
hospodaření v nedávné minulosti, zejména při údržbě krajiny, krajinného rázu i diverzity.
Motivací pro zemědělské subjekty je i vyšší finanční podpora. Za pozitivní lze rovněž
považovat nově zavedené tituly v rámci programu EAFRD, kde je stanoveno již více variant
péče o travní porosty.
V současné době je žádoucí další zlepšování stávajícího stavu – v případě zemědělství
se však jedná o dlouhodobý a komplikovaný proces. Řešením je změna přístupu k zemědělci
a potažmo i krajině. Dnes je v rámci dotačního systému zemědělec vnímán jen skrze půdní
bloky, nikoli jako samostatná hospodařící jednotka (farma). Vhodnějším se ale jeví tzv.
faremní přístup – vytvořením plánu hospodaření pro jednotlivé farmy, které by v co největší
možné míře respektovaly konkrétní přírodní podmínky dané farmy a reálné možnosti
hospodařícího subjektu. Tyto faremní plány by měly modifikovat stávající podopatření a tituly
agroenvironmentálních opatření. Individuálně zpracované faremní plány, které předpokládají
vzájemnou spolupráci mezi ochranou přírody a hospodařícím zemědělským subjektem,
založenou více na vzájemné důvěře než na kontrolních mechanismech a sankčních
ustanoveních, mají reálnou naději na dosažení proklamovaného trvale udržitelného (jak
z hlediska ekonomického, tak zejména z pohledu diverzity) hospodaření v krajině.
Mimo území, kde budou zpracovány a využívány faremní plány, bude žádoucí
modifikovat stávající tituly AEO v rámci možností, které má SCHKO k dispozici. Cílem, který
musí jít ruku v ruce s environmentální osvětou, pak bude dobrovolné upuštění či omezení
intenzivních a nevhodných zemědělských technik, které mají indiferentní nebo i přímo
negativní dopad na diverzitu a nepatří přitom k nepovoleným postupům. Mezi takové lze
zařadit např. senážování, tzv. „toprování“, celoplošné odstraňovaní nedopasků nebo i celého
porostu (povolená výška 30 cm) na relativně druhově bohatých TTP. Rovněž by bylo žádoucí
ponechávání i přiměřeně velkých nepokosených pásů na větších půdních blocích, které
nejsou zařazeny v tomto dotačním titulu. Z hlediska krajinářského je velmi žádoucí postupná
112
obnova krajinných struktur na veškeré zemědělské půdě, při které má hospodář hospodaření
na svých pozemcích „šité na míru“ tak, aby vyhovovalo nejen jemu, ale i druhům a
společenstvům na jeho pozemcích.
4.3. Myslivost
Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. ze dne 27. 11. 2001 definuje zvěř jako obnovitelné
přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů, které taxativně
vyjmenovává. Druhy zvěře jsou rozděleny na skupinu druhů zvěře, kterou nelze lovit na
základě mezinárodních smluv nebo na základě jejich zařazení mezi zvláště chráněné druhy
živočichů, a dále pak na skupinu druhů zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem. Ochrana
přírody zaměřuje svůj zájem jednak na zvěř, která je vyloučena z lovu díky ochraně podle
zákona č. 114/1992 Sb. se zvláštním zřetelem na druhy evropsky významné (Natura 2000),
jednak na druhy zvěře, které mají limitní vliv na stav a obnovu ekosystémů, v nichž působí.
Některé druhy zvěře přitom patří k živočichům geograficky nepůvodním, jejichž úmyslné
rozšiřování je v rozporu se základními ochrannými podmínkami CHKO.
Celkově se v CHKO vyskytuje trvale nebo přechodně (tah, migrace) 57 druhů zvěře,
z toho 29 druhů patří zároveň mezi druhy zákonem chráněné.
Honitby
Na území CHKO Bílé Karpaty je aktuálně vymezeno 77 schválených honiteb. Držiteli honiteb
jsou převážně honební společenstva, v majetku Lesů ČR, s. p., jsou pouze honitby Filipov,
Vápenky LČR, Hložec, Vlára, Radošín, Porážky LČR, Lopeník a Strání II. Převážná část
honiteb je pronajata soukromým subjektům - mysliveckým sdružením, obchodním
společnostem nebo fyzickým osobám.
S ohledem na charakter CHKO je myslivecké hospodaření v honitbách ležících celou
plochou v CHKO zaměřeno zejména na spárkatou, případně na drobnou zvěř (srnec, daněk,
jelen, muflon, prase, zajíc, bažant). Soupis honiteb s údaji o výměrách, držitelích a
aktuálních nájemcích je v příloze č. 6. Většina honiteb má smíšený charakter, pouze honitby
Filipov, Vápenky LČR, Hložec, Vlára, Radošín, Porážky LČR, Lopeník LČR, Starý Hrozenkov
UREX a Pitín II jsou převážně lesní. Plocha honiteb se pohybuje (kromě obor) od 554 ha
(Radošín) do 2823 ha (Hrubá Vrbka). Údaje o honitbách a stavech zvěře jsou v příl. č. 6.
Údaje o stavech zvěře a lovu jsou z roku 2009 a jsou vztaženy k celé výměře honitby, proto
jsou u dělených honiteb z hlediska CHKO jen orientační. Graficky jsou honitby zaznamenány
v mapové příloze č. 8.
Intenzivní chovy
Na území CHKO jsou aktuálně v provozu obora Radějov a obora Zeveta Bojkovice.
Obora Radějov byla zřízena v roce 1989 a následně uznána v souladu s novelou zákona o
myslivosti v roce 2003. Obora je situována v katastru obce Radějov u Strážnice (okres
Hodonín) v těsné blízkosti státní hranice se SR. Obora Radějov má výměru 1565 ha, z níž je
cca 200 ha lučních porostů (PR Kútky) ve vlastnictví fyzických osob (cca 100 vlastníků),
zbývající pozemky vlastní Obec Radějov (cca 30 ha) a Město Strážnice (cca 330 ha lesních
pozemků), ostatní lesní pozemky o výměře cca 1050 ha jsou od roku 2010 ve vlastnictví
manželů Novotných. Držitelem honitby je od roku 2011 společnost Leoš Novotný, a.s., se
sídlem v Babicích 572, PSČ 678 03, která zde také vykonává výkon práva myslivosti. Obora
byla založena pro chov daňčí zvěře. Předmětem chovu v oboře je dále zvěř jelení (od roku
2006) a vyskytuje se i zvěř srnčí a černá. Při sčítání zvěře (27. 1. 2009) rojnicovou metodou
bylo spočítáno, že v oboře bylo 63 ks zvěře srnčí (oproti NJKS 20 ks), 1 258 ks zvěře daňčí
(NJKS 490 ks), 75 ks zvěře černé (NJKS 22 ks) a 75 ks zvěře jelení (dosud není
normována). Při přepočtu daňčí zvěře na jelení jednotky (JJ, 1 jelen = 2 daňci) bylo v době
sčítání území obory zatíženo 720 jeleními jednotkami (vzhledem k odlišným potravním
113
nárokům se černá zvěř na jelení jednotky nepřepočítává). Uvedený počet znamená 460 JJ
na 1 000 ha, což mezi velikostí srovnatelnými oborami v České republice představovalo
v tomto roce největší hustotu zvěře na 1 000 ha. Fakt, že v oboře byl téměř trojnásobek
daňčí zvěře, vedl nájemce obory k radikálnímu zásahu. Během mysliveckého roku
2008/2009 bylo v oboře uloveno 1 623 kusů spárkaté zvěře. Na základě provedeného sčítání
na jaře 2010 bylo v oboře nasčítáno 413 daňků a 25 jelenů (tj. 148 JJ/1 000 ha). Během roku
2009 tak došlo k výrazné redukci spárkaté zvěře. Cílem tohoto snížení bylo omezit negativní
vliv zvěře na přírodní prostředí a vytvořit podmínky pro zavedení chovu jelení zvěře
omezením chovu zvěře daňčí. Nově navrhované minimální a normované stavy předpokládají
další významné omezení chovu daňčí zvěře (NJKS 200 ks) a posílení stavů zvěře jelení
(NJKS 110 ks). Daněk evropský je druhem, který k odpočinku, slunění i k pastvě nejčastěji
využívá otevřené plochy, v tomto případě především luční porosty, zatímco jelení zvěř při
pastvě i odpočinku především preferuje okraje lesních porostů a zalesněné plochy s bohatým
podrostem a otevřeným plochám se vyhýbá. Při snaze chovat v oboře kvalitní trofejovou zvěř
se jeví požadavek na normování jelení zvěře jako oprávněný. Za optimální je zde považován
normovaný jarní kmenový stav 110 kusů jelení zvěře. Tato zvěř bude doplněna do nově
navrhovaného stavu výhradně vlastním přírustkem současného jeleního stáda v průběhu
příštích několika let a žádná nová jelení zvěř nebude do obory vypouštěna. U daňčí zvěře je
navržena plynulá a selektivní redukce, která bude rozložena do dvou mysliveckých období.
Snížení daňčí zvěře na navrhovaný normovaný stav 200 ks a zvýšení stavů jelení zvěře na
normovaný stav 110 ks se dle „Studie vhodnosti změny normovaných stavů zvěře v oboře
Radějov“ jeví jako akceptovatelné řešení z hlediska zachování zájmů ochrany přírody a
rovněž k zachování kvalitní populace lovné zvěře. Dojde tím ke snížení jeleních jednotek ze
původních 460 na navrhovaných 134. Po dosažení navrhovaných stavů a provedení
navrhovaných opatření je třeba vliv spárkaté zvěře důsledně monitorovat a tím doložit, zda
jde o stavy z hlediska zájmů ochrany přírody přijatelné, nebo zda bude nutné normované
jarní kmenové stavy ještě snížit.
Obora Zeveta Bojkovice byla zřízena v roce 2006. Obora je situována v katastrálním území
Bojkovice. Obora se nachází v oploceném areálu společnosti Zeveta Bojkovice, a. s., Tovární
532 Bojkovice. Tato společnost je jak vlastníkem honebních pozemků, tak i uživatelem
honitby. Obora má výměru 85,7 ha, z níž je cca 64,5 ha lesní půdy a 17,9 ha ostatních ploch
a 3,2 ha zemědělské půdy. V oboře jsou normovány dva druhy zvěře - srnčí zvěř (minimální
stavy 5 ks / normované stavy 12 ks) a jelení zvěř (minimální stavy 15 ks / normované stavy
32 ks).
Druhy zvěře v CHKO Bílé Karpaty (tučně uvedeny druhy chráněné)
SAVCI
jelen evropský – v severní části CHKO je zřízena oblast chovu jelení zvěře Vlára
daněk skvrnitý
srnec obecný
prase divoké
zajíc polní
králík divoký – zbytková populace
liška obecná
kuna lesní
kuna skalní
tchoř tmavý
lasice hranostaj
lasice kolčava
muflon
vydra říční – ojediněle v povodí řeky Vláry
jezevec lesní
ondatra pižmová
114
bobr evropský – dochází k jeho postupnému osídlování území CHKO, především v jižní
části
medvěd hnědý – pravidelná pozorování (především pobytových značek) v severní části
CHKO
vlk euroasijský – na území CHKO ojediněle migrující
rys ostrovid – pravidelný ojedinělý výskyt
PTÁCI
bažant obecný
koroptev polní
holub hřivnáč
holub doupňák
hrdlička zahradní
husa velká
husa polní – vyskytuje se převážně na tahu
husa běločelá – vyskytuje se převážně na tahu
sluka lesní
kormorán velký
racek chechtavý
lyska černá
kachna divoká
čírka obecná
čírka modrá
kopřivka obecná
lžičák pestrý
jestřáb lesní
krahujec obecný
poštolka obecná
moták pochop
káně lesní
káně rousná – migrující populace
výr velký
volavka popelavá
vrána obecná
havran polní
straka obecná
sojka obecná
kavka obecná
jeřábek lesní – zbytková populace
krkavec velký
křepelka polní
raroh velký – ojedinělá pozorování
sokol stěhovavý – ojedinělá pozorování
polák chocholačka
polák velký
Střety mezi zájmy myslivosti a ochrany přírody
Možné střety zájmů vycházejí z vlivu zvěře na ekosystémy v CHKO příp. z přímého
ovlivňování organismů významných pro ochranu přírody výkonem práva myslivosti a správou
honiteb:
 stavy některých druhů zvěře (daňčí), které vedou k poškozování (snižování diverzity)
biologicky cenných lučních společenstev (např. PR Kútky v oboře Radějov)
115




stavy některých druhů zvěře (daňčí, srnčí), které neumožňují přirozenou i umělou obnovu
málo zastoupených druhů dřevin (jedle) bez intenzivní ochrany (oplocování). V některých
lokalitách, kde je snaha o přirozenou obnovu původních především bukových porostů a
přirozené zmlazení zde není dostatečně agresivní, mohou vysoké stavy zvěře působit
bez ochranných opatření stagnaci až omezení růstu následného porostu. Jedle se
v porostech vždy vyskytovala v malém procentickém zastoupení. Její růst bez
ochranných opatření je při současných stavech zvěře velmi omezený
snahy o plánování chovu více druhů zvěře v lokálním překryvu, včetně druhů geograficky
nepůvodních
umísťování krmných zařízení včetně slanisek do přírodně cenných lokalit (MZCHÚ).
Samotné budování krmných zařízení koncetruje a láká zvěř do určité lokality. Problémy
mohou nastat, jsou-li tato zařízení zbudována v blízkosti cenných lokalit nebo přímo
v nich, protože zvěř se v okolí takovýchto zařízení zdržuje déle a s tím souvisí zvýšená
míra poškozování ať už lučních či lesních společenstvech
vjíždění motorových vozidel do klidových nebo přírodně citlivých lokalit. Tento fakt
způsobuje stresování zvěře a její rušení na lokalitách, kde obvykle vyhledává úkryt a klid
k trávení potravy. Zvěř se shromažďuje a zůstává v lokalitách, kde následně může
působit škody loupáním a ohryzem. Vjíždnění motorových vozidel mimo vyhrazené
komunikace způsobuje erozi půdy a často dochází k poškozování cenných rostliných
společenstev koly těchto vozidel.
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství
4.4.1. Rybníkářství
Na území CHKO Bílé Karpaty nejde o rybníkářství v pravém slova smyslu (např. rybníky
státního rybářství). Jsou zde však poměrně časté záměry výstavby nových vodních nádrží
(většinou menší nádrže různého účelu na soukromých pozemcích). Vodní plochy velkého
rozsahu nejsou v území CHKO obvyklé a původní. Původně se v CHKO většinou jednalo o
poměrně malé nádrže, které byly zřizovány zpravidla na místech s vysokou hladinou spodní
vody a sloužily k napájení paseného dobytka, popř. jako požární nádrže. Velké rybníky by
neměly vznikat ani v současnosti, zřizování menších nádrží jako náhradu vysušených ploch
lze za určitých podmínek podpořit. Při posuzování záměrů budovat nové rybníky je třeba vzít
v úvahu historické krajové zvláštnosti a zejména přírodní podmínky stanoviště, včetně
druhového složení rostlinných i živočišných společenstev. Tomu by měl odpovídat počet,
velikost a obhospodařování těchto ploch, které se značně liší od tradičních rybníkářských
oblastí.
Poměrně ke značnému střetu mezi zájmy rybářů a ochrany přírody dochází na přehradě
v Pozlovicích. Za tuhých zim se v CHKO objevují hejna kormoránů, kteří loví zejména
zakomorované ryby ve vývařišti pod přehradou, případně na jiných nezamrzlých plochách a
způsobují tak škody rybí obsádce. Dále dochází na přehradě ke konfliktu díky negativnímu
vlivu rybářského hospodaření na obojživelníky. Téměř všechny stromy a křoviny kolem
přehrady jsou z důvodu získání míst pro rybářské závody vykáceny a pobřežní vegetace tak
schází. Celkový stav, kdy je přehrada několikanásobně přerybněna a ryby jsou masově
přikrmovány, se negativně odráží na početnostech obojživelníků, kteří se v přehradě
rozmnožují.
Dalšími místy, kde dochází ke střetu se zájmy rybářů jsou Lom Rasová, tůňky v PP
Mechnáčky, část přehrady Lučina určená pro obojživelníky a další místa (malé soukromé
rybníčky atp.). Tyto lokality slouží jako místa rozmnožování obojživelníků. Nadšenci z řad
rybářů však i do těchto vod „načerno“ vysazují nejrůznější druhy ryb, i když se nejedná o
rybářské revíry. Rybí obsádky pak značně negativně ovlivňují jak populace obojživelníků, tak
116
nejrůznější vodní bezobratlé a rostliny. Takovýmto snahám je zapotřebí zabraňovat a dle
možností z takových míst rybí obsádku slovit.
V roce 2003 došlo k doslova zničení rybníku jako cenného biotopu v obci Březová, kdy
byl do rybníku navezen hnůj, naštěstí se jednalo o ojedinělý případ.
4.4.2. Sportovní rybářství
Na území CHKO Bílé Karpaty se nachází 9 pstruhových rybářských revírů Moravského
rybářského svazu (MRS), z toho 1 revír je celý chovný a rybolov je v něm zakázán. Dále se
v CHKO nachází 8 mimopstruhových revírů MRS a 2 revíry Rybářského svazu
Luhačovického zálesí (mimopstruhové). Celková délka pstruhových revírů zasahujících
alespoň částí do CHKO činí 101,3 km, součástí revírů je i jedna nádrž o výměře 0,35 ha.
Tekoucí vody mimopstruhových revírů mají délku 53,8 km. V CHKO se dále nachází 15
vodních nádrží a rybníků, které jsou součástí mimopstruhových revírů. Největším rybářským
revírem je Ščávnice 1A, který tvoří údolní nádrž v k. ú. Pozlovice o výměře 35 ha.
Pstruhové revíry
463009 Březovský potok 1 - MO Uherský Brod 10 km 2 ha
Celý revír je chovný - lov zakázán. Přítok Bosačky - Váhu. Od státní hranice až po splav u
pěstitelské pálenice za obcí Březová.
463030 Klanečnice 1 - MO Uherský Brod 7 km 1 ha
Přítok Váhu. Od státní hranice se SR až po rekreační středisko nad obcí Strání včetně
Svinárského potoka po poslední jez nad sklárnou Květná. Pramenné části revíru jsou chovné
- lov zakázán.
463049 Kloboučka 1 - MO Slavičín 16 km 6 ha
Přítok Vláry. Od ústí do Vláry u Bylnice až k pramenům.
463072 Nivnička 1 - MO Uherský Brod 20,2 km 5 ha
Přítok Olšavy. Od soutoku s Olšavou až po těleso hráze ÚN Ordějov v k. ú. Bánov. Ostatní
přítoky jsou chovné - lov zakázán. V CHKO se nachází pouze chovné přítoky.
463050 Olšava 3 - MO Bojkovice 11 km 2,9 ha
Přítok Moravy. Od jezu mlýna v Nezdenicích až po most u myslivny nad obcí Pitín mimo
vodárenskou nádrž Kolelač a přítoky do ní přitékající po hranici I. PHO. K revíru patří přítok
Koménka až k mlýnu pod obcí Komňa, přítok Krhovka až po nádrž Krhov v k. ú. Krhov
(0,3 ha) a přítok Kladénka až po soutok s Rudimovkou. Pramenná část a nejmenované
přítoky jsou chovné – lov zakázán.
463053 Radějovský potok 1 - MO Strážnice 16,6 km 3 ha
Přítok Moravy. Od železničního mostu Strážnice-Petrov (říční kilometr 6,4) až k pramenům.
463059 Starohrozenkovský potok 1 - MO Bojkovice 5 km 1,55 ha
Přítok Váhu. Od státní hranice až po most nad obcí Vápenice (nad školou). K revíru patří
všechny přítoky v povodí revíru na území okresu Uherské Hradiště. Pramenné části a
nejmenované přítoky jsou chovné - lov zakázán.
K revíru patří nádrž:
1 Starý Hrozenkov v k. ú. Starý Hrozenkov - 0,35 ha
463061 Sudoměřický potok 1 - MO Hodonín 8 km 2 ha
Přítok Moravy. Od vtoku do plavebního kanálu pod Sudoměřicemi až po oplocení obory
jelení zvěře Lesů ČR, pokud leží na území ČR. Nádrž Mlýnky (0,7 ha) není součástí revíru.
117
463078 Vlára 2 - MO Slavičín 15,6 km 6 ha
Přítok Váhu. Od vodní zdrže nad Bohuslavicemi až k pramenům se všemi přítoky. Součástí
revíru jsou potoky Rokytenka, Lukšinka, Zelenský, Nevšovský a Bukový (Štěpánský).
Mimopstruhové revíry
461110 Olšava 2A - MO Uherský Brod 21,5 ha
Rybářský revír tvoří nádrže:
1 Ordějov v k. ú. Bánov - 16 ha
2 Lubná v k. ú. Suchá Loz - 3 ha
3 Kožiarky v k. ú. Březová - 1,5 ha
4 Nad obcí v k. ú. Strání - 1 ha
Na nádrži Ordějov povoleno zavážení nástrah pro lov dravých ryb. Na nádrži Ordějov
(16,0 ha) míra kapra 45-70 cm max. Na revíru míra amura 55 cm, sumce 90 cm.
461167 Olšava 3A - MO Bojkovice 0,7 ha
1 Krhov v k. ú. Krhov - 0,3 ha
2 rybník pod Světlovem v k. ú. Bojkovice - 0,2 ha
3 Záhorovický rybník v k. ú. Záhorovice - 0,2 ha
Ščávnice 1 – Potok pod přehradou 8 km (4 ha) – Rybářský svaz Luhačovického zálesí
Přítok Olšavy – Moravy. Od cvičiště kynologického klubu pod Luhačovicemi až po hráz
údolní nádrže Luhačovice. V prostoru lázeňského areálu, tj. od splavu u Riviéry až po most u
lázeňských garáží (odbočka na Pozlovice) CHRO (chráněná rybí oblast) – zákaz sportovního
rybolovu. V úseku řeky od mostu u lázeňských garáží (odbočka na Pozlovice) směrem proti
proudu po velký splav zvaný Augustiánský – voda mimopstruhová se způsobem lovu ryb
jako na vodách pstruhových. V tomto úseku platí pravidlo pro lov na vodách pstruhových –
zákaz lovu na živou nebo mrtvou rybku a jiné živočišné nástrahy.
Ščávnice 1A – Přehrada - údolní nádrž 36 ha – Rybářský svaz Luhačovického zálesí
Revír tvoří údolní nádrž v k. ú. Pozlovice.
Od tělesa hráze až po lávku na konci vzdutí přehrady. Sportovní rybolov zakázán 100 m od
tělesa hráze a 200 m od konce vzdutí přehrady (CHRO) – vyznačeno tabulemi, výjimku
z tohoto ustanovení může v době konání rybářských závodů povolit výbor RSLZ.
461172 Ščávnice 2A - MO Sehradice 1,5 ha
Vyjmuto ze svazového lovu - neplatí svazová povolenka!
Rybářský revír tvoří nádrž:
1 Křešov v k. ú. Slopné - 1,5 ha
461152 Velička 1 - MO Strážnice 20 km 5,45 ha
Přítok Moravy. Od ústí do Moravy až po silniční most v obci Louka se všemi přítoky. Míra
kapra 45-70 cm max., štiky 55 cm, lína 30 cm, amura 55 cm a sumce 80 cm.
461301 Velička 1M - MO Strážnice 0,8 ha
Na revíru provádí lov MO (neplatí svazová povolenka).
1 Lipov v k. ú. Lipov - 0,3 ha
2 Tasovský rybníček v k. ú. Tasov - 0,5 ha
118
461183 Velička 2 - MO Veselí nad Moravou 6,4 km 1,75 ha
Přítok Moravy. Od silničního mostu nad obcí Louka až po soutok s Hrubým potokem se
všemi přítoky. Na revíru platí zákaz sportovního rybolovu na nástrahu živočišného původu
s výjimkou přívlače s mrtvou rybkou. Na celém revíru platí zákaz lovu nástražních rybek do
čeřínku.
461164 Vlára 1 - MO Slavičín 19,4 km 8 ha
Přítok Váhu. Od státní hranice až po vodní zdrž nad Bohuslavicemi se všemi přítoky, mimo
Kloboučku, Rokytenku, Lukšinku, Zelenský, Bukový (Štěpánský) a Nevšovský potok. Ostatní
přítoky jsou chovné - lov zakázán. Míra štiky 55 cm.
461153 Vlára 1A - MO Slavičín 5,2 ha
1 Na Močidlech v k. ú. Popov - 0,7 ha
2 Slavík I v k. ú. Slavičín - 2 ha
3 Slavík II v k. ú. Slavičín - 1,1 ha
4 Pod Hájem III v k. ú. Valašské Klobouky - 0,1 ha
5 Kolšov v k. ú. Nedašova Lhota - 0,6 ha
6 Poteč v k. ú. Poteč - 0,7 ha
Na nádržích Slavík I a II zákaz lovu v horních částech nádrží (v terénu vyznačeno tabulemi).
Na nádrži Pod Hájem III (0,1 ha) lze provozovat lov pouze z břehu od potoka. Na nádrži Na
močidlech v k. ú. Popov (0,7 ha) povolen lov pouze z levé strany od označení revíru
(příjezdová asfaltová komunikace) proti přítoku. Míra štiky 55 cm a amura 60 cm.
Mezi druhy vysazované do jednotlivých revírů patří kromě hlavní ryby - pstruha obecného
potočního - také pstruh duhový, siven americký a lipan podhorní. Z dalších vyskytujících se
druhů jmenujme např. kapra obecného, lína obecného, jelce tlouště, úhoře říčního, štiku
obecnou, parmu obecnou, okouna říčního, candáta obecného. Celkově lze konstatovat, že
výkon práva rybářství na výše uvedených lovných tocích (revírech) není činností, která by
obecně vyvolávala zásadnější střety se zájmy ochrany přírody. Ryby jsou zde pravidelně
dosazovány z chovných toků. Složení rybí obsádky je částečně přirozené podle typu pásma
(zejména původní neobhospodařované druhy), dále podle čistoty vody a podle toho, co zde
rybáři vysadí (i nepůvodní druhy - pstruh duhový, siven americký). Problémové místo mezi
rybářskými a ochranářskými zájmy způsobuje rybářské hospodaření na tocích chovných.
S rybami je neustále manipulováno, byly zlikvidovány nezřídka všechny původní místní
formy nejlépe přizpůsobené danému prostředí a nemůže se vytvořit přirozená vodní
zoocenóza, tj. rovnovážné zastoupení všech místních vodních živočichů, kteří by v daném
toku s ohledem na životní podmínky mohli žít. Hospodářské druhy ryb (na pstruhových
revírech v podmínkách CHKO Bílé Karpaty především pstruh obecný potoční) jsou
vysazovány do chovných toků a později jsou zde opět sloveny a vysazeny do lovných toků.
Tento cyklus je jednoletý nebo dvouletý. V praxi to znamená, že v chovných tocích se
vyskytují pouze stejnověké skupiny mladých ryb, po odlovu do opětovného vysazení zůstává
potok bez ryb, nemůže se vytvořit různověká rybí obsádka. Při odlovu el. agretátem nelze
vyloučit nepříznivý vliv na další živočichy (raci, vodní hmyz, bentické druhy ryb) - může dojít
k jejich poškození.
119
4.5. Vodní hospodářství
Významné vodní toky a vodní plochy z hlediska OPK
Územím CHKO Bílé Karpaty prochází hranice povodí Moravy a Váhu. Vody ze severní části
CHKO (Valašskokloboucko, Slavičínsko) odtékají do Váhu, z ostatního území do řeky
Moravy. Vody v CHKO Bílé Karpaty tedy spadají do úmoří Černého moře. Na pramennou
oblast vodní sítě, kterou tvoří spíše rozptýlená prameniště a mokřady než soustředěné
prameny, navazují horské bystřiny s vysokou dynamikou a rozkolísaností průtoků. Soutokem
bystřin vznikají neméně dynamické štěrkonosné říčky, přesahující mimo území CHKO.
Úpravy, které probíhají již cca 100 let, zcela opomíjely místní zvláštnosti a
charakteristické vlastnosti toků zdejší oblasti. Tak se stalo, že dnešní podoba upravených
toků je zcela odlišná, značně vzdálená od původního geomorfologického tvaru řečišť daného
přírodními podmínkami. Při každém vyšším průtoku se toky snaží dosáhnout rovnovážného
stavu s přírodními podmínkami. Z tohoto pohledu představuje hrazení toků neustálý,
finančně nákladný (v konečném efektu marný) boj s přírodními zákony.
Větší rybníky či přírodní jezera se na území CHKO nenacházejí. Byly zde budovány
vodárenské a rekreační nádrže. Na území CHKO se nachází 2 významné velké vodní
nádrže (vodní nádrž Luhačovice, Kolelač). Tyto doplňuje množství malých nádrží – jedná se
zejména o rybníčky sloužící k chovu ryb (Slavičín, Brumov-Bylnice, Nedašova Lhota, Popov,
Machová v Javorníku, Březová, Starý Hrozenkov, Žitková, Strání, Valašské Klobuky,
Rokytnice, Roštovica v Tasově, Lučina v Tvarožné Lhotě, Mlýnky v Sudoměřicích, Lopeník –
viz také kap. 4.4. Rybářství), zasněžování nebo jako protipožární nádrže.
Vodní plochy s rozlohou nad 1 ha:
Mlýnky – výměra vodní plochy činí 13 363 m2, k. ú. Sudoměřice, do nádrže se vlévá
Sudoměřický potok, středem přehrady prochází státní hranice se Slovenskem (zde pod
názvem vodní nádrž Kostolnica).
Lučina – výměra vodní plochy je 19 657 m2 , k. ú. Tvarožná Lhota, do nádrže vtéká potok
Járkovec.
Kejda - k.ú. Kněždub, vtéká potok Radějovka.
Rošťovica – výměra vodní plochy je 21 598 m2, k. ú. Lipov, do rybníku vtéká Zabarincový
potok.
Ordějov – vodní nádrž v k.ú. Bánov.
Lubná - výměra vodní plochy je 18 939 m2, k. ú. Suchá Loz.
VN Bojkovice (Kolelač) - zdroj pitné vody, k.ú. Pitín a k. ú. Rudimov, do nádrže vtékají tři
menší potoky (např. Kolelač, Vasilsko).
VN Luhačovice –výměra vodní plochy je 231 516 m2, k. ú. Pozlovice, do nádrže vtéká vodní
tok Šťávnice (Luhačovický potok).
Kúty – zdroj pitné vody, výměra vodní plochy je 20 918 m2, k. ú. Šanov, vtéká Rokytenka.
VN Štítná nad Vláří „Na Zelenském“ – zdroj pitné vody, výměra vodní plochy je 21 397 m2, k.
ú. Štítná nad Vláří.
Snaha o využití údolních niv iniciovala vysokou míru upravenosti vodních toků především
v dnešních zastavěných úsecích niv. Rozvinuté hospodaření v lesích a snaha spoutat
dynamický splaveninový režim flyšové oblasti pak vedla k zahrazení bystřinných toků i mimo
zástavbu a přímo v horských údolích. Výsledkem je rozsáhlé narušení vodopisné sítě a jejího
vývoje. Tento stav a jeho udržování nebo změny jsou zásadním předmětem střetu správy
vodních toků a ochrany přírody a krajiny. V některých místech došlo v minulosti k narušení
dosavadních úprav povodněmi. Opravy v rámci povodňových škod byly na vodních tocích
provedeny přírodě blízkými způsoby (záhozem z lomového kamene, kamennou rovnaninou).
Významným tokem na území CHKO BK je řeka Vlára, která je od soutoku s vodním
tokem Brumovka v k. ú. Bylnice až po státní hranici se SR evropsky významnou lokalitou
(EVL) CZ 0723434, výměra 9,572 ha. Předmětem ochrany je kriticky ohrožený sekavčík
horský. Řeka Vlára je EVL i v CHKO Biele Karpaty (až po soutok s Váhem, k. ú. Nemšová).
120
ZÚR Zlínského kraje jsou plánovány následující významné vodohospodářské stavby:
Výhledové vodní nádrže Záhorovice a Vlachovice jsou sledovány jako "Území společné
ochrany, spočívající v ochraně lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod a
významných z hlediska ochrany přírody a krajiny".
Zásobování obyvatelstva pitnou vodou
Jednotlivé obce na území CHKO Bílé Karpaty jsou zásobovány pitnou vodou buď
skupinovým vodovodem nebo místním veřejným vodovodem.
Největší kapacitu má v severní části CHKO vybudovaný skupinový vodovod Vlára.
Zdrojem vody pro tento vodovod jsou vodárenská nádrž Štítná nad Vláří, vodárenská nádrž
Šanov, podzemní zdroj Šanov a nádrž Karolínka. Napojeny na tento vodovod jsou mimo jiné
např. Bohuslavice n./Vl., Brumov – Bylnice, Jestřabí, Lipová, Rokytnice, Slavičín, Šanov,
Štítná nad Vláří – Popov, Valašské Klobouky, Vlachovice, Kladná – Žilín, Svatý Štěpán,
Poteč, Rudimov, Bojkovice.
Do oblasti CHKO zasahuje také další větší skupinový vodovod Slavičín–Luhačovice
zásobující Luhačovice, Pozlovice, Horní Lhotu, Dolní Lhotu, Sehradice a další. Zdrojem vody
jsou jímací území Horní Lhota, nádrž Ludkovice a nádrž Karolinka.
Kromě několika dalších skupinových vodovodů má také řada obcí vlastní místní
vodovod odebírající vodu z obecní studně nebo jímacího vrtu, prameniště či jímaní
povrchové vody.
Obyvatelé nejmenších obcí zpravidla používají vodu ze svých studní.
Migrační bariéry na tocích
Migrační bariérou je jakákoliv překážka ve vodním toku bránící volné migraci vodních
organismů, zejména příčné stavby a vzdouvací objekty na toku a dále místa s nedostatečnou
hloubkou vodního sloupce. Překážky pro migraci vodní fauny se tak vyskytují prakticky na
všech i jen nesouvisle upravených vodních tocích – přítomnost příčných staveb v podobě
přehrážek, stupňů a prahů je na nich běžná.
Vzhledem k tomu, že migrace je jedním ze základních životních projevů a potřeb mnoha
vodních organismů, kterou je podmíněna i schopnost rozmnožování, osídlování nových
lokalit a udržování genofondu populací, jedná se o vážný problém, k jehož řešení je ovšem
v závislosti na možnostech řešení a jeho očekávaném efektu nutno na území CHKO Bílé
Karpaty přistupovat diferencovaně.
Na úsecích toků s vysokým spádem, kde došlo zejména oboustrannou obestavěností ke
zúžení prostoru pro tok a rozliv vyšších průtoků je obtížné navrhovat příčné objekty tak, aby
byly efektivně průchodné. Ve většině ostatních případů je však nejvhodnějším řešením
nahrazení spádových objektů drsnými skluzovými objekty a toto opatření se stalo základním
požadavkem při rekonstrukcích dosavadních vodohospodářských úprav. Ve speciálních
případech, zejména u vyšších objektů (jezů) na větších vodních tocích by se mělo
přistupovat k budování rybích přechodů. Nové příčné překážky by neměly být budovány.
Přirozeným specifikem karpatských toků je rozkolísanost průtoků (sezónní vysychavost).
To může lokálně vést až k dočasné nebo sezónní neprůchodnosti toku.
Malé vodní elektrárny
Na území CHKO BK byla v roce 2008 povolena malá vodní elektrárna (MVE) v katastru obce
Bohuslavice nad Vláří na vodním toku Vlára v ř. km 29,392 v místě původního jezu.
Provozovatelem je Obec Bohuslavice nad Vláří. MVE má dvě turbíny a maximální výkon
každé z nich je 16,2 kW. Manipulační řád MVE je schválen do 31. 12. 2013.
121
Čistota vod
Vodní toky na území CHKO BK jsou z velké většiny pramenné toky přírodního bystřinného
charakteru, přirozeně meandrující s původními břehovými porosty. Tyto úseky toků se
vyznačují přirozeně čistou vodou a velkou samočistící schopností. V nižších částech toku se
může objevovat znečištění ze zemědělské výroby (splachy hnojiv apod.), případně
z průmyslové výroby.
Znečištění odpadními vodami z obcí je v současnosti mnohem nižší než dříve díky
výstavbě kanalizací a čistíren odpadních vod v mnoha obcích.
Popis jednotlivých vodotečí a jejich povodí
Olšava - od pramenů po obec Pitín tok minimálně upravovaný, čistý. Stávající stupně a
prahy jsou nebo budou citlivě přebudovávány (sníženy nebo rozčleněny na více nižších
stupňů). Břehové porosty zčásti přirozené, zčásti doplněné hlavně jasanem. Přes Pitín tvrdá
kamenná úprava.
V úseku Pitín-Bojkovice je tok částečně upravovaný, stabilizovaný kamennými stupni a
prahy, břehové porosty vesměs tvořeny umělými výsadbami jasanu. Z původních dřevin je
zde zastoupena olše. Přes Bojkovice tvrdá kamenná úprava koryta střídaná s upravenými
hliněnými břehy. Spád stabilizován několika kamennými stupni (výška do 1,80 m).
V úseku Bojkovice-Záhorovice koryto v minulosti rovněž upravované, vzhledem
k časovému odstupu úprav však již začíná dostávat přirozený charakter se zvýšenou
samočistící schopností. I zde je několik stupňů a prahů. Břehový porost tvořen zejména
starými topoly (umělá výsadba), z původních druhů se uplatnila vrba a olše. Časté jsou
doprovodné křoviny (brslen, ptačí zob aj.). Přes Záhorovice rovněž koryto upravené,
prakticky bez břehového porostu.
Úsek Záhorovice-Nezdenice upraven, břehové porosty tvořeny především jasanem.
Spád stabilizován stupni a prahy. Přes Nezdenice upravené koryto téměř bez břehové
zeleně.
Koménka - od pramenů po obec Komňa tok čistý (při toku a nad prameny je vodárenské
pásmo, nad obcí několik studní). Přes obec tvrdá kamenná úprava. Tok mezi Komňou a
Bojkovicemi minimálně upravovaný, břehové porosty vesměs přirozené, jen na části výsadba
jasanu. Spád stabilizován několika stupni (do 1,80 m) Na dvou místech přeložka koryta
(narovnání). Staré koryto dosud existuje, nové není zaměřeno a není provedeno
majetkoprávní vypořádání (starým korytem zčásti vede katastrální hranice mezi Komňou a
Záhorovicemi). Přes Bojkovice až po soutok s Olšavou tvrdá kamenná úprava.
Bzovský potok (pravostranný přítok Koménky) - kromě pramenné části a úseku od soutoku
s Koménkou zhruba po samotu Říčky na pravém břehu (mezi Bojkovicemi a Krhovem) je tok
upravený, přes Krhov tvrdá úprava. Mezi Bzovou a Krhovem původní břehový porost
částečně nahrazen výsadbami jasanu. Při toku pod Krhovem na pravém břehu malý,
derivačně umístěný účelový rybníček MRS. Od Krhova po proudu až pod samotu Říčky
břehové porosty nahrazeny jasanem.
Nivnička a Pivný potok - od pramenů po soutok nad Bystřicí pod Lopeníkem zcela
přirozený čistý tok s původními břehovými porosty. Přes Bystřici pod Lopeníkem tvrdá
kamenná úprava. Pod obcí až po přehradní nádrž Ordějov tok upravovaný, původní břehový
porost nahrazen z velké části jasanovou výsadbou.
Přehradní nádrž Ordějov je využívaná pro závlahy, pro sportovní rybaření a letní
rekreaci. Břehy většinou travnaté, dno bahnité. V horní části nádrže je menší pásmo
rákosinového porostu.
Tok Nivničky pod přehradou čistý, z okolních zemědělských ploch však ohrožován
splachy hnojiv přicházející levostrannými regulovanými přítoky. Přes obec Suchá Loz
122
provedena tvrdá kamenná úprava. Pod obcí tok vesměs v přirozených březích, ale již mimo
území CHKO BK.
Hrádecký járek - levostranný přítok Nivničky, tok většinou upravovaný, břehové porosty
nahrazeny vesměs jasanovými výsadbami. U pramenů pod lesem malá nádrž pro účely
napájení dobytka a na technickou vodu pro potřeby zemědělské výroby. V letních měsících
tok téměř pravidelně vysychá. Tok znečisťován splachy hnojiv z okolních, těsně přiléhajících
ploch.
Lubná - levostranný přítok Nivničky, jeden z nejčistších, minimálně upravených toků na
okrese UH s přirozenými břehy a břehovými porosty. Tok je využíván MRS pro chovné účely.
Asi 2 km od ústí proti proudu je vybudována přehradní nádrž Lubná, jako účelové, částečně
rekreační, hlavně však rybářské zařízení. Nad přehradou u toku zřízeny studny pro posílení
zásobování obce Korytná pitnou vodou. Tok nad přehradou zcela přírodní, niva toku občasně
zaplavovaná, jsou zde plochy rákosin a podmáčených olšin. Břehové porosty přirozené.
V suchých létech tok ve značné délce vysychá, udržuje se však řada tůní.
Korytnice - levostranný přítok Nivničky - od ústí po obec Korytnou tok částečně upravovaný,
břehové porosty nahrazovány pomístně topolovou výsadbou. Přes obec tok upravovaný,
znečisťovaný hlavně ze zemědělské farmy. Na horním okraji obce na toku malá požární
nádrž, nad ní tok téměř přirozený, čistý. V suchých létech tok vysychá.
Okluky - levostranný přítok Moravy - na území CHKO BK odvodňuje pouze horněmčanskou
kotlinu. Od pramenů po obec Horní Němčí tok neupravovaný, břehové porosty přirozené.
Nad obcí Horní Němčí malá požární nádrž využívaná i jako odchovné zařízení MRS pro
polodivoký odchov kachen. Přes obec Horní Němčí tok upravený. Mezi Horním Němčím a
Slavkovem tok neupravovaný, břehové porosty v dobrém stavu. Přes obec Slavkov tok
rovněž neupravovaný, niva občas zaplavovaná (včetně přilehlých zahrad a i několika
rodinných domků). V obci podél toku cca 30 ks udržovaných starých hlavatých vrb.
Boršický potok - levostranný přítok Okluk - od pramenů po obec Boršice u Blatnice tok
neupravovaný, čistý. Nad obcí je vyhlášeno PHO vod, jímací území. Břehové porosty
částečně odstraněny (travní plochy a ovocné sady sahají až na vlastní břeh), částečně
v přirozeném stavu. V PHO umístěn malý rybníček na derivační větvi potoka, v současnosti
hospodářsky nevyužívaný. Významné rozmnožovací místo obojživelníků.
Kazivec - pravostranný přítok Jamného potoka (Veličky). Pramení pod Lesnou a odvodňuje
oblast Předních luk. Po celé délce toku neupravovaný, čistý, s přirozenými břehovými
porosty. Část toku protéká navrhovanou PR Údolí Kazivce. Niva občas zaplavovaná. Tok
v suchých létech vysychá.
Klanečnica (Klanečnica a Svinárský potok) - pravostranný přítok Váhu odvodňující
straňanskou kotlinu a Svinárským potokem i kotlinu Vyškovce. Jedná se o upravovaný tok,
přes Strání pomístně tvrdá kamenná úprava, dno stabilizované prahy a stupni. Břehové
porosty zčásti odtěženy, zčásti (mezi Stráním a Květnou) zachovány v celkem přirozeném
složení. Nad Stráním tok v původních březích a s přirozenými břehovými porosty. Těsně pod
výtokem z lesa malý rybník sloužící pro rekreační a rybářské využití. Horní tok je až po Strání
čistý.
Svinárský potok - pravostranný přítok Klanečnice - prakticky celé povodí v lese, pouze
200 m před ústím tvrdá kamenná úprava a znečistění ze skláren v Květné. Při soutoku
s Klanečnicou nevhodný vysoký kamenný stupeň. Voda až po Květnou čistá.
123
Hrubár - horní tok Bošáčky, pravostranného přítoku Váhu pramenící pod Lopenickým
sedlem. Přes obec Lopeník až po Březovou minimální úprava toku. Břehové porosty
prořezávané, ale druhová skladba zachovaná. Znečistění mimo splachů ze zemědělských
ploch minimální. Přes obec Březová pomístně tvrdá kamenná úprava pokračující pod obcí až
po farmu ZD. Dále tok v přirozených březích, břehové porosty většinou blízké skladbou
původnímu složení, jen místy nahrazeny jasanovými výsadbami. Při Olšovci, těsně u
slovenských hranic, derivační požární nádrž (břehy i dno z panelů).
Predpolomský potok - levostranný přítok Bošáčky - odvodňuje závěr doliny Bošáček. Velmi
čistý a bez jakýchkoliv úprav. Niva sice úzká, ale místy podmáčená a bažinatá. Břehové
porosty v přírodním stavu.
Krátkovský potok - levostranný přítok Drietomice - odvodňuje údolí Vápenic a Starého
Hrozenkova. Tok mimo obec Starý Hrozenkov neupravovaný, břehové porosty v přirozeném
stavu. Prameniště potoka je významný zdroj pitné vody pro Vápenice a St. Hrozenkov. Voda
čistá, lokálními zdroji znečistění jsou zemědělské farmy v blízkosti toku. Ve Vápenicích, na
přítoku z pramenišť vybudovány dva malé rybníčky, a na derivačním kanále v místě staré
mlýnské zdrže obnoven rybník. Voda čistá, znečistění pouze ze samot a z objektů ovčína.
Přes St. Hrozenkov pomístně úprava - kamenné prahy a stupně. Pod St. Hrozenkovem při
autokempu, před soutokem s Drietomicí, rybník na derivační větvi sloužící pro rybářské a
rekreační účely.
Drietomica - odvodňuje údolí Vyškovce. Tok neupravovaný a to až po průmyslové objekty při
soutoku s Krátkovským potokem (pila + voj. stavby). Voda čistá. Od soutoku s Krátkovským
potokem po hranici provedena úprava (přeložka v délce 960 m do starého koryta - akce
v souvislosti s budováním hraničního přechodu). Nebezpečí staré zátěže - trasa přeložky jde
přes území bývalé skládky TDO.
Žítkovský potok - levostranný přítok Drietomice - odvodňuje závěr údolí Žítkové. Prakticky
(až na malé výjimky) bez úprav, ve střední části pod Žítkovou vybudován na derivační větvi
rybník pro rekreační účely. Břehové porosty blízké původnímu složení.
Kolelač - také potok Vasilisko, Záblyště a další drobné vodoteče pramení v nadmořské
výšce cca 425 m v oblasti Ploštiny. Jsou neupravené, přirozeného charakteru s proměnlivým
tvarem údolí a bohatými břehovými porosty, v okrese Zlín bez sídel. Čistota vody je dobrá,
celé povodí tvoří PHO II.b. vodního zdroje. Horní tok nad Hostětínem přirozený, přímo nad
obcí na toku umístěna požární nádrž. Přes Hostětín provedena tvrdá úprava (kámen). Dále
pod Hostětínem je zřízena vodní nádrž Kolelač sloužící vodárenským účelům. Potok pod
přehradou v původních březích s přirozenými břehovými porosty téměř až po hranici města
Bojkovice.
Kladénka - vodohospodářsky významný tok. Pramení v nadmořské výšce okolo 450 m.
Břehové porosty jsou spojité, druhově pestré (vrba, olše, babyka, líska, jasan, javor a keře).
V obci Kladná-Žilín jsou místní úpravy, např. kamenné zídky, prahy atd. Nad obcí je voda
velmi čistá - oligosaprobní, pod obcí mírně znečištěná (betamezosaprobita). Tok vesměs
neupravovaný, na několika místech však došlo k přeložce koryta (k.ú. Záhorovice) a
vybudování prahů a stupňů. Původní koryto v těchto úsecích je však zachováno a je ho
možné využít pro revitalizační záměry. Majetkoprávní vypořádání dosud neprovedeno,
vlastnické parcely přetínají nové koryto. Původní břehový porost ve značné míře nahrazen
umělými výsadbami především jasanu.
Třešňůvka - pramení pod obcí Rudimov (východní větev) a mezi Rudimovem a Petrůvkou
(západní větev). V obci jsou pomístní úpravy koryta toku, pod obcí šířka kolísá mezi 120150 cm, hloubka do 25 cm. Voda je velmi čistá, na hranici oligosaprobity a
124
betamezosaprobity. Tok neupravovaný, původní pestré břehové porosty byly většinou
nahrazeny jasanovými výsadbami.
Šťávnice - po soutok s Olší. Vodohospodářsky významný tok pramenící mezi Slopným a
Loučkou v nadm. výšce 400 m. Neupravené koryto (od Slopného níže) má přírodní charakter
se zapojenými, druhově pestrými porosty. V zastavěných částech obcí Sehradice a Dolní
Lhota jsou místní úpravy. V roce 2010 dobudovaná centrální ČOV v k. ú. Dolní Lhota pro
obce Slopné, Sehradice, Horní Lhota a Dolní Lhota. Pod soutokem s Pozlovickým potokem
pod Dolní Lhotou je Šťávnice neupravená s přírodním charakterem a bohatými břehovými
porosty. Ústí do Luhačovické přehrady.
Olše - pramení pod hřebenem Komonce (672 m) mimo CHKO BK. Pod Horní Lhotou
přírodní charakter toku. V Dolní Lhotě provedena směrová úprava a částečné zatravnění.
Tovarský potok - tvoří malou část hranice CHKO BK v k. ú. Nedašova Lhota jako hraniční
tok se Slovenskou republikou. Je to meandrující potok lesního charakteru. Podrobný
průzkum pramenů provedl v letech 1987 a 1989 Dr. Hájek.
Svíborka - pramení mimo zájmové území ve Vizovických vrších pod kótou Doubrava
(676 m). Protéká mezi lesy odlesněnou nivou. Koryto je v přirozeném stavu, meandrující, se
spojitými zapojenými břehovými porosty v rozmanité druhové skladbě (olše, vrba, jasan, lípa,
duby, babyka, javor, střemcha aj.). Voda velmi čistá (oligosaprobita). Vzhledem k mimořádné
samočistící schopnosti se zde neprojevuje vliv odpadních vod z obcí Loučka a Újezd.
Vlára - po soutok se Smolinkou. Povodí začíná na soutoku Svíborky a Benčice (Vláry). Nad
obcí Vlachovice je koryto přirozené, proudy střídají hluboké tůně (začátek výskytu jelce
tlouště). Přes obec je koryto necitlivě upraveno, profil jednoduchý lichoběžník. V horní části
obce je kamenný stupeň 0,6 m, pro migraci lososovitých ryb netvoří překážku.
Od soutoku se Smolinkou relativně přirozený tok až po Vrbětice. V obci upravené koryto,
hloubka vody do 30 cm, bez břehových porostů. Pod obcí koryto přirozené se spojitými,
zapojenými porosty převážně olše a vrby. Od pravostranného přítoku Václavského potoka je
tok opět necitlivě upraven. Zde se nachází jez o výšce cca 2,5 m, který slouží jako vzdouvací
objekt pro odběr vody pro MVE Bohuslavice nad Vláří. Jez tvoří významnou migrační
překážku pro všechny vodní živočichy.
Smolinka - patří do zájmového území jen několika sty metry nad soutokem s Vlárou.
Z tohoto hlediska je její význam zanedbatelný. Může však významně ovlivnit kvalitu vody ve
Vláře, neboť v jejím povodí (a těsné blízkosti) je několik starých skládek TKO. Mezi největší
patří v roce 2008 rekultivovaná skládka v k. ú. Mirošov a skládka "Smolina".
Říka - po soutok s Vlárou. Přes Slavičín je tok necitlivě upraven a pod městem získává
koryto znovu svůj relativně přirozený charakter se souvislými, druhově pestrými břehovými
porosty.V obci Divnice je úsek 400 m dlouhý upraven do lichoběžníkového tvaru s hranatými
břehy bez břehových porostů. Kvalita vody je silně zhoršena (vliv Slavičína a zemědělských
farem v Divnicích). Kolem bývalého závodu Vlárské strojírny teče Říka v dříve upraveném
korytě s přirozeným charakterem (tůně a nádrže). Břehový porost tvoří převážně vrby a
v malé míře olše.
Nad Nevšovkou upravená a stabilizovaná do lichoběžníkového profilu, rovněž tak u
obce Nevšová - zvýšení průtočného profilu, místy zanesená a zarostlá vodními makrofyty.
Pod obcí je tok směrově upraven, dno stabilizováno kamennou dlažbou, břehový porost tvoří
spojitá zapojená monokultura topolu s nevýraznou příměsí náletových vrb a jiných dřevin
(např. střemcha). V ř. km 8,7, těsně nad pravostranným přítokem postaven betonový stupeň
s rozdílem hladin cca 1,8 m bez rybochodu. Od tohoto stupně po Slavičín relativně přirozený
charakter toku, meandrující s nátržemi s druhově pestrými, neudržovanými dřevinami.
125
V intravilánu Slavičína je tok Nevšovky upraven a tvarován do lichoběžníkového profilu. Od
silničního mostu až po soutok s Lipovským potokem protéká Nevšovka v kamenných zdech.
Lipovský potok - teče paralelně s Lukšinkou, má podobný charakter i velikost povodí. Levá
větev přitéká pod obec Lipovou z lesa. Koryto je mělké, málo vodné. Břehové porosty tvoří
kromě mladého náletu spojitá výsadba mladých doposud nezapojených jasanů.
Pravostranný přítok protéká nad obcí přes víceúčelovou nádrž o ploše do 0,5ha. Pod obcí
má Lipovský potok přirozený charakter meandrujícího lučního potoka s mokřady v okolí.
Břehové porosty jsou obohaceny o dub a lípu. Tento tok až po rybník Slavík 2 vykazuje
hodnoty znečištěním nezasaženého toku, jako Svíborka. Ve spodní části toku nad městem
Slavičín jsou rybníky Slavík 1 (2 ha) a Slavík 2 (1,6 ha), které jsou určeny ke sportovnímu
rybolovu.
Brumovka – pramení v katastru obce Študlov a do CHKO vtéká ve Valašských Kloboukách.
Je levostranným přítokem vodního toku Vlára. Mimo zastavěné území obcí má tok přírodě
blízký charakter s dobře zapojeným břehovým porostem. Na území CHKO je do toku
vypouštěna předčištěná odpadní voda ze dvou ČOV (Valašské Klobouky, Brumov-Bylnice).
Nedašovka – levostranný přítok Brumovky, pramenící v katastru obce Nedašova Lhota. Tok
v minulosti značně znečištěn, v současné době jsou obce ležící na toku odkanalizovány a
odpadní vody jsou odváděny na ČVO v Brumově-Bylnici.
Vlárka – částečně hraniční vodní tok tekoucí v katastru Sidonie. Levostranný přítok Vláry.
Velička - pramení pod Velkou Javořinou, horní část toku až po obec Javorník nad Veličkou je
nazývána Jamný. V Javorníku nad Veličkou se do Jamného vlévá zleva Hrubý potok, který
pramení pod Šibenickým vrchem a protéká Filipovským údolím. Až po Javorník nad Veličkou
se jedná o minimálně upravený tok s přirozenými břehy a břehovými porosty. Celý tok mezi
Vápenkami a Loukou byl v minulosti využíván pro vodní mlýny, doposud jsou patrné zbytky
náhonů. V tomto úseku byl také tok později upraven. Břehové porosty jsou v přirozené
skladbě obsahující především vrby, topoly a habry. Městská ČOV funguje v Nové Lhotě.
Další ČOV je vybudována ve Velké nad Veličkou, kde jsou zároveň čištěny odpadní vody
z obce Javorník nad Veličkou.
Kuželovský potok - levostranný přítok Veličky, do které se vlévá u Hroznové Lhoty. Skládá
se ze dvou toků - u Kuželova pramenícího Zabařincového potoka a pod Kobylou
pramenícího Malanského potoka. V místě jejich soutoku je malá vodní nádrž, využívaná
rybáři. Kromě horního toku Malanského potoka protéká Kuželovský potok intenzívní
zemědělskou krajinou, což negativně ovlivňuje jeho čistotu. Téměř celý tok je upraven,
s roztroušenými vysazenými dřevinami.
Malina - pramení pod vrchem Kobyla a odtéká na Slovensko (povodí Váhu). Celý tok
upravený, s druhotnou vegetací (topoly), protékající zemědělskou krajinou.
Rybnický potok - pramení pod Vysokým vrškem a u Vrbovců se vlévá do říčky Malina. Po
celém úseku čistý, přirozeně meandrující tok s původními břehovými porosty.
Radějovka - pramení pod Vojšickými loukami, tvoří severovýchodní hranici NPR Čertoryje.
V této části se jedná o přirozeně meadrující tok s původními břehovými porosty, částečně
však znečišťovaný splachy z polí na pravém břehu. Pod NPR Čertoryje je na toku
vybudována nádrž Kejda, o něco níž rekreační nádrž Lučina. V tomto úseku je tok upraven.
Pod rekreační oblastí Lučina je vybudována malá ČOV. Níže tok přirozeně meandruje
s doprovodem původních břehových porostů. Při průchodu obcí Radějov je tok upraven.
Významné jsou dva levostranné přítoky, zejména Járkovec, protékající prakticky celou
126
délkou toku NPR Čertoryje a dále tok Vrbecká, protékající v celé délce loukami I. zóny
ochrany. Jedná se o přirozeně meandrující toky s původními břehovými porosty, v suchých
letech však téměř vysychající.
Sudoměřický potok - pramení pod Tlstou horou a tvoří hranici mezi Českou republikou a
Slovenskem. Až po Mlýnky protéká bez jakékoliv úpravy lesními porosty. Při vyústění
Měsíčního údolí je vybudována rekreační nádrž Mlýnky. Od ní teče Sudoměřický potok
zemědělskou krajinou v přirozených meandrech s bohatou doprovodnou vegetací.
Významným pravostranným přítokem je Mandátský potok (Mandát) pramenící pod
Kněžskými horami. Jedná se o přirozený tok protékající PR Kútky a z části Měsíčním údolím.
V PR Kútky byly vybudovány dva rybníčky.
Revitalizace toků
Správa se v roce 2002 podílela na připravě studie – Velička I. – koncepce revitalizace
povodí. Na základě této studie byla zrevitalizována část toku Veličky ovšem pouze mimo
území CHKO. Na území CHKO doposud nebyly revitalizovány žádné vodní toky. V současné
době se však již v rámci probíhající komplexní pozemkové úpravy připravují pozemky
k revitalizaci toku Teplička v k. ú. Kuželov.
V rámci revitalizační činnosti za účelem zlepšení vodního hospodářství jsou čerpány
finanční prostředky zejména na vytváření malých vodních nádrží, mokřadů, odbahnění
rybníků apod. Nejdříve se jednalo o prostředky z PRŘS, nyní jsou finanční prostředky na
výše uvedené akce čerpány z titulu OPŽP. Některé menší akce jako bylo vybudování
drobných mokřadů financovala Správa CHKO Bílé Karpaty z prostředků PPK.
V rámci Programu revitalizace říčních systémů byly vybudovány vodní nádrže
v k. ú. Javorník nad Veličkou, Lopeník a Rudimov a došlo k revitalizaci stávajících vodních
nádrží v k. ú. Starý Hrozenkov, Žítková, Strání a Tvarožná Lhota.
V rámci OPŽP byl vybudován mokřad v k. ú. Nová Lhota u Veselí nad Moravou a byly
revitalizovány stávají vodní nádrže v k. ú. Horní Němčí a Rokytnice u Slavičína.
V rámci prostředků PPK byly vybudovány mokřady v k. ú. Javorník nad Veličkou, Strání
a Svatý Štěpán.
4.6. Výstavba
Tradiční zástavba
Bílé Karpaty se rozkládají na moravsko-slovenském pomezí. Svou rozlohou zasahují do
několika etnografických regionů, jež se od sebe odlišují nejen přírodními podmínkami, ale i
kulturně. Tato odlišnost je patrná i v různorodosti lidové architektury.
V CHKO Bílé Karpaty existují rozdílné části krajiny z hlediska podílu a charakteru
přírodních složek, z hlediska hospodářského využití a situování osídlení. Tyto části krajiny
jsou charakterizovány jako krajinné celky.
V horských podmínkách s nedostatkem půdy vhodné k obdělávání vznikaly
nepravidelně rozptýlené dvorce obklopené drobnými políčky a sady. V okolí Starého
Hrozenkova se tyto usedlosti nazývají kopanice, zatímco na Valašsku mají označení paseky.
Seskupením jednotlivých dvorců vznikaly dvorcové vesnice.
Mnohé podhorské vesnice na Luhačovském Zálesí a jižním Valašsku mají charakter
rozvolněné řadové nebo řetězové zástavby. Domy jsou zde často orientovány štítem do
ulice, mají od sebe odstupy a podél hlavní komunikace jsou uspořádány v řadách.
V okrajových částech vesnice se vzdálenosti mezi jednotlivými objekty zvětšují a zástavba
má shlukový charakter.
Pro jižní části Bílých Karpat (Uherskobrodsko, Horňácko a strážnické Dolňácko) jsou
typické táhlé silniční vesnice s usedlostmi seřazenými podél komunikací. Po obou stranách
127
cest jsou těsně vedle sebe uspořádány domy, jež se vyznačují okapovou orientací tvořící
souvislou uliční frontu.
Jižní Valašsko
Zástavba na jižním Valašsku se nachází především v údolních potočních vesnicích. Osobitý
sloh jižního Valašska, který zformovala lidová tvořivost, vyspěl postupným zdokonalováním
forem až k výrazné architektuře v 2. polovině 18. a v 19. století. Dnes tyto typické stavby
můžeme najít v obcích Brumov-Bylnice, Návojná, Nedašov a Nedašova Lhota. Společnými
znaky můžeme nazvat typické utváření prostorů, kupení hmot a tvarů a formu zdobných
článků. Podstata valašského stavebního slohu se nenacházela v dekoru, nýbrž v proporcích
a v souladu s krajinou. Obvyklá zástavba je zde rozvolněná řadová až řetězová, která
v okrajích přechází na zástavbu shlukovou. Později se domy staví v řadách kolmých k silnici
v malých vzájemných rozestupech, což bylo dáno především stavbou silnic.
Základním typem valašského domu je štítově orientovaný dům s podélně připojenými
hospodářskými budovami. Vytvořeny jsou tak dlouhé a úzké dvory mezi chalupami a na ně
navazujícími chlévy, kolnami a stodolami. Při stísněnosti a poměrně malých prolukách mezi
domy byla velmi složitá dostavba usedlostí. Bylo tedy nutno stavět za humno, kde někdy
vznikalo až náměstíčko obklopené stodolami (např. v Návojné). K charakteristice koloritu
dvorcových usedlostí i řetězové výstavby patřila zahrádka před okny domu ohrazená
nevysokým dřevěným plotem, kde se převážně pěstovala zelenina. Plotů se zde nepoužívalo
jako majetkového vymezení, ale v původní funkci především k ochraně před zvířaty.
Typický valašský dům byl stavěn jako roubená stavba se sedlovou střechou, jež byla
původně kryta štípaným šindelem, později i pálenými střešními taškami. Štíty souměrné
sedlové střechy o sklonu až 50 stupňů byly kryty svislými prkny (šířka 30–40 cm).
U některých domů byl sklon střechy zmírněn při okapech v charakteristickou stříšku, kryjící
především boky domu, tzv. odháňku, na kterou navazoval u vchodu typický dřevěný
přístavek, tzv. podsíň. Ta vytvářela zázemí vstupu do domu. V průčelí domu nad okny byla
zpravidla malá podélná stříška, tzv. podlomení, která kryla průčelí proti dešti. Někdy býval
hřeben zakončen malou valbičkou. Štít byl většinou obedněn svislými prkny, Pro jeho
zdobení se používalo rozmnožení lišt kryjících spáry a krátké vodorovné lišty při štítě
(schodovité uspořádání) či skládání lišt do kosodélníku. Dělená obdélníková okna a dveře
bývaly později obloženy lištami s barevným motivem.
Stavebním materiálem bylo především dřevo. Proti požáru byly domy chráněny
výstavbou zděného komína a stěny domů byly ohazovány jílovou vápennou omítkou. Později
se začaly hojně stavět domy z kamene, nepálených i pálených cihel, které někdy byly
omítnuty vápennou omítkou. I tyto stavby si však zachovaly tradiční prvky valašské
architektury štítově orientovaného domu s podlomením a podsíní.
Valašské domy dodnes vytvářejí skladbu zapadající do kopcovité krajiny se střídajícími
se lesy, rozptýlenými pastvinami a políčky. Tento typický obraz valašské vesnice je cenný
nejen památkově, ale i esteticky.
Moravské Kopanice
Moravské Kopanice jsou poměrně novodobý a svérázný kulturní region, rozvíjející se až od
konce 18. století. Na svazích CHKO Bílých Karpat v okolí Starého Hrozenkova na místě
vymýcených a vypásaných lesních pasek byly založeny obce Vápenice, Vyškovec, Žitková a
Lopeník. Kopaničářské vsi lze poznat podle rozptýlené zástavby jednotlivých usedlostí.
Většina tradičních hospodářství je schovaná v zeleni sadů a obklopena políčky, loukami a
pastvinami.
Typický charakter zástavby na Kopanicích představuje přízemní dvorcová kopaničářská
usedlost. Dvory hromadného charakteru se samostatnou sýpkou, kůlnou a chlévem jde vidět
vedle plotem uzavřeného novějšího dvorce s hákovým půdorysem, kdy na obytný dům
v průčelí navazuje stodola a dřevníky. Ke každé usedlosti vede cesta nebo pěšinka
s doprovodnou vegetací.
128
První stavby kopaničářských domů byly velmi jednoduché dřevěné sruby obklopené
hospodářskými stavbami. Z protipožárních i estetických důvodů se omítaly hliněnou omítkou
a bílily se vápnem. Novější modifikace obytných domů v usedlosti, uplatňované od konce 19.
století, vycházejí ze slovácké architektury. Obytný dům si zachovává vstup z průčelí, avšak je
stavěn z nepálených cihel či do bednění nabíjené hlíny. Postupně jsou z nepálené hlíny a
kamene stavěny i nové hospodářské stavby. Dům má souměrnou sedlovou střechu, často
zakončenou valbičkou či valbou o sklonu 40–55 stupňů. Střecha byla původně kryta
slámovým doškem, dnes již pálenou krytinou. Štíty domu jsou kryty dřevěnými svislými
latěmi, nověji jsou zděné a omítnuté.
Obr. č. 9: Tradiční zástavba – Kopanice
Okapové průčelí kopaničářského domu je orientováno především na jih, okolí domu je
chráněno proti větrům hradbou stromů. Stěny obytného domu jsou omítnuty hlazenou bílou
či nověji v pásech různobarevnou omítkou s tmavší obrovnávkou v páse nad základy,
popřípadě v orámování oken jako na dolňáckém Slovácku. Zdobné prvky v průčelí se
vyskytují jako ornamenty na okrajích dřevěných deskových štítů, řezbářsky opracovaných
129
dveřích, popř. zárubních oken. Okna domu jsou obdélníková, dělená. Pokud se vyskytují
vikýře, jsou orientovány do dvora. Vstup do domu je průčelím v podélné ose obytné části. Do
dvora se projíždí jednoduchými vrátky v plotu či zastřešeným návratím. Jednoduchý
plaňkový plot tvoří oplocení jen blízkého okolí domu.
Hospodářské stavby mají tradiční valbovou či polovalbovou střechu. Jedná se převážně
o roubené či prkenné stodoly s chlévy, kůlny na dřevo a přístavky na skladování listí,
tzv. šustníky.
Sakrální stavby na kopcovitých kopanicích byly tvořeny převážně dřevěnými zvonicemi.
Ty nově nahradily cihlové slovácké zvoničky či obdoby původních dřevěných.
Luhačovické Zálesí
Luhačovické Zálesí se vymezuje jako pahorkatinná až vrchovinná venkovská oblast, kde se
prolínají kulturní vlivy Slovácka a Valašska, což lze sledovat jak na vzhledu krajiny, tak
v kultuře a architektuře. Zástavba v této oblasti má zvláštní charakter. Většina obcí jsou malé
potoční vsi s liniovou, místy i nepravidelnou návesní výstavbou přízemních štítově či
okapově orientovaných domů. Nalezneme zde obce tvaru silnicové i řetězové vsi.
Pro Zálesí jsou charakteristické zemědělské usedlosti s dvorem hromadného charakteru
s volně stojícími stavbami. Typické jsou samostatné archaické patrové sýpky ve dvoře uvnitř
oploceného pozemku (vliv valašské kultury). Kompaktnější háková kompozice zástavby
dvora měla sýpku vestavěnou (vliv kultury Slovácka). Obytné domy jsou štítově i okapově
orientované se sýpkou v podstřeší, které tak působí dojmem dvoupatrových domů. U těchto
domů je od konce 19. století trvale obýváno i podstřeší. V Luhačovickém Zálesí najdeme
také ojediněle semknuté tříboké dvorcové uspořádání s vraty mezi štítově orientovanou
obytnou a hospodářskou budovou.
Vliv Valašska dokazuje hojné používání dřeva, dodnes zachované většinou jen na
hospodářských stavbách seníků a stodol. Obytné roubené stavby byly také omazávány
bílenou hliněnou omítkou. Následně se také začaly používat nepálené cihly, materiál kultury
Slovácka. Pro stavby chlévů, sklepů a stodol se občas používal též volně ložený kámen.
Střechy staveb mají souměrný sklon 45 stupňů. Původně byly kryty doškem či šindelem,
dnes však převažuje pálená krytina nebo černá kamenná krytina z břidlice.
Do domu se vcházelo z delší boční strany po chodníčku. Střechy obytných domů mají
často v průčelí do ulice štít s valbičkou i bez ní. Štít bývá krytý deskovým bedněním
(deštěním) nebo je až po střechu vyzděn a omítnut vápennou omítkou, často v pastelových
barvách. Ve štítu jsou časté malé větrací průduchy tvarované do podoby křížů, listů nebo
falešných oken na půdu. Dělená obdélníková okna jsou zvýrazněna světlým orámováním
šambránami nebo zajímavými barevnými štukatérskými ornamentálními motivy květinového
vzoru. Před domem bývá malá květinová předzahrádka původně obehnaná dřevěným
plůtkem.
Tradiční hospodářské stavby sýpek, chlévů a stodol jsou v Luhačovickém Zálesí hojně
zachovány. Tyto stavby mají většinou nosné rohy stěn ze zdiva a plochy stěn vyplněny
dřevěnými deskami. Zachovalé patrové sýpky mají horní patro většinou přístupné z malé
pavláčky a dolní komoru. Sušárny na ovoce byly dříve roubené i z kotovic (nepálených cihel),
sklípky byly převážně kamenné.
Zachovanými sakrálními stavbami jsou roubené zvoničky valašského typu se čtvercovou
základnou. Směrem ke Slovácku jsou hranolové zvonice již zděné. Najdeme zde také zděná
boží muka a krásné dřevěné a pískovcové kříže prostého vzhledu či zdobené lidovými
motivy.
Horňácko
Horňácko je kopcovitý region, avšak s příhodným klimatem. Převážná část obcí má silnicový
charakter, kdy návesní prostor tvoří rozšířená ulice převážně obdélníkového půdorysu.
Neplánovitým okrajovým osidlováním vznikaly ovšem i uzavřené usedlosti, které vývojem
přešly do seskupených osad.
130
Na Horňácku nalezneme zachované stavby tříprostorových hloubkově orientovaných
domů se štítem či valbovou střechou, asymetricky rozloženou a chránící přístup k domu.
Budovy sýpek, chlévů a sklepů byly často přiřazeny do jednoho traktu za dům. Uliční fronta
domů s valbovými střechami byla typická prolukami vjezdů mezi domy, jež bránily rozšíření
požáru. Následné zastřešení průjezdu, který se pak nazýval návratí, a přístavbou místností
do uličního traktu, se změnilo průčelí vlastního domu a vznikla souvislá ulice s frontou
okapově orientovaných domů s návratím bez proluk. Dřívější vstup do domu z průčelí byl
nahrazován oknem a do domu se vstupovalo přes návratí ze dvora.
Na fasádách nenajdeme ornamentální výtvarnou výzdobu, ale čistotu barev, kdy
původně bílé ličky a modré obrovnávky posléze pomalu nahrazují výraznější pastelové barvy,
včetně tvarování rámů fasády a okolo oken (lizény a šambrány). Ornamentální výzdobu
najdeme pouze na dveřích a oknech, vstup do domu je kryt žudrem a k dominantě průčelí
patřil také komín s klenutými, pyramidálními a střechovými hlavicemi a bočními průduchy.
Výrazem horňáckých obcí jsou dnes čím dál vzácnější domy s valbovou střechou, jež
dříve byla ze slaměných došků, později nesla krytinu z pálených tašek. Pozitivní dominantou
krajiny jsou kamenné a kotvicové stodoly, sýpky a kolny, které se nacházely v blízkosti
obytného domu.
Pro církevní stavby jsou dnes typické hranolové zvonice v pastelových barvách či
vzácně zdobené ornamentem.
Slovácké Dolňácko
Obce Slovácka jsou oproti jiným regionům poměrně lidnaté. Zástavba se nachází většinou
v ose potoka, kde byla či vznikla i obslužná komunikace. Tento způsob zástavby se nazývá
silniční osada. Rozlišujeme tedy buď typ silnicový (silnicovka), kde středem obce probíhá
silnice, nebo typ ulicový (ulicovka), kde hlavní ulice obce a náves není na dálkové silnici.
Vesnice je tedy široká ulice, kde ve středu vzniká rozšířením náves. Přízemní domy, původní
zemědělské statky i malé usedlosti se řadí jeden vedle druhého do dlouhé souvislé řady
lemující silnici.
Nejstarší domy na Slováckém Dolňácku jsou postavené z nepálených cihel s valbovou
střechou. Od začátku 19. století však na Slovácku začíná rychle převažovat inovace ve
stavbě domu. Dům má nyní úhlový půdorys (hákový, tvaru L), kdy jsou do uliční fronty místo
plotu vestavěny další místnosti. Dům tak z ulice získává nový vzhled, je okapově
orientovaný.
Podezdívka obytných domů je kamenná, na samotnou konstrukci jsou použity nepálené
cihly či kombinace s pálenými. Souměrná sedlová střecha je sklonu 45 stupňů a kryta
pálenou krytinou.
Zachovalé hospodářské stavby Slováckého Dolňácka jsou dodnes funkční, nebo jsou
památkově chráněny. Tyto stavby často dokládají nejstarší stavební techniky ze dřeva, proutí
a slámy. Vinařské stavby se stavěly v blízkosti obce. Sklepy jsou hloubeny převážně ve
sprašových hlínách a jsou vyzděny kamenem či cihlami. Nejznámější je soubor téměř
padesáti starých sklepů s barokně laděným průčelím v Petrově – Plžích.
Vesnicím dominují církevní stavby (kostely a zvonice), v krajině se nachází křížky, boží
muka, poklonky a kapličky. Tyto zachovalé sakrální stavby jsou většinou jednoduché, účelné
a zdobené ornamentálními motivy s bohatými stylizovanými rostlinnými prvky v průčelí.
Hojné jsou i sochy světců, podle tradice kolorované v pastelových barvách.
Podle kulturních specifik, zvláště ozdobných prvků a zdobení průčelí, jsou vydělovány
další vnitřní oblasti Slováckého Dolňácka. Jedná se o Uherskobrodsko a Strážnické
Dolňácko.
Uherskobrodsko
V tomto mírně kopcovitém, ale úrodném zemědělském kraji jsou obce poměrně velké a jsou
tvořeny několika ulicemi se souvislou řadou domů. Dnes je častý okapově orientovaný dům
se sýpkou v podstřeší, ale dochovala se i řada staveb staršího typu, od štítově orientovaných
domů, staveb s valbovými střechami až po domy s boční sýpkou.
131
Výtvarné zpracování průčelí vychází z barevného kontrastu ličky a obrovnávky.
Ornamentika vyniká dekorativním rámováním otvorů a liniovým členěním prostoru průčelí.
Tmavý odstín omítky se místy objevuje i v linii sýpkových otvorů a v rámech oken. Sýpkové
otvory jsou nejrůznějšího tvaru a často jsou zakryty klempířsky zpracovanými krytkami.
Strážnické Dolňácko
U lidových domů Strážnicka je zachována komora v uličním křídle, kde v čelní stěně je zeď
bez oken či jen jeden nebo dva malé větrací průduchy. Často je však boční komora již
přestavěna na obytnou místnost s okny a podstřeší je z ní nepřístupné. Mnohdy i zde je
nahrazen vstup v průčelí oknem a do domu se vchází přes návratí a dvůr. Jen několik
posledních domů má archaický vstupní výklenek (žudro) a v obcích najdeme vzácně i domy
s valbovou střechou. Výtvarné zpracování průčelí a omítek je provedeno barevným motivem,
bílá vápenná lička a modrá obrovnávka barvená šmolkou. Novější barevné variace mají
obrovnávku červenou, hnědou i zelenou a ličku jemně žlutou či okrovou. Ve Strážnickém
Dolňácku je modrý pás u soklu mnohdy vlnkovaný.
Omítky byly mnohdy uměle tvarovány prsty nebo jednoduchými nástroji do vlnek, pásků
apod. Rámy okolo oken, dveří a vrat jsou světleji vymalovány a často i vyzdobeny
pestrobarevným ornamentem s fytomorfními a zoomorfními motivy. Ve 20. století přibývá
plastické zdůraznění rámů oken šambránami, tvarové a barevné zvýraznění podokapové
římsy, soklu obrovnávky, barevné rámování ploch fasády lizénami a používání větší škály
barev na zdobení průčelí.
Památková ochrana území i staveb
V území CHKO Bílé Karpaty existuje přes 200 samostatných objektů uvedených ve státním
seznamu nemovitých kulturních památek a několik souborů staveb. Nejstaršími památkovými
objekty jsou zde slovanská naleziště v blízkosti Rudimova a Luhačovic. Ze středověku se
dochovaly zříceniny hradů v Brumově – Bylnici, Komni (Zuvačov), neprozkoumané tvrziště
ze 14. století za Vlachovicemi a především hrad Nový Světlov z 15. – 16. století, přestavěný
ve století devatenáctém. K významným církevním stavbám patří především farní kostel
sv. Vavřince v Bojkovicích, raně barokní stavba z let 1651–55, na jehož průčelí a vstupním
portále je ještě patrný vliv renesance. Současně s kostelem byly postaveny i dvě kaple
v areálu hřbitova, třetí z nich je mladší – empírová. Součástí tohoto areálu jsou i náhrobky u
vstupní brány hřbitova z let 1719, 1727 a 1735.
Z období baroka pochází většina památkově chráněných kostelů v oblasti Bílých Karpat,
řada z nich se středověkými jádry. Některé kostely jsou mladší. Zvláštní pozornost si jistě
zaslouží dochované opevnění za kostelem sv. Michaela ve Vlachovicích – Vrběticích. Dále
farní kostel sv. Máří Magdaleny ve Velké nad Veličkou (kněžiště ze 14. století, loď z roku
1756 s pozdějšími úpravami) s ohradní zdí, která je vzácným pozdně gotickým dokladem
středověké sakrální fortifikace s původními střílnami. Zajímavá je i raně klasicistní stavba
evangelického tolerančního kostela v Javorníku z roku 1782. Jako památky městského
barokního stavitelství jsou dochovány barokní zámek v Luhačovicích, dvůr z 2. poloviny
17. století s dochovanou dispozicí v Bánově, městské domy ve Valašských Kloboukách.
Barokní zámek ve Slavičíně byl později přestavěn. Ve větším množství se vyskytují
zejména od období baroka volně stojící plastiky světců a drobné sakrální stavby většinou
lidového původu. K nejpozoruhodnějším z nich patří mariánský sloup v Bojkovicích z roku
1716 a socha Panny Marie na návsi v Pitíně z poloviny 18. století. K nejčastěji ztvárněným
světcům patří sv. Jan Nepomucký (i v pozdějších obdobích) a sv. Florián. Rozšířenými
objekty jsou i převážně lidové stavby Božích muk. K nejstarším patří Boží muka v katastru
Luhačovic z roku 1691 a 1717. Zachováno zůstalo i několik kapliček, zvonic a křížů. Zvláštní
pozornost si zaslouží jediná roubená zvonice v Haluzicích, konstrukčně i půdorysně
ojedinělá lidová stavba zvonice ve Vrběticích, zvonice z roku 1733 v Javorníku i další.
Dokladem lidového stavitelství kraje je i několik desítek dodnes zachovaných domů,
hospodářských usedlostí a dalších staveb. Z nich je třeba uvést větrný mlýn holandského
132
typu z roku 1842 v Kuželově, komory na návsi v Hrubé Vrbce z 18. – 19. století, soubor
seníků v Javorníku, státní vesnickou památkovou rezervaci Plže – skupinu vinných sklepů,
připomínaných už v 16. století. Zajímavým objektem je i skupina domů v Sidonii, tvořící
dělnickou kolonii, doklad životní úrovně z konce 19. a začátku 20. století. V Luhačovicích
patří k památkově chráněným objektům mezi jinými i pět secesních domů z počátku
20. století, dnes většinou lázeňských objektů. Vedle výše uvedených státem chráněných
objektů ještě existuje řada dalších, které by si zasloužily, vzhledem ke svým stavebně
historickým hodnotám, ochranu a zvýšenou péči, např. stodoly v Hrubé Vrbce i různé další.
Naproti tomu je patrné, že ne vždy si majitelé nebo uživatelé mnohých památek váží
kulturního dědictví a nepomohou ani dosud uplatňované způsoby ochrany, například
v případě zbořeného Podhajského mlýna v blízkosti Javorníka.
Aktuální stav výstavby
Aktuální obytná výstavba na území CHKO Bílé Karpaty je rozdělena v celku rovnoměrně.
Jedná se převážně o výstavbu rodinných domů, která je soustředěna do rozvojových ploch
jednotlivých katastrálních území. Volné stavební prostory uvnitř obcí, či plochy, které by
mohly pro účely stavby sloužit, jsou využívány minimálně. Na plochách určených k výstavbě
se vyskytují jak kvalitní a tradičně pojaté novostavby, tak i nevhodné objekty „katalogových
domů“, jež svou bezmyšlenkovitě přebranou architekturou satelitních městeček z okrajů
převážně velkých měst narušují ráz a typičnost dochovaných sídelních struktur. Velmi
obtížné je striktní prosazování zásad výstavby v CHKO v místech, kde zásahy z padesátých,
šedesátých a sedmdesátých let zastínily tradiční charakter vesnice.
Nynější zemědělské stavby, které jsou soustředěny v zemědělských areálech, se svým
měřítkem, tvarem a použitými materiály harmonicky nezačleňují do okolního prostředí.
Uvedené zemědělské areály jsou často situovány na pohledově exponovaných místech
mimo zástavbu obce a výrazně narušují krajinný ráz. Drobné hospodářské stavby jsou buď
součástí usedlostí, nebo jsou umístěny ve volné krajině.
Rekreační zástavba v CHKO Bílé Karpaty je v současné době velmi často v rozporu
s limity ochrany přírody. Architektura rekreačních chat je většinou nekvalitní a nevhodná
z hlediska charakteru původní zástavby.
Objekty občanské vybavenosti v sídlech jsou co do kvality různorodé. Školy, hasičské
zbrojnice, budovy obecních úřadů apod. se dají charakterizovat jako pozitivní, oproti tomu
negativně působí např. typizované prodejny.
U průmyslových staveb se jedná především o rostoucí tlak na rozvoj energetiky v území
(fotovoltaické elektrárny, jejichž výrobní plochy jsou umístěny na periferie obcí či zcela mimo
obec). Co se týče jednotlivých drobných provozoven, jejich měřítko ani charakter nevybočuje
nad okolní zástavbu.
Nyní je snaha co nejvíce ohlídat výstavbu již v začátcích, komunikovat s investory i
projektanty a koordinovat výstavbu v rámci požadavků na ochranu přírody. K tomuto
přispívají i regulativy pro stavby v CHKO Bílé Karpaty, jež byly stanoveny na základě
typických znaků a hmotového řešení staveb původní lidové architektury.
Územní plánování
Snahou obcí je především vymezení nových (většinou rozsáhlých) lokalit pro obytnou
zástavbu. Tato tendence se projevuje zejména v atraktivních lokalitách.
V souvislosti s novým stavebním zákonem (zák. č. 183/2006 Sb.) platným od 1. 1. 2007
nemá většina obcí zpracovaný platný územní plán.
133
4.7. Doprava a inženýrské sítě
Silniční doprava
Územím CHKO Bílé Karpaty prochází několik silnic I. třídy, které představují dopravní spojení
se Slovenskou republikou.
Silnice I. a II. třídy v CHKO Bílé Karpaty:
 I/50 (E50) Brno - Uherské Hradiště - Uherský Brod - hranice ČR u Starého Hrozenkova
územím CHKO prochází v úseku Bystřice pod Lopeníkem - hranice ČR dlouhém cca
14 km
 I/54 Veselí nad Moravou - hranice ČR u Strání územím CHKO prochází v úseku Slavkov –
hranice ČR dlouhém cca 12 km a hranici CHKO tvoří dále v úseku dlouhém cca 6 km
 I/55 Hodonín – Strážnice - Uherské Hradiště tvoří hranici CHKO v úseku dlouhém cca 5 km
 I/57 Vsetín – Valašské Klobouky - hranice ČR ve Vlárském průsmyku územím CHKO
prochází v úseku Valašské Klobouky - hranice ČR dlouhém cca 14 km
 I/71 Uherský Ostroh – Velká nad Veličkou – hranice ČR územím CHKO prochází v úseku
dlouhém cca 1,5 km a hranici CHKO tvoří v úseku dlouhém cca 4 km
 II/488 Vizovice – Slavičín (délka v CHKO cca 10 km)
 II/492 Vizovice – Luhačovice – Biskupice (délka v CHKO cca 7 km)
 II/493 Slavičín – Luhačovice (délka v CHKO cca 11 km)
 II/494 Valašské Klobouky – napojení na II/488 u Haluzic (délka v CHKO cca 5 km, hranice
CHKO 5 km)
 II/495 Uherský Brod – Bojkovice – Brumov-Bylnice (délka v CHKO cca 23 km)
 II/496 Luhačovice – Bojkovice – napojení na I/50 (délka v CHKO cca 12 km, hranice CHKO
8 km)
Silnice I. třídy překračují hranici ČR v údolích a přetínají pohoří ve směru SZ–JV (S–J).
V podhůří jsou komunikace II. třídy spíše situovány ve směru JZ–SV, souběžně s hřebenem
Bílých Karpat. Síť silnic III. třídy není příliš hustá. Komunikace nižších tříd jsou často vedeny
ve směru SZ–JV (řádově kolmo na hřeben hor) a běžná je situace jejich slepého ukončení ve
vsi na úpatí (dále k hřebeni pokračují jen účelové lesní a polní cesty).
Největší provoz je i díky tranzitní dopravě na silnicích I. třídy, které jsou spojnicemi se
Slovenskou republikou. Intenzita provozu za 24 hodin byla při posledním sčítání v roce 2005
následující: silnice I/57 úsek Valašské Klobouky – Brumov 8425, úsek Brumov - Bylnice
4945, úsek Bylnice – hranice ČR/SR 1681; silnice I/50 úsek Bánov – motorest Rasová 6178,
úsek mot. Rasová – Starý Hrozenkov 4797; Starý Hrozenkov – hranice ČR/SR 5036; silnice
I/54 úsek Boršice u Blatnice – hranice ČR/SR 1650. Intenzita dopravy se sice sezónně mění,
ale v CHKO není v současnosti komunikace, kde by sezónní nárůst dopravního zatížení
(např. kvůli rekreaci) znamenal z hlediska ochrany přírody zásadní problém.
Z hlediska fragmentace CHKO se uplatňují především silnice I. třídy, komunikace
nižších tříd a místní a účelové komunikace mají v tomto ohledu vliv zanedbatelný.
Zimní údržba komunikací je v souladu se zákonem prováděna pouze plužením a posypem
inertními materiály. Na používání chemického ošetření komunikací v zimním období je
povolena výjimka pro silnice:
I/71 Velká nad Veličkou – hranice ČR/SR, III/4997 Strážnice – Radějov – Tvarožná
Lhota, III/49918 křiž. II/499 – Kuželov – Tasov; III49919 Hrubá Vrbka – Malá Vrbka. Výjimka
je povolena pro zimní období 2009-2013.
I/57 v úseku hranice okr. VS/ZL – státní hranice ČR/SR v km 149,632 – 168,113, II/488
v úseku Loučka křiž. III/4942 – křiž. II/494 v km 6,789 – 11,439 v úseku Slavičín (začátek
obce) – Hrádek křiž. II/495 v km 17,047 – 19,571, II/492 v úseku Dolní Lhota křiž. III/4921 –
Luhačovice v km 8,913 – 13,000, II/493 v úseku křiž. II/492 – Slavičín křiž. II/488 v km 0,000
134
– 8,515, II/494 v úseku křiž. II/488 – Haluzice – Vlachovice – Valašské Klobouky křiž. I/57
v km 0,000 – 10,486, II/495 v úseku Hrádek křiž. II/488 – Brumov – Bylnice křiž. I/57 v km
44,908 – 54,911, II/496 v úseku Luhačovice křiž. II/492 – hranice okresu ZL/UH v km 0,000 –
6,601, III/4886 v úseku Slavičín křiž. II/488 – konec obce Slavičín v km 0,000 – 0,835,
III/4921 v úseku Dolní Lhota křiž. II/492 – Loučka křiž. II/488 v km 0,000 – 6,124, III/49524
v úseku Štítná nad Vláří křiž. II/495 – Popov konec komunikace v km 0,000 – 1,354. Výjimka
je povolena pro zimní období 2010-2015.
I/50: od mostu 50-049 v Bystřici pod Lopeníkem – Rasová (k.ú. Komňa a Vápenice) –
Starý Hrozenkov po státní hranici se SR km 88,064 – 101,778, délky úseku 13,714 km, I/54:
od křižovatky se silnicí III/49915 nad Boršicemi u Blatnice – Slavkov – Hrabina (k.ú. Horní
Němčí) – Strání po státní hranici se SR km 64,794 – 83,155, délky úseku 18,361 km.
Výjimka je povolena pro zimní období 2010-2018.
V době kalamitních situací pro silnice III/49912 – Velká nad Veličkou - Hrubá Vrbka,
III/49914 Velká nad Veličkou – Suchov. Mlýny – Vápenky, III/49915 křiž. I/54 – Suchov –
Suchov. Mlýny, III/49916 Suchov. Mlýny – Nová Lhota, III/49917 Velká nad Veličkou Javorník. Výjimka je povolena na zimní období 2009-2013.
Výše uvedené výjimky obsahují řadu omezujících podmínek např.:
 Správa CHKO Bílé Karpaty obdrží do 30. 6. každého roku po dobu platnosti výjimky
hodnotící zprávu za uplynulé zimní období
 Chemické ošetření komunikací bude prováděno technologií zkrápěné soli
Výjimkou povolený rozsah chemického ošetření silnic odpovídá potřebám sjízdnosti silnic
v zimním období a nepředstavuje zásadní problém z hlediska ochrany přírody a krajiny.
Železniční doprava
Železniční doprava zasahuje na území CHKO několika tratěmi:
č. 341
Újezdec u Luhačovic – Bylnice – Vlárský průsmyk je trať s provozem osobních
(příp. spěšných) vlaků, územím CHKO prochází v úseku Nezdenice – hranice ČR (Vlárský
průsmyk) v délce cca 38 km,
343
Sudoměřice - Veselí nad Moravou – Vrbovce (SR) je trať s provozem osobních
(příp. spěšných) vlaků, územím CHKO prochází v úseku Strážnice – Petrov v délce cca 4 km
a Javorník – hranice ČR v délce cca 2 km,
283
Bylnice – Horní Lideč je trať s provozem osobních (příp. spěšných) vlaků,
územím CHKO prochází v úseku Bylnice – Valašské Klobouky v délce cca 11 km a dále tvoří
hranici CHKO v úseku Valašské Klobouky – Valašské Příkazy v délce cca 4 km.
Žádná z tratí není elektrifikovaná a frekvence provozu na nich není velká. Největší frekvence
je na trati č. 341 a dosahuje cca 50 spojů denně. Tratě č. 341 a 343 jsou také železničním
spojením se Slovenskou republikou. Z hlediska migrace není jejich vliv podstatný; může však
posilovat vliv silnic I. třídy při souběhu v jednom údolí (silnice č. I/57 a trati č. 341 ve
Vlárském průsmyku a silnice č. I/71 a trati č. 343 u Velké nad Veličkou).
Letecká doprava
Na území CHKO se nenachází žádné zařízení pro leteckou dopravu. Nejbližší malá letiště se
nachází u Uherského Ostrohu, Bánova a Biskupic. Letecká doprava nepředstavuje pro
území CHKO problém.
Inženýrské sítě
CHKO Bílé Karpaty není výrazně ovlivněna sítěmi energetiky a spojů. V oblasti jsou
zachovány relativně velké komplexy lesů jen minimálně zasažené liniovou výstavbou
inženýrských sítí nebo stožárů vysílačů mobilních operátorů. Kromě vedení místního a
135
regionálního významu oblastí prochází jen několik nadřazených sítí celostátního významu.
Přesto jsou však elektrická vedení z hlediska inženýrských sítí nejzřetelnější.
Nejvýraznější vliv, projevující se negativně zejména na dochovaném krajinném rázu
CHKO BK, mají elektrovody VVN a v některých pohledově výrazných místech i vedení VN.
V nelesní krajině se negativně uplatňuje především výška sloupů a v lesních porostech
průseky z důvodu zachování zákonem stanoveného ochranného pásma venkovního vedení.
Územím CHKO neprochází žádné elektrické vedení o napětí 400 kV. Vedení VVN o
napětí 220 kV (V 280 Sokolnice – Senica) prochází jižní částí CHKO. Napříč územím CHKO
prochází vedení o napětí 110 kV (Veselí nad Moravou – Velká nad Veličkou – Uherský Brod
– Slavičín).
V ZÚR Zlínského kraje jsou navrženy tři nové trasy vedení velmi vysokého napětí:
VVN a TR 110/22 kV Uherský Brod – Strání (– Slovensko) - územní rezerva;
VVN + TR 110 kV/22 kV Slušovice – Slavičín;
VVN a TR 110/22 kV Slavičín - Valašské Klobouky – Střelná.
Stávající vedení VN a NN jsou postupně rekonstruována. U vedení VN jsou nahrazeny
stávající rovinné konzoly z důvodu ochrany ptactva konzolami typu „Delta“ nebo nově typu
„Pařát“. U nových i rekonstruovaných staveb elektrického vedení jsou vždy preferovány
dřevěné podpěrné body. V současné době jsou některá stávající i nová vedení VN a zejména
NN ukládána do země – především v intravilánech a jejich okolí.
K nové výstavbě nadzemních inženýrských sítí dochází jen velmi sporadicky. Jde o
posílení napětí do historicky obydlených lokalit (pasekářská obydlí, samoty) ležících
v odlehlých místech mimo souvisle zastavěné území stávajících měst a obcí (lokalita
Pláňava v k. ú. Štítná nad Vláří, Bylničky v k. ú. Bylnice, Šanov, Vlachovice aj.).
Územím CHKO prochází vysokotlaké plynovody, díky nímž je většina obcí v oblasti
plynofikovaných. Spalování zemního plynu místo pevných paliv (zejména uhlí) je
z ekologických důvodů vítáno.
Většina obcí má také vodovod i kanalizaci již vybudovanou nebo je ve stádiu přípravy
projektové dokumentace pro jejich výstavbu.
Fotovoltaické elektrárny byly povoleny v obcích Brumov-Bylnice, Velká nad Veličkou,
Krhov, Bojkovice, Sudoměřice, Rokytnice, Hrádek na Vl. dráze, Slavičín. Jde o menší výměry
převážně v průmyslových areálech. Solární či fotovoltaické panely se vyskytují i jako lokální
zdroje pro účely vlastníků – většinou se jedná o panely umístěné na střechách rodinných
domů.
Větrné elektrárny se na území CHKO nevyskytují. Vysílačů mobilních operátorů se
v CHKO nachází několik, většinou se však v krajině díky zpracované koncepci výstavby sítě
vysílačů (základových stanic) systému GSM výrazněji neuplatňují. Jako výraznější negativní
vertikální krajinná dominanta působí stožáry na Velké Javořině a Královci.
4.8. Průmysl
Vliv průmyslové výroby na území CHKO Bílé Karpaty, pokud jde o podniky uvnitř či mimo
toto území, zatím nebyl zpracován. Z hlediska výrobních potenciálů je území CHKO BK
průmyslově-zemědělskou oblastí s významným podílem lesní výroby.
Provozovny na zpracování dřeva jsou ve Valašských Kloboukách, Brumově-Bylnici,
Velké nad Veličkou, Javorníku, Pitíně, Bojkovicích. Tyto podniky samy o sobě nejsou
významným lokálním zdrojem znečištění.
Významnější průmyslová centra jsou ve Strážnici (průmyslová zóna několika menších
firem), Velké nad Veličkou (Kordárna – pryže, technické textilie), Květné (sklárny), Slavičíně
(podnikatelský „inkubátor“ v areálu bývalých Vlárských strojíren), Hrádku na Vlárské dráze
(průmyslová zóna, strojírenství, lakovna), Valašských Kloboukách (Fare – výroba obuvi,
136
Důbrava – kartonáž, čistící prostředky), Brumově–Bylnici (průmyslová zóna MEZ,
strojírenství), Rokytnici (fa TVD, strojírenství), Vrběticích (VOP-026 Šternberk, fa Bochemie,
a. s. - recyklace expirovaného raketového paliva), Bojkovicích (kovovýroba, vstřikování
plastů, strojírenství, chemická výroba).
Negativní vliv na životní prostředí v okolí průmyslových center má sekundárně i vyšší
míra nákladní automobilové dopravy související s přepravou surovin a hotových výrobků.
Kromě uvedených průmyslových podniků mají na životní prostředí v CHKO BK negativní
vliv i rozsáhlé průmyslové provozy situované mimo území CHKO, a to provozy v Hodoníně,
Veselí nad Moravou, Uherském Bodě. V sousední CHKO Biele Karpaty se kromě cca 5 km
vzdálené cementárny v katastru obce Horné Srnie nenachází žádná významná průmyslová
centra negativně ovlivňující životní prostředí v CHKO BK.
Další rozvoj průmyslové výroby lze očekávat zejména v oblasti drobného a středního
podnikání.
4.9. Zacházení s odpady
Většina tuhého komunálního odpadu vyprodukovaného na území CHKO Bílé Karpaty je
odvážena na skládky mimo toto území. V CHKO jsou činné pouze 2 skládky TKO – ve
Strážnici (na okraji CHKO) a ve Slavičíně. V nejjižnější části území (Dolňácko) v současné
době funguje řízená skládka ve Strážnici, kam sváží komunální odpad pouze město
Strážnice a obec Tvarožná Lhota. Řízená skládka TKO ve Velké nad Veličkou (oblast
Horňácka) byla uzavřena v roce 2008 a její rekultivace proběhla v roce 2009.
Ostatní obce využívají na svoz odpadů služeb firmy TESPRA Hodonín, s. r. o., firmy
RUMPOLD UHB, s. r. o., a firmy EKOR, s. r. o., které sváží odpady mimo oblast CHKO na
řízené skládky do Těmic, Mutěnic a Prakšic.
Odpad z celé severní části CHKO BK je svážen na zabezpečenou skládku Radašovy ve
Slavičíně a na skládku Smolina (mimo CHKO BK). Skládka Radašovy byla v roce 2009
rozšířena a počítá se zde i se skládkováním biomasy (fa JOGA Luhačovice). Provoz skládky
Smolina započal v roce 1992, s ukončením skládkování se počítá v roce 2017, kapacita
skládky činí 455 000 t/rok.
Z oblasti Kopanic je odpad ukládán na zajištěnou skládku v Prakšicích (mimo CHKO
Bílé Karpaty).
Většina obcí na území CHKO Bílé Karpaty má zavedeno třídění odpadů (kontejnery na sklo,
papír, plasty, tetrapaky). Obvykle 2x ročně organizují svoz nebezpečného odpadu, který je
recyklován mimo území CHKO BK.
Město Strážnice, Obec Velká nad Veličkou, Město Slavičín, Město Valašské Klobouky,
Město Brumov-Bylnice, Město Luhačovice a další provozují pro své občany, ale i občany
z okolních obcí, sběrné dvory (velkoobjemový odpad).
Staré zátěže
Menší nepovolené skládky, které se vyskytovaly v katastrech téměř všech obcí v CHKO Bílé
Karpaty byly zrušeny a částečně rekultivovány. Nové drobné skládky jsou bezprostředně po
zjištění nahlášeny obcím a příslušným orgánům.
V severní části CHKO Bílé Karpaty v k. ú. Bylnice, lokalita Hluboče, se nachází skládka
galvanických kalů MEZ Brumov. Byla v provozu od roku 1962 do 1. 7. 1989. Je zde uloženo
cca 500–700 m3 toxických galvanických kalů z a. s. TRIODYN MEZ Brumov. V roce 1989
provedlo UNIGEO Ostrava hydrogeologický průzkum. Skládka byla částečně zabezpečena.
V současné době se zpracovává dokumentace pro nový hydrogeologický průzkum a
celkovou sanaci skládky.
137
Problémem na celém území CHKO BK je v současné době nepovolené ukládání výkopové
zeminy příp. sutí v místech terénních vln a zlomů nebo do kolejí polních či lesních cest.
Problém by se dal řešit meziskládkováním takového odpadu, jeho drcením a následným
použitím. Částečně již tento systém v některých obcích funguje.
4.10. Těžba nerostných surovin
Území CHKO Bílé Karpaty díky svému petrografickému složení nebylo nikdy příliš dotčeno
těžební činností. Z historických dokladů máme doloženu těžbu železné rudy v okolí Bojkovic
(Rudice). Tato karbonátická jílovitá železná ruda (pelosiderit, obsah Fe 10–33 %) vznikala
v období křídy až paleogénu v hlubokomořském prostředí. Její ložiska zde byla pouze
malého rozsahu a těžba byla ukončena již v polovině 19. století.
Rovněž historií je drobná těžba pěnovce, který místní obyvatelé využívali při tvorbě
vápna. Horniny magurského flyšového příkrovu často obsahují značný podíl uhličitanu
vápenatého v podobě vápnitého tmelu nebo žilek zaplňujících trhliny. Jejich vymýváním
vodou a následným vysrážením ze studených vodních roztoků s vyšším obsahem
Ca(HCO3)2 vznikají pěnovce. Ty nalezneme zpravidla na svazích, kde na rozhraní
propustného nadloží a nepropustného podloží vytvářejí kaskády. Zde byly často těženy a
místním obyvatelstvem využívány ke tvorbě vápna v malých „domácích hutích“. Stopy po
této činnosti jsou v dnešní krajině již zcela zahlazeny a připomínají ji jen názvy vesnic a
lokalit (Vápenice, Vápenky…).
Z paliv pak byly v hlubších vrtech zjištěny stopy výskytu ropy neprůmyslového významu
a zemního plynu.
Jedinou významnější těžební činností je těžba stavebního kamene. V těchto lomech byl
(je) hlavní těženou horninou paleocénní pískovec ze svodnického souvrství, v případě
skupiny neovulkanitových lomů v okolí Starého Hrozenkova andezit a olivínický bazalt. Na
území CHKO se vyskytuje 19 takových lomů (kromě nevýznamných, plošně nevelkých –
řádově desítky m2 lomů, které se vyskytují téměř v každém katastru a jež byly místními
obyvateli zakládány k těžbě kamene pro stavební účely a v současné době jsou již
přirozenou cestou zcela rekultivovány).
V současné době jsou aktivní pouze dva – lom Bzová v k. ú. Bzová (těžiště okrového a
šedomodrého pískovce) a lom Bučník (k. ú. Komňa). V lomu Bučník je hlavní těženou
horninou světlý porfyrický andezit v žíle o mocnosti 10 m, na který se zde váže polymetalické
zrudnění, tvořené především Zn, Ag, Pb, křemenem a karbonáty. Andezit v těchto vrstvách
obsahuje olivín a pyroxeny. Největší zvláštností tohoto lomu je naleziště porcelanitu,
tj. tepelně přeměněné horniny (původně jílovce) na styku s vyvřelinou. Pro svoji zvláštní
žilkovitou až keříčkovitou strukturu je tento materiál využíván jako atraktivní surovina pro
výrobu šperků. Značné zastoupení zde mají i zvápnělé jílovce s prvky biotického původu.
Při současném objemu těžby nedojde v těchto lomech v době trvání Plánu péče
k vyčerpání těžené suroviny a tedy ani k prolomení těžebních limitů. Je spíše otázkou, zda
z ekonomických důvodu bude těžba v dnešním rozsahu vůbec pokračovat.
V obou aktivních lomech jsou hnízdiště výra velkého, kterému však těžební činnost
nevadí, a tudíž nedochází ke konfliktu s ochranou přírody. V posledních letech navíc těžaři
musí garantovat sanaci a revitalizaci lomů.
Sanací se rozumí práce, které vedou k odstranění škod vzniklých těžební činností.
Revitalizace je oživení lomu rostlinstvem a živočišstvem. Optimálně by měl lom přirozeně
zarůstat, možný je i umělý výsev místních rostlin a dřevin. Na dně lomu je žádoucí vytvoření
drobných vodních nádrží. Při vhodné péči tak dochází k poměrně rychlému oživení lomu.
Výsledkem těchto aktivit je, že se lomy stávají velmi cenným, ochranářsky významným
prvkem v krajině.
138
Tab. č. 17: Přehled evidovaných ložisek nerostných surovin v CHKO
Číslo ložiska Název
Výhradní ložiska
3036800
Komňa-Bučník
3060700
Bzová
Nevýhradní ložiska
3114100
Bylnice
3226200
Záhorovice
Nebilancovaná ložiska
5053000
Bystřice pod
Lopeníkem
5053100
KomňaPadělky
5053900
Komňa-Malé
Díly
Těžba
Surovina
Nerost
zóna OP
současná
povrchová
současná
povrchová
stavební kámen,
technické zeminy
stavební kámen
trachyandezit,
porcelanit, pískovec
pískovec
I. /II.
dřívější
povrchová
dosud netěženo
cihlářská
surovina
stavební kámen
hlína, jílovec,
sprašová hlína, spraš
trachyandezit
IV.
dosud netěženo
štěrkopísky
jíl, písek, štěrk
I.
dosud netěženo
štěrkopísky
III.
dosud netěženo
štěrkopísky
III.
II.
I. /II.
4.11. Rekreace a turistika
4.11.1. Potenciál oblasti pro rekraci, sport a turistiku
CHKO Bílé Karpaty má jako rozsáhlé území, které je z hlediska přírody a krajiny různorodé a
přitom relativně dobře dopravně dostupné, dobré předpoklady pro mnohostranný rozvoj
rekreace a využití území pro sport a turistiku. Potenciál pro rekreaci není ještě plně využit,
území doposud sloužilo především jako rekreační zázemí blízkým městům (Zlín, Otrokovice,
Uherské Hradiště, Veselí nad Moravou, Strážnice, Hodonín a kromě několika lokalit bylo
z hlediska rekreace poměrně dlouho opomíjené. Atraktivní a více navštěvované jsou lokality:
Mlýnky, Radějov, Tvarožná Lhota - Lučina, Velká nad Veličkou, Velká Javorina (v jižní části),
Mikulčin vrch, Starý Hrozenkov (ve střední části), Luhačovice, Hostětín, Brumov, Valašské
Klobouky (v severní části CHKO).
Rozvoj cestovního ruchu lze na území CHKO pozorovat až v posledních letech, kdy se
s blížícím vstupem do EU obce začaly sdružovat a vytvářet Mikroregiony, které se snaží
podporovat a koordinovat rekreační a sportovní aktivity v regionu. Výrazný vliv na narůstající
příliv návštěvníků a tlak na využití území pro turistický ruch má rozvoj informačních
technologií a propagace ze strany krajů a turistických rozvojových agentur a provozovatelů
služeb v turistickém ruchu.
4.11.2. Hlavní provozované aktivity
Na území CHKO jsou provozovány rozličné většinou krátkodobé aktivity, jednodenní nebo
víkendové. Delší pobyty jsou méně časté a jsou obvykle spojeny s lázeňstvím, agroturistikou
nebo zimními sporty. Zařízení s větší ubytovací kapacitou (bývalé pionýrské tábory a
podnikové chaty) jsou často využívány pro pobyty dětských kolektivů ze škol a školských
zařízení (školy v přírodě, ozdravné pobyty).
Pobytová rekreace
Individuální pobytová rekreace
V CHKO je celkově cca 3000 chat. V minulosti vzniklo několik velkých chatových osad,
především v lokalitách Mlýnky, Radějov, Lučina, Troják, Valašské Klobouky, Dolní Lhota;
menší (ale rozrůstající se) chatové osady jsou dále v lokalitách Filipov, Vápenky, Strání,
139
Mikulčin vrch, Kopánky, Bojkovice, Luhačovice, Slavičín, Brumov. Chaty byly stavěny
zejména v 70. a 80. letech 20. století, živelný vznik chatových osad je spojen s řadou
problémů od urbanistických po hygienické. I v místech se stavební uzávěrou dochází
k rekonstrukci objektů, mnohé jsou prováděny bez příslušných povolení, nebo případné
zamítnutí povolení správou CHKO nerespektují. I v případě, že se chatové oblasti
nerozrůstají, roste jejich ubytovací kapacita a zatížení z hlediska spotřeby pitné i užitkové
vody a likvidace odpadu. Nadále roste hlukové i světelné znečištění.
Některá vesnická sídla, zejména s horší dostupností se postupně vylidňují, z hlediska
trvalého obývání jsou opouštěny také objekty v oblastech s rozptýlenou zástavbou. Tento
problém se týká zejména oblasti Moravských Kopanic. Mnohé ze stávajících objektů jsou
pak využívány k chalupaření. Z pohledu ochrany krajiny je chalupaření (v porovnání
s výstavbou chat) přijatelným způsobem rekreačního využívání objektů, protože zajišťuje
alespoň základní údržbu tradičních, krajinářsky hodnotných staveb a brání jejich zániku. Na
druhé straně však i zde dochází k mnohdy nelegálním rekonstrukcím. Doprovodným
problémem jsou úpravy přilehlých pozemků a zavlékání nepůvodních druhů rostlin (tuje a
další okrasné jehličnany, křídlatka aj.)
Hromadná pobytová rekreace
Celkově lze v rámci CHKO ubytovací kapacitu hotelů, penzionů a dalších ubytovacích
zařízení cestovního ruchu odhadovat na 20 000 míst. Největší ubytovací kapacita je
v Luhačovicích, které jako tradiční lázeňské město nabízí ubytování v hotelích a penzionech
různého stáří a všech úrovní kvality. Většina objektů v Luhačovicích je však mimo CHKO
(hranice CHKO prochází středem města).
Další ubytovací kapacity jsou v bývalých střediscích hromadné rekreace. Ta byla
zejména v lokalitách Tvarožná Lhota - Lučina, Mlýnky, Kopánky, Mikulčin vrch, Lopeník,
Vyškovec, Nový Světlov, Královec. Většina objektů byla přeměněna na hotely a penziony.
Některá zařízení však nenašla odpovídající rekreační využití a dnes chátrají (např. rekreační
chata školského úřadu na Lopeníku).
Levnější ubytování nabízejí na území CHKO kempy: Autokemp Lučina u Tvarožné
Lhoty, Eurocamping Bojkovice, autocamping Luhačovice, přehrada a kemp ve Starém
Hrozenkově, jejichž celková kapacita je cca 300 míst. Další kempy s větší ubytovací
kapacitou leží v blízkosti hranice CHKO (Strážnice, Ostrožská Nová Ves, Babí Hora u Hluku
apod.).
Dobrým modelovým příkladem ekologického a šetrného turistického ubytování je
certifikovaný ekopenzion v pasivním domě v Hostětíně (kapacita 24 lůžek).
Pěší turistika
Území CHKO je protkáno poměrně hustou sítí značených turistických tras, která se postupně
rozrůstala (největší rozmach oficiálních tras KČT nastal v 80. letech) a dnes je v CHKO
celkem cca 360 km značených turistických tras. Územím CHKO prochází mezinárodní
turistické trasy Cesta hrdinů SNP a Chodník kpt. Miloše Uhra. V okolí Luhačovic je
vyznačeno několik místních stezek pro lázeňské hosty, jejichž délka a náročnost je
odstupňována a vycházky po nich jsou doplňkovou aktivitou v rámci léčebných pobytů.
Poměrně frekventovaná je i hřebenová trasa na hranici se Slovenskou republikou,
zejména v úsecích Javorník (783) – Bašty (642) a Velká Javorina (970) – Kašpariskův vrch
(778). Ke konci 20. století k turistickým trasám KČT přibyly i naučné stezky. Na území CHKO
se vyskytuje 7 naučných stezek, na jejichž přípravě se podílela Správa CHKO ve spolupráci
s obcemi a místními NNO. Z nich jsou nejvíce navštěvovány stezky Šumárnická a Lopeník.
Návštěvnost naučných stezek však není monitorována a konkrétní data neexistují. Od roku
2004 zaznamenalo velký rozmach budování naučných stezek obcemi a mikroregiony v rámci
čerpání dotací EU na rozvoj venkova. Problémem z hlediska krajinářského je umísťování
panelů (obecní pozemky) v rámci CHKO a především následná údržba. Mnohé ze stezek a
panelů jsou v havarijním stavu.
140
Z hlediska turistického zatížení jsou nejproblematičtější hřebenové úseky značených
turistických tras, neboť procházejí rozsáhlými lesními komplexy, kde je žádoucí zachovat
maximální klid. Dále úsek zelené značky procházející středem NPR Čertoryje, kde by bylo
vhodné navrhnout jiné trasování. Celkově však pěší turistika nepředstavuje významné
ohrožení funkcí CHKO. Ohrožení (možnost vzniku eroze) zde představuje spíše využívání
pěších tras cyklisty (horská a trekingová kola - adrenalinová cyklistika).
Turisticky atraktivní lokality s vyšší návštěvností v CHKO jsou:
 lázně Luhačovice s nejbližším okolím
 Velká Javorina
 Mikulčin vrch - Velký Lopeník
 hrad Brumov
 rekreační oblast Tvarožná Lhota - Lučina
 Pivečkův lesopark u Slavičína
 větrný mlýn u Kuželova
 Velká nad Veličkou – Zahrady pod Hájem
V posledních letech se začala více propagovat místa dalekých rozhledů, což vedlo
k vybudování rozhleden, příp. upravených míst (přístřešek) s možností výhledu na
turistických trasách. Rozhledny jsou v CHKO v lokalitách:
 Travičná (Tvarožná Lhota – Lučina) – sezónně přístupná ocelová rozhledna vysoká
52,6 m (se zařízeními všech tří operátorů mobilních sítí) je v provozu od roku 2001 (jako
první rozhledna v Bílých Karpatech), v jejích prostorách je výstava o rostlinách, živočiších
a geologii Bílých Karpat
 Drahy (Javorník nad Veličkou) – volně přístupná dřevěná rozhledna vysoká 20 m byla
zpřístupněna na podzim 2009
 Velký Lopeník – volně přístupná dřevěná rozhledna s kamenným podstavcem s celkovou
výškou 22 m byla otevřena v červenci 2005
 Královec (Valašské Klobouky) – volně přístupná dřevěná rozhledna vysoká 21,5 m slouží
návštěvníkům od října 2006
Cykloturistika
Cykloturistika je sportovní aktivitou, která se postupně rozvíjí. Na území CHKO je
v současnosti cca 274 km cyklotras. Územím neprochází žádná dálková cyklistická trasa.
Vzhledem k charakteru území jsou cyklotrasy většinou poměrně fyzicky náročné a vhodné
pro trekingová a horská kola. Většina tras je vedena v místech, kde neohrožuje zájmy
ochrany přírody; některé trasy byly vyznačeny po dohodě se Správou CHKO. Určité
problémy se projevují lokálně, při sjíždění mimo stezky a při neusměrněném pohybu ve volné
krajině a nárazově při přetížení stezek. Negativní důsledky spočívají v možném rušení
živočichů a lokálně v mechanickém poškozování citlivých biotopů (zejména mokřady a
prameniště). Celkově cykloturistika představuje nízké riziko oslabení funkcí CHKO. Výjimkou
je adrenalinová cyklistika (rušení živočichů, eroze).
Turistika na koních
Hipoturistika je aktivitou, která se v CHKO postupně rozvíjí. Značené hipostezky zde nejsou
provozovány. V CHKO působí cca 10 subjektů, které nabízejí vyjížďky na koních, obvykle
v rámci agroturistiky. Občasné vjíždění mimo zaužívané trasy (možnost rušení živočichů) je
jevem ojedinělým, bez nebezpečného dopadu na chráněné části přírody.
Zimní sporty a rekreace
Oblast CHKO má ve vyšších polohách podmínky pro zimní sporty a rekreaci. Kromě několika
místních sjezdovek s krátkými vleky (např. u Radějova, Javorníku nad Veličkou, Štítné nad
Vláří, Strání, Valašských Klobouk) je v CHKO jediné větší zimní středisko s více sjezdovkami
Lopeník-Mikulčin Vrch. Provoz tohoto střediska je z pohledu ochrany přírody zatím téměř
141
bezkonfliktní. Horší je situace u malých intenzivně využívaných sjezdovek, kde je ve velké
míře používáno umělé zasněžování a dochází zde také ke značnému hlukovému a
světelnému znečištění.
Běžecké lyžování je provozováno nejvíce v oblasti hlavního hřebene Bílých Karpat.
Běžecké stopy jsou vytvářeny a udržovány především samotnými běžkaři. Běžně je v zimě
takto udržována stopa cca 100 km bežkařských tras. Trasy jsou vedeny po značených
turistických stezkách a provoz na nich není ve střetu se zájmy ochrany přírody.
Další rekreační a sportovní aktivity
Na území CHKO je v provozu bezkonfliktní motokrosová trať u Slavičína. Za velmi
problematickou aktivitu, která v posledních letech narůstá, je třeba považovat jízdy terénních
motocyklů a čtyřkolek ve volné krajině. Zde pak dochází k vážným střetům se zájmy ochrany
přírody (vjezdy do zákazů vjezdu a mimo komunikace do lesů a na louky, včetně MZCHÚ,
rušení, zraňování a usmrcování živočichů, poškozování biotopů, vznik eroze).
Pro vodní sporty nejsou v CHKO vhodné podmínky, v omezené míře se s nimi lze setkat
zejména na vodní nádrži Luhačovice a dalších vodních nádržích, např. Tvarožná Lhota –
Lučina (sportovní rybářství, rekreační jízdy na plavidlech).
Horolezectví není v CHKO provozováno. Ojedinělý paragliding v oblasti Velkého
Lopeníka; vzhledem k rozsahu bezkonfliktní. Golf v CHKO není provozován. Většina
místních sportovních aktivit je soustředěna na sportoviště v obcích, příp. chatových osadách.
4.11.3 Vliv rekreace, sportu a turistiky na zájmy OPK (negativní i pozitivní)
Vlivy na krajinu
negativní
- absence studie limitů využití CHKO pro rekreaci, sport a turistiku a plánu rozvoje šetrného
turistického ruchu v CHKO neumožňuje proaktivní přístup k řešení problémů a ohrožení
předmětu ochrany
- nevhodná architektura rekreačních a sportovních objektů, včetně úprav okolních pozemků
- nevhodná sídelní struktura rekreačních oblastí
- urbanizace volné krajiny a zvyšování frekvence pohybu v ní
pozitivní
- údržba či vhodná rekonstrukce hodnotných původních objektů nyní sloužících k rekreaci
- nepřímo: pracovní příležitosti ve službách pro místní obyvatele
Vlivy na přírodu
negativní
- absence studie limitů využití CHKO pro rekreaci, sport a turistiku a plánu rozvoje šetrného
turistického ruchu v CHKO neumožňuje proaktivní přístup k řešení problémů a ohrožení
předmětů ochrany
- zdroj hluku a dalšího rušení ze strany rekreantů i provozovatelů služeb (soukromá i
skupinová rekreace)
- světelné znečištění
- zábor přírodních biotopů v okolí rekreačních staveb a šíření nepůvodních druhů (budování
okrasných jezírek, skalek, výsadba nevhodných dřevin, pěstování parkových trávníků…)
- mechanické poškozování rostlin, vegetace a půdního povrchu
- usmrcování živočichů
pozitivní
- nepřímo: dobrý zážitek v přírodě a následné uvědomění si souvislostí: budování funkční
návštěvnické infrastruktury umožňuje cílenou osvětu a získání podpory veřejnosti pro
ochranu přírody
142
5. Vyhodnocení minulého plánu péče
Celkově byla většina úkolů minulého plánu péče, které mohla Správa CHKO významněji
ovlivnit, úspěšně plněna. Některé v plánu péče uvedené úkoly přestaly být v průběhu jeho
platnosti aktuální.
Plán péče o CHKO Bílé Karpaty na období 1998–2007, který byl prodloužen do roku
2012, byl podkladem pro rozhodovací činnost Správy CHKO. Formuloval řadu koncepčních
úkolů dlouhodobějšího charakteru a střednědobého charakteru, ale i úkoly s krátkodobým
časovým horizontem několika let.
Dlouhodobé cíle:
1) Na lesní půdě docílit zejména:
- postupné snižování podílu nepůvodních dřevin
- zvýšit podíl přirozené obnovy porostů
Tyto úkoly se dlouhodobě daří plnit. Z prostředků PPK byla do roku 2010 podpořena výsadba
téměř 276.000 ks listnatých sazenic. Jednalo se především o doplňování a vylepšování
kultur. Dále bylo z těchto prostředků oploceno 220 ha listnatých výsadeb a podpořena
přirozená obnova porostů na téměř 100 ha lesních pozemků. Významnou měrou této
skutečnosti napomohlo projednání a schválení nových lesních hospodářských plánů, do
kterých se podařilo zapracovat zásady péče o les.
- snížit podíl invazních druhů
Tento úkol se daří plnit. Do roku 2010 bylo na likvidaci akátu v lesních porostech uvolněno
z prostředků PPK téměř 810.000,- Kč.
-
prostorově diferencované porosty s přírodě blízkou dřevinnou skladbou na extrémních a
těžko zalesnitelných stanovištích budou ponechány přirozenému vývoji
Tento úkol se podařilo částečně naplnit v roce 2007 přehlášením stávají NPR a PR Javořina,
kdy do vzniklé NPR Javorina bylo nově přičleněno téměř 80 ha těžko přístupných lesních
porostů. Takto vzniklé území bylo dle „Dohody o spolupráci při vymezování lesních porostů
ponechávaných samovolnému vývoji a lesních porostů bez provádění hospodářských
zásahů ve zvlášť chráněných územích a zajištění jejich monitoringu“, uzavřené dne
12. srpna 2002 mezi AOPK ČR a Lesy ČR, s.p., ponecháno samovolnému vývoji.
2) Na nelesní půdě:
- udržet a zlepšit současnou úroveň biodiverzity
Tento úkol se daří naplňovat částečně. V rámci PPK se Správa CHKO snaží zajistit
obhospodařování nejcennějších ploch. Do roku 2010 bylo z tohoto programu uvolněno na
zajištění těchto cílů celkem 83 mil. Kč. Přesto dále pokračuje obecný trend zarůstání
přírodně cenných ploch (okraje a lemy, svažité, odlehlé louky a pastviny).
- provádět obnovu luk a pastvin
Tento úkol se daří plnit. Na nelesní půdě došlo k významnému nárůstu zatravněných ploch
zejména ve IV. zóně CHKO, a to o cca 8 000 ha. Z toho 500 ha bylo zatravněno regionálními
travinobylinnými směsmi.
- snížit podíl invazních druhů
Tento úkol se daří plnit. Do roku 2010 bylo na likvidaci křídlatky uvolněno z PPK cca
457.000,- Kč, slunečnice topinamburu cca 34.000,- Kč a zlatobýlu cca 10.000,- Kč.
V současné době jsou ohniska křídlatky a slunečnice topinamburu téměř zlikvidována. Na
celém území však začíná narůstat výskyt zlatobýlu, který se tak stává současným
nejvýznamnějším invazním druhem.
143
- zajistit vytváření funkčního systému ÚSES
- zastavit negativní trend narušování základních ekologických funkcí krajiny
- při výstavbě a rekonstrukci staveb co nejméně narušovat stávající krajinný ráz
Tyto úkoly se daří naplňovat s různou mírou úspěšnosti. Byla zpracována studie "Preventivní
hodnocení krajinného rázu CHKO Bílé Karpaty" (Arvita P, s. r. o., 2008) jako základní
podpůrný dokument pro aplikaci ustanovení o ochraně krajinného rázu ve výstavbě a
v procesu pořizování územních plánů. V rámci osvěty na poli výstavby se rovněž podařilo
publikovat praktickou příručku pro stavebníky "Jak stavět v CHKO Bílé Karpaty" a materiál
shrnující základní poznatky o formách tradiční zástavby "Lidová architektura CHKO Bílé
Karpaty". Oba citované materiály jsou sice šířeny mezi obce a laickou i odbornou veřejnost
(stavebníky i projektanty), avšak pravidla pro novou výstavbu vycházející z analýzy
dochované historické zástavby se daří uplatňovat jen omezeně. Podobná je situace při
projednávání nových územních plánů, kdy nejsou ze strany pořizovatelů akceptovány někdy
základní podmínky ochrany krajinného rázu v rozsahu stanoveném Správou CHKO.
Omezovat negativní trend narušování základních ekologických funkcí krajiny se částečně
daří při projednávání komplexních pozemkových úprav, při kterých Správa CHKO sehrává
významnou roli.
3. Návrh změny území CHKO Bílé Karpaty
Návrh změny území CHKO Bílé Karpaty se nepodařilo během platnosti minulého plánu
péče prosadit.
Střednědobé a krátkodobé cíle:
1) Úkoly do roku 2006:
Botanická část
- pokračování terénních průzkumů na celém CHKO BK
- opakování inventarizačních průzkumů jednotlivých MZCHÚ vždy po 10 letech a srovnání
dosažených výsledků
- zpracování výsledků z jednotlivých MZCHÚ a ostatních území do vegetačních map
- síťové mapování a příprava podkladů pro GIS
Výše uvedené úkoly byly splněny, viz Rozborová část kap. 3.13 a příloha č. 4, výsledky
mapování Natura 2000, publikace Louky Bílých Karpat (Jongepierová 2008) a Atlas rozšíření
cévnatých rostlin CHKO Bílé Karpaty (Jongepier & Pechanec 2006).
Zoologická část
dokončení rozpracovaných inventarizací včetně dalších území: NPR Jazevčí, NPR
Porážky, PR Javorůvky, PR Kůtky, PR Machová, PR Nová hora, PR Okrouhlá, PR
Ploštiny, PR Pod Žižkovským vrchem, PR Ve Vlčí
- zahájení inventarizačních průzkumů ostatních MZCHÚ včetně návrhů
Výše uvedené úkoly byly splněny, viz Rozborová část kap. 3.13 a příloha č. 4, publikace
Louky Bílých Karpat (Jongepierová 2008) a Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO
Bílé Karpaty (Horal et al. 2006).
-
2) 1998-2000:
- provedení hydrobiologického průzkumu významných vodních toků a vodních ploch na
území CHKO BK
Úkol byl splněn, průzkum probíhal ve spolupráci se ZO ČSOP Bílé Karpaty, mimo jiné i v
rámci VaV/620/12/03 Analýza biodiverzity v CHKO Bílé Karpaty jako podklad pro stanovení
144
nové zonace a vhodného managementu cenných území, dílčí výsledky byly publikovány
(Jurajda et al. 2000a, 2000b).
3) Návrhy na opatření k záchraně ohrožených druhů vyhlášením nových MZCHÚ–
termín pro vyhlášení 31.12.1998:
- Aposeris foetida – PP Brumovské duboviny
- Carex alba – PP Kalábová
- Liparis loeselii – PP Kalábová
- Tephroseris longifolia subsp. moravica – PR Hrušová dolina
Úkol splněn částečně, v roce 1999 vyhlášena PP Kalábová. PP Brumovské duboviny
doposud vyhlášeny nebyly (ochrana zajištěna v rámci I. zóny), nepodařilo se také vyhlásit
PR Hrušová dolina vzhledem k problematickým vztahům s některými vlastníky pozemků,
území ale bylo zahrnuto do EVL.
4) Záchrana genofondu:
do konce roku 1998 ukončit mapování krajových odrůd v oblasti Kopanic a na
Valašskokloboucku
- do roku 2000 (podle finančních možnosti) vybudovat sad krajových odrůd v oblasti
Kopanic
- trvale produkovat sazenice krajových odrůd pro jejich navracení do krajiny
- ve spolupráci s VÚLHM, ÚHÚL a lesnickým provozem do roku 2002 vyhledat a
zaregistrovat výběrové jedince původních, dnes málo užívaných a mizejících lesních
dřevin
- do roku 2000 vybudovat na území CHKO genový archiv a školku křovin, zejména dřínu,
klokoče a tušalaje
- nejpozději do roku 2005 trvale produkovat sazenice výše uvedených dřevin pro jejich
navracení do porostů BK
Úkoly byly splněny ve spolupráci s dalšími subjekty. V letech 2003-2006 řešilo ZO ČSOP Bílé
Karpaty projekt VaV/620/10/03, v rámci kterého byly publikovány výsledky mapování –
Ovoce Bílých Karpat (Tetera 2006) a byl založen sad krajových odrůd v Rokytnici pro oblast
Kopanic a částečně i Valašskokloboucka. Výsledky mapování byly průběžně publikovány
také v časopise Bílé-Biele Karpaty v jednotlivých číslech v letech 2000-2006. Sazenice
starých a krajových odrůd ovocných dřevin, dřínu, klokoče a tušalaje produkuje Ovocná
školka Radima Peška v Bojkovicích (úzká spolupráce se Správou CHKO Bílé Karpaty a ZO
ČSOP Bílé Karpaty). Ve spolupráci s VÚLHM, stanice Kunovice se podařilo vyhledat a
zaregistrovat výběrové jedince původních, dnes málo užívaných a mizejících lesních dřevin třešeň ptačí, jeřáb břek, hrušeň polnička, jabloň lesní a jilm horský.
-
5) Problematika expanzivních nepůvodních druhů rostlin a dřevin
průběžně a trvale doplňovat informace o výskytu expanzivních neofytů na území CHKO
BK
- ve spolupráci s vlastníky a nájemci pozemků, obcemi a odborníky z ÚKZÚZ zajišťovat
fyzickou likvidaci zjištěných populací, přitom minimalizovat užití chemických prostředků
prioritu má likvidace expanzivních rostlin v MZCHÚ
- trvale zajistit kontrolu sanovaných ploch
- ve spolupráci s organizacemi ČSOP, obcemi, informačními a ekologickými středisky a za
využití časopisu Bílé Karpaty informovat o této problematice širokou veřejnost a zapojit ji
tak do jejího řešení
Těmto úkolům je věnována trvalá pozornost, expanzívní a nepůvodní rostliny byly podrobně
zmapovány při síťovém mapování v rámci VaV/620/12/03 a každoročně jsou kontrolovány
stávající a průběžně evidovány nové lokality, na kterých jsou rostliny dle možností okamžitě
likvidovány. Správa CHKO v letech 2003 až 2010 vydala na likvidaci invazních druhů
z prostředků PPK celklem 1.305.407,- Kč. Jednalo se především o likvidaci akátu (62% z
celkového objemu prostředků), likvidaci křídlatky (35 %), likvidaci topinamburu (2,6 %) a
-
145
likvidaci zlatobýlu (0,4 %). Při pravidelných každoročních setkáních se starosty obcí je na
tuto problematiku pravidelně upozorňováno, tomuto tématu byly věnovány i některé články
v časopisu Bílé-Biele Karpaty (Zelené nebezpečí – Z. Miklas 2/2000, Proč právě akát –
L. Nováček, 4/2000).
6) Dřeviny rostoucí mimo les, památné stromy
Do konce roku 2005 provede Správa CHKO BK v úzké spolupráci s Povodím Moravy,
Správou toků Lesů ČR, oblastními melioračními správami a příslušnými obcemi
zmapování břehových porostů na celém území CHKO a vypracuje společně s výše
uvedenými subjekty plán údržby jednotlivých úseků. Prioritami tohoto plánu údržby bude
ochrana toku, ochrana původních břehových porostů a zvýšení biodiverzity potočních a
říčních niv.
Tento úkol nebyl splněn. Ochrana břehových porostů je řešena „pouze“ v rámci ohlášení
jejich údržby dle § 8 odst. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
-
-
do roku 2006 zajistí S CHKO BK mapování výskytu pro Bílé Karpaty charakteristických,
ohrožených a typických dřevin rostoucích mimo les jako jsou: dub plstnatý (Quercus
pubescens), svída dřín (Cornus mas), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), jeřáb muk
(Sorbus aria), břek obecný (Sorbus torminalis), vrba plazivá (Salix rosmarinifolia), lýkovec
jedovatý (Daphne mezereum), jalovec obecný (Juniperus communis)
- do konce roku 1999 v úzké spolupráci s obcemi, vlastníky a nájemci lesů, nevládními
sdruženími a strážci i zpravodaji ochrany přírody provede Správa CHKO BK zmapování
všech dřevin, které splňují parametry na vyhlášení zvláštní ochrany
Tyto úkoly byly splněny ve spolupráci s dalšími subjekty. Především s ZO ČSOP Bílé Karpaty
a ZO ČSOP Radějov, jehož členové prováděli mapování těchto druhů. Dále se na tomto
úkolu podíleli studenti v rámci svých seminárních prací.
-
ve stejném termínu provede Správa CHKO BK aktualizaci informací o rozptýlené zeleni,
které jsou zahrnuty v dostupných materiálech, zejména v Kategorizaci rozptýlené zeleně
vyhotovené Zemědělským výrobním sdružením v Uherské Hradišti pro tehdejší Státní
statek MSP Uherský Brod, závod Valašské Klobouky, dále Kategorizace rozptýlené
zeleně na zemědělské půdě zpracované pro uherskohradišťskou i hodonínskou část
CHKO BK v roce 1986, seznamu navržených památných stromů uvedeném časopise
„Bílé Karpaty“ v č.5/1988 a seznamu navržených památných stromů Uherskohradišťska,
který je uložen na RŽP OkÚ Uherské Hradiště
- Vyhlašování památných stromů bude probíhat průběžně v letech 1998 až konec roku
2000. Prioritu při vyhlašování budou mít dřeviny, jejichž existence je bezprostředně
ohrožena stavebním rozvojem obcí a rozšiřováním dopravní sítě.
Tyto úkoly byly splněny a na základě těchto podkladů a průzkumů bylo v letech 1999-2011
celkem vyhlášeno 45 památných stromů.
7. Neživá příroda
- do konce roku 2000 zmapovat veškeré lomy, odhalené výchozy hornin a ostatní
významné geologické lokality na území CHKO BK
- do konce roku 2001 zajistit všechny dostupné výsledky geologických a mineralogických
průzkumů a vytvořit databázi informací
Tyto úkoly byly částečně splněny v roce 2008, kdy v rámci své bakalářské práce zmapovala
Eva Rozsívalová veškeré lomy v CHKO BK (viz Rozsívalová, E. (2008): Mapování lomů na
území CHKO Bílé Karpaty. [Bakalářská práce] Katedra fyzické geografie a geoekologie PřF
OU v Ostravě, 49 s.). Součástí práce je i shp vrstva obsahující zákres hranic jednotlivých
lomů s jejich stručnou charakteritiku v atributové tabulce této vrstvy.
146
-
do konce roku 2003 vyhlásit nejcennější geologická území v příslušných kategoriích
MZCHÚ (základní prioritou bude stupeň ohrožení lokality v rámci hospodářských a
investičních aktivit vlastníků daného území)
Tento úkol nebyl splněn. K bezprostřednímu ohrožení výše uvedených lokalit nedošlo, takže
se Správa CHKO zaměřila na řešení akutnějších úkolů.
- do konce roku 2000 aktualizovat mapování pramenů a vývěrů minerálních vod na území
CHKO BK
Tento úkol byl částečně splněn. Bylo zmapováno cca 40 pramenišť, z nichž část je
udržována v rámci PPK.
- do konce roku 1999 ve spolupráci s Geofondem ČR aktualizovat mapování sesuvných
území v CHKO BK
Tento úkol byl částečně splněn. Od roku 2006 probíhá mapování svahových pochodů,
především v MZCHÚ a I. a II. zónách.
8. Monitoring, výzkum
v roce 1997 zahájení algologického, bryologického a lichenologického průzkumu CHKO
BK (spolupráce s UP Olomouc, MU Brno, českou mykologickou a botanickou
společností)
- pokračování v mykologickém průzkumu CHKO BK
- v roce 1997 zahájení základního zoologického průzkumu CHKO BK, rozšíření
monitoringu managementu o další lokality (ve spolupráci s BÚ AV Třeboň)
- pokračování probíhajících botanických výzkumů
Úkoly byly splněny, viz Rozborová část kap. 3.13 a příloha č. 4, publikace Louky Bílých
Karpat (Jongepierová 2008).
-
9. Dokumentace
nepřetržitě doplňovat veškeré archivy a databáze
do roku konce 1998 založit databázi fauny Bílých Karpat a databázi geologických jevů
do roku konce 2000 dokončit přepis údajů literárních a diplomových prací týkajících se
květeny Bílých Karpat
- do roku 2006 doplnit do databáze květeny u významných druhů údaje z excerpce
herbářů
- do roku 2006 doplnit veškeré dostupné údaje do databáze fauny z excerpce odborné
literatury a sbírek
- do konce roku 1999 technicky a personálně zajistit zázemí pro využití GIS na Správě
CHKO BK
Úkoly byly splněny. Pracoviště GIS se stalo nepostradatelou součástí Správy CHKO.
Databáze botanických údajů BK flora obsahuje 493 000 záznamů a je připravován její převod
do nálezové databáze ochrany přírody. Veškeré zoologické údaje jsou ukládány do nálezové
databáze ochrany přírody. Excerpce odborné literatury, sbírek a literární údajů byly
provedeny mimo jiné v rámci zpracování VaV/620/12/03 a publikace Louky Bílých Karpat
(Jongepierová 2008).
-
147
6. Použitá literatura
Arvita P, spol. s r. o. (2008): Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Bílé Karpaty.
Otrokovice
FARKAČ J., KRÁL D. a ŠKORPÍK M. (eds.), 2005: Červený seznam ohrožených druhů
České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech republic.
Invertebrates. AOPK ČR, Praha, 760 pp.
Hrdoušek V. (2001): Lidová architektura jihovýchodní Moravy obrazový průvodce od Chřibů
po Bílé Karpaty od Břeclavi ke Zlínu. Škola vesnice Modrá, vydání 1, 100 pp.
Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. – AOPK ČR,
Praha.
Jongepierová I. (ed.) (2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the white Carpathian
Mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty Veselí nad Moravou, 461 pp.
Kolektiv - správa CHKO Bílé Karpaty (1998): Plán péče CHKO Bílé Karpaty (návrhová část).
Ms. depon. in. Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.
Kolektiv - správa CHKO Bílé Karpaty (1998): Plán péče CHKO Bílé Karpaty (rozborová část).
Ms. depon. in. Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek J. (2002): Klíč ke
květeně České republiky. – Academia, Praha, 928 p.
Kuča P., Májsky J., Kopeček F. & Jongepierová I. [eds] (1992): Chránená krajinná oblasť
Biele/Bílé Karpaty. – Ekológia, Bratislava.
Mackovčin P. & Jatiová M. [eds] (2002): Zlínsko. – In: Mackovčin P. & Sedláček M. [eds],
Chráněná území ČR, svazek II: 1–376, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
a EkoCentrum Brno, Praha.
MLÍKOVSKÝ J., STÝBLO P., (eds.), 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky.
Praha: ČSOP.
Oblastní plán rozvoje lesů pro PLO č. 38 "Bílé Karpaty a Vizovické vrchy", platnost od
1.1.1999 do 31.12.2018, vypracoval ÚHÚL, pobočka Kroměříž, schválen MZe dne
21.4.1999 pod č.j. 744/99-5110
Piro Z. & Wolfová J. (eds.) 2008: Zachování biodiverzity karpatských luk. – Foa, Nadační
fond pro ekologické zemědělství, Praha, 10 8p.
PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (eds.), 2003: Červený seznam ohrožených druhů
České republiky. Obratlovci. Praha.
Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav
v roce 2000). – Příroda, Praha, 1-166.
Šimša M., Kalábová P. a kol., 2006: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Národní ústav
lidové kultury, Strážnice, vydání 1, 283 s.
148
7. Seznam zkratek
AEO – agroenvironmentální opatření
AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
BK – Bílé Karpaty
BSOD - Banka semen ohrožených druhů
ČOV – čistírna odpadních vod
ČRS – Český rybářský svaz
ČSBS – Československá botanická společnost
ČSOP – Český svaz ochránců přírody
EAFRD – European Agricultural Fund for Rural Development (evropský zemědělský fond pro rozvoj
venkova)
EU – Evropská unie
EVL – evropsky významná lokalita
GIS – geografický informační systém
GZ – genová základna
CHKO – chráněná krajinná oblast
CHKO BK – Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty
CHPV – chráněný přírodní výtvor
JJ – jelení jednotka
JZD – jednotné zemědělské družstvo
k. ú. – katastrální území
KČT – Klub českých turistů
KPÚ – komplexní pozemkové úpravy
LČR – Lesy České republiky
LHC – lesní hospodářský celek
LHO – lesní hospodářská osnova
LHP – lesní hospodářský plán
LPIS – Land parcel identification system (systém pro identifikaci zemědělských pozemků)
LS – lesní správa
LVS – lesní vegetační stupeň
MAB – program UNESCO Člověk a biosfára (Man and the Biosphere)
MaS – dotační podprogram 215012 Správa nezcizitelného státního majetku v zvláště chráněných
územích (majetek státu)
MK ČSR – ministerstvo kultury České socialistické republiky
MO – místní organizace (ČRS apod.)
MŠ – mateřská škola
MVE – malá vodní elektrárna
MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území
MZe – ministerstvo zemědělství
MŽP ČR – ministerstvo životního prostředí České republiky
NJKS – normované jarní kmenové stavy
NN – nízké napětí
NNO – nestátní nezisková organizace
NRBC – nadregionální biocentrum
NRBK – nadregionální biokoridor
NPP – národní přírodní památka
NPR – národní přírodní rezervace
NS – naučná stezka
OPK – ochrana přírody a krajiny
OPRL – oblastní plán rozvoje lesů
OPŽP – Operační program Životní prostředí
PHO – pásmo hygienické ochrany
PLO – přírodní lesní oblast
PO – ptačí oblast
POPFK – Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (program MŽP)
PP – přírodní památka
PPK – Program péče o krajinu
PR – přírodní rezervace
PRŘS – Program revitalizace říčních systémů
149
PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa
RBC – regionální biocentrum
RBK – regionální biokoridor
SCHKO – Správa chráněné krajinné oblasti
SCHKO BK – Správa chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty
SLT – soubor lesních typů
SŠ – střední škola
TKO – tuhý komunální odpad
TTP – trvalé travní porosty
ÚHÚL – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
UNESCO - Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and
Cultural Organization)
ÚSES – územní systém ekologické stability
ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody
VIS – vzdělávací a informační středisko
VN – vysoké napětí
VÚC – velký územní celek
VVN – velmi vysoké napětí
ZO – základní organizace (ČRS, ČSOP apod.)
ZŠ – základní škola
Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském
plánování
150

2uprROZBORY BKvypořádání 14.9.

Transkript

Podobné dokumenty

KANTÝNA NOVINY

stáhnout - Správa CHKO Broumovsko

zde - Asociace profesionálních myslivců ČR

Bakalářská práce - Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre

Vliv pastvy na travinobylinnou vegetaci Bílých Karpat

17. století - Kronika Hluk

Geologická expozice pod Klokoty

Informační materiál pro účastníky

Schválená Strategie CLLD

Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v CHKO

17. Měkkýši

Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005)

Seznam osvědčení v PDF

Text posudku (pdf 16766 kB)

Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území