Proč je euro „teuro“? Why is euro „teuro“? Václav Rybáček

Proč je euro „teuro“?
Why is euro „teuro“?
Václav Rybáček
Zavedení eura je významným zásahem do ekonomiky. Měny jsou již dávno předmětem
politických diskuzí a bojů. Není proto překvapením, že přijetí společné měny euro jako
zákonného platidla je problém politický, přirozeně s nespornými ekonomickými dopady.
Že může pouze samotné zavedení eura vytvořit ekonomickou nerovnováhu naznačují
zkušenosti s jeho implementací v západoevropských zemí. Příspěvek „Proč je euro
teuro?“ je zaměřen na zkušenosti Německa, kde dodnes panují z nahrazení silné marky
společenou měnou euro spíše rozpaky.
The adoption of the euro is an important political interference in the economy.
Currencies have been a long time the question of political discussions and conflicts. Not
suprisingly, the adoption of the euro as a legal tender is also the political problem. There
will be a unquestionable impingements into economy due to monetary conversion. There
are many evidences from the west-europien countries where an introduction of the euro
has created market disquilibrium. Essay titled „Why is euro „teuro“?“ is focused on
german´s experience with the adoption of the euro.
Eurozóna, přijetí eura, Německo, inflace, nerovnováha
Eurozone, adoption of euro, Germany, inflation, disequilibrium
Česká republika musí na základě přístupové smlouvy s Evropskou unií přijmout euro. Přijetí
je záležitostí výhledovou, ekonomika na euro nyní připravena není. Zbývá stále dost času na
debaty o přínosech a negativech zavedení eura. Jednou z největších obav je skokové zvýšení
cen, které by doprovázelo přepočítávání nominálních veličin z korun na eura podle
nadiktovaného přepočítacího koeficientu. Dosud bylo možné čerpat ze zkušeností dvanácti
zemí, v nichž došlo k zániku národních měn a k plnému přechodu na euro 1. ledna 2002.
Zajímavou praxi mají za sebou v sousedním Německu. Němci totiž vnímali zavedení eura
odlišně od jeho projevů ve statistických údajích.
Rozpor mezi pozorovanou a statistickou inflací je charakteristickým rysem plné konverze
německé marky na společnou měnu. Subjektivní hodnocení německých spotřebitelů dalo
vzniknout poněkud pejorativnímu označení společné měny jako „teuro“. Měření růstu cen
indexem spotřebitelských cen (CPI) se kvůli této odlišnosti nezdá jako dobrý indikátor
cenového vývoje před a po plném přechodu na euro. Vhodnější se jeví využití jiných
aproximací cenového vývoje, jež pracují s vnímáním cenových změn individuálními
domácnostmi, tzv. index pozorované inflace (IPI – Perceived inflation index). V následujícím
textu se pokusím rozklíčovat cenový vývoj v Německu v období přijetí eura.
1. Cenový vývoj v Německu 2001-2002
Index spotřebitelských cen (CPI)1 v Německu nevykázal, jak již bylo zmíněno, výraznější
výkyv v období před a po přijetí eura. Jak ukazuje graf 1, růst celkové cenové hladiny se těsně
před opuštěním marky meziměsíčně zvýšil, v následujícím roce byl nevýrazný a v průběhu
roku byl několikrát zaznamenán meziměsíční pokles. Ovšem, trochu jiný příběh nabízí pohled
na jednotlivé složky spotřebního koše, především ceny potravin2. Byť lze každoročně na
počátku roku ve vysokém růstu cen potravin sledovat určitou pravidelnost, meziměsíční růst
v prvním měsíci roku 2002 byl rekordní.
Vysoký meziměsíční růst byl také dílem růstu zemědělských cen kvůli neúrodě ovoce a
zeleniny. Růst je ovšem v tomto období tak výrazný, že se sezónní vliv a neúroda nezdají být
uspokojujícím vysvětlením. Prudký růst cen potravin byl však po zbytek roku následován
silným tlakem na snížení cen. V devíti měsících roku 2002 tak lze pozorovat meziměsíční
pokles, až o více než jedno procento. Jak si tento fakt vysvětlit? Počáteční nastavení
některých cen spotřebního koše jednoduše zapůsobilo na spotřebitele jako cenový šok.
Obchodníci z toho důvodu čelili silnému poklesu spotřebitelské poptávky a výraznému
poklesu tržeb, který byl v maloobchodě vyčíslen na 4 až 5 miliard eur.
Graf 1: Vývoj CPI a některých složek spotřebního koše, Německo, měsíční data 2001-2003
Vývoj CPI
(měsíční data 2001-2003)
3,50
2,50
1,50
20
01
20 -01
01
20 -02
01
20 -03
01
20 -04
01
20 -05
01
20 -06
01
20 -07
01
20 -08
01
20 -09
01
20 -10
01
20 -11
01
20 -12
02
20 -01
02
20 -02
02
20 -03
02
20 -04
02
20 -05
02
20 -06
02
20 -07
02
20 -08
02
20 -09
02
20 -10
02
20 -11
02
20 -12
03
20 -01
03
20 -02
03
20 -03
03
20 -04
03
20 -05
03
20 -06
03
20 -07
03
20 -08
03
20 -09
03
20 -10
03
20 -11
03
-1
2
0,50
-0,50
-1,50
Food
total CPI
services
goods
-2,50
Zdroj: www.bundesbank.de, vlastní výpočet
Svůj každoroční příběh sepsaly služby, jejichž prudký růst na konci kalendářního roku byl
vystřídán hlubokým poklesem na počátku roku následujícího. Stejný scénář ve vývoji cen
služeb lze vysledovat i v roce 2002 a je významný z hlediska úvah o pohybu celkového CPI.
Také vývoj cen zboží se příliš neodlišil od svého průběhu v jiných letech. Aby byl obrázek o
1
CPI nebo-li index spotřebitelských cen (životních nákaldů) měří na předem definovaném spotřebním koši
vývoj spotřebitelských cen. Každý zástupce ve zvoleném spotřebním koši se do určité míry podílí na celkových
výdajích obyvatelstva, konstrukce koše a vah vychází z výdajů pomyslné průměrné domácnosti.V konečném
výpočtu je každá položka vážena a celkový výpočet je prováděn dle Laspeyresova vzorce.
2
Relevanci k úvahám o celkovém CPI a růstu cen potravin má fakt, že podíl této skupiny (COICOP – 4) ve
spotřebním koši je zhruba 1/7.
2
cenovém vývoji jednotlivých skupin spotřebního koše kompletní, podívejme se ještě ne vývoj
cen energie a nájmů, které tvoří podstatnou část definovaného spotřebního koše a výrazným
způsobem determinují jeho vývoj – tedy i výši indexu spotřebitelských cen (CPI).
Graf 1: Vývoj cen energií a nájmů, Německo, měsíční data 2001-2003
Vývoj cen energie a nájmů
4,50
3,50
2,50
1,50
20
01
-0
1
20
01
-0
2
20
01
-0
3
20
01
-0
4
20
01
-0
5
20
01
-0
6
20
01
-0
7
20
01
-0
8
20
01
-0
9
20
01
-1
0
20
01
-1
1
20
01
-1
2
20
02
-0
1
20
02
-0
2
20
02
-0
3
20
02
-0
4
20
02
-0
5
20
02
-0
6
20
02
-0
7
20
02
-0
8
20
02
-0
9
20
02
-1
0
20
02
-1
1
20
02
-1
2
20
03
-0
1
20
03
-0
2
20
03
-0
3
20
03
-0
4
20
03
-0
5
20
03
-0
6
20
03
-0
7
20
03
-0
8
20
03
-0
9
20
03
-1
0
20
03
-1
1
20
03
-1
2
0,50
-0,50
-1,50
renty
energie
CPI total
-2,50
-3,50
Zdroj: www.bundesbank.de, vlastní výpočet
Ceny energií jsou tradičně vysoce volatilní a v jejich vývoji nelze najít příliš pravidelnosti.
Významný je ovšem fakt, že právě v čase plného nahrazení marek eurem došlo k poklesu cen
energií následovaným vysokým růstem, tedy k průběhu zcela opačnému oproti CPI. Pohyb
cen nájmů byl nevýrazný.
Celkově lze říci, že cenový vývoj měřený CPI sice nevykazoval výraznější růst, který by
skutečně svědčil o zdražení z titulu zavedení hotovostního eura, ovšem rozložení koše na jeho
jednotlivé složky ukazuje vysoký růst v třídě potravin. Na daleko mírnějším růstu celkového
indexu se podepsal hluboký každoroční propad v cenách služeb a také momentální pokles cen
energií, které byly ovlivněny klesající cenou ropy.
Růst cen potravin mohl ve spotřebitelích vyvolat dojem, že euro přineslo celkové zdražení.
Někteří autoři se také domnívají, že výrazné cenového pohyby mohly být ze strany
obchodníků záměrné, neboť tím byl vytvořen prostor pro následné snižování cen a získání
kreditu před svými zákazníky3. Buď jak buď, fakt, že statistická a skutečně pozorovaná či
vnímaná inflace se odlišovaly jsou potvrzeny i závěry pokusů o alternativní vyjádření inflace
založené na subjektivním vnímáním cen – IPI (index pozorované inflace).
IPI je jako inflační indikátor založen na informacích jednotlivých domácností, jejich vnímání
cenových pohybů s nimiž jsou konfrontováni při svých každodenních nákupech. Jde tedy o
vnímání inflace ze strany domácností, nebo řekněme o psychologický pohled na cenový vývoj
založeném na subjektivním ocenění cenových pohybů. Hypotéza předpokládá, že pohyb cen
spotřebitel hodnotí jako svoji ztrátu či zisk, přičemž ztrátu ohodnocuje více než případný zisk.
Třetí premisou je, že spotřebitelé vnímají inflaci tím citlivěji, čím častěji inflaci zažívají. Ze
3
Bechtold, Elbel, Hannapel [2005]
3
srovnání CPI a takto definovaného ukazatele - IPI, jsou zřetelné výrazné rozdíly, jak ukazuje
následující graf.
Graf 2: Srovnání IPI a CPI4
Zdroj: Brachinger [2006]
Výrazné a systematické rozdíly ve výši obou ukazatelů panují zejména v období před a po
zavedení hotovostního eura. Zvláštní, zavedením eura vyvolaná inflace (měřená IPI) se však
neobjevila až po zavedení hotovostního eura, ale již během předchozího roku.5 Hlavním
poselstvím srovnání je skutečnost, že spotřebitelé vnímali cenové pohyby diametrálně odlišně
než jak pohyb cen zachytila statistika6. A svůj nesporný význam má tento vývoj pro měnovou
politiku. Podobný rozpor může totiž negativně ovlivnit tzv. kredibilitu měnové politiku,
pozměnit inflační očekávání, vytvořit distorze v cenách a mzdách a tlačit na vznik
nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou při stávající cenové struktuře.
2. Měnová zásoba
Druhou stranou analýzy vývoje v Německu po přechodu na euro je pohled na měnovou
zásobu. Pro účely této práce budu pracovat s měnovým agregátem M2, jenž se skládá
z hotovostního oběživa, jednodenních vkladů a tzv. quasi-peněz7, a je široce sledovaným i
používaným nástrojem měnové politiky. Následující graf ukazuje vývoj měnového agregátu
M2 v Německu, vyjádřeného v eurech v časové řadě od roku 2000, a tzv. důchodovou
rychlost peněz. Důchodová rychlost peněz je důležitým indikátorem, neboť pohyby
v důchodové rychlosti peněz mají na peněžní zásobu stejný vliv jako změna měnového
agregátu samotného. Na „obsluhu“ vytvořeného produktu je tak při růstu důchodové rychlosti
třeba méně prostředků směny v oběhu.
4
Výše IPI je závislá na volbě koeficientu vyjadřujícího averzi jedinců k riziku, což je soud čistě arbitrární.
Použití IPI vychází ze skutečnosti, že daná odlišnost mezi CPI a IPI byla v klíčovém období prokázána pro celou
škálu použitých hodnot koeficientu vyjadřující averzi k riziku. V grafu použitý koeficient indikuje pro
následující období návrat IPI k CPI, pro jiné hodnoty koeficientu však rozdíl přetrvává, či roste. Z důvodu
nejasnosti závěrů pro období vzdělenějších od zavedení eura zde uvažuji nejoptimističtější variantu, tj. sblížení
IPI a CPI. Blíže viz. Brachinger [2006]
5
Meziroční růst cen potravin byl dle výzkum spotřebitelu v lednu 2002 ve výši 5,1 %! Zdroj: Brachinger [2006]
6
Za celé období byla průměrná výše vnímané inflace 3,7 krát vyšší než CPI.
7
Vklady s dohodnutou splatností, vklady s výpovědní lhůtou a repo operace.
4
Graf 3: M2 (v eurech) a důchodová rychlost peněz, Německo, čtvrtletní data 1Q.2000 - 3Q.2006
1550000
1,7
1500000
1,65
1450000
1,6
1400000
1,55
1350000
1,5
1300000
1,45
M2
důch.rych.
1250000
1,4
1,35
20
00
-0
1
20
00
-0
4
20
00
-0
7
20
00
-1
0
20
01
-0
1
20
01
-0
4
20
01
-0
7
20
01
-1
0
20
02
-0
1
20
02
-0
4
20
02
-0
7
20
02
-1
0
20
03
-0
1
20
03
-0
4
20
03
-0
7
20
03
-1
0
20
04
-0
1
20
04
-0
4
20
04
-0
7
20
04
-1
0
20
05
-0
1
20
05
-0
4
20
05
-0
7
20
05
-1
0
20
06
-0
1
20
06
-0
4
20
06
-0
7
20
06
-1
0
1200000
Rok
Zdroj: www.bundesbank.de, www.oecd.cz, vlastní výpočty
Důchodová rychlost peněz8 vyjádřená jako poměr nominálního HDP a agregátu M2 v
Německu vykazovala vesměs konstatní úroveň, v posledním období však signifikantnější
pokles. Vývoj měnového agregátu M2 má naopak výrazně rostoucí trend s markantním
výkyvem na přelomu roku 2001 a 2002. Přepočet nominálních hodnot z marek na eura tedy
snížil měnovou zásobu a klesající tendence vydržela ještě další měsíce. Tento fakt by ve
vztahu k výše uvedené analýze cenového vývoje v daných segmentech spotřebního koše mohl
být vysvětlením, proč Němci euru přezdívají „teuro“.
Graf 4: Reálná peněžní zásoba, Německo, 2000-2003
0,159
0,159
0,159
0,157
0,157
0,156
0,156
0,156
0,156
0,155
0,155
0,155
0,154
0,153
0,153
0,154
0,153
0,152
0,153
0,151
0,151
0,151
0,151
0,150
0,149
0,148
0,149
0,149
0,149
0,148
0,148
0,147
0,147
0,147
0,146
0,147
0,146
0,146
0,145
0,145
0,145
0,145
0,144
0,145
reálná zásoba peněz
20
03
-1
1
20
03
-0
9
20
03
-0
7
20
03
-0
5
20
03
-0
3
20
03
-0
1
20
02
-1
1
20
02
-0
9
20
02
-0
7
20
02
-0
5
20
02
-0
3
20
02
-0
1
20
01
-1
1
20
01
-0
9
20
01
-0
7
20
01
-0
5
20
01
-0
3
20
01
-0
1
0,143
měsíční data, 2001-2003
Zdroj: www.bundesbank.de, vlastní výpočty
Jinak řečeno, přinejmenším některé ceny nenásledovaly pokles měnové zásoby v plné výši.
Pokud se ceny nezvýší či nesníží při konverzi ve stejné relaci jako zásoba peněz, reálná kupní
8
Z důvodu mírné fluktuace důchodové rychlosti byly k výpočtu použity průměry M2 za kalendářní rok a roční
HDP v běžných cenách daného roku.
5
síla obyvatelstva klesne a dojde k vývoji, jaký byl pozorovatelný v německé ekonomice – k
poklesu spotřebitelské poptávky. Nezachycení samotného růstu cen ve statistice (resp. v CPI)
tedy rozhodně neznamená, že kupní síla uživatelů měny neklesla. Po konverzi připadala na
nově vytvořené ceny při stávající produkci a důchodové rychlosti peněz nižší reálná zásoba
peněz.
Zmíněná reálná zásoba peněz je vyjádřena v grafu 4 jako podíl M2, CPL a velikostí populace.
Takto definovaná veličina v inkriminovaném období poklesla z hodnoty 0,155 na cca 0,145.
Pokles byl dán při mírném růstu populace především rychlejším poklesem měnového agregátu
M2 (-2,4%), zatímco CPL poklesla o mnoho mírněji (-0,7 %). Výsledkem byl signifikantní
pokles v reálné zásobě peněz na hlavu s již zmíněnými důsledky.
3. Problematika inflačních očekávání a růstu mezd
Vstupem do eurozóny se země vzdává své měnové suverenity, výkon měnové politiky přejde
do rukou Evropské centrální banky. Jednotná měna a měnová politika neznamenají jednotnou
inflaci. Přetrvávání významných inflačních diferenciálů mezi jednotlivými zeměmi měnového
celku má za následek, že se inflační očekávání napříč eurozónou liší. A jak ukazují Arnold a
Lemmen [2006], vznik EMU nepřispěl ke sbližování inflačních očekávání. Naopak, obyvatelé
menších zemí eurozóny (což bude Česká republika) systematicky očekávají vyšší inflaci než
obyvatelé zemí větších. To oponuje závěrům studie samotné Evropské centrální banky9, že
rozdíly v ex-ante reálné úrokové míře míře jsou nižší než v ex-post reálné úrokové míře.
Inflační očekávání jsou významným momentem nejen v samotném přechodu na jinou měnu,
ale i v měnové politice jako takové. Věrohodnost měnové politiky je totiž posuzována dle
odchylky inflačního očekávání od inflačního cíle10. V případě vstupu do eurozóny se do
inflačních očekávání mohou výrazně promítat zkušenosti ostatních zemí se zaváděním
společné měny. To je významný moment, neboť očekávání budoucího růstu cen např. formují
požadavky při mzdových a jiných smluvních vyjednáváních. Pokud při vstupu do eurozóny
dojde k rozkývání inflačních očekávání z důvodu obávaného či následně vnímaného vyššího
růstu cen, může mít tato skutečnost vážné důsledky pro reálnou ekonomiku.
Graf 5: Růst mezd a platů, Německo11
2,9
2,7
2,8
2,8
2,7
2,3
%
2,4
2,2
1,9
2,1
2,1
2,0
1,9
1,8
1,5
1,1
1,7
1,2
2000 2000 2000 2000 2001 2001 2001 2001 2002 2002 2002 2002 2003
1.Q
2.Q
3.Q 4.Q
1.Q
2.Q
3.Q
4.Q
1.Q
2.Q 3.Q
4.Q
1.Q
9
Podívejme se, zda se vyšší vnímaná
inflace v Německu projevila do
mzdových vyjednávání a tedy i
mzdových nákladů. Graf 5, v němž
jsou pro názornost vyjádřeny růsty
mezd a platů za celou ekonomiku,
dokumentuje vývoj ve zkoumaném
období. Zřejmý je náhlý výkyv v
růstu, který nastupuje několik
čtvrtletí po přijetí eura a již
analyzovaném
cenovém
šoku
způsobým zavedením jednotné
měny. Údaje o růstu odměn
European Central Bank [2003]
Kupř. modelový aparát ČNB předpokládá, že z 90 % je inflační očekávání tvořeno posledním vývojem inflace,
pouze z 10 % prognózovanou inflací.
11
Zdroj: www.bundesbank.de
10
6
výrobnímu faktoru práce se tak zdají nevyvracet domněnku o růstu inflačních očekávání
vlivem růstu cen, a následném signifikantním projevu do mzdových vyjednávání.
4. Závěr
Německá zkušenost se zavedením eura je tedy rozporuplná. Přepočet nominálních veličin na
eura přinesl nerovnováhu na trzích, ztělesněné v silném poklesu spotřebitelské poptávky z
titulu měnové konverze. Cenová struktura vytvořená po přepočtu neuváděla přinejmenším na
některých trzích do souladu nabídku s poptávkou, a ty si následně svoji rovnovážnou úroveň
opět hledaly. Jedním z projevů negativně zasažené kupní síly Němců byla agresivní cenová
válka obchodních řetězců o zákazníka, slevy šly až do několika desítek procent. Trh a cenový
mechanismus jednoduše obnovovaly svoji rovnovážnou úroveň.
Proč se růst cen neprojevil v souhrnným statistických datech? Index spotřebitelských cen
v sobě ukryl několik parciálních cenových pohybů. K silnému růstu došlo v cenách potravin,
především klesající ceny energií a služeb však růst CPI zmírnily. Měření založená na vnímání
cenových změn ze strany jednotlivých domácností (IPI) ukazují naopak vysoký růst cen.
Německá zkušenost nás také učí, že pro odezření vlivu zavedení eura na cenový vývoj nelze
sledovat pouze vývoj v prvních měsících po přechodu na euro. Významnou vypovídací
schopnost má vývoj mnoho měsíců před, ale také po konverzi.
Přepočítací koeficient je sice významným momentem v přechodu na euro, podobnému vývoji
jako v Německu však volba jeho výše sama o sobě, zdá se, nezabrání. Pokud se ceny nebudou
vyvíjet stejným směrem a mírou jako ostatní nominální veličiny (a vice versa), vznikne
nerovnováha, což může podpořit i existence cenových rigidit a jejich mezinárodní odlišnosti.
Rozdílnost v pohybu reálné hodnoty peněžní zásoby a pohybu cen při konverzi jsou tak
určujícími silami následného vývoje cen. Je třeba poznamenat, že podobná nerovnováha
nevznikla pouze v německé ekonomice. Také Italové, Rakušané, Španělé či kvůli zavedení
jednotné měny demonstrující Řekové hodnotili přechod na euro z titulu výše uvedených
skutečností vesměs negativně.
Co říci závěrem? Euro má jistě své výhody. Umožní snadnější kalkulace, ušetří podnikům
transakční náklady a nejistotu kurzového vývoje inflačních měn. Výzkum mezi německými
rezidenty ukázal, že ¾ Němců ještě v roce 2005 stále spoléhalo při svých každodenních
tržních transakcích na přepočítávání na ceny ve staré měně12. To nás přivádí na půdu
problému, pro koho je vlastně euro vhodné. Spotřebitelům, jako špatně organizované skupině,
se zdá se vznikne více problémů s přechodem a ani faktické fungování jednotné měny
nepřináší běžným uživatelům „legal tender“ žádné signifikantní výhody. Jiné je to přirozeně u
dalece lépe organizovaných skupin exportérů, kterým kurzové výkyvy státem řízených měn
ukrajují bohatství.
12
Institute für angewandte verbraucherforschung, 2005.
7
Zdroje
Brachinger, Hans Wolfgang: „Euro or „Teuro“?: The Euro-induced Perceived Inflation in
Germany.“ Department of Quantitative Economics Working Paper No 5. University
of Fribourg- July, 2006.
Arnold, Ivo J.M. – Lemmen, Jan J.G.: „Inflation Expectation and Inflation Uncertainty in the
Eurozone: Evidence from Survey Data.“ CESifo Working Paper No. 1667. February,
2006.
Bechtold, Sabine – Elbel, Günther – Hannapel, Heinz-Peter: „Messung der wahrgenommene
Inflation in Deutschlad: Die Ermittlung der Kaufhäufigkeiten durch das Statistische
Bundesamt.“ Statistische Bundesamt. Wirtschaft und Statistik 9/2005.
European Central Bank: Inflation differential in the Euro Area: potential causes and policy
implications. September 2003.
Döpke, Jörg – Dovern, Jonas – Fritsche, Ulrich – Slacalek, Jirka: European inflation
expectations dynamics. Discussion Paper, Deutsche Bundes bank. Series 1:
Economic Studie No. 37/2005.
Marcinotto, Benedicta: At the Forefront or at the Back of Europe? London School of
Economics and Political Science. Presented at LSE Conference in London, 9-10
September 2005.
Internetové zdroje:
www.oil.com
www.destatists.de
www.bundesbank.de
www.czso.cz
Rybáček Václav, Ing.
Katedra institucionální ekonomie
[email protected]
8