Poslední pohané v christianizovaném římském imperiu, I

/ COMMENTATIONES
66 »L¡NKY
IVAN PRCHLÕK
PoslednÌ pohanÈ
v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm
imperiu, I: Z·kladnÌ fakta
o n·silÌ v˘Ëi nim 1
IVAN PRCHLÕK (Praha)
Tento Ël·nek (spoleËnÏ s dalöÌmi, kterÈ budou n·sledovat v p¯ÌötÌch roËnÌcÌch Aurigy) vznikl na z·kladÏ Ëetby knihy RadomÌra MalÈho CÌrkevnÌ
dÏjiny, nenÌ vöak zam˝ölen jako jejÌ recenze, ale spÌöe chce nabÌdnout alternativnÌ pohled k nÏkter˝m problematick˝m tvrzenÌm t˝kajÌcÌm se vztahu
pozdnÏantickÈho k¯esùanstvÌ, k¯esùanskÈ cÌrkve a christianizovanÈho st·tu
k zanikajÌcÌmu pohanstvÌ. TÈma samotnÈ moûnosti jednÈ sÈrie Ël·nk˘ samoz¯ejmÏ zdaleka p¯esahuje, nicmÈnÏ k jakÈmusi n·stinu z·kladnÌch informacÌ
se od nÏkolika pas·ûÌ tÈto knihy lze odrazit velmi dob¯e.
Neû se tak stane, je p¯ece jen t¯eba struËnÈho vyj·d¯enÌ k celkovÈmu dojmu, kter˝ ve mnÏ Ëetba tÈto knihy zanechala. Autorovi rozhodnÏ nelze up¯Ìt
up¯Ìmnou snahu o pod·nÌ sice (katolickÈ) cÌrkvi p¯ÌznivÈ, nicmÈnÏ p¯esto
v r·mci moûnostÌ nikoli vyh˝bavÈ, pokud jde o temnÏjöÌ str·nky jejÌch dÏjin.
Jako takov· tato snaha asi musela vzbudit rozporuplnÈ reakce, coû opravdu
vzbudila ñ knize bylo vyËÌt·no jak stranÏnÌ cÌrkvi, tak i naopak p¯Ìliön·
˙stupnost kritice cÌrkve a jejÌch dÏjin z liber·lnÌch pozic sekularizovanÈ spoleËnosti.2 Autora jistÏ m˘ûe tÏöit, ûe podobn˝ch reakcÌ se svÈho Ëasu doËkal
i Th˙k˝didÈs, kterÈmu jedni vyËÌtali stranÏnÌ Sparùan˘m, druzÌ AthÈÚan˘m.
1
Tento Ël·nek mohl vzniknout zejmÈna dÌky studijnÌmu pobytu na EberhardKarls-Universit‰t v T¸bingen koncem roku 2007. Proto je na mÌstÏ v¯elÈ podÏkov·nÌ DAAD a prof. Franku Kolbovi, jejichû stipendium, respektive doporuËenÌ mi tento pobyt umoûnilo.
2
P¯Ìkladem prvnÌho pohledu je velmi kritick· recenze Jana ZIEGLERA v MF Dnes
z 15. 2. 2003 dostupn· i s polemickou odpovÏdÌ RadomÌra MAL…HO na http://katolikrevue.ath.cx/. NemÈnÏ kritickÈ z pohledu opaËnÈho je hodnocenÌ Pavla ZAHRADNÕKA na http://katolicka-kultura.sweb.cz/zahradnik/zahradnik.html, s odkazy
k n·slednÈ v˝mÏnÏ n·zor˘ mezi autorem a recenzentem.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
66
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 67
S·m vidÌm hlavnÌ problÈm knihy jinde, totiû v tom, ûe se RadomÌr Mal˝
vyjad¯uje autoritativnÏ k ot·zk·m, v nichû p¯i öirokÈm z·bÏru svÈho z·jmu
m· plnÈ pr·vo neb˝t autoritou; tohoto svÈho pr·va vöak nevyuûÌv·. Vztah
k¯esùanskÈ cÌrkve k poslednÌm pohan˘m je p¯Ìkladem tohoto p¯Ìstupu tÌm
markantnÏjöÌm, ûe informacÌ k nÏmu je ve standardnÏ dostupnÈ literatu¯e pom·lu. Z pramen˘ dÏjin pozdnÌ antiky se soustavnÏ tomuto tÈmatu nevÏnuje
û·dn˝ a ty, kterÈ se mu vÏnujÌ mimo jinÈ, vÏtöinou nejsou p¯eloûeny do Ëeötiny,3 a tudÌû ani v naöem prost¯edÌ p¯Ìliö zn·mÈ. NavÌc leckterÈ z nich ani
nejsou dochov·ny v ¯eck˝ch origin·lech, ale pouze v p¯ekladech p¯edevöÌm
do syrötiny Ëi koptötiny, takûe nejsou p¯Ìliö zn·my ani mezi klasick˝mi filology. 4 Pokud jde o sekund·rnÌ literaturu, vÏnujÌ se pr·ce shrnujÌcÌ dÏjiny
pozdnÌ antiky komplexnÏ z·niku pohanstvÌ vÏtöinou jen po jeho z·kaz v roce
392, a to jak pr·ce Ëesk˝ch, tak i renomovan˝ch zahraniËnÌch badatel˘. Pr·ce zamϯenÈ ˙ûeji pr·vÏ na z·nik tradiËnÌch kult˘ jsou opÏt mÈnÏ zn·mÈ,
i kdyû i v naöich knihovn·ch nikoli nedostupnÈ.5
Z uveden˝ch d˘vod˘ mÏ v knize RadomÌra MalÈho dosti p¯ekvapila n·sledujÌcÌ pas·û: ÑPat¯Ì k velkÈ p¯ednosti tehdejöÌho k¯esùanstvÌ, ûe p¯eûÌvajÌcÌmu
pohanstvÌ neoplatilo pron·sledov·nÌ stejnou mÏrou. Je sice pravda, ûe cÌsa¯
Theodosius zak·zal pohansk˝ kult ve mÏstech a povolil pohanskÈ svatynÏ
pouze na venkovÏ Ö, nicmÈnÏ nenÌ zn·m jedin˝ p¯Ìpad krvavÈho pron·sledov·nÌ, popravy pohan˘ pro jejich vÌru. FungujÌ nad·le pohanskÈ ökoly, zejmÈna povÏstn· platonsk· akademie v AthÈn·ch. Aû do z·niku Z·pado¯ÌmskÈ
¯Ìöe r. 476 se vyskytujÌ pohanÈ bez problÈm˘ i v ¯ÌmskÈm sen·tu, v osmdes·t˝ch letech se pohanötÌ sen·to¯i br·nÌ proti cÌsa¯ovu na¯ÌzenÌ o odstranÏnÌ
sochy bohynÏ Viktorie. Jedin˝ odsouzenÌhodn˝ p¯Ìpad netolerance a fanatismu k¯esùan˘ v˘Ëi pohan˘m je zn·m z egyptskÈ Alexandrie z poË·tku 5. sto-
3
Vöechny p¯eloûenÈ ˙ryvky pouûitÈ v tomto Ël·nku jsou proto mÈ vlastnÌ.
A pokud ano, tak pouze dÌky bilingvnÌm edicÌm s p¯ekladem do latiny Ëi modernÌho jazyka. Pr·vÏ tyto p¯eklady tak mohou b˝t a takÈ bÏûnÏ b˝vajÌ citov·ny,
kterÈûto metodickÈ slabiny se z nezbytÌ dopouötÌm tÈû. K bliûöÌmu p¯edstavenÌ tÏchto pramen˘ bohuûel nenÌ v tomto Ël·nku prostor, nicmÈnÏ pokud jde o jejich vÏrohodnost, lze alespoÚ obecnÏ konstatovat, ûe s prameny, z nichû Ëerp·m, sekund·rnÌ
literatura pracuje bÏûnÏ a jejich informace p¯ijÌm·.
5
AlespoÚ v jednÈ z knihoven v »R jsem pomocÌ klementinskÈho port·lu JednotnÈ informaËnÌ br·ny a datab·ze Souborn˝ katalog »R ñ Seri·ly nalezl dostupnÈ tyto
pr·ce: KAEGI, The Fifth-Century Twilight; NOETHLICHS, Heidenverfolgung; CHUVIN,
A Chronicle of the Last Pagans; HARL, Sacrifice and Pagan Belief; TROMBLEY, Hellenic Religion and Christianization; MACMULLEN, Christianity and Paganism.
4
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
67
30.8.2011, 17:37
68 IVAN PRCHLÕK
letÌ, kdy rozv·önÏn˝ dav, v jehoû ¯ad·ch byli i duchovnÌ, ubil k smrti tamÏjöÌ
novoplatonskou filozofku Hypacii, uölechtilou osobu, kter· si p¯·telsky dopisovala i s katolick˝mi biskupy. Hypacia byla p¯ÌtelkynÌ mÌstodrûitele Oresta,
v·önivÈho zast·nce pohanstvÌ, coû mu vyneslo bohuûel nek¯esùanskou nen·vist pok¯tÏnÈho lidu. Jeden z duchovnÌch ho na ve¯ejnosti zranil hozen˝m kamenem, coû nesvÏdËÌ p¯Ìliö o tom, ûe l·ska Kristova pronikla vöem k¯esùan˘m
do krve. NicmÈnÏ i tato smutn· a v kaûdÈm p¯ÌpadÏ odsouzenÌhodn· epizoda
nic nemÏnÌ na celkovÈm konstatov·nÌ, ûe k¯esùanÈ, kdyû se jejich n·boûenstvÌ
stalo vl·dnoucÌm v celÈ ¯Ìöi a st·tem chr·nÏn˝m, se chovali k pohan˘m zcela
jinak neû p¯edtÌm oni ke k¯esùan˘m. Jejich n·boûensk· svoboda alespoÚ
v z·kladnÌch principech byla respektov·na. Koneckonc˘ i smutn˝ p¯Ìpad Hypacie a Oresta v Alexandrii je toho v˝mluvn˝m dokladem, neboù pohan Orestes setrv·val bez problÈm˘ ve vysokÈ st·tnÌ funkci cÌsa¯skÈho mÌstodrûitele
v k¯esùanskÈm st·tÏ.ì6
MnoûstvÌ nep¯esnostÌ, zkreslenÌ a chyb, kterÈ tato pas·û obsahuje, nenÌ
pr·vÏ malÈ. Theodosius pohanskÈ svatynÏ v pravÈm smyslu toho slova nepovolil nikde û·dnÈ. V jeho vöeobecnÈm z·kazu provozov·nÌ pohansk˝ch
kult˘ z roku 392 jsou sice mÏsta speci·lnÏ vypÌchnuta, ale aû potÈ, co je nejprve zd˘raznÏno, ûe z·kaz se t˝k· mÌst vöech.7 Proti stavb·m sam˝m vöak
tyto z·kony naopak nam̯eny nebyly, pouze zakazovaly, aby slouûily svÈmu
p˘vodnÌmu ˙Ëelu. V tom vöak sm˝ölel jinak uû Theodosi˘v v˝chodnÌ n·stupce Arcadius, kter˝ dvÏma z·kony z let 397 a 399 jednak urËil stavebnÌ
materi·l ze zbo¯en˝ch chr·m˘ k opÏtovnÈmu pouûitÌ pro dalöÌ ve¯ejnÈ stavby a jednak na¯izoval pr·vÏ venkovskÈ chr·my sine turba ac tumultu zbourat, aby nesv·dÏly k poruöov·nÌ z·kon˘.8 DefinitivnÌ z˙Ëtov·nÌ se vöemi
chr·my, s trestem smrti p¯i jeho nerespektov·nÌ, pak p¯iölo v roce 435 v pod·nÌ Theodosia II.9
6
MAL›, CÌrkevnÌ dÏjiny, s. 57n.
Srv. Cod. Theod. XVI 10,12 in nullo penitus loco, in nulla urbe. Ve dvou p¯edchozÌch protipohansk˝ch z·konech z roku 391 (Cod. Theod. XVI 10,10; 10,11) se
o chr·mech taktÈû hovo¯Ì souhrnnÏ, zatÌmco kdyû v roce 382 Theodosius skuteËnÏ
na¯izoval ponechat jeden konkrÈtnÌ chr·m otev¯en˝, ovöem pouze pro shrom·ûdÏnÌ
lidu, a nikoli proto, aby se v nÏm konaly zapovÏzenÈ obÏti (Cod. Theod. XVI 10,8;
nenÌ vöak zcela z¯ejmÈ, co bylo v roce 382 tÌmto prohibitorum usus sacrificiorum
myöleno), nejednalo se o venkovskou svatyni, ale chr·m v Edesse.
8
Cod. Theod. XV 1,36; XVI 10,16.
9
Cod. Theod. XVI 10,25. K osud˘m konkrÈtnÌch chr·m˘ srv. podrobnÏji FOWDEN, Bishops and Temples; TROBLEY, Hellenic Religion and Christianization.
7
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
68
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 69
AthÈnsk· AkadÈmie sice Theodosiem zruöena nebyla, nicmÈnÏ uv·dÏt ji
jako p¯Ìklad k¯esùanskÈ tolerantnosti je i tak dost oöemetnÈ, kdyû ji, pr·vÏ
pro jejÌ pohanskÈ zamϯenÌ, zruöil pozdÏji Iustinianus.10 ZnaËnou pozornost
samoz¯ejmÏ budÌ doplÚujÌcÌ zpr·va Agathiova o cestÏ zbyl˝ch sedmi filosof˘ do Persie a jejich pozdÏjöÌm n·vratu potÈ, co jim persk˝ kr·l ChosroÈs
v r·mci tzv. VÏËnÈho mÌru z roku 532 vymÌnil bezpeËn˝ n·vrat a n·slednÈ
neruöenÌ nucenÌm k p¯ijetÌ k¯esùanstvÌ.11 DalöÌ osud zak·zanÈ filosofickÈ
v˝uky v AthÈn·ch je ovöem sporn˝, dle Alana Camerona totiû v jakÈsi formÏ
pokraËovala i nad·le a filosofovÈ se vr·tili pr·vÏ tam. Z jeho argument˘ byly
pozdÏji vyvr·ceny jen nÏkterÈ, i tak se vöak objevily variantnÌ n·vrhy mÌsta
pobytu filosof˘.12
10
Tedy v roce 529. Iustinianovu n·boûenskou motivaci, s nÌû se dlouho ne zcela
podloûenÏ, ale bÏûnÏ poËÌtalo, brilatnÏ zargumentoval WATTS, Justinian, s. 171-177.
AF HƒLLSTR÷M, The Closing of the Neoplatonic School, s. 141nn., zejm. 157-160, se
sice domnÌval, ûe takov˝ pohled oporu v pramenech nem·, s·m vöak nebyl schopen
nabÌdnout alternativnÌ motivaci jinou, neû naprosto neuchopitelnou ÑJustinianís
high-school policyì. P¯ehlÈdl p¯itom vöak d˘leûitÈ okolnosti, zohlednÏnÈ vz·pÏtÌ
Wattsem. DalöÌm aspektem diskutovan˝m v modernÌ literatu¯e je absence z·kona
p¯Ìmo zakazujÌcÌho v˝uku filosofie v AthÈn·ch v IustinianovÏ kodexu. Informuje
n·s o nÏm pouze IOANN. MALAL. Chronogr. XVIII 47 [p. 451 Dindorf], jemuû ne
vöichni vϯÌ, CAMERON, The Last Days, s. 8, a zejmÈna WATTS, Justinian, s. 171-177,
vöak jeho d˘vÏryhodnost v tomto bodÏ obh·jili sdostatek. P¯esvÏdËiv· je i Wattsova
redatace (respektive postdatace tomuto) Iustinianov˝ch obecnÏ protipohansk˝ch z·kon˘ (Cod. Iust. I 11,9-10).
11
AGATH. MYR. Hist. II 30-31. Historickou autentiËnost tÈto zpr·vy sice zpochybnil TARDIEU, Les paysages reliques, s. 128-131, historiËnost klausule t˝kajÌcÌ se
filosof˘ ve VÏËnÈm mÌru vöak p¯ipustil. WATTS, Justinian, s. 180nn. historiËnost
Agathiovy zpr·vy nezpochybÚuje, na rozdÌl od n·vaznosti na probÌran˝ z·kon zakazujÌcÌ v˝uku filosofie v AthÈn·ch, mÌsto nÌû vidÏl souvislost aû s dalöÌmi sebou
sam˝m postdatovan˝mi protipohansk˝mi z·kony.
12
Srv. CAMERON, The Last Days, s. 11n. a 21-25, a proti nÏmu FRANTZ, Pagan
Philosophers, s. 36n.; GLUCKER, Antiochus and the Late Academy, s. 324-327, a BLUMENTHAL , 529 and Its Sequel, s. 378-380. Coby mÌsto pobytu filosof˘ navrhoval
TARDIEU, Les paysages reliques, s. 131-132 a 139nn., zejm. 151-160 a srv. i 161n.,
tehdy silnÏ pohanskÈ Karrhy (k nimû srv. nÌûe s. 77 a 80), coû zpochybnil WATTS,
Where to Live, s. 290-298. Alexandreiu eliminovanou Cameronem p¯esto povaûoval
na z·kladÏ svÈ argumentace za moûnou BLUMENTHAL, 529 and Its Sequel, s. 379n.
Samotn˝ WATTS, Where to Live, s. 306, pozn. 76, preferoval, aby bylo vyj·d¯enÌ
AGATH. MYR. Hist. II 31,4, ûe filosofovÈ se mohou vr·tit dò ôN óöÝôåñá }èç, ch·p·no ve v˝znamu Ñkaûd˝ do svÈho domovaì.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
69
30.8.2011, 17:37
70 IVAN PRCHLÕK
PohanötÌ sen·to¯i se br·nili v osmdes·t˝ch letech, ale 4. stoletÌ (coû moûn· RadomÌr Mal˝ myslel, zatÌmco zd·nlivÈ p¯i¯azenÌ ke stoletÌ 5. vzniklo jen
neobratnou formulacÌ) proti odstranÏnÌ p¯edevöÌm Victoriina olt·¯e, odhlÈdnuto od toho, ûe za projev tolerantnosti je zde prohlaöov·no to, ûe se nÏkdo
m˘ûe proti netolerantnÌmu aktu br·nit. I olt·¯ vöak byl spÌöe symbolem celÈho sporu, pohanötÌ sen·to¯i totiû usilovali p¯edevöÌm o navr·cenÌ st·tnÌch dotacÌ tradiËnÌm kult˘m. Ty totiû v jejich oËÌch zajiöùovaly kontinuitu ¯ÌmskÈ
¯Ìöe, ovöem jen tehdy, byly-li pr·vÏ jÌ dotov·ny, a proto se celkem Ëty¯ikr·t
pokusili o intervenci. PoprvÈ vöak v roce 382 nebyli Gratianem v˘bec p¯ijati,13 podruhÈ v roce 384 dos·hl Ambrosius, byù byl se sv˝m n·zorem v menöinÏ, zamÌtnutÌ û·dosti i efektivnÌm vyhroûov·nÌm Valentinianovi II. Theodosiem a jak˝msi bojkotem ze strany klÈru.14 T¯etÌ pokus p¯iöel v dobÏ, kdy
na z·padÏ pob˝val po por·ûce Maximovy uzurpace Theodosius, nicmÈnÏ
s Ambrosiem byl ve sporu.15 Ten pak z¯ejmÏ gradoval scÈnou, v nÌû Ambrosius sice Theodosia k odmÌtnutÌ p¯esvÏdËil, ale zp˘sobem, kter˝ cÌsa¯ p¯Ìliö
nekvitoval, soudÏ alespoÚ z popisu tÈto scÈny Ambrosiem samotn˝m: ÑtakÈ
jsem osobnÏ zap˘sobil na nejlaskavÏjöÌho cÌsa¯e Theodosia a nev·hal mluvit
s nÌm otev¯enÏ Ö mÈmu ÇlichocenÌë nakonec neodolal. A tak jsem mu nÏkolik
dnÌ nechodil na oËi, coû nenesl tÏûce.ì16 Po ËtvrtÈ byla v roce 392 û·dost
oslyöena opÏt Valentinianem II. a uû z¯ejmÏ z jeho vlastnÌ v˘le.17 TÌm vöak
13
SYMM. Rel. 3,1.
AMBROS. Epist. 17,8 (Ambrosius v menöinÏ); tamtÈû 17,12-14 (vyhroûov·nÌ).
15
O nÏmû se lze z·kladnÏ pouËit v CAH2 XIII s. 107n.
16
Srv. AMBROS. Epist. 57,4 etiam clementissimo imperatori Theodosio coram intimavi, atque in os dicere non dubitavi Ö insinuationi [tento v˝raz ch·pu jako ironii] meae tandem assensionem detulit, et sic aliquibus ad ipsum non accessi diebus,
nec moleste tulit. Z¯ejmÏ tohoto pokusu by se t˝kala i zpr·va, kter· je ovöem s Ambrosiov˝m lÌËenÌm v rozporu, proËeû schvaluji n·zor tÏch, kdo jÌ ned˘vϯujÌ, srv.
QVODVVLTDEVS Lib. de promiss. III 41 cui (sc. Theodosio) Symmachus Ö praeconia
laudum in consistorio recitans Ö aram Victoriae in senatu restitui Ö principi intimavit. quem statim a suis aspectibus pulsum, in centesimo lapide redae non stratae
impositum eadem die manere praecepit (Ñkdyû mu Symmachus Ö v konsisto¯i p¯edn·öel ¯eË plnou chv·ly Ö ohromil cÌsa¯e Ö n·vrhem obnovit v sen·tu olt·¯ Victorie.
Ten ho ihned vyrazil z mÌstnosti, naloûil na nekryt˝ v˘z a p¯ik·zal mu setrvat po zbytek dne u stÈho milnÌkuì). Dle PIGANIOLA, Líempire chrÈtien, s. 258, mÏl Theodosius
takto Symmacha potrestat spÌöe za protest proti vyd·nÌ Cod. Theod. XVI 10,10,
k nÏmuû srv. v˝öe pozn. 7.
17
AMBROS. Epist. 57,5. Cel· tato f·ze sporu je i s mnoha dalöÌmi detaily zn·ma
p¯edevöÌm z polemick˝ch p¯ÌspÏvk˘ jeho protagonist˘, tedy SYMM. Rel. 3 a AMBROS.
Epist. 17; 18 a 57, jejichû modernÌmi reflexemi, sledujÌcÌmi i v˝voj n·sledn˝, jsou
14
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
70
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 71
spor jeötÏ neskonËil, financov·nÌ tradiËnÌch st·tnÌch kult˘ totiû obnovil uzurp·tor Eugenius, a to p¯inejmenöÌm ve formÏ daru soukrom˝m osob·m, pozdÏji moûn· i zcela regulÈrnÏ, a tent˝û takÈ do kurie Victoriin olt·¯ vr·til.18
Vöechna tato opat¯enÌ vöak byla po por·ûce EugeniovÏ opÏt zruöena Theodosiem.19 V odbornÈ debatÏ padl jeötÏ n·vrh, ûe se olt·¯ do sen·tu vr·til z·sluhou Stilichonovou za vl·dy Honoriovy, ne vöechny vöak p¯evÏdËil, ba spornÈ je i to, zda v˘bec jeötÏ k nÏjakÈmu pokusu doölo.20
ÑUbÌt k smrtiì je p¯i vöÌ svÈ hr˘zostraönosti ponÏkud eufemickÈ oznaËenÌ
zp˘sobu Hypatiiny smrti, vÌme-li, ûe byla nejprve odvleËena do kostela, tam
obnaûena do naha, jejÌ tÏlo rozdr·s·no ostraky, rozerv·no na kusy a v tomto
stavu odvleËeno jinam a sp·leno.21
Katolick˝mi biskupy, s nimiû si mÏla Hypati· dopisovat, byl, pokud je mi
zn·mo, pouze Synesios z KyrÈny, coû ovöem aû tak ˙plnÏ typick˝ katolick˝
biskup tÈ doby nebyl. S·m se povaûoval p¯edevöÌm za filosofa a Hypatiina
MA£UNOWICZ, De ara Victoriae; KLEIN, Der Streit um den Victoriaaltar; WYTZES, Der
letzte Kampf des Heidentums.
18
K daru soukrom˝m osob·m srv. AMBROS. Epist. 57,6; na regulÈrnÌ obnovenÌ
dotacÌ usuzoval nikoli neopodstatnÏnÏ C HASTAGNOL, La restauration du temple
díIsis, s. 143n. K n·vratu olt·¯e do kurie srv. PAVLIN. MEDIOL. Vit. S. Ambros. 26.
NOETHLICHS, Die gesetzgeberischen Maflnahmen, s. 127 a 311, pozn. 762, se sice pozastavuje nad tÌm, ûe se o vr·cenÌ olt·¯e do sen·tu ani slovem nezmiÚuje AMBROS.
Epist. 57, a je proto p¯esvÏdËen, ûe se Paulinus, pÌöÌcÌ aû v roce 422, v tomto bodÏ
spletl a k vr·cenÌ olt·¯e do sen·tu ve skuteËnosti uû nedoölo. Dle mÈho n·zoru vöak
spÌöe Ambrosi˘v dopis psan˝ bÏhem uzurpace reaguje na d¯ÌvÏjöÌ situaci, zatÌmco
k vr·cenÌ olt·¯e do sen·tu, stejnÏ jako k regulÈrnÌmu obnovenÌ financov·nÌ tradiËnÌch kult˘, doölo aû potÈ.
19
ZOS. IV 59,2-3. K ˙skalÌm tÈto pas·ûe srv. brilantnÌ v˝klad PASCHOUDŸV, Cinq
Ètudes sur Zosime, s. 100nn.
20
Dle BIRTA, Claudii Claudiani Carmina, s. LVIII na n·vrat olt·¯e t¯ikr·t nar·ûÌ
Claudianus, coû ovöem odmÌtli MA£UNOWICZ, De ara Victoriae, s. 104-107, a MAZZARINO, La politica religiosa di Stilicone, s. 238nn. PrvnÌ totiû Claudianovy nar·ûky
vztahovala pouze k VictoriinÏ soöe, kter· ale dle nÌ z kurie, na rozdÌl od olt·¯e, ani
odstranÏna nebyla, neû aû v roce 408 z·konem Cod. Theod. XVI 10,19. Druh˝ zase
postr·dal nÏjakÈ dalöÌ svÏdectvÌ o ud·losti, t¯eba od Orosia lÌËÌcÌho Stilichona coby
bezboûnÌka, stejnÏ jako svÏdectvÌ o p¯ÌpadnÈm pozdÏjöÌm definitivnÌm odstranÏnÌ olt·¯e Ëi i jen sochy. Ke sporu o dalöÌ pokus srv. MAZZARINO, La politica religiosa di
Stilicone, s. 241n., kter˝ na nÏj usuzoval z existence Prudentiovy Contra Symmachum
a nar·ûek v SymmachovÏ korespondenci. Naproti tomu CAMERON, Claudian, s. 240,
prohl·sil Contra Symmachum za liter·rnÌ stylizaci, a naopak SHANZER, The Date and
Composition ji za odraz aktu·lnÌch snah Symmachov˝ch znovu povaûovala.
21
SOCRAT. SCHOL. VII 15,5.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
71
30.8.2011, 17:37
72 IVAN PRCHLÕK
û·ka a obdivovatele. Biskupem se stal proti svÈ v˘li, potÈ co si ho zvolili
obyvatelÈ mÏsta Ptolemaidy v KyrÈnaice, a pouze pod podmÌnkou, ûe nikoho nebude p¯esvÏdËovat k opuötÏnÌ jeho p¯esvÏdËenÌ a s·m si ponech· n·zory, kterÈ s tehdejöÌ vÏroukou nebyly zcela kompatibilnÌ.22 Na druhou stranu
communis opinio poslednÌ doby vidÌ v Synesiovi menöÌ v˝jimku, neû za jakou byl povaûov·n d¯Ìve, kdy se poËÌtalo s tÌm, ûe okamûik p¯ijetÌ biskupskÈ
hodnosti byl i okamûikem jeho konverze.23 Hypati· si s nÌm vöak kaûdop·dnÏ nedopisovala pr·vÏ proto, ûe byl biskupem.24
OrestÈs by byl nejspÌö zdÏöen, kdyby zjistil, ûe nejen jeho souËasnÌci, ale
i vzd·len· budoucnost ho bude povaûovat za dokonce Ñv·önivÈho zast·nce
pohanstvÌì. P¯itom jeho p¯Ìsluönost ke k¯esùanskÈ cÌrkvi, a dokonce i to, ûe na
rozdÌl od mnoha sv˝ch souËasnÌk˘ byl pok¯tÏn, zd˘razÚuje SÛkratÈs Scholastikos,25 tedy pramen, na nÏjû se RadomÌr Mal˝ p¯i jinÈ p¯Ìleûitosti s·m odvol·v·. A Ñnek¯esùanskou nen·vistÌì ho vÌce neû Ñpok¯tÏn˝ lidì stÌhal alexan22
Srv. SYNES. CYREN. Epist. 105 [Hercher]. Jejich nekompatibilitu ovöem minimalizuje DIMITROV, Synesius of Cyrene. K SynesiovÏ motivaci i pr˘bÏhu jeho episkop·tu srv. LIEBESCHUETZ, Why Did Synesius Become Bishop.
23
Naposledy tento n·zor, ba dokonce v tom smyslu, ûe tato konverze ani nebyla
˙pln·, zaznamen·v·m u BREGMANA, Synesius of Cyrene, passim, srv. zejm. s. 177184. Naopak p¯esvÏdËenÌ, ûe k¯esùanem byl Synesios uû d¯Ìve, z¯ejmÏ uû od svÈho
narozenÌ do z¯ejmÏ k¯esùanskÈ rodiny, razil MARROU, La Ñconversionì de SynÈsius,
s. 477-480, a v lehce modifikovanÈ podobÏ podpo¯ili CAMERON ñ LONG, Barbarians
and Politics, s. 19nn.
24
Na vz·jemnou korespondenci Synesia s HypatiÌ lze usuzovat na z·kladÏ sedmi
dochovan˝ch dopis˘ Synesiov˝ch (SYNES. CYREN. Epist. 10; 15; 16; 33; 81; 124; 154
[Hercher]), z nichû ovöem û·dn˝ nenese zn·mky toho, ûe jeho autorem byl biskup,
ba i jen k¯esùan. Korespondenci i ze strany Hypatiiny sice û·dn˝ z nich v˝slovnÏ nedosvÏdËuje (naopak SYNES. CYREN. Epist. 10 [Hercher] napsan˝ nejspÌöe tÏsnÏ p¯ed
Synesiovou smrtÌ obsahuje postesk, ûe ho vöichni, vËetnÏ Hypatie, opustili), nicmÈnÏ nevÌm o tom, ûe by o nÌ kdokoli pochyboval, a p¯inejmenöÌm jedna okolnost na
ni nep¯Ìmo ukazuje. V SYNES. CYREN. Epist. 154 [Hercher] je totiû obsaûena prosba
o dobrozd·nÌ ke spisu DiÛn, kter˝ byl v p¯ÌpadÏ Hypatiina neschv·lenÌ Synesios p¯ipraven zniËit. Spis pozdÏji publikov·n byl, proËeû se zd·, ûe Hypati· na tuto prosbu
odpovÏdÏla, a to kladnÏ.
25
SOCRAT. SCHOL. VII 14,4. Moûnost, ûe tento k¯est mohl b˝t jen v˝razem Orestova oportunismu, nadhodil ROUG…, La politique de Cyrille, s. 492n., klada si ot·zku, proË informace o nÏm mnichy, kte¯Ì v tu chvÌli Oresta ohroûovali, z¯ejmÏ jeötÏ
vÌce rozzu¯ila. S·m vöak tuto moûnost vz·pÏtÌ vylouËil, protoûe z·kon vyluËujÌcÌ
pohany ze st·tnÌch sluûeb, kter˝ eventu·lnÏ mohl k takovÈmu oportunismu vÈst, byl
na v˝chodÏ vyd·n aû roku 416 (Cod. Theod. XVI 10,21). Proto se p¯iklonil k tomu,
ûe rud˝m hadrem bylo pro mnichy spÌöe jmÈno a post konstantinopolskÈho biskupa
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
72
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 73
drejsk˝ patriarcha a budoucÌ svÏtec Kyrillos a jeho stoupenci, tedy mniöi
z hory Nitrie leûÌcÌ nedaleko Alexandreie. OstatnÏ pr·vÏ Kyrillos, jehoû ˙loha je RadomÌrem Mal˝m taktnÏ zamlËena, je klÌËovou postavou i co se t˝Ëe
˙toku na Hypatii, respektive o jeho odpovÏdnosti nepochybuje autor z¯ejmÏ
nejkompetentnÏjöÌ modernÌ reflexe tÏchto ud·lostÌ, tedy Alan Cameron.
Z dalöÌch ho Canfora prohl·sil za p¯inejmenöÌm spoluvinÌka a Chuvin a Haas
vÏc povaûujÌ za jiû nezjistitelnou, prvnÌ si ovöem vöiml p¯itÏûujÌcÌ okolnosti,
totiû ûe k vraûdÏ doölo v KyrillovÏ patriarch·lnÌm kostele. RougÈ mu p¯iËÌt·
odpovÏdnost jen nep¯Ìmou a Dzielska zd˘razÚuje zaujatost Damaskiovu, tedy
jedinÈho pramene, kter˝ Kyrillovi odpovÏdnost klade explicite, aniû by ji
ovöem sama stejnÏ explicite popÌrala. Naopak p¯ekvapen by RadomÌr Mal˝
byl z¯ejmÏ tÌm, ûe ne vöechny modernÌ autority povaûujÌ za p¯ÌËinu Hypatiiny
smrti jejÌ pohanstvÌ. »inÌ tak nicmÈnÏ opÏt Cameron a souvislost s Kyrillov˝m protipohansk˝m taûenÌm vidÌ i Haas. Chuvin sice Hypatiino pohanstvÌ
za p¯Ìmou p¯ÌËinu nepovaûuje, za jejÌ slabinu v konfliktu vöak ano. Naproti
tomu vöak RougÈ, Canfora a Dzielska povaûovali Hypatiinu smrt za zap¯ÌËinÏnu p¯edevöÌm jejÌm vlivem na Oresta a jeho spory s Kyrillem, tedy d˘vody
ËistÏ politick˝mi ñ RadomÌr Mal˝ by tak pro sv˘j celkov˝ pohled nalezl zast·nÌ i tam, kde ho ani neËekal, tedy v jedinÈm detailu, kter˝ s nÌm povaûoval
za nekompatibilnÌ.26 J· s·m jsem ovöem toho n·zoru, ûe pochybovat p¯inejmenöÌm nelze o KyrillovÏ vinÏ na eskalaci konfliktu, proËeû uû nenÌ tak
d˘leûitÈ, zda k ˙toku na Hypatii doölo na jeho p¯Ìm˝ pokyn, Ëi byl spont·nnÌm aktem jeho stoupenc˘, kterÈ nemÏl pod kontrolou. StejnÏ tak podle mÏ
nelze od sebe oddÏlovat n·boûensk˝ a politick˝ motiv ˙toku ñ byù OrestÈs
a jeho stoupenci jsou d˘kazem toho, ûe odp˘rci Kyrillov˝ch praktik mohli
b˝t i k¯esùanÈ, nepochybuji o tom, ûe podstatnou sloûkou Hypatiiny motivace
k odporu proti nÏmu bylo jejÌmu novoplatÛnskÈmu p¯esvÏdËenÌ cizÌ potÌr·nÌ
jakÈhokoli n·znaku jakÈkoli myölenkovÈ plurality Kyrillem.
Attika, jÌmû pr·vÏ mÏl OrestÈs b˝t pok¯tÏn a v˘Ëi nÏmuû z¯ejmÏ vl·dla mezi alexandrejsk˝mi mnichy znaËn· animosita.
26
Prameny celÈ ud·losti jsou SOCRAT. SCHOL. VII 13ñ15; DAMASC. Vit. Isidor.
frag. 102 [Zintzen]; IOANN. NIC. 84,87-103 [p. 464-466 Zotenberg]. K jejich modernÌ interpretaci srv. CHUVIN, A Chronicle of the Last Pagans, s. 86-90; ROUG…, La politique de Cyrill, s. 485nn., zejm. 495-503; CAMERON ñ LONG, Barbarians and Politics, s. 39nn., zejm. 59-62; HAAS, Alexandria in Late Antiquity, s. 307-315; CANFORA,
DÏjiny ¯eckÈ literatury, s. 683n.; D ZIELSKA, Learned Women in the Alexandrian
Scholarship, s. 138-142. V˝klad WHITFIELDŸV, The Beauty of Reasoning, s. 14-18,
kter˝ Kyrillovu odpovÏdnost minimalizuje a jakoukoli, neû pouze ûe p¯ispÏlo k jejÌ
zranitelnosti, roli Hypatiina pohanstvÌ odmÌt·, je dosti m·lo kompetentnÌ.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
73
30.8.2011, 17:37
74 IVAN PRCHLÕK
NejvÏtöÌm zkreslenÌm citovanÈ pas·ûe vöak je, ûe Hypatiin p¯Ìpad ani zdaleka nebyl Ñ jedin˝ odsouzenÌhodn˝ p¯Ìpad netolerance a fanatismu k¯esùan˘
v˘Ëi pohan˘mì. Zde ovöem nenÌ prostor neû pro kursorick˝ v˝Ëet urËit˝ch
exempel, a to bez detailnÏjöÌho hledu k nÏkter˝m aspekt˘m, nap¯. ot·zce, nakolik se v konkrÈtnÌch p¯Ìpadech jednalo o exces jednotlivc˘ a nakolik o ofici·lnÌ politiku ¯Ìöe jako takovÈ.27 VpadnÏmeû proto in medias res:
Uû Constantin˘v spoluvl·dce Licinius nechal muËit pohanskÈ knÏze, aby
z nich dostal p¯izn·nÌ, ûe jejich Ëinnost je pouh˝m klamem a podvodem.28
PozdÏji byla jejich likvidace dokonce druhotnÏ vyuûÌv·na; byla-li totiû jejich
tÏla poh¯bena v ruin·ch svatynÏ, bylo mÌsto pro budoucno znesvÏceno, a minimalizov·no tak riziko p¯Ìpadn˝ch snah o obnovu kultu. Takov˝ osud potkal knÏze mithraea v Pons Saravi v provincii Belgice, jeû bylo k¯esùany zlikvidov·no pravdÏpodobnÏ nÏkdy po z·kazu pohansk˝ch kult˘, respektive ne
d¯Ìve neû v roce 395.29
Na poË·tku 5. stoletÌ byl bÏhem mÌstnÌm biskupem Porfyriem vyû·danÈ
a cÌsa¯em Arcadiem po urËitÈm zdr·h·nÌ ñ jednalo se o mÏsto dosti vzorn˝ch
daÚov˝ch poplatnÌk˘ ñ na¯ÌzenÈ devastace Marneia v Gaze sv˝m kolegou zabit jeden vojensk˝ tribun, kter˝ nad takov˝m poËÌn·nÌm vyj·d¯il lÌtost.30
AlexandrejötÌ filosofovÈ HÈraiskos a HÛrapollÛn vzdorovali ohroûov·nÌ
ze strany k¯esùan˘ vlastnÏ permanentnÏ a jejich osudy proto povaûuji za
obzvl·ötÏ ilustrativnÌ. PermanentnÌ tlak obËas p¯erostl do otev¯enÈ akce,
jedna takov· dokonce HÛrapollÛna p¯imÏla k ˙tÏku a doËasnÈmu pobytu
mimo mÏsto. Moûnost tÈto ÑpasivnÌ rezistenceì vöak vzala za svÈ s Õlloov˝m
povst·nÌm, respektive ˙ËastÌ dalöÌho pohanskÈho filosofa a dobrodruha
27
Tu lze alespoÚ letmo dokumentovat obecn˝m odkazem na protipohanskou
legislativu, byù jejÌ Ñv˝povÏdnÌ hodnotaì b˝v· leckdy zlehËov·na tvrzenÌm, ûe tyto
z·kony nebyly uplatÚov·ny (k Ëemuû nicmÈnÏ srv. nÌûe v pozn. 41). Z pracÌ odkazovan˝ch v˝öe v pozn. 5 pod·vajÌ z·kladnÌ p¯ehled zejmÈna NOETHLICHS, Heidenverfolgung; TROMBLEY, Hellenic Religion and Christianization, vol. I, s. 1-97. ProtipohanskÈ legislativÏ bude vÏnov·n i jeden z p¯ÌötÌch Ël·nk˘ tÈto sÈrie.
28
EVSEB. CAES. Praepar. evangel. IV 2,10-11.
29
Srv. CUMONT, Textes et monuments figurÈs, tome premier, s. 347, datace tamtÈû, s. 348, pozn. 6, archeologick· dokumentace a podrobnÏjöÌ v˝klad tamtÈû, tome
second, s. 518n. Jako autor tÈto interpretace je citov·n F. VON FIZENNE, kter˝ archeologickÈ pr·ce vedl.
30
MARC. DIACON. Vit. S. Porphyr. 70. K Arcadiov˝m poË·teËnÌm v˝hrad·m srv.
tamtÈû 41. HARL, Sacrifice and Pagan Belief, s. 15, vykazuje tyto v˝hrady do oblasti
ÑtÈmϯ urËitÈ hagiografickÈ fikceì hyperkriticky, jejich motivace daÚov˝mi z·jmy je
zcela akceptovateln·.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
74
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 75
Pamprepia.31 Do Alexandreie vz·pÏtÌ dorazil agent cÌsa¯e ZÈnÛna NÌkomÈdÈs a v souËinnosti s mÌstnÌm patriarchou Petrem p·tral po moûn˝ch vazb·ch
zdejöÌch filosof˘ na povst·nÌ, a to metodami dosti nevybÌrav˝mi: ÑHÛrapollÛna a HÈraiska Ö oba zavÏsili ¯emeny za ruku a poûadovali Harpokrata
a ÕsidÛra.ì HÈraiskos proto z Alexandreie uprchl, avöak zem¯el uötv·n ZÈnÛnov˝mi agenty, HÛrapollÛn se naopak zachr·nil konverzÌ. Damaskios na nÏj
pr·vÏ proto hledÌ se znaËn˝m despektem, modernÌ badatelÈ vöak majÌ vÏtöÌ
pochopenÌ.32
Bezejmenn˝ ðÜñåäñïò praefecta Augustalis nÏkdy mezi lety 482 a 490
Entrechia byl bÏhem soudnÌho projedn·v·nÌ stÌûnosti na provozov·nÌ pohansk˝ch kult˘ v Men˙thidÏ napaden davem rozv·önÏn˝ch klerik˘ a Öéëüðïíïé,
kte¯Ì se jÌm cÌtili uraûeni. P¯ed osudem dost moûn· Hypatiin˝m ho uchr·nil
jen z·sah prefekt˘v a n·sledn˝ ˙tÏk z mÏsta.33
Iustinian˘v dlouholet˝ vysok˝ ˙¯ednÌk FÛk·s nejprve jedno pron·sledov·nÌ pohan˘ bez ˙jmy p¯eûil, jsa pouze vyöet¯ov·n, bÏhem druhÈho vöak sp·chal sebevraûdu. Do tohoto v˝Ëtu ho nominuje p¯edevöÌm pieta, s nÌû bylo
31
Z·kladnÌ informace o povst·nÌ pod·v· por˘znu CAH2 XIV, srv. Index s.v. Illus (Isaurian general). ZACHAR. MYTILEN. Vita Isaiae monachi p. 7 [CSCO/Syr., ser.
3, tom. 25] a Vita Severi p. 40-41 [POr II] zmiÚuje p¯edpovÏdi a strach z restaurace
pohanstvÌ, kter˝ povst·nÌ z¯ejmÏ opravdu budilo.
32
K osud˘m obou filosof˘ vËetnÏ negativnÌho hodnocenÌ HÛrapollÛna srv. DAMASC. Vit. Isidor. fragg. 314-315; 317; 334 [Zintzen], cit·t je z frag. 314 ô’í FÙñáðüëëùíá êár ô’í FÇñáÀóêïí ... íåõAñïéò PíáêñåìÜóáíôåò Pð’ ôyò ÷åéñ’ò
eêÜôåñïí Pð„ôïõí ô’í FÁñðïêñOí êár EÉóßäùñïí. K HÛrapollÛnovu p¯edchozÌmu doËasnÈmu ˙tÏku srv. ZACHAR. MYTILEN. Vita Severi p. 26-27 [POr II], k NÌkomÈdovi, respektive k domnÏnce, ûe v Alexandreii vystupoval jako cÌsa¯˘v notarius nebo agens in rebus, srv. PLRE II, s. 783n., Nicomedes. DalöÌ detaily spojenÈ
s jeho alexandrejskou misÌ vËetnÏ negativnÌho podÌlu Petrova zrekonstruoval na z·kladÏ Damaskiov˝ch zlomk˘ ASMUS, Das Leben des Philosophen Isidoros, s. 109116. K HÛrapollÛnovÏ konverzi coby n·sledku muËenÌ NÌkomÈdem se z modernÌch
badatel˘ nejexplicitnÏji vyj·d¯il FOWDEN, The Pagan Holy Man, s. 54, dle nÏjû HÛrapollÛn Ñhad no stomach for such treatmentì.
33
ZACHAR. MYTILEN. Vita Severi p. 25-26 [POr II]. Oba ¯eckÈ v˝razy p¯Ìmo figurujÌ pouze v dochovanÈm syrskÈm textu pramene, coû je jev celkem bÏûn˝. ZatÌmco
druh˝ z nich je terminus technicus s·m o sobÏ ñ oznaËovalo se tak jakÈsi bratrstvo
(z¯ejmÏ nejen) alexandrejsk˝ch laik˘, p¯edevöÌm z ¯ad uËitel˘ a student˘, aktivnÌch
v r˘zn˝ch cÌrkevnÌch z·leûitostech i protipohansk˝ch akcÌch (podrobnÏji TROMBLEY,
Hellenic Religion and Christianization, vol. II, s. 1nn.; HAAS, Alexandria in Late
Antiquity, s. 229n. a 238-40) ñ prvnÌm je z¯ejmÏ mÌnÏn assessor praefecti Augustalis, za nÏjû je dotyËn· odjinud nezn·m· osoba oznaËena v PLRE II, s. 1235, Anonymus 108.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
75
30.8.2011, 17:37
76 IVAN PRCHLÕK
naloûeno s jeho mrtvolou: Ñkdyû se to cÌsa¯ dozvÏdÏl, na¯Ìdil po pr·vu, aby
ho zakopali jako nÏjakÈho osla, aby se p¯itom nekonal û·dn˝ pr˘vod za nÏj
ani û·dn· modlitba. Jeho rodina ho tedy bÏhem noci naloûila na nosÌtka, odnesla ho, otev¯ela hrobku a hodila ho tam jako nÏjakÈ mrtvÈ zv̯e.ì34 Naopak
spor o to, zda FÛk·s skuteËnÏ pohanem byl, nepovaûuji pro n·ö ˙hel pohledu
za rozhodujÌcÌ. Nikdo totiû nepochybuje o tom, ûe p¯ÌËinou jeho smrti bylo
pr·vÏ obvinÏnÌ z pohanstvÌ, aù uû opr·vnÏnÈ, Ëi ne, a tak o nebezpeËÌ, kterÈ
hrozilo skuteËn˝m pohan˘m, nelze pochybovat.35
BÏhem odhalov·nÌ pohan˘ mezi ˙¯ednÌky Tiberia II. byli rozv·önÏn˝m
davem k¯esùansk˝ch obyvatel Konstantinopole, skandujÌcÌch mimo jinÈ Ñrozmetejte kosti pohan˘ì a Ñjsme k¯esùanÈ a shrom·ûdili jsme se kv˘li Kristu
a kv˘li pohan˘m û·d·me pomstu k¯esùanstvÌì, p¯inejmenöÌm bezejmenn˝
muû a ûena up·leni na loÔce.36 Sen·t pak odsoudil k smrti b˝valÈho vicaria
34
K jeho zapletenÌ do pron·sledov·nÌ prvnÌho srv. THEOPHANES Chronogr. A.M.
6022 [vol. I p. 180 de Boor], k naloûenÌ s jeho mrtvolou bÏhem pron·sledov·nÌ druhÈho IOANN. EPHES. Hist. eccles. pars secunda apud NAU, Analyse, s. 482: quand
líempereur líapprit, il ordonna avec justice quíon líenterr‚t comme un ‚ne, quíil
níy eût aucun cortège pour lui ni aucune prière. Ainsi sa famille le mit durant la nuit
sur une litière, líemporta, fit ouvrir un tombeau et líy jeta comme un animal mort.
MÈnÏ sugestivnÌ jsou MICHAEL SYRVS Chron. IX 24 [II p. 207 Chabot] a Chronicon
ad ann. 1234 pertinens 57 [CSCO 109/Syr. 56 p. 152]. K Iustinianov˝m pron·sledov·nÌm srv. nÌûe s. 77-79.
35
Za pohana je FÛk·s prohl·öen v PLRE II, s. 881n., Phocas 5, avöak pro to, ûe
ve skuteËnosti mohl naopak b˝t k¯esùanem, svÏdËÌ chv·la IOANN. LYD. De magistr.
III 73ñ76 mimo jinÈ za p¯ÌspÏvek cÌrkvi v Pessin˙ntu. S tÌm operuje LIEBESCHUETZ,
The Decline and Fall, s. 242 s pozn. 92, kter˝ proto naznaËuje moûnost, ûe informace o sebevraûdÏ je smyölen· a ûe FÛk·s zem¯el bÏhem vyöet¯ov·nÌ. NejblÌûe skuteËnÈmu pr˘bÏhu ud·lostÌ vöak bude HARL, Sacrifice and Pagan Belief, s. 22n., dle nÏjû
se FÛk·s bÏhem prvnÌho pron·sledov·nÌ zachr·nil p¯estupem ke k¯esùanstvÌ, pozdÏji
ale znovu odpadl k pohanstvÌ, proËeû bÏhem druhÈho pron·sledov·nÌ podstoupil
dobrovolnou smrt, jiû za apostasii Cod. Iust. I†11,10 (k nÏmuû srv. i nÌûe v pozn. 41)
stejnÏ p¯edepisoval.
36
IOANN. EPHES. Hist. eccles. pars tertia III 31 [CSCO 106/Syr. 55 p. 118-120];
MICHAEL SYRVS Chron. X 12 [II p. 320 Chabot]; EVAGR. SCHOL. Hist. eccles. V 18.
Euagrios neuv·dÌ poËet, ale zato okolnost, ûe tito pohanÈ uû byli odsouzeni do vyhnanstvÌ, s ËÌmû se ovöem dav nespokojil. Skandovan· hesla zmiÚuje IÛannÈs z Efesu, jehoû text je dochov·n pouze syrsky, a v BrooksovÏ latinskÈm p¯ekladu majÌ
podobu Ñevertantur ossa paganorumì a Ñchristiani sumus, et propter Christum congregati sumus, et propter paganos Christianismi ultionem quaerimus.ì PrvnÌ z nich,
smϯovanÈ tentokr·t k ari·n˘m, se vöak objevuje v textu i d¯Ìve, a to v ¯eckÈm origin·le, srv. IOANN. EPHES. Hist. eccles. pars tertia III 26 [CSCO 106/Syr. 55 p. 113]
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
76
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 77
praefecti praetorio a praesida Osrhoenae Anatolia, kter˝ byl potÈ postupnÏ
muËen, p¯edhozen öelm·m a nakonec uk¯iûov·n.37
CÌsa¯em Maurikiem byli v roce 583 popraveni vysok˝ st·tnÌ hodnost·¯
PaulÌnos, kter˝ doma prov·dÏl jakÈsi pohanskÈ ob¯ady, a jeho syn, jehoû
s nimi sezn·mil. CÌsa¯ s·m vöak k tÈto popravÏ svolil jen nerad a aû na n·tlak
patriarchy IÛanna NÈsteuta opÌrajÌcÌho se o souhlas lidu. Zp˘sob popravy byl
opÏt velmi brut·lnÌ, potÈ co byl p¯ed otcov˝mi zraky syn sùat, byl otec s·m
zardouöen rozötÌpnut˝m k˘lem.38
Za vl·dy tÈhoû cÌsa¯e byl v Karrh·ch uk¯iûov·n Akindynos, z¯ejmÏ tamÏjöÌ vojensk˝ velitel, kter˝ pr˝ tajnÏ obÏtoval, aËkoli navenek se hl·sil ke k¯esùanstvÌ. Sv˝m pÌsa¯em, kter˝ byl vz·pÏtÌ pov˝öen na jeho mÌsto, byl totiû
ud·n biskupu Stefanovi.39
KromÏ jednotlivc˘ byli pohanÈ pron·sledov·ni i hromadnÏ. O tÏchto akcÌch m·me vÏtöinou mÈnÏ informacÌ, neû o d¯ÌvÏjöÌch pron·sledov·nÌch
k¯esùan˘, takûe srovn·nÌ jejich parametr˘ m˘ûe b˝t oöidnÈ, nicmÈnÏ nezd·
se, ûe by si s nimi co do svÈho rozsahu zadala.
Do doby vl·dy Iustinianovy spadajÌ celkem t¯i pron·sledov·nÌ pohan˘
v Konstantinopoli, probÏhnuvöÌ v letech 529, 545-546 a 562. V prvnÌch dvou
p¯Ìpadech je prameny zd˘razÚov·n znaËn˝ rozsah pron·sledov·nÌ, respektive v prvnÌm jen struËnou notickou: ÑcÌsa¯ Iustinianus spustil velkÈ pron·sledov·nÌ proti pohan˘m Ö a jejich majetky zabavil Ö a nastal velk˝ strachì,
ovöem ve druhÈm plastick˝mi vylÌËenÌmi, v nichû je zd˘raznÏna i krutost
trest˘, p¯ed nimiû se bylo lze zachr·nit pouze konverzÌ ke k¯esùanstvÌ: Ñjed-
Píáóêáö† ôN “óôÝá ô§í EÁñåéáí§í. DruhÈ mÏlo b˝t jednohlasnou odpovÏdÌ na
nabÌdku zlata, na nÏû dav bÏhem hled·nÌ pohan˘ narazil.
37
I OANN . E PHES . Hist. eccles. pars tertia III 33 [CSCO 106/Syr. 55 p. 123];
EVAGR. SCHOL. Hist. eccles. V 18. ée byl odsouzen pr·vÏ kv˘li pohanstvÌ, je celkem
z¯ejmÈ z toho, ûe se snaûil zachr·nit tvrzenÌm, ûe je k¯esùan, a dok·zat to modlitbou
k obrazu BohorodiËky, ta se pr˝ vöak od nÏj t¯ikr·t odvr·tila. PotÈ byla v jeho domÏ
objevena socha ApollÛnova.
38
THEOPHYL. SIMOC. Hist. I 11,3-21; NICEPH. CALLIST. Hist. eccles. XVIII 32 [PG
CXLVII col. 392C-393C]; IOANN. NIC. 98,1-13 [p. 533-535 Zotenberg], dle nÏjû byl
PaulÌnos up·len. LIEBESCHUETZ, The Decline and Fall, s. 267 s pozn. 90, tento p¯Ìpad
uvadÌ jako p¯Ìklad pouze ˙dajnÈho pohanstvÌ a ËarodÏjnictvÌ, zatÌmco WHITBY, John
of Ephesus and the Pagans, s. 123 s pozn. 21, upozorÚuje na zahalenÌ re·lnÈho j·dra
tÈto afÈry do vylÌËenÌ z·zraku, jemuû podobn˝ navÌc obsahuje Vit. S. Theodor. Siceot. 42 [SH 48].
39
MICHAEL SYRVS Chron. X 24 [II p. 376 Chabot]; Chronicon ad ann. 1234 pertinens 79 [CSCO 109/Syr. 56 p. 169].
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
77
30.8.2011, 17:37
78 IVAN PRCHLÕK
nalo se o lidi zn·mÈ a urozenÈ s cel˝m z·stupem uËitel˘, profesor˘, pr·vnÌk˘
a lÈka¯˘. Kdyû byli odhaleni a dÌky muËenÌm se p¯iznali, zadrûeli je, zmrskali
je, uvÏznili je a dali do kostel˘, aby se tam pouËili o k¯esùanskÈ v̯e, jak se
pro pohany pat¯Ì. Byli mezi nimi i patriciovÈ a urozenÌ lidÈì; ÑvÏtöina se ze
strachu ze smrti stala k¯esùany a ti, kdo se neobr·tili, byli zabiti. NÏkte¯Ì zem¯eli p¯i r˘zn˝ch trestech, a s k¯esùanstvÌm se tak nesm̯ili.ì I bÏhem prvnÌho pron·sledov·nÌ vöak z¯ejmÏ padaly rozsudky smrti, pohanÈ byli zbaveni
obËansk˝ch pr·v a dostali jakousi t¯ÌmÏsÌËnÌ lh˘tu, v nÌû mÏli podstoupit
konverzi. Co se t˝Ëe t¯etÌho pron·sledov·nÌ, jsme explicite informov·ni pouze o ve¯ejnÈm pran˝¯ov·nÌ postiûen˝ch: ÑzadrûenÌ pohanÈ byli vedeni mÏstem jako krimin·lnÌci.ì 40 NÏkdy po roce 539 byli pohanÈ pron·sledov·ni
K roku 529 srv. THEOPHAN. Chronogr. A.M. 6022 [vol. I p. 180 de Boor] dðïßçóåí ¿ âáóéëå˜ò EÉïõóôéíéáí’ò äéùãì’í ìÝãáí êáôN FÅëëÞíùí ... êár ôNò ôïõAôùí
ïšóßáò däÞìåõóåí ... êár ðïë˜ò öüâïò dãÝíåôï; zpr·va IOANN. MALAL. Chronogr.
XVIII 42 [p. 449 Dindorf] je struËnÏjöÌ a ponÏkud zmaten·, mimo jinÈ tvrzenÌm, ûe
v˝öe (s. 76) zmÌnÏn˝ FÛk·s zem¯el uû bÏhem tohoto pron·sledov·nÌ, a d·le formulacÌ ðïëëïr däçìåõAèçóáí, kterou lze ch·pat buÔ jako odkazujÌcÌ k tÈmuû trestu
jako TheofanÈs, ale ponÏkud neobratnÏ, z¯ejmÏ vinou nedbalÈho resumov·nÌ spoleËnÈho pramene, nebo ve smyslu ÑmnozÌ byli pokutov·niì, a eventu·lnÏ i ÑmnozÌ byli
ve¯ejnÏ napomenutiì, obojÌ v˝znam totiû nabÌzÌ PGL s.v. äçìåõAù. Na zbavenÌ obËansk˝ch pr·v a t¯ÌmÏsÌËnÌ lh˘tÏ ke konverzi se vöak oba prameny shodujÌ. K roku
545-546 srv. IOANN. EPHES. Hist. eccles. pars secunda apud NAU, Analyse, s. 481n.:
cíÈtaient des hommes illustres et nobles avec une foule de grammairiens, de sophistes, de scholastiques et de mÈdicins. Quand ils furent dÈcouverts et que, gr‚ce aux
tortures, ils se furent dÈnoncÈs, on les saisit, on les flagella, on les emprisonna, on
les donna aux …glises pour quíils y apprissent la foi chrÈtienne comme il convient
aux païens. Il y avait parmi eux des patrices et des nobles; Chronicon ad ann. 1234
pertinens 57 [CSCO 109/Syr. 56 p. 152]: plerique ob timorem mortis christiani facti sunt; et qui non se converterunt occisi sunt. Quidam in suppliciiis variis mortui
sunt, et christianismum non sunt amplexi; MICHAEL SYRVS Chron. IX 24 [II p. 207
Chabot]. K roku 562 srv. IOANN. MALAL. Chronogr. XVIII 136 [p. 491 Dindorf]
óõó÷åèÝíôåò GÅëëçíåò ðåñéåâùìßóèçóáí (k v˝znamu ðåñéâùìßæïìáé srv. opÏt
PGL s.v.). K Iustinianovu postupu proti pohan˘m obecnÏ srv. i PROCOP. CAES. Hist.
arc. 11,31-32, dle nÏjû je tento pron·sledoval ákêéæüìåíüò ôå ôN óþìáôá (muËenÌm
tÏl), coû ovöem mÏlo ten n·sledek, ûe na k¯esùanstvÌ p¯estupovali jen na oko. NÏkte¯Ì modernÌ badatelÈ uvaûujÌ o p¯ÌËin·ch tÏchto pron·sledov·nÌ, u prvnÌho ji WHITBY,
John of Ephesus and the Pagans, s. 118, vidÏl v IustinianovÏ snaze zapravit jÌm
vnit¯nÌ rozpory mezi k¯esùany, u druhÈho L IEBESCHUETZ , The Decline and Fall,
s. 243, v aktu·lnÌm nedostatku potravin, zemÏt¯esenÌch a ned·vnÈ morovÈ epidemii,
u t¯etÌho WHITBY, John of Ephesus and the Pagans, s. 119, v hrozbÏ ekonomick˝ch
problÈm˘ a politick˝ch komplot˘.
40
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
78
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 79
i v Sardech a mezi lety 554 a 559 v Antiocheii, kde jsme opÏt informov·ni
o rozsahu i krutosti trest˘. P¯i vyöet¯ov·nÌ bylo mnoûstvÌ pohan˘ odhaleno
jak mezi p¯ed·ky, tak mezi obyvatelstvem obce. Byli proto uvÏznÏni, jejich
knihy sp·leny, idoly rozvÏöeny po mÏstÏ a oni sami mnoha pokutami p¯ipraveni o majetek. BÏhem pozdÏjöÌch soud˘ byli provinilci odsuzov·ni k sluûbÏ
v hospicÌch (xenÛnech), k p¯ev˝chovÏ v kl·öterech, do vyhnanstvÌ i na smrt,
nicmÈnÏ mnozÌ, kte¯Ì slibovali, ûe zmÏnÌ svÈ sm˝ölenÌ, byli na cÌsa¯˘v p¯Ìkaz
bez soudu propouötÏni.41
DrastickÈ bylo i pron·sledov·nÌ v HÈliopoli. Agent Tiberia II. Theofilos
tam totiû Ñmnoho z nich zadrûel a podle jejich odhodl·nÌ od nich sam˝ch dokonce vymohl pokutu, ponÌûil je a uk¯iûoval a usmrtil je. Z toho d˘vodu, kdyû
je muËil a nalÈhal, aby vypovÌdali o ostatnÌch pohanech, spolu˙ËastnÌcÌch
svÈho provinÏnÌ, o mnoh˝ch sobÏ podobn˝ch p¯ed nÌm vypovÏdÏli.ì O z·vÏreËnÈ f·zi tohoto pron·sledov·nÌ pak pramen tvrdÌ, ûe zat˝k·ni, vyöet¯ov·ni a muËeni byli tak mnozÌ, ûe vÏzenÌ byla brzy p¯eplnÏna a soudci unaveni.
UsvÏdËeni mÏli dokonce b˝t i klerikovÈ, p¯edhozeni proto öelm·m a sp·leni.
Procesy nezastavil ani Maurikios, kter˝ na¯Ìdil vyp·trat a vyöet¯ovat pohany,
kte¯Ì se vyd·vali za k¯esùany, ve skuteËnosti vöak uctÌvali idoly.42
41
K Sard˘m srv. BUCKLER ñ ROBINSON (eds.), Sardis VII 1, no. 19, tedy jen torzovitÏ dochovan˝ n·pis, z nÏjû vÌme, ûe v r·mci proces˘ s pohany byl Iustinianov˝m
Ñsvat˝m soudcemì Hyperechiem odsouzen k desetiletÈ sluûbÏ v hospici jak˝si [Ö]ipos. LEE, Pagans and Christians in Late Antiquity, s. 136n., se nicmÈnÏ opr·vnÏnÏ
domnÌv·, ûe vzhledem k paralelitÏ textu preambule n·pisu a Cod. Iust. I 11,10,
v nÏmû se operuje s tresty mnohem p¯ÌsnÏjöÌmi, vËetnÏ trestu smrti, lze p¯edpokl·dat, ûe ölo pr·vÏ o jeho uplatnÏnÌ a ûe vyn·öeny byly i tresty krutÏjöÌ. Tomu ostatnÏ
napovÌd· pr˘bÏh pron·sledov·nÌ pr·vÏ v Antiocheii, o nÏmû jsme informov·ni lÈpe
z Vit. S. Symeon. Styl. iun. 161; 164 [SH 32]. ZdejöÌm katanem byl Iustinian˘v magister militum per Orientem Amantios, kter˝ se velkolepÏ uvedl jiû p¯ed sv˝m p¯Ìchodem: ðñ’ ôï™ åkóåëèåsí ... ðïëëï˜ò ô§í Päßêùí êáôN ôNò ¿äï˜ò å›ñçê¦ò
Pðþëåóåí, ªóôå öñsîáé ôï˜ò Píèñþðïõò Pð’ ðñïóþðïõ ášôï™ (neû dorazil Ö
mnoho z tÏch, kte¯Ì se provinili, bÏhem cesty vyp·tral a zahubil, takûe lidÈ ztrnuli, uû
jen kdyû spat¯ili jeho obliËej).
42
K prvnÌ f·zi pron·sledov·nÌ prov·dÏnÈho Theofilem srv. IOANN. EPHES. Hist.
eccles. pars tertia III 27 [CSCO 106/Syr. 55 p. 114]: multos eorum adprehendit, et
secundum audaciam eorum ab eis ipsis etiam poenam exegit, et humiliavit et crucifixit, et occidit. quamobrem, cum eos cruciaret et ut de ceteris paganis erroris sui
participibus confiterentur flagitaret, de multis sibi similibus ei confessi sunt. Theofilovo povϯenÌ prameny nikterak blÌûe nespecifikujÌ, PLRE III B, s. 1308, Theophilus 2 jej oznaËuje jako Ñcommissionerì. Z·vÏreËn· f·ze je vylÌËena u IOANN.
EPHES. Hist. eccles. pars tertia III 34 [CSCO 106/Syr. 55 p. 123-124]. Z jejÌho rozAVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
79
30.8.2011, 17:37
80 IVAN PRCHLÕK
K podobnÈmu pron·sledov·nÌ pohan˘ doölo i v Karrh·ch. CÌsa¯ Maurikios totiû ke konci svÈ vl·dy na¯Ìdil tamnÌmu biskupovi Stefanovi Ñrozpoutat pron·sledov·nÌ proti pohan˘mì, a kdyû se na k¯esùanstvÌ obr·tili jen
m·lokte¯Ì, naloûil Stefanos s tÏmi, co vzdorovali, takto: Ñroz¯Ìzl je vedvÌ
a jejich kusy zavÏsil na ago¯e.ì43
Koncem 6. stoletÌ usiloval o pok¯esùanötÏnÌ zbytk˘ pohanskÈho obyvatelstva perifernÌch oblastÌ It·lie a okolnÌch ostrov˘ papeû ÿeho¯ Velik˝, p¯iËemû n·silÌ se p¯itom rozhodnÏ nez¯Ìkal, a to jak ve smyslu uvalenÌ vysok˝ch
poplatk˘ na odmÌtnuvöÌ, tak i biËov·nÌ a muËenÌ. Mezi sardinsk˝mi vlastnÌky p˘dy vyhl·sil i jakousi internÌ soutÏû o to, kdo d¯Ìv obr·tÌ vÌce venkovan˘. NedbalÌ pod¯ÌzenÌ byli navÌc efektivnÏ stimulov·ni vyhroûov·nÌm a s û·dostmi o pomoc se ÿeho¯ nev·hal obracet ke svÏtskÈ moci, p¯ÌpadnÏ ji za
iniciativnÌ p¯Ìstup chv·lit.44
pout·nÌ podezÌr· LIEBESCHUETZ, The Decline and Fall, s. 265n., monofysity, a nam̯ena tak mÏla b˝t proti zast·nc˘m ChalkÈdonu (totÈû m· z¯ejmÏ na mysli WHITBY, John of Ephesus and the Pagans, s. 124). NesdÌlÌm vöak domnÏnku ROCHOW, Die
Heidenprozesse, s. 126, dle nÌû obyvatelÈ HÈliopole mÏli b˝t za Iustiniana pok¯tÏni,
a z˘stali tak vlastnÏ jen tajn˝mi pohany, kterou vyvodila z IÛannovy informace, ûe
pohanÈ museli nejprve b˝t ud·ni. K tÏmto ud·nÌm totiû doölo aû v r·mci muËenÌ popisovan˝ch v citovanÈ pas·ûi, zatÌmco o tom, ûe by pohany, kte¯Ì byli takto vysl˝ch·ni, nÏkdo p¯edtÌm tÈû udal, ne¯Ìk· IÛannÈs nic, naopak popisuje jejich pr˝ drzÈ
a proti k¯esùan˘m nam̯enÈ chov·nÌ. Mezi aû udan˝mi pohany ovöem byli mimo
jinÈ magistr·ti vËetnÏ v˝öe zmÌnÏnÈho Anatolia (srv. s. 76n.), o nichû se tato badatelka, tentokr·t uû z¯ejmÏ spr·vnÏ, domnÌv·, ûe byli pouze pohany tajn˝mi, coû
ovöem protimluv, kter˝ v IÛannovÏ zpr·vÏ vidÌ, samo o sobÏ zcela vysvÏtluje.
43
Srv. MICHAEL SYRVS Chron. X 24 [II p. 375 Chabot] líempereur Maurici[us]
ordonna à l’évêque de Harran, qui Ètait Stephanus, díexciter une persecution contre les païens de Harran Ö il les fit couper en deux et fit suspendre leurs morceaux
sur la place de la ville; Chronicon ad ann. 1234 pertinens 79 [CSCO 109/Syr. 56 p.
168-169].
44
K metod·m obracenÌ obecnÏ srv. IOHANN. DIACON. Vit. Gregor. III 1 [PL LXXV
col. 125B]; k uvalenÌ poplatk˘ GREGOR. MAGN. Epist. IV 26 [MGH Epist. I]; k biËov·nÌ a muËenÌ tamtÈû IX 204 [MGH Epist. II]; k internÌ soutÏûi tamtÈû IV 23
[MGH Epist. I]; k vyhroûov·nÌ tamtÈû IV 26 [MGH Epist. I]; k vyuûÌv·nÌ pomoci
svÏtskÈ moci tamtÈû VIII 19; XI 12; XI 33 [MGH Epist. II] a zejm. III 59 a V 38
[MGH Epist. I], v nichû vidÌ WHITBY, John of Ephesus and the Pagans, s. 128, modelovÈ situace: v prvnÌm p¯ÌpadÏ mÌstnÌ pohansk· honorace br·nila christianizaci
oblasti sicilskÈ Tyndaridy, ve druhÈm si sardinötÌ pohanÈ byli schopni vykoupit neobtÏûov·nÌ jak˝msi Ñnevöimn˝mì mÌstnÌ spr·vÏ. PodobnÈ problÈmy s christianizacÌ
venkova p¯edpokl·dal Whitby i jinde, kde byla m·lo ˙spÏön· christianizace mÏst,
jako v HÈliopoli a Karrh·ch.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
80
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 81
TÏmito p¯Ìklady povaûuji RadomÌra MalÈho za usvÏdËena p¯inejmenöÌm
z omylu. Samoz¯ejmou n·mitkou proti tomuto Ël·nku nicmÈnÏ m˘ûe b˝t
jeho opaËn· jednostrannost. Jsem si jÌ vÏdom, vypl˝v· vöak z ˙Ëelu jeho
vzniku a omezenÈho prostoru. R·d bych proto zd˘raznil, ûe obraz konfliktu
pohanstvÌ s k¯esùanstvÌm, v nÏmû pohanÈ figurujÌ pouze jako nevinnÈ obÏti,
zatÌmco k¯esùanÈ pouze jako utlaËovatelÈ, s·m nepovaûuji za kompletnÌ.
O nÏkterÈ dalöÌ aspekty jej hodl·m doplnit v dalöÌch Ël·ncÌch tÈto sÈrie.
PouûitÈ zkratky
CAH2
The Cambridge Ancient History, second edition
CSCO/Syr.
Corpus scriptorum christianorum orientalium/Scriptores
Syri
MGH Epist.
Monumenta Germaniae historica, Epistolae
PG
MIGNE, Patrologia Graeca
PGL
LAMPE, A Patristic Greek Lexicon
PL
MIGNE, Patrologia Latina
PLRE
JONES ñ MARTINDALE ñ MORRIS, The Prosopography of Later
Roman Empire
POr
GRAFFIN ñ NAU, Patrologia Orientalis
SH
Subsidia hagiographica
Citovan· literatura
ASMUS, R., Das Leben des Philosophen Isidoros von Damaskios aus Damaskos, Leipzig 1911.
BIRT, TH., Claudii Claudiani Carmina, recensuit Theodorus Birt, Berolini
1892.
BLUMENTHAL, H. J., 529 and Its Sequel: What Happened to the Academy?, in:
Byzantion 48 (1978), s. 369-385.
BREGMAN, J., Synesius of Cyrene, Philosopher-Bishop, Berkeley/Los Angeles/London 1982.
BUCKLER, W. H. ñ ROBINSON, D. M. (eds.), Sardis, Vol. VII, Part 1, Greek and
Latin Inscriptions, Leyden 1932.
CAMERON, A. D. E., Claudian. Poetry and Propaganda at the Court of Honorius, Oxford 1970.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
81
30.8.2011, 17:37
82 IVAN PRCHLÕK
CAMERON, A. D. E., The Last Days of the Academy at Athens, in: Proceedings
of the Cambridge Philological Society 195 (1969), s. 7-29.
CAMERON, A. D. E. ñ LONG, J., Barbarians and Politics at the Court of Arcadius, Berkeley/Los Angeles/Oxford 1993.
CANFORA, L., DÏjiny ¯eckÈ literatury, Praha 2001.
CHASTAGNOL, A., La restauration du temple díIsis au Portus Romae sous le
règne de Gratien, in: Hommages à Marcel Renard II, ÈditÈs par J. BIBAUW,
Bruxelles 1969 [= Collection Latomus, volume 102].
CHUVIN, P., A Chronicle of the Last Pagans, translated by B. A. ARCHER,
Cambridge, Massachusetts/London 1990 [fr. orig. Chronique des derniers
païens, Paris 1990].
CUMONT, FR., Textes et monuments figurÈs relatifs aux mystères de Mithra
publiÈs avec une introduction critique, tomes I-II, Bruxelles 1896-1899.
DIMITROV, D. Y., Synesius of Cyrene and the Christian Neoplatonism: Patterns of Religious and Cultural Symbiosis, in: What happened to the
ancient library of Alexandria?, ed. by M. EL-ABBADI and O. M. FATHALLAH, Leiden/Boston 2008, s. 149-170.
DZIELSKA, M., Learned Women in the Alexandrian Scholarship and Society of
Late Hellenism, in: What happened to the ancient library of Alexandria?,
ed. by M. EL-ABBADI and O. M. FATHALLAH, Leiden/Boston 2008, s. 129147.
FOWDEN, G., Bishops and Temples in the Eastern Roman Empire A.D. 320435, in: Journal of Theological Studies 29 (1978), s. 53-78.
FOWDEN, G., The Pagan Holy Man in Late Antique Society, in: Journal of
Hellenic Studies 102 (1982), s. 33-59.
FRANTZ, A., Pagan Philosophers in Christian Athens, in: Proceedings of the
American Philosophical Society 119 (1975), s. 29-38.
GLUCKER, J., Antiochus and the Late Academy [= Hypomnemata, Untersuchungen zur Antike und zu ihrem Nachleben, Heft 56], Gˆttingen 1978.
HAAS, CHR., Alexandria in Late Antiquity. Topography and Social Conflict,
Baltimore, Maryland 1997, 22006.
AF HƒLLSTR÷M, G., The Closing of the Neoplatonic School in A.D. 529: An
Additional Aspect, in: Post Herulian Athens. Aspects of Life and Culture
in Athens A.D. 267-529, edited by P. CASTR…N, Helsinki 1994 [= Papers
and Monographs of the Finnish Institute at Athens, vol. I], s. 141-160.
HARL, K. W., Sacrifice and Pagan Belief in Fifth- and Sixth-Century Byzantium, in: Past & Present 128 (1990), s. 7-27.
KAEGI, W. E., The Fifth-Century Twilight of Byzantine Paganism, in: Classica et mediaevalia 27 (1966), s. 243-275.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
82
30.8.2011, 17:37
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I 83
KLEIN, R., Der Streit um den Victoriaaltar. Die dritte Relation des Symmachus und die Briefe 17, 18 und 57 des Mail‰nder Bischofs Ambrosius. Einf¸hrung, Text, ‹bersetzung und Erl‰uterungen, Darmstadt 1972.
LEE, A. D., Pagans and Christians in Late Antiquity: a Sourcebook, London/
New York 2000.
LIEBESCHUETZ, J. H. W. G., The Decline and Fall of the Roman City, Oxford
2001, 22003.
LIEBESCHUETZ, J. H. W. G., Why Did Synesius Become Bishop of Ptolemais?,
in: Byzantion 56 (1986), s. 180-195.
MACMULLEN, R., Christianity and Paganism in the Fourth to Eighth Centuries, New Haven/London 1997.
MA£UNOWICZ, L., De ara Victoriae in curia Romana quomodo certatum sit,
Wilno 1937.
MAL›, R., CÌrkevnÌ dÏjiny, Olomouc 2001.
MARROU, H. I., La Ñconversionì de SynÈsius, in: Revue des Ètudes grecques
65 (1952), s. 474-484.
MAZZARINO, S., La politica religiosa di Stilicone, in: Rendiconti dellíIstituto
Lombardo, classe di lettere, scienze morali e storiche 71 (1937/38), s. 235262.
NAU, F., Analyse de la seconde partie inÈdite de líHistoire ecclÈsiastique de
Jean díAsie, patriarche Jacobite de Constantinople (Ü 585), in: Revue de
líorient chrÈtien 2 (1897), s. 455-493.
NOETHLICHS, K. L., Die gesetzgeberischen Maflnahmen der christlichen Kaiser des vierten Jahrhunderts gegen H‰retiker, Heiden und Juden. Diss.
Universit‰t zu Kˆln, Kˆln 1971.
NOETHLICHS, K. L., Heidenverfolgung, in: Reallexikon f¸r Antike und Christentum, Bd. XIII, Stuttgart 1986, sl. 1149-1190.
PASCHOUD, FR., Cinq Ètudes sur Zosime, Paris 1975.
PIGANIOL, A., Líempire chrÈtien (325-395) [= Histoire romaine, tome IV,
deuxième partie], Paris 1947.
ROCHOW, I., Die Heidenprozesse unter den Kaisern Tiberios II. Konstantinos
und Maurikios, in: Studien zum 7. Jahrhundert in Byzanz. Probleme der
Herausbildung des Feudalismus, ed. H. K÷PSTEIN, F. WINKELMANN, Berlin
1976.
ROUG…, J., La politique de Cyrille díAlexandrie et le meurtre díHypatie, in:
Cristianesimo nella storia 11 (1990), s. 485-504.
SHANZER, D., The Date and Composition of Prudentiusís Libri contra orationem Symmachi, in: Rivista di filologia e di istruzione classica 117 (1989),
s. 442-462.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
83
30.8.2011, 17:37
84 IVAN PRCHLÕK
TARDIEU, M., Les paysages reliques. Routes et haltes syriennes díIsidore
à Simplicius, Louvain/Paris 1990.
TROMBLEY, F. R., Hellenic Religion and Christianization c. 370-529, Volumes I-II, Leiden/New York/Kˆln 1993-1994, 21995.
WATTS, E., Justinian, Malalas, and the End of Athenian Philosophical Teaching in A.D. 529, in: Journal of Roman Studies 94 (2004), s. 168-182.
WATTS, E., Where to Live the Philosophical Life in the Sixth Century? Damascius, Simplicius, and the Return from Persia, in: Greek, Roman and
Byzantine Studies 45 (2005), s. 285-315.
WHITBY, M., John of Ephesus and the Pagans: Pagan Survivals in the Sixth
Century, in: Paganism in the Later Roman Empire and in Byzanzium
(= Byzantina et Slavica Cracoviensia I), ed. M. SALAMON, Cracow 1991, s.
111-131.
WHITFIELD, B. J., The Beauty of Reasoning. A Reexamination of Hypatia of
Alexandra [sic!], in: The Mathematics Educator 6 (1995), s. 14-21.
WYTZES, J., Der letzte Kampf des Heidentums in Rom, Leiden 1977.
SUMMARY
The Last Pagans in Christianized Roman Empire, I: Basic Facts
about Violence against Them
The article deals with the passage of the book Church History written in
Czech by RadomÌr Mal˝. In the passage the murder of Hypatia is wrongly
maintained the only case of Christian violence towards pagans brought about
by their very paganism. Without any analysis and often misinterpreted other
famous affairs of the conflict between Christianity and paganism are arbitrarily claimed to prove the Christians not to have revenged the persecution
of the first three centuries of our era by any subsequent persecution of pagans. According to RadomÌr Mal˝ the ìbasicî religious freedom of pagans
should have been observed in the christianized Roman Empire. In the article
the arguments of recent debate over these affairs are set forth and the nonexistence of the scholarly consensus corresponding to the view of RadomÌr
Mal˝ in any of them, even that of Hypatia, is stressed. In order to prove the
assertion of RadomÌr Mal˝ altogether untenable, other cases of Christian
violence against pagans are referred to.
AVRIGA ñ ZJKF 53, 2011, s. 66-84
05prchlik.PM6
84
30.8.2011, 17:37