Nucená manželství a vraždy ze cti v Evropě jako
Transkript
Nucená manželství a vraždy ze cti v Evropě jako důsledek multikulturalismu Multikulturní společnost: ( prof. PhDr. Rudolfa Kohoutka, CSc) Společnost, kde menšiny mají stejná práva jako majorita a nemusí se vzdávat většiny specifických a tradičních rysů své kulturní identity, ale jinakost, odlišnost je dokonce někdy společností (státem) podporována. Německá socioložka Necla Kelek oponuje obhájcům multikulturalismu slovy: „Kritika cizích kultur je politicky nekorektní, i když se problém týká barbarských praktik, jakými jsou nucená manželství a vraždy ze cti.“ Ochranu proti těmto zločinům poskytují např. : Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948: Sňatky mohou být uzavřeny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů. (článek 16 / 2) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 (článek 23, odst. 3) Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 (článek 16, odst. 1) Evropská konvence o lidských právech (článek 12) Reálným důsledkem multikulturního přístupu jsou velmi komplikované a z mnoha hledisek nevratné sociální a demografické změny obyvatelstva v evropských zemích, které se otevřeny v 50. a 60. letech 20. století přistěhovalcům z Afriky a Blízkého východu. Nejvíce postižené země – Francie, Nizozemí, Anglie, Švédsko, Itále, Spanělsko, Belgie, Rakousko, Německo – se snaží současnou emigrační a azylovou politikou řešit alespoň nejpalčivější problémy. K nim zcela jistě patří narůstající počty tzv. nucených nebo aranžovaných manželství a vražd ze cti. V této zprávě Vás chceme blíže seznámit především se situací v Německu. SRN má asi 82 mil. obyvatel a přibližně 10% tvoří cizinci. Oficiálně zde žije 3,4 mil. muslimů z toho 46,5% tvoří ženy, některé z nich se integrovaly, jsou vzdělané, pracují a jsou úspěšné. Budují vlastní kariéru nebo pomáhají ostatním. Existuje však obecný odhad, že celkový podíl přistěhovalců islámského původu, kteří se takto plně integrovali, tvoří 3-5%. Základní pojmy: Nucené manželství znamená, že jeden nebo oba snoubeci jsou donuceni uzavřít sňatek. Pokud snoubenci nesouhlasí s rozhodnutím svých rodičů, přicházejí na řadu různé donucovací prostředky. Patří k nim psychické a fyzické násilí, vydírání, omezování osobní svobody (domácí vězení, omezování volného pohybu). V nejhorších případech končí tragicky, tzv. vraždou ze cti. Během těchto manželství násilí často pokračuje. Postiženy jsou hlavně dívky a mladé ženy, ale nucená manželství ohrožují i chlapce. Také na ně je vyvíjen nepřípustný nátlak. Následky ovšem nebývají tak závažné, neboť muži nejsou tolik omezováni v pohybu. Nucená manželství se vyskytují u různých náboženských a etnických skupin. Vycházejí z patriarchálního chápání rodiny a společnosti, kde je především ženám odpíráno právo na sebeurčení Nucená manželství je možné rozdělit do čtyř skupin: Mladí přistěhovalci žijící v Německu jsou donuceni svými rodinami uzavřít manželství v rámci islámské komunity. Muž žijící v Německu se ožení s dívkou nebo mladou ženou, která za ním přicestuje do Evropy za účelem sňatku. Hovoříme o „importovaných nevěstách“. Dospívající děti přistěhovalců, kteří odjedou na prázdniny např. do Turecka, jsou během jedné návštěvy zasnoubeny a provdány, aniž by o tom byly dopředu informovány. V zahraničí pak zůstávají proti své vůli. O obětech tzv. „svatebních únosů“ zpravidla nejsou žádné zprávy, ale školní lavice zůstane po prázdninách prázdná. Ženy s povolením k trvalému pobytu v Německu jsou často během dovolené ve své původní zemi slíbeny místnímu muži. Žena se v tomto případě stává prostředkem k získání povolení vycestovat. Aranžované nebo nucené manželství? Někteří tuečtní představitelé v Německu tento problém relativizují a oba pojmy rozlišují. Je však téměř nemožné stanovit hranici. Aranžované manželství znamená, že dcera aktecptuje volbu rodiny při výběru vhodného manžela. V mnoha případech je však použito nepřiměřeného nátlaku a odmítnutí může pro dívku znamenat dalekosáhlé následky. Musí počítat s tím, že ji rodina zavrhne. Matky a sestry často jen bezmocně přihlížejí, neboť jsou samy součástí uzavřeného kruhu. Souhlas dcery si často vynutí otec nebo jiný mužský příbuzný výhrůžkami, fyzickým a sexuálním násilím, domácím vězením nebo psychickým nátlakem. Po uzavření manželství napětí přetrvává a ženy v něm často setrvávají proti své vůli. Ze studie z roku 2005, kterou má k dispozici spolkový sněm, vyplývá, že 77% dotázaných migrantek tureckého původu nesouhlasí s aranžovaným manželstvím a považují jej za nepřijatelný. pozn. 1 Vražda ze cti znamená smytí rodinné hanby krví provinilého. Ve velké míře se oběťmi stávají dívky a ženy. Přestože vraždy ze cti mohou být znakem jakékoliv patriarchálně uspořádané společnosti (např v. Albánii, ve státech bývalé Jugoslávie, v Řecku, v Itálii), velkou mírou se na počtech zavražděných v Evropě podílejí právě přistěhovalci z islámských zemí. Především z Turecka, afrických zemí, Iránu, Pakistánu. Ospravedlnění násilí na ženách a jejich nižšího společenského statutu nalezneme např. v Koránu, v hadísech, příbězích ze života proroka Mohammeda, v islámském právu – šaría a v jeho prezentaci islámskými duchovními. pozn. 1 Stejně jako u nejznámější vraždy Turkyně kurdského původu, Hatun Sürücü, se na trestném činu vraždy ze cti podílí celá rodina. Nesmíme zapomínat, že čest muže popř. celé rodiny je centrálním motivem islámských patriárchlálních rodin. Např. podle Serap Cileli, německé ochránkyně lidských práv, probíhá celý mechanismus následovně. O potrestání např. dcery a očistění rodinné cti rozhode buď otec, oba rodiče popř. celá rodina. Vraždu pak vykoná z pravidla nejmladší syn, neboť v případě odsouzení dostane nižší trest, než který by dostal starší syn nebo otec. Jedná se však o předem většinou dobře plánovanou brutální vraždu. Hatun Sürücü, † 7.2.2006 Paralelní společnost. V Německu se fenomén paralelní společnost týká především turecké komunity. Vznikla v průběhu desetiletí semknutím a izolací přistěhovalců z islámských zemí. Paralelní společnost vyrůstá především kolem islámských kulturních center (pozn. v Česku existuje Islámské centrum v Praze a Islámské centrum v Brně) a jejich důsledkem je, že imigrant si v cizí zemi vystačí pouze s rodným jazykem. Turci, kteří dnes přijdou do Spolkové republiky, se obejdou bez znalosti jediného německého slovíčka. Mají k dispozici turecké obchody, lékaře, právníky, cestovní kanceláře, supermarkety, mešity, bary, noviny, rozhlas a televizní programy. Historie: Do Německa začali přicházet první ekonomičtí přistěhovalci zhruba před 70 lety na pozvání německé vlády. Dnes zde žije podle statistiky ca. 3,4 milionů muslimů. Odhady ministerstva vnitra v Severním Porýní jsou dvojnásobné a v tisku se spekuluje o 10 milionech muslimů. Berlín je tradičním multikulturním městem s ca. 3,4 milióny obyvatel, které hostí oficiálně téměř 14% přistěhovalců. Největší část migrantů 1,9 mil. (z toho 0,9 mil. žen) tvoří Turci a Kurdové, většinou z nejchudších částí země. Podle Tureckého svazu TBB žijí v Německu celé 2/3 pod hranicí chudoby . Jejich schopnost a ochota integrovat se je nízká. Turecká ghetta se nacházejí ve čtvrtích blízko centra hlavního města, v Kreuzbergu, Neukölnu nebo Weddingu. Spolehlivou známkou toho, že dům obývají převážně početné turecké rodiny, jsou snad stovky satelitů zavěšené na balkónech a okeních rámech. Budovy často připomínají bezpečnostní informační centrály. V některých ulicích jsou názvy obchodů psané jen v turečtině nebo arabštině. Většina Turků žije v komunitách, a jsou součástí tzv. paralelní společnosti, s nedostatečnou jazykovou výbavou. Jediným zdrojem informací jsou blízkovýchodní média. Vedle cenzurované turecké televize je to hlavně konzervativnější alDžazíra nebo její konkurent al-Arabia. Každý pátek, a hlavně v sobotu, se některé části města změní ve velkou tureckou vesnici. Ženy téměř všechny v šátcích nakupují na tureckých tržištích a skupinky Turků postávají na chodnících. Musíte mít veké štěstí, abyste zahlédli pár mladých lidí, kteří se vedou za ruku. Na veřejnosti žije komunita segregovaně, jak to vyžaduje konzervativní islám. Rodiče se snaží své děti ochránit od svodů zkažené německé společnosti a např. prostřednictvím formulářů vydávaných v islámských centrech jim zakazují účast na třídních výletech, výuku biologie nebo smíšené hodiny tělesné výchovy. Snahy tureckých rodičů jsou v tomto ohledu účinné jen částečně, proto se často uchylují k hledání nastávajícího nebo nastávající pro své dítě v rodné zemi. Ideální manželkou je nezkažená dívka ve věku kolem 18 let, se základním vzděláním a nulovou znalostí němčiny. Za těchto podmínek se manžel dočká, že mu žena přivede na svět muslimy vychované v duchu konzervativního islámu. Ženy importované do Německa za účelem sňatku a plození dětí je pak snadné držet v izolaci a neznalosti práv a svobod, které jim zaručuje německý právní řád. Tento fakt se projevuje negativně i na jazykové výbavě narozených muslimů. Psychologové se v praxi setkávají s faktem, že i když se žena chová cudně a není nutné použít násilné výchovné prostředky, pozná za celý život jen několik ulici v okolí svého bydliště. Velká část Turků, kteří se do Německa dostali v první vlně přistěhovalců, ale i jejich potomci se domluví většinou jen lámanou němčinou. U zápisu do prvních tříd se ukazuje, že předškoláci mají velké problémy komunikovat v němčině. Hovoří o tom nejnovější demografická studie Gustava Lebharta. http://www.eurabia.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=312 http://www.oeaw.ac.at/vid/download/WP2006_01.pdf To může být příčinou pocitu vykořeněnosti nebo ztráty popř. hledání identity. (když se zeptáte tureckého chlapce, kdo je, zpravidla bude chvíli váhat, než řekne Němec nebo Turek. Není výjimkou, že nebude znát ani místo, odkud pocházejí jeho rodiče. Turecká komunita nedokázala sdílet evropeizační změny, kterými v průběhu minulých desetiletí postupně procházela turecká města. Zůstala zakonzervovaná a netknutá modernizací. Není divu, že v bujících tureckých ghettech přežívají tradiční islámské zvyky a právo šaría. Zde se dostáváme k jádru problému: centrálním tématem islámské komunity je rodinná čest, kterou indikuje právě chování žen, které jsou velmi často oběťmi domácího násilí. Žena má v islámu podřízenou roli. Tento statut méněcennosti je zakotven v Koránu a islámském právu. V případě uzavření sňatku, přesněji kontraktu, je považována za majetek. (Z psychologického hlediska by bylo zajímavé zkoumat např. míru agresivity mužů ve společnosti v závislosti na negativním vztahu k ženám.) Plakát kapmpaně Kdo rozhodne koho si vezmeš? “Čest znamená bojovat za svobodu mé sestry“ Změna politického klimatu Sociální levicová vláda se problémy nucených a aranžovanch manželství, vražd ze cti, importovaných nevěst, paralelní islámské společnosti či patriarchálních vazeb tureckých rodin dlouho nezabývala a naopak podporovala přistěhovalectví a hromadně udělovala státní občanství. Jedním z cílů vlády SPD bylo nepopiratelně rozšíření voličské základny. V tisku se psalo o miliónu muslimských voličů, kteří ve volbách podpořili levicové strany. Před rokem se také řešila aféra bývalého ministra zahraničí Joschky Fischera, který měl od svého zvolení do funkce v roce 2000 vydat na jeden milión neprověřených víz občanům především z Ukrajiny a Blízkého východu. O kolapsu integrace přistěhovalců se začalo otevřeně hovořit teprve před rokem a půl, kdy se změnilo politické klima. Německá veřejnost byla schopná otevřít jedno z mnoha tabuizovaných témat. Velkou úlohu při tom sehrála kniha známé německé socioložky Necly Kelek „Die fremde Braut“, ale také precedentní vražda ze cti německé Turkyně Hatun Sürücü 7. února 2005. Právní změny: V Německu byla přijata řada opatření, počínaje širokou veřejnou diskusí a konče změnami zákonů. Byly zavedeny např. povinné integrační kurzy pro přistěhovalce zaměřené na výuku jazyka a reálií, s důrazem na demokratické státoprávní uspořádání Spolkové republiky. V roce 2004 navrhla spolková země Badensko-Württembersko zákon o boji proti nucenému uzavírání manželství. V listopadu 2005 projednával Spolkový sněm návrh poslanců a frakce zelených o boji proti nucenému manželství a ochraně oběti. V červnu 2006 byl v SRN přijat nový zákon, který klasifikuje nucené manželství jako naplnění skutkové podstaty trestného činu. Podobný zákon byl přijat také v Rakousku a v červenci 2006 byl zpřísněn. Nucené manželství je trestným činem. Oznámit ho mohou nejenom postižené osoby, ale nezávisle na nich také ti, kdo se o této skutečnosti dozví. Rodina, která nutí svého rodinného příslušníka k manželství, může být nyní potrestaná podle zákona jedním až pěti lety odnění svobody. Ve zbývajících třinácti zemích EU jsou nucená manželství trestná na základě jiného zákona. Socioložka Necla Kelek usilovala o prosazení věty v novém azylovém zákoně, že „Ženy a muži mladší 22 let nesmí být přiváženi do Německa za účelem uzavření manželství“, stejně jako v Dánsku. Šéf CSU Edmund Stoiber byl jedním z hlavních, kdo prosazovali přijetí odpovídajícího zákona, který by zakazoval nucená manželství. V roce 2000 na 4. světové konferenci žen UN v New Yorku bylo nucené manželství klasifikováno jako porušení lidských práv a odsouzeno. Na podzim minulého roku vznesla Evropská rada požadavek vytvoření státních postupů proti dětským manželstvím a nuceným sňatkům. Na začátku července 2006 se v Německu z iniciativy kancléřky Merkelové uskutečnil první summit na téma integrace. Byl důkazem toho, že si německá vláda připouští vážné problémy svých přistěhovalců a chce je řešit. SPD např. připravilo koncepci multikulturní společnosti. Osmistránkovém materiálu „Rovné šance, jasná pravidla“ stálo, že kdo chce žít dlouhodobě v Německu, musí být připraven vytvářet otevřenou společnost podle vzoru ústavy a nikdo nesmí obcházet ústavu s odkazem na svůj původ a náboženství. Koncepce SPD nabízela dlouhodobě trpěným přístěhovalcům a „starým případům“ statut trvalého pobytu a volební právo na komunální úrvni. Za samozřejmost zároveň považovala znalost němčiny při zápisu do dítěte do první třídy. V případě odmítnutí by přistěhovalci měli počítat s omezením povolení k pobytu a sankcemi. Povinností by také měla neomezená účast tureckých dětí na hodinách tělocviku a biologie. Muslimským dětem by bylo ve škole nabídnuto vyučování islámu v němčině. Nucená manželství a vraždy ze cti v číslech: Z průzkumu Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory a mládež v létě 2004 vyplývá, že 50% z ca. 340 dotázaných žen si svého manžela nevybrala dobrovolně, čtvrtina dotázaných žen svého partnera před svatbou neznala a 17 % žen hovořilo o donuceném manžeství. Podle odhadů CDU je v Německu ročně uzavřeno asi 30. 000 nucených manželství především mezi Turky. (Ve Francii je např. registrováno asi 70. 000 nucených manželství) Výsledky aknety, která se uskutečnila v roce 2002 ve více než 50 krizových zařízeních pro mladé migranty v Berlíně a ve Stuttgartu, hovořily o 230 donucených manžestvích v Berlíně a 120 případech ve Stuttgartu. Postižení však z různých důvodů pomoc nevyhledají – ze strachu z manžela a ostatních rodinných příslušníků nebo ze studu a obav svěřit se se svými problémy odborníkovi. Výslednek ankety tak pravděpodobně bude připomínat špičku ledovce. Zoufalí mladí lidé se pokošuejí řešit svou zdánlivě bezvýchodnou situaci sebevraždou. Studie Spolkového ministerstva pro zdraví a ženy z roku 2004 upozorňuje na fakt, že migrantky jsou ve velké míře vystaveny domácímu násilí – ve zvlášní anketě se 49% dotázaných Turkyň a 44% žen původem z východní Evropy přiznalo k sexuálnímu obtěžování a fyzickému násilí už od 16let. V hlavním průzkumu kladně odpovědělo 40% žen. Z průzkumů a interview Tureckého svazu v Berlíně-Brandenburgu (TBB) vyplývá, že asi 50% manželství uzavřených v Německu bylo z donucení. Výsledky průzkumu Spolkového senátu z roku 2002 prováděného v různých zařízení pro mládež, migranty a krizových centrech hovoří o 220 obětech nucených manželství. Stejný průzkum z roku 2004 zaznamenal 300 nucených manželství a 30 nucených zásnoubení. Podle údajů krizového centra PAPATYA z roku 2002 vyplývá, že 40% žen a dívek, které vyhledaly jeho pomoc, bylo ohroženo nebo trpělo v nuceném manželství. V roce 2003 se jednalo o 38% a v roce 2004 o 52% dívek. Podíl nezletilých byl v jednotlivých letech 60%, 50% a 40%. Zpráva Odborné komise pro nucená manželství vlády Badenska-Württemberska z ledna 2006 s názvem „Netolerovat nucená manželství, posilovat práva obětí, poskytnout ochranu obětem, provádět prevenci a vést dialog“ upozorňuje na fakt, že téměř 18% postižených jsou nezletilí a 12% právě dosáhlo plnoletosti. V jednom případě se jednalo o sedmiletou holčičku, které hrozilo nucené manželství. Kolínská „Pracovní skupina proti mezinárodnímu sexuálnímu a rasovému vykořisťování“ (AGISRA e. V.) poskytla v letech 2002 – 2004 pomoc 87 ženám. Tento počet měl stoupající tendenci. Stuttgartský bytový projekt „Rosa“ informoval o tom, že v jejich zařízení vyhledá měsíčně pomoc a ochranu kolem 10 žen kvůli nucenému manželství. Psycholožka Meryem Karakok uvedla, že 95% žen, které vyhledají pomoc v její berlínské ordinaci, je provdáno z donucení. Turecké a kurdské ženy, které se často velmi komplikovanou cestou dostanou až k ní, představují podle Karakok velmi malý zlomek případů. Největší problém je prý velmi nízké sebevědomí těchto žen, podpořené jazykovou a společenské izolaci. Častým argumentem jejich mužů je, že mohou být ještě rády, neboť v jiných rodinách jsou na tom ženy mnohem hůře. Spolkový kriminální úřad (BKA) zatím zjistil 45 případů vražd ze cti. K výsledku dospěl prostřednictvím anket a diskuse, která se otevřela po vraždě Hatun Sürücü v Berlíně. Podle odhadů nezávislých odborníků, např. analytika a orientalisty Hanse Petera Raddatze, je však ročně spácháno v Německu minimálně 70 – 100 vražd ze cti. Amnesty International zveřejnila minulý rok zprávu, podle které je ročně spácháno asi 5 000 vraž zde cti na celém světě. Leták kampaně „Kdo rozhoduje, koho si vezmeš?“ V roce 2001 vyzval UNICEF k důslednější ochraně před nucenými sňatky, neboť z její studie vyplynulo, že ročně jsou takto provdány na celém světě miliony dívek ještě před pubertou nebo krátce po ní. Následkem těchto předčasných sňatků musí postižené dívky většinou přerušit školu a padají do uzavřeného kruhu chudoby a závislosti. Většinou chybějící sexuální výchova a přístup k antikoncepčním prostředkům vedou ke komplikovaným těhotenstvím nezletilých. Po svatbě se od dívky očekává, že bude svému partnerovi zcela podřízená. Je zde proto vysoké riziko, že ji manžel, kterého si dívka vzala proti své vůli, bude znásilňovat a sexuálně zneužívat. Mezi postiženými se nacházejí hlavně dívky a mladé ženy tureckého a kurdského původu. Problém se však týká i dívek a žen původem z Libanonu, Maroka, Tuniska, Albánie, Iránu a Indie. Známé jsou dále případy z jižní Itálie a Řecka. Prevence Městká část Berlín-Neuköln, za podpory desítek berlínských krizových center a chráněných zařízení pro ženy a dívky ohrožené násilím, vraždami ze cti, obchodem s lidmi a nucenými sňatky, se rozhodla řešit alespoň některé následky desítky let narůstající problému kampaní: „Kdo rozhodne, kdo si vezmeš?“ http://www.zwangsheirat.de/index.html. (S podobným projektem nazvaným „Stop nucenému manželství“ přišla např. v roce 2003 organizace Terre des Fammes, aby upozornila německou veřejnost na problémy přistěhovalců.) Plakát k akci „Kdo rozhodne, koho si vezmeš? Tvůj strýc, otec, setra, bratr, matka? Já!“ Cílem intenzivní kampaně městské části Berlína Neukölln bylo upozornit a vyjádřit nesouhlas s nucenými sňatky, vyzvednout lidská práva mladých žen a mužů a poskytnout obyvatelům v muslimských komunitách informace, které jsou pro ně zatím tubu, a konkrétní pomoc postiženým přistěhovalcům. “…Dokud nás smrt nerozdělí“ pohlednice vydávané v rámci kapaně „Kdo rozhoduje, koho si vezmeš?“ Kampaň zahrnovala řadu kulturně vzdělávacích pořadů. 21. 6. prezentovalo občanske sdružení Wildwasser e.V. a Formatwechsel e.V. film Ingrid Macziey s názvem „NAMUS – ČEST“ a poté následovala diskuse s vedoucími pracovníky několika krizových center pro mládež. „Namus“ znamená v turečtině čest. Tento fenomén hluboce určuje atmosféru v muslimských rodinách a odráží se v každodenním životě jejích členů. Dokument, ve kterém měly slovo především dívky a mladé ženy, byl zároveň připomínkou vraždy německé Turkyně Hatun Sürücü. (Film Namus získal na 5. ročníku Fora maldých v německé Poslanecké sněmovně Cenu za video 2005) Nejznámnější projekty v Německu: TERRE DES FEMMES e.V. http://www.frauenrechte.de/tdf/index.php MaDonna Mädchenkult www.madonnamaedchenpower.de PAPATYA www.papatya.org ROSA http://www.d-a-s-h.org/dossier/13/10_rosa.html AKARSU http://www.akarsu-ev.de/ (Organizace působí většinou anonymně vzhledem vysokému riziku ohrožení dívek a žen) Plakáty kampaně Kdo rozhoduje, koho si vezmeš? - „dokud nás SMRT nerozdělí“ V roce 2000 založila Íránčanka Mina Ahadi žijící v současné době v exilu v Kolíně nad Rýnem Výbor proti kamenování (Int. Komitee gegen Steinigung). Významě se angažuje v rámci mezinárodní sítě téměř 200 organizací proti tzv. vraždám ze cti. Podle ní je kamenování legální vraždou ze cti. Také díky protestům u jednotlivých vlád a Parlamentu EU nedošlo k ukamenování např. Aminy Lawal z Nigere. 8. března 2006 se v Kolíně nad Rýnem uskutečnila Mezinárodní konference na téma vraždy ze cti Setkaly se zde kritičky politického islámu a ochránkyně lidských práv, aby zde diskutovaly o společenském fenoménu vražd ze cti. Právě v Německu je vysoký počet těchto vražd. Vražda Hatun Sürücü v únoru 2005 vzbudila velkou pozornost a vyvolala zásadní otázky: Co je to vražda ze cti, kde k nim dochází nejčastěji, zda existují statistiky a v neposlední řadě, jak je možné vraždám ze cti předcházet. Tomuto okruhu otázek se věnovaly Homa Rjomand, Fatma Bläser, Ayaan Hirsi Ali, Rosa Logar, Azar Majedi, Martám Namazie a Christa Stolle. Mina Ahadi spolu s dalšími aktivistkami zde vyhlásily „Kampaň proti vraždám ze cti“, s podtitulem „nikdy nezapomeňte na Hatun“ (Sürürcü). www.cileli-serap.de Serap Cileli, ochránkyně lidských práv, poskytla od roku 1997 pomoc a konzultace téměř 150 ženám a chlapcům. „Dívky, o které v současné době pečuji, jsou umísněné v různých krizových centrech“. Na konci minulého roku podnikla přednáškové turné v rámci některých státních institucí a sociálních zařízení. V březnu 2005 vystoupila se svým příspěvkem „The role of women in Turkey in social, economic and political live“ v Evropského parlamentu. www.seyranates.de Seyran Ates, advokátka turecko-kurdského původu, založila v Berlíně spolu s dalšími dvěma kolegyněmi advokátní kancelář. Více než 20 let se politicky angažuje v otázkách ženských a lidských práv a práv menšin, především z kulturního okruhu muslimů. http://www.gegen-zwangsheirat.at jsou stránky vídeňské dobročinné, politicky a konfesně nezávislé organizace Orient Expres, která provozuje poradnu pro ženy a rodinu a zároveň kulturní centrum. V současné době vede kampaň proti nucenému manželství s podtitulem „nucené manželství tě stojí vlastní svobodu, doživotně“. Orient Expres je jednou z hrstky organizací svého druhu v Rakousku a její kapacita na celé území nestačí. V roce 2005 organizace registrovala asi 340 pohovorů a 48 dívkám pomáhala v krizové situaci. V tomto roce Orient Expres zahájil také preventivní informační kampaň proti nucenému manželství. Od té doby se zvyšuje počet mladých dívek, které žádají o konzultaci. Kampaň je vedena s podporou rakouské vlády. V Salzburgu je od roku 2000 aktivní především Kancelář na podporu dívek, „Make it – Büro für Mädchenförderung des Landes Salzburg“. Na projektu proti nuceným manželstvím se podílí sdružení ARGE, které organizuje kulturní, politické a sociální programy - „ARGE gegen Zwangsheirat“. Do projektu je zapojeno asi 15 škol a poraden pro mládež a ženy. „Make it“ také zahájilo anketu, která by měla přinést konkrétní čísla dívek a žen, popř. chlapců, postižených nucenými sňatky. http://www.akzente.net/make-it/ V Německu vychází celá řada knih, které se věnují těmto problémům tureckých imigrantek. Provinění = Láska. Deník turecko-německého milostného vztahu Hülya Ates, Fabian Fatih Goldbach Verstoß = Liebe. Tagebuch einer türkisch-deutschen Liebesbeziehung Kniha je příběhem vzplanutí lásky dvou mladých lidí. Oba jsou muslimové, pouze s rozdílem, že Hülya je Turkyně a Fabian Němec. Dokonalou harmonii milenců přesto sužují předsudky, nenávist a zaslepenost muslimských patriarchálních rodinných tradic. „Ani děvka ani podmaněná. Nové ženské hnutí z předměstí“ od Fadela Amara, Sylvia Zappi s předmluvou Seyran Atesové Weder Huren noch Unterworfene. Die neue Frauenbewegung der Vorstädte V říjnu 2002 byla ve sklepě na pařížském předměstí polita benzínem a za živa upálená 18letá Sohane. Teprve o něco později vzniklo ženské a dívčí hnutí NPNS – „Ni Putes Ni Soumises“ („Ani děvky ani utlačované“), které uspořádalo pochod napříč Francií. Podobně jako v německých velkoměstech, jsou i ve Francii ročně tisíce mladých žen vystaveny sexuálnímu zneužívání, společenskému útlaku a fyzickému i psychickému násilí. Fedela Amara přináši ve své knize přesvědčivou analýzu a nabízí několik řešení. Spoluzakladatelka organizace NPNS vybízí ženy a muže bez ohledu na náboženství a původ, aby nepodporovali městská ghetta, diskriminaci, popř. násilí a zároveň se veřejně hájili svá práva a svobodu. Kniha "Ni Putes Ni Soumises" získala v roce 2004 cenu „Prix du Livre Politique“ francouzského národního shromáždění. “Já chtěla být jen volná. Můj útěk z nuceného manželství“ Hülya kalkan, Peter Hilliges Ich wollte nur frei sein. Meine Flucht vor der Zwangsehe Hülya Kalkan se nechtěla vyrovnat s aranžovaným sňatkem v Turecku, ale vést vlastní život jako Němka, v zemi, ve které vyrostla. To se jí podařilo. Nyní chce pomoci i své sestře, kterou drží v přísné koránové škole a i jí chtějí rodiče provdat. Hülya se vydává do Turecka, aby svou sestru našla a vysvobodila ji. „Zadušena vašimi lžimi. Vyprávění jedné Turkyně“ Inci Y. Erstickt an euren Lügen. Eine Türkin erzählt Navenek to vypadá, že vede normální život v Německu. Inci Y. je 34 let, ale její budoucnost přesto určuje rodina. Ta také rozhodla, že si vezme syna matčina druha. Inci nastávající jí znásilnil ještě před sňatkem a o svatební noci pak příbuzné oklamal prostěradlem od krve. Když se s ním Inci konečně rozvedla, rodina jejího muže v Anatolii ji chtěla zabít, neboť se pokoušela získat děti do své péče. Ještě v 29 letech se dobrovolně nemilovala s žádným mužem, naproti tomu často s muži z úzkého rodinného kruhu. V tomto patriarchálním islámském prostředí by bylo normální, kdyby Inci mlčela a chránila rodinnou čest. Ona však promluvila… “Nikdo se mě neptal. Donucená k manželství – Vyprávění jedné Turkyně v Německu“ Ayse, s předmluvou Serap Cileli Mich hat keiner gefragt. Zur Ehe geszwungen - Eine Türkin in Deutschland erzählt Ayse byla zasnoubená v jedenácti letech a o tři roky později ji otec provdal. Jednoho dne přišel z kavárny a oznámil její zasnoubení s bratrancem Mustafou. Proti otcovu rozhodnutí nepomohlo, že její matka velmi plakala. Ayse musela odjet za mužem do Německa, který ji ještě před svatbou brutálně znásilnil. Rovněž po svatbě Mustafa Ayse často bil a sexuální zneužíval. Všechny peníze, které vydělala v továrně a za domácí práce, odcházely na konto její tchýně. V patnácti se jí narodil první syn ale již za dva týdny po porodu musela zpět do továrny k pásu. Mustafa pracoval jen občas. Když ji jednou v noci zbil tak, že málem nepřežila, uprchla do ženského domova. Zde se odhodlala k téměř neuvěřitelnému kroku a podala po devatenácti letech manželství žádost o rozvod. Mustafa za to unesl jejich dvě mladší děti do Turecka a Ayse trvalalo rok, než děti znovu našla. Během manželství přivedla na svět čtyři děti. Hovoří lámanou němčinou a žije izolovaně, bez přátel. Tragický příběh Ayse není v německých městech výjimkou, ale její odhodlání vypořádat se s nesvobodným a ponižujícím postavením ženy v tradiční patriarchální turecké společnosti zasluhuje velký respekt a obdiv. “Cizí nevěsta“ Necla Kelek Die fremde Braut Kniha známé německé socioložky Neckly Kelek, Turkyně s německým pasem, odkrývá příčiny skandálu tzv. importovaných nevěst. Navštěvovala mešity a hovořila s těmito dívkami. V knize se rozhodla zkoumat turecké islámské tradice a ukázat procesy upevňování paralelní společnosti, které naprosto znemožňují integraci Turků do německé společnosti. Vypráví také o svém čerkeském pradědovi, který zbohatl prodejem otrokyň do sultánových harémů. O praoteci partyzánovi, který získal svou mladou ženu jako kořist. O otci, který svou ženu koupil za dva osly a do Německa odešel jako jeden z prvních gastarbeiterů. Vedle toho Kelek popisuje vlastní cestu ke svobodě. „Ztracení synové“ Necla Kelek Die verlorenen Söhne Nekla Kelek přináší sociologický pohled ze života odsouzených muslimů, kterým jsou ideály emancipované západní společnosti naprosto cizí. Tyto případy nereprezentují všechny turcké muslimy v Německu, ale vykreslují základní modely chování sledované skupiny. Kelek zaznamenává osudy nešťasných lidí a jejich rodinné příběhy. Společným znakem těchto odsouzených je zjevné dodržování pravidel, která jsou v rozporu s většinovou společností. V opačném případě by nebyli ve vězení. Tito odsouzení pocházejí většinou z turecké provincie, která byla jen povrchně zasažena Atatürkovým autoritativním modernismem. Tyto rodiny se proto necítí být nijak zavázány státu a jeho hodnotám, ale řídí se pravdily klanu, zákonem otce a nejstaršího syna. Právě oni musí chránit rodinou čest. Objeťmi jsou pak ale většinou ženy. “Žaluji. Obhajoba za osvobození muslimských žen“ Ayaan Hirsi Ali Ich klage an. Plädoyer für die Befreiung der muslimischen Frauen Odvážná nizozemská politička Ayaan Hirsi Aliová je autorkou scénáře krátkého filmu „Submission“, za který byl zavražděn jeho režisér Theo van Gogha. Také Aliová měla zemřít za to, že otevírá tabu islámských rodinných tradic a bojuje proti utlačování žen v islámské společnosti. Otec ji také nutil k aranžovanému sňatku, ale podařilo se jí uprchnout. Výkupným bylo zpřetrhání vazeb s rodinou a přáteli a zavržení. Od té doby bojuje za práva žen, aby se nestaly pouze továrnami na děti, ale mohly se také vzdělávat a samy rozhodovat o svém životě. “Slabé pohlaví – turečtí muži Nucená manželství, domáci násilí, dvojí morálka cti“ Ahmet Toprak Das schwache Geschlecht - die türkischen Männer Zwangsheirat, häusliche Gewalt, Doppelmoral der Ehre Autor je pedagog a zkoumá tentokrát názory mužů druhé a třetí generace imigrantů na nucená manželství, zakládání rodiny, komunikaci v rodině, sexualitu, násilí v manželství a znásilnění. Tato témata jsou v turecko-muslimské komunitě systematicky tabuizovaná. Autor oslovil několik mužů narozených v Německu, kteří si své nastávající úmyslně vybrali v Turecku. „Jsme vaše dcery, ne vaše čest“ Serap Cileli Wir sind eure töchter nicht eure ehre Kniha známé německé ochránkyně lidských práv je spíše vyhlášením boje turecké tradici, otcům a rodinám, kteří nejsou schopni a nechtějí akceptovat svobodnou volbu svých žen. Tyto tradice panují nejenom v původním prostředí, ale také v nově vzniklých německých komunitách. „Velká cesta do ohně“ Seyran Ates Große Reise ins Feuer Seyran Ates vede advokátní kancelář v Berlíně a proslavila se případy nucených manželství a vražadž ze cti. Poskytuje právní pomoc takto postiženým ženám a je aktivistkou hnutí za lidská práva. V knize popisuje své dětství v bezpečí velké turecké rodiny v Isltambulu. O náhlém odchodu rodičů za prací do Německa se Seyran dozvěděla až mnohem později, když za nimi směla odejít. Život v cizí zemi nebyl jednoduchý: sedmičlenná rodina žila v jednopokojovém bytě berlínské čtvrti Wedding. „Má bolest nese tvé jméno“ Hanife Gashi, Sylvia Jizvi Mein Schmerz trägt deinen Namen Hanife Gashi původem z Kosova vypráví o rodinné tragédii. Její manžel zavraždil vlastní dceru, protože se provinila proti rodinné cti. Většina přistěhovalců se řídí rodinými tradicemi i v Německu. Také Hanife byla provdaná proti své vůli a její kniha má varovat všechny ženy, aby neskrývaly modřiny pod dlouhými rukávy nebo make-upem, nepředstíraly harmonické vztahy v rodině, když se zde odehrává peklo. „Ženy a šaría“ von Christine Schirrmacher, Ursula Spuler-Stegemann Frauen und die Scharia Renomované německé orientalistky se zamýšlejí nad tím, jakým právem jsou ženy v islámu utlačovány a vražděny. Opírají se o různé výklady islámského práva šaría a příběhy žen, které se postavily na odpor. „Měsíc henny“ Fatma B Hennamond Příběh Fatmy z východní Anatolie, která odešla v roce 1973 do Německa. V 18 letech ji otec oznámil, že pro ni našel manžela v Turecku a brzy byla svatba. S protesty Fatmy se její otec vyrovnal výhrůžkou: „Buď si ho vezemš, nebo tě zabiju“. Pak ji spokojeně jako milující otec objal kolem ramen. Fatma mohla od tohoto okamžiku zapomenout na dlouholetou válku kvůli šátku, kontaktům s německými chlapci a účasti na třídních výletech. Allahovy ženy – Džihád mezi šaríjou a demokracií Hans-Peter Raddatz Allahs Frauen – Djihad zwischen Scharia und Demokratie Známý německý analytik a orientalista Hans Peter Raddatz proslul ostrou kritikou islámu. Za to nyní žije pod stálou ochranou policie, neboť jedna islamistická organizace vyzvala na svých oficiálních k jeho zavraždění. O případu jsme několikrát psali na www.eurabia.cz. Raddatzův jasný kritický přístup si nevšímá pouze patriarchálních společenských vazeb v islámu, ale také dlouhodobého přežívání mužských elit na úkor žen na Západě a historického pohrdání jejich potenciálem. Česko Situace v Česku zatím není podle názorů odborníků kritická. Podle údajů ministerstva vnitra a samotných představitelů islámu žije v Česku ca. 10 tisíc muslimů. Z toho je možná 500 konvertitů, převážně žen, které se vdaly za muslima. Oostatní jsou často bývalí nebo současní studenti vysokých škol. Obecně platí, že pokud počet muslimů na určitém území zásadně nevzroste, není nutné se obávat vážných problémů. Česká muslimská komunita se navenek chová velmi nekonfliktně. A veřejná prohlášení jsou v duchu běžných klišé a polopravd, že „islám je mír, tolerance, dialog“. Uveďme jako příklad odpověď předsedy Islámské nadace v Brně, Muneeba Hassana Alrawiho http://www.amnesty.cz/svaw/vrazda.htm: „Termín vražda ze cti v islámském zákonodárství neexistuje a nemá opodstatnění. Bavit se s cizími muži nebo odmítnout dohodnutý sňatek je jasným právem každé ženy … Tudíž vražda kvůli těmto, nebo podobným důvodům je vraždou, kterou je potřeba odsoudit a trestat za ni. Jde spíš o otázku nevzdělanosti a místních poměrů. Názor, že tento problém do Evropy zatahují cizinci (přistěhovalci) z muslimských zemí, je špatný. Tato otázka je bohužel velmi často zneužívána lidmi majícími předsudky vůči cizincům a zejména těm z nich, kteří jsou muslimského vyznání!...“ Hlubší sonda do českého islámského prostředí (např. pořad ČT „Infiltrace – Já, muslim“) nebo pravidelný seriál www.eurabia.cz Z kuchyně Dr. Sáňky – o tom, co prezentují oficiální stránky Ústředí muslimských obcí, které zaregistrovalo Ministerstvo kultury jako náboženskou společnost, však idealizaci islámu i líbivé výroky o islámu jednoznačně vyvrací…viz pozn. 1. Kromě toho tajné služby monitorují aktivity muslimů v Česku. O českých muslimkách lze říct, že jsou poměrně disciplinované. Zastávají konzervativní islám tak důsledně, že na své konferenci obhajovaly trest smrti afghánského konvertity, o jehož případu informovala před několika měsíci i česká média. http://www.eurabia.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=243 Fenoménu vražd ze cti se u nás zatím tedy naštěstí nemusíme obávat. Pozn. 1: Výňatky z koránu, islámského práva – šaría, ukázky z veřejných přednášek představitelů islámu v ČR, úryvky z výkladů na oficiálních stránkách ÚMO: 9 „A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta.“ Korán súra 17/verš 32 9 Podle islámského práva se cizoložství trestá ukamenováním, a to v případě, je-li viník(ce) ženatý nebo vdaná a pokud je jim čin u soudu prokázán čtyřmi očitými a důvěryhodnými svědky. Jestliže se však jedná o svobodného muže či ženu, těm je uložen trest 100 ran bičem. (http://www.islamweb.cz/kazani/kazani.php?cislo=169) 9 Kromě zabití člověka není horšího hříchu, nežli cizoložství. – Imám Ahmad Ibn Hanbal http://www.islamweb.cz/kazani/kazani.php?cislo=108 9 „Co může vést k cizoložství je také být sám s cizí ženou. Prorok (nmAž) řekl: Kdo je s cizí ženou sám, vždy třetím je s nimi Satan.“ http://www.islamweb.cz/kazani/kazani.php?cislo=108 9 Cizoložníkovo se většinou vrací jeho hřích ze strany rodiny…Cizoložník ztrácí úctu lidí a jeho čin postihuje celou jeho rodinu. http://www.islamweb.cz/kazani/kazani.php?cislo=108 9 Prevence před cizoložstvím? Je to klopení zraku, jak Alláh připomíná: „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – a to je pro ně čistší, vždyť Bůh je dobře zpraven o všem, co konají.“ Je to také dodržování islámského oděvu, hlavně u žen. Prorok (nmAž): „Není většího pokušení pro muže nežli jsou ženy.“ Proto také doporučoval neodkládat sňatek pro ty, kteří k němu mají podmínky a pro ty, kteří k manželství nemají prostředky, doporučoval držet půst. http://www.islamweb.cz/kazani/kazani.php?cislo=108 9 „Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého sto ranami! …“ Korán súra 24, verš 2 9 „Veřejně spáchané cizoložství, avšak pod podmínkou, že mu byli přítomni čtyři bezúhonní svědci, kteří to odpřísáhnou před soudem. Trest smrti platí pro muže, který ženatý i pro ženu, která je vdaná. Přiznání čtyřikrát před soudem zopakované se rovná svědectví čtyř svědků.“ 9 Z knihy Povolené a zakázané v islámu, bestseller Júsufa Al-Qaradáwího, odpovědný redaktor Vladimír Sáňka. V Praze 2004 9 Žena, která přišla a řekla, že se dopustila hříchu cizoložství a byla vdaná, tak ji čeká trest smrti.“ (citace učitele islámu v mešitě na Černém mostě, z dokumentu ČT „Infiltrace – Já, muslim“ 2005) 9 „A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše – a Bůh je mocný, moudrý“ Korán súra 2/verš 228 9 „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je!“ Korán súra 4/ verš 34 9 „Proti těm z vašich žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky čtyři z vás. A jestliže žito to dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud je smrt nezavolá anebo Bůh pro ně nepřipraví nějaké východisko.“ Korán súra 4/ verš 15 další zdroje informací: Essay - Zwangsheirat und multikulturelle Gesellschaft Anmerkungen zur aktuellen Debatte. Heiner Bielefedt Deutsches Institut für Menschenrechte Oktober 2005 Themenspezifische Auswahl von Publikationen "Familie in der pluralen Gesellschaft" Gabi Straßburger Informationsbroschüre Zwangsverheiratung. Berliner Arbeitskreis gegen Zwangsverheiratung. Berlin 2005. Statistisches Bundesamt http://www.destatis.de/ http://www.migrationsrecht.net/modules.php?name=News&file=article&sid=573 http://dip.bundestag.de/btd/16/000/1600061.pdf http://dip.bundestag.de/btd/16/010/1601035.pdf http://www.salzburger-fenster.at/rubrik/lokales/2206/jede-zweite-moslemhochzeit-sollunter_3362.html http://www.orientexpress-wien.com/Frames/index.html http://www.gegenzwangsheirat.at/de/home/wie?SID=a5643069e6afaa4434e222a77965ba19 http://www.spiegel.de/panorama/0,1518,423977,00.html http://www.badische-zeitung.de/nachrichten/welt/54,51-10262036.html http://www.welt.de/data/2006/06/28/935400.html
Podobné dokumenty
Průřezové téma RVP - Magistrát hl. m. Prahy
řešení dílčích otázek projektovou metodou a žáky vést k samostatnému řešení úkolů, které
vyústí do „projektového dne“ věnovaného řešení skupinových úkolů, prezentaci
připravených dříve zpracovaných...
materiály - SOŠ a SOU strojírenské a stavební Jeseník
nových stavebních materiálů a proto je potřeba tento vývoj sledovat a doplňovat si poznatky o
nových materiálech a hlavně je umět vyuţít v praxi.
Cílem předmětu materiály je seznámit vás s obecnými...
stížnost na vlastizradu ČT
kam prchají (vč. ČR), dali na seznam satanské koalice – ďábelských zemí, které musí být zničeny!
Zásadní otázkou tedy je, proč k nám přicházejí? A právě to by měla ČT řešit!
Nikomu v ČT se nezdá di...
Zde - Blog iDNES.cz
Blogerka Viktorie Besó se zaměřuje především na témata týkající se žen,
která však mnohdy zaujmou nejednoho muže. Má za sebou dlouhou praxi
v oblasti marketingu a komunikace. Psaní ji baví již od d...
Čerpání rozpočtu za 1
nebyla úspěšná. Dále Sekretariát zvažuje cíleně nabízet inzerci v ATOK Revue;
6. Minimalizovat ztráty způsobené výpadkem projektů. V této souvislosti vést diskuzi
o alternativách financování ATOKu ...
Češi a Magis
Existuje nějaká souvislost mezi touto první etapou a „prvním týdnem“ exercicií
sv. Ignáce?
Ano. Tato etapa má mnoho společného s tím, že se člověk snaží objevit vše,
co je v něm neuspořádané, jak t...
Páté číslo časopisu Dámského investičního klubu LADY IN
hodinky, které se dědí z generace na generaci a jsou
s tímto úmyslem i kupovány...
Co se týká větších investic, většinou spoléhají
na odborníky. Ve Francii existuje škála dobrých
investičních možno...