Tkúkýdidés mezi fakty a pravdou
Transkript
Tkúkýdidés mezi fakty a pravdou
»L¡NKY / COMMENTATIONES Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou 5 Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou PAVEL N›VLT (Praha) Kaûd˝ z·jemce o antickÈ dÏjiny si musÌ poloûit ot·zku, do jakÈ mÌry jsou historiografickÈ prameny fakticky spolehlivÈ. Kaûd˝ historik manÈvruje mezi sdÏlov·nÌm prost˝ch pravdiv˝ch fakt a snahou d·t jim smysl, tedy interpretovat je a pouk·zat jejich prost¯ednictvÌm na nÏjakou pravdu. HodnocenÌ Th˙k˝didovy pozice se za poslednÌ stoletÌ radik·lnÏ promÏnilo. Aby se Ëten·¯ v tÈto problematice zorientoval, je t¯eba podat struËn˝ p¯ehled nejd˘leûitÏjöÌch tendencÌ v p¯Ìstupu k Th˙k˝didovu dÌlu, a tak m˘ûe tento text poslouûit i jako pom˘cka odkazujÌcÌ p¯ÌpadnÈ z·jemce o Th˙k˝dida na v˝znamnÏjöÌ pr·ce v tÈto oblasti. Po p¯ehledu dosavadnÌho v˝zkumu Ël·nek na nÏkolika p¯Ìkladech uk·ûe rafinovanost Th˙k˝didovy techniky, kter· se rozhodnÏ neomezuje na prostÈ zaznamen·v·nÌ fakt˘, a pokusÌ se naznaËit, jakÈ p¯ek·ûky stojÌ mezi historikem a prost˝m z·znamem ud·lostÌ. R˘zn· ËtenÌ Th˙k˝didova dÌla Pozitivismem ovlivnÏnÌ badatelÈ 19. stoletÌ se usilovnÏ snaûili o p¯esn˝ z·znam fakt˘ a tato tendence p¯etrvala aû do prvnÌ poloviny 20. stoletÌ. TehdejöÌ badatelÈ vnÌmali Th˙k˝dida jako svÈho p¯edch˘dce a vϯili, ûe Th˙k˝didovi ölo o totÈû co jim: o vÏdecky p¯esn˝ z·znam jednotliv˝ch dat, jehoû spolehlivost je srovnateln· s p¯esnostÌ informacÌ zÌsk·van˝ch v p¯ÌrodnÌch vÏd·ch pomocÌ p¯ÌstrojovÈho vybavenÌ a kter˝ je osvobozen ode vöÌ subjektivity.1 PozitivistickÈ adoraci p¯ÌrodnÌch vÏd odpovÌdala i Th˙k˝didova snaha objevit nemÏnnÈ z·konitosti lidskÈho kon·nÌ a imanentnÌ kauzalitu osvobozenou od vlivu nadp¯irozen˝ch sil.2 TakÈ fakt, ûe Th˙k˝didÈs explicitnÏ 1 Nap¯. ABBOTT 1925, s. 163-164 nebo DOBI¡ä 1948, s. 104. Tuto tendenci podrobnÏ shrnuje P IRES (2006, s. 811-828). P¯ehnanÈ zaujetÌ detaily a metodikou p¯ÌrodnÌch vÏd pozitivismu vyt˝k· nap¯. COLLINGWOOD (1946, s. 126-132). 2 JeötÏ ERBSE (1968, s. 607 a 618) musel (v Ël·nku p˘vodnÏ otiötÏnÈm r. 1961) v˝slovnÏ upozorÚovat na to, ûe zamϯenÌ na obecnÈ z·konitosti sice je vÏdeckÈ, ale lze ho jen tÏûko spojit s p¯esn˝m z·znamem detail˘. COLLINGWOOD (1946, s. 29-30) AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 5 7.1.2014, 15:53 6 PAVEL N›VLT nepopisoval kulturu svÈ doby, byl v souladu s pozitivistick˝m opomÌjenÌm dÏjin myölenÌ.3 SoudobÈ filologickÈ b·d·nÌ vÏnovalo pozornost p¯edevöÌm ot·zce pr˘bÏhu kompozice Th˙k˝didova dÌla (tzv. thukydideische Frage), a tedy jeho myölenkovÈmu v˝voji; badatelÈ se spÌöe snaûili zjistit, kdy Th˙k˝didÈs p¯Ìsluönou pas·û napsal, neû proË tak uËinil. PodrobnÈ zkoum·nÌ tÈto ot·zky vedlo k mnohem detailnÏjöÌmu pozn·nÌ Th˙k˝didova textu, neû jakÈho bylo dosaûeno kdy d¯Ìve, ale nikdy nebyla d·na odpovÏÔ, kter· by zÌskala vöeobecn˝ souhlas.4 I proto se dnes badatelÈ spÌöe klonÌ ke ËtenÌ Th˙k˝didova dÌla jako celku, aniû by se v nÏm snaûili zjistit r˘znÈ kompoziËnÌ vrstvy.5 V pr˘bÏhu 20. stoletÌ nabralo zkoum·nÌ Th˙k˝didova dÌla nov˝ smÏr. Zhruba od 40. let 20. stoletÌ se zamϯilo na ot·zky Th˙k˝didova ˙sudku a jeho p¯Ìstupu k jemu dostupnÈmu materi·lu: jakÈ str·nky reality potlaËoval, aby dodal svÈmu dÌlu p¯esvÏdËivost, vÏcnost a obecnost? PozitivistÈ, p¯esvÏdËenÌ o Th˙k˝didovÏ naprostÈ objektivitÏ, tyto ot·zky nepovaûovali za d˘leûitÈ.6 ZaË·tkem 20. stoletÌ se ale badatelÈ zaËali pt·t, zda Th˙k˝didÈs nepsal spÌöe tragÈdii neû dÏjiny7 a zda v˘bec znal kauzalitu v dneönÌm slova smyslu.8 Kolem poloviny stoletÌ pak bylo zjiötÏno, jak Th˙k˝didÈs dosahuje jednoty a p¯esvÏdËivosti svÈho dÌla pomocÌ slovnÌch i skladebnÌch shod, ktedokonce Th˙k˝dida pr·vÏ kv˘li snaze objevovat obecnÈ z·konitosti obvinil, ûe nebyl historikem, za coû Collingwooda zkritizoval GOMME (1954, s. 138). 3 K Th˙k˝didovi srv. nap¯. J. H. FINLEY 1940, s. 317-321, nebo STRASBURGER 1982, s. 778-782, k pozitivismu COLLINGWOOD 1946, s. 132 a 143-144. 4 ShrnutÌ analystickÈho b·d·nÌ pod·v· FRITZ 1967a, s. 565-575 a 1967b, s. 258-261, pozn. 115-126. Pro modernÏ opatrn· pojedn·nÌ ot·zky vzniku Th˙k˝didova dÌla srv. DOVER 1973, s. 14-20, Ëi HORNBLOWER 1987, s. 136-154. 5 Pro unit·¯skou kritiku analystickÈho p¯Ìstupu srv. jiû MEYER 1899, s. 269-436, a d·le nap¯. ROMILLY 1947, s. 9-13; J. H. FINLEY 1967, passim; HUNTER 1973, s. 3-7; STAHL 2003, s. 18-20. 6 Srv. nap¯. COCHRANE 1929, s. 165: ÑAù uû byly autorovy n·boûenskÈ a filosofickÈ principy jakÈkoli, jsou zcela bezv˝znamnÈ, pokud je nech·v· stranou.ì Srv. k tomu pozn·mky CONNORA 1977, s. 297-298. 7 CORNFORD 1907, passim, zvl. s. 188-243. 8 CORNFORD 1907, s. 57-59, rozpracovanÈ na s. 228-243 a 248-249. Srv. kritiku ABBOTTA (1925, s. 58-59). VÏtöÌ sympatie k tÈto tezi projevil M. I. FINLEY (1975, s. 67). PodrobnÈ zkoum·nÌ tÈto problematiky se mÌsto na Th˙k˝didovo pojetÌ kauzality soust¯edilo na slavnou vÏtu o p¯ÌËin·ch v·lky (THUC. I 23,5-6) a moûnÈ ovlivnÏnÌ Th˙k˝dida hippokratiky, srv. nap¯. FRITZ 1967a, s. 623-629 (srv. i odkazy na staröÌ literaturu: FRITZ 1967b, s. 284, pozn. 8); STE. CROIX 1972, s. 52-58; HCT V 415-423; HORNBLOWER 1991, s. 64-66. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 6 7.1.2014, 15:53 Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou 7 rÈ lze najÌt jak mezi jednotliv˝mi epizodami, tak uvnit¯ jednotliv˝ch epizod mezi nastÌnÏn˝mi pl·ny, obavami Ëi p¯edpoklady a jejich n·sledn˝mi realizacemi.9 Nap¯Ìklad prvnÌ n·mo¯nÌ bitva celÈ v·lky se odehr·v· p¯esnÏ podle oËek·v·nÌ athÈnskÈho velitele FormiÛna (THUC. II 84,1-4).10 ZaËal se tÈû vÈst dodnes neukonËen˝ spor o mÌru Th˙k˝didova optimismu: vϯil v pokrok a sÌlu inteligence,11 nebo byla pro Th˙k˝dida z·kladnÌ lidskou charakteristikou nezvl·dnuteln· iracionalita a nedostateËn· schopnost p¯edvÌdat budoucÌ v˝voj?12 V 70. letech nÏkterÈ d¯ÌvÏjöÌ kritiky Th˙k˝didovy spolehlivosti13 zavröil n·zor, ûe Th˙k˝didÈs dovozoval motivy sv˝ch postav zpÏtnÏ podle jejich Ëin˘, a Th˙k˝didÈs byl kv˘li propracovanosti a vöudyp¯Ìtomnosti svÈ metody dokonce oznaËen za ÑnejmÈnÏ objektivnÌho historikaì.14 Nejv˝znamnÏjöÌ monografie 80. let analyzovala Th˙k˝didovu spolehlivost spÌöe jako autorsk˝ postoj neû jako kvalitu vypl˝vajÌcÌ z Th˙k˝didova p¯Ìstupu k zÌsk·v·nÌ a zaznamen·v·nÌ fakt˘. K Th˙k˝didovu dÌlu p¯istupovala spÌöe jako k liter·rnÌmu textu neû jako k z·sob·rnÏ historick˝ch dat.15 KromÏ snahy odhalit subjektivnÌ rysy Th˙k˝didovy povahy je pro 20. stoletÌ v˝znamn· takÈ snaha o p¯esnÈ zmapov·nÌ jeho pojmovÈho apar·tu.16 9 ROMILLY 1956, s. 69 a passim. TÈto bitvÏ se podrobnÏji vÏnovaly ROMILLY (1956, s. 125-128) a HUNTER (1973, s. 43-45). Srv. ËastÈ pouûitÌ obrat˘ ”per (ka˘) Øg≠neto (nap¯. THUC. I 50,5 a VIII 39,3), ka˘ Øg≠neto ofltvq (THUC. V 45,3) nebo ”per (ka˘) ªn (THUC. VII 56,2; VIII 48,4). 11 ROMILLY 1956, s. 174-179; sama vöak upozorÚuje, ûe inteligence pro Th˙k˝dida nenÌ vöemocn·: ROMILLY 1956, s. 302-303 Ëi 2005, s. 55-88 a 202-210. JejÌ optimistickÈ ËtenÌ Th˙k˝dida s drobn˝mi v˝hradami sdÌlÌ FRITZ (1967b, s. 247-250). 12 Srv. STAHL 2003, s. 60, 96-99, 119-123 a passim, a CONNOR 1984, s. 242-250. Tito badatelÈ vych·zejÌ z poËetn˝ch pas·ûÌ, v nichû pl·ny postav selûou kv˘li nep¯edvÌdatelnÈ ud·losti (par°logon; srov. nap¯. II 91,4 nebo III 16,2), a z Diodotovy ¯eËi (III 45). 13 Nap¯. LANG 1968. 14 HUNTER 1973, passim, cit. s. 184. HUNTER v˘bec nebere v potaz, ûe se Th˙k˝didÈs mohl dotazovat oËit˝ch svÏdk˘ ud·lostÌ, coû o sobÏ s·m tvrdÌ v I,22,2-3. Pro vyv·ûenÏjöÌ hodnocenÌ Th˙k˝didovy metody psychologickÈho vhledu do jednajÌcÌch osob srv. nap¯. HORNBLOWER 1987, s. 78-79; PELLING 2000, s. 77-81; ROMILLY 2005, s. 37-39. Pro kritiku badatel˘ obviÚujÌcÌch Th˙k˝dida ze svÈvoln˝ch manipulacÌ s fakty srv. nap¯. RHODES 1994, s. 164-166, nebo MEISTER 1997, s. 249-252. 15 Srv. CONNOR 1984, s. 16-18 a passim. SvÈ p¯edch˘dce v tomto p¯Ìstupu jmenuje CONNOR 1977, 289-290. 16 Srov. zvl. PARRY 1981, posmrtnÈ vyd·nÌ disertaËnÌ pr·ce obh·jenÈ roku 1957, a EDMUNDS 1975. In nuce je tento p¯Ìstup p¯Ìtomen ve studii J. H. Finleyho o Th˙k˝10 AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 7 7.1.2014, 15:53 8 PAVEL N›VLT SouhrnnÏ ¯eËeno, Th˙k˝didÈs-nezaujat˝ zaznamen·vaË fakt˘ byl v (post)modernÌm17 pojetÌ nahrazen Th˙k˝didem-stoupencem tradiËnÌch mor·lnÌch z·sad, 18 schopn˝m ironie i hlubokÈ empatie, jasnÏ vidÌcÌm brutalitu a tragiËnost v·lky (srv. I 23,1: pauµmata)19 a neblahÈ zmÏny, kterÈ vn·öÌ do lidskÈho myölenÌ (srv. III 82,2: b¯aioq did°skaloq). Nelze pochybovat, ûe jak pozitivistick˝, tak postmodernÌ p¯Ìstup jsou zaloûeny na peËlivÈm ËtenÌ a d˘kladnÈ znalosti textu. RozdÌl spoËÌv· v p¯Ìstupu badatel˘, jak bychom r·di uk·zali na p¯Ìkladu hodnocenÌ autorov˝ch z·sah˘ do textu. R·di bychom se zamϯili na Th˙k˝didovo n·rokov·nÌ p¯esnosti jeho dÌla, na techniky, jimiû posiluje svou autoritu v˘Ëi Ëten·¯i, a na jeho hled·nÌ pravdy jdoucÌ nad r·mec prostÈho z·znamu fakt˘. Th˙k˝didÈs o p¯esnosti svÈho dÌla Th˙k˝didÈs svÈ dÌlo sebevÏdomÏ prohlaöuje za seps·nÌ v·lky, nikoli spis o v·lce: jeho dÌlo je jyggrawµ to◊ pol≠moy, nikoli jyggrawµ per˘ to◊ pol≠moy (THUC. I 1,1).20 Toto tvrzenÌ by ölo p¯evÈst do modernÌ terminologie i tak, ûe svÈ dÌlo prohlaöuje za p¯esn˝ ekvivalent reality Ëi dokonce samotnou realitu, ne jen za jejÌ z·znam;21 k tÈmuû z·vÏru vede jeho uûÌv·nÌ r˘zn˝ch forem obratu tò pol≠mÑ tòde22 a ztotoûÚov·nÌ svÈho dÌla s a⁄t¢ t¢ ∞rga (THUC. I 21,2).23 To sice dokonale odpovÌd· pozitivistickÈmu ide·didovÏ konceptu par°logon: J. H. FINLEY 1967, s. 140-149 (v r·mci studie p˘vodnÏ vydanÈ r. 1940) Ëi u M‹RIHO 1968 (studie publikovan· p˘vodnÏ r. 1947). 17 Dnes dosti popul·rnÌ pojem ÑpostmodernÌ Th˙k˝didÈsì zavedl CONNOR (1977). 18 K Th˙k˝didovÏ souhlasu s tradiËnÌmi mor·lnÌmi hodnotami srv. nap¯. HORNBLOWER 1987, s. 189-190; PRICE 2001, s. 210-217 a passim. 19 Srv. jiû GOMME 1954, s. 151; Th˙k˝did˘v d˘raz na lidskÈ utrpenÌ akcentujÌ zvl·ötÏ LATEINER 1977; PARRY 1989, s. 286-289; CONNOR 1984, s. 246-250; WOODMAN 1988, s. 29-32. 20 Valence jyggr°wv umoûÚuje obÏ moûnosti, srv. BAKKER 2006, s. 109-113. 21 Srv. k tomu LORAUX 1986, zejm. s. 144-145, 149 a 158-159. BAKKER (2006) proti nÌ polemizuje s tÌm, ûe Th˙k˝didovi ölo spÌöe o to, aby jeho dÌlo zavröil Ëten·¯ tÌm, ûe se z nÏj pouËÌ. NenÌ jasnÈ, proË by se tyto cÌle mÏly vyluËovat. 22 Nap¯. THUC. II 70,4; III 25,2; IV 51,1; VI 7,4; VIII 60,3. Srv. BAKKER 2006, s. 113-114. Slovo pÕlemoq by tu vöak mohlo b˝t i titulem dÌla, srv. [HIPP.] Acut. 1,1 (o… jyggr°canteq t¢q Knid¯aq kaleom≠naq gn„maq) a k tomu LANGHOLF 1990, s. 13, pozn. 9, a s. 16, pozn. 14 (s odkazy na dalöÌ literaturu). 23 Srv. nap¯. LORAUX 1986, s. 149-150; jejÌ interpretace ztotoûÚujÌcÌ realitu s ∞rga ale m˘ûe b˝t zjednoduöujÌcÌ: STRASBURGER (1982, s. 779-780 nebo 976-979) poznamen·v·, ûe se Th˙k˝didÈs soust¯edil na Ëiny (∞rga, pr°jeiq) na ˙kor dlouhodob˝ch stav˘. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 8 7.1.2014, 15:53 Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou 9 lu objektivnÌho z·znamu fakt˘, i bez znalosti modernÌch teoriÌ vnÌm·nÌ a komunikace je vöak jasnÈ, ûe tento Th˙k˝did˘v n·rok je nemoûn˝,24 a koneckonc˘ je implicitnÏ vyvracen i autorsk˝mi koment·¯i nebo kontrafaktu·lnÌmi spekulacemi (jakkoli ¯Ìdk˝mi) v pr˘bÏhu DÏjin.25 OstatnÏ i vÏtöina badatel˘ pozitivistickÈho raûenÌ byla ochotna Th˙k˝didovi p¯iznat i motivy nesluËitelnÈ se snahou p¯esnÏ zaznamenat fakta, nap¯Ìklad antipatii ke KleÛnovi Ëi obdiv k Perikleovi.26 Jak Th˙k˝didÈs vzbuzuje u Ëten·¯˘ d˘vÏru ve svou p¯esnost ModernÏjöÌ b·d·nÌ se soust¯edilo spÌöe na poËetnÈ prost¯edky, jimiû Th˙k˝didÈs posiluje svou d˘vÏryhodnost. P¯edevöÌm zd˘razÚuje p¯esnost svÈ metody (THUC. I 22). Jeho sebevÏdomÈm ztotoûÚov·nÌ jeho dÌla s realitou jsme pr·vÏ zmÌnili.27 Jeho preciznost projeven· v omluvÏ, ûe p¯esn˝ z·znam ¯eËÌ nebyl moûn˝, jeho souËasnÌky tÈmϯ jistÏ p¯ekvapila (uvaûovat o doslovnÈm zaps·nÌ mluvenÈho slova napadlo p¯ed Th˙k˝didem sotva koho) a d·le posÌlila jejich d˘vÏru v jeho schopnost p¯esnÏ zaznamenat ud·losti.28 Aureolu objektivity Th˙k˝didovi dod·v· i jeho snaha co nejmÈnÏ projevovat sv˘j autorsk˝ subjekt, nech·vat ud·losti, aby mluvily samy za sebe, a p¯itom je prezentovat tak, aby p˘sobily na Ëten·¯e podobnÏ jako na souËasnÌky. P¯iplutÌ athÈnsk˝ch posil ke Kork˝¯e z·hy po bitvÏ mezi Kork˝¯any a Korinùany je pro n·s stejn˝m p¯ekvapenÌm jako pro bojujÌcÌ strany (THUC. I 50,5). Br·sidovo taûenÌ do severnÌho ÿecka a athÈnskÈ operace v BoiÛtii roku 424 p¯. n. l. (THUC. IV 66-109) jsou pops·ny z hlediska AthÈÚan˘, p¯iËemû Th˙k˝didÈs z·roveÚ ukazuje, jak fat·lnÏ AthÈÚanÈ Br·sidu podcenili, aniû by to musel ¯Ìci explicitnÏ.29 P¯esvÏdËivost Th˙k˝didovu pod·nÌ dod·v· i jednota p¯edpovÏdÌ, pl·n˘ Ëi obav a n·sledn˝ch ud·lostÌ, o kterÈ jiû byla zmÌnka.30 24 Za vöechny srv. WHITE 2010, s. 142, 153-168 a passim. Nap¯. THUC. II 65,12-13 nebo IV 106,4. K Th˙k˝didov˝m kontrafaktu·lnÌm spekulacÌm (Ñco by, kdybyì) srv. nap¯. HUNT 2006, s. 396-400, k jeho autorsk˝m z·sah˘m do textu obecnÏ srv. nap¯. GRIBBLE 1998 Ëi ROOD 2006. 26 Srv. nap¯. ABBOTT 1925, s. 93-108 (srv. vöak i s. 138) Ëi DOBI¡ä 1948, s. 119120. 27 Pro Th˙k˝didovu sebed˘vÏru co do odhalenÌ skuteËnosti srv. HORNBLOWER 1987, s. 155-156, nebo RHODES 1994, s. 162-163. 28 THUC. I 22,1. Srv. WOODMAN 1988, s. 11-15, RHODES 1994, s. 164, a PELLING 2000, s. 118. 29 Srv. GOMME 1954, s. 134-137. 30 Srv. v˝öe str. 6-7 s pozn. 10. 25 AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 9 7.1.2014, 15:53 10 PAVEL N›VLT Respekt k Th˙k˝didov˝m znalostem takÈ vzbuzuje velk˝ poËet detail˘, kterÈ uv·dÌ, nap¯Ìklad o odlehl˝ch oblastech severoz·padnÌho ÿecka (THUC. II 80,5-6) Ëi Thr·kie (zvl·ötÏ THUC. II 96,3-4).31 Pokud se obËas distancuje od svÈho textu, nap¯. pouûitÌm l≠getai (THUC. II 20,1 nebo VIII 87,2), posiluje tak ve Ëten·¯i d˘vÏru v autorovu spolehlivost v ostatnÌch Ë·stech dÌla.32 Podobn˝ v˝znam by mohla mÌt ojedinÏl· p¯izn·nÌ omezenÌ vlastnÌho pozn·nÌ, nap¯Ìklad v ot·zce parodov·nÌ mystÈriÌ (THUC. VI 60,2) Ëi pr˘bÏhu noËnÌ bitvy u Syr·k˙s (Thuc. VII 44,1). Jiû jsme uvedli, ûe historik nezaznamen·v· samotn· fakta, ale jejich interpretaci. ZjednoduöenÏ ¯eËeno, musÌ si vybrat, co, jak a na jakÈm mÌstÏ svÈho dÌla uvede. PrvnÌ ot·zka vede k procesu selekce, kter˝ liter·rnÌ tvorbÏ p¯edch·zÌ; druhÈ dvÏ mÌ¯Ì k problematice liter·rnÌho zpracov·nÌ historiografickÈho dÌla. K jak˝m d˘sledk˘m vedla Th˙k˝didova selektivita? Th˙k˝didova selektivita ProblÈm selekce spoËÌv· v tom, ûe i tvrzenÌ sama o sobÏ nevyvratiteln· mohou vÈst ke sporn˝m z·vÏr˘m, protoûe jsou p¯Ìliö zjednoduöujÌcÌ. U Th˙k˝dida jsme vÌce zvyklÌ na jinou formu selekce, v jejÌmû d˘sledku jsou ud·losti se zcela srovnateln˝m pr˘bÏhem, nap¯. n·mo¯nÌ cesty, pops·ny s velmi rozdÌlnou mÌrou podrobnosti. Nap¯Ìklad cesty Gylippa a DÈmosthena na SicÌlii jsou pops·ny velmi peËlivÏ (THUC. VI 104, VII 1-3 a VII 20, 26, 31-33 a 42), zato d¯ÌvÏjöÌ athÈnskÈ expedici tamtÈû by bylo vyhrazeno nÏkolik slov, kdyby nemÏla nic spoleËnÈho s pylskou operacÌ (T HUC. IV 2,2-3,3) a kork˝rskou obËanskou v·lkou (THUC. IV 46,1-48,5; samotnou prvnÌ cestu athÈnsk˝ch voj·k˘ na SicÌlii tak popisuje jen THUC. IV 48,6). Th˙k˝didovo dÌlo je takÈ plnÈ vlastnÌch jmen osob zmÌnÏn˝ch pouze jednou, a nÏkter· vybÌzejÌ k ot·zce, zda Th˙k˝didÈs nebyl obzvl·ötÏ ochoten uv·dÏt jmÈna, kter· mÏla ironick˝ potenci·l,33 na ˙kor jmen zhruba stejnÏ v˝znamn˝ch aktÈr˘. DobytÌ MÈlu (THUC. V 84,1-116,4) se dost·v· zcela jinÈ pozornosti neû do- 31 Srv. J. H. FINLEY 1942, s. 105-107, Ëi HORNBLOWER 1987, s. 199-201. Srv. WESTLAKE 1977 nebo ROOD 2006, s. 244-247. 33 P¯Ìkladem by mohlo b˝t jmÈno platajskÈho vyjednavaËe LakÛna, syna AeimnÈstova (THUC. III 52,5), kter˝ se ne˙spÏönÏ snaûÌ p¯imÏt LakedaimoÚany ke zmÌrnÏnÌ trestu pro svÈ spoluobËany mimo jinÈ p¯ipomÌnkou minul˝ch z·sluh svÈ obce. HORNBLOWER (1987, s. 93) je v tomto ohledu skeptick˝, srv. vöak nap¯. CONNOR 1984, s. 97, pozn. 42. 32 AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 10 7.1.2014, 15:53 Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou 11 bytÌ SkiÛnÈ (THUC. IV 129,2-133,4), byù byly obÏ ud·losti typovÏ stejnÈ a pro v˝voj v·lky zhruba stejnÏ m·lo v˝znamnÈ.34 Jinou moûnostÌ je d˘kladnÈ pops·nÌ jednoho p¯Ìkladu mÌsto opakov·nÌ obdobn˝ch informacÌ p¯i kaûdÈm v˝skytu obdobnÈho jevu (tzv. iterativnÌ prezentace). Tuto techniku Th˙k˝didÈs explicitnÏ pouûÌv· nap¯. p¯i popisu athÈnskÈho ˙toku na Megaridu (THUC. II 31,3 nebo IV 66,1).35 Tyto selektivnÌ postupy majÌ samoz¯ejmÏ z·sadnÌ vliv na naöe vÏdomosti o danÈ ud·losti. UvÈst ˙pln˝ kontext historickÈ ud·losti je pochopitelnÏ nemoûnÈ.36 V d˘sledku Th˙k˝didova v˝luËnÈho soust¯edÏnÌ na v·lku nevÌme, jak Ëasto se bÏhem peloponnÈskÈ v·lky nÏkdo opil,37 byù i tato informace by mohla b˝t pro leckterÈho dneönÌho historika zajÌmav·. JinÈ Th˙k˝didovy selekce jsou vöak kontroverznÏjöÌ. I pokud nech·me stranou ot·zku existence Kalliova mÌru38 Ëi praktickÈho dopadu Th˙dippova zv˝öenÌ tributu roku 425 p¯. n. l. (IG I3 71),39 modernÌ badatelÈ postr·dajÌ informace o vnitropolitickÈm boji p¯edch·zejÌcÌm Hyperbol˘v ostrakismus40 Ëi informace o v˝znamu delfskÈ vÏötÌrny bÏhem v·lky.41 Bylo by vöak bl·hovÈ oËek·vat, ûe Th˙k˝didÈs uvede vöe, co budou badatelÈ za 2500 let pokl·dat za zajÌmavÈ a d˘leûitÈ. JistÈ znalosti u sv˝ch Ëten·¯˘ p¯edpokl·dal42 a mnoho fakt˘ povaûoval za mÈnÏ v˝znamnÈ neû dneönÌ historikovÈ, nap¯. roli jednotlivc˘ v kontrastu 34 Srv. STRASBURGER 1982, s. 991-994, Ëi CONNOR 1984, s. 147-151. D˘vody pro preferenci MÈlu p¯ehlednÏ shrnuje HORNBLOWER 2008, s. 225. 35 Srv. zvl·ötÏ HORNBLOWER 1994b, s. 145-146. 36 Za vöechny srv. COLLINGWOOD 1946, s. 298-299. 37 STRASBURGER 1982, s. 788, a HORNBLOWER 1987, s. 42, tvrdÌ, ûe soudÏ podle Th˙k˝dida se bÏhem celÈ v·lky nikdo neopil. HORNBLOWER (1992, s. 172, pozn. 10) se opravuje odkazem na THUC. VII 73,2 (prŒq pÕsin tetr°wuai to÷q pollo÷q Øn tè ≤ortè) jako na jedin˝ odkaz tohoto druhu v Th˙k˝didovi, ale srov. i THUC. VI 28,1 (perikopa¯ tineq prÕteron fipŒ nevt≠rvn met¢ paidi£q ka˘ o∆noy gegenhm≠nai). 38 Srv. MEISTER 1997, s. 153-164 s odkazy na dalöÌ literaturu. 39 Srv. nap¯. HCT III, s. 500-504, HORNBLOWER 1996, s. 7 a 94-96. 40 Th˙k˝didÈs se o tomto relativnÏ v˝znamnÈm politikovi zmiÚuje jen jednou a s oËividnou nechutÌ (THUC. VIII 73,3). Srv. nap¯. HCT V, s. 259-263, nebo PELLING 2000, s. 51 a s. 261, pozn. 16, s odkazy na dalöÌ literaturu. HORNBLOWER (1987, s. 159) vysvÏtluje opomenutÌ Hyperbola metodou iterativnÌ prezentace. 41 Srv. nap¯. HORNBLOWER 1992 Ëi CRANE 1996, s. 163-208. 42 Srv. nap¯. RHODES 2008. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 11 7.1.2014, 15:53 12 PAVEL N›VLT s obËansk˝mi celky.43 TakÈ p¯ikl·dal mal˝ v˝znam roli ûen a soukromÌ politik˘ (s v˝jimkou Alkibiada),44 jejÌû zd˘razÚov·nÌ vedlo jinÈ autory t¯eba k p¯esvÏdËenÌ o ˙zkÈm vztahu Perikleova soukromÈho ûivota k vypuknutÌ v·lky (ARISTOPH. Acharn. 523-534; PLUT. Per. 31-32; D. S. XII 38,2-4). Zd· se, ûe Th˙k˝didÈs tuto interpretaci povaûoval p¯Ìmo za ökodlivou pro spr·vnÈ pochopenÌ v·lky, a tak se rozhodl, ûe p¯ed nÌ musÌ svÈ Ëten·¯e ochr·nit tÌm, ûe se o nÌ v˘bec nezmÌnÌ, mÌsto aby s nÌ polemizoval.45 Podle jakÈho klÌËe Th˙k˝didÈs urËoval, kterÈ ud·losti zaznamen·, n·m nikdy nebude zcela jasnÈ. P¯esvÏdËivÏ p˘sobÌ upozornÏnÌ, ûe pro Th˙k˝didovu volbu v·lky jako ∞rgon par excellence mÏly velk˝ v˝znam m˝ty a epika;46 je tu vöak t¯eba poznamenat, ûe heroismus je u Th˙k˝dida zd˘razÚov·n pram·lo.47 Zda se soust¯edil p¯edevöÌm na momenty p¯in·öejÌcÌ nejvÏtöÌ utrpenÌ48 nebo na situace d·vajÌcÌ nejodliönÏjöÌ moûnosti budoucÌho v˝voje,49 z˘stane spornÈ. KoneËnÏ je nutno zd˘raznit, ûe nÏkdy byl Th˙k˝didÈs k selekci donucen. Jeho moûnosti dobrat se skuteËnÈho pr˘bÏhu ud·lostÌ byly z vÏtöÌ Ë·sti omezeny na autopsii Ëi konzultace s oËit˝mi svÏdky a zÌskat tÌmto postupem realistick˝ popis bitvy je stÏûÌ moûnÈ.50 V p¯Ìpadech, kdy m˘ûeme ovϯit p¯esnost Th˙k˝didovy citace n·pisu Ëi liter·rnÌho textu, je jeho preciznost vysok·, ale ne dokonal·.51 TotÈû lze ¯Ìci o jeho ud·v·nÌ vzd·lenostÌ, poËt˘ 43 K Th˙k˝didovÏ pojetÌ vztahu jednotlivce a obce srv. nap¯. EDMUNDS 1975, s. 85-86; STRASBURGER 1982, s. 784-785; CONNOR 1984, s. 36-47 a passim; GRIBBLE 2006, s. 441-447. 44 K Th˙k˝didovÏ minimalizov·nÌ role ûen a rodinnÈho ûivota srv. nap¯. ABBOTT 1925, s. 90-92; STRASBURGER 1982, s. 786-787; CRANE 1996, s. 75-92. 45 Z·sada ÑzamlËenÌ je znakem pohrd·nÌì se Ëasto aplikuje na jednotlivce (srv. v˝öe pozn. 40), ale jistÏ je pouûiteln· i v tomto p¯ÌpadÏ. 46 Srv. nap¯. STRASBURGER 1982, s. 972-973 a 981-983. 47 Srv. nap¯. STRASBURGER 1982, s. 790-792 nebo PRICE 2001, s. 210. 48 Srv. v˝öe pozn. 19. 49 Srv. STE. CROIX 1972, s. 297, STAHL 2003, zvl. s. 189-218. 50 Th˙k˝didÈs tyto obtÌûe s·m zd˘razÚuje (THUC. I 22,3: ØpipÕnvq dÆ hfir¯sketo). ProblÈmy spjatÈ s jeho postupem zd˘razÚuje zejmÈna WOODMAN (1988, s. 1523), kter˝ odkazuje i na modernÌ psychologickou literaturu. 51 K jeho citov·nÌ homÈrskÈho hymnu na ApollÛna (THUC. III 104,5) srv. nap¯. HORNBLOWER 1991, s. 530, k citov·nÌ IG I3 83 (THUC. V 47) srv. nap¯. HCT IV, s. 5455, a HORNBLOWER 2008, s. 109-112. K jeho citacÌm obecnÏ srv. HORNBLOWER 1987, s. 86-91, Ëi RHODES 1994, s. 163. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 12 7.1.2014, 15:53 Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou 13 bojovnÌk˘ nebo Ëasu, kterÈ z¯Ìdka umoûÚuje p¯esnÏjöÌ datov·nÌ neû do lÈta Ëi zimy p¯ÌsluönÈho roku.52 Nap¯Ìklad jÌm udan˝ poËet spartsk˝ch voj·k˘ v bitvÏ u Mantineie (THUC. V 68,2-3) je nejspÌöe nutno zdvojn·sobit.53 Je takÈ nutno p¯iznat, ûe ¯ÌdkÈ p¯Ìpady, kdy disponujeme paralelnÌmi, na Th˙k˝didovi nez·visl˝mi prameny, vÏtöinou vedou spÌöe ke zpochybnÏnÌ neû potvrzenÌ Th˙k˝didova pod·nÌ.54 Z¯ejmÏ tak z˘stane nejistÈ, kolik Ëlen˘ mÏla komise zvolen· roku 411 p¯. n. l. pro seps·nÌ z·kon˘.55 Th˙k˝didÈs mohl b˝t jen tak spolehliv˝, jak mu jeho dobovÈ moûnosti dovolovaly. Th˙k˝didova liter·rnÌ prezentace Ot·zky autorova zpracov·nÌ jeho dÌla coby liter·rnÌho artefaktu (zn·m˝ rozdÌl fabule ◊ syûet neboli p¯ÌbÏh ◊ diskurz) n·s stavÏjÌ p¯ed podobnÈ, jen pro historii mÈnÏ v˝raznÈ problÈmy co do vztahu reality a textu. Pokud Th˙k˝didÈs zmÌnÌ jistou ud·lost mimo chronologickÈ po¯adÌ nebo do svÈho popisu promÌtne nadmÏrnou subjektivitu, ovlivÚuje tak Ëten·¯ovu reakci, ale Ëten·¯ si to m˘ûe uvÏdomit a svou konstrukci minulosti tomu (s vÏtöÌ Ëi spÌöe menöÌ mÌrou p¯esnosti) p¯izp˘sobit.56 Pr·vÏ to je cÌlem historickÈ metody. Th˙k˝didÈs n·m obËas dod·v· dost informacÌ na to, abychom mohli jeho interpretaci ud·lostÌ odmÌtnout. Nap¯Ìklad KAGAN (1987, s. 63-68) tvrdÏ kritizuje Fr˝nichovu radu vyhnout se n·mo¯nÌ bitvÏ s LakedaimoÚany u MÌlÈtu (THUC. VIII 27,2-3), p¯estoûe ji Th˙k˝didÈs v˝slovnÏ schvaluje (THUC. VIII 27,5). Kritiku americkÈmu badateli umoûnil rozbor taktickÈ situace, opÌrajÌcÌ se jedinÏ o podrobn· data Th˙k˝didova pod·nÌ. Jin˝m p¯Ìkladem je tvrzenÌ, ûe situace, do nÌû je zasazen mÈlsk˝ dialog, by lÈpe odpovÌdala roku 426 p¯. n. l. neû 416 p¯. n. l., do nÏjû jej Th˙k˝didÈs umÌstil.57 P¯esvÏdËivost takov˝ch modernÌch konstrukcÌ vöak b˝v· dosti sporn·; je t¯eba poznamenat, ûe Ñmnoho ud·lostÌ se neodehraje v dobÏ, do nÌû se nejlÈpe hodÌ.ì58 Nelze 52 K Th˙k˝didov˝m numerick˝m nep¯esnostem srv. HORNBLOWER 1994a, s. 25-29. Srv. HCT III, s. 110-115, nebo HORNBLOWER 2008, s. 180-182. 54 Srv. DOVER 1973, s. 4, a WOODMAN 1988, s. 17. 55 THUC. VIII 67,1 tvrdÌ, ûe jich bylo deset, ale [ARIST.] Ath. 29,1-2 ud·v· t¯icet, p¯iËemû se z¯ejmÏ opÌr· o staröÌho autora athÈnskÈ kroniky AndrotiÛna, FGrH 324F43. 56 Nap¯. rozhodnutÌ AthÈÚan˘ vyslat posily ke Kork˝¯e Th˙k˝didÈs zmiÚuje aû v okamûiku, kdy se toto loÔstvo uk·ûe na obzoru (I 50,5). Srv. k tomu protich˘dn· hodnocenÌ HORNBLOWERA (1994b, s. 140-143) a STAHLA (2006, s. 330-333). 57 Sic PRICE 2001, s. 272, pozn. 137. 58 PELLING 2000, s. 261, pozn. 16. 53 AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 13 7.1.2014, 15:53 14 PAVEL N›VLT vöak pop¯Ìt, ûe Th˙k˝didÈs nebyl imunnÌ proti v·benÌ nads·zky (srv. popis t¯Ì ÑnejvÏtöÌchì z·chvat˘ strachu v AthÈn·ch: THUC. II 94,1; VIII 1,2; VIII 96,1).59 S·m takÈ p¯izn·v·, ûe v ¯eËech, kterÈ do svÈho dÌla vloûil, si dovolil vÏtöÌ mÌru kreativity neû p¯i z·znamu ∞rga (I 22,1).60 Z·vÏr: Hled·nÌ pravdy versus hled·nÌ fakt˘ DalöÌ p¯ek·ûkou na cestÏ k p¯esnÈmu popisu dat jsou cÌle, kterÈ autor sv˝m dÌlem sledoval. »elÌme riziku ztotoûÚov·nÌ Th˙k˝dida-autora, ËlovÏka z masa a kostÌ, jehoû n·zory jsou n·m p¯ÌsnÏ vzato nedostupnÈ, s Th˙k˝didem-vypravÏËem, fantomatickou postavou prosvÌtajÌcÌ jeho dÌlem, kter· nemusela mÌt tytÈû charakteristiky jako autor. P¯esto se lze odv·ûit nÏkolika n·sledujÌcÌch z·vÏr˘. Th˙k˝didÈs se vÏdomÏ snaûil ud·losti interpretovat, dodat svÈmu dÌlu vnit¯nÌ jednotu (nejen soust¯edÏnÌm na mezin·rodnÌ politiku), nalÈzt d˘leûitÈ abstraktnÌ hybnÈ sÌly lidskÈho kon·nÌ a p¯evÈst chaos dÏnÌ na projevy rozumovÏ uchopiteln˝ch sil, kterÈ by bylo moûno analyzovat s matematickou p¯esnostÌ,61 zkr·tka hledat nÏco vÌce neû prost· fakta: pravdu, kter· bude Ëten·¯˘m uûiteËn· (srv. I 23,4: Êw≠lima). Zda st·la v pozadÌ vÏdom· snaha vytvo¯it p¯ÌruËku pro politiky, na nÌû by mohli trÈnovat svou prozÌravost (prÕnoia) a ˙sudek (gn„mh), aû by se z nÏkter˝ch z nich stali novÌ PerikleovÈ, uû by bylo ryzÌ spekulacÌ.62 Ale jakkoli byla jeho interpretace pravdy nutnÏ subjektivnÌ, byla zaloûena na faktech, o jejichû p¯esnÈ zjiötÏnÌ se usilovnÏ snaûil (srv. I 22,3: ØpipÕnvq dÆ hfir¯sketo).63 59 Pro Th˙k˝didovu z·libu v superlativech srv. LATEINER 1977, s. 47 a 50, nebo WOODMAN 1988, s. 31-32. 60 BliûöÌ zkoum·nÌ tÈto problematiky by vydalo na objemnou monografii. Literaturu k tÈto bohatÏ komentovanÈ vÏtÏ shrnujÌ HORNBLOWER (1987, s. 45-66) a PORCIANI (2007). 61 K Th˙k˝didovÏ z·libÏ v abstrakci srv. zejmÈna COLLINGWOOD 1946, s. 29-30; M. I. FINLEY 1975, s. 31-32; PARRY 1989, s. 177-194; ROMILLY 2005, s. 19-30 a 8994. 62 Pro tyto Perikleovy vlastnosti srv. THUC. II 65,6 a 8. ée by Th˙k˝didÈs svÈ dÌlo zam˝ölel jako praktickou p¯ÌruËku pro politiky, popÌral jiû GOMME (HCT I, s. 149150), v poslednÌ dobÏ zvl. STAHL 2003, s. 15, 112-113, 144 a passim, tento n·zor vöak rozhodnÏ nenÌ p¯ekon·n, srv. nap¯. STE. CROIX 1972, s. 29, Ëi OBER 2006. Vyv·ûenou pozici zast·v· nap¯. HORNBLOWER (1987, s. 133-135). 63 Autor by r·d podÏkoval PhDr. Janu SouËkovi, CSc., a obÏma anonymnÌm recenzent˘m za podnÏtnÈ n·vrhy k vylepöenÌ Ël·nku. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 14 7.1.2014, 15:53 Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou 15 Pouûit· literatura: HCT I-V = GOMME, Arnold Wycombe & ANDREWES, Antony & DOVER, Kenneth James. A Historical Commentary on Thucydides, Volumes I-V. Oxford: Clarendon Press 1945-1981. ABBOTT, George Frederic. Thucydides ñ A Study in Historical Reality. London: Routledge & sons 1925. BAKKER, Egbert J. Contract and Design: Thucydidesí Writing. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñ Boston: Brill 2006, s. 109-130. COCHRANE, Charles Norris. Thucydides and the Science of History. Oxford ñ London: Oxford University Press ñ Humphrey Milford 1929. COLLINGWOOD, Robin George. The Idea of History. Oxford: Oxford University Press 1946. CONNOR, Walter Robert. A Post Modernist Thucydides? The Classical Journal, 1977, 72, s. 289-298. CONNOR, Walter Robert. Thucydides. Princeton: Princeton University Press 1984. CORNFORD, Francis Macdonald. Thucydides Mythistoricus. London: Arnold 1907. CRANE, Gregory. The Blinded Eye ñ Thucydides and the New Written World. Lanham: Rowman & Littlefield 1996. DOBI¡ä, Josef. DÏjepisectvÌ starovÏkÈ. Praha: Historick˝ klub 1948. DOVER, Kenneth James. Thucydides. Oxford: Clarendon Press 1973. EDMUNDS, Lowell. Chance and Intelligence in Thucydides. Cambridge: Harvard University Press 1975. ERBSE, Hartmut. Zur Geschichtsbetrachtung des Thukydides. In Thukydides (Wege der Forschung XCVIII). Vyd. Hans HERTER, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1968, s. 594-619. FINLEY (JR.), John H. Thucydides. Ann Arbor: Michigan University Press, 1963 [1. vyd. 1942]. FINLEY (JR.), John H. Three Essays on Thucydides. Cambridge: Harvard University Press 1967. FINLEY, Moses I. The Use and Abuse of History. London: Chatto & Windus 1975. FRITZ, Kurt von. Die Griechische Geschichtsschreibung ñ Band I, Von den Anf‰ngen bis Thukydides. Text. Berlin: Walter de Gruyter 1967. FRITZ, Kurt von. Die Griechische Geschichtsschreibung ñ Band I, Von den Anf‰ngen bis Thukydides. Anmerkungen. Berlin: Walter de Gruyter 1967. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 15 7.1.2014, 15:53 16 PAVEL N›VLT GOMME, Arnold Wycombe. The Greek Attitude to Poetry and History. Berkeley ñ Los Angeles: University of California Press 1954. GRIBBLE, David. Narrator Interventions in Thucydides. The Journal of Hellenic Studies, 1998, 118, s. 41-67. GRIBBLE, David. Individuals in Thucydides. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñ Boston: Brill 2006, s. 439-468. HORNBLOWER, Simon. Thucydides. London: Duckworth 1987. HORNBLOWER, Simon. A Commentary on Thucydides ñ Volume I: Books I-III. Oxford: Clarendon Press 1991. HORNBLOWER, Simon. The Religious Dimension to the Peloponnesian War, or, What Thucydides Does Not Tell Us. Harvard Studies in Classical Philology, 1992, 94, s. 169-197. HORNBLOWER, Simon. Introduction. In Greek Historiography. Vyd. Simon HORNBLOWER. Oxford: Clarendon Press 1994, s. 1-72. HORNBLOWER, Simon. Narratology and Narrative Techniques in Thucydides. In Greek Historiography. Vyd. Simon HORNBLOWER. Oxford: Clarendon Press 1994, s. 131-166. HORNBLOWER, Simon. A Commentary on Thucydides ñ Volume II: Books IVV.24. Oxford: Clarendon Press 1996. HORNBLOWER, Simon. A Commentary on Thucydides ñ Volume III: Books V.25-VIII.109. Oxford: Clarendon Press 2008. HUNT, Peter. Warfare. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñ Boston: Brill 2006, s. 385-414. HUNTER, Virginia J. Thucydides the Artful Reporter. Toronto: Hakkert 1973. KAGAN, Donald. The Fall of the Athenian Empire. Ithaca ñ London: Cornell University Press 1987. LANG, Mabel. Thucydides and the Epidamnian Affair. Classical World, 1968, 61, s. 173-176. LANGHOLF, Volker. Medical Theories in Hippocrates ñ Early Texts and the ëEpidemicsí. Berlin ñ New York: Walter de Gruyter 1990. LATEINER, Donald. Pathos in Thucydides. Antichthon, 1977, 11, s. 42-51. LORAUX, Nicole. Thucydide a Ècrit la Guerre du Péloponnèse. Mètis, 1986, 1, s. 139-161. MEISTER , Klaus. Einf¸hrung in die Interpretation historischer Quellen. Schwerpunkt: Antike. Bd. 1. Griechenland. Paderborn ñ M¸nchen ñ Wien ñ Z¸rich: Schˆningh 1997. MEYER, Eduard. Forschungen zur alten Geschichte II ñ Zur Geschichte des f¸nftes Jahrhunderts v. Chr. Halle: Niermeyer 1899. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 16 7.1.2014, 15:53 Th˙k˝didÈs mezi fakty a pravdou 17 MORRISON, James V. A Key Topos in Thucydides: The Comparison of Cities and Individuals. The American Journal of Philology, 1994, 115, s. 525541. M‹RI, Walter. Beitrag zum Verst‰ndnis des Thukydides. In Thukydides (Wege der Forschung XCVIII). Vyd. Hans HERTER, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1968, s. 135-170. OBER, Josiah. Thucydides and the Invention of Political Science. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñ Boston: Brill 2006, s. 131-159. PARRY, Adam M. Logos and Ergon in Thucydides. New York: Arno Press 1981. PARRY, Adam M. The Language of Achilles and Other Essays. Oxford: Clarendon Press 1989. PELLING, Christopher. Literary Texts and the Greek Historian. Abingdon: Routledge 2000. PIRES, Francisco Murari. Thucydidean Modernities: History Between Science and Art. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñBoston: Brill 2006, s. 811-837. P ORCIANI, Leone. The Enigma of Discourse: A View of Thucydides. In A Companion to Greek and Roman Historiography. Vyd. John MARINCOLA. Oxford: Blackwell 2007, s. 328-335. PRICE, Jonathan J. Thucydides and the Internal War. Cambridge ñ New York ñ Melbourne ñ Madrid ñ Cape Town: Cambridge University Press 2001. RENGAKOS, Antonios. Thucydidesí Narrative: The Epic and Herodotean Heritage. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñ Boston: Brill 2006, s. 279-300. RHODES, Peter John. In Defence of the Greek Historians. Greece & Rome, 1994, 41, s. 156-171. RHODES, Peter John. Thucydides and his audience: What Thucydides explains and what he does not. Acta Antiqua, 2008, 48, s. 83-88. ROMILLY, Jacqueline de. Thucydide et líimpÈrialisme athÈnien. Paris: SociÈtÈ díÈdition Les Belles Lettres 1947. ROMILLY, Jacqueline de. Histoire et raison chez Thucydide. Paris: SociÈtÈ díÈdition Les Belles Lettres 1956. ROMILLY, Jacqueline de. Líinvention de líhistoire politique chez Thucydide. Paris: Rue díUlm 2005. ROOD, Timothy. Objectivity and Authority: Thucydidesí Historical Method. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñ Boston: Brill 2006, s. 225-250. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 17 7.1.2014, 15:53 18 PAVEL N›VLT STAHL, Hans-Peter. Thucydides ñ Manís Place in History. Swansea: The Classical Press of Wales 2003. STAHL, Hans-Peter. Narrative Unity and Consistency of Thought: Composition of Event Sequences in Thucydides. In Brillís Companion to Thucydides. Vyd. Antonios RENGAKOS ñ Antonis TSAKMAKIS. Leiden ñ Boston: Brill 2006, s. 301-334. STE. CROIX, Geoffrey Ernest Maurice de. The Origins of the Peloponnesian War. London: Duckworth 1972. STRASBURGER, Hermann. Studien zur Alten Geschichte. Vyd. Walter SCHMITTHENNER ñ Renate ZOEPFFEL. Hildesheim ñ New York: Georg Olms 1982. WESTLAKE, Henry Dickinson. L≠getai in Thucydides. Mnemosyne, 1977, 30, s. 345-362. WHITE, Hayden. Tropika diskursu ñ KulturnÏ kritickÈ eseje. Praha: Karolinum 2010 [p¯el. Ladislav NAGY]. WOODMAN, Anthony John. Rhetoric in Classical Historiography ñ Four Studies. London ñ Sydney: Croom Helm 1988. SUMMARY Thucydides between Facts and Reality The article briefly outlines main trends in Thucydidean scholarship in the past century and then asks the question whether the Greek historian aimed rather at finding truths (necessarily interpretative and subjective) or bare facts; the artfulness and subtlety of Thucydides, as well as his omissions, show that he preferred truth to bare facts. AVRIGA ñ ZJKF 56/1, 2014, s. 5-18 01-nyvlt.PM6 18 7.1.2014, 15:53
Podobné dokumenty
Poslední pohané v christianizovaném římském imperiu
O dalöÌch autorech lze v souvislosti s odmÌt·nÌm n·silÌ v˘Ëi pohan˘m pouze uvaûovat. Synesios z KyrÈny se sv˝m z hlediska svÈ osoby zamÌtav˝m
vyj·d¯enÌm snad ani nevymezoval p¯Ìmo proti n·silÌ; pok...