Král Ubu v Uněticích

MÁME KULOVÉHO KRÁLE UBU XVI. JEDNOHO ZE DVOU KRÁLŮ ROKU 2014!!
Klub Seniorů Řepy dostal od UBU (United Bolls of Unětice), nabídku
účasti na jednom z nejstarších turnajů v petanque v Česku. Kde Unětice jsou,
jsme zjistili až v neděli 22. června 2014. Cesta do této malebné vesničky nám
z Řep trvala překvapivě jen dvacet minut. Petanquové Království Unětice, je jen
15 km od Řep. Čtyřčlenná výprava KSŘ v sestavě paní Szitányiová, p. Kolaříková,
p. Novotná a Pepa Procházka, vyrážela z Řep, tradičně od Naftaře v osm hodin.
Když jsme prostory u Unětické sokolovny našli, vítal nás správce osmi nádherně
upravených hřišť na petanque, pan Mikšovský. Provázky vyznačoval poslední,
osmé hřiště, o rozměrech 12x 3m. Byli jsme prvními prokřehlými účastníky této
mezinárodní akce, při teplotě 13 stupňů Celsia. Sluníčko si s námi ještě dvě
hodiny hrálo na „schovku“. Jakmile majitelé otevřeli v sokolovně hospůdku, šli
jsme se zahřát výborným grogem. Spíš jsme se posílili i na trošku kuráže,
abychom se nebáli několika věhlasných zahraničních mistrů petanque.
První soutěží v petanque, byla soutěž jednotlivců za účasti 42 hráčů,
nerůznějšího věku a pohlaví. Startovali s námi, ale většinou proti nám, i borci z
Anglie, Alžírska, Kambodže, Belgie a Francie. Všichni hráči při presentaci a
zaplacení „stovky“ startovného, dostali své hrací číslo. Losovaly se vždy dvě
náhodné trojice, které si proti sobě zahrají. Hrálo se do 11 bodů. Všem hráčům
vítězného družstva se počítal plusový rozdíl a všem poraženým hráčům, stejný
rozdíl, ale minusový. Byl to takový ŠTĚSTÍČKOVÝ TURNAJ. Při výsledku 11:7, to
bylo 3x + 4 a 3x -4 body do přehledu utkání, pro každého hráče a hráčku.
První kolo se začalo hrát dost minut po desáté hodině, ale přesně v 10,00
hod. Unětického času. Po prvním odehraném kole, se ještě 2x losovaly náhodné
trojice a hrála se další dvě dlouhá kola. Bylo neskutečné mít za soupeře hráče,
který umí a bez mrknutí oka vám vyrazí velmi dobrou kouli u košonku. Ne na
šest metrů, ale na neskutečných osm metrů i více. Obdivoval jsem střelecké
umění mistra Francie, pana Muhameda Kalaidji, familiérně zvaného všemi
„Momo“. Právě proti němu, jsem hrál v 1. Kole, ve dvojici s dvanáctiletým
Belgičanem. Všemi deseti, jsme braly prohru s jeho družstvem 11:5. Ze tří
utkání ve třech kolech, jsme každý z Řepské čtveřice jedno utkání vyhráli a dvě
prohráli. Nejlepší z nás byla paní Maruška Novotná s + jedním bodem. Skončila
ve třetí desítce soutěžících. V pauzách mezi jednotlivými soutěžními koly, byla
pro všechny zaregistrované dospělé účastníky turnaje, velmi zajímavá
ochutnávka francouzského pastisu a velmi lahodného červeného vína, od
sponzorů turnaje. V přestávce mezi zápasy, borec z daleké Kambodže, ukazoval
všem zájemcům neskutečnou vyházenost a přesnost své ruky. Na osmi metrech
si postavil dvě koule vedle sebe a hodem s dvěma koulema v jedné ruce, ty
dvě koule současně trefil!!!
Přihlásit trojici žen KSŘ do závěrečné vyřazovací soutěže družstev nebyl
problém. Byly trojice. Co ale se samotným Pepou Procházkou? Kdo si chce na
jakémkoli turnaji zahrát, tak ho pořadatelé vždy nechají. Dokonce mu i
pořadatelé seženou spoluhráče. Většinou se na seniorských turnajích najde
vždy někdo, kdo se nechá ukecat a zahraje si ve dvojici či trojici jedno utkání.
Dá se říci, že je tento dvojčlenný či tříčlenný narychlo složený a nesehraný
tým předložen jako šťavnaté maso, hladovým lvům. Vlastně sehranému
družstvu na jejich rozházení. Když jsme viděli umění asi desítky velmi přesných
„nahazovačů“ a také „střelců,“ počítali jsme s jednou poučnou porážkou navíc.
A těšili se na příjemnou cestu domů, s neskutečnými zážitky. Porážkami od
licencovaných hráčů, které vidíme na vlastní oči, se řepští senioři učí tomu, co
ještě v pétanque neumíme. Vyrážet koule soupeřům. Máme k tomu od
letošního června k dispozici dvě nádherná, nová hřiště na petanque. Jedno je
na zahradě CSZS v Bendově ulici a druhé také na zahradě, v Klubu 17 v ulici
Socháňova. Tato dvě hřiště jsou k dispozici i široké řepské veřejnosti. Možnosti
máte dvě. Buď si koupíte sadu šesti kovových koulí na petanque za 299,- Kč.
Nebo si koule můžete od pondělí do pátku, od 8 do 15,30 hod. půjčit na recepci
CSZS v Bendově ulici. Je k půjčení připraveno šest sad pro 18 hráčů na OP či pas.
Když potřetí hlasatel turnaje hledal alespoň jednoho volného hráče
k Pepovi, přišel z práce Únětický pan Pavel Palas. Nabídl mi, že si spolu
zahrajeme. Pořadatelům nevadlo, že nejsme trojice, ale jen dvojice. Už na nás,
jako svého soupeře, netrpělivě čekalo rozhazující se družstvo Petrovic. Mohl se
konečně odstartovat poslední zápas osmifinále. Když se mě Pavel před zápasem
při našem dvouminutovém rozhazování zeptal, zda jsem nahazovač nebo
střelec, tak jsem mu po pravdě řekl, že mi jde lépe nahazování a přibližování. To
jaké dva typy hráčů musí tým mít, aby většinou vyhrával, jsem se dozvěděl
před týdnem, v parku Lannova. Na to stejné, se mě zeptala jedna seniorka,
kde jsem byl také „plonkový“. Ty dvě prababičky ze Senior týmu
petanque Prahy 1, mě vzaly do svého družstva, abych jim dělal střelce, že ony
dvě to moc neumí. Raději jsem koule nahazoval, protože za mou střelbu by mě
pěkně znectily. Trénuji ji, ale mé občasné zásahy koule soupeře, ale i často i
nechtěně vlastní, jsou jen zatím velmi náhodné.
Vyřazovací turnaj trojic za účasti dvanácti družstev v Uněticích, začal
opožděně, až před třetí hodinou. V prvním kole byla převážně smíšená
družstva. Nejlepší čtyři družstva byla nasazena rovnou do čtvrtfinále. Byla
hlavně složena z registrovaných hráčů petanque. Ženy KSŘ podlehly Vepřům
velmi důstojně, jen 11:5. Už při svém prvním utkání jsem si uvědomil, jakou
výhodu má dvojice proti trojici. Každé tříčlenné družstvo má k dispozici 6 koulí.
V trojici je to 3x 2 koule na hráče a ve dvojici 2x 3 koule pro hráče. Ve dvojici,
má hráč jednu kouli navíc Vysvětlím! Když jsem v tříčlenném družstvu a špatně
nahodím či hodím kouli, mám jednu opravu. Ve dvojici mám opravy hned dvě.
Že to velmi dobře funguje, jsem zažil na vlastní kůži. Překvapivě jsme s Pavlem,
jako družstvo P+P, porazili velmi překvapivě favorizované a silné Petrovice
11:5. V druhém kole, ve čtvrtfinále, se na nás těšilo nasazené družstvo Puberta,
složené ze dvou mladých hráčů. Třetí hráčkou byla také mladice, která byla
před hodinou mezi nejlépe vyhodnocenými ženami, v soutěži jednotlivců. Z naší
další nečekané výhry 11:4, vůbec neměla ta „mláďata“ radost. Utkání bylo
dost vyrovnané a trvalo téměř hodinu. Byli jsme lepší hlavně v koncovce, ve
střelbě, zásluhou Pavla Palase.
Když jsem se po zápase pídil po našem semifinálovém soupeři, zjistil
jsem, že domácí hráči UBU, nevydrželi tak dlouho čekat a prostě odjeli, či odešli
domů. Byli jsme bez boje, rovnou ve finále. A nastal problém. Přijelo pro nás
auto, které nás mělo odvést domů do Řep. Děvčata nastoupila do auta a čekala
na mě, až vypadnu z turnaje, rozloučím se s novými přáteli a pořadateli a
vyrazíme konečně domů. Odjet domů se mi vůbec po takovém nečekaném
vývoji v turnaji nechtělo. Věděl jsem moc dobře já i Pavel, že kdybychom
prohráli 11:0, tak nám již nikdo na světě, to druhé místo, ceny a pohár,
nevezme. Když se děvčata dozvěděla tu nečekanou radost, vystoupila nadšeně
z auta a přišla nám fandit. Pan řidič byl velmi ochotný a za „čekací stovku,“
kterou jsem mu nabídl, slíbil, že hodinu počká a udělá si mezitím jízdní papíry.
Když se děvčata usadila na lavičku u hřiště, nebylo komu fandit. Čekali jsme
s Pavlem i s děvčaty také, jak dopadne druhé semifinále, mezi Lysolaji a Vodáky.
Souboj to byl od začátku do konce velmi vyrovnaný, dlouhý a Lysolaje, posílené
Alžířanem Karimem, vyhráli těsně 11:9.
Finále začalo až po sedmnácté hodině. Nenapadlo mě, že první vyhrání
našeho soupeře 1:0, z kapsy vyhání. Překvapivě se nám neskutečně dařilo, bod
po bodíku zvyšovat svůj náskok až na 10:2. Střelci Karimovi, i Pepovi Majerovi
se nedařilo tak, jak byli zvyklý. I mě to překvapilo, jak s Pavlem, velmi úspěšně
bojujeme s vysokými favority. Byl jsem po našich jednobodových výhrách,
překvapivě úspěšný v nahazování prvního košonku, vždy v souboji s paní Ivanou
Majerovou. Když jsem ji zaslechl, jak si při jednom nepovedeném hodu ulevila
a docela hlasitě řekla:
„Nemám ráda, když je košonek tak blízko!“
Zeptal jsem se Pavla, jaká vzdálenost mu nejvíce vyhovuje na úspěšnou
střelbu? Odpověděl mi potichu, aby to naši soupeři neslyšeli:
„Házej to tak jako doposud! Je to super, když na Tebe vyhází polovinu koulí“.
Za stavu 10:7, byl náš soupeř vyházený a košonek odkrytý. Stačil nám jediný
bod k výhře. Měli jsme na to tři koule, ale ani jedna se nám nepovedla dobře
hodit. Ten trans, který jsem prožíval uprostřed zápasu při nahazování košonku
jsem ještě nikdy v životě nezažil. Namířil jsem, soustředil se, zabodl jsem oči
do košonku a košonek mi připadal, že není daleko, na nějakých sedmi, či osmi
metrech, ale jen na metrech třech. Hodil jsem takovou citovku a koule se
zastavila pár cm od košonku. Super. Když soupeř pomalu otáčel utkání, tak se
mi do hlavy dostávala častěji otázka proč? Proč máme strach z výhry. Nešlo to
najednou ani jednomu z nás. Ještě že nás v poslední hře vysvobodil soupeř,
jedním nepovedeným hodem. Vyrazil místo naší koule svoji, a mi jsme získali
ten vysněný jedenáctý bod. Kulaté štěstíčko si v tu neděli 22. června 2014,
neskutečně hodně v Uněticích odpočinulo.
Ihned po dohrání finále bylo slavnostní vyhlášení vítězů, které již bylo
připraveno. Konalo se, až v 18,15 hod. Ten čas jsem v zápalu boje zapomněl a
připomněla mi ho až digitální fota, která nafotila naše místopředsedkyně Ria
Szitányiová. Vyhlášení se zúčastnili jen vítězná tři družstva, pár diváků a
kompletní výprava seniorů z Řep. Porážku ve finále neunesl Karim. Nepočkal
na vyhlášení vítězů a odešel. Asi bere jen prvá místa. Pavel si vybral ze dvou
cen pro vítěze litrovku becherovky a já pohár, kouli krále UBU XVI.
V Uněticích jsme opravdu našli království petanque. Skvělé hřiště,
skvělé zázemí a skvělé lidi. Děkujeme moc, hlavnímu organizátorovi a
tahounu, nejen pražského seniorského petanque panu Petrovi Fuksovi, za
nezapomenutelný sportovní zážitek. Víme jedno již napořád. Do Unětic si
vždy velmi rádi přijedeme zahrát petanque s kýmkoli. Už jsem si velmi poctivě
a dlouze prostudoval a prohlédl si i výsledky i pestrou fotogalerii UBODROMU
na http://www.ubulodrom.cz/ubuliga 3.ročníku Zimní UBU ligy.
Na čtvrtý ročník Zimní UBU ligy velmi rádi, my senioři z KSŘ přijedeme, ale
budeme muset sehnat 2x 2000,- Kč na startovné pro naše dvě osmičlenná
družstva. Hraje se přes zimu celkem šest turnajů a pak velké a malé finále o
celkové pořadí.
Startovné na 1. Ročník Letní Ligy Petanque Pro Seniory, kde již máme
přihlášená dvě družstva, v parku Lannova, je jen 400,- Kč na družstvo. Pod
vedením kapitánů Lojzy Řezníka a Pepi Procházky si můžete průběžně a
postupně na www.lpps.cz prohlédnout kdo je přihlášen, kdy se bude hrát a
jak si vedeme. Připomínám, že turnaje jsou OPEN, že budou s námi startovat i
registrovaní a licencovaní hráči z registrovaných klubů petanque. A Ti velmi
neradi a jen málokdy, prohrávají.
Procházka Josef
UŽ JSME KOPLET DO malého MERCEDESU. Všechna fota: Mária Szitányiová
VÍTÁ NÁS SPRÁVCE HŘIŠTĚ PAN MIKŠOVSKÝ A PAN PETR FUKSA UBU UNĚTICE
STARTOVALI BORCI Z FRANCIE, KAMBODŽE, ALŽÍRSKA, ANGLIE A BELGIE
ALŽÍŘAN KARIM S PEPOU A FRANCOUZ „MOMO“ S BOBINOU
PO VYDATNÉM OBĚDĚ ZAČAL VYŘAZOVACÍ TURNAJ DRUŽSTEV
VELMI ÚSPĚŠNÍ STŘELCI VE FINÁLE. KARIM A PAVEL PALAS.
NAŠI SOUPEŘI NÁM BLAHOPŘEJÍ. FOTO FINALISTŮ NA PAMÁTKU
PŘIPRAVENÉ CENY PRO VÍTĚZE. KONEČNÝ PAVOUK DVOU KRÁLŮ UBU XVI.
VÍTĚZOVÉ P+P, PEPA +PAVEL S Naším ŠTĚSTÍČKEM, S MARUŠKOU NOVOTNOU