Více - 1000 Miles

sport
sport
č. 19, pátek 10. 7. 2015
Trophy (napříč Austrálií) či Great Divide Race
(z Kanady do Mexika přes Skalisté hory).
„Tyhle závody mi moc daly, velmi mě ovlivnily. Úplně to přerovná žebříček hodnot, zažiješ vyčerpání, strach, euforii…, potkáš skvělé
lidi, nedotčenou přírodu, sám sebe…,“ řekl
mi tehdy a na otázku, co ještě by rád dokázal,
odpověděl: „Chtěl bych, aby podobné zážitky
mohli mít i naši bikeři, chtěl bych podobný
závod uspořádat v našich podmínkách.“
U chlapa, který přefrčí v padesáti pod nulou
Aljašku a v šedesáti nad nulou Austrálii, není
od slov k činům daleko. Takže 5. července odstartoval už pátý ročník 1000 Miles
Adventure.
Crocodile Trophy 2000
– jediný ročník tohoto
závodu vedl přes celý
australský kontinent,
Jan Kopka dojel čtvrtý.
Česko‑slovenská Kristova cesta
I takhle mnozí účastníci nazývají závod, který
většina z nich absolvuje na kole, někteří ale
také pěšky či na koloběžce.
„Lidé musí pochopit, že budou spát někde
v bahně, i když je nedaleko městečko s hotelem,“ vysvětluje Kopka filozofii 1000 Miles.
A lidé to pochopili, už od prvního ročníku
jsou startovní čísla rychle vyprodaná. Trasa je
přibližně stejná s drobnými obměnami, jeden
rok vede z východního Slovenska do západních Čech a další obráceně. Necelé dva tisíce
kilometrů zvládnou ti nejrychlejší zpravidla
za týden a něco.
„Na trase jsou si všichni rovni, mají
stejné problémy, musí si pomáhat. Manažer
i zedník smrdí úplně stejně, když zpocení
vlezou do krámu. Oba jsou po dobu závodu
bezdomovci. Možná, že teprve tam zjistí, co je
to svoboda. Volnost válet se ve špíně.“
1000 mil dobrodružství K
„Takové závody se jezdí, aby člověk přežil,
nikoli vyhrál,“ říká biker Jan Kopka o nejdrs‑
nějších cyklistických podnicích světa. Platí
to i o česko‑slovenském ultramaratonu
1000 Miles Adventure, jenž se právě jede.
Jana Patková
Markéta Navrátilová
dyž jsem Jana Kopku potkala poprvé,
byl už vítězem nejtěžšího bikerského
závodu planety, Iditarod Trail Invitational. Jede se v zimě nonstop 1800 kilometrů
napříč Aljaškou, a to absolutně bez podpory.
O svém vítězství v roce 2007 řekl: „Aljaška je
psychicky nejobtížnější závod, který jsem kdy
jel. Máš sice kompas, ale nesmíš sejít z cesty,
nebo tě nikdo nenajde.“
Biker ovšem nevyhledává jen mrazivé
pustiny, vlastní mu jsou jakékoli extrémy.
Na svém kontě tak má rovněž vítězství
na Mongolia Bike Challenge (1400 km mongolským vnitrozemím), účast na Crocodile
Drama v přímém přenosu
O dramata odehrávající se na drsné trase nejsou diváci ochuzeni – závodníci jsou povinni
hlásit se pořadatelům každý den prostřednictvím sms zpráv, které jsou zveřejňovány
na webu. Jejich četba je docela napínavá:
59 Antonín Koutský (1435.66 km,
19:15:14): Cínovec u Karla. Nevím, jestli mně
je dáno míle dojet. Za sebou 1500, před sebou
necelých 200 a vysypal se mi šlapací střed.
Trochu víc mi to zlomilo morál, myslel jsem,
že vezmu kámen a kolo rozmlátím na kousky
a rozházím po lese. Pak jsem si lehl do trávy
a chtěl umřít… Musím se sebrat. Držte palce.
37
jak silnice, ale za mokra to nejde jet ani tlačit,
tam se kola musí nosit. Nejvyšší bod trasy
Krížna ve výšce 1571 metrů ve Velké Fatře, to
je každoročně těžký úsek.“
Být jako Kopka
Jan Kopka (52)
extrémní biker
Crocodile Trophy 2000
2120 km, 4. místo
Great Divide Race 2004
4000 km, převýšení 70 km, 3. místo
Iditarod Trail Invitational 2007
1800 km, 1. místo
Mongolia Bike Challenge 2010
1400 km, převýšení 14 km, 1. místo
Rovaniemi 150 2013
na sněžných kolech na polárním
kruhu, 150 km, 1. místo, nový rekord
64 Milan Jílek (1361.28 km, 18:49:42): Jsem
dost unavený, nohy se už nechtějí točit. Šluknov jsem znal z loňska, ale stejně mě dostal.
Nikdy tam už s kolem nebudu! Ještě pojedu.
Závodník Jílek v textu narážel na Šluknovský výběžek, jedno z legendárních míst závodu. Tak se nazývají oblasti, kde se účastníci
nejvíce potrápí a na které pak později nejvíc
vzpomínají.
„Lidé ze SMS zpráv vědí, kde závodníci
nadávají, kde je to těžké – a to je nejlepší
reklama,“ vysvětluje Jan Kopka, jak si alespoň
nanečisto může 1000 Miles užít každý. „Takže si vezmou kola a jedou to tam zkusit.“
Trasa závodu je zveřejněna na webu, týden
před startem pak i s podrobnostmi toho
kterého ročníku.
„Dva roky po sobě byl nejkritičtějším
místem Nord cup na Šluknovsku, ale vloni si
nikdo nestěžoval. Je to i o počasí, třeba jílovitá východoslovenská pole jsou za sucha tvrdá
Kolo a divoká příroda – to je spojení, které
láká čím dál víc lidí. Přitom ani vyslanec
tohoto životního stylu Jan Kopka nezačínal
jako cyklista, původně závodil na sjezdových lyžích. Pak přesedlal na silniční kolo
a na vrcholové úrovni jezdil deset let, aby
nakonec „silničku“ vyměnil za „horáka“
a začal s extrémy.
„Asi z nudy, aby mi cyklistika přinesla něco
víc,“ říká dnes. „Jezdí se to v opuštěných koutech světa, kde žije jen málo lidí. Dřív jsem si
myslel, že jsou to blázni. Ale zjistil jsem, že to
mají srovnané v hlavě. Žijí lepší a kvalitnější
život než ti v civilizaci.“
Začít s cyklistikou se dá podle závodníka
kdykoli – je to prý jen o vůli jezdit.
„Musíte se naučit poslouchat své tělo,
musíte vědět, zda jste přetrénovaný, nebo
naopak málo trénovaný.“ Nepovažuje však
za nutné investovat do vědeckých tréninkových plánů a jídelníčků.
Co se vybavení týče, považuje za ideální,
pokud kolo odpovídá výkonnostní úrovni
jezdce: „Pokud nejste fyzicky na vrcholové
úrovni a máte vrcholové kolo, stejně vám nepomůže. I na obyčejných kolech v ceně mezi
20 a 40 tisíci se dá jezdit špičkově.“
Jak tedy natrénovat třeba na 1000 mil?
„Říká se, že závod tohoto typu je o hlavě.
To je ale polopravda. O tom, zda vzdáte,
rozhodne hlava. Fyzička je ale nutná, bez ní
se zlomíte daleko dřív,“ varuje Kopka před
vynecháním poctivé přípravy.
„Ideální je připravovat se na závod již
od podzimu, je třeba zaměřovat se na vytrvalost. Na jaře pak začít jezdit na kole. Udělat
si tréninkový plán, zvyšovat dávky, a když
se závod blíží, zvyknout tělo na to, že bude
fungovat i více než deset hodin. Je důležité
připravit nejen svaly, ale i klouby a úpony.
Posledních čtrnáct dní před závodem bych
dal jen lehčí ježdění, aby tělo bylo odpočaté
a mělo tukové rezervy,“ radí extrémní biker
Kopka, jehož dalším snem je přejezd největšího sibiřského jezera Bajkal.
Foto: Jan Kopka, Anna Kopková, Vít Huspenina, Tomáš Zamec
36