Brožura - MAS SP - MAS Střední Povltaví, zs

Obce a místní části
MAS
na území MAS Střední Povltaví
Obce a členové MAS Střední Povltaví
Ing. Miroslav Čunát – soukromý sektor
Iveta Fáberová – soukromý sektor
Karel Hácha – soukromý sektor
Kovářovan (Milan Škoch) – nestátní nezisková organizace
Junák – Svaz skautů a skautek ČR, středisko Milevsko – nestátní nezisková organizace
MVDr. Stanislav Kameník – soukromý sektor
Mgr. Ludmila Kolářová – soukromý sektor
Tollinger, v.o.s. (Jindřich Tollinger) – soukromý sektor
Jiří Štěpánek – soukromý sektor
Ing. František Tomášek – soukromý sektor
ZD Bernartice (Ing. Pavel Rozhoň) – soukromý sektor
ZD Chyšky (Ing. Bohumil Málek) – soukromý sektor
ZD Kovářov (Ing. Jaroslav Dvořák) – soukromý sektor
ZOD Branice (Antonín Zdeněk) – soukromý sektor
Obec Bernartice (zástupce SOM – Pavel Souhrada) – veřejný sektor
Obec Hrejkovice (zástupce SOM – Hana Kašparová) – veřejný sektor
Obec Chyšky (zástupce SOM – Ing. Miroslav Maksa) – veřejný sekrot
Obec Kovářov (zástupce SOM – Pavel Hroch) – veřejný sektor
Město Milevsko (zástupce SOM - Mgr. Martin Třeštík) – veřejný sektor
Obec Přeštěnice (zástupce SOM – Mgr. Josef Zíka) – veřejný sektor
Městys Sepekov (zástupce SOM – Mgr. Josef Himl) – veřejný sektor
Svazek obcí Milevska (Hana Kašparová) – veřejný sektor
KOMUNITNĚ VEDENÝ MÍSTNÍ ROZVOJ
- comunity - led local development (CLLD)
V rámci Programu rozvoje venkova, opatření III. 4. 1. Získávání dovedností,
animace a provádění.
Hlavní úkoly CLLD jsou – řešení vysoké nezaměstnanosti ve venkovských
oblastech a zvýšení možnosti uplatnění uchazečů na trhu práce zvýšením počtu pracovních míst na venkově, snížení vnitřní diferenciace trhu práce v rámci místních akčních
skupin mezi městem a venkovem zvýšením podílu pracovních míst na venkově. Stabilizace obyvatelstva zvyšování a změnami jejich kvalifikace a zajištěním pracovních příležitostí ve venkovském prostoru. Podpora podnikatelských příležitostí, podpora zakládání nových podnikatelských subjektů v součinnosti místních aktérů. Zastavení odlivu
kvalifikované a mladé pracovní síly do lukrativnějšího nezemědělského podnikání mimo
venkovské oblasti.Využití rozvojového potenciálu venkova (např. lidský, atraktivita prostředí, alternativní služby, schopnost obyvatel spolupracovat, obnova kultury).Vytváření
podmínek pro spolupráci mezi základními a středními školami ve venkovském prostoru.
Zvýšení funkční vybavenosti venkova, vytváření podmínek pro spolupráci při zlepšování
kvality a dostupnosti sítí služeb (např. sociálních, zdravotních a návazných). Podpora
rozvoje lokální ekonomiky (vč. sociálních podniků) ve venkovském prostoru, podpora
rozvoje vzájemné spolupráce firem a dalších relevantních aktérů, podpora a rozvoj
služeb v oblasti zavádění technických i netechnických inovací. Realizace pozemkových
úprav a současně s tím realizovat další efekty zlepšující biodiverzitu, vodní režim v krajině, snižující erozní ohroženost půdy a zvyšující estetickou hodnotu krajiny. Snížení
počtu malých zdrojů znečištění, podpora regenerace brownfieldů, zvyšování podílu znovuvyužití odpadů, recyklace a podpora náhrad prvotních zdrojů za druhotné suroviny.
Realizace projektů pro využití místních potenciálů pro úspory energie a výroby energie
z OZE. Zachování a obnovení propojenosti a prostupnosti krajiny, posílení retenční
schopnosti krajiny včetně ochrany před povodněmi, koordinace agroenviromentálních
opatření pro zlepšení vzhledu krajiny.
SCLLD mohou kromě jiného napomoci také řešení problémů obyvatel lokalit ohrožených sociálním vyloučením, avšak primárně by se mělo jednat o strategie
rozvojové, jak vyplývá z jejich názvu. Proces hodnocení CLLD probíhá ve třech fázích:
1. ověření kritérií přijatelnosti MAS
2. hodnocení kvality Integrované strategie území
3. výběr Integrovaných akčních plánů rozvoje území MAS
Řídicí a koordinační úlohu v procesu administrativního zajištění bude mít MMR
v úzké spolupráci s MZe. MZe bude, na základě kritérií zohledňující kvalitu organizace a řízení procesů samotných MAS, vybírat okruh MAS, které splní základní kritéria
přijatelnosti pro další postup a možnost zpracování SCLLD. MAS mohou zpracovávat
integrovanou strategii širšího zaměření financovatelnou z více ESI fondů, a mohou ji re-
5
alizovat také z jiných prostředků než pouze z evropských fondů.Tyto SCLLD budou pak
posuzovány a hodnoceny MMR stejným procesem jako další strategie integrovaných
nástrojů.
I přes kvalitní nastavení systému fungování metody LEADER ještě v rámci
stávajícího programového období s ohledem na fakt, že financování z programového
období 2007–2013 není již dále k dispozici, zvažuje ČR využit institut přípravné podpory pro podporu provozních a animačních nákladů pro všechny MAS, které se na další
plánovací období připravují.
LEADER
Charakteristika metody Leader:
Místní partnerství aktivních subjektů
Společná strategie rozvoje regionu
Přístup „bottom up“ = ,,zdola nahoru“, tzn. zapojení veřejnosti z regionu
Integrovaný postup různých sektorů, zapojení partnerů
Decentralizované rozhodování o financování projektů a jejich řízení
„vlastními silami“
Inovativnost
Účast a práce v sítích a spolupráce – uvnitř MAS, mezi MAS v rámci jedné
země a mezi MAS z různých zemí Evropy
Iniciativa LEADER se zaměřuje na podporu zemědělství, na rozvíjení místní
ekonomiky, na ochranu přírodního a kulturního dědictví, na zlepšení kvality života na
venkově a v malých městech. S její pomocí mohou obce, firmy, živnostníci a organizace
realizovat své projekty a sny.
Z iniciativy LEADER jsou podporovány finančně nenáročné projekty (většinou do 2 mil.
Kč-max. výše se liší dle podmínek jednotlivých programů založených na této metodě),
které jsou inovativní a zaměřují se na podporu a oživení hospodářského a společenského rozvoje daného území. Projekty ziskových subjektů mohou být podpořeny až do
výše 50% způsobilých výdajů, projekty neziskových organizací a obcí až do výše 90%
způsobilých výdajů. MAS získává na svou činnost podporu až 100% způsobilých výdajů.
O nás
Místní akční skupina Střední Povltaví (MAS SP), je občanským sdružení, které
vzniklo v roce 2005 za účelem posílení rozvoje venkova ve Středním Povltaví.
K dnešnímu dni má MAS 25 členů – a to: 7 obcí (= zástupců) za Svazek obcí
Milevska, 2 NNO a 16 soukromých subjektů.
MAS zaujímá území o rozloze 385,11 km2, na kterém se nachází 26 obcí
(z toho 1 město a 1 městys). Počet obyvatel 18.546, je nejaktuálnější počet obyvatel na
území MAS SP k 31. 12. 2013. Toto území je totožné s územím Svazku obcí Milevska a
zároveň i s ORP Milevsko.
6
Ornány MAS SP
Pavel Hroch – starosta Kovářova, předseda výboru (je statutárním
zástupcem MAS SP, má podpisové právo, zastupuje MAS navenek)
Jindřich Tollinger – Tollinger, v.o.s., místopředseda
Pavel Souhrada – starosta Bernartic
Ing. Bohumil Málek – předseda ZD Chyšky
Ing. Miroslav Čunát – soukromý zemědělec
Bc. Kolářová Ludmila – živnostník
Historie MAS Střední Povltaví
V roce 2004 vznikla neformální místní akční skupina, kterou tvořilo několik
aktérů – zástupců Svazku obcí Milevska, drobných podnikatelů a soukromých zemědělců. Cílem skupiny bylo vytvořit v regionu partnerství, které by sdružovalo zástupce
veřejné správy, podnikatele, neziskové organizace a všechny aktivní obyvatele a které by
pomohlo zlepšit a udržet kvalitní životní podmínky ve venkovských oblastech mikroregionu. Neformální MAS se scházela na pravidelných jednáních a postupně se jí podařilo
oslovit všechny obce, neziskové organizace a většinu podnikatelských subjektů. Pomocí
informační kampaně byla ke spolupráci přizvána i široká veřejnost a tak se do činnosti
přípravné skupiny mohl zapojit každý z obyvatel regionu.
Přípravná skupina se zaměřila na zmapování potřeb místního venkova a na
zjišťování možností jeho rozvoje. Na jaře 2005 se začala připravovat na založení občanského sdružení a na využití programů LEADER. Připravila také analýzu regionu (ve
spolupráci s CpKP jižní Čechy), zpracovala SWOT analýzu, zahájila sběr fiší a začala
připravovat strategii regionu. Do všech těchto aktivit byla zapojena široká veřejnost.
5. září 2005 se v hospůdce Na Radnici v Kovářově konala zakládající schůze
občanského sdružení MAS Střední Povltaví. Zakladatelskou listinu podepsalo 20 členů
– 7 starostů obcí z mikroregionu (delegováni Svazkem obcí Milevska), zástupci neziskových organizací, podnikatelé. Členové MAS schválili stanovy, ve kterých jsou definovány
tyto cíle MAS:
1) Uvést v život společnou strategii.
2) Pečovat o kulturní a hospodářský rozvoj regionu.
3) Vytvářet podmínky pro nejširší spolupráci při obnově a rozvoji mikroregionu.
4) Propagovat obnovu venkova a získávat ji vážnost ve společnosti
5) Účastnit se evropské spolupráce při obnově venkova.
7
Členská schůze rovněž schválila návrh zaměření strategie: „Podpora alternativních příjmů zemědělců zejména v oblasti zlepšování životního prostředí“.
V roce 2006 MAS uspěla s projektem „Podpora partnerství ve Středním Povltaví“ v OP Zemědělství, opatření 2.1., podopatření 2.1.4. Rozvoj venkova, investiční
záměr c - osvojování schopností (LEADER+). Finanční podpora z tohoto OP byla využita na vytvoření a provoz webových stránek MAS, bylo vydáno propagační DVD o MAS
Střední Povltaví, propagační leták o MAS SP, provedla se aktualizace analýzy regionu a
rozšířila se a zaktualizovala strategie regionu. Proběhla mediální kampaň v regionálním
tisku na propagaci MAS a metody LEADER.
V roce 2007 MAS uspěla se svým záměrem „Zlepšení života ve venkovských
oblastech“ v LEADERu ČR 2007. MAS získala na svou činnost 250.000,-Kč a na projekty žadatelů 2.250.000,-Kč. Z těchto prostředků se úspěšně zrealizovalo těchto 5 projektů: Projekt „Nakladač s příslušenstvím“ (pořízen byl smykový nakladač) - žadatel Ing.
Martin Trávníček; „Mluvme spolu, setkávejme se spolu nejen u jednoho stolu“ (pořízen
byl velkokapacitní párty stan včetně párty setů) - žadatel Svazek obcí Milevska; projekt
„Upravené komunikace, vyčištěné rybníky, fungující vodovod - cesta ke krásné obci“
(pořízen byl bagrnakladač Fermec) - žadatel obec Kovářov; projekt „Příkopové rameno“ (pořízen byl hydraulický vyžínač) - žadatel ZD Chyšky; projekt „Stroj - nakladač,
prohrnovač pro poskytování služeb“ (pořízen byl traktor Zetor Proxima s čelním nakladačem) - soukromý zemědělec Zdeněk Komárek.
V roce 2008 podávala MAS v rámci PRV, Osa IV. Leader projekt „Na vlnách
Leaderu k rozvoji Středního Povltaví“. Zde jsme bohužel zaznamenali neúspěch v podobě umístění prvního žadatele pod čarou.
Od roku 2009 tak MAS začala intenzivně spolupracovat se Svazkem obcí Milevska na přípravě a realizaci projektů pro zdejší region. Hlavní činností MAS byla také
spolupráce s jinými MAS. Zaměřili jsme se na realizaci projektů spolupráce. Společně
s MAS Vltava a MAS Lužnice jsme spolupracovali na projektech „Stezka z Týna na Onen
Svět“ a „Stezka z Onoho Světa do Týna“.V rámci těchto projektů vznikla nejdelší naučná stezka v ČR (66km) doplněná o zajímavé interaktivní prvky. S MAS LAG Strakonicko,
MAS Brána Písecka, MAS Vodňanská ryba a MAS Svazku obcí Blatenska jsme zrealizovali
projekt „Zavedení regionální značky Prácheňsko“.
Právě realizujícím se projektem spolupráce je projekt s MAS Krajina srdce,
MAS Sedlčansko a MAS Lužnice na projektu „Toulava turistická destinace“, jehož výsledkem bude založení smysluplné a ucelené turistické destinace.
V letech 2008 - 2013 MAS SP navštívila v rámci získávání zkušeností např.
MAS Opavsko, MAS Regionu Poodří, MAS Partnerství Moštěnka, MAS LAG Strakonicko, MAS Vltava, MAS Lužnice, atd.. Průběžně se také zúčastňuje konferencí o venkovu,
zasedání Krajské a Národní sítě MAS ČR a mezinárodního setkání LeaderFest.
Vzhledem k získaným zkušenostem se naše MAS chce v roce 2013 soustředit
na přípravu na nové plánovací období 2014-2020. MAS začala podnikat první kroky pro
aktualizaci ISÚ (sběr základních dat, komunikace s ostatními MAS, získávání zkušeností
a dostupných informací). Jedním z kroků pro přípravu na nové plánovací období je i
zapojení MAS SP do opatření III.4.1.Získávání dovedností, animace a provádění, které
by naší MAS značně pomohlo k odvedení dobrého výsledku.
8
Vybrané fotografie k historii MAS SP.
Velkokapacitní párty stan
včetně párty setů
– žadatel Svazek obcí Milevska
Bagrnakladač TEREX
– žadatel Obec kovářov
9
BERNARTICE
Obec Bernartice leží asi 10 km jižně od Milevska. První písemná zmínka o obci
pochází z roku 1251, kdy se píše v Kosmově kronice o Martinovi, knězi Bernartickém.
Prvními historicky doloženými majiteli Bernartic byl roku 1293 Bernard z Bernartic
s manželkou Dobroněhou z Kamberka. Ve 14. století se stali majiteli Bernartic vladykové z Chvojna, pak se majitelé střídali. Nejvýznamnějšími majiteli byli v období 1606
– 1773 pražští jezuité a později od roku 1825 Paarové. Velmi těžkým obdobím bylo pro
Bernartice období nacistické okupace a zvláště heydrichiády. V květnu 1942 přicházejí
do Bernartic postupně tři členové československé paraskupiny INTRANSITIVE – Václav Kindl, Bohuslav Grabovský a Vojtěch Lukaštík. Za útočiště, které jim bylo poskytnuto
zdejšími občany, bylo gestapem popraveno 23 občanů a 5 posláno do koncentračních
táborů. Bernartice tehdy málem postihl osud Lidic. Události na frontě ale způsobily,
že plán vyhladit Bernartice byl odkládán až do roku 1945 a nakonec realizován nebyl.
Jedním z důvodů, proč nebyl plán realizován, může být i poloha Bernartic na státní silnici z Tábora do Písku. Téhož roku byli odvezeni tamní židé do koncentračního tábora
Terezín, vrátila se pouze jediná žena. 8. května 1945 bylo při střetnutí s ustupujícími jednotkami SS v Bernarticích zabito 33 československých občanů včetně celé rodiny zdejší
lékařky Vlasty Kálalové-di Lotti, která přežila jen náhodou. Tato významná bernartická
rodačka ovládala 13 jazyků včetně orientálních a založila roku 1925 v Bagdádu čs. nemocnici, kterou až do roku 1932 řídila. Poté se ale pro nemoc vrátila zpět do Čech. Napsala množství odborných lékařských statí v češtině i angličtině. Zemřela v únoru 1971,
její tělo bylo uloženo na bernartickém hřbitově, kde odpočívá i její manžel a dvě děti
zavražděné nacisty roku 1945. Z Bernarticka pocházel rod amerického kosmonauta
E. A. Cernana, jenž přistál roku 1972 na Měsíci. Z přidružených Bojenic pocházel děkan,
buditel a vlastenecký kněz František Sláma (1792 – 1844) činný při národním obrození.
Dominantou obce je kostel sv. Martina, původně postavený na základech románského chrámu v 2. polovině 14. století jako gotická
stavba, později byl upraven v barokním stylu. Místní části: Bilinka,
Bojenice, Jestřebice, Kolišov, Rakov, Srlín, Svatkovice, Zběšice.
Památky a turistické zajímavosti
Morový sloup
se sochou sv. Josefa je před farou. Je z druhé poloviny 17. století.
O jeho výstavbu se zasloužil farář Adam Novomeský.
Morový sloup je vedený v Seznamu kulturních památek
v okrese Písek.
10
kostel sv. Martina
Původně gotický kostel
z 2. poloviny 14. století
postaven na starších základech
s románskou věží postavenou
milevskou stavební hutí.
Barokně přestavěn roku 1717.
Kaple svatého Floriána
je před obecním úřadem na náměstí. Nejedná se o kapli
v pravém slova smyslu, jde spíše o otevřený baldachýn,
který má ve svém středu sochu svatého Jana Nepomuckého. Pochází z roku 1762.
V tomto roce byl také vysvěcený.
BILINKA
je malá vesnice, část obce Bernartice v okrese Písek. Nachází se asi 1,5 km na jih od Bernartic. Prochází zde
silnice II/105. Je zde evidováno 21 adres. Trvale zde žije 32
obyvatel. Bilinka je také název katastrálního území o rozloze 3,14 km2.
Kaple
Kaple ve vesnici je zasvěcena svatému Janu Nepomuckému.
Nachází se na návsi a je z 1. pol. 19. století. Kaple je vedená
v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
11
BOJENICE
je malá vesnice, část obce Bernartice v okrese Písek. Nachází se asi 2 km na
jihozápad od Bernartic. Je zde evidováno 42 adres. Trvale zde žije 70 obyvatel. První
písemná zpráva o vesnici pochází z roku 1218 (Boienicz). Roku 1219 byla ves potvrzená
Přemyslem Otakarem II. jako zástava milevskému klášteru. Majetkem kláštera byla až do
husitských válek. Později v 16. století náležely Bojenice ke statku v Dobronicích. Roku
1624 byla ves prodána a stala se majetkem jezuitského řádu v nedalekých Bernarticích.
Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1907. V roce 1926 byla ukončena
silnice z Bojenic do Bernartic. Do Bernartic náležely Bojenice školou, farou, četnictvem.
V roce 1930 zde žilo 219 obyvatel a bylo vedeno 46 popisných čísel.
Kaple
na návsi u rybníka
je zasvěcená Panně Marii
Kříž u silnice ve vsi
JESTŘEBICE
Nachází se asi 2 km
na sever od Bernartic. Je zde
evidováno 60 adres. Trvale
zde žije 82 obyvatel. Ve 13.
století byla ves majetkem pražského arcibiskupství v Týně nad Vltavou. Ves je uvedena
v soupise majetku vltavotýnského panství, který byl zhotovený v roce 1379 na popud
arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Po husitských válkách byla ves v držení Oldřicha z Rožmberka, pak v držení rodu Čábelických. Roku 1601 byla ves společně s ostatním majetkem postoupena k městu Týn nad Vltavou.
Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založený roku 1909.
Kaple na návsi ve vsi
je zasvěcená Nejsvětější Trojici.
Je z 2. pol.18. století
Severním směrem od Jestřebic na místě,
kde se říká Na kupě, se nachází
rozhledna.
12
KOLIŠOV
Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Bernartic. Je zde evidováno 23 adres.Trvale zde žije 35 obyvatel. Kolišov je také název katastrálního území o rozloze 2,74
km2. V katastrálním území Kolišov leží i Ráb. Dřívější používaný název obce byl také
Kulišov. Ves patřila podle soupisu vesnic, které si nechal zhotovit arcibiskup Jan Očko
z Vlašimi roku 1379 k majetku arcibiskupského panství. V roce 1401 byl prodán městu
Týn nad Vltavou. Později, v roce 1621 byl prodán jezuitské koleji sv. Klimenta na Starém
městě pražském a připojen k Bernarticům. Po zrušení řádu 1773 byla ves společně
prodána s Opařany.V roce 1930 zde bylo 22 popisných čísel a žilo zde 126 obyvatel.
Zvonice ve vsi. Zděná zvonice ve vesnici má zvonek nahrazený diskem
z německého obrněného transportéru
RAKOV
Nachází se asi 4 km na jihozápad od Bernartic. Je zde
evidováno 34 adres. Trvale zde žije 50 obyvatel. Dřívější používaný
název byl Rákov. Ve 14. století patřil Rakov k podolskému majetku
vladyků z Ratají. Po koupi podolského majetku (1440 – 1445) Janem Bechyně z Lažan byla ves připojena k bernartickým statkům.
Roku 1477 při dědickém dělení majetku připadl Rakov společně
s Podolím s Borovany a s polovinou Bernartic Burianovi z Lažan
a Bechyně. Mezi další majitele patří Jiřík Bechyně z Lažan, v roce
1553 Adam Bechyně z Lažan. Zmínky o rodu Bechyňů z Lažan pokračují až do 9. 2. 1623, kdy vnuk Adama Bechyně Oldřich Bechyně
z Lažan prodal před konfiskací část svého majetku jezuitské koleji
sv. Klimenta na Starém městě pražském. Další osudy Rakova byly
totožné s osudem nedalekých Bernartic. Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1898.
Kaple na návsi je zasvěcena Andělu Strážnému a pochází z roku
1895. Nad vchodem do kaple je tento nápis:
Anděle Boží strážce můj! Rač mě řiď a napravuj.
13
SRLÍN
Nachází se asi 5 km na východ
od Bernartic. Je zde evidováno 80 adres.
Trvale zde žije 70 obyvatel. V r. 1218 se
poprvé uvádí Radoslaus de Zyrlin. V dalších staletích patřila ves, často rozdělená,
různým majitelům: Milevskému klášteru,
Rožmberkům, Švamberkům, Bechyňům
z Lažan, Hozlaurům, jezuitskému řádu.
V polovině 17. století žil v Srlíně jen 1 sedlák a 6 malých zemědělců. Ostatní stavení byla
vypálena, podle zápisu “pole dokonale pusty, ladem leží a lesem zarostlé”. V r. 1734 tu
jezuité postavili pivovar, který vařil pivo ještě v osmdesátých letech 19. století.V polovině 18. století žilo ve vsi 11 chalupníků a 2 hospodáři.
Kaple uprostřed vesnice svatého Václava je datována 2. pol. 19. století
Soukromý mlýn v Srlíně
SVATKOVICE
Nachází se asi 3 km na jih od Bernartic. Prochází zde silnice II/105. Je zde evidováno 37 adres. Trvale zde žije 67 obyvatel. Původně asi ves lidí Svatkových. Poprvé se
Svatkovice připomínají až v r. 1486, kdy je uvedeno jméno Petra Dobrohoště na Svatkovicích. Byla to starobylá osada s tvrzí z neznámé doby. Jeden ze Svatkovských, Petr,
se zúčastnil stavovského povstání. I když v jeho průběhu přešel k donu Baltazarovi de
Maradas, byl mu majetek zkonfiskován a v r. 1623 prodán Polyxeně z Lobkovic.Ta statek
připojila k jistebnickému statku. V těch letech tvrz zpustla. Koncem 17. století koupil
Svatkovice pán na Veselíčku rytíř Antonín Chlumčanský z Přestavlk, otec pozdějšího
pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského. Antonín zemřel v r. 1772 a
byl posledním pohřbeným v bernartickém kostele. Jeho syn prodal Veselíčko se Svatkovicemi Františku Josefovi z Brettfeldu. Po něm se majitelem vsi stal Jan Nádherný, který
Svatkovice znovu prodal Brettfeldům. Pověst se podle záznamů Bernartické kroniky
vztahuje k výklenkové kapli. V kapli byl obraz Panny Marie Sepekovské namalovaný na
14
plátně. Událost se měla stát okolo roku
1890. V nedaleké vesnici se pálila kolomaz a rozvážela se po kbelících na trakaři po okolí. Jeden z dodavatelů kolomazi vypravoval se strachem v hlase, že
když jel okolo kaple, obraz v kapli šustil
a třepetal se. Když před kaplí poklekl a
začal se modlit, nastalo ticho.
Roubenka ve vsi
Výklenková kaple
se nachází u sinice z Bilinky do vesnice.
Je zasvěcená Panně MariiSepekovské
a je z roku 1842.
ZBĚŠICE
Nachází se asi 2,5 km na jihovýchod od Bernartic. Je zde evidováno 37 adres.
Trvale zde žije 28 obyvatel. Usuzuje se, že původní podoba názvu vesnice byla Stběšice podle osobního jména prvního majitele vsi Stběcha. Ves se připomíná už v r. 1291,
kdy její část potvrdil Přemysl Otakar II. jako majetek Milevského kláštera. V 15. století
patřily Zběšice Rožmberkům, v 16. století Hozlaurům z Hozlau. Ve třicetileté válce
ves silně utrpěla. V polovině 17. století, kdy byla součástí dobronického statku. V té
době Zběšice patřily Ferdinandu Pruggerovi z Grünbergu a po něm dědictvím Anně
Jakobě z Klebelsbergu. Ta prodala
dobronický statek i se Zběšicemi
jezuitské koleji a ves byla spojena
s bernartickým statkem. Největší
počet obyvatel tu byl v r. 1869
(240 obyvatel).
Kamenná zvonice z roku 1898
se nachází na návsi
Stavení ve vsi
15
BOROVANY
Borovany se rozprostírají kolem Velkého Borovanského rybníka asi
2 km jižně od Bernartic. Z jihovýchodu je ves obklopena rozsáhlými
lesy, které se nazývají Hemery a Soví. August Sedláček uvádí, že název
obce vznikl podle borů, které obklopovaly starou osadu. První zmínka o obci pochází
z roku 1219. Po celou dobu kromě krátkého období před 16. st. příslušely Borovany
k Bernarticím, jejich osudy jsou tak velmi spjaté. Podle zápisu z pamětní knihy bernartického kostela měli být roku 1620 zabiti všichni sedláci z Borovan za to, že se postavili
vojákům se zbraní v ruce. Jejich statky pak zůstaly dlouho prázdné. Ve vsi stávaly tři
tvrze. Jedna z nich byla postavena na výšině nad Borovanským rybníkem na místě, kde se
dnes rozkládá ves.Tato tvrz byla zbořena roku 1867 v důsledku vyhoření celého stavení
i se statkem. Během bourání byla objevena v jedné ze zdí dívčí kostra. Odborníci tvrdí,
že se děvče nejspíše stalo obětí středověké pověry, která praví, že pokud se do základů
zazdí mladá dívka, bude budova pevná a nedobytná. Zbylé dvě tvrze stávaly ve 14. století
na místě, kde se nalézá vysušený rybník Hrádek. Menší z nich stávala západně od kostela sv. Rozálie a nesla jméno Hrádek. Na druhé straně rybníka nad samotou Hradecký
stávala tvrz druhá. Severně od vsi nalezneme již zmiňovaný barokní kostel svaté Rozálie
pocházející z konce 17. století. Roku 1680 byl na místě, kde dnes stojí kostelík vystavěn
morový hřbitov, jelikož bernartický již k pohřbívání nestačil. V té době zde nechali jezuité vystavět kapli zasvěcenou sv. Rozálii a sv. Karlu Boromejskému, kteří byli patrony
proti moru. O založení kostela se vypráví tato pověst: Roku 1674 přepadli Alžbětu
Andělovou z Bernartic dva vojáci, dívka se ale bránila a vojáci jí vsypali do očí písek,
Alžběta oslepla a živila se žebrotou. Když se jednoho dne Alžběta vracela z Bernartic do
Borovan, uslyšela hlas, jenž jí pravil, že na tomto místě bude pohřbeno mnoho lidí, bude
zasvěceno Bohu a budou sem putovat mnohá procesí. Lidé se tehdy jejímu vyprávění
vysmáli. Severně od kostela je možné spatřit pozůstatky mohyl z doby bronzové.
Kostelík leží přibližně 2 km jižně od Bernartic v údolí lesa Mladého, jeho barokní
stavba pochází ze 17. století. Byl založen na popud jezuitského pátera Jana Walda roku
1681. Když vypukla v roce 1680 morová epidemie a místní hřbitov nestačil, tak bylo vybráno toto místo pro nový hřbitov. Původně zde stávala
kaplička, která byla v roce 1719 přestavěna tak, aby
postačovala velkému množství prosebných procesí.
Roku 1783 získal kostelík dnešní podobu. Vedle kostela se nachází nejen drobný kříž, ale i dřevěný kříž
s plechovým, malovaným Kristem. Před kostelíkem se
nachází jeden z nezařaditelných sakrálních objektů.
Na kamenném podstavci se nachází dřevěná vitrínka.
Kamenný podstavec kdysi býval částí kamenné kostelní pokladničky. Uvnitř vitrínky je soška s obrázkem
Panny Marie Lurdské. Sousední lípa je dutá a v jejím
vnitřku je obrázek Panny Marie Sepekovské. Jedná se
o hojně navštěvované poutní místo.
16
BOŽETICE
Obec Božetice leží při říčce Smutné asi 6 km východně od Milevska. První
písemná zmínka o obci je z roku 1291, v té době náležela do majetku rodu Vítkovců.
Z jejího názvu lze však usuzovat, že vznikla zhruba ještě asi o 200 let dříve. Název Božetice znamená „ves lidí Božetových nebo též je uváděno Božatových“ a tato historická
osobnost je v kronikách zmiňována již v roce 1088. Do roku 1530 náležely Božetice
Rožmberkům, poté Švamberkům a od roku 1562 tvořily součást majetku milevského
kláštera.Ve vsi nalezneme památkově chráněnou lípu u domu čp. 30 a dále pak kapličku
Nejsvětější Trojice z roku 1858, kterou vystavěla obec vlastním nákladem. Před kapličkou stojí památník padlým vojínům v 1. světové válce. Jihovýchodně od obce byl dolován kaolín a grafit. Nedaleko od Božetic měl na Vitanově hoře stát malý hrádek, jeho
existence ale nikdy potvrzena nebyla. Přibližně kilometr od obce po proudu říčky Smutné je u mlýna Kvěchov kamenný most, jedná se o jeden z mnoha mostů, díky kterému
mohla být v listopadu 1889 zprovozněna železniční trať Písek – Tábor. Na zmiňovaném
Kvěchovském mlýně trávily své dětství siamská dvojčata Josefína a Růžena Blažkovy.
Narodily se 20. ledna 1878 v nedalekém Skrýchově. Zásluhou barona Nádherného
z Jistebnice se jim dostalo veškeré péče a pomoci, včetně vzdělání. Vzhledem k jejich
hudebnímu nadání začaly sestry
vystupovat v zábavných pořadech po celém světě a sklízely velký úspěch. V roce 1911
nechaly postavit hostinec „Na
zastávce“ (dnes Hotel Pecka).
Později se Josefíně narodil syn
Vojtěch. Sestry zemřely roku
1922. Urna s jejich popelem je
uložena na sepekovském hřbitově. Místní část: Radihošť.
Obecní úřad a pod ním stojící kaple
zasvěcena Nejsvětější Trojici,
která byla vystavěna
z peněz místních občanů.
Zůrkova – Komárkova
výklenková kaple z 18. století
17
Pomník padlých vojínů
v 1. světové válce v Božeticích
RADIHOŠŤ
Nachází se asi 2,5 km na severovýchod
od Božetic. Je zde evidováno 17 adres.
Trvale zde žije 6 obyvatel.
Kaple svatého Jana Nepomuckého
z roku 1924 se nachází na návsi.
Jde o kapli spojenou s hasičskou zbrojnicí.
U příjezdové komunikace
z Vlksic do Božetic se
u rozcestí na Radihošť
nachází kamenný kříž.
18
BRANICE
První písemná zmínka o obci Branice pochází z roku 1306. Podle
nálezů ze studny u domu čp. 1 můžeme ale usuzovat, že existovala již
v polovině 13. století. Nabádá nás k tomu i fakt, že přibližně v letech 1240 – 1260 vedla
Branicemi Bechyňská cesta, která spojovala Bechyni a Milevsko. Na počátku 14. století
patřily Branice pod správu milevského kláštera, to se změnilo v roce 1431, kdy se stal
majitelem Branic Oldřich z Rožmberka a Branice tak začaly být součástí zvíkovského
panství. Později v roce 1574 se ale dostává zvíkovské panství do dědického držení baronu Kryštofu II. ze Švamberka a ves se tak stává součástí orlického panství, se kterým zůstává spojena až do nové doby. Od roku 1735 existovala v Branicích i poddanská rychta Branická, pod kterou patřily vesnice Jickovice, Velká, Osek, Kučeř, Květov, Rukáveč,
Stehlovice, Jetětice. Ve východní části obce se nachází kaplička sv. Kříže, která zde byla
vystavěna v 17. století na malém morovém hřbitůvku.V roce 1929 byla kaplička poničena pádem stromu při vichřici, po rekonstrukci byla znovu vysvěcena roku 1931. Z této
doby pocházejí i pamětní desky
padlým vojínům z 1. světové války,
v současnosti jsou nově zrenovované. Napravo od kapličky stojí
ohrazený kamenný kříž věnovaný
památce Stanislava Čunáta - jednoho z vojáků, jehož jméno nalezneme i na pamětní desce. Prostor
bývalého pohřebiště je dnes upraven jako parčík. V obci se nachází
ještě kaple sv. Václava, ta pochází
z roku 1881.
Kaple Svatého Kříže
a zároveň pomník padlým
do jejíchž základů byla vložena
pamětní listina.
Kaple byla vystavěna
roku 1930 – 1931 za 5.000,-
19
HRAZANY
Obec Hrazany nalezneme v nejsevernější části jihočeského kraje,
geologicky leží ve Středočeské pahorkatině. První písemné zmínky
o Hrazanech a Hrazánkách pochází ze 13. století, o Dobrošově dokonce z roku 1216.V každé osadě se nachází kaple. Nejstarší kaple je v Hrazánkách, pochází
z 19. století a je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Dále pak jsou to kaple sv. Ducha
v Hrazanech z r. 1926, kaple sv. Václava v Dobrošově z r. 1932 a kaple Nejsvětějšího
srdce Ježíšova z r. 1939 v Klisinci. Mezi pozoruhodnosti zdejší krajiny patří bezesporu
kamenné moře u Hrazan, které vzniklo mrazovým zvětráváním žulového masivu. Balvany byly vymodelovány vodní a větrnou erozí. Na některých vznikly kamenné mísy
s odtokovými žlábky, které sloužily například k pálení kolomazi, předpokládá se ale i jejich význam pro rituální obřady. Přibližně 0,5 km severně od obce Hrazany se na jižním
zalesněném svahu nachází přírodní památka Kněz u Hrazan, která je pojmenována po
největším kameni této lokality (4 x 8 m). Kámen Kněz se tyčí nad kamenným mořem na
vršku zvaném Březina, v jeho blízkosti nalezneme i množství skalních mís. Na hrazanské
návsi nalezneme pamětní kámen, který připomíná odpočívající sovětská vojska maršála Malinovského ve dnech 11. a
12. května 1945. Mezi významné
rodáky patřil sochař Václav Barda
(1885 – 1926). Z Hrazánek čp. 4
pochází rod Emila Háchy, prezidenta druhé republiky a Protektorátu.
Z tohoto rodu pocházel rovněž
Eduard Šittler, který s Antonínem
Podlahou vydal Soupis památek
historických v Čechách. Místní
části: Dobrošov, Hrazánky, Klisinec.
Kaple svatého Ducha je z roku 1926.
Nad vchodem do kaple je tento nápis:
BŮH JE LÁSKA.
Za obcí se nachází chráněná krajinná
oblast, ve které je možno k vidění pozůstatky po době ledové v podobě množství
natlačených žulových balvanů zvané
Kamenné moře v lokalitě Kněz.
V okolní přírodě se nachází velké množství chráněných druhů.
20
DOBROŠOV
Je velmi stará vesnice na pravém břehu Vltavy v okrese Písek a v kraji, který má
jméno střední Povltaví. Tato osada je historicky i kulturně svázána s okolními osadami,
které dle většiny pramenů jsou starší než Dobrošov. Leží v severní části jižních Čech,
8 km severně od města Milevska. Je jednou ze čtyř částí obce Hrazany. Počet žijících
obyvatel ve vesnici se pohybuje kolem 60. čísel popisných je tu 20. V osadě od roku
1924 funguje Sbor dobrovolných hasičů. Svůj název vesnice údajně získala od prvních
usedlíků v případě Dobrošova šlo údajně o Dobroše. V roce 1216 byla o Dobrošovu
provedena smlouva, kterou se potvrzovala dohoda z roku 1184 mezi panem Jiřím z Milevska a biskupem pražským o směně vzdálených obcí za vesnice Milevsku bližší. Je jisté,
že po smrti Jiřího někdy okolo roku 1200, přešel jeho majetek církvi a tím se i Dobrošov stává majetkem milevského premonstrátského kláštera. Král Zikmund Lucemburský zastavil pro své peněžité nesnáze v roce 1421 dvůr Kovářovský a jisté vesnice
kláštera milevského Matěji Brusovi z Kovářova za jeho pomoc při obraně královského
hradu Karlštejna proti husitům. Mezi vesnice kláštera patří i Dobrošov a je doslovně
jmenován na listině uložené v Orlickém archivu.
Kříž stojící u silnice vedoucí ke Klisinci
Kaple svatého Václava se nachází
ve středu vesnice.
Postavena byla v roce 1932.
21
HRAZÁNKY
Vesnice ležící v okresu Písek v Jihočeském kraji jeden kilometr jižně od Hrazan. Je to místní část obce Hrazany, přestože Hrazánky jsou větší a sídlí v nich obecní
úřad. Od roku 1894 je ve vesnici Sbor dobrovolných hasičů, který má přes 50 členů.
V roce 1954 byl založen fotbalový tým Sokol Hrazánky, o sedm let později dostal vlastní
fotbalové hřiště. Ve vsi se nachází knihovna. První zmínka o vsi je z roku 1373. Je sice
mladší než sousední Hrazany. O tom svědčí její název: Hrazánky – malé Hrazany. Ale
vzhledem k tomu, že do katastru obce patří veškerá úrodná půda až k nedalekému
Dobrošovu, dá se usuzovat, že je obec starší než Dobrošov. Po husitských válkách a
vyplenění milevského kláštera po roce 1429 se začal o majetek kláštera zajímat císař
Zikmund, od kterého získali Zvíkov a přilehlé obce Rožmberkové. Po Rožmbercích připadly Hrazany a Hrazánky do majetku Švamberků. Roku 1575 prodal císař Maxmilián II.
zvíkovské a milevské panství Kryštofovi ze Švamberka. Mezi prodanými vesnicemi jsou
uvedeny i Hrazánky. Roku 1584 dostal Jiří ze Švamberka
podílem zámek Orlík s vesnicemi Pechova Lhota, Klisín,
Dobrošov, Hrazany, Hrazánky, Mašov, Kovářov. Slavní rodáci žijící v Hrazánkách: Ve vesnici v domku čp. 4 často
trávil své dětství prezident Emil Hácha. Jeho otec Josef
odsud pocházel. V roce 1939 bylo toto stavení přestavěno. Ve vesnici se v domku čp. 12, v rodině Josefa Bardy,
narodil 29. 5. 1885 Václav Barda, sochař a ředitel kamenické školy na ostrově Brač později na Korčule. Jeho
nejznámější kamenická práce, kterou realizoval společně
se svým bratrem Jaroslavem, je pomník Lva Nikolajeviče
Tolstého na Brači. Jeho bratr, také sochař Jaroslav Barda
má svá díla k vidění v Kovářově, Petrovicích a Chyškách.
Kaple ve vsi je zasvěcena
sv. Jana Nepomuckému. Kaple
je z 19. století.
Letecký pohled
na Hrazánky
22
KLISINEC
Klisinec je vesnice ležící 2,5 kilometru jihozápadně od Hrazan v okresu Písek.
V 15. století patřila ves Předborovi z Radejšína, který získal společně s Klisincem i několik okolních vesnic od své tety Machny z Kovářova. V roce 1461 nebyl zprvu Klisinec
prodaný, jako okolní vesnice rodu Rožmberků. Ale později, v roce 1463 se prodej vsi
tomuto rodu uskutečnil. Majitelem se stal Jan z Rožmberka. V roce 1775 náležela ves
k příslušenství zvíkovskému panství. Farou, poštou, školou a četnictvem patřil Klisinec
do Kovářova. Do své smrti v roce 2009 zde žila nejstarší obyvatelka České republiky
Marie Buzková. Od roku 1923 je v Klisinci založený Sbor dobrovolných hasičů. Kaple na
návsi ve vesnici je zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Páně. Je z roku 1940. Podnět ke stavbě
kaple dal klisinecký rodák RNDr. Alois Vošahlík a tehdejší starosta František Kubíček.
Podle záznamů z místní kroniky nebyly první plány na stavbu schváleny až po přepracování. Hrubá stavba kaple byla dokončena roku 1939 a v dalším roce byly provedeny
vnitřní výmalby interiéru, bylo zakoupeno vnitřní vybavení kaple. Místní občané se podíleli nemalou měrou. Z jejich příspěvků byla zakoupena
socha svatého Jana Nepomuckého, socha Panny Marie, kalich. Kaple byla vysvěcena 22. 6. 1940. Původní
zvon v kapli, z roku 1894 byl za války zrekvírovaný.
V roce 1947 byl slavnostně zavěšený zvon nový, který
pocházel z roku 1771. Zvon byl zakoupený z bývalého
probošství a byl placený z peněžní velikonoční sbírky.
Kaple na návsi v Klisinci
Usedlost ve vesnici
23
HREJKOVICE
Obec Hrejkovice se nachází cca 6 km západně od Milevska po obou
stranách silnice č. 19 vedoucí z Tábora do Plzně. Na severním okraji vsi
se nachází Hrejkovický rybník o rozloze 23 ha. Z něj vytéká Hrejkovický potok, který dále pokračuje na Velkou a Květov, poblíž Vůsí protéká hlubokým a nečekaně divokým údolím. Toto místo má oblibu především u trempů. Potok mizí u červenského kostelíka sv. Bartoloměje v Orlické přehradě. Za vsí se
nalézá ještě rybník zvaný Jezero, ten má rozlohu 10 ha. Hrejkovice, tehdy Graycovice
nebo také Reykovice, jsou poprvé zmiňovány ve smlouvě z června roku 1216, kdy je
pražský biskup vyměňuje za jiné vsi s Jiřím z Milevska. Jiří si ale Hrejkovice neponechal,
věnoval je právě založenému milevskému klášteru. Oblast Hrejkovic byla ale osídlena
mnohem dříve. Svědčí o tom nálezy archeologa Pavla Břicháčka, který na návrší nad
Hrejkovickým potokem objevil pozdně halštatské či snad rané laténské sídliště. Okolí
Hrejkovic prozkoumal i archeolog Bedřich Dubský, který zde strávil v letech 1880 –
1899 část svého mládí. Údajně prý nalezl střepy dokládající nepřetržité osídlení vsi od
9. – 12. století. Od minulého století se zde rozvíjelo zejména kamenické řemeslo pro
množství kvalitní žuly v okolí.Tato žula byla použita i na obnovu gotických arkád na Zvíkově. Mezi dochované kulturně hodnotné stavby z 19.
století patří zejména kaple na návsi – v Hrejkovicích,
v Pechově Lhotě a v Níkovicích. Dále roubené stavby
v Hrejkovicích a v Pechově Lhotě a selské štíty v Níkovicích. V Hrejkovicích stojí pomník vojákům padlým
v 1. světové válce, nacházejí se zde také dva státem
chráněné stromy - lípa a dub. Severně od vsi na vrchu
zvaný Vinice se v minulosti pěstovala vinná réva. Místní
části: Chlumek, Níkovice, Pechova Lhota.
Kamarádi cest
– turistika: novoroční pochod Hrejkovická 20
Památník padlých z 1. světové války
Hrejkovický potok
24
CHLUMEK
Usedlost ve vsi
Chlumek je osada, část obce Hrejkovice. Nachází se
asi 1,5 km na jihovýchod od Hrejkovic. Je zde evidováno
16 adres. Trvale zde žije 38 obyvatel. Chlumek leží v katastrálním území Hrejkovice o výměře 6,28 km2.
Zděná zvonice z 19.století
NÍKOVICE
Níkovice je vesnice, část obce Hrejkovice. Nachází se asi 1,5 km na severovýchod od
Hrejkovic. Je zde evidováno 51 adres. Trvale zde žije 92 obyvatel. V obci je činné SDH.
Vesnice se dříve jmenovala Ninkovice nebo Minkovice. Byla majetkem milevského kláštera a později do roku 1581 náležela ves k zvíkovskému panství Švamberků. V tomto
roce prodal Kryštof ze Švamberka ves pánům z Hodějova a byla přičleněna k milevskému panství. Pověst se vztahuje ke kamenům v místním lesíku, k Čertovým kanapíčkům.
Podle pověstí, tady skutečně odpočíval čert po namáhavé práci, navzdory tvrzení, že
čert nikdy nespí. Kaple zvaná U Bučku se nachází severovýchodně od vesnice na vrchu Na Brdech. Kaple je v současné
době po celkové opravě a udržovaná. V sousedství této kapličky se
nachází seskupení žulových balvanů, které mají tvar skalních misek,
s různými odtokovými žlábky. Kameny mají různou velikost (délka až
dva metry, šířka 0,8 metrů) a jsou
různých tvarů. Podle mělkých prohlubní a tvarů kamene, který připomíná pohovku, byl odvozen i název
- Čertova kanapíčka
Čertova kanapíčka
25
kaple U Bučku
Usedlost ve vsi
PECHOVA LHOTA
Leží 2 km severně od Hrejkovic a asi 7 km severozápadně od Milevska. První
zmínky o vsi pocházejí z 15. století, kdy byla tato ves zastavena králem Zikmundem
Matěji Bursovi z Kovářova. Roku 1461 přešla ves pod orlické panství. V 16. století byla
ves pod milevským klášterem a posléze opět připadla k orlickému panství. Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1892. Na území Pechovy Lhoty se nachází celkem
čtyři kapličky. na návsi kaple Narození Panny Marie, na vrchu „Na vinicích“ pak dvojitá
kaple zasvěcená Panně Marii Lurdské a Svatým andělům strážným a konečně v plotě
u Matušků se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou zbudoval pan Ladislav Štván
v roce 1946. Kaple Narození Panny Marie je vystavěna na místě původní barokní kapličky z roku 1788 zasvěcené sv. Janu Nepomuckému. Tato původní kaple byla malých
rozměrů (půdory 4x4 m), vysoká 5 metrů a zastřešená slámou. V roce 1923 byl stav
této kapličky již tak špatný, že se obecní zastupitelstvo rozhodlo postavit novou, na
realizaci tohoto plánu však chyběly peníze. Ty byly získány o rok později peněžní sbírkou, která vynesla 9 420 korun. Stará kaple byla tedy zbořena a v jejím sousedství byla
postavena kaple nová. Stavba byla zahájena 4. dubna 1926 a dokončena 23. září 1927,
vysvěcena pak 25. září 1927. Druhá kaplička se jmenuje Kaple Panny Marie Lurdské
a andělů strážných na Vinici. Nachází se na kopci severně od vesnice. Byla postavena na
soukromém pozemku místního krejčího Čeňka Zítka za peněžní pomoci a spoluúčasti
ostatních místních občanů. Kaple byla postavena roku 1906.V tomto roce vypukl v obci
veliký požár od úderu blesku a dům, kde krejčí bydlel byl ušetřen. Učinil slib andělům
strážným a jako projev poděkování byla téhož
roku postavena tato kaple. Děkovná procesí
byla dvakrát do roka a trvala až do vypuknutí
I. světové války. V dalším roce přistavil pan Zítek ke kapli zadní výklenek a na své náklady
i novou věžičku. Před kaplí bylo sousoší Kalvárie. Do výklenku vzadu byla umístěna socha
Panny Marie Lurdské, která byla darem z Ameriky. Za II. světové války byla kaple i s Kalvárii
poničena. Díky obecní sbírce byla v roce 1969
opravena nejen kaple, ale i okolí.
Kaple Narození Panny Marie
Kaple Panny Marie Lurdské a andělů strážných na Vinici
26
JETĚTICE
První písemná zmínka pochází z roku 1251. Obec byla podle archeologických
nálezů osídlena již v pravěku. První zmínka pochází z roku 1251, kdy patřila ke statkům
Milevského kláštera. Dalšími známými vlastníky jsou od roku 1430 Předbor z Radešína, 1437 panství Zvíkovské (Jan z Rožmberka), 1575 panství Orlické a od 1736 obec
vlastnila rychta Branická. V roce 1857 obec postihl veliký požár, kdy většina obce vyhořela. Při sčítání v roce 1860 měly Jetětice 273 obyvatel a 21 domů. V září roku 1877
byla postavena a otevřena školní budova. Železniční zastávku zřídila obec roku 1917
na vlastní náklady. Obec obklopují na severní straně rozsáhlé lesy a na západní straně
se rozprostírá Orlická přehrada, u které je postaveno velké rekreační středisko Vltava.
Obec i okolí je hojně navštěvováno díky krásné, čisté přírodě, velkým možnostem pro
turistiku a cykloturistiku, ale i koupání, odpočinku a sběru hub a
lesních plodů. Sbor dobrovolných hasičů působí v obci od roku
1900. V roce 1930 zde žilo 508 obyvatel a 86 popisných čísel.
Zajímavostí je Železniční most v Červené nad Vltavou. Most
přes Vltavu byl vystavěn v letech 1886–1889, otevřen byl potom 20. listopadu 1889. Je 253 metrů dlouhý, 68 metrů vysoký,
váží 940 tun a obsahuje 329 000 nýtů. Most vyrobila Pražská
mostárna za 510 000 zlatých. Je to první železniční most v ČR,
který byl vystavěn bez lešení pouze letmou montáží. Místní části:
Jetětice Samoty a Červená nad Vltavou.
Kaple Narození Panny Marie z roku 1911
ČERVENÁ NAD VLTAVOU
Červená je malá vesnice nedaleko Vltavy, část obce Jetětice v okrese Písek. Nachází se
2 km na jihozápad od Jetětic. Součástí místní části Červená je pás území mezi železniční
tratí a orlickou přehradní nádraží. K Červené patří i dvůr Truhlařov, několik chatových osad a rekreačních areálů (včetně hotelu Vltava Správy služeb ministerstva vnitra)
a osada Pazderna. Ves byla založena matkou Jiříka Milevského Zdislavou. První zmínka
je z roku 1189 a jako Jetětice patřila pod Milevský klášter a panství zvíkovské a orlické.
Od 1729 je v obci známa škola. Mezi dominanty patří železniční most přes Vltavu, kostel
sv. Bartoloměje a železniční nádraží. Románský kostel pochází z roku 1190. Od roku
1251 je v držení kláštera premonstrátů v Milevsku. Je to jednolodní obdélníková stavba
s presbytářem sklenutým křížovou žebrovou
klenbou. Vedle kostela stojí barokní zvonice.
Roku 1960 byl kvůli výstavbě orlické přehrady přenesen k osadě Vůsí. Na hřbitově při
kostelu byl pohřben bývalý zemský prezident Podkarpatské Rusi Antonín Rozsypal.
Železniční most přes Vltavu
27
CHYŠKY
Chyšky se nacházejí 11 km severovýchodně od Milevska. Obec je
nejvýše položenou obcí v mikroregionu. První zmínka o obci pochází
z roku 1291, kdy byla připojena k pražskému biskupství. Dříve byla také nazývána jako
Malá Chýška a Malá Chýše. O vzniku obce existuje pověst o tom, že se zde rýžovalo
zlato, čemuž nasvědčují i rýžovnické sejpy nejspíše středověkého původu na levém
břehu Branišovského potoka.Včetně Chyšek obec spravuje 20 osad. Mezi majitele obce
patřili Rožmberkové, rytíři Doudlebští z Doudleb, páni z Kolovrat a koncem 18. století
Václav Norbert Kinský. Dominantou obce je kostel sv. Prokopa z konce 13. století stavěný v pozdně románské podobě, pozdější přestavby byly provedeny v gotickém stylu.
Za husitských válek byla stavba značně poničena, v roce 1678 byla obnovena v barokním
slohu.V roce 1708 postihl kostel požár, který poškodil i věž. Stavba byla opravena. Roku
1775 byla ale poškozena dalším požárem, kostel byl tedy znovu opraven roku 1788.
Velké a nákladné opravy se kostelu dostalo v letech 1996 – 1997. Před kostelem je
umístěn památník padlým v 1. světové válce z roku 1922, v jeho útrobách jsou zazděny
životopisy všech padlých. V zahradě fary je zděný altán, v něm sepsal několik svých děl
host chyšeckého faráře Boučka spisovatel a buditel Prokop Chocholoušek. Poblíž Chyšek nalezneme i židovský hřbitov. Nachází se u silnice mezi osadami Nosetín a Květuš.
V Květuši bývala židovská synagoga, její základy jsou dodnes patrné. Na chyšecku je
množství křížků, kapliček, božích muk a památkově chráněných starých selských stavení, tzv. roubenek. Mezi významné
chyšecké rodáky patří akademický malíř Alois Moravec, známý
pražský ilustrátor a krajinář.
Místní části: Branišov, Branišovice, Hněvanice,
Hrachov, Kvašťov, Květuš,
Mezný, Nálesí, Nosetín, Nová
Ves, Podchyšecká Lhota,
Radíkovy, Ratiboř, Ratibořec,
Rohozov, Růžená,Vilín,
Voděrady, Záluží.
Kostel sv. Prokopa
pohled na obec
od požární nádrže
28
BRANIŠOV
Branišov je samota, část obce
Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 2,5
km na sever od Chyšek. Je zde evidována
jedna adresa.Trvale zde žije jeden obyvatel. Historie Branišova je totožná s osudy
nedalekého Nosetína, pod který osada
vždy patřila. Původně patřila v 13. století k sepekovskému panství, později byla
pod nadějkovským panstvím. Kříž na přístupové cestě na samotu
se nachází na křižovatce lesních cest. Jedná se o drobný kříž. Na
kamenném podstavci má umístěnou oválnou porcelánovou podobenku s fotografií dvou dětí. Ve střední části kříže je oválná deska
se zpola čitelným nápisem: BUĎ POZDRAVEN SVATÝ KŘÍŽI
JEDINÁ NAŠE NADĚJE.
Stavení na samotě
Kříž před samotou
BRANIŠOVICE
Nachází se asi 4 km na západ od Chyšek. Je zde evidováno 17 adres. Dřívější a často
používaný název této vesnice byl Branšovice.
Vesnice patřila k majetku milevského kláštera.
Po roce 1420, kdy byl klášter vypálen, se ves podobně jako nedaleké Hněvanice a Záluží připojila pod panství pánů z Rožmberka. Později ves
patřila pod panství švamberské. Roku 1576 byla
ves prodaná Kryštofem ze Švamberka nadějkovskému pánu Bedřichu Doudlebskému z Doudleb. V roce 1637 byly Branišovice, stejně jako
Hněvanice a Záluží, prodány Mikulášem Bechyně z Lažan opět rodu Doudlebských. Ves koupil
Adam Bedřich Doudlebský z Doudleb. Pak roku
1665 po jeho smrti připadly vesnice jeho staršímu synu Janovi Doudlebskému. V držení jejich
rodu byla ves dalších pět let. Poté kvůli špatnému
hospodaření a kvůli dluhům se rodový majetek
zmenšil. Další majitelé se pak často střídali.
Kaple s křížkem ve vesnici
29
HNĚVANICE
Nachází se asi 4,5 km na západ od Chyšek.Ves sdílela
osudy nedalekých Branišovic.Vesnice patřila k majetku milevského kláštera. Po roce 1420 se ves podobně jako nedaleké
Branišovice a Záluží připojila k majetku pánů z Rožmberka.
Poté ves patřila pod panství švamberské. V roce 1576 byla ves
prodaná Kryštofem ze Švamberka Bedřichu Doudlebskmu
z Doudleb a připojena k jejich nadějkovskému panství. V roce
1637 byly Hněvanice, stejně jako okolní vesnice, prodány Mikulášem Bechyně z Lažan panu Adamu Bedřichovi Doudlebskému z Doudleb. Pak roku 1665 připadly vesnice dědictvím
jeho staršímu synu Janovi Doudlebskému. V držení jejich rodu
byla ves dalších pět let. Poté byla prodaná a další majitelé se pak často střídali.
Kaple na návsi ve vesnici je z 1. pol. 20. století. Je zasvěcená Svaté Rodině
HRACHOV
Stavení ve vesnici
Nachází se asi 1 km na
severozápad od Chyšek. První
zmínky o Hrachovu jsou z roku
1291. Hrachov je připomínán
jako příslušenství hradu Skalice
u Sepekova. Poté patřil k majetku
milevského kláštera. Po vypálení
kláštera v době husitské se ves
dostala k zvíkovskému majetku.
Po roce 1576 byla ves připojena
k chyšeckému panství.
KVAŠŤOV
Kvašťov je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek.
Nachází se asi 1,5 km na jihovýchod od Chyšek. Je zde evidováno
15 adres. Trvale zde žije 5 obyvatel.
Kamenná zvonice s obrázkem svaté Terezie
se nachází v středu vesnice. Zvonice nese dataci 1895.
30
KVĚTUŠ
Nachází se asi 1,5 km na východ od Chyšek. V roce
1396 je na zdejší tvrzi zmiňovaný Oneš z Květuše jako patron
kaplanství v Načeradci. Další z jeho rodu Jan z Květuše řečený
Hron zemřel před rokem 1475 a jeho majetek připadl králi, který dal Květuš za výsluhu Čeňkovi z Klinštejna. V roce 1487 byla
ves v majetku Štěpána Kuchty z Květuše a Humňan. V 15. století tvrz zpustla, ves měla několik držitelů. V dalším století byla
připojena část k nadějkovskému panství. Roku 1668 Jiří Doudlebský z Doudleb prodal Květuši s okolními vesnicemi Nosetínem, Chlístovem, Kvašťovem,Vilínem Mikuláši z Germersheimu.
Zbytky tvrze byly znatelné roku 1765. Sbor dobrovolných hasičů byl založený roku 1893.
Kaple ve vesnici na návsi je z roku 1833 a je zasvěcena svatému Janu Nepomuckému.
MEZNÝ
Mezný je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 3,5 km na sever od Chyšek. Je zde evidováno
15 adres. Trvale zde žije 6 obyvatel. Venkovská usedlost čp. 1 je
vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
Kamenná zvonice a kříž
NÁLESÍ
Nálesí je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 3 km na severozápad od Chyšek. Je zde evidováno 20 adres.
Trvale zde žije 28 obyvatel. Venkovská usedlost
čp. 2, která se nachází na samotě poblíž vesnice, je
vedená v Seznamu kulturních památek v okrese
Písek.
Kaple ve vsi je novější, z roku 1979. Je zasvěcená
Panně Marii. Nachází se u komunikace do Ratiboře
31
NOSETÍN
Nosetín je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek.
Nachází se asi 1,5 km na severovýchod od Chyšek.Ves byla v roce
1290 majetkem hradu Skalice u Sepekova. Později patřila pražskému biskupství, nakonec se stala majetkem nadějkovského panství.
Návesní kaple zasvěcená Panně Marii je z 19. století
NOVÁ VES
Nová Ves je malá vesnice, část obce Chyšky
v okrese Písek. Nachází se asi 1 km na sever od Chyšek.
Je zde evidováno 22 adres. Trvale zde žije 56 obyvatel.
V dřívějších dobách se Nové Vsi říkalo Perkule. Podle
jedné domněnky toto jméno souvisí se zaniklým dolováním. Podle druhé domněnky souvisí název se slovem
parcela. Místní obyvatelé se věnovali převážně zemědělstvím, ale kvůli nelehkým podmínkám v tomto kamenitém kraji, většina mužů až do I. světové války odcházela
za prací do cihelen do Vídně.
Kříž u komunikace těsně před vesnicí
Nachází se asi 1,5 km na jihozápad od Chyšek.
Je zde evidováno 27 adres. Trvale zde žije 16 obyvatel.
Dřívější název obce byl Tetourova Lhota a Tetaurova
Lhota, který byl odvozen od jména majitelů. V 15. století byla v obci tvrz, ale bohužel kvůli častému názvu
vsi Lhota, o dalších osudech tvrze není známo nic podstatného. Ves měl v držení rod Tetourů z Tetova. V 16.
století byla ves připojena k Vlksicům až do roku 1597,
kdy byla Lhota připojena k Chyškám. Místní tvrz zůstala
neobydlená a postupně zpustla. V 18. století byly ještě
viditelné zbytky zdí tvrze a příkopy. Sbor dobrovolných
hasičů byl založen roku 1923. Po bývalé cestě do Chyšek se nachází prostorová kaple zasvěcená svatému
Janu Nepomuckému. Kaple byla postavena roku 1816.
Vede tam zeleně značená pěší turistická trasa zhruba
kilometr.
Kaple sv. Jana Nepomuckého
32
PODCHYŠECKÁ
LHOTA
RADÍKOVY A RATIBOŘ
Radíkovy je osada, část obce
Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 2 km
na severozápad od Chyšek. Je zde evidováno 5 adres.
Ratiboř je malá vesnice, část obce
Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 3 km
na západ od Chyšek. Je zde evidováno 50
adres. O osudech této a okolních vesnic
jsou kusé zprávy. Po husitských válkách
ves náležela k orlickému panství. Po smrti Bohuslava ze Švamberka dědictvím přešla ves do majetku jeho bratra Jana. Roku
1575 prodal císař Maxmilián II. zvíkovské a
milevské panství Kryštofovi ze Švamberka.
Mezi prodanými vesnicemi jsou uvedeny
vesnice Porešín, Branišovice, Záluží, Hrazany, Hrazánky, Přeštěnice, Ratibořec. Sbor
dobrovolných hasičů byl založen roku 1893.
Smírčí kříž se nachází ve vesnici. Je žulový a
zhruba přes jeden metr vysoký. Rytiny na
kříži jsou málo znatelné a měly by znázorňovat nůžky a meč.
Radíkovy - Pohled na usedlost v osadě
Ratiboř – návesní kaple
Ratiboř – smírčí kříž ve vsi
RATIBOŘEC
Ratibořec je malá vesnice, část obce Chyšky
v okrese Písek. Nachází se asi 3,5 km na západ od
Chyšek. Je zde evidováno 6 adres. Ratibořec sdílel
zřejmě osudy sousední Ratiboře. O historii těchto
vesnic jsou velmi kusé zprávy. Tyto vesnice byly kvůli
své poloze odříznuty od světa. Po husitských válkách
náležela ves k panství orlickému a později zvíkovskému.
Výklenková kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici
se nachází ve vesnici v parčíku
33
ROHOZOV A RŮŽENÁ
Rohozov je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi
2,5 km na jih od Chyšek. Je zde evidováno 8 adres. Osada patřila k majetku pánů na
Stříteži. V 14. století se připomíná Budilov z Rohozova. Po jeho úmrtí přešla ves dědictvím na Čáslava z Rohozova a jeho sestry. V 16. století zde býval jeden nájemný statek
a dvorec s ovčínem a pivovarem. Kaple na návsi je zasvěcena Panně Marii Sepekovské
a pochází z konce 19. století
Růžená je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi
2,5 km na východ od Chyšek. Je zde evidováno 22 adres. Dřívější používaný název vesnice byl Růžena. Zprvu zde býval poplužní dvůr. Jeden z prvních majitelů byl Bohuněk
z Vranova. Ten prodal ves milevskému rychtáři. Později Růžená připadla pod vlksické
panství. Roku 1636 prodal vlksický pán ves i s příslušenstvím Adamu Bedřichovi Doudlebskému a tak byla ves připojena pod nadějkovské panství po dobu necelých 30 let.
Pak opět připadla vlksickému panství. V 18. století se stala samostatným statkem. Poté
se majitelé často střídali. Roku 1764 prodal rytíř Václav Netvorský z Břízí Růženou opět
nadějkovským pánům. Roku 1911 hraběnka Karolína Kokořová na popud učitele Josefa
Tomáška z nedalekých Chyšek prodala a rozdělila pozemky mezi drobný lid.
Rohozov – pohled na usedlost ve vsi
Rohozov - Kaple na návsi
Růžená - Ve vesnici se nachází
kaple zasvěcená Panně Marii
Růžená – pohled na vesnici
34
VILÍN A VODĚRADY
Vilín je malá vesnice, část obce
Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 1,5
km na sever od Chyšek. Je zde evidováno
6 adres. Návesní kaple je také zasvěcená
Panně Marii. V štítu kaple je tento nápis:
POCHVÁLEN BUĎ PÁN JEŽÍŠ KRISTUS
SVATÁ PANNO MARIA ORODUJ ZA
NÁS.
Voděrady je malá vesnice, část
obce Chyšky v okrese Písek. Nachází se
asi 1,5 km na severozápad od Chyšek. Je
Vilín – kaple na návsi Voděrady – štít sdodoly
zde evidováno 7 adres.
ZÁLUŽÍ
Záluží je malá vesnice, část obce Chyšky v okrese Písek. Nachází se asi 2,5 km
na jihozápad od Chyšek. Je zde evidováno 20 adres.Vesnice patřila k majetku milevského
kláštera a sdílela stejné osudy jako Branišovice. Po vypálení kláštera husitskými vojsky
byla ves připojena pod panství pánů z Rožmberka. Roku 1575 prodal císař Maxmilián II.
zvíkovské a milevské panství Kryštofovi ze Švamberka. Mezi prodanými vesnicemi jsou
kromě Záluží uvedeny další vesnice: Porešín, Branišovice, Hrazany, Hrazánky, Přeštěnice,
Ratibořec. Ves přešla pod panství švamberské. V roce 1576 prodal Kryštof ze Švamberka několik okolních vesnic i Záluží nadějkovskému pánu Bedřichu Doudlebskému
z Doudleb. V roce 1637 bylo Záluží, stejně jako Branišovice, prodány Mikulášem Bechyně z Lažan. Vesnice koupil Adam Bedřich Doudlebský z Doudleb. Pak roku 1665 po
jeho smrti připadly vesnice jeho staršímu synu Janovi
Doudlebskému. Další majitelé se pak často střídali.
V roce 1913 byl založený sbor dobrovolných hasičů.
Návesní kaple je z roku 1923
Usedlost ve vesnici
35
JICKOVICE
Obec se nalézá cca 10 km západně od Milevska. Rozkládá se po obou březích Jickovického potoka, jenž pramení zhruba 1 kilometr
od Předbořic, protéká Kotýřinou a Zahrádkou a vlévá se do Orlické nádrže. Na dolním
toku je tento potok nazýván také jako Sobědražský. Mezi největší rybníky, které zásobuje vodou Jickovický potok, patří Kněžský
rybník u Radvánova, Sadnice u Kotýřiny a Silvestr u Kostelce nad Vltavou. Celková délka toku činí 17 kilometrů. Původními majiteli
obce byli páni z Jickovic, dalšími majiteli byli šlechtické rody – rod Zmrzlíků, Švamberků, Šternberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. V 16. století byl majitelem dokonce
i břevnovský klášter. V obci nalezneme kapličku Nanebevzetí Panny Marie vysvěcené
roku 1890. Na jihozápadním konci obce stojí kaplička z konce 18. století. Severně od
obce přibližně 1,5 km daleko se nachází přírodní památka Bachmáč. Uprostřed obce se
nachází Obecní rybník, kterým protéká Jickovický potok. Tři kilometry severozápadně
se nacházejí Jickovické skály. Výška žulových skalisek nad hladinou Orlické přehrady je
až 50 metrů. Přírodní památka Bachmač se nachází na pravém břehu Vltavy, respektive
přehradní nádrže Orlík, 1 km východně na plošině tvořící malou depresi. Leží v lesích
2 km severozápadně od obce Jickovice. Na jih od památky se nachází 442 metrů vysoký
kopec Doubek, na kterém se nachází pole. Na západ od lokality je pak bezejmenný
vrchol vysoký 441 metrů, na severovýchodě pak vrchol o výšce 463 metrů. Rašeliniště
vzniklo na plošině, která nemá téměř žádný přirozený odtok. Dříve docházelo k nepravidelné těžbě rašeliny na celém území památky. Později se od celkové těžby ustoupilo a rašelina byla těžena
jen na okraji památky. Jako přírodní památka bylo území
vyhlášeno 4. prosince 1985 vyhláškou Okresní národní
výboru Písek s datem účinnosti 1. února 1986. Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založený v roce 1905. Místní
část: osada Varta
Jickovické žulové skaliska nad hladinou Orlické přehrady
VARTA
Varta je místní část obce Jickovice. Leží asi 1 kilometr jihozápadě od Jickovic
na pravém břehu Vltavy pod soutokem s Otavou. V osadě je přibližně 20 domů, ale jen
některé z nich jsou stále obydlené. Jméno vesnice je odvozené od slova varta - stráž.
Zde bývala vojenská ležení vojsk, která nejednou obléhala hrad Zvíkov. 1285 obléhal Václav
II. hrad a zde bylo vybudováno opevněné místo.
Roku 1621, kdy Zvíkov obléhala Marradasova
vojska, která zde tábořila, byla ves společně
s nadalekými Jickovicemi zcela vypleněna a vypálena.
Soutok Otavy s Vltavou
ze staré Kazimourovy silnice
36
KŘIŽANOV
Kaple v obci
Obec se nalézá zhruba 7 km jižně od Milevska.
Původně byla majetkem milevského kláštera,
v průběhu let ale vystřídala několik majitelů. Od
roku 1431 připadala ke zvíkovskému panství, to
se změnilo roku 1570, kdy se jejím majitelem
stal rod Kaleniců. Po nich byli páni Křižanova
Šternberkové a později Chlumčanští. Od roku
1783 obec patřila Josefu Bretfeldovi a od roku
1843 baronu Janu Nepomukovi Nádhernému.
Nejcennější památkou Křižanova je socha Panny Marie s Ježíškem stojící na vysokém kamenném sloupu na jižním okraji vsi. Pochází nejspíše
z roku 1678. Z památek nalezneme uvnitř vsi
ještě zvonici a při silnici do Křižanova kamenný kříž z roku 1929. Nedaleko od obce je na
břehu Velkého prachovského rybníka oblíbený
autokempink. Podle pověstí byl tento morový
sloup Panny Marie s Ježíškem v obci vztyčen po
morové ráně, která tuto oblast zasáhla. Tento
sloup je obrácený k druhému morovému sloupu, postavenému poblíž Milevska, u silnice do
Kovářova. Sochy jsou proti sobě otočené a mají
ochraňovat celou oblast, ležící mezi nimi před
dalším morem.
Kříž u silnice
vedoucí do obce
Morový sloup
37
KOVÁŘOV
Kovářov se nachází na samé severní hranici Jihočeského kraje zhruba
11 km severozápadně od Milevska, východně od vodní nádrže Orlík,
v oblasti středního Povltaví na pravém břehu řeky Vltavy. Kovářovsko
bylo ale pro blízkost řeky osídleno již v 9. století. Obec je poprvé zmiňována roku 1220,
z této doby pochází i zdejší kostel Všech Svatých. Kovářov měl na počátku řadu tvrzí či
dvorců, na kterých hospodařily rytířské rody, ty postupně prodávaly své majetky Rožmberkům a Švamberkům. Od konce 16. století patřil Kovářov k orlickému panství. Kromě
třicetileté války poznamenala kovářovsko morová epidemie v letech 1771 – 1772, kdy
z celkového počtu 3000 obyvatel zemřely dvě třetiny. Největší rozkvět zaznamenala
obec v 17. a 18. století. Z této doby pochází většina zdejších památek. Jedná se například o sousoší Kalvárie. Tato státem chráněná památka na vršku zvaném, Kolín“ byla zhotovena roku 1732
sochařem Brokoffem. Od téhož sochaře pochází ještě
socha sv. Jana Nepomuckého na návsi u kostela. V obci
nalezneme také barokní faru z roku 1739, v současné
době jsou její prostory využity pro muzeum Lidových
tradic. Za zmínku stojí také starý špejchar z roku 1837,
který byl postaven na základě zákona o kontribučních
fondech a sloužil jako obilná komora pro celý kraj. Při
severozápadním okraji vsi na úbočí Kovářovské hůrky
leží opravený židovský hřbitov. Mezi významné rodáky
kovářovsko patří sběratel národních písní Čeněk Holas.
V Předbořicích se narodil překladatel cestopisů a povídkář Karel Cvrk a akademický malíř František Holan.
Z Hostína u Kovářova pocházel letec Václav Pešička,
který po napadení ČSR nacisty emigroval a vstoupil
k polskému letectvu s úmyslem bojovat za svou vlast.
Do bojů však nestačil zasáhnout, jelikož při přistání na
polském letišti ho tamní četníci zastřelili v domnění,
že se jedná o německého špiona. Obec Kovářov byla
v roce 2004 odměněna titulem Vesnice roku 2004 Jihočeského kraje a poté titulem Vesnice roku ČR 2004.
V roce 2006 byla obec Kovářov oceněna Evropskou cenou za rozvoj venkova v německém Umendorfu.
Místní části: Březí, DobráVoda, Hostín, Chrást,
Kotýřina, Lašovice, Onen Svět, Předbořice, Jalovčí, Radvánov, Zlučín, Řenkov, Vepice, Vladyčín, Vesec, Slavoňov, Zahořany, Záluží, Žebrákov.
Kostel Všech svatých s tvrzí
Bývalá fara
Základní škola Kovářov
38
BŘEZÍ
První písemná zmínka o vsi pochází z 15. stolet. V roce
1498 údajně na zdejší tvrzi sídlil Jindřich z Břízí, který pocházel
z rodu vladyků Břízských a Netvorských z Břízí. Ke zdejší tvrzi
patřila i sousední obec Vepice. V roce 1590 prodali bratři Přibík
a Albrecht Břížští vesnice Březí i Vepice Janu Šturmovi z Hyršfeldu, který je připojil ke Kovářovu. V 17. století byla již tvrz opuštěná a v 18. století zanikla úplně. V roce 1887 zde byla postavena kaplička. Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založený roku
1921. Severovýchodně od Březí u silnice do Předbořic stojí na
okraji lesa zvaného Kuchtův nebo
podle jiného zdroje Touškův Boží muka, která byla postavená na památku vojenské šarvátky z období třicetileté
války. Podle pověsti je dal postavit švédský hejtman na
paměť svého vítězství a dal do nich zazdít chléb namočený v krvi českých lidí. Podle jiné pověsti je zde zazděná
mušketa jednoho ze zabitých žoldnéřů. Zděná boží muka
byla postavena v druhé polovině 18. století. Výklenková
kaple zakončená zvoničkou ve vesnici je zasvěcená Panně
Marii a je datována rokem 1887.
Boží muka mezi Březím a Předbořicemi
Kaple Panny Marie
DOBRÁ VODA
Dobrá Voda je vesnice mezi obcemi Petrovice a Hrazany, od Hrazan je vzdálena
2 km, přesto patří k obci Kovářov. Propojení je jen silnice vedoucí začínající ve Vepicích
a končící v Dobré Vodě nebo polní cesta z Vladyčína. Prochází tudy červená turistická značka. Jméno vsi je pravděpodobně
podle dobré vody na kopci Horychová
(583 m) jihozápadně od vesnice. Dnes
vesnice slouží výhradně k rekreačním
účelům. Výklenková kaple ve vsi je zasvěcená Panně Marii. Kolem horní části
okna je ozdobena vitráží. Dále je zde
nápis: Zdrávas Maria. Pod oknem je nápis: Matičko Boží, oroduj za nás LP 1935.
Nedaleko od kaple na návsi je umístěna
kamenná zvonice z roku 1895.
Kamenná zvonice
Výklenková kaple
39
HOSTÍN
Hostín je ves 2 km od Kovářova, pod který spadá.V Hostíně žil v mládí sběratel
lidových písní Čeněk Holas. První zmínky jsou z 13. století.Ves patřila rodu Švamberků.
Během třicetileté války velmi obyvatelstvo utrpělo válečnými útrapami od cizích vojsk,
která tímto krajem táhla a obec málem zanikla. K památkám ve vesnici patří výklenková
kaple se zvonicí. Kaple je zasvěcená Panně Marii. Podle jednoho zdroje byla postavena
roku 1887. Podle druhého zdroje byla postavena roku 1908. V 20. století byla postupně opravena. Z Hostína u Kovářova pocházel letec Václav Pešička, který po napadení ČSR nacisty emigroval a vstoupil k polskému letectvu
s úmyslem bojovat za svou vlast. Do bojů však nestačil
zasáhnout, jelikož při přistání na polském letišti ho tamní četníci zastřelili v domnění, že se jedná o německého
špiona. Od roku 2011 se na Hostíně pořádá „Hostínské
divadelní léto“, kde na jedněch prknech co znamenají svět,
hrají profesionální divadelní soubory tak i „ochotnické divadelní spolky z Kovářova a okolních vesnic.
pomník letce
Václava Pešičky
Ochotnické divadlo
Kovářovská OPONA
po svém vystoupení během
festivalu Hostínské
divadelní léto
CHRÁST
Chrást je vzdálený od Kostelce n. Vltavou 3 km, od Žebrákova 2 km. Jižně od
vsi byla Schwarzemberská obora, dodnes se v ní dochovali někteří daňci. Dějiny jsou
spjaté s tvrzí Holešice. Holešice se nachází zhruba kilometr severozápadním směrem
od Chrástu. Bývaly zde dvě tvrze a dvě vesnice Staré Holešice a Nové Holešice. Původní vladycký dvorec z 12. století byla jižní dřevěná tvrz. Tvrz byla obehnaná valem a
vodním příkopem. Severní tvrz byla postavena kolem roku 1470 a později v 16. století
a 18. století byla přestavěna. Starší tvrz byla v držení Zdislava z Holešic v letech 1365
– 1392. Roku 1380 se připomíná Kuneš z Holešic. Roku 1429 - 1448 Martin z Holešic
rozšířil svůj majetek a přikoupil k tvrzi i okolní vesnice Voltýřov, Žebrákov, Chrást,
Radavu. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad postoupil tvrz Jan Kovářovský z Jetřichovic
panu Zdeňkovi ze Šternberka, aby mohl lépe hájit své zájmy. V roce 1469 zde bylo
40
Návesní kaple se zvoničkou
tvrz Holešice
svedeno mnoho bojů. V následujícím roce nechal Zdeněk ze Šternberka opevnit dvůr
hradbami a příkopy. V severní části dvorce nechal postavit mohutnou kamennou tvrz.
V 15. století patřily Holešice k majetku pánů ze Švamberka. Obě vesnice Staré i Nové
Holešice v tomto století zanikly. Roku 1506 byly Holešice postoupeny Bohuslavem ze
Švamberka zvíkovskému Jindřichu ze Švamberka a tím byly připojeny k zvíkovskému a
později orlickému panství.Ve tvrzi u vchodu bývala robotní zvonička se zvonkem z roku
1740. Na zvonku byl obraz Jezulátka a znak vrchnosti. Po úderu blesku v roce 1939
vyhořela východní část dvora i se zvoničkou. Sbor dobrovolných hasičů byl ve vesnici
založený roku 1903. Kaple se zvoničkou ve vesnici na návsi je zasvěcená svatému Václavu nebo svatému Janu Nepomuckému. Je z 2. pol. 18. století. Podle jiného zdroje byla
kaple postavená roku 1840. Kaple byla dříve zasvěcená Panně Marii. V roce 1997 byla
kaple nově opravena a 27. 9. téhož roku byla znovu vysvěcena a zároveň přesvěcena
na kapli svatého Václava. Tato kaple je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese
Písek. Kříž před návesní kaplí byl postavený roku 1933 ze sbírek mezi místními občany.
Je postavený na místě původního kříže, který byl poškozený vichřicí.
KOTÝŘINA
Kotýřina je vesnice mezi Vescem a Přílepovem. První zmínka o vesnici pochází
z roku 1291. První známý majitel obce byl soudce Budil. Byla to osada s tvrzí, která byla
postavena mezi dvěma rybníky. Roku 1324 daroval Svojše z Koteřína dvorec synovi své
sestry a jeho dědicům. Roku 1362 se jednalo o Předbora z Choteřiny. Dále jsou zmínky
o jeho synovi Brunovi a to roku 1365. Všichni používali přídomek z Choteřiny. Jejich
rod měl obec s tvrzí ve vlastnictví až do počátku 15. století. Roku 1474 koupil tuto ves
zvíkovský purkrabí Smil Hodějovský z Hodějova. Rok poté zemřel. Dědictví po něm se
ujal jeho nejstarší syn Rous, který se vrátil zpět do Čech. Bojoval proti uherskému králi
Matyášovi. Byl zapřísáhlým katolíkem a tvrdě potíral víru pod obojí. Kvůli tomu měl
spoustu nepřátel. Jeho nejoblíbenějším úslovím bylo: Jak sladko jest na trávníku život
41
Kotýřinský rybník
kaple na návsi
složiti. Roku 1584 byla ves prodána Švamberkům a byla připojena k orlickému panství
až do zrušení roboty v roce 1848. Později od té doby patří Kotýřina Kovářovu. Pamětní
deska Janu Hodějovskému je umístěna v průčelí usedlosti, která stojí na místě bývalé
tvrze. Kaple svatého Jana Nepomuckého je na návsi, u silnice vedoucí do Přílepova. Je
z roku 1906, o rok později byl do ní zakoupen zvonek. Byla postavena na soukromém
majetku malíře Josefa Kotašky, který později tuto kapli vymaloval bočními nástěnnými
malbami. Do vyřezávaného oltáře je vsazený obraz svatého Jana Nepomuckého z roku
1907.
LAŠOVICE A ONEN SVĚT
Lašovice - První zmínka je z roku 1230. V roce
1370 zde stávaly vladycké dvorce. Král Václav IV. ze své
pravomoci ustanovil do vesnice roku 1379 místního faráře Václava, který zde sloužil až do své smrti a je na
místním hřbitově pochovaný. V 15. století na zdejší tvrzi
sídlil Bohuslav z Lašovic.V 16. století byla tvrz i s dvorcem
a pivovarem několikrát prodána, až se nakonec jejím majitelem stal Jan Jiří ze Švamberka a v roce 1640 přiřadil ves
k orlickému panství.Tvrz postupně pustla, až v roce 1616
o ní nejsou již žádné zmínky. Během třicetileté války ves
utrpěla nesmírné ztráty. Lašovickým krajem táhla Anhaltova vojska roku 1619. Utábořila se zde a vyčkávala, jaký
bude další postup císařských vojsk. Hlavní směr pochodu
vedl přes Kovářov, Lašovice na Krásnou Horu. Další vojenskou pohromou pro ves byl rok 1645. Švédská vojska,
pod vedením generála Lennarta Torstensona, přešla zamrzlou řeku Vltavu a táhla směrem k Sedlčanům. V roce
1742 se tímto krajem přesouvala rakouská vojska od
42
Orlíka nad Vltavou k Vysokému Chlumci. Stejně
tak, jako byly těmito útrapami postiženy Lašovice,
stejně byly postiženy i nedaleké Zahořany. Obě
vesnice se změnily z prosperujících na pouhé pozůstatky vsí. Další ztráty postihly ves během morové rány v 1771 - 1772. V roce 1790 byly ve vsi
pouhé tři domy. Patent o zrušení nevolnictví 1781
pomohl vesnici oživit, ale další pohromou byly následné přesuny vojsk za francouzské války 1803
– 1813. Kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie
byl postaven v druhé polovině 13. století. Již v roce 1365 je tento kostel připomínaný
jako kostel farní. Původní gotická klenba byla v 17. století nahrazena klenbou bez žeber.
V roce 1546 po svolení od krále si mohli místní obyvatelé zvolit svého faráře. Ale podle
soupisu víry z roku 1651 bylo v obci a v okolí velké množství nekatolíků a vyznavačů
protestantského vyznání, kteří se sem uchýlili a z tohoto důvodu v roce 1623 zdejší
fara zanikla. Do roku 1639 spravovali i kostel. Na místním hřbitově je valná část těchto
evangelíků pohřbena.V roce 1937 byla vlevo v presbytáři objevena freska. Na místě původní fary byla později postavena budova školy. Nová budova fary byla postavena 1793
vedle kostela. Na budově kostela byly zavěšeny dva zvony. Ale během I. Světové války
byl jeden ze zvonů zrekvírovaný. Po skončení války byly za finanční pomoci krajanů
z Ameriky zakoupeny dva nové zvony. V roce 1924 byly všechny tři zvony slavnostně
zavěšeny.
Onen Svět je vesnička v katastrálním území Zahořany v obci Kovářov. Nachází se severně od Lašovic (500 m přímo, 2 km po silnici) a asi 6,5 km od Kovářova.
Uprostřed vsi je dřevěná chata Onen svět z roku 1940, podle níž se dnes osada jmenuje.
Vedle ní byla v roce 2001 postavena Langova rozhledna.
Kostel Navštívení
Panny Marie - Lašovice
Lašovice –
Pomník obětem nacismu
Chata Onen Svět
Onen Svět - Langova rozhledna
43
PŘEDBOŘICE A JALOVČÍ
Předbořice ležící asi 13 km severně od Milevska je součástí obce Kovářov.
Součástí vesnice je i malá osada Jalovčí, která se nachází 1,2 km severně od Předbořic.
Podle zdroje je nejstarší zmínka o vesnici z roku 1219. V tomto roce se uvádějí dva
bratři jako svědci při sporu o určení hranic pozemků. Na místě dnešní obce bývala
tvrz patřící Předborovi z Radešína. Pozdější Vladykové z Předbořic používali v erbu
„kotouč a klenot půl panny prostovlasé o dvou barvách“. Přech z Předbořic byl v roce
1403 kanovníkem v milevském klášteře. Od roku 1504 patřily Předbořice k orlickému
panství až do zrušení roboty.V roce 1848 byla na počest zrušení roboty vysázena lipová
alej západně od Předbořic směrem k Zahořanům. V 17. století a 18. století zde vzniklo
mnoho roubených chalup. Jméno obce má základ buď po zmíněném Předborovi nebo
podle své polohy před borem pokrývajícím nedaleký vrch Hrby. Sbor dobrovolných
hasičů byl založený roku 1893. Kostel sv. Filipa a Jakuba - raně gotický kostel pochází
z konce 13. století, jako farní je poprvé připomínán již v roce 1365. Na místě současné
věže stávala kdysi dřevěná zvonice. Čtvercová kostelní věž byla přistavěna v roce 1812,
dokládá to nápis na zvonové stolici - „Jakub Chanovský L.P.1812“. Ve věži se nachází
dva zvony. Větší z nich se jmenuje sv. Václav, byl ulit v roce 1515 a váží 450 kg. Menší
zvon nese název sv. Filip a Jakub, pochází z roku 1678 a váží asi 135 kg.V roce 1929 byl
kostel opraven. V roce 1939 byla postavená hřbitovní zeď a schodiště. Rekultivovaná
výsypka uranového dolu - asi 1,5 km západně od Předbořice se nachází zbytky výsypky
zrušeného uranového dolu Předbořice. Jedná se o zajímavé mineralogické naleziště.
Jalovčí - Kaple v osadě je zasvěcená blahoslavené Panně
Marii. Byla postavená roku 1935 ze sbírek mezi místními občany.
Kaple byla vysvěcena 15. 8. 1935. Zvon, který byl do kaple pořízený,
se místním občanům podařilo ukrýt a zachránit před zrekvírováním
za II. Světové války. Zvon místní sejmuli a v pytli odnesli s tím, že
bude odvezený ráno na sběrné místo. V noci ale dva z obce zvon
vzali, na jeho místo zavázali do pytle kbelík, který byl podobný tvarem zvonu. Zvon ukryli a zakopali. Ráno byl údajný zvon odvezený
do nedalekých Lašovic. Tam se zvony svážely a sbíraly. Žádná potvrzení se nedávala. Za osadou místní, jeden z těch, který zvon zakopali, pytel s kbelíkem zahodil a počkal. Pak se
vrátil zpět. Po čase se začaly množit dotazy,
že chybí zvon toho čísla. Místní se bránili, že
zvon odevzdali, ale že nemají potvrzení. Tak
se to stále prodlužovalo, až do konce války.
Poté byl zvon vykopaný a slavnostně zavěšený do kaple.
Jalovčí – kaple zasvěcená Paně Marii
Předbořice - Kostel sv. Filipa a Jakuba
44
RADVÁNOV, ZLUČÍN A ŘENKOV
Radvánov - První zmínky jsou z 15. století, kdy ves
vlastnil Břevnovský klášter. Břevnovský opat ji však prodal
Švamberkům v roce (1534). Ves byla připojena k orlickému
panství až do bitvy na Bílé hoře.
Sbor dobrovolných hasičů byl založený roku 1891.
Roku 1913 byla ve vesnici postavena kaplička, která je zasvěcená Panně Marii Růžencové.V kapli je vyřezávaný dřevěný oltář Radvánov – nepravý viklan
a obraz Madony s dětátkem. Roku 1942 byly zabaveny
zvony. Přispěním místních občanů a z jejich sbírek byl
roku 1950 zakoupen nový zvon. Kaple byla opravena
v roce 1968. V okolí Radvánova jsou přírodní útvary
(skalní misky, nepravý viklan).
Zlučín - Zlučín se nachází zhruba kilometr od
Radvánova směrem na Milešov. Býval zde dvorec, který
patřil Bedřichu Schwarzenbergovi a který byl později
prodaný. Na konci vesnice vpravo u komunikace do Zahořan se nachází návesní kaple se zvoničkou.
Radvánov - Kaple
Řenkov - je 1,5 km vzdálená vesnice od Předbořic. Leží
Panny Marie
mezi Vladyčínem a Předbořicemi. První zmínky pocházejí z konce
Růžencové
15. století. V roce 1497 svědčí Mašek a Hlavín Petr z Řenkova ve
prospěch kovářovského faráře.Ves je uvedena v roce 1575 v majetku
orlického panství Kryštofa ze Švamberka. Nachází se zde několik
roubených domů z 17. století a 18. století. Paulova výklenková kaple
se nachází u komunikace z vesnice směrem na Předbořice. V roce
2008 si ji nechal postavit místní občan na svém soukromém pozemku, 28. 9. 2008 byla vysvěcená.
Řenkov - Paulova výklenková kaple
jeden z roubených
domů v Řenkově
Zlučín – návesní
kaple se zvoničkou
45
VEPICE A VLADYČÍN
Vepice - jihočeská vesnice, místní část
obce Kovářov, od jejíž sídelní vesnice je vzdálena přibližně
dva kilometry. Ve Vepicích se těží žula. Původní název byl
Epice. Odvozeno od staročeského jména - Epp. První zmínky o ní pocházejí z roku 1373. V tomto roce se řešil soudní spor, ohledně sporných hraničních kamenů mezi panem
Jaroslavem z Vepic a milevským klášterem. Ve Vepicích stála
tvrz, která se nacházela na malém ostrůvku v Novém rybníce na jihovýchodě ve vesnici. Tvrz se do dnešních dob nedochovala. Rod vladyků, který
na tvrzi sídlil, měl ve znaku hlavu psa, věžníka. Tento znak je možno spatřit v milevském
kostele svatého Jiljí. Nalézá se na štítové zdi mezi střechou kostela a presbytářem. Rod
vladyků z Vepic měl tvrz v držení do konce 15. století.V roce 1498 připadl tento majetek
Jindřichovi z Březí. V 16. století přešla ves do majetku Kovářova a dále roku 1592 byla
v majetku Jiřího ze Švamberka a byla připojena k orlickému panství. Místo, kde stávala
vodní tvrz, se nalézalo v místě současného rybníka Nový.V roce 1900 se zde při čištění
rybníka nalezlo množství opracovaných dubových trámů. Dále byly nalezeny železné
sekery, střepiny, bodce, šípy. Tyto nálezy jsou v Praze v Národním muzeu. Neorománská
kaple ve vsi byla postavena roku 1901 a téhož roku byla vysvěcena. Byla postavena
z finanční sbírky mezi místními obyvateli a za přispění obce. V devadesátých letech
byla opravena. Kaple je zasvěcená Panně Marii Lurdské. Její soška se do kaple dává při
významných příležitostech. Jiný zdroj uvádí, že kaple na návsi nese jméno sv. Kříže a
pochází z počátku 20. století.
Vladyčín - je osadou obce Kovářov na Písecku, od níž je vzdálena 4 km, od
Petrovic 3 km. První zmínky o osadě pocházejí ze 14. století. Do roku 1584 patřila milevskému klášteru, potom se dostala k orlickému panství.V roce 1892 byl založen sbor
dobrovolných hasičů. V osadě se nachází dvě venkovské usedlosti vedené v Seznamu
kulturních památek v okrese Písek. Zvonice je starší sta let a je také umístěna na návsi.
Je postavena na kamenném soklu a kmen je z jilmu, který byl vykopaný nedaleko od
Vladyčína. Zvonice je opatřena zvonkem. Tento současný zvonek nahradil ten původní,
který byl zrekvírován.
Vepice –
návesní kaple
Vladyčín –
Zvonice na návsi
Vladyčín venkovská usedlost
46
VESEC A SLAVOŇOV
Vesec - První zmínka je z roku 1223.
Do 15. století vlastnili obec vladykové z Vesce. Potom získal vesnici Kovářovský statek.
Od 17. století vlastnilo vesnici Orlické panství.
V roce 1848 měl Vesec společně s nedalekým
Slavoňovem 168 obyvatel a 17 domů. Dominantou návsi je kaple se zvonicí, která je zasvěcená svatému Janu Nepomuckému. Postavena
byla vletech 1857-1858. Peníze na její vnitřní výzdobu věnovali místní občané. Uvnitř
kaple je socha Panny Marie Lurdské. K další zajímavosti ve vsi patří přírodní skalní brána
v nedalekém lesíku u vesnice.
Slavoňov - je vesnice patřící pod Vesec. Velkou část
zabírá bývalý lihovar z konce 19. století. Dříve ve Slavoňově
byl renesanční zámek z 16. století, dnes je však zbořený.Velkou
část vsi zabírá dnes zchátralá budova pivovaru z konce 17. století, původní pivovar zde ale stál mnohem dříve. Slavoňov leží
0,5 km od Vesce. Socha svatého Jana Nepomuckého se nachází, na soukromém pozemku. Původně byla umístěna u vjezdu
do dnes již zrušeného zámečku. Socha je evidována v Soupise
památek historických a uměleckých v království českém od
pravěku do počátku XIX století z roku 1898. Jde o dílo z dílny
sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Pochází z roku 1730
a byla opravena studenty Sochařské akademie v Praze roku
1998.
Vesec – přírodní skalní brána
Slavoňov – socha sv. Jana Nepomuckého
Vesec – návesní kaple
zasvěcená
sv. Janu Nepomuckému
Slavoňov –
bývalý pivovar
47
ZAHOŘANY, ZALUŽÍ A ŽEBRÁKOV
Zahořany - je malá vesnice, která se nachází asi 5 km severně od Kovářova. Bývalé středověké městečko ležící na úpatí Koňského vrchu bylo poprvé připomínáno v roce 1323 v listině Jana Lucemburského a patřilo Zvíkovu. V roce 1575 koupil městečko společně se Zvíkovem Kryštof ze Švamberka.
Od roku 1608 připadly Zahořany orlickému panství. V letech 1771 - 1772 hlad a mor
způsobily úpadek. Za třicetileté války bylo městečko téměř úplně zničeno. Vojenské
přesuny a válečné útrapy měly za následek, že kromě 26 domů bylo město zcela vypáleno. Koncem 18. století a na počátku 19. století vznikala na troskách bývalého městečka
nová vesnice. Sbor dobrovolných hasičů byl založený roku 1891. Na návsi stojí od roku
1837 kaplička zasvěcená Panně Marii. Původně zde stávala dřevěná zvonička. Kaple byla
opravena roku 1887 na náklady obce. K další opravě kaple došlo v roce 1950 a v poté
1999. V roce 1902 byl do kaple pořízený zvon, který byl později za II. světové války
zrekvírovaný. Byl provizorně nahrazený odbíjecím zvonkem z hodin, které byly umístěné na Orlickém zámku a které zapůjčil místnímu starostovi kníže Schwarzenberg.Tento
hodinový strojek byl používaný až do roku 1950, kdy byl zavěšený nový zvon. Ve vsi je
několik ukázek lidové architektury ze 17. a 18. století.
Záluží - též Záluží u Kovářova je malá vesnice asi 1 km od Kovářova. Vesnici
tvoří asi 20 domů. Název vznikl podle jedné verze spojením slov za luhy - za loukami.
Podle jiné teorie jsou to slova - za louží (Zálužský rybník). Záluží patřilo pod kovářovskou tvrz. Když zemřel, majitel tvrze, Bohuslav Hruška byl jeho majetek rozdělen mezi
jeho bratry. Záluží patřilo Janu Hruškovi, majiteli Nového Kovářova. V roce 1589 byl
Nový Kovářov prodán společně se Zálužím a jinými vesnicemi Švamberkům. Z nich
postupně majetek přešel na Eggenbergy pak na Schwarzenbergy. V Záluží se nachází
dva větší rybníky. Jeden se jmenuje Zálužský a druhý Frank. Zálužský rybník leží u cesty
Zahořany –
Návesní kaple zasvěcená Panně Marii
48
Zahořany –
stavení s lidovou architekturou
na Kovářov. Frank je za ním dál od silnice. V pravěku
byly na jejich místech bažiny. Na návsi je další rybník.
Jediná památka je žlutá barokní zvonička Panny Marie
ve východní části návsi. V malém okénku uprostřed je
socha Panny Marie. Ve zvoničce dnes chybí zvon, který
byl odvezen během světové války a nikdy nebyl nahrazen novým.
Žebrákov - První připomínka o vesnici Žebrákov je z roku 1395. Dříve spadal pod vlastnictví orlického panství. První připomínka o vesnici Žebrákov je
z roku 1395. Dříve spadal pod vlastnictví orlického panství. Vesnicí protéká Žebrákovský potok. Žebrákovský
potok pramení mezi Lašovicemi a Zahořany protéká
dolním a horním lašovickým rybníkem, poté Zahořany,
Žebrákovem a vlévá se do Vltavy. Žebrákov byl vyhlášen roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Ve vsi je
několik roubených chalup. Nejvýznamnější památkou
lidové vesnické architektury je usedlost čp. 1 na návsi,
hned naproti kapličce. Je to zděná stavba se zápražím
z 19. století. Nedaleko od tohoto stavení je roubenka z konce 18. století nebo počátku 19. století, která
je upravena pro rekreační účely. Okolo středu vesnice se nachází drobné chalupy a hospodářské usedlosti.
V 20. století postupně vznikla v obci díky malebnému
okolí rekreační a chatová oblast. Na návsi prostorová
kaplička, která je zasvěcena Panně Marii. Pod neorománskou kapličkou je malý rybníček. Kaple byla postavena na místě původní zvonice roku 1903.
Záluží – kaplička na návsi
Žebrákov – Kaple Panny Marie
49
KOSTELEC NAD VLTAVOU
Kostelec nad Vltavou je obec ležící v jižních Čechách v okrese Písek na pravém břehu řeky Vltavy. Dříve pod Kostelec patřil
Vesec, Slavoňov, Kotýřina a 3 vesnice, které se nechaly zaplavit při
zvyšování hladiny na řece Vltavě. Byl to Ždákov, Sobědražské Břehy a Kostelecké Břehy.
V obci se také nachází 5 rybníků a další menší rybníky, jmenují se Silvestr, Sobík, Návrat,
Berník a Mlázovský rybník. 13. června 2009 s v Kostelci nad Vltavou konalo Celorepublikové setkání Kostelců. První písemná zmínka o Kostelci nad Vltavou pochází z roku
1318. Kostelec stejně jako mnohé okolní vesnice Zahrádka, Jickovice, Radvánov náležel
k majetku benediktinského kláštera v Břevnově. Řeholníci založili na vyvýšeném návrší
kostel, kolem kterého později vznikla ves. Jméno obce je zřejmě odvozeno od slova
kostel. Bylo zde zřízeno proboštství. Od roku 1406 ves patřila k majetku hradu Orlík.
Klášterní panství zaniklo za husitských válek. V roce 1514 postoupil Václav Zmrzlík ze
Svojšína zástavní právo na Kostelec a některé okolní vesnice Kryštofu Švamberkovi. Od
roku 1534 byl Kostelec v držení pánů ze Švamberka. Další držitelé byli Eggenbergové
a po nich od roku 1727 Schwarzenbergové. Kostel Narození Panny Marie se nachází na
kopci uprostřed Kostelce. Je zasvěcen Panně Marii. Místní kostel je dobře viditelnou dominantou z okolí. Kostel byl pravděpodobně založený mnichy benediktinského kláštera
na počátku 12. století.Vrchní patra věže byla přistavena roku 1763.Vedlejší lodě kostelní
byly přistavěny v 18. století. Nad vchodem do kostela je latinský nápis a chronogram
1763. V tomto roce byly přistaveny dvě patra věže. Nápis nad vchodem je tento: Ave
gratia plena sancta Virgo ac Dei mater (Buď Zdráva, milosti plná, svatá Panno a Matko
Boží). Kostel Narození Panny Marie je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese
Písek. Špitál nechal zřídit farář a vikář Jan Adam Svoboda na popud Josefa Schwarzenberga 1. 1. 1762. Špitál sloužil jako útulek chudých a neschopných práce. V současné
době je zde místní muzeum. Špitál je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese
Písek. Místní části: Přílepov, Zahrádka, Sobědraž.
kostel Narození Panny Marie
50
Rodný dům českého folkloristy
a národopisce Dr. Čeňka Zíbrta je čp. 23
PŘÍLEPOV
Přílepov je místní část obce Kostelec nad Vltavou. Nachází
se nad soutokem Jickovického a Mlázovského potoka. Na návsi je
kaplička Panny Marie. Obcí protéká Přílepovský potok. Ves byla ve
středověku v majetku Břevnovského kláštera, později byla prodána
a přešla ke královskému hradu Orlík pod patronátní právo krále
Václava II. V roce 1436 byl Přílepov zastaven králem Zikmundem
Janu a Václavu Zmrzlíkovým ze Svojšína. V 17. století přešla obec
do panství rodu Schwarzenbergů. V roce 1907 byl ve vesnici založen sbor dobrovolných hasičů. Kaple u rybníka ve vesnici je zasvěcená Panně Marii a je z 20. století.
Návesní kaple Panny Marie
SOBĚDRAŽ
Sobědraž je místní část obce Kostelec nad Vltavou, která leží na pravém břehu
Vltavy přibližně 4 km jihovýchodně od Kostelce nad Vltavou. Okolo vesnice jsou Sobědražské lesy. Uprostřed návsi je rybník a kaplička svatého Jana Nepomuckého. První
zmínka o obci pochází až z roku 1800. Do roku 1870 tvořily obec ještě další její části:
Sobědražské břehy, Přílepovec,Vesec a Kotýřina. První budovy v obci byly postaveny ze
dřeva a to včetně kapličky. Po velikém požáru v obci 20. 8. 1892, kdy shořela část vesnice včetně kaple, bylo rozhodnuto postavit novou kapli u okresní silnice ve vsi. Kromě
místních obyvatel se finančně spolupodílel i kníže Karel Schwarzenberg, který zakoupil
do kaple zvon. Kněžna Kristina ze Schwarzenbergů opatřila novou kapli potřebným mobiliářem. Knížecí rodina se zúčastnila slavnostního vysvěcení, které proběhlo 20. 6. 1897
za veliké účasti místních obyvatel i přespolních. Celou tuto slavnost zaznamenal Zpravodaj z roku 1897. V roce 1902 byl založen dobrovolný sbor hasičů v obci a otevřena
byla i hasičská zbrojnice. V dřívějších dobách v obci fungovala škola dostavěná v roce
1925, která je nyní uzavřena a budova je využívána pro obecní účely. Návesní kaple je
zasvěcená svatému Janu Nepomuckému.
Návesní kaple sv. Jana Nepomuckého
Pohled na část vesnice
51
ZAHRÁDKA
Zahrádka je vesnice
ležící 1 km jihovýchodně od
Kostelce nad Vltavou, jehož je
místní částí. Natáčel se zde film
Strakonický dudák (1955). Již
druhým rokem se zde koná masopust. První zmínka je přibližně
ze 14. století, z roku 1395. Vesnice patřila stejně jako nedaleký
Kostelec nad Vltavou, kde bylo
proboštství, k majetku benediktinského kláštera na Břevnově. Když klášterní panství
v době husitských válek zaniklo, dostala se ves k majetku zámku Orlík.Ves byla v držení
Švamberků. Další držitelé byli Eggenbergové a po nich od roku 1727 Schwarzenbergové. V roce 1654 jsou zde vedené 4 osazené usedlosti a 3 usedlosti pusté. K orlickému
panství pařila Zahrádka do roku 1848. Bylo zde kamenické družstvo, vepřín a kravín.
Zahrádkou protéká Jickovický potok který je v této oblasti nejdelším. Zahrádka byla
roku 1995 vyhlášená vesnickou památkovou zónou. Na návsi je barokní kaplička z roku
1872. Na návsi je několik domů postavených ve stylu selského baroka. Nejvýznamnější
je usedlost čp. 6 v střední části obce. Toto zděné stavení má zdobené průčelí, křídlový
štít a ohradní zeď s bránou s nástavcem. Nad bránou je kapličková nika.Vedle se nachází
usedlost čp. 5, která je podobně řešená.V Zahrádce se nachází 3 tenisové kurty, na kterých se hraje i nohejbal, spousta cyklotras. Je
zde nohejbalový klub, který má už řadu úspěchů.
Usedlost ve stylu selského baroka
Kaple na návsi
Masopustní průvod v Zahrádce
52
KUČEŘ
Obec leží zhruba 10 km západně od Milevska. Jak dokládají
archeologické nálezy, byla zdejší krajina osídlena již v době bronzové.
Původně patřila ves milevskému klášteru, později zvíkovským Švamberkům a při pobělohorských konfiskacích se jejími majiteli stali Eggenbergové. Od roku 1720 patřila do
správy Schwarzenbergů. Asi 1,5 kilometru severně od obce nalezneme v lese vysoký
hlinitopísčitý val čtvercového tvaru o délce stran okolo 45 metrů. Před valem je mělký
příkop.Toto místo je nazýváno Obrovy hroby. Pověst vypráví, že jsou zde pohřbeni obři
– otec, matka a děti. Původ valů je ale nejasný, možná to byla keltská svatyně, možná
vladycké sídlo nebo zbytky opevnění z třicetileté války.Ve vsi stojí na návsi novorománská kaple svatého Václava. Zvláštností je, že je zadní stěnou připojena k budově bývalé
školy. Kaple je zdobená malbami milevského malíře Oldřicha Pejši. Slouží zároveň také
jako památník padlým v 1. světové válce, v její omítce jsou zapsána jména padlých mužů.
Na zvonici kaple jsou umístěny hodiny. Další památkou je čtyřhranný sloup uvnitř vsi
nesoucí kamenný kříž, sloup je označen rokem 1761.V blízkosti obce spojuje oba břehy
Vltavy ve výšce 70 m nad hladinou řeky železobetonový most. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl mostního stavitelství - most byl stavěn metodou letmé betonáže,
bez veškerých podpěr a lešení. Pro mohutné lesy a blízkost Orlické přehrady je Kučeř
vyhledávána v letních měsících především turisty a milovníky houbaření. Návesní kaple
svatého Václava je z roku 1881. Malby na kapli jsou dílem Oldřicha Pejši. Na kapli je
tento nápis: Nedej zahynouti nám ni budoucím sv.Václave.
Kaple v obci
Kříž v obci
53
KVĚTOV
První písemná zmínka o obci Květov pochází z roku
1460, kdy byla majetkem milevského kláštera, po jeho vypálení připadla ke zvíkovskému panství. V 16. století zde
Jan ze Švamberka vystavěl tvrz se dvorem a věnoval ji
své manželce Magdaleně ze Šternberka. Po bělohorské
bitvě Květov spravovali Eggenbergové a později Schwarzenbergové. Dominantou obce jsou štíty tří statků ve
stylu jihočeského selského baroka. Nacházejí se na návsi a jsou spolu s obcí zapsány
ve státním seznamu historických obcí se soubory lidové architektury. Severně od obce
stojí na návrší osada sv. Jan. Zde byl roku 1567 vystavěn na místě, kde původně stávala
kaple, kostel sv. Jana Křtitele. Na hřbitově u kostela jsou uloženy zbytky ze hřbitova
v Červené nad Vltavou, jenž byl zatopen při napouštění Orlické přehrady. Blízko osady
se až do konce 19. století těžilo olovo a stříbro.Východně od Květova se rozkládá Květovská (rovněž Rukávečská) obora sloužící pro chov černé zvěře. Počátkem 19. století
v ní nechala manželka maršála Karla Schwarzenberga vystavět Tyrolský dům, loveckou
chatu v alpském stylu, jako překvapení po jeho návratu z ruského tažení. Součástí Květova je také obec Vůsí, v jejímž obvodu nalezneme kostelík sv. Bartoloměje. Ten stával původně v samé blízkosti řečiště Vltavy, musel být proto před napuštěním Orlické
přehrady rozebrán a znovu postaven nad hranicí zátopové oblasti. V katastru obce se
nachází pozdně gotický kostel svatého Jana Křtitele a Panny Marie z roku 1567. Kostel
svatého Jana Křtitele se nachází zhruba asi 1,5 km severně nedaleko od obce na návrší
v osadě zvané Svatý Jan. Již v 16. století se uvádí jako
pustý. Roku 1567 jej na své vlastní náklady opravil místní
občan Jan Kotrba. Pozdější opravu profinancoval orlický
úředník v roce 1777. Tento kostel je vedený v Seznamu
kulturních památek v okrese Písek. Místní část: Vůsí.
Kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie
Usedlost v obci v selském baroku
VŮSÍ
Vůsí je vesnice, část obce Květov
v okrese Písek. Nachází se asi 2 km na jihozápad od Květova. Je zde evidováno 91 adres. Sbor
dobrovolných hasičů byl založen roku 1923. Kaple z roku 1903, nacházející se ve vesnici nad rybníkem, je zasvěcena Panně Marii. Nad vchodem
do kaple je nápis: MARIE PANNO ZA NÁŠ LID
V NEBESÍCH RAČ SE PŘIMLUVIT
obecní hasičská sbrojnice a vedle ní stojící kaple
54
MILEVSKO
je město v okrese Písek v Jihočeském kraji, 22 km severovýchodně
od Písku a 22 km západně od Tábora na Milevském potoce. Žije zde
přes 9 tisíc obyvatel.
Nejbližší okolí města bylo osídleno již ve starší době kamenné. Archeologické
nálezy máme i z mladší doby bronzové, doby halštatské a laténské. Slovanské osídlení
je doloženo od 8. století. Na konci 12. století bylo Milevsko významnou křižovatkou
obchodních cest. První písemná zmínka z r. 1184 mluví o sídle bohatého velmože Jiřího
z Milevska, který zde v r. 1187 zakládá premonstrátský klášter. Řeholníci do Milevska
přišli ze Želiva pod vedením opata Jarlocha, pokračovatele Kosmovy Kroniky české
z let 1167-98. Klášter po následující období patřil k nejbohatším v Čechách a byl kulturním i hospodářským centrem velké oblasti. Vliv kláštera nacházíme i na území dnešního
Rakouska (klášter v Drkolné). Historicky je i doložena milevská stavební huť, která
se podílela na stavbě celé řady památek dodnes zachovaných. Roku 1420 byl klášter
vypálen husity a většiny majetku se zmocnila šlechta. Nejprve byl ve vlastnictví rodu
Rožmberků, od r. 1543 rodu Švamberků a od r. 1581 rodu Hodějovských z Hodějova,
za nichž byl proměněn v panské sídlo.
Při konfiskacích majetku majetků nekatolíků po bitvě na Bílé Hoře byl r. 1622
vrácen zpět řádu premonstrátů, a to Strahovskému klášteru. Nikdy již nebyl samostatným opatstvím. Z rozhodnutí císaře Josefa II. se r. 1785 milevský klášter ruší a nadále
patří Strahovu jako hospodářské středisko.Vývoj městečka byl dlouho spojen s životem
kláštera. Poprvé je písemně doloženo r. 1327. Jako obchodní a řemeslné centrum získává
první městská práva v 15. století.Války a následné morové epidemie v 17. a 18. století městečko i jeho okolí téměř zničily. Tak se
stala tato oblast jednou z nejchudších v zemi, což platilo ještě na
počátku 20. století. Rozvíjela se zde tradiční řemesla, především
hrnčířství. Známé byly milevské trhy, dnes znovu obnovené. Do
dnešních dob se zachovala tradice milevských maškar. Místní
části: Dmýštice, Klisín, Něžovice, Rukáveč a Velká.
Památky a turistické zajímavosti
Premonstrátský klášter v Milevsku byl založený mezi lety 1184 a 1187. Jedná se o nejstarší klášter
na jihu Čech. Založil jej Jiří z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel
i budoucí opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po jeho založení
klášter vyhořel. V době husitských válek byl klášter pod vedením Jana
Žižky zničen. Celý komplex se nachází v severní části města Milevska
v blízkosti parku Bažantnice a v těsné blízkosti silnice I.třídy TáborPlzeň. Součástí je Klášterní bazilika navštívení Panny Marie, která se
stala Národní kulturní památkou. V komplexu kláštera je také Kostel
sv. Jiljí s románskou věží.V areálu kláštera se nachází i muzeum.
55
Židovská synagoga v Milevsku
Unikátní stavba je příkladem novoklasicistické stavby v kombinaci s kubistickým tympanonem podle návrhu předního architekta českého kubismu O. Tyla. Synagoga byla dostavěna roku
1914 a svému účelu začala sloužit od roku 1919. Bývalá synagoga patří k nejzachovalejším památkám svého druhu v jižních
Čechách. Spolu s židovskými hřbitovy v Milevsku a v nedalekých obcích Květuš, Kovářov a Zběšičky tvoří zajímavý celek
- svědectví o bohužel již zaniklé komunitě Židů na Milevsku.
VRCH HŮRKY
Město samotné disponovalo právem hrdelního soudu patrně již od 14. století, kdy mělo vlastního rychtáře a bylo poddanskou, přidruženou osadou milevského
kláštera až do doby, kdy bylo menším městům právo hrdelní odebráno. Zde, na tomto
návrší stával sloup, ke kterému byli odsouzení přivazováni. Na tomto místě se totiž
upalovalo.Ti, kdož byli k této velice bolestivé smrti odsouzeni, končili svou životní pouť
právě na Hůrkách. Dnes na tomto místě stojí kaplička, postavená milevskými občany,
kteří na její stavbu uspořádali ve městě sbírku. Kaple byla vysvěcena 10. května 1847 milevským děkanem Bedřichem Štětkou a je zasvěcena Nejsvětejší Trojici. O vzniku kaple
a důvodech, které vedly občany Milevska, k jejímu postavení píše listina, tzv. „Koncept
kovářovský“. Jejím autorem je místní lékař, Dr. Josef Rejšl. Listina má datum 10. května
1847, je uložena v dlouhé sklenici a zazděna do zdiva kaple samotné. Kaplička je historickou památkou. Asi 200 m od kapličky je socha národního umělce, malíře, Karla
Stehlíka. Nejprve se učil u milevského malíře Oldřicha Pejši, poté v letech 1945–1948
na AVU u Otakara Nejedlého.Významné je jeho krajinářské dílo, v kterém zachytil proměny jižních Čech (Z Orlické přehrady, Z přehrady na Kamýku), na akvarelech a kresbách
pohledy z cest. Ve svém rodném kraji také vyučoval na školách výtvarnou výchovu. Byl
členem Sdružení jihočeských výtvarníků a SVU Mánes. Byl mu udělen titul zasloužilý
umělec (1975), národní cena ČSR (1980) a národní umělec (1982).
56
Na vrchu Hůrky bylo v roce 2005 vybudované dětské
hřiště z finančních prostředků Nadace Duhová energie.
Milevské maškary
Milevské maškary poprvé vyšly do ulic v roce
1862. Celá akce je rámována veselým a nápaditým průvodem rozličných maškar a kreativních masek, ve kterém
nechybí ani typický medvědář,
dlouhá noha, párkař, slepičí
farma, kominíčci, zvířata všeho druhu, doktoři, draci, rytíři,
vodníci a desítky dalších legračních postaviček. Obliba tohoto
průvodu mezi obyvateli je tak
velká, že v roce 2011 zde dokonce padl český rekord v počtu masek shromážděných na
jednom místě (629 masek!).
Tradiční postavou maškar je
nejenom Bakchus, ale v současné době už například i rodinka
Simpsonových.
DMÝŠTICE
jsou malá vesnice v okrese Písek. Nachází se v půli cesty z Milevska do Kovářova. Na návsi je obchod se smíšeným zbožím a místní hostinec, v jižní části vesnice je
zemědělské družstvo. Ves náležela k milevskému klášteru až do husitských válek. Roku
1421 byla ves společně s ostatními vesnicemi kláštera milevského zastavena králem
Zikmundem Lucemburským Matěji Brusovi z Kovářova za jeho pomoc při obraně královského hradu Karlštejna proti husitům. Po jeho smrti zdědila
majetek jeho dcera, která jej přenechala v roce 1455 svému strýci
Předborovi z Radejšína. Ten prodal ves v roce 1461 Janu z Rožmberka a i Dmýštice byly připojeny k zvíkovskému panství. Když
v roce 1581 získali Milevsko a jeho panství prodejem od Kryštofa
ze Švamberka páni z Hodějova, přešly Dmýštice pod jejich správu až do bělohorské porážky. Uprostřed vsi se nachází kaple sv.
Anny z roku 1913. Rozhodnutí postavit kapli v obci padlo poté, co
se po dlouhou dobu docházelo pěšky do Milevska na bohoslužby.
V květnu roku 1914 byla kaple vysvěcena a hned poté 26. 7. 1914
se tu měla konat slavnostní první pouť. Ten den vypukla válka se
Srbskem a mnozí ze vsi museli narukovat. Na bojišti padlo deset mužů. Ve vesnici v parčíku se nachází kamenný kříž v ohrádce.
U paty kříže je výklenek pro sochu světce.
57
KLISÍN
První zmínky o vesnici jsou z roku 1463.Ve středověku byl klášterní statek v držení milevského kláštera.
Později byla ves zastavena k hradu Zvíkov. V 16. století
po koupi klášterního panství Kryštofem ze Švamberka
se stal součástí zvíkovského panství a posléze orlického
panství až do rozpadu feudalismu. Sbor dobrovolných
hasičů společně s obecní knihovnou, byl ve vesnici založený roku 1905. Ves měla i svůj chudobinec. Roku 1926
byla založena Osvětová komise. Fara, lékař, četnictvo
bylo v nedalekém Milevsku. V roce 1940 zde žilo 132
obyvatel, bylo zde 24 popisných čísel.
NĚŽOVICE
je malá ves v okrese Písek v jižních Čechách
asi 7 kilometrů severozápadně od města Milevska.Ve vsi
se nachází asi 15 domů, jež z části patří místním usedlíkům (kterých je asi 20) a z části rekreantům. Nachází
se zde hasičská zbrojnice, požární nádrž a dětské hřiště.
Ves patřila k majetku milevského kláštera. Pak do roku
1581 byly Něžovice připojeny k panství hradu Zvíkova. Kaple na návsi u rybníka je z roku 1840 zasvěcena
svatému Janu Nepomuckému. Sbor dobrovolných hasičů
byl v obci založený roku 1914. Vedle SHD zde aktivně
funguje i Český svaz žen.
58
RUKÁVEČ
je malá vesnice, část
města Milevsko v okrese Písek.
Nachází se asi 4 km na jihozápad
od Milevska. Je zde evidováno 19
adres. Trvale zde žije 27 obyvatel.
Rukáveč je také název katastrálního území o rozloze 5,48 km2.
Rukávečská obora je Přírodní památka která se nachází v Jihočeském kraji v okrese Písek západně
od Milevska v katastrálním území
obce Květov. Je součástí stejnojmenné obory mající rozlohu 848 ha, která je prvkem
lesního komplexu mezi obcemi Rukáveč a Květov. Vlastní přírodní památka zabírá plochu 6,8349 ha, okolo níž je ochranné pásmo o šířce 50 metrů.V současnosti je samotné
území přírodní památky oploceno. Oblast je tedy pro turisty volně nepřístupná. Nicméně na přístupové lesní cestě vedoucí k severovýchodní části přírodní památky je
umístěna malá informační cedule popisující lokalitu.
VELKÁ
je vesnice, patřící k městu Milevsku v okrese Písek. Nachází se asi 5,5 km na
západ od Milevska. Prochází zde silnice II/121. Je zde evidováno 72 adres.Trvale zde
žije 119 obyvatel. Velká leží v katastrálním území Velká u Milevska o rozloze 8,8 km2.
Ves patřila k majetku milevského kláštera. Po husitských válkách byla připojena
k majetku Švamberků na hradě Zvíkov.
Později byla ves majetkem Eggenbergů
a posléze se dostala do panství Schwarzenbergů.V roce 1911 propukl ve vesnici
velký požár, kvůli kterému bylo zničeno
21 usedlostí. V roce 1906 byl založený
sbor dobrovolných hasičů. Lidová architektura a roubený špýchar, je v Seznamu
kulturních památek, v okrese Písek jsou
vedené tyto venkovské usedlosti: čp. 2,
čp. 3, čp. 5.
59
OKROUHLÁ
Obec Okrouhlá leží asi 4 km jižně od Milevska. Původně ves patřila k panství
milevského kláštera. Od roku 1431 byla spravována Rožmberky, později Švamberky
a Hodějovskými. Po bělohorské bitvě byla vrácena zpět do držav milevského kláštera,
který zpustlý panský dvůr obnovil. V pozdější době byla až do roku 1893 spravována
sousední Líšnicí, pak se stává na čas samostatnou a o něco později spadá pod obec
Branice. Od roku 1993 je opět obcí s vlastní samosprávou se 42 čísly popisnými. Ve
vsi stojí kaplička Panny Marie pocházející z roku 1887, kamenný most přes železniční
trať Tábor – Ražice pochází z roku 1880. K obci patří Okrouhlecký rybník vybudovaný
v roce 2009, Ostrovský rybník o výměře 27,5 ha. Na velkém ostrově uprostřed rybníka
stávala údajně tvrz. Tento ostrov je poprvé v písemnostech připomínán roku 1501. Návesní kaple je z roku 1870 a je zasvěcená Panně Marii Sepekovské.
Pohledy na části obce
60
Kaple na návsi
OSEK
Obec Osek se nachází asi 5 km západně od Milevska. Vsí protéká Osecký potok, který pramení asi 1,5 kilometru východně od Hrejkovic, odkud teče směrem na jih
a u osady Hamr se vlévá do Hrejkovického potoka. Osek patřil původně k milevskému
klášteru, v husitském období se ale stal královským majetkem. Od roku 1575 byly jeho
majiteli Švamberkové a po Bílé hoře ho zakoupil Jan Oldřich z Eggenbergu. Od roku
1710 byl majetkem Schwarzenbergů. Na návsi stojí kaplička Nejsvětější trojice z 2. poloviny 18. století. Ze stejné doby pocházejí i kamenná sloupková boží muka na západním
okraji obce. Na budově bývalé školy je umístěna pamětní deska, která připomíná československé legionáře Jana Kubeše a Jiřího Šáchu, jenž, padli v Rusku.Významným zdejším
rodákem byl Antonín Jenne (1881 – 1935), učitel a spisovatel, autor řady knih pro děti.
Jako řídící učitel působil v Oseku František Racek (1858 – 1917), byl výborným malířem.
Současným významným trvale žijícím obyvatelem je Martin Komárek, vynikající český
závodník v timbersportu. Aktivně zde působí Spolek dobrovolných hasičů, který se stará i o přilehlé rybníky, a také myslivecké sdružení Hůrka Osek. Boží muka z roku 1736
se nachází u křižovatky na Květov za obcí. Na podstavci je nápis: ZARYB LHOTA 1736.
Tato boží muka jsou vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
Boží muka
Hasičská zbrojnice
61
PŘEBOROV
Přeborov se nachází asi 4 km severně od Milevska. První zmínka o obci pochází z roku 1488. Obec spadala do roku 1575 pod správu milevského kláštera.V 2. polovině 16. století se jejími majiteli stali Švamberkové, později patřila ke zvíkovskému
panství. Mírně zvlněnému okolí severně od obce dominuje vrch Číhadla s nadmořskou
výškou 532 metrů. V lesíku severně od vsi poblíž tohoto vrchu došlo roku 1937 k objevu patrně hallstattského žárového pohřebiště. V okolí Přeborova nalezneme několik
rybníků včetně největšího v rekreační usedlosti Vášův mlýn. Mezi pamětihodnosti obce
patří kaplička s nově vysvěceným historickým zvonem, proti které je umístěn pomník
věnovaný padlým vojínům v 1. světové válce. Ve spodní části obce stojí ještě malá výklenková kaplička. V obci se nachází kaplička s historickým zvonem, několik pomníčků
včetně památníku obětem první světové války. V neposlední řadě se zde nachází hasičská zbrojnice místního hasičského sboru. Před nedávnem bylo v obci vybudováno
sportovní hřiště s asfaltovým povrchem.
Kaple navštívení Panny Marie
62
Památník obětem I. Světové války
PŘEŠTĚNICE
Obec Přeštěnice je podhorskou obcí, ze zdejšího nejvyššího vrchu
zvaný Strážka (610 m.n.m) je za jasného počasí možno vidět i vzdálené šumavské velikány. Součástí obce jsou osady Držkrajov, Týnice a Mlčkov. Obec byla
v minulosti součástí rožmberského zboží, náležela k hradu Příběnice. Roku 1530 se
stávají Přeštěnice majetkem Švamberků, po dalších změnách majitelů je nakonec ves
rozdělena na dvě části – Horní a Dolní. Horní patřila milevskému klášteru a Dolní rodu
Čábelických, kteří ji roku 1623 prodali pražskému kupci a finančníkovi Janu de Witte,
ten ji připojil k opařanskému panství. Na přeštěnické návsi nalezneme kapli z roku 1882
zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie. Další kaplička v obci se nachází u domu čp. 35,
ta byla postavena roku 1933 sv. Terezičce jako poděkování majitele domu za uzdravení
nemocného syna. V osadě Mlčkov nalezneme boží muka pocházející z roku 1795, ve
stejnou dobu za nimi byly vysazeny dvě lípy, v současnosti zde stále jedna z nich stojí.Týnickou náves zdobí malá kaple zasvěcená Panně Marii Klášterské z roku 1884. Na upravené držkrajovské návsi stojí kaplička z roku 1907. Další zajímavostí je i brána do dvora
selské usedlosti čp. 1 v Týnici, brána je evidována jako Nemovitá kulturní památka. Za
zmínku stojí i nově zrekonstruovaný Penzion MAVL v Přeštěnicích, který návštěvníkům
nabízí například jízdy na koních, zábavu na minigolfovém a tenisovém hřišti a mnohé
další aktivity. Přeštěnice se v poslední době proslavily především konáním rockového
festivalu Open Air Musicfestu.V roce 2010 získala obec Oranžovou stuhu za spolupráci
se zemědělským subjektem v rámci soutěže Vesnice roku 2010. Kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1882 se nachází na návsi. Podle záznamů v místní kronice byla v tomto
roce zbouraná původní kaple a ještě tentýž rok byla postavena za finanční spoluúčasti
místních občanů nová kaple. O rok později (15. 8. 1883) byla vysvěcena. Obraz na oltáři
maloval akademický sochař Jan Heřman, který tou dobou opravoval fresky v Sepekovském kostele Panny Marie. Kaple svaté Terezičky se nachází u domu čp. 35 na spodním konci obce směrem k Vlksicům. Je z roku 1933. Druhý používaný název kaple je
Koutníkova kaplička. Byla vystavena
jako projev díků. Po pětileté nemoci místního občana Koutníka došlo
po zjevení svaté Terezie k jeho zázračnému uzdravení. Podle Pamětní
knihy Milevska se toto událo v roce
1928. Místní části: Držkrajov,
Mlčkov,Týnice
Kaple Nanebevzetí Panny Marie,
před kterou se nachází kamenný kříž
reliéfně ozdobený motivem kalicha a
s malovaným Kristem
Kaple svaté Terezičky
63
DRŽKAJOV
Kaple na návsi ve vesnici
Držkrajov je malá vesnice, část obce Přeštěnice
v okrese Písek. Nachází se asi 2,5 km na jihozápad od Přeštěnic.
Je zde evidováno 28 adres. Držkrajov se prvně připomíná již ve
13. století. Patřil k majetku hradu Příběnice.V roce 1457 zastavil
Jan z Rožmberka platy z několika vesnic, i z Držkrajova. V roce
1530 byla ves v držení roku Švamberků. Roku 1551 prodal Václav za Švamberka ves panu Oldřichovi Bechyně z Ležan. Další
osudy vesnice jsou totožné s osudy tvrze Podboří.V roce 1588
patřila k majetku rodu Čábelických ze Soutic a byla připojena
k opařanskému panství. V roce 1667 byl Držkrajov v majetku
jezuitské koleje v Jindřichově Hradci, poté pražské jezuitské
koleje až do zrušení řádu v roce 1773. V roce 1789 zde bylo
17 gruntů. Kaple na návsi ve vesnici z roku 1907 je zasvěcena
Nejsvětější Trojici. Byla postavena na místě původní kapličky
s kruhovým půdorysem a s šindelovou střechou.
MLČKOV
Mlčkov je osada, část obce Přeštěnice v okrese Písek.
Nachází se asi 1 km na jih od Přeštěnic. Jsou zde evidovány čtyři
adresy. Roku 1530 postoupil Jan z Rožmberka a Petr z Rožmberka Sepekov, Držkrajov, ves Přeštěnici i s Mlčkovem Kryštofovi ze Švamberka. V roce 1569 byla část vesnice Přeštěnice
i s osadou Mlčkov v majetku klášterního panství v Milevsku,
který roku 1575 získal Kryštof ze Švamberka.
Výklenková kaple zasvěcená Panně Marii Sepekovské
TÝNICE
Týnice je malá vesnice, část obce Přeštěnice v okrese Písek. Nachází se asi 1,5 km na
západ od Přeštěnic. Je zde evidováno 15 adres.
Dřívější a používaný název byl Tejnice. Ves sdílela
osudy nedaleké Přeštěnice. Náležela k majetku
milevského kláštera. Od roku 1875 do roku 1929
patřil k Týnici i milevský kláštervs částí Masarykovy ulice.Tato osada se jmenovala Zámecký okrsek.
Sbor dobrovolných hasičů byl založený roku 1906.
Kaple na návsi ve vesnici je z roku 1884 a je zasvěcená Panně Marii Klášterské.
Usedlost č. 1 je zapsaná
v Seznamu kulturních památek v okrese Písek
64
STEHLOVICE
Stehlovice se rozkládají zhruba 8 km jihozápadně od Milevska v malebném
údolí u úpatí vrchu Skalice (531 m. n. m.). Tento vrch je nejvyšším bodem v okolí obce,
za jasného počasí je z něj možno vidět i šumavské velikány. Obec je poprvé zmiňována
roku 1306, kdy náležela k milevskému klášteru. V roce 1431 se stal majitelem Stehlovic Oldřich z Rožmberka. Roku 1575 koupil Kryštof ze Švamberka od Maxmiliána II.
zvíkovské a milevské panství a usídlil se na Orlíku. Stehlovice tak sdílely osudy spolu
s orlickým panstvím až do roku 1848. Roku 1886 byl ve Stehlovicích založen sbor
dobrovolných hasičů, jedná se o jeden z nejstarších sborů v této oblasti. Tři roky na to
byla uvedena do provozu železniční trať z Tábora do Písku. Na zastávku však stehlovičtí
docházeli do Branic, to se změnilo až počátkem padesátých let, kdy byla ve Stehlovicích
vybudována vlastní železniční zastávka. V období druhové světové vznikl v obci agilní
ochotnický spolek, který vedl zakládající člen František Slaba. Pod jeho režií vzniklo
množství divadelních her (např. Kříž u potoka, Vojnarka atd.). Uprostřed obce se nachází rybník o rozloze cca 50 arů, jihozápadně od obce jsou ještě další dva rybníky.
V okolí Stehlovic nalezneme také několik křížků připomínajících oběti první světové
války a cholery. Na stehlovické návsi stojí čtvercová kaplička z 1. poloviny 19. století.
Kaple sv. Jana Nepomuckého
Stavení ve vsi
65
SEPEKOV
Sepekov leží zhruba 6 km jihovýchodně od Milevska. Sepekovsko bylo
osídleno již v době bronzové a železné. Tomuto tvrzení nasvědčují
mohylová pohřebiště v lesích Chlum a Čábelky a na sepekovských
Vrších. Západně od obce na vrchu Chlum se nalézá chráněná přírodní oblast Smutný
o rozloze cca 4,3 ha, žijí zde chráněné druhy živočichů a rostlin. Jižně od obce leží na
Milevském potoce rybník Tovaryš (Farka) o rozloze 15 ha. Druhý velký rybník, Chobot,
se nachází na toku říčky Smutné východně od Sepekova. Nad tímto rybníkem na vrchu
Skalice zřejmě stávala tvrz, uvádí se, že prvními majiteli Sepekova byli páni ze Skalice.
V roce 1194 měl podle dochovaných dokumentů dostat Sepekov jako dědictví syn Vítka
z Prčice, psal se jako Vítek ze Sepekova. Po Vítkovcích obec vlastnilo pražské biskupství,
pak Rožmberkové, kteří ho však dávali do zástavy různým majitelům. Od 16. století
patřila obec k milevskému panství. V prostoru dnešního náměstí stával ve vsi gotický
kostel sv. Mikuláše, za Josefa II. byl zrušen a poté zpustl. Na počátku 20. století kostel
krátce po obnovení vyhořel. Z kostela zbyl pouze jeden gotický oblouk, který je z velké
části zazděný v hospodářském stavení u domu čp. 168. V letech 1730 – 33 byl v obci
na místě bývalé kapličky vystavěn barokní kostel Panny Marie obklopený ambity. Kostel
je nazýván, jihočeskou Svatou Horou“, zřejmě pro podobnost s chrámem na Sv. Hoře
u Příbrami. Sepekovský kostel je známým poutním místem, uctíván je v něm pozdně gotický deskový obraz Panny Marie Sepekovské. První zázračné uzdravení, které přineslo
kostelu věhlas, se mělo odehrát ,,Na Pokloništi“ (necelý kilometr severně od kostela
při silnici vedoucí k železniční trati). Pověst vypráví, že se měl v Uhrách narodit slepý
chlapec. Rodiče chtěli jeho slepotu vyléčit a tak s ním putovali od jednoho poutního
místa ke druhému. Jednou se jim ve snu zjevil obraz Panny Marie Sepekovské, poté co
zjistili, kde se obraz nachází, vydali se chlapečkem do Čech. Když byli před Sepekovem
chlapec zvolal: ,,Již vidím ten kostelíček!“. Na paměť tohoto zázračného uzdravení byl
na místě postaven kříž, později místo něj kaplička. Vedle kostela Panny Marie stojí barokní fara z 18. století. Před budovou obecního úřadu stojí 2 pomníky. Jeden je věnován padlým v 1. světové válce, jeho autorem je sochař J. V. Dušek. Druhý je věnován
obětem nacismu. Vojíny padlé v 1. světové válce připomíná ještě symbolický hrob na
místním hřbitově. Roku 1869 byla obec povýšena na městys a fara na děkanství. K obci
patří ještě osady Líšnice a Zálší. V Líšnici se narodil akademický sochař Břetislav Benda
(1897 – 1983). Z Líšnice pochází rovněž kardinál Miroslav Vlk (1932), bývalý arcibiskup
pražský a primas český. Místní části: Líšnice, Zálší u Sepekova
66
LÍŠNICE
A ZÁLŠÍ U SEPEKOVA
Líšnice je vesnice, část městyse Sepekov v okrese Písek. Nachází se asi 2,5 km
na západ od Sepekova. Prochází tudy železniční trať Tábor – Ražice. Je zde evidováno
86 adres. Trvale zde žije 182 obyvatel. Severně od obce se nachází přírodní památka Dehetník. Líšnice byla původně spojená s nedalekou Okrouhlou.
K osamostatnění vesnice došlo 18. 5. 1893.V roce 1869 zde žilo
430 obyvatel v 65 popisných číslech. V roce 1930 zde bylo evidováno 75 popisných čísel a 410 obyvatel. Sbor dobrovolných
hasičů byl ve vesnici založen roku 1898, obecní knihovna v roce
1892. Obecní dům se začal stavět roku 1869. Když už byla stavba takřka dokončena, na návrh tehdejšího starosty Jana Máchy,
byla budova využita pro školu. V roce 1869 se začalo vyučovat.
Kaple Panny Marie Sepekovské je vedená v Seznamu kulturních
památek v okrese Písek.
Zálší je malá vesnice, část městyse Sepekov v okrese
Písek. Nachází se asi 2 km na jih od Sepekova. Je zde evidováno 21 adres. Kaple ve vesnici je z roku 1897 a je zasvěcená Panně Marii. Nad vchodem do kaple je tento nápis:
Oroduj za nás Svatá Boží Rodičko chraň nás od všeho zlého. Nad tímto nápisem je
pod zvonicí uvedená datace 1897. Na návesní kapli je umístěná deska se jmény padlých
spoluobčanů v I. světové válce.
Líšnice – Stavení na břehu rybníka
Líšnice - Návesní kaple Panny Marie Sepekovské
Zálší – Kaple zasvěcená Panně Marii
Zálší – Stavení ve vsi
67
VESELÍČKO
Veselíčko se nachází asi 7 km jižně od Milevska. Obec Veselíčko
vznikla v roce 1960 sloučením, do té doby samostatných vesnic, Veselíčka a Biliny. Soužití těchto vesnic je ale historické. Obě byly v minulosti vždy součástí jednoho panství a od roku 1600 do roku 1850 dokonce panství
se sídlem ve Veselíčku. Bilina je patrně starší, protože ji již 6. ledna 1215 věnoval král
Přemysl Otakar milevskému klášteru Premonstrátů. Dne 23. dubna 1420 dobyli klášter
husité a v roce 1431 se majetku kláštera „ujal“ Oldřich z Rožmberka. Po roce 1473 byly
vesnice v držení Švamberků a 1. prosince 1575 je připojil Bohuslav Kalenice z Kalenic ke
Chřešťovicím. Od roku 1868 byl majitelem zámku a statku Emil rytíř Nádherný, vnuk
Jana Nepomuka Nádherného. Emil nechal v parku za zámkem postavit rodinnou hrobku,
ale v roce 1901 prodala jeho manželka Elisabeth Nádherná všechen majetek továrníku
Ferdinandu Přibylovi. Přibylové v roce 1939 zrekonstruovali zámek, nechali zbořit již
dávno nefunkční pivovar a vybudovali na břehu rybníka park. Zámek prošel ještě jednou
přestavbou, když byl po roce 1952 přestavěn pro účely učňovského školství. V parku
byl rovněž pro potřeby školství vystavěn internát. V severní části areálu stojí cihlová
budova hrobky rodu Bretfeldů. Tato romantická pseudogotická stavba s kryptou pod
vnitřním prostorem pochází z 1. poloviny 19. století. Dominantou obce je především
kostel sv. Anny z poloviny 19. století – rozměrný jednolodní chrám s půlkruhovitým
presbytářem a křížovou klenbou. Před kostelem stojí 2 pozdně barokní pískovcové sochy světců, sv. Jana Nepomuckého a sv. Erasma. Původně stály obě sochy při křižovatce
uprostřed vsi. Před kostelem stojí ještě kříž s Ukřižovaným z roku 1910. Roku 1997 byl
v obci zřízen Domov sv. Alžběty pro matky s dětmi v tísni. Od roku 1927 působí ve Veselíčku nábytkářská firma. Zámek se nachází v obci. Budova zámku byla jednopatrová a
jednoduchá a nechal si jej postavit Alexander Günterthal poté, co se ve Veselíčku usadil
společně se svou ženou. Josef Bretfeld nechal vystavit pravé křídlo zámku a u něj nechal
postavit v létech 1797 - 1798 veřejnou zámeckou kapli s rodinnou hrobkou. Kaple byla
zasvěcená svaté Anně. Okolo zámku nechal založit anglický park. V zámeckém parku
byly ještě v roce 1940 náhrobky rodu Bretfeldů. Zámek prošel nákladnou opravou
v roce 1940 na popud tehdějšího majitele továrníka Přibyla.V zámku se původně v jedné síni nacházely fresky bohyní z 18. století. Také zde byla
rozsáhlá sbírka portrétů, obrazů a empírový nábytek, ale
časté střídání majitelů sbírkám neprospělo. Místní části:
Bilina.
Zámek
ve Veselíčku
Pohled na
část obce
68
BILINA
Bilina je česká vesnice, v současnosti součást obce Veselíčko v okrese Písek.
Listinou ze dne 6. ledna 1215 v Praze vystavenou potvrdil král Přemysl Otakar I. klášteru milevskému majetek vsí Belín (Bilina), Posretina (Pořešína) a část vsi Kdešic (Zběšiček). Když císař Zikmund dal roku 1431 královské panství zvíkovské a klášterní panství
milevské v zástavu Oldřichu II. z Rožmberka (1403 – 1462) náležela Bilina ke Zvíkovu.
Později v roce 1473 získali Bilinu Švamberkové. 1. prosince 1575 prodal Kryštof ze
Švamberka díl vsí Kluk a Březí, dále celé vsi Křižanov, Veselí (Veselíčko), Bilinu a ve
Kdešičkách panský statek rytíři Bohuslavu Kalenici z Kalenic na Chřešťovicích. Od té
doby sdílela Bilina osudy Veselíčka, kde Kalenicové zřídili panský dvůr, ke kterému pak
náležela až do roku 1850. Bilina vytvořila společnou obec s nedalekým Křižanovem, ale
postupně byli místní obyvatelé s tímto spojením nespokojeni.Ves Bilina byla samostatná
od roku 1890 do roku 1960. V tomto roce byla Bilina přiřazena k blízkému Veselíčku.
V katastru obce se nachází dva hřbitovy. Původní z roku 1806 se nachází u komunikace
z Veselíčka do Jestřebic. Druhý, současný hřbitov je u silnice z Veselíčka do obce od roku
1882. Sbor dobrovolných hasičů byl založený roku 1925. Kaple ve vesnici je zasvěcená
svatému Vojtěchovi. Na tomto místě se původně nacházela malá zvonice. Zvonek, na
kterém byl vyobrazený svatý Jan Nepomucký a letopočet 1833, byl v roce 1917 zrekvírován pro válečné účely.V tomto roce zde byla místo zvoničky postavena kaple.
Kaple na návsi v obci Bilina
Stavení ve vsi
69
VLKSICE
Vlksice se nacházejí v malebném údolí lemovaném říčkou Smutná a Dobřemilickým potokem 10 km severovýchodně od Milevska.
Nejvyšším místem je kopec Zhorce (580 m n. m.), odtud je krásná
vyhlídka na údolí, vesnici a mlýny. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1291. Do
té doby ves Vlksice náležela k sepekovskému panství, které měli v držení Vítkovci.Ve 14.
a 15. století náležely Vlksice rodu vladyků z Vlksic. Z nich jako prvního známe Čejchana
z Vlksic, po něm Čáslava z Vlksic, který byl lovčím krále Václava IV. Za husitských válek
se připomínají bratři Václav a Jan z Vlksic a jako poslední se uvádí v letech 1470 až 1475
Jan z Vlksic, který sloužil Rožmberkům. Dále pak byly Vlksice majetkem Hodějovských
z Hodějova, Tetaurů z Tetova nebo Bechyňů z Lažan.Ve 2. polovině 17. století bylo panství rozděleno na několik částí, Oldřich František Doudlebský z Doudleb totiž musel
jeho jednotlivé části dát do zástavy. Opětovně bylo spojeno roku 1689, kdy se stalo
majetkem strahovského kláštera jakožto zboží premontstráského kláštera v Milevsku.
Tento majetek je v držení Strahovského kláštera dodnes. V obci nalezneme renesanční
tvrz z poloviny 16. století. Nechali ji vystavět Tetaurové z Tetova. Tato jednopatrová obdélníková budova byla vystavěna v renesančním stylu. Na vnějších zdech tvrze jsou ještě
patrné zbytky renesančních sgrafit. Přibližně od roku 1674 byla budova používána jako
sýpka a skladiště. Byla opravena a v současné době je v držení soukromého majitele.
Ve vsi nalezneme ještě novorománskou kapli z doby kolem roku 1900, její čelní stěnu
zdobí pamětní deska věnovaná obětem 1. světové války. K obci patří osady Dobřemilice,
Střítež a Klokočov. Druhé dřívější používané jméno vesnice Dobřemilice bylo Dobřemělice. Roku 1396 zde bývalo vladycké sídlo Oldřicha z Dobřemilic. Roku 1548 prodal
Arnošt Smrčka z Mnichu Dobřemilice panu Bohuslavu Tetourovi z Tetova a ten je připojil ke svému vlksickému panství. Dominantou osady je Kaple Nejsvětějšího Srdce Páně
datována 1924.V osadě Střítež se na návsi nachází Kaple zasvěcená svatému Vojtěchovi
a je datována rokem 1899. V osadě Klokočov bývalo ve 14. vladycké sídlo Fridricha
z Klokočova. Střídali se zde různí majitelé, až byla nakonec ves i se zachovalou tvrzí
připojena k vlksickému panství. Místní části: Dobřemilice, Klokočov, Střítež.
70
DOBŘEMILICE
Dobřemilice je malá vesnice, část obce Vlksice v okrese Písek. Nachází se asi 1,5 km na severozápad od Vlksic. Je zde evidováno
14 adres. Druhé dřívější používané jméno vesnice bylo Dobřemělice.
Roku 1396 zde bývalo vladycké sídlo Oldřicha z Dobřemilic. Arnošt
Smrčka z Mnichu prodal roku 1548 Dobřemilice panu Bohuslavu Tetourovi z Tetova a ten je připojil k svému vlksickému panství. Roku
1637 prodal vlksický pán Mikuláš starší Bechyně z Ležan ves Adamu
Bedřichovi Doudlebskému a tak byla ves připojena pod nadějkovské
panství. Po jeho smrti roku 1665 připadly vesnice Střítež, Branišovice,
Vlksice, Záluží a Klokočov jeho staršímu synu Janovi Doudlebskému.
Poté se kvůli špatnému hospodaření a kvůli dluhům se rodový majetek
zmenšil. Další majitelé se pak často střídali. Kaple ve vesnici na návsi je
zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Páně a je z roku 1924. Nad vchodem
do kaple je tento nápis: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
Kaple ve vsi
KLOKOČOV
A STŘÍTEŽ
Klokočov je osada, část obce Vlksice v okrese Písek. Nachází se asi 1,5 km na
sever od Vlksic. Je zde evidováno 5 adres.V 14. století zde bývalo vladycké sídlo. Fridrich
z Klokočova, jeden z prvních známých majitelů, zemřel bez dědiců. Jeho děti zemřely
v dětství a tak jeho majetek připadl králi. Příbuzní se o tento majetek soudili a Klokočov
jim byl vrácen.V 15. století měl ves v držení Jan Nedrahovský. Po jeho smrti a po smrti
jeho dcery se střídali různí majitelé, až byla nakonec ves i s zachovalou tvrzí připojena
k vlksickému panství po roce 1538.Tvrz koncem 16. století byla v špatném stavu.V roce
1703, kdy došlo k dělení vlksického panství, přešla ves do držení pánů z Nadějkova.
Střítež je malá vesnice, část obce Vlksice v okrese Písek. Nachází se asi 2,5 km na sever od Vlksic. Je zde
evidováno 19 adres. Kaple ve vesnici na návsi je zasvěcená
svatému Vojtěchovi a je datována rokem 1899.
Klokočov Zvonice v osadě
Střítež –
kaple sv. Vojtěcha
na návsi
71
ZBELÍTOV
Obec Zbelítov leží asi 2,5 km západně od Milevska
při silnici vedoucí na Zvíkovské Podhradí. Obcí protéká Zbelítovský potok vytékající z rybníka Boukal, jenž se nachází severně od obce. Necelý kilometr západně od obce vtéká do
Oseckého potoka. Archeologické nálezy pravěkého sídliště
dokládají, že tato oblast byla osídlena již v mladší době římské
(200 – 400 let po Kristu). Až do husitských válek patřil Zbelítov milevskému klášteru, později připadl šlechtickým rodům
Rožumberků, Švamberků a Hodějovských. Se zkonfiskovaným
majetkem Hodějovských přešel Zbelítov r. 1623 do držení
kláštera na Strahově, ve kterém byl až do roku 1848. Zbelítovskou náves zdobí barokní kaplička z roku 1737. Ve věžičce
zvoničky je umístěn zvon z roku 1752 a před kaplí stojí na
kamenném podstavci kříž z roku 1881. Vedle kaple se nachází
pomník věnovaný padlým vojínům v 1. světové válce.
Pomník padlým v 1. světové válce
kaple Panny Marie
kříž v polích s posezením
72
ZBĚŠIČKY
První zmínka o obci pochází z roku 1215. K obci patří ještě osady Hánov
a Popovec. Ves dříve připadala k bechyňskému zboží, roku 1575 ji koupil od Kryštofa
ze Švamberka Bohuslav z Kalenic. Po bělohorské bitvě ji královská komora prodala
císařskému radovi Ferdinandu Pruggerovi z Grienburka. Poté byla jejich majitelem Anna
Jakoba Klebelsberková, ta na konci 17. století ves prodala Tovaryšstvu Ježíšovu, čímž se
Zběšičky dostaly k jezuitskému panství. Obec byla v dřívějších dobách většinou židovská, byla zde i židovská škola. V 18. století byla totiž místem, kde se mohli usadit židé
z měst a jiných vesnic.Všichni židé odtud ale odešli před nacistickou okupací, jejich přítomnost zde připomíná pouze severně od obce umístěný židovský hřbitov z roku 1750.
Dominantou obce je zámeček, který dnes slouží jako Ústav sociální péče pro mládež. Tento
zámeček patřil ke zdejšímu velkostatku, jehož
majitelem byl koncem 19. století stavitel Ing.
Václav Havel, děd bývalého prezidenta republiky Václava Havla. Statek později vlastnil také
otec akademického sochaře Břetislava Bendy.
Místní části: Hánov, Popovec.
Židovský hřbitov
Radnice
73
HÁNOV A POPOVEC
Hánov je osada, část obce Zběšičky v okrese Písek. Nachází
se asi 1,5 km na severovýchod od Zběšiček. Je zde evidováno
5 adres. Kaple z roku 1863 se nachází u mlýna na říčce Smutná. Je
zasvěcená svatému Josefu Sarafinskému. Podle záznamů na statku opařanském, podbořském, dobronickém a stádleckém nechal
tuto kapli postavit a zaplatil veškeré stavební výlohy rodák z Hánova setník 9. pluku v Pešti František Šibal. Odevzdání a vysvěcení kaple se nedočkal, zemřel 1863 na plicní nemoc před jejím
dokončením v Pešti. O dokončení kaple a následný inventář se
postarala jeho švagrová, místní mlynářka s manželem. Kaple byla
vysvěcena 1880.
Popovec je malá vesnice, část obce Zběšičky v okrese Písek. Nachází se asi
1 km na jih od Zběšiček. Je zde evidováno 13 adres. U návesního rybníka se nalézá
drobný kříž, který na svém kamenném podstavci nese dataci 1913. Na hranatém štítku
je tento nápis: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
Hánov –
kaple sv. Josefa Sarafinského
Popovec - návesní rybník s detajlem kříže
74
ZHOŘ
Obec Zhoř leží 8 km severně od Milevska. Má pět místních částí – Zhoř, Zbislav, Blehov, Březí a Osletín. První zmínka o Zhoři pochází z roku 1392. Zhoř patřila do
majetku pánu na Příběnicích. V roce 1483 prodal Jan z Rožmberka poddané ze Zhoři
za 42 kop a 57 grošů Václavu Heroltovi z Řípec. V r. 1476 koupil Bedřich Doudlebský
z Doudleb na Nadějkově osady Zhoř, Jednotu a Výšku. Zhoř byla v držení pánů Doudlebských až do r. 1668, kdy Jiří Doudlebský z Doudleb prodal mimo jiné Zhoř a Výšku
Mikuláši z Germersheimu, měšťanu pražskému.V roce 1681 koupil Zhoř Martin Ant. de
Lasaga na Kamenici, v roce 1686 Jan Franc, měšťan Nového Města pražského. V roce
1702 přešla Zhoř dědictvím na Volfganga Oldřicha Khűrnberga, později byl majitelem
Václav Norbert ze Vchynic a jiní. Majitelé se velmi často střídali až do roku 1848, kdy
bylo zrušeno poddanství.Ve Zhoři je kaplička sv.Víta, postavená na náklady obce v roce
1907. V obci jsou tři památkově chráněné roubené stavby. Nad obcí se nachází kaple
sv. Terezičky z roku 1879, severovýchodním směrem zhruba kilometr po polní cestě.
Okolí kaple skýtá velmi příjemný výhled i místo k odpočinku.V roce 1900 bylo ve Zhoři
33 domů a 214 obyvatel, v r. 2013 je v místní části Zhoř a Výška 51 čísel popisných a 126
obyvatel. Název obce pochází od slova „shořeti“ a připomíná osadu založenou na půdě
získané vypálením lesa. Kaple z roku 1879 se nachází nad obcí severovýchodním směrem zhruba kilometr po polní cestě. Kaple byla původně zasvěcená Nejsvětější Trojici,
nyní je zasvěcená svaté Terezičce od Ježíška. Podle záznamů v místní kronice obce byla
kaple postavena místním občanem u cesty do Chyšek. Dříve sem docházela prosebná
procesí ze vsi, konaly se zde tancovačky.
Místní části: Zbislav, Blehov, Březí, Osletín.
Pohled na stavení ve Zhoři
Kaple svaté Terezičky nad obcí
75
BLEHOV
Obec Blehov leží po pravé straně od
chyšecké silnice 5 km na severovýchod od Milevska. Na návsi je kaple, postavená na náklady obce
roku 1853. Je zasvěcena Panně Marii Sepekovské.
Kamenný kříž před návesní kaplí je zdobený motivy čtyřlístků, srdíčka a kalicha a má na svém soklu dataci 1885. V roce 1930 měl Blehov 22 domů
a 108 obyvatel, v r. 2013 má 28 čísel popisných
a 56 obyvatel. Název Blehov vznikl z osobního
jména Bleha (Blehův dvůr).
BŘEZÍ
Název místní části Březí – prvotně se tato osada jmenovala Bříza - vznikl podle
památné a důležité břízy.V roce 1880 měla obec Březí 22 domů a 151 obyvatel, v roce
2013 má Březí 32 čísel popisných a 42 obyvatel. Na návsi ve Březí je kaple postavená
koncem 19. století, před kaplí se nachází kamenný kříž reliéfně zdobený motivem kalicha a srdce. V horní části Březí se nachází novější výklenková kaple z roku 1999. Historicky ke Březí náležela samota Karlov,
Cukava a Varta. Severozápadně od Březí
leží vrch Zběžnice (608 m. n. m.) nazývaný
též Větrník, jelikož zde stával větrný mlýn.
Mlýn byl jediným v širokém okolí, zrušen
byl roku 1850.
Celkový pohled
76
OSLETÍN
Osletín se nachází 4 km od Milevska. Osada
byla založena na panství milevského kláštera. První písemné zmínky o vesnici jsou pozdějšího data v roce
1575, kdy byl Osletín prodaný jako ostatní klášterní
statky Kryštofu ze Švamberka. Roku 1581 byla ves
prodaná Bernardovi staršímu z Hodějova. Po konfiskaci v roce 1622 byla opět ves přiřazena ke klášternímu majetku. V roce 1654 zde byly vedené 2 selské grunty. Osada
Osletín bývala součástí Týnice. Kaple s osmibokou věžičkou byla
postavena náklady obce a je zasvěcená Panně Marii, postavená
neznámo kdy. Kaple je nemovitou kulturní památkou, kromě ní
jsou v obci i další dvě venkovská stavení, zapsaná rovněž jako
nemovité kulturní památky. Klenutá brána s kapličkovými nikami
a stodola u této venkovské usedlosti jsou také vedené v Seznamu
kulturních památek v okrtese Písek. Dům pochází z roku 1923.
V r. 1890 zde bylo 14 domů a 79 obyvatel, v r. 2013 je zde 11 čísel
popisných a 14 obyvatel. Název obce pochází z osobního jména
Oslata.
Usedelost s klenutou bránou
zapsanou do kulturních památek
ZBISLAV
Kaple s osmibokou věžičkou
Místní část Zbislav leží 5 km od Milevska. V historii byla majetkem kláštera
milevského, po husitských válkách byla v držení rodu Švamberského. V roce 1575 byla
prodána společně s osadou Blehov a Osletín císařem Maxmiliánem II. panu Kryštofu ze
Švamberka. V r. 1812 byla ve Zbislavi založena
škola. V roce 1878 zde byla postavena kaple,
je zasvěcena Panně Marii Sepekovské. Poblíž
návesní kaple se nachází socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1930 bylo ve Zbislavi 25
domů a 127 obyvatel, v r. 2013 je zde 27 čísel
popisných a 52 obyvatel. Vesnice je paprskovitě seskupena kolem návsi. Ke Zbislavi náleží
samota Hrůzův mlýn u Milevského potoka.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Kaple Panny Marie Sepekovské v obci
77
Sídlo
Místní akční skupina Střední Povltaví
Kovářov 63, Kovářov 398 55
Kontakty
Předseda sdružení: Pavel Hroch, mobil: 724 180 830
Kancelář (v sídle MAS): Ing. Klára Tesařová – manažerka MAS
mobil: 725 552 287, tel: 382 594 218, fax: 382 594 487
Sběr a úprava textů: Ing. Klára Tesařová, Bc. Monika Hrochová
Foto: Pavel Hroch, Stanislav Sedláček a archiv obcí
Webové stránky: www.masstrednipovltavi.cz
78