IFA H3 - Robur
Transkript
Text: Petr Hošťálek HISTORIE AUTA NĚMECKÝCH DĚDŮ Horch H 3 A na snímku z roku 1956, kdy se zkoušel v tropických podmínkách v Egyptě. Horch alias IFA H 3 Jedním z vozů, které se na našich silnicích nikdy neobjevily, byl třiapůltunový náklaďák IFA H 3, vyráběný ve Zwickau v NDR. Byl to dělník, ale aristokratického původu. Písmeno „H“ v typovém označení H 3 totiž znamenalo Horch. A Horch, to byla značka, která v předválečném Německu platila za nejlepší. I Mercedes byl o třídu níž… Zakladatelem značky byl August Horch, žijící v letech 1868 – 1951. V předválečných letech patřila automobilka Horch do koncernu Auto-Union, který slučoval firmy DKW, Moderně vyhlížející Horch H 3 byl první nákladní vůz, který se začal v poválečném Německu opět vyrábět. 52 04-2008 Wanderer, Audi a Horch, tudíž měl svá želízka ve všech sektorech automobilového i motocyklového trhu. U DKW se vyráběly motocykly od 100 do 600 cm3 a lehké lidové osobní automobily. U Wandererů to byly motokola s motory Sachs 98 cm3 a osobní automobily střední třídy. V Audi vyráběli vozy vyšší střední třídy a konečně u Horchů se produkovalo to nejlepší a nejluxusnější. Za války se ale pod značkou Horch dělaly dva typy otevřených bojových vozů s pohonem 4x4, střední a těžký, k tomu automobily pancéřové, polopásové tahače Kfz.11 a další zbrojní materiál, například torpéda. Koncem války bylo více než patnáct procent závodů Horch i Audi ve Zwickau zničeno spojeneckými nálety a v dubnu 1945 se výroba definitivně zastavila. 14. května 1946 vydalo sovětské okupační velení příkaz k zahájení výroby třítunového nákladního vozu, přičemž se měly použít zbytky válečné produkce šestiválcových benzínových motorů Maybach HL 42, které zbyly v továrních skladech po zastavení výroby polopásových tahačů Foto: archiv Jihočeského motocyklového musea HISTORIE AUTA NĚMECKÝCH DĚDŮ Pohled na řadu hotových vozů H 3, připravených k expedici před halou závodu ve Zwickau. pro německý Wehrmacht. O necelý rok později se výroba skutečně rozjela. Ačkoliv se jednalo o „z nouze narozené dítě“, výsledkem byl tehdy skoro nadčasově vypadající náklaďák s polotrambusovým uspořádáním předku, který nesl označení Horch H 3. Dělal se až do roku 1949 a bylo ho, podle podkladů z továrního muzea, za tu dobu vyrobeno celkem 852 kusů. jehož výroba se rozběhla v roce 1950. Už na první pohled se lišil v poválečných letech konvenčnějším kapotovým uspořádáním, měl ale zcela nový motor. Už ne benzínový, teď to byl řadový vodou chlazený čtyřválec diesel s předkomůrkami, který nesl označení Horch EM 4-20. Pocházel z rýsovacího prkna někdejšího šéfkonstruktéra nákladních vozů VOMAG, firmy, která byla sovětskou okupací zcela zlikvidována. Nový motor měl objem těsně nad šest litrů, přesně to bylo 6 024 cm3 a dával při otáčkách 2000/min. 80 koní (59 kW). Také Horch H 3 A disponoval pětirychlostní převodovkou. Kromě ní i natolik kvalitním zpracováním ostatních dílů, že se stal nejúspěšnějším nákladním vozem v NDR vůbec. Jeho výroba trvala bez podstatnějších změn až do roku 1958. Z tohoto polopásového tahače pocházel benzínový motor Maybach HL 42, použitý v nákladních vozech Horch H 3. Byl to vodou chlazený řadový šestiválec s vačkovým hřídelem v hlavě (OHC), který při vrtání 90 a zdvihu 110 mm měl objem 4 170 cm3. Kompresní poměr byl 1:6,7 a výkon rovných 100 koní (73,5 kW). Horch H 3 měl při objemu motoru 4 200 cm3 rovných sto koní (73,5 kW), což bylo na třítunku až až. Motor doplňovala pětirychlostní převodovka. Vlastní hmotnost vozidla byla 3 330 kg a nosnost 3 tuny. Z dnešního pohledu je nezvyklé, že takto „přemotorovaný“ nákladní vůz měl udávanou relativně malou maximální rychlost, pouhých 65 km/hod. Od samého začátku se počítalo s tím, že benzínový třítunový Horch H 3 je jen dočasné řešení, do spotřebování zbylých motorů Maybach. Pokračováním se stal Horch H 3 A, Nový, teď již vznětový, Horch H 3A. V této podobě se vyráběl od roku 1950. Na továrním snímku má ještě pneumatiky rozměru 7,50–20, později byl obouván do většího rozměru 8,25-20. Vyráběl se ve dvou závodech, ve Zwickau a ve Werdau. V exotickém prostředí, tady v exportní variantě Horch H 3 S s prodlouženým rozvorem. Jedná se o vůz, který pro svou trans-africkou výpravu použili Rakušani. V roce 1952 se z původní firmy SAW Werk Horch stal východoněmecký „národní podnik“ VEB IFA Werke a od té chvíle byl emblém Horch, kovové písmeno H s korunkou, doplněn plechovým, na roh postaveným, čtvercem s písmeny IFA. IFA Horch H 3 A se vyráběl ve dvou závodech, ve Zwickau a Werdau. Kromě standardního valníkového provedení se dělala řada dalších variant a nástaveb. Jedním z příbuzných typů byl silniční tahač Horch Z 3 na zkráceném podvozku, původně určený k tahání dvou vleků za sebou o celkové hmotnosti až čtrnáct a půl tuny. Silniční tahač měl stejný motor i převodovku s normálním valníkem, měl jen poněkud snížený převod v zadní nápravě, z čehož vyplývala cca o deset kilometrů nižší maximální rychlost 54 km/hod. 04-2008 53 HISTORIE AUTA NĚMECKÝCH DĚDŮ V praxi se ukázalo, že na tahání dvou plně naložených vleků je Horch Z 3 s pouhými 80 koni (59 kW) dost slabý, a tak ho nakonec nejvíc používali cirkusáci k tahání maringotek, nebo cirkusových atrakcí. Tahač Horch Z 3 se vyráběl sice v malém počtu, ale právě tak, jako základní typ valníku, až do roku 1958. Speciální verzí byl nákladní vůz IFA Horch H 3 S, který se začal dělat v roce 1956. Jednalo se o provedení, určené pro export do zemí třetího světa, kde se počítalo s daleko V roce 1956 projevila na Lipském veletrhu o nákladní vozy z NDR zájem Čína. Čínské zástupce zejména zajímalo, jestli by bylo možné nákladní valníkový Horch H 3 S upravit na pohon generátorovým plynem z uhlí, kterého měla Čína značné vlastní zásoby. Výsledkem byla varianta na obrázku. Vůz byl podroben tvrdým zkouškám, během kterých musel projet trasu celým Tibetem, z Lhasy až do Lanzhou, během níž zdolal dva vrcholy přes pět tisíc metrů a několik dalších, přesahujících výšku 4 500 metrů. Na snímku je před dalajlámovým palácem Potala ve Lhase. Hasičské provedení Horch H 3 A, u kterého byla použita skříňová nástavba původní jednotné válečné konstrukce. Na snímku z polského časopisu Technika Motoryzacyjna z roku 1956 je už na chladiči vozu vidět znak IFA. Horch H 3A byl v běžném provozu na silnicích NDR velmi často vidět s vlekem. 54 04-2008 hrubším zacházením a minimální údržbou. Hlavní rozdíl byl v použití delšího chassis, aby vůz mohl mít delší a objemnější ložnou plochu. Mimo to se exportní typ lišil ještě ve dvou podstatných bodech. Prvním bylo použití větší a dimenzovanější převodovky z těžkého šestitunového nákladního vozu IFA H 6, protože v zemích, kam byl vůz určen, se předpokládalo hrubší zacházení. Druhým byly vzduchotlaké brzdy místo původních hydraulických. Drobností byla vyklápěcí čelní okna kabiny. Krátce vyráběná varianta Sachsenring S 4000 Nepříliš kvalitní snímek řadového čtyřválcového „dieselu“ Horch EM 4-20, který poháněl téměř všechny varianty nákladních vozů Horch a IFA z NDR. V roce 1958 se krátce, pouze jednu sezónu, objevilo provedení se zvýšenou nosností na čtyři tuny. Tady poprvé zcela zmizelo označení Horch. Nový vůz dostal název Sachsenring S 4000 a v levém dolním rohu chladiče se objevilo písmeno S v kruhu, známé u nás z masek Trabantů. Sachsenringy S 4000 měly delší chassis, stejné s předchozím „exportním“ provedením, pouze pro některé speciální nástavby se používal původní krátký rozvor. V tom případě vozy nesly označení S 4000 K. Od roku 1960 až do skončení výroby v roce 1967 se opět změnilo označení, tentokrát na IFA S 4000-1 a lehce byl zvýšen výkon motoru na 90 koní (přes 66 kW). Vylepšený motor měl označení Nordhausen EM 4-22. Pětistupňová HISTORIE AUTA NĚMECKÝCH DĚDŮ převodovka dostala synchronizaci a maximální rychlost stoupla na 80 km/hod. To bylo poslední provedení vysoce úspěšného čtyřtunového nákladního vozu z NDR, než jej nahradil nový typ IFA W 50 s trambusovou kabinou. Jak už bylo řečeno v úvodu, nákladní vůz IFA H 3 se k nám nikdy nedovážel, u nás byl neznámý. Tří až třiapůltunovou kategorii u nás zastupovala dosluhující „erena“ Praga RN a její dieselová varianta RND. Protože bylo rozhodnuto, že u nás se další vozy této třídy nebudou vyrábět a bude se to řešit dovozem z RVHP, objevil se na silnicích maďarský Csepel. Nebylo to řešení nejšťastnější a nebylo ho dost, takže se nakonec musela začít vyrábět silniční Praga S 5 T. Na krátký podvozek Sachsenring S 4000 K se montovala řada různých komunálních nástaveb. Na fotografii je cisternový fekální vůz. Hasičské provedení Sachsenring S 4000-1. Jednička za pomlčkou znamenala inovovanou verzi motoru se zvýšeným výkonem na 90 koní (přes 66 kW) a novou jednotnou převodovku se synchronizací druhého až pátého rychlostního stupně, což, jak se uvádělo v továrním prospektu, „ulehčovalo ovládání méně zkušeným řidičům a zaručovalo dlouhou životnost vozidla“. IFA S 4000-1 jako účelový vůz elektrických podniků se zvedací plošinou pro opravy trolejového vedení. Tahač IFA S 4-1 Z byl určen pro dopravu silničních „autovlaků“, tedy dvou vleků za sebou. Vyráběl se v závodě ve Werdau a v této podobě vyvinul maximální rychlost 59 km/hod. 04-2008 55
Podobné dokumenty
Fallout 3 - Pravdivý příběh PDF
Ċilý ruch všemožných bestií, zabalený do modrého filtru, až si připadal
jako v Bůk of Eli.
?y?M?O?D?U?L? ?D?S? ?4?5?0? ?n?a?v?o?d?_?C?Z
adaptéru a typ zařízení připojeného
pomocí USB konektoru.
Na obrázku je zobrazeno uspořádání
a funkce vývodů, které jsou standardně
nastaveny od dodavatele.
Lze měnit pořadí anebo polaritu vývodů.
...
zde
Po přestoupání překážek obvykle pokračujeme ve stoupání na Vy- Nejvyšší
stoupavost v čase, tedy ta rychlost, při které se dostaneme na přiměřené rychlosti Vy
nejrychleji co nejvýše, zpravidla v či...
Ukázková kapitola
Tou zasáhnete letícího holuba (mám na mysli střelbu na asfaltové terče, ne
na moje opeřené bratry a sestry, aby bylo jasno) s daleko větší pravděpodobností než vzduchovkou nebo kulovnicí. Na různé ...
Lambda sonda - Squadramoravia.com
Ve většině případů při výměně můžete použít LS
která byla původně určená do jiného motoru - dost
často to přináší značné finanční úspory - např.
prakticky shodné LS od fy. Bosch stojí v Elitu 3x
ví...
M10 Wolverine Americký M10 "Wolverine", lehký a vybavený
tankům. M10 byl pohyblivý a měl dalekonosnou kapacitu, která ho udělala efektivní zbraní než se objevili těžší tanky.
Bohužel, jeho lehká konstrukce ho ponechala zranitelným pro větší tanky jako je...
hitec eclipse 7
vysílače dovoluje provozovat vysílač cca 4 hodiny; po této době klesne napětí baterie na
9,3 V a ozve se zvukový alarm.
Programování se provádí pomocí tlačítek tzv. listováním v příslušných menu, k...