GENEREL KRAJINNÉHO RÁZU JIHOČESKÉHO KRAJ EE

GENEREL KRAJINNÉHO RÁZU
JIHOČESKÉHO KRAJE
STUDIE VYHODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU
DLE §12 ZÁKONA 114/1992 Sb. O OCHRANĚ PŘÍRODY
A KRAJINY NA ÚZEMÍ JIHOČESKÉHO KRAJE
Objednatel:
Jihočeský kraj, Krajský úřad Jihočeského kraje
U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice
Zpracovatelé:
Atelier V – Ing. arch. Ivan Vorel, Na Cihlářce 26, 150 00, Praha 5 IČO 15896871
EIA SERVIS s. r. o., U Malše 20, 370 01 České Budějovice
Autoři posouzení:
Atelier V – Ing. arch. Ivan Vorel
doc. Ing. arch. Ivan Vorel, CSc., vedoucí autorského týmu
Ing. arch. Jana Vorlová
Ing. arch. Mgr. Jiří Kupka, Ph.D.
Ing. Kateřina Hronovská
Ing. arch. František Pospíšil
EIA SERVIS s. r. o.
RNDr. Vojtěch Vyhnálek, CSc.
LARECO
doc. Ing. Petr Sklenička, CSc.
březen 2009
Jihočeský kraj
Atelier V
Obsah
1
1.1
1.1.1
1.1.2
1.2
1.2.1
1.2.2
1.2.3
1.4
2
2.1
2.1.1
2.1.2
2.2
2.2.1
2.2.2
2.2.3
2.2.4
2.3
2.4
2.5
2.6
2.7
2.9
3
3.1
3.1.1
3.1.2
3.1.3
3.1.4
3.1.5
3.1.6
3.1.7
3.1.8
3.1.9
3.1.10
3.1.11
3.1.12
3.1.13
3.1.14
3.1.15
3.1.16
3.1.17
3.1.18
3.1.19
3.1.20
3.1.21
ÚVOD ................................................................................................................................. 4
Cíl úkolu.............................................................................................................................. 4
Vyhodnocení krajinného rázu Jihočeského kraje dle §12 zákona č. 114/1992 Sb................. 4
Vedlejší výstupy vycházející z hodnocení krajinného rázu území ......................................... 4
Odborná a metodická východiska ........................................................................................ 5
Krajinný ráz ......................................................................................................................... 5
Metodický postup a definice pojmů jako cesta k objektivizaci ............................................... 7
Znaky krajinného rázu ......................................................................................................... 9
Podklady, literatura a informační zdroje ............................................................................. 11
REGIONÁLNÍ ATRIBUTY KRAJINNÉHO RÁZU A VYMEZENÍ OBLASTÍ A MÍST KR ........ 13
Přírodní charakteristika...................................................................................................... 13
Obecná přírodní charakteristika kraje................................................................................. 13
Institucionální ochrana přírody a krajiny ............................................................................. 19
Kulturní a historická charakteristika.................................................................................... 22
Historický vývoj oblasti....................................................................................................... 22
Institucionální památková ochrana..................................................................................... 27
Lidová architektura ............................................................................................................ 30
Regiony lidové architektury................................................................................................ 32
Vizuální charakteristika, estetické hodnoty, měřítko a vztahy ............................................. 40
Krajinářské hodnocení ....................................................................................................... 45
Vymezení oblastí krajinného rázu ...................................................................................... 48
Vymezení charakteristických krajinných prostorů ............................................................... 51
Vymezení 6. typu – silně urbanizovaná krajina................................................................... 53
Území se zvýšenou ochranou krajinného rázu ................................................................... 57
CHARAKTERISTIKY KRAJINNÉHO RÁZU VYMEZENÝCH OBLASTÍ............................... 58
Oblast KR 01-31 (dominantní znaky přírodní, kulturní a historické charakteristiky, vizuální
charakteristika, estetické hodnoty, harmonické měřítko a vztahy........................................ 58
ObKR 01 – BLATENSKO .................................................................................................. 59
ObKR 02 – MIROVICKO ................................................................................................... 62
ObKR 03 – ORLICKO........................................................................................................ 65
ObKR 04 – JISTEBNICKO-KOVÁŘOVSKO....................................................................... 68
ObKR 05 – PÍSECKO........................................................................................................ 71
ObKR 06 – MILEVSKO...................................................................................................... 74
ObKR 07 – TÁBORSKO-SOBĚSLAVSKO ......................................................................... 77
ObKR 08 – MLADOVOŽICKO ........................................................................................... 82
ObKR 09 – CHÝNOVSKO ................................................................................................. 85
ObKR 10 – STRAKONICKO .............................................................................................. 88
ObKR 11 – PUTIMSKO-PROTIVÍNSKO ............................................................................ 91
ObKR 12 – BECHYŇSKO-VLTAVOTÝNSKO .................................................................... 94
ObKR 13 – VOLYŇSKO-PRACHATICKO .......................................................................... 98
ObKR 14 – ČESKOBUDĚJOVICKÁ PÁNEV.................................................................... 103
ObKR 15 – LIŠOVSKÝ PRÁH - ZÁPADNÍ TŘEBOŇSKO................................................. 107
ObKR 16 – TŘEBOŇSKO (CHKO) .................................................................................. 110
ObKR 17 – KARDAŠOVOŘEČICKO - STRÁŽSKO.......................................................... 111
ObKR 18 – JINDŘICHOHRADECKO............................................................................... 113
ObKR 19 – ŠUMAVA I. (NP)............................................................................................ 115
ObKR 20 – ŠUMAVA II. (CHKO) ..................................................................................... 115
ObKR 21 – KŘIŠŤANOVSKO - BOLETICKO ................................................................... 116
2
Jihočeský kraj
3.1.22
3.1.23
3.1.24
3.1.25
3.1.26
3.1.27
3.1.28
3.1.29
3.1.30
3.1.31
3.2
3.2.1
3.2.2
3.2.3
3.2.4
3.2.5
3.2.6
3.2.7
3.2.8
3.2.9
3.2.10
3.2.11
3.2.12
3.2.13
3.2.14
3.2.15
3.2.16
3.2.17
3.2.18
3.2.19
3.2.20
3.2.21
3.2.22
3.2.23
3.2.24
3.2.25
3.2.26
3.2.27
3.2.28
3.2.29
3.2.30
3.2.31
Atelier V
ObKR 22 – BLANSKÝ LES (CHKO) ................................................................................ 119
ObKR 23 – KAMENOÚJEZDSKO.................................................................................... 120
ObKR 24 – TRHOSVINENSKO ....................................................................................... 123
ObKR 25 – ČESKOKRUMLOVSKO................................................................................. 126
ObKR 26 – LIPENSKO .................................................................................................... 130
ObKR 27 – KAPLICKO .................................................................................................... 133
ObKR 28 – NOVOHRADSKO .......................................................................................... 136
ObKR 29 – ČESKOVELENICKO - JÍLOVICKO ................................................................ 140
ObKR 30 – NOVOBYSTŘICKO ....................................................................................... 143
ObKR 31 – DAČICKO...................................................................................................... 146
Podmínky ochrany krajinného rázu v oblastech KR 1-31.................................................. 149
ObKR 01 – BLATENSKO ................................................................................................ 150
ObKR 02 – MIROVICKO ................................................................................................. 151
ObKR 03 – ORLICKO...................................................................................................... 152
ObKR 04 – JISTEBNICKO-KOVÁŘOVSKO..................................................................... 153
ObKR 05 – PÍSECKO...................................................................................................... 154
ObKR 06 – MILEVSKO.................................................................................................... 155
ObKR 07 – TÁBORSKO-SOBĚSLAVSKO ....................................................................... 156
ObKR 08 – MLADOVOŽICKO ......................................................................................... 157
ObKR 09 – CHÝNOVSKO ............................................................................................... 158
ObKR 10 – STRAKONICKO ............................................................................................ 159
ObKR 11 – PUTIMSKO-PROTIVÍNSKO .......................................................................... 160
ObKR 12 – BECHYŇSKO-VLTAVOTÝNSKO .................................................................. 161
ObKR 13 – VOLYŇSKO-PRACHATICKO ........................................................................ 162
ObKR 14 – ČESKOBUDĚJOVICKÁ PÁNEV.................................................................... 163
ObKR 15 – LIŠOVSKÝ PRÁH – ZÁPADNÍ TŘEBOŇSKO................................................ 164
ObKR 16 –TŘEBOŇSKO (CHKO) ................................................................................... 165
ObKR 17 – KARDAŠOVOŘEČICKO-STRÁŽSKO............................................................ 167
ObKR 18 – JINDŘICHOHRADECKO............................................................................... 168
ObKR 19 – ŠUMAVA I (NP)............................................................................................. 169
ObKR 20 – ŠUMAVA II (CHKO) ...................................................................................... 170
ObKR 21 – KŘIŠŤANOVSKO-BOLETICKO..................................................................... 172
ObKR 22 – BLANSKÝ LES (CHKO) ................................................................................ 173
ObKR 23 – KAMENOÚJEZDSKO.................................................................................... 175
ObKR 24 – TRHOSVINENSKO ....................................................................................... 176
ObKR 25 – ČESKOKRUMLOVSKO................................................................................. 177
ObKR 26 – LIPENSKO .................................................................................................... 178
ObKR 27 – KAPLICKO .................................................................................................... 179
ObKR 28 – NOVOHRADSKO .......................................................................................... 180
ObKR 29 – ČESKOVELENICKO-JÍLOVICKO .................................................................. 181
ObKR 30 – NOVOBYSTŘICKO ....................................................................................... 182
ObKR 31 – DAČICKO...................................................................................................... 183
3
Jihočeský kraj
Atelier V
1 ÚVOD
1.1
Cíl úkolu
1.1.1 Vyhodnocení krajinného rázu Jihočeského kraje dle §12 zákona
č. 114/1992 Sb.
Předmětem Generelu krajinného rázu Jihočeského kraje je celé území kraje včetně
velkoplošných zvláště chráněných území. Studie má tři cíle popsané dále.
Koordinace územně analytických podkladů kraje a obcí
Prvním cílem je vyhodnotit krajinný ráz kraje s cílem vymezit oblasti a místa krajinného
rázu na regionální úrovni a vytvořit tak podklad pro řešení problematiky ochrany krajinného
rázu v nástrojích územního plánování. Jedná se především o úkol identifikovat jevy
nezbytné pro koordinaci územně analytických podkladů (ÚAP) kraje a obcí. Jedná se
především o identifikaci „oblastí krajinného rázu“ (ObKR) a o definici jejich přírodní,
kulturní a historické charakteristiky. Aby bylo možno definovat jednotlivé charakteristiky
hodnoceného území a jednotlivých ObKR a dojít tak ke znakům, které spoluurčují ráz krajiny,
je třeba věnovat pozornost nejenom přírodním podmínkám, ale také kulturnímu a
historickému vývoji, přítomnosti lokalit s cenou architekturou, přítomnosti dochované lidové
architektury, soustředění lidové architektury v regionech a rozboru krajiny z hlediska
krajinných typů (krajinářské hodnocení) a z hlediska přítomnosti území s krajinářskoestetickými hodnotami a harmonickým měřítkem. Součástí rozboru jednotlivých ObKR je i
návrh ochranných opatření sloužící k zachování a ochraně identifikovaných znaků a
využitelný v tvorbě ÚPP a ÚPD, v činnosti orgánů ochrany přírody na území části kraje.
Druhým cílem je vyjasnit koordinaci různých pohledů na charakter krajiny a na hlavní
znaky jejího obrazu, resp. krajinné scény. Jedná se o využití již zpracovaných materiálů,
jakými jsou krajinné typy dle ZÚR Jihočeského kraje, typologie krajiny dle Löw a spol.,
preventivní hodnocení krajinného rázu velkoplošných ZCHÚ a krajinářské hodnocení
zpracované v rámci Generelu krajinného rázu.
Třetím cílem je vzájemná koordinace mezi Generelem krajinného rázu a Zásadami
územního rozvoje Jihočeského kraje (ZÚR), neboť tyto dokumenty mají zřetelné vazby (ZÚR
se bude odkazovat na Generel krajinného rázu).
1.1.2 Vedlejší výstupy vycházející z hodnocení krajinného rázu území
Výstupy využitelné z hlediska Evropské úmluvy o krajině
Poznatky z hodnocení krajinného rázu území a vymezení oblastí krajinného rázu
(krajinných celků s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou odrážející se
v souboru jejich typických znaků) korespondují v určitém smyslu s požadavky Evropské
úmluvy o krajině, zejména s Článkem 6 – Zvláštní opatření, bodem C, který je dále uveden:
C Vymezení a hodnocení
1 Za aktivní účasti zainteresovaných stran, v souladu s článkem 5 c, a za účelem
zlepšení úrovně znalosti svých krajin se každá Strana zavazuje:
a i vymezit své vlastní typy krajiny na celém svém území;
ii analyzovat jejich charakteristiky, síly a tlaky, které je mění;
iii zaznamenávat jejich změny;
b vyhodnotit takto vymezené krajiny s ohledem na zvláštní hodnoty, které jsou
jim připisovány zainteresovanými stranami a dotčeným obyvatelstvem.
2 Tyto vymezující a hodnotící postupy budou provázeny výměnou zkušeností a
metodologie, organizovanou mezi Stranami na evropské úrovni podle článku 8.
4
Jihočeský kraj
Atelier V
Výstupy využitelné z hlediska regionální identity a problematiky sociálního a
ekonomického rozvoje kraje
Vymezení oblastí krajinného rázu a charakteristických krajinných prostorů na úrovni míst
krajinného rázu může sloužit jako jeden z impulsů pro vnímání regionální identity, pro
postupné vytváření regionálního povědomí a vnímání regionu obyvateli jako specifického,
něčím zvláštního a neopakovatelného území. Poznání minulosti a uvědomění si specifických
rysů a hodnot krajinného rázu může sloužit k tzv. „regionální identifikaci“ obyvatel.
Identifikace (ztotožnění se) obyvatel se svým regionem může přispět k rozvoji specificky
orientované turistiky (přivedení zájemců o určité - marketingově zpracované – hodnoty a
specifika území) a k podpoře určitých (regionálně specifických) odvětví zemědělství (např.
plodin nebo hospodářských zvířat). K tomu bude nutná pochopitelná a kreativní komunikace
s obyvatelstvem, osvěta a výchova, jak požaduje i Evropská úmluva o krajině:
Článek 5 -Všeobecná opatření
Každá Strana se zavazuje:
a právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž
obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního
a přírodního dědictví a základ jejich identity;
b zavést a provádět krajinné politiky, zaměřené na ochranu, správu a
plánování krajiny, prostřednictvím přijetí specifických opatření
uvedených v článku 6;
c zavést postupy pro účast veřejnosti, místních a regionálních
orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a
provádění krajinných politik zmiňovaných v písmenu b výše;
1.2
Odborná a metodická východiska
1.2.1 Krajinný ráz
Ochrana krajinného rázu (dále jen „KR“) je zakotvena v §12 zákona č. 114/1992 Sb. o
ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon“).
(1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika
určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a
přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a
povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování
významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, estetických hodnot,
kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a harmonických vztahů v
krajině.
(2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly
snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.
Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního
prostředí obecně závazným právním předpisem.
(3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a
přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto
zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným předpisem
přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo
zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.
(4) Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách,
pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a
prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s
orgánem ochrany přírody 9a)
5
Jihočeský kraj
Atelier V
Každá krajina má svůj ráz ve smyslu §12 zákona. Každou krajinu je možno popsat
pomocí přírodní, kulturní a historické charakteristiky. KR je však v různých oblastech a
lokalitách (místech KR) různě výrazný, různě čitelný. V určitých situacích jsou znaky
jednotlivých charakteristik KR dobře zřetelné a spoluvytvářejí jedinečnost a nezaměnitelnost
krajinné scény – vizuálně vnímaného obrazu krajiny. V jiných typech krajiny jsou znaky KR
nezřetelné, ty výraznější nejsou příliš četné a celkově vzniká krajina, která zdánlivě není
ničím specifická ani zajímavá.
Pojetí KR je podle zákona široké, protože zahrnuje nejenom vizuální aspekty krajinné
scény projevující se navenek estetickou atraktivností, ale také ochranu přírodních a kulturněhistorických hodnot spoluvytvářejících specifický ráz krajiny. Vzniká tak komplexní nástroj
k ochraně rázu, charakteru a kulturní identity krajiny, přičemž tento způsob ochrany není
multiplikací jiných způsobů ochrany (např. ochrana dle části třetí a čtvrté zákona č. 114/1992
Sb. nebo dle památkového zákona č. 20/1987 Sb.), protože ochrana krajinného rázu se
nezabývá podstatou ochrany dle jiných zákonů, ale tuto ochranu vnímá na základě znaků
rázu a identity krajiny.
Ráz krajiny může být změněn tím, že dojde k fyzické degradaci nebo likvidaci přírodní
nebo kulturní hodnoty (znak bude odstraněn, změněn nebo bude dojmově snížen jeho
účinek ve vizuálně vnímané krajinné scéně). Takto široké pojetí ochrany krajinného rázu
umožňuje na jedné straně se opírat o přítomnost nezpochybnitelných indikátorů přítomnosti
znaků a hodnot, jako např. přítomnost přírodních hodnot potvrzených jejich zahrnutím mezi
ZCHÚ nebo součásti ÚSES, přítomnost kulturních a historických hodnot potvrzených jejich
zahrnutím mezi kulturní památky nebo památkové zóny či rezervace, na druhé straně
zdánlivě nechává otevřený prostor pro užití různé míry přísnosti při posuzování vizuálních
projevů různých druhů zásahů do krajiny. Proměny krajiny v poslední době tak přinášejí
značné rozdíly v chápaní hodnot a v chápání významnosti či nevýznamnosti změn
krajinného rázu. To je způsobeno změnami v hodnotových orientacích a přenášením
vzorců tržního (resp. spotřebního) chování a uvažování i na hodnoty, které nejsou
předmětem spotřeby a jsou neobnovitelné.
Pokud chceme nějaké hodnoty v krajině chránit, musíme v první řadě říci, které hodnoty
to jsou, jež spoluvytvářejí typický, někdy neopakovatelný či dokonce jedinečný ráz krajiny.
Tyto hodnoty se projevují jako znaky krajinného rázu, které lze identifikovat a popsat.
Jsou to především přírodní procesy, které vedly utváření krajiny do podoby přírodního
prostředí, které bylo posléze prostorem pro vývoj osídlení na našem území. Morfologie
terénu a síť vodotečí vytvořily základní podmínky utváření krajinné scény. Jsou to
podmínky relativně neměnné, které jsou určující pro morfologii krajinných prostorů,
pro měřítko krajiny a prostorové, vizuálně vnímatelné vztahy. Vegetační kryt, fauna a
flora dotvořily přírodní rámec vyvíjejícího se sídlení a hospodářské činnosti.
V dnešním obrazu krajiny, v rozložení a umístění sídel, ve stopách prehistorického
osídlení, ve struktuře zemědělské půdy, lesních porostů a vodohospodářských soustav
můžeme vidět doklad postupné kultivace krajiny. Krajina v sobě nese hodnoty přírodní,
kulturní, historické, estetické, významové a symbolické. Řada z těchto hodnot je dnes a
v minulosti také byla chráněna státní ochranou přírody a státní památkovou péčí. V obraze
krajiny jsou tak ochráněny významné architektonické objekty jako kulturní památky,
segmenty historické krajiny jako krajinné památkové zóny, cenná území přírodních hodnot
jako velkoplošná a maloplošná zvláště chráněná území atd. Jsou to však pouze nejcennější
prvky krajiny a dílčí území. Kulturní krajina jako celek s místy více či méně soustřeďujícími
přírodní, estetické a kulturně-historické hodnoty však vyžaduje rovněž systematickou péči a
ochranu.
Je třeba připomenout, že pozitivní hodnoty tkví také v tzv. „volné“ krajině, krajině bez
souvislého zastavění, s harmonickým zapojením drobných sídel nebo samot do přírodního
prostředí. O hodnotě volné krajiny není třeba diskutovat. Stačí se podívat, kam vyjíždějí
6
Jihočeský kraj
Atelier V
obyvatelé velkých měst a aglomerací za rekreací. Volná, nezastavěná krajina je hodnotou,
důležitou pro současnost i budoucnost, a proto musíme na záměry výstavby v polohách
zcela odtržených od existující zástavby, v polohách, které nemají důvod v obhospodařování
krajiny, pohlížet velmi přísně. Mohlo by se stát, že to, co považujeme na naší české krajině
za krásné – harmonii lidské činnosti a krajiny – by již naše děti nebo vnuci nemuseli vidět,
protože by všude, kam pohlédneme, byly rozesety stavby bez logického vztahu k další
zástavbě a bez logického vztahu k půdě.
Význam hodnot je v krajině relativní. To, co je v krajinné scéně území s výrazným rázem
a četnými estetickými hodnotami běžné, může být v jiném typu krajinné scény významnou
hodnotou, jejímž narušením by došlo k podstatné změně a ke snížení hodnoty krajinného
rázu. Estetická hodnota vnímané krajinné scény, je v územích s přítomností mnoha
pozitivních hodnot stabilnější, než v územích, kde jsou takové hodnoty přítomny
jenom ojediněle.
1.2.2 Metodický postup a definice pojmů jako cesta k objektivizaci
Postup hodnocení je založen na tzv. charakterové a prostorové diferenciaci krajiny a
proto spočívá v rozdělení hodnoceného území na prostorově ohraničené a
charakterově definovatelné části, které obecně představuje rozdělení celkového
problému na problémy dílčí. V tomto smyslu jsou v území nalezeny dvě (měřítkově
odlišné) úrovně částí krajiny, které byly zakotveny i do obsahu územně analytických
podkladů.
Jsou to „oblasti krajinného rázu“ (ObKR), které reprezentují určitý charakter utváření
krajiny z hlediska geomorfologie a vegetačního krytu, z hlediska charakteru a forem osídlení
a hospodářského využití:
oblast krajinného rázu - je krajinný celek s podobnou přírodní, kulturní
a historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejích typických
znaků, který se výrazně liší od jiného celku ve všech charakteristikách či
v některé z nich a který zahrnuje více míst krajinného rázu. Je
vymezena hranicí, kterou mohou být přírodní nebo umělé prvky nebo
jiné rozhraní měnících se charakteristik.
(VOREL, I., BUKÁČEK, R.., MATĚJKA, P., CULEK, M., SKLENIČKA, P.:
Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo
změny využití území na krajinný ráz, Praha 2004).
V rámci jednotlivých oblastí je možno najít prostorově ohraničené menší části krajiny s
výrazným a specifickým krajinným rázem. Jsou to tzv. „místa krajinného rázu“ (MKR), což
jsou určité krajinné prostory, v krajině prostorově ohraničené a vnímatelné. Krajinný prostor
je buď vizuálně vnímatelným a zřetelně vymezeným prostorem v krajině nebo částí území
(třeba i méně přehlednou), která má výrazně stejnorodý charakter.
místo krajinného rázu - část krajiny homogenní z hlediska přírodních,
kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních
hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného
rázu. Je nejmenším hodnoceným prostorem. Jedná se zpravidla o
vizuálně vymezený krajinný prostor (konkávní nebo konvexní), který je
pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť nebo o území
vnímatelné díky své výrazné charakterové odlišnosti.
(VOREL, I., BUKÁČEK, R.., MATĚJKA, P., CULEK, M., SKLENIČKA, P.:
Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo
změny využití území na krajinný ráz, Praha 2004).
7
Jihočeský kraj
Atelier V
Krajinné prostory mohou zahrnovat i více míst krajinného rázu. Ve specifické úloze
hodnocení území kraje, tedy hodnocení na úrovni regionu, budou vymezeny tzv.
„charakteristické krajinné prostory“ (ChaKP).
Charakteristické krajinné prostory (ChaKP) jsou krajinné segmenty reprezentativní pro
hodnocené území. Tyto segmenty zahrnují více míst krajinného rázu a nepokrývají celé
území regionu, nýbrž pouze nejhodnotnější části s nejvýraznějším krajinným rázem.
Pro jednotlivé oblasti krajinného rázu (ObKR) a charakteristické krajinné prostory
(ChaKP) se stanoví specifická ochranná opatření zajišťující ochranu identifikovaných znaků
krajinného rázu v té které oblasti.
Popsaný postup je možno vyjádřit v následujících bodech:
o
diferenciace hodnoceného území na oblasti krajinného rázu (ObKR)
o
vymezení charakteristických krajinných prostorů (na úrovni míst KR)
o
identifikace a klasifikace znaků KR v ObKR
o
stanovení ochranných opatření z hlediska ochrany KR pro jednotlivé ObKR
Hodnocení pracuje s pojmy uvedenými v §12 zákona a s pojmy související, které jsou
převzaty z Metodického postupu (VOREL, I., BUKÁČEK, R.., MATĚJKA, P., CULEK, M.,
SKLENIČKA, P.: Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny
využití území na krajinný ráz, Praha 2004) (definice oblasti a míst KR jsou uvedeny výše).
krajina - část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem
funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky (§3 zákona)
krajinný ráz (KR) - je dán přírodní, kulturní a historickou charakteristikou určitého
místa nebo oblasti (§12 zákona), resp. vnímatelnými znaky a hodnotami těchto
charakteristik
estetická hodnota krajiny - je projevem přírodních a kulturních hodnot,
harmonického měřítka a vztahů v krajině a je výsledkem trvale udržitelného
vývoje krajiny. Předpokladem vzniku estetické hodnoty jsou subjektivní vlastnosti
pozorovatele, objektivní okolnosti pozorování a objektivní vlastnosti krajiny
(skladba a formy prostorů, konfigurace prvků, struktura složek)
přírodní hodnota - je dána kvalitativními parametry zastoupených ekosystémů
ve vztahu k jejich trvalé udržitelnosti, vysokou četností jednotlivých typů
ekosystémů, členitou morfologií krajiny, harmonickým charakterem interakcí mezi
ekosystémy, výraznými přírodními dominantami krajiny
významný krajinný prvek (VKP) - dle ustanovení §3, odst. 1, písm.b) zákona
zvláště chráněné území (ZCHÚ) - dle ustanovení §3, odst. 1, písm. f) zákona
kulturní dominanta krajiny - je krajinný prvek či složka v krajině nebo
dochované stopy kultivace krajiny, jejichž význam je nesporný z historického
hlediska, architektury či jiného oboru lidské činnosti a které ve svém projevu
převládajícím způsobem ovlivňují souhrn charakteristik daného místa či oblasti
harmonické měřítko krajiny - vyjadřuje takové členění krajiny, které odpovídá
harmonickému vztahu činností člověka a přírodního prostředí a způsobům trvale
udržitelného využívání dané krajiny. Z hlediska fyzických vlastností krajiny se
jedná o soulad měřítka celku a měřítka a jednotlivých prvků
harmonické vztahy v krajině - vyjadřují soulad činností člověka a přírodního
prostředí (absence rušivých jevů), trvalou udržitelnost užívání krajiny, harmonický
soulad jednotlivých prvků a prostorů krajinné scény
8
Jihočeský kraj
Atelier V
charakteristika krajinného rázu - uspořádání krajinných složek, prvků a jevů
nebo jejich souborů, které se podílejí na vzniku rázu krajiny. Jedná se o
charakteristiky přírodní, kulturní a historické. Vnímáme ji jako soubor typických
znaků.
historická charakteristika krajinného rázu - je specifickou součástí kulturní
charakteristiky a spočívá v souvislostech kulturních a přírodních charakteristik
oblasti či místa. Historická charakteristika je klíčová pro pochopení logiky vztahů
mezi přírodními vlastnostmi krajiny, jejím využíváním a vzhledem a jejich trvalé
(dlouhodobé) udržitelnosti.
kulturní charakteristika krajinného rázu - je dána způsobem využívání
přírodních zdrojů člověkem a stopami, které v krajině zanechal
přírodní charakteristika krajinného rázu - zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak
trvalými přírodními podmínkami, kterými jsou především geologické,
geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry, tak aktuálním staveb
ekosystémů
činnost snižující estetickou a přírodní hodnotu krajinného rázu oblasti či
místa - taková činnost, která natolik naruší specifické znaky a hodnoty oblasti či
místa, že změní význam a obsah jednotlivých charakteristik¨
znak určité charakteristiky krajinného rázu – jev, kterým se v krajinné scéně
vizuálně projevují prvky a systémy krajinné struktury stejně jako její vlastnosti a
kvality
rys krajinného rázu – soubor znaků vyjadřující určitou specifickou vlastnost
segmentu krajiny
atribut krajinného rázu – charakteristický znak vyjadřující přírodní, kulturní nebo
historické kvality segmentu krajiny
krajinný celek (KC) – oblast krajinného rázu s podobnou přírodní, kulturní a
historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejích typických znaků, který
se výrazně liší od jiného celku ve všech charakteristikách či v některé z nich
krajinný prostor (KP) - charakterově homogenní místo nebo několik míst
krajinného rázu se stejnými charakteristikami přírodními,kulturními a historickými,
vizuálně vymezený krajinný prostor (konkávní nebo konvexní), který je pohledově
spojitý z většiny pozorovacích stanovišť nebo o území vnímatelné díky své
výrazné charakterové odlišnosti
1.2.3 Znaky krajinného rázu
Charakter krajiny je fenoménem, který se vyznačuje dvěma důležitými vlastnostmi. Je to
proměnlivost a neopakovatelnost. Neobyčejná rozmanitost přírodních a kulturních
podmínek vytváří různorodé obrazy krajiny (pojmem „obraz“ vyjadřujeme vnější projev vnitřní
struktury). Důvody proměnlivosti charakteru krajiny tkví v přítomnost a nepřítomnost
určitých znaků, v jejich vizuálním projevu, výraznosti a jedinečnosti, v jejich
kombinaci a prostorových vztazích.
Jsou to tedy tzv. „znaky krajinného rázu“, které odlišují od sebe různé oblasti a
místa v krajině a které zároveň mohou být různým segmentům krajiny společné. Tyto
znaky jsou převážně vizuálně vnímatelné v krajinné scéně. Jsou to rysy georeliéfu,
přítomnost určitých specifických vodních prvků, které určují charakter dílčích scenérií a
projevují se i v celkových panoramatech krajiny. Je to také charakter porostů odpovídající
přírodním podmínkám toho či onoho místa nebo oblasti. Stejný význam jako přírodní prvky
mají pro vizuální scénu též prvky kulturní (civilizační). Jedná se o způsoby
hospodářského využívání krajiny, o formy osídlení (včetně polohy sídel v krajině), o
9
Jihočeský kraj
Atelier V
strukturu sídel a architektonický výraz jednotlivých staveb (forma, hmota, půdorys,
materiály, barvy, architektonické detaily). Kulturní prvky a jejich vazby spoluvytvářejí
krajinnou scénu a podobně jako přírodní prvky dotvářejí prostorovou skladbu, výraznost a
nezaměnitelnost scenérií. Navíc velmi výrazně spoluvytvářejí harmonii či disharmonii měřítka
krajiny a také se výrazně projevují v harmonii či disharmonii vztahů v krajině.
Těmito vlastnostmi jsou spoluurčovány také další důležité vizuální aspekty krajinné
scény – prostorové členění krajiny, morfologie jednotlivých prostorů a uspořádání
(konfigurace) jednotlivých prvků. Tak vznikají důležité znaky krajinného rázu, jakými je
uzavřenost či otevřenost scény, způsob vymezení prostoru, návaznost jednotlivých prostorů,
uspořádání a tvar horizontů, uspořádání dominant a pod.
V krajinných scénách různých segmentů krajiny často nalézáme společné znaky.
Hovoříme o krajinách podobného charakteru a máme na mysli především vizuální projev
různých prvků, jevů a rysů krajiny - vizuální scénu. V přítomnosti společných
základních znaků přírodní kulturní nebo historické charakteristiky tkví podstata
určitých typů krajinného rázu. Rozmanitost krajiny je však neobyčejná. K tomu přispívá
neopakovatelnost situací, diverzita, výraznost a jedinečnost jednotlivých znaků krajinného
rázu, prostorové uspořádání – konfigurace hmotných prvků krajinné scény a proměnlivost
měřítka.
Ráz krajiny je výrazně ovlivněn charakterem přírodních složek a jejich vizuálním
projevem v krajinné scéně. Přírodní hodnota krajinného rázu je tvořena hodnotou
přírodovědnou a hodnotou vizuální (správněji senzuální). Zatímco přírodovědná
hodnota je dána součtem měr vzácnosti (ojedinělosti), dochovanosti a ohroženosti daného
přírodního či kulturně-přírodního prvku, složky nebo celého ekosystému, vizuální či
senzuální hodnota prvku nebo složky spočívá v podílu na utváření celkového působení
krajiny na smysly člověka a velikosti ovlivněného území (CULEK 2006). Podle Culka můžeme
přírodní podmínky tvořící charakter krajiny rozdělit na 5 složek a to na složku topografickou
(georeliéf, petrologicko-pedologickou, hydrologickou, atmosférickou a biotickou.
Přírodovědná hodnota se nemusí výrazněji projevit v krajinné scéně a ovlivní krajinný ráz
pouze omezeně. Přesto je ve smyslu §12 zákona míra zásahu do přírodních (tedy i
přírodovědných) hodnot jedním z kriterií ochrany krajinného rázu. Je to proto, že krajinný ráz
je sice především kategorií vizuální, ale význam místa a cennost jednotlivých znaků se
na výraznosti a zvláštnosti krajinného rázu podílí.
Krajina v sobě skrývá stopy kulturního a historického vývoje. Jsou to stopy hovořící o
kulturním vývoji, o vývoji filosofie a umění, o hospodářském vývoji, o technických
schopnostech a vyspělosti, o citovém vztahu ke krajině a k její kráse. Tyto stopy dokládají
odlišnosti a specifické rysy vývoje krajiny v závislosti na přírodních podmínkách krajiny, na
kulturních tradicích i na významných impulsech vývoje krajiny, jakými byly politické události
nebo vliv významných osobností. Všechny tyto skutečnosti jsou významné pro ráz krajiny
neboť rázovitost a charakter krajiny, vyjádřené především působivostí vizuální scény,
se skrývá též ve vlastnostech nehmotných – v kulturních a historických hodnotách a v
symbolických významech.
Venkovské osídlení, rozvíjející se na historicky vzniklé struktuře a nevybočující
z tradičních měřítek a forem, dotvořilo harmonický obraz venkovské krajiny. Právě
urbanistická struktura venkovských sídel – drobných městeček a vesnic ve vazbě na
zemědělskou půdu a architektonický výraz (hmoty, měřítko, formy a tvary střech, materiály a
barevnost) výrazným způsobem dotvářejí rázovitost krajiny a její regionální charakter. Mezi
nejvýznamnější ze znaků kulturní a historické charakteristiky, které jsou zároveň tzv.
zákonnými kritérii ochrany krajinného rázu, patří kulturní dominanty. Kulturní dominanta je
prvek s kulturním, historickým či symbolickým významem, který se výrazně uplatňuje
v krajinné scéně – jeho vizuální význam je v krajině dominantní (převládající svým
významem). Nejčastějšími příklady jsou dominantní objekty hradů, zřícenin, zámků a
10
Jihočeský kraj
Atelier V
poutních kostelů. Kulturní dominanta však může mít podobu významného místa bez
výrazné stavby (místo prehistorické svatyně nebo hradiště, místo historické události) a její
význam v krajinné scéně je podpořen dominantní polohou v krajině. Vizuální scéna může být
však také ovládána výrazným rysem krajiny, který je tvořen civilizačními prvky. Je to např.
doposud viditelný způsob členění původní plužiny, geometrizace krajiny pravidelným rastrem
ovocných sadů nebo geometrie komponovaných krajinných úprav. Jedná se o dominantní
rysy vizuální scény, které představují kulturní dominantu.
V krajinné scéně se ve větší či menší míře projevuje tradiční architektonický výraz
lidových staveb – statků, dvorců, usedlostí, chalup, mlýnů, stodol, špýcharů, kováren a
dalších typů staveb. Architektonický výraz se mění ve specifických regionech, ovlivněných
kulturními vlivy v rámci České republiky i v rámci Evropy. Regionální typy lidové architektury
se postupně ovlivňovaly a překrývaly, množství historických staveb zaniklo nebo byl
přestavbami setřen jejich výraz. Přesto je obraz krajiny ovlivněn v určitých situacích velmi
specifickým výrazem regionálních typů lidové architektury (např. oblast
západoevropského hrázděného domu v severozápadních Čechách, typ českého a
moravského roubeného domu, oblast roubeného domu slezského pohraničí, typ alpského
domu v Pošumaví, typ jihočeského zděného domu, domu Plzeňska a středních Čech, typ
hornorakouského uzavřeného dvorce).
1.4
Podklady, literatura a informační zdroje
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
ALBRECHT, J. a kol. (2003): Českobudějovicko. In: MACKOVČIN, P. –
SEDLÁČEK, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII. Brno, Praha : AOPK
ČR a EkoCentrum, 2003.
BUBEN, M.M., Encyklopedie řádů a kongregací v Českých zemích. II. díl / 2.
svazek, Mnišské řády. Praha : Libri, 2004.
BUKÁČEK, R. – MATĚJKA, P., Hodnocení krajinného rázu. SCHKO ČR 1997.
CÍLEK, V.: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán 2002.
CULEK, M. (ed.) a kol., Biogeografické členění České republiky. Praha :
Enigma, 1996.
CULEK, M. a kol.: Biogeografické členění České republiky, Praha : AOPK ČR,
2003.
CULEK, M.: Přírodní podmínky území a jejich význam pro krajinný ráz, In:
Vorel, I. (ed.): Hodnocení navrhovaných staveb a využití území z hlediska
zásahu do krajinného rázu I., Praha 2006.
DAVID, P. – SOUKUP, V., Jižní Čechy. Praha : Soukup & David, 2002
DAY, Ch., Duch a místo. Brno 2004.
DVOŘÁK, B.: Základy estetiky architektury, Praha : VÚVA, 1983.
DEMEK, J. (ed.), Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon České socialistické
republiky. Praha : Academia, 1987.
ENGLIŠ, K.: Theorie hodnoty a hodnocení, Praha 1947.
Evropská úmluva o krajině, Florencie 2000, www.env.cz
GAREIS-GRAHMANN, F.-J.: Landschaftsbild und UVP, Berlin 1993.
GOJDA, M., Archeologie krajiny.Vývoj archetypů kulturní krajiny. Praha 2000.
HALADA, J., Lexikon české šlechty. Praha : Akropolis, 1992.
HOSTINSKÝ, O.: Umění a příroda v estetické výchově. In: O umění, Praha
1956.
KOCOURKOVÁ, J.: Pokus o vypracování metody hodnocení estetických kvalit
krajiny, In: Výstavba a architektura 10/10, 1974.
kol., Národní parky a chráněné krajinné oblasti. Praha : Olympia, 2006.
kol., Jižní Čechy. Praha : Olympia 1986.
KRATOCHVÍL, Z., Filosofie živé přírody, Praha 1994.
11
Jihočeský kraj
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Atelier V
KUČOVÁ, V.: Možnosti ochrany kulturní krajiny v České republice - Současná
právní úprava na úseku památkové péče, ochrany přírody, stavebního zákona
a územního plánování. Veřejná správa, č. 48/2006.
KUTHAN, J. – ŠECHTLOVI M. a J., Jižní Čechy. Praha : Orbis, 1974.
KVĚT, R., Duše krajiny. Staré stezky v proměnách věků. Praha, 2003.
Löw, J. - MÍCHAL, I.: Krajinný ráz, Kostelec nad Černými Lesy : Lesnická
práce, 2003.
LÖW, J. - CULEK, M. - NOVÁK, J. - HARTL, P.: Typy krajinného rázu České
republiky, In: Vorel, I., PEŠTA, J., Encyklopedie českých vesnic II, Praha : Libri,
2003.
MENCL, V.: Lidová architektura v Československu, Praha : Academia, 1980.
MÍCHAL, I. (ed), Hodnocení krajinného rázu – návrh metodického doporučení.
AOPK ČR 1998.
MUKAŘOVSKÝ, J.: Studie z estetiky, Praha : Odeon, 1966.
NORBERG-SCHULZ, Ch.: Genius loci, Praha : Odeon 1994
Ottův slovník naučný. Praha : Nakladatelství J. Otta, 1888-1909.
SEMOTANOVÁ, E., Historická geografie Českých zemí. Praha : Historický ústav
AV ČR, 1998.
SKLENIČKA, P., Základy krajinného plánování. Říčany : Nakladatelství
Naděžda Skleničková, 2002.
STIBRAL, K.: Estetika přírody aneb o zajímavostech přírodního krásna,
Estetika 2002/1.
TESSIN, W.: Freiraum und Verhalten. Wiesbaden 2004.
The Landscape Institute, IEMA: Guidelines for Landscape and Visual Impact
Assessment, London, New York : Spon Press, 2002.
TODL, L. - HEXNER, M. - NOVÁK, J.: Urbanistická kompozice I., Praha, 1985.
VOREL, I. - BUKÁČEK, R. - MATĚJKA, P. - CULEK, M., SKLENIČKA, P.: Metodický
postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území
na krajinný ráz, Praha : ČVUT, 2004.
W EBER, M. a kol.: Zajištění realizace Evropské úmluvy okrajině v další činnosti
MŽP, závěrečná zpráva a výstup řešení projektu VaV 640/6/02, Průhonice :
VÚKOZ, 2004.
WÖBSE, H.H.: Landschaftsästhetik, Stuttgart, 2002.
SALAŠOVÁ, A.: Krajinný ráz, teoretické východiská a metodické princípy
preventivného posudzovania, habilitačna práca, Lednice, 2006.
ŽÁK, L.: Obytná krajina, Praha, 1946.
ŽUPANIČ, J. – FIALA, M. – STELLNER, F., Encyklopedie knížecích rodů zemí
Koruny české. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2001.
Jihočeský kraj, oficiální server provozovaná krajským úřadem (http://www.krajjihocesky.cz)
Jižní Čechy a Šumava, Spolek pro popularizaci jižních Čech
(http://www.jiznicechy.org/cz)
Natura 2000, oficiální stránky soustavy Natura 2000 v ČR
(http://www.natura2000.cz)
Ottova encyklopedie obecných vědomostí® obsahuje Ottův slovník naučný
(1888-1909) a Ottův slovník naučný nové doby (1930-1943).(
http://www.seznam.cz)
Seznam kulturních nemovitých památek (http://monumnet.npu.cz)
Ústřední seznam ochrany přírody (AOPK ČR, http://drusop.nature.cz)
Wikipedie, otevřená encyklopedie (http://www.cs.wikipedia.cz)
12
Jihočeský kraj
Atelier V
2 REGIONÁLNÍ ATRIBUTY KRAJINNÉHO RÁZU A
VYMEZENÍ OBLASTÍ A MÍST KR
2.1
Přírodní charakteristika
2.1.1 Obecná přírodní charakteristika kraje
Ráz krajiny je výrazně ovlivněn charakterem přírodních složek a jejich vizuálním
projevem v krajinné scéně. Přírodní hodnota krajinného rázu je tvořena hodnotou
přírodovědnou a hodnotou vizuální (správněji senzuální). Zatímco přírodovědná hodnota je
dána součtem měr vzácnosti (ojedinělosti), dochovalosti a ohroženosti daného přírodního či
kulturně-přírodního prvku, složky nebo celého ekosystému, vizuální či senzuální hodnota
prvku nebo složky spočívá v podílu na utváření celkového působení krajiny na smysly
člověka a velikosti ovlivněného území (CULEK, 2006). Podle Culka můžeme přírodní
podmínky tvořící charakter krajiny rozdělit na 5 složek a to na složku topografickou
(georeliéf), petrologicko-pedologickou, hydrologickou, atmosférickou a biotickou.
Přírodovědná hodnota se nemusí výrazněji projevit v krajinné scéně a ovlivní krajinný ráz
pouze omezeně. Přesto je ve smyslu §12 zákona míra zásahu do přírodních (tedy i
přírodovědných) hodnot jedním z kriterií ochrany krajinného rázu. Je to proto, že krajinný ráz
je sice především kategorií vizuální, ale význam místa a cennost jednotlivých znaků se na
výraznosti a zvláštnosti krajinného rázu podílí.
Přírodní podmínky Jihočeského kraje jsou bohaté a značně pestré. Jádro jižních Čech je
zeměpisně pevně vymezeno na jižní straně, kde vytváří přirozený předěl a vodopisné
rozhraní mezi dunajským a vltavským povodím vysoké pásmo Šumavy a Novohradských
hor. Dodnes jsou zde husté lesy, které v historii přestavovaly těžko překročitelnou překážku.
Na východě vytváří přechod mezi českým jihem a Moravou pás Českomoravské vrchoviny,
rozkládající se východně od Jindřichova Hradce a Pelhřimova. Méně zřetelné vymezení je na
severu, ale i zde se táhne pás lesů a pahorkatin v široce rozepjatém pruhu, zhruba mezi
Třemšínem, Milínem, Kamýkem, Sedlčany až po Českomoravskou vrchovinu. Těmito místy
probíhá i předěl vodopisný, zatímco ze severních svahů této pahorkatiny stékají četné potoky
k Sázavě, na jižní straně směřují vody do Lužnice. Geografickou i kulturní hranici mezi
českým jihem a západem činí zhruba rozvodí Pootaví a Plzeňské pánve procházející
východně od Nepomuku a Plánice. V těchto místech bylo také západní pomezí někdejšího
Prácheňského kraje.
V rámci těchto „hranic“ vynikají jednotlivé, velmi rozdílné, končiny Jihočeského kraje.
Ploché a rovinné jihočeské pánve - českobudějovická a zejména třeboňská - původně
mokřinaté a bažinné, kultivované staletou lidskou prací s rozlehlými plochami rybníků, mají
zcela odlišnou tvářnost oproti terénu Šumavy a Novohradských hor zdvihajících se nad
rybničními pánvemi. Kopcovité a hornaté končiny Šumavy, pokryté hlubokými a hustými
lesními porosty, které doprovázejí slatiny a lesní jezírka, zůstávaly dlouho řídce osídlenou
končinou pohraničních hvozdů. Odlišný charakter má přilehlé Pošumaví – Sušicko,
Horažďovicko, Strakonicko a Volyňsko – měkce zvlněná krajina se střídajícími se pahorky
s lesy, údolími řek a potoků, poli a travnatými loukami. Rázovitý je i kraj při levém břehu
Vltavy a zejména sousední Blatensko, kraj s mírnými lesnatými chlumy a rybníky pod
výběžky Brd, kterými protékají nevelké říčky Skalice a Lomnice, které se nedaleko od svého
soutoku vlévají do Otavy. S tímto mírným a poklidným rázem kontrastoval dramatický
charakter hlubokého kaňonovitého údolí Vltavy a rozervanými strmými skalisky a balvanitým
řečištěm, dnes změněný vltavskou kaskádou. Osobité je i Táborsko, k němuž patří nejenom
údolí dolního toku Lužnice, ale především celá pahorkatina stoupající k chladnému pásmu
Českomoravské vrchoviny, uzavírající český jih na východě.
13
Jihočeský kraj
Atelier V
Geomorfologie
Rozlehlé území Jihočeského kraje zahrnuje v zásadě tři základní, navzájem se lišící
krajinné typy, oblast jihočeských pánví s velmi početnými a zároveň největšími rybníky a
významnými mokřadními ekosystémy, území mírně zvlněných pahorkatin a vrchovin
s charakteristickým maloplošným střídáním drobnějších segmentů lesní a zemědělské
krajiny a posléze horské oblasti Šumavy a Novohradských hor a jejich vyššího podhůří
s vysokou lesnatostí a relativně hojným zastoupením přirozených a přírodě blízkých lesních
ekosystémů, cenným lučním bezlesím a unikátními rašeliništními komplexy. Z hlediska
geomorfologického členění zasahují na území kraje dvě geomorfologické soustavy,
Šumavská a Česko-moravská, v rámci které se rozlišují tři podsoustavy, Středočeská
pahorkatina, Jihočeské pánve a Českomoravská vrchovina.
Obr. 1: Typologie krajiny podle reliéfu. (http://geoportal.cenia.cz)
Centrální část kraje zabírají Jihočeské pánve, dvě ploché sníženiny, Českobudějovická a
Třeboňská pánev, pouze při okrajích a na rozvodích s mírně zvlněným reliéfem.
Českobudějovickou pánev, horopisný celek jižních Čech, který se rozprostírá v prostoru
od Českých Budějovic směrem na severozápad k Písku a Strakonicím, tvoří Putimská a
Blatská pánev. Její průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 400 m, z pánevních
sedimentů vystupují jen ojediněle kopce přesahující vrstevnici 420 m. Na východě je
ohraničena částečně tokem Vltavy (k Týnu nad Vltavou), na západě tvoří její pomyslnou
hranici spojnice měst Strakonice, Vodňany, Netolice. Na východě sousedí s Třeboňskou
pánví a hranici mezi těmito pánvemi tvoří vyvýšenina známá jako Lišovský práh.
Rozsáhlá sníženina Třeboňská pánev se rozprostírá v okolí Třeboně. Je plošně větší než
sousední Českobudějovická pánev. Její území zasahuje na jihovýchodě až ke státní hranici
ČR s Rakouskem v prostoru u Českých Velenic, nejsevernějším výběžkem zasahuje až
k Soběslavi a Bechyni. Na východě hranice kopíruje tok řeky Lužnice, na západě ji
od Českobudějovické pánve odděluje Lišovský práh. Více než 60 km dlouhou a kolem 25 km
širokou Třeboňskou pánev lze rozdělit na tři podcelky, vedle Lišovského prahu je to ve
vlastní pánvi ploché akumulační pásmo Lomnické pánve a na východě stupeň nízkých
vyvýšenin starých hornin s jezerními usazeninami Kardašořečické pahorkatiny. Třeboňská
pánev leží poněkud výše než Českobudějovická pánev - její průměrná nadmořská výška se
pohybuje mezi 400 a 500 metry. Lomnická pánev, protékaná Lužnicí, tvoří širokou otevřenou
rovinu. Mezi oběma Jihočeskými pánvemi se rozkládá hrásť Lišovského prahu. Zatímco na
východ, směrem do Třeboňské pánve, přechází pahorkatinný, mírně zvlněný erozně
denudační reliéf Lišovského prahu pozvolna, na západě spadá do Českobudějovické pánve
většinou srázně stupňovitým svahem podél Rudolfovského zlomu.
14
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 2: Stínovaná mapa řešeného území. (http://www.mapy.cz)
Šumavská soustava je rozdělena na čtyři podsoustavy, Šumava a Šumavské podhůří,
Novohradské hory a Novohradské podhůří.
Šumavou se rozumí rozsáhlé pásemné pohoří, které se táhne podél jižní hranice České
republiky v prostoru mezi Vyšebrodským a Všerubským průsmykem. Začíná nedaleko
Vyššího Brodu a končí asi 20 km západně od Klatov u obce Všeruby. Je pramennou oblastí
nejznámější české řeky Vltavy a pramení zde i její významný levostranný přítok Otava.
Šumava je plochá hornatina, masivní horský celek v oblasti nejvyššího vyzdvižení tektonické
klenby porušené mladšími kernými pohyby s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů na
náhorních rovinách a širokých hřbetech. V okrajových částech se nacházejí hluboká údolí.
Nejvyšším vrcholem pohoří je 1.457 m vysoký Velký Javor (Gross Arber), který leží
na německé straně Šumavy nedaleko Železné Rudy. Nejvyšším vrcholem na české straně je
Plechý nad začátkem Lipenské přehradní nádrže, který je vysoký 1.378 metrů.
Směrem k severu přechází Šumava většinou zvolna v poměrně členité a rozsáhlé
Šumavské podhůří, vrásno-zlomovou vrchovinu a pahorkatinu v oblasti nižšího vyklenutí
Šumavské hornatiny. Široké a oblé strukturní hřbety mají převážně směr SZ-JV, kolmý
k hlavnímu směru odvodňování (Otava, Volyňka, Blanice, Vltava). Severovýchodní část
Šumavského podhůří tvoří Bavorovská vrchovina, jež je nejrozsáhlejším z podcelků
Šumavského podhůří. Vyplňuje oblast, která zasahuje na západě až k Sušici a Horažďovicím
a na východě za Bavorov až k Vodňanům. Na severu sousedí s Českobudějovickou pánví.
Jejím nejvyšším vrcholkem je vrch zvaný Na Stráži (700 m). Jihovýchodní část podhůří
vyplňuje Českokrumlovská vrchovina. Nejvyšší výšky dosahuje nedaleko Chvalšin vrcholkem
Velký Plešný (1.066 m).
Novohradské hory jsou hornatina, omezená výraznými, zčásti zlomovými svahy vysokými
až 300 metrů. Rozprostírají se při státní hranici České republiky s Rakouskem, v ČR vyplňují
území mezi Novými Hrady, Dolním Dvořištěm a Benešovem nad Černou. Toto území je
z více než tří čtvrtin pokryto rozsáhlými lesními porosty, v nichž na řadě míst jsou určující
dřevinou jehličnany, jinde jsou lesy smíšené či listnaté. Ve střední části se zachovaly zbytky
zarovnaného povrchu, okraje jsou rozřezány hlubokými údolími, prameny Lužnice.
Novohradské hory přecházejí směrem na sever do Novohradského podhůří, tvořeného na
15
Jihočeský kraj
Atelier V
našem území převážně členitou vrchovinou. Novohradské podhůří se na našem území člení
na pět podcelků. Kaplická brázda mezi Malší a Českokrumlovskou vrchovinou (část
Šumavského podhůří) je jeho nejzápadnější částí. Jedná se o 5 - 12 km širokou sníženinu
mezi Šumavou a Novohradskými horami. Nejvyšším bodem je zde Věncová hora (651 m).
Severní část Novohradského podhůří vyplňuje Stropnická pahorkatina zasahující na západě
až k Malši a svým severozápadním výběžkem až k Českým Budějovicům. Jejím nejvyšším
vrcholem je Kondračská hora (682 m). Na západě sousedí s Novohradskými horami
Soběnovská vrchovina, která dosahuje nejvyšší výšky v části zvané Slepičí hory vrcholem
Kohout (870 m). Těsně při státní hranici leží dva poslední podcelky Novohradského podhůří Hornodvořišťská sníženina s nejvyšším bodem zvaným Polední vrch (721 m) a Klopanská
vrchovina (Tři Smrky - 824 m).
Středočeská pahorkatina zasahuje do Jihočeského kraje zejména na Táborsku,
Vltavotýnsku, Písecku a v okolí Milevska. Z jejích podcelků sem patří především Táborská
pahorkatina, Ševětínská vrchovina, Soběslavská pahorkatina a Písecká pahorkatina. Jedná
se o členité pahorkatiny v povodí Vltavy, Lomnice, Úslavy, Lužnice a Otavy. Mírně zvlněná
krajina s nepříliš velkými výškovými rozdíly má velmi husté osídlení. Rozčleněný erozně
denudační reliéf se zbytky zarovnaných povrchů je rozřezán údolími Vltavy, Lužnice, Otavy a
přítoků, lemovaných místy říčními terasami, na západě je tektonicky vyklenutý, se
strukturními hřbety a suky.
Českomoravská vrchovina je nejrozsáhlejší horopisnou oblastí ČR. Typickým reliéfem
jsou zde mírně zvlněné terény. Nadmořská výška té části Českomoravské vrchoviny, která
zasahuje do popisovaného území, se pohybuje v průměru mezi 500 - 600 m. Ojediněle se
z ní zvedají vyšší vrcholy, jejichž výšky dosahují přes 700 m a zcela ojediněle i přes 800 m.
Českomoravská vrchovina je na území Jihočeského kraje členěna na Křemešnickou
vrchovinu a Javořickou vrchovinu. Křemešnická vrchovina (Jindřichohradecká a Pacovská
pahorkatina) je rozlehlá plochá vrchovina. Její vcelku monotónní povrch je rozřezaný údolími
vodních toků. Západní část Jindřichohradecké pahorkatiny, při hranici s Třeboňskou pánví,
patří členité Ratibořické pahorkatině, kde z průměrné výšky kolem 500 m mírně vystupují
jednotlivé vrchy. Území členité Pacovské pahorkatiny se vyznačuje poměrně rozsáhlými
plošinami na rozvodích. Javořická vrchovina, nejvýchodnější celek Českomoravské
vrchoviny, je členitá kerná vrchovina s kupovitým povrchem.
Obr. 3: Geologická mapa České republiky. (http://geoportal.cenia.cz)
16
Jihočeský kraj
Atelier V
Geologie
Skalní podklad jihočeské oblasti tvoří krystalinikum moldanubika. Je charakterizováno
poměrně velkými rozdíly v horninovém složení a složitou stavbou. Největší rozšíření zde mají
pararuly a migmatity, dále různě velké masívy granulitů a ortorul. Většině těchto vícekrát
přeměněných hornin se přisuzuje starohorní stáří; v hloubce probíhající regionální přeměna,
spojená s intenzivním provrásněním v plastickém stavu, byla vyvolána předhercynským
vrásněním.
Geologická stavba Jihočeského kraje (horniny moldanubického krystalinika, sedimentární
horniny jihočeských pánví a kvartérní sedimenty) předurčuje i výskyt nerostných surovin.
V Jihočeském kraji se jedná převážně o stavební nerostné suroviny (stavební kámen,
štěrkopísky, cihlářské suroviny). V menším rozsahu se vyskytují vyhrazené nerosty, z nichž
převažují žáruvzdorné a ostatní jíly, dekorační kameny a v menší míře grafit.
Hydrologie
Nejdůležitější tepnou jihočeské oblasti byla odpradávna Vltava, vyvěrající hluboko
v šumavských horách a protínající od jihu na sever celý kraj. Kromě menších přítoků přibírá
z pravé strany Malši, pramenící v Novohradských horách, a Lužnici, největší řeku českého
jihovýchodu. Z kraje ležícího na západ od Vltavy sbírá vody Otava a její hlavní přítoky
Volyňka a Blanice. Na sever od Písku se pak Otava vlévá pod hradem Zvíkovem do Vltavy.
V podstatě tedy, až na nevelké výjimky (Pelhřimovsko), představuje český jih ucelenou
vodopisnou oblast horní a částečně i střední Vltavy a jejích přítoků.
Přirozená vodní soustava jižních Čech je doplněna pozoruhodnými umělými vodními
stavbami, stokami. Na Třeboňsku jsou to dvě nejznámější vodní cesty, Zlatá stoka a Nová
řeka, jejichž hlavním účelem bylo napájet soustavu velkých rybníků v Třeboňské pánvi a
odvádět přebytečné vody z Lužnice do Nežárky.
Svérázným krajinným rysem jižních Čech jsou rozsáhlé hladiny umělých vodních nádrží,
rybníků. Spolu se stokami jsou svědectvím uvědomělého zásahu člověka. Z původního
velkého počtu jihočeských rybníků mnohé v pozdějších dobách, zejména v době třicetileté
války a mnohé později ve snaze po rozšíření orné půdy, zanikly, takže do dnešní doby se
dochovala si jen čtvrtina rybníků.
Českobudějovická pánev je - zejména v prostoru mezi Českými Budějovicemi, Hlubokou
nad Vltavou, Netolicemi a Vodňany - vyplněna celou řadou rybníků, které byly vybudovány
na přítocích Vltavy (Budějovicko-hlubocká skupina) a Blanice (Protivínsko-vodňanská
skupina), jež tuto oblast odvodňují. Mezi nejznámější rybníky patří Bezdrev u Hluboké
nad Vltavou, Dehtář nedaleko Netolic, Volešek u Plástovic nebo Munický rybník nedaleko
Hluboké nad Vltavou.
Podobně jako v Českobudějovické pánvi vznikla vlivem malého spádu řek,
nedostatečného odvodňování a špatně propustného podloží rozsáhlá rašeliniště
a nejvýznamnější česká rybníkářská oblast na Třeboňsku. K nejvýznamnějším rybníkům
patří Svět u Třeboně, největší český rybník Rožmberk, nedaleko Veselí nad Lužnicí se
rozprostírající rybník Horusický, Dvořiště a Velký Tisý nedaleko Lomnice nad Lužnicí,
Staňkovský u Chlumu u Třeboně. Nejrozsáhlejší rašeliniště vznikla v prostoru mezi Třeboní
a Suchdolem nad Lužnicí. Známá jsou i Borkovická blata mezi Soběslaví, Bechyní a Veselím
nad Lužnicí. Kromě Lužnice odvodňuje Třeboňskou pánev ještě řeka Nežárka, která se
do Lužnice vlévá ve Veselí nad Lužnicí.
V povodí Stropnice se rozprostírá Trhosvinecko-novohradská skupina rybníků. Další
rybníky jsou kolem Jindřichova Hradce, na Novobystřicku, Kardašořečicku a Blatensku.
Významné v jižních Čechách jsou i údolní nádrže, z nichž za jednu z nejstarších lze
považovat rybník Jordán (1492). Ve druhé polovině 18. století byly vybudovány na horních
17
Jihočeský kraj
Atelier V
přítocích řeky Černé v Novohradských horách malé přehradní nádrže. V roce 1924 byla
vybudována na říčce Černé údolní nádrž Soběnov. Významný vodárenským zdrojem je
vodní nádrž Římov (od roku 1974). Na řece Vltavě byla vybudována soustava nádrží, tzv.
Vltavská kaskáda. V jižních Čechách se nachází naše největší nádrž Lipno, ze středních
Čech sem zasahuje nádrž Orlík.
Klima
Jihočeský kraj má podnebí přechodného středoevropského typu, v němž se střídavě
uplatňují vlivy oceánu na západě a vlivy pevniny na východě, takže počasí má značně
proměnlivý průběh. Významnou úlohu při vytváření klimatu mají místní poměry. S rostoucí
nadmořskou výškou se všeobecně zvyšují srážky a klesá teplota a tlak vzduchu. Důležitou
roli hraje i expozice terénu vůči převládajícímu proudění. Podle klimatické klasifikace patří
většina území kraje do mírně teplé a mírně vlhké nebo vlhké oblasti, která v nadmořských
výškách kolem 750 m přechází v mírně chladnou oblast.
Obr. 4, 5: Klimatické oblasti dle Quitta. (http://geoportal.cenia.cz)
Vegetace
Západní a jižní část kraje s málo výživnými půdami a drsným klimatem náleží k oblasti
hercynské květeny, jejíž společenstva jsou poměrně chudá. Značnou plochu tohoto území
pokrývají lesy, které byly původně buko-jedlové a jen v nejvyšších polohách nad 800 metrů
smrkové. Většina přirozených porostů byla nahrazena smrkovými monokulturami. Přesto se
zde nacházejí významné zbytky původních lesů, zejména na Šumavě a v Novohradských
horách.
V horských polohách se objevují vrchovištní rašeliniště s typickou květenou. Pro nižší
polohy v oblastech Jihočeských pánví jsou charakteristická rašeliniště (blata), mokřady a
louky, lemující břehy rybníků. Na hrázích rybníků, ale i podél silnic a cest, při potocích a
stokách rostou staleté duby, dotvářející specifický charakter krajiny.
Na blata často navazují sušší borové lesy s borůvkou a vřesem v podrostu. Také
v jihočeských pánvích téměř vymizely smíšené lesy s dubem, jedlí, borovicí a vystřídaly je
borové a smrkové monokultury. V druhotných borech se v sušších polohách místy objevuje
vzácná kručinka chlupatá, čilimník řezenský a koniklec jarní.
Na území Jihočeského kraje je rozloha lesů 376 288 ha, tj. 37,4 % celkové plochy kraje
(k 31.12.2006). K postupnému nárůstu rozlohy lesů dochází zejména zalesňováním
nevyužívaných zemědělských půd.
18
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 6, 7, 8, 9: Fytogeografické členění České republiky, mapa potenciální přirozené vegetace, lesní
plochy a plochy orné půdy podle CORINE Land Cover mezi roky 1990 a 2000. (http://geoportal.cenia.cz)
2.1.2 Institucionální ochrana přírody a krajiny
Často se při hodnocení krajinného rázu objevuje otázka, zdali lze hodnoty, které jsou
chráněny podle jiných částí zákona č. 114/1992 Sb., než je §12, považovat za přírodní
hodnoty ve smyslu tohoto paragrafu. Přírodní hodnoty krajiny, spočívající např. v přítomnosti
cenných biotopů a přirozených ekosystémů mohou být do určité míry viditelné a
spoluvytvářejí scénu a dílčí scenérie. Tyto přírodní hodnoty jsou již velmi často chráněny
existující legislativou jako významné krajinné prvky, součásti ÚSES, zvláště chráněná území,
památné stromy a plochy soustavy NATURA 2000. Přítomnost lokalit chráněných podle
zákona č. 114/1992 Sb. lze při identifikaci znaků krajinného rázu považovat za indikátory
přítomnosti přírodních hodnot. Samotnou skutečnost, že se např. jedná o maloplošné ZCHÚ
nelze tedy považovat za hodnotu krajinného rázu. Tou je cennost vlastní lokality a její
vizuální projev tvořící spolu znak přírodní charakteristiky. Přítomnost ZCHÚ je však tzv.
kritériem ochrany krajinného rázu dle §12 zákona.
Na území Jihočeského kraje je vymezeno množství lokalit zvláště chráněných dle zákona
114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve kterém je územní ochrana zakotvena. V České
republice se vyhlašují dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o
velkoplošná zvláště chráněná území (VZCHÚ) a maloplošná zvláště chráněná území
(MZCHÚ). V Jihočeském kraji se vyskytují oba tyto typy.
Na území kraje je především vymezen náš největší národní park Šumava (3.41% území
kraje, 34.294 ha), který vznikl v roce 1991 (celková rozloha NP Šumava včetně Plzeňského
kraje je 68.064 ha). Národní parky jsou dle zákona (§15 – 24) rozsáhlá území, jedinečná v
národním či mezinárodním měřítku. Značnou část národních parků zaujímají přirozené nebo
19
Jihočeský kraj
Atelier V
lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda
mají mimořádný vědecký a výchovný význam. NP Šumava chrání typické ekosystémy
středoevropské horské krajiny. Jeho území zahrnuje většinu z nejcennějších přírodních
společenstev Šumavy s potřebou přísné ochrany. Jsou to například zbytky pralesovitých
porostů horských lesů, ledovcová jezera nebo horská či údolní vrchoviště. Zároveň je však
jedním z jeho základních rysů téměř všudypřítomné prolínání této málo dotčené přírody se
stopami staleté přítomnosti člověka. Krajina v Národním parku Šumava je tudíž formována
jak přírodními tak kulturními vlivy. V kulturní krajině je cílem trvale uchovat typicky
šumavskou krajinu se všemi tradičními prvky, včetně způsobu hospodaření.
Obr. 10, 11: Velkoplošná ZCHÚ (NP a CHKO) na území Jihočeského kraje, národní přírodní památky a
národní přírodní rezervace; území zařazená do sítě Natura 2000. (www.ceskebudejovice.ochranaprirody.cz,
http://geoportal.cenia.cz)
Na území kraje jsou dále vymezeny tři chráněné krajinné oblasti (16.36% území kraje,
164.543 ha), což jsou dle zákona (§25 – 28) rozsáhlá území s harmonicky utvářenou
krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů
lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými
památkami historického osídlení. Nárazníkové pásmo národního parku Šumava dnes tvoří
CHKO Šumava, největší CHKO na zemí Jihočeského kraje. Chráněnou krajinnou oblast
vyhlásilo Ministerstvo školství a kultury v roce 1963 v rozloze 168.654 ha (vč. Plzeňského
kraje). V březnu roku 1991 vyhlásila vláda ČR nařízením 163/1991 Národní park Šumava
uvnitř dosavadní CHKO. Od této doby je rozloha CHKO Šumava nepokrytá územím
národního parku 99.624 ha, z toho na území Jihočeského kraje zasahuje 73.358 ha.
Chráněná krajinná oblast Třeboňsko byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR v
roce 1979 na ploše 70.000 ha. Představuje mimořádnou oblast mezi našimi velkoplošnými
chráněnými územími především tím, že se jedná o jedno z mála území vyhlášených v
rovinaté krajině, která byla po staletí ovlivňována a kultivována člověkem. Přesto se zde
zachovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty. Pro své kvality je Třeboňsko i jednou z šesti
českých biosférických rezervací vyhlášených v rámci programu Člověk a biosféra MAB
UNESCO, a to již od roku 1977.
Chráněná krajinná oblast Blanský les byla zřízena vyhláškou Ministerstva kultury ČSR v
roce 1989 na ploše 21.235 ha. Blanský les je značně zalesněná vrchovina až hornatina,
která má tvar podkovy otevřené k jihovýchodu. Osu tvoří Křemžský potok, protékající
Křemžskou kotlinou a vlévající se pod zříceninou hradu Dívčí Kámen do Vltavy, která
zároveň tvoří jihovýchodní hranici oblasti.
Na území Jihočeského kraje se připravuje vymezení nové chráněné krajinné oblasti
Novohradské hory. Budoucí CHKO Novohradské hory by se měla rozkládat v jihovýchodním
cípu jižních Čech a zasahovat do okresů České Budějovice a Český Krumlov. Toto území je
z více než 75% pokryto rozsáhlými lesními porosty, v nichž na řadě míst jsou určující
dřevinou jehličnany, jinde jsou lesy smíšené či listnaté. Hranici připravované CHKO tvoří
20
Jihočeský kraj
Atelier V
spojnice Nové Hrady – Žumberk – Rychnov nad Malší – Benešov nad Černou – Malonty.
Odtud pokračuje přímo na jih ke státní hranici s Rakouskem.
Na území Jihočeského kraje jsou vymezeny všechny čtyři typy maloplošných zvláště
chráněných území. Dle Ústředního seznamu ochrany přírody je to aktuálně (prosinec 2008)
12 národních přírodních rezervací (0,36% území kraje, 3625 ha), 11 národních přírodních
památek (0,07% území kraje, 682 ha), 100 přírodních rezervací (0,48% území kraje,
4.829 ha) a 180 přírodních památek (0,51% území kraje, 5.139 ha).
Obr. 12, 13: Přírodní parky v Jihočeském kraji a katastrální území v Jihočeském kraji, na nichž jsou
registrovány významné krajinné prvky. (www.ceskebudejovice.ochranaprirody.cz)
V souvislosti s přístupem ČR do Evropské unie byla vymezena soustava chráněných
území tzv. NATURA 2000, jejímž cílem je zabezpečit ochranu nejvýznamnějších lokalit
evropské přírody. Soustava těchto území má zajistit ochranu z evropského pohledu
nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů rostlin, živočichů a nejcennějších přírodních
stanovišť, které jsou uvedeny v přílohách směrnic.
Vedle současných zvláště chráněných území tak vznikly dvě nové kategorie chráněných
území. Ochranu rostlin, živočichů a vzácných přírodních stanovišť zajišťují evropsky
významné lokality (EVL či také SAC – Special Areas of Conservation) a pro ochranu ptačích
druhů jsou vyhlášeny ptačí oblasti (zkratka PO nebo SPA – Special Protection Areas).
Jedním z hlavních cílů soustavy je zachovat popř. zlepšit současný stav přírodních stanovišť
a druhů rostlin a živočichů v rámci Evropské unie.
Na území Jihočeského kraje je dle Ústředního seznamu ochrany přírody aktuálně
(březen 2009) vedeno 69 evropsky významných lokalit (16,08% území kraje, 161.677 ha) a 7
ptačích oblastí (14,78% území kraje, 148.665 ha).
Chráněnými hodnotami dle zákona 114/1192 Sb. jsou i památné stromy (§46).
V Jihočeském kraji je dle Ústředního seznamu ochrany přírody aktuálně (prosinec 2008).
vedeno 647 památných stromů, jejich skupin či stromořadí (2651 jednotlivých stromů).
Určitým indikátorem přítomnosti přírodních hodnot může být i zahrnutí lokality do sítě
ÚSES - na území Jihočeského kraje jsou vymezeny všechny úrovně (nadregionální,
regionální, lokální) i skladebné prvky ÚSES (biocentra a biokoridory) - či registrace
významného krajinného prvku (VKP).
V Jihočeském kraji je vymezeno 14 přírodních parků jakožto nástrojů pro ochranu
krajinného rázu (Česká Kanada, Černická obora, Homolka – Vojířov, Javořická vrchovina,
Jistebnická vrchovina, Kukle, Novohradské hory, Písecké hory, Plziny, Polánka, Poluška,
Soběnovská vrchovina, Turovecký les, Vyšebrodsko).
21
Jihočeský kraj
2.2
Atelier V
Kulturní a historická charakteristika
2.2.1 Historický vývoj oblasti
Pravěk jižních Čech. Doklady o pravěkém osídlení jižních Čech jsou dost skromné,
neboť nehostinná krajina s neproniknutelnými lesy a bažinami byla vyhledávána lidmi jen
zřídka. Kraj je obklopen horami (Šumava, Novohradské hory, Českomoravská vysočina),
které spolu s větší nadmořskou výškou limitovaly osídlení. Větší množství dokladů
pravěkého osídlení se dochovalo zejména v Českobudějovické pánvi a v oblasti Pootaví.
Přes ojedinělé paleolitické (Malovičky na Prachaticku, Nové Dobrkovice u Českého
Krumlova, Hořice v Pošumaví, Putim) a mezolitické nálezy (oblast Lipenské přehrady, okolí
Putimi) lze říci, že stálejší osídlení jižních Čech je spojeno až s obdobím mladší doby
kamenné – neolitu (sídliště v Žimuticích u Dehtářů na Českobudějovicku, Český Krumlov,
Radčice na Vodňansku - poprvé s jistotou identifikován obytný areál kultury s vypíchanou
keramikou a její první hrob v jižních Čechách). Zatímco na severu a ve středu Čech se
utvářely proměnlivé kultury doby kamenné, stály jižní Čechy stranou pro svou vyšší a
nepřístupnou polohu.
Pootaví a Povltaví se stalo, i přes minimální archeologické nálezy, v pozdní době
kamenné (eneolitu) domovem lidu s chamskou kulturou (Dívčí kámen), který sem přesídlil
z oblasti dnešního Bavorska, což potvrzuje četné a intenzivní kontakty pravěkého osídlení
jižních Čech s Bavorskem a Rakouskem.
Na soustavnější kolonizaci jihu Čech ve starší době bronzové ukazuje existence sídlišť,
pohřebišť a opevněných hradišť v okolí toku Vltavy, Blanice, Otavy a Lužnice, doložených ve
Vrcovicích, Skočicích, Týně nad Vltavou, na hradě Dívčí Kámen a jinde. Doba bronzová je
spojená zejména s lidem mohylové kultury, přičemž se dochovaly tisíce mohyl, zejména
v jihozápadních Čechách (mohyly ve Křtěnově na Vltavotýnsku, mohylové pohřebiště Plav,
mohyly větších rozměrů únětické kultury u Těšínova, mohyly u Radošovic). Mohylový lid pro
svá stáda vyhledával travnaté plochy, jejichž celistvost narušovaly četné lesy. Na přelomu 2.
a 1. tisíciletí př. Kr. pronikl do jižních Čech lid knovízské (milavečské) kultury, o kterém
svědčí žárové hroby a zejména soustava hradišť (u Holašovic, Chřesťovic, Hluboké nad
Vltavou a jinde) chránících obchodní cesty.
V době halštatské se mohylové pohřbívání udrželo (mohyla ze Skalice u Tábora,
Dražičky u Tábora, Protivín). Z doby laténské jsou dochovány četná sídliště a výšinné lokality
(některé mají charakter oppid – Nevězice), přičemž největší koncentrace osídlení se
soustředila v Pootaví. V 5. až 1. století př. Kr. osídlily nejprve Českokrumlovsko a Táborsko
kmeny Keltů tlačící se blíže nevyčerpaným surovinovým zdrojům. Keltské osady byly
budovány na jižních úbočích pahorků a v blízkosti vodních toků. Především ložiska tuhy a
železné rudy přispěla k založení jedné z největších městských obcí na jihu Čech, oppida
Abiluon u Třísova na Českokrumlovsku, které je nejjižnějším oppidem u nás a jedinou
archeologickou památkovou rezervací v Jihočeském kraji. V této i pozdější době přicházeli
na území jižních Čech římští kupci a prospektoři hledající zlato. Na Kaplicku i
Českokrumlovsku byly nalezeny ojediněle římské mince. Na přelomu století vystřídali keltské
obyvatelstvo Germáni, jejichž přítomnost dokazují žárová pohřebiště (u Zlivi, Sedlce a
Lékařovy Lhoty). Přesto po odchodu Keltů do příchodu Slovanů byla jihočeská oblast z velké
části vylidněna, což se vysvětluje tím, že došlo ke zhoršení povětrnostních podmínek a
krajina nelákala k trvalejšímu usídlení. Nálezy z doby římsko-provinciální jsou zcela
ojedinělé. Doba stěhování národů nezanechala, snad s výjimkou sídliště u Zbudova, v kraji
téměř žádné stopy.
Slovanské osídlení. Slované přicházejí do jižních Čech v průběhu 7. a počátkem 8.
století. Pronikají sem ze středu Čech sledujíce řeky a říčky proti toku. Z toho vyplývá, že
např. Táborsko a Písecko bylo osídleno dříve než nejjižnější části kraje. Vedle vesnických
sídel budovali Slované na návrších skal, v zákrutách nebo na soutocích řek chráněných
močály hradiště s důmyslným opevňovacím systémem (prácheňská oblast, oblast při Malši a
Lužnici, Branišovice u Římova, Hrad u Týna nad Vltavou, Strahov u Velešína, Žižkův vrch u
22
Jihočeský kraj
Atelier V
Brlohu, Raziberk u Boletic, Soběslav, Smoleč, Chřešťovice a jinde). Jedno z největších
hradišť nad Malší patřilo kmenovému společenství Doudlebů, později podléhajícímu
Slavníkovcům. Dochovaly se i četné lokality slovanských mohylových pohřebišť (Baba u
Ševětína, Vávra u Lišova, Vápenický kopec u Ledenic, Hamerský les u Římova). Doudlebi
pravděpodobně kontrolovali celé jižní Čechy kromě levého horního toku Vltavy, osídleného
snad Boletici. Kosmova zmínka o Doudlebech, Chýnovu a Netolicích z 10. století je na
dlouhou dobu jedna z posledních. Téměř dvě století přestaly být jižní Čechy předmětem
zájmu kronikářů, neboť boje o rodovou nadvládu a později zápasy o český trůn se
odehrávaly mimo jihočeskou oblast.
Do české historie se jižní Čechy začlenily až poměrně pozdě. O jihočeských poměrech
v raných údobích našich dějin máme jen velmi mlhavé zprávy. Až ve 12. století, zejména
v jeho druhé polovině, se počíná rozvíjet středověká kolonizace. I tehdy však byl kraj jen
okrajovou oblastí.
Vnější kolonizace. Dočasný nezájem českých knížat o nejjižnější část země umožnil
hornorakouským hrabatům z Raabsu a rovněž roku Kuenringů zvýšit v této oblasti
kolonizační aktivitu. Výsledkem sporu o česko-rakouskou hranici v roce 1179 bylo dočasné
odtržení Landštejnska a Novobystřicka od Čech a jejich připojení k Raabskému hrabství.
V roce 1185 udělil kníže Bedřich Kuenringům v léno Vitorazsko s územím mezi řekami
Lužnicí a Stropnicí. V roce 1296 bylo celé Vitorazsko připojeno k Rakousům (v roce 1919
byla malá část Vitorazska připojena zpět k ČSR). Novobystřicko se počátkem 13. století
dostalo do rukou rodu ze Zöbingu a z Weitkertoschlagu. Na ochranu své moci postavili
Zöbingové mohutný hrad Landštejn (před rokem 1232).
Církevní kolonizace. Důležitým kolonizačním proudem byla v jižních Čechách
kolonizace církevní. V oblasti Milevska byl aktivní řád premonstrátů, na Strakonicku
s podporou mocného rodu Bavorů řád johanitů. Kolonizace jádra jižních Čech je výrazně
spojena s aktivitami řádu cisterciáků. Jako první se o ně opírali Kuenringové, kteří v roce
1138 založili klášter Zwettl (Světlá). V roce 1259 založil Vok z Rožmberka významný klášter
ve Vyšším Brodě (Altum Vadum). Odpovědí na rozpínavost tohoto rodu bylo založení
kláštera téhož řádu králem Přemyslem Otakarem II. ve Zlaté Koruně (Sancta spinea corona).
Rozsáhlé území spravované klášterem vytvářelo pevný klín královské moci vybíhající do
držav rozpínavých Vítkovců.
Kolonizace Vítkovců. Vítkovci patřili od konce 12. století k jednomu z mála starých rodů,
který se výrazně a systematicky podílel na vnitřní slovanské kolonizaci. Nejstarším známým
členem rodu je jistý Vítek z Prčice, jehož pět synů se stalo podle rodové pověsti zakladateli
pěti rodových větví (rožmberská, krumlovská, landštejnsko-třeboňská, páni z Hradce a
Ústečtí; rovněž se hovoří o pánech ze Stráže). Vítkovci se v jižních Čechách mocensky
opírali o četné hrady, které ve dvou řadách vytvořili pevný val při hranici jejich zboží. Vnější
řadu postavenou při hranicích jižních Čech a Horních Rakous vytvářely hrady Rožmberk
(1250), Vítkův hrádek (před 1277), Landštejn (před 1259) a Nový hrad (Nové Hrady, 1279).
Vnitřní řada navazovala na dva nejstarší vítkovské hrady, Jindřichův Hradec a Kardašovu
Řečici. Doplňovaly ji hrady Český Krumlov (před 1253), Třeboň (po 1262) a Stráž nad
Nežárkou (před 1284). Nejstarší výspou vítkovské moci směrem do vnitrozemí byly
Příběnice (1243) nad levým břehem Blanice a později Příběničky na protější straně řeky.
Pozice Vítkovců dále upevnil hrad v Soběslavi a ve 14. století zesílili Rožmberkové tento
prstenec na východě Žirovnicí a Novou Bystřicí, na západě pak Dívčím kamenem (1349).
Vítkovci upevňovali své mocenské postavení nejen na hradech, ale založili i řadu osad (1250
Rožmberk, 1278 Horní Dvořiště, 1260 Trhové Sviny, 1262 Močerady, 1259 Rožmitál, 1259
Horní Stropnice, 1220 Přídolí, 1261 Třeboň, 1220 Klokoty, 1243 Příběnice, 1251 Sepekov,
1265 Lomnice nad Lužnicí, 1259 Ponědraž, 1262 Jistebnice, 1262 Sezimovo Ústí, 1259
Veselí nad Lužnicí, 1259 Vyšší Brod). Postupně se stala nejmocnější větev Rožmberků, kteří
po vymření krumlovské větve učinili hlavním sídlem rodu Český Krumlov. Proces
koncentrace majetku v rukou několika jihočeských feudálů pokračoval i ve 14. století,
23
Jihočeský kraj
Atelier V
přičemž nejúspěšnější byli právě Rožmberkové, jejichž državy se rozrostly do všech končin
Jihočeského kraje. Podle soupisu majetku jim v roce 1379 patřilo už 400 vesnic, malých i
větších měst. V druhé polovině 16. století vlastní i Roudnici, Bechyni, Vimperk a Libeň u
Prahy.
K výrazně změně poměrů došlo v polovině 13. století, kdy se na půdě jižních Čech
setkáváme s cílevědomým upevňováním královské moci, těžce zápasící se vzrůstajícím
sebevědomím mladého panstva, zejména s rozvětveným rodem Vítkovců.
K upevnění královské moci v jižních Čechách oproti rozpínavým a mnohdy odbojným
Vítkovcům založil v roce 1265 Přemysl II. Otakar královské město České Budějovice, Písek a
již zmiňovaný klášter ve Zlaté Koruně (ve 14. století vlastnil klášter tři městečka – Netolice,
Chvalšiny a Horní Planou – 150 vsí, 20 hospodářských dvorů, jeden dům v pražském
podhradí a jeden v České Krumlově). Rozsáhlé území včetně části Vltavotýnska patřilo také
Pražskému arcibiskupství a rozsáhlé zboží vlastnil i vyšebrodský klášter (na počátku 15.
století dvě městečka – Vyšší Brod a Hořice – více než 70 vsí a 12 hospodářských dvorů).
Tak se v druhé polovině 13. století z velké části zformovala osnova sídelní struktury
českého jihu
Obklopeny pásmy hor a pahorkatin porostlých lesy, byly jižní Čechy v rámci
středověkého českého státu do jisté míry svébytnou, uzavřenou a do sebe obrácenou
končinou se specifickými rysy historického a společenského vývoje i s osobitým kulturním
projevem. Toto zvláštní postavení našlo svůj výraz ve správním uspořádání. Oba jihočeské
kraje, Prácheňská a Bechyňský, se vyhranily ve 14. století do rozlohy, v níž přetrvaly až na
dílčí a nevelké změny po staletí. V podobě arcijáhenství bechyňského byl pak český jih
z hlediska církevní správy ve středověku zcela uzavřeným celkem v rámci celých Čech. Jeho
obvod se skládal ze sedmi děkanátů (prácheňského, bozenského, volyňského,
doudlebského, bechyňského, vltavského a chýnovského).
Husitství. Z jihočeského kraje pocházejí nejvýznamnější osobnosti husitského hnutí, Jan
Hus a Jan Žižka. Síla a moc Rožmberků však dokázala až na výjimky uhájit území před
husitskými vojsky. V době husitských válek patřili Oldřich z Rožmberka i město České
Budějovice k hlavním oporám královské moci. Ve shodě s císařem Zikmundem vytvořili
z Budějovic oporu protihusitských sil. Podobně se dočasně stala oporou protihusitské strany i
Bechyně vlastněná Jindřichem z Lažan.
Významným vojenským i politickým centrem husitů se v jižních Čechách stal Tábor, který
však již v roce 1437 přijal od Zikmunda povýšení na královské město. Podobně se po
Lipanech Zikmundovi podrobila i ostatní jihočeská města.
Územím jižních Čech v období raného feudalismu procházely některé stezky, umožňující
spojení Prahy s Podunajím. Nejstarší cesta linecká byla od Českého Krumlova odkloněna na
Lhenice, Netolice, Protivín a Písek. Známá Zlatá stezka procházela severozápadní částí
kraje. Stará vitorazská stezka protínající Novohradské hory vedla přes Zwettl do Vitorazi a po
překročení česko-rakouské hranice směřovala přes Nové Hrady na Trhovosvinecko a
Doudlebsko do Českobudějovické kotliny. Mladší stezka cáhlovská vedla z Lince přes Dolní
Dvořiště, Kaplici, Velešín, Doudleby, České Budějovice, Soběslav a Tábor do Prahy.
Gmündská cesta potom vedla z Gmündu na sever přes Třeboň a Veselí nad Lužnicí do
středních Čech, v Třeboni bylo možno odbočit na Jindřichův Hradec. Jiná spojnice do
Horních Rakous směřovala na Pomezí u Landštejna nebo využívala přechodu u Nové
Bystřice. Později se cesty budovaly jako spojnice feudálních velkostatků a tak mnohde míjely
střediska osídlení. Důležitá byla i doprava vodní po Vltavě. První náčrty kanálu spojujícího
Vltavu a Dunaj se objevily již ve 14. století.
Období předbělohorské. V pohusitském období pokračovala mocenská a majetková
koncentrace v rukou Rožmberků a pánů z Hradce. Na sklonku života vlastnil Oldřich
z Rožmberka (1462) 9 měst, 26 městeček a téměř 700 vesnic. Odpor proti vládě Jiřího
z Poděbrad vedl k založení zelenohorské jednoty, jejímž střediskem byl Rožmberský
Jindřichův Hradec.
24
Jihočeský kraj
Atelier V
Jagellonské období je spojené s rozvojem měst, která vyšla z předchozího období
politicky i ekonomicky posílena. Konec tomuto vzestupu měst učinilo protihabsburské
povstání, kterého se většina jihočeských měst, kromě českých Budějovic, které zůstaly věrné
císaři, účastnila. Porážky měst, z nichž byl nejvíce konfiskacemi postižen Tábor, využila
zejména jihočeská šlechta k upevňování svých hospodářských pozic.
Rožmberské dominium bylo pevně urbanizováno, mělo své purkrabství, svůj urbář,
vznikla zde tzv. Rožmberská kniha, nejstarší česky psaná odborná práce právního
charakteru, fungoval de manský systém, v kterém figurovalo mnoho vladyckých rodů
v jižních Čechách. Rožmberkové dobře hospodařili, těžili drahé kovy, zakládali ovčíny, první
sklárny, pivovary a rybníky. O rozvoj rožmberského hospodářství se velkou měrou zasloužil
již Josef Štěpánek Netolický a zejména regent Jakub Krčín z Jelčan, který provedl
všestrannou reformu panství. Jeho jméno je spojeno nejen se stavbou rybníků, ale i ovčínů,
dvorů, mlýnů a pivovarů, s rozvojem řemesel a obchodu.
16. století ovšem znamenalo zejména velký rozkvět rybničního hospodářství. Na
Třeboňsku k němu rozhodující měrou přispěl Josef Štěpánek Netolický. K jeho velkým dílům
patří kromě rybníků především 45,5 km dlouhá Zlatá stoka (1506-1520), kterou odvodnil
močály a současně propojil některá již existující vodní díla. Když Štěpánek v roce 1538
zemřel, bylo na třeboňském panství 9 velkých a 37 menších rybníků. Štěpánkovy projekty
uskutečnil a dále rozvinul Jakub Krčín z Jelčan, od roku 1569 regent rožmberského panství.
Kromě jeho největších rybníků na Třeboňsku si zaslouží obdiv 13,5 km dlouhá Nová řeka,
kanál odvádějící část vody z Lužnice do Nežárky. Rybníky se ovšem nebudovaly jen na
rožmberském panství. V polovině 16. století realizoval Mikuláš Ruthard z Malešova
pozoruhodnou soustavu rybníků na chlumeckém panství. Na Jindřichohradecku byla
rozšířena a zdokonalena obdobná soustava zásluhou Jana Šťastného Pušperského. Páni
z Hradce budovali zároveň rybníky i na Hlubocku. Množství rybníků vzniklo i na Blatensku.
Dědictví, které převzali a ještě rozšířili poslední dva Rožmberkové, Vilém a Petr Vok,
nemělo v Čechách obdoby. Na jihu Čech si vytvořili mimořádné postavení, které vyplývalo
z jejich ekonomického i vojenského potenciálu. Právo razit mince, soudní práva i samostatná
berní jednotka spolu s vytvořením vladařského domu a přednostním právem rožmberského
vladaře na zemském sněmu mělo v království charakter v politickém smyslu faktické
samostatnosti a ve stavovském knížecí úrovně.
Rostoucí dluhy donutili posledního Rožmberka Petra Voka prodat dvě třetiny majetku,
zejména pak Český Krumlov, císaři Rudolfovi II. Přesto však stále patřil k nejbohatším
šlechticům v království. Rožmberk potom přesídlil do Třeboně, která se tak stala střediskem
politického života jižních Čech na počátku 17. století. Ještě před svou smrtí Petr Vok vyplatil
Pasovské (1611) a tím zabránil většímu plenění jihočeských vesnic a měst. Na počátku
třicetileté války se staly jižní Čechy svědky bojů císařských a stavovských vojsk, která byla
poražena v bitvě u Záblatí poblíž Protivína.
V jižních Čechách má tradici i sklářství. První sklárnu, zmiňovanou v roce 1553, založil
v Novohradských horách Vilém z Rožmberka. Kromě novohradské oblasti byla sklářsky
významná i oblast vimperská, ačkoli sklárny vznikaly i jinde. Slavná je jihočeská tradice
pivovarnická. Středisky vaření piva se už ve 14. století staly České Budějovice, Vodňany a
Třeboň. V polovině 15. století vznikaly v okolí Českých Budějovic nové menší pivovary
(Doubravice, Vidov, Srubec, Plavnice, Poříčí, Čejkovice). Na základě tzv. svatováclavské
smlouvy, řešící spory o várečné právo, vznikaly postupně další nové pivovary (1560 Český
Krumlov, 1586 Jindřichův Hradec, 1612 Tábor).
Na Českomoravské vrchovině a na Šumavě bylo rozšířeno plátenictví, len se podomácku
spřádal i na Novohradsku a Českobudějovicku. K nejrozvinutějším soukenickým oblastem
patřilo Jindřichohradecko, kde už v roce 1380 působil velmi vlivný cech.
V jižních Čechách se už od 13. století dolovalo také zlato, ale zejména stříbro. Doložená
je těžba stříbra v oblasti Ratibořských Hor, Mladovožicka (Smilovy Hory) a jižně od Tábora,
kde se rovněž dobývalo zlato. Za vlády Václava IV. začala těžba stříbra i na
Českobudějovicku, kde dosáhlo dolování největšího rozmachu v 16. století za Rudolfa II.
25
Jihočeský kraj
Atelier V
Pobělohorské období. Třicetiletá válka velmi těžce kraj zasáhla a na řadu desetiletí
zabrzdila další hospodářský vývoj, zpustošila nejenom venkov, ale i větší města (Tábor)
s výjimkou Českých Budějovic, které zachovaly věrnost císaři. Období po Bílé hoře přináší
do jižních Čech rozsáhlé konfiskace a pokles významu měst. Českokrumlovské, netolické,
prachatické, helfenburské, bavorovské, volarské, vimperské a další panství získává císařský
nejvyšší hofmistr Hans Ulrich von Eggenberg, který tím pokládá základ eggenberskému
dominiu, ke kterému přikupuje další konfiskovaná panství Orlík, Zvíkov, Chýnov a řadu
menších statků. Panství Nové Hrady, Rožmberk, Žumberk a Libějovice, ke kterým později
přibyl statek Cuknštejn, obdržel císařský generál Charles Bonaventura Buquoy, který se stal
zakladatelem rozlehlého novohradského panství. V roce 1660 získává Třeboň, ke které
později přibyla Hluboká nad Vltavou, Mšec, Radomilice, Bzí, Branovice a Žimutice rádce
císaře Leopolda I. Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu. Dalšími jmény, která se objevují
v souvislosti s pobělohorskými konfisakcemi jsou Marradas či Huerta.
Zakladatelem velmocenského postavení Schwarzenberků, které je v jistém smyslu
dědictvím odkazu Rožmberků, se stal Adam František, který v roce 1719 zdědil po své tetě
panství Eggenberů tvořené vévodstvím krumlovským, panstvím Prachatice, Netolice, Volary,
Vimperk, Drslavice, Chýnov, Zvíkov, Orlík a dalšími statky. Jan Nepomuk ze
Schwarzenberku se zasloužil o hospodářský rozvoj celého panství. Zejména jeho šumavské
části, neboť ze začal budovat Schwarzenberský plavební kanál. Na počátku 19. století bylo
toto rozsáhlé panství, zahrnující většinu jižních Čech, rozděleno na dva majoráty, orlický a
krumlovský, přičemž orlická větev byla a zůstala českému prostředí bližší než krumlovská,
která tíhla k Vídni.
Dochází k rychlé rekatolizaci, kterou podpořily i nově příchozí řeholní řády, jezuité (Střela
u Strakonic), piaristé (České Budějovice), augustiniáni (Táborsko) či servité (Novohradsko).
V roce 1784 je v Českých Budějovicích zřízeno biskupství, čímž se jižní Čechy stávají
samostatnou církevní jednotkou.
Nové dějiny. I po zrušení nevolnictví setrvávala převážná část obyvatelstva
v zemědělství. Značně rozšířená domácká práce pro vzdálené manufaktury byla předzvěstí
vylidňování jihočeských oblastí. V polovině 19. století byla asi polovina továrních dělníků
zaměstnána v textilních závodech. Nedostatek pracovních příležitostí vyháněl Jihočechy
zvláště do rakouských zemí i do zámoří. Centry vlasteneckého života v době národního
obrození byly města Jindřichův Hradec, České Budějovice a Třeboň, zatímco
Českokrumlovsko, Kaplicko a pohraniční oblasti zůstávaly z větší části německé.
Rozvoji regionu přispělo vybudování železnice. Nejprve to byla koněspřežka z Českých
Budějovic do Lince. Její stavba byla zahájena v roce 1825 a prvních 62 km trati bylo vedeno
do provozu o tři roky později. V roce 1868 byla vybudována železnice z Plzně do Českých
Budějovic a o pět let později z Prahy do Českých Velenic. V jižních Čechách byly postaveny
první elektrifikované trati. Nejstarší trať z Bechyně do Tábora, projektovaná Františkem
Křižíkem, se datuje rokem 1905. Po vybudování tratě Certlov – Horní Dvořiště se
elektrifikace drah v Českých zemích zastavila, a tak ještě po první světové válce byly tyto
dvě tratě jediné svého druhu u nás. I přes postupnou výstavbu železničních tratí se tu
průmyslová výroba rozvíjí méně a pomaleji než v jiných částech Čech. Ráz kraje zůstal
převážně zemědělský, což se výrazněji nezměnilo ani po vzniku Československa, ačkoli i do
původně zemědělské oblasti s tradičním rybníkářstvím a lesnictvím vstoupila na počátku 20.
století průmyslová výroba.
V příhraničních oblastech převažovalo německé obyvatelstvo. Po vzniku Československé
republiky a zejména v neklidných 30. letech 20. století docházelo k růstu německých pozic.
Po mnichovském diktátu byly Sudety téměř se 160 000 obyvateli připojeny k Německu.
Hranice německého záboru vedla od Jindřichova Hradce přes Chlum u Třeboně na úpatí
Kleti. V roce 1939 byl k Německé říši připojen i zbytek Čech.
Po válce bylo z jižních Čech odsunuto asi 150 000 Němců, na jejichž místa přišli osadníci
z českého vnitrozemí, ale i Slováci, Maďaři a Rumuni. Zejména po zřízení hraničního pásma
zanikla nebo byla záměrně zlikvidována řada vsí a osad, hlavně v Novohradských horách.
Do jižních Čech byly převedeny některé továrny z Ústí nad Labem, Kraslic, Aše, Prahy,
26
Jihočeský kraj
Atelier V
Hradce Králové či Vsetína, rychle se rozvíjela bytová výstavba, zejména ve městech a
střediskových obcích. Druhá polovina 20. století je spojena s industrializací tradičně
zemědělského regionu. V roce 1962 byla dokončena elekrifikace jižních Čech, k čemuž
přispělo i vybudování vodní nádrže Lipno.
Dnes se Jihočeský kraj stává významnou turistickou a rekreační oblastí. Cestovní ruch
zaznamenal v posledních letech největší nárůst podílu na podnikatelských aktivitách v kraji.
Na tvorbě hrubého domácího produktu České republiky se Jihočeský kraj podílí 5,5%.
Zemědělství se orientuje na rostlinnou výrobu, převažuje pěstování obilovin, olejnin a
brambor. V živočišné výrobě chov skotu a prasat. Dlouholetou tradici má v jižních Čechách
rybníkářství. Chov ryb na 25.000 ha vodních ploch představuje polovinu produkce v rámci
celé ČR. Kraj není příliš bohatý na nerostné suroviny. Převažuje těžba štěrkopísků,
stavebního kamene, cihlářských hlín a v omezené míře keramických jílů, vápence a grafitu.
Významným přírodním bohatství jsou lesy, které zaujímají více než třetinu plochy kraje.
Průmyslová výroba je koncentrována především v českobudějovické aglomeraci a v
okresech Tábor a Strakonice. Převažuje zpracovatelský průmysl (výroba potravin a nápojů,
dopravních prostředků, strojů a zařízení, textilní oděvní).
2.2.2 Institucionální památková ochrana
Mnohé ze znaků kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu jsou takovými
hodnotami, které jsou chráněny památkovou péčí. Skutečnost, že některý prvek krajiny je
kulturní památkou, že určitý segment krajiny je krajinnou památkovou zónou nebo že některé
venkovské sídlo je památkovou rezervací nebo zónou, představuje z hlediska krajinného
rázu indikátor přítomnosti kulturních a historických hodnot (tkvících v cennosti a významu
nebo ve vizuálním projevu), které mohu významně spoluvytvářet rázovitost krajiny. Nelze
proto a priori považovat pozornost věnovanou určitým významným stopám kulturního a
historického vývoje ze strany státní památkové péče a státní ochrany přírody za konfliktní
překryv. K tomu většinou dojde nikoliv v případě ochrany krajinného rázu (tam jsou si zájmy
ochrany přírody a památkové péče většinou blízké), ale pokud je ochranou přírody a krajiny
chráněn např. určitý prvek historické krajinné úpravy (park, alej) jako VKP, památný strom,
součást ÚSES, součást plochy NATURA 2000 nebo v rámci ZCHÚ.
Jihočeský kraj patří významem a četností památek k nejcennějším lokalitám České
republiky. Utváření krajinného rázu determinuje charakteristická sídelní struktura zvýrazněná
místním koloritem jak demografickým, tak stavebním. Území kraje je bohaté na rozdílné
geomorfologické poměry v terénu, které do jisté míry určily formování historického urbanismu
a konfiguraci sídel i krajiny. Je bohaté rozmanitostí výrazových prostředků lokální výstavby i
dobových tradic a přenesených forem dekoru. Najdeme zde původní, zcela neporušenou
architekturu poplatnou stylově a dobově danému řádu a slohu, najdeme rovněž architekturu
metamorfovanou časově a výrazově odlišnými stavebními úpravami.
Jihočeská krajina zůstala ve značné míře ušetřena negativních důsledků civilizace, a
proto se zde dochoval velký počet krajinářských kompozic s vysokou historickou a
urbanistickou hodnotou. Tyto kompoziční celky vznikaly po celá staletí cílevědomou lidskou
činností zaměřenou na kulturní a hospodářskou kultivaci prostředí. Jejich tvorba souvisela
s využíváním území již od počátků osídlení. Vzhled krajiny ovlivnila podstatně ve 12. a 14.
století kolonizace a s ní spojená kultivace krajiny a rovněž působení mocných šlechtických
rodů spravujících rozsáhlá panství. V jižních Čechách patřili k nejvýznamnějším Malovcové,
Rožmberkové, Eggenberkové, Schwarzenberkové, Černínové a Buquoyové.
V jižních Čechách převažují v bohatém souboru krajinných celků architektonizované
krajiny, utvářené společně se šlechtickým sídlem v jejich centru. Mezi nejvýznamnější patří
Čimelicko-Rakovicko, Hlubocko, Chotovinsko, Chvalšinsko-Krumlovsko, Jemčinsko,
Libějovicko-Lomecko, Novohradsko, Orlicko, Rožmbersko a Štěkeňsko. Mimořádné
postavení zaujímá Římovsko, představující kulturní krajinu jako zázemí duchovních cílů
27
Jihočeský kraj
Atelier V
vázaných na poutní místo s loretánskou kaplí a křížovou cestou. Svým zaměřením
pozoruhodnou skupinu tvoří krajinné celky vázané na hospodářské úpravy krajiny. Patří mezi
ně Opalicko, Podhůří Blanského lesa, Vitorazsko, Třeboňsko a Ratibořské Hory – Stará
Vožice.
Oblast jižních Čech oplývá velmi velkým bohatstvím památkových objektů nejrůznějších
typů. Zastoupeny jsou prakticky všechny stavební slohy. Značné je i bohatství lidové
architektury a bohatá a rozmanitá je i škála technických památek. Celkem se v kraji nachází
přes 5700 jednotlivých památkových objektů a jejich areálů různých typů.
Dvě jihočeské lokality jsou zařazeny na seznam světového kulturního a přírodního
bohatství UNESCO. Je jí historické jádro Českého Krumlova, jedinečně dochovaný a
vývojově uzavřený městský celek, který nebyl v podstatě novějším vývojem ovlivněn.
Historické jádro města si zachovalo nejen původní urbanistickou strukturu, ale je i dokladem
vysoké úrovně stavební a umělecké činnosti 15. a 16. století. Druhou je vesnice Holašovice.
Ta je nejjižnějším sídlem stavebního okruhu zděné lidové architektury jihočeských blat.
Vesnice, která je prohlášena památkovou rezervací má dochovaný středověký půdorysný
rozvrh. Zachovalost stavebního fondu dokládá typický obraz vesnice poloviny 19. století.
V Jihočeském kraji je vyhlášeno 28 národních kulturních památek (zámky Červená
Lhota, Kratochvíle, Orlík, Dačice, Jindřichův Hradec, Hluboká nad Vltavou se zámkem
Ohrada, zámek Třeboň se Schwarzenberskou hrobkou, zámek v Českém Krumlově
a původní vybavení zdejšího barokního divadla, hrad Nové Hrady, Rožmberk nad Vltavou,
Zvíkov, Strakonice, hrad Kotnov s Bechyňskou branou v Táboře, zříceniny hradu Kozí
Hrádek u Tábora, technické památky jako koněspřežní železnice České Budějovice – Linec,
Rožmberská rybniční soustava, vodní mlýn v Hoslovicích, kamenný most v Písku a řetězový
most v Stádlci, kláštery Vyšší Brod, Zlatá Koruna, Třeboň a klášter premonstrátů v Milevsku,
kostel sv. Víta v Českém Krumlově, areál kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kájově, stará
radnice v Táboře, rodiště Jana Žižky v Trocnově a rodný dům Mistra Jana Husa v Husinci).
Z památkově chráněných území se v kraji nachází sedm městských památkových
rezervací (Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Slavonice, Třeboň,
Prachatice a Tábor) a 25 vyhlášených městských památkových zón (Nové Hrady, Trhové
Sviny, Týn nad Vltavou, Benešov nad Černou, Český Krumlov – Plešivec, Hořice na
Šumavě, Chvalšiny, Kaplice, Rožmberk nad Vltavou, Vyšší Brod, Dačice, Nová Bystřice,
Mirovice, Písek, Husinec, Netolice, Vimperk, Vlachovo Březí, Bavorov, Blatná, Sedlice,
Vodňany, Volyně, Bechyně a Soběslav), 16 vesnických památkových rezervací (Holašovice,
Malé Chrášťany, Mazelov, Plástovice, Záboří, Dobrá, Stachy, Vodice, Volary, Nahořany,
Klečaty, Komárov, Mažice, Vlastiboř, Zálší a Záluží) a 55 vyhlášených vesnických
památkových zón (Bavorovice, Bošilec, Božejov, Břehov, Dobčice, Dynín, Kojákovice,
Lipanovice, Munice, Opatovice, Rožnov, Vitín, Zbudov, Čertyně, Krnín, Mirkovice, Pernek,
Rojšín, Zlatá Koruna, Hrutkov, Lutová, Malíkov nad Nežárkou, Nová Ves, Pístina, Plačovice,
Ponědrážka, Příbraz, Žíteč, Budičovice – Skály, Krašovice, Květov, Putim, Smrkovice,
Tuklety, Varvažov, Zahrádka, Žebrákov, Chalupy, Lažiště, Libotyně, Mahouš, Třešňový
Újezdec, Vitějovice, Zvěřetice, Jiřetice, Kloub, Koječín, Křtětice, Kváskovice, Zechovice,
Bechyňská Smoleč, Debrník, Nedvědice, Ounuz, Svinky). Dále se zde nachází jedna
archeologická památková rezervace (oppidum Třísov). Z výše uvedených historických
krajinných souborů jižních Čech byly prohlášeny Ministerstvem kultury České republiky
v letech 1996 a 2002 za památkové zóny Čimelicko-Rakovicko (vyhláška MK ČR č.
157/2002 Sb.), Libějovicko-Lomecko, Novohradsko, Orlicko a Římovsko (vyhláška MK ČR č.
208/1996 Sb.). Podléhají ochraně zákona o státní památkové péči č. 20/1987 Sb.
Některé památkové rezervace a zóny mají také zřízena ochranná pásma těchto rezervací
a zón.
28
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 14: Institucionální památková ochrana.
Cenná architektura se objevuje ve většině jihočeských sídel. Příklady sídel s cennou
architekturou jsou Albrechtice, Artolec, Bavorov, Bedřichov, Bechyně, Bělčice, Benešov nad
Černou, Bernartice, Besednice, Bída, Bílá Hůrka, Bílkov, Bílsko, Blanice, Blansko, Blatná,
Blato, Blažejov, Bohumilice, Boletice, Borotín, Borovany, Boršov nad Vltavou, Bošilec,
Branná, Bratronice, Brloh, Březina, Budeč, Budislav, Budíškovice, Býšov, Cep, Cerhnonice,
Cizkrajov, Čakov, Čejetice, Černá v Pošumaví, Černice, Černivsko, Červená Lhota, Červený
Dvůr, Červený Hrádek, České Budějovice, České Velenice, České Žleby, Český Krumlov,
Český Rudolec, Čestice, Češnovice, Číčenice, Čimelice, Číměř, Čkyně, Člunek, Dačice,
Deštná, Dírná, Dobev, Dobré Vody, Dobronice u Bechyně, Dobrš, Dolní Bukovsko, Dolní
Dvořiště, Domanín, Doubravice u Volyně, Doudleby, Drahov, Dráchov, Dražice, Drážov,
Drhovle, Dříteň, Dub, Dubné, Duminový vrch, Dvory nad Lužnicí, Farský vrch, Frymburk,
Hamr, Hartvíkov, Heřman, Hlasivo, Hlavatce, Hluboká nad Vltavou, Hodňov, Hodušín, Horní
Bukovsko, Horní Dvořiště, Horní Pěna, Horní Planá, Horní Slatina, Horní Slověnice, Horní
Stropnice, Horní Vltavice, Horosedly, Hořice na Šumavě, Hosín, Hoštice, Hoštice, Hroby,
Hříšnice, Hůrky, Husinec, Hvozdno, Chelčice, Chlum u Třeboně, Chotoviny, Choustník,
Chrášťany, Chroboly, Chřešťovice, Chvalšiny, Chýnov, Chyšky, Janov, Jarošov nad
Nežárkou, Jílovice, Jindřichův Hradec, Jinín, Jistebnice, Kadov, Kájov, Kaliště u Lipí,
Kamenná, Kamenný Újezd, Kaplice, Kardašova Řečice, Kašperské Hory, Katovice,
Kestřany, Kladruby, Klášter, Klení, Klenov, Klenov, Klokoty, Klučenice, Kluky, Kocelovice,
Koloděje nad Lužnicí, Komárov, Komorník, Korkusova Huť, Kořensko, Kostelec, Kostelec,
Kostelec nad Vltavou, Kostelní Radouň, Kostelní Vydří, Kovářov, Kraselov, Kratochvíle, Krč,
Krejnice, Křemže, Křtěnov, Ktiš, Kunžak, Kvilda, Lásenice, Lašovice, Latrán, Lažany,
Lažiště, Lčovice, Ledenice, Lhenice, Lhota u Svaté Anny, Libějovice, Libín, Libínské Sedlo,
Libníč, Lidéřovice, Lipolec, Lišov, Litvínovice, Lnáře, Lodhéřov, Lomec, Lomnice nad Lužnicí,
Loučovice, Lštění, Lutová, Lužnice, Majdalena, Malonty, Malšice, Malšín, Matějovec,
Milevsko, Mirotice, Mirovice, Mladá Vožice, Mladošovice, Mlýny, Mnichov, Modrá Hůrka,
Mokré, Montserrat, Nadějkov, Nákří, Nedvědice, Nemčice, Neplachov, Netolice, Nihošovice,
Nová Bystřice, Nová Říše, Nová Včelnice, Nová Ves nad Lužnicí, Nové Hodějovice, Nové
29
Jihočeský kraj
Atelier V
Hrady, Nové Hutě, Novosedly nad Nežárkou, Nový Vojířov, Olešnice, Omlenička, Opařany,
Orlík nad Vltavou, Oslov´, Ostrov, Otín, Pacelice, Palupín, Paračov, Pasečná, Paštiky,
Písečné, Písek, Pístina, Pištín, Plačovice, Planá nad Lužnicí, Pluhův Žďár, Podsrp, Pohnání,
Pohoří, Pohoří na Šumavě, Pohůrka, Pole, Polná na Šumavě, Pomezí, Popelín, Potočná,
Prachatice, Protivín, Předhořice, Přední Výtoň, Předslavice, Přehořov, Přeštěnice, Příbraz,
Přídolí, Purkarec, Putim, Radetín, Radomyšl, Rakovice, Rancířov, Rapšach, Rataje, Ratiboř,
Ratibořice, Ratibořské Hory, Roseč, Rožmberk nad Vltavou, Rožmitál na Šumavě, Rudolfov,
Rybova Lhota, Rychnov nad Malší, Rychnov u Nových Hradů, Řepice, Římov, Sedlec,
Sedlice, Sedlo, Senotín, Sepekov, Sezimovo Ústí, Skalice, Skočice, Slabčice, Slavče,
Slavonice, Smilovy Hory, Soběnov, Soběslav, Stádlec, Stachy, Stálkov, Stará Vráž, Staré
Hobzí, Staré Město pod Landštejnem, Staré Prachatice, Strakonice, Strašín, Stráž nad
Nežárkou, Strmilov, Strunkovice nad Blanicí, Strýčice, Střelské Hoštice, Stříbrec, Střížov,
Střížovice, Studená, Sudoměřice u Bechyně, Suchdol nad Lužnicí, Suché Vrbné, sv.
Bartoloměj, Svatá Barbora, Svatá Magdalena, Svatá Maří, Svatý Jan, Svatý Jan nad Malší,
Svatý Tomáš, Svéraz, Sviny, Ševětín, Škvořetice, Štěkeň, Štěpánovice, Štožecká kaple,
Šumavské Hoštice, Tábor, Tažovice, Terčí Ves, Trhové Sviny, Třebětice, Třeboň, Tučapy,
Týn nad Vltavou, U Kostela, U Svaté Trojice, U Svatého Kamene, Újezdec, Vacov, Valtínov,
Varvažov, Velešín, Velká Lhota, Velký Ratmírov, Veselí nad Lužicí, Veselíčko, Větrní,
Věžovatá Pláň, Vimperk, Vitějovice, Vlachovo Březí, Vodňany, Volary, Volenice, Volfířov,
Volyně´, Vrábče, Vyšší Brod, Záblatí, Záblatíčko, Záboří, Zadní Zborovice, Zadní Zvonková,
Zahájí, Záhoří, Zahrádky, Zaliny, Zálší, Zátoň, Zbytiny, Zdíkov, Zdíkovec, Źimutice, Zlatá
Koruna, Zliv, Želeč, Želnava, Žumberk.
Obr. 15: Lokality s cennou architekturou.
2.2.3 Lidová architektura
V krajinné scéně se ve větší či menší míře projevuje tradiční architektonický výraz
lidových staveb – statků, dvorců, usedlostí, chalup, mlýnů, stodol, špýcharů, kováren a
dalších typů staveb. Architektonický výraz se mění ve specifických regionech, ovlivněných
30
Jihočeský kraj
Atelier V
kulturními vlivy v rámci České republiky i v rámci Evropy. Regionální typy lidové architektury
se postupně ovlivňovaly a překrývaly, množství historických staveb zaniklo nebo byl
přestavbami setřen jejich výraz. Přesto je obraz krajiny ovlivněn v určitých situacích velmi
specifickým výrazem regionálních typů lidové architektury.
Lidová architektura Jihočeského kraje, stejně jako zdejší krajina, se vyznačuje značnou
rozmanitostí nejen základních typů jihočeských domů, ale i mnohotvárností sídelních
struktur, co do jejich hustoty, velikosti a typů. Proto je dnes lidová architektura v jižních
Čechách představitelkou svébytného lidového projevu, který je umocněn výjimečností
krajinného obrazu a bohatou historií.
Až do 13. století byl prostor jižních Čech osídlen poměrně řídce. K zahuštění sídelní sítě
jihočeské kotliny došlo v období středověké kolonizace během celého 13. a 14. století.
Vznikla zde široká půdorysná škála zemědělských sídel od drobných vesnic s několika
parcelami a nepravidelným půdorysem až po téměř centrální návesní typ a velká sídla
s lokátorsky organizovaným půdorysem, která jsou obyčejně i pozdějšího založení.
K dalším zásadním změnám v osídlení dochází v průběhu 16. století, kdy se drobná
feudální sídla dostávají postupně pod panství novohradské a třeboňská panství často
zanikají. V tomto období dochází i k výrazným krajinářským a hospodářským proměnám a to
zejména v blatských oblastech.
Urbanistický rozvrh, charakter sídla a jeho skladbu, ovlivnila především postupná
kolonizace území jižních Čech. Za jeden z nejstarších půdorysných typů se pokládají vsi
shlukové nebo hromadné (Hejná), kterých je však v jižních Čechách nepatrně.
Podobná předchozímu typu jsou sídla dvorcového charakteru, kdy jsou jednotlivé
usedlosti rozloženy volně podél cest či vodotečí (Opalice, Radostice).
Nejrozšířenějším typem jsou vesnice návesní, které lze ještě rozdělit na další základní
typy jakými jsou vsi silniční a vřetenovky.
Rovněž rozšířeným typem jsou ulicové vsi, se kterými se setkáváme v různých časových
obdobích. Krátká forma ulicové vsi náleží k starší formě a vyznačuje se nepravidelností a
krátkou plužinou (Opatovice u Hluboké, Rybova Lhota, Planá nad Lužnicí).
Typicky kolonizačním útvarem jsou vsi lánové, které vznikaly ve 14. století při kolonizaci
pohraničí německým obyvatelstvem. Jsou to převážně potoční údolní vsi, dlouhé i několik
kilometrů, kdy jedna přechází v druhou (Peršlák).
Lesní návesní vsi se vyznačují slepou ulicovou návsí, často kyjovitě rozšířenou (Pravětín,
Božejov)
Dalším typem návesních vsí jsou okrouhlice, což jsou sídla převážně drobného měřítka,
kdy menší počet usedlostí je organizován kolem kruhové, okrouhlé nebo kapkovité návsi
(Něchov u Trhových Svinů, Mohuřice, Sousedovice). Okrouhlice vytváří klínové,
lichoběžníkové parcely, jehož čelo tvoří štít obytného domu a vjezd. Ostatní okrouhlé útvary,
které jsou svým rozsahem mnohem větší (Mažice) vznikaly až v pozdějším období.
Převážně ve 13. a 14. století byly založeny vsi s pravidelnou návsí, jejichž všechny
usedlosti jsou orientovány do návsi čtvercového nebo obdélného tvaru. Řada vsí má návsi o
větší rozloze než mají náměstí velkých měst (Komárov, Katovice, Jemnice, Sedlice atd.).
Všechny usedlosti se obracejí směrem do návsi štítovým průčelím a vnější oraz sídla vytváří
dlouhé hmoty stodol, uzavírající usedlosti.
V průběhu 16. století jsou zakládána spíše nezemědělská sídliště a nové zemědělské vsi
se objevují zcela výjimečně (Frahelž, Mláka u Lomnice nad Lužnicí). Tato nová založení
vesnic však z hlediska urbanistických forem mnoho nového nepřinesla. V této době však
vznikají charakteristické jihočeské samoty tzv. jednoty. Jejich vznik je dáván do souvislosti se
zakládáním rybničních soustav, kdy poddaní pravděpodobně dostávali za zabranou půdu a
zaniklé usedlosti (ale i z jiných důvodů) náhradu v podobě nových pozemků. Tak vzniklo
v celém jihočeském regionu, především v jeho rybničních panstvích Třeboňska,
Českobudějovicka, Vodňanska a Blatenska několik set jednot.
V průběhu 17. a prvních dvou třetinách 18. století se hospodářství vzpamatovávalo
z třicetileté války, kdy ubylo výrazně obyvatelstvo a docházelo k regeneraci hospodářství a
31
Jihočeský kraj
Atelier V
obnově vesnic. Řada zpustlých vesnic byla dosídlena německy mluvícím obyvatelstvem.
Více se zakládají velké panské statky, jejichž výstavbu doprovází jen drobná, zpravidla
nezemědělská sídla s nepravidelným půdorysem (na území mezi Liderovicemi a Jistebnicí
na Táborsku bylo založeno pět velkostatků propojených alejemi a soustavou rybníků).
Zakládají se hutě a hamry (Janovy Hutě, Stříbrné Hutě, Kaplice atd.), nastupuje budování
císařských silnic, které organizuje volnou zemědělskou krajinu. Objevuje se nový stavební
typ, kterým jsou panské, zejména kontribuční sýpky. Kromě toho se na vsích budují kovárny,
pazderny, pece, udírny, sušárny ovoce a rozvíjí se i výstavba mlýnů a ovčínů.
Nové vesnice jsou zakládány až na konci 18. století v rámci tzv. Raabovy reformy.
Jednalo se o výstavbu zemědělských obcí na pozemcích zrušených řádů, zejména
jezuitských a na konfiskovaných pozemcích feudálních. Nově zakládané vesnice mají až
geometricky přesnou půdorysnou skladbu. Při přestavbě panského dvora, došlo k rozdělení
na soustavu dílčích usedlostí (Žamberk). Jednou z nejpozoruhodnějších půdorysných forem
vzniklých v rámci Raabizační reformy jsou Nové Kestřany, kdy obec vznikla po obvodu
polností zrušeného panského dvora. Zástavbu tvoří zděné typové dvojdomy, které jsou
vzájemně izolované.
Stavební aktivita v jižních Čechách vrcholí v průběhu celého 19. století, kdy se zde
vytvořila svérázná lidová architektura. Vznikl tak zcela svébytný typ lidové architektury
charakteristický pro jižní Čechy.
Inspirací pro lidovou architekturu byla zejména městská architektura – nejdříve klasicistní
a později historizující (neogotika, neorenesance, neobaroko) a od konce 19. století to byla
secese, tradicionalismus atd. Pro mnoho oblastí jižních Čech je určujícím momentem pro
vzhled vesnice právě architektura 2. poloviny 19. a první třetiny 20. století (severní
Třeboňsko, Lišovsko, jihovýchodní Šumava).
Dle Jana Pešty (Encyklopedie českých vesnic- díl II. – Jižní Čechy) lze definovat
následující regiony lidové architektury, mezi nimiž ve skutečnosti žádné hranice neexistují a
většina těchto regionů zasahuje i do krajů sousedních.
2.2.4 Regiony lidové architektury
Soběslavsko- veselská blata
Soběslavsko – veselská blata (někdy zvaná jako Borkovická blata) je úsek vymezený
mezi Soběslaví, Veselím nad Lužnicí a Dolním Bukovskem, který byl v raném středověku
bažinatý a špatně přístupný. Osídlení bylo možné teprve po vybudování Blatské stoky ve
13. století, která odvodnila nejzamořenější část pánve. Okolo pánve s rašeliništi začaly
postupně vznikat vesnice (Borkovice, Horusice, Klečaty, Komárov, Mažice, Mokrá, Soběslav,
Svinky, Sviny, Veselí, Vlastiboř, Zálší, Záluží). Většina sídel v jádrové oblasti blat se
připomíná poprvé až ve 14. století. Převažují zde vesnice s velkou rozlehlou návsí a celkem
pravidelnou zástavbou (Drahotěšice, Hartmanice, Komárov, Zálší). Objevují se i návsi oválné
(Mažice) nebo trojúhelníkovité (Klečaty, Svinky).
Původní zástavba Soběslavsko-veselských blat byla dlouho dřevěná (poslední roubené
stodoly se dochovaly v Komárově, Svinkách a Vlastiboři), tvořená rozložitými obílenými
domy s jednoduše bedněnými štíty a s doškovými střechami. Nejstarší zděné objekty, které
se zde dochovaly, jsou sýpky (Mažice, Borovice, Svinky). Vrcholná fáze zděné lidové
architektury zde nastává v první třetině 19. století (Pelejovice, Sedlíkovice, Zálší). Dnešní
vzhled většiny blatských vesnic spadá mezi druhou polovinu 19. a počátek 20. století. Od
poslední třetiny 19. století se mění i forma dispozice usedlostí, kdy doposud trojboké dvory
s domem , sýpkou a bránou, se postupně uzavírají a usedlosti se orientují podélně (Klečaty,
zálší, Záluží).
Nejpůsobivější a kompozičně nejvýraznější stavby se připisují zednickému rodu Šochů a
Patáků. Blatská architektura se vyznačuje bohatým štukovým dekorem (pilastry, stužkové
převázání, hlavice, motiv lyry, košík s květinami, motiv kosého, falešného zubořezu
v podřímsí v podobě diagonálně ukládaných, předstupujících cihel, aplikace výšivkových
32
Jihočeský kraj
Atelier V
terčových motivů). Tyto zlidovělé prvky byly kombinovány s klasicistním falešným
kvádrováním nároží i celých stěn, s plochými arkádami a segmenty.
Většina blatských vesnic se dochovala téměř intaktně, více narušeny jsou vesnice
v okrajových částech pánve. Řada vesnic byla prohlášena za vesnické památkové rezervace
a vesnické památkové zóny.
Severní Třeboňsko, Lomnicko a Lišovsko
V oblasti převládají lokační vesnice návesní (Dynín, Lhota, Lužnice, Mazelov). Je zde i
několik sídel s lánovou strukturou (Hůrky, Lišov). Změny v sídelní síti zde nastaly při
budování třeboňské rybniční soustavy za Rožmberků v 15. a 16. století.
Vesnické stavby i vesnické prostory zde působí přísným, prostým výrazem. Dlouho zde
převažovala zástavba roubená obdobného charakteru jako na Soběslavsko-veselských
blatech. Od první třetiny 19. století zde existovaly i vesnice s převažující zděnou zástavbou.
Do druhé poloviny 19. století spadá lidová architektura s jednoduchými křídlovými štíty
(Lužnice) nebo falešnými atikovými polopatry (Bošilec, Lhota, Ponědrážka). Ze severu
proniká do regionu blatská lidová architektura, jednoduché trojúhelné štíty jsou zdobené
nahodile skládanou ornamentikou.
Většina vesnic v tomto regionu má zástavbu mladší z konce 19. a první třetiny 20. století
(Dynín, Horusice, Lhota, Mazelov, Slověnice, Vitín). Charakteristické jsou půdní nadezdívky
či polopatra, které probíhají někdy jako atika i nad ohradní zdí s bránou. Na fasádách se
objevují historizující slohy (neorenesance, gotizující prvky). Tato lidová architektura se
dochovala v hojném počtu. Několik vesnic je zde plošně památkově chráněno.
Bechyňsko a Týnsko
Osídlení tohoto poměrně terénem izolovaného regionu je často raně středověkého
původu. Převažují zde velké pravidelné návesní vesnice lokačního původu (Černýšovice,
Hodonice, Kočín, Rataje). Sídla s nepravidelnou strukturou se vyskytují v lesnatém terénu
Povltaví.
Původní zástavbu tvořily roubené objekty, které se dochovaly výjimečně na okrajích
lesních masivů (Dobronice, Hněvkovice, Poněšice). Roubené stodoly se dochovaly
v Černýšovicích.
K přezdívání vesnic se zde přistoupilo dříve než v sousedních Soběslavsko-veselských
blatech. Od 30. let 19. století se zde uplatnily pozdně barokní a klasicistní formy – křídlové
štíty a jednodušší tvary štítů s pravoúhle zalamovanými volutami. Na Týnsku se objevují i
pozdně barokní motivy ionského pilastru se segmentovými nástavci se „zvadlými“ volutami
po stranách křídel. Vrchol zděné lidové architektury zde nastává v 50. letech 19. století
(Bechyňská Smoleč, Hodonice, Chlumec, Líšnice, Purkarec, Třitim).
Nejvýznamnější soubory domů s jednoduchými eklektickými či secesními fasádami a
s půdními nadezdívkami se dochovaly v Dobšicích a Pořežanech.
V regionu se spíše dochovaly hodnotné jednotlivé objekty, ucelené soubory lidové
architektury jsou zde vzácnější.
Hlubocká a Zbudovská blata
Výrazným okruhem jihočeské lidové architektury, kterou můžeme považovat za jednu
z nejkrásnějších forem, jsou Hlubocká a Zbudovská blata, ležící v rybniční pánvi mezi tokem
Vltavy a předělem rozvodí Vltavy a Otavy. Rybníky a rybniční soustavy zde vznikaly již od
středověku. Půdorysy většiny vesnic jsou lokačního charakteru. Převládají zde rozlehlé
obdélníkové návsi (Hlavatce, Kočín, Matouš, Munice, Zbudov, Zliv) a objevují se i okrouhlice
(Česká Lhota, Olešník).
Starší dřevěná zástavba se zde prakticky nedochovala, v některých obcích se dochovaly
kamenné sýpky z 2. poloviny 17. a 18. století (České Vrbné, Munice, Pištín, Plástovice,
Zbudov). Zděná zástavba převládla v regionu v první třetině 19. století. Svého vrcholu
dosáhla mezi 40. až 60. lety 19. století.
33
Jihočeský kraj
Atelier V
Pro zbudovská blata jsou charakteristické křídlové štíty, pilastry, voluty, iluzivní slepá
balustráda, typické jsou i čistě klasicistní prvky jako je pásová bosáž a okna v půlkruhových
nikách (Olešník, Plástovice, Podeřiště, Zbudov).
Nejvýznamnější ucelené soubory lidové architektury se dochovaly v Mahouši, Malých
Chrášťanech, Olešníku, Pištíně, Plástovicích a Vlhavech.
Lidová architektura zbudovských blat má široký přesah i do okolních sousedních regionů
– Doudlebska, Netolicka a podhůří Blanského lesa.
Lidová architektura hlubockých blat je charakterizována kulisovitými štíty, někdy
doplněnými volně skládanou plošnou výzdobou v podobě rostlinného i geometrického dekoru
nebo jsou štíty zcela holé. Nejvýznamnějším souborem lidové architektury jsou zde
Bavorovice, Munice a Opatovice.
Mladší lidová architektura z druhé poloviny 19. a počátku 20. století se na hlubockých a
Zbudovských blatech příliš nerozvinula. Několik příkladů s eklektickými fasádami se
dochovalo v Bavorovicích, Dubenci a Podeřišti.
Na hlubockých a Zbudovských blatech se dochovala řada ucelených souborů lidové
architektury, které jsou chráněny formou VPZ a VPR.
Blanský les a podhůří
Tento region plynule navazuje na sousední Zbudovská blata. K jeho osídlení došlo
zřejmě už ve 13. století a během 16. a 17. století došlo k jeho poněmčení, které zde
přetrvávalo až do konce 2. světové války.
Většina vesnic v podhůří Blanského lesa je vrcholně středověkého založení a vyznačují
se rozlehlými obdélníkovými návesními prostory (Holešovice, Lipanovice, Radošovice,
Rojšín, Smědeček, Vrábče, Záboří).
Severní část podhůří Blanského lesa nese stopy průniku lidové architektury ze
Zbudovských blat. Dochovalo se zde i několik kamenných sýpek starobylého vzhledu
(Holašovice). Stavení se vyznačují širokými, zpravidla zcela plochými křídlovými a později
trojúhelníkovými štíty. Štukovou výzdobu tvoří nahodile rozmístěné ornamenty (věnečky,
květináče, stromy života, monogramy). Vrcholného období dosáhla zdejší lidová architektura
v 60. letech 19. století. Od 50. let 19. století až do počátku 20. století se zde staví uzavřené
čtyřboké usedlosti, někdy i patrové (Radošovice, Záboří). Nejvýznamnější soubory lidové
architektury jsou v Dobčicích, Holašovicích, Lipanovicích, Radošovicích a Záboří.
V severovýchodní části podhůří se vyskytují roztroušeně usedlosti – jednoty (Habří).
Výraz staveb je prostý.
Západní část podhůří byla národnostně smíšeným územím. Projevuje se zde vliv
„vierkantů“ z oblasti horního Povltaví a Českokrumlovska. Převažují zde usedlosti z doby
okolo poloviny 19. století, které jsou velkých objemů s obytnými domy čelně i podélně
orientovanými, ojediněle se objevují i přízemní domy s křídlovými štíty. Nejvýznamnějšími
soubory lidové architektury jsou Vodice a Třešňový Újezdec.
Pro vnitřní část Blanského lesa je charakteristické prolínání lidové architektury, která sem
zasahuje z jižního podhůří Blanského lesa a od severu a severovýchodu.
V regionu je řada vyhlášených VPR a VPZ.
Vodňansko a Protivínsko
Většina sídel je vrcholně středověkého původu. Nejběžněji se zde vyskytují rozlehlé
pravidelné lokační návsi obdélníkového tvaru (Krč, Křtětice, Malešice, Radčice, Žďár).
V okolí Protivína a Vodňan se ojediněle dochovalo několik roubených objektů (Chvaletice,
Malešice, Milenovice) a starobylé kamenné sýpky (Krč).
Současnou podobu vesnic určilo 19. století. Obytné objekty i sýpky z 1. poloviny 19.
století mají náročně modelované křídlové štíty, jejichž výzdoba se omezuje na jednoduchý
dekor nebo jsou bez výzdoby (Budičovice, Drahonice, Chvaletice, Kloub, Křtětice, Radčice,
Skály).
34
Jihočeský kraj
Atelier V
Stavby z konce 19. a počátku 20. století se projevují uzavřenými dvory s neobvykle
dlouhými podélnými křídly. Usedlosti na sebe většinou navazují a vytvářejí tak souvislé řady
zástavby (Chvaletice, Kloub, Krč, Lidmovice, Malešice, Radčice, Záblatíčko, Záboří a Žďár).
V regionu je vyhlášeno několik vesnických památkových zón.
Podšumaví
Převažují vesnice s vrcholně středověkým lokačním půdorysem (Hracholusky, Vitějovice,
Milejovice). Objevují se i sídla menšího měřítka s oválnými, trojúhelníkovými a
nepravidelnými návesními prostory (Jiřetice, Zahořany) a s ulicovými návesmi (Miloňovice,
Zechovice).
Nejstarší památky lidové architektury v regionu se dochovaly na Prachaticku ve
Vitějovicích, kde jsou představovány špýcharovými domy s roubenými světnicemi a
kamennými sýpkami.
Hodnotná je zděná lidová architektura z doby okolo poloviny 19. století. Domy na
Volyňsku mají krásně tvarované štíty horizontálně i vertikálně členěné renesančním
způsobem. V horních částech štítů jsou pravoúhlé niky s vloženými baňatými sloupky či
polosloupy (Černětice, Nišovice, Zechovice). Častým prvkem bývá kartuš pro obraz se
světcem.
V horských a podhorských oblastech se objevují střídmější křídlové štíty (Hracholusky,
Laziště, Zahořany, Vitějovice).
Zcela svérázný typ lidové architektury zde vytvořil zednický mistr Jakub Bursa. Obvyklým
prvkem na jeho stavbách jsou křídlové štíty s volutami po stranách, různé nápisy na štítech,
štukový dekor i s naivním figurálním motivem (Bušanovice, Vepřovice, Dvory, Jiřetice,
Libotyně, Předslavice, Radhostice a Tvrzice).
V regionu se dochovala řada významných souborů lidové roubené i zděné architektury,
které jsou chráněny formou VPR a VPZ.
Šumavské pláně
Centrální část Šumavy díky drsným přírodním podmínkám byla osídlena až v novověku.
Od 16. století byly osídlovány horské polohy a přeměňovány na pastviny. Osídlení
v 18. století bylo podníceno těžbou dřeva, rozvojem železářství a sklářství (Lenora).
Pro region je charakteristická roubená zástavba charakteristickými širokými domy
s rozložitými polovalbovými či sedlovými střechami. Štít, který je silně předsazen, nese
pavlač (Dobrá, Horní Vltavice, Lenora, Zátoň, Borová Lada).
Zcela výjimečná lidová architektura se dochovala ve Volarech a v Dobré. Volarské domy
patří do okruhu alpského domu. Pod jedinou sedlovou střechou s malým sklonem je
soustředěn provoz celé usedlosti – obytná část , chlévy, stáje, komory, někdy i stodola
přístupná průjezdem (Flur) přes zastřešený dvorek (Vorhaus). V podkroví jsou situovány
obytné místnosti, komory a půda sloužící jako seník. Ve štítu je dlouhá pavlač.
Převážná většina původní roubené zástavby zanikla v období socialismu. Ucelené
soubory se zde zachovaly jen vzácně.
Podlesí a Javornicko
Přirozeným centrem regionu se ve středověku stala obec Stachy, původně svobodná
královská rychta. Půdorysy vesnic středověkého i mladšího založení jsou zde často
nepravidelné. Starší lidovou architekturu představují špýcharové domy s roubenými
světnicemi a kamenné sýpky (Rohanov u Stach, Kváskovice, Trhonín, Zdíkovec). Roubené
domy se stavěly z nehraněných klád a často se obkládaly šindelem nebo prkny. Typické jsou
rozložité střechy s valbou ve vrcholu štítu a pavláčky. V regionu se dochovalo velké množství
roubených domů . Významný soubor lidové architektury je ve Stachách a okolních vesnicích
(Chalupy, Michalov, Šebestov, Vyšehrad, Čábuze, Rohanov, Kváskovice, Mlýny).
35
Jihočeský kraj
Atelier V
Jihovýchodní Pošumaví – Prachatická vrchovina a Lhenicko
Většina dnešních vesnic vznikla kolonizací na volné lesní půdě v období vrcholného
středověku. Převládají zde poměrně velké vesnice s pravidelnými obdélníkovými,
čtvercovými či oválnými návesními prostory, často se záhumenicovou plužinou (Březovník,
Frantoly, Klenovice, Koryto, Smědeček, Sviňovice).
Ojedinělé památky starší rubené zástavby se dochovaly například v Březovníku a
bývalém Spáleništi – Čtyřdomí.
Výstavná zděná architektura, která zde byla ovlivněna okolními regiony, se objevuje od
poloviny 19. století. Hodnotné soubory této lidové architektury se dochovaly ve vesnicích
v okolí Lhenic.
Pro okolí Prachatic a západní část regionu jsou charakteristické trojboké usedlosti se
dvěma patrovými staveními po stranách, krytými valbovými střechami. Vzácně se zde
vyskytují i přízemní domy s jednoduchými křídlovými štíty a s klasicistním tvaroslovím
(Záhoří). Mladší zástavba převažuje ve vyšších polohách regionu. Jsou to obvykle domy
s jednoduchým eklektickým průčelím z konce 19. a první třetiny 20. století. Nejvýznamnějším
souborem této lidové architektury jsou domy s geometricky členěnými fasádami
v Klánovicích a ves Koryto.
K velkým ztrátám lidové architektury zde došlo v období socialismu a to především
z důvodu vysídlování německy mluvící části Šumavy. Soubory lidové architektury, které se
zde dochovaly, jsou dnes chráněny formou VPR a VPZ.
Prácheňsko (Pootaví)
V regionu převažují návesní kolonizační sídla s trojúhelníkovými, vřetenovými, ulicovými
a nepravidelnými návesmi (Čemeřice, Droužetice, Modlešovice, Mnichov, Střelskohoštická
Lhota). Pravidelné návsi se objevují vzácně (Putim, Radošovice).
Starší zděnou architekturu zde zastupují především kamenné sýpky s vysokými a
strmými štíty, větracími štěrbinovitými otvory a archaickými konstrukčními prvky krovů
(Mnichov, Modlešovice, Putim, Radošovice).
Mladší zděná zástavba se projevuje strohou jednoduchostí. Průčelí domů
s trojúhelníkovými štíty jsou hladká, bez štukových ozdob. Typická jsou okénka osazená
v hlubokých segmentově zaklenutých nikách (Čemeřice, Klínovice, Mnichov, Únice,
Střelskohoštická Lhota).
Objevují se i jednoduše řešené křídlové štíty (Markov, Střelhoštická Lhota). Zdobené
křídlové štíty se nacházejí pouze kolem Strakonic (Droužetice, Hradec, Modlešovice,
Radošovice). Podélně orientovaná zděná stavení velkých objemů se nalézají v Putimi a
Kestřanech.
Parter sídel dotváří v regionu kamenné ohradní zdi mnohdy s drnovými korunami.
V regionu je řada vesnic s dochovanými ucelenými soubory lidové architektury, které
doposud čekají na svou památkovou ochranu.
Písecko, Čimelicko a Blatensko
Na strukturu osídlení mělo vliv založení královského města Písku a hradu Zvíkova.
Kolonizační sídla vrcholně středověkého založení navázala na základní kostru sídel raně
středověkých. V regionu se dochovala řada archaických zděných sýpek (renesanční sýpky
v Putimi, Smrkovicích a Velké Turné).
Roubená lidová architektura starobylého vzhledu se dochovala v Horní, Ostroveci,
Varvažově, Smetanově Lhotě a Zboníně.
V regionu převládá klasicistní lidová architektura, pro kterou jsou typické polovalbové
střechy (Dobešice, Oslov, Tukleky, Záhoří) a jednoduché křídlové štíty (Chlaponice,
Krašovice, Pamětnice, Vojníkov), dále slepé balustrády a plochá štítová okénka mající tvar
segmentového oblouku.
V okolí Blatné a Sedlice se objevují na domech městské atikové štíty (Pacelice, Velká
Turná).
36
Jihočeský kraj
Atelier V
Severní část regionu ovládla klasicistní architektura až od druhé poloviny 19. století, ale
spolu s postklasicistní architekturou zde přežila až do 20. let 20. století. Domy se vyznačují
jednoduchostí fasád a lichoběžníkovými štíty (Bořice, Lučkovice, Ostrovec, Varvažov,
Muzice, Drahenický Málkov a řada dalších).
V regionu je poměrně velké množství hodnotných souborů lidové architektury, které jsou
chráněny formou VPZ a ochranného pásma. Další vesnice jsou k ochraně navrženy.
Střední Povltaví, Jistebnicko a Česká Sibiř
Pro tento region je charakteristická hustá sídelní struktura tvořená drobnými vesnickými
sídly, která byla zakládána až ve 14. a 15. století a později. Vesnice jsou nejčastěji
nepravidelného půdorysu, tvořeného několika usedlostmi (Cunkov, Klisín, Voděrady,
Žebrákov). Větší návesní sídla se nalézají v okolí Milevska (Velká).
V regionu je hojně zastoupena roubená lidová architektura s typickým přesahem nad
zápražím a lomenicemi komorového typu nebo s prkny kladenými do středního švu. Ve
vrcholu štítu je valba či kabřinec. Součástí usedlostí jsou špýchárky drobného objemu, které
jsou často budovány jako patrové s dekorativně prořezávanými pavláčkami.
Hodnotné soubory lidové roubené architektury se dochovaly v Alenině Lhotě, Klisíně,
Ounuzi, Pohořelicích, Vladyčíně, Voděradech, Zahořanech a Žebrákově.
Zděná zástavba se soustředí v okolí Milevska. Převažuje zde mladší zástavba z konce
19. a počátku 20. století. Objekty se vyznačují jednotným stylem představovaným
zalamovanými štíty s jednoduchým historizujícím (novorenesanční štíty v Květově) nebo
pozdně klasicistním dekorem (Velká, Odletím). Výstavné statky s křídlovými štíty z doby
okolo poloviny 19. století jsou v Kostelci nad Vltavou a Zahrádce.
V regionu se dochoval velký počet vesnic s hodnotnou lidovou architekturou i celými
soubory. Vesnice jsou chráněny formou VPZ.
Táborsko, Pacovsko a Pelhřimovsko
Oblast s poměrně chladným klimatem byla plně osídlena až v období vrcholného
středověku. Vedle vesnice velkorysého kolonizačního založení, jsou zde vesnická sídla i
drobnějšího měřítka, která jsou raně středověkého původu. Převažují vesnice návesní
s prostornými obdélníkovými či oválnými návesními prostory, někdy se záhumenicovou
plužinou (Radenín).
V regionu se doposud dochovalo velké množství solitérních památek lidové roubené
architektury v podobě obytných i hospodářských stavení.
Své hojné zastoupení má v regionu i zděná klasicistní a pozdně klasicistní architektura
z druhé poloviny 19. století a počátku 20. století (Radenín, Ratibořice). Převahu zde mají
výrazově prosté domy s polovalbovými střechami a trojúhelníkovými štíty.
Vesnická architektura z počátku 20. století je charakterizována vaznicovými krovy a
secesními fasádami.
V regionu se dochovaly převážně solitérní památky lidové architektury, ucelené soubory
hodnotné lidové architektury zde chybí.
Jižní a východní Třeboňsko a Vitorazsko
Bažinaté území regionu bylo osídlováno až v období vrcholného středověku. Většina
vesnic má pravidelný lokační půdorys. Převládají zde velké dvouřadé vesnice s protáhlou
obdélníkovou návsí a lánovou plužinou. Pravidelná struktura sídel byla v průběhu staletí
většinou zcela narušena druhotnou chalupnickou zástavbou, která se rozšířila i do prostoru
návsí (Branná, Hrachoviště, Kojákovice, Lipnice, Lhota u Borovan, Pístina, Příbraz). Původní
obrys návesního prostoru se vcelku uchoval v Bukové, Lutové, Mníšku, Stříbřeči a Žíteči.
Některé vesnice v nejjižnější části regionu byly zakládány až koncem 18. a v 19. století
(Hranice, Spáleniště).
Pro region jsou charakteristické samoty (jednoty), které jsou rozptýlené na volných
plochách mezi rybníky (velká skupina samot je mezi Chlumem a Staňkovem).
37
Jihočeský kraj
Atelier V
Původní roubená lidová architektura se v regionu nedochovala. Ráz dnešních vesnic
určila zděná architektura z konce 19. a počátku 20. století, kterou představují trojboce a
čtyřboce uzavřené usedlosti se strohým výrazem.
Vesnice s dochovanými soubory lidové architektury jsou zde chráněny formou
vesnických památkových zón.
Jindřichohradecko a Novobystřicko
Tato oblast je rovněž sídelně relativně mladá. K jejímu osazení dochází až od 13. století
vítkovskou kolonizací za přispění německého obyvatelstva obzvláště v příhraniční části.
Region byl až do druhé světové války rozdělen na česky a německy mluvící část. Většina
vesnic vznikla na neosídlené lesní půdě. Nejběžnější jsou lánové vesnice s radiálním
uspořádáním usedlostí i plužiny okolo velkého oválného návesního prostoru (Člunek,
Hrutkov, Kaproun, Lomy u Kunžaku, Malíkov nad Nežárkou, Mutyněves). Objevují se i
vesnice s dvouřadými návesními prostory (Sedlo, Střížovice) nebo vesnice údolní lánové
(Horní a Dolní Pěna, Radouní, Lodhéřov).
V regionu se vzácně dochovaly příklady předbělohorské architektury (Lásenice, Malíkov
nad Nežárkou) a roubených staveb (Roseč).
Zděná klasicistní zástavba zde nastoupila již od 20. – 30. let 19. století. Jedná se o
rozložité domy strohého charakteru s kultivovaným štukovým dekorem. Na obytných i
hospodářských objektech se uplatňují kamenná ostění dveří i oken. Střechy jsou široké
polovalbové.
Charakteristickým rysem pro německy mluvící části regionu jsou čtyřstranně uzavřené
dvorce (Blažejov, Dolní Pěna, Hrutkov, Oldřiš). Nejvýznamnější památky klasicistní lidové
architektury se dochovaly v Člunku (výstavné pozdně barokní usedlosti), Hrutkově, Horní a
Dolní Pěně, Kaprounu, Kunějově, Lásenici, Lodhéřově, Mutyněvsi, Oldřiši.
Mladší zástavba z druhé poloviny 19. a prvních desetiletí 20. století se prakticky
architektonicky i výtvarně neliší od starší klasicistní zástavby. Pouze polovalbové střechy
jsou nahrazovány střechami sedlovými.
V regionu se dochovala řada ucelených souborů lidové architektury, která je však
doposud plošně chráněna v minimálním rozsahu.
Novohradské hory a podhůří
Drsná horská oblast Novohradských hor a podhůří byla osídlována až v průběhu
vrcholně středověké kolonizace. Prakticky všechny vesnice jsou lánového typu (Dluhoště,
Hartunkov, Kondrač, Malonty). K osídlení vnitřní části Novohradských hor došlo až v průběhu
18. a 19. století, kdy zde vznikaly sklářské osady (Černé Údolí). Sklářské domky měly
jednotnou formu bez zemědělského zázemí.
Dnešní podobu vesnic určily mohutné čtyřboce uzavřené dvorce tzv. „vierkanty“ z konce
19. a počátku 20. století., které jsou převážně přízemní, někdy je nad čelním křídlem nízké
polopatro se sýpkovými komorami. Ve spojovacím křídle mezi štítovými průčelími je
umístěna vjezdová brána.
Nejhodnotnější soubor „vierkantů“ se dochoval v Kondrači, Božejově, Dluhošti, a
Rychnově u Nových Hradů.
Doudlebsko a Kouty
Region byl s výjimkou Kaplicka osídlen vždy českým obyvatelstvem. Vyznačuje se
mnohotvárností sídelních struktur. Nacházejí se zde jak vrcholně středověké vesnice
rozlehlého půdorysu s pravidelnými návesními prostory (Kamenný Újezd, Mirkovice, Mojné,
Zaliny) tak i vesnice s oválnými návesmi (Lniště, Střížov). Převahu zde však mají sídla
drobnějšího měřítka (Krnín, Štěkře, Záhorkovice).
V regionu se dochovaly významné památky předbělohorské lidové architektury, jakými
jsou pozdně renesanční sýpky a domy s náročnou sgrafitovou výzdobou (Čertyně, Dolní
Třebonín, Krnín, Mirkovice, Opalice, Plav, Radostice, Rožnov, Štěkře, Záhorkovice, Záluží).
38
Jihočeský kraj
Atelier V
Mladší zděná zástavba je výrazově střídmá až strohá. Trojúhelná štítová průčelí mají
pouze plochý lem, okenní šambrány , někdy kapličkovou niku.Vliv architektury Zbudovských
blat se projevuje na usedlostech v Zalinech a Střížově. S pozdně barokními domy se
můžeme setkat v Besednici a s empírovými atikovými domy ve Svatém Janu nad Malší.
V regionu se dochovalo poměrně velké množství hodnotných solitérních památek.
Ucelené soubory se dochovaly spíše na Koutecku. Plošná ochrana vesnic je zde zajištěna
formou VPZ.
Českokrumlovsko a Horní Povltaví
Většina vesnic v tomto regionu má pravidelné lokační půdorysy menšího měřítka než je
tomu v okolních regionech. Převažují vesnice s obdélníkovými a oválnými návesmi s lánovou
plužinou (Hašlovice, Malšín, Šebanov).
Na rozvoj oblasti měla vliv pozdně gotická a renesanční rožmberská kultura, jejímiž
centry byl Český Krumlov a Rožmberk. Předbělohorská lidová architektura však prakticky
zanikla.
Výraz vesnických sídel významně ovlivnil klasicismus a historizující styly druhé poloviny
19. století. Z tohoto období pocházejí trojboké nebo čtyřboké dvorce („vierkanty“) obřích
hmot. Tyto dvorce jsou patrové s jednotnou valbovou střechou a se zdobnější fasádou než je
tomu v novohradském podhůří. Hodnotné soubory lidové architektury se dochovaly
v Dobrkovicích, Hašlovicích, Hodňově, Kladné, Slupenci, Perneku, Spolí, Šebanově a
Zahrádce.
Po druhé světové válce zaniklo velké množství vesnic, neboť se region po odsunu
německého obyvatelstva prakticky vylidnil. Přesto se zde dochovalo několik hodnotných
souborů tradiční lidové architektury.
Objekty lidové architektury se objevují například v těchto sídlech: Alenina Lhota,
Bavorovice, Bechyňská Smoleč, Bílá, Blanice, Blansko, Blato, Borkovice, Borotín, Borová,
Borová Lada, Bořice, Bošice, Bošilec, Bošovice, Božejov, Branišov, Branná, Brloh, Břehov,
Březí, Březovík, Budičovice, Buková, Bušanovice, Buzice, Bzí, Cunkov, Čábuze, Čákovec,
Čejetice, Čepřovice, Černětice, Černice, Černíkov, Černýšovice, Čertyně, Česká Lhota,
České Vrbné, Češnovice, Čichtice, Číměř, Čížkrajice, Člunek, Dasný, Debrník, Ďekanské
Skaliny, Dešná, Deštná, Dívčice, Dluhoště, Dobčice, Dobešice, Dobev, Dobrá, Dobrá Voda,
Dobrotín, Dobšice, Dolní Chřásťany, Dolní Pěna, Dolní Radouň, Dolní Slověnice, Dolní
Záhoří, Doubravice u Volyně, Drahenice, Drahenický Málkov, Drahotěšice, Droužetice,
Dubenec, Dubné, Dvoreček, Dvory, Dynín, Habří, Haklovy Dvory, Hartmanice, Hartvíkov,
Hašlovice, Hlasivo, Hlavatce, Hodětín, Hodňov, Hodonice, Holašovice, Holubov, Horní Pěna,
Horní Slověnice, Horní Stropnice, Horní Záhoří, Horosedly, Horská Kvilda, Hosín, Hospříz,
Hostišovice, Hosty, Hracholusky, Hrachoviště, Hrdějovice, Hroby, Hroznějovice, Hrutkov,
Hůrky, Chalupy, Chlaponice, Chlum u Třeboně, Chlumec, Chmelná, Chotýčany, Chřesťovice,
Chvalešovice, Chvaletice, Chvalovice, Chyšky, Jamný, Jankov, Jaroškov, Jarotice,
Jehnědno, Jeznice, Jiřetice, Kaproun, Kašina Hora, Kestřany, Klečaty, Klínovice, Klisín,
Kloub, Kluky, Kočín, Kojákovice, Koječín, Kolný, Komárov, Koryto, Kostelec nad Vltavou,
Kotýřina, Kovanín, Krašovice, Krč, Krnín, Krty, Krty-Hradec, Křtětice, Kundratice, Kunějov,
Kunžak, Kváskovice, Květov, Květuš, Kvilda, Kvítkovice, Lásenice, Lažiště, Lékařova Lhota,
Lenora, Levín, Lhenice, Lhota, Lhota u Kestřan, Libív, Libořezy, Libotyně, Lipanovice,
Lipí,Lipolec, Líšnice, Litochovice, Litvínovice, Lniště, Ločenice, Lomec, Louka, Lučkovice,
Lutová, Lužnice, Mahouš, Makarov, Malé Chřášťany, Maletice, Malíkov nad Nežárkou,
Matná, Mazelov, Mažice, Mezilesí, Mičovice, Milenovice, Miloňovice, Mirkovice, Mirovice,
Mladíkov, Mlynářovice, Mlýny, Mníšek, Modlešovice, Modrá Hůrka, Mojné, Mokré, Mozolov,
Mříč, Munice, Mutyněves, Mydlovary, Myštice, Nahořany, Nákří, Nálesí, Nedvědice,
Neplachov, Netolice, Nevězice, Nicov, Nihošovice, Níkovice, Nosetín, 4 Nové Vsi, Nové
Dobrkovice, Nové Kestřany, Novosedly nad Nežárkou, Nový Vojířov, Nuzbely, Oldřiš,
Olešník, Opalice, Opatovice, Osletín, Oslov, Ostrovec, Otín, Ounuz, Pamětice, Pašice,
Pelejovice, Pernek, Písecká Smoleč, Pístina, Pištín, Plačovice, Planá, Plástovice, Plav,
Plešovice, Podeřiště, Podhoslovičky, Pohořelice, Ponědrážka, Poněšíce, Porešín, Pořežany,
39
Jihočeský kraj
Atelier V
Předhořice, Příbraz, Purkarec, Putim, Putkov, Radčice, Radenín, Radhostice, Radomilice,
Radošovice, Radouňka, Rataje, Ratiboř, Ražice, Rohanov, Rojšín, Roseč, Roudné, Rožnov,
Rybova Lhota, Řípec, Sedlec, Sedlíkovice, Sedlo, Senotín, Senožaty, Smědeček,
Smrkovice, Spáleniště, Spolí, Stachy, Stará Pohůrka, Straňany, Strážkovice, Středohoštická
Lhota, Stříbrec, Střížov, Střížovice, Studnice, Svatonice, Svatý Jan, Svéraz, Svinky, Sviny,
Šebanov, Šebestov, Ševětiín, Šichova, Štěkeň, Štěkře, Těšovice, Tchořovice, Trhonín,
Trpnouze, Třešně, Třešňový Újezdec, Tukleky, Tupesy, Úbislav, Újezdec, Únice, Úsilné,
Varvažov, Velechvín, Velká, Velká Turná, Vilémov, Vilín, Víska, Vitějovice, Vitín, Vladyčín,
Vlastiboř, Vlhavy, Vlhlavy, Vlkov, Voděrady, Vodice, Vojníkov, Volary, Vrbice, Vrcovice,
Záblatí, Záblatíčko, Záboří, Záhorkovice, Záhoří, Zahrádky, Zaliny, Zálší, Záluží, Zbislav,
Zbonín, Zbudov, Zdíkov, Zdíkovec, Zechovice, Zlatá Koruna, Zubčice, Zvěřetice, Zvíkov,
Žďár, Žebrákov, Želibořice, Žichovec, Žíteč, Žumberk.
Lidová architektura se objevuje i v řade jihočeských měst, mezi kterými lze uvést:
Běchyně, Benešov nad Černou, Bernartice, Besedice, Český Krumlov, Čimelice, Číměř,
Horní Planá, Hořice na Šumavě, Chlum u Třeboně, Chvalšiny, Chýnov, Chýnovská jeskyně,
Jindřichův Hradec, Jistebnice, Kamenný Újezd, Kaplice, Kardašova Řečice, Kunžak, Lišov,
Lomnice nad Lužnicí, Mirotice, Mirovice, Mladá Vožice, Nadějkov, Nové Hrady, Planá nad
Lužnicí, Plešivec či Protivín.
Obr. 16: Lidová architektura. Regiony lidové architektury a lokality s cennou lidovou architekturou. (ATELIER V)
2.3
Vizuální charakteristika, estetické hodnoty, měřítko a vztahy
Obraz krajiny Jihočeského kraje patří k nejvýraznějším symbolům krajiny České
republiky. Jedním z důvodů je zřejmě přítomnost kulturních a historických hodnot tkvících ve
stopách vývoje území, v přítomnosti hradů a zámků (Rožmberk, Orlík, Hluboká), četných
historických měst, dochovaných vesnic s památkami lidové architektury, starobylých
rybničních soustav a míst spojených s kulturou našeho národa a s osobnostmi, které tuto
40
Jihočeský kraj
Atelier V
kulturu tvořily. Jsou to však také přírodní hodnoty soustředěné ve velkoplošných i
maloplošných zvláště chráněných územích a součástech územních systémů ekologické
stability a krajinářské hodnoty soustředěné v přírodních parcích a v dalších cenných, avšak
zákonné ochrany nepožívajících lokalitách.
Obr. 17: Krajinná typologie. (LÖW a spol. )
Výrazná odlišnost typů krajiny, daných geomorfologickými podmínkami vytváří i zcela
základní odlišnost obrazu krajiny, přičemž kontrast sníženin rybničních pánví a horských a
vrchovinných celků vytváří v krajinné scéně silnou působivost. Je to zásadní rozdílnost
vymezení Českobudějovické pánve masivem Šumavského podhůří včetně Blanského lesa a
výrazným okrajem Táborské pahorkatiny oproti výše položené Třeboňské pánvi s mnohem
jemnějším přechodem do okrajů Javořické vrchoviny a ke vzdáleným siluetám
Novohradských hor. V krajině se tak objevují vedle rybničních pánví rozsáhlá území
pahorkatin - Blatenské, Vlašimské a Táborské pahorkatiny s krajinářsky jedinečnými
segmenty Jistebnicka, Bechyňska, Písecka a Blatenska, vrchovin – Křemešnické a Javořické
s jedinečnými partiemi Mladovožicka a Chýnovska a neopakovatelné situace Šumavy a
Šumavského podhůří. Výraznost prostorového vymezení v regionálním měřítku ukazuje
schéma reliéfu z krajinné typologie (LÖW a spol. )
Ve všech těchto charakterově odlišných krajinných segmentech převládá nejenom
prostorová členitost, živost a dynamika (včetně pánevních oblastí vymezených výraznými
horizonty), ale i úměrné členění dané formami hospodářského využití. S výjimkou
urbanizovaných území Českobudějovické aglomerace, Táborské aglomerace a některých
menších urbánních celků a s výjimkou extrémní technické stavby – Jaderné elektrárny
Temelín – převládá v krajinné scéně úměrné měřítko odpovídající kultivované kulturní krajině
se zemědělskou výrobou, přizpůsobenou členitému reliéfu.
V jemných krajinách pahorkatin je nutno připomenout Blatensko ohraničené od
Rožmitálské kotliny výrazným terénním předělem a otevírající jemně členitou rybniční krajinu
v povodí Lomnice jižním směrem. Západní výběžek Vlašimské pahorkatiny vystupuje nad
severní okraj Táborské pahorkatiny Jistebnickým hřbetem s podivuhodně hustou strukturou
drobných sídel výrazně souznějících s členitostí jižně orientovaných svahů. Poměrně
uzavřená krajina Táborské pahorkatiny je proříznuta výraznými údolími Lužnice a Vltavy a
vrcholí v jižním cípu výrazným Vltavským údolím s lesními masivy obor a dominantou zámku
Hluboká na terénním ostrohu. V okrajích Českomoravské vrchoviny je třeba připomenout
krajinu Chýnovska s dominantou Choustníku a též vrchovinné polohy lesnaté České Kanady
a masivu Javořice.
41
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 18: Od Suše na jihovýchod. (Foto: ATELIER V)
Obr. 19: Vysočina (910 m) od Mokré. (Foto: ATELIER V)
Významné kvality obrazu krajiny má Šumavské podhůří v prostoru Vimperska a
Prachaticka. Velká členitost georeliéfu, maloplošná struktura a drobná mozaikovitost krajiny
spolu s harmonií zástavby a krajinného rámce vytváří jedinečné krajinářsko-estetické
hodnoty. Na výraznosti a zapamatovatelnosti scenérií se podílí i siluety okrajů Šumavy.
Významné hodnoty krajinné rázu, tkvící především v přírodních hodnotách a v harmonii
zástavby a krajinného rámce, se nacházejí ve velkoplošných ZCHÚ. Tato území jsou
z hlediska rázovitosti krajiny symboly jednotlivých regionů na území Jihočeského kraje. Týká
se to jak CHKO Třeboňsko, tak i CHKO Šumava, NP Šumava a CHKO Blanský les.
Obr. 20: Suchdolsko. (Foto: ATELIER V)
42
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 21: Hlubocko. (Foto: ATELIER V)
Obr. 22, 23: Podskalská louka na Hluboké. (Foto: ATELIER V)
Krajina jižních Čech se vyznačuje v určitých místech silnou identitou – spojením
výraznosti obrazu krajiny s přítomností stop historického vývoje krajiny a osídlení. Zvláště
patrné jsou kulturní a historické hodnoty krajiny v komponovaných krajinářských úpravách
Hlubocka, Orlicka, Čimelicka, Novohradska a v jiných drobnějších historických krajinných
areálech, ve kterých jsou architektonické památky kompozičně svázány s krajinnými
úpravami období baroka a 19. století a se staršími vodohospodářskými díly středověku a
počátku novověku.
Právě ve vrchovinných polohách v kontaktu s hornatinami vyniká dynamika terénu a
kontrast harmonického měřítka živě členité krajiny s výraznými horskými lesnatými horizonty.
Vyniká působivost výrazného vymezení prostorů, čitelných a zapamatovatelných horizontů a
výrazné konfigurace prvků krajinné scény – seskupení terénních dominant a akcentů.
Výrazná bývá i liniová struktura daná u pahorkatinných typů reliéfu geometrizací
zemědělské krajiny, u rybniční krajiny sníženin pak horizontalitou scény.
Vymezení krajinných typů dle ZÚR ukazuje, že polní krajina se vyskytuje na území kraje
pouze v malém podílu. Převládá lesopolní krajina a velké jsou lesní celky Šumavy a
Šumavského podhůří a zcela jedinečné rybniční krajiny.
43
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 24, 25: Vymezení krajinných typů dle ZÚR (doplněné o typ silně urbanizované krajiny).
44
Jihočeský kraj
2.4
Atelier V
Krajinářské hodnocení
Vymezení krajinných typů a krajinářských hodnot
Území Jihočeského kraje bylo vyhodnoceno pomocí typologie krajiny podle Muranského
a Naumanna (1970–80). V ní hodnocenou krajinu diferencujeme v závislosti na příslušném
krajinném typu a krajinářské hodnotě.
Základními krajinnými typy (objektivní typologické jednotky) jsou v tomto pojetí:
- krajinný typ A - krajina přeměněná (plně antropogenizovaná)
- krajinný typ B - krajina kulturní - harmonická (vyrovnaný vztah mezi přírodou a člověkem)
- krajinný typ C - krajina relativně přírodní (s převahou přírodních prvků)
Oproti tomu krajinářská hodnota území vychází z intersubjektivně hodnocených
charakteristik krajiny. Dosahuje tří stupňů:
- vysoká krajinářská hodnota (+)
- základní (průměrná) krajinářská hodnota (0)
- nízká krajinářská hodnota (-)
Uvedenou diferenciací tak můžeme získat 9 základních typologických jednotek, které
rámcově charakterizují dané území.
Obr. 26: Schéma diferenciace krajiny
na krajinné typy a krajinářské hodnoty
podle Muranského a Naumanna (19701980).
Vyhodnocení kraje bylo provedeno analýzou aktuálních leteckých snímků, topografických
map 1:10.000 a 1:50.000 a doplněno terénním šetřením a konzultacemi s odborníky a
místními znalci.
Bylo zjištěno, že na 71% území kraje se uplatňuje krajina se zvýšenou estetickou
hodnotou, tedy krajinné typy C (+) – 30% a B (+) – 41%. Dominantním krajinným typem je
krajina kulturní-harmonická se zvýšenou estetickou hodnotou B (+) – 41%. Ve větší míře se
vyskytuje ještě typ B (0) – 27%, v řádově menším podílu pak A (0) – 2%. S relativně
zanedbatelným podílem byly dále vyhodnoceny krajinné typy B (-), A (-) a A (+).
45
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 27: Ukázka krajinářské typologie na výřezu zpracovávaného území.
A0
2%
C+
30%
B+
41%
B0
27%
Obr. 28: Podíly krajinných typů na území Jihočeského kraje vyhodnocené na základě krajinářského
hodnocení.
46
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr 29: Krajinářské hodnocení Jihočeského kraje.
47
Jihočeský kraj
2.5
Atelier V
Vymezení oblastí krajinného rázu
Oblasti krajinného rázu (ObKR) reprezentují určitý charakter utváření krajiny z hlediska
geomorfologie a vegetačního krytu, z hlediska charakteru a forem osídlení a hospodářského
využití. Tato studie vychází z následující definice oblasti krajinného rázu:
oblast krajinného rázu - je krajinný celek s podobnou přírodní, kulturní
a historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejích typických
znaků, který se výrazně liší od jiného celku ve všech charakteristikách či
v některé z nich a který zahrnuje více míst krajinného rázu. Je
vymezena hranicí, kterou mohou být přírodní nebo umělé prvky nebo
jiné rozhraní měnících se charakteristik.
(VOREL, I., BUKÁČEK, R.., MATĚJKA, P., CULEK, M., SKLENIČKA, P.:
Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo
změny využití území na krajinný ráz, Praha 2004).
Vymezení oblasti krajinného rázu vychází z řady podkladů, které se zabývají výše
zmíněnými atributy ObKR – terénním reliéfem, vegetačním krytem a stopami kultivace
krajiny. Svoji roli hraje míra ekologické stability a míra přeměnění přírodního prostředí,
intenzita a způsob hospodářského využití. Delimitace hranic oblastí krajinného rázu (ObKR)
na území Jihočeského kraje vychází z následujících podkladů:
Obr. 30: Bioregiony, biochory.
(ÚAP - Jihočeský kraj, XII/2007)
Obr. 31: Krajinné předěly.
(www.geoportal.cenia.cz)
Obr. 32: Přírodní hodnoty.
(ZÚR - Jihočeský kraj)
Obr. 33: Potenciální přirozená vegetace.
(www.geoportal.cenia.cz)
48
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 34: Přírodní lesní oblasti.
(ÚAP - Jihočeský kraj, XII/2007)
Obr. 35: Koeficient ekologické stability.
(ÚAP - Jihočeský kraj - XII/2007)
Obr. 36: Typy krajiny.
(ZÚR - Jihočeský kraj)
Obr. 37: Typologie krajiny dle reliéfu.
(www.geoportal.cenia.cz)
Obr. 38: Regiony lidové architektury.
(ATELIER V, 2008)
Obr. 39: Památková péče.
(ZÚR - Jihočeský kraj)
Na území Jihočeského kraje bylo vymezeno 31 oblastí krajinného rázu (ObKR), přičemž
území velkoplošných ZCHÚ (NP Šumava, CHKO Šumava, CHKO Blanský les, CHKO
Třeboňsko) a navrhované CHKO Novohradsko byla zahrnuta vždy pod jednu oblast
krajinného rázu a to z toho důvodu, že není účelné do podrobného členění území VZCHÚ
z hlediska krajinného rázu vnášet nové členění, které nemůže být z hlediska ochrany
krajinného rázu účelné. Stejně tak nejsou identifikovány znaky krajinného rázu takto
vymezených ObKR (VZCHÚ) ani podmínky ochrany krajinného rázu, protože tyto údaje jsou
k dispozici v mnohem podrobnější podobě.
49
Jihočeský kraj
KÓD OBLASTI
KRAJINNÉHO
RÁZU
Atelier V
KÓD OBLASTI
KRAJINNÉHO
RÁZU
NÁZEV OBLASTI KRAJINNÉHO RÁZU
NÁZEV OBLASTI KRAJINNÉHO RÁZU
01
Blatensko
17
Kardašovořečicko-Strážsko
02
Mirovicko
18
Jindřichohradecko
03
Orlicko
19
Šumava I (NP)
04
Jistebnicko-Kovářovsko
20
Šumava II (CHKO)
05
Písecko
21
Křišťanovsko-Boleticko
06
Milevsko
22
Blanský les (CHKO)
07
Táborsko-Soběslavsko
23
Kamenoújezdsko
08
Mladovožicko
24
Trhosvinensko
09
Chýnovsko
25
Českokrumlovsko
10
Strakonicko
26
Lipensko
11
Putimsko-Protivínsko
27
Kaplicko
12
Bechyňsko-Vltavotýnsko
28
Novohradsko
13
Volyňsko-Prachaticko
29
Českovelenicko-Jílovicko
14
Českobudějovická pánev
30
Novobystřicko
15
Lišovský práh-západní Třeboňsko
31
Dačicko
16
Třeboňsko (CHKO)
Obr. 40: Schéma vymezení oblastí krajinného rázu na území Jihočeského kraje. (ATELIER V)
50
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 41: Schéma vymezení oblastí krajinného rázu na území Jihočeského kraje – zákres do mapy.
(ATELIER V)
2.6
Vymezení charakteristických krajinných prostorů
Území, která vynikají soustředěnými hodnotami krajinného rázu, výraznými scenériemi a
kulturní identitou mohou představovat symboly jihočeské krajiny. Charakteristické krajinné
prostory (ChaKP) jsou krajinné segmenty reprezentativní pro hodnocené území. Tyto
segmenty zahrnují více míst krajinného rázu a nepokrývají celé území regionu, nýbrž pouze
nejhodnotnější části s nejvýraznějším krajinným rázem. Některá z takových území jsou
chráněna v rámci přírodních parků, jiná však leží v jinak nechráněné krajině. Z hlediska
metodiky hodnocení krajinného rázu se jedná o určité soubory míst krajinného rázu, tedy o
jednotku členění území na úrovni místa krajinného rázu.
místo krajinného rázu - část krajiny homogenní z hlediska přírodních,
kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních
hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného
rázu. Je nejmenším hodnoceným prostorem. Jedná se zpravidla o
vizuálně vymezený krajinný prostor (konkávní nebo konvexní), který je
pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť nebo o území
vnímatelné díky své výrazné charakterové odlišnosti.
(VOREL, I., BUKÁČEK, R.., MATĚJKA, P., CULEK, M., SKLENIČKA, P.:
Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo
změny využití území na krajinný ráz, Praha 2004).
Na území Jihočeského kraje byly vymezeny následující charakteristické krajinné prostory
(ChaKP) na úrovni míst krajinného rázu, přičemž na území existujících a navrhovaných
VZCHÚ nebyly za ChaKP navrhovány:
51
Jihočeský kraj
KÓD OBLASTI
KRAJINNÉHO
RÁZU (ObKR)
Atelier V
KÓD OBLASTI
KRAJINNÉHO
RÁZU (ObKR)
NÁZEV CHARAKTERISTICKÉHO
KRAJINNÉHO PROSTORU (ChaKP)
NÁZEV CHARAKTERISTICKÉHO
KRAJINNÉHO PROSTORU (ChaKP)
01
Blatná, Lažany
17
Řečice
02
Čimelice
18
Kunžak, Studená
03
Orlík
19
04
Jistebnice
20
05
Zvíkov, Rukaveč
21
06
Rukaveč
22
07
Blata, Ševětín
23
Opalice
08
Ratibořské Hory, Smilovy Hory
Ratibořské Hory, Chustník,
Řečice
24
Trhové Sviny
25
Rožmberk
26
Lipno
09
10
11
Kestřany
27
Malonty
12
Bechyně, Poněšice
28
Novohradsko
13
Kraselov, Čkyně
29
Nové Hrady
14
Hluboká, Čakov
30
Česká Kanada, Nový Svět
15
Ševětín
31
Písečné, Studená
16
Obr. 42: Oblasti a místa KR (charakteristické krajinné prostory) – schéma. (ATELIER V)
52
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 43: Oblasti a místa KR (charakteristické krajinné prostory) – zákres do mapy. (ATELIER V)
2.7
Vymezení 6. typu – silně urbanizovaná krajina
Na území Jihočeského kraje bylo jakožto doplnění území se shodným krajinným typem
dle ZÚR vymezen VI. typ – silně urbanizovaná krajina. Vymezení odpovídá problematice
generelu krajinného rázu. Hodnocení vlivu záměrů na KR v urbanizované krajině nebo přímo
v městské krajině přináší řadu problémů. Obecné zásady, vyjádřené textem § 12 zákona, se
obtížně uplatňují v prostředí, kde přírodní složky jsou silně přetvořené, v charakteru prostředí
hrají málo významnou roli, v panoramatech se projevují málo. Charakter prostředí vnímaný
ve vizuální scéně je rozhodujícím způsobem vytvářen umělými prvky urbánní struktury –
stavbami, zpevněnými plochami, liniemi a prvky technické infrastruktury atd., ale také
městskými funkcemi – intenzivním užíváním prostoru, pohybem lidí a vozidel, hlukem,
osvětlením atd. Vzhledem k významu umělých složek vystupují do popředí hlediska
urbanistická a architektonická mnohem silněji, než hlediska ochrany přírody a krajiny.
V silně urbanizovaném území je třeba věnovat zvýšenou pozornost ochraně krajinného
rázu zejména v následujících třech situacích :
Pokud se jedná
významné svojí
převládají (nebo
oproti stavbám a
města.
o území přírodního nebo přírodě blízkého charakteru, které je
rozlohou nebo prostorovým významem. V prostorové scéně
hrají významnou úlohu) přírodní prvky (terén, voda, vegetace)
zařízením. Zpravidla se jedná se o výrazné přírodní celky krajiny
Pokud se jedná o území, kde jsou přítomna chráněná území, významné krajinné
prvky nebo přírodní parky chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
Pokud má stavba nebo záměr využití území takový význam ve struktuře města a
v krajinné scéně, že bude ovlivňovat krajinu v celoměstských souvislostech (zásah
53
Jihočeský kraj
Atelier V
do struktury přírodního a krajinného prostředí města, zásah do panoramat městské
krajiny).
Toto omezení využití §12 v městské krajině koresponduje s mírou užití §12 v zastavěném
území, jak ji definuje Metodický návod (VOREL, CULEK, BUKÁČEK, MATĚJKA, SKLENIČKA,
2004): „Péče o ráz krajiny musí být věnována rovněž územím v městské struktuře, kde KR
představuje zřetelnou hodnotu. Jsou to nejenom zvláště chráněná území nebo přírodní parky
ale i další části systému přírodního prostředí města – přírodní celky koridorů vodotečí,
nezastavěné náhorní polohy a enklávy lesních porostů, rozsáhlých lesoparků a zemědělské
půdy. Jsou to též polohy v urbanizovaných územích, kde rysy krajinné struktury (např.
terénní horizonty, výrazné porosty, ozeleněné svahy, terénní dominanty) výrazně spoluurčují
charakter prostorové scény“.
Z toho vyplývá, že jako silně urbanizovaná krajina byly vymezeny takové krajinné
segmenty, ve kterých jsou dominantní prvky, systémy a procesy urbánní struktury (stavby,
infrastruktura, sociokulturní a ekonomické procesy) rozhodující pro vývoj tohoto typu krajiny.
Hranice VI. typu byly vymezeny tak, aby zahrnovaly intenzivně urbanizované území a
jeho bezprostřední okolí. V tomto území budou v rozhodování o kvalitách prostředí
(posuzování výstavby a změn ve využití území) převládat hlediska urbanistická a
architektonická, tedy v pojetí ochrany krajinného rázu hlediska kulturní a historické
charakteristiky nad hledisky ochrany přírodních hodnot. To odpovídá i legislativní úpravě
uplatnění ochrany krajinného rázu v zastavěném území.
Do VI. typu nejsou zahrnuty urbanizované krajiny, ve kterých je urbánní struktura
bezprostředně vizuálně provázána s krajinným rámcem a kde tudíž bude nutno uplatňovat
hlediska krajinného rázu i v rozvoji urbánní struktury.
Při vymezování VI. typu – silně urbanizovaná krajina byla prověřena města nad 5.000
obyvatel nebo blížící se k tomuto počtu (4.500 a více). K zařazení k tomuto krajinnému typu
bylo stanoveno, že město musí splňovat dvě následující podmínky:
Podmínka A – přítomnost kompaktních ploch soustředěné obytné zástavby nebo
soustředěných výrobních a skladových ploch, eventuelně velkých areálů energetiky, dopravy
nebo infrastruktury
Podmínka B – sídlo leží v krajinném segmentu, ve kterém se rozhodujícím způsobem
uplatňují prvky urbánní struktury (stavby, zpevněné plochy, infrastruktura), vnější projev
urbánních funkcí (doprava, pohyb, světla dopravních prostředků, osvětlení, hluk, zápach).
Tyto dvě vlastnosti struktury sídla mohou být potlačeny podmínkou C – výrazností
historické siluety sídla nebo výrazností krajinného rámce a uplatněním prvků krajinné scény.
Podmínka C- specifická struktura a silueta sídla, charakter krajinného rámce a specifické
přírodní podmínky místa
MĚSTO NAD 4.500
OBYVATEL
Ob
KR
České Budějovice
14
PODMÍNKY
A
B
C
X
X
0
Hluboká nad Vltavou
0
0
X
Trhové Sviny
X
0
0
Český Krumlov
X
0
0
Kaplice
X
0
0
VI.
TYP
X
POZNÁMKY:
Městská aglomerace se suburbanizací
Výrazné terénní podmínky a výraznost
historické rybniční krajiny.
Soustředěný rozvoj výrobní a skladové zóny
na východním okraji podél ulic Husova a
Třebízského nepřevládl zatím v rázu krajiny.
Výrazný krajinný rámec okraje Blanského lesa
převládá v charakteru krajiny.
Město vč. výrobních a skladových ploch je
prostorově rozčleněno terénem údolí Malše.
54
Jihočeský kraj
Atelier V
Dačice
X
0
0
Týn nad Vltavou
12
X
X
0
X
Jindřichův Hradec
18
X
X
X
X
Třeboň
X
0
X
Milevsko
X
0
0
5
X
X
0
X
11
X
X
0
X
Prachatice
0
0
X
Vimperk
X
X
X
Blatná
0
0
0
Písek
Protivín
Strakonice
10
X
X
0
X
Vodňany
14
X
X
0
X
Soběslav
7
X
X
0
X
Tábor
7
X
X
X
X
Veselí nad Lužnicí
7
X
X
0
X
12
X
X
0
X
ETE
V členitém terénu nevzniká charakter silně
urbanizované krajiny.
Areály kasáren, výroby a skladů navazující na
Malou Stranu ovládají významně údolí Vltavy a
zvýrazňuje charakter městské zástavby.
Soustředěná zástavba navazuje na výrobní a
skladové plochy v lokalitě Dolní Skrýchov,
jedinečnost situace historického jádra
nepřevládá nad urbánním charakterem SV
okraje města.
Výraznost krajinného rámce a struktura
zástavby převládá v charakteru krajiny.
Spojení Píseckého předměstí a výrobních a
skladových ploch na východním okraji města
zvýrazňuje charakter urbanizované krajiny.
Středně velké město s rozsáhlými plochami
soustředěné zástavby, výroby a skladů vytváří
na velkém území charakter silně urbanizované
krajiny.
Soustředění železničního areálu a výrobních a
skladových ploch vytvářejí charakter silně
urbanizované krajiny.
Výraznost krajinného rámce a struktura
zástavby potlačují charakter silně
urbanizované krajiny.
Poloha soustředěné obytné zástavby ve
vyšších polohách svahů (sídliště na Sušické) a
rozvoj výrobních a skladových ploch
východním směrem nevytvářejí díky
dramatickému terénu charakter urbanizované
krajiny.
Harmonické zapojení siluety města do jemně
členitého krajinného rámce
Středně velké město
Struktura města a rozložení výrobních a
skladových ploch vytváří charakter
urbanizované krajiny
Soustředění výrobních a skladových ploch
vytváří urbanizovaný koridor
Středně velké město vytváří navzdory
výraznému terénnímu reliéfu urbanizovaný
koridor na Sezimovo Ústí.
Soustředění výrobních a skladových ploch
vytváří k severu vybíhající urbanizovaný
koridor.
Areál elektrárny vytváří dominantní stavbu a
na velkém území silně urbanizovaný charakter
krajiny
V rámci Jihočeského kraje byl vymezen VI. krajinný typ (silně urbanizovaná krajina)
v následujících územích: České Budějovice, Jindřichův Hradec, Tábor, Veselí nad Lužnicí,
Protivín, Strakonice, Soběslav, Písek, Týn nad Vltavou, Vodňany a ETE.
55
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 44, 45: Silně urbanizovaná krajina (plocha VI. typu) – schéma a zákres do mapy. (ATELIER V)
56
Jihočeský kraj
2.9
Atelier V
Území se zvýšenou ochranou krajinného rázu
Některá místa v krajině se vyznačují výraznými a čitelnými znaky spoluvytvářejícími
estetickou hodnotu krajiny, harmonické měřítko a vztahy. Taková místa se soustředěnými a
reprezentativními znaky krajinného rázu byla v tomto Generelu krajinného rázu označena
jako tzv. „Charakteristické krajinné prostory – ChaKP“. Krajinný ráz je však v území chráněn i
formou přírodních parků a je zvýšenou měrou chráněn i ve velkoplošných ZCHÚ a
v krajinných památkových zónách.
Aby bylo zřejmé, kde na území Jihočeského kraje je krajinný ráz chráněn zvláště přísně,
bylo vymezeno území míst se zvýšenou ochranou krajinného rázu superpozicí
charakteristických krajinných prostorů (míst KR), přírodních parků, krajinných památkových
zón (vč. navrhovaných) a VZCHÚ.
Obr. 46: Území se zvýšenou ochrannou krajinného rázu – schéma a zákres do mapy. (ATELIER V)
57
Jihočeský kraj
Atelier V
3 CHARAKTERISTIKY KRAJINNÉHO RÁZU
VYMEZENÝCH OBLASTÍ
3.1 Oblast KR 01-31 (dominantní znaky přírodní, kulturní a
historické charakteristiky, vizuální charakteristika, estetické
hodnoty, harmonické měřítko a vztahy
Na území Jihočeského kraje bylo vymezeno 31 oblastí krajinného rázu (ObKR). U každé
z nich byly identifikovány a klasifikovány hlavní znaky přírodní, kulturní a historické a vizuální
charakteristiky vč. estetické hodnoty, harmonického měřítka a harmonických vztahů
v krajině, které se staly podkladem pro definování ochranných opatření k ochraně hodnot
krajinného rázu.
Obr. 47: ChaKP Kraselov (ObKR 13 Volyňsko - Prachaticko). (ATELIER V)
Obr. 48: KPZ Římovsko (ObKR 23 Kamenoújezdsko). (ATELIER V)
58
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.1 ObKR 01 – BLATENSKO
Obr. 01.1: Blatensko. Pohled od Mištic severozápadním směrem na rybník Labuť. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Blatensko se nachází v severní části okresu Strakonice, zabírá
téměř celé správní území ORP Blatná. V její těžišti leží historické město Blatná, poprvé
písemně zmiňované v roce 1235. Historicky je kraj spojen zejména s rody Bavorů ze
Strakonic a pány z Rožmitálu. Kromě Blatné se v oblasti vyskytují jen menší sídla. Dopravní
tepnu tvoří silnice I/20 z Písku do Plzně. V roce 1899 byla otevřena místní dráha Strakonice
– Blatná – Březnice, která umožnila lepší styk se sousedními oblastmi dosud izolovaného
města. Z hlediska krajinné typologie náleží lesozemědělská a rybniční krajina ke krajinám
vrchovin Hercynika, z hlediska osídlení k vrcholně středověké sídlení krajině.
Jemný reliéf Hvožďanské a Kasejovické pahorkatiny přechází do rozlehlé krajiny Lnářska
a Blatenské kotliny. Rybniční krajina s drobnější prostorovou strukturou lesů, lesíků a nelesní
zeleně provázející rybniční soustavy vyniká vysokou diverzitou prvků prostorové scény,
harmonií zástavby a krajinného rámce. V dílčích scenériích se uplatňují liniové struktury
horizontů se siluetami bez výraznějších dominant. Krajina vyniká estetickými hodnotami,
harmonickým měřítkem a harmonickými prostorovými vztahy s absencí výrazně rušivých
prvků.
01
A
klasifikace znaků
ObKR Blatensko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
X
XXX
XX
Specifický reliéf členité pahorkatiny v povodí Otavy a Lomnice
A.1
A.2
A.3
Většinu oblasti zahrnuje Horažďovická pahorkatina, podcelek ve východní
části Blatenské pahorkatiny (rozčleněný erozně denudační povrch se
strukturními hřbety a suky, místy se skalními tvary zvětrávání a odnosu a
zbytky holoroviny a sníženého pediplénu). V centru oblasti leží Blatenská
kotlina, strukturně tektonická kotlina v povodí Lomnice s plochým
pahorkatinným povrchem, obklopená pahorkatinami (Hvožďanská,
Kasejovická, Střelskohoštická a Radomyšelská)
Síť menších vodních toků v povodí Otavy a Lomnice
Osu oblasti tvoří říčka Lomnice, levobřežní přítok Otavy, na kterou se váže
množství menších přítoků. Jižní část oblasti náleží do povodí Otavy.
Velké množství rybníků staré rybniční oblasti
Blatensko je starou rybníkářskou oblastí s množstvím rybníků a rybničních
soustav zejména v Blatenské kotlině, v povodí Lomnice, ale i na Sedlicku a
Radomyšelsku, v povodí Otavy.
59
Jihočeský kraj
A.4
Atelier V
Malá až střední zalesněnost
Lesní porosty jsou v naprosté většině jehličnaté lignikultury (kulturní bory a
smrkové porosty), na odlesněných plochách převažují pole, méně jsou
zastoupeny pastviny a louky, většinou meliorované. Plošně střední či menší
lesy a lesíky jsou vázané zejména na terén, pahorkatiny jsou až středně
zalesněné, Blatenská kotlina je zalesněná velmi málo.
Menší přírodně cenné lokality (louky, pastviny)
A.5
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
01
ObKR Blatensko
B
B.1
B.2
B.3
B.4
01
C
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura staré kulturní oblasti
Blatensko bylo osídleno již v době železné. Je méně zalesněné, lesy jsou
v naprosté většině jehličnaté lignikultury, na odlesněných plochách převažují
pole, méně pastviny a louky, bohatě jsou zastoupeny rybníky. Struktura silnic
nižších tříd navazuje na původní cestní síť. Významnější je pouze silnice I/20
z Písku na Plzeň.
Stará rybniční oblast
První rybníky vznikaly na Blatensku už ve 14. století a jejich důmyslnou
soustavu budoval i Jakub Krčín z Jelčan. Některé ze současných rybníků
vznikly v dříve bažinaté krajině vhodné pro stavbu rybníků velmi brzy. Udává
se, že v době Karla IV. bylo nejvíce rybníků v Čechách právě v okolí Blatné a
na Poděbradsku. Většina známých velkých rybníků na Třeboňsku a Hlubocku
je o 100 až 200 let mladší. Během doby rybníky na Blatensku stále přibývaly, k
jejich rušení došlo až v 19. století.
Dochovaná struktura venkovského osídlení s menšími městečky
Oblast je hustě prostoupena množstvím menších venkovských, původně
zemědělských sídel, větších obcí (Radomyšl, Lnáře, Sedlice) a městeček
(Blatná). Centrem oblasti je městečko Blatná. Některé ze sídel mají částečně
dochovanou urbanistickou strukturu a tradiční ráz (MPZ Blatná, MPZ Sedlice)
Dochované architektonicky cenné objekty (kulturní památky) a kulturní
dominanty (kostely)
Blatná se objevuje ve 13. století, záhy se dostává do majetku pánů Bavorů ze
Strakonic, poté přechází na pány z Rožmitálu a nakonec se dostává do rukou
Hildprandtů, kteří drží zámek dodnes. Kromě zámku tvoří dominantu městečka
i gotický děkanský kostel. Z významnějších památek v oblasti lze uvést
například kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách u Blatné (K.I.Dienzenhofer),
kostel sv. Voršily v Újezdci u Blatné, tvrz v Tchořovicích či v Buzicích a další.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XXX
XXX
XX
XX
XX
klasifikace znaků
ObKR Blatensko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
C.1
Jemně členitý georeliéf bez výrazných terénních dominant
C.2
Drobné rybniční soustavy v pahorkatinném reliéfu
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
60
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XXX
XX
X
XX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
C.4
Zřetelné linie morfologie plochého a mírně zvlněného terénu (horizonty,
hřbetnice)
C.5
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
C.6
C.7
C.8
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného
rámce
Výrazné architektonické hodnoty lidové architektury a urbanistické skladby
některých obcí
Absence výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků
XX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
Obr. 01.2: Blatensko. Pohled z Mištic západním směrem na rybník Labuť. (Foto: ATELIER V)
Obr. 01.3: Blatensko. Pohled od silnice 173 východně směrem k obcím Velká a Malá Turná. (Foto: ATELIER V)
61
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.2 ObKR 02 – MIROVICKO
Obr. 02.1: Mirovicko. Pohled od Čimelic západně směrem k obci Boudy. (foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Mirovicko se nachází v severozápadní části okresu Písek, zabírá
většinu správních území obcí s POÚ Mirovice (poprvé zmiňované v roce 1323) a Mirotice
(1254), které jsou hlavními sídli v oblasti, křižované dvěma silnicemi první třídy I/4 a I/19.
Mirotice se již ve 13. století staly přemyslovským královským městem. Do výstavby
děkanského kostela v Písku byly nejvýznamnějším duchovním centrem v oblasti. Jejich
význam umocňovalo to, že ležely na Královské stezce. Patřily nejdříve k rožmitálskému a
později ke zvíkovskému panství. Z hlediska typologie krajiny se oblast nachází v krajině
vrchovin Hercynika, z hlediska osídlení patří k vrcholně středověké sídelní krajině, z hlediska
využití se zde střídá zemědělská krajina v okolí Mirovic s lesozemědělskou krajinou na
Miroticku, rybniční krajinou v okolí Zalužan a přiléhající lesní krajinou na východě.
Otevřenější zemědělská krajina s většími plochami orné půdy je oddělena lesnatými
výšinami Mirovické vrchoviny od Březnicka a pohledově se otevírá do lesnaté krajiny Orlicka.
V kultivované kulturní krajině vynikají historické krajinné úpravy Čimelicka a Rakovicka.
Vedle otevřených, málo členěných partií intenzivně využívané zemědělské krajiny se
v prostorové skladbě krajiny uplatňují drobnější prostory rozčleněné lesními prostory a
nelesní zelení (Smetanova Lhota, Varvažovsko). Převládajícím rysem krajiny je prostorová
otevřenost kontrastující s uzavřenými prostory harmonického měřítka a výraz kulturní krajiny
s uplatněním drobných architektonických dominant v krajinné scéně.
02
A
A.1
A.2
klasifikace znaků
ObKR Mirovicko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Mírně zvlněný pahorkatinný reliéf
Oblast náleží ke geomorfologickým podcelkům Březnická pahorkatina (zejm.
Mirovická vrchovina a Klučenická vrchovina) a Písecká pahorkatina
(Zvíkovská pahorkatina). Jedná se o členité pahorkatiny v povodí Vltavy,
Lomnice a Skalice, s rozčleněným erozně denudačním povrchem, tektonicky
porušeným, se strukturními hřbety a suky, místy se skalními tvary zvětrávání a
odnosu a se zbytky neogenních zarovnaných povrchů
Menší vodní toky a jejich přítoky v povodí Vltavy
Osu území tvoří říčka Skalice se svými menšími přítoky. Říčka, která v
Rožmitále pod Třemšínem získává jméno Vlčava, se od Březnice nazývá
Skalice. Vlévá se zleva do Lomnice, levostranného přítoku Vltavy.
62
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
Jihočeský kraj
A.3
Atelier V
Střední zalesněnost oblasti
V lesních plochách, vázaných zejména na terén a na okrajové části oblasti,
převládají smrkové porosty s borovicí a borové porosty se smrkem
Menší přírodně cenné lokality
A.4
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
02
ObKR Mirovicko
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
02
C
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura staré kulturní oblasti
Mirovicko bylo osídleno již v době bronzové a železné. Krajina je středně
zalesněná zejména jehličnatými lignikulturami, prostupuje ji mozaika polí a luk.
Struktura silnic nižších tříd navazuje na původní cestní síť (aleje). Hlavní
komunikace vedoucí oblastí, silnice I/4, na původní trasování nenavazuje
stejně jako budovaná rychlostní silnice R4 (ve výstavbě).
Lokality komponované kulturní krajiny
Část oblasti kolem Čimelic a Rakovic je historickou komponovanou krajinou
vznikající na Čimelickém panství od baroka do 19. století za panství
Bissingerů a později Schwarzenberků, dnes chráněnou v rámci krajinné
památkové zóny Čimelicko-Rakovicko.
Dochovaná struktura venkovského osídlení s menšími městečky
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských původně
zemědělských sídel, větších obcí (Čimelice) a městeček (Mirovice, Mirotice).
Některé z nich mají částečně dochovanou urbanistickou strukturu a tradiční
ráz (MPZ Mirovice)
Dochované architektonicky cenné objekty (kulturní památky) a kulturní
dominanty (kostely)
Ve zdejších obcích je dochováno množství zajímavých a památkově
hodnotných architektonických objektů. V rámci KPZ Čimelicko-Rakovicko se
nachází zámek v Čimelicích, dvory v Rakovicích a Bisingrov, kostel
Nejsvětější Trojice, lovecký zámeček Karlov nedaleko Čimelic, kostel sv. Jiljí
v Miroticích (1254) a další.
Historicky významná místa – rodiště Mikoláše Alše v Miroticích
V Miroticích se nachází „rodný dům“ Mikoláše Alše. Původní Alšův rodný dům
v severozápadní části obce se nezachoval, protože byl zcela zničen při požáru
(1901). Na jeho místě byla vystavěna více méně zdařilá replika, ve které je
nyní památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého. Mnohé Alšovy kresby jsou
inspirovány lidem a krajinou v okolí Mirotic.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XXX
XX
XX
XX
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Mirovicko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
C.1
Větší měřítko krajiny s výraznými dominantami okraje Mirovické vrchoviny
C.2
Převládající charakter zemědělské krajiny na velké části území
C.3
Přítomnost prvků nelesní zeleně historických krajinných úprav (Čimelice,
Rakovice, Koloredov, Vrábsko)
63
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XXX
X
X
XX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
C.4
Zřetelné linie plochého a mírně zvlněného terénu (horizonty, hřbetnice)
C.5
Uplatnění drobných kulturních dominant v krajinné scéně
C.6
Výrazné architektonické hodnoty lidové architektury a urbanistické skladby
některých obcí
XX
XXX
X
XX
XX
XX
Obr. 02.2: Mirovicko. Zámek v ČImelicích leží v KPZ Čimelicko-Rakovicko. (Foto: ATELIER V)
Obr. 02.3: Mirovicko. Pohled od silnice Smetanova Lhota - Čimelice na severovýchod. (Foto: ATELIER V)
Obr. 02.4: Mirovicko. Pohled od Rakovic na severovýchod. (Foto: ATELIER V)
64
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.3 ObKR 03 – ORLICKO
Obr. 03.1: Orlicko. Pohled na vodní nádrž Orlík. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
Oblast krajinného rázu Orlicko leží v severní části okresu Písek, na hranici správních
území ORP Písek a Milevsko. Jeho osu tvoří tok Vltavy. Menší sídla se nachází zejména
v okrajových částech oblasti, neboť řeka s vodní nádrží tvoří výraznou prostorovou a
dopravní bariéru. Jedinou významnou příčnou komunikací je silnice I/19 se Žďákovským
mostem. Z typologického hlediska oblast patří ke krajinám zaříznutých údolí ve vrchovinné
krajině Hercynika, z hlediska využití má charakter lesní krajiny, z hlediska osídlení patří
k vrcholně středověké sídelní krajině Hercynika.
Koridor toku Vltavy s Orlickou přehradní nádrží je doprovázen na území Jihočeského
kraje souvislými lesními porosty rozčleněnými zahlubujícími se údolími přítoků. Vzniká tak
krajina ovládaná neobyčejně působivými a proměnlivými scenériemi bohatě tvarovaného
prostoru jezera s kontrastem zrcadlící se hladiny a strmých lesnatých nebo skalnatých srázů
Vltavského údolí. Některé partie pobřeží jsou přeměněny intenzivním rekreačním využitím,
nejedná se však o vlivy, které by degradovaly kvalitu prostředí a estetické hodnoty. Ve
scenériích vodní nádrže se výrazně projevují kulturní dominanty zámku Orlík a hradu Zvíkov
a technické dominanty mostů (Žďákovský, Zvíkovský). Navzdory přeměněnému charakteru
původní krajiny se zaříznutými údolími Vltavy a Otavy vyniká krajina jedinečnými estetickými
hodnotami, harmonií měřítka a prostorových vztahů a absenci rušivých prvků.
03
A
A.1
A.2
A.3
klasifikace znaků
ObKR Orlicko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný reliéf se zaříznutými údolími
Oblast náleží ke Zvíkovské pahorkatině, členité pahorkatině v povodí Vltavy a
Otavy, Lomnice a Skalice. Erozně denudační povrch s rozsáhlými zbytky
zarovnaných povrchů prostupuje hluboce zaříznuté údolí Vltavy, lemované
místy pleistocénními říčními terasami.
Vodní tok konstituující charakter oblasti
Oblast je výrazně ovlivněna tokem Vltavy, která vytvořila hluboce zaříznuté
údolí, v kterém je v současnosti vybudována vodní nádrž Orlík.
Velká vodní plocha vytvářející hlavní znak oblasti
Do oblasti zasahuje vodní nádrž Orlík, která je součástí Vltavské kaskády v
jižních a středních Čechách. Jezero o ploše 2 732 ha je rozlohou na druhém
místě za Lipnem. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo
v ČR. Oblast Orlicka je v podstatě území přiléhajícím k vodní nádrži.
65
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XXX
XX
XXX
XX
Jihočeský kraj
A.4
Atelier V
Velká zalesněnost oblasti
Oblast je převážně zalesněná smrkovými porosty, místy s borovicí, méně
s jedlí a bukem, a borovými porosty. Lesní plochy jsou vázány na údolí Vltavy
a přítoků a na přilehlé plochy nad údolími.
Menší přírodně cenné lokality
A.5
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
03
ObKR Orlicko
B
B.1
B.2
B.3
XXX
XX
X
XX
klasifikace znaků
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Dochovaná historická krajinná struktura
Území mezi Orlíkem nad Vltavou (zámek) a Kožlím u Orlíka představuje
doklad dochované kulturní zemědělské a lovecké krajiny harmonického
měřítka a vztahů s komponovanými prvky. Lokalita je chráněna v rámci
krajinné památkové zóny Orlicko
Vodní nádrž Orlík
Přípravné stavební práce na přehradě začaly již v roce 1954. Vzniklému
umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a
hospodářských staveb. Výrazně se tak změnil ráz původně hluboce
zaříznutého a dramatického údolí Vltavy. Přes nádrž vede silnice I/19 po tzv.
Žďákovském mostě (významné technické dílo s rozpětím 541 m bylo ve své
době největší stavbou svého druhu v ČSSR)
Významné památkové objekty, historicky významné lokality
Nejvýznamnější stavbou a kulturní dominantou oblasti je zámek Orlík (národní
kulturní památka) – založen ve 13. století, do dnešní podoby upraven v letech
1849-1860 za Schwarzenberků
Výrazně rekreační charakter krajiny ve vazbě na VD Orlík
B.4
Břehy Orlické přehrady a přilehlé plochy jsou výrazně ovlivněny rekreačním
využitím (chaty, přístaviště, rekreační areály)
03
ObKR Orlicko
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XX
XXX
XXX
XXX
X
XXX
XX
X
klasifikace znaků
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Výrazný georeléf zaříznutého členitého údolí Vltavy a Otavy s dominantními
výšinami a zahloubenými bočními údolími přítoků
XXX
X
C.2
Výrazný podíl lesních porostů na obou březích přehradní nádrže
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
XXX
XX
XX
XX
C.4
Zřetelné linie morfologie plochého a mírně zvlněného terénu (horizonty,
hřbetnice)
XX
X
C.5
Výrazné uplatnění kulturních dominant (Orlík, Zvíkov)
XX
XXX
C.6
Zrcadlící hladina v sevření strmých srázů jako významný znak estetické
atraktivnosti krajiny
XXX
XXX
C.7
Historické krajinné úpravy Orlicka
XX
XXX
66
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 03.2: Orlicko. Pohled na vodní nádrž Orlík. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
Obr. 03.3: Orlicko. Žďákovský most. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
Obr. 03.4: Orlicko. Orlická přehradní nádrž u Zvíkova. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
67
Jihočeský kraj
3.1.4
Atelier V
ObKR 04 – JISTEBNICKO-KOVÁŘOVSKO
Obr. 04.1: Jistebnicko-Kovářovsko. Pohled z Týnice jihovýchodním směrem na les Bečov. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Jistebnicko-Kovářovsko tvoří pás krajiny při severní hranici
Jihočeského a Středočeského kraje. Zabírá severovýchodní část okresu Písek, severní část
správního území ORP Milevsko, a severozápadní část okresu Tábor. V oblasti leží pouze
menší a střední sídla, neprochází tudy žádné významnější komunikace (kromě krátkého
úseku silnice I/19 křižující oblast na jihozápadě). Oblast na pomezí středních a jižních Čech
má dodnes charakter méně urbanizované spíše venkovské krajiny. Z typologického hlediska
se jedná o krajinu vrchovin Hercynika, z hlediska využití se jedná o lesozemědělskou krajinu,
u Jistebnice krajinu rybniční, z hlediska osídlení oblast patří k vrcholně středověké sídelní
krajině Hercynika.
Výrazná vyvýšenina Čertovy Hrbatiny odděluje středočeské Sedlčansko od povodí
Lužnice nad soutokem s Vltavou. Od okraje koridoru Orlicka na západě stoupá terén
z členité rybniční krajiny Kovářovska a Hrazanska k výšinám Jistebnicka, vrcholícím Holým
vrchem (622 m n.m.). Krajina vyniká neobyčejnou líbezností, členitostí, rozmanitostí a
bohatstvím prvků krajinné scény. Mozaikovitost krajiny je drobná a zemědělské využití
respektuje živý terén. V krajině se střídají lesy, lesíky, remízky, pole, louky a pastviny,
prostorová struktura je dotvořena rozptýlenou zelení sledující drobné vodní toky a soustavy
rybníků a rybníčků v kaskádovém uspořádání. Krajina vyniká jedinečnými scenériemi
s vysokou rekreační atraktivností, harmonií měřítka a harmonií prostorových vztahů.
04
A
A.1
A.2
klasifikace znaků
ObKR Jistebnicko-Kovářovsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný až vrchovinný reliéf oblasti
Oblast vytváří vrchovina vyvýšená nad okolím, náleží k Votické vrchovině,
k okrskům Jistebnická vrchovina (členitá vrchovina v povodí Lužnice
s rozčleněným erozně denudačním povrchem v oblasti tektonické klenby,
místy se strukturními hřbety, s hojnými skalními tvary zvětrávání a odnosu a
nivačními sníženinami) a Kovářovská pahorkatina (členitá pahorkatina
v povodí Vltavy s rozčleněným erozně denudačním reliéfem na okraji
tektonické klenby, místy se strukturními hřbety a suky).
Malé vodní toky
Oblastí protéká množství poměrně malých vodních toků, charakteru potoků,
přítoků Vltavy a Lužnice
68
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
X
Jihočeský kraj
A.3
A.4
A.5
04
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
Atelier V
Množství menších rybníků
Oblast prostupuje množství malých rybníků vybudovaných na zdejších
potocích. U severního a východního okraje městečka Jistebnice je
vybudována soustava rybníků.
Menší zalesněnost menšími lesními plochami
Oblast je poměrně málo zalesněná, převažují borové, méně smrkové porosty
s dubem. Lesní plochy jsou poměrně malé, vzniká tak zřetelně „jemná“ zrnitost
krajiny, kde se střídají lesy, pole, louky a rybníky. Oblast představuje ostrůvek
jedlo-bukového vegetačního stupně v oblasti mezi Sázavou, Vltavou, Lužnicí a
Blanicí.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Velká část oblasti je
vyhlášena jako přírodní park Jistebnická vrchovina (2004)
XX
X
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Jistebnicko-Kovářovsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Oblast na pomezí středních a jižních Čech byla osídlena poměrně pozdě a
osídlení nebylo příliš husté. Dnešní krajina má zemědělský charakter, lesní
plochy jsou poměrně malé, prostupují plochy lesů, polí, luk a rybníků.
Neprocházejí tudy žádné významnější komunikace, silnice nižších tříd
navazují na původní strukturu cestní sítě.
Lokality s dochovanou plužinou
Poměrně jemnou zrnitost krajiny podporují lokality s poměrně dochovanou
strukturou historické plužiny. Jedná se zejména o krajinu západně od
Jistebnice (Jistebnice – Nadějkov – Chyšky – Přeštěnice – Vlkšice). Tato
enkláva zasahuje i do ObKR 6 – Milevsko (velká část lokality je zahrnuta do
PPa Jistebnická vrchovina).
Dochovaná struktura venkovského osídlení s menšími sídly
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel a
několika větších obcí (Kovářov, Chyšky, Jistebnice). Nejsou zde města ani
rozvinutější průmysl. Řada vesniček má dochovanou strukturu a původní ráz
(VPZ Žebrákov, VPZ Zahrádka, VPZ Ounuz, Voděrady, Klisín a další)
Dochované architektonicky cenné objekty (kulturní památky) a kulturní
dominanty (kostely)
Ve zdejších obcích, mnohých středověkého původu (Kovářov 1220, Chyšky
1291, Jistebnice 1262) je dochováno množství zajímavých a památkově
hodnotných architektonických objektů (kostely, fary, sochy, hřbitovy, tvrz,
zámek...), některé tvoří kulturní dominanty okolí (kaple sv.Máří Magdaleny a
křížová cesta nad obcí Jistebnice...).
Historické rybníky na Jistebnicku
Zejména v okolí Jistebnice bylo v 16. století založeno několik rybníků či
menších rybničních soustav. Dle dobových materiálů bylo v roce 1536 městu
Jistebnice vydáno Kunešem Bohdaneckým povolení ke stavbě obecního
rybníka; na sever od města jsou rybníky Chadímek, Obecní, Nový, Velká
Kaplice , Černolesní, Brtenský, Chlumský, Nehonínský; na východ a
severovýchod pak Horní a Dolní Chomout, Šlejborec, Třtinovitý, Stržený,
Tisovák, Přehořovka, Křivošínský.
69
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
B.6
Historicky významná místa – Jistebnický kancionál
JUDr. Leopold Katz, velký mecenáš umění, nalezl na místní faře roku 1872
tzv. Jistebnický kancionál, zpěvník s prvním záznamem chorálu Kdož sú boží
bojovníci. Dnes je kancionál uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze.
04
ObKR Jistebnicko-Kovářovsko
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Jemně členitý georeliéf s množstvím terénních dominant a prostorových
akcentů
C.2
Drobné rybniční soustavy v pahorkatinném reliéfu
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
C.5
XX
klasifikace znaků
C.1
C.4
X
Zřetelné linie morfologie plochého a mírně zvlněného terénu (horizonty,
hřbetnice)
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného
rámce
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
X
XX
XX
Obr. 04.2: Jistebnicko-Kovářovsko. Pohled z Hrazánek severovýchodním směrem. (Foto: ATELIER V)
Obr. 04.3: Jistebnicko-Kovářovsko. Pohled z Chyšek východním směrem. (Foto: ATELIER V)
70
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.5 ObKR 05 – PÍSECKO
Obr. 05.1: Písecko. Pohled z Hradiště u Písku severovýchodně směrem na Písek. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Písecko leží v okrese Písek, severně od okresního města, které je
významným jihočeským historickým městem, dříve krajským sídelním městem Prácheňského
kraje, průmyslovým (velká průmyslová zóna, využívaná množstvím velkých podniků) a
kulturním střediskem a dopravním uzlem. Z Písku vychází silnice I. třídy č. 29 do Tábora a
podél jižního okraje města vede obchvat silnice I/20 z Českých Budějovic do Plzně, jejíž
zhruba 10km úsek na křižovatku se silnicí I/4 u Nové Hospody slouží i pro spojení do Prahy.
Z Písku vedou železniční tratě č. 201 do Tábora (od roku 1889), č. 200 přes Březnici do Zdic
(od roku 1875) na trati Praha – Plzeň a dále do Prahy a elektrizovaná spojka přes Putim do
Ražic nebo Protivína na trati České Budějovice – Plzeň. Z hlediska krajinné typologie
vrcholně středověká sídelní krajina Hercynika náleží ke krajinám vrchovin Hercynika, údolí
Otavy a Vltavy ke krajinám zaříznutých údolí, dle využití ke krajinám lesozemědělským a
lesním, pouze severovýchodně od Písku ke krajinám zemědělským.
Ačkoli oblast krajinného rázu vytváří sice určitý definovatelný region, zahrnuje poměrně
různé typy krajiny, které spolu vytváří zřetelnou prostorovou strukturu. Řeka Otava se
zahlubuje v lesních celcích do mohutného údolí, do kterého zasahuje vzdutí Orlické
přehradní nádrže. Mezi Vltavou a Otavou vzniká jedinečná enkláva kulturní krajiny s cennými
venkovskými sídly s dochovanou lidovou architekturou a s harmonickým zapojením do
krajinného rámce. Jižním směrem se otevírá kotlina, ve které se mezi terénními výšinami
Hradišťského vrchu a okraje Píseckých hor rozkládá město Písek. Poměrně výrazná
městská struktura v přehledném segmentu krajiny vytváří charakter silně urbanizované
krajiny.
05
A
klasifikace znaků
ObKR Písecko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XX
Pahorkatinný reliéf se zaříznutými údolími
A.1
A.2
Oblast náleží ke Zvíkovské pahorkatině, členité pahorkatině v povodí Vltavy a
Otavy, Lomnice a Skalice. Erozně denudační povrch s rozsáhlými zbytky
zarovnaných povrchů prostupuje hluboce zaříznuté údolí Vltavy, lemované
místy pleistocénními říčními terasami.
Vodní toky konstituující charakter oblasti
Oblast je výrazně ovlivněna tokem Vltavy, Otavy, Lomnice a jejích přítoků,
které při v dolních tocích vytvořily hluboce zaříznuté údolí, do kterého ze
severu zasahuje vodní nádrž Orlík.
71
Jihočeský kraj
A.3
A.4
Atelier V
Velká vodní plocha Vltavské kaskády
Do oblasti zasahuje vodní nádrž Orlík, která je součástí Vltavské kaskády v
jižních a středních Čechách. Jezero o ploše 2 732 ha je rozlohou na druhém
místě za Lipnem. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo
v České republice.
Velká až střední zalesněnost oblasti
Oblast je ve své severní a východní části značně zalesněná, převážně
smrkovými porosty, místy s borovicí, méně s jedlí a bukem, a borovými
porosty. Lesní plochy jsou vázány na údolí Vltavy a přítoků a na přilehlé
plochy nad údolími a na terén. V jižní části je oblast zalesněná středně,
zemědělské plochy jsou rozložené zejména severozápadně od Písku
Menší přírodně cenné lokality
A.5
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
05
ObKR Písecko
B
XX
XX
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
XX
X
XXX
XX
XX
X
XX
Krajinná struktura kulturní oblasti
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
Nejstarší osídlení oblasti se datuje do doby bronzové. Kromě lesů dominuje na
odlesněných místech orná půda a soustavy drobných rybníků. V oblasti se
nachází poměrně velká urbanizovaná plocha města Písek, významná
dopravní křižovatka (železnice, silnice I/20, I/29), která vytváří protiváhu
přírodnějším lokalitám v severní části oblasti.
Dochovaná struktura osídlení s městem Písek jako centrem regionu
Hlavním urbanizačním těžištěm, historickým, kulturním, dopravním a správním
centrem regionu je město Písek. Kromě Písku se zde nevyskytují další města.
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel a
několika větších obcí, z nichž některé mají zachovaný tradiční výraz a
dochovanou, alespoň částečně, urbanistickou strukturu.
Významné památkové objekty, historicky významné lokality
Nejvýznamnější stavbou a kulturní dominantou oblasti je hrad Zvíkov (národní
kulturní památka), nejvýznamnějším sídlem, historickým a správním centrem
s řadou památkových hodnot je město Písek (královské město, sídelní město
Prácheňského kraje, později okresní město, městská památková zóna
s množstvím památek). Písek, jehož jméno je odvozeno od rýžování písku, je
poprvé zmíněn v datační formuli listiny krále Václava I. vydané roku 1243.
Lokace města mohla proběhnut již v závěru vlády Václava I., ale vlastní
budování je již zásluhou jeho syna Přemysla Otakara II., který ve městě často
přebýval a který okolo roku 1254 založil hrazené královské město s královskou
mincovnou. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň
ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala Otavu, a také
být základnou královské moci.
Vodní nádrž Orlík
Ze severu zasahuje do oblasti vodní nádrž Orlík. Přípravné stavební práce na
přehradě začaly již v roce 1954. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit
14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Výrazně se
tak změnil ráz původně hluboce zaříznutého a dramatického údolí Vltavy.
Řada objektů lidové architektury
V oblasti se vyskytuje řada objektů a souborů lidové architektury.
72
Jihočeský kraj
05
Atelier V
klasifikace znaků
ObKR Písecko
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
C.1
Proměnlivé měřítko krajiny s výraznými dominantami okraje Píseckých hor
C.2
Vyrovnaný poměr mezi charakterem zemědělské krajiny a lesní krajiny
C.3
C.4
C.5
C.6
Přítomnost rozsáhlých lesních celků na dolním toku Otavy při soutoku
s Vltavou
Zřetelné linie morfologie plochého a mírně zvlněného terénu (horizonty,
hřbetnice) s výraznými terénními dominantami
Uplatnění kulturních dominant historického jádra Písku a dalších drobných
dominant v krajinné scéně
Výrazné architektonické hodnoty lidové architektury a urbanistické skladby
některých obcí
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XX
XX
X
X
XX
XX
XX
X
XX
XX
XX
XX
Obr. 05.2: Písecko. Pohled od silnice mezi Pískem a Záhořím na obec Dolní Novosedly. (Foto: ATELIER V)
Obr. 05.3: Písecko. Pohled od silnice mezi Pískem a Čížovou na Dobešice. (Foto: ATELIER V)
73
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.6 ObKR 06 – MILEVSKO
Obr. 06.1: Milevsko. Pohled z Křídy severovýchodním směrem na les Potiště. (foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Milevsko leží v části okresů Písek (ORP Milevsko) a Tábor. V jeho
těžišti leží město Milevsko, vzniklé ve 12. století na křižovatce obchodních cest, což mu
předurčovalo prosperitu a růst. Roku 1187 zde byl založen premonstrátský klášter, nejstarší
klášter na jihu Čech, který se v předhusitské době stal díky dobré správě a výhodné pozici
na křižovatce cest jedním z nejbohatších v zemích koruny České. Milevsko je napojeno tratí
č. 201, která vede směrem Písek – Tábor (od roku 1889), na železniční síť. Oblastí prochází
silniční spojení mezi městy Písek - Tábor (I/29) a dále Plzeň – Tábor (I/19). Z hlediska
typologie krajiny patří vrcholně středověká sídlení krajina Hercynika krajinám vrchovin
Hercynika, ke krajině lesozemědělské, ojediněle lesní.
Z členité a rozdrobené prostorové struktury Jistebnické vrchoviny klesá terén k Milevsku
– do krajiny většího měřítka a větších rozměrů krajinné mozaiky. V krajinných scenériích se
uplatňují táhlé horizonty bez výrazných terénních dominant, ve scenériích se za sebe řadí
lesnaté horizonty a projevují se linie okrajů lesních porostů a nelesní zeleně. Je to krajina
zdánlivě uzavřená do sebe, zapomenutá a skromná. Skrývají se v ní významné hodnoty
krajinářsko-estetické a výrazné rysy harmonie měřítka a harmonie prostorových vztahů.
06
A
A.1
A.2
A.3
A.4
klasifikace znaků
ObKR Milevsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný reliéf oblasti
Do oblasti zasahuje Písecká pahorkatina (Milevská pahorkatina, Bechyňská
pahorkatina) a Soběslavská pahorkatina (Malšická pahorkatina). Jedná se o
členité pahorkatiny v povodí Vltavy a Lužnice s rozčleněným erozně
denudačním povrchem se strukturními hřbety a suky
Vodní toky členící krajinu oblasti
Na západě zasahuje do oblasti Vltava, ostatní krajinu člení zejména přítoky
Lužnice, tekoucí především ve směru sever-jih, nejvýznamnější z nich je
Smutná. Na vodních tocích se objevují menší rybníky
Střední lesnatost oblasti
Oblast je středně zalesněná, převažují smrkové a borové porosty, vzácně
bučiny
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
74
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
XX
X
X
XX
Jihočeský kraj
06
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
06
Atelier V
klasifikace znaků
ObKR Milevsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Nejstarší osídlení oblasti se datuje do doby bronzové. Kromě lesů dominuje na
odlesněných místech orná půda a plochy drobných rybníků. Krajinou
procházejí významné komunikace I/19 a I/29, přičemž většina silnic navazuje
na původní cestní síť, stejně jako základní struktura polí, luk a lesů.
Milevský klášter jako historické centrum oblasti
Historicky byl střediskem oblasti premonstrátský klášter v Milevsku (1184).
Majetkový základ kláštera tvořily vesnice nejen severně, západně a
jihozápadně od Milevska, ale i v některých vzdálenějších lokalitách ve
středních a severozápadních Čechách. Dnes je Milevský klášter národní
kulturní památkou.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel a
několika větších obcí (Sepekov, Opařany). Jediným městem a centrem oblasti
je Milevsko, ležící na dopravní křižovatce (I/19, II/102, II/105, II/121, železnice)
Významné památkové objekty, kulturní dominanty
V oblasti se nachází množství architektonicky cenných objektů a souborů.
Kromě Milevska (klášter, kostely) lze uvést kostel sv. Bartoloměje v Červené
nad Vltavou (12. století), kostel sv. Františka Xaverského u Opařanské
rezidence (17. století), která byla hlavním sídlem jezuitského řádu na
Táborsku či areál poutního kostela Panny Marie v Sepekově a další. Za
technickou památku lze považovat Polský most postavený v letech 1938-1942
podle projektu B. Hlavy. Některé ze sídel mají dochovanou urbanistickou
strukturu a ráz (VPZ Květov).
Historicky a kulturně významná místa - Sepekov
Nedaleko Milevska se nachází areál poutního místa v Sepekově, příklad
rozvinutého barokního poutního areálu s centrální svatyní a obklopujícím
ambitem s kaplemi.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
X
XX
XX
X
XX
XXX
X
XXX
klasifikace znaků
ObKR Milevsko
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů
XXX
X
C.2
Výrazný podíl prvků nelesní rozptýlené zeleně v krajinné scéně
XXX
X
C.3
Zřetelné linie morfologie plochého a mírně zvlněného terénu (horizonty,
hřbetnice)
XX
X
C.4
Uplatnění drobných kulturních dominant v krajinné scéně
XXX
XX
C.5
Výrazné architektonické hodnoty lidové architektury a urbanistické skladby
některých obcí
XX
XX
75
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 06.2: Milevsko. Pohled z Branic jihovýchodním směrem. (Foto: ATELIER V)
Obr. 06.3: Milevsko. Pohled od Milevského kláštera západním směrem na les Boukal. (Foto: ATELIER V)
Obr. 06.4: Milevsko. Pohled z Hodušína na sever. (Foto: ATELIER V)
76
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.7 ObKR 07 – TÁBORSKO-SOBĚSLAVSKO
Obr. 07.1: Táborsko-Soběslavsko. Pohled na Tábor od severu. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Táborsko-Soběslavsko leží v centrální části okresu Tábor. V její
severní části je hlavním těžištěm, správní, průmyslovým, kulturním a obchodním centrem,
historické okresní město Tábor, které je jako druhé největší město v Jihočeském kraji
důležitou dopravní křižovatkou, ale hlavně významným bodem na silničním tahu z Prahy
přes České Budějovice do Lince. Vedou sem i některé železniční spoje z Prahy (trať č. 220
z roku 1871), Českých Budějovic (od roku 1874), Písku (od roku 1889), Pelhřimova (1888) a
Bechyně, přičemž právě Bechyňskou trať projektoval František Křižík jako první
elektrizovanou trať v Čechách (1903). Hlavní urbanizovaný pás poté probíhá v ose oblasti
v severojižním směru při silnici I/3 (Tábor – Sezimovo Ústí – Planá nad Lužnicí – Soběslav –
Veselí nad Lužnicí). Oblastí má vést dálnice D3. Z typologického hlediska se jedná o
lesozemědělskou krajinu, u Plané nad Lužnicí krajinu rybniční, která náleží k vrcholně
středověké sídlení krajině Hercynika. Z hlediska reliéfu oblast náleží mezi krajiny vrchovin
Hercynika, u Soběslavi krajiny širokých říčních niv. Severovýchodně od Tábora leží segment
dochované historické krajiny vázané na hospodářské krajinářské úpravy (Ratibořské hory –
Stará Vožice) přesahující do oblasti krajinného rázu Mladovožicko.
Rozsáhlá oblast krajinného rázu zahrnuje mírně zvlněnou krajinu, jejíž osou je řeka
Lužnice mezi Veselím a Táborem. Vznikají zde odlišné scenérie meandrujícího toku Lužnice
sevřeného v lesních porostech a koridoru doprovodné zeleně, uzavřených prostorů většího
měřítka na levém břehu řeky (Malšice, Želeč), rozdrobenější krajiny Soběslavských blat a na
pravém břehu Lužnice pak otevřené zemědělské krajiny mezi Soběslaví a Košicemi.
Významné scenérie vznikají v ohbí Lužnice pod městem Tábor. Území mezi Táborem a
Planou má charakter silně urbanizované krajiny. Určité partie krajiny jsou ve vazbě na
historickou siluetu Tábora, na dominanty Soběslavi a na cenná venkovská sídla s památkami
lidové architektury.
07
klasifikace znaků
ObKR Táborsko-Soběslavsko
A
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
A.1
Pahorkatinný reliéf oblasti
77
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
A.5
07
B
B.1
B.2
B.3
B.4
Atelier V
Větší část oblasti zabírá Soběslavská pahorkatina (Sezimovoústecká a
Malšická pahorkatina), která na jihu u Soběslavi přechází do Třebotovské
pánve – Lomnické pánve (Borkovická pánev) a Kardašovořečické pahorkatiny
(Veselská pahorkatina). Jedná se o členité až ploché pahorkatiny v povodí
Lužnice a Nežárky, s rozčleněným erozně denudačním reliéfem, se zbytky
zarovnaných povrchů, strukturně denudačními a denudačními plošinami,
nevýraznými strukturními hřbety a suky a mělkými i hluboce zaříznutými
údolími.
Vodní toky tvořící osnovu krajiny
Hlavní osou oblasti je řeka Lužnice, tvořící u Tábora hluboce zaříznuté údolí.
Na Lužnici je napojeno množství levo- i pravostranných přítoků, na některých
vznikly menší i střední rybníky v potočních nivách
Střední zalesněnost oblasti
Oblast je středně, místy značně zalesněná borovými a smrkovými porosty
s příměsí dubu vzácněji i jedle. Lesy rozčleňují plochy polí, vlhkých luk a
rybníků.
Mokřady a rašeliniště v jižní části oblasti
V Borkovické pánvi, nejjižnější části oblasti u Soběslavi, se objevují i mokřady
a rašeliniště (blata)
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ (zejm.
vázané na vodní toky a rašeliniště) v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší
chráněné plochy. Do oblasti zasahuje přírodní park Turovecký les
XXX
XX
X
XXX
X
X
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Táborsko-Soběslavsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Nejstarší osídlení oblasti se datuje do doby bronzové, přesto oblast nepatří
k nejstarším osídleným oblastem jižních Čech. Lesy, zejména smrkové a
borové, rozčleňují plochy polí, vlhkých luk a rybníků. Struktura rozložení lesů a
orné půdy odpovídá historickým mapám a navazuje na původní krajinnou
strukturu. Osu území tvoří silnice I/3 (budoucí trasa dálnice D3), která také
spojuje nejvýznamnější města oblasti. Dopravní síť doplňuje silnice I/23, řada
silnic nižších tříd i železnice. Řada silnic navazuje na původní cestní síť.
Kolem Tábora, druhého největšího města Jihočeského kraje, vzniká poměrně
velké urbanizované území.
Historicky významné lokality s cennými objekty a soubory
Historicky významným sídlem, druhým největším městem v kraji, památkovou
rezervací a městem spojeným s husitskou tradicí je město Tábor. Tábor byl
založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Tábor u Nazaretu.
Založení města navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory a
stalo se střediskem husitství v jižních Čechách.
Dochovaná struktura sídel
Hlavním sídlem, dopravním, kulturním, správním a historickým centrem oblasti
je město Tábor. Na silnici I/3, která spolu se železnicí tvoří důležitý
urbanizovaný koridor, jsou rozložena další historická města, Sezimovo Ústí
(1262), Planá nad Lužnicí (1288), Soběslav (1259) a Veselí nad Lužnicí
(1259). Sídelní strukturu doplňují menší venkovská sídla po okrajích oblasti.
Významné památkové objekty, kulturní dominanty
78
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XX
X
XX
XXX
XX
XX
Jihočeský kraj
B.5
B.6
B.7
07
Atelier V
V oblasti se nachází množství architektonicky cenných objektů a souborů.
Kromě Tábora (městská památková rezervace, národní kulturní památky stará
radnice Tábor a hrad Kotnov s Bechyňskou branou) je řada památek
registrována i v dalších městech oblasti (MPZ Soběslav). Národní kulturní
památkou je i hrádek kozí Hrádek.
Výrazný region lidové architektury – Soběslavská blata
Soběslavská Blata jsou unikátní architektonickou lokalitou, která se nachází
mezi Soběslaví a Veselím nad Lužnicí. Patří k nejvýznamnějším a
nejcennějším oblastem lidové architektury v Čechách. Charakteristickým
rysem je bohatá výzdoba štítů většiny budov, jež dokazuje někdejší bohatství
obyvatel tohoto kraje. Zachovalo se zde mnoho památek tzv. selského baroka,
většinou jen málo narušených pozdějšími přestavbami. Nejvýznamnější
vesnice Soběslavských Blat tvoří souvislou řadu kolem původních rašelinišť.
Ve směru od Soběslavi k Bechyni se jedná hlavně o vesnické památkové
rezervace Záluží, Vlastiboř, Komárov, Zálší a Mažice, vesnické památkové
zóny Svinky, Debrník a Nedvědice, navrhované Borkovice, dále Klečaty, na
sever od Vlastiboře VPZ Nedvědice, na jih lze ještě k centru Blat počítat Sviny
u Veselí nad Lužnicí, Hatrmanice, Kundratice, ale vliv tohoto stavebního slohu
sahá mnohem dále.
Rybníky jako historické krajinářské úpravy
Do oblasti zasahují, zejména do její východní části, rybníky z Třeboňské
oblasti (u Sezimova Ústí a Plané n. Lužnicí)
Segmenty dochované historické krajiny
Do oblasti zasahují ze severu části historické kulturní krajiny vázané na
hospodářské krajinářské úpravy s těžištěm v lokalitách Ratibořské Hory –
Stará Vožice a část krajinného celku komponované krajiny vázané na
architekturu - Chotovinsko
XX
XX
XXX
X
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Táborsko-Soběslavsko
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů
XXX
X
C.2
Výrazná krajinná osa koridoru Lužnice s doprovodnou zelení
C.3
Uplatnění architektonických dominant Tábora v krajinné scéně
C.4
Uplatnění drobných kulturních dominant v krajinné scéně
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
C.5
Výrazné architektonické hodnoty lidové architektury a urbanistické skladby
některých obcí
XX
XX
79
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 07.2: Pohled z Kutin na Nový rybník. (foto: ATELIER V)
Obr. 07.3: Táborsko-Soběslavsko. Pohled směrem na Skrýchov. (Foto: ATELIER V)
Obr. 07.4: Táborsko-Soběslavsko. Pohled od Dírné na Samosoly. (Foto: ATELIER V)
80
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 07.5: Táborsko-Soběslavsko. Pohled ze silnice mezi Kvasejovicemi a Krotějovem. (Foto: ATELIER V)
81
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.8 ObKR 08 – MLADOVOŽICKO
Obr. 08.1: Mladovožicko. Pohled směrem na Bukovou. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Mladovožicko představuje severní výspu Jihočeského kraje a
nejsevernější část okresu Tábor. Jejím těžištěm je správní obvod obce s POÚ Mladá Vožice.
Až do roku 1960 patřila Pražskému kraji. Těžiště a přirozené centrum oblasti tvoří město
Mladá Vožice, do kterého se radiálně sbíhá několik silnic II. tříd, na západě kříží oblast
dálnice D3 na Tábor. Město Mladá Vožice a Mladovožicko vůbec bylo až do roku 1945 zcela
zemědělskou oblastí, teprve v druhé polovině 20. století nastala přeměna celé oblasti v
průmyslově zemědělskou. Mladovožicko má také tradici stříbrných dolů. Na Mladovožicku se
začalo poprvé těžit stříbro za vlády krále Přemysla Otakara II., přičemž první zprávy o těžbě
přímo na mladovožickém panství se vztahují k roku 1753. Na pomezí se sousední oblastí
Táborsko-Soběslavsko se dochovala část historické krajiny vázané na hospodářské
krajinářské úpravy (Ratibořské hory – Stará Vožice). Z typologického hlediska se jedná o
krajinu vrchovin Hercynika, pás východně od Mladé Vožice patří ke krajině výrazných svahů
a skalních horských hřebenů. Lesozemědělská krajina náleží vrcholně středověké sídelní
krajině Hercynika, pás východně od Mladé Vožice k pozdně středověké sídelní krajině
Hercynika.
Oblast na rozhraní Středních a Jižních Čech těží na severu z krajiny Blanicka, na jihu pak
z krajiny okraje Českomoravské vrchoviny. Mění se tak měřítko krajiny při pohledech
severně a jižně. Krajina vyniká rozmanitostí, výrazností siluet a horizontů. Krajině dominují
lesnaté výšiny u Ratibořských hor s výšinou Baťkovy (724 m n.m.). Zemědělská krajina
s členitým georeliéfem a středně velkou mozaikovitostí vyniká estetickou atraktivností,
harmonickým měřítkem a harmonickými vztahy.
08
klasifikace znaků
ObKR Mladovožicko
A
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
A.1
Pahorkatinný reliéf oblasti
Většina oblasti náleží k Mladovožické pahorkatině (Jankovská pahorkatina,
Blanická brázda a Načeradská pahorkatina), členité pahorkatině především
v povodí Sázavy, na jihu Lužnice (silně rozčleněný erozně denudační reliéf,
silně tektonicky porušený, s charakteristickými hrástěmi a výraznou
sníženinou Blanické brázdy, se strukturními hřbety a suky, místy se skalními
tvary a zvětrávání a odnosu)
82
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
08
B
B.1
B.2
B.3
B.4
08
Atelier V
Drobné vodní toky členící krajinu
Oblastí protéká řada drobných vodních toků, nejvýznamnějším je Blanice
protékající Blanickou brázdou. V nivách některých z nich jsou vytvořené menší
rybníky.
Střední zalesněnost oblasti
Oblast je přibližně z třetiny pokryta lesy, zejména smrkovými porosty
s borovicí a modřínem, v okrajích lesů s dubem a habrem.
Louky v nivách potoků
Louky se vyskytují zejména v nivách potoků
X
X
XX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Mladovožicko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Oblast na pomezí středních a jižních Čech byla osídlena poměrně pozdě a
osídlení nebylo příliš husté. Dnešní krajina má zemědělský charakter, lesní
plochy prostupují plochy polí a luk. Neprocházejí tudy žádné významnější
komunikace, silnice nižších tříd navazují na původní strukturu cestní sítě.
Pouze západní část oblasti protíná dálnice D3.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel.
Jediným městem a centrem oblasti je městečko Mladá Vožice (12. století),
tvořící dopravní křižovatku silnic II. tříd.
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů.
Památky se vyskytují ve vlastní Mladé Vožici (kostel, kaple, zámek) a
v okolních vesnicích (kostely, kaple)
Segmenty dochované historické krajiny
Do oblasti zasahují od jihu části historické kulturní krajiny vázané na
hospodářské krajinářské úpravy s těžištěm v lokalitách Ratibořské Hory –
Stará Vožice
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
X
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Mladovožicko
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů
XXX
X
C.2
Dominantní výšiny Ratibořských hor
C.3
Harmonické zapojení zástavby venkovských obcí do krajinného rámce
C.4
Uplatnění drobných kulturních dominant v krajinné scéně
C.5
Výrazný podíl prvků nelesní rozptýlené zeleně v krajinné scéně
XX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
X
83
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 08.2: Mladovožicko. Pohled od Vilic k Šebířovu. (Foto: ATELIER V)
Obr. 08.3: Mladovožicko. Pohled na Stojslavice. (Foto: ATELIER V)
Obr. 08.4: Mladovožicko. Pohled směrem na Mostek. (Foto: ATELIER V)
84
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.9 ObKR 09 – CHÝNOVSKO
Obr. 09.1: Chýnovsko. Pohled směrem na Mlýny přes Choustník a Strážiště. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Chýnovsko představuje okrajovou část Jihočeského kraje ležící
při východní hranici okresu Tábor a v severní části okresu Jindřichův Hradec směrem
k Pelhřimovsku. Vzhledem ke svému tvaru nemá oblast jednoznačné těžiště.
Nejvýznamnějším městem ležícím v severní části oblasti je Chýnov, přes který prochází
silnice I/19. Kronikář Kosmas uvádí, že zde již koncem 10. století měli strážní hrad
Slavníkovci. Z hlediska typologického se jedná o krajinu vrchovin Hercynika.
Lesozemědělská, místně zemědělská, krajina patří ve své severní části k vrcholně
středověké a v jižní části k pozdně středověké sídlení oblasti Hercynika.
Rázovitá krajina s neobyčejnou členitostí vyniká bohatostí prvků krajinné scény. Málo
frekventované území bez výrazně rušivých prvků zachovává harmonii měřítka a vytváří
výraznou harmonii v prostorových vztazích. V obrazu krajiny vystupují výrazné terénní
dominanty (Choustník 670 m n.m.)
09
A
A.1
A.2
A.3
A.4
klasifikace znaků
ObKR Chýnovsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný až vrchovinný reliéf oblasti
Oblast náleží k Pacovské pahorkatině (zejm. Tučapská, Chýnovská
pahorkatina, Svidnická vrchovina a Dubské vrchy), tvořené převážně rulami,
se zvlněným povrchem, ve sníženinách se zbytky neogenních sedimentů,
suky, vyzdviženými krami a poměrně plochými údolími vodních toků.
Drobné vodní toky tvořící osnovu krajiny
V oblasti se objevuje řada drobných vodních toků charakteru potoků. V jejich
nivách se ojediněle objevují drobné vodní plochy rybníků
Střední zalesněnost oblasti
Oblast je středně zalesněná zejména smrkovými lesy s borovicí a borovými
porosty, místy s modřínem. Lesy oddělují středně velké plochy polí a luk. Ve
vazbě na terén se místy objevují i větší lesní plochy.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněny v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Do oblasti zasahuje
přírodní park Turovecký les
85
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
X
X
XXX
X
X
X
Jihočeský kraj
09
B
B.1
B.2
B.3
Atelier V
klasifikace znaků
ObKR Chýnovsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Osídlení se datuje až od počátku středověku. Lesy jsou převedeny na
smrkové monokultury, v minulosti byly značně rozšířeny louky a pastviny,
v současnosti nahrazené z velké části ornou půdou. Oblast tvoří okrajový pás
na hranicích Jihočeského kraje, nemá tedy žádné jednoznačné těžiště, ani
dopravní osy, křižují jí však četné příčné komunikace, z nichž nejvýznamnější
je silnice I/19 přes Chýnov.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel.
Na severu oblasti tvoří centrum město Chýnov (981), v jižní části hraje
dominantní roli Deštná (1294). Chýnov je jedním z nejdéle trvale osídlených
míst Čech. První písemná zmínka o Chýnově v Kosmově Kronice české se
váže k roku 981. Chýnov byl spolu s Doudleby a Netolicemi pomezním
hradem panství knížete Slavníka na ochranu proti Rakousům
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů. Na
vysokém, zdaleka viditelném vrchu se objevuje zřícenina hradu Choustník
z 13. století.
Historicky významná místa – Bílkův Chýnov
B.4
V Chýnově se narodil významný sochař František Bílek (1872-1941). Zřídil si
zde dílnu, z níž vyšly plastiky a náhrobky na zdejším hřbitově.
09
ObKR Chýnovsko
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
XX
XX
XX
X
XX
klasifikace znaků
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů
XXX
X
C.2
Terénní dominanty Choustníka, Blaníku a dalších výšin
C.3
Harmonické zapojení zástavby venkovských obcí do krajinného rámce
XX
XX
XX
XX
C.4
Uplatnění drobných terénních dominant a prostorových akcentů v krajinné
scéně
XX
XX
C.5
Výrazný podíl prvků nelesní rozptýlené zeleně v krajinné scéně
XX
X
86
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 09.2: Chýnovsko. Pohled na Nuzbely. (Foto: ATELIER V)
Obr. 09.3: Chýnovsko. Pohled od Oblajovic na Hůrku. (Foto: ATELIER V)
Obr. 09.4: Chýnovsko. Pohled od Kozmic směrem na Blaník. (Foto: ATELIER V)
87
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.10 ObKR 10 – STRAKONICKO
Obr. 10.1: Strakonicko. Pohled na Strakonice od jihovýchodu. (foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Strakonicko leží ve střední části okresu Strakonice. Jejím těžištěm
je okresní historické město Strakonice, důležité správní a průmyslové centrum a dopravní
uzel (silnice prvních tříd I/4 a I/22). Prochází tudy od roku 1868 železniční trať z Plzně do
Českých Budějovic a lokální tratě č. 198 (od roku 1893) a č. 203 (od roku 1899). Ve
Strakonicích má tradici především průmysl textilní, strojírenský a pivovarnictví.
Z typologického hlediska je Strakonicko řazeno k vrcholně středověké sídlení krajině
Hercynika. Kromě silně urbanizovaných ploch Strakonic a okolí se jedná o lesozemědělskou
a místy zemědělskou krajinu, z hlediska reliéfu o krajinu vrchovin Hercynika, v nivě Vltavy a
Volyňky o krajinu širokých říčních niv.
Krajina, jejíž osu tvoří tok Otavy, zahrnuje okraj Blatenské vrchoviny na severu a na jihu
již přechází do okraje Šumavského podhůří. Vzniká tak obraz otevřené zemědělské krajiny
velkého měřítka se zřetelným prostorovým ohraničením a s výraznými horizonty. Právě
v panoramatických pohledech tkví estetická atraktivnost krajinné scény. Město Strakonice
vytváří v přehledné krajině segment silně urbanizované krajiny.
10
A
A.1
A.2
A.3
klasifikace znaků
ObKR Strakonicko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Specifický reliéf protáhlé kotliny obklopené na severu a jihu svahy
Jádro oblasti náleží k Putimské pánvi - Strakonické kotlině, která je na severu
obklopena svahy Radomyšelské pahorkatiny a na jihu je vymezena svahy
Bavorovské vrchoviny - Volyňské vrchoviny a Miloňovické pahorkatiny. Úzká
tektonická sníženina směru západ-východ, je místy vymezena příkrými svahy.
Převládá akumulační rovinný reliéf údolní nivy a nízkých teras, méně
s plošinným erozně denudačním povrchem.
Výrazný tok Otavy s širokou nivou
Řeka Otava a její vedlejší ramena vytváří širokou nivu. V oblasti přijímá
několik menších přítoků, nejvýznamnějším je Volyňka. V nivách menších
potoků se objevují roztroušené rybníky a menší soustavy (na Řepickém
potoku a Kolčavce, jižně od Pracejovic).
Malá zalesněnost kotliny obklopené zalesněnými svahy
Strakonická kotlina je málo zalesněná borovými a smrkovými porosty, zbytky
lužních lesů s dubem letním, jasanem a lípou. Kotlina je obklopena
zalesněnými svahy smrkovými a borovými porosty vázanými na terén
88
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
XXX
X
Jihočeský kraj
A.4
Atelier V
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika MZCHÚ (vázané na nivu a na
zalesněné vrcholy), v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
Artézské studny v nivě Otavy
A.5
V Otavské nivě, zejména na pravém břehu Otavy, se objevují lokality
artézských studní.
10
ObKR Strakonicko
B
B.1
B.2
B.3
B.4
10
X
X
X
X
klasifikace znaků
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní, urbanizované a industriální oblasti
Původně bylo jádro oblasti v nivě Otavy bažinaté, proto je osídlení
pravděpodobně o něco pozdější než v přilehlém Pošumaví. Více dokladů
pochází teprve z doby kolem přelomu letopočtu. Dnes je krajina převážně
odlesněná, v minulosti typické vlhké louky byly z velké části převedeny na
ornou půdu nebo zmeliorovány. Na Strakonicku hrála významnou roli
zlatonosná řeka Otava. Otavským údolím prochází důležité dopravní trasy
(I/22, železnice). V oblasti je výrazná plocha urbanizované krajiny na území
Strakonic a okolí, které jsou i významnou dopravní křižovatkou a historickým
průmyslovým centrem (textilní průmysl).
Dochovaná struktura osídlení s městem Strakonice jako centrem regionu
Hlavním urbanizačním těžištěm, historickým, kulturním, dopravním a správním
centrem regionu je město Strakonice, vytvářejícím s okolními sídly
„aglomeraci“ (Dražejov, Virt, Mutěnice, Radošovice, Řepice). Kromě Strakonic
se zde nevyskytují další města. Oblast je prostoupena několika menšími
venkovskými zemědělskými sídly a několika většími obcemi (Katovice,
Střelské Hoštice).
Významné památkové objekty, historicky významné lokality
Nejvýznamnější stavbou oblasti je Strakonický hrad (národní kulturní
památka), nejvýznamnějším sídlem, historickým a správním centrem s řadou
památkových hodnot je město Strakonice (hrad, zámek, kostely). Vývoj města
začíná v druhé polovině 12. století, kdy rod Bavorů začíná budovat místní
hrad. Roku 1243 daroval Bavor I. se svou manželkou Bolemilou část
strakonického hradu řádu maltézských rytířů, kteří se pak stali strakonickou
vrchností až do 20. století. Památky a významné architektonické stavby se
objevují i v okolních sídlech (Katovice, Střelské Hoštice, Střela...)
Význam místa – dudácká a průmyslová tradice
Strakonicko je od 19. století významnou průmyslovou lokalitou spojenou
zejména s textilním průmyslem. Město je známé Mezinárodním dudáckým
festivalem. První ročník se uskutečnil v roce 1967.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
XX
XX
XXX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Strakonicko
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů
XXX
X
C.2
Výrazná krajinná osa koridoru Otavy s doprovodnou zelení
C.3
Uplatnění architektonických dominant Strakonic v krajinné scéně
XXX
XX
XX
XX
89
Jihočeský kraj
Atelier V
C.4
Silně urbanizované území města Strakonice v přehledné krajině údolí Otavy
XX
XX
C.5
Výrazné terénní dominanty a zřetelné prostorové ohraničení georeliéfem
okraje Šumavského Podhůří
XX
XX
Obr. 10.2: Strakonicko. Pohled od obce Domanice směrem k obcím Černíkov a Droužetice. (foto: ATELIER V)
Obr. 10.3: Strakonicko. Pohled od Strakonic na východ, na nivu Otavy. (foto: ATELIER V)
Obr. 10.4: Strakonicko. Pohled na Strakonice od jihu. (foto: ATELIER V)
90
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.11 ObKR 11 – PUTIMSKO-PROTIVÍNSKO
Obr. 11.1: Putimsko-Protivínsko. Pohled ze silnice č. 159 na jihovýchod, na Tálinský rybník. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Putimsko-Protivínsko leží v jižní části okresu Písek, jižně od
okresního města, které je průmyslovým, kulturním a správním centrem regionu, ke kterému
oblastí směřuje důležitá komunikace I/20. Od roku 1868 oblastí prochází železniční trať
z Plzně do Českých Budějovic, na které leží železniční uzly Ražice (trať č. 201 od roku 1889)
a Protivín (trať č. 200 od roku 1875). Krajinný segment Štěkeňsko představuje hodnotný
celek historické krajiny utvářené spolu se šlechtickým sídlem. V oblasti se nachází množství
dochovaných objektů a souborů lidové architektury. Z hlediska typologického se jedná o
krajinu vrchovin Hercynika a krajinu širokých říčních niv. Vrcholně středověká sídlení krajina
Hercynika má charakter lesozemědělské a zemědělské krajiny, rozlehlé plochy náleží krajině
rybniční.
Oblast zahrnuje krajinu jižně od Písku v širokém sektoru od lesních masivů Píseckých
hor nad levým břehem Vltavy až po rozlehlou sníženinu Otavy v Kestřanské rybniční pánvi.
Kontrast těchto dvou segmentů krajiny a ohraničení Kestřanska výraznými terénními
dominantami (Skalský vrch 476 m n.m., Zlatá hora 461 m n.m.) vytváří výrazné krajinářskoestetické hodnoty, doplněné identitou kulturní krajiny se stopami historické kultivace a
architektonickými památkami. Velká část krajiny se vyznačuje harmonickým měřítkem,
v krajinné scéně je možno identifikovat harmonické prostorové vztahy.
11
A
A.1
A.2
A.3
klasifikace znaků
ObKR Putimsko-Protivínsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pánevní reliéf v nivě Otavy a Blanice
Většina oblasti náleží k Putimské pánvi (Kestřanské pánvi a Mladějovické
pahorkatině), tektonické sníženině s mírně zvlněným ploše pahorkatinným až
plošinným erozně denudačním a plošinným akumulačním povrchem údolních
niv a nízkých říčních teras. Na jihu na pánev navazují svahy Netolické
vrchoviny.
Vodní toky jako prvek konstituující krajinu oblasti
V oblasti hrají významnou roli vodní toky, Otava, Blanice a jejich četné přítoky,
s opuštěnými rameny v nivách, podmáčenými polohami a množstvím rybníků.
Rybniční oblast Protivínsko-vodňanské skupiny
V oblasti je vytvořeno velké množství rybníků a jejich soustav. Protivínskovodňanská rybniční soustava (asi 1100ha) se známým Tálínským či
Selibovským rybníkem, leží zejména v povodí řeky Blanice.
91
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
XXX
XXX
Jihočeský kraj
A.4
A.5
Atelier V
Malá až střední zalesněnost oblasti
Oblast je v nivách málo, v okrajových polohách až středně zalesněná
borovými a smrkovými porosty s dubem letním, méně dubové porosty
Podmáčené louky a pobřežní mokřady
V nivách vodních toků a při rybnících se objevují pobřežní mokřady, rozlehlé
litorální porosty
Menší přírodně cenné lokality
A.6
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ (vázané
zejm. na nivy a rybníky), v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
11
ObKR Putimsko-Protivínsko
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
XX
X
X
XX
X
XX
klasifikace znaků
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Původně bylo jádro oblasti v nivě Otavy bažinaté, proto je osídlení
pravděpodobně o něco pozdější než v přilehlém Pošumaví. Více dokladů
pochází teprve z doby kolem přelomu letopočtu. Dnes je krajina převážně
odlesněná, v minulosti typické vlhké louky byly z velké části převedeny na
ornou půdu nebo zmeliorovány. Krajinu prostupuje velké množství rybníků
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel.
Nejvýznamnějším sídlem v oblasti je městečko Protivín (1282), důležitá
dopravní křižovatka, dále jsou významnými Štěkeň (1318), Putim (1205),
Kestřany (1338) a další. Některé z vesnic mají dochovanou urbanistickou
strukturu a původní ráz (VPZ Budičovice, VPZ Křtětice, VPZ Kloub, VPZ
Putim, VPZ Smrkovice, navržená VPZ Nové Kestřany či navržená VPZ
Štěkeň)
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů.
Dominantní stavbou stojící na nevysokém návrší nad rybníkem je kostel
v Putimi, Unikátními doklady drobných feudálních sídel jsou Dolní a Horní tvrz
v Kestřanech.
Historicky významná místa – Sudoměř
Bitva u Sudoměře bylo první významnější vojenské střetnutí husitských válek,
ke kterému došlo v pondělí 25. března 1420 v rovinaté a rybníky pokryté
krajině u jihočeské vsi Sudoměř, 11 km východně od Strakonic. Na památku
tohoto vítězství zde byl v roce 1925 postaven 16 m vysoký pomník Jana Žižky
od sochaře Emanuela J. Kodeta.
Tradiční rybniční oblast Protivínsko-vodňanské skupiny
V oblasti je vytvořeno velké množství rybníků a jejich soustav. Protivínskovodňanská rybniční soustava (asi 1100ha) se známým Tálínským či
Selibovským rybníkem, leží zejména v povodí řeky Blanice. Některé rybníky
mají již středověký původ, většina má původ v 16. století, které bylo slavnou
érou jihočeského rybníkářství.
92
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XXX
XX
XXX
X
XXX
XXX
XX
Jihočeský kraj
11
C
Atelier V
klasifikace znaků
ObKR Putimsko-Protivínsko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
C.1
Jemně členitý georeliéf s výraznými terénními dominantami
C.2
Rybniční soustava v údolí Otavy
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
C.4
C.5
Zřetelné linie morfologie zvlněného terénu (horizonty, hřbetnice) s výraznými
terénními dominantami na jihovýchodě
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného
rámce
C.6
Absence výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků
C.7
Výrazné architektonické hodnoty Kestřanska
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XXX
XX
X
XX
XX
XX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
XXX
Obr. 11.2: Putimsko-Protivínsko. Pohled ze silnice č. 159 na sever, na vrch Kocovna. (Foto: ATELIER V)
Obr. 11.3: Putimsko-Protivínsko. Mezi vesnicemi Dobev a Malé Nepodřice. (Foto: ATELIER V)
93
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.12 ObKR 12 – BECHYŇSKO-VLTAVOTÝNSKO
Obr. 12.1: Bechyňsko-Vltavotýnsko. (foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Bechyňsko-Vltavotýnsko leží ve středním Povltaví, zahrnuje
severní část okresu České Budějovice a okrajové části okresů Písek a Tábor. Ohnisky
osídlení jsou Týn nad Vltavou na jihu a Bechyně, historické centrum severní části oblasti,
které patří k nejstarším správním centrům v Čechách (Bechyňský kraj). V místě původního
slovanského sídliště, na vysokém ostrohu nad Lužnicí, je písemně doloženo osídlení už v
roce 993. Oblastí neprocházejí významnější komunikace. V Bechyni a Týnu nad Vltavou
končí železniční tratě č. 202 (od roku 1903) resp. č. 192 (od roku 1898). V jižní části oblasti
se v současnosti nachází rozlehlý areál jaderné elektrárny Temelín (ETE), která vytváří
technickou dominantu viditelnou z velké části pánevní oblasti Jihočeského kraje.
Z typologického hlediska vrcholně středověká sídelní krajina Hercynika náleží zejména
k lesozemědělské, místy lesní krajině. Z hlediska reliéfu se jedná o krajinu vrchovin
Hercynika, při Lužnici o krajinu zaříznutých údolí.
Osami rozsáhlé oblasti krajinného rázu jsou výrazné koridory údolí Vltavy a Lužnice.
Koridory řek jsou provázeny lesními porosty stejně jako údolí přítoků (Židova strouha,
Smutná). V náhorních polohách na mezivodních hřbetech vzniká otevřenější zemědělská
krajina. Kontrast většího měřítka s uzavřenými scenériemi zahloubených poloh vytváří
výrazné estetické hodnoty. V krajině je přítomno harmonické měřítko a (zejména
v zahloubených uzavřených prostorech) ve scenériích se uplatňuje jedinečný soulad
historických sídel a krajinného rámce údolí (Bechyně, Koloděje nad Lužnicí). Do jižní části
oblasti již zasahuje historická krajina Hlubocka s oborami.
12
A
klasifikace znaků
ObKR Bechyňsko-Vltavotýnsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
Pahorkatinný reliéf oblasti
A.1
Oblast náleží k Písecké pahorkatině, k okrskům Mehelnická, Zvíkovská,
Bechyňská a Týnská pahorkatina. Jedná se o pahorkatinu v povodí Vltavy,
Lužnice a Otavy s rozčleněným erozně denudačním povrchem, místy
tektonicky porušeným, se strukturními hřbety a suky, se zbytky zarovnaných
povrchů a hluboce zaříznutými údolími Vltavy, Lužnice a přítoků, lemovanými
u hlavních toků místy pedimenty a pleistocenními říčními terasami
94
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
A.5
12
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
Atelier V
Vodní toky jako významné osy krajiny
Hlavní osu krajiny tvoří tok Vltavy, do které se severně od Týna nad Vltavou
zprava vlévá Lužnice (u Bechyně s přítokem Smutná). Vodní síť doplňují již
jen jejich drobné přítoky charakteru potoků. Řeky místy vytvářejí hluboce
zaříznuté údolí, dnes z části zaplněné plochami Vltavské kaskády.
Vodní díla na Vltavě
Na Vltavě je vytvořeno několik vodních děl, součástí Vltavské kaskády. Na
sever oblasti zasahuje vodní nádrž Orlík. Nejnovějšími stupni Vltavské
kaskády jsou Hněvkovická přehrada, vybudovaná na řece Vltavě v letech
1986-1991, a vodní dílo Kořensko.
Střední, na jihu značné zalesnění oblasti
Oblast je středně zalesněná borovými a smrkovými porosty, v jižní části oblasti
se nachází souvislý komplex smíšených lesů s převahou smrku a příměsí
borovice, jedle, buku, jasanu dubu, klenu, lípy a modřínu.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ (vázané
zejm. na nivy a rybníky), v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy.
U Bechyně je vyhlášen PPa Plžiny a PPa Kukle.
XX
XX
XX
XX
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Bechyňsko-Vltavotýnsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Nejstarší osídlení oblasti se datuje do doby bronzové. Lesy, zejména smrkové
a borové, rozčleňují plochy polí a luk. Struktura rozložení lesů a orné půdy
odpovídá historickým mapám a navazuje na původní krajinnou strukturu.
Oblastí prochází zejména komunikace nižších tříd, které navazují na
historickou cestní strukturu doloženou historickými mapami.
Dochovaná struktura sídel
Hlavními sídly v oblasti jsou města Bechyně a Týn nad Vltavou. Sídelní
strukturu doplňují menší venkovská sídla, původně zemědělské vesnice,
z nichž některé mají dochovanou urbanistickou strukturu a původní ráz (VPZ
Bechyňská Smoleč, Hodonice u Bechyně, Chřešťovice, Kočín, Libív). Bechyně
patří k nejstarším správním centrům v Čechách (Bechyňský kraj). V místě
původního slovanského sídliště, na vysokém ostrohu nad Lužnicí, je písemně
doloženo osídlení už v roce 993. Velmi dobře zachovalé historické jádro města
představuje od roku 1990 jednu z nejhodnotnějších městských památkových
zón v Čechách. Nejstarší dochovaná písemná zpráva, potvrzující existenci
Týna a zároveň dokladující zdejší biskupské dominium, je z prosince roku
1229.
Jaderná elektrárna Temelín (ETE)
Výraznou novou dominantou celé velké části Jihočeského kraje ležící v oblasti
je stavba jaderné elektrárny Temelín, zkolaudovaná v roce 2006.
Významné památkové objekty, kulturní dominanty
V oblasti se nachází množství architektonicky cenných objektů a souborů.
Kromě Bechyně a Týna nad Vltavou (městské památkové zóny s množstvím
památek) je řada památek registrována i v dalším sídlech v oblasti (kostely,
kaple, tvrze).
Historické krajinářské úpravy – Černická obora, Hlubocko
95
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
XX
XX
X
XX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
Východně od Bechyně leží rozlehlá Černická obora, dnes PPa. Rozlehlou
Černickou oboru založil v roce 1586 Petr Vok z Rožmberka. Sloužila zejména
k chovu černé zvěře, daňků a jelenů. V roce 1880 byla v části obory zřízena
jedna z nejstarších přírodních rezervací v Čechách. Je zde chráněn zbytek
přestárlého smíšeného porostu borovice, smrku, dubu a habru. Na jihu do
oblasti zasahuje rozlehlá historicky kultivovaná krajina Hlubocka představující
soubor architektonizované schwarzenberské krajiny utvářené společně se
šlechtickým sídlem (rybníky, bažantnice, obory, aleje)
12
C
X
klasifikace znaků
ObKR Bechyňsko-Vltavotýnsko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
XX
C.1
Výrazný georeliéf zaříznutého členitého údolí Vltavy a Lužnice s plochými
hřbety a zahloubenými bočními údolími přítoků
C.2
Výrazný význam lesních porostů ve scenériích říčních údolí
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
XX
XX
C.4
Zřetelné linie morfologie plochého a mírně zvlněného terénu (horizonty,
hřbetnice)
XX
X
C.5
Výrazné uplatnění kulturních dominant (Bechyně)
C.6
Historické krajinné úpravy Hlubocka
XX
XX
XXX
XXX
Obr. 12.2: Bechyňsko-Vltavotýnsko. Pohled od obce Jehnědno západn, na Karvašiny. (Foto: ATELIER V)
96
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 12.3: Bechyňsko-Vltavotýnsko. Pohled jihozápadně od Chrášťan jižním směrem. (foto: ATELIER V)
97
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.13 ObKR 13 – VOLYŇSKO-PRACHATICKO
Obr. 13.1: Volyňsko-Prachaticko. Pohled od obce Paračov k rozhledně Hadovec. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Volyňsko-Prachaticko zahrnuje jižní část okresu Strakonice
(Volyňsko a část Vodňanska) a severní část okresu Prachatice (Prachaticko a severní
Vimpersko). V oblasti se nacházejí menší historická města a městečka, z nichž hlavním a
největším je okresní město Prachatice, které vzniklo jako trhová osada v 11. století.
V západní části oblasti leží město Vimperk, osada vzniklá v podhradí hradu z 13. století,
povýšená v roce 1479 na město. Na severozápadě leží Volyně, o níž se objevuje první
písemná zmínka v roce 1271, kdy byla majetkem pražské kapituly. Dalšími městečky jsou
Husinec, Bavorov, Vlachovo Březí a Netolice. Nejvýznamnější komunikací v oblasti je silnice
I/4 na hraniční přechod Strážný. Oblastí procházejí železniční trati č. 197 (z roku 1899) a č.
198 (z roku 1893). Nacházejí se zde lokality s dochovanou lidovou architekturou (regiony
lidové architektury) i s výrazně dochovanou plužinou (na Prachaticku). Zasahují sem ze
sousední Českobudějovické pánve i lokality historicky komponované architektonizované
krajiny vázané na šlechtická sídla (Libějovicko-Lomecko) či krajinné celky vázané na
historické hospodářské úpravy krajiny v podhůří Blanského lesa. Z typologického hlediska se
jedná o krajinu vrchovin Hercynika prostoupenou krajinami výrazných svahů a skalních
horských hřebenů. Lesozemědělská a lesní krajina náleží k vrcholně a pozdně středověké
sídelní krajině Hercynika.
Rozsáhlá oblast zahrnuje členitou, rozmanitou a vizuálně bohatou krajinu Šumavského
Podhůří od Strakonicka až po Blanský les. Je to krajina s mimořádně jemně členitým
terénem, vytvářejícím drobné prostorové členění s množstvím lokálních dominant a
proměnlivou krajinnou scénou. Dynamice terénu odpovídá i mozaikovitost vegetačního krytu
s množstvím lesů, lesíků a prvků nelesní zeleně. Směrem jihozápadním se terén zdvihá
k okraji Šumavy a v krajinných panoramatech se projevují výrazné horizonty. Krajina vyniká
estetickou atraktivností a harmonickým měřítkem. Na Prachaticku se měřítko krajiny
zvětšuje, zvyšuje se podíl lesů a dynamika reliéfu je silnější.
13
klasifikace znaků
ObKR Volyňsko-Prachaticko
A
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
A.1
Zvlněný vrchovinný až hornatinný reliéf Šumavského podhůří
98
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
13
B
B.1
B.2
B.3
B.4
Atelier V
Rozlehlá oblast patří k Šumavskému podhůří, k Vimperské a Bavorovské
vrchovině a Prachatické hornatině. Reliéf má charakter členité až ploché
vrchoviny, místy ploché hornatiny. Erozně denudační povrch je rozčleněný
údolími přítoků Volyňky a Blanice a jejich přítoků. Objevují se zde výrazné
vlivy strukturní – směry hřbetů, četné skalní tvary zvětrávání na vrcholech
strukturních hřbetů, tektonické kotliny a hluboká údolí
Vodní toky tvořící údolí a zářezy
V oblasti se nachází řada drobných vodních toků, velmi často jejich horních
toků stékajících ze svahů Šumavy a Šumavského podhůří. Významnějšími
toky protékajícími napříč celou oblast jsou Volyňka a Blanice se svými přítoky.
Střední zalesněnost oblasti
Oblast je středně zalesněná převážně borovými a smrkovými porosty
s dubem, bukem, modřínem a jedlí. Lesy doplňují četnější louky a pastviny.
Jihozápadní část oblasti přiléhající k Šumavě je zalesněná značně.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Oblast je vymezena na
jihu hranicemi CHKO Šumava, na jihovýchodě CHKO Blanský les
XXX
XX
X
XXX
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Volyňsko-Prachaticko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Nejstarší osídlení oblasti se datuje do doby bronzové. Silné ovlivnění lesů
pastvou se zřejmě projevilo poklesem zastoupení buku v lesních porostech již
v době prehistorické. Dnes je většina lesů převedena na kulturní porosty. Na
nelesní půdě je značný podíl luk a pastvin, dnes ovšem často opuštěných.
Rozložení hlavních ploch lesů a zemědělské půdy odpovídá stavu
doloženému historickými mapami. Nejvýznamnější komunikací vedoucí oblastí
je silnice I/4 na hraniční přechod Strážný. Většina silnic odpovídá původní
struktuře cestní sítě doložené historickými mapami.
Dochovaná struktura měst, městeček a vesnic
V oblasti se nevyskytují velké urbanizované plochy či velká města.
Nejvýznamnějšími městy jsou Prachatice (12. století), Vimperk (13. století),
Volyně (1271), Bavorov (1228), Vlachovo Březí či Husinec (1291). Většina
sídel je středověkého původu, přičemž mnohá navazují na starší osídlení.
Netolice jsou jedno z nejstarších jihočeských měst. Nejstarší zachovaná
písemná zmínka v Kosmově kronice z roku 981 v popisu slavníkovského
panství uvádí, že mělo „na jižní straně proti Rakousům tyto pomezní hrady
Chýnov, Důdleby, Netolice.“ Sídelní strukturu doplňuje množství větších či
menších vesnických sídel i malých osad.
Lokality s dochovanou plužinou
V oblasti se vyskytují rozsáhlé oblasti s unikátně dochovanou strukturou
historické plužiny (zejména na Prachaticku a Vimpersku)
Významné památkové objekty, hodnotná sídla a kulturní dominanty
99
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XX
X
XXX
Jihočeský kraj
Atelier V
V oblasti se nachází množství architektonicky cenných objektů a souborů.
Národními kulturními památkami je zámek Kratochvíle, rodný dům Mistra Jana
Husa v Husinci a vodní mlýn v Hoslovicích. Prachatice jsou městskou
památkovou rezervací, Stachy, Vodice u Lhenic a Nahořany vesnickými
památkovými rezervacemi, Vimperk, Husinec, Bavorov a Vlachovo Březí
městskými památkovými zónami. Řada vsí je chráněna jako vesnické
památkové zóny nebo jsou k prohlášení navrženy. Z významných lokalit lze
uvést Dobrš s tvrzí a dvěma kostely, Volyně s tvrzí, zřícenina Helfenburk,
krajinná dominanta u Bavorova, poutní areál Lomec a další kostely, zámky,
tvrze, fary a venkovské usedlosti
X
Lokalita komponované krajiny - Libějovicko - Lomecko
B.5
B.6
B.7
13
C
C.1
C.2
C.3
C.4
C.5
Komponovaná krajina na panství Buquoyů je zahrnuta prohlášena krajinnou
památkovou zónou, která zahrnuje Libějovice, Lomec, Holečkov, Rabín (dvůr),
Nestanice, Černěves, Hvožďany, Újezd, Chelčice a Vodňany.
Historické krajinné celky vázané na hospodářské úpravy krajiny (Podhůří
Blanského lesa)
Podhůří Blanského lesa zahrnuje soubor malebných jihočeských vesnic,
prezentujících charakteristickou lidovou architekturu selského baroka, které
patří k jižní části jeho rozšíření. Vesnice jsou jedinečným způsobem dotvářeny
okolní krajinou, která je na tak malém území značně rozmanitá.
Oblasti cenné lidové architektury
V oblasti se nachází množství lokalit s cennou lidovou architekturou a soubory
lidové architektury (regiony lidové architektury) – kolem Zdíkova, Volyňsko,
severně od Prachatic a další
X
XXX
X
XXX
XX
XX
klasifikace znaků
ObKR Volyňsko-Prachaticko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Členitý georeliéf s výraznými terénními dominantami a se zvětšující se
dynamikou směrem jihozápadním
Členitá struktura lesních porostů na Volyňsku a větší podíl lesních porostů na
Prachaticku
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
Zřetelné linie morfologie zvlněného terénu (horizonty, hřbetnice) s výraznými
terénními dominantami na jihozápadě (okraj Šumavy)
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného
rámce
C.6
Absence výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků
C.7
Jedinečné panoramatické pohledy na okraje Šumavy
C.8
Uplatnění historických sídel v krajinné scéně
100
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
XXX
XXX
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 13.2: Volyňsko-Prachaticko. Pohled od Milejovic směrem na Přechovice. (Foto: ATELIER V)
Obr. 13.3: Volyňsko-Prachaticko. Pohled ze silnice č. 142 u Koječína na jihozápad. (Foto: ATELIER V)
Obr. 13.4: Volyňsko-Prachaticko. Pohled z rozcestí mezi Paračovem a Kuřimany na sever. (Foto: ATELIER V)
101
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 13.5: Volyňsko-Prachaticko. Pohled od silnice č. 142 u Štětína na severovýchod. (Foto: ATELIER V)
102
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.14 ObKR 14 – ČESKOBUDĚJOVICKÁ PÁNEV
Obr. 14.1: Českobudějovická pánev. České Budějovice od Rudolfova (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Českobudějovická pánev se táhne ve směru severozápad –
jihovýchod od Vodňan k Českým Budějovicům, které jsou metropolí celého kraje, kulturním
společenským, průmyslovým, historickým a správní střediskem jižních Čech. Ve městě sídlí
Jihočeská univerzita a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze. České Budějovice
nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265. Nové královské město
představovalo doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a bylo
protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Osu oblasti tvoří významná komunikace I/20 a
železniční trať č. 190 z Plzně do Českých Budějovic (od roku 1868). Jižně od Hluboké nad
Vltavou do oblasti zasahuje komponovaná architektonizovaná krajina schwarzenberského
Hlubocka, jižně od Vodňan buqoyského Libějovicka-Lomecka, v podhůří Blanského lesa se
objevují krajinné celky vázané na historické hospodářské úpravy krajiny. V oblasti je
dochováno velké množství objektů, souborů a sídel unikátně dochované lidové architektury.
Z typologického hlediska oblast leží ve vrcholně středověké sídlení krajině Hercynika.
Z hlediska reliéfu se jedná o krajinu vrchovin Hercynika, z hlediska využití o krajinu lesopolní
a polní, velké krajinné segmenty v Budějovické pánvi náleží ke krajinám rybničním.
Oblast krajinného rázu zahrnuje jeden z hlavních a typických prostorů Jižních Čech. Má
dva kontrastní charaktery spolupůsobící v uzavřeném prostorovém rámci, silně
urbanizovanou krajinu velkého města postupně vyplňující prostor mezi svahy Rudolfova,
Hosína a Blanského lesa a rozlehlou rybniční krajinu táhnoucí se od Českých Budějovic
k Bosňanům. Prostorové vymezení výrazným masivem Blanského lesa s dominantou Kletě a
výrazná hrana Táborské pahorkatiny, do které se zařezává údolí Vltavy po Hlubokou, je
vedle dílčích scenérií rybniční krajiny hlavním atributem estetické atraktivnosti krajiny. Krajina
mimo urbanizované území vyniká uvnitř rybničních soustav harmonickým měřítkem a
harmonickými prostorovými vztahy. Významné hodnoty do krajiny vnášejí historické krajinné
úpravy Hlubocka s překrývajícími se vrstvami postupné kultivace od středověké rybniční
soustavy až po pozdně romantické úpravy druhé poloviny 19. století
14
klasifikace znaků
ObKR Českobudějovická pánev
A
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
A.1
Plochý pánevní reliéf oblasti
103
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
A.5
A.6
14
B
B.1
B.2
B.3
Atelier V
Oblast z velké části náleží k Blatské pánvi (Vodňanská a Zlivská pánev,
Chvalešovická pahorkatina), jihovýchodní části Českobudějovické pánve.
Jedná se o širokou tektonickou příkopovou sníženinu protaženou směrem SZJV (ploše pahorkatinný až plošinný povrch a akumulační georeliéf nízkých
teras Vltavy a Blanice a širokých niv vodních toků)
Řada vodních toků, přítoků Blanice a Vltavy
V nivě se nachází velké množství vodních toků, přítoků Blanice a Vltavy,
s vedlejšími rameny, slatěmi a mrtvými kanály, potoky a množstvím rybníků
Velké množství rybníků Budějovicko-hlubocké skupiny
V Českobudějovické pánvi v povodí Vltavy se nachází výrazná
českobudějovicko-hlubocká rybniční skupina s největším rybníkem
Bezdrevem, vybudovaným koncem 15. století. Z ostatních rybníků této
skupiny je z turistického hlediska zajímavý např. Munický rybník v blízkosti
Hluboké nad Vltavou.
Malá zalesněnost oblasti
Oblast je málo zalesněná smrkovými a borovými porosty s dubem letním,
méně dubovými porosty
Podmáčené plochy, litorální porosty
Ve vazbě na množství rybníků se objevují cenné mokřiny, pobřežní mokřady a
vlhké, břehové a litorální porosty a rákosiny
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ (vázané
zejména na vodní plochy a jejich břehy), v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší
chráněné plochy. Oblast je vymezena na JZ hranicemi CHKO Blanský les
XXX
XX
X
XXX
XXX
XX
X
X
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Českobudějovická pánev
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Původně bylo jádro oblasti bažinaté, proto je osídlení pravděpodobně o něco
pozdější než v přilehlém Pošumaví. Více dokladů pochází teprve z doby kolem
přelomu letopočtu. Dnes je krajina převážně odlesněná, v minulosti typické
vlhké louky byly z velké části převedeny na ornou půdu nebo zmeliorovány.
Krajinu prostupuje velké množství rybníků. Osu oblasti tvoří silnice I/20. České
Budějovice jsou významnou silniční i železniční dopravní křižovatkou. Hlavní
cestní síť stejně jako rozložení hlavních ploch v oblasti odpovídá původní
struktuře doložené historickými mapami.
Dochovaná struktura osídlení a s metropolí Českými Budějovicemi
Jižní okraj oblasti zaplňuje výrazně urbanizovaná plocha města České
Budějovice a jeho aglomerace. Královské město České Budějovice jsou
správním, historickým, kulturním, dopravním a průmyslovým centrem kraje.
České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265;
lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo
představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a
být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Kromě Českých Budějovic
má městský status Hluboká nad Vltavou (1378), Zliv (1409) a Vodňany (1336).
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel.
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
104
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
V oblasti se nachází množství architektonicky cenných objektů a souborů.
Zámek Hluboká nad Vltavou, výrazná dominanta čnící nad
Českobudějovickou pánev, je spolu s loveckým zámkem Ohrada národní
kulturní památkou. České Budějovice jsou městskou památkovou rezervací,
Vodňany městskou památkovou zónou. Řada vesnic je vesnickými
památkovými rezervacemi a zónami.
B.4
B.5
B.6
14
C
C.1
C.2
C.3
C.4
C.5
C.6
Historická rybniční oblast Budějovicko-hlubocké skupiny
V Českobudějovické pánvi v povodí Vltavy se nachází výrazná
českobudějovicko-hlubocká rybniční skupina s největším rybníkem
Bezdrevem, vybudovaným koncem 15. století. Většina rybníků má svůj původ
ve století 16.
Lokality komponované krajiny
Na Hlubockém panství Schwarzenberků vznikla velmi harmonická kultivovaná
lovecká krajina s prvky krajinářských kompozic. Komponovaná krajina ve
vazbě na architektonické objekty se objevuje i na libějovickém panství
Buquoyů (Libějovicko-Lomecko)
Výrazný region lidové architektury
Západně od Českých Budějovic se v rybniční krajině nachází řada
venkovských sídel, představujících unikátní soubor lidové architektury. VPR
Holašovice byla zařazena mezi památky UNESCO. Holašovice jsou jedním z
nejlépe zachovaných a nejpůsobivějších dokladů jedinečné jihočeské
architektury druhé poloviny 19. století. Památkovými rezervacemi jsou
Plástovice, Záboří a Malé Chrášťany, památkovými zónami Lipanovice,
Třešňový Újezdec, Dobčice, Zvěřetice, Břehov, Munice a Mahouš
XX
XXX
XX
X
XXX
XX
XXX
klasifikace znaků
ObKR Českobudějovická pánev
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Výrazný kontrast sníženiny Budějovické pánve a ohraničujících okrajů
geomorfologicky odlišných oblastí
Silně urbanizovaná krajina Českobudějovické aglomerace a její projev
v krajinných panoramatech
Bohatá prostorová členitost rybniční krajiny s množstvím nelesní strukturní
zeleně
Zřetelné linie morfologie zvlněného terénu (horizonty, hřbetnice) s výraznými
terénními dominantami Blanského lesa
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného
rámce
Jedinečné hodnoty vesnických sídel – lidová architektura, urbanistická
struktura vesnic
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
X
XXX
XX
XX
XX
XXX
XXX
XXX
C.7
Jedinečné uplatnění architektonických dominant (Hluboká)
C.8
Uplatnění historických sídel v krajinné scéně
XX
XX
C.9
Projev historických krajinných úprav v krajinné scéně a harmonii prostorových
vztahů (Hlubocko, Lomecko)
XX
105
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 14.2: Českobudějovická pánev. Pohled od obce Radčice na východ. (Foto: ATELIER V)
Obr. 14.3: Českobudějovická pánev. České Budějovice od jihovýchodu. (Foto: ATELIER V)
Obr. 14.4: Českobudějovická pánev. Okolí Českých Budějovic od jihovýchodu. (Foto: ATELIER V)
106
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.15 ObKR 15 – LIŠOVSKÝ PRÁH - ZÁPADNÍ TŘEBOŇSKO
Obr. 15.1: Lišovský práh – Západní Třeboňsko. Zvíkovský rybník u Lišova. (Foto: ATELIER V
Oblast krajinného rázu Lišovský práh - Západní Třeboňsko leží v okrese České
Budějovice. Obklopuje v pásu od severu přes východ až k jihu jihočeskou metropoli České
Budějovice, které vytvářejí výraznou urbanizovanou plochu a s přiléhajícími obcemi velkou
sídelní aglomeraci. Z Českých Budějovic radiálně vybíhají důležité silniční komunikace (I/3,
I/34, II/156, II/157) a železnice (trať č. 220 z roku 1874 a č. 199 z roku 1869). Ve východní a
jižní části má oblast opuštěnější charakter s menšími sídly (městečka Lišov, Rudolfov).
Z hlediska krajinné typologie se jedná o pestrou krajinu lesozemědělskou, lesní,
zemědělskou a místy rybniční v krajinách vrchovin Hercynika a v krajinách rovin (směrem
k Třeboňsku). Podle osídlení se jedná o vrcholně a pozdně středověkou sídlení krajinu
Hercynika.
Prudké svahy Rudolfovska ohraničují na západě vyvýšenou polohu krajiny Lišovského
práhu, která se k východu postupně svažuje do Třeboňské pánve. Výhledy do
Českobudějovické pánve jsou velmi atraktivní, výhledy do Třeboňské pánve jsou méně
výrazné, ale přestavují jednu z mála možností vnímat složitou strukturu krajiny Třeboňska
z vyššího horizontu. Vlastní krajina vyvýšené polohy je zemědělského charakteru s větších
měřítkem členění zemědělských ploch a lesních porostů.
15
A
A.1
A.2
klasifikace znaků
ObKR Lišovský práh - západní Třeboňsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný reliéf Lišovského prahu
Členitá pahorkatina na rozvodí Vltavy, Malše a Lužnice, s rozčleněným erozně
denudačním povrchem asymetrické hrásťové stavby, silně tektonicky
porušeným, s pásmem nejvýraznějších elevací na západě, se strukturními
hřbety a suky, se zbytky zarovnaných povrchů. Lišovský práh (Hlubocká a
Dobrovodská pahorkatina) je omezený proti Blatské pánvi na západě
zlomovými svahy a oproti Lomnické pánvi na východě zlomy zakončenými na
severu a jihu tektonicky podmíněnými sníženinami vyplněnými sedimenty.
Menší vodní toky, přítoky Vltavy, Malše a Lužnice
Oblast leží na rozvodí Vltavy, Malše a Lužnice. Zdejší toky jsou poměrně
malé, charakteru potoků. Místy se objevují rybníky, mokřady a vlhké louky
107
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
X
X
Jihočeský kraj
A.3
A.4
A.5
15
B
B.1
B.2
B.3
B.4
15
Atelier V
Jednotlivé vodní plochy
V blízkosti hranic CHKO Třeboňsko se v oblasti vyskytují rybníky náležející do
Třeboňské rybniční oblasti (východně od Českých Budějovic, na Borovansku,
na severovýchodě – Dvořiště, čtvrtý největší rybník jižních Čech, označován
za druhý nejstarší jihočeský rybník - vznikl v roce 1367)
Střední zalesnění oblasti
Oblast je středně zalesněná smrkovými a borovými porosty s bukem a
modřínem. Lesy oddělují pole a louky, některé vlhké.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Oblast je vymezena na
SV hranicemi CHKO Třeboňsko
X
XX
XX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Lišovský práh - západní Třeboňsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Oblast byla osídlena poměrně pozdě a osídlení nebylo příliš husté. Dnešní
krajina má lesopolní charakter, lesní plochy prostupují plochy lesů, polí, luk a
rybníků. Oblastí, která je poměrně řídce osídlená, prochází silnice I/34. Hlavní
cestní síť stejně jako rozložení hlavních ploch v oblasti odpovídá původní
struktuře doložené historickými mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení s městečkem Lišovem
Oblast je prostoupena několika menšími venkovskými zemědělskými sídly.
Jejím centrem je městečko Lišov ležící v ohnisku oblasti. Na hranicích s ObKR
14 je výrazný vliv města České Budějovice a jeho aglomerace (město
Rudolfov).
Dochované architektonicky cenné objekty (kulturní památky)
Ve zdejších obcích je registrováno několik památkových objektů (kostely,
kaple). Na jihu oblasti je prohlášena národní kulturní památka rodní dvorec
Jana Žižky.
Historické rybníky Třeboňska
Na hranici s CHKO Třeboňsko se objevuje řada historických rybníků, součástí
třeboňské rybniční oblasti. Dvořiště, čtvrtý největší rybník jižních Čech, je
označován za druhý nejstarší jihočeský rybník - vznikl v roce 1367. Většina
rybníků na Třeboňsku vznikla na Rožmberském panství v 16. století
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
X
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Lišovský práh - západní Třeboňsko
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů
XXX
X
C.2
Atraktivní panoramatické pohledy na Českobudějovicko
C.3
Harmonické měřítko uzavřenějších prostorů (Velechvín, Miletín)
C.4
Uplatnění drobných kulturních dominant v krajinné scéně
C.5
Hodnoty lidové architektury a urbanistické skladby některých obcí
XX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
108
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 15.2: Lišovský práh – Západní Třeboňsko. (Foto: ATELIER V)
Obr. 15.3: Lišovský práh – Západní Třeboňsko. Ledenice. (Foto: ATELIER V)
109
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.16 ObKR 16 – TŘEBOŇSKO (CHKO)
Vyhodnocení krajinného rázu území CHKO je provedeno v samostatných materiálech
CHKO a není předmětem tohoto posouzení.
Obr. 16.1: Třeboňsko (CHKO). Rybník Velká Černá. (Foto: ATELIER V)
Obr. 16.2: Třeboňsko (CHKO). Suchdolsko. (Foto: ATELIER V)
Obr. 16.3: Třeboňsko (CHKO). Rybník Svět u Třeboně. (Foto: ATELIER V)
110
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.17 ObKR 17 – KARDAŠOVOŘEČICKO - STRÁŽSKO
Obr. 17.1: Kardašovořečicko-Strážsko. Kardašova Řečice – pohled z věže. (Foto: internet)
Oblast Kardošovořečicko – Strážsko leží v okrese Jindřichův Hradec a vytváří poměrně
úzký pruh lemující na severu a severovýchodě hranici CHKO Třeboňsko. Největším zdejším
sídlem je městečko Kardašova Řečice v severní části oblasti. Významnějším sídlem na jihu
oblasti je Stráž nad Nežárkou. Oblast křižuje silnice I/23 z Jindřichova Hradce, podél které
vede také železniční trať č. 225 z roku 1887. Z hlediska typologie krajiny náleží zdejší
rybniční, lesozemědělská a lesní krajina k pozdně středověké sídelní oblasti Hercynika.
Převažující reliéf je typu rovin a v okrajových částech vrchovin Hercynika.
Oblast vytváří okraj krajiny Třeboňska, přiléhající na severovýchodě a východě k okraji
CHKO. Zahrnuje Kardašořečicko, enklávu rybniční krajiny vyvýšenou nad navazující
Soběslavsko a prostorově ohraničenou lesním masivem Klenova na jihovýchodě a
mohutnými lesními porosty povodí Nežárky na jihozápadě, a vyvýšené okraje
Jindřichohradecka, rozhraní oproti povodí Nežárky na Třeboňsku. Rybniční krajina je v tomto
pásu členěna drobnými vegetačními celky a prvky a vytváří jedinečné scenérie
s harmonickým měřítkem a harmonickými prostorovými vztahy (Vydří, Lásenice).
17
A
A.1
A.2
A.3
A.4
klasifikace znaků
ObKR Kardašovořečicko-Strážsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Ploše pahorkatinný reliéf
Oblast náleží zejména k Plavské pahorkatině v Kardošovořečické pahorkatině.
Plochá pahorkatina má slabě rozčleněný erozně denudační povrch
s nevýraznými strukturními hřbety a suky a mělkými údolími
Vodní toky
Oblast je prostoupena malými vodními toky charakteru potoků, zejména
přítoky Nežárky, ve vazbě na Třeboňsko,. Na ně jsou vázány rybníky,
pobřežní mokřady a vlhké louky
Rybníky a rybniční soustavy
Oblast navazuje na Třeboňskou rybniční soustavu (zejména uvnitř sousední
oblasti CHKO Třeboňsko), zejména velkým množstvím menších rybníků.
Základ soustavy tvoří rybníky propojené stokami, vybudované podél řeky
Lužnice severojižním směrem mezi městy Třeboň a Veselí nad Lužnicí.
Střední zalesnění oblasti
111
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
X
X
XXX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
Oblast je středně zalesněná borovými a smrkovými porosty s dubem letním.
Oproti Třeboňsku se zde vyskytují menší lesní plochy a velké množství
remízků a lesíků vytvářejících poměrně jemnou „zrnitost“ krajiny.
Menší přírodně cenné lokality
A.5
17
B
B.1
B.2
B.3
B.4
17
C
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Oblast je z velké části
obklopena hranicemi CHKO Třeboňsko
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Kardašovořečicko-Strážsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Krajina přiléhajícího Třeboňska podmiňovala existenci četných močálů a
menších vodních ploch, což velmi omezovalo hospodářské využití. Jestliže je
tedy na severozápadním okraji pánve osídlení poměrně staré, ve vlastní pánvi
došlo ke kolonizaci až ve středověku. Počátkem novověku, zejména v 16.
století, zde byl vybudován důmyslný systém rybníků. V pánevních polohách
zůstaly velké plochy lesů, zejména na rašelinných půdách. V minulosti
rozšířené vlhké louky byly z větší části převedeny na ornou půdu. Oblast tvoří
úzký pás lemující hranice CHKO Třeboňsko. Prochází jí významná
komunikace I/23 na Jindřichův Hradec. Hlavní cestní síť stejně jako rozložení
hlavních ploch v oblasti odpovídá struktuře doložené historickými mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel.
Na severu oblasti tvoří centrum městečko Kardašova Řečice (1267), v jižní
části Stráž nad Nežárkou. Některé z vesnic mají dochovanou formu (Příbraz)
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů.
Rybníky a rybniční soustavy
Oblast navazuje na Třeboňskou rybniční soustavu (zejména uvnitř sousední
oblasti CHKO Třeboňsko), zejména velkým množstvím menších rybníků.
Základ soustavy tvoří rybníky propojené stokami, vybudované podél řeky
Lužnice severojižním směrem mezi městy Třeboň a Veselí nad Lužnicí.
Přestože nejstarší rybníky vznikaly na Třeboňsku v důsledku příhodných
geografických podmínek už ve 14. a 15. století, ráz a charakter třeboňské
krajině vtiskly systematické úpravy rybníkářů Štěpánka Netolického (14601539) a Jakuba Krčína z Jelčan (1535-1604).
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XX
X
XX
X
X
XX
XX
XX
klasifikace znaků
ObKR Kardašovořečicko-Strážsko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
C.1
Jemně členitý georeliéf s měkkými liniemi horizontů
C.2
Rybniční soustavy Kardašovořečicka a Strážska
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
C.4
Zřetelné linie morfologie zvlněného terénu (horizonty, hřbetnice)
C.5
výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a kraj.rámce
C.6
Absence výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků
112
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XXX
XX
XX
XXX
XX
X
XX
XX
X
XX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.18 ObKR 18 – JINDŘICHOHRADECKO
Obr. 18.1: Jindřichohradecko. (Foto: ATELIER V)
Oblast Jindřichohradecko leží ve střední části okresu Jindřichův Hradec. Město
Jindřichův Hradec je těžištěm oblasti, významným kulturním, průmyslovým a správním
centrem a dopravním uzlem (silnice I/23, I/34), přes který vede železniční trať č. 225 z roku
1887 a lokální trati č. 228 (rok 1906) a č. 229 (rok 1897). První písemná zmínka o městě je z
roku 1220. Vrcholu rozvoje dosáhlo město v 16. století. Kromě okresního města v oblasti leží
menší městečka (Nová Včelnice, Strmilov) a řada venkovských obcí. Jindřichohradecko
náleží ke krajině vrchovin Hercynika, z hlediska využití se jedná o krajinu lesozemědělskou
s velkými plochami krajiny rybniční. Oblast patří k pozdně středověké sídelní krajině
Hercynika.
Oblast Jindřichohradecka se již prostorově odvrací od sníženiny Třeboňska a zahrnuje
polohy od krajinného předělu Jihočeských pánví a Českomoravské vrchoviny až po hranice
kraje. Ohraničení prostoru rybniční krajiny lesnatými okraji a vizuálními horizonty
Křemešnické a Javořické vrchoviny vytváří v krajinné scéně typický znak. Krajina má větší
měřítko a pohledovou otevřenost, v detailech je však bohatě členěna drobnými rybničními
soustavami a vegetačními prvky a celky.
18
A
A.1
A.2
A.3
klasifikace znaků
ObKR Jindřichohradecko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný až vrchovinný reliéf oblasti
V severní části oblasti je vymezena Jindřichohradecká pahorkatina
(Ratibořská pahorkatina, Jindřichohradecká kotlina a Žirovnická pahorkatina),
plochá pahorkatina s mělkými sníženinami. Na jihu zasahuje Novobystřická
vrchovina (Člunecká pahorkatina a Kačležská kotlina), plochá vrchovina se
svérázným kupovitým povrchem.
Drobné vodní toky
Krajinu oblasti prostupuje velké množství drobných vodních toků propojujících
zdejší rybníky. Osu oblasti tvoří řeka Nežárka s množstvím přítoků
Četné rybníky
V oblasti vzniklo množství rybníků s pobřežními mokřady. Nejvýraznější
rybniční soustava byla vytvořena severozápadně a západě od Kunžaku.
Severním směrem od Kunžaku je vybudována soustava rybníků. Největší z
rybníků severně od městečka Komorník. Rybníky pochází zejména ze 16. stol.
113
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
X
X
XX
XX
Jihočeský kraj
A.4
A.5
18
B
B.1
B.2
B.3
B.4
18
C
Atelier V
Střední zalesněnost oblasti
Zdejší krajinu tvoří mozaika polí, luk a smrkových porostů s borovicí a
modřínem. Méně zalesněné jádro Jindřichohradecké kotliny je obklopeno
většími lesními plochami na jejích okrajích.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ
(rybníky), v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Oblast je na
západě ohraničena hranicemi CHKO Třeboňsko
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Jindřichohradecko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Zdejší osídlení je teprve středověké. Lesy jsou většinou přeměněny na kulturní
porosty, bezlesí dominuje orná půda. Hlavní cestní síť stejně jako rozložení
hlavních ploch v oblasti odpovídá původní struktuře doložené historickými
mapami. Nejvýznamnějšími komunikacemi jsou silnice I/23 a I/34.
Dochovaná struktura sídel s těžištěm v Jindřichově Hradci
Hlavním urbanizačním těžištěm, historickým, kulturním, dopravním a správním
centrem regionu je město Jindřichův Hradec. Kromě Hradce je městem i
Strmilov (1255) a Nová Včelnice (1320), většími sídly jsou i Kunžak (1288),
Studená (1365) či Jarošov nad Nežárkou (1340). Sídelní strukturu doplňuje síť
venkovských sídel i malých osad.
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů
(kostely, zámky, kaple). Zámek v Jindřichově Hradci je národní kulturní
památkou. Jindřichův Hradec je také historicky nejcennějším sídlem v oblasti,
městkou památkovou rezervací. Některé z vesnic mají dochovanou strukturu a
ráz (VPZ Malíkov nad Nežárkou, VPZ Nová Ves, VPZ Hrutkov)
Četné rybníky jako historické krajinářské úpravy
V oblasti vzniklo množství rybníků. Nejvýraznější rybniční soustava byla
vytvořena severozápadně a západě od Kunžaku. Severním směrem od
Kunžaku je vybudována soustava rybníků (největší z rybníků severně od
městečka - Komorník, rybníky pochází zejména ze 16. století).
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XX
XX
XXX
XX
XX
klasifikace znaků
ObKR Jindřichohradecko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Jemně členitý georeliéf s měkkými liniemi horizontů
XXX
X
C.2
Rybniční soustavy u Jindřichova Hradce a u Kunžaku
XXX
XX
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
XX
XX
XX
X
XX
XX
XX
XX
C.4
C.5
C.6
Zřetelné linie morfologie okrajů Javořické vrchoviny (lesnaté horizonty,
hřbetnice)
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného
rámce v drobných rybničních partiích
Velký podíl prvků nelesní strukturní zeleně
114
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.19 ObKR 19 – ŠUMAVA I. (NP)
3.1.20 ObKR 20 – ŠUMAVA II. (CHKO)
Vyhodnocení krajinného rázu území NP a CHKO je provedeno v samostatných
materiálech Správy NP a CHKO Šumava a není předmětem tohoto posouzení.
Obr. 20.1: Šumava. (Foto: ATELIER V)
Obr. 20.2: Šumava. (Foto: ATELIER V)
Obr. 20.3: Šumava. (Foto: ATELIER V)
115
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.21 ObKR 21 – KŘIŠŤANOVSKO - BOLETICKO
Obr. 21.1: Křišťanovsko-Boleticko. Vrch Vysočina od Mokré. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Křišťanovsko - Boleticko leží z poloviny v okrese Prachatice a
z poloviny v okrese Český Krumlov. Vytváří pás probíhající ve směru severozápad jihovýchod při hranicích CHKO Šumava. V oblasti se nenachází žádná významná sídla ani
komunikace. Osídlení je velmi řídké, což je podmíněno i tím, že jihovýchodní část oblasti je
součástí vojenského újezdu Boletice. Újezd vznikl v roce 1950 na základě zákona
č.169/1949 Sb., o vojenských újezdech (předtím existoval jako vojenský výcvikový prostor od
roku 1947). Pouze severní část oblasti křižuje silnice II/141 z Prachatic do Volar a železniční
trať č. 197 (od roku 1899). Z hlediska typologického se jedná o krajinu vrchovin Hercynika,
krajinu výrazných svahů a skalních horských hřbetů a krajinu hornatin Hercynika. Z hlediska
osídlení náleží mezi pozdně středověké sídlení krajiny Hercynika, částečně mezi novověké
sídelní krajiny Hercynika, dle využití jde o krajinu lesozemědělskou a lesní.
Dramatický reliéf a lesnatý charakter vytváří typické scenérie hornatiny s terénními
dominantami Chlum (1190 m n.m.) a Velký Plešný (14065 m n.m.). Krajina má velké měřítko,
vyvýšené polohy s loukami a pastvinami umožňují dlouhé panoramatické výhledy. Krajina
vyniká estetickou atraktivností, harmonickým měřítkem a harmonickými prostorovými vztahy
s výrazným uspořádáním prvků krajinné scény. Sporadická zástavba odpovídá využití pro
vojenský prostor. Charakter osamělosti a odloučenosti je působivým znakem této krajiny.
21
A
A.1
A.2
A.3
klasifikace znaků
ObKR Křišťanovsko-Boleticko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Vrchovinný až hornatinný reliéf
Do oblasti zasahuje Českokrumlovská vrchovina, členitá vrchovina s erozně
denudačním reliéfem, místy s výraznými projevy geologické struktury,
rozčleněným hlubokými údolími přítoků Blanice a Vltavy, a Prachatická
hornatina, plochá hornatina rozčleněná výraznými tektonickými kotlinami a
hlubokými údolími převážně v povodí Blanice a Vltavy.
Množství drobných vodních toků
V krajině protéká množství menších vodních toků, zejména horních toků
četných přítoků Blanice a Vltavy.
Převážně zalesněná oblast
Oblast je převážně zalesněná smrkovými a borovými porosty, místy s bukem,
jedlí, klenem. Lhenická brázda a Chvalšinská kotlina jsou naopak zalesněné
poměrně málo borovými, smrkovými a olšovými porosty.
116
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
XXX
XX
Jihočeský kraj
A.4
A.5
21
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
Atelier V
Louky a pastviny
V zalesněné oblasti se nachází množství luk, některé vlhké a mokřadní,
rozlehlá lada, často mokřadní.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ
(rybníky), v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Celá oblast je
však z velké části obklopena hranicemi CHKO Šumava a CHKO Blanský les.
XX
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Křišťanovsko-Boleticko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura staré kulturní oblasti
Struktura krajiny je ovlivněna vymezením vojenského Újezdu Boletice. Hustota
osídlení je zde tedy velmi řídká, nevedou tudy žádné významnější
komunikace. Zdejší krajina je tradičně výrazně zalesněná, pouze s menšími
sídly.
Dochovaná struktura venkovského osídlení
V oblasti se nachází jen několik venkovských sídel, většími jsou Zbytiny,
Křišťanov a Chvalšiny. Na území vojenského újezdu se sídla nevyskytují.
Chvalšiny jsou městskou památkovou zónou.
Několik památkových objektů
V oblasti se dochovalo několik památkových objektů, kostel svatého Mikuláše
v Boleticích, kostel sv. Maří Magdalény ve Chvalšinách, kostel svatého Víta ve
Zbytinách či kostel Jména Ježíš v Křišťanově.
Vojenský újezd Boletice
Na většině plochy oblasti je vymezen vojenský újezd Boletice. Újezd vznikl 1.
prosince 1950. Jeho přítomnost výrazně ovlivnila a ovlivňuje strukturu a využití
zdejší krajiny.
Zaniklé osídlení na území vojenského újezdu
Na území vojenského újezdu Boletice původně existovaly tyto obce a osady:
Beníkovice (Penketitz), Bezděkov (Pösigl), Bílovice (Pilletitz), Bláto
(Benetschlag), Boletice (Poletitz), Břevniště (Tussetschlag), Chlumany
(Chumau), Dětochov (Tichtihöfen), Dolany (Dollern), Dolní Brzotice
(Böhmdorf), Hořičky (Hörwitzl), Horní Brzotice (Perschetitz), Hostínov
(Hossen), Hvozd (Hochwald), Kovářovice (Schmieding), Květná (Blumenau),
Květušín (Quitosching), Lomek (Haidl), Loutka (Reith), Lštín (Irresdorf),
Maňávka
(Böhmisch
Haidl),
Míšňany
(Meisetschlag),
Mladoňov
(Plattetschlag), Nová Víska (Neudörfel), Nový Špičák (Neu Spitzenberg),
Ondřejov (Andreasberg), Osí (Schönfelden), Otice (Ottetstift), Petrov
(Peterbach), Podvoří (Podwurst), Polečnice (Neustift), Polná na Šumavě
(Stein im Böhmerwald), Pražačka (Pragerstift), Račín (Ratschin), Sádlno
(Zodl), Šavlova Lhota (Schlagl), Skelná Huť (Glashütten), Stará Huť
(Althütten), Starý Špičák (Alt Spitzenberg), Střemily (Richterhof), Strouhy
(Graben), Svíba (Schwiegrub), Třebovice (Siebitz), Vitěšovice (Kriebaum),
Vítěšovičtí Uhlíři (Kriebaumkollern), Vlčí Jámy (Wolfsgrub), Vražice (Proßnitz),
Zadní Bor (Hinterhaid) a Zlatá (Goldberg).
117
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
X
X
X
XX
X
X
XX
Jihočeský kraj
21
Atelier V
klasifikace znaků
ObKR Křišťanovsko-Boleticko
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Výrazný georeliéf lesnaté hornatiny se zřetelnými terénními dominantami a
jejich typickým uspořádáním
XXX
XX
C.2
Velký podíl lesních porostů v krajinných panoramatech
XXX
XX
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s uzavřenými prostory a s otevřenými
náhorními polohami
XX
XX
C.4
Zřetelné linie terénní morfologie (lesnaté horizonty, hřbetnice)
C.5
Výrazně harmonické měřítko málo osídlené krajiny
C.6
Harmonické zapojení zástavby do krajinného rámce
XX
XX
XX
XX
XX
XX
Obr. 21.2: Křišťanovsko-Boleticko. Pohled jižně od Zbytin na severozápad. (Foto: ATELIER V)
Obr. 21.3: Křišťanovsko-Boleticko. Pohled jižně od Zbytin směrem na Suchý kopec. (Foto: ATELIER V)
118
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.22 ObKR 22 – BLANSKÝ LES (CHKO)
Vyhodnocení krajinného rázu území CHKO je provedeno v samostatných materiálech
SCHKO Blanský les a není předmětem tohoto posouzení.
Obr. 22.1: Blanský les (CHKO). Pohled na Křemžskou kotlinu. (Foto: ATELIER V)
Obr. 22.2: Blanský les (CHKO). Kleť od Nové Vsi. (Foto: ATELIER V)
Obr. 22.2: Blanský les (CHKO). Cvrčkův mlýn. (Foto: ATELIER V)
119
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.23 ObKR 23 – KAMENOÚJEZDSKO
Obr. 23.1: Kamenoújezdsko. Od Velešína ke Kleti (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Kamenoújezdsko leží na hranici mezi okresy České Budějovice a
Český Krumlov. Na severu přiléhá k urbanizované krajině českobudějovické aglomerace.
V ose oblasti probíhá v severo-jižním směru silnice I/3 na Dolní Dvořiště, od které se u
Kamenného Újezda odděluje silnice I/39 na Český Krumlov. V budoucnosti tudy má vést
dálnice D3. V tomtéž směru vede železniční trať č. 196 z Českých Budějovic na Horní
Dvořiště (od roku 1871). Významnějšími sídly v oblasti jsou městečka Kamenný Újezd na
severu a Velešín na jihu, vzniklá ve 13. století. Z typologického hlediska se jedná o krajinu
vrchovin Hercynika, podél toků Vltavy a Malše o krajinu zaříznutých údolí a krajinu širokých
říčních niv. Podle využití převažuje krajina lesozemědělská a zemědělská, podle osídlení se
jedná o vrcholně středověkou sídlení krajinu Hercynika.
Oblast krajinného rázu je ohraničena na západě výraznými svahy Blanského lesa
zdvihajícími se nad dramatickým zářezem údolí Vltavy. Na východě je tvořena údolím Malše
a jejích přítoků. Poloha, vyzdvižená nad sníženinu Českých Budějovic i nad zářezy údolí
Vltavy a Malše, způsobuje prostorovou otevřenost krajiny a vytváří možnost
panoramatického vnímání krajiny s dominantami masivu Blanského lesa a okraje
Novohradských hor, resp. Novohradského podhůří. Krajina vyniká v nižších polohách údolí
Malše výraznou harmonií měřítka a vizuálních vztahů, v náhorních polohách není
harmonické měřítko přítomno, ale estetickou atraktivnost krajiny vytvářejí nezaměnitelné
panoramatické pohledy.
23
A
A.1
A.2
A.3
klasifikace znaků
ObKR Kamenoújezdsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný reliéf oblasti
Většina oblasti leží ve Velešínské pahorkatině v Kaplické brázdě, součásti
Novohradského podhůří. Jedná se o pahorkatinu s plochým povrchem
skloněným od jihu k severu prořezaná hlubokými údolími.
Oblast mezi vodními toky, Vltavou a Malší
Oblast rámuje na východě tok Malše a na západě tok Vltavy, které se stékají
v Českých Budějovicích. Vodní síť doplňuje řada drobných vodních toků
charakteru potoků, přítoků těchto řek.
Vodní nádrž Římov a menší rybníky
120
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
Jihočeský kraj
A.4
A.5
23
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
B.6
B.7
Atelier V
Kromě několika spíše menších a malých rybníků (největší Punčocha) vyniká
v oblasti plocha vodní nádrže Římov. Římov je vodní nádrž vybudovaná v
letech 1971-1978 na řece Malši u Římova. Nádrž slouží jako zdroj pitné vody
pro České Budějovice a široké okolí.
Střední až menší zalesněnost oblasti
Lesní plochy, smrkové a borové s příměsí dubu, se vyskytují zejména na
okraji oblasti a ve vazbě na vodní toky, zatímco její jádro kolem Kamenného
Újezdu a Velešína je zalesněné méně a menšími plochami.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika málo maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Ze západu k oblasti
přiléhají hranice CHKO Blanský les.
X
XX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Kamenoújezdsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Osídlení na příhodných místech pochází již z doby bronzové, rozsáhlejší bylo
zřejmě až v době železné. Lesní porosty v nižších polohách jsou většinou
přeměněné na smrkové a borové kultury. Na odlesněných plochách převažují
dnes pole, značný podíl mají i meliorované louky a pastviny. Oblasí procházejí
důležité komunikace od českých Budějovic na jih, I/3 a I/39. Dopravní situaci
výrazně změní vybudování dálnice D3 na jih. Hlavní cestní síť stejně jako
rozložení hlavních ploch v oblasti odpovídá původní struktuře doložené
historickými mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel.
Nejvýznamnějšími sídly v oblasti je město Velešín (1266). Významné jsou i
obce Kamenný Újezd a Včelná, navazující na urbanizační centrum kolem
Českých Budějovic.
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů.
Oblastí prochází trasa bývalé koněspřežné dráhy České Budějovice – Linec,
národní kulturní památka. Některé z venkovských sídel mají dochovanou
strukturu a ráz (VPZ Mirkovice, Krnín, Čertyně, navrhované VPZ Štěkře,
Záhorkovice, Černice).
Vodní nádrž Římov
Vodní nádrž byla dána do užívání v roce 1977.
Komponovaná krajina pašijové cesty na Římovsku
V okolí obce Římov vznikla v období baroka unikátní pašijová cesta
inspirovaná svatými horami Pienmontu. Dnes je Římovsko chráněno v rámci
krajinné památkové zóny.
Výrazný region lidové architektury v podhůří Blanského lesa
V oblasti, zejména v podhůří Blanského lesa, se vyskytuje množství
dochovaných objektů a souborů lidové architektury (region lidové architektury
Blanský les a Podhůří).
Historické krajinné celky kulturní krajiny vázané na hospodářské úpravy
krajiny (Opalicko)
121
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
X
XX
X
X
X
XXX
X
XX
X
XXX
Jihočeský kraj
Atelier V
Opalicko zahrnuje soubor malebných jihočeských vesnic prezentujících
mimořádně dochovanou lidovou architekturu, dokládající středověkou a
klasicistní vývojovou etapu stavební tvorby v regionu. Nedílnou součástí vsí je
okolní kultivovaná krajina, se kterou vytváří harmonický a vyvážený obraz.
23
C
klasifikace znaků
ObKR Kamenoújezdsko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Náhorní poloha zemědělské krajiny se zřetelnými terénními horizonty a
dominantami a jejich typickým uspořádáním
XXX
XX
C.2
Velkoplošná struktura zemědělské krajiny v náhorních polohách
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
C.3
C.4
C.5
Bohatá prostorová členitost krajiny s uzavřenými prostory v údolí Malše a
jejích přítoků
Zřetelné linie terénní morfologie (lesnaté horizonty, hřbetnice, terénní
dominanty)
Výrazně harmonické měřítko krajiny údolí Malše
Obr. 23.2: Kamenoújezdsko. Od Velešína na jihozápad. (Foto: ATELIER V)
Obr. 23.3: Kamenoújezdsko. Pohled od Březí na západ. (Foto: ATELIER V)
122
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.24 ObKR 24 – TRHOSVINENSKO
Obr. 24.1: Trhosvinensko. Od Keblan u Trhových Svinů na sever. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Trhosvinensko se nachází v okrese České Budějovice. V jejím
těžišti leží historické městečko Trhové Sviny, jež tvoří správní středisko této části
Jihočeského kraje (ORP, POÚ). Kromě něj se oblasti nachází jen menší městečka
(Borovany) a venkovká sídla. Dopravní kostru oblasti tvoří silnice druhých tříd (II/156, II/157),
přes Borovany vede železniční trať č. 199 na České Velenice (od roku 1869). Z hlediska
reliéfu se jedná o krajinu vrchovin Hercynika, jen v nivě Stropnice u Borovan o krajinu
širokých říčních niv a krajinu rovin. Lesozemědělská, lokálně rybniční, krajina náleží
k vrcholně a na většině území pozdně středověké sídlení krajině Hercynika.
Oblast krajinného rázu je tvořena segmentem krajiny horní části povodí Svinenského
potoka. Terén vymezuje konkávní prostor, oddělený na severu a severovýchodě od
Lišovského práhu a od Třeboňska tokem Stropnice a na jihu masivem Slepičích hor.
Dostředná struktura uspořádání území odpovídá georeliéfu. Vzniká obraz kultivované
harmonické krajiny se značnou členitostí vegetačního krytu a drobnějším prostorovým
členěním. Krajina vyniká silnou kulturní identitou, estetickou atraktivností a harmonií měřítka.
24
A
A.1
A.2
A.3
A.4
klasifikace znaků
ObKR Trhosvinensko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Pahorkatinný reliéf oblasti.
Oblast náleží k Novohradskému podhůří, z velké části ke Stropnické
pahorkatině (Strážkovická a Rychnovská pahorkatina). Jedná se o členitou
pahorkatinu z plochým zvlněným povrchem rozřezaným údolími přítoků Malše.
Řada menších vodních toků
Krajinou protéká řada menších potoků, přítoků Stropnice v povodí Malše.
Vzniklo na nich množství poměrně malých a menších rybníků. Větší rybníky a
rybniční soustavy obklopují oblast na východě a na jihu.
Rybníky trhosvinensko – novohradské skupiny
Trhosvinensko patří k tradičním rybničním oblastem, ačkoli největší a
nejvýznamnější rybníky trhosvinensko-novohradské skupiny se nachází
zejména mimo oblast, v nivě Stropnice.
Vlhké louky a mokřiny
Oblast rybníků, zejména niva Stropnice, je prostoupena mokřadními plochami
a vlhkými loukami
123
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
XX
XX
X
XX
Jihočeský kraj
A.5
A.6
24
B
B.1
B.2
B.3
B.4
24
C
Atelier V
Střední zalesněnost oblasti
Oblast je středně zalesněná borovými a smrkovými porosty.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika málo maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Na jihovýchodě se oblast
dotýká hranic PPa Novohradské hory (CHKO v návrhu).
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Trhosvinensko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Krajina má leso-polní charakter, lesní plochy prostupují plochy lesů, polí, luk a
rybníků. Oblastí, která je poměrně řídce osídlená, prochází pouze silnice
nižších tříd stýkající se v těžišti oblasti, v Trhových Svinech. Hlavní cestní síť
stejně jako rozložení hlavních ploch v oblasti odpovídá původní struktuře
doložené historickými mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení
Oblast je prostoupena několika menšími venkovskými zemědělskými sídly.
Jejími centry jsou městečka Trhové Sviny (1260) a Borovany (1186). Větším
sídlem je i Olešnice.
Dochované architektonicky cenné objekty (kulturní památky)
Ve zdejších obcích je registrováno několik památkových objektů (kostely,
kaple, tvrze, zámky). Trhové Sviny jsou prohlášeny městskou památkovou
zónou.
Rybníky trhosvinensko – novohradské skupiny
Trhosvinensko patří k tradičním rybničním oblastem, ačkoli největší a
nejvýznamnější rybníky trhosvinensko-novohradské skupiny se nachází
zejména mimo oblast, v nivě Stropnice. Rybníky se zde objevují již od
středověku, přičemž nejvýznamnější z nich byly založeny v 16. století.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
X
X
X
XX
XX
XXX
klasifikace znaků
ObKR Trhosvinensko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Konkávní prostor s výrazným vymezením terénními horizonty
XXX
XX
C.2
Maloplošná struktura zemědělské krajiny s rozčleněním lesními porosty,
drobnými lesíky a remízky
XXX
XX
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s velkým podílem strukturní nelesní zeleně
XX
X
C.4
Zřetelné linie terénní morfologie (lesnaté horizonty, hřbetnice, terénní
dominanty)
XX
XX
C.5
Výrazně harmonické měřítko krajiny údolí
C.6
Vizuální uplatnění kulturních dominant v krajinné scéně
XX
XX
XX
XXX
124
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 24.2: Trhosvinensko. Od Širokého rybníka na západ. (Foto: ATELIER V)
Obr. 24.3: Trhosvinensko. Od Nové Vsi na jihozápad. (Foto: ATELIER V)
Obr. 24.4: Trhosvinensko. Od Milíkovic na východ. (Foto: ATELIER V)
125
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.25 ObKR 25 – ČESKOKRUMLOVSKO
Obr. 25.1: Českokrumlovsko. Hrubec a Plešivec od Svérazu. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Českokrumlovsko leží v okrese Český Krumlov. V její severní
části se nachází okresní město Český Krumlov, kulturní, turistické, historické a správní
středisko oblasti. První písemná zmínka o městě se objevuje v roce 1253. Díky své unikátní
dochovanosti je středověké centrum města, které obklopuje meandry Vltavy, od roku 1963
městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno na seznamu světového dědictví
UNESCO. Kromě Českého Krumlova má městský status ještě Rožmberk nad Vltavou v jižní
části oblasti. Středověký vývoj Českokrumlovska je spojen s rodem Vítkovců resp.
Rožmberků, novověký pak s dominiem Eggenberků a následně Schwarzenberků. Oblast je
poměrně řídce osídlena, s menšími zemědělskými obcemi a s poměrně řídkou dopravní sítí.
Hlavní komunikací procházející Českokrumlovskem je silnice I/39 z Českého Krumlova na
Horní Planou. Hlavní trasy (železnice) i větší sídla se vyskytují při hranicích (či za hranicemi)
oblasti, zatímco uvnitř má oblast poměrně opuštěný charakter. Severní část
Českokrumlovska, převážně lesozěmědělské krajiny, patří k vrcholně středověké sídlení
krajině Hercynika, zatímco jižní část je zahrnuta mezi pozdně středověkou sídelní krajinu.
Z hlediska reliéfu se jedná o krajinu vrchovin Hercynika s enklávami charakteru výrazných
svahů a skalních horských hřebenů. Při toku Vltavy se nachází krajina zaříznutých údolí.
Rozsáhlá oblast zahrnující západní část Šumavského podhůří je od Kaplické brázdy
oddělena vystupujícím horským masivem Polušky a dalších výšin nad pravým břehem
Vltavy. Oblast je vyplněna velmi členitým vrchovinným reliéfem s bohatou a velmi
proměnlivou strukturou otevřených ploch polí, luk a pastvin a lesních porostů. Krajinná
struktura vytváří velmi harmonické měřítko krajiny, proměnlivost krajinné scény a výraznou
působivost odlehlých poloh se sporadickým osídlením. Z bezlesých náhorních poloh se
otevírají jedinečná panoramata pošumavské krajiny.
25
klasifikace znaků
ObKR Českokrumlovsko
A
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
A.1
Vrchovinný reliéf oblasti
Oblast náleží k Českokrumlovské vrchovině, zejména okrskům Boletická,
Frymburská a Rožmberská vrchovina. Jedná se o členitou vrchovinu s erozně
denudačním povrchem, místy s výraznými projevy geologické struktury,
rozčleněnou hlubokými údolími přítoků Vltavy, s menšími, místně omezenými
vlivy tektonických pohybů.
126
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
25
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
B.6
Atelier V
Vltava a menší vodní toky
V oblasti se nachází množství vodních toků, Vltava a její přítoky.
Střední až větší zalesněnost oblasti.
Oblast je středně zalesněná smrkovými a borovými porosty, vzácně zbytky
bučin s jedlí. Vedle polí se zde objevují četné pastviny a louky, často
zamokřené. Jižní část oblasti (Frymburská vrchovina) je převážně zalesněná
smrkovými a borovými porosty.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika málo maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Na jihozápadě se oblast
dotýká hranic CHKO Šumava.
XX
X
XXX
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Českokrumlovsko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Osídlení na příhodných místech pochází již z doby bronzové, rozsáhlejší bylo
zřejmě až v době železné. Lesní porosty v nižších polohách jsou většinou
přeměněné na smrkové a borové kultury. Na odlesněných plochách převažují
dnes pole, značný podíl mají i meliorované louky a pastviny. Oblastí prochází
komunikace od Českých Budějovic na jih I/39. Hlavní cestní síť stejně jako
rozložení ploch odpovídá původní struktuře doložené archivními mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je nepříliš hustě osídlena. Vedle venkovských zemědělských sídel se
zde nachází i několik významných historických sídel. Kulturním, správním,
historickým a turistickým centrem oblasti je město Český Krumlov (1253),
vytvářející urbanizovanou plochu na severní hranici oblasti. Nejvýznamnějším
sídlem v jižní části oblasti je historické město, někdejší centrum rožmberského
panství, Rožmberk (1250). Většími sídly jsou i Větřní (1347) a Kájov.
Architektonicky cenné objekty a soubory, kulturní dominanty
Historické jádro města Český Krumlov, městská památková rezervace, je
zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.V
Českém Krumlově se nachází velké množství cenných objektů, hrad a zámek
jsou národní kulturní památkou, stejně jako hrad v Rožmberku nad Vltavou,
který je městskou památkovou zónou, a kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Kájově, významné poutní místi jižních Čech. V oblasti se nachází několik
dalších architektonicky cenných objektů a souborů (kostely, kaple, tvrze,
zříceniny). Řada z nich tvoří dílčí krajinné dominanty (Zátoňský kostel – jedno
z nejcennějších děl pozdně gotické rožmberské huti, gotická tvrz s kostelem
sv. Bartoloměje ve Slavkově a další)
Historicky významná místa – Kájov, Hořice
Kájov je hojně navštěvovaným mariánským poutním místem, jedním z
nejstarších v Čechách. Jeho významu odpovídá ojedinělý komplex tvořený
kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kostelíkem Zesnutí Panny Marie, farou a
hospicem, který byl v roce 1995 prohlášen za národní kulturní památku.
Hořice jsou proslulé tradicí pašijových her.
Lokality s dochovanou plužinou
Krajinná enkláva s dochovanou plužinou se vyskytuje v okolí Rožmberka
Historická kulturní krajina (Rožmbersko, Chvalšinsko-Krumlovsko)
127
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XX
XX
XXX
X
XXX
X
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
Krajina mezi Vyšším Brodem a Rožmberkem nad Vltavou (Rožmbersko)
představuje příklad krajinného celku architektonizované krajiny utvářené
společně se šlechtickým sídlem. Podobným příkladem je krajina mezi Českým
Krumlovem a Chvalšinami (Cvalšinsko-Krumlovsko) - pohledy, průhledy, uzly,
architektonické a krajinné dominanty, urbanistické a krajinné osy…
25
C
C.1
C.2
X
klasifikace znaků
ObKR Českokrumlovsko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Členitý georeliéf s výraznými terénními dominantami a se zvětšující se
dynamikou směrem východním k zářezu Vltavy
Členitá struktura lesních porostů s množstvím nelesních ploch někdejší
zemědělsky využívané kulturní krajiny
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
C.4
Zřetelné linie morfologie zvlněného terénu (horizonty, hřbetnice)
C.5
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem sporadické zástavby a
krajinného rámce
C.6
Absence výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků
C.7
Jedinečné panoramatické pohledy na okraje Šumavy
Obr. 25.2: Českokrumlovsko. Od Světlíku na sever. (Foto: ATELIER V)
128
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
X
XXX
XX
XX
XX
XX
XXX
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 25.3: Českokrumlovsko. Od Suše na jihovýchod. (Foto: ATELIER V)
129
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.26 ObKR 26 – LIPENSKO
Obr. 26.1: Lipensko. Hruštický poloostrov a výhled přes Lipenskou nádrž. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Lipensko leží v jižní části okresu Český Krumlov. Jedná se o
poměrně malou oblast s dolní částí Lipenské přehradní nádrže, která se z větší části nachází
již na území CHKO Šumava (ObKR 20). Zatímco v jižní části oblasti, na pravém břehu
Vltavy, se téměř nevyskytují žádná sídla, v severní části, na levém břehu, se rozrůstá plošná
rekreační zástavba při vodní nádrži a historická sídla s Vyšším Brodem, který je
nejvýznamnějším městem, turistickým střediskem, odkud začíná díky Lipnu prakticky
neustále splavný úsek toku Vltavy, který je nejatraktivnější vodáckou trasou v České
republice, historickým centrem s cisterciáckým klášterem, který byl v minulosti významným
mocenským a majetkovým činitelem na Lipensku. Vyšší Brod je nejjižnější obcí České
republice. Jediná významnější komunikace v oblasti je silnice II/163 vedoucí podél Vltavy,
prochází zde i lokální železnice č. 195 Rybník – Lipno nad Vltavou (od roku 1911). Krajina
mezi Vyšším Brodem a Rožmberkem nad Vltavou vykazuje značné kulturně-historické
hodnoty komponované architektonizované krajiny. Z hlediska typologie krajiny se jedná o
krajinu vrchovin Hercynika, prudkých svahů a skalních horských hřbetů a hornatin, při Vltavě
pod Lipnem o krajinu zaříznutých údolí. Podle využití se jedná o krajinu lesní a
lesozemědělskou, zcela specifický ráz má krajina ovlivněná vodní nádrží, podle osídlení patří
oblast k vrcholně a pozdně středověké sídelní krajině Hercynika, většina oblasti pak
k novověké sídlení krajině Hercynika.
Krajinný ráz oblasti je jednoznačně ovládán rozsáhlou vodní plochou lipenské přehradní
nádrže. Členitá vodní plocha s hlubokými zátokami v živém terénu orámovaná výraznými
horskými horizonty Šumavy vytváří v krajinných panoramatech jedinečné estetické hodnoty.
Krajina je vizuálně otevřená a má velké měřítko. Teprve v dílčích prostorech sevřených zátok
a pobřežních partií s loukami, pastvinami a rozptýlenou zelení vzniká drobnější harmonické
měřítko s působivými dílčími scenériemi.
26
klasifikace znaků
ObKR Lipensko
A
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
A.1
Hornatinný reliéf oblasti
Oblast leží v Trojmezenské hornatině, ploché vrásno-zlomové hornatině, kde
hlavní podélný hřbet směru SZ-JV je příčným zprohýbáním rozdělen na
samostatné horské skupiny a kotliny. Ve vrcholové části se nachází zbytky
holoroviny, četné skalní útvary zvětrávání. Svahy jsou rozčleněné svahovými
toky.
130
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
26
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
B.6
Atelier V
Vltava a Lipenská údolní nádrž
Vodní toky a plochy jsou v oblasti zásadní. Významnou je plocha vodní nádrže
Lipno. Údolní nádrž Lipno je umělé vodní dílo vybudované na řece Vltavě v
letech 1952–1959. Jde o rozlohou největší přehradu a vůbec o největší vodní
plochu na území České republiky.
Vysoká zalesněnost oblasti
Oblast je převážně zalesněná smrkovými porosty s bukem a jedlí a zbytky
bučin
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Na západě se oblast
dotýká hranic CHKO Šumava. Oblast náleží do PPa Vyšebrodsko.
XXX
XX
XXX
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Lipensko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Historicky vzniklá krajinná struktura oblasti
Oblast byla osídlena velmi pozdě, ještě ve středověku plnila úlohu hraničního
pralesovitého hvozdu, po roce 1945 navíc množství sídel zaniklo a rozvoj
oblasti byl ovlivněn i zřízením neprostupného hraničního pásma. Z toho
důvodu je oblast poměrně odlehlá, bez významnějších komunikací.
Změněná struktura osídlení
Sídla v oblasti jsou výrazně ovlivněna vybudováním přehrady (přerušení
původních vazeb), odsunem Němců, zřízením hraničního pásma a zejména
současným rekreačním využitím krajiny, které výrazně setřelo původní
charakter osídlení příhraničního chudého zemědělského regionu.
Historicky významné lokality – Vyšší Brod
Významným duchovním, kulturním a mocenským centrem oblasti byl
cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, po staletí majitel této oblasti V roce 1259
zde Vok I. z Rožmberka založil cisterciácký klášter, který se stal
„rodovým“klášterem Rožmberků s jejich mauzoleem a opěrným bodem
Rožmberské moci v tomto kraji.
Několik památkových objektů
V oblasti se dochovalo několik památkových objektů. Nejvýznamnější je
rozlehlý areál cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, národní kulturní
památka a výrazná krajinná dominanta. Sám Vyšší Brod je městskou
památkovou zónou.
Vltava a Lipenská údolní nádrž
Údolní nádrž Lipno je umělé vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech
1952–1959. Jde o rozlohou největší přehradu a vůbec o největší vodní plochu
na území České republiky. Na jejím dně zaniklo množství sídel. Vybudování
přehrady zcela změnilo původní strukturu krajiny s drobnými příhraničními
sídly v nivě Vltavy.
Architektonizovaná kulturní krajina Rožmberska
Krajina mezi Vyšším Brodem a Rožmberkem nad Vltavou představuje příklad
krajinného celku architektonizované krajiny utvářené společně se šlechtickým
sídlem (pohledy, průhledy, dominanty, urbanistické a krajinné osy…).
131
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XXX
X
XX
XXX
XX
XXX
XXX
X
X
XXX
Jihočeský kraj
26
C
C.1
C.2
Atelier V
klasifikace znaků
ObKR Lipensko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Členitý georeliéf s výraznými terénními dominantami pohraniční vymezuje
rozsáhlou vodní plochu s hlubokými zátokami
Členitá struktura lesních porostů s množstvím nelesních ploch někdejší
zemědělsky využívané kulturní krajiny
C.3
Bohatá prostorová členitost krajiny s množstvím nelesní strukturní zeleně
C.4
Zřetelné linie morfologie zvlněného terénu (horizonty, terénní dominanty)
C.5
Kontrast velkého měřítka oblasti s drobnějším měřítkem dílčích partií
Obr. 26.2: Lipensko. Okolí Kovářova. (Foto: ATELIER V)
Obr. 26.3: Lipensko. Vodní nádrž u Frymburka. (Foto: ATELIER V)
132
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
X
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.27 ObKR 27 – KAPLICKO
Obr. 27.1: Kaplicko. Mlýnský vrch a Hodonický vrch od Hradiště. (foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Kaplicko leží z větší části v okrese Český Krumlov, zabírá těžiště
správního území ORP Kaplice, v malém segmentu zabíhá do okresu České Budějovice
(Trhosvinensko). Kaplice je nejvýznamnějším městem v oblasti, správním a historickým
centrem (13. století) a dopravním uzlem. Již od středověku město leželo na obchodní stezce
do Dolních Rakous, zvané kaplická nebo též cáhlovská. Po ní se přepravovala hlavně sůl.
Dnes přes Kaplici prochází silnice I/3 na Dolní Dvořiště. Z Kaplice odbočují silnice II. třídy č.
158 na jihovýchod do Malont, na východ silnice č. 154 do Nových Hradů, kolem nádraží
Kaplice vede západovýchodním směrem silnice II/157 z Českého Krumlova do Trhových
Svin. Železniční stanice Kaplice na trati České Budějovice – Summerau (1871) leží mimo
území města. Dále se v oblasti nacházejí již jen menší venkovská sídla (Benešov nad
Černou). Z typologického hlediska se jedná o krajinu vrchovin Hercynika, v nivě Malše o
krajinu zaříznutých údolí, v okolí Hradišťského vrchu krajinu prudkých svahů a horských
skalních hřbetů. Z hlediska osídlení se jedná o vrcholně a pozdně středověkou sídlení krajinu
Hercynika, z hlediska využití o krajinu lesozemědělskou, pouze lokálně lesní.
Krajina Kaplické brázdy na horním toku Malše je rozdělena na levobřežní polohu
ohraničenou lesnatými svahy Polušky (919 m n.m.) – krajinu většího měřítka a větších
dimenzí prostorové skladby – a na pravobřežní polohu Malše s množstvím drobných
pravobřežních přítoků – krajinu s neobyčejnou jemnou členitostí vegetačního krytu, drobnou
prostorovou mozaikou a sporadickou zástavbou. Zatímco atraktivnost vyvýšených
levobřežních poloh těží z pohledů na Novohradské hory a na těsné prostorové vymezení
hornatými hřebeny na západě, vzniká v okolí obce Malonty harmonická někdejší kulturní
krajina s množstvím proměnlivých scenérií, harmonickým měřítkem a estetickými hodnotami.
27
klasifikace znaků
ObKR Kaplicko
A
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
A.1
Pahorkatinný až vrchovinný reliéf oblasti
Oblast náleží k Novohradskému podhůří. Zasahuje Kaplickou brázdu
(Bujanovická sníženina), Stropnickou pahorkatinu (Rychnovská pahorkatina) a
Soběnovskou vrchovinu (Kohoutská a Malontská vrchovina). Zatímco Kaplická
brázda má charakter protáhlé sníženiny, prolomu, který tvoří pokračování
Českobudějovické pánve, Stropnická pahorkatina a Soběnovská vrchovina
mají charakter členité pahorkatiny a vrchoviny s plochým zvlněným povrchem
rozřezaným údolími Malše a jejích přítoků.
133
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
Jihočeský kraj
A.2
A.3
A.4
27
B
B.1
B.2
B.3
27
C
C.1
C.2
Atelier V
Množství vodních toků
Oblastí protéká velké množství menších vodních toků, Malše a jejích přítoků.
Nachází se zde i několik menších vodních ploch rybníků, zejména na potoku
Černá.
Střední zalesnění oblasti
Oblast je středně zalesněná převážně smrkovými a borovými porosty
s modřínem a bukem
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Do oblasti zasahuje PPa
Soběnovská vrchovina a PPa Poluška
XX
X
XX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Kaplicko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Krajina má leso-polní charakter, lesní plochy prostupují plochy lesů, polí a luk.
Oblastí prochází významná silnice I/3 na jih. Hlavní cestní síť stejně jako
rozložení hlavních ploch v oblasti odpovídá původní struktuře doložené
historickými mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení s městečkem Kaplicí
Centrem oblasti je město Kaplice (1257). Dalšími většími sídly jsou Dolní
Dvořiště a Benešov nad Černou. Oblast je prostoupena řadou dalších
menších venkovských zemědělských sídel. V oblasti zaniklo několik sídel kvůli
odsunu Němců a přítomnosti hraničního pásma.
Dochované architektonicky cenné objekty (kulturní památky)
Ve zdejších obcích je registrováno několik památkových objektů (kostely,
radnice, kaple, zříceniny). Kaplice a Benešov jsou prohlášeny městskými
památkovými zónami. Dluhoště, Kondrač a Blansko jsou navrhovanými
vesnickými památkovými zónami. Oblastí prochází trasa bývalé koněspřežné
dráhy České Budějovice – Linec, národní kulturní památka. Cenným je kostel
sv. Jiljí v Dolním Dvořišti.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Kaplicko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů nad levým břehem Malše
Terénní dominanty Polušky a okraje Novohradských hor v krajinných
panoramatech
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XX
X
XXX
XX
C.3
Drobné měřítko a jemná prostorová členitost krajiny východně od Malše
XX
XX
C.4
Harmonické zapojení zástavby venkovských obcí do krajinného rámce,
výrazná identita kulturní krajiny
XX
XX
C.5
Výrazný podíl prvků nelesní rozptýlené zeleně v krajinné scéně
XX
X
134
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 27.2: Kaplicko. Pohled od jihovýchodu k Bujanovu. (Foto: ATELIER V)
Obr. 27.3: Kaplicko. Pohled od Dolního Dvořiště na východ. (Foto: ATELIER V)
Obr. 27.4: Kaplicko. Pohled od Hradiště na severovýchod. (Foto: ATELIER V)
135
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.28 ObKR 28 – NOVOHRADSKO
Obr. 28.1: Novohradsko. Pohoří na Šumavě. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
Oblast krajinného rázu Novohradsko leží při hranicích ČR s Rakouskem, na pomezí
okresů Český Krumlov (jižní část) a České Budějovice (severní část). Jedná se o odlehlý
málo osídlený kraj Novohradských hor s řídkou dopravní sítí a pouze menšími sídly
venkovského typu, některými rekreačního charakteru. Na samé hranici se sousední oblastí
Českovelenicko – Jílovicko leží město Nové Hrady, kulturní a historické centrum příhraniční
oblasti se zámkem Buquoyů a servitským klášterem. Oblastí neprocházejí významnější
komunikace (II/154, II/158) ani železnice. Z typologického hlediska se jedná o krajinu lesní a
lesozemědělskou, pouze ve vazbě na Nové Hrady (na hranici oblasti) o krajinu rybniční.
Novohradsko náleží k pozdně středověké sídlení oblasti Hercynika, ke krajinám vrchovin
Hercynika a krajinám výrazných svahů a skalních horských hřebenů. Novohradské hory jsou
cenným přírodním územím se značnou koncentrací přírodních zajímavostí a současně jsou
i oblastí, která byla dosud málo zasažená činností člověka. Proto zde byl v roce 2000
vyhlášen Přírodní park Novohradské hory. Existuje záměr vyhlásit na území Novohradska
chráněnou krajinnou oblast.
Oblast tedy zahrnuje území přírodního parku, navrhované CHKO. Jedná se jak o lesnatý
horský masiv Novohradských hor, tak i o nižší polohu Novohradského podhůří, vystupujícího
nad nivu Stropnice. Zatímco charakter horského masivu vyniká estetikou lesní krajiny
s možností výhledů a průhledů, se sevřenými dlouhými údolími a výraznými terénními
dominantami, z podhůří se otevírají jedinečné pohledy do krajiny povodí Stropnice a Malše.
V krajině se výrazně uplatňují kulturní dominanty (Dobrá Voda, Cuknštejn, Nové Hrady),
svázané kompozičními vazbami historických krajinných úprav Novohradska. Krajina vyniká
estetickou atraktivností a harmonickými vizuálními vztahy.
28
A
klasifikace znaků
ObKR Novohradsko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
X
X
Vrchovinný až hornatinný reliéf oblasti
A.1
A.2
Oblast zabírá geomorfologický celek Novohradské hory. Jedná se o tektonicky
zdvižený zarovnaný povrch, nad který vystupují izolované vrchy a hřbety
Okrajové zlomové svahy mají členitější reliéf charakteru členité vrchoviny až
ploché hornatiny.
Vodní toky stékající ze svahů
Ze svahů Novohradských hor stékají horské potoky vytvářející svahové
zářezy. Nejvýznamnějším je říčka Černá
136
Jihočeský kraj
A.3
A.4
Atelier V
Velká zalesněnost oblasti
Oblast je z velké části zalesněná. Převažují smrkové kultury, místy s bukem,
jedlí a klenem, zachována se zde řada lesních společenstev přirozených vč.
horského smíšeného lesa. Jsou zde zachovány i pralesní bučiny na Žofíně a
rašelinné louky.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ, přičemž
má oblast velmi starou tradici v ochraně přírody. Právě zde se nacházejí naše
nejstarší přírodní rezervace (Hojná Voda, Žofínský prales). V současnosti jsou
Novohradské hory navrhovány na vyhlášení CHKO (dnes přírodní park)
Louky a lada
A.5
V oblasti se nacházejí i vlhké louky, olšiny a lada s vlhkomilnými a
rašeliništními druhy.
28
ObKR Novohradsko
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
B.6
XXX
XXX
XX
XXX
X
XXX
klasifikace znaků
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Dochovaná krajinná struktura oblasti
Vzhledem k drsným podmínkám pronikla kolonizace na území poměrně
pozdě, teprve ve středověku. V důsledku relativně citlivého hospodaření
v lesích je zde zachována řada přirozených lesních společenstev. Oblastí
procházejí pouze silnice nižších tříd, některé jsou pouze slepé. Hlavní cestní
síť stejně jako rozložení hlavních ploch v oblasti odpovídá původní struktuře
doložené historickými mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení s městečkem Nové Hrady
Centrem oblasti je město Nové Hrady (1257), centrum rozsáhlého panství
Buquoyů, na jejích severních hranicích. Osídlení oblasti je velmi řídké. Jedná
se o menší horské obce, dnes často s rekreačním využitím. V oblasti zaniklo
několik sídel kvůli odsunu Němců a přítomnosti hraničního pásma.
Komponovaná krajina Novohradska
V okolí Nových Hradů vznikla na panství Buquyoů řada enkláv komponované
krajiny, utvářející se od baroka po romantismus 19. století. Dnes jsou tyto
cenné krajinářské úpravy chráněny uvnitř krajinné památkové zóny
Novohradsko. Na území KPZ se nacházejí tyto lokality: Nové Hrady, Údolí,
Cuknštejn (tvrz), Světví, Hlínov, Svaryšov, Žár, Janovka 1.díl, Štiptoň,
Janovka, Kapinos, Byňov a Nakolice.
Tradice ochrany přírody
V oblasti se nacházejí naše nejstarší přírodní rezervace (Hojná Voda, Žofínský
prales) vyhlášené v první polovině 19. století na Buquoyském panství.
Rybníky a rybniční soustavy trhosvinensko – novohradské skupiny
Na hranicích oblasti s novou Stropnice vznikla řada historických rybníků a
rybničních soustav. Nejvýznamnějším je rybník Žár. První zmínka o rybníku je
z roku 1221 . Řadí k nejstarším rybníkům v Čechách. V průběhu 14. století byl
rozšířen na současných 112 hektarů. Uprostřed rybníka leží nevelký ostrov,
který nechali Buquoyové parkově upravit a zřídit zde letohrádek (dnes po něm
nejsou ani stopy).
Dochované architektonicky cenné objekty (kulturní památky)
137
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
X
XX
XXX
X
XXX
XX
XXX
Jihočeský kraj
Atelier V
Ve zdejších obcích je registrováno množství památkových objektů (kostely,
radnice, kaple, zříceniny) včetně významných kulturních dominant (Dobrá
Voda, panorama Nových Hradů). Nejvýznamnějším je historické město Nové
Hrady s hradem (NKP), zámkem, rezidencí a klášterem servitů. Zajímavým
objektem je i hrádek Cuknštejn na konci komponovaného Tereziina údolí či
opevněná vesnice Žumberk s tvrzí a kostelem.
28
C
C.1
C.2
C.3
C.4
C.5
XX
klasifikace znaků
ObKR Novohradsko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Větší měřítko krajiny s výrazností horského masivu Novohradských hor nad
odstupňovanými polohami podhůří a nad sníženinou nivy Stropnice
Terénní dominanty Kraví hory (953 m n.m.) a Vysoké (1034 m n.m.)
v krajinných panoramatech
Drobné měřítko a jemná prostorová členitost krajiny podhůří a údolí přítoků
Stropnice
Harmonické zapojení zástavby venkovských obcí do krajinného rámce,
výrazná identita kulturní krajiny
Výrazný podíl prvků nelesní rozptýlené zeleně v krajinné scéně
Obr. 28.2: Novohradsko. Dolní Přibrání. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
138
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
X
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 28.3: Novohradsko. Mezi Pohorskou Vsí a Tichou. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
139
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.29 ObKR 29 – ČESKOVELENICKO - JÍLOVICKO
Obr. 29.1: Českovelenicko-Jílovicko. Od Trhových Svinů na jihozápad. (Foto: ATELIER V)
Oblast krajinného rázu Českovelenicko – Jílovicko vytváří pás krajiny při jižní hranici
CHKO Třeboňsko, v okresech České Budějovice a Jindřichův Hradec (Velenicko). Osu této
krajiny tvoří železniční trať č. 199 podél Stropnice z Českých Budějovic do Českých Velenic
(od roku 1869). Největším městem v oblasti jsou České Velenice, jejichž hlavní význam
spočívá právě v jejich blízkosti s rakouským příhraničním městem Gmünd. Je zde silniční
(II/154, II/156), železniční i pěší hraniční přechod. Při sousední oblasti Novohradsko pak leží
Nové Hrady. Zdejší krajina z hlediska reliéfu náleží zejména mezi krajiny rovin.
Lesozemědělská, lesní a z velké části rybniční krajina patří k pozdně středověké sídlení
krajině Hercynika.
Oblast zahrnuje velmi svébytnou krajinu oddělující lesnatý okraj Třeboňska od
Novohradského podhůří. Krajina klesá od Českých Velenic směrem k severozápadu a
terénní rozdíl vůči okraji podhůří se zvětšuje a vrcholí terénním ostrohem s historickým
městem Nové Hrady. Řeka Stropnice vytéká hlubokým údolím do otevřeného prostoru nivy,
vytváří široký oblouk a směřuje k severozápadu k Borovanům. Protéká přitom širokou
sníženinou s rybniční soustavou u Byňova a u Petříkova. Vzniká osobivá rybniční krajina
uprostřed rozsáhlých lesních porostů. Přírodě blízké partie koridoru Stropnice vytvářejí
estetickou atraktivnost krajiny stejně jako dochované stopy historických krajinných úprav
Novohradska.
29
A
A.1
A.2
A.3
klasifikace znaků
ObKR Českovelenicko - Jílovicko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Rovinný pánevní povrch oblasti
Většina oblasti leží v Českovelenické pánvi, v okrsku s rovinným povrchem se
strukturně denudačními plošinami a plochými hřbety a odlehlíky a s říčními
terasami Lužnice a Stropnice.
Významné vodní toky a plochy
Oblastí prochází množství vodních toků, Stropnice a jejích přítoků.
Rybníky a rybniční soustavy
V oblasti je velké množství rybníků a rybničních soustav. V této tradiční
rybníkářské oblasti, s nejstaršími jihočeskými rybníky, leží nejvýznamnější
rybníky trhosvinensko-novohradské skupiny.
140
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
XXX
XX
Jihočeský kraj
A.4
A.5
A.6
29
B
B.1
B.2
B.3
B.4
29
C
C.1
C.2
Atelier V
Vlhké louky a rašeliniště
V oblasti je množství vlhkých luk, blat, lad, rašelinišť, rašeliništních luk a
pobřežních mokřadů při mnohých rybnících. Tyto plochy jsou spojeny
s rašeliništními společenstvy
Značná zalesněnost oblasti
Kromě vlastní nivy je oblast značně zalesněná borovými a smrkovými porosty
s dubem letním, na rašeliništích s borovicí blatkou.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Oblast rámují hranice
CHKO Třeboňsko a na jihu navrhované CHKO Novohradské hory (dnes PPa)
X
XXX
XX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Českovelenicko - Jílovicko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Krajina přiléhajícího Třeboňska podmiňovala existenci četných močálů a
menších vodních ploch, což velmi omezovalo hospodářské využití. Jestliže je
tedy na severozápadním okraji pánve osídlení poměrně staré, ve vlastní pánvi
došlo ke kolonizaci až ve středověku. Počátkem novověku, zejména v 16.
století, zde byl vybudován důmyslný systém rybníků. V pánevních polohách
zůstaly velké plochy lesů, zejména na rašelinných půdách. V minulosti
rozšířené vlhké louky byly z větší části převedeny na ornou půdu. Oblast tvoří
úzký pás lemující jižní hranice CHKO Třeboňsko. Prochází jí významná
železniční trať k hraničnímu přechodu České Velenice. Hlavní cestní síť stejně
jako rozložení hlavních ploch v oblasti odpovídá původní struktuře doložené
historickými mapami.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a městečka České Velenice
Oblast je prostoupena několika malých venkovských zemědělských sídel. Na
západní hranici oblasti leží město České Velenice. Dnešní České Velenice
byly jednou z čtvrtí rakouského města Gmünd, od kterého byly po 1. světové
válce odtrženy a v rámci Západního Vitorazska připojeny k Československu.
Vlastní město Gmünd tím utrpělo citelnou ztrátu,neboť v odtržené části se
nacházelo i nádraží.
Architektonicky cenné objekty a soubory
V oblasti se nachází několik architektonicky cenných objektů a souborů.
Rybníky a rybniční soustavy
V oblasti je velké množství rybníků navazujících na rybníky Třeboňské pánve.
V této tradiční rybníkářské oblasti, s nejstaršími jihočeskými rybníky, leží
nejvýznamnější rybníky trhosvinensko-novohradské skupiny.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
X
X
X
XXX
XX
klasifikace znaků
ObKR Českovelenicko - Jílovicko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Výrazný kontrast sníženiny nivy Stropnice a ohraničujících okrajů
Novohradského podhůří a Třeboňska
Bohatá prostorová členitost rybniční krajiny s množstvím nelesní strukturní
zeleně
141
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XXX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
C.3
Stopy komponovaných krajinných úprav Novohradska a silná identita kulturní
krajiny
XX
XX
C.4
Zřetelné horizonty a výrazné terénní dominanty Novohradských hor
XX
X
XXX
XX
XX
XX
C.5
C.6
Výrazně harmonické měřítko krajiny se souladem zástavby a krajinného
rámce
Jedinečné hodnoty vesnických sídel – lidová architektura, urbanistická
struktura vesnic
Obr. 29.2: Českovelenicko-Jílovicko. Hluboká u Borovan. (Foto: ATELIER V)
Obr. 29.3: Českovelenicko-Jílovicko. Krajina u Borovan. (Foto: ATELIER V)
142
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.30 ObKR 30 – NOVOBYSTŘICKO
Obr. 30.1: Novobystřicko. Pohled na Novou Bystřici. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
Oblast krajinného rázu Novobystřicko leží v jižní části okresu Jindřichův Hradec, při
státní hranici s Rakouskem. Těžištěm oblasti, kterou neprochází významnější silnice (II/128,
II/151, II/152) ani železnice (lokální trať č. 229 od roku 1897), je město Nová Bystřice,
správní a historické (12. století) centrum Novobystřicka. Východním směrem od města Nová
Bystřice u obce Staré Město pod Landštejnem se nachází Landštejn, mohutný hrad s
románským jádrem, rozšířený pozdně goticky a renesančně. Z typologického hlediska patří
Novobystřicko k pozdně středověké sídlení krajině Hercynika, z hlediska reliéfu se jedná o
krajinu vrchovin Hercynika, z hlediska využití o krajinu lesozemědělskou s velkými plochami
krajiny lesní a východně od Nové Bystřice o krajinu rybniční.
Oblast zahrnuje velmi zajímavé a svébytné území mezi okrajem Třeboňska a Dačickem.
Ve výběžcích Javořické vrchoviny je zde možno najít živě členitou kulturní krajinu
Novobystřicka rozdělenou do dvou prostorů – povodí Koštěnického potoka s Čiměří v těžišti
a Dračice s Novou Bystřicí. Jedná se o krajinu s harmonickým měřítkem a živou prostorovou
členitostí, rozmanitostí krajinné scény a estetickou atraktivností. Otevřenější krajinu lze
nalézt pod Landštejnem. V kontrastu k někdejší zemědělské krajině se rozkládá lesnatá
krajina České Kanady a drobnými bezlesými enklávami a malými sídly zapojenými do
krajinného rámce.
30
A
A.1
A.2
klasifikace znaků
ObKR Novobystřicko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Vrchovinný reliéf oblasti
Oblast náleží k Novobystřické vrchovině, ploché vrchovině se svérázným
kupovitým povrchem. Kupovitý povrch holoroviny je tvořený mnoha ruwary a
balvany, četnými tvary zvětrávání a odnosu. Na vrcholech se objevují mrazové
sruby, kryoplanační terasy. Vrchovinou prochází i výrazná tektonická
sníženina zvaná Rudolecký prolom.
Menší vodní toky a plochy
V oblasti se vyskytuje menší množství menších toků charakteru potoků. Na
některých byly vytvořeny malé, menší i středně velké rybníky a jejich soustavy.
Vyskytuje se zde i několik větších rybníků dotvářející hydrologické poměry
oblasti
143
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
XX
XX
XX
Jihočeský kraj
A.3
A.4
30
B
B.1
B.2
B.3
B.4
B.5
30
C
C.1
Atelier V
Střední zalesněnost oblasti
Vrcholy a hřbety jsou středně až převážně zalesněné smrkovými a borovými
lesy, místy s bukem a jedlí. Jsou zde však i výraznější nezalesněné enklávy,
zejména kotliny (Homolka, Landštejnská kotlina, Albeřská kotlina).
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika málo maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Oblast se na západě
stýká s hranicí CHKO Třeboňsko. Většina oblasti leží v přírodním parku Česká
Kanada
XXX
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Novobystřicko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Osídlení oblasti je teprve středověké. Kromě lesů, které jsou většinou
přeměněné na kulturní bory a smrčiny, dominuje na odlesněných místech orná
půda a plochy drobných rybníků. Krajinou neprocházejí významné
komunikace, přičemž většina silnic navazuje na původní cestní síť, stejně jako
základní struktura polí, luk a lesů.
Dochovaná struktura venkovského osídlení a menších městeček
Oblast je prostoupena množstvím menších venkovských zemědělských sídel a
několika větších obcí (Staré Město pod Landštejnem). Jediným městem a
centrem oblasti je Nová Bystřice, ležící na dopravní křižovatce (II/128, II/151,
II/152). Nová Bystřice je konečnou stanicí úzkorozchodné železnice z
Jindřichova Hradce (trať 229), otevřené v roce 1897. První zmínky o Nové
Bystřici pochází z roku 1175. Oblast byla kolonizována johanitskými rytíři jako
součást raabského hrabství.
Významné památkové objekty, kulturní dominanty
V oblasti se nachází množství architektonicky cenných objektů a souborů.
Kulturní dominantou je objekt bývalého paulánského kláštera
s monumentálním kostelem v Klášteře u Nové Bystřice a zejména hrad
Landštejn, ovládající kdysi významnou zemskou stezku směřující do Podunají.
Řada památek se nachází i v samotné Nové Bystřici, která je městskou
památkovou zónou.
Historické rybníky
V oblasti se nachází menší i středně velké rybníky a jejich soustavy. Vyskytuje
se zde i několik větších rybníků, založených zejména v 16. století. Zdejší
největší rybník Osika, dříve znám pod názvem Aspe, byl založen mnichy
paulánského řádu z nedalekého kláštera Nejsvětější Trojice.
Lokality s dochovanou plužinou
V některých částech oblasti je poměrně dochovaná struktura historické plužiny
(severně a západně od Nové Bystřice – Nový Vojířov, Kunějov...)
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
XX
XX
XX
XX
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Novobystřicko
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
Větší měřítko krajiny s kontrastem souvislých lesních porostů a drobných
otevřených prostorů
144
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
Jihočeský kraj
Atelier V
C.2
Členitá a proměnlivá prostorová skladba zemědělské krajiny Novobystřicka
s vysokými krajinářsko-estetickými hodnotami
C.3
Souvislé lesní celky České Kanady
C.4
Uplatnění kulturních dominant v krajinné scéně (Nová Bystřice, Klášter,
Landštejn)
C.5
Výrazný podíl prvků nelesní rozptýlené zeleně v krajinné scéně
C.6
Harmonické zapojení zástavby venkovských obcí do krajinného rámce
C.7
Cenné lokality s lidovou architekturou
Obr. 30.2: Novobystřicko. Nový Svět. (Foto: ATELIER V)
Obr. 30.3: Novobystřicko. Nový Svět. (Foto: ATELIER V)
145
XX
XX
XXX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
X
XX
XX
Jihočeský kraj
Atelier V
3.1.31 ObKR 31 – DAČICKO
Obr. 31.1: Dačicko. Pohled na Klášter karmelitánů v Kostelním Vydří u Dačic. (Foto: internet)
Nejvýchodnější oblastí krajinného rázu je otevřená kulturní krajina Dačicka. Dačicko leží
v nejvýchodnější části okresu Jindřichův Hradec, zabírá většinu správního obvodu ORP
Dačice, přičemž historicky patří Dačicko k Moravě. V roce 1960 však bylo správní reformou
začleněno do Jihočeského kraje, jehož součástí je dosud. Město Dačice, jež je přirozeným
centrem jihozápadní Moravy, což je dáno nejen polohou, ale i množstvím obchodů a služeb,
tvoří správní a historické (12. století) centrum oblasti a dopravní uzel, do kterého se sbíhá
řada silnic druhých tříd (II/151, II/406, II/407, II/408) a přes který vede i železniční trať č. 227
do Slavonic (od roku 1902), které jsou druhým největším městem a historickým střediskem
na hranicích s Rakouskem (13. století), někdy nazývaným „malá Telč“. Zdejší
lesozemědělská a zemědělská krajina typologicky náleží k vrcholně a pozdně středověké
sídlení krajině Hercynika, z hlediska reliéfu ke krajinám vrchovin Hercynika.
Skladba velkých ploch zemědělské půdy a lesních porostů vytváří větší měřítko.
V krajinných panoramatech se objevují lesnaté horizonty vymezující prostor s městem
Dačice uprostřed radiální krajinné struktury. V dílčích scenériích vynikají drobné kulturní
dominanty a harmonie zapojení venkovských sídel do krajinného rámce.
31
A
A.1
A.2
klasifikace znaků
ObKR Dačicko
Identifikované hlavní znaky přírodní charakteristiky
Vrchovinný a kotlinný reliéf oblasti
Většinu oblasti zahrnuje Dačická kotlina, která je na východě oddělena
Starohobskou vrchovinou, součástí Brtnické vrchoviny, od Jemnické kotliny.
Protáhlá sníženina tvořící Dačickou kotlinu má ráz členité pahorkatiny výrazně
omezené svahy. Jemnická kotlina je mělká kotlina nepravidelného půdorysu,
přičemž dno má opět charakter členité pahorkatiny. Naproti tomu má
Starohobská vrchovina podobu protáhlého hřbetu ve směru SSV-JJZ
s povrchem členité pahorkatiny.
Výrazné vodní toky
Po celé délce Dačické kotliny protéká Moravská Daje do které se vlévá velké
množství oboustanných přítoků stékajících ze svahů vymezujících kotlinu. Osu
Jemnické kotliny tvoří Želetavka se svými přítoky. V oblasti je několik spíše
malých a menších rybníků či drobných rybničních soustav, zejména v obou
kotlinách.
146
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
X
Jihočeský kraj
A.3
A.4
31
B
B.1
B.2
B.3
31
Atelier V
Střídání málo a středně zalesněných částí
Kotliny (Dačická a Jemnická) jsou poměrně málo zalesněné, převažují
roztroušené smrkové a borové porosty prostupující pole a kulturní louky. Hřbet
Starohobské vrchoviny je naopak převážně zalesněn smrkovými porosty
s borovicí a modřínem.
Menší přírodně cenné lokality
Cenné přírodní lokality jsou chráněné v několika málo maloplošných ZCHÚ,
v oblasti nejsou žádné rozsáhlejší chráněné plochy. Oblast se na západě
stýká s hranicí CHKO Třeboňsko. Většina oblasti leží v přírodním parku Česká
Kanada
XXX
X
X
XX
klasifikace znaků
ObKR Dačicko
Identifikované hlavní znaky kulturní a historické charakteristiky
Krajinná struktura kulturní oblasti
Osídlení oblasti je poměrně mladého data. Rozsáhlejší plochy byly odlesněny
zřejmě až na počátku středověku. Lesní vegetace je často přeměněna na
lignikultury smrku, na odlesněných místech převažují pole. Krajinou
neprocházejí významné komunikace, přičemž většina silnic navazuje na
původní cestní síť, stejně jako základní struktura polí, luk a lesů.
Dochovaná struktura menších městeček a venkovských sídel
Nejvýznamnějšími sídly v oblasti jsou města Dačice (1183) a Slavonice, k nim
přistupují větší venkovské obce (Staré Hobzí, Cizkrajov, Peč, český Rudolec)
a řada menších vesnic a osad.
Významné památkové objekty, kulturní dominanty
V oblasti se nachází množství architektonicky cenných objektů a souborů.
Dačický zámek je národní kulturní památkou, Slavonice jsou pro svou unikátní
dochovanost urbanistické struktury i architektonické formy prohlášeny
městskou památkovou rezervací, Dačice městskou památkovou zónou
(zámek, klášter, kostel). Kromě toho se zde vyskytuje řada dalších památek,
kostelů, kaplí, zámečků či tvrzí.
dle významu
v KR
dle cennosti
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
XXX
X
XX
XX
XX
XX
klasifikace znaků
ObKR Dačicko
dle významu
v KR
dle cennosti
C
Identifikované hlavní znaky vizuální charakteristiky
vč. estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině
XXX zásadní
XX spoluurčující
X doplňující
XXX jedinečný
XX význačný
X běžný
C.1
Větší měřítko krajiny s kontrastem otevřených zemědělských ploch a lesních
porostů
XXX
X
C.2
Dominantní výšiny Javořické vrchoviny
C.3
Harmonické zapojení zástavby venkovských obcí do krajinného rámce
C.4
Uplatnění drobných kulturních dominant v krajinné scéně
C.5
Výrazný podíl prvků nelesní rozptýlené zeleně v krajinné scéně
XX
XX
XX
XX
XX
XX
XX
X
147
Jihočeský kraj
Atelier V
Obr. 31.2: Dačicko. Park u zámku v Dačicích (NKP). (Foto: ATELIER V)
Obr. 31.3: Dačicko. Pohled z dačické věže na karmelitánský klášter. (Foto: Wikipedie, otevřená encyklopedie)
Obr. 31.4: Dačicko. Pohled na klášter karmelitánů v Kostelním Vydří u Dačic. (Foto: ATELIER V)
148
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2 Podmínky ochrany krajinného rázu v oblastech KR 1-31
Ochrana krajinného rázu na území Jihočeského kraje je vedle oblastí krajinného rázu
(ObKR) a charakteristických krajinných prostorů (ChaKP) a vedle identifikace a klasifikace
znaků jednotlivých charakteristik krajinného rázu vyjádřena stanovením podmínek ochrany
krajinného rázu.
Podmínky ochrany jsou stanoveny ve dvou úrovních. Jsou to obecné podmínky platné
na celém území kraje a podmínky pro jednotlivé oblasti (ObKR). Těm předcházejí cíle
ochrany krajinného rázu v ObKR, které je možno využít jakožto cílů pro jednotky
individuálního členění (oblasti) vůči cílovým charakteristikám území se shodným krajinným
typem. Sloučením cílů pro území se shodným krajinným typem ležící v určité oblasti
krajinného rázu vzniknou definitivní cílové charakteristiky krajiny.
A. OBECNÉ PODMÍNKY OCHRANY KR NA ÚZEMÍ JIHOČESKÉHO KRAJE
Jsou stanoveny obecně platné podmínky ochrany KR venkovského prostoru mimo
suburbánní území, aglomerační území a mimo rozvojové oblasti a osy, které zahrnují volnou
krajinu i venkovská sídla.
A.1
Rozvoj venkovských sídel zásadně orientovat do současně zastavěného území a do
kontaktu se zastavěným územím.
A.2
Rozšiřování zástavby do volné krajiny a do izolovaných poloh umožňovat pouze
výjimečně a to s ohledem na důsledky vlivu na krajinný ráz.
A.3
Novou výstavbu směřovat, bude-li to možné, k přestavbě a revitalizaci nevyužívaných
a devastovaných ploch a areálů či k jejich funkční konverzi a k rehabilitaci
použitelných existujících staveb.
A.4
V krajině s výrazným krajinným rázem omezit možnost výstavby na pohledově
exponovaných a vyvýšených polohách a na terénních horizontech.
A.5
Při výstavbě řešit zachování významu kulturních dominant v krajinné scéně, ochranu
siluet kulturních dominant a historické zástavby.
A.6
Chránit a obnovovat solitérní stromy, vegetační skupiny a liniovou zeleň ve volné
krajině, zejména podél cest a pozemkových hranic.
A.7
Respektovat dominanci kompozic historických krajinných areálů, přísně chránit a
obnovovat vegetační prvky historických krajinných úprav jakožto součástí typického
rázu krajiny.
A.8
Při rozvoji venkovských sídel respektovat dochovanou urbanistickou strukturu, která
se významným způsobem podílí na rázu krajiny.
A.9
V lokalitách s harmonickým souladem zástavby a krajinného rámce, řešit zachování
charakteru přechodu zástavby do volné krajiny, ochranu siluety obcí a vyloučit
měřítkově vybočující záměry.
A.10
V cenných lokalitách zachovávat u nové výstavby tradiční formy a charakter staveb a
osídlení, zejména dimenze, měřítko a hmoty tradiční architektury.
B. CÍLE A PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU V OBLASTECH KR 1-31
Pro každou z oblastí jsou formulovány cíle ochrany krajinného rázu a podmínky jeho
ochrany
149
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.1 ObKR 01 – BLATENSKO
01
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování a podpora mozaikovitosti členění krajiny a drobnější
členitosti vegetačního krytu
C.1.2 - Respektování jemně členitých terénních horizontů
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování charakteru soustavy osídlení s omezením možnosti
Kulturní a historická
plošného rozvoje mimo kontakt s existující zástavbou
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Přizpůsobení měřítka rozvojových ploch zástavby a infrastruktury
projev jejích znaků
měřítku sídel a měřítku prostorového členění krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
01
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování dominance rybniční soustavy v dílčích scenériích
C.3.2 - Zachování měřítka krajiny a omezení možnosti vzniku nových
krajinných dominant a umístění rozměrných staveb
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit horizonty vymezující Blatenskou kotlinu před
umisťováním výraznějších staveb a zařízení
P.1.2 - Chránit fenomén rybničních soustav s porosty hrází a břehovými
porosty
P.1.3 - Chránit vegetační prvky nelesní zeleně podél vodních toků a
drobné lesíky a remízky na terénních vyvýšeninách a horizontech
jakožto důležité prvky prostorové struktury a znaky přírodních
hodnot
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit dochovanou historickou soustavu osídlení Blatenska a
stopy historické cestní sítě, rozvoj orientovat do současně
zastavěného území (s respektováním znaků urbanistické
Kulturní a historická
struktury) a do kontaktu se zastavěným územím
charakteristika a vizuální
P.2.2 - Chránit dochovanou urbanistickou strukturu obcí a její projev
projev jejích znaků
v krajinné scéně
P.2.3 - Chránit vizuální projev architektonických dominant (kostel sv.
Jana Křtitele v Paštikách, kostel sv. Voršily v Újezdci)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Vyloučit možnost umístění staveb vymykajících se z drobnějšího
měřítka prostorového členění krajiny
P.3.2 - Omezit možnost výstavby, která by snižovala dominanci projevu
rybniční soustavy Blatenské pánve v krajinné scéně
P.2.3 - Respektovat harmonické zapojení zástavby do krajinného rámce a
absenci výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků
150
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.2 ObKR 02 – MIROVICKO
02
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování skladby lesních porostů a nelesní rozptýlené zeleně
v povodí Skalice
C.1.2 - Vnesení vegetačních prostorově strukturních prvků do
velkoplošné skladby intenzivně obhospodařované zemědělské
krajiny Mirovicka a Miroticka
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování a obnovení prvků a vazeb historické komponované
Kulturní a historická
krajiny Čimelicka, Koloredovska a Varvažovska
charakteristika a vizuální C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu kulturních
projev jejích znaků
dominant (Bisingrov, Rakovický dvůr, Rakovický špýchar, Karlov,
Koloredov, Varvažov a další)
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
02
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Respektování kompoziční a vizuální vazby historických
krajinných úprav Čimelicka, Rakovicka, Vrábska a Koloredovska
C.3.2 - Rozčlenění prostorové struktury velkoplošných segmentů
zemědělské krajiny
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Věnovat péči zachování struktury lesní a nelesní zeleně v koridoru
toku Skalice a jejích přítoků
P.1.2 - Chránit a doplňovat prvky nelesní zeleně ve velkoplošné struktuře
zemědělské krajiny, obnovovat zaniklé historické cesty a aleje v
krajině
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit dochované architektonické a vegetační prvky
Kulturní a historická
komponované historické krajiny a chránit fyzické i vizuální
kompoziční vazby (zachování průhledů, cest, alejí)
charakteristika a vizuální
projev jejích znaků
P.2.2 - Vytvářet předpoklady pro obnovu kulturních dominant historické
krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Vyloučit situování měřítkově a rozměrově nápadných staveb ve
struktuře komponované historické krajiny
P.3.2 - Dbát při výstavbě na zachování významu kulturních dominant
v krajinné scéně, chránit siluety kulturních dominant a historické
zástavby
151
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.3 ObKR 03 – ORLICKO
03
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování přírodního charakteru horizontů vymezujících prostor
přehradní nádrže
C.1.2 - Zachování a obnovování prvků nelesní rozptýlené zeleně ve
struktuře zemědělsky využívané krajiny
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování a obnovení prvků a vazeb historické komponované
Kulturní a historická
krajiny Orlicka
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu kulturních
projev jejích znaků
dominant a dominantních míst historické krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
03
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Respektování kompozičních a vizuální vazby historických
krajinných úprav Orlicka
C.3.2 - Situování rozvojových ploch sídel mimo krajinářsky významné
segmenty historické krajiny
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit terénní horizonty vymezující prostor přehradní nádrže a
další pohledově exponovaná místa před zástavbou
P.1.2 - Chránit a doplňovat prvky nelesní rozptýlené zeleně v zemědělské
krajině Probulovska a Kostelecka
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - V cenných lokalitách krajiny (zejména historických krajinných
Kulturní a historická
úprav) respektovat dominanci kompozice krajinného areálu
charakteristika a vizuální
P.2.2 - Dbát na zachování významu kulturních dominant v krajinné scéně,
projev jejích znaků
chránit siluety kulturních dominant a historické zástavby
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Přísně chránit a obnovovat vegetační prvky historických
krajinných úprav jakožto součást typického obrazu krajiny Orlicka
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost situování rozměrově nebo tvarově
nápadních staveb, výškových staveb a zařízení v polohách
promítajících se do prostorových vztahů historické krajiny
152
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.4 ObKR 04 – JISTEBNICKO-KOVÁŘOVSKO
04
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování struktury krajiny s živým reliéfem, drobnou členitostí
prostorové struktury a přítomností nelesní rozptýlené zeleně a
drobných rybničních soustav
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování struktury cenných venkovských sídel a navazujících
Kulturní a historická
ploch dochovaných historických plužin
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu drobných
projev jejích znaků
kulturních dominant
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
04
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí,
zachování relativní nenarušenosti měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Zachovat členitost a různorodost vegetačního krytu, respektovat
přítomnost drobných rybničních soustav a vegetačních
doprovodů vodních ploch a toků
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Omezit v cenných lokalitách možnost stavebních záměrů,
Kulturní a historická
měnících harmonický soulad zástavby a krajinného rámce
charakteristika a vizuální P.2.2 - Chránit dochovanou strukturu vesnických sídel (zejména
projev jejích znaků
památkové chráněných) a respektovat formy, hmoty, dimenze a
měřítko staveb spoluvytvářejících ráz krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální význam kulturních dominant a siluet obcí
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění výškových staveb a
zařízení a staveb či areálů narušujících měřítko členění krajiny a
rozmístění sídel
153
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.5 ObKR 05 – PÍSECKO
05
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování siluety historického středu města v průmětech na
Kulturní a historická
pozadí Píseckých hor a Hradišťského vrchu
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Respektování dochované struktury vesnických sídel v oblasti
projev jejích znaků
Záhoří a Oslova a jejich zapojení do krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
05
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.1.1 - Zachování přírodního charakteru horizontů vymezujících prostory
údolí Otavy a Vltavy
C.1.2 - Zachování a doplnění prvků nelesní zeleně v zemědělské krajině
C.3.1 - Zachování vizuálního účinku kulturních dominant historického
jádra Písku, drobných dominant kostelů ve vesnických sídlech a
dominantních rysů zapojení vesnických sídel do krajiny
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí
v prostoru Záhoří a Oslova, zachování relativní nenarušenosti
měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant historického jádra a
kulturních dominant v krajině (sv. Jakub v Čížové)
Kulturní a historická
P.2.2 - Chránit dochovanou strukturu vesnických sídel (zejména
charakteristika a vizuální
památkové chráněných) a respektovat formy, hmoty, dimenze a
projev jejích znaků
měřítko staveb spoluvytvářejících ráz krajiny zejména v prostoru
Záhoří, Oslova a Držova
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Zachovat nenarušenost terénních horizontů a hran vymezujících
koridory údolí Otavy a Vltavy.
P.1.2 - Zachovat a doplňovat prvky nelesní zeleně v zemědělské krajině
P.3.1 - Chránit vizuální význam drobných kulturních dominant a siluet
obcí a drobné sakrální architektury v krajině
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění výškových staveb a
zařízení a staveb, které by mohly ovlivnit dominanci siluety
historického jádra Písku
154
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.6 ObKR 06 – MILEVSKO
06
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování a doplnění členité struktury nelesní zeleně
v zemědělské krajině
C.1.2 - Zachování nenarušenosti a přírodního charakteru terénních
horizontů
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Usměrnění rozvoje města Milevsko s ohledem na zachování
Kulturní a historická
dominance premonstrátského kláštera v Milevsku
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Respektování dochované struktury vesnických sídel v oblasti
projev jejích znaků
Záhoří a Oslova a jejich zapojení do krajiny
C.2.1 - Respektování kulturních dominant v krajině (klášter v MiIevsku,
poutní kostel v Sepekově a další), drobných dominant a drobné
sakrální architektury
C.2.2 - Omezení možnosti výstavby výškových staveb a zařízení
v prostoru města Milevsko
C.2.3. - Respektování dochované struktury některých venkovských sídel
a jejich zapojení do krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
06
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominanty premonstrátského
kláštera v Milevsku
P.2.2 - Chránit drobné kulturní dominanty vesnických sídle a drobnou
Kulturní a historická
sakrální architekturu v krajině (okolí poutního kostela v Sepekově,
charakteristika a vizuální
okolí kláštera v Milevsku)
projev jejích znaků
P.2.2 - Chránit dochovanou cennou strukturu některých vesnických sídel
(zejména památkové chráněných) a respektovat formy, hmoty,
dimenze a měřítko staveb spoluvytvářejících ráz krajiny (zejména
v západní části oblasti)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Zachovat a doplňovat prvky nelesní zeleně v zemědělské krajině
s ohledem na historickou strukturu členění území
P.3.1 - Chránit vizuální význam dominanty kláštera v Milevsku
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění výškových staveb a
zařízení v prostoru města
P.3.3 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
155
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.7 ObKR 07 – TÁBORSKO-SOBĚSLAVSKO
07
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování významu přírodní osy krajiny – koridoru řeky Lužnice
C.1.2 - Zachování a doplnění nelesní rozptýlené zeleně v intenzivně
obhospodařované zemědělské krajině
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Respektování dominantního významu historických jader města
Kulturní a historická
Tábora, Soběslavi a Veselí při rozvoji podél severojižní
charakteristika a vizuální
urbanizační osy
projev jejích znaků
C.2.2 - Respektování dochované struktury vesnických sídel v oblasti
Soběslavských blat a jejich zapojení do krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
07
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.2.1 - Respektování kulturních dominant historických jader Tábora,
Soběslavi a Veselí a dalších drobných dominant vesnických sídel
C.2.2 - Zachování charakteru rybničních krajin (Dráchov, Veselí, Tučapy)
s harmonickým zapojení sídel (Tučapy-Budislav)
C.2.3 - Respektování dochované struktury některých venkovských sídel
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominanty historického jádra
Tábora
P.2.2 - Chránit význam historických rybničních soustav a na ně vázaných
Kulturní a historická
struktur osídlení (Tučapsko)
charakteristika a vizuální P.2.2 - Chránit dochovanou cennou strukturu některých (zejména
projev jejích znaků
památkové chráněných) vesnických sídel (zejména v prostoru
Soběslavských blat) a respektovat formy, hmoty, dimenze a
měřítko staveb spoluvytvářejících ráz krajiny (zejména v západní
části oblasti)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Chránit existující a vytvářet nové strukturní prvky nelesní
rozptýlené a liniové zeleně v zemědělské krajině (pravý břeh
Lužnice)
P.3.1 - Chránit vizuální projev historických jader Tábora, Soběslavi a
Veselí
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění výškových staveb a
zařízení v rozvojových plochách silně urbanizovaného území
P.3.3 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
156
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.8 ObKR 08 – MLADOVOŽICKO
08
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování významu terénních horizontů živě členitého reliéfu a
dominantního krajinného předělu Ratibořských hor
C.1.2 - Zachování a doplnění prvků nelesní rozptýlené zeleně
dotvářejících prostorovou strukturu krajiny
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování poměrně husté struktury drobných venkovských sídel
Kulturní a historická
s těžištěm v Mladé Vožici
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu drobných
projev jejích znaků
kulturních dominant včetně lokalit mlýnů na Blanici
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
08
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí,
zachování relativní nenarušenosti měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit existující a vytvářet nové strukturní prvky nelesní
rozptýlené a liniové zeleně v zemědělské krajině
P.1.2 - Chránit terénní horizonty před zástavbou a zachovat tak význam
reliéfu jako specifického znaku přírodní charakteristiky
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat charakter struktury osídlení omezením rozlohy
Kulturní a historická
rozvojových ploch v drobných vesnických sídlech a vyloučením
charakteristika a vizuální
možnosti nové zástavby ve volné krajině
projev jejích znaků
P.2.2 - Chránit a posilovat význam drobných kulturních dominant
v siluetách obcí a v krajinných scenériích
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění staveb a areálů
narušujících harmonické měřítko krajiny a relativní absenci
rušivých a měřítkově se vymykajících prvků krajinné scény
P.3.2 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
157
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.9 ObKR 09 – CHÝNOVSKO
09
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování struktury krajiny s živým reliéfem, střední členitostí
prostorové struktury a kontrastem otevřených prostorů a lesních
porostů
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování struktury osídlení bez plošně rozsáhlých zásahů, které
Kulturní a historická
by změnily harmonii vztahu sídel a krajinného rámce
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu četných drobných
projev jejích znaků
kulturních dominant ve vesnických sídlech
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
09
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí,
zachování relativní nenarušenosti měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit výraznost a nenarušenost významnějších terénních
horizontů
P.1.2 - Chránit a doplňovat nelesní zeleň doplňující prostorovou strukturu
zemědělské krajiny
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Omezit v cenných lokalitách možnost stavebních záměrů,
Kulturní a historická
měnících harmonický soulad zástavby a krajinného rámce
charakteristika a vizuální
P.2.2 - Chránit harmonické zapojení vesnických sídel do krajinného
projev jejích znaků
rámce
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální význam kulturních dominant a siluet obcí
(Choustník, Radenín, Hroby)
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění výškových staveb a
zařízení a staveb či areálů narušujících měřítko členění krajiny a
rozmístění sídel
158
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.10 ObKR 10 – STRAKONICKO
10
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování a doplnění členité struktury nelesní zeleně
v zemědělské krajině severní části Strakonicka s četnými rybníky,
vodotečemi a jejich vegetačními doprovody
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - V rozvoji města respektovat dominanty historického jádra
Kulturní a historická
uplatňující se v širších panoramatech
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Řešení harmonického přechodu silně urbanizované krajiny do
projev jejích znaků
volné zemědělské krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
10
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Respektování drobných kulturních dominant a siluet vesnických
sídel s drobnými rybníky na levobřežních přítocích Otavy
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant historického jádra
Kulturní a historická
Strakonic a drobných dominant vesnických sídel
charakteristika a vizuální
P.2.2 - Vyřešit přechod intenzivní zástavby urbanizované krajiny do
projev jejích znaků
zemědělské krajiny na obou březích Otavy
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Zachovat a doplňovat prvky nelesní zeleně v zemědělské krajině a
doprovodnou zeleň drobných rybníků a vodotečí
P.3.1 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
159
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.11 ObKR 11 – PUTIMSKO-PROTIVÍNSKO
11
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování a podpora mozaikovitosti členění krajiny a drobnější
členitosti vegetačního krytu
C.1.2 - Respektování krajinné osy koridoru Otavy s doprovodnou zelení
a rybničních soustav (Kestřany, Putim, Dobev, Sudoměř)
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování charakteru soustavy osídlení v rybniční krajině a
Kulturní a historická
respektování kulturních dominant s vyloučením možnosti
charakteristika a vizuální
plošného rozvoje mimo kontakt s existující zástavbou
projev jejích znaků
C.2.2 - Přizpůsobení měřítka rozvojových ploch zástavby a infrastruktury
měřítku sídel a měřítku prostorového členění krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
11
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování dominance rybniční soustavy v dílčích scenériích
C.3.2 - Zachování měřítka krajiny a omezení možnosti vzniku nových
krajinných dominant a umístění rozměrných staveb
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit fenomén rybničních soustav s porosty hrází a břehovými
porosty
P.1.2 - Chránit vegetační prvky nelesní zeleně podél vodních toků a
drobné lesíky a remízky na terénních vyvýšeninách a horizontech
jakožto důležité prvky prostorové struktury a znaky přírodních
hodnot
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit dochovanou historickou soustavu osídlení koridoru Otavy
Kulturní a historická
(Putimska, Kestřanska a Štěkeňska), urbanistickou strukturu obcí
charakteristika a vizuální
a její projev v krajinné scéně
P.2.2 - Chránit vizuální projev architektonických dominant (kostel
projev jejích znaků
v Putimi, tvrze v Kestřanech, zámek a kostel ve Štěkni)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Vyloučit možnost umístění staveb vymykajících se z drobnějšího
měřítka prostorového členění krajiny
P.3.2 - Omezit možnost výstavby, která by snižovala dominanci projevu
rybniční soustavy na přítocích Otavy v krajinné scéně
P.3.3 - Respektovat harmonické zapojení zástavby do krajinného rámce a
absenci výrazně rušivých a měřítkově vybočujících prvků
160
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.12 ObKR 12 – BECHYŇSKO-VLTAVOTÝNSKO
12
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování významu přírodní osy krajiny – koridoru řek Vltavy a
Lužnice
C.1.2 - Zachování a doplnění nelesní rozptýlené zeleně v členité
zemědělské krajině
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Respektování dominantního významu historických jader města
Bechyně a Týna nad Vltavou
Kulturní a historická
C.2.2 - Respektování dochované struktury vesnických sídel v oblasti
charakteristika a vizuální
Bechyňska a jejich zapojení do krajiny
projev jejích znaků
C.2.3 - Respektování historických krajinných úprav severního Hlubocka
(historické obory)
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
12
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Respektování kulturních dominant historických jader Bechyně,
Týna nad Vltavou a dalších drobných dominant vesnických sídel
C.3.2 - Respektování harmonického projevu a siluet cenných vesnických
sídel v krajinném rámci
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant historického jádra
Bechyně a dalších sídel (Týn nad Vltavou, Koloděje nad Lužnicí)
Kulturní a historická
P.2.2 - Chránit dochovanou cennou strukturu některých (zejména
charakteristika a vizuální
památkové chráněných) vesnických sídel (zejména v prostoru
projev jejích znaků
Bechyňska) a respektovat formy, hmoty, dimenze a měřítko staveb
spoluvytvářejících ráz krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Chránit existující a vytvářet nové strukturní prvky nelesní
rozptýlené a liniové zeleně v zemědělské krajině
P.3.1 - Chránit vizuální projev historických jader Bechyně a Týna nad
Vltavou
P.3.2 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
161
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.13 ObKR 13 – VOLYŇSKO-PRACHATICKO
13
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování výrazu prostorové skladby lesních porostů a
zemědělské půdy ve vrchovinném a hornatém terénu
C.1.2 - Zachování a doplnění nelesní rozptýlené zeleně v členité
zemědělské krajině
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Respektování struktury drobných sídel městského typu (Volyně,
Kulturní a historická
Husinec, Bavorov a Vlachovo Březí) s těžišti v historických
charakteristika a vizuální
městech Prachatice a Vimperk
projev jejích znaků
C.2.2 - Respektování dochované struktury a charakteru zástavby
cenných vesnických sídel a jejich zapojení do krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
13
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Respektování kulturních dominant historických měst Prachatic a
Vimperka a dalších drobných dominant městských a vesnických
sídel
C.3.2 - Respektování dochované struktury krajiny, nenarušenosti
některých partií a harmonického měřítka
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit existující a vytvářet nové strukturní prvky nelesní
rozptýlené a liniové zeleně v zemědělské krajině
P.1.2 - Chránit prostorové vztahy mezi lesními porosty a otevřenými
zemědělskými plochami
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant historických měst a
městeček, rozvoj měst řešit s ohledem na proporce mezi plošným
Kulturní a historická
rozsahem existující a navrhované zástavby
charakteristika a vizuální
P.2.2 - Chránit dochovanou cennou strukturu některých (zejména
projev jejích znaků
památkové chráněných) vesnických sídel a respektovat formy,
hmoty, dimenze a měřítko staveb spoluvytvářejících ráz krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální projev dominant a siluet historických měst a
městeček
P.3.2 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
P.3.3 - Chránit harmonické prostorové vztahy ve volné krajině před
narušením zástavbou, chránit úměrnost poměru mezi zastavěnými
a nezastavěnými plochami.
162
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.14 ObKR 14 – ČESKOBUDĚJOVICKÁ PÁNEV
14
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - V rozvoji města České Budějovice respektovat dominanty
historického jádra uplatňující se v širších panoramatech a
Kulturní a historická
dominanty okrajů Českobudějovické pánve (Hluboká, Hosín,
charakteristika a vizuální
Rudolfov atd.)
projev jejích znaků
C.2.2 - Řešení harmonického přechodu silně urbanizované krajiny do
volné zemědělské a rybniční krajiny a do vyvýšených okrajů
Českobudějovické pánve
C.1.1 - Zachování přírodních cenností rybniční krajiny (rybníky, litorální
partie, podmáčené polohy, vegetační doprovody vodotečí)
C.2.1 - Zachování charakteru významné rybniční krajiny s typickým
vesnickým osídlením
C.2.2 - Zachování a obnova prvků a kompozičních vztahů historických
krajinných úprav Hlubocka, Libějovicka a Lomecka a severního
podhůří Blanského lesa
C.2.2 - Respektování drobných kulturních dominant a siluet vesnických
sídel
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
14
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit cenné partie rybniční krajiny (rybníky a jejich okolí,
litorální a podmáčené polohy, systémy struh a dalších vodotečí)
před rozvojem zástavby a infrastruktury
P.1.2 - Zachovat a doplňovat prvky nelesní zeleně v zemědělské krajině a
doprovodnou zeleň drobných rybníků a vodotečí
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant historických měst
Kulturní a historická
(České Budějovice, Rudolfov, Hluboká nad Vltavou, Netolice,
charakteristika a vizuální
Vodňany) a drobných dominant vesnických sídel
projev jejích znaků
P.2.2 - Vyřešit přechod intenzivní zástavby urbanizované krajiny (České
Budějovice, Vodňany) do zemědělské a rybniční krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit před zástavbou, infrastrukturou a technickými zařízeními
horizonty ohraničující Českobudějovickou pánev (Blanský les,
Lišovský práh, Táborská pahorkatina)
P.3.2 - Chránit charakter vesnických sídel v rybniční krajině a krajině
podhůří Blanského lesa vně severního a severovýchodního okraje
CHKO Blanský les
P.3.3 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
P.3.4 - Chránit prvky a kompoziční vazby historických krajinných úprav
163
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.15 ObKR 15 – LIŠOVSKÝ PRÁH – ZÁPADNÍ TŘEBOŇSKO
15
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování struktury krajiny střední členitosti prostorové
struktury s kontrastem otevřených prostorů a lesních porostů
(Lišovský práh) a s přechodem do rybniční krajiny Třeboňska
C.1.2 - Zachování cenných partií drobných rybničních soustav
severovýchodně od Borovan a v prostoru rybníka Dvořiště
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování charakteru okrajů rybniční krajiny s harmonickým
Kulturní a historická
vztahem zástavby vesnických sídel a krajinného rámce
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu drobných
projev jejích znaků
kulturních dominant ve vesnických sídlech
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
15
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
okrajů Třeboňské pánve zástavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí
na okraji Třeboňské pánve, zachování relativní nenarušenosti
měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit výraznost a nenarušenost významnějších terénních
horizontů západního okraje Třeboňské pánve
P.1.2 - Chránit a doplňovat nelesní zeleň doplňující prostorovou strukturu
zemědělské krajiny
P.1.3 - Chránit drobné rybniční soustavy Borovanska, chránit cenné
partie rybníka Dvořiště před rozvoje rekreačních funkcí
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Omezit v cenných lokalitách okraje Třeboňské pánve možnost
stavebních záměrů měnících harmonický soulad zástavby a
Kulturní a historická
charakteristika a vizuální
krajinného rámce
projev jejích znaků
P.2.2 - Chránit harmonické zapojení vesnických sídel do krajinného
rámce
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální nenarušenost horizontu okraje Lišovského práhu
vůči okraji Třeboňské pánve před zástavbou a technickými
zařízeními
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění staveb a zařízení
vymykajících se z měřítka krajiny západního kraje Třeboňska
164
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.16 ObKR 16 –TŘEBOŇSKO (CHKO)
Cíle a podmínky ochrany krajinného rázu jsou stanoveny podrobným vyhodnocením KR CHKO.
Obr. 3.2.1: Pásma odstupňované ochrany krajinného rázu na území CHKO Třeboňsko. (materiál CHKO)
165
Jihočeský kraj
16
C
Atelier V
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.1.1 - Zachování přírodních cenností rybniční, lesní a zemědělské
krajiny, vytváření souladu mezi zájmy ochrany přírody a krajiny a
hospodářskými aktivitami respektujícími přírodní podmínky a
ekologickou únosnost území
C.2
Kulturní a historická
charakteristika a vizuální
projev jejích znaků
C.2.1 - Zachování jedinečného souladu stop kultivace, osidlování a
obhospodařování krajiny v prolínání historických
vodohospodářských děl rybniční krajiny, městského a
vesnického osídlení s mimořádnými kulturními a historickými
hodnotami
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
C.2.1 - Zachování charakteru, estetických hodnot a harmonie významné
rybniční a lesní krajiny s jedinečným historickým městem Třeboní
a s typickým vesnickým osídlením
16
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit harmonii vodohospodářských krajinářských úprav,
osídlení a krajinného rámce, zachovat dominanci kulturních
Kulturní a historická
dominant Třeboně a drobných dominant a typických siluet
charakteristika a vizuální
vesnického osídlení, diferencovaně přistupovat k ochraně
projev jejích znaků
struktury a charakteru zástavby vesnických sídel a jejich zapojení
do krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Chránit cenné partie a komplexy rybniční a lesní krajiny, zachovat
a doplňovat prvky nelesní zeleně v zemědělské krajině
P.3.1 - Chránit jedinečné estetické hodnoty historické rybniční, lesní a
lesopolní krajiny s harmonií osídlení a krajinného rámce
166
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.17 ObKR 17 – KARDAŠOVOŘEČICKO-STRÁŽSKO
17
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování významu rybničních soustav Kardašovořečicka a
Strážska včetně zachování a doplnění prvků nelesní rozptýlené
zeleně
C.1.2 - Zachování významu terénního horizontu ohraničujícího na
východě okraj CHKO Třeboňsko
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování poměrně husté struktury drobných venkovských sídel
Kulturní a historická
s těžišti v Kardašově Řečici a Stráži nad Nežárkou
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu drobných
projev jejích znaků
kulturních dominant
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
17
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí,
zachování relativní nenarušenosti měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit prostorovou strukturu partií rybniční krajiny povodí Řečice
a středního toku Nežárky, chránit existující a vytvářet nové
strukturní prvky nelesní rozptýlené a liniové zeleně v zemědělské
krajině
P.1.2 - Chránit terénní horizonty východního okraje Třeboňska před
zástavbou a zachovat tak význam reliéfu jako specifického znaku
přírodní charakteristiky
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat charakter struktury osídlení omezením rozlohy
Kulturní a historická
rozvojových ploch v drobných vesnických sídlech a vyloučením
charakteristika a vizuální
možnosti nové zástavby ve volné krajině (okolí Kardašovy Řečice)
projev jejích znaků
P.2.2 - Chránit a posilovat význam drobných kulturních dominant
v siluetách obcí a v krajinných scenériích
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění staveb a areálů
narušujících harmonické měřítko krajiny a relativní absenci
rušivých a měřítkově se vymykajících prvků krajinné scény
P.3.2 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
(Vydří, Příbraz, krajina Kardašovořečicka pod Klenovou)
167
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.18 ObKR 18 – JINDŘICHOHRADECKO
18
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.1.1 - Zachování výrazného charakteru otevřené rybniční krajiny
s velkou členitostí vegetačního krytu
C.1.2 - Zachování a doplnění nelesní rozptýlené zeleně v intenzivně
obhospodařované zemědělské a rybniční krajině
C.2
Kulturní a historická
charakteristika a vizuální
projev jejích znaků
C.2.1 - Respektování dominantního významu historického jádra města
Jindřichova Hradce při rozvoji v rámci urbanizované krajiny a
charakteru a siluet menších měst
C.2.2 - Respektování dochované struktury vesnických sídel
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
C.2.1 - Respektování kulturních dominant historického jádra Jindřichova
Hradce a dalších drobných dominant vesnických sídel
C.2.2 - Zachování charakteru rybničních krajin (prostor Člunku,
Ratmírovsko) s harmonickým zapojením sídel
C.2.3 - Respektování dochované struktury některých venkovských sídel
18
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit charakter rybniční krajiny s doprovodnými a litorálními
porosty a zamokřenými polohami a s drobně rozptýlenou
strukturou lesíků, lesů a remízků
P.1.2 - Vytvářet nové strukturní prvky nelesní rozptýlené a liniové zeleně
v zemědělské krajině
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant historického jádra
Tábora
P.2.2 - Chránit význam historických rybničních soustav a na ně vázaných
struktur osídlení (Ratmírovsko, Člunecko, Jindřichův Hradec)
Kulturní a historická
charakteristika a vizuální P.2.3 - Chránit dochovanou cennou strukturu některých (zejména
památkové chráněných) vesnických sídel (zejména v prostoru
projev jejích znaků
Soběslavských blat) a respektovat formy, hmoty, dimenze a
měřítko staveb spoluvytvářejících ráz krajiny (zejména v západní
části oblasti)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální projev historického jádra Jindřichova Hradce
P.3.2 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění výškových staveb a
zařízení v rozvojových plochách silně urbanizovaného území
Jindřichova Hradce
P.3.3 - Zachovávat siluety a charakter okrajů obcí s cennou
architekturou, urbanistickou strukturou a cennou lidovou
architekturou
168
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.19 ObKR 19 – ŠUMAVA I (NP)
Cíle a podmínky ochrany krajinného rázu jsou stanoveny podrobným vyhodnocením KR NP a CHKO.
19
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.1.1 – Uchování a zlepšení přírodního prostředí národního parku,
zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních
systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny,
naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití
národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní
prostředí
C.2
Kulturní a historická
charakteristika a vizuální
projev jejích znaků
C.2.1 - Zachování kulturní krajiny Šumavy s cílem trvale uchovat
typickou šumavskou krajinu s tradičními prvky, včetně stop
způsobu hospodaření s využitím jedinečného souladu přírodního
rámce a městského a vesnického osídlení s mimořádnými
kulturními a historickými hodnotami
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
C.3.1 - Zachování charakteru, estetických hodnot a harmonie přírodních
partií krajiny a enkláv kulturní krajiny
19
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
Kulturní a historická
P.2.1 - Chránit strukturu osídlení dochovaných sídel a charakter zástavby
charakteristika a vizuální
v cenných lokalitách a v kontextu s nimi zachovávat dimenze,
měřítko a hmoty tradiční architektury
projev jejích znaků
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Chránit cenné partie a komplexy lesní a kulturní krajiny
P.3.1 - Chránit jedinečné estetické hodnoty přírodních a přírodě blízkých
partií a segmentů šumavské krajiny s harmonií osídlení a
krajinného rámce
169
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.20 ObKR 20 – ŠUMAVA II (CHKO)
Cíle a podmínky ochrany krajinného rázu jsou stanoveny podrobným vyhodnocením KR NP a CHKO.
Obr. 3.2.2: Pásma odstupňované ochrany krajinného rázu na území CHKO Šumava. (materiál CHKO)
170
Jihočeský kraj
20
C
Atelier V
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 – Ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických
znaků (zejména povrchové utváření, vodní toky a plochy,
vegetační kryt a volně žijící živočichové, rozvržení a využití
lesního a zemědělského půdního fondu) a přírodních zdrojů a
vytváření vyváženého životního prostředí
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování jedinečného souladu stop osídlení a obhospodařování
krajiny (rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonická
Kulturní a historická
charakteristika a vizuální
skladba sídlišť a místní zástavba lidového rázu)
C.2.2 - Zachování významu kulturních hodnot městského a vesnického
projev jejích znaků
osídlení
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
20
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování přírodních krás lesní krajiny a půvabů, estetických
hodnot a harmonie kulturní krajiny
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit strukturu osídlení a charakter zástavby v cenných
Kulturní a historická
lokalitách a v kontextu s nimi zachovávat dimenze, měřítko a
charakteristika a vizuální
hmoty tradiční architektury
projev jejích znaků
P.2.2 - Chránit uplatnění kulturních dominant, siluet městských i
vesnických sídel a jejich zapojení do charakteru kulturní krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Chránit cenné partie a komplexy lesní a kulturní krajiny
P.3.1 - Chránit jedinečné estetické hodnoty přírodních a přírodě blízkých
partií a segmentů šumavské krajiny s harmonií osídlení a
krajinného rámce
171
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.21 ObKR 21 – KŘIŠŤANOVSKO-BOLETICKO
21
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
Kulturní a historická
C.2.1 - Respektování dochovaného charakteru řídké struktury osídlení
charakteristika a vizuální C.2.2 - Respektování charakteru zástavby cenných vesnických sídel a
projev jejích znaků
jejich zapojení do krajiny
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
21
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.1.1 - Zachování výrazu lesnaté hornatiny s významnými přírodními
hodnotami
C.3.1 - Respektování výrazných horských horizontů a terénních
dominant
C.3.2 - Respektování dochované struktury krajiny, nenarušenosti
některých partií a harmonického měřítka
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
Kulturní a historická
P.2.1 - Chránit dochované zbytky osídlení, chránit nenarušenost
charakteristika a vizuální
prostředí
projev jejích znaků
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Chránit cenné partie a komplexy lesní krajiny
P.3.1 - Chránit estetické hodnoty přírodních scenérií a harmonické
prostorové vztahy v lesní krajině před narušením zástavbou
172
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.22 ObKR 22 – BLANSKÝ LES (CHKO)
Cíle a podmínky ochrany krajinného rázu jsou stanoveny podrobným vyhodnocením KR CHKO.
Obr. 3.2.3: Diferenciace území CHKO z hlediska krajinného rázu. (materiál CHKO)
173
Jihočeský kraj
22
C
Atelier V
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování přírodních cenností lesní a kulturní krajiny, vytváření
souladu mezi zájmy ochrany přírody a krajiny, osídlením a
hospodářskou činností, která respektuje přírodní podmínky a
požadavky na ochranu krajiny
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování jedinečného souladu stop osídlení a obhospodařování
Kulturní a historická
krajiny
charakteristika a vizuální C.2.2 - Zachování významu kulturních hodnot osídlení Křemžské kotliny
projev jejích znaků
a Chvalšin
C.2.3 - Zachování jedinečnosti významu kláštera Zlatá Koruna
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
22
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.2.1 - Zachování přírodních krás lesní krajiny a půvabů, estetických
hodnot a harmonie kulturní krajiny
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit strukturu osídlení a charakter zástavby v cenných
lokalitách a v kontextu s nimi zachovávat dimenze, měřítko a
Kulturní a historická
hmoty tradiční architektury
charakteristika a vizuální P.2.2 - Chránit uplatnění kulturních dominant, siluet městských i
projev jejích znaků
vesnických sídel a jejich zapojení do charakteru kulturní krajiny
P.2.4 - Chránit strukturu historické krajiny s cennými segmenty kulturní
krajiny (Zlatokorunsko)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.1.1 - Chránit cenné partie a komplexy lesní a kulturní krajiny
P.3.1 - Chránit jedinečné estetické hodnoty přírodních a přírodě blízkých
partií a segmentů krajiny a harmonií osídlení a krajinného rámce
174
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.23 ObKR 23 – KAMENOÚJEZDSKO
23
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování významu plochých horizontů mírně zvlněné krajiny
C.1.2 - Zachování a doplnění prostorově strukturních vegetačních prvků
v zemědělské krajině
C.1.3 - Zachování jedinečných přírodních hodnot zářezu Vltavy mezi
Boršovem a Českým Krumlovem a cenných partií koridoru Malše
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování charakteristické struktury osídlení s drobnými
Kulturní a historická
městečky a historickými cestami a pravidelně rozloženým
charakteristika a vizuální
vesnickým osídlením v jižní části oblasti
projev jejích znaků
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu krajinářských
hodnot Římovska a kulturní krajiny Opalicka
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
23
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními s výhledy přes údolí Vltavy a
Malše na siluety Blanského lesa a Novohradského podhůří
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit prostorovou strukturu partií rybniční krajiny povodí Řečice
a střední Nežárky, chránit existující a vytvářet nové strukturní
prvky nelesní rozptýlené a liniové zeleně v zemědělské krajině
P.1.2 - Chránit terénní horizonty východního okraje Třeboňska před
zástavbou a zachovat tak význam reliéfu jako specifického znaku
přírodní charakteristiky
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat charakter struktury osídlení omezením rozlohy
rozvojových ploch v drobných vesnických sídlech a vyloučením
možnosti nové zástavby ve volné krajině
P.2.2 - Respektovat dochovanou a typickou urbanistickou strukturu a
charakter zástavby některých venkovských obcí, zachovávat
Kulturní a historická
siluety a charakter okrajů obcí s cennou architekturou,
charakteristika a vizuální
urbanistickou strukturou a cennou lidovou architekturou (např.
projev jejích znaků
Mirkovice, Krnín, Čertyně, Štěkře, Záhorkovice, Černice)
P.2.3 - Chránit a posilovat význam drobných kulturních dominant
v siluetách obcí a v krajinných scenériích
P.2.4 - Chránit strukturu historické krajiny s cennými segmenty kulturní
krajiny (Opalicko, Ŕímovsko)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění staveb a areálů
narušujících ploché horizonty a výhledy do kulturní krajiny a na
výrazné horizonty Blanského lesa a Novohradska
P.3.2 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
P.3.3 - Chránit přísně estetické hodnoty zářezu údolí Vltavy a koridoru
Malše
175
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.24 ObKR 24 – TRHOSVINENSKO
24
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování struktury členité krajiny okolí Trhových Svinů
s množstvím drobných lesíků, remízků a nelesní rozptýlené
zeleně
C.1.2 - Zachování členité krajiny nivy Stropnice na Borovansku
s rybniční soustavou, střední členitostí prostorové struktury a
kontrastem otevřených prostorů a lesních porostů
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování siluet a charakteru okrajů obcí s cennou architekturou,
urbanistickou strukturou a cennou lidovou architekturou
Kulturní a historická
C.2.2 - Zachování dominance poutního kostela Nejsv. Trojice u Trhových
charakteristika a vizuální
Svin
projev jejích znaků
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu četných prvků
drobné sakrální architektury a drobných kulturních dominant ve
vesnických sídlech
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
24
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí,
zachování relativní nenarušenosti měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit výraznost a nenarušenost významnějších terénních
horizontů
P.1.2 - Chránit nenarušenost struktury rybniční krajiny Borovanska
P.1.3 - Chránit a obnovovat vegetační prvky nelesní zeleně podél vodních
toků a vodních ploch jakožto důležité prvky prostorové struktury a
znaky přírodních hodnot
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Omezit možnost stavebních záměrů, které by mohly snížit význam
krajinné dominanty poutního kostela Nejv. Trojice a dalších
Kulturní a historická
historických dominant v sídlech
charakteristika a vizuální
P.2.2 - Chránit harmonické zapojení vesnických sídel do krajinného
projev jejích znaků
rámce, v cenných lokalitách zachovávat dimenze, měřítko a hmoty
tradiční architektury
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální význam drobných kulturních dominant vč. prvků
sakrální architektury
176
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.25 ObKR 25 – ČESKOKRUMLOVSKO
25
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování hodnot členité kulturní a lesní krajiny
Českokrumlovska s fenoménem zaříznutého údolí Vltavy
C.1.2 - Zachování nenarušenosti a přírodního charakteru terénních
horizontů
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Usměrnění rozvoje města Českého Krumlova s ohledem na
zachování dominance siluety historického jádra
Kulturní a historická
C.2.2 - Respektování řídké soustavy osídlení v kulturní krajině a
charakteristika a vizuální
zachování dochované struktury některých vesnických sídel
projev jejích znaků
C.2.3 - Zachování a obnovování struktury vesnických sídel a navazující
historické plužiny na Rožmbersku
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
25
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Respektování kulturních dominant v krajině (Rožmberk, Kyjov,
Zátoň, Slavkov a další), drobných dominant a drobné sakrální
architektury
C.3.2 - Respektování dochované struktury a charakteru zástavby
některých venkovských sídel a jejich zapojení do krajiny
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Zachovat charakter opuštěné kulturní krajiny s ohledem na
historickou strukturu členění území
P.1.2 - Chránit přírodní hodnoty zaříznutého údolí Vltavy včetně svahů,
terénních hran a horizontů
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant
P.2.2 - Chránit drobné kulturní dominanty vesnických sídel a drobnou
Kulturní a historická
sakrální architekturu v krajině
charakteristika a vizuální P.2.3 - Chránit dochovanou cennou strukturu některých vesnických sídel
projev jejích znaků
(zejména památkové chráněných) a respektovat formy, hmoty,
dimenze a měřítko staveb spoluvytvářejících ráz krajiny (zejména
v západní části oblasti)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální význam zářezu údolí Vltavy ve vztahu
k bezprostředně navazujícím výšinám a horským masivům (okolí
Rožmberka, Blanský les nad Č. Krumlovem)
P.3.2 - Zachovat působivost siluet některých sídel a jejich zapojení do
krajinného rámce kulturní krajiny
P.3.3 - Zachovat nenarušenost horizontů bohatě členité kulturní krajiny
177
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.26 ObKR 26 – LIPENSKO
26
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování přírodních hodnot horských masivů nad pravým
břehem přehradní nádrže a omezení rozsáhlejší stavební činnosti
v pravobřežních polohách
C.1.2 - Zachování nenarušenosti a přírodního charakteru terénních
horizontů vymezujících prostor přehradní nádrže
C.1.3 - Respektování přírodních hodnot břehů a zátok přehradní nádrže a
koridorů drobných přítoků
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Usměrnění rozvoje rekreační funkce na levém břehu nádrže
Kulturní a historická
s respektováním dominant historických sídel (Frymburk, Horní
charakteristika a vizuální
Planá)
projev jejích znaků
C.2.2 - Respektování kulturní dominanty a jedinečných hodnot Vyššího
Brodu
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
26
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.2.1 - Respektování kulturních dominant v krajině (Vyšší Brod,
Frymburk, Horní Planá, Černá v Pošumaví ), drobných dominant a
drobné sakrální architektury
C.2.3 - Usměrnění rekreační funkce na levém břehu a omezení
rozsáhlejší stavební činnosti v pravobřežních polohách
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Zachovat charakter opuštěné kulturní krajiny s ohledem na
historickou strukturu členění území
P.1.2 - Chránit přírodní hodnoty zaříznutého údolí Vltavy včetně svahů,
terénních hran a horizontů
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat dominanci kulturních dominant (klášter ve Vyšším
Kulturní a historická
Brodě, kostel a historické jádro města Frymburk, kostel sv.
charakteristika a vizuální
Markéty v Horní Plané, kostel P. Marie v Černé)
projev jejích znaků
P.2.2 - Chránit drobné dominanty vesnických sídel a drobnou sakrální
architekturu v krajině
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit převládající výraz přehradní nádrže a břehových porostů
v krajinné scéně, tomu přizpůsobit dimenze a měřítko výstavby
P.3.2 - Zachovat působivost siluet některých sídel a jejich zapojení do
krajinného rámce kulturní krajiny (Vyšší Brod, Frymburk, Horní
Planá)
P.3.3 - Zachovat nenarušenost horských horizontů pohraničních masivů
178
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.27 ObKR 27 – KAPLICKO
27
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování charakteru drobně strukturované krajiny východní
části oblasti (Malonty)
C.1.2 - Zachování a doplnění prostorově strukturních vegetačních prvků
v zemědělské krajině západní části oblasti (Bujanovsko)
C.2.3 - Respektování přírodních a estetických cenností lesnatých
horských masivů Polušky
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
Kulturní a historická
C.2.1 - Zachování cenných historických sídel s dochovanou
charakteristika a vizuální
urbanistickou strukturou a cennou architekturou
projev jejích znaků
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
27
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit prostorovou strukturu partií rybniční krajiny povodí
Řečice a středního toku Nežárky, chránit existující a vytvářet nové
strukturní prvky nelesní rozptýlené a liniové zeleně v zemědělské
krajině
P.1.2 - Chránit terénní horizonty východního okraje Třeboňska před
zástavbou a zachovat tak význam reliéfu jako specifického znaku
přírodní charakteristiky
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Zachovat charakter řídké struktury osídlení nad pravým břehem
Malše omezením rozlohy rozvojových ploch v drobných
vesnických sídlech a vyloučením možnosti nové zástavby ve volné
krajině
P.2.2 - Respektovat dochovanou a typickou urbanistickou strukturu a
Kulturní a historická
charakter zástavby některých venkovských obcí, zachovávat
charakteristika a vizuální
siluety a charakter okrajů obcí s cennou architekturou,
projev jejích znaků
urbanistickou strukturou a cennou lidovou architekturou (např.
Dluhoště, Kondrač a Blansko)
P.2.3 - Chránit a posilovat význam drobných kulturních dominant
v siluetách obcí a v krajinných scenériích (sv. Jiljí v Dolním
Dvořišti)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Omezit nebo vyloučit možnost umístění staveb a areálů
narušujících drobné měřítko krajiny a prostorovou členitost
krajiny nad pravým břehem Malše
P.3.2 - Chránit harmonické zapojení a siluety některých vesnických sídel
P.3.3 - Chránit estetické hodnoty horského masivu Polušky a koridoru
Malše
179
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.28 ObKR 28 – NOVOHRADSKO
28
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování přírodních cenností lesní krajiny Novohradských hor a
kulturní krajiny Novohradského podhůří, vytváření souladu mezi
zájmy ochrany přírody a krajiny, osídlením a hospodářskou
činností, která respektuje přírodní podmínky a požadavky na
ochranu krajiny
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování souladu struktury osídlení a stop obhospodařování
krajiny
Kulturní a historická
C.2.2 - Zachování významu jedinečných kulturních dominant Dobré
charakteristika a vizuální
Vody, Cuknštejna a Nových Hradů
projev jejích znaků
C.2.3 - Zachování kompozičních vazeb historických krajinářských úprav
Novohradska
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
28
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.2.1 - Zachování přírodních krás lesní krajiny a půvabů, estetických
hodnot a harmonie kulturní krajiny
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit cenné partie a komplexy lesní a kulturní krajiny
P.1.2 - Chránit vegetační prvky nelesní zeleně podél vodních toků a
vodních ploch jakožto důležité prvky prostorové struktury a znaky
přírodních hodnot, doplňovat a obnovovat strukturní nelesní zeleň
v zemědělské krajině
P.1.3 – Chránit cenné polohy vlhkých a rašeliništních luk a vegetačních
doprovodů rybníků a vodotečí
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit strukturu osídlení a charakter zástavby, v cenných
lokalitách a v kontextu s nimi zachovávat dimenze, měřítko a
hmoty tradiční architektury
P.2.2 - Chránit uplatnění kulturních dominant (Dobrá Voda, Cuknštejn,
Kulturní a historická
Nové Hrady), siluet městských (Nové Hrady) i vesnických sídel a
charakteristika a vizuální
jejich zapojení do charakteru kulturní krajiny
projev jejích znaků
P.2.3 – Přizpůsobit rozsah a charakter stavební činnosti dochované
urbanistické struktuře a charakteru zástavby (měřítko a formy
staveb)
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit jedinečné estetické hodnoty přírodních a přírodě blízkých
partií a segmentů krajiny a harmonií osídlení a krajinného rámce
P.3.2 – Vyloučit situování staveb a plošně rozlehlých areálů rozměrově a
měřítkově se vymykajících z měřítka krajiny a projevujících se
v krajinné scéně (s ohledem na dochovaný přechod sídel do
krajiny)
180
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.29 ObKR 29 – ČESKOVELENICKO-JÍLOVICKO
29
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování základního přírodního fenoménu prostorového
uspořádání krajiny Novohradska – úlohy terénní hrany okraje
Novohradského podhůří ve vymezení sníženiny nivy Stropnice
C.1.2 - Zachování charakteru rybniční krajiny nivy Stropnice s cennými
přírodními lokalitami a krajinářskými úpravami
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
Kulturní a historická
C.2.1 - Zachování znaků harmonického vztahu vesnické zástavby a
charakteristika a vizuální
krajinného rámce se zdůrazněním a obnovou stop historických
projev jejích znaků
krajinných úprav
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
29
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Rehabilitace prostorových vazeb historických krajinných úprav
při zachování estetických hodnot a harmonických vztahů v krajině
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit terénní hrany okraje Novohradského podhůří vymezující
sníženinu Stropnice před zástavbou
P.1.2 - Chránit rybniční soustavy jako fenomén krajiny přes zásahy
snižujícími jejich význam v krajinné scéně
P.1.3 - Chránit cenné polohy vlhkých a rašeliništních luk a vegetačních
doprovodů rybníků a vodotečí
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Chránit a obnovovat kompoziční prvky krajinářských úprav nivy
Stropnice (krajinářské úpravy nivy - solitérní stromy a skupiny,
lesní porosty bažantnic)
Kulturní a historická
P.2.2 - Chránit harmonický soulad vesnické zástavby a samot a
charakteristika a vizuální
krajinného rámce
projev jejích znaků
P.2.3 - Přizpůsobit stavební činnost dochované urbanistické struktuře a
charakteru zástavby (měřítko a formy staveb)
P.2.4 - Dbát na zachování prvků a kompozičních vazeb historických
krajinných úprav Novohradska a na strukturu kulturní krajiny
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Dbát na zachování a obnovování prostorových a vizuálních
kompozičních vazeb historických krajinných úprav Novohradska a
charakteru kulturní krajiny
P.3.2 - Chránit vizuální dominanci Nových Hradů
P.3.3 - Vyloučit situování staveb a plošně rozlehlých areálů rozměrově a
měřítkově se vymykajících z měřítka krajiny a projevujících se
v krajinné scéně (výjimku tvoří návaznost na České Velenice)
181
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.30 ObKR 30 – NOVOBYSTŘICKO
30
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování cenných přírodních hodnot přírodního parku Česká
Kanada
C.1.2 - Zachování charakteru rybniční krajiny nivy Stropnice s cennými
přírodními lokalitami a krajinářskými úpravami
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
Kulturní a historická
C.2.1 - Zachování znaků harmonického vztahu vesnické zástavby a
charakteristika a vizuální
krajinného rámce se zdůrazněním a obnovou stop historických
projev jejích znaků
krajinných úprav
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
30
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Rehabilitace prostorových vazeb historických krajinných úprav
při zachování estetických hodnot a harmonických vztahů v krajině
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit prostorovou strukturu partií rybniční krajiny
Novobystřicka, chránit existující a vytvářet nové strukturní prvky
nelesní rozptýlené a liniové zeleně v segmentech zemědělské
krajiny
P.1.2 - Chránit cenné náhorní polohy (Nový Svět) a opuštěnou kulturní
krajinu při státní hranici
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.1.1 - Chránit význam kulturních dominant v krajině (Landštejn, Klášter)
a v sídlech (Nová Bystřice, Staré Město pod Landštejnem
P.2.2 - Chránit harmonický soulad vesnické zástavby a samot a
Kulturní a historická
krajinného rámce včetně péče o stopy členění historických plužin
charakteristika a vizuální
P.2.3 - Přizpůsobit stavební činnost dochované urbanistické struktuře a
projev jejích znaků
charakteru zástavby (měřítko a formy staveb), omezit rozsah
výstavby v obcích ležících v nelesních enklávách v náhorních
polohách České Kanady
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Dbát na zachování estetických hodnot vizuální scény jak
v panoramatických pohledech, tak v dílčích scenériích
P.3.2 - Chránit vizuální dominanci Landštejna
182
Jihočeský kraj
Atelier V
3.2.31 ObKR 31 – DAČICKO
31
C
CÍLE OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Cíle dle jednotlivých charakteristik
C.1.1 - Zachování struktury otevřené krajiny rozlehlé kotliny Moravské
Dyje s živým reliéfem, drobnými rybníky a rybničními soustavami,
střední členitostí prostorové struktury a kontrastem otevřených
prostorů a lesních porostů
C.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
C.2
C.2.1 - Zachování siluet a charakteru okrajů obcí s cennou architekturou,
Kulturní a historická
urbanistickou strukturou a cennou lidovou architekturou
charakteristika a vizuální
C.2.2 - Zachování a obnovení prostorového významu četných drobných
projev jejích znaků
kulturních dominant ve vesnických sídlech
C.3
Vizuální charakteristika,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
31
PODMÍNKY OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
P
C.3.1 - Zachování nenarušenosti významnějších terénních horizontů
výstavbou a technickými zařízeními
C.3.2 - Zachování souladu zástavby a krajinného rámce některých obcí,
zachování relativní nenarušenosti měřítka zástavby
Podmínky ochrany znaků jednotlivých charakteristik
P.1.1 - Chránit výraznost a nenarušenost významnějších terénních
horizontů
P.1.2 - Chránit a obnovovat vegetační prvky nelesní zeleně podél vodních
toků a vodních ploch jakožto důležité prvky prostorové struktury a
znaky přírodních hodnot
P.1
Přírodní charakteristika
a vizuální projev jejích
znaků
P.2
P.2.1 - Omezit v cenných lokalitách možnost stavebních záměrů
Kulturní a historická
měnících harmonický soulad zástavby a krajinného rámce
charakteristika a vizuální P.2.2 - Chránit harmonické zapojení vesnických sídel do krajinného
projev jejích znaků
rámce, v cenných lokalitách zachovávat dimenze, měřítko a hmoty
tradiční architektury
P.3
Vizuální charakteristika
a prostorové vztahy,
estetické hodnoty,
harmonické měřítko a
vztahy
P.3.1 - Chránit vizuální význam drobných kulturních dominant
P.3.2 - Chránit nenarušenost scenérií kulturní krajiny v dílčích prostorech
rozčleněného terénu, zejména ve vyšších polohách krajiny
(Lidéřovice, Kostelní Vydří atd.)
183