na kresbu

pohled
na kresbu
Vladimír Kokolia
přednáška k řízení jmenování profesorem,
červen 2006
• pohled na kresbu
• čára
pověst kresby
nevědění
posedlost kresbou
víra
rozvrh přednášky
vymezení hranic
bezpečí
čas
okolí čáry
dosah čáry
příčný směr
smyčka
vizuální minimum, Euler
• plány, vnímání
forma
inteligence
formát
viditelné neviditelné
neviditelné viditelné
plány
obraz v obraze
• pohled
kde je kresba
obraz není plochý
důvěra
schéma pohledu
pozadí pozadí
úplný pohled
předozadní výklad
kreslíme prostory!
směr pohledu
• tělesné
tělo kreslíře
stání za stojanem
tah
psaní
síla
vzhled stopy
• svět tam
• divák
dvě kresby v kresbě
„logická forma“
kresba ve všem
divák je na opačné straně
výsledek nebo proces
do obrazu je vidět
zdroj
• grafika 2
dogma
pověst kresby
Hlásit se ke kresbě je
mírně populistické, tak
jako bývalo přihlašování
se k lidové písni, ve
kresbě se „nic nedá
skrýt“ a proto ji
považujeme za něco
poctivého.
Malba tuto pověst nemá,
s malbou jakoby se něco
zamalovávalo, malba
oblíká, kresba svlíká.
William Blake
Kresba je to, co je „za
malbou“; když se snažíme
malbu rozkrýt, najdeme
v ní často kresbu.
V tomto smyslu je kresba
tím, co se nazývalo el
disegno, rozvrh, kostra
obrazu, jiným slovem
kompozice.
Jacques-Louis David
A tak vedle
bezprostředního tvoření
linie, prostém tak, jako
zazpívání melodie,
je kresba současně
nástrojem přemýšlení
a celostního uchopování.
Eugène Delacroix
nevědění
Kresba je pro nás velký
pojem a jako takový volá
po diverzní činnosti.
Stejně jako mnozí z vás
se kresbou zabývám
skoro celý život.
Stále jí nerozumím.
Tato přednáška
proto stěží může být
koncipována jako
syntetizující souhrn
mého vědění o tématu.
John Constable
Vycházím naopak
přednostně ze svého
nevědění.
Intenzívně nevědět:
to je stav, do kterého se
ladím před obrazem.
Nevědění učím i své
studenty, pokud to lze.
Jacques-Louis David
posedlost kresbou
Posedlost kresbou byl
název krásné výstavy,
která proběhla před osmi
lety na AVU.
Mám rád to sousloví,
protože připomíná, jaká
intenzita ke kresbě náleží.
Pierre Paul Prud’hon
Proto o kresbě stěží budu
mluvit „objektivně“ nebo
„vyváženě“.
Jsem maximálně zaujatý.
Matthias Grünewald
Maximálně neobjektivní.
Tento text není analýzou
ani výkladem systému;
má úlohu iniciační,
pokouší se přenést
vzrušení.
Vladimír Kokolia
10
víra
Zabývám se v tomto textu
kresbou z hlediska toho,
kdo v ni věří.
Kdo se k ní obrací, když
neví.
Agnes Martin
11
Kdo vidí kresbu ve všem.
Je vůbec na světě něco,
co není kresba?
Ve škole se učíme, jak
kresbě sloužit, jak kresbě
obětovat.
Zasvěcení do kresby má
různé úrovně; nevím
kolik.
Kvalita kresby je morální
otázka.
Český mistr
12
Kresba je kreslířův život
věčný.
Kresbou se modlíme
k něčemu, co spojuje
věci.
Budeme se vší
samozřejmostí
předpokládat, že kresba
spasí svět – jinak to přece
nemá cenu.
Sandro Botticelli
13
rozvrh přednášky
Budeme mluvit o kresbě
hlavně z pohledu kreslíře,
který se dívá na: čáru,
na okolí čáry, na rám, na
pohled, na kreslíře, na
diváka, na nakreslenou
stopu a na věc na
horizontu.
Jacques-Louis David
14
vymezení hranic
Nezajímá mě definice
kresby.
Zajímá mě jen, co
definuje kresba.
Leonardo da Vinci
15
Kresba málem není nic
jiného než definování.
Neboli nalézání hranic.
Albrecht Dürer
16
I etymologie českého
slova kresba, přejatého
obrozenci z polštiny
(zastarale i kreslba),
naznačuje vymezení
okrsku.
Matthias Grünewald
17
Pamatuji si z dětství – kdy
činnost naší party spočívala
především v neustálém stavění
bunkrů a jiných úkrytů,
a současném vyhledávání
a boření nepřátelských – že
jsme přišli k sídlu té druhé
party, a k mému šoku jím
nebylo nic jiného, než bílá nit
obepínající dokola několik akátů.
Všichni jsme nevěřícně zírali
na ten zázrak; na moc, jakou má
vymezující linie. Nit jsme ovšem
okamžitě přetrhli, ale uspokojení
z vítězství se nedostavilo – věděli
jsme, že oni si mohou svoje
místo kdykoli snadno vytvořit
(kresba se nedá pokazit).
18
bezpečí
Byla to stejná vymezující
čára (nebo stejné čáry)
jako v pohádce, kterou
nám dětem vždycky
vykládal náš děda;
ustavičně při tom usínal,
a tak jen vyjímečně
jsem se dočkal až toho
momentu, kdy hlavní
hrdina doputuje do
strašidelného mlýna
a nakreslí kolem sebe
svěcenou křídou kruh.
Přes čáru zlé mocnosti
nemůžou, a on se dočká
rána.
Vojtěch Jirásko
19
Od té doby si pořád
tuto naději v kresbu
uchovávám: že vytváří
bezpečné místo.
Lautrec v blázinci
úzkostlivě propracovával
scény z cirkusu, jen aby
prokázal, že není blázen.
Takové bezvýhradné
spoléhání na kresbu
snad pak nemůže nebýt
vepsáno v intenzitě
každého tahu.
Henri de Toulouse-Lautrec
20
čas
Čáry stále jedou.
Pokračují.
Vyžaduje to určité
duševní úsilí, abychom si
aspoň na chvilku dokázali
pohyb odmyslet a uvidět
čáru staticky, bez času.
Čára začíná a končí, jde
odstud tam, a obecně
funguje jako vizuální
metafora spojnice,
trajktorie, cesty.
Jana Šedá
21
okolí čáry
Při kreslení první čáry
na formátu pozorujeme
podobný efekt, jako když
se při jídě na poušti
pokoušíte vyhnout
kůlu před vámi tak
dlouho, dokud do něho
nenarazíte.
John Baldesari
22
Čára přitahuje prakticky
všechnu pozornost, a je
nutno vyvinout určité
úsilí, abychom se na ni
přestali dívat jako na
objekt a vyložili si ji spíše
jako hranici mezi světy.
Willard de Honnecourt
23
Pro kreslíře je naprosto
základní nutnost, aby
si všímal onoho „nic“
kolem čáry.
Není to vůbec
samozřejmé, dokonce i na
této Akademii se běžně
setkávám s kresbami, na
nichž se kreslíři doposud
nedobrali poznání, že
čára má dvě strany.
římské grafitti
24
dosah čáry
Kolem čáry vidíme
svatozář.
Henri Matisse
25
Kreslíř často usiluje,
aby se doklenula až
k sousedící čáře nebo
okraji formátu.
Kresba pak svítí.
Když vyzařování
na druhou stranu
nedosáhne, nic
kolem čáry zůstane
neměřitelnou propastí
a čára zdrátovatí.
Aubrey Beardsley
26
příčný smět
Jinými slovy, na čáře nás
nezajímá jen její směřování
k cíli, ale možná ještě více směr
k tomuto směřování kolmý.
Ukážu to na taiji, čínském
cvičení, které lze s malou
nadsázkou vnímat jako kreslení
bez podložky.
Lidi se učí tento pohyb Lan
Zha Yi tak, že se má odsud
dojít sem. Principem taiji je
ovšem proměna, a sice ne
jen nějaký pocit proměny,
nýbrž proměna konceptuálně
uchopená. V každém okamžiku
se nacházíme v jednom ze
třinácti stavů a v každém
okamžiku se můžeme proměnit
do kteréhokoliv jiného z těch
třinácti. Zdánlivě tedy tento
pohyb jde odsud sem, ale to by
jen plynul, bez události.
27
Významy leží v kolmé
interpretaci: v každém
momentu se linie může
naprosto proměnit.
Při vedení čáry se
ustavičně ocitáme na
rozcestí, i když navenek
to může vypadat jako
jedna předem jasná, jistá
a plynulá cesta.
Jana Šedá
28
smyčka
Smyčka je jednoduchý
vizuální stroj, do kterého
můžeme zachycovat.
Sestává z linky, uzlu
a oka.
Alexander Calder
29
vizuální minimum,
Euler
Tyto tři jmenované věci
jsou vizuálně tři vzájemně
rozdílné přirozenosti.
Mohou získat jiná jména,
podle toho, o jaké oblasti
se bavíme:
síť: vlákno, uzel, oko
těleso: hrana, vrchol, stěna
geometrie: linka, bod, plocha
mapa: hranice, přechod, území
konstrukce: prvky, spoje, výplně
putování: cesta, rozcestí, pole
příběh: děj, událost, kontext
Henri Matisse
30
Zakladatel topologie
Euler ukázal
(tak to tlumočí
Buckminster Fuller…),
že formy veškeré vizuální
zkušenosti jsou právě jen
tyto tři.
Tomáš Vaněk
31
forma
Oku zmíněné smyčky
můžeme taky říkat forma.
Francisco Goya
32
Forma je prostě místo
připravené na kresbu,
část kresby.
Jako je pekáč připravený
na pečínku a talíř
připravený na polívku.
Forma je starodávné
modernistické slovo,
které nikomu nechybí,
dnes neméně trapné než
slovo kompozice.
Rád ho používám.
Georges-Pierre Seurat
33
inteligence
Jednotlivé formy, což
jsou tedy „okrsky“,
připravené nádoby nebo
oka na motivy, vykazují
inteligentní vztahy.
Eugène Delacroix
34
formát
Obvykle, pokud
nekreslíme na stěnu
jeskyně, kreslíme do
vymezeného rámce,
rámu, čili do formátu.
Jacques-Louis David
35
Našemu kreslení
předchází vymezení
hranice.
V případě
čtyřúhelníkového
formátu bude naše první
čára možná až pátou
čarou kresby.
Egon Schiele
36
viditelné neviditelné
Některé neviditelné věci
jsou vlastně viditelné –
například na nepokresleném
pravoúhlém formátu
„vidíme“ jeho geometrický
střed, i když tam graficky
není vyznačen.
Vizuálně tam střed je,
stejně jako další silná
místa: diagonály, zlaté řezy,
rohy atd.
Z takového pohledu není
první čára na formátu ani
pátým prvkem, ale až bůhví
kolikátým, podle toho, kolika
neviditelných míst jsme měli
důvod si všimnout.
37
neviditelné viditelné
Kupodivu i některé
viditelné věci jsou pro
nás neviditelné, nebo
přinejmenším nejsou
naráz viditelné.
Jsme schopni uvidět
kresbu naráz?
Řekl bych, že spíš
vyjímečně: buďto když je
hodně znaková nebo když
máme trénink.
Eugène Delacroix
38
plány
Rád bych uvedl ještě
druhé polozapomenuté
slovo: plány.
Obvykle se jím myslí
popředí, pozadí a něco
mezi.
Já budu jako plány
označovat celky v kresbě,
které dokážeme uvidět
naráz.
Johann Heinrich Füssli
39
obraz v obraze
Plány tedy kresbu
animují, sekvencují ji
do několika pohledů.
Vznikají „obrazy
v obraze“.
Jejich schopnost násobit
obraz je odedávna
využívána a rozvinula se
do schopnosti kreslířů
rámovat jednu formu
druhou formou.
Můžeme říkat rámy, plány,
pohledy, obrazy v obraze, formy
(nebo i průmětny, prvky) – je to
jedno, podle kontextu to může
být kterákoliv z těch věcí.
James Ensor
40
kde je kresba
Myslím ale, že je na čase
se zeptat, kde se to vlastně
děje?
Kde je kresba?
Vypadá to, že je tady před
námi na papíře nebo na jiné
podložce.
To je ale neuspokojující.
Vyhneme se
mnoha paradoxům
a nesrovnalostem, když ji
spíš než na papíře budeme
nacházet v pohledu.
Pohled si vykládám jako
místo mezi, které v sobě
zahrnuje pozorovatele
i pozorované, a to v míře, ve
které se vzájemně vyžádali.
Jacopo da Pontormo
41
obraz není plochý
Polemizuji s obecným
míněním, že obraz je
plochý.
Pro hmat snad ano, avšak
zrak ho jako plochý
snad ani nemůže uvidět
– obraz tane v pohledu;
vidíme, že je to
hloubkově rozprostřené
pole.
Hilma af Klint
42
důvěra
Pro to ale musíme mít ve
viděné důvěru.
S důvěrou optické klamy
přestávají být klamy
a stávají se fakty; lžička se
skutečně zlomí vložením
do sklenice s vodou.
Alfred Kubin
43
Důvěra se buduje pomalu.
Můžeme sledovat u studentů,
jak ze začátku kreslí
pouze na papír, na jeho
plochu (a to i třeba velmi
prostorově vypracované
tvary), a teprve po měsících
či rocích kreslířského úsilí
se jim ta rovina prolomí.
Je to pro studenta takové
malé kreslířské osvícení,
když si najednou začne
vzdálenou věc kreslit „až
tam“, blízkou „přímo tady“,
sáhne si kresbou do různých
a přesných hloubek obrazu
– a nic na tom, že fyzicky prý
čmárá jen po povrchu.
Jitka Chrištofová
44
schéma pohledu
figura
pozadí
Rosalinda Krausová si
pochvaluje diagram,
kterým pohled
znázornila.
I mě se líbí, protože je
praktický.
I když je možná na první
pohled nesympatický.
ne-figura
ne-pozadí
45
Čáru ze začátku mojí
přednášky můžeme
nazvat tvarem nebo
figurou.
46
Její okolí nazveme
pozadím.
Jakmile si ale všimneme
pozadí, stane se v tom
okamžiku figurou ono (a
čára pozadím) – figura je
prostě vždycky právě to,
na co se díváme.
Potud klasické paradigma
tvarové psychologie,
které už v této formě je
pro kreslíře nesmírně
důležité.
47
pozadí pozadí
Jenže podle ní má tento
vztah ještě odvrácenou
stranu: zorné pole
ustavičně zaměřuje i nás
samotné.
Každou změnou
perspektivy se přesně
ukazuje, kde se nachází
pozorovatel, tedy my.
Když takto pozorovatele
„vidíme“, nenazvali
bychom ho ani figurou,
ani pozadím, spíš je to
„figura na druhou“, figura
figury, podle Rosalindy
super-figure.
48
A jak jinak, i tato
figura figury povstává
z nějakého pozadí.
Je to ovšem „pozadí
všeho“, pozadí pozadí,
super‑ground.
49
Co si ale pod tou
nádobou na všechno
představit?
Snad bych řekl: vidění.
A je to vidění, co
zaměřuje zpátky zase
figuru a schéma se
tak zavinuje ke svému
začátku.
50
úplný pohled
Omlouvám se za
kulometné uvedení
nových pojmů, ale pro
náš nynější účel úplně
stačí, když si řekneme, že
si při pohledu můžeme
uvědomovat tyto čtyři
věci.
51
Když dokážeme uvidět
současně tvar, pozadí,
pozorovatele i vidění, je
pohled úplný.
52
předozadní výklad
Pro kreslíře toto může
znamenat další důležitou
věc – vedle toho, že čára
má pravou a levou stranu
a sousedící tvary mají
ve formátu vzájemné
vztahy, má čára navíc
prostor před sebou,
směrem k divákovi, a taky
za sebou, k vlastnímu
horizontu.
Alexander Calder
53
Kreslení čáry s tímto
vědomím získává doslova
další rozměr; vedením
linie vedeme celou masu
prostoru od horizontu za
námi až po horizont před
námi.
To už je nesmírný
objem a velká síla, se
kterou kreslíř zachází.
Když máme štěstí (a to
si lze zasloužit nebo
vytrucovat), síla v lince
zůstane i po dokreslení.
Henri de Toulouse-Lautrec
54
kreslíme prostory!
Pokusil jsem se tedy
napřed upozornit na
inteligenci, kterou obraz
má ve frontální rovině.
A pak jsem zdůraznil, že
existuje ještě další dimenze
inteligentního vztahování,
a to v předozadním směru.
Vědomí těchto rozměrů dává
kreslíři k dispozici takové
hmoty a prostory, s jakými
jinak zacházejí sochaři
a architekti.
Je proto nedorozuměním,
pokud si myslíme, že kreslíř
kreslí na papíře (vždyť kreslí
v hlubokém poli obrazu),
a že kreslí čáry (kreslí celé
masy).
Český mistr
55
směr pohledu
Ještě dodám, že si
při dívání můžeme
všimnout ještě jednoho
souvisejícího jevu: pohled
má svůj (hloubkový) směr.
Nebudu se u toho
zastavovat víc, než jen
konstatováním, že se
můžeme dívat „tam“
nebod „odsud“.
Štěpán Vrbický
56
Tato vlastnost se setkává
s vlastností forem, že
pohled buď přijímají
a vedou do sebe, anebo
ho odpinknou zpátky.
Výsledkem je množství
významných pohybů
v předozadním směru
obrazu.
Štěpán Vrbický
57
tělo kreslíře
věc
(kresba)
kreslíř
(divák)
Pohled je vždycky náš
pohled, jiný neexistuje.
Když se díváme na
těla, pouze ho u nich
předpokládáme.
Můžeme předpokládat,
že kreslíř se dívá na čáru,
a že se současně dívá i na
její zdroj.
Kresba se fyzicky
provádí v jednom bodě,
v singularitě.
58
Kreslíř používá svoje
fyzické tělo s jeho
kilogramy, přitahované
vahou celé zeměkoule.
Při kreslení na ně
zapomínáme, ale tím spíš
si nastavení těla vyžaduje
pozornost.
59
stání za stojanem
kapří
ústa
na kladině
postoj ve tvaru
čínské číslice 8
kulatá záda
lehký spodek,
těžký vršek
kam
levou ruku
plezící
jazyk
velký
úhel
kreslení
přes kreslicí paži
Vídáme studenty, jak se při
kreslení různě kroutí nebo
zaujímají strnulé pozice.
Nedá se vyloučit, že si tím
ztěžují vydání síly.
Pro ilustraci, i když bez
bližšího vysvětlování,
uvedu několik fotografií
dobrovolníků, kteří se
pokusili znázornit příklady
chybných postojů za
stojanem.
Mírná a milá nadsázka je
doufám zřejmá, určitě nejde
o „jediný správný postoj“,
ale o uvolněnost, která
kreslíři umožní pracovat,
jak je potřeba, třeba
i s překrouceným trupem.
60
široký
postoj
pohled
jedním okem
pánev
podsazená přes kolena
těžiště na patách
pohled
více jedním okem
normální
výraz
prohnutá
záda
jazyk
proti patru
vysoká ramena,
předklon
hlava
vpředu
zamčená
kolena
překřížené
nohy
61
zkřížení nahoře
i dole
spartakiádní
postoj
pohled
chodidlem
vyvrácená
chodidla
přehnaný
kontrapost
zaťaté
zuby
nohy do o
nohy do x
špičkou tužky
kresba zápěstím
kresba ramenem
kresba loktem
62
tah
Tah předchází čáru.
Dá se zdokonalovat, jako
pravá ruka houslisty.
Petr Siegl vyprávěl
o učiteli, který jim
známkoval čáry od ruky;
rád bych to aplikoval
v ateliéru.
Qi Baishi
63
psaní
Kreslení podstatně souvisí
s psaním. Můžeme obě dvě
disciplíny dát do nesmiřitelného
protikladu, ale i tak může být
pro kreslíře zkušenost s psaním
důležitá. Je to dobře vidět na
příkladu čínské kaligrafie, která
má detailně propracované
metody, jak dostat do čáry sílu.
Čára zrcadlí stav ducha i těla,
grafolog by na ní objevil
příznačné rysy. Číňani uvidí na
kaligrafii charakter člověka.
Vlastní tah začíná už ve vzduchu,
průnik s papírem je málem
mimochodem, kolem opouštění
čáry a zvednutí štětce existuje
celá věda. Čára má své přirozené
fáze, například Dun, kdy štětec
ukládá sílu do papíru.
André Masson
64
síla
(Sílu si ale
nepředstavujme
kvantitativně, vždyť
ani pohlazení nebude
intenzívnějším
pohlazením, když
pohladíme smirkovým
papírem.)
Pro Číňany je síla
pravděpodobně úplně
jiný koncept, než třeba
exprese nebo razantní
rukopis pro nás.
Já pouze tuším, že to
je síla, kterou byla čára
zkázněná, ale která přesto
neztrácí nepředpojatost,
ba nehoráznost.
Albrecht Dürer
65
vzhled stopy
Podívejme se nyní, čím je
čára fyzicky.
Stopou. Skvrnou,
šmouhou, vrypem,
otiskem.
Stopa „znamená“ záznam
vlastního vzniku.
To je její „skutečný“
význam, protože stopa je
vše, co zbylo po skutku
tahu.
Francisco Goya
66
dvě kresby v kresbě
Kresba znamená něco
jiného, ale současně je
jen sama sebou. Na jeden
formát kreslíváme dvě
kresby.
Jedna je abstraktní
– dříve zmíněné vztahy
forem ve formátu.
Druhá představuje věci
a vztahy ze světa.
Jednou se trefujeme do
druhé.
Matthias Grünewald
67
To je ten okřídlený výrok
Maurice Denise:
Nezapomeň, že
malba, dřív než se
stane válečným ořem,
pózujícím aktem nebo
nějakou scénou, není
než rovina pojednaná
barvami v určitém
pořádku.
Alfred Kubin
68
„logická forma“
Dostáváme se k tomu, že
vůbec nechápu, jak obraz
vůbec může něco zobrazovat.
Obraz je z úplně jiného těsta
než zobrazované.
Dokonce není ani z těsta!
Vopěnka popisuje dva řecké
geometry, kreslící svoje
kružnice a trojúhelníky do
písku – na pláži vznikají
nepřesné a dočasné
reliéfy, ale to přitom vůbec
nevadí tomu, aby oba před
sebou „ve skutečnosti“
společně neviděli dokonalé
geometrické tvary a vztahy
– co je společného
zvrásněnému písku
a geometrickému důkazu?
Tomáš Vaněk
69
„Obraz má se
zobrazeným společnou
logickou formu
zobrazení.“
Takhle to navrhl
Wittgenstein.
Zjišťuji, že mě nic jiného
nezajímá, než nakreslit
tuhle logickou formu!
To je teprve kresba!
Tomáš Vaněk
70
Dobře, zkusme nakreslit
tu „logickou formu
zobrazení“!
To kreslíme jenom čisté
vztahy.
Alexander Calder
71
kresba ve všem
Tyto vztahy jsou očištěné od
„hmoty“, nemusíme k jejich
vyjádření čárat po papíře,
ale nabízí se nám prakticky
cokoliv, jakýkoliv materiál
nebo postup.
Seskupení předmětů,
tichá pošta, tok hudebních
intervalů, pohyb kamerou,
konfigurace tramvaje, tří
slov z knížky a odraz letícího
ptáka v kaluži.
Vladimír Kokolia
72
Tímto se nám kresba
stává čímkoliv a cokoliv
se nám může stát kresbou
– a jediná věc, která
zůstává v platnosti pro
obě strany, je věrnost.
To jest, že tytéž vztahy
budou platit pro oba,
obraz i zobrazované.
Alexander Calder
73
divák je na opačné straně
Konečně si přiznáme
existenci diváka.
Nebyl v záběru, protože je
na opačné straně.
Libuše Vendlová
74
Jak už jsem řekl,
zabýváme se zde kresbou
hlavně z pohledu toho,
kdo ji dělá.
Kreslíř nakreslil napřed
formu A, přes ni formu B,
které obě nakonec téměř
překryla forma C.
75
Když přijde divák, spatří
napřed C, za ním rozezná
B a nakonec A.
Kreslíř kreslí ABC, divák
vidí CBA.
Dívají se každý
z opačného konce.
76
výsledek nebo proces
Proč ale kreslíř vůbec kreslil
ABC?
Představuji si dvě krajní
možnosti: možná, že kreslíři
šlo od začátku o výsledek,
chtěl nakreslit CBA, a to
také divák uviděl. Pořadí
ABC během kreslení bylo
pouhou technickou nutností
při realizaci.
Druhá možnost je, že kreslíř
teprve vlastním kreslením
zjišťuje, co se děje.
Napřed viděl A, v průběhu
práce vyvstala potřeba B,
a nakonec se objevilo C.
Budeme sledovat tuhle
alternativu.
77
do obrazu je vidět
Že je do malby vidět je
Sopkův postřeh, který
jsem pro své vyučování
převzal.
Nicolas Poussin
78
zdroj
Ale pořád nevíme, kde
se A, B nebo C (či jejich
kombinace) vzaly.
Moje životní přesvědčení
je, že je důležité, aby se
vzaly odjinud!
Nevím odkud, ale nechť
jsou jinde, za kresbou,
mimo.
Ať tanou v mysli,
vykukují zpoza horizontu
nebo se rozkládají v zátiší
před námi.
Francisco Goya
79
Kreslíř, který nachází
ABC mimo kresbu, kreslí
svět.
Kresba je okno, skrz které
je vidět ABC.
(Možná, že se ABC ani
jinak uvidět nedá.)
Zato kreslíř, který ABC
vytváří až na kresbě,
kreslí pouze kresbu.
Kresba se mu odráží
zpátky, je zrcadlem, ve
kterém je vidět autor.
Agnes Martin
80
grafika 2
Jedna z věcí, které přes
všechny proměny na
Grafice 2 celou dobu
zdůrazňujeme, je právě
tahle důležitost odkazu
na něco za obrazem:
něco, na co se díváme
obrazem (nedíváme se na
obraz).
Vazba na věc mimo obraz
je praktická, usnadňuje
práci, věc se maluje
jakoby sama, nemusíme
se zvlášť starat o výsledek
a jeho styl.
V ideálním případě stačí
jen naslouchat a dělat.
Alfred Kubin
81
dogma
Tato přednáška nemá
konec.
Pouze jsme se letmo
dotkli škály pohledů na
kresbu, která dohromady
tvoří dogma Grafiky 2.
Takhle to popisuje naše
absolventka:
David Hockney
82
…presne tyhle kokoliovy rady ohledne kresby me na dost dlouhou
dobu zablokovaly ruku a byl to jeden z duvodu, proc jsem se vrhla
na fotku a jina media. Pred skolou jsem denne, porad kreslila. Po
kokoradach pro me bylo nad sily udelat jednou za tyden na prazdnej
papir caru. Vytvoril pocit, ze vsechno musi mit smysl, kazdy tah, ano
to je sice pravda, ale clovek tomu tahu jeste nemusi rozumet. Chci
rict, ze ja jsem nastroj a ono jde pres me, ja muzu ovlivnit, jak a kolik
toho pustim ven, ale vubec tomu nemusim rozumet – neco jako kdyz
samani se zavrenyma ocima neco pisou a teprve potom ctou, co to
vlastne napsali. Ja sama se tomu chci divit, jinak me to nezajima.
83
Napsala to Katka
Šedá, a hle, jak zrovna
v jejím případě dogma
zapracovalo!
Posedlost kresbou!
I když si musela vytvořit
úplně jiné, vlastní
prostředky.
Dogma je protivné a volá
po diverzní činnosti.
Kateřina Šedá
84
Ostatně nám je lhostejný
obsah dogmatu, zajímá
nás jeho intenzita, a s tím
i intenzita vzpoury.
Matthias Grünewald
85
Můžeme si říkat, co víme
o kresbě, ale důležitějším
stále zůstává, co o ní
nevíme.
Nevědění přináší úžas
a k přenášení úžasu
máme neuvěřitelně
jednoduchý nástroj:
kresbu.
Johann Heinrich Füssli
86
Kresba je pro nás
způsob, jak svlíkat svět
a vzrušovat se jeho
nahostí.
Jacques-Louis David
87
Jako učitele nás nezajímá
tolik, jak kresba dopadne,
ale jak začne.
Leonardo da Vinci
88
Kresba se nedá pokazit.
Antoine Watteau
89