Omlouvám se, ale předkládaný text není zcela hotový. Dvě kapitoly
Transkript
Omlouvám se, ale předkládaný text není zcela hotový. Dvě kapitoly nejsou dopsané. Proto uvítám i návrhy na to, jak v textu dále pokračovat, co „opomenout“, na co se zaměřit a co např. více zdůraznit. Díky Milan Metafory a rámování kolektivního jednání Úvod V polovině 80. let minulého století publikovali Robert D. Benford, David A. Snow (1986) a jejich kolegové studii, kde představili „nový“ koncept, který propojuje sociálně psychologický pohled na mobilizaci s teorií zdrojů (resource). Nazvali jej rámování. Tento koncept nebyl v sociálně vědním prostředí nikterak nový, neboť pochází od významného sociologa Chicagské školy Ervinga Goffmana. Benford se Snowem jej převzali a dále rozvíjeli na poli teorie a především ve výzkumné praxi zabývající se sociálními hnutími. Na základě rámování resp. na základě shody interpretativních rámců jednotlivců s interpretativními rámci sociálních hnutí se snažili vysvětlit, proč se lidé v některých případech mobilizují a v jiných nikoliv. Podstatu úspěšné mobilizace spatřovali v tom, zda význam, který dané události přikládá potenciální účastník např. protestu, se shoduje s významem, který téže události přikládá hnutí, které daný protest organizuje. Jak je z předchozího patrné, do popředí zájmu odborníků zabývajících se rámováním u sociálních hnutí se dostalo studium „významů“. Ty jsou zkoumány jak na straně hnutí (významy, které svým požadavkům a akcím připisují) tak i na straně jednotlivců (jak si tyto významy interpretují). Jedna z dosud největších výzev, kterým teorie rámování za posledních více než pětadvacet let čelí, je otázka, jak analyzovat rámování resp., rámce. Tato otázka v zásadě pramení ze dvou úzce souvisejících skutečností. Za prvé, rámování není doménou jen výzkumu sociálních hnutí, resp. sociologie, ale i psychologie, lingvistiky, žurnalistiky a příbuzných oborů. Za druhé, uvnitř jednotlivých oborů panují diskuse nad tím, co se pojmem rámování rozumí. Tento problém je navíc znásoben rozdílnou konceptualizací rámování jednotlivými obory. Není tedy automaticky jisté, co se rámci rozumí, jak se využívají, jaké možnosti jsou jim přisuzovány, zda jsou tvořeny, či jsou pouze reprodukovány bez zjevné možnosti ovlivnění (Fisher 1997). Z tohoto pramení jeden z nejvážnějších problémů, s kterým se koncept rámování potýká – metody výzkumu rámování (viz Benford 1997, Benford and Snow 2000, Koenig 2004, Johnston 1995, 2002, 2005, Vicari 2010). Ačkoliv existuje řada studií, jejichž autoři si výše uvedené uvědomují (Johnston 2005: 238), stále velké procento autorů věnuje objasnění použité metody sotva poznámku pod čarou (Koenig 2004: 2-3) a pro čtenáře tak zůstává záhadou, jak např. k identifikovaným rámcům dospěli. Výzkumu rámování tedy chybí systematické využití dostupných dat a jasně a zřetelně deklarovaný postup, který vede k odhalení rámců či rámování. Tento článek reaguje na tuto neutěšenou situaci a snaží se nabídnout podobně jako příspěvky Hanka Johnstona (1995, 2005) metodu, která by byla vhodná k systematické analýze rámování. V jádru tuto metodu tvoří kritická analýza metafor (critical metaphor analysis), kterou používá Jonathan Charteris-Black (2004). Abych přesvědčivě dokázal, že lze kritickou analýzu metafor využít pro výzkum rámování představím nejdříve koncept rámování, tak jak jej využívá teorie sociálních hnutí, abych byl vzápětí schopen přesně formulovat, co rozumím pod pojmy rámování, resp. rámce. Na tuto část navážu konceptualizací metafor, resp. teorií metafor, díky které je možné využít metafory k analýze rámování. Závěrečná kapitola je de facto propojením teorie rámování s teorií metafor, kde explicitně ukážu, jakým způsobem lze využít analýzu metafor k výzkumu metafor. Rámce a rámování kolektivního jednání Rámování má v teorii sociálních hnutí v zásadě dvojí pojetí (Noaks and Johnston 2005: 5). První z nich se zabývá individuální úrovní, tedy sociopsychologickými procesy, jejichž prostřednictvím se jedinci „mění“ z pozorovatelů na účastníky kolektivního jednání – např. protestu. Hlavním proponentem tohoto přístupu je William A. Gamson. Druhé pojetí je spjato především se jmény Roberta D. Benforda a Davida A. Snowa a zabývá se tím, jak aktéři sociálních hnutí konstruují významy různých události a nabízejí je veřejnosti, resp. usilují o to, aby tyto významy rezonovaly s interpretacemi účastníků kolektivního jednání. Jinak řečeno se zajímají o to, jaké významy hnutí konstruují za účelem zmobilizovat co největší počet lidí ve svůj prospěch. Zásadní rozdíl mezi oběma pojetími spočívá v objektu zájmu (jedinec x hnutí) ale i v jejich postavení (jedinec interpretující si jemu dostupné významy x hnutí jako aktér tvořící významy za účelem ovlivnění). Ačkoliv je možné říci, že se jedná o dvě strany téže mince, které sdílí mnoho společného (Noaks and Johnston 2005: 5), pramení z těchto rozdílů rozdílná konceptualizace rámování a tedy i metody výzkumu. Jelikož předmětem mého zájmu je hnutí jako aktivní tvůrce významu rámující nějakou událost nebo akci, nechám první pojetí stranou, pokud na něj nebude nutné upozornit v souvislosti se zde diskutovaným pojetím. Benford se Snowen, jak bylo výše naznačeno, čerpají z Goffmanovy teorie rámování. Aby byl ale koncept rámování využitelný i pro sociální hnutí jako aktéry, kteří rámují události či situace za účelem získání podpory, museli jej poupravit, resp. reinterpretovat. To, jakým způsobem tak činí, je důležité z hlediska konceptualizace rámování tak, aby tento koncept mohl být využit jako analytický nástroj na výzkum kolektivního jednání. Snow s Benfordem (1988: 198) chápou rámování jako připisování významu a interpretování důležitých událostí a okolností, jehož účelem je mobilizovat potenciální přívržence a demobilizovat odpůrce. Aby se podařilo zmobilizovat potenciální účastníky, je třeba, aby rámování splnilo tři úkoly, které Snow s Benfordem pojmenovávají (1) diagnostické rámování (2) prognostické rámování a (3) motivační rámování. Diagnostické rámování (1) odpovídá identifikaci problému a konstrukci obvinění domnělého viníka. Prognostické rámování (2) má artikulovat nabízené řešení, resp. navrhovaný postup a s tím související náležitosti. Motivační rámování (3), má za úkol odůvodnit účast na samotné akci. Tato úloha je spojena s tvorbou vhodného motivačního slovníku, který je důležitý z hlediska vytvoření a udržení přesvědčení o správnosti jednání (Snow, Benford 1988: 199-204) Zde dochází nejviditelněji k prolnutí předchozích úkolů rámování, neboť motivační rámování se v podstatě odvíjí od identifikace problému a jeho viníka (diagnostické rámování) a částečně i nabízeného řešení a způsobu jeho dosažení (prognostické rámovaní). Jak je možné si všimnout, výše uvedené obsahuje řadu nejasností, které mají zásadní implikace pro výběr vhodné metody. I přesto narazíme v řadě odborných publikací právě na takovéto pojetí. Abych se vyhnul stejnému problému, je třeba tyto nejasnosti osvětlit. Výše zmíněnou definici, která jasně poukazuje na dynamický charakter rámování, doplňují Snow s Benfordem (1992) rámci kolektivního jednání (collective action frames). Ty definují jako produkty rámování, které jsou do jisté míry konstruovány na základě vyjednávání sdíleného porozumění některé problematické okolnosti nebo situace, kterou aktéři definují jako změny potřebnou. Obsahem tohoto „produktu“ je označení odpovědného objektu, artikulace alternativní sady opatření a urgence ostatních, aby jednali ve prospěch změny (Benford, Snow 2000: 615). Ve své podstatě zde Snow s Benfordem explicitně přisuzují konceptu rámování obsah, který je identifikován na základě úkolů, jež rámování přisoudili (diagnostické, prognostické a motivační rámování). Tento „posun“ od rámování k rámcům kolektivního jednání stál za velkým rozšířením konceptu rámování ve výzkumu sociálních hnutí. Téměř každý výzkumník identifikoval různé rámce, které byly pojmenovány od obecných názvů, např. rámce nespravedlnosti - injustice frames (Gamson et al. 1982), opoziční rámce - oppositional frames (Blum Kulka a Liebes 1993 až po velmi konkrétní rámce např. rámec studentské levice - student left frame (McAdam 1994) či rámec volného trhu free market frame (Mooney 1991) 1, což vedlo k banalizaci celé teorie rámování. To si uvědomili i samotní autoři teorie rámování Snow a Benford (Benford 1997, Snow Benford 2000), kteří se pokusili kriticky shrnout dosavadní příspěvky k teorii rámování, upozornit na její problémy a navrhnout, kudy by se měla teorie i praxe výzkum rámování ubírat. V jedné z těchto kritických statí upozorňuje Benford (1997: 413) na velmi důležitý „rozpor“, který se v teorii rámování objevil. Nedostatečná konceptualizace vedla k tomu, že rámce jsou chápány dvěma způsoby - jako struktura, ve které je význam obsažen a sdělován na základě vztahu s ostatními prvky a jako kontextuální obsah, který je definován hranicemi toho, 1 Pro více příkladů viz Benford (1997: 414). co má být sděleno a co má naopak zůstat nevyřčeno, schováno. Tento nejednoznačný výklad rámců je úzce vázán na druhý závažný problém, který se úzce dotýká samotné podstaty rámování. Tím je výklad slova „schéma“, které se objevuje ve Snowově a Benfordově definici rámců. Dle nich podstata rámců „odpovídá zestručňuje „vnější interpretativnímu svět“ schématu, prostřednictvím které zjednodušuje a selektivního zdůrazňovaní a zašifrování různých objektů, situací, událostí, zkušeností a sekvencí různých akcí na základě aktuálních nebo předchozích událostí“ (Snow, Benford 1992: 137). Toto pojetí vychází přímo z Goffmanovy teorie rámování (1974). Takto pojaté schéma má sloužit k tomu, aby se jedinec dokázal zorientovat v situaci, ve které se právě nalézá. Mezitím co část akademiků chápe „schéma“ na základě kognitivně psychologické konceptualizace, část, mezi niž se řadí i Snow s Benfordem, jej chápe více sociologický. Základní rozdíl mezi těmito pojetími spočívá v tom, že kognitivně psychologické chápání rámců dle Snowa a Benforda přehlíží interaktivní a konstruktivistický charakter rámování (Benford 1997: 416, Snow Benford 2000: 614) a zaměřuje se spíše na kognitivní aspekty konstrukce významu. V předchozích odstavcích jsem se snažil identifikovat dva zásadní problémy konceptu rámování, které mají výrazný vliv na volbu vhodné metody. V obou případech (kognitivně psychologické x sociologické pojetí rámování a struktura x obsah) jsou daná pojetí nazírána jako „protichůdná“, resp. chápána jako „buď anebo“. V následujících pasážích se budu snažit dokázat, že kognitivně psychologické a sociologické pojetí stejně jako pojetí struktura x obsah nejsou v rozporu, ale že se naopak jedná o dvě strany jedné mince, které nelze chápat a posuzovat odděleně. Ve skutečnosti je tento komplexní pohled na rámování přítomen již v Goffmanově teorii, ze které Benford a Snow původní význam rámců (mentální schémata, která organizují vnímání a interpretaci) přejímají. Tím, že Goffmanovo pojetí přenášejí z individuální roviny do roviny kolektivních rámců, se kognitivně psychologické „složky“ rámování nezbavují a ani zbavit nemohou, neboť jak sám Benford poznamenává „sociální hnutí nerámují problémy, jejich aktivisté či jiní zúčastnění je rámují“ (Benford 1997:418). Rámovat určité události a problémy mohou tedy pouze lidé, a pouze ti jsou schopní dávat věcem smysl. To znamená, že chceme-li analyzovat rámování, nemůžeme kognitivně psychologický aspekt vynechat, tj. musíme počítat s tím, že rámování je i kognitivním procesem. Sociologické pojetí rámců, tedy důraz na interaktivní a konstruktivistický charakter rámování je v podstatě důrazem na vliv prostředí a v něm se pohybující - interagující aktéry. Jinými slovy se jedná o symbolický „život“ sociálního hnutí (ve smyslu jeho aktérů), které se neustále střetává se svými názorovými oponenty, ať už se jedná o protihnutí, média či různé instituce, komunikuje se svými přívrženci a pořádá různé kampaně, happeningy, pochody, protesty apod. v určité době a na určitém místě (kulturní aspekt). Primární náplní tohoto „života“ je snaha komunikovat určitý význam. Ten je neustálými interakcemi aktérů vystaven novým a novým interpretacím. Marek Nohejl k tomu dodává: „Komunikace je ovšem také jednáním, čímž se nejen ozřejmuje vztah jednání k diskursu, nýbrž se tím otvírá i nový pohled na samotné jednání. K tvorbě norem dochází prostřednictvím jednání právě proto, že se odehrává v diskursu. A naopak diskurs existuje právě proto, že je ustavován jednáním“ (Nohejl 2007: 75). Zmíněná citace je v podstatě definicí diskursu, kterou Nohejl dále doplňuje: „Střetávají se v něm ideje, předpoklady, normy, jejichž nositelem je řeč. Toto střetávaní je tedy ve svém zásadním ohledu komunikací.“ (Nohejl 2007: 75). Z tohoto pohledu je diskurs pro konceptualizaci rámování důležitý, neboť komunikaci pojímá jako jednání. Jak jsem již uvedl výše, jednání je předmětem neustálé interpretace, která se poté podílí na přiřazení významu, ať už různým věcem nebo událostem. Interakce a sociální konstruktivismus, na které kladou Snow s Benfordem takový důraz, lokalizuji především na úrovni diskursu, kde diskurs chápu jako součást sociálního světa, který zahrnuje i nediskursivní realitu (Vávra 2008: 212) a na jehož pozadí získávají rámce určitý význam a konečně mohou (ale také nemusí) působit, tak jak bylo aktéry hnutí zamýšleno. Shrnu-li výše uvedené, pak je patrné, že aktivisté, kteří rámují – dávají význam svým požadavkům nikoliv ve „ významovém vakuu“ ale v prostoru, kde již ve společnosti sdílené významy existují, kde se střetávají, proměňují a reprodukují – v diskursu. Proto se v případě kognitivního a sociologického pohledu jedná o dvě strany téže mince, které chceme-li analyzovat rámování, musíme brát v potaz. V případě pojetí rámců jako struktura x obsah je opět vhodné připomenout Goffmanovu teorii rámování a základní vymezení rámců. Když Goffman ale i Benford se Snowem hovoří o rámcích, primárně je definují jako schémata, která se liší svým uspořádáním, kde některá jsou organizovaná dle jasných pravidel, mezitím co jiná spíše odpovídají něčemu, co bychom mohli nazvat perspektiva (Goffman 1974: 21), resp. jako interpretativní schémata, která zjednodušují a zestručňují vnější svět. (Snow, Benford 1992: 137). V obou případech je patrné, že rámce jsou vnitřně strukturované nehledě na to do jaké míry. Výzkum Gerhardse a Ruchta (1992) o dvou protestních kampaních v (bývalém) Západní Německu ukazuje, jak lze na základě strukturace obsahu jednotlivých úkolů rámování (diagnostického, prognostického a motivačního rámovaní) identifikovat hlavní rámec (master frame). Ovšem oba dále zdůrazňují, že rezonance rámce je do velké míry dána tím, jaké jsou vztahy mezi jednotlivými komponenty rámců. Robustnost diagnostického, prognostického a motivačního rámování, to jak jsou tyto komponenty rámce rozvinuté, bohaté a především provázané, jak jeden doplňuje druhý, zvýrazňuje význam prvního apod., má zásadní vliv na rezonanci rámování (1995: 9 Snow and Benford, 1988: 199). Velmi příznačně na výše uvedené upozorňuje sám Goffman (1999, 1974: 124 – 155), když píše o rámování společenského života jako divadla. Goffman v něm společenský život strukturuje na základě divadelního prostředí – kde herci, diváci, kostýmy, hlediště, zákulisí apod. jsou jednotlivé komponenty, které mají určitý obsah – význam. Tento rámec má však i svoji vnitřní logiku, která je tvořena pevnými vztahy mezi jednotlivými složkami a hierarchickým uspořádáním – herci poslouchají režiséra, diváci nezasahují do hry, nechodí na pódium a do zákulisí apod. Podobných příkladů, které ukazují, že obsah a struktura rámce jsou dvěma stranami jedné mince, je možné najít mnoho a pecemi-li skutečně identifikovat rámec tj. nabízené výkladové schéma, pak je třeba posuzovat obojí, resp. komplexně. Jedině tak je možné poodhalit „skutečný“ význam celé události či problému. Doposavad jsem se snažil ukázat, že pro konceptualizaci rámování je třeba brát ohled jak na kognitivní aspekty, tak i na sociální aspekty (sociologický pohled). Nelze tvrdit, že rámování je pouze záležitostí kognitivních procesů u jednotlivců, stejně tak jako pouze sociální záležitostí, naopak jedná se o dva důležité a neoddělitelné aspekty rámování. To stejné platí i pro pojetí rámců jako struktura x obsah. I v tomto případě se jedná o jeden celek, který chceme-li analyzovat rámování (tj. včetně rámců), nemůžeme vnímat odděleně.2 Konceptualizaci rámování (a rámce) je tedy možné znázornit graficky (obrázek 1) 3. Obrázek 1 Zdroj: autor Schematický nákres má ilustrovat, že rámování je připisování významů a interpretování důležitých událostí prostřednictvím rámců (interpretativních schémat). Ty jsou aplikovány aktéry sociálního hnutí na základě interakcí kognitivních a sociálních procesů, přičemž mají na základě strukturovaného obsahu zjednodušovat a zestručňovat „vnější svět“ prostřednictvím selektivního zdůrazňovaní a zašifrování různých objektů, situací, událostí, zkušeností a sekvencí různých akcí na základě aktuálních nebo předchozích zkušeností a okolností. Účelem rámování je mobilizovat potenciální přívržence a demobilizovat odpůrce. 4 Při prezentaci výsledků analýzy rámování je možné představit např. obsah rámců odděleně od struktury, ale pouze z důvodu lepší, přehledné a snazší prezentace výsledků. 3 jedná se o zjednodušený nákres, kde je zobrazen pouze jeden rámec, 4 Viz definice rámování (Snow, Benford 1988: 198) a rámců (Snow, Benford 1992: 137). 2 Teorie metafor Metaforám a analýze metafor je v současné době věnována velká pozornost. Nejen v lingvistice či sociolingvistice, literární vědě ale i v sociálních vědách, např. v sociologii, psychologii, politologii, kulturní antropologii a dokonce i v oborech jako je ekonomie. K značnému posunu v chápání metafor přispěla především kognitivní věda, resp. kognitivní lingvistika. Díky objevům, které byly v této vědní disciplíně učiněny, je dnes možné využít metafory k analýze rámování (viz např. Ignatow 2009: 167-178). O jaké objevy se jedná, pojednávají následující řádky. Metafory poutaly pozornost už v dobách antického Řecka, především v souvislosti rétorikou. Jejich významu ve schopnosti přesvědčovat o určitém pohledu na věc si všimnul Aristoteles. Zásadního či hlubšího významu, které by metafory mohli mít, si ovšem nevšimnul a v podstatě jejich využití nepovažoval za nezbytné, neboť přesvědčivě lze hovořit i bez jejich využití (Charteris-Black 2004: 25, Ortony 1979: 3). Od dob antického Řecka však uplynula dlouhá doba a současná lingvistika nazírá na metafory i jinými pohledy (např. Charteris-Black 2004, Dirven, Frank, Pütz 2003, Lakoffa Johnson 2002, Pütz 1992, Ortony 1979). Zásadní změna v pohledu na metaforu je spojena s vývojem na poli kognitivní lingvistiky. Její nástup je dáván do souvislosti s kritikou dominantního strukturního pojetí jazyka. Ta spočívala v tom, že strukturní pojetí jazyka vytěsňovalo význam či smysl do ústraní. První z reakcí na tuto dominanci byl vznik lingvistických sub-disciplín, např. diskursivní analýzy, které později, v druhé vlně, pod tlakem zvýšené pozornosti sociálně-symbolické funkci jazyka vedlo k rozvoji dalších sub-disciplín, konkrétně sociolingvistice, etnometodologii, kritické diskursivní analýze, kognitivní lingvistice a dalších. Kognitivní lingvistika (tedy i Johnsonova a Lakoffova analýza metafor) je definována jako “lingvistický model, který je zároveň rozvinutým gramatickým modelem, a plně na uživatele a užití orientovaný model, který zahrnuje funkcionální, pragmatickou, interaktivní a sociokulturní dimenzi běžného jazyka“ (Dirven, Frank, Pütz 2003: 3). Tato definice již v mnohém naznačuje, jakým způsobem bude kognitivní lingvistka přínosná pro analýzu rámování. Jak jsem již zmínil, význam metafor prošel od Aristotelovy doby mnoha proměnami, které změnily pohled na jejich roli a funkci. V současnosti jsou pokládány za důležitý významotvorný prvek jazyka, resp. významu, který je v daném textu obsažen. Začněme od samotného původu pojmu metafora, který nám leccos naznačí. Z hlediska etymologie se jedná o výraz, který pochází z řeckého meta a ferein. Výklad prvního slova je velmi rozsáhlý a mnohoznačný. Pro význam celého pojmu je nejlépe jej přeložit jako „přes“. Druhé slovo znamená „nést“. Metafora tak de facto znamená přenos (významu). Pokud budeme hledat přesnější definici výrazu metafora, budeme odkázáni na nemálo různých přístupů (srovnej Ortony 1979), kde každý definuje metaforu podle jiných kritérií. Hledat tedy „universálně“ platnou definici metafory nemá smysl, podobně jako je tomu u jiných výrazů. Avšak smysl má vytyčit jisté hranice, ve kterých se význam metafory pohybuje. Charteris-Black (2004: 20) vymezuje metaforu jako komplex lingvistických, kognitivních a pragmatických charakteristik, přičemž, pokud se má metafora blíže specifikovat, bude to vždy s ohledem na kontext využití. S ohledem na Charteris-Blackovo pojetí, definuji metaforu na základě následujících kritérií. V prvé řadě jde o to, že metafora je důsledkem, stejně jako může být příčinou změny konceptuálního systému. Základem této změny je relevance nebo psychologická asociace mezi atributy, týkající se lingvistického výrazu v jeho původním významovém kontextu a těmi, které se vztahují k novému, cílovému a významovému kontextu. Relevance nebo psychologická asociace jsou obvykle založeny na nějaké dosud neuvědomělé podobnosti mezi výrazy v oněch kontextech (Charteris-Black 2004: 21). Nabízí se zde otázka, proč kladu důraz právě na kognitivní pojetí? Kognitivní přístup (kognitivní lingvistika) je totiž primárně zaměřen na význam či smysl, což vyžaduje vhled do sociální reality, tedy tam, kde je význam „vyjednáván“. Jinými slovy klíčovou roli zde hraje význam, který je vyměňován v interakci (Dirven, Frank, Pütz 2003: 3). Výraz „vyměňován“ zde rovněž odráží i interpretaci, která je s tímto procesem spojena, neboť, jak konstatuje Blumer (1969: 2) věci, či události jsou interpretovány. To je důležité z hlediska výtky, kterou činí Benford (1997: 418) ohledně sociálních hnutí, která jsou brána jako „věci“, které rámují, interpretují apod. V Benfordově „stížnosti“ je rovněž možné nalézt vodítko k odpovědi na předcházející otázku. Právě kognitivní přístup se zaměřením na význam a jeho výměnu (včetně interpretace) je vhodný k tomu, aby bylo možné lépe proniknout, resp. nahlédnout do interpretativního procesu, jehož výsledkem je přisouzený význam. Převedemeli to na úroveň sociálních hnutí, pak díky kognitivnímu přístupu je možné lépe zachytit procesy interpretace a přisuzování významu, které probíhají při rámovaní. Nyní je tedy zřejmé, proč volím kognitivní přístup. Nabízející se otázka, proč analyzovat metafory, bude zodpovězena na následujících řádcích. Otázku, jakým způsobem lze zkoumat metafory, nechme zatím stranou a zaměřme se na otázku proč metafory analyzovat? Když jsem se výše v textu zmiňoval o tom, že metafory jsou významným prvkem jazyka a nikoliv pouze okrasným, činili jsme tak s ohledem na zásadní práci Lakoffa a Johnsona (2002) s výstižným názvem „Metafory, kterými žijeme“. Autoři v ní přicházejí s tvrzením, že metafora není záležitostí pouze jazyka, ale lidského myšlení, neboť procesy lidského myšlení jsou z velké části metaforické. Jde o to, že metafora je přítomná v našem každodenním životě nejen v jazyce, ale především v našem myšlení. Pokud se tedy zaposloucháme do projevu představitelů sociálních hnutí či si přečteme jejich projevy nebo se podíváme na letáky, které distribuují, možná ani nezaznamenáme, že užívají metaforické výrazy. To je zapříčiněno tím, že užívání pojmového systému je do jisté míry automatické (Lakoff Johnson 2002: 15-18). Aby bylo možné si lépe představit, co znamená, že pojem je metaforický a strukturuje naše vnímání, myšlení a jednání uvádím následující příklad. Představme si pojem SPOR/ARGUMEMTACE, k němuž se váže pojmová metafora SPOR/ARGUMEMTACE JE VÁLKA. Z čeho metaforický pojem vychází? Lakoff a Johnson (2002: 16) uvádějí mnoho příkladů z běžné praxe, tedy běžného užití jazyka, kdy o sporu, či argumentaci hovoříme jako o válce. Považme např. „oblíbené“ hlasovaní a následné konstatovaní, kdo v (politické) debatě zvítězil, či byl poražen nebo novinové titulky či televizní upoutávky na souboj dvou předsedů stran, v případě řešení sporů pak prohlášení typu premiér zvolil vůči opozici vyčkávací strategii, vybojovali jsme dobré podmínky a mnoho dalších. Je tedy patrné, že spor, argumentaci chápeme jako válku, z čehož dále vyplývá, že soupeře či druhou stranu považujeme za protivníka, kterého se snažíme napadnout, či za útočníka, vůči němuž se bráníme, jehož útok odrážíme apod. Následné jednání, které aplikujeme v probíhajícím sporu/argumentaci je tedy strukturováno pomocí pojmu válka. Ač v našem sporu/argumentaci nejde o válku v právem slova smyslu, její strukturu využíváme pro verbální „válku“. Velký vliv má na tuto pojmovou metaforu má kulturní prostředí, neboť v jiné kultuře by byl spor/argumentace strukturován dle jiné metafory. Lakoff s Johnsonem (2002: 17) uvádějí příklad tance – SPOR/ARGUMENTACE JE TANEC. Pokud bychom chápali spor/argumentaci jako tanec používali bychom jiné výrazy než strategie, boj, protivník apod. Místo toho bychom o sporu/argumentaci hovořili třeba takto, balancoval mezi argumenty, stepoval námitky jednu za druhou a jiné. Pro nás jsou tyto výrazy, tak jak by byly v takovém textu využity, zcela nepochopitelné, protože nestrukturujeme spor/argumentaci jako tanec. Naše diskursivní forma je totiž strukturovaná jako válka. Je tedy zcela patrné, že vliv kulturního prostředí je významným činitelem. Podrobněji se však k němu vrátím později. Pro Lakoffa a Johnsona z toho plyne, že „podstatou metafory je chápání a prožívaní jednoho druhu věci z hlediska jiné věci“ (Lakoff, Johnson 2002: 17). Nejedná se však o to, že by tyto pojmy byly v nějakém vzájemném vztahu např. nadřazená, podřazená kategorie. Jedná se o dvě zcela odlišné činnosti s tím, že SPOR/ARGUMENTACE je strukturován, chápán a využíván v řeči jako válka. Z toho podle autorů vyplývá, že pojem je strukturovaný metaforicky, činnost je strukturovaná metaforicky, a tudíž i jazyk je strukturován metaforicky (Lakoff, Johnson 2002: 19). Tím, že jsou metafory v běžném hovoru takto využívány, aniž bychom si to plně uvědomovali, de facto poukazuje na to, že metafora je přímo v našem pojetí sporu/argumentace. Nejedná se tak o žádný přenesený význam, či okrasný prvek, kterým bychom chtěli dodat určitému projevu na kráse, neboť spor/argumentaci v naší kultuře prostě jako válku pojímáme. Podle toho také jednáme, připravujeme strategii, vymýšlíme plány, zaujímáme pozice apod. Uvedl jsem příklad, který názorně ilustruje, proč je metaforám třeba věnovat pozornost. Uvážíme-li, že jazyk je strukturován metaforicky a že jazyk (v jakékoliv podobě) je hlavním komunikačním prostředkem mezi hnutími a opozičními hnutími (countermovements), opozičními aktéry (např. vláda), ale i mezi hnutími a jejich členy, sympatizanty, cílovými skupinami apod., pak analýza metafor má předpoklady, které umožňují její využití k analýze rámovaní. Prozatím jsem uvedl pouze pár z nich. K těm zbývajícím, které jsou z hlediska zmíněné konceptualizace rámování zásadní, se dostanu na následujících řádcích. Pokud bych stavěl pouze na teorii metafor Lakoffaf a Johnsona, nemohl bych analýzu metafor k výzkumu rámování (tak jak jsem nastínil v úvodní části textu) využít. Důvodem je fakt, že Lakoff s Johnsonem považují používání metafor za nevědomé, resp. nezávislé na vůli aktéra, což by znamenalo, že rámování (jako aktivní tvorba a změny významů prováděné aktéry) není možné na základě analýzy metafor analyzovat. Lakoffa a Johnsonava teorie metafor tak zůstává „pouze“ základem, na který je třeba navázat Charteris-Blackovou (2004) teorií metafor tzv. pragmatickým chápáním metafor, resp. kritickou analýzou metafor. V tomto pojetí je metafora považována za prvek, jenž je záměrně (pragmaticky) využit za účelem přesvědčení příjemců o určitém pohledu na věc – „[význam] metafor tkví v tom, že umožňují konstruovat takový obraz reality, který ovlivňuje chápání různých aspektů sociálního a politického života a hrají zásadní roli v utváření a formovaní lidské víry, postojů a jednání“ (Charteris-Black 2004: 28). Pragmatické využití metafory je pouze jednou z částí kritické analýzy metafor. K tomu, abych jasně ukázal, jak lze díky tomuto pojetí využít metafor k analýze rámování, je třeba jej představit detailněji. Dobrým „startovacím bodem“ je Charteris-Blackův diskursivní model metafory (obrázek 2). Obrázek 2 Zdroj: Charteris-Black 2004: 248 Dopsat Rámce a metafory Nejdříve však (do)povězme, jak je možné užít jazyka k odhalení povahy a procesu rámců, resp. rámování. Jak jsme už uvedli, procesy lidského myšlení jsou metaforické, a jelikož jsou metaforické pojmy systematické, jest pak systematický i jazyk. „Jelikož metaforické výrazy jsou vázány na metaforické pojmy systematicky, lze využít metaforických jazykových výrazů i pro zkoumání povahy metaforických pojmů a postihnout tímto způsobem metaforickou povahu našich činností“ (Lakoff, Johnson 2002: 19). Takto je tedy možné „proniknout“ do povahy našeho myšlení, čímž lze zpětně vypovědět o tom, jakým způsobem chápeme některé věci či události. Důležité však je, že podobně to lze učinit i na základě projevu, či rozhovoru u aktivistů např. iniciativa NE základnám a takto analyzovat jejich rámovací proces. Nyní je třeba věnovat pozornost našemu pojmovému systému. Je-li totiž strukturován metaforicky, znamená to, že většinu pojmů chápeme na základě jiných pojmů 5. Tímto je nepřímo zohledněn i vztah kultury a metafor. Ten je rovněž důležité z hlediska kulturního pozadí teorie rámování. Lakoff s Johnsonem kultuře připisují zásadní roli a jak bylo zmíněno u příkladu pojmové metafory SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA, pokud bychom spor/argumentaci strukturovali jako tanec, pak bychom v naší kultuře 6 této strukturaci nerozuměli, zatímco jiná kultura by nerozuměla té naší. Lakoff a Johnson (2002: 35) tedy tvrdí, že elementární hodnoty kultury budou koherentní s metaforickou strukturou jejich elementárních prvků. Nelze však říci, že by každá metafora musela být koherentní s našimi hodnotami, které vycházejí z naší kultury. Nezřídka se tak může stát, že se vyskytnou konflikty mezi metaforami a našimi hodnotami. Zde svou roli hrají dva faktory. Prvním je role subkultury a druhým je naše osobní hodnotová hierarchie. Mezi těmito faktory je vztah, který je založen na přiřazování priority. V různých subkulturách sice existuje shoda na základních hodnotách, avšak priorita, kterou jednotlivým hodnotám přisuzujeme, se může lišit. Zde je vhodné odkázat na Geertze (1973)a jeho interpretativní pojetí kultury, neboť právě interpretace hodnot je závislá na kontextu, ve kterém je subkultura lokalizována. Z hlediska rámovaní a většího důrazu na kulturní kontext při studiu a výzkumu sociálních hnutí je toto velmi důležité, protože vliv kultury je tak inherentní k metaforám, které používáme a tudíž i k strukturaci našeho pojmového systému a myšlení. Pokud tedy sociální hnutí, např. odpůrci radarové základny konstruují rámce, budou tak pravděpodobně činit v souladu se svou kulturní příslušností. Je tedy možné, že aktéři hnutí využijí kulturu jako „sadu nářadí“, jak o ni hovoří Swindler (1986, 1985). Nicméně stále tento prvek bude v metaforách přítomen. Zda v souladu s celkovou koncepcí rámce, či nikoliv, je poté Lakoff a Johnson (2002: 74) v souvislosti s touto poznámkou vznášejí otázku, zda existují nějaké pojmy, kterým rozumíme přímo. Podobně jako jsme u symbolického interakcionismu a Goffmanově analýze rámců dělili interakci, resp. rámce na, pokud to zjednodušíme, přírodní („dané“) a sociální, tak i Lakoff a Johnson připouští výskyt určitých základních pojmů, které odpovídají prostorové orientaci, což bychom mohli zařadit pod přírodní kategorii (fyzické prostředí). Tato analogie jde dále, když autoři konstatují, že „přírodní“ kategorie je v jisté interakci s kulturním prostředím, neboť každá zkušenost se odehrává na rozmanitém kulturním pozadí. 6 V tomto případě „naší“ kulturou rozumím široce pojatou euroatlantickou kulturu. 5 záležitostí, která může působit problémy u potenciálních sympatizantů nebo členů. Vztáhneme-li to na tvorbu rámců u jednotlivých hnutí, pak na základě zkoumaní jejich jazykových projevů, ať už verbálních či neverbálních, můžeme analýzou metafor odkrýt, jakým způsobem interpretují např. svůj „boj“ za zastavení budování radarové základny. Jazykové projevy, které směřují vůči svým členům, sympatizantům, ale i protivníkům či odpůrcům jsou primárně využívány k tomu, aby přesvědčily, či argumentovaly ve prospěch smyslu či významu svého záměru. Jinými slovy poskytují interpretační rámec. Jeho obsah, ale i tvorbu, tj. proces rámování, nám analýza metafor umožňuje vysledovat, a to právě na základě toho, že metaforičnost jazyka je vyjádřením metaforičnosti našeho myšlení. Budou-li tedy aktivisté (metaforicky) hovořit o sporu ohledně budování radarové základny na území České republiky jako o válce, budeme vědět, že tak činí na základě toho, že skutečný spor takto strukturují a pravděpodobně i o něm takto také přemýšlí. Rámovaní, jako dynamický proces, může být zachyceno analýzou metafor několika způsoby za určitých předpokladů (viz Johnston 2002: 66) a dalo by se říci i na několika úrovních. Předně budeme-li srovnávat jazykové projevy v průběhu jistého času, můžeme zachytit i proměny, resp. dynamiku rámovaní. Vezme-li v potaz, že rámovaní je kontinuální proces, kdy tvůrci rámců reflektují zpětné vazby a aktuálně reagují nejen na činy soupeřů, ale i na akty a dokonce i „nálady“ svých stoupenců, pak je de facto možné zachytit dle využívaných metafor i změny, které probíhají. Opět se zde odkazujeme na Lakoffovu a Johnsonovu (2002: 18) poznámku, ve které tvrdí, že metaforické jsou do značné míry i procesy lidského myšlení. Přičemž myšlení je rovněž procesem, který de facto lze rekonstruovat z jazykových projevů. Podobně je tomu i u rámování a sociálních hnutí, kde analýza metafor je jednou z možností jak tento fenomén zachytit a analyzovat. S připisováním rámců, zvláště pak s rozšířením rámce souvisí i imaginativní a tvůrčí metafory, které ostatně jako konvenční metafory některé rysy zvýrazňují a jiné potlačují. Variabilita toho, co bude novou metaforou zvýrazněno a co potlačeno, umožňuje dát metaforám mnoho různých významů. Pokud se naše zkušenosti shodují s novým významem, pak je budeme považovat za pravdivé. Zpětná vazba se pak projeví v souladu mezi naší činností a novým významem, resp. metaforou (Charteris-Black 2004: 1719, Lakoff, Johnson 2002: 155-16). Z hlediska rámování je důležité, že nový význam je z části vázán na minulou zkušenost, přičemž roli zde hraje i kulturní kontext tak, jak jsme o něm už psali. Z toho může vzejít metafora, která je náležitá a případná, neboť vyslovuje souhlas s jistými činnostmi, ospravedlňuje vyvozené závěry a pomáhá nám vytyčit cíle, čímž zároveň může stanovovat naše jednání. Přiblížíme-li to opět na příkladu hnutí proti výstavbě radarové základny, pak metaforický pojem SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA byl předtím chápan např. jako SPOR/ARGUMENTACE JE SPOLUPRÁCE. Původní cíle a způsob jednání, které odpovídaly představě spolupráce, se změní na takové, které odpovídají válce. Tyto změny však budou zachytitelné analýzou metafor, budeme-li je sledovat v určitém časovém období. „Pokud nová metafora vstoupí do pojmového systému, na němž spočívají naše činnosti, změní tento pojmový systém a vjemy i činnosti, jimž tento systém poskytuje východisko… …Změny v našem pojmovém systému opravdu proměňují to, co je pro nás reálné, a ovlivňují způsob, jak vnímáme svět a jak na základě těchto jevů jednáme “ (Lakoff, Johnson 2002: 162). Dopsat Literatura Benford, Robert D. (1997) „An Insider's Critique of the Social Movement Framing Perspective.“ Sociological Inquiry, Vol. 67, N. 4, pp. 409-430. Benford, Robert D. and David A. Snow (2000) „Framing Process and Social Movements!“ An Overview and Assessment. Annual Review of Sociology Vol. 26, N. 1, pp. 611-639. Bernstein, Basil (1971) „Clas, Codes and Control“ London: Routledge and Kegan Paul. Black, Max (1979) „More about Metaphor“ In Ortony, Andrew (ed.) Metaphor and Thought. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 19-45. Blumer, Herbert (1969) Symbolic Interactionism. Englewood Cliffs, NJ; Transaction. Bull, Peter (2007) „Political Language and Persuasive Communication“ In Weatherall, Ann, Bernadette M. Watson and Cindy Gallois (eds.) Language, discourse and social psychology. Basingstoke: Palgrave Macmillan. De Landstheer, Christ’l, Ilse De Vrij et al. (2004) „Talking about Srebrenica: Dutch Elites and Dutchbat. How Metaphors Change During Crisis“ In Beer, Francis A. and Christ’l De Landtsheer (eds.) Metaphorical World Politics: Michigan. Michigan: University Press, pp. 163-192. Dirven, René,Roslyn Frank and Martin Pütz (2003) „Cognitive Models in Languge and Thought: Ideology, Metaphor and Meanings.“ Berlin, New York: Mouton de Gruyter. Drulák, Petr (2005) „Co nám metafory mohou říci o politice?“ Mezinárodní politika, roč. 29, č. 2 pp. 4-5. Drulák, Petr (2006) „Motion, Container and Equilibrium: Meaphors in Discourse about European Integration.“ Euoropean Journal of International Relations Vol. 12, N. 4, pp. 499-531 Drulák, Petr (2008) „Analýza Metafor“ In Petr Drulák a kol. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, str. 125-148. Drulák, Petr (2008) „Epistemologie, ontologie a operacionalizace“ In Petr Drulák a kol. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, str. 14-28. Eder, Klaus (1993) The new politics of class : social movements and cultural dynamics in advanced societies. London: SAGE Publications, pp. 141157. Fairclough, Norman (1992) Discourse and Social Change. Cambridge: Polity Press. Fairclough, Norman (1995) Critical discourse analysis: the critical study of language. Harlow: Longman an imprint of Pearson Education. Fairclough, Norman (2003) Analysing discourse: textual analysis for social research. London: Routledge. Fine, Gary Alan (1995) „Public Narration and Group Culture: Discerning Discourse in Social Movements.“ In Johnston, Hank and Bert Klandermans (eds.) Social Movements and Culture. Minneapolis: University of Minnesota Press, pp. 127-143. Fisher, Kimberley (1997). „Locating frames in the discursive universe.“ Sociological Research Online, Vol. 2, N. 3, pp. 1-30, on-line verze (http://www.socresonline.org.uk/2/3/4.html) [cit. 30. 4. 2009]. Fraser, Bruce (1979) „The Interretation of Novel Metaphors“ In Ortony, Andrew (ed.) Metaphor and Thought. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 172-185. Gamson, William A. (1992a). Talking Politics. New York: Cambridge University Press. Gamson, William A. (1992b). „The Social Psychology of Collective Action“. In Morris, Aldon D. and Carol M. Mueller, (eds.) Frontiers of Social Movement Theory. New Haven: Yale University Press, pp. 53-76. Gamson, William A., Bruce Fireman, Steven Rytina. (1982) „Encounters with Unjust Authority.“ Homewood, IL: Dorsey. Geertz, Clifford (1973) The Interpretation of Cultures. New York: Basic. Gerhards, Jurgen (1995) „Framing dimensions and framing strategies: contrasting ideal and real type frames“. Social Science Information 34, 2. pp. 225-248. Gerhards, Jurgen and Dieter Rucht (1992) „Mesomobilizaiton: Organizing a Framing in Two Protest Campaigns in West Germany“. American Journal of Sociology 98: 555-595. Goffman, Erving (1956). The presentation Edinburgh: University of Edinburgh. of self in everyday life. Goffman, Erving (1997) „Frame Analyses (From Frame Analysis: An Essay on the Organization of Experience)“ In Lemert, Charles and Ann Branaman (eds.) The Goffman reader. Malden: Blackwell Publishing, pp 149-166. Goffman, Erving (1997) „Frame Analysis of Talk (From Felicity's Condition)“ In Lemert, Charles and Ann Branaman (eds.) The Goffman reader. Malden: Blackwell Publishing, pp. 167-200. Hammersley, Martyn (1990) The Dilemma of Qualitative Method Herbert Blumer and the Chicago Tradition London: Routlage. Hart, Stephen (1996) „The Cultural Dimension of Social Movements: A Theoretical Reassessment and Literature Review.“ Sociology of Religion Vol. 57, N. 1, pp. 87-100. Haydu, Jeffrey (1999) „Counter Action Frames: Employer Repertoires and the Union Menace in the Late Nineteenth Century“. Social Problems, Vol. 46, N. 3, 313-331. Horváth, Martin (2008) „Herbert Blumer: Symbolický interakcionismus – teoretické a metodologické vymezení“ In Šubrt, Jiří a kol. Soudobá sociologie (Teorie sociálního jednání a sociální struktury). Praha: Nakladatelství Karolinum, str. 35-61. Howe, Nicholas (1988) „Metaphor in Contemporary American Political Discourse“ Metaphor and Symbolic Activity, Vol. 3, N. 2, pp. 87-104. Hülsse, Rainer (2003) „Sprache ist mehr als Argumentation: wirklichkeitskonstruierenden Rolle von Metaphern.“ Zeitschrift internationale Beziehungen, Vol. 10, N. 2, pp. 211–246. Zur für Charteris-Black, Jonathan (2004) Corpus Approaches to Critical Metaphor Analysis Houndmills: Palgrave Macmillan. Chilton, Paul (1996) Security Metaphors: Cold War Discourse Containment to Common House. New York: Peter Lang. from Jaspers, James M. (1992) „The Politics of Abstractions: Instrumental and Moralist Rhetorics in Public Debate.“ Social Research, Vol. 59, N. 2, pp. 315-344. Johnston, Hank (1995) „A Methodology for Frame Analysis: From Discourse to Cognitive Schemata“ In Johnston, Hank and Bert Klandermans (eds.) Social Movements and Culture. Minneapolis: University of Minnesota Press, pp. 217-246. Johnston, Hank. (2002) Verification and Proof in Frame and Discourse Analysis In Klandermans, Bert and Suzanne Staggenborg. (eds.) Methods of Social Movement Research. Minneapolis: University of Minnesota Press. Johnston, Hank and Noakes, John A. (2005) Frames of protest : social movements and the framing perspective. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers. Jorgensen, Marianne and Louise Phillips (2002) Discourse analysis as theory and method. London: SAGE Publications. Klandermans Bert, Marga de Weerd and Jose Manuel Sabucedo (1999) „Injustice and Adversarial Frames in a Supranational Political Con-text: Farmers' Protest in the Netherlands and Spain.“ In della Porta Donatella, Hanspeter Kriesi and Dieter Rucht (eds.) Social Movements in a Globalizing World. London: Macmillan pp. 134- 147. Klandermans, Bert and Sjoerd Goslinga (1996) „Media Discourse, Movement Publicity, and the Generation of Collective Action Frames: Theoretical and Empirical Exercises in Meaning Construction“ In McAdam, Doug, John D. McCarthy and Mayer N. Zald (eds.) Comparative perspectives on social movements : political opportunities, mobilizing structures, and cultural framings. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 312-337. Kövecses Zoltán (2002) Metaphor: A practical introduction. New York: Oxford University Press. Kubal, Timothy J. (1998) „The Presentation of the Political Self: Culture, Mobilization, and the Construction of Collective Action Frames.“ Sociological Quarterly, Vol. 39, N. 4, pp. 539-554. Lakoff, George (1992) „Metaphors and war: The metaphor system used to justify war in the gulf“ In Pütz, Martin (ed.) Thirty years of linguistic evolution: studies in honour of René Dirven on the occasion of his sixtieth birthday. Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, pp. 463-481. Lakoff, George (1993) „The Contemporary Theory of Metaphor.“ In Ortony, Andrew (ed.) Metaphor and Thought, 2nd. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 202-51. Lakoff, George (2002) Moral politics: How Liberals and Conservatives Think. Chicago: University of Chicago Press. Lakoff, George (2004) Don't think of an elephant!: know your values and frame the debate: the essential guide for progressives. White River Junction, Vt.: Chelsea Green Publishing Company. Lakoff, George, Johnson, Mark (2002) Metafory, kterými žijeme. Brno: Host. Lakoff, George. Johnson, Mark (1980) Metaphors We Live By, Chicago: Chicago University Press. Lakoff, George. Turner, Mark (1989) More Than Cool Reason: A Field Guide to Poetic Metaphor. Chicago, IL: Chicago University Press. Miller, George A. (1979) „Images and Models, Similes and Metaphors.“ In Ortony, Andrew (ed.) Metaphor and Thought. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 202-253. Mueller, Carol M. (1992) „Building Social Movement Theory“ In Morris, Aldon D. and Carol M. Mueller, (eds.) Frontiers of Social Movement Theory. New Haven: Yale University Press, 3-25. Musolff, Andreas (2000) Mirror Images of Europe. Metaphors in the public debate about Europe in Britain and Germany. München: Iudicium. Musolff, Andreas (2001) „The Metaphorisation of European Politics: Movement on the Road to Europe.“ In Musolff, Andreas, Colin Good, Ruth Wittlinger and Petra Points (eds.) Attitudes Towards Europe: Language in the Unification Process. Aldershot: Ashgate pp. 179-200. Nerlich, Brigitte, Craig Hamilton, Victoria A. Rowe (2002) „Conceptualising Foot and Mouth Disease: The Socio-Cultural Role of Metaphors, Frames and Narratives“ Metaphorik.de. pp. 90-108, on-line verze (http://www.metaphorik.de/02/nerlich.htm) [cit. 30. 4. 2009]. Nohejl, Marek (2007) Jednání, diskurs, kritika: Myslet společnost. Praha: Sociologické nakladatelství. Oliver, Pamela E. and Hank Johnston (2000) „What a Good Idea! Ideologies and Frames in Social Movement Research.“ Mobilization, Vol. 4, N. 1, pp. 37-54. Ortony, Andrew (1979a) „Metaphor: A Multidimesional Problem“ In Ortony, Andrew (ed.) Metaphor and Thought. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 1-18. Ortony, Andrew (1979b) „The Role of Similarity in Similes and Metaphors.“ In Ortony, Andrew (ed.) Metaphor and Thought. Cambridge: Cambridge University Press, pp. 186-201. Ortony, Andrew ed. (1979) Metaphor and Thought. Cambridge: Cambridge University Press. Pütz, Martin ed. (1992) Thirty years of linguistic evolution: studies in honour of René Dirven on the occasion of his sixtieth birthday. Philadelphia: John Benjamins Publishing Company. Schaffuer, Christina and Anita L. Wenden (1995) „Introduction.“ In Schaffuer, Christina and Anita L. Wenden (eds) Language and Peace. Aldershot: Dartmouth. pp. xi-xxii. Snow, David A. and Robert D. Benford (1992) „Master Frames and Cycles of Protest“. In Morris, Aldon D. and Carol M. Mueller, (eds.) Frontiers of Social Movement Theory. New Haven: Yale University Press, pp. 133-155. Snow, David A. and Robert D. Benford 1992 „Master Frames and Cycles of Protest“. In Morris, Aldon D. and Carol M. Mueller, (eds.) Frontiers of Social Movement Theory. New Haven: Yale University Press, pp. 133-155. Snow, David A. and Robert D. Benford (1988) „Ideology, Frame Resonance, and Participant Mobilization.“ In Klandermans, Bert, Hanspeter Kriesi and Sidney Tarrow (eds.), International Social Movement Research. Vol. 1. Greenwich, CT: JAI, 197-218. Snow, David A., E. B. Rochford, Steven K. Worden Jr. and Robert D. Benford, (1986) „Frame Alignment Processes, Micromobilization, and Movement Participation“. American Sociological Review, Vol. 51, N. 4, pp. 464-481. Steinberg, Marc (1998) „Tilting the frame: Considerations on collective action framing from a discursive turn“ Theory and Society, Vol. 27 N. 6, pp. 845 872. Steinberg, Marc (1999) „The Talk and Back Talk of Collective Action: A Dialogic Analysis of Repertoires of Discourse among Nineteenth Century English Cotton Spinners“. American Journal of Sociology, Vol. 105, N. 3, pp. 736-780. Swidler, Ann (1986) „Culture in Action: Symbols and Strategies.“ American Sociological Review. Vol 51, N. 2, 273-86. Swidler, Ann (1995) „Cultural Power and Social Movements.“ In Johnston, Hank and Bert Klandermans (eds.) Social Movements and Culture. Minneapolis: University of Minnesota Press, 127-143. Vávra, Martin (2008) „Diskurz a diskurzivní analýza v sociologii“ In Šubrt, Jiří a kol. Soudobá sociologie (Teorie sociálního jednání a sociální struktury). Praha: Nakladatelství Karolinum, str. 204-221. Wetherell, Margaret (2001) „Introduction“ In Wetherell, Margaret, Stephanie Taylor, and Simeon J. Yates et al. Discourse Theory and Practise. A Reader. London: Sage pp 1-13. Williams, Rhys (2004) “The Cultural Contexts of Collective Action: Constraints, Opportunities, and Symbolic Life of Social Movements.” In Snow, David, Sarah Soule and Hanspeter Kriesi, (eds.) The Blackwell Companion to Social Movements. Malden, Oxford, Carlton: Blackwell Publishing, pp. 91115.
Podobné dokumenty
- Středoevropské politické studie
uvedené znaky, ale byly spáchány před druhou světovou válkou, jako genocidy. Pokud by jejich
pachatelé byli stále na živu, je jen velmi obtížně představitelné, aby byli národními soudy či
Mezinárod...
Organizačné správanie - vysokoškolská cvičebnica
úlohu. Organizáciu tvorí, podieľa sa na jej rozvoji a na dosahovaní jej cieľov. Je na začiatku
i konci jej trvania. Jeho správanie sa ovplyvňuje vzťahy i procesy v pracovnom prostredí, má
dosah na ...
1211442283_sb_angelo..
Graf 1 Procento obyvatel, kteří považují oblast za „nesmírně“ nebo „velmi „ důležitou
Moc nových médií: internetový a globální aktivismus
opakovat. Jednou jsem někde mluvil o tom, jak aktivisté využívají nová média k propagování svých východisek. (Bennett
2003b) Co až doposud v mé úvaze chybělo a co chybí i ve
spoustě jiných úvah, je...
Souvislost mezi převažujícím typem slovních
Tato práce se zabývá slovními asociacemi, jejich souvislostí s uspořádáním verbálního
materiálu v paměti a následným využitím získaných poznatků při učení se cizímu jazyku.
Teoretickými východisky ...
„Zázemí“ a „bojiště” v usilování o spravedlnost: textová analýza
výpovědí, které se prosazují v odborářské, lidskoprávní a feministické mediální komunikaci, spjaté s publikačními místy vybraných aktivistických organizací. Nejčastěji užívaná metoda výzkumu aktivi...