1. přednáška
Transkript
1. přednáška Téma přednášky: 1. Seznámení se základními pojmy ve výživě člověka 2. Psychické a sociální vlivy na výživu člověka 3. Výživa člověka v historii a současnosti Cíl přednášky: První přednáška si klade za cíl seznámit studenty se základními pojmy, se kterými se budou setkávat po celou dobu výuky předmětu Úvod do nutrice člověka a které umožní studentům lépe se orientovat ve studované problematice. Studentům v této úvodní přednášce budou rovněž vysvětleny psychické a sociální vlivy, které ovlivňují konzumaci poživatin, jako jsou senzorické vlastnosti poživatin, stres, sociální a národností zvyklosti, filosofie a osobní přesvědčení konzumenta, náboženství atd. Závěr přednášky bude věnován historii výživy člověka a to od prehistorických dob po současnost. Základní pojmy ve výživě člověka Lidská výživa Zajištění všech potřebných živin pro zachování a udržení: a) aktivity – umožnění veškerých životních a pracovních funkcí b) zdraví - udržení, podpora a zvyšování jeho kvality c) růstu – významná úloha u dětí a mládeže, u dospělé populace přichází v úvahu nepřetržitá obnova tkání a regenerace po operacích d) reprodukčních funkcích člověka – tvorba pohlavních buněk, růst a vývin plodu v těle matky, kojení dětí Otázka lidské výživy je posuzována ze dvou aspektů: 1. Aspekt fyziologický – zajištění materiální a energetické potřeby organismu a) příjem energie pro zachování základních životních pochodů a stálé tělesné teploty b) dodávání hmoty (chemického materiálu pro výstavbu těla) – pro obnovu organismu – i dospělý organismus není neměnný, ale v poměrně krátkých intervalech se zcela obnovuje. - pro výstavbu tkání (u dětí a rostoucí mládeže, ale např. i růst svalové tkáně u sportovců) - pro tvorbu novách organismů (pohlavní buňky a růst plodu) - pro ochranu organismu před nepříznivých prostředím – pro tyto účely je často zapotřebí daleko větší koncentrace vitamínů a jiných biologicky aktivních látek, než stačí pro růst nebo obnovu tkání, např. pro zamezení hypovitaminosy u vitamínu C stačí 30 mg tohoto vitamínu. Pro ochranu před infekčními chorobami se doporučuje konsum 100 mg, rovněž kuřáci by měli požívat větší množství. 2. Aspekt psychosociální a filosofický Potrava Pod tento pojem zahrnujeme všechny materiály, které slouží k výživě obyvatelstva. Jako potrava mohou sloužit zemědělské i přírodní produkty, nepěstěné rostliny a divoká zvířata, které mohou být využity jako potravinářské suroviny. Potrava sloužící k výživě lidí se označuje jako poživatina, pokud slouží k výživě zvířat, označuje se jako krmivo. Poživatiny Jedná se o materiály sloužící k výživě lidí. Řadíme k nim: a) potraviny b) nápoje c) pochutiny d) lahůdky Potraviny – jejich nejdůležitější úlohou je dodávání energie a živin lidskému organismu. Jsou nejvýznamnější složkou lidské stravy. O této skupině poživatin se podrobně zmíníme v následujících přednáškách. Nápoje - jedná se o poživatiny sloužící k uhašení žízně a k zásobení tak organismu vodou. Nápoje dělíme do dvou základních skupin, na alkoholické a nealkoholické. Z hlediska racionální výživy člověka mají zásadní význam nápoje nealkoholické. Do této kategorie nápojů např. neřadíme mléko a polévky, které se nekonzumují z důvodu uhašení živin. Otázka nápojů a jejich význam ve výživě člověka je rozpracována v páté přednášce v kapitole o významu vody v racionální výživě. Pochutiny - poživatiny, které mají velice malou nebo nulovou výživnou hodnotu, ale mají požadovanou senzorickou hodnotu, kterou dodávají potravinám. Typickým příkladem je např. koření, hořčice, sůl, sójová omáčka, ocet. Některé pochutiny se konzumují pro povzbudivé účinky, jako např. káva nebo čaj. Lahůdky - přechodná skupina mezi poživatinami a pochutinami, které se vyznačují vysokou senzorickou hodnotu, značným obsahem energie a výživnou hodnotou. Typickými zástupci této kategorie jsou čokoláda a ostatní sladkosti, různé slané tyčinky, křupky, smažené bramborové lupínky aj. Konzumace těchto lahůdek přináší konzumentům příjemné pocity a ty se tak staly nedílnou součástí stravy. Jejich spotřeba se díky rozšiřujícímu sortimentu a rostoucí životní úrovni obyvatelstva neustále zvyšuje a je jednou z významných příčin nárůstu obezity u lidí. Pokrm Poživatina, nebo směs poživatin upravená ke konzumaci např. jablko je poživatina i pokrm, neboť jej můžeme konzumovat přímo. Naopak brambor syrový je poživatina a pokrmem se stává až po úpravě. Sestava pokrmů – kombinace několika pokrmů (pečené kuře + bramborová kaše + šťáva). Taková to sestava pokrmů se konzumuje jako jeden z chodů při jídle. Sestava pokrmů může sestávat pouze z jednoho pokrmu (např. lahůdka Konzumovaná mezi hlavními jídly). Jídlo Sestava pokrmů konzumovaná v pravidelnou denní dobu (snídaně, oběd, večeře). Sestava jídel - jídla konsumovaná v jeden den nebo v jiném časovém intervalů, např. o víkendu či svátcích (vánoce atd.). Strava = dieta Pod tímto pojmem rozumíme vše, co člověk zkonzumuje za den nebo jinou definovanou dobu. Jídelníček Plán stravy na den nebo delší časové období v definovaném pořadí, zahrnující sestavy pokrmů a jídel. Vypracovává se zejména pro potřeby společného stravování. Zajišťuje pestrost stravy a konsum přiměřeného množství potřebných živin Racionální výživa Systém stravy založený na vědeckých základech naplňování potřeb člověka. Výživová doporučení Doporučení režimu stravy pro určité skupiny lidí vykonávající společné aktivity. Výživná hodnota Materiální, fyziologická, psychická a sociální hodnota potravy. Výživová jakost Fyziologická a psychická hodnota potravin. Výživové normy Ověřené potřeby živin a energie vzhledem ke stavu a aktivitě lidí. Výživová situace Ověřování výživového stavu u určité skupiny obyvatelstva (školní děti, národ). Výživový stav Tento pojem vyjadřuje, jak působila výživa na zdraví jednotlivce. Psychické a sociální vlivy na výživu člověka Nejvýznamnějším psychickým faktorem ve výživě člověka je senzorická vlastnost potravin. Vedle uspokojování potřeb organizmu je konzumace spojena s libými pocity. Pro některé pokrmy má člověk slabost při jejich nadměrném konzumu - tučné maso, solené pokrmy, sladkosti. Ve starším věku hořké pokrmy nebo pivo stoupají v oblibě nad sladkostmi. Během života se obliba některých specifických senzorických vlastností potravy mění. Senzorická vlastnost ovlivňuje rovněž využitelnost živin. Poživatina ochucená kořením nebo solí zvyšuje oblibu vyššího konzumu. Sodík může mít v nadbytku negativní vlastnosti. Některé cukry a kyseliny mají i dosti vysokou energetickou hodnotu. Pro racionální výživu je zapotřebí sladit fyziologickou hodnotu potravin se senzoricky významnými ale výživově málo hodnotnými poživatinami. Na konzum má vliv rovněž kultura stolování jako příjemné prostředí, příjemná společnost a doprovodné vjemy-konverzace, hudba apod. Za těchto podmínek bývá spotřeba pokrmů vyšší. Negativní vliv na příjem potravin má psychická zátěž - stres. Při mírném stresu člověk léčí zátěž větší konzumací pokrmů, černé kávy nebo pokrmy navíc jako zákusky. Stresová hyperfagie – nadměrný konzum - vede k nadměrnému příjmu energie nebo stimulujících látek. Naopak při silném stresu se snižuje příjem potravy dokonce si potravu oškliví. Dlouhodobé nechutenství je v podstatě anorexií. Nízký příjem potravy snižuje příjem mikronutrientů což se projeví hypovitaminozou a jinými karenčními stavy. Sociální zvyklosti ve stravování jsou dané především ekonomickými možnostmi člověka. Lidé bohatí mají sklon k plýtvání potravinami a při jejich výběru se řídí především atraktivitou potravin (společenský statut pokrmu), originální chutí a snahou o přesvědčení ostatních – já na to mám. Chudí lidé jsou nuceni pečlivě vážit za co vydat peníze a často nákupem podřadných potravin s překročenou záruční dobou a jednostranně orientované (s převahou sacharidů - těstoviny) si mohou přivodit zdravotní problémy. Většinou v těchto skupinách bývají potíže s hygienou stravování a často se vyskytuje alkoholismus, kouření a drogy. Zvláštní kapitolu představují společenské tradice, zvláště na venkově. Jedná se o honosné přípravy stravy pro svatby, nebo při pohřebních hostinách (kar). Přemíra zákusků a jinak kaloricky bohaté stravy s přemírou konzumace alkoholu vede k následným zdravotním potížím jako kocovina, podrážděný žlučník, průjmy a podobně. Často se rodiče s vystrojením takovýchto hostin finančně zadluží. Obdobné bývají i oslavy narozenin, zejména jubileí i když významnost takovýchto oslav bývá menší. Filozofie konzumenta a osobní přesvědčení Vliv na individuální výživu lze nazvat filozofií konzumenta. Z hlediska přístupu můžeme hovořit o: a) pasivním přístupu - člověk se nechává ovlivňovat rodinnými tradicemi, společenskými zvyklostmi a především reklamou. b) aktivním přístupu - člověk se zajímá o sestavení svého jídelníčku na základě konzultace s lékařem, dietologem, vlastním studiem odborné literatury. Zvláštní systém ovlivňování dietních zvyklostí představuje zvyklost ovlivněná názorovými skupinami a zejména náboženstvím. Vytvářením závislosti na tomto způsobu ovlivňování představuje ztotožnění se skupinou nebo náboženskou komunitou z hlediska osobního přesvědčení. V rámci náboženských skupin jsou prezentována různá tabu, která člen skupiny musí dodržovat. Historicky lze uvést souvislost se zařazováním například vajec v době velikonoční jako jeden ze stravovacích zvyků a tradic podobně jako je tomu u kapra konzumovaného o vánocích. Na druhé straně zavádění půstu má příznivý vliv na odlehčení týdenní zátěže potravou. Nezdůvodnitelné jsou asketické způsoby meditace spojené s hladověním. Některým pokrmům je přisuzována fetišická účinnost - ochrana před onemocněním, zvýšení potence, zvýšení intelektu (víno, olivový olej apod.). Rozdíly jsou rovněž patrné mezi východním a západními systémy filozofie stravování. Tyto vlivy lze najít v typických národních kuchyních (čínská, indická, naopak holandská, francouzská) Racionální systémy spočívají v pestré stravě s využitím většího zastoupení zeleniny a ovoce než je tomu v české kuchyni. Výživa člověka v historii a současnosti Člověk jako živočišný druh rodu Homo je zařazován do třídy Primátů. Stejně jako ostatní primáti není vyloženým býložravcem, ani masožravcem, ale je typickým zástupcem všežravců. Díky jeho duševním schopnostem je podíl živočišné složky v stravě člověka vyšší, než u ostatních primátů. To, že je člověk všežravec, ukazuje již jeho tělesná stavba, která umožňuje jen malou specializaci pro získávání potravy. Rovněž charakter trávicího ústrojí a chrupu potvrzuje, že člověk původem patří mezi všežravce. Jeho pohyblivost, organizace lovu a používání smyslů dokazují, že se již dávno adaptoval na lov větších zvířat. Rovněž psychické dispozice člověka prokazují jeho charakter všežravce. Jsou to nejen jeho chuťové preference, ale také sociální vlivy ukazují, že využíval výhody života ve skupinách spíše aktivně (snadnější ulovení kořisti), než pasivně (obrana před masožravci). Výživa člověka od třetihor po starověk S fosilními nálezy prvních hominoidů se setkáváme ve třetihorách (65 až 1.8 mil. let), přičemž zástupci rodu Homo se objevují na konci třetihor, v období tzv. miocenu. Oblastmi výskytu hominoidů byly převážně pralesy a podstatnou složkou jejich stravy byla potrava rostlinného původu, jako jsou např. různé plody, semena a ořechy. Tuto stravu příležitostně doplňovali drobnými živočichy, jako hmyzem, měkkýši, ptačími vejci a mláďaty i drobnými savci, pokud se jim podařilo je ulovit. U prvních zástupců rodu Homo je již možno pozorovat větší objem mozkovny, rozvijí se jejich psychické schopnosti, jsou obratnější a používají primitivní nástroje. Jejich domovem již nejsou výhradně pralesy, ale začínají žít na stepi. Zastoupení živočišné složky ve stravě se zvyšovalo a to rovněž i díky stále dokonalejším kontaktům a kooperaci mezi pralidmi, kteří si tak mohli dovolit ulovit i větší živočichy. Živočišná potrava byla stále doplňována potravou rostlinnou. V době ledové byla v Evropě rostlinná strava vhodná pro člověka přístupná jen v omezeném množství, a proto se člověk začal převážně živit masem velkých zvířat. V mladší době kamenné (neolitu 6000 – 3500 let př.n.l.) nastal převrat ve výživě člověka, způsobený rozvojem zemědělství a pastevectvím. Člověk zakládá první vesnice, používá broušené kamenné nástroje, hliněné nádoby, textilie. Počet lidí se zvyšuje. Rozvoj zemědělství umožnil pěstování obilovin, které se staly významnou složkou jeho stravy. Chov dobytka (skot, ovce, kozy) umožnil získávání mléka, které se rovněž stalo důležitou složkou stravy a významným zdrojem bílkovin. Pravidelná strava zlepšila výživovou situaci a zdravotní stav obyvatelstva. Výživa člověka ve starověku V období starověku se zdokonaluje zemědělství, pěstování obilnin je doplněno luštěninami (hrách, cizrna, různé boby) a okopaninami (řepa, zelí). Chov hospodářských zvířat je rozšířen o chov prasat. Počet lidí se zvyšuje a koncentrují se do měst. Velké plochy neobdělávaných pozemků umožnily lov zvěře a ryb, které byly významným doplňkem stravy. Člověk se naučil chytat drobné ptactvo, které rovněž doplňovalo a zpestřovalo stravu. Střední a severní Evropa se vyznačovala nedostatkem ovoce, takže hlavním zdrojem vitamínu C byla zelenina. Pro stravování byl typický nedostatek hygieny a malé zásoby, takže ke konci zimy a na začátku jara a v dobách neúrody lidé často trpěli hladem. Výživa člověka ve středověku Z hlediska výživy člověka je pro středověk typický velký rozdíl v jídelníčku mezi bohatými a chudými. Jídelníček bohatých byl tvořen vysokým dostatkem potravy obecně, vysokým konsumem masa, zvláště zvěřiny a vysokým konsumem alkoholických nápojů (víno, pivo, medovina). Pokrmy se hojně kořenily, hlavně aby se zakryl pach dlouho skladovaného masa. Využívání koření a to především koření cizokrajného (pepř, skořice, vanilka, hřebíček, anýz) při přípravě pokrmů bylo rovněž znakem bohatství, neboť se za něj platily astronomické sumy. Přejídání se, vysoká spotřeba potravin živočišného původu, sladkostí a alkoholu vedla u této vrstvy obyvatelstva k častým metabolickým poruchám, obezitě a chorobám trávicího ústrojí. Velice častý byl výskyt dny. Chudá část obyvatelstva se živila převážně rostlinnou stravou, hlavně kaší. Pečený chleb byl vzácnější a ostatní pečivo a sladkosti se jedly pouze o svátcích. Z potravin živočišného původu bylo důležité mléko a kyselé sýry, které dodávaly bílkoviny. Maso se jedlo jen o svátcích. Stravy bylo málo a chudina často trpěla hladem. Rozdíl byl rovněž ve složení jídelníčku obyvatelstva na venkově a ve městech. Základním sladidlem byl ve středověku med, vzácným a velmi drahým sladidlem byl třtinový cukr, který se začal rozšiřovat od 15. století, kdy pěstování cukrové třtiny začalo pronikat z Indie do severní Afriky, na Kypr, do Egypta, Španělska a na Kanárské ostrovy. Cukr představoval druh koření, který se dával k rybám, zahušťovaly se jím omáčky, při vaření se jím hojně sypalo maso. Ovoce se objevovalo především v jídelníčku bohatých a to hlavně ovoce cizokrajné, jako byly pomeranče, citrony, broskve a fíky. Ovoce bylo často součástí ovocných kaší. Ovoce se peklo, nadívalo, obalovalo. Oko i žaludek labužníka těšily kaše z višní, svařené s bílým pivem, pepřem, zázvorem, štědře sypané cukrem, stejně jako kaše z hrušek, vína, chleba, medu a vajec, zapečené v troubě. Jablečné kaše se také ředily pivem a ochucovaly petrželkou, medem, skořicí, pepřem a kmínem. Cizokrajné byly kaše broskvové a fíkové. Některé kaše se smažily, jiné přelévaly vínem. Zavařeniny si bohatí lidé nechávali dovážet z Itálie. Zelenina byla především součástí jídelníčku chudších lidí a venkovského obyvatelstva. Jedla se hlavně řepa, zelí, ředkev a tuřín. Důležitou součástí jídelníčku byl hrách a různé boby. Typickým znakem středověku byl nedostatek hygieny a nízká kultura stolování. Až do 16. století se převážně jedlo rukama. Jídlo se bralo do tří prstů, ty se bez olizování otíraly do ubrusu. Vidlička se začala používat až na počátku 17. století. Používání talířů se zavedlo ve století 14., do té doby si stolovníci brali jídlo ze společných mís. Během středověku se vžilo používání párátek. Ta byla velmi drahocenná, a proto si je každý nosil s sebou. Výživovou situaci v pozdním středověku zhoršovalo přelidnění, komplikované ještě zhoršením klimatu. Zemědělská výroba byla většinou špatně organizovaná a zemědělci nebyli motivováni k vyšším výkonům. V přímořských krajinách se situace často řešila vystěhovalectvím. Řešení situace přineslo až zlepšení zemědělství a zavedení nových výnosných zemědělských plodin na počátku novověku. Výživa člověka v novověku Zásadní změny ve výživě člověka nastaly v období od počátku vlády císařovny Marie Terezie (1740 – 1780) až do konce 19. století. Zvyšovala se životní úroveň venkovského obyvatelstva a zásadní převrat způsobilo pěstování brambor, které tak obohatily jídelníček a znamenaly konec hladomorů. Vznikla celá řada nových pokrmů z brambor, což svědčí o jejich popularitě. Zvýšila se spotřeba cukru, neboť se již nepoužívá výhradně cukr třtinový, ale stále větší význam si získává cukr řepný. Na venkov začaly pronikat zámořské plodiny. Rozšířila se káva, kakao, čokoláda, čaj, ale také konsum lihovin a kouření. Častěji se začalo konzumovat maso i v chudších rolnických rodinách. Zemědělství se kromě brambor rozšířilo o pěstování rajčat, kukuřice a slunečnice. Ve městech byl růst životní úrovně bohatších vrstev ještě nápadnější, ale v 19. století začal narůstat městský proletariát, jehož výživa byla horší než výživa chudiny na venkově. Strava městské chudiny byla jednotvárná, chudá na energii a bílkoviny, ale také na ovoce a zeleninu. Maso bylo vzácné a i mléka byl nedostatek. Součástí jídelníčku venkovského obyvatelstva a méně majetných obyvatel měst byly především výrobky z obilnin. Byly to různé kaše a chléb, především tmavý žitný z vysoko vymílané mouky. Pečivo z bílé mouky se jedlo jen v neděli a o svátcích. Každodenní součástí jídelníčku se od napoleonských válek staly brambory a zásadní zeleninou zůstalo zelí, řepa a tuřín. Hlavním zdrojem bílkovin bylo mléko a mléčné výrobky (kyselé mléko a sýry, tvaroh, smetana). Nejčastějším tukem bylo máslo a sádlo. K obědu se jako prvý chod jedla hustá polévka, často zahuštěná a s přídavkem mléka. Polévky se jedly často také ke snídani a k večeři. Typickou polévkou našeho venkova byla zelná a později i bramborová. Svátečními pokrmy byly buchty, koláče a ve skromném množství maso. Jako pamlsky sloužily ořechy, sušené ovoce a med. Kořenilo se málo a většinou se používalo koření z domácích rostlin. Větší množství masa se snědlo pouze o zabijačkách. Tato strava venkovského obyvatelstva byla po většinu roku dosti jednotvárná a nepříliš chutná. Mluvíme o ní, jako o tzv. české lidové stravě. Bohatší měšťanská kuchyně, která se vyvinula v 18. a v první polovině 19. století dala vzniknout tzv. české národní kuchyni. Česká kuchyně je energeticky velmi vydatná a také velmi chutná, protože je bohatá na tuk a cukr. Hlavím jídlem byl oběd, ale i večeře měla vysokou energetickou hodnotu. Prvním chodem oběda v české kuchyni je polévka, obvykle energeticky velmi bohatá, zahuštěná jíškou, moukou nebo smetanou. Druhým chodem bylo obvykle maso, většinou zadělávané, dušené, pečené, oblíbené jsou husté omáčky, jako příkrm knedlíky. Nejběžnější bylo maso vepřové, méně hovězí a maso vodní drůbeže. Česká kuchyně neoplývá zeleninou a ovocem. Pro českou kuchyni jsou typické sladkosti a moučníky, proto tvořily zpravidla třetí chod oběda. Jsou to opět buchty, koláče a jemné pečivo. Při jejich přípravě se nešetřilo tukem, cukrem a vejci. V české kuchyni jsou rozšířené také teplé sladké pokrmy, např. ovocné knedlíky a kaše zapékané s ovocem. K pití se užívalo těžké, husté pivo, sladké víno a čokoláda. Dnešní česká kuchyně je v mírnější formě, s menším množstvím tuku a vajec. Také je méně rozšířené používání zahuštěných polévek a omáček. Výživa člověka v první polovině 20. století Na počátku 20. století se ve městech pokračovalo v tradicích české měšťanské kuchyně, která se pozvolna stávala dostupnou i pro méně zámožné vrstvy a šířila se i na venkov. V chudých vrstvách na vesnici i ve městech se tradice české lidové stravy mísila s vlivy městské stravy. K výraznému zhoršení výživové situace obyvatelstva dochází během I. světové války, kdy se projevil nedostatek potravin, špatná organizace zásobování a distribuce potravin. Především ve městech obyvatelstvo hladovělo. V letech 1918 – 1939 se stravovací návyky obyvatelstva vrací do předválečných kolejí, ale začíná se uplatňovat vliv zahraničních kuchyní. Hlavně v rodinách duševně pracujících se začíná uplatňovat kuchyně méně energeticky vydatná, mírně se zvyšuje konsum ovoce a nových druhů zeleniny. V letech II. světové války byla skladby potravinového trhu značně omezená, ale vzhledem k relativně dobře fungujícímu přídělovému systému nenastal mezi obyvatelstvem hlad. Každý občan měl zajištěno množství potravin nezbytné k životu a práci. Přídělový systém byl odbourán až několik let po válce. Během II. světové války se setřely výrazné rozdíly mezi stravou bohatších a chudších vrstev. Téměř vymizel rozdíl mezi výživou městského a venkovského obyvatelstva. Z české lidové stravy zůstaly jen malé zbytky. Ustálila se strava založená na směsi tradic české národní kuchyně se zahraničními vlivy. Výživová situace obyvatelstva v letech 1949 – 1989 V následujících čtyřiceti letech se výrazně zlepšilo zásobování obyvatelstva potravinami. Důraz se kladl především na kvantitu a ne na kvalitu, která je drahá a nebyla by větší částí obyvatelstva dostatečně oceněna. Kladl se důraz na soběstačnost v produkci potravin. Dovoz se omezil na subtropické a tropické plodiny, které se dovážely jen v omezeném množství. Výrazně se zvýšila produkce obilovin, především pšenice. Rychle stoupala spotřeba cukru a živočišných tuků, mírně rostla spotřeba i rostlinných tuků. Ve výrobě masa se především zvýšila produkce masa vepřového, k čemuž výrazně přispívali i drobní chovatelé na venkově. Vepřově maso obsahovalo vysoký podíl tuku z důvodu výkrmu do vysoké porážkové hmotnosti. Rostla spotřeba sladkostí a jiných lahůdek a značně také vzrostl konsum alkoholu, hlavně piva. Vysoce vzrostla spotřeba vajec. Spotřeba mléka a mléčných výrobků rostla podstatně pomaleji a brzy začala stagnovat. Stagnovala také výroba zeleniny a ovoce, zejména pro svou pracovní náročnost. Přísun vitamínu C zajišťoval v zimních a jarních měsících dovoz citronů. Mezi obyvatelstvem klesala spotřeba luštěnin, ale i kyselého zelí, které bylo jen částečně nahrazeno jinou zeleninou. Byl omezen dovoz mořských ryb a zámořských plodin. Vzhledem k vysokým nákladům na chov a dovoz některých komponentů krmných směsí byl nízký výkrm drůbeže. Spotřeba drůbežího masa byla nízká. Z ekonomických důvodů se zemědělci omezovali pouze na nejvýnosnější plodiny a jejich odrůdy. Dovoz byl na nízké úrovni. To mělo za následek stále se úžící sortiment potravin. Z tohoto důvodu se pravidelně značné procento potravinářských výrobků inovovalo. Na počátku sedmdesátých let dosáhla spotřeba mouky, tuku, cukru, másla a mléka takové výše, že pak buď stagnovala nebo rostla jen pomalu. V osmdesátých letech byla snaha zvýšit spotřebu hovězího masa, na úkor masa vepřového. Pokračoval pokles spotřeby konsumního mléka, ale zvyšovala se spotřeba jogurtů a sýrů. Nerozvíjela se výroba polotovarů a hotových pokrmů, hlavně pro velkou investiční náročnost. Na konci tohoto čtyřicetiletého období byl ve stravě obyvatel velký přebytek energie a vysoký příjem všech na energii bohatých potravin: tuku, cukru, alkoholu. Na druhé straně byla strava chudá na vitamín C, vitamín A, vápník, železo (u žen), vlákninu a vodu (hlavně u žen a dětí). Jídelníček se stal dosti jednotvárným a strava málo pestrou. Zdravotní nezávadnost potravin byla přijatelná a srovnatelná se zeměmi stejného stupně vyspělosti. Kvalita potravin byla řízena systémem státních jakostních norem, schvalovaných pro jednotlivé potravinářské výrobky. Výživová situace obyvatelstva v 90. letech Na počátku 90. let 20. století se začala projevovat liberalizace obchodu, která umožnila rozsáhlý dovoz potravinářských výrobků i surovin a v řadě závodů se začaly vyrábět potravinářské produkty podle zahraničních postupů. Značně vzrostla nabídka potravinářských výrobků a široký sortiment umožnil lepší výběr. Podstatně se zlepšilo zásobování ovocem a zeleninou. V těchto letech také došlo k výraznému zvýšení cen u živočišných produktů a u pekařských výrobků. Zároveň vzrostla nabídka průmyslových produktů a služeb i možnosti investovat peníze vhodným způsobem. Těmito změnami klesl zájem o nákup potravin a klesly o něco i reálné mzdy. Tím se snížila celkově spotřeba potravin a tento pokles byl největší u masa, mléka a mléčných výrobků. Mírně poklesla i spotřeba alkoholu. Kladný vliv mělo otevření světu i ve zvýšení zájmu obyvatelstva o výživu obecně. V letech 1993 – 1995 se začaly stále více uplatňovat ekonomické faktory (hlavně rostoucí ceny potravin) a většina spotřebitelů se omezila na nákup nejlevnějších potravinářských výrobků bez ohledu na jejich výživnou hodnotu, senzorickou jakost a často i zdravotní závadnost. Objevil se i jistý návrat k dřívějším stravovacím zvyklostem. Pro posledních pět let 20. století je charakteristický masivní pronikání velkých potravinářských řetězců do České republiky. Podstatně rozšiřují nabídku potravinářských výrobků a i jejich cena se stává příznivější. Dalším charakteristickým rysem je rozšiřování sítí podniků pro rychlé a levné občerstvení (fast foods). Tyto podniky jsou oblíbené především mezi mladými lidmi. Vyznačují se poměrně úzkým sortimentem, takže jejich častá návštěva může mít za následek jednostrannou výživu. Pokrmy jsou poměrně tučné, chuťově velmi výrazné s vyšším obsahem soli nebo cukru. Spotřebitelé si rychle na tuto výraznou chuť zvyknou a odmítají pak výživově hodnotnější, ale po stránce senzorické jakosti méně lákavou stravu. Předností těchto zařízení je výborná hygienická úroveň. Ze statistických údajů zjištěných v ČR v roce 2002 vyplývá stálý růst spotřeby alkoholických nápojů. V roce 2002 se vypilo tolik alkoholu, že v přepočtu na čistý líh to představuje deset litrů na každého občana. Jestliže jsme v roce 1990 vypili v průměru 177,2 litru alkoholických nápojů (v přepočtu 8,9 litru čistého lihu), tak v roce 2002 to bylo již zmíněných 10 litrů čistého lihu ve zkonzumovaných 184,4 litru alkoholických nápojů. Tolik doporučovaných zdravých ryb jsme snědli v roce 1990 5,4 kg, v roce 2002 ovšem pouze 5,3 kg. Snižuje se spotřeba masa, zejména vepřového (z 50 kg v roce 1990 na 40 kg v roce 2002), celkově spotřeba masa poklesla z 96,5 kg na 79,8 kg. U masa podle analytiků sehrává svoji roli stále stoupající cena. Vzrostla však konzumace kuřat a kuřecího obecně (13,6 kg v roce 1990 na 23,9 kg v roce 2002). Prakticky už dvanáct let konzumujeme stejné množství mouky (114,9 v roce 1990 a 113,9 kg v roce 2002), dokonce nyní více jíme pšeničné pečivo (32,5 kg v roce 1990 a 44,3 kg v roce 2002). Spotřeba mléka a mléčných výrobků se ale snížila z 256,2 kg na 220,6 kg, a to proto, že pijeme výrazně méně mléka, ale zato jíme více sýrů. Zdravotníci mohou mít radost z toho, že klesá spotřeba živočišných tuků a řepného cukru, i když pomaleji, než by bylo žádoucí (ze zkonzumovaných 44 kg v roce 1990 na 41,5 kg v roce 2002). Stoupla spotřeba zeleniny ze 66,6 kg v roce 1990. O dvanáct let později jsme jí snědli již 78,7 kg na osobu. Spotřeba ovoce se zvedla dokonce výrazně z 59,7 kg v roce 1990 na 73,5 kg v roce 2002. Pod pojmem tradiční česká kuchyně si český občan na počátku 21. století nejčastěji představuje vepřovou, knedlík a zelí. Následuje svíčková, vepřový řízek a guláš. Často se mezi českými reprezentanty objevují kynuté knedlíky a bramborák. Mezi suroviny, které si nejčatěji lidé spojují s pojmem česká kuchyně, patří brambory, zelí a tvaroh. Podle statistického průzkumu se alespoň několikrát týdně vaří v devíti z deseti českých domácností. Alespoň několikrát do měsíce se stravuje v restauracích 3/4 obyvatel, ale každý pátý respondent uvedl, že on a jeho rodina v restauracích nejedí vůbec. Pět procent Čechů nesnídá, stejný počet neobědvá. Ráno a večer jí většina občanů doma, oběd jedí čtyři z 10 Čechů doma, stejná část z nich v zaměstnání. Výživu našeho obyvatelstva po roce 2000 i přes změny v posledních letech můžeme charakterizovat takto: 1. Nadměrný obsah energie ve stravě 2. Nadměrný konsum tuků, hlavně nasycených - velký objem energetického příjmu jde na vrub tuků, a to leckdy nevhodných. Lidé často nerozlišují, že každý tuk má své specifické složení (za studena, na smažení) a užívají jeden nebo dva druhy tuku na všechno. Živočišné výrobky – živočišné tuky, nepoužívat již živočišné tuky na přípravu pokrmů, využívat rostlinné tuky. 3. Nadměrný konsum cholesterolu, především z vajec, ale i sádla, másla, mléčných výrobků a masa 4. Nadměrný konsum cukru a to i ve formě sladkého pečiva a čokolády 5. Nadměrný konsum alkoholu, udržuje se vysoká spotřeba piva, ale stoupá i spotřeba vína a lihovin 6. Nadměrný konsum soli – asi 12 g 7. Nedostatečný konsum vitamínu C, který je dán nízkou spotřebou ovoce a zeleniny. Konzumace ovoce a zeleniny sice roste, ale pomalu, a to spíše ve prospěch ovoce než zeleniny 8. Nedostatečný konsum železa u žen 9. Nedostatečný obsah selenu, fluoru a jodu v potravě, který je dán vnitrozemskou polohou státu a složením půd 10. Nedostatečný obsah vlákniny, který je dán nízkou spotřebou ovoce, zeleniny, luštěnin a cereálií 11. Snižuje se spotřeba mléka a mléčných výrobků 12. Příliš pomalu stoupá spotřeba ryb 13. Lidé stále jedí maso s viditelným tukem 14. Spotřeba výrobků z mouky je vyšší, než by měla být 15. Velmi častá je konzumace smažených jídel – roste příjem tuků 16. Konzumují se nízkotučné výrobky, nikoli nízkotučná strava 17. Mnoho lidí dodržuje špatné redukční diety Z výše uvedených údajů vyplývají i výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky, které vypracovala Společnost pro výživu. Konečné znění Výživových doporučení pro obyvatelstvo ČR Ve většině průmyslově vyspělých zemích jsou již po desetiletí vydávána výživová doporučení pro obyvatelstvo, která jsou průběžně inovována. V České republice vydalo první výživová doporučení pod názvem „Směry výživy obyvatelstva ČSR“ předsednictvo Společnosti pro racionální výživu (v současné době fungující pod názvem Společnost pro výživu) v roce 1986 a v roce 1989 jejich inovovanou formu. V roce 1994 byla Radou výživy Ministerstva zdravotnictví České republiky vypracována doporučení o výživě zdravého obyvatelstva „Jezte zdravě, žijte zdravě“. Od té doby další inovace uskutečněna nebyla. Společnost pro výživu nyní předkládá inovovaná výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky. Jedná se o dokument ve formě určené pro pracovníky, kteří se zabývají prevencí neinfekčních onemocnění hromadného výskytu výživou a propagací správných stravovacích návyků. Následně budou tato výživová doporučení zpracována do formy vhodné pro nejširší veřejnost. V současné době přetrvává v České republice vysoký, v řadě případů předčasný, výskyt neinfekčních onemocnění hromadného výskytu, a to zejména aterosklerózy s různými orgánovými komplikacemi, hypertenze, nádorů, především plic a tlustého střeva, obezity, diabetu II. typu, dny, osteoporózy a dalších chorob, které zvyšují nemocnost a zejména pak úmrtnost naší populace proti jiným zemím. V řadě příčin, které vedou k tomuto stavu, má největší význam nesprávná výživa. V nutričních parametrech by mělo být, v souladu s výživovými cíli pro Evropu, které stanovil Regionální úřad pro Evropu WHO, dosaženo následujících změn: • upravení příjmu celkové energetické dávky u jednotlivých populačních skupin v souvislosti s pohybovým režimem tak, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi jejím příjmem a výdejem pro udržení optimální tělesné hmotnosti v rozmezí BMI 20-25 • snížení příjmu tuku u dospělé populace tak, aby celkový podíl tuku v energetickém příjmu nepřekročil 30 % optimální energetické hodnoty (tzn. u lehce pracujících dospělých cca 70 g na den), u vyššího energetického výdeje 35 % • dosažení podílu nasycených, monoenových a polyenových mastných kyselin <1:1,4:>0,6 v celkové dávce tuku, poměru mastných kyselin řady n-6:n-3 maximálně 5:1 a příjmu trans nenasycených mastných kyselin do 2 % celkového energetického příjmu • snížení příjmu cholesterolu na max. 300 mg za den (s optimem 100 mg na 1000 kcal) • snížení spotřeby jednoduchých cukrů na maximálně 10 % celkové energetické dávky (tzn. u dospělých lehce pracujících cca 60 g na den), při zvýšení podílu polysacharidů • snížení spotřeby kuchyňské soli (NaCl) na 5–7 g za den a preferenci používání soli obohacené jodem • zvýšení příjmu kyseliny askorbové (vitaminu C) na 100 mg denně • zvýšení příjmu vlákniny na 30 g za den • zvýšení příjmu dalších ochranných látek jak minerálních, tak vitaminové povahy a dalších přírodních nutrientů, které by zajistily odpovídající antioxidační aktivitu a další ochranné procesy v organizmu (zejména Zn, Se, Ca, J, Cr, karotenů, vitaminu E, ochranných látek obsažených v zelenině, apod.). K dosažení těchto cílů by mělo dojít ve spotřebě potravin k následujícím změnám: • snížení příjmu živočišných tuků a zvýšení podílu rostlinných olejů v celkové dávce tuku, z nich pak zejména oleje olivového a řepkového, pokud možno bez tepelné úpravy pro zajištění optimálního složení mastných kyselin přijímaného tuku • zvýšení spotřeby zeleniny a ovoce včetně ořechů (vzhledem k vysokému obsahu tuku musí být příjem ořechů v souladu s příjmem ostatních zdrojů tuku, aby nedošlo k překročení celkového příjmu tuku) se zřetelem k přívodu ochranných látek, významných v prevenci nádorových i kardiovaskulárních onemocnění, ale též ve vztahu ke snižování přívodu energie a zvýšení obsahu vlákniny ve stravě. Denní příjem zeleniny a ovoce by měl dosahovat až 600 g, včetně zeleniny tepelně upravené, přičemž poměr zeleniny a ovoce by měl být cca 2:1 • zvýšení spotřeby luštěnin jako bohatého zdroje kvalitních rostlinných bílkovin s nízkým obsahem tuku, nízkým glykemickým indexem a vysokým obsahem ochranných látek • zvýšení spotřeby výrobků z obilovin s vyšším podílem složek celého zrna z důvodů snížení příjmu energie a zvýšení příjmu ochranných látek • výrazné zvýšení spotřeby ryb a rybích výrobků, zejména mořských, se zřetelem k významnému postavení této potravinové komodity v intervenčních nutričních opatřeních v prevenci kardiovaskulárních chorob a chorob z nedostatku jodu • snížení spotřeby živočišných potravin s vysokým podílem tuku (např. vepřový bok, plnotučné mléko a mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku, uzeniny, lahůdkářské výrobky, některé cukrářské výrobky, trvanlivé a jemné pečivo apod.) • snížení spotřeby vajec na cca 200 kusů ročně, tj. nejvýše 4 kusy týdně • zajištění správného pitného režimu, zejména u dětí a starých osob, tzn. denní příjem minimálně 1,5 až 2 litrů vhodných druhů nápojů (při zvýšené fyzické námaze nebo zvýšené teplotě okolí přiměřeně více), přednostně neslazených cukrem, nejlépe s přirozenou ovocnou složkou. • alkoholické nápoje je nutno konzumovat umírněně, aby denní příjem alkoholu nepřekročil u mužů 30 g (přibližně 300 ml vína nebo 0,8 l piva nebo 70 ml lihoviny), u žen 20 g (přibližně 200 ml vína nebo 0,5 l piva nebo 50 ml lihoviny) V kulinářské technologii je třeba se zaměřit: • na racionální přípravu stravy, zejména na snižování ztrát vitaminů a jiných ochranných látek. Preferovat vaření a dušení a zamezit tak zvýšenému příjmu toxických produktů vznikajících při smažení, pečení a grilování, zejména u potravin s vyšším podílem živočišných bílkovin (maso, ryby) a zvýšenému příjmu tuku ze smažených či fritovaných pokrmů • na preferenci technologií s nižším množstvím přidaného tuku a volit vhodný druh tuku podle druhu technologického postupu • na zachování dostatečného podílu syrové stravy, zejména zeleniny a ovoce • na zvýšení spotřeby zeleninových salátů, zejména s přídavkem olivového nebo řepkového oleje a na rozšíření sortimentu zeleninových a luštěninových pokrmů • na doplňování stravy vhodnými doplňky nebo obohacenými potravinami (např. používat sůl s jodem) při zjištění výrazného nedostatku některých nutričních faktorů V oblasti výroby potravin je třeba: • snížit obsah trans mastných kyselin v jedlých tucích i ve výrobcích, kde se jedlé tuky používají • snížit obsah cukru v nápojích a některých potravinách např. v džemech, kompotech, ale i v některých druzích pečiva, cukrářských výrobcích a zmrzlině • rozšířit sortiment výrobků z obilovin s vyšším podílem složek celého zrna • udržet, eventuálně ještě rozšířit, nabídku mléčných výrobků s nízkým obsahem mléčného tuku, zejména zakysaných mléčných výrobků • rozšířit nabídku zeleninových salátů, zejména čerstvých • rozšířit nabídku luštěnin, zejména připravených pro rychlou kulinární úpravu • rozšířit výběr potravin s nižším obsahem soli • k výrobě potravin používat sůl s jodem • zajistit odpovídající označování potravin se všemi informacemi, které jsou rozhodující pro spotřebitele k usměrňování jeho výživy. Základním požadavkem je samozřejmě dosažení všech parametrů zdravotní nezávadnosti potravin a pokrmů při zachování principů bezpečnosti potravin. Je nutno dodržovat správný stravovací režim: jíst pravidelně - tři hlavní denní jídla s maximálním energetickým obsahem pro snídani 20 %, oběd 35 % a večeři 30 % a dopolední a odpolední svačinu s maximálně 5-10 energetickými % a pauzou přibližně 3 hodiny mezi jednotlivými denními jídly. Při tvorbě jídelníčku je třeba věnovat pozornost jak výběru potravin, tak jejich úpravě. Strava by měla být dostatečně pestrá a přiměřená věku, fyzickému zatížení a zdravotnímu stavu. Výživová situace v zahraničí na přelomu tisíciletí Výživová situace v jednotlivých zemích je dána jejich průmyslovou a kulturní vyspělostí. Země dělíme do tří skupin: 1. Rozvojové země 2. Středně rozvinuté země 3. Rozvinuté země V rozvojových zemích je velký rozdíl mezi bohatými a chudými vrstvami a rovněž jsou i velké rozdíly i mezi jednotlivými zeměmi. Největším nepřítelem správné výživy u chudších vrstev není ani tak chudoba, jako nedostatek vzdělání a nedostatek hygieny, takže potravinová pomoc často nemá takový dopad, jak by se dalo očekávat. Katastrofální situace ve výživě obyvatelstva nastávají v dobách sucha, neúrody a občanských válek, které jsou vždy doprovázeny hladomory. Nejhorší výživová situace je na předměstích velkých měst. Strava jejich obyvatel je chudá jak na energii, tak i na bílkoviny. Na venkově je situace mírně lepší. Strava je rovněž jednotvárná a chudá na energii a bílkoviny, ale výživové podmínky nejsou tak extrémní jako ve městech. Tato skupina obyvatelstva konsumuje relativně dost potravin rostlinného původu, takže bývá dostatek vitamínu C a B, většiny minerálních látek a nadbytek vlákniny. Spotřeba vlákniny v těchto zemích dosahuje 80 – 100 g/den, u nás je spíše kolem 25 g či méně. V zemích jako je Čína a Indie se situace postupně zlepšuje, jinde stagnuje nebo se i zhoršuje, obvykle následkem špatného řízení státu. Do skupiny středně rozvinutých zemí většinou zařazujeme bývalé socialistické státy a také naší republiku můžeme částečně ještě řadit do této kategorie. V těchto zemích jsou vysoké náklady na stravování, takže je obtížné zajistit dostatek kvalitních potravin živočišného původu, ale i ovoce a zeleniny pro méně majetné vrstvy obyvatelstva. Strava proto obsahuje nadbytek energie, tuku, cholesterolu a cukru. Vyznačuje se nedostatkem vitamínů, mikroprvků, vápníku a někde i vlákniny. Jakost potravin bývá většinou průměrná a značně kolísavá. Často chybí systematická vládní výživová politika. Výživová situace je většinou špatná u starých lidí a v rodinách s více dětmi. Potravinový sortiment je zpravidla široký, ale ke zlepšení skladby výživy to zatím přispívá nepodstatně. V rozvinutých zemích se značně liší výživa části vzdělaných vrstev a většiny méně vzdělaných a tím i chudších obyvatel země. Ve vzdělaných kruzích nabývá na významu racionální výživa v souladu s vědeckými poznatky. Lidé se snaží tyto zásady poznat a řídit se jimi. Vlády těchto zemí mají propracovanou výživovou politiku, která přispívá ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. Tato skupina obyvatel postupně snižuje příjem energie, zvyšuje tělesnou aktivitu. Klesá spotřeba tuků a tučného masa, cholesterolu, cukru a soli. Vysoká je spotřeba kvalitního masa, zeleniny a ovoce, spotřeba alkoholu se udržuje dosti vysoká, ale je rovnoměrně rozložená. Omezuje se kouření. V méně vzdělaných vrstvách se věnuje správné výživě daleko méně pozornosti a strava se blíží naší, až na větší konsum ovoce a zeleniny. Vlády se snaží ovlivnit tyto vrstvy obyvatelstva svou výživovou politikou. Potravinářská výroba a distribuce se vyznačuje dodržováním přísných hygienických předpisů. Na trhu je mnoho hotových pokrmů, velmi rozšířené je veřejné stravování. Doporučená literatura Čermák, B. a kol.: Výživa člověka. ZF JU v Č. Budějovicích, 2002, 224 s. Pánek, J.,Pokorný, J., Dostálová, J., Kohout, P.: Základy výživy. Svoboda Servis, Praha, 2002, 207 s.
Podobné dokumenty
Problémy sociálního vyloučení – vybrané aspekty
společenskou ochranu. V okolí člověka, který se ocitl v těžké situaci je
stále méně blízkých příbuzných osob (z důvodu výrazného zmenšování se
počtu dětí v rodině), kteří by byli morálně zavázáni p...
Nařízení č. 40/1955 Sb.
a) zakázat nebo omezit výrobu, úpravu, úschovu, dopravu, dovoz, vývoz, prodej a jiné nakládání
s předměty, kterými může být šířena nákaza, zejména s poživatinami, a v součinnosti s orgány
veterinár...
Ekologicky příznivý životní způsob
studia ve studovně či meziknihovní výpůjční služby, která se provádí
v rámci celé České republiky či mezinárodní meziknihovní výpůjční služby,
která se provádí v rámci knihoven celého světa. Požáda...
- 1 - 1. Hominizace Soubor procesů, které vedly k vytvoření znaků
Vývoj hominidů a člověka je provázen postupným zvětšováním objemu mozkovny.
V tabulce jsou uvedeny hodnoty šimpanze a současného člověka. Zkus doplnit zbývající údaje
a ověř je se spolehlivým zdroj...