Ekologická konference 2009

Transkript

Foto: Z. Pazdera
Sborník referátů
Gymnázium Globe, s. r. o.
Bzenecká 23, 628 000 Brno
EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2009
EKOLOGICKÁ KONFERENCE
konaná pod záštitou
hejtmana Jihomoravského kraje
Mgr. Michala Haška
a
starosty MČ Brno-Vinohrady
PhDr. Jiřího Čejky
7. května 2009
10:30 - 16:00 hod.
Školní vzdělávací program Globe
EKOLOGICKÁ KONFERENCE
PROGRAM
SEKCE A:
Blok 1:
1.
Projekty Školního vzdělávací programu Globe
Joshua Zrzavý, Lukáš Pivovarník, Kristýna Škvrňová, Andrea Smejkalová: Projekt
Globe (Prima A , Sekunda A)
2.
Romana Hollá, Tomáš Brabec: Odesílání meteorologických dat (Sekunda)
3.
Dominik Justan, Viktor Masarovič: Meteorologická budka (Sekunda)
4.
Pavel Dostál, Adéla Václavová: Automatická meteostanice (Sekunda)
5.
Lukáš Denk, Taras Romanchuk, Jiří Šilhan: Zpracování údajů z meteostanice (Sekunda)
6.
Kristýna Červinková, Natálie Vanková, Veronika Zukalová: Fenologie (Prima)
7.
David Holub, Dominik Krejčíř, Ondřej Pavka, Jan Vorlíček: Fenologická pozorování
v praxi (Prima A)
8.
Kolektiv Tercie A: Soutěž o Brně
9.
Kateřina Suchánková: Zločiny komunismu (Kvarta)
10. ZŠ Horní (hosté): Informace o ekoškole
Blok 2:
Environmentální výchova
11.
Kryštof Kelecsenyi, Lukáš Maršálek, Viktor Nyitray, Jan Zimovčák: Světelné znečištění (Kvarta)
12.
Jan Brablec: Alternative Energie (Kvarta)
13.
Tereza Fillerová, Helena Chludová, Kateřina Suchánková: Vesmírný odpad (Kvarta A)
14.
Petr Grich : Biomy Země (Tercie B – 1.K)
15.
Alexandra Jelínková, Tereza Černá: Ochránci přírody (Kvarta B – 2.K)
16.
Simona Hlaváčková, Zdenko Brandejs: Ostropestřec mariánský (Tercie B – 1.K)
17.
Tereza Kubová, Michaela Potrusilová: Whaling (Tercie B – 1.K)
18.
Simona Hlaváčková, Zhasmen Sangalyan: Fast food (Tercie B – 1.K)
19.
Adéla Batbayar: Anorexia and Bulimy (Kvarta B – 2.K)
20.
Kateřina Jedličková, Mariana Ondrušová: Breakfast (Kvinta B – 3.K)
21.
Veronika Hušková, Kateřina Jedličková, Ondřej Vognar: Cigareta versus vodní
dýmka (Kvarta B – 2.K, Kvinta B – 3.K)
22.
Alexandra Jelínková: Náboženství není jenom jednoho druhu (Kvarta B - 2.K)
(příspěvek do projektu MF DNES - Studenti čtou a píší noviny)
23.
Jaroslava Sukeníková: Etika životního prostředí (Sexta B - 4.K)
SEKCE B:
VYŠŠÍ ROČNÍKY GYMNÁZIA
Blok 1:
Energie a prostředí
1.
Veronika Malá, David Pustina: Fosilní paliva (Kvarta B – 2.K)
2.
Tereza Havlíková: Tepelné elektrárny (Kvarta)
3.
Kristýna Ambrožová: Přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně (Kvarta A)
4.
Jan Brablec: Alternative Energie (Kvarta A)
5.
Pavel Jakš, Lukáš Fajtl: A hybrid electric vehicle (Kvinta B – 3.K)
6.
Marek Kasal: Biopaliva (Kvarta B – 2.K)
7.
Šimon Munka: Zvukové znečištění (Kvinta B – 3. K)
8.
Mariana Ondrušová, David Kratochvíl: Světelné znečištění (Kvinta B – 3.K, Kvarta B – 2.K)
9.
David Kratochvíl, Gabriela Kostková: Znečištění vesmíru (Kvarta B – 2.K)
10.
Pavla Holíková, Eva Marcínková: Pasivní domy (Kvinta B - 3.K)
11.
Kateřina Líbalová, Kateřina Smutná, Antonín Ryšavý: Měření úniku tepla (Kvarta A)
12.
Tomáš Řezníček, Martin Meduna: Usage of Energy (Kvinta B – 3.K)
13.
Tomáš Hynek, Jaroslav Fabeš, Jan Tomešek: Úsporné zářivky vs. klasické žárovky
(Kvarta A)
14.
Martin Meduna: Spotřeba energií v domácnostech (Kvinta B - 3.K)
15.
Tomáš Habas, Jakub Cerovský, Tomáš Řezníček, Martin Meduna: Recyklace
spotřebičů (Kvarta B – 2.K, Kvinta B – 3.K)
Blok 2:
Genetika a bioinženýrství
16.
Šimon Munka: Mendelova práce - základ dnešní klasické genetiky (Kvinta B – 3. K)
17.
Marie Procházková: Barvoslepost, dědičnost vázaná na pohlaví (Kvinta B – 3.K)
18.
Hana Malčicová: Mitochondriální DNA (Kvinta B – 3.K)
19.
Khrystyna Chernei: Identita člověka na základě DNA (Kvinta B - 3. K)
20.
Mariana Ondrušová. Karolína Nyitrayová, Barbora Aulehlová: Úloha RNA ve světle
nejmodernějších poznatků (Kvinta B - 3.K)
21.
Miloš Vetešník, Karel Starý: Platí dosud, že otec nejistý, matka jistá? (Kvinta B - 3.K)
22.
František Leigeb, Lukáš Fajtl: Metoda devitalizace (emboloterapie) (Kvinta B - 3.K)
23.
Veronika Kotlánová, Adéla Hnátová: Protein p53 (Kvinta B - 3. K)
24.
Olga Mačošková: Epigenetika (Kvinta B - 3.K)
25.
Kateřina Jedličková, Tomáš Řezníček, Kseniya Drobacha: Prof. RNDr. Antonín Holý
získal ocenění Česká hlava 2007. Dostane také Nobelovu cenu 2009? (Kvinta B - 3.K)
Gymnázium Globe, s.r.o.
2009
Ekologická konference
Projekt GLOBE
Joshua Zrzavý, Lukáš Pivovarník, Sekunda A
Kristýna Škvrňová, Andrea Smejkalová, Prima A
Jak vznikl název naší školy? Naše gymnázium je už 11 let zapojeno do mezinárodního
projektu Globe.
Myšlenku programu Globe vyhlásil viceprezident U.S.A Al Gore v roce 1994 o rok později byl
program slavnostně zahájen. Přihlásili se k němu studenti a vědci ze 112 zemí všech
světadílů , měření se účastní dokonce i škola na základně v Antarktidě. V České republice je
do projektu zapojeno 161 škol.
GLOBE je dlouhodobý mezinárodní program, do kterého je zapojeno 8490 škol ze 111 zemí
ze všech kontinentů. Nabízí žákům praktické postupy pro zkoumání a pozorování životního
prostředí v okolí školy. Vede ke spolupráci žáků a pedagogů, přirozeně podporuje
přírodovědné předměty.
S využitím jednoduchých vědeckých postupů žáci pozorují vývoj počasí, měří kvalitu ovzduší
a vody, zkoumají druhy lesních porostů, půdní vlastnosti. Získaná data vyhodnocují a
odesílají do celosvětové internetové databáze. Profesionální zpracování dat garantuje
NASA. Zpracované výsledky slouží vědcům a studentům po celém světě k dalšímu využití.
Na naší škole se věnujeme ze jména meteorologickému pozorování a v letošním školním
roce jsme zahájili i fenologická pozorování. S průběhem prací a výsledky našich pozorování
vás seznámí další vystupující.
Where does the name of our school come from?
Our secondary school has been already 11 years involved with the project Globe.
The idea Globe was pronouced by the vice-president of the U.S.A AL Gore in 1994. A year
later the program was celebrated by the opening.
The program is joined by students and scientists from 112 states in the world! Even some
children from Anktartida joined it!
In the Czech Republic 161 schools applied!
GLOBE is a long-term program in which applied 8490 schools and 111states in the world! It
offers the students to advance research and watch the living world by the surroundings
around the school. It´s about the cooperation with the students and teachers.
With the use of easy science processes pupils watch the weather, measure the quality of
the air and water, investigate types of forest growths, soil characteristics. Obtained data are
analised and sent to the worldwide internet database. Professional elaboration of datas
undertakes NASA (National Aeronautics and Space Administration). Elaborated results serve
to scientists and students on the whole world .
Our school devotes to meteorologic observation and in this school year we started with
Phenology observation. Next presenters will tell you something about the process of work
and results of our observation.
Zdroje:
•
•
Globe.gov [online]. 2009 [cit. 2009-04-06]. Dostupný z WWW: <www.globe.gov>
Terezanet.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-03]. Dostupný z WWW: <www.terezanet.cz>
1
Odesílání meteorologických dat
Romana Hollá, Tomáš Brablec, Sekunda A
Každý měsíc odesíláme přes internet meteorologické údaje do USA do NASA (NASA=
národní úřad pro letectví a kosmonautiku). Z naší školy odesíláme hodnoty poledních teplot,
maximálních a minimálních teplot, množství srážek, relativní vzdušnou vlhkost a tlak
vzduchu. Jak už jste asi slyšeli, do tohoto projektu s odesílání dat je zapojeno 161 škol v ČR,
seznam všech zemí a škol z celého světa můžete najít na internetu, na stránkách
www.globe.gov. Na těchto stránkách můžete zjistit i množství zasílaných údajů a jednotlivých
škol, grafy vybraných parametrů a z těchto údajů vidíme, že naše škola zasílá nejvíce údajů
v rámci všech brněnských škol.
Every month our school sends meteorological information to NASA in the USA. We send
information about the temperature, average rainfall, air moisture and air pressure. In the
Czech Republic there are 161 schools attending the Globe program. If you would like to
know more information about the Globe program you can see it at www.globe.gov.
Zdroje:
•
Globe.gov [online]. 2009 [cit. 2009-04-06]. Dostupný z WWW: <www.globe.gov>
Meteorologická budka
Dominik Justan, Viktor Masarovič, Sekunda A
Hlavní součástí základní klimatologické stanice je standardní meteorologická budka. Je to
místo, kde jsou uloženy základní meteorologické přístroje. Budky patří mezi srážkoměrné
stanice. Slouží k měření teploty, atmosférického tlaku, větru, srážek a vlhkosti vzduchu.
Budka, která připomíná malý bílý posed je umístěná 2 metry nad travnatým povrchem,
v dostatečné vzdálenosti od budov. Budku tvoří bílá skřínka s dvojitými žaluziovými stěnami,
dvojitou střechou a drátěným dnem. Žaluziové
stěny budky a drátěné dno zajišťují dokonalé
větrání vnitřního prostoru budky a bílý nátěr
budky odráží sluneční záření, což zabraňuje
ohřevu budky. Meteorologická budka je zpravidla
upevněna šrouby na podstavec, který je zapuštěn
80 cm do země. Dno budky musí být ve
vodorovné poloze, ve výšce 180 cm, aby
teploměrná čidla byla 200 cm nad povrchem
země. Parametry se zachovávají v celém světě
z důvodu měřitelnosti hodnot.
Umístění stanice podstatně ovlivňuje kvalitu
meteorologických pozorování. Vybrané místo
musí
splňovat
podmínky
dané
Českým
hydrometeorologickým ústavem.
Stanice by
neměla ležet v blízkosti velkých staveb a
vysokých stromů, travnatý povrch musí být pravidelně upravován a v zimním období se
zachovává původní stav sněhové pokrývky. Celkově je důležité zajistit nerušený přírodní
stav pozemku.
2
Uvnitř budky je umístěn teploměr, vlhkoměr, termograf a hygrograf. Vedle budky jsou ještě
další přístroje na měření srážek, rychlosti a směru větru.
Otevírací část budky musí být umístěna směrem na sever, aby nedošlo při odečítání hodnot
k přímému slunečnímu ozáření přístrojů uložených v budce. Žaluzie po stranách budky jsou
nakloněny směrem k zemi, aby voda stékala na zem a nepoškodila přístroje.
Maximální teploměr měří nejvyšší hodnotu teploty
vzduchu za určité časové období, nejčastěji den,
měsíc, nebo rok. Maximální teploměr je
konstruován stejně jako teploměr lékařský, tzn. se
zúženým průřezem kapiláry nad nádobkou s
teploměrnou tekutinou (rtuť).
Minimální teploměr měří nejnižší hodnotu teploty
vzduchu za určité časové období - den, měsíc,
nebo rok. Teploměrnou tekutinou je líh. Na konci
sloupce lihu v kapiláře je umístěna malá tyčinka,
která je při poklesu teploty stahována povrchovým
napětím hladiny lihu směrem k nádobce.
Termograf je fyzikální a meteorologický přístroj, jenž slouží k měření a zápisu naměřené
teploty vzduchu v závislosti na čase. Naměřené teploty vzduchu jsou u těchto přístrojů
převáděny na výchylku ručky zapisovacího stroje pomocí bimetalového pásku.
Zapisovací stroj termografu (nebo hydrografu, barografu či termohydrografu) je vlastně
specializovaný hodinový stroj, jenž přesně pomalu otáčí záznamovým válcem, na kterém je
připevněn záznamový papír, respektive záznamový pás.
Zařízení tak v průběhu času automaticky vykresluje křivku průběhu teplot vzduchu v
závislosti na ubíhajícím času, vzniklá křivka záznamu průběhu teploty na čase se nazývá
termogram.
Vlhkoměr je měřicí přístroj ukazující
relativní vlhkost vzduchu nebo jiné látky.
Klasická konstrukce vlhkoměru je
založena
na
hygroskopických
vlastnostech lidských vlasů. Ty mění
svou délku v závislosti na vlhkosti.
Základem
přístroje
je
odmaštěných vlasů, které jsou v
napnuty tak, aby k nim měl
vzduch, jehož vlhkost měříme.
délky vlasů je přes pákový
zobrazována ručičkou přístroje.
několik
přístroji
přístup
Změna
převod
Ombrograf (srážkoměr) umožňuje měřit srážkové úhrny kontinuálně. Srážky stékají do
nádoby s plovákem, na plovák je napojeno registrační zařízení, které zapisuje na otáčející se
papír. Takto vytvořený záznam se nazývá ombrogram. Jedná se o záznam průběhu
celkového množství srážek v čase, z něho se dá odvodit intenzita srážek.
Zdroje:
•
•
Chmi.cz/meteo/om/mk [online]. 2009 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW:
<http://www.chmi.cz/meteo/om/mk/meteodeti.01htm>
http.//maruska.ordoz.com/meteorologie/meteorologicke_stanice
3
Automatická meteorologická stanice
Pavel Dostál, Adéla Václavová, Sekunda A
Automatická meteostanice je zařízení určené k měření teploty, tlaku, popř. vlhkosti,
atmosférického tlaku, rychlosti a směru větru a dešťových srážek. Většina domácích
meteostanic má pro měření teploty (vnější) a vlhkosti bezdrátové čidlo, které má dosah
30-100 metrů. Některé meteostanice mají několik čidel, které lze rozmístit na různých
místech. Existují různé stanice, od jednoduchých, které měří pouze teplotu a tlak, až po
profesionální, měřící spoustu jiných údajů, včetně grafů za uplynulých 12-24 hodin. Některé
meteostanice měří jen vnitřní údaje, některé i vnější. Automatická meteostanice se většinou
skládá ze dvou částí – venkovního senzoru, který sbírá informace a odesílá data vnitřní
jednotce meteostanice. Ta přijaté údaje zpracovává a předává uživatelům na displeji
Zdroje:
•
Cs.wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2009-03-25]. Dostupný z WWW: <
http://cs.wikipedia.org/wiki/Meteorologie#Meteorologick.C3.A1_m.C4.9B.C5.99ic.C3.AD_technika>.
•
Chizatec.cz [online]. 2008 [cit. 2009-04-05]. Dostupný z WWW:
<www.chizatec.cz/img/meteostanice.jpg>.
•
Novapec.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW:
<http://www.novapec.cz/meteostanice.htm>.
•
Bilezbozi.itek.cz [online]. 2008 [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW:
<http://bilezbozi.itek.cz/meteostanice-teplomery-meteostanice/img-shop/full/518611.jpg>.
Zpracování údajů z meteostanice
Lukáš Denk, Taras Romanchuk, Jiří Šilhan, Sekunda A
Na konci loňského školního roku zakoupila naše škola automatickou meteorologickou stanici,
která nahradila naše každodenní měření meteorologických údajů na školním pozemku.
Každou hodinu jsou zapisovány údaje o teplotě, relativní vzdušné vlhkosti a srážkách. Na
ukázku jsme zpracovali alespoň část údajů, které zachycují průběh teploty vzduchu
v zimních měsících. Ve vybraných dnech jsme vyhledali maximální a minimální teploty a tyto
hodnoty jsme vyhodnotili pomocí grafů.
Na začátku prosince se ještě pohybovaly maximální denní hodnoty kolem 9°C (1.12. a
6.12.). Minimální denní teploty se už od 3.12. pohybovaly kolem 0°C. Největší rozdíl mezi
maximální a minimální denní teplotou jsme zaznamenali dne 6.12.
4
10
Maximalní a minimalní teplota
8
6
t [°C]
4
Maxima
Minima
2
0
1.12.20082.12.20083.12.20084.12.20085.12.20086.12.20087.12.2008
-2
Datum
Leden roku 2009 byl velmi chladný. Maximální denní teploty dosahovaly nejvýše ke 3°C,
minimální denní teploty se pohybovaly pod hodnotou 0°C. Prudký pokles teplot jsme
zaznamenali koncem měsíce.
Maximalní a minimalní teplota
10
8
6
t [°C]
4
Maxima
Minima
2
0
1.12.20082.12.20083.12.20084.12.20085.12.20086.12.20087.12.2008
-2
Datum
Fenologie
Kristýna Červinková, Natálie Vanková, Veronika Zukalová, Prima A
Fenologie je nauka o vývojových fázích stromů a rostlin.
Jaro
Začíná v době jarní rovnodennosti, kdy je den stejně dlouhý jako noc a tepla stále přibývá. A
právě světlo a teplo probouzí ze zimního spánku celou přírodu. Stromy začínají pučet a
ukazovat nové listy a větvičky, za země vyrážejí nové rostliny. Většina zvířat má na jaře
5
mláďata a ptáci se vracejí domů ze svých zimovišť. Všechno je v pohybu, roste a rozvíjí se
s ohromnou energií. To, co se děje v přírodě na jaře, můžeme přirovnat ke zrození a prvním
letům života člověka.
Březen je měsíc přeměny zimy v jaro, čas tajícího sněhu a probuzení života.Stromy jsou
připraveny k pučení.
Květen je měsíc květů a vůně, mláďat a čas prvních teplých dní.Kvetou a pučí stromy.
Léto
Léto je čas zrání, zklidnění a tepla. Začíná v době letního slunovratu (21.6.), kdy máme
nejdelší den v roce a také nejvíce světla. Tmy, která byla do tohoto dne na ústupu, začíná
opět přibývat. V přírodě to však zatím není znát a v létě je největší teplo z celého roku.
Mláďata ztrácejí svou jarní divokost a dospívají, rostliny zrají a vše, co na jaře probíhalo
velikou rychlostí, se nyní zpomaluje. Léto lze přirovnat k mládí a zrání člověka.
Červen je měsíc rozkvetlých luk, přicházejícího léta a nejdelších dní.
• Začínají dozrávat lesní plody - borůvky , maliny a jahody.
• Většina pěvců vyvádí první mláďata
• Kvetou lípy a dozrávají třešně
Srpen je nejteplejší měsíc roku, měsíc končících prázdnin a zralého obilí.
• Na loukách a pasekách se ozývá cvrkot kobylek a sarančat.
• V lese kvete vřes, kromě malin a borůvek dozrávají i ostružiny.
Podzim
Podzim je čas dozrávání a sklizně, čas přípravy na zimu.
Začíná v době podzimní rovnodennosti (23.9.), kdy jsou opět světlo a tma v rovnováze.
Tentokrát už ale přibývá stále více tmy. Už během babího léta víme, že něco končí, a
začínáme pozorovat náznaky přicházející zimy. V přírodě všechno dozrává, sklízí se plody,
které se vyvíjely už od jara. Ptáci odlétají za teplem na jih, zvířata, která přes zimu zůstanou
doma, shromažďují zásoby. Rostliny rozsévají svá semena, která budou čekat na příští jaro.
Podzim připomíná životní období, kdy člověk sklízí plody své celoživotní práce. Vychoval své
děti a vypouští je do světa, tak jako stromy rozsévají svá semena.
Říjen je měsíc barevných listů, zkracujících se dní a tažných ptáků.
• Listy stromů a keřů začínají opadávat.
• Vrcholí odlet ptáků, přilétají hlavní hejna zimujících havranů .
• Srnci shazují paroží, začíná říje daňků.
Listopad je měsícem podzimních plískanic, větrů na strništích a prvních mrazíků
• Ze stromů opadávají zbylé listy.
Zima
Zima je čas odpočinku, zastavení a klidu.
Začíná v době zimního slunovratu (21.12.), kdy je nejvíce tmy v celém roce. Od toho dne
začne znovu přibývat světla a my víme, že se světlem přichází jaro. Teď je však v přírodě
klid. Jeden roční cyklus se uzavřel a nenápadně se chystá další. Stromy nemají listy, ale
jsou na nich připravené pupeny, které na jaře vyrazí. Malé rostlinky přečkávají zimu pod
zemí nebo ve formě semen. Některá zvířata spí. V lese je chladno a ticho. Vše je však
připraveno na bouřlivé jaro. Zima se podobá sklonku lidského života, kdy člověk už mnoho
prožil, mnoho ví, už netouží po pohybu a odpočívá.
Prosinec je měsíc dlouhých temných večerů, krátkých dní s nízkou oblohou a prvním
sněhem.
• Někteří živočichové spí zimním spánkem.
• Stromy také spí (mají období vegetačního klidu), nekvetou žádné rostliny.
Zdroje:
•
Priroda.cz, www.mezi.stromy.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: <Zdroje:
www.priroda.cz, www.mezi.stromy.cz >
6
Fenologická pozorování v praxi
David Holub, Dominik Krejčíř, Ondřej Pavka, Jan Vorlíček, Prima A
Pro naše fenologické pozorování jsme si vybrali samostatně stojící strom v blízkosti školního
pozemku. Jedná se o topol, jehož proměny v průběhu vegetace jsme pravidelně sledovali.
Naše pozorování jsme zdokumentovali pomocí fotografií.
S pozorováním jsme začali 5.11. 2008. V tu dobu byla horní polovina stromu bez listí a
spodní část měla listí žluté.
Další foto jsme pořídili 26.11.2008, kdy byl strom již téměř bez listí a ten den se objevil první
poprašek sněhu. K tomuto dni se vztahuje pranostika: „Na svatého Konráda, bývá zima
neřádná“.
V tomto roce jsme se po dvouleté přestávce dočkali sněhu, což potvrzuje fotka ze dne
19.1.2009. I k tomuto datu jsme našli pranostiku: „Na svatého Knuta, bývá zima krutá“.
V tomto roce bylo jaro velmi krátké, dá se říci, že jsme přešli ze zimy rovnou do léta. Na
snímku ze dne 8.4.vidíme, že strom už je částečně olistěný a v této době jsme pozorovali
fázi kvetení. Na počátku května se sice nepříjemně ochladilo, ale může nás těšit pranostika:
Studený máj – v stodole ráj“.
7
Světelné znečištění
Kryštof Kelecsenyi, Lukáš Maršálek, Viktor Nyitray, Jan Zimovčák,
Kvarta A - 2. B
What is light polution?
Light polution is result of bad dealing with light, when the light uselessly getting out to space.
For example street lamps causes that there is not light only at sidewalks but many kilometers
far in the sky, what we dont want.
It seems to not be important but it has its results. First it is economical – light is not used so
we are wasting much electric power which harms environment. But what should interest us is
impact on our nature. Dark is important for life the same as light. City lights are seen on long
ranges in the night. This complicates hunting for some night predators, orientation to some of
their preys and sleep for human, even many people having insomnia dont realize that. It is
bad even for people which dont mind light while they are asleep. By some studies, even a
little light can make our body to stop making of hormone Melatonin, which helps to prevent
cancer and it is proved that children sleeping in alight room have shortsightedness more
often than children who dont.
Last group of people which are most affected by a light polution are astronomes and
romantics. Astronomes cant watch the sky so they have to go far from their home. Romantics
cant use thein knowledge of stars while trying to get any romantic chick.
Which are sources of light polution?
There is a lot of sources. Some of them exist very long time and we will hardly minimalizme
them now and some are important for safety(car lights). But main sources came newly with
spread of mass culture. One of them are commercials and the second are poor quality
„modern“ street lights. Commerials are often large lighting billboards, this is plague for
natural darkness. Almost all billboards are alight from downside by strong vakuum tubes so
almost all of the light goes straight into the sky. It would be ok if we used lightening from the
upside and the problem is solved
Trend of last age is changing old street lamps for new, futuristic. Most of them is not enough
covered from the upside so the light, which should alight sidewalk or light, glos people in their
eyes and the ground is dark anyway. The worst things are „Light Balls“, one of them can
alight the whole sky. It would be ok, if we’d stick to our lamp standarts.There i sone more
fabion – alight churches and other architectonic dominants. If we were talking about
billboards as a plague, this is ebola and mutant ptačí chřipka together.
The first thing to chase, people who decide about type of street lights in their city have
propably never heard about the light polution and so they choose the modern but not so
effective lamps. I tis also important to make people think about the light polution, mainly
billboard owners. It is not a big problem to change the style of light, and this little modification
can save much light an money
It is important to choose the better lampsand if we will have the lights on tomorrow, we can
use our sun-blinds to prevent thelight polution. And if you will plan any street lights for
example at your garage, please choose the lamp whichs light is heading mostly to the
ground.
Co je světelné znečištění?
Světelné znečištění (angl. light polution) je důsledek nehospodárného nakládání se světlem,
kdy ze světelného zdroje zbytečně uniká do prostoru velká část světla, která by měla být
absorbována při použití (např. veškeré světlo z pouliční lampy by v ideálním případě mělo
být plně absorbováno chodníkem). Uniklé světlo způsobuje, že v noci v našich městech
nejsou osvětleny jen chodníky a silnice, jak by to mělo správně být, ale i celá obloha na
desítky kilometrů daleko, což je nežádoucí.
8
Zdánlivá banalita, mohlo by se
zdát, ale má své důsledky. Jednak
jsou to ekonomické - uniknuté
světlo, které původně mělo plnit
určitou funkci, musí být zpětně
nahrazeno,
je
tedy
třeba
spotřebovat k dosvícení elektrickou energii navíc. Vzhledem
k množství uniklého světla v celorepublikovém (součtu "jen tak"
prohospodaříme
neskutečné
množství energie, za kterou
z velké části stálo poškození
životního prostředí. Co by nás
mělo ale zajímat především, jsou důsledky světelného znečištění na přírodu. Tma je pro
život zrovna tak důležitá jako světlo. Městské osvětlení je v noci vidět na velké vzdálenosti, a
to oproti přirozenému stavu dosti intenzivně, a narušuje přirozené biorytmy organismů.
Některým nočním dravcům dosti ztěžuje lov, jejím obětem zase orientaci a mnohým, jako
třeba člověku, narušuje spánek, i když si to málokdo z nespavých uvědomuje. Navíc trpí i ti,
kterým světlo při spaní nevadí; podle některých studií brání i slabé světlo během spánku
tvorbě hormonu Melatoninu, který napomáhá prevenci vzniku rakoviny a je prokázáno, že
děti, které spí i jen v mírně osvětleném pokoji, mají větší dispozice ke vzniku krátkozrakosti.
Poslední skupinou mnohobuněčných organismů, která světelným znečištěním trpí jsou
astronomové. Astronomům naprosto znemožňuje pozorování oblohy a to i za použití velkého
dalekohledu a jsou tak nuceni jezdit stovky kilometrů daleko od svého bydliště na ostrůvky
tmy, kam ještě světelné znečištění nezasahuje.
Zdrojů je mnoho, některé existují už od dob, kdy člověk objevil oheň a těžko je dnes budeme
minimalizovat, jiné jsou zase pro bezpečnost nutné (svícení aut). Hlavní zdroje znečištění
však přišly teprve nedávno s rozvojem masové kultury; jedním z nich je reklama a druhým
nekvalitní "moderní" pouliční osvětlení. Reklama a především velké svítící billboardy jsou
přímo morem pro přirozenou tmu. Drtivá většina billboardů je totiž osvětlena zespodu a navíc
silnými výbojkami, takže drtivá většina použitého světla se okamžitě odráží do oblohy. Přitom
by vcelku stačilo použít horní kryté osvětlení a problém je z velké části vyřešen.
Trendem poslední doby je výměna starých pouličních lamp za nové, pokud možno co nejvíce
futuristické. Valná většina z nich je ovšem shora nedostatečně kryta, takže světlo, které mělo
původně osvítit chodník či silnici, nakonec svítí hlavně chodcům a řidičům do očí a na zemi
je stejně šero. Naprosto nejhorší jsou "světelné koule," které jednak svou konstrukcí vůbec
neplní svou původní funkci a potom jsou často vybaveny silnými výbojkami, takže jedna takto
nevhodně osvětlená ulice je schopna spolehlivě ozářit celou oblohu. Co se pouličních lamp
týče, stačilo by upustit od výběru nekrytých nápadných lamp a dát přednost plně cloněnému
typu, tzn. že světelný zdroj bude co nejvíce kryt shora a nejlépe i trochu do stran, takovéto
lampě se říká plně cloněná – žádné světlo neuniká mimo terén, který měl být osvícen, zdroj
světla sám o sobě není nápadný, neoslňuje z dálky a lampa perfektně plní svou funkci nechá vyniknout předměty, které leží pod ní. S pouličním osvětlením souvisí také celkem
hezká móda posledních let, osvětlovat kostely a jiné architektonické dominanty v krajině.
Pokud jsem o billboardech mluvil jako o moru, pak osvětlování kostelů je cholera, ebola a
zmutovaná ptačí chřipka dohromady. Nejenže jsou kostely osvětleny zespoda a ještě k tomu
z poměrně velkého úhlu, takže světelný kužel jen sklouzne po střeše a míří rovnou do nebes,
ale navíc na opravdu efektní osvětlení každé zdi se používají ty nejsilnější výbojky. Jeden
takový vyzdobený kostelíček je potom schopen znehodnotit tmu i oblohu na desítky, ba i
stovky kilometrů daleko. Jak se bránit světelnému znečištění? V prvé řadě je třeba osvěta;
lidé, kteří kupříkladu rozhodují o volbě typu nových pouličních lamp v jejich městě, o
světelném znečištění často nikdy ani neslyšeli, a tak z neznalosti vyberou sice možná
moderní a hezké, ale naprosto neefektivní nekryté lampy, které nesplní svou funkci a
významným způsobem zhorší životní podmínky pro obyvatele města i živočichy v jeho okolí.
9
Je také třeba vytvořit zájem o světelné znečištění u majitelů billboardů a reklamních prostorů
a městských zastupitelstvech. Není příliš velký problém změnit způsob osvětlení ze spodního
na horní a i takto malá úprava může ušetřit spoustu světla i peněz. Je v silách každého z nás
vytvořit apel na ty, kteří o volbě osvětlení rozhodují a je také v silách každého z nás přispět
svou troškou do mlýna tím, že zaklapnete žaluzie a zatáhnete závěsy, až budete příště v
noci svítit, byť je váš podíl na světelném znečištění relativně malý a budete-li snad někdy
stavět venkovní osvětlení třeba u garáže, zvolte raději světelný zdroj, který míří co nejvíce do
země. K osvětlení plochy pod lampou pak bude stačit slabší zářivka, a tak ještě ušetříte.
Zdroje:
•
National Geographic. [s.l.] : [s.n.], 2008. s. 120.
Vesmírný odpad
Tereza Fillerová, Helena Chludová, Kvarta A - 2. B
13. února tohoto roku upozornila srážka dvou družic na oběžné dráze na problém
s odpadem, který se hromadí kolem naší planety. Kolem Země obíhá více než 9000 úlomků
z odhozených částí raket, vysloužilých satelitů i odpadu
z vesmírných misí. Mají více než 10 centimetrů
v průměru a dohromady váží asi 5500 tun. Při
rychlostech v řádech tisíců kilometrů v hodině,
představuje dokonce i malý úlomek vážnou hrozbu pro
družice, sondy i pilotované mise. I kdyby se teď
přestalo do vesmíru létat, což se nestane, bude
množství kosmického smetí narůstat, protože kousky,
které už tam jsou, do sebe narážejí a rozpadají se na
stále více menších částí.
Většina prostoru naplněného vesmírným odpadem se podle něj nachází od 885 do 1005
kilometrů nad zemským povrchem, což znamená, že pro pilotované lety je riziko menší než
pro ostatní mise.
Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), na níž se vždy po půlroce střídají dvoučlenné posádky,
totiž operuje ve výšce kolem 400 kilometrů nad Zemí a americké raketoplány létají
maximálně do vzdálenosti něco málo přes 600 kilometrů.Množící se trosky však mohou
ohrožovat komerční a výzkumné mise a jiné aktivity v kosmu.
V příslušné zprávě NASA z roku 2004 se uvádí, že nejvíce odpadu na oběžné dráze pochází
z Ruska. V žebříčku znečišťovatelů kosmu jej následují Spojené státy a dále Francie, Čína,
Indie, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA).
Experti odhadují, že i bez startů dalších strojů překoná tvoření nových trosek množství
materiálu, který se z oběžné dráhy rozplyne nebo spadne zpět na Zemi. Pouze odklízením
stávajících velkých zařízení z oběžné dráhy se dá předejít budoucím problémům pro výzkum
vesmíru. V současnosti přitom neexistuje úsporný způsob, jak odpad z oběžné dráhy odklidit.
Vědci sice uvažují o zařízeních, která by vysloužilé objekty zpomalila a způsobila tím jejich
pád na Zemi, ale jejich uvázání k vesmírným troskám by bylo příliš nákladné v porovnání s
přínosem takového úklidu.
Příliš nákladné a složité pohonné a řídící systémy by vyžadovaly rovněž satelity a rakety,
které by už byly vybaveny speciálními motory, jež by je navedly k návratu na Zemi. Další
teoretickou možností je ničení odpadu pomocí laserů na oběžné dráze. Nikdo ale nedokáže
odhadnout, kolik by takový program stál – určitě desítky a možná i stovky miliard dolarů.
Kromě toho by se musely změnit mezinárodní smlouvy, které nepřipouštějí vynášení zbraní
do vesmíru. Zatím se musíme smířit s tím, že kosmický odpad zůstane ve stokilometrových
výškách nad námi ještě několik desetiletí.
10
Zdroje:
•
Aktualne.centrum.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-25]. Dostupný z WWW:
<http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek>.
•
rozhlas.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW:
<http:/www.rozhlas.cz/evropskaunie/zajimavosti>.
Biomy Země
Peter Grich, Kvinta A - 1. K
Biomy představují soubory podobných ekosystémů, které vytvářejí rozsáhlé ekologické
systémy na Zemi. Ohraničení biomů je dané klimatickými a hydrologickými faktory a půdními
a geologickými poměry, které dávají vznik určitým charakteristickým typům rostlinných a
živočišných společenstev. Vytvářejí se vegetační zóny (pásma), které mají svoje členění:
Vodní biomy
Biom volného oceánu je nejrozsáhlejší biom světa, který pokrývá okolo 75 % povrchu
Země. Oceán se rozdělil na pět částí, na Tichý oceán, Atlantský oceán, Indický oceán, Jižní
oceán (uznaný až v roce 2000) a Severní ledový oceán.
Biom šelfových moří zasahuje do hloubky 200 m, jsou to např. přílivové plošiny nebo
korálové útesy, v teplých oblastech je charakterizován větší produkcí biomasy.
Pevninské biomy
Hylaea jsou tropické deštné lesy, běžně je označován jako tropický deštný prales. Jde
o zalesněný biom s trvale teplým a vlhkým podnebím.
Skleraea jsou tropické a subtropické suché lesy a lesosavany kde se střídá období sucha a
období dešťů, tyto klimatické fáze přicházejí 1-2 x ročně, vlhkost vzduchu je velmi
proměnlivá, kolísání teplot během 24 hodin i v průběhu roku.
Silvaea jsou opadavé a smíšené lesy mírného pásu. Biom zaujímá mírné klimatické pásmo
se 120< dny s průměrnou teplotou 10°C a více. Roční úhrn srážek 450-1400 mm s maximem
přicházejícím v teplém období. Klima má přímořský charakter.
Tajgou nazýváme severské a horské jehličnaté lesy. Severský jehličnatý les je název pro
biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy
stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a
především na Sibiři, odtud pochází i místní název tajga.
Tundra je biom subpolárních a polárních oblastí, který lze nalézt mezi tajgou a trvale
zaledněnými polárními končinami. Najdeme ho v nejsevernějších oblastech Evropy, Asie a
Ameriky, Grónsku a dalších přilehlých ostrovech (arktická tundra), na jižní polokouli –
v nejsevernějších oblastech Antarktidy a přilehlých ostrovech (antarktická tundra). Jako
tundru též chápeme podobně vypadající území vysoko v horách (alpinská tundra).
Step je označení pro travnaté oblasti mírného pásu. V těchto oblastech se rozkládají na
celkové rozloze přes 9 mil km². Zdejší klima se vyznačuje horkými léty a chladnými zimami.
Celoročně je zde nedostatek srážek pro růst dřevin. Vegetační období netrvá déle než čtyři
měsíce. Stepní půdy bývají velmi úrodné a v dnešní době jsou stepi proměněny ve světové
obilnice. Pro nízké úhrny srážek během roku ve stepích nerostou stromy.
Pouště a polopouště jsou charakterizovány extremními podmínkami, vysokou denní
teplotou a nedostatkem dostupné vody pro vegetaci i živočichy. Roční průměrné teploty jsou
11
32 - 48° C, ale denní teplota dosahuje běžně v tropech i 60°C! Vegetace bývá jen občasná,
další organismy jen extrémně přizpůsobené podmínkám pouště.
Litoraea jsou trvale nebo dočasně zaplavená území. Biom trvale i dočasně zaplavených
porostů brakických vod je ekosystém s nejvyšší produkcí na jednotku plochy. Má vysoký
přísun živin a sluneční energie, voda je neomezeně dostupná. Má zásadní vliv na koloběh
vody naší planety, často působí jako účinné, kořenové čistírny vod.
Zdroje:
•
•
Zatlanka.cz [online]. 2008 [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: <• http://www.zatlanka.cz/vyukovematerialy/zemepis/prirodni_oblasti_zeme.html>. http://www.bioweb.genezis.eu/index.php?cat=8&file=biomy
Cs.wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Biom>.
http://encyklopedie.seznam.cz/search?s=biomy
Ochránci přírody
Alexandra Jelínková, Tereza Černá, Kvarta B - 2. K
Ochránce přírody můžeme definovat jako sociální, vědecké a mnohdy i politické sdružení,
které se snaží o ochranu přírodních zdrojů, rostlin, zvířat a jejich životního prostředí. Jako
ochránce přírody můžeme dále definovat také všechny osoby, které zodpovědně přistupují
k péči o životní prostředí v běžném životě.
Součástí této péče je například recyklace odpadních materiálů, užívání odpadkových košů
na veřejných místech apod. Také zde můžeme zahrnout ekologický přístup některých firem
ke zpracování jejich výrobků (filtry v továrnách, zákaz testování kosmetiky na zvířatech,
užívání přírodních (obnovitelných) materiálů…), případně nahrazení stávající běžně užívané
elektroniky a dopravních prostředků přístroji využívajícími obnovitelné zdroje (automobily na
vodík, O2).
O obecném termínu „ochránci přírody“ či „ekologické hnutí“ se začalo poprvé mluvit na konci
60. let. Povědomí o ekologických problémech planety se dostalo mezi společnost hlavnědíky
knize „Silent Spring“ napsané Rachel Carsonovou v roce 1962, ve které autorka – historička
a přírodovědkyně otevřeně kritizovala přístup společnosti k ničení přírodních zdrojů.
12
Hlavní problémy ekologických hnutí:
– využívání chemických pesticidů (60. léta)
– nukleární zbraně (60. a 70. léta)
– kyselé deště (80. léta)
– kácení pralesů a vznik ozonových děr (90. léta)
Nejaktuálnějším problémem většiny spolků ochránců přírody je tzv. globální oteplování,
celosvětová ekologická krize a vymírání ohrožených druhů.
S těmito problémy souvisí také další z aktuálních cílů ekologických společenstev: prosazují
právo na pravdivé informace o složení výrobků na jejich obalech (hlavně ohledně chemikálií,
umělých barviv, kyselin apod.), snaží se minimalizovat užívání pesticidů a chemických
hnojiv, zabývají se záchranou ohrožených druhů rostlin i živočichů, bojují proti nelidskému
týrání zvířat (testování léků a kosmetiky na zvířatech, nehumánní zacházení se zvířaty ve
velkochovech – potravinářský a oděvní průmysl, nelegální výlovy velryb a dalších
ohrožených živočichů), kácení deštných pralesů, ničení a znečišťování přírody a přírodních
zdrojů, šíření povědomí o ekologických zásadách. Ochránci přírody se mimo jiné zabývají
také negativními dopady na Zemi jejím přelidňováním.
Zdroje:
•
•
•
•
Cs.wikipedia.org/wiki [online]. 2009 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_ochr%C3%A1nc%C5%AF_%C5%BEivotn%C3%ADho_prost%C5
%99ed%C3%AD>. http://www.peta.org/
Cs.wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/PETA_(organizace)>.
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Greenpeace>. http://www.greenpeace.org/czech/
Csop.cz [online]. 2008 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: <http://www.csop.cz/>.
Ostropestřec mariánský (Silybum Marianum),
bodlák, který léčí rakovinu
Simona Hlaváčková, Zdenko Brandejs, Kvinta A - 1. K
Ostropestřec mariánský je rostlina, rostoucí do výšky 30-200 cm a
pochází z čeledi hvězdnicovitých. Pěstuje se pro potěšení oka a
léčebné účely i u nás, je vcelku nenáročný na podmínky, ale nejlépe se
mu bude dařit na místě s dostatkem slunce. Vyskytuje se jako letnička
nebo dvouletka, jež kvete až druhým rokem. Jeho květy mají
purpurovou barvu. Ostnaté listy této rostliny mají typické bílé žilkování,
podle kterého také ostropestřec nejlépe poznáme. Dříve se k léčení
většinou používaly listy a kořen, dnes jsou to hlavně semena a plody ze
kterých se připravují čaje, tinktury, oleje, kapsle nebo tablety. Semena
se sbírají v pozdním létě vyloupnutím a suší se. Protože se u nás
výrazné léčivé účinky ostropestřce dostávají stále více do podvědomí,
přípravky z jeho semen jsou dnes už běžně k dostání. Vzhledem
k neobvykle silnému blahodárnému efektu na naše játra je to pro
mnohé z nás doslova lék k nezaplacení.
Ostropestřec roste v celém Středomoří, hojně se také vyskytuje ve
Francii. Zdomácněl ve střední Evropě a na britských ostrovech.
V Německu pěstován většinou na zahradách, vzácně zplaňuje hlavně v nižších polohách.
Ostropestřec můžeme najít i u nás, často označován zlidovělými názvy např. bejlí panny
Marie, bodlák ostrý, bodlák pestrý, kardus Marie, kotlačka, ostropes, podstřel, volče.
13
Z lékařského hlediska je ostropestřec bezesporu jeden z nejlepších prověřených přírodních
léků na nemoci jater a jejich celkovou regeneraci. Vděčí za to látce zvané silymarin, jež je
pována za jednu s nejefektivnějších, co se týče obnovy jaterní tkáně. Léčí tzv. tučná nebo
ztvrdlá játra (cirhóza), ale také následky jejich infekčních zánětů, např. žloutenky. Tyto
mimořádné účinky silymarinu se také hodí k vážnějším poškozením jater, např. u drogově
závislých a léčených alkoholiků, nebo lidí s poškozenými játry následkem dlouhodobého
užívání syntetických preparátů, po chemoterapii nebo otravách jedy. Pomáhají též u lidí se
zanesenými játry v důsledku špatné výživy, nebo nadvýživy. Všechny zmíněné účinky
ostropestřce byly odborně prokázány mnohými studiemi. Avšak přípravky z ostropestřce se
nedoporučují těhotným a kojícím ženám, nebo lidem s vysokým krevním tlakem; velice
ojediněle se může objevit alergická reakce.
Ostropestřec by se měl pro opravdovou efektivnost užívat jako kúra –
pravidelně po několik týdnu nebo měsíců, nejlépe opakovaně. Důležité
je se během doby jeho aplikace vyvarovat alkoholu a pokud možno
omezit i užívání syntetických léků. Otázkou je, jaký přípravek z této
byliny zvolit. Chceme-li ji užívat k běžné detoxikační kůře a regeneraci,
postačí nám čaj z drcených semen. Pokud jsou ale naše játra vážněji
poškozena nemocí nebo jedy, zvolíme raději tablety, kapsle, popř.
tinkturu, nebo olej, které mají vyšší obsah silymarinu, tedy vyšší
účinnost.
Víte-li snad o někom, kdo by potřeboval léčivou sílu tohoto pichlavého krasavce, neváhejte
ani minutu a předejte dál, co jste se o něm dozvěděli. Ostropestřec je totiž bylina, která
někdy dokáže doslova zázraky…
Tento bodlákový výtažek nyní v laboratořích zdokonaluje tým profesora Vladimíra Křena
z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ve spolupráci s odborníky z olomoucké univerzity
Palackého.
Princip spočívá v tom, že silymarin nádor doslova vyhladoví. Jinak řečeno: zabrání vývoji
cév, které tumor vyživují. Cévy zaniknou anebo se vůbec nevyvinou, takže nádor odumře,
Rakovinový nádor už v raném stádiu vysílá do okolí „hladové“ stresové signály. Ty pak tělo
donutí, aby vystavěl vyživovací cévní cestu.
Nádor si prostě na organismu vynutí, aby ho živil. A když tomu zamezíme, může tumor už
v raném stádiu odumřít. Jinak po vzniku cévního řečiště začne rychle růst, a může dokonce
do krevního oběhu pouštět své buňky. Nádor pak metastazuje.
Vědci dokončují testy svých bodlákových substancí na buňkách. A protože jsou mimořádně
slibné, chtějí ještě letos přejít k ověřování léčivých účinků preparátu na myších zasažených
rakovinou.
Ke zkouškám na nemocných lidech a k hotovému léku bychom se
mohli dopracovat, pokud vše půjde dobře, tak do deseti let. Je to
ještě dlouhá, ale velmi nadějná cesta .
Již teď je však jasné, že jde o ryze českou a šetrnou metodu léčby
pevných typů nádorů s minimálními, či nulovými vedlejšími účinky. S
jedinou výjimkou – silybin nezabírá na leukemii. A ještě v něčem je
tato metoda výjimečná. Může doplňovat klasickou chemoterapii,
která sice nádor zabíjí, ale oslabuje imunitu člověka. Silybin nádor
oslabí a chemoterapie jej dorazí.
Zdroje:
•
•
•
•
Botanika.wendys.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-01]. Dostupný z WWW: <http://botanika.wendys.cz>.
zdravi.idnes.cz, [online]. 2009 [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: <• http://zdravi.idnes.cz >.
zdravcentra.cz, [online]. 2009 [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: <• http://www.zdravcentra.cz >.
fiftyfifty.cz>. [online]. 2009 [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: <• http://www.fiftyfifty.cz>
14
WHALING
Michaela Potrusilová, Tereza Kubová, Kvinta A - 1. K
Good morning (afternoon)! My name is Tereza and this is my friend Michaela. The two of us
often have arguments, which always end the same. What kind of arguments? About whaling.
While Misa is strongly opposed to this activity, I belong to those who would legalize hunting.
M: So Terka , tell me what are good reasons for whaling?
T: We have so many hungry people, but fishing small fish takes much time and it is not
enough. If you fish a whale you get food for the entire village. Its meat is healthy.
M: But people not only fish whales but they also pollute the sea. You have: oil pollution,
urban and industrial waste, waste from power plants or radioactive waste. This is the reason
why blubber (which means whale fat) is in some areas highly contaminated by chlorinated
hydrocarbons such as PCBs and pesticides. Chlorinated hydrocarbons are known as
chemicals that deplete fetal development and affect reproduction. The result is that people
eat contaminated meat!
T: Okay, so the meat may not be as healthy as I said. But meat is not the only thing that can
be used. So for example, in a huge tract of a cachalot originates a solid waxy substance
called ambra. Ambra is used in food industry but also in perfumery. Sounds good, doesn’t
it? In addition, whale oil is used for the production of ointments, it is good for the skin and
healing of wounds, also for lighting, heating, and lubrication of machines.
M: Well, lighting and heating – o.k. But did you want to say that whales should be killed for
perfumes?!!!
T: Ok, ok. It wasn’t a good argument.
M: You still say you think about people. And what about people who work in organizations
like The International Whaling Commission, Greenpeace, Whale and Dolphin Conservation
Society, World Wide Found for Nature! All their demanding work would be lost!
T: And even if this was the case, so that the Czech Republic does not have the sea, is fully
allocated from the states, which are interested in this issue.
M: But this is not true! Also here we have animal protection organizations. For example the
Foundation for the Protection of Animals.
T: But the problem is that although whaling is illegal a lot of states hunt illegally and claim
they do it for scientific purposes.
M: I have to admit. Well, we are discussing this issue to make people think about all aspects
of whaling. I would say one man can’t do too much, but two people can change the world.
T: Thank you for your attention.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
Ekologie: Velrybí vyděrači. Neviditelný pes [online]. 2008 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z
WWW:<http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekologie-velrybi-vyderaci-dck/p_ekonomika.asp?c=A080728_223108_p_ekonomika_wag>.
Cs.wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2009-02-20]. WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ambra>.
Cs.wikipedia.org [online]. 2008 [cit. 2009-02-22]. WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Lov_velryb>.
Oceans.greenpeace.org [online]. 2008 [cit. 2009-02-22]. Dostupný z WWW:
<http://oceans.greenpeace.org/cs/our-oceans/lov-velryb>.
Gnosis9.net [online]. 2006 [cit. 2009-02-22]. WWW:
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006020006>.
Senorita.cz [online]. 2007 [cit. 2009-02-20]. Dostupný z WWW: <http://www.senorita.cz/tajuplne-velrybyv-ohrozeni.html>.
15
HOW IS BREAKFAST IMPORTANT
Kateřina Jedličková, Mariana Ondrušová, Kvinta B - 3. K
WHY is breakfast important?
Breakfast is the most important food in the whole day. It gives us energy and gets started our
metabolism. Scientists prove that people, who eat breakfast regularly, don’t have so big
problems with weight and they have better abillity to concentrate.
WHAT for breakfast?
Our body needs to fill in energy and all important nutrients (sugars, proteins and plant fats). If
we choose milk product, low-fat is better. Wholemeal bread is better than white and fat
smoked meat is a really bad choice.An important part of breakfast is drink. For drink is good
bland tea, fruit or green is better than dark tea. Juice with water or low-fat milk is also
recommended.
Breakfast in the world
England
English breakfast is famous for ham and eggs (ham or bacon with eggs) or toasts with
jam. They eat sausages, tomatoes, beans and mushrooms too. Cereals have begun
very popular. They drink tea or juice.
Scandinavia
Breakfast in these northern countries is really substantial. They like fish, eggs, bacon,
cereals and bread. Fruit can’t be absent. For drink they have juice, tea or coffee.
Russia
Russians eat hot porridge, soft-boiled eggs, cheese, sausages or meat and rye bread
with butter. Almost everyone has some dairy products.
Africa
In Africa fried eggs or egg pancake is usual. Pancakes are combined with beans,
noodles, spaghetti or sardines.
China
In China they eat rice dumplings or rice griddlecakes), dried) pork meat, soap with
noodles, salted duck eggs, pickle or soy milk.
Specially in Hong Kong they have soap with macaroni for breakfast.
Japan
Their breakfast is like dinner, because their breakfast must give them a lot of energy for
whole day. They eat for example rice with vegetables, roast fish, eggs, pickles, soup.
Philippines
In Philippines they eat their speciallity -garlic with roast rice or something classic -pork or
beef meat, sausages, dried or smoked fish.
Near east
In common they eat bread ,,pita“, eggs, olives, cheese, beens
Turkey
In Turkey they eat bread with honey, white cheese, tomatoes, black olives. They drink
very sweet black tea,thets typical for Nar East
USA
In USA they have crumpets) with something, juice, coffee, tea.
Latin America
They eat tortillas, sweet and salted cakes ,,tostados“- toast with eggs and ham.
Zdroje:
•
Hnutizadrobrousnidani.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW:
<www.hnutizadrobrousnidani.cz>.
16
ANOREXIA AND BULIMIA
Delgermurun Batbayar, Sexta B - 2. K
What do these terms mean?
Anorexia nervosa and bulimia nervosa are the two main eating disorders. People with
anorexia have extreme weight loss as a result of very strict dieting. Some people may also
make themselves sick, abuse laxatives or do excessive exercise to lose weight. In spite of
this extreme weight loss, people with anorexia believe they are fat.
Eating disorders may develop partly in response to difficult life experiences.
Often it happens as a reaction to a new situation which the person is unable to cope with
(separation of parents, death, new school, bullying,…)
Anorexia nervosa most commonly starts in the mid-teens. About one in a hundred 16 to 18
year olds has the illness. The reason may also be the fact that a teenager can´t get used to
changing his body proportions and wants to stay looking like a child. These problems are
more common for girls than for boys.
They also occur more often in cultures where being slim is important and a lot of people think
thin figure can solve personal problems.There are a number of features that have been found
to be commonly present in those with this eating disorder. They are both physical and
psychological.
Physical
• Extreme weight loss
• Endocrine disorder, loss of menstrual periods
• Starvation symptoms, such as reduced metabolism, slow heart rate, hypotension,
hypothermia and anemia
• Thinning of the hair
• Growth of lanugo hair over the body
• Reduction in white blood cell count
• Reduced immune system function
• Creaking joints and bones
• Tooth decay
• Constipation
• Dry skin, bruising
• Dry or chapped lips
• Headaches
• Slowing of growth
• Drastic changes in blood pressure, dizziness and fainting
Psychological and emotional
• Pre-occupation or obsessive thoughts about food and weight.
• Belief that control over food/body is synonymous with being in control of one's life.
• Refusal to accept that one's weight is dangerously low even when it could be deadly.
• Loss in memory
• Hallucinations.
• Depression and social withdrawal.Becoming easily irritable and upset and difficulties in
interacting with others.
• Problems with sleeping
• Low concentration
• Phobia of becoming overweight
• Clinical depression
• Changes in mood
• Feelings of loneliness
17
Behavioral
• Excessive exercise, food restrictions
• Self-harm
• Thoughts of suicide
• Very sensitive to references about body weight
• Aggressive when forced to eat
• Social withdraw or being anti-social
• Checking body in the mirror constantly
• Checking body weight on scale constantly
How to treat anorexia and bulimia?
The patients are not able to cope the problem themselves. They need professional
help.Health professionals may suggest a course of psychotherapy for some patiens treating
at home for serious cases staying in hospital. This treatments will indole the person with the
illness and sometimes other family members. The long-term aim will be to help that person
changes their attitude, behaviour and wals of thinking and make them understand that low
weight isn´t the solutions to personal problems.
Zdroje:
•
•
•
•
•
wikipedie.com [online]. 2009 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Anorexia_nervosa)>.
mamashealth.com [online]. 2008 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: <
http://www.mamashealth.com/anorexia.asp>.
helpguide.org [online]. 2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: <
http://www.helpguide.org/mental/anorexia_signs_symptoms_causes_treatment.htm>.
wikipedia.com : anorexia and bulimia [online]. 2008 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Bulimia_nervosa>.
actilingua.com [online]. 2008 [cit. 2009-04-15].
Cigareta versus vodní dýmka
Veronika Hušková, Ondřej Vognar, Kvarta B - 2. K
Kateřina Jedličková, Kvinta B - 3. K
Co je to vodní dýmka?
Vodní dýmka je aparát, který slouží ke kouření tabáku či
bylinné směsi. Skládá se z několika částí. Tabák umístěný v
keramické korunce se nezapaluje přímo, ale překrývá se
kovovou síťkou nebo propíchaným alobalem a kouř se
chladí a filtruje přes vodu ve skleněné váze. Vodní dýmka je
charakteristická tím, že oproti cigaretě se jedná o kouření
slavnostnější, kouří většinou více kuřáků a k vodní dýmce si
dávají kvalitní čaj nebo kávu či dobroty. Kouření vodní
dýmky se stalo velice moderní mezi mládeží po celé
Evropě, u nás v České republice se kouření vodní dýmky v
čajovnách těší veliké oblibě.
Jak funguje vodní dýmka?
Nasáváním ze šlauchu se ve váze vytváří podtlak, takže
kouř z tabáku (tabák je v kovové nebo keramické korunce na vrcholu vodní dýmky, překrytý
alobalem nebo síťkou-na něm rozžhavený uhlík) je hnaný skrze kovové tělo do vázy s vodou,
18
kde se filtruje a ochlazuje a pak je nasáván šlauchem do úst. Kouř se většinou šlukuje jako
cigareta, ale může se i nešlukovat, pak ale hrozí mnohem větší riziko rakoviny jazyka.
Na rozdíl od cigaret se tabák v cigaretě nezapaluje přímo, tudíž se nevytváří tak vysoká
teplota a kouření je o něco méně škodlivější. Pokud se tabák ve vodní dýmce pálí, je to kvůli
tomu, že je ho v korunce zbytečně moc nebo z důvodu použití nekvalitních uhlíků (většinou
levných samozápalných). Kouření je potom velice nezdravé a ještě k tomu ne tak chutné.
Co je to cigareta?
Cigaretou se podle zákona myslí každý tabák zabalený v cigaretovém papírku, ať už s filtrem
či bez. Cigarill je menší druh doutníku (většinou doutníček s příchutí balený po více kusech).
Složení:
a) cigaretový filtr
b) cigaretový papír
- obal obklopující cigaretový provazec
- je v něm nejvíce chemikálií z celé cigarety
- používá se lněný nebo konopný, vysoce kvalitní celulózový papír
- do cigaretového papíru se přidávají různé chemikálie, jako:
uhličitan vápenatý - zlepšuje poréznost a hoření
uhličitan hořečnatý - zlepšuje barvu popela
oxid titaničitý - zběluje popel
dusičnan draselný - zlepšuje hoření a dává popelu soudržnost
Škodlivost
Výsledky jisté studie ukázaly, že v kouři ze 100 tahů jsou obsaženy karcinogenní těžké kovy,
nikotin a dehet v alarmujících hodnotách. I přesto, že se ve 100 potazích objevuje mnohem
více dehtu než ve 20 cigaretách, je škodlivost určena rozdílným složením dehtu.
Toto složení je dáno právě teplotou spalování tabáku - při spalování tabáku ve vodní dýmce
se vytváří teplota max. 450°C, kdežto u spalování tabáku v cigaretě až 900°C. Dehet, který
vzniká za vyšších teplot, je mnohem více karcinogenní než ten, který vzniká za nižších teplot.
Takže i přes alarmující výsledky je kouření vodní dýmky mnohem méně škodlivé oproti
cigaretám.
Historie
Vodní dýmky
Vodní dýmka se objevila zhruba před třemi sty lety v Indii, odkud se rozšířila přes Turecko,
Írán a další arabské státy až do celého světa. Vodní dýmka patří ke stylu arabského života. V
některých zemích ji smí pokuřovat jen muži, v jiných mohou i ženy. Vodní dýmka se kouří
nejen v restauracích, kavárnách, ale i luxusních hotelech. Patří neodmyslitelně k Dálnému
východu, podávání šlauchu při kouření je něco jako podání ruky. Kouření vodní dýmky je
doprovázeno popíjením čaje nebo kávy a pojídáním nejrůznějších dobrot (oříšky, pita nebo
kuskus).
Cigarety
Samotný tabák byl objeven obyvateli Jižní Ameriky asi před 6000 lety př.n.l. a byl používán
jako halucinogen při náboženských obřadech nebo jako lék. Kouřit se začal zhruba před 1000
let př.n.l. Do Evropy se tabák a ,,cigarety“ (smotané tabákové listy - tak je kouřili domorodci v
Jižní Americe) dostaly díky Kryštofu Kolumbovi. Ze začátku se kouření cigaret a doutníků
používalo k léčení astma, bolesti zubů nebo migrény. V 17.stol. se tabák dostal do Japonska
a Číny. Vznik samotných cigaret je spojován také se 17.stoletím, kdy se španělské město
Seville stává tabákovou mocností. Žebráci si tady začali balit tabák z nedopalků do papíru a
kouřili jej. První cigarety jako takové vynalezli Egypťané až na počátku 19.století. Inspirovali
se bojovou taktikou (do bambusových tyčí dávali střelný prach) a podobně udělali papírové
,,trubky“ naplněné tabákem, které pak kouřili. Do Evropy se pak cigarety rozšířili po Krymské
19
válce, kdy Angličané shledali praktičtějším kouřit cigarety než doutníky nebo fajfky.
Největšímu rozmachu cigaret pomohl James Bonsack, který vymyslel balící stroj na cigarety,
který umožnil ubalit až 10 000 cigaret za hodinu. Kouření bylo velice moderní asi až do
sedmdesátých let, kdy se začalo zjišťovat, že je zdraví velice škodlivé.
Zdroje:
•
•
•
•
•
Vodni-dymka.sbernice.net [online]. 2008 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: <http://vodnidymka.sbernice.net/skodlivost-vodni-dymky.html>.
Aladin-shop.cz [online]. 2007 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: <http://www.aladinshop.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=110&Itemid=60>.
Dan-live.estranky.cz [online]. 2005 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: <http://www.danlive.estranky.cz/stranka/neco-o-skodlivosti-vodnich-dymek>.
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Cigareta>.
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Vodní_dýmka>.
Náboženství není jenom jednoho druhu
Alexandra Jelínková, Kvarta B – 2. K
Osobně si nemyslím, že by v Česku nějakým způsobem duchovno upadalo. Naopak,
spiritualita, mytologie a staré nebo oživené náboženské systémy (wicca, neodruidismus,
městský šamanismus a další) se především u některých mladých těší velké oblibě a zájmu,
stejně tak i filozofie a učení Dálného východu přichází do povědomí našeho národa.
Duchovno (jiné než křesťanství či podobně „normální“ náboženství) již není
démonizováno.Místo toho se o něm otevřeně pořádají diskuse, semináře, zájemci o studium
neobvyklých náboženských systémů se zcela otevřeně scházejí, aby své zájmy společně
probrali.
Proto si stojím za názorem, že náboženství či duchovno obecně u nás rozhodně
nechybí. Pouze ubývá lidí, kteří jsou křesťanského vyznání, myslím si, že i to je důvod, proč
se tvrdí, že ČR je nejateističtější zemí. Termíny křesťanství a náboženství, víra, vyznání
mnohým zcela splývají.
Troufám si tvrdit, že spirituálnost se pro velké množství „jinověrců“ stala naprosto
osobní cestou, na které si celkový pohled na svět, etiku a morální hodnoty vytváří sami, aniž
by jim je „servírovala“ nějaká církev či vyšší duchovenstvo. Většinou se věnují v oboru
religionistiky spíše samostudiu založeném na kombinaci víry i rozumu než lpění na jedné
„svaté“ knize či pouze na
slovech vysoce postavených členů určitého duchovního
společenstva. Právě absence zaštiťující instituce je podle mne důvodem, proč se o členech
jiných náboženství nemluví – většinou se totiž nehlásí k žádné „oficiální“ víře, a proto je nelze
kategorizovat do „náboženských průzkumů“.
Myslím si, že jistá forma „náboženství“ zde jistě budoucnost má, jenže ta pravá
náboženská svoboda může v této i v jiných zemích zavládnout až tehdy, když dojde k
oddělení církve (případně daného státního náboženství, které šíří názor, že všechna ostatní
vyznání jsou ďábelská, falešná a zakázaná) od státu, vzdělání a jiných společenskovýchovných odvětví.
Teprve tehdy se daná společnost zbaví předsudků a bude schopna přijmout informace
o netradičních filozofiích a jejich stoupencích s otevřenou myslí.
Práce byla součástí školního projektu „Studenti píší noviny,“
článek byl uveřejněn dne 7. 4. 2009 v deníku Mladá fronta DNES.
20
Etika životního prostředí
Jaroslava Sukeníková, Sexta B - 4. K
„Tolik víme: Země nepatří člověku, ale člověk Zemi. Všechny věci jsou vzájemně
propojeny. Člověk neupletl pavučinu života, je jedním z jejích vláken. Cokoli činí té
pavučině, činí i sám sobě.“ (Indiánský náčelník Seattle, 1855)
Předpokládá se, že na naší planetě žije okolo 100 000 000 živočišných druhů1. Ale jen jeden
z nich si dává právo vlastnit planetu, na které žije, nakládat s jejím bohatstvím pouze
s touhou po stále větší výrobě a spotřebě, drancovat bez rozmyslu přírodní zdroje a neohlížet
se na ostatní živočišné a rostlinné druhy. Vždyť člověk není ničím jiným než primátem, který
sám sebe nazval moudrým a oděn do roušky dospěl k závěru, že jako jediný má právo
vládnout světu.
Homo sapiens sapiens prošel během 200 000 let svého vývoje2 od lovce-sběrače, zemědělce
až po současný stav vykořisťovatele. V dnešní době nám připadá, že nejsme závislí na svém
okolí, tak jako byl člověk kdysi. Pravda je však taková, že moderní člověk ke svému životu
potřebuje mnohokrát více užitkové plochy než před 200 lety. Dokonce je to více než může
naše planeta nabídnout. Jednou z možností, jak převést spotřebu každého z nás na plochu,
kterou k jejímu uspokojení potřebujeme, je výpočet tzv. ekostopy. Tento údaj nám říká „jakou
stopu (vyjádřenou v globálních hektarech na osobu) zanechává náš životní styl a související
spotřeba zdrojů v globálním měřítku“3. Globální hektar vyjadřuje průměrně produktivní plochu
o velikosti 1 ha, která je potřeba k získání potravy, vody, bydlení a poskytuje základní
lékařskou péči pro každého člověka včetně odbourání odpadů, které vytvoří. Tato jednotka
vznikla, abychom byli schopni lépe odhadnout, jestli jsou lidské vzrůstající potřeby únosné
pro celou planetu a tedy i pro lidský druh, který si sám ničí své životní prostředí.
Podle údajů projektu Hra o Zemi je průměrná ekostopa v České republice 4,9 globálních
hektarů na osobu3. Celosvětově je ale k dispozici pouze 1,8 globálních hektarů3 pro
zabezpečení základních životních potřeb každého člověka. Pro srovnání, ekostopa obyvatel
USA je v průměru 9,64, v Austrálii 6,65, v Rakousku je stejná jako u nás6, v Rusku 4,47 a v
JAR 2,38. Jak je vidět, každý z těchto států žije na dluh budoucím generacím.
Moje celková ekologická stopa je 2,2. Kdyby každý žil jako já, potřebovalo by lidstvo 1,2
planety. Nejvíce globálních hektarů mi zabralo stravování, jelikož maso mám na jídelníčku
alespoň dvakrát týdně a většina potravin, které konzumuji, je importována ze zahraničí.
Naopak nejméně planetu zatěžuji svou dopravou, protože jezdím převážně městskou
hromadnou dopravou a pokud jedu autem, nikdy nejedu sama.
Ekostopa je ale pouze ukazatelem. Neříká nám, co máme dělat, abychom neničili životní
prostředí. Cílem konceptu trvale udržitelného rozvoje je uspokojování dnešních potřeb
člověka bez následků pro příští generace, které by zabránily uspokojovat jejich základní
životní potřeby. Přitom nesnižuje druhovou rozmanitost přírody, která je velice důležitá.
Biodiverzita totiž umožňuje všem organismům lépe se přizpůsobit změnám okolního prostředí
a odolávat různým nemocem, škůdcům a podobně. U málo rozmanitých druhů by jedna
nákaza mohla vést k vymření celé populace.
Je nutné v tomto přístupu k životnímu prostředí najít rovnováhu mezi právem a svobodou
jedince a jeho zodpovědností vůči přírodě. Dodržování principů trvale udržitelného rozvoje by
podle mě muselo vést k určitému omezení lidských svobod. V současnosti je na každém
z nás, zda bude třídit odpad, zda bude šetřit vodou, palivy či elektřinou. I když se tato situace
pomalu mění, uveďme si příklad povinného zavedení úsporných žárovek nebo dotací na
zateplování bytů, tempo změn k lepšímu výrazně zaostává za jejich potřebou.
21
Podle zprávy OSN zveřejněné dne 23. 4. 2009 jsou ekologické problémy současnosti již dále
neúnosné a je třeba, aby jejich řešení bylo prvotním cílem všech států. Zároveň upozorňuje,
že není možné vnímat tyto problémy odděleně, ale komplexně a takto k nim i přistupovat.
Není problém třídit sklo, PET láhve, papír, bioodpad nebo použité baterie. Já osobně odpad
třídím, ale uvědomuji si, že bych mohla udělat více. Když nás ve škole přišel navštívit RNDr.
Mojmír Vlašín, zastupitel města Brna a pracovník Ekologického institutu Veronica, zeptala
jsem se ho, co mám dělat s plechovkami. Myslím si, že určitě nejsem sama, kdo si
uvědomuje, že jsou snadno recyklovatelné a je škoda, když skončí na skládkách. Dozvěděla
jsem se pouze, že jsou vyráběny buď z oceli, nebo z hliníku a že ty hliníkové můžu přinést do
Ekologického institutu, protože je jednou za rok odesílají k recyklaci. A tak moje dilema
skončilo prozatím tak, že jednou za čas vyvezu všechny plechovky do bývalého JZD, kde třídí
kovy.
Dalším palčivým problémem souvisejícím se životním problémem je otázka industrializace
dosud rozvojových částí světa. Pokud by se tyto oblasti vydaly stejným směrem vývoje jako
průmyslové země, mohlo by to mít zničující dopad na stav životního prostředí. Samozřejmě
není na místě jakýmkoliv způsobem bránit těmto chudým státům v rozvoji a ve zvyšování
životní úrovně jejich obyvatel. Je ale nutné si uvědomit závažnost tohoto problému. V roce
2004 žilo v těchto zemích 80% světové populace9. Pokud se rozvojový svět poučí z našich
chyb, nemusela by budoucnost vypadat tak černě. Možná jsou ale tyto požadavky příliš
veliké. Záleží na každém jednotlivci, zda má zájem zanechat svět ve stejné podobě, jako ho
známe dnes.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1 - HANDWERK, Brian. Team Races to Catalog Every Species on Earth. National Geographic News
[online]. 2002 [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://news.nationalgeographic.com/news/2002/03/0305_0305_allspecies.html>
2 - Člověk moudrý - Wikipedia [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidstvo>
3 - Ekologická stopa [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW: <http://www.hraozemi.cz/ekostopa/>
4 - Hra o Zemi - Spojené státy americké [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://www.hraozemi.cz//modules/staty/staty.php?stat=spojene-staty-americke>
5 - Hra o Zemi - Austrálie [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://www.hraozemi.cz//modules/staty/staty.php?stat=australie>
6 - Hra o Zemi - Rakousko [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://www.hraozemi.cz//modules/staty/staty.php?stat=rakousko>
7 - Hra o Zemi - Rusko [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://www.hraozemi.cz//modules/staty/staty.php?stat=rusko>
8 - Hra o Zemi - Jihoafrická republika [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://www.hraozemi.cz//modules/staty/staty.php?stat=jihoafricka-republika>
9 - Český a Slovenský svět [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
http://www.czsk.net/svet/clanky/cr/zivotcechov.html
GAZDÍK, Roman. OSN: Devastace Země je hrozivá, už ohrožuje životy dětí. Aktuálně.cz [online]. 2007
[cit. 2009-04-29]. Dostupný z WWW: <http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizkyvychod/clanek.phtml?id=512049>
Trvale udržitelný rozvoj - Wikipedie [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Trvale_udr%C5%BEiteln%C3%BD_rozvoj>
Ekologická stopa - Wikipedie [online]. [cit. 2009-04-28]. Dostupný z WWW:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekologick%C3%A1_stopa
ADAMOVÁ, Lenka, DUDÁK, Vladislav, VENTURA, Václav. Základy filosofie, etiky. Praha : Fortuna, 2007.
s. 141-142.
22
Fosilní paliva
David Pustina, Veronika Malá, Kvarta B - 2. K
Fosilní paliva jsou nerostné suroviny, které vznikly v dávných dobách přeměnou odumřelých
částí rostlin a těl živočichů za nepřístupu vzduchu. Mezi fosilní paliva patří ropa, zemní plyn a
uhlí. Fosilní paliva mají jak klady, tak i zápory. Mezi klady patří, že se z nich můžeme získávat
energii. A to elektrickou, tepelnou a světelnou.Velkým problémem fosilních paliv je, že patří
mezi neobnovitelné zdroje a časem se mohou vyčerpat. Tato doba se bohužel nezadržitelně
blíží, a proto musíme hledat jiná východiska, nebo budeme, jak se říká na suchu. K tomu navíc
používáním těchto paliv znečišťujeme životní prostředí, vzniká skleníkový efekt a jejich těžbou
ničíme krajinu.
Uhlí je hořlavá hornina. Vzniká trouchnivěním, rašeliněním a pozvolným uhelnatěním
rostlinných látek v močálech za nedokonalého přístupu vzduchu při vlhkém a teplém podnebí.
Je to jedno z nejdůležitějších a nejstarších fosilních paliv na naši zemi. Světová spotřeba se
pohybuje kolem 5200 milionů tun ročně. Existují dva druhy uhlí a to černé a hnědé.
Černé a hnědé uhlí se liší obsahem uhlíku. Černé uhlí obsahuje 75% až 95% uhlíku a hnědé
uhlí 60% až 75% uhlíku. Hnědé uhlí je také mladší než černé a jinak vznikalo. Černé uhlí
prvohorního stáří vznikalo z přesliček, plavuní a kapradin, mladé hnědé uhlí z dřevin a dalších
vyšších rostlin. Rozdílná je i výhřevnost. U hnědého činní 15 až 20 MJ/kg a u černého 18 až 30
MJ/kg. Hnědé má větší zbytky popela a menší tvrdost než černé. A nakonec na pohled
rozpoznatelný rozdíl v barvě.
Ropu si každý z nás představíme jako černou hmotu, kterou využíváme na hodně věcí.
Například k výrobě benzínu, nafty, mazutu a petroleje. Ropa je směs sloučenin uhlíku a vodíku,
takzvaných uhlovodíků. Je to hnědá až černá olejovitá hořlavá kapalina. Průměrně obsahuje 80
– 87,5% uhlíku. K jejímu vzniku dochází při teplotách 60 - 140ºC, v hloubkách 1 300 - 5 000 m
v ropomatečných sedimentech. Používá se v energetice, petrochemickém a chemickém
průmyslu. Celkové ložiskové zásoby ve světě se odhadují na 137 mld. tun.
Na obrázku může vidět vznik ropy a zemního plynu. Před 300 - 400 milionu lét na dnu oceánu
se začaly usazovat zbytky rostlin a zvířat. Časem je překryla stále větší vrstva písku a bláta,
která tvořila na zbytky rostlin a zvířat ohromný tlak a vysoké teploty. V těchto příležitostech
vznikly surová ropa a zemní plyn.
Zemní plyn je hořlavý plyn. Jeho hlavní složkou je methan (obvykle přes 90 %) a ethan (1–
6 %). Nachází se v podzemí buď samostatně, společně s ropou nebo černým uhlím. Je
považován za ekologické palivo, protože na rozdíl od ostatních fosilních paliv uvolňuje při
spalování menší množství CO2 . Nemá žádnou barvu, chuť ani vůni, proto se do něj přidává
chemikálie, která má vůní zkaženého vejce. Tato vůně umožňuje, aby lidé cítili unikající plyn v
domech. Světové zásoby se odhadují na 140 bil. m3.
23
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
wikipedia.cz [online]. 2009 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_paliva>.wikipedia.cz [online]. 2009 [cit. 2009-05-02]. Dostupný
z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Uhl%C3%AD>.
wikipedia.cz [online]. 2009 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ropa>.
wikipedia.cz [online]. 2009 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zemn%C3%AD_plyn
cbox.cz [online]. 2001 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW:
<http://www.cbox.cz/filip.sellner/sem/index.html>.
zdrojeenergie.blogspot.com/
[online]. 2008 [cit. 2009-05-02].
Dostupný z WWW:
<http://zdrojeenergie.blogspot.com/
2008/10/ropa.html>.
geofond.cz [online]. 2005 [cit. 200905-02]. Dostupný z WWW:
<http://www.geofond.cz/dokumenty/
nersur_rocenky/rocenkanerudy99/h
tml/h_uhli.html>.
geofond.cz [online]. 2005 [cit. 200905-02]. Dostupný z WWW:
<http://www.geofond.cz/dokumenty/
nersur_rocenky/rocenkanerudy99/h
Foto: Oddechujeme po referátu
tml/c_uhli.html>.>.
Přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně
Kristýna Ambrožová, Kvarta A - Sekunda B
Mezi nejvýznamnější elektrárny v České republice patří elektrárny na vodních nádržích Lipno či
Slapy, nebo pak přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně.
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně se nachází na říčce Divoká Desná v pohoří
Jeseníky, u obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk. Jejím posláním je plnit
elektroenergetickou soustavu naší republiky svým výkonem 650 MW.
Po zvážení velkého množství lokalit byla výstavba v masivu Mravenečníku zahájena v roce
1978. Na počátku osmdesátých let však vláda rozhodla o útlumu stavby a nebylo jasné, zda
bude elektrárna vůbec dokončena. O dokončení elektrárny bylo rozhodnuto až v roce 1989, po
protestech ochránců přírody a technických problémech s jednou turbínou byla elektrárna do
ostrého provozu uvedena až 20. června 1996.
Celkové náklady na stavbu činily přibližně 6,5 miliardy korun, elektrárna se zaplatila za sedm
let provozu.] V prvních deseti letech elektrárna do sítě dodala 2 672,716 GWh energie.
Elektrárna je díky technickým parametrům i zasazení do nejvyšších partií Hrubého Jeseníku
s výhledem na Praděd jedinečným dílem a zájemcům umožňuje velmi zajímavou prohlídku
Funguje od r. 1996. V době největších povodní zadržela přehrada 2.000.000 metrů krychlových
vody a zabránila tak obrovským škodám.
Je to největší vodní energetické dílo u nás a výkon soustrojí je největší svého druhu v Evropě.
Elektrárna plní zajímavé úkoly. V době přebytku energie čerpadla tlačí vodu do horní nádrže a
v době nedostatku energie se voda vypouští přes turbíny a vyrábí elektrickou energii.Je to
největší vodní energetické dílo u nás a výkon soustrojí je největší svého druhu v Evropě. Popis:
24
Jelikož se areál elektrárny nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, je z ekologických
důvodů celý provoz umístěn v podzemí.
S horní nádrží je kaverna spojena dvěma přivaděči o průměru 3,6 m a délce 1547
a 1499 m, s dolní nádrží dvěma tunely o průměru 5,2 m a délce 354 a 390 m, na obou
koncích mají přivaděče kulové uzávěry; při plném výkonu protéká každým přivaděčem
68,5 m³ vody za sekundu.
V podzemí je dále vybudována celá soustava komunikačních, větracích a odvodňovacích
tunelů a šachet s celkovou délkou 8,5 km. Horní nádrž je sice dostupná po silnici (o délce
zhruba 12 km), ale pro případ její nesjízdnosti (zejména v zimním období) je horní nádrž
dostupná také tunelem s 2400 schody, který je ale opatřen plošinovým výtahem.
V případě potřeby dokáže elektrárna z klidu do maximálního turbínového výkonu přejít za
100 sekund a energii dodávat nepřetržitě šest hodin.
•
•
•
•
Elektrárna se nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, což zejména zpočátku vyvolávalo kritiku
veřejnosti. Dnes již stavba výraznější množství kritiky nevyvolává; v roce 2005 Dlouhé Stráně
dokonce zvítězily v internetové anketě serveru iDNES o „div Česka“, kde ve finálovém kole
získaly 13 555 z téměř 31 tisíc zaslaných hlasů. Elektrárna pořádá celoročně (i o víkendech
a svátcích po předchozím telefonickém objednání) exkurze pro veřejnost, které sestávají
z návštěvy infocentra a promítání dokumentárního filmu o elektrárně, prohlídce podzemní
strojovny s turbínami a případné obhlídky dolní a horní nádrže. Ročně navštíví Dlouhé Stráně
asi šedesát tisíc turistů, od zprovoznění střediska jimi prošlo na 350 tisíc návštěvníků.
Foto: Dlouhé stráně
Zdroje:
•
•
Dlouhe-strane.cz [online]. 2008 [cit. 2009-04-05]. Dostupný z WWW: <http://www.dlouhe-strane.cz>.
Jeseniky.net [online]. 2009 [cit. 2009-04-05]. Dostupný z WWW: <http://www.jeseniky.net/dlouhe-strane>.
25
A HYBRID ELECTRIC VEHICLE
Lukáš Fajtl, Pavel Hanák, Kvinta B - 3. K
(HEV) is a hybrid vehicle that combines a conventional propulsion system with a rechargeable
energy storage system (RESS) to achieve better fuel economy than a conventional vehicle. Its
secondary propulsion system, additional to the electric motors, means that it does not require
regular visits to a charging unit as a battery electric vehicle (BEV) does.
Modern mass-produced HEVs prolong the charge in their batteries by capturing kinetic energy
by means of regenerative braking, and some HEVs can use the internal combustion engine
(ICE) to generate electricity by spinning an electrical generator (often a motor-generator) to
either recharge the battery or directly feed power to an electric motor that drives the vehicle.
Many HEVs reduce idle emissions by shutting down the ICE at idle and restarting it when
needed (start-stop system). An HEV's engine is smaller than a non-hybrid petroleum fuel
vehicle and may be run at various speeds, providing greater efficiency.
HEVs became widely available to the public in the late 1990s with the introduction of the Honda
Insight and Toyota Prius, and are viewed by some automakers as a core segment of the future
automotive market. Futurist magazine recently included hybrid electric vehicles as cars of the
near future. Worldwide sales of Toyota and Lexus hybrids reached 1.7 million vehicles by
January 2009. Hybrid cars are now a top priority for every American automaker.
History
In 1901, while employed at Lohner Coach Factory, Ferdinand Porsche designed the "Mixte", a
series-hybrid vehicle based on his earlier "System Lohner-Porsche" electric carriage. The Mixte
broke several Austrian speed records, and also won the Exelberg Rally in 1901 with Porsche
himself driving. The Mixte used a gasoline engine powering a generator, which in turn powered
electric hub motors, with a small battery pack for reliability. It had a range of 50 km, a top speed
of 50 km/h and a power of 5.22 kW during 20 minutes.
In 1905, H. Piper filed a US patent application for a hybrid vehicle.
The 1915 Dual Power, made by the Woods Motor Vehicle electric car maker, had a fourcylinder ICE and an electric motor. Below 15 mph (25 km/h) the electric motor alone drove the
vehicle, drawing power from a battery pack, and above this speed the "main" engine cut in to
take the car up to its 35 mph (55 km/h) top speed. About 600 were made up to 1918.
In 1931 Erich Gaichen invented and drove from Altenburg to Berlin a 1/2 horsepower electric
car containing features later incorporated into hybrid cars. Its maximum speed was 25 miles per
hour (40 km/h), but it was licensed by the Motor Transport Office, taxed by the German
Revenue Department and patented by the German Reichs-Patent Amt. The car battery was recharged by the motor when the car went downhill. Additional power to charge the battery was
provided by a cylinder of compressed air which was re-charged by small air pumps activated by
vibrations of the chassis and the brakes and by igniting oxyhydrogen gas. An account of the car
and his characterization as a "crank inventor" can be found in Arthur Koestler's autobiography,
Arrow in the Blue, pages 269-271, which summarize a contemporaneous newspaper account
written by Koestler. No production beyond the prototype was reported.
Vehicle types
Automobiles and light trucks
A number of manufacturers currently produce hybrid electric automobiles and light trucks.
Other types of HEVs are manufactured including Microhybrids—small hybrid electric city cars.
Diesel-electric hybrid vehicles may soon see mass-production.
26
Taxis
New York City started converting its taxi fleet to hybrids in 2005, with 375 active as of July,
2007. The mayor plans to convert 20% of the remaining 13,000 taxis each year.
San Francisco intends to convert its entire fleet to hybrid or Compressed natural gas vehicles
by 2008.
Hybrid technology for buses has seen increased attention since recent battery developments
decreased battery weight significantly. Drivetrains consist of conventional diesel engines and
gas turbines. Some designs concentrate on using car engines, recent designs have focused on
using conventional diesel engines already used in bus designs, to save on engineering and
training costs. Several manufacturers are currently working on new hybrid designs, or hybrid
drivetrains that fit into existing chassis offerings without major re-design. A challenge to hybrid
buses may still come from cheaper lightweight imports from the former Eastern block countries
or China, where national operators are looking at fuel consumption issues surrounding the
weight of the bus, which has increased with recent bus technology innovations such as glazing,
air conditioning and electrical systems. A hybrid bus can also deliver fuel economy though
through the hybrid drivetrain. Hybrid technology is also being promoted by environmentally
concerned transit authorities.
In 2003, GM introduced a hybrid diesel-electric military (light) truck, equipped with a diesel
electric and a fuel cell auxiliary power unit. Hybrid electric light trucks were introduced in 2004
by Mercedes Benz (Sprinter) and Micro-Vett SPA (Daily Bimodale). International Truck and
Engine Corp. and Eaton Corp. have been selected to manufacture diesel-electric hybrid trucks
for a US pilot program serving the utility industry in 2004. In mid 2005 Isuzu introduced the Elf
Diesel Hybrid Truck on the Japanese Market. They claim that approximately 300 vehicles,
mostly route buses are using Hinos HIMR (Hybrid Inverter Controlled Motor & Retarder)
system. In 2007, high petroleum price means a hard sell for hybrid trucks and appears the first
U.S. production hybrid truck (International DuraStar Hybrid).
The United States Army's manned ground vehicles of the Future Combat System all use a
hybrid electric drive consisting of a diesel engine to generate electrical power for mobility and
all other vehicle subsystems. Other military hybrid prototypes include the Millenworks Light
Utility Vehicle, the International FTTS, HEMTT model A3,and the Shadow RST-V.
Sources:
•
•
.wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Hybrid_electric_vehicle>.
fueleconomy.gov [online]. 2009 [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW:
<http://www.fueleconomy.gov/Feg/hybridtech.shtml>.
¨¨
Sekce A (moderátorky Lucka a Kamila)
27
BIOPALIVA
Marek Kasal, Kvarta B - 2. K
Biopaliva jsou paliva cíleně vyráběna nebo připravována z biomasy. Biomasa je definována
jako hmota organického původu. Příkladem biomasy je například dřevo, sláma, vodní řasy,
řepka olejka, atd.
Biopaliva jsou většinou rostlinného původu a používají se hlavně na výrobu tepla a elektrické
energie. V současnosti je chemická energie z biopaliv uvolňována hlavně jejich spalováním.
Biopaliva pokrývají 15% celkové světové spotřeby energie, především ve třetím světě, ale i ve
Švédsku nebo ve Finsku mají biopaliva relativně vysoký podíl (kolem 18%). Biopaliva dělíme
na tuhá, kapalná a plynná.
Tuhá biopaliva
Mezi tuhá biopaliva patří zejména dřevo a sláma. Dřevo hlavně ve formě pilin, briket, polen, či
pelet. Sláma spíše ve formě briket kvůli lepšímu skladování. Tuhá biopaliva se používají
především na výrobu tepla.
Kapalná biopaliva
Mezi kapalná biopaliva řadíme alkoholová biopaliva, biooleje a zkapalněná plynná biopaliva.
Z alkoholových biopaliv je nejznámější bioethanol. Bioethanol je vyráběný z rostlin obsahujících
větší množství škrobu a sacharidů, nejčastěji z kukuřice, obilí, brambor a cukrové řepy. V praxi
se čistý ethanol nepoužívá, spíše se v množstvích 5-10 % přimíchává do minerálních paliv.
Díky tomu se zvýší oktanové číslo a sníží množství emisí CO2. Široké uplatnění má jako
automobilové palivo zejména v Brazílii, ale také v USA. Biomethanol další z alkoholových
biopaliv je na výrobu zatím velmi neekonomický a navíc silně jedovatý. Mezi kapalná biopaliva
řadíme také butanol, který lze vyrobit složitou fermentací biomasy. Může být použit přímo v
existujících benzínových motorech, je méně korozivní než ethanol, ale je jedovatý. Butanol se
také používá jako rozpouštědlo v mnoha chemických a textilních procesech jako např. ředidlo
barev nebo složka hydraulických a brzdných kapalin. Další využití nachází jako složka parfémů.
Biooleje další z typů kapalných biopaliv. Používají se zejména do dieselových motorů.
Příkladem biooleje je rostlinný olej, fritovací olej, a hlavně bionafta. Význam a spotřeba bionafty
v Evropské unii neustálé stoupá. V dnešní době musí výrobci povinně přimíchat 5 % bionafty
do nafty vyrobené z ropy.
Plynná biopaliva
Mezi plynná biopaliva patří zejména dřevoplyn a bioplyn. Bioplyn je složen z methanu a oxidu
uhličitého, je produkovaný přirozeným rozkladem na skládkách odpadů nebo v zemědělství.
V zemědělství na rýžových polích nebo v uskladnění hnojů a kejd. V přírodě v mokřadech nebo
sedimentech, a poté na skládkách odpadů. Používá se na výrobu elektřiny a tepla. Dřevoplyn
skládající se z oxidu uhelnatého a vodíku vyráběný zplyňováním biomasy při vysoké
teplotě(>500°C). Dřevoplyn může být využit k pohonu automobilů v běžných spalovacích
motorech, k nimž je připojen zplyňovací generátor. Dřevoplyn lze použít i k vaření a vytápění
nebo k výrobě elektřiny.
Zdroje:
•
•
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Biopalivo>.
Alternativni-zdroje.cz [online]. 2007 [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: <http://www.alternativnizdroje.cz/vyroba-energie-biomasa.html>.
28
Světelné znečištění
Mariana Ondrušová, Kvinta B - 3. K, David Kratochvíl, Kvarta B - 2. K
Pojem světelné znečištění zahrnuje veškeré umělé světlo, které bez účelu svítí tam, kam nemá
a tím ruší přirozenou noční tmu. To škodí mnoha živým organismům včetně člověka, které tmu
potřebují ke klidnému spánku. Velkým problémem je i oslňování, které vede ke komplikacím
v dopravě. Toto znečištění je nejvíce rozšířeno v rozsáhlých městských aglomeracích, ale
postupně se dostává i do menších měst a vesnic. Rušivé osvětlení nočního nebe způsobené
rozptylem světla v ovzduší se označuje jako světelný smog.
Zdroje světelného znečištění:
•
•
•
pouliční osvětlení – trendem poslední doby je výměna starých pouličních lamp za nové,
pokud možno co nejvíce „umělecky hodnotné“. Většina těchto lamp je ale nedostatečně
nebo vůbec kryta seshora, a tak místo toho, aby nám v noci svítily na cestu, nám jen svítí
do očí, světlo také uniká do oblohy a na chodnících je stejně šero. Nejhorším osvětlením
jsou tzv. světelné koule, které svou konstrukcí vůbec neodpovídají své původní funkci,
zároveň jsou také vybaveny silnými výbojkami. Jedna takto osvětlená ulice je schopná
ozářit celou oblohu. Řešením je použití lamp cloněného typu, které jsou kryty shora a
částečně i ze strany.
reklamy, billboardy – pro přirozenou noční oblohu jsou tyto poutače naprostou
katastrofou. Zejména velké svítící billboardy, které jsou osvětleny ze spodu a navíc
silnými výbojkami, takže drtivá většina použitého světla se okamžitě odrazí do oblohy.
Řešením je nasvícení shora při použití shora krytých světel.
památky – stejnou zátěží jako osvětlení billboardů je i osvětlení nejrůznějších
architektonických památek. Tyto památky jsou často osvětlovány zespoda a z poměrně
velkého úhlu, takže světelný kužel jen sklouzne po střeše a putuje dále přímo do nebes.
K tomu osvětlení se také využívají velmi silné výbojky. Jedna takto osvětlená památka je
schopna znehodnotit tmu na desítky až stovky kilometrů daleko.
Důsledky světelného znečištění:
•
•
•
ekonomické – uniklé světlo, které původně mělo plnit určitou funkci, je nutné zpětně
nahradit další elektrickou energií k dosvícení. Vzhledem k množství uniklého světla, se
ročně „jen tak“ prohospodaří spousta energie.
přírodní – městské osvětlení je v noci vidět na velké vzdálenosti a narušuje tak přirozené
biorytmy organismů. Nočním dravcům stěžuje lov a jiným živočichům
(i člověku)
narušuje spánek.
výzkumné – astronomům světelné znečištění naprosto znemožňuje pozorování oblohy,
a to i za použití velkého dalekohledu, a jsou proto nuceni jezdit stovky kilometrů, aby
nalezli tzv. ostrůvky tmy, kam toto znečištění ještě nedosáhlo
Problém světelného znečištění si uvědomuje celý svět, proto se zrodil projekt Globe at Night,
který podporuje americká NASA a Ministerstvo zahraničí USA. Jedná se o mapování
světelného znečištění, do kterého se mohou zapojit lidé z celého světa, i laikové. Tento projekt
je součástí širšího projektu Globe, ke kterému Česká republika přistoupila 20. dubna 1995. Do
tohoto projektu se již od svého vzniku zapojuje i naše škola a díky tomu získala i svůj název.
Pro dnešní dobu je typický tzv. ekologický boom. Všichni se snažíme žít ekologičtěji, více si
vážíme přírody, zamýšlíme se nad naším způsobem života. Ekologie je zkrátka in. Proto je
vcelku zarážející, že valná většina populace nemá o termínu světelné znečištění vůbec žádné
ponětí. V tomto případě je velmi důležitá osvěta, je důležité, aby si lidé a města začali
uvědomovat, jak může být tak užitečná věc jakou je světlo naprosto ničící.
29
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
•
mediafax.cz/ [online]. 2009 [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW: <http://www.mediafax.cz/domaci/2835492
Lide-mohou-pomoci-astronomum-zmapovat-svetelne-znecisteni>.
digiweb.ihned.cz/ [online]. 2009 [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW: <http://digiweb.ihned.cz/c1-35690620astronomove-budou-celosvetove-mapovat-svetelne-znecisteni-nocni-oblohy>.
wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Bteln%C3%A9_zne%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD>.
priroda.cz/clanky.php?detail=666 [online]. 2006 [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW:
<http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=666>.
astrohk.cz/ [online]. 2007 [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW:
<http://www.astrohk.cz/svetelne_znecisteni/>.
asu.cas.cz/ [online]. 2008 [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW: <http://www.asu.cas.cz/svetelneznecisteni>.
hvezdarna-vsetin.inext.cz/ [online]. 2008 [cit. 2009-03-16]. Dostupný z WWW: <http://www.hvezdarnavsetin.inext.cz/view.php?cisloclanku=2008120001>.
Zvukové znečištění
Šimon Munka,
Kvinta B - 3. K
Takto vypadá protihlukový tunel v Austrálii
Zvukové znečištění znamená, hluk vytvářený strojem, nebo člověkem rušící aktivitu a
rovnováhu lidského, nebo života v přírodě. Nejběžnější hluk, kterého se ve městě nevyhneme
vydává doprava, tedy motorová vozidla. Anglické slovo hluk (noise) pochází z latinského
nausea což znamená mořská nemoc.Nejenom motorová vozidla vytvářejí nejvíce hluku
v dopravě, mnoho hluku dělají i letadla, nebo i železnice. Zvukové znečištění může být také
způsobeno špatným rozvržením budov ve městě a špatným stavebním plánem. Dalšími zdroji i
mimo dopravu jsou například různé alarmy, ať už u aut, nebo budov, stavba, nebo práce
těžkého průmyslu, ale také vyjící a štěkající psi, hlasité reproduktory, nebo také hlasití lidé. Vše
může být považováno za zdroje rušivého hluku.
Hluk, jako takový má na organismus mnoho ne až tak pozitivních dopadů. Jistě všichni známe
ten případ, když spěcháme do práce tak si pustíme rockandroll v rádiu a šlápneme na plyn,
hlasitá hudba nás totiž podvědomě vede k tomu abychom zrychlili a jeli agresivněji..Hlasitý
zvuk může poškodit fyzické, ale i psychické zdraví. A to velice vážným způsobem. Hluk
zhoršuje nervozitu, zvyšuje agresi, stres a způsobuje přecitlivělost, může poškodit i náš sluch
jako mechanicky, nebo nám přerušit spánek, a mnoho dalších. Ale nejhorší a nejproblémovější
z těchto problémů jsou právě stres a přecitlivělost, jenž můžou vést k zapomnětlivosti, těžké
depresi, a někdy k panicky ukvapeným agresivním útokům, nebo prostě k vybuchnutí osoby
vystavené delší době hluku. Vysoké úrovně hluku nám můžou poškodit sluch, nebo zhoršit jeho
kvalitu. Starší muži mají větší pravděpodobnost zhoršení sluchu, než jejich protějšky po stáří
79ti let. Při porovnání členů Mábského kmene(jenž se nikdy nesetkali s průmyslovým hlukem) a
klasického amerického občana, se zjistilo že středně vysoké hlukové znečištění v našem
30
každodenním životě znatelně zhoršuje náš sluch.Časté vystavování se hluku může taky
napomoct ke vzniku různých kardiovaskulárních chorob, z důvodů zvýšení krevního tlaku
kvůli stresu.
Dalšími efekty jsou efekty na zvířatech, na kteréžto působí obdobně jako na lidi., jenže my
jsme zvyklí na to být vystavováni hluku již od raného věku, na zvířata tyto nepěkné
psychické efekty působí mnohem více, navíc v lese za městem může způsobit hluk
z města, že predátor spoléhající na svůj sluch, jednoduše neuslyší nic jiného než “Vlak
číslo 3481 dorazí na kolej A se zpožděním” z blízkého nádraží. Ve výsledku dochází k jeho
úmrtí, jelikož si nedokázal najít potravu, takovýchto efektů a možných negativních dopadů
existují stovky. Nehledě na vyhynutí ohrožených druhů žijících poblíž města, nebo zdrojů
lidských hluků, nejznámějším případem je pravděpodobně případ velryb, kapitán se chtěl
dozvědět co je pod lodí, párkrát zapípal a stovky velryb už skákaly na pomoc, svým
druhům v nouzi (sonaru) , na břeh. Vědci spekulují že důsledkem tohoto můžou být situace
kdy sonar vydá zvuk, ale velryby poznají že to není jejich druh(mají mnohem lepší sluch
než my), ale do toho se ozve z dálky další jedinec, který nepřeřve ten sonar a tudíž
dochází k informačním šumům a stádo si myslí že daný jedinec je v ohrožení, tudíž všichni
jako jeden muž(velryba) se vypraví na pomoc.
Hluk není ale neřešitelná věc, jde ho snížit na únosnou hranici správným navrhováním
staveb a stavbou různých protihlukových stěn, nebo tunelů, které by ho omezili. Nebo co
se týče železnic, vyhodit staré komunistické tanky na kolejích za lehčí moderní vlaky, ale
za vše se platí a tyto řešení jsou speciálně drahé, rozhodně si u nás v České republice
počkáme ještě nějaký ten pátek než dojde k řešení těchto problémů vládou, například státy
jako USA, Austrálie a jiné už v tomto oboru pokročily mnohem více, taky na to mají oproti
naší zemičce Hluk je zcela jistě jedním z největších problémů dnešní civilizace plné strojů
a jiných zdrojů hluku, má různé negativní dopady a co je nejhorší, to že ovlivňuje nás
všechny a jeho hranicemi nejsou hranice města, tudíž to nejsou jen lidé komu zhoršuje
hluk kvalitu života.
Zdroje:
•
Wikipedia [online]. 2004 . Internet : 2004 [cit. 2009-06-19]. Anglický. Dostupný z WWW:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Noise>.
Foto: Ekologická konference – sekce A
31
Znečištění vesmíru
Gabriela Kostková, David Kratochvíl, Kvarta B - 2. K
Před sto lety jsme stěží věděli o existenci naší vlastní Galaxie, Mléčné dráhy. Dnes víme,
že náš vesmír obsahuje biliony galaxií, víme o více než 200 planetách a směřujeme k
pochopení toho, jak se poprvé objevil život. Vesmír pozorujeme ze Země i z kosmu od
radiových vln po gama paprsky. To, že chceme vesmír pozorovat, znamená, že do něj
vypouštíme různé družice, kosmické rakety, sondy a jiné. Toto všechno, hlavně lety do
kosmu, vypouští do vesmíru různý odpad, který způsobuje znečištění.
Kolem Země se pohybuje 5500 tun trosek o velikosti deseti centimetrů a více. Množství
kosmického smetí bude narůstat, protože kousky, které už tam jsou, do sebe narážejí a
rozpadají se na stále více menších částí. Množící se trosky mohou ohrožovat komerční a
výzkumné mise a jiné aktivity v kosmu. Pro lety do kosmu to tedy představuje riziko. Při
rychlostech v řádech tisíců kilometrů v hodině, dokonce i malý úlomek představuje vážnou
hrozbu pro družice, sondy i pilotované mise. Znečišťování vesmíru v posledních letech
pokračovalo s takovou rychlostí, že nevyhnutelnou by se mohla stát i možnost srážky.
Nedávno se například musela Mezinárodní vesmírná stanice vyhnout kusu ruské rakety,
který krouží kolem Země. Palivo a baterie vysílaných satelitů občas také způsobí exploze a
další znečišťování. To je dost nebezpečné nejen pro vesmír, ale také pro nás na Zemi.
Když byl roku 1957 jako první vypuštěn ruský Sputnik, nahromadilo se kolem planety 10
000krát více úlomků a trosek než kolik zde bylo přirozeného odpadu. Dnes jsou ve vesmíru
odhozené části raket, vysloužilé satelity i odpad z vesmírných toalet. To vše krouží
nebezpečnou rychlostí.
Orbity jsou dnes přeplněné a kolem Země je nejméně 9 000 objektů větších než
10 centimetrů v průměru. Ty jsou nejnebezpečnější. Nejméně 200 z nich patří k odpadu z
ruské stanice Mir, která sloužila ve vesmíru deset let. Její obyvatelé odhazovaly odpad
kolem sebe. Nejvíce odpadu na oběžné dráze pochází z Ruska. Objekty z výšky 200
kilometrů a bližší padají k povrchu desítky let, ale ty vzdálenější zůstanou ve vesmíru tisíce
a možná miliony let.
Těmto a budoucím problémům se dá předejít úklidem tohoto odpadu. Zatím ovšem
neexistuje řešení, jak objekty z kosmu odstranit. Vědci uvažují o odtahové službě, která by
objekty zpomalila a způsobila tím jejich pád na Zemi. Avšak uvázání takových zařízení k
vesmírným troskám by bylo příliš nákladné v porovnání s přínosem takového úklidu. Další
možností by bylo rozhánění nepotřebných družic pomocí laserů ze Země. I tato možnost se
však jeví jako nepraktická vzhledem k hmotnosti satelitů a množství energie, již by bylo
nutné k jejich odklonění použít.
Zdroje:
•
•
•
PILAŘOVÁ. ZŠ STRÁŽ-VESMÍR : kouzlo objevů [online]. 12.2.2009. 2007 [cit. 2009- 03-05]. Dostupný z
WWW: <http://www.zsstraz.cz/index.php?a=96>.
National Geographic Česko : Konec špinění vesmíru? [online]. 2003 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW:
<http://www.national-geographic.cz/veda-a-vesmir/konec-spineni-vesmiru-55/>.
Odpad ve vesmíru se hromadí. Kdo uklidí? [online]. 2002 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW:
<http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=56507>.
32
Pasivní domy
Pavla Holíková, Eva Marcínková, Kvinta B - 3. K
Definice: Pasivní dům je stavba, která
splňuje přísná kritéria energetických
úspor při provozu domu. Koncepce
pasivního
domu
není
určena
architektonickým stylem nebo stavebním systém, ale způsobem navrhování, projektování a užívání stavby.
Nízkoenergetické domy mají vyšší
spotřebu energií na provoz, ale ta je
výrazně nižší než u obvyklých domů
20. století (viz tabulka). I když není
možné, aby kterýkoliv dům měl
nulovou spotřebu energie, je nyní
užíváno i označení nulový dům. Jde o variantou pasivního domu, který je energeticky
samostatný, protože energii pro svoji spotřebu sám produkuje dostupnými technologiemi, např.
fotovoltaickými články umístěnými na střeše nebo zdivu domu. Ty vyrábí elektrickou energie ze
sluneční energie a zajišťují tak provoz ostatních technologických zařízení v domě. Dům je proto
nezávislý na okolních zdrojích, ba naopak může energii dodávat do okolní elektrické sítě.
Takových domů je v Česku dosud malinko.
Návrh stavby: Projektant pasivních domů by měl dodržovat základní pravidla, která nejsou
nikterak v rozporu s tradiční stavitelskou zkušenosti. Optimálním tvarem domu s nejmenší
ztrátou energie by byla kapka (v nejhorším krychle), ale protože toto není běžně možné, je
důrazem kladen na to, aby dům měl co nejmenší poměr ochlazovaného povrch stavby ku
obestavěnému prostoru (A/V). Na pozemku mají být obytné místnosti orientované na jih,
zázemí na sever. Je požadována nezastíněná fasáda, účelná a jednoduchá dispozice domu
bez zbytečných výklenků, zdrojem energie mají být zejména přírodní zdroje (energie slunce,
místní les, obyvatelé domu). Důraz je kladen na pasivní zisky energii místo užívaní strojních
zařízení ( např. důsledné stínění namísto chladicí jednotky, dobrá izolace místo vytápění).
Okna mají být orientována spíše na JV, J a JZ, nutno minimalizovat vstupní otvory na severní
straně.
Stavební konstrukce: Stavět lze z čehokoliv, ale u pasivních (a hlavně nizkoenergetických)
rodinných domů se uplatňují často dřevěné konstrukce. Jsou tradiční v Kanadě, severských
zemích i v západní Evropě a získávají oblibu u nás. Mají vysokou rychlost výstavby, snadnou
montáž, výhodnou aplikaci tepelné izolace. Nevýhodu může být zajištění vzduchotěsnosti,
tepelné stability, akustické pohody, vlhkosti uvnitř stavby.
Zděné konstrukce: jsou tradiční stavební materiál, vyznačuji se nenáročností provádění, mají
dostatečnou tepelnou akumulaci. Nevýhodu je velká tloušťka konstrukcí a komplikovaná
montáž tepelné izolace. V našich podmínkách je rizikem zejména nesolidní práce pracovníků
prováděcích stavbu.
Novinkou jsou „sendvičovité“ betonové stavby (beton je přímo na stavbě lit do tvárnic z
izolujícího moderního polystyrenu.. Výhodou je zejména dlouhověkost a zmenšení úniků
obvodovým zdivem, snížení rizika netěsnosti + při zateplování.
Základem všech staveb ovšem je nadstandardně vysoká a kvalitní izolace, vzduchotěsnost a
zabránění vzniků tepelných mostů (v rozích, v podkroví, ve výklencích, výplních kolem oken a u
vstupů) kudy uniká teplo. Střecha je vhodná pultová nebo plochá.
.
33
Pro získání statní dotace musí být stavba v evropských zemích provedena z výrobků
s certifikátem CE. Je požadováno proměření vzduchotěsnosti a uniku tepla tepelnými mosty.
V Čechách je proto výstavba pasivních staveb pro stavebníka dosud nelehká záležitost
Vytápění a ohřev, výměna vzduchu: Zde se již stavebník neobejde bez odporníků, kteří
přesně spočtou tepelné ztráty domu velikost otvorů ve zdivu, započtou tepelné solární zisky i
teplo vniklé pobytem lidí v době a zkalkulují i plánované přístroje (TV, PC, sporáky atd.). Opět
zde platí několik základních principů, které se musí důkladně promyslet, pokud chceme, aby
náš dům byl doopravdy pasivní. Základním předpokladem, opírajícím se o moderní technologie
je rekuperace, tedy řízené větrání (odváděný vzduch při větraný předává teplo novému
vstupujícímu čerstvému vzduchu v rekuperační jednotce). Přestože pasivní dům téměř
nepotřebuje vytápění díky kvalitní izolaci obvodového zdiva a rekuperaci, je vhodné zajistit
doplňkový zdroj tepla pro chladné období a pro ohřev teplé vody. Vhodné jsou plynové i
elektrické kotle. Státem jsou ovšem u novostaveb a rekonstruovaných bytových domů od
1.4.2009 dotované pouze kotle na biomasu, nebo solární zdroje tepla (solární kolektory či
tepelná čerpadla, které teplo čerpají ze země vzduch nebo spodních vod)
Tabulka charakterizující stavby podle energetické náročnosti:
domy běžné ve
70.-80. letech
20. století
současná
novostavba
nízkoenergetický
dům
pasivní dům
nulový dům, dům
s přebytkem
tepla
charakteristika
zastaralá otopné
klasické vytápění otopná soustava o
pouze
soustava, zdroj tepla je pomocí plynového
nižním výkonu,
teplovzdušné
parametry min. na
velkým zdrojem emisí; kotle o vysokém
využití
vytápění
úrovni pasivního
větrá se pouhým
výkonu, větrání
obnovitelných
s rekuperací tepla,
domu, velká
otevřením oken,
otevřením okna,
zdrojů,
vynikající
plocha
nezateplené, špatně
konstrukce na
dobře zateplené parametry tepelné
fotavoltaických
izolující konstrukce,
úrovni požadavků
konstrukce,
izolace, velmi
panelů
přetápí se
normy
řízené větrání
těsné konstrukce
potřeba tepla na vytápění [kWh/(m2a)]
většinou nad 200
80 - 140
méně než 50
méně než 20
méně než 5
Norma ČSN 73 0540 popisuje pasivní dům následovně:
"Pasivní domy jsou budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15
kWh/(m2a). Takto nízkou energetickou potřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé otopné
soustavy, pouze se systémem nuceného větrání obsahujícím účinné zpětné získávání tepla z
odváděného vzduchu (rekuperací) a malé zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých
venkovních teplot. Navíc musí být dosaženo návrhových teplot vnitřního vzduchu po provozní
přestávce v přiměřené (a v projektové dokumentaci uvedené) době. Současně nemá u těchto
budov celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a
el. energie pro spotřebiče) překračovat hodnotu 120 kWh/(m2a). "
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
HUDEC, Mojmír. Pasivní dům. 1. vyd. Praha : Grada Publishing,a.s, 2008. 105 s. ISBN 978-80-247-2555-0.
Pasivní domy [online]. c2006-2009 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW:
<http://www.pasivnidomy.cz/pasivni-dum/co-je-pasivni-dum.html>.
BABOR, Eduard. Babor:pasivní domy [online]. c2008 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW:
<http://babor.cz/pasivni.htm>.
Pasivní domy [online]. 2008 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: <http://www.pasivnidomy.info/index.html>.
Ateliér pasivních domů s.r.o. Nízkoenergetické a pasivní doy [online]. c2006 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z
WWW: <http://www.nizkoenergetickeapasivnidomy.cz/index.php?text=material-domu>.
Nízkoenergetické pasivní domy [online].c2009 [cit. 2009-05-01]. Dostupný z WWW: <http://www.plastovaokna-praha.cz/pasivni-domy/>.
34
Šetření s energií, měření úniku tepla
Kateřina Líbalová, Kateřina Smutná, Antonín Ryšavý,
Kvarta A - Sekunda B
Už minulý rok zde naše třída vystupovala s vylíčením fungování pasivních domů. My
dnes na toto téma navazujeme.
Šetření energie
Již je znám nejrychlejší a nejméně nákladný způsob jak zpomalit klimatické změny:
stačí spotřebovat méně energie. S trochou úsilí a peněz by většina z nás mohla snížit
svou spotřebu energie až o 25%. Prospěje to nejen nám, ale i Zemi.
Energie u nás v domě
Elektřina je hlavním zdrojem energie pro domy po celém světě. V USA bylo vyčísleno,
že na jednu spotřebovanou kilowatthodinu připadá ztráta dalších 2,2 kWh při její
dopravě na ke spotřebiteli, neboť tato energie je generována a posílána dálkovým
vedením. Takže i malými změnami můžeme přispět ke snižování CO2.
Stačí vyměnit i žárovky, což některým může přijít v prvním okamžiku zbytečné, ale je to
tak. Vyměněním klasických žárovek za úsporné pomáháte nejen sami sobě, ale i
dalším živočichům na této planetě a i samotné planetě. Pokud bychom vyměnili
polovinu klasických žárovek za úsporné snížili bychom uvolňování CO2 z osvětlení o
42.4 milionu tun ročně - 36%.
Kdybychom vypnuli počítače které nepoužíváme, omezili bychom jejich vliv na emise
CO2 o 8,3 milionu tun ročně – 50%.Toto je důkaz že stačí malé změny a je vše jinak.
Ve starších domech dochází nejvíce k únikům tepla přes stěny z plných cihel. Jejich
izolací (ať už vnitřní, nebo častěji vnější), můžete ušetřit i desítky tisíc korun ročně za
topnou sezónu.
Dobrá izolace navíc pomáhá i v létě ve velkých vedrech, kdy se horko nepřenáší tak
rychle do vnitřních částí domu. Dobrá izolace se ale může vyplatit i v případě podlah,
stropů a samozřejmě také oken. Důležité je dobře zvážit celkové podmínky objektu a
soustředit se na místa s největšími ztrátami.
Měření tepelných ztrát domu termokamerami
V dnešní době si můžete nechat vyfotografovat dům speciálními kamerami a ty přesně
ukáží kde teplo uniká. Tato technologie se začíná stávat trendem i u nás v ČR.
Zprostředkovávají ji nejen firmy, které jsou zaměřené pouze na focení, ale rovněž
stavařské firmy které ihned navrhují, co a jak se dá dělat. Jedná se o termokamery díky
nim se na fotografiích zobrazují nejrůznější odstíny červené, oranžové, žluté, zelené a
modré. Tyto barvy symbolizují množství úniku tepla. Tím pádem ihned víme kde a kolik
tepla uniká. Lidé se mohou obrátit na tyto firmy když mají problém s únikem tepla a
chtějí ho odstranit. Firmy doporučí celkové zateplení domu, různé typy omítek atd.
Prostě vše co je potřebné k odstranění již zmíněných problémů. Jsou na to sice vysoké
náklady, v budoucnu letech se tyto investice vrátí v úspoře za topení. Návratnost
investice je 3-7 let. Pak již jen šetříte svoje peníze.
Zdroje:
•
Šetření energie začíná doma. National Geographic. 2009, březen, s. 78.
35
THE USAGE OF ENERGY IN THE HOUSEHOLD
Tomáš Řezníček, Martin Meduna, Kvinta B - 3. K
The usage of energy in the household is still increasing. Nowadays we can not imagine
our life without hot water, electric appliances, lifts, cars, etc., which consume a lot of
energy. This energy we obtain from natural resources, which are not renewable and
one day will come to an end. Every day becomes a real danger to our planet due to
human activities.
The usage of energy in the household depends on the season, because we don’t
usually use heating in summer. But one of the main problems is connected with
ordinary lamps. Many people don’t even know about the existence of ecological bulbs,
which are not dangerous for the environment. But the question is how to get the
energy. It is easy to say- get your energy from wind, or use a solar panel, but the most
effective source of energy is unfortunately still the heat power plant, which emits CO2
to our atmosphere.
Many devices which are in the sleep mode for example TVs, PCs, DVDs - use a lot of
energy. In the picture you can see the usage of power in the stand by mode. In this
case you will pay one thousand hundred crowns more per year.
However the problem of energy lies in the way we use it. But do not lose hope.
According to the latest news starting from the 1-st of April 2009 our government offer
grants for the houses with lower usage of energy. But if you already have a house, do
not lose hope either, you can ask for two hundred thousand crown grant to rebuild your
house till June 22.
Together we can save the future for our children.
Sources:
y
y
y
y
y
y
y
y
Zelená úsporám [online]. 2008 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW: <http://www.zelenausporam.cz/>.
Český statistický úřad [online]. 2005 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:
<http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/p/8109-05>.
DURDOVANSKÝ, Jaroslav. Lidovky [online]. [2008- ] [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:
<http://bydleni.lidovky.cz/jak-snizit-spotrebu-energii-o-vice-nez-30-f0j-/homefinance.asp?c=A080617_101453_home-finance_byt>.
ZDENĚK, Fučík. Kondenzační kotel - správné rozhodnutí. Top info [online]. 2004 [cit. 2009-03-15]. ISSN 18014399.
Žárovka. Wikipedia [online]. 2009 [cit. 2008-03-23].
Materiály poradenského střediska PRE
Teplárny Brno – propagační materiály Teplárny Červený mlýn
Poznatky z exkurze Teplárny Červený mlýn.
36
Úsporné zářivky vs. klasické žárovky
Jaroslav Fabeš, Tomáš Hynek, Jan Tomešek,
Kvarta A - Sekunda B
Je konec s klasickými žárovkami?
Rozhodnutí Evropské unie ukončit do roku 2012 prodej klasických žárovek a nahradit je
úspornými zdroji mnohé pobouřil. A tak přišla otázka, zda je to opravdu nutný krok nebo jen
pomoc výrobcům těchto úsporných svítidel.Kde je pravda? Jedno z nejjednodušších řešení
jak ušetřit peníze je nahradit starou žárovku za úspornou žárovku, ale tuto volbu volí jen
málokdo. Naprostá většina domácností svítí příliš draze! Přitom řešení přijde na několik
stokorun. I když se jim říká žárovky, jde o energeticky úsporné zářivky, které spotřebují až
o 80% méně energie při stejné svítivosti jako klasické žárovky.
Chcete topit místo svítit?
Asi každý už byl v obchodě, ve kterém prodejci vystavují jednotlivé osvětlení. Jakmile
vejdete mezi ně, vyvalí se oblaka horka. To je tím, že běžná žárovka převede 90 – 95%
použité energie na teplo, ale pouze zbytek tedy 5 – 10% elektřiny na světlo. Takže spíš než
zdrojem světla se stává zdrojem tepla. A opravdu chcete svůj byt vytápět žárovkami? Je to
velmi neekonomické!
Stačí si vybrat
Samozřejmě, že už dnes trh nabízí energeticky úsporné žárovky pro každý typ objímek,
navíc v mnoha velikostech, tvarech a typech. V nabídce jsou také matné úsporné žárovky,
nízkoenergetické žárovky se světelným čidlem pro venkovní osvětlení a dokonce i výrobky
s pohybovým hlásičem! Energeticky úsporné žárovky můžete mít v barvě denního světla, v
neutrální bílé i teplé bílé. Do obytných místností se doporučuje teplá bílá. Neutrální bílé
světlo je vhodné do kuchyně nebo domácí kanceláře.
Novinka
S rozvojem technologií se objevují další zdroje světel, které dříve neexistovaly. Příkladem
mohou být LED světla, což jsou lampy osazené velkým počtem LED diod. LED diody, které
pro emisi světla používají polovodičový přechod, je snadné vyrobit v jakékoliv barvě, při
produkci světla nevzniká žádné teplo a jejich výkon poslední dobou významně stoupl.
Typické použití LED diod je např. jako podsvícení LCD televizorů a monitorů, ale výkon
LED diod stále není dostatečně vysoký, a tak se jako primární fotografické osvětlení příliš
nehodí.
Zdroje:
•
Fotografovani.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-06]. Dostupný z WWW: < http://www.fotografovani.cz>.
•
Utulne.centrum.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-01]. Dostupný z WWW: <http://utulne.centrum.czúrady-anavody >.
Spotřeba energií v domácnostech
Martin Meduna, Kvinta B - 3. K
Spotřeba energií v domácnostech v Evropě stále roste. Život ve vyspělých zemích
založený na spotřebě se neobejde bez teplé vody, vyhřátých pokojů a spotřebičů, které ke
svému provozu potřebují spoustu energie. Tuto energii je třeba získat z přírodních zdrojů.
Jako zdroj k zajištění našeho komfortu můžeme použít drahou neekologickou elektrickou
energii, ekologičtější plyn, případně ekologickou energii z obnovitelných zdrojů (slunce,
37
voda, vítr, biomasa). Výroba obrovského množství energie z neobnovitelných zdrojů, která
je spojená konzumním způsobem života dnešní „vyspělé“ společnosti narušuje rovnováhu
přírodních ekosystémů na Zemi. Je proto vhodné reálně vyhodnotit svoji spotřebu a začít
se aktivně učit myslet i žít ekologicky.
Spotřeba energií v domácnosti je spojená zejména s vytápěním, osvětlením, ohřevem
vody a vařením. Je vhodné zabývat se způsoby, které snižují spotřebu energie i výši
platby v související se zajištěním komfortu bydlení Evropana.
Spotřeba domácnosti je závislá na ročním období. V zimě je spotřeba největší, z důvodu
vytápění bytu, v létě (pokud nemáme klimatizaci) je nižší a slouží k zajištění vlastního
chodu domácnosti. Je nutná pro spotřebiče, které jsou téměř trvale v provozu: (lednice,
televize, počítač a příslušenství). Mnozí ani netuší, že také přístroje, které jsou v režimu
stand-by, kdy připojení do sítě naznačuje jen malinká kontrolka, a dokonce také spotřebiče
pouze zastrčené do sítě, mají nezanedbatelnou spotřebu. Např. za set-top box zaplatíme
za rok 180 korun (Výpočet: spotřeba 7 Wattů x 24 hod. x 365 dnů x 2,9 Kč za KWhodinu),
za PC zaplatíme 146 Kč, za DVD 164, VHS 534, TV 247 Kč, celkem 1091 Kč. Pro někoho
je to dost vyplýtvaných peněz. Stačilo by přitom přístroje zapojit na prodlužovací kabel
s vypínačem, který před odchodem z domu vypneme. Náklady na potřebné 2-3
prodlužovačky ve výši kolem 450 Kč se vrátí za půl roku, dále již jen šetříme.
Mnoho energie v domácnosti spotřebuje osvětlení. Klasická žárovka je výrobně i
recyklačně nejekologičtější, ovšem její provoz je nejvíce energeticky náročný. Zářivková
trubice se rtutí je spojená se značnou ekologickou zátěží při likvidaci rtuti, ale má nižší
spotřebu než klasická žárovka. Proto je vhodné volit dražší a úspornější řešení, které
nabízí kombinace zářivkové a LED technologie.
Velké množství energie se spotřebovává na vaření. Dnes vaříme hlavně na plynových a
elektrických sporácích. Nevýhodou plynu jsou značné energetické ztráty způsobené
proudícím teplem kolem hrnce do okolí, které můžeme omezit jedině použitím nádoby s co
největším průměrem dna, nevýhodou eklektických plotének je setrvačné sálání i po
odtavení hrnců. Úspornější jsou sklokeramické varné desky, ale nutno dbát, aby dno hrnce
zakrývalo celou graficky vyznačenou varnou plochu, která vyzařuje teplo. Moderní indukční
metoda ohřevu se zdá ideálním způsobem, ale její nevýhodou je nutnost použití jen
určitého druhu nádobí se zesíleným magnetickým dnem a vysoká pořizovací cena varné
desky (nad 25 000 Kč). Nejefektivnějším a dostupným zdrojem tepla jsou mikrovlnné
trouby. Ohřívají jen vložené potraviny, které obsahují vodu a tuk, neohřívají obaly a
nádoby. Proto je dosahována až 50% úspora. Dále je při vaření možno dosahovat dalších
pasivních úspor použitím poklic, Papinových hrnců, rychlovarných konvic, vhodného
nádobí a ohřevem jen takového množství vody, které je nezbytně nutné.
S rostoucí životní úrovní je spotřebováváno stále více energie na vytápění a ohřev teplé
vody. Ve větších městech je rozšířené dálkové vytápění. Zdrojem tepla jsou výtopny a
účinnější teplárny. Lokální vytápění je zajišťováno pomocí plynových a elektrických kotlů
nebo kotlů na fosilní paliva, které jsou ekologickou zátěží (vysoká emise CO2). Účinnost
těchto kotlů je okolo 70%. Elektrické vytápění má značnou výhodu ve snadné regulaci, je
snadno zajistitelné individuální otápění jednotlivých místností. Elektrická energie se sice
v domácnosti využije na 100%, ale její výroba již zdaleka tak efektivní není. Nejefektivněji
se elektrická energie vyrobí v teplárnách (Teplárna Červený Mlýn v Brně využije plyn až na
90%). Efektivnost výroby v teplených elektrárnách je 37%, v jaderných elektrárnách jen
38
23%. Proto je dnes celosvětově podporována výroba elektřiny, ohřev i vytápění objektů
pomocí alternativních zdrojů (solární energie). Vstupní investice se vrací v rozumné době
3-5 let a poté již šetříme peníze i přírodu. Jen technologie fotovoltaických článků na přímou
výrobu energie ze slunce v rodinných domech je dosud příliš drahá, aby do ní normální
člověk v této době investoval. Ale pokrok jí zlevni stejně, jak se to děje se solárními
fototermickými panely užívanými již hojně pro ohřev teplé vody.
Efektivní zdroje tepla je dále nutno doplnit kvalitní regulací vytápění a tepelnou izolací
objektu. V obytných místnostech je potřeba dodržovat optimální tepelnou pohodu.
Nejčastější regulace se provádí pomocí termohlavice umístěné na topném tělese.
Efektivnějším je použití elektrických termoventilů a teplotních čidel schopných individuálně
udržovat přesnou teplotu v každé místnosti. Návratnost je cca 3 - 4 roky. V novostavbách
je vhodné příjemné podlahové vytápění.
Únikům tepla z domů brání dobrá tepelná izolace obvodových stěn domu. Na zateplení
obvodových zdí se užívá minerální vata a polystyren. Okny z bytu uniká až 30 % tepla.
Proto se nyní stará okna vyměňují za nová s termoskly. Je doporučeno větrat krátce,
intenzivně a obzvláště v mrazivém období nepoužívat ventilační a mikroventilační polohy
oken.
Shrnutí:
Náklady na energii spotřebovanou v domácnostech každým rokem stoupají a
zatěžují podstatně rozpočet rodiny. I bez velkých finančních investic je možno dosáhnout
poměrně značných úspor v hodnotách tisíců korun ročně např. snížením teploty
v pokojích, v době kdy je neužíváme, používáním sprchy místo napouštění vany,
odpojováním přístrojů, které právě nepoužíváme místo jejich ponechání v pohotovostním
režimu, používáním úsporných žárovek nebo zářivek, při vaření užitím poklic, Papinových
hrnců, rychlovarných konvic, sklokeramické varné desky či mikrovlnné trouby. Dále
desetitisícové úspory ročně získáme zateplením domu, ale také prostým nákupem jen
toho, co skutečně potřebujeme. I likvidace odpadu v domácnosti je totiž spojená se
spotřebou energie.
Všechny vyspělé evropské státy, a od 1. dubna 2009 konečně také Česká
republika, podporují výstavbu bytů, rodinných i bytových domů s nízkou energetickou
spotřebou na vytápění pobídkovými dotacemi od státu.
Na rekonstrukci starých bytů a výstavbu nových v pasivním standardu lze do
30.6.2012 získat podle velikosti bytu a kvality úprav až 260 000 Kč od Ministerstva
životního prostředí v programu ZELENÁ ÚSPORÁM.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
•
Zelená úsporám [online]. 2008 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW: <http://www.zelenausporam.cz/>.
Český statistický úřad [online]. 2005 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:
<http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/p/8109-05>.
DURDOVANSKÝ, Jaroslav. Lidovky [online]. [2008- ] [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:
<http://bydleni.lidovky.cz/jak-snizit-spotrebu-energii-o-vice-nez-30-f0j-/homefinance.asp?c=A080617_101453_home-finance_byt>.
ZDENĚK, Fučík. Kondenzační kotel - správné rozhodnutí. Top info [online]. 2004 [cit. 2009-03-15].
ISSN 1801-4399.
Žárovka. Wikipedia [online]. 2009 [cit. 2008-03-23].
Materiály poradenského střediska PRE
Teplárny Brno – propagační materiály Teplárny Červený mlýn
Poznatky z exkurze Teplárny Červený mlýn.
39
Recyklace elektrospotřebičů
Martin Meduna, Tomáš Řezníček, Kvinta B - 3. K
Jakub Cerovský. Ondřej Vognar, Kvarta B - 2. K
Nejprve je důležité položit si otázku. Proč je lepší spotřebiče recyklovat a proč je
špatné je jen tak odložit do popelnice?
Je k tomu hned několik důvodů:
1) Zdroje surovin, které se používají k výrobě spotřebičů, jsou značně omezené.
Kdyby se vyrábělo jen z nových surovin a staré suroviny by se nerecyklovaly, tak
by naše děti měly “dřevěné mobily a litinové notebooky“.
2) Při spalování plastů vzniká nepředstavitelné množství oxidu uhličitého a dalších
nebezpečných látek. Za chvíli by se naše planeta mohla stát největším
„smetištěm“ ve vesmíru.
Stejně jako starý papír, plastová láhev od balené vody nebo nápojový karton, je
potřebné odevzdávat i vysloužilá elektrozařízení na místa k tomu určená – tedy na
místa zpětného odběru, kde spotřebiče odeberou zdarma a to bez ohledu na to, zda v
daném místě máte trvalé bydliště. Stačí udělat doma generální úklid a hned se objeví
již několik let nepoužívaná žehlička nebo rozbitý topinkovač. Mnozí z nás mají dokonce
podobných starých a nepoužívaných spotřebičů tolik, že by s nimi klidně zaplnili půl
místnosti. Málokdo přitom ví, že jedině odborná recyklace dokáže ochránit životní
prostředí od škodlivých vlivů, které vyřazené elektrospotřebiče mohou lehce způsobit.
Stejně tak mohou ohrozit i zdraví a bezpečnost malých dětí, které při nevhodné a
neopatrné manipulaci s pozapomenutým spotřebičem např. v lese, na louce či na hřišti
mohou snadno přijít k úrazu. Výhoda recyklace vyřazených spotřebičů pak v
neposlední řadě spočívá v dalším využití recyklovaných materiálů, čímž se ušetří
nemalé zdroje primárních surovin.
Již tři roky je v platnosti zákon o recyklačních poplatcích. Neustále se v médiích
opakuje, že musíme chránit přírodu, a recyklační poplatky se zdají být jedním z
hlavních bodů, jak přírodě pomoci. Kam jdou peníze, které zaplatíme za recyklaci při
koupi spotřebiče? Smyslem recyklačních poplatků je především prevence vzniku
odpadních elektrických a elektronických zařízení. Hlavně snížení odpadu, který vzniká
kvůli těmto zařízením. Účelem je snaha nezatěžovat životní prostředí před špatným
ukládáním takového odpadu. Co to však znamená pro nás jako spotřebitele?
Půjdeme-li si koupit spotřebič, můžeme objevit na účtence zvláštní položku "recyklační
poplatek". Prodejce má možnost tuto položku přičíst k ceně spotřebiče. Výše poplatku
je závislá na druhu spotřebiče. Jen tak pro informaci uvedu pár konkrétních případů a
výši ekopoplatku.
Recyklace malých spotřebičů je problematická, protože málokdo jde vyhodit malý
spotřebič na určené místo, mnohem jednodušší je vysloužilé domácí elektrospotřebiče
hodit do popelnice – tedy do komunálním odpadu nebo dokonce odložit na černou
skládku. Tímto krokem ovšem přispíváte k dalšímu zamořování životního prostředí.
V případě ekologické likvidace se v rámci zpětného odběru elektrozařízení dostanou
ke specializované firmě, která zajistí jejich recyklaci a využití recyklovaných materiálů
ve výrobě.
40
Recyklační poplatky
Skupina spotřebičů
Druh spotřebiče
Velké spotřebiče
Chlazení
pračky, sušičky, myčky, televize malé
chladničky, mrazničky, velké televize
vysavače, varné desky, mikrovlnné
trouby, mobily
žehličky, topinkovače, váhy, kávovary,
fény, holící strojky, kulmy, ostatní
drobná elektronika
Střední spotřebiče
Malé spotřebiče
Přibližný
poplatek
120 Kč
300 Kč
25 Kč
7 Kč
Občané je mohou zcela zdarma odevzdat v místech zpětného odběru, která jsou
vytvářena ve sběrných dvorech obcí, v rámci mobilních svozů či přímo v prodejnách
„elektro“ mohou „vyměnit starý za nový“ při nákupu modernějšího domácího
pomocníka.
Velice dobře se daří recyklovat velké spotřebiče, jako pračky, sporáky a hlavně lednice.
Tyto spotřebiče jsou velice objemné a jsou vybírány většinou i při nákupu nových
spotřebičů (kupte si u nás pračku a vaši starou pračku odvezeme za minimální
poplatek). Co by taky člověk dělal s nefunkční pračkou, která mu zavazí v malém
panelákovém bytě. Větší problém je to s recyklací malých spotřebičů jako jsou
notebooky, mobilní telefony žehličky, fény atd. Tyto zařízení jsou většinou likvidovány
za pomocí svozu komunálního odpadu a nejsou vůbec využívané pro další obnovitelné
použití.
A proto, jak hlásá velice kvalitně zpracovaná reklama Ministerstva životního prostředí:
„Nebuďte líní a třiďte odpad !!!“
Zdroje:
•
Mixer.spotrebice.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW:
<http://mixer.spotrebice.cz/recyklacni-poplatky--k-cemu-a-kam--2008-04-22/>.
•
Trideniodpadu.cz [online]. 2008 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW:
<http://www.trideniodpadu.cz/zpetnyodber.html>.
41
Mendelova práce - základ dnešní klasické genetiky
Šimon Munka, Kvinta B - 3. K
Johan Gregor Mendel byl brněnský vědec, dnes ceněný pro své poznatky a výzkum
v oblasti genetiky rostlin. Je považován za zakladatele klasické genetiky. V rámci Brna,
českých zemí, Evropy i světa to jistě je velká postava hodná pozornosti.
Brno, v době života J. G. Mendela, bylo jen provinční město bez univerzity a jakéhokoliv
jména ve vědecké branži. Bylo to město uprostřed úrodné oblasti, kde se začal rozvíjet
průmysl. Vědění i špitály v Brně musely byt z podnětu Josefa II podpořeny prací klášterních
mnichů, jinak by kláštery zrušil. Proto kláštery podporovaly technický rozvoj i šlechtění
plodin či hospodářských chovů a přijímaly nadané a chudé mladíky, ke kterým drobný
mladý Johan Mendel ze selského statku v Hynčicích patřil.
Za svého života Mendel zvládal 5 dní v týdnu učit přes sto žáků a působit jako kněz a navíc
provádět náročné pokusy s křížením různých druhů. Již před Mendlovým výzkumem by se
daly najít zmínky o hybridizaci a dědičnosti, ale spíše v románech a zábavné literatuře, než
ve vědeckých statích. Pokusy prováděl v klášterním skleníku a zahradě. Za rok vypěstoval
až 5000 rostlin. Jak již víme, Mendel prováděl pokusy na hrachu a různých rostlinách i
včelách. O svých pokusech pravidelně přednášel v přírodovědeckého spolku. Přednášky
vydal z podnětu tajemníka spolku v psané podobě roku 1866 ve sborníku. Text ale hrubě
upravil tak, aby jej mohl pochopit i běžný laik, protože měl za to, že i po takovýchto
úpravách je text těžko stravitelný pro čtenáře. Samotná Mendlova práce po zveřejnění
zapadla, pro vědu byla objevena až v roce 1900, tedy 16 let po jeho smrti. Jeho dílo by
bylo pro některé jeho souputníky známo mnohem dříve, ovšem Mendel nedokázal své
výzkumy obhájit vůči skeptickým přátelům
Mendel mezi sebou křížil páry rostlin se 22 snadno rozlišitelnými znaky. Později zúžil výběr
na 7 párů sledovaných znaků hrachu setého. Své pokusy prováděl s opravdu velkým
množstvím rostlin. Zdůrazňoval že malé pokusy, s malým počtem kytek mohou vést ke
zcela zavádějícím výsledkům, a to díky crossingoveru a náhodnému vybírání genů
(elementů) při křížení. Je to, jako když víme, že dítě může být například i šestiprsté, ovšem
nelze s jistotou říct, že dítě takové opravdu (ne)bude. Vždy je šance, že se stane něco
naprosto jiného.
Mendel zasel semínko, které nám dnes roste a roste, říkáme tomu genetika a můžeme se
po ní šplhat výš a výš, až dosáhneme jednoho dne dokonalosti a budeme přírodě diktovat
co se nám zamane. Kdo ví jestli je to správně, ale jednoho dne k tomu dojde. A dojde
určitě i ke zneužití těchto genetických poznatků. Jak? To se nechme překvapit. Ovšem
pravdou je, že genetika má gigantický potenciál na to, změnit kompletně život na naší
planetě. Vše v živé přírodě je tvořeno křehkými strukturami podléhajícími zákonům
dědičnosti. Ovšem až se do obvyklého běhu přírody zaplete manipulace lidí s geny
organismů, bude to rapidní změna, která má potenciál dostatečný na to poškodit celou
ekosystém bez výjimky. Biosféra je domeček z karet a člověk mu dává už dost zabrat
změnami klimatu způsobenými lidskou prostopášností.
Závěrem bych jen vzdal hold Johanu Gregoru Mendlovi, géniovi ve formě lidské, za jeho
nekonečné úsilí a připravenost k velkým objevům lidstva. A dodal bych je, že genetika není
hračka a lidé by si s ní tedy neměli zahrávat a nechat vše raději na přírodě jako doteď,
protože v té všechno vždycky nakonec funguje jak má, na rozdíl od lidské společnosti.i.
42
Poruchy barvocitu
Marie Procházková, Kvinta B - 3. K
Osoby s poruchami barvocitu zařazujeme do několika skupin podle typu vady. Prvním
typem je achromasie, následuje dichromasie, dělící se na 3 podskupiny – protanopii,
deuteranopii a tritanopii. Třetím a posledním typem je anomální trichromasie, kterou dělíme
podobně jako dichromasii na 3 podskupiny – protanomalii, deuteranomalii a tritanomalii.
Achromasie – postižený vnímá jen černou a bílou a různé stupně šedé. Tato porucha
barvocitu je velmi vzácná.
Dichromasie – postižený vnímá pouze 2 základní barvy a jejich varianty. Podle toho, Která
základní barva zcela vypadla, rozeznáváme 3 podskupiny. Při protanopii chybí červená
barva, při deuteranopii chybí zelená barva a při tritanopii chybí modrá. Tritanopie je velice
vzácná. Většinou se ve skupině dichromatiků jedná o protanopii a deuteranopii. Jejich
rozlišení není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. U obou skupin se celé
spektrum skládá pouze ze žluté a modré barvy, které jsou u deuteranopů odděleny šedou
clonou a protanopové mají navíc viditelné spektrum zkráceno na jeho červeném konci.
Anomální trichromasie – postižený vnímá všechny základní barvy, ale pro některou z nich
má sníženou citlivost.
Výše uvedenou teorii jsem si ověřila v praxi došla tak k ukázkovým příkladům poruch
barvocitu. Protože se barvoslepost vyskytuje u 8 % mužů a jen u 0, 4 % žen, zkoumala
jsem skupinu 50 chlapců ve věku od 16 do 27 let. Stanovila jsem, do jaké míry je jejich
barvocit porušený a na základě toho můžeme vydedukovat, jak způsobilí či nezpůsobilí
jsou pro výkon povolání, která vyžadují správný barvocit. Při svém zkoumání jsem brala
v úvahu všeobecné zásady, kterými se řídí vyšetřující lékaři. Dodržovala jsem kritéria, jako
by šlo o způsobilost k výkonu povolání profesionálního řidiče. Pomůckou zkoumání mi byli
Stillingovy tabulky, na základě kterých jsem pak určovala, kdo nemá či má a jakou
poruchu. Chlapci četli tabulky ze vzdálenosti 1 m ve svislé poloze ve výši vyšetřovaných.
Vyšetření probíhalo za jasného umělého osvětlení předepsané intenzity. Povolený časový
limit pro prohlédnutí jednoho obrázku jsem stanovila na dobu 15 vteřin.
Zjistila jsem, že 43 dotazovaných chlapců čte tabulky bez váhání a bez chyby. Neměli ani
zvýšený barevný simultánní kontrast, jejich barvocit byl tedy správný. U 7 dotazovaných se
objevily poruchy barvocitu. V následujícím přehledu můžete vidět osoby s porušeným
barvocitem. Pokud dotázaný četl některé tabulky chybně nebo je nečetl vůbec,
zaznamenala jsem číslo obrázku, u kterého zkoušený chyboval.
Nalezla jsem 14 % jedinců s poruchou barvocitu. Z toho jeden mladík vidí svět černobíle
(2 %); jeden mladík vůbec nevnímá červenou barvu (2 %). U většiny postižených se
projevila snížená citlivost na zelenou barvu (10 %). Jak už bylo řečeno, barvoslepost se
mužů u vyskytuje u 8 %, v mém výzkumu to bylo 14 %. Tento rozdíl může být způsoben
malým počtem probandů, čili zkoumaných jedinců anebo poznatkem z genetiky, který říká,
že se vada v populaci šíří.
43
Obr.: Ukázky karet pro zkoumání poruch barvocitu
Normálně
Protanopie
Deuteranopie
Tritanopie
Normálně
Protanopie
Deuteranopie
Tritanopie
Normálně
Částečná
Protanopie
Částečná
Deuteranopie
Částečná
Tritanopie
Obr: Ukázky vidění barev u osob s poruchami barvocitu
Zdroje:
•
•
•
•
•
HOBER, Učebnice fyziologie člověka, 1. vydání, Praha, Academia, 1987, 1008 s., IBSN 02/76-0604-21056-87
UNIVERSUM, 1. vydání, Praha, Odeon, 2001, 665 s., IBSN 80-207-10699-1
DRASTICH, Fyziologie lékařská, Praha, 1970, 459 s., ISBN 80-7184-791-7
KARL VELHAGEN, DIETER BROSCHMANN, Tafeln zur Prufung des Farbensinnes, 27. Auflage, Liebzig,
VEB Georg Thieme Liebzig, 1985, 39 s.
http://www.volny.cz/lk77/barvy/slep/74-21.png
44
Rodokmen člověka zapsaný v mt DNA
Hana Malčicová, Kvinta B - 3. K
DNA se nalézá nejen v jádře buněk, ale také v cytoplazmě i v tzv. semiautonomních
organelách, ke kterým řadíme mitochondrie. Molekula jejich DNA je malá, a zkráceně
označena jako mtDNA. Při dědění této mtDNA se ovšem neuplatňují mendelovské zákony,
dědí se jinak.
Nový jedinec dědí při oplození mitochondrie jen z vajíčka matky, protože mitochondrie
spermií jsou uloženy v krčku spermie, který do oplozovaného vajíčka nepronikne. Když se
tak v omezených případech přece jen stane, pak jsou mitochondrie spermie z nějakého
důvodu vstřebány do cytoplazmy. Jinými slovy, nový jedinec dědí všechny genetické
informace uložené v mitochontriích jen po matce. Mitochondrie novému člověku dodává
vajíčko, které je produktem těla matky. A matka je má zase ze své matky atd. Čili existuje
zde matrilineární dědičnost mitochondriální DNA.
Pokud by neexistovaly mutace, byla by děděná mtDNA stále stejná. Ale při každé replikaci
DNA může dojít k náhodné změně a tak se s vývojem druhu hromadí drobné mutace,
které nebrání přežití. Frekvence vzniku mutací je u příbuzných druhů v čase přibližně
konstantní. Počet nahromaděných mutaci tedy přispěje k určení délky vývoje sledovaného
druhu. Sledováním změn mtDNA a sledování změn v chromozomu Y metodami
molekulární biologie napomohlo sledování vývoje lidského druhu Homo sapiens do
minulosti, umožňuje sledování migrace populace případně i sledování zániku jednotlivých
vývojových linií v populaci.
Téměř 150 žen nejrůznějších ras a národností se zúčastnilo
pokusu porovnávajícího jejich mtDNA. Na základě tohoto
výzkumu byla vyslovena hypotéza společného předka celého
stávajícího lidstva, mitochondriální Evy. Odvozovat, kde a kdy
žila mitochondriální Eva je mnohem obtížnější než dokázat
myšlenku, že někdy existovala, což v současnosti (téměř) nikdo
nepopírá. O mitochondriální Evě s jistotou víme, že to byla žena,
která měla nejméně dvě dcery, jejichž potomci přežili do
dnešních dní. Rychlost mutací mtDNA je pro člověka asi 2 – 4%
změny za 1 milion let. Protože největší odchylky v lidské mtDNA
byly necelých 0,6%, musela mitochondriální Eva žít před
100
000 – 280 000 lety. Největší rozdíly v mtDNA jsou mezi osobami
afrického původu, proto tato pramáti žila v Africe. Ve své době
nebyla sice jedinou žijící ženou, ale přesto pouze její genetická
linie z mnoha přežila.
Obr: Věstonická Venuše
Je tedy tehdy pravděpodobné, že ve východní Africe vznikla vývojově úspěšná populace
Homo sapiens, která začala postupně vytlačovat dřívější příslušníky rodu Homo nejprve
v Africe a pak i ostatních částech světa. V této zárodečné populaci žilo před 200 000 lety
asi 10 000 lidí moderního typu. Svojí expanzí nahradili potomky první migrační vlny Homo
erectus, kteří se rozšířili z Afriky již před několika sty tisíci let. Homo sapiens byl ve svém
tažení velmi úspěšný, neboť “vyhubil” všechny starší formy člověka a ovládnul Zemi.
45
Obr: Porovnání výbojového stromu multiregionální teorie s teorií jednoho centra
Na základě výzkumu frekvence mutací v mtDNA a v chromozomu Y, je dnes celosvětově
spíše přijímána teorie jednoho centra vzniku rodu Homu sapiens, než multiregionální
teorie, která předpokládá několik ohnisek, ve kterých vnikly jednotlivé vývojové linie rodu
Homo sapiens (viz schéma).
Víme, že mitochondriální DNA řídí hlavně buněčné dýchání, které je zdrojem energie pro
život. Vědci ovšem zkoumáním mutací, kterými tato mtDNA podlehla za statisíce let
dokázali vystopovat stáří a místo vzniku našeho nejstaršího předka, tedy předka všech
současných lidí. Shodně jako Bible dnes vědci tvrdí, že pramatkou celé populace lidstva
byla jediná žena, nazveme jí pramáti Eva. Bylá černá a pocházela z východní Afriky.
Výzkum prokázal, že ať jsme pleti jakékoliv, všichni jsme vzdálení sourozenci. Výzkum
potvrdil názor těch, kteří tvrdí, že lidské rasy jsou rovnocenné a teorie rasizmu nemá
vědecký podklad.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
R. L. Cannová, M. Stoneking a A. C. Wilson publikovali roku 1987 v časopise Nature
osel.cz [online]. 2008 [cit. 2009-29-04]. Dostupný z WWW: < http://www.osel.cz/index.php?clanek=979>.
Mujweb.atlas.cz [online]. 2008 [cit. 2009-29-04]. Dostupný z WWW:
<http://mujweb.atlas.cz/Veda/mitochondrie/19/19.htm>.
<•http://cs.wikipedia.org/wiki/Mitochondri%C3%A1ln%C3%AD_DNA>.
Tosneci.wz.cz [online]. 2007 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW:
http://tosneci.wz.cz/r2004/morava/4den/vestonice_venuse.jpg
Genetika.wz.cz [online]. 2005 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW:
<http://genetika.wz.cz/clanky/clanek2.php>.
46
DNA karta - osobní genetický profil
Khrystyna Chernei, Kvinta B - 3. K
Úvod do problematiky
Na světě nejsou dva jedinci, kteří by měli úplně stejnou DNA. Pokud nejste jednovaječné
dvojče, je vaše DNA unikátní. Člověk dědí 50% genetické informace od matky a 50% od
otce. Pouze jednovaječná dvojčata mají totožnou DNA, protože jedno a totéž vajíčko
získává informaci pro tvorbu jejích organismů, a to pokud nezohledníme mutace vzniklé po
oplození.
DNA karta, která se dá zhotovit pro každého zájemce, obsahuje nezaměnitelný záznam
DNA profilu člověka. DNA profil, který se získá analýzou DNA (testuje se jedna nebo více
částí genetických informací), se s ohledem na věk osoby nikdy nemění (pokud ovšem u
osoby nedošlo k transfúzi či transplantaci kostní dřeně). Pro analýzu DNA žijících osob se
používá bezbolestný odběr biologického materiálu - stěr z dutiny ústní.
Analýza DNA v praxi nyní slouží k identifikaci jedince např. pro účely kriminalistiky, při
určení paternity či příbuznosti, potvrzení dědičné nemoci. Významní lidé si nechali udělat a
zveřejnili svůj DNA profil.
Jednovaječná dvojčata
Identická DNA, jak jsme si již zmínili může být pouze u jednovaječných dvojčat, avšak i
přesto, že je genetická informace jednovaječných dvojčat shodná a jejích DNA profil tím
pádem také, mají jednovaječná dvojčata různé otisky prstů a lze je tak odlišit.
Jednovaječná dvojčata budou mít stejné geneticky zděděné choroby a budou mít stejné
vlohy, které jsou předpoklady pro shodný vývoj. Některá dvojčata dost podobně smýšlí,
mají společné zájmy, onemocní v průběhu života stejnými chorobami a budou pociťovat
bolest součastně a zemřou nejpravděpodobněji na stejné nemoci v přibližně stejné době.
Již Charles Darwin popsal opakující se fenomén dvou dvojčat-bratrů, z nichž jeden žil
v Paříži a druhý ve Vídni. U bratra v Paříži se objevilo opakující se vnitřní zánětlivé
onemocnění očí. Navštívil svého lékaře a řekl mu: "Můj bratr ve Vídni bude mít oční zánět
jako já." Lékař tomu nevěřil, ale o několik dni později pacient přinesl dopis od svého bratra,
ve kterém stálo: "Vrátil se mi zánět oka. Určitě jej máš také."
Během vývoje však člověka ovlivňuji faktory nepodmíněné DNA, hlavním z nich je vliv
prostředí. Vědci z University of Texas v Austinu a University of North Carolina v Chapel Hill
na základě svých výzkumu tvrdí, že jednovaječná dvojčata oddělená od sebe nejsou ve
svém chování stejná. Berou v úvahu vlivy jako sociální prostředí, náboženství, atd.
Porod jednovaječných dvojčat může být poměrně komplikován. V těhotenství může jít
o tzv. TTTTS, kdy jedno dvojče "odsává" z placenty krev druhého, tím pádem jedno dítě
má krve nadbytek a hrozí selhání srdce a druhé má těžkou anemii a hrozí úmrtí. Další
komplikací je možnost zapletení pupečníků, v případě, kdy mají děti jednu společnou
dutinu. Proto se doporučuje porod vést ve specializovaných centrech. Také těhotenství je
již dobou, která stejně jako později vnější prostředí ovlivňuje obě jednovaječná dvojčata
různě.
Dvojvaječná dvojčata
Dvojvaječná dvojčata mají odlišnou DNA a tedy i odlišný DNA profil. Rozdíly v DNA profilu
dvojvaječných dvojčat (stejně jako ostatních sourozenců) jsou ale podstatně menší než u 2
nepříbuzných osob. Otisky prstů jsou také odlišné. Tímto je úplná shoda vyloučená,
můžeme mluvit pouze o podobnosti.
47
Dědičné predispozice k dvojčatům se mohou dědit. Existují však predispozice pouze pro
dvojčata dvojvaječná, pro jednovaječná nikoliv. Tyto predispozice se ale mohou projevit
pouze jsou-li zděděny z matky na dceru. Dále se možnost výskytu dvojčat zvyšuje např.
s věkem (vyšší je četnost např. mezi 30.-40. rokem věku), je závislá např. na etnicitě, a
také ji ovlivňují některé další negenetické faktory.
Odběry DNA
DNA může být získána z prakticky jakékoli tělní tkáně. DNA, kterou získáme jednoduše ze
stěru ústní dutiny, je po informační stránce shodná s DNA získanou z krve či vlasového
kořínku, či jiné tkáně těla.
Způsoby získání DNA a dalšími manipulacemi s ní se zabývá genetická daktyloskopie. Pro
testování pro trestní dokazování a pro dokazování otcovství se využívá již přednostně
DNA, ale lze užít i jiné metody (krevní skupiny, shodnost tělesných znaků a podobně).
Pro identifikaci člověka pomocí lidské krve a z ní získané DNA postačuje velmi malé
množství materiálu (20 jaderných buněk a více). Kriminalisté dokáží zpracovat i 50 let
starou stopu.
Testy pro dokazování rodičovství
Při testech rodičovství se používají technologie, které porovnávají mitochondriální DNA,
která se dědí pouze od matky a je tudíž výborně prokazatelná. U mužských potomků se
stejně tak porovnává chromozóm Y syna a otce.
Zkoumáním paternity, nebo-li otcovství se zabývají DNA servisy, které provádí analýzu
v nejméně 15 znacích. Testovaný muž může být jako biologický otec buď jednoznačně
vyloučen (neshoda ve dvou nebo více znacích) anebo potvrzen s pravděpodobností
přesahující 99%. Přestože u znaku DNA dítěte a otce nalezneme přesnou shodu (jen
polovina znaků je prokazatelně od otce) je analýza průkazná. 1% pochybnosti v testu
znamená teoretickou možnost, že někdo jiný je biologickým otcem dítěte. Tento muž by
ovšem musel mít shodný DNA profil s testovaným mužem (prakticky naprosto
nepravděpodobné) a musel by mít navíc pohlavní styk s matkou v ten pravý okamžik.
Pokud se tedy testovanému muži ukáže expertní posudek, kde je pravděpodobnost
otcovství 99,9%, může si být jíst, že je 100% otcem dítěte.
Vzorek DNA matky není pro paternitní zkoumání potřebný. Pokud je k dispozici, je
otcovství prokázáno na vyšší úrovni. Na vyloučení otcovství nemá DNA profil matky žádný
vliv.
Shrnutí
Rozluštění genetického kódu, vytvoření chromozomálních map, čtení genomu člověka
přináší lidem výhody. Nikdy není nic tak dobré, aby nemohlo být ještě lepší, takže si
myslím, že i v této oblasti nastane další pokrok, najdou se metody jednodušší, nebo se
naleznou další oblasti, kde testování DNA přinese užitek. Dosud zůstává spousta otázek
z oblasti dědičnosti nezodpovězena.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
http://www.osel.cz/index.php?claanek=4230
http://www.genomac.cz/cz/ceny-testu-otcovstvi.php#znalec
http://cs.wikipedia.org/wiki/DNA
http://rodina/deti.(/doktorka.cz)
http://www.dna.com/capabilities/
http://www.dna.com/research
Obr.: Schéma DNA (Převzato z http://www.dna.com/research)
48
Úloha RNA ve světle nejmodernějších poznatků
Mariana Ondrušová, Barbora Aulehlová, Karolína Nyitrayová, Kvinta B - 3. K
V učebnicích biologie je dosud věnováno mnohem více prostoru učivu o DNA, než informacím
o RNA. Role ribonukleové kyseliny je popisována jen jako role “posla” při přenosu genetické
informace z DNA do struktury bílkovin v procesu transkripce a translace, nebo jako genom
RNA virů.
V r. 1989 byla udělena Nobelova cena za objev katalytických vlastností RNA. Tyto vlastnosti
byly dosud připisovány pouze specializovaným proteinům – enzymům. Objev je významný mj.
tím, že podporuje vědeckou hypotézu o historické periodě existence života založeného na bázi
RNA. Je dokonce předpokládáno, že tato forma existence byla prvotní formou života
nejstarších primitivních praorganizmů.
V r. 1996 A. Z. Fire a C. C. Mello objevili mechanismus, kterému se říká “interference kyseliny
ribonukleové“ (RNAi). Kousek jednovláknité RNA zabrání realizaci (expresi) genetické
informace tak, že se tato RNA na základě komplementarity bází naváže k mRNA buňky a
vytvoří s ní dvouřetězcovou RNA, tzv. dsRNA (double-stranded RNA). Poté je takto vzniklá
dvouvláknitá mRNA v buňce rozpoznána a likvidována účinkem bílkovinných enzymů
(označeno oranžově na obrázku) a tudíž nevstoupí do procesu translace na ribozomu.
Mechanismus zabrání tvorbě bílkoviny v ribozomu bez změny genetické informace buňky (tedy
bez mutace DNA).
Obr:
Schématické znázornění průběhu mechanismu RNAi
převzato z http://vydavatelstvi.vscht.cz
Je velmi pravděpodobné, že princip RNA interference se bude využívat v boji proti viru HIV,
protože RNA je látka netoxická pro pacienta. Podobné pokusy již byly provedeny paní
Premlatou Shankar na geneticky modifikovaných myších, jejichž těla chránily proti infekcím
lidské lymfocyty. Tyto myši byly infikovány virem HIV. Synteticky byly vyrobeny krátké úseky
siRNA, které interferují s geny viru HIV v napadených buňkách. Úseky byly injekčně vpraveny
do krevního oběhu myší. Virus HIV se stal neškodným, protože došlo k zablokování genetické
informace k výrobě proteinů viru. Vstříknutí vytvořeného přípravku působilo jednak preventivně,
chránilo dosud zdravé myši, ale zastavilo také u nemocných myší množení viru HIV.
49
Objevy související s udělením Nobelovy ceny v roce 1989 (Sidney Altman a Thomas R.
Cechza objev katalytických vlastností RNA) a v roce 2006 (Andrew Zachary Fire a Craig
Cameron Mello za objev RNA interference) výrazně mění náhled na úlohu RNA. Bylo shledáno,
že RNA může obdobně jako enzymy katalyzovat biochemické reakce. Je navíc látkou, která
přímo odpovídá za realizaci genetické informace buňky. Toto poznání v blízké budoucnosti
povede zřejmě k prevenci i léčbě AIDS, k léčení kardiovaskulárních chorob, rakoviny, nebo i
vysokého množství cholesterolu v krvi.
Zdroje:
•
JONÁK, Jiří. RNA v proteosyntéze. Živa, 2007, č. 5, s. 195 – 198
•
MORÁVKOVÁ, Alena; FORSTOVÁ, Jitka. Ribonukleové kyseliny jako katalyzátory biochemických reakcí.
Živa, 2008, č. 2, s. 53 – 56
•
ZADRAŽIL, Stanislav. Velký svět malých RNA. Živa, 2008, č. 6, s. 243 – 246
•
ZADRAŽIL, Stanislav. Ribonukleové kyseliny, věčně „druhé“ mezi nukleovými kyselinami. Živa, 2007, č. 3,
s. 98 – 100
•
Vydavatelstvi.vscht.cz [online]. 2007 [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW:
<http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002/ebook.html?p=rna-interference>.
•
Osel.cz [online]. 2008 [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW: <http://www.osel.cz/index.php?clanek=3834>.
•
Genetika.wz.cz [online]. 2008 [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: <http://genetika.wz.cz/dnarna.htm>.
•
Osel.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW:
<http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=233>.
•
Rehurek.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW:
<http://www.rehurek.cz/comments/clanek_rnai.html>.
•
Osel.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: < http://www.osel.cz/index.php?clanek=1469>.
•
Osel.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: < http://www.osel.cz/index.php?clanek=999>.
•
Akademon.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: <
http://www.akademon.cz/default.asp?source=0108>.
•
Cs.wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2009-03-09]. Dostupný z WWW: <
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nobelova_cena>.
•
Vseochemii.blogspot.com [online]. 2009 [cit. 2009-03-09]. Dostupný z WWW: <
http://vseochemii.blogspot.com/2007/09/ribosomy.html>.
Foto: Hosté konference, sekce B (včetně pana starosty)
50
„ Mater semter certa, pater incertus.“
Platí dosud, že otec nejistý, matka jistá?
Miloš Vetešník, Karel Josef Starý, Kvinta A - 3. K
„Otec nejistý, matka jistá.“ Tuto větu slyšel každý muž mající děti, nebo si ji alespoň jednou v
životě položil. V minulosti si však nikdy nebyl svým otcovstvím stoprocentně jist. Dnes, díky
novým technologiím a výzkumu na poli genetiky, a protože genetický kód nejde nijak ošálit
či obměnit, jsme již schopni otcovství zaručit s 99,99% jistotou, ale nečekaně je
zpochybněna jistota matky.
Určení paternity (otcovství)
Od roku 1944 převládal mylný názor, že hmotným nositelem dědičnosti jsou molekuly
bílkovin. Mezi lety 1944 -1945 bylo dokázáno, že pouze
molekuly DNA v sobě nesou genetické informace. Vzorek DNA
pro určení paternity se odebírá buď z plodové vody těhotné
ženy, nebo z pupečníkové krve novorozence. Vzorek je
použitelný pokud se dostane do laboratoře do 3-4 týdnů po
odběru. DNA je pro každého člověka jedinečná a rodiče na
svého potomky předají určitý podíl své DNA. Takže DNA dítěte
obsahuje charakteristické znaky DNA profilů obou rodičů. Dnes
již různé firmy nabízejí určení paternity do 14 dnů na základě
porovnání DNA teoretického otce a DNA potomka za relativně
nevelké částky (3000 - 6000 Kč). Je vcelku nepřekvapivé, že
objednání těchto otcovských testů má vzrůstající tendenci.
Karel J. Starý při prezentaci
Je matka opravdu jistá?
Jonathan Tilly se svým výzkumným týmem se snaží prokázat, že by toto tvrzení nemuselo
být vždy pravda. Transfúze při ztrátě krve nebo transplantace kostní dřeně při léčbě
rakoviny jsou dnes časté. A krev dárce obsahuje „zázračné“ kmenové buňky, které se ani
v těle příjemce neztratí schopnost změnit se na jakýkoliv typ jeho buňky, mohou se tedy
změnit i na zárodečnou buňku ve vaječnících ženy, ze které oogenezí vznikne vajíčko. A
pokud by žena po transplantaci kostní dřeně počala dítě z vajíčka, které si ponechalo
genetickou informaci dárce kostní dřeně, pak by nebyla jeho biologickou matkou.
V běžném chápaní je těžce uvěřitelné, že žena, která přirozeně počala, neporodila svoje
dítě. J. Tilly ovšem po mnohaletém výzkumu dokumentuje případy žen, které byly neplodné
a po transplantaci kostní dřeně porodily zdravé dítě.
Rozpor biologie s právní a etickými aspekty z pohledu rodičovství
Rozvoj genetiky přinesl tedy dovednost jednoznačně prokázat biologického otce i matku.
Věda vnesla ovšem v souvislosti s umělým oplozením nejistotu v jistotě otcovství i
mateřství z pohledu soudobého práva. Kdo je vlastně otcem, když matce poskytne spermie
anonymní dárce? Kdo je vlastně matkou, když je vajíčko známé dárkyně uměle oplozeno in
vitro (ve zkumavce) a vloženo do dělohy neplodné ženy, kde se promění v chtěné dítě?
Zejména zde je na místě otázka „ Je matka jistá?“ Je to pro nás důležité? Ano i ne!? Pokud
neplodný pár touží po dítěti, pak je pro ně umělé oplození žádoucí. Etický problém, který
souvisí s darováním vajíčka či spermatu je přehlížen, je v mysli tohoto páru odhozen. Ale
jako bumerang se může vrátit. Nevěříte?! Stalo se. V případě rozvodu muž, který byl jinak
ochoten se nechat zastoupit v procesu plození spermatem jiného dárce, najednou zcela
účelově popíral své otcovství, aby se vyhnul placení alimentů. Náš zákon sice upravuje
tuto situaci tak, aby potomek byl ekonomicky zajištěn a ustanovuje za otce manžela matky.
Ale bude se takto ustanovený otec chovat i jako odpovědný rodič dbát i o výchovu
potomka?
51
V metodách typu umělého oplodnění, vnášení žádoucích genů a klonování vidím velikou
budoucnost. Dnes se umělé oplození, dárcovství buněk či klonování mohou zdát jako trochu
nepřirozené metody zasahující do biologické podstaty a stávajícího pojetí sebe sama.
Myslím, že v budoucnosti, tomu může být jinak, pokud ovšem vyřešíme etické otázky a
právní aspekty a pokud se tento pokrok neobrátí proti samotné biologické podstatě lidí (proti
druhu Homo sapiens). Manipulace s geny může vést až k novému lidskému druhu.
Zdroje:
•
•
•
PETR, Jaroslav . Omne vivum ex ovo : Omne vivum ex ovo – vše
živé je z vejce [online]. 2009 , 19. června 2009 [cit. 2009-03-05].
Dostupný z WWW: < http://www.osel.cz/soubory/kabinet/omne.pdf>
Kolik stojí umělé oplodnění [online]. 2009 , 19. června 2009 [cit.
2009-03-05]. Dostupný z WWW: <http://sexvztahy.abecedazdravi.cz/kolik-stoji-umele-oplodneni>.
PETR, Jaroslav . Omne vivum ex ovo : Omne vivum ex ovo – vše
živé je z vejce [online]. 2009 , 19. června 2009 [cit. 2009-03-05].
Dostupný z WWW: <http://www.osel.cz/index.php?clanek=438>
Foto:
Foto:
Rozverní autoři příspěvku pří generálce konference
Publikum se i na odborné prezentaci může bavit. Ekologická konference 2009, sekce B2
52
Metoda devitalizace (emboloterapie)
„V Česku neodpouštíme, pokud je někdo prorokem…“
František Leigeb, Kvinta B - 3. K
Lidské tělo se udržuje zdravé díky koordinací růstu a dělení buněk podle potřeb organismu.
Někdy se ovšem stane, že se buňky začnu množit samy, bez potřeby organismu. Tím vznikne
tkáň, kterou nazýváme nádorem, novotvarem či tumorem. Nemoc nazýváme rakovinou. U
každého člověka vznikají v průběhu života nádorové buňky, které jsou odstraňovány imunitním
systémem. Občas ovšem dojde k tomu, že imunitní systém přijme nádorovou buňku za součást
těla a nezničí ji, vznikne nádor a dojde k narušení imunitního systému. V dnešní době je
v některých případech velká šance na vyléčení rakoviny. Běžně jsou užívány 3 klasické metody
léčení. Je to operativní odstranění nádoru, vyčerpávající metoda chemoterapie a aktinoterapie
(ozařování) spojená s dočasnou ztrátou vlasů. Uvedené klasické metody nejsou pro pacienta
ideální terapií, proto jsou hledány alternativní možnosti léčby. K těm řadíme i devitalizaci
(zavrženou v Česku) resp. americkou metodu fungující na podobném principu nazvanou
emboloterapie.
V obou metodách jde v podstatě o „vyhladovění nádoru“. Myšlenka je jednoduchá: uzavřít cévy,
které vyživují nádor a tím ho zničit nedostatkem živin a kyslíku. První, kdo použil devitalizaci byl
MUDr. Karel Foltýn, CSc., který ji dal zároveň jméno. Bylo to už r. 1957. Operoval pacienta
s průstřelem břicha a objevil, že pacient má zároveň nádor v žaludku. Tento
nádor podvázal lékařskou nití a pacienta zašil. Pacient se nečekaně
uzdravil. Po smrti MUDr. Foltýna povolilo ministerstvo zdravotnictví testy
devitalizace na 80 nevyléčitelných pacientech v konečném stadiu rakoviny.
Po 7 měsících nechalo testy zastavit s tím, že se metoda účinkovala pouze
u 45 pacientů, což nebylo prý dosti průkazné. V té době česká média
přinášela protichůdné postoje zastanců klasických metod, pacientů i týmu,
který
ověřoval
metodu
rozpracovanou
MUDr.
K.
Foltýnem.
MUDr Karel Foltýn
Metoda devitalizace není úředně povolena, pokud jí někdo v Čechách užívá, rozhodně to
nezveřejňuje. Nicméně v zahraničí se s metodou počítá, na jejím vylepšování se pracuje. Říká
se jí emboloterapie a je spojena se jmény lékařů Joseph Bull a Brian Fowlkes z University of
Michigan. Funguje tak, že se do těla vstříkne intravenózní injekce roztoku s malinkými
bublinkami perfluorokarbonu. Cesta roztoku v krevním řečišti se sleduje ultrazvukem. Jakmile je
roztok na určeném místě, vyšle se ultrazvukový signál o vysoké intenzitě, který kuličky
nafoukne. Nafouklé bublinky uzavřou vlásečnice vedoucí výživu k nádoru a ten bez výživy
odumře. Je ponechán v těle, protože pomáhá imunitnímu systému, aby mohl v budoucnu lépe
rozpoznávat nádorové buňky a mohl se tak lépe vypořádat s metastázami (druhotnými ložisky
rakoviny roztroušenými různě po těle). Bylo průkazně dokázáno, že po odříznutí nádoru od živin
a následné „smrti“ nádoru dokázal imunitní systém sám zlikvidovat zbylé metastázy. Podle
autorů této metody by se devitalizace měla používat hlavně na nádory
ledvin a jater.
Podle mě je devitalizace jednou z velice slibných a prakticky neškodných
metod k odstraňování rakoviny. Při srovnání se všemi 3 klasickými
metodami, kdy je tělo řezáno či zaplaveno různými léky a zdravé tkáně
poškozovány zářením, je devitalizace pro pacienta přijatelný způsob léčby,
protože se nijak neprojeví navenek a nemá vedlejší účinky.A význam
podnadpisu této práce si prosím vyložte každý sám …
Zdroje:
•
•
•
devitalizace.euweb.cz/ [online]. 2009 [cit. 2009-04-08]. WWW: <http://www.devitalizace.euweb.cz/>.
Osel.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-02]. WWW: <http://www.osel.cz/index.php?clanek=2047>.
Zpravy.idnes.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-02]. WWW: <
http://zpravy.idnes.cz/vedatech.asp?r=vedatech&c=A020103_214737_zdravi_pol&l=1&t=A020103_21473
7_zdravi_pol&r2=vedatech>.
53
Protein p53
Veronika Kotlánová, Adéla Hnátová, Kvinta B - 3. K
P53 je bílkovina, která se používá k léčení dědičných chorob a některých zhoubných nádorů.
Přeměna zdravé buňky v nádorovou může být způsobena narušením funkce genů, tedy mutací
v DNA. Protein p53 působí proti této nežádoucí transformaci buňky. Byl objeven Arnoldem
Levinem v roce 1979. Název p53 je odkaz na jeho molekulovou hmotnost, která se blíží 53
kilodaltonů (kDa). U lidí je p53 zakódován v genu TP53, který se nachází se na krátkém ramenu
chromozomu 17.
Jak funguje p53? V případě stresu buňky je schopen zastavit její dělení a poskytnout jí
dodatečný čas na opravu poškozené DNA. V okamžiku, kdy je poškození buňky tak velké, že
protein není schopen udržet stabilitu genomu, dochází účinkem proteinu k dobrovolné smrtí
buňky, je navozena apoptózá (buněčná smrt), která zajistí hladké odstranění poškozené buňky z
organismu.
K poškození genetického materiálu dochází často, ale buňky mají účinné systémy opravy, které
dokáží poškození vyhledat a dát do pořádku. Nebezpečné jsou situace, kdy se buňka s
poškozenou DNA chce dělit, protože při replikaci se poškozená DNA přepíše také do nově
vzniklé kopie včetně např. nově vzniklé nebezpečné mutace. Protein p53 patří mezi regulační
proteiny, které se starají o to, aby buňka měla dovoleno dělit se až po té, co opraví poškození ve
své DNA.
Co se stane, pokud je poškozen samotný gen TP53? Pak je velice snížená schopnost
potlačení tumoru, protože protein p53 je neaktivní. U lidí, kteří dědí jen jednu funkční kopii genu
TP53, vznikají nádory s velkou pravděpodobností už v rané dospělosti. Tací lidé mají dědičné
dispozice ke vniku nádorů a pokud se to ví, jsou již od dětství sledováni na specializovaných
pracovištích.
Výzkumný projekt vědců v laboratoři RNDr. Bořivoje Vojtěšky z Oddělení onkologické a
experimentální patologie Masarykova onkologického ústavu v Brně, za který získali letošní Cenu
předsedy Grantové agentury České republiky ukázal, že většina nádorů spojená s mutací genu
PT53 je odolná k chemoterapii a radioterapii. Vědci předpokládají, že obnovení aktivity a funkce
genu TP53 může být klíčem k účinné nové léčbě některých nádorových onemocnění. Týkalo by
se to např. 45-70 % případů karcinomu v oblasti hlavy a krku.
Existují dvě cesty jak zajistit léčbu pacientů s nádorem pomocí manipulace s genomem:
1. Můžeme přímo ovlivnit nádorové buňky a částečně opravit vadnou genetickou informaci
vedoucí k tvorbě nádoru (lze to docílit genově terapeutickými postupy) nebo tak, že docílíme
zvýšení citlivosti nemocných buněk na chemoterapii.
2. Můžeme ovlivnění prostředí, v němž k dělení nádorových buněk dochází. Cílem genové
manipulace je podpora imunitního systému pacienta a navození rezistence (odolnost)
zdravých kmenových buněk na chemoterapii. Jsou tu dvě fáze: V první jde o použití
onkolytického viru, který selektivně napadá nádor. V té druhé jde o kombinovanou léčbu
vektorem s cisplatinou a 5-fluorouracilem u 30 nemocných s recidivou tohoto nádoru. Mutant
se nemůže replikovat v buňkách obsahujících p53, ale může se replikovat v buňkách bez
funkčního proteinu p53.
Možná se nám tak otevírá cesta k brzkému bezprostřednímu a praktickému využití těchto
poznatků v terapii a ze širšího hlediska k vypracování nových strategií vůbec. Onkologické viry
by tudíž mohli být dále modifikovány například suicidálními geny a mohly by zasáhnout i
vzdálené metastázy.
Zdroje:
•
Webak.upce.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-23]. Dostupný z WWW:
<http://webak.upce.cz/~koch/cz/sylspec/souhrny/Seifrtova_M.htm>.
•
Genetika.wz.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-01]. Dostupný z WWW:
<http://genetika.wz.cz/onkogenetika.htm>.
•
Rozhlas.cz [online]. 2009 [cit. 2009-03-22]. Dostupný z WWW:
<http://www.rozhlas.cz/mozaika/veda/_zprava/494348>.
54
EPIGENETIKA
„Jací jsme, má na svědomí klasická dědičnost, ale ta je napodiv
denně ovlivňována prostředím.“
Olga Macošková, Kvinta B - 3. K
Význam slova epigenetika je pro mnohé dosud tajemstvím. Je to mladý obor genetiky, který
se zabývá změnami chování genů a takovými změnami v genech, které může každý jedinec
nevědomky ovlivnit svým životem. Epigenetika vysvětluje, že prostředí je schopno působit na
genotyp celé generace tak, že je navodí dočasnou dědičnou změnu. Pravděpodobně je
nemožné určit, jestli na naše zdraví a vývoj mají větší vliv geny nebo vnější vlivy, protože vše
je nerozlučně spojeno spoustou vztahů.
Epigenetická informace je přenášena z jedné generace na další pomocí paměti na buněčné
úrovni. Informace není zakódována v nukleotidové sekvenci a nedělí se tedy podle
klasických pravidel definovaných J.G.Mendelem nebo T. H. Morganem. O epigenetice
mluvíme tehdy, jestliže dojde ke změně, ale přitom se nezmění genetický kódovaný zápis v
DNA. Epigenetika popisuje jevy, kde jsou účinky genů zesilovány nebo naopak ztlumeny
vlivem jednoduchých látek jako jsou například vitamíny, léky, jedy a podobně. Geny možno
prostředím ovlivnit jak k lepšímu tak i k horšímu.
Procesy epigenetické dědičnosti mě zaujali tím, že jsou narozdíl od genetických mutací
vratné. Popisuje se, že fungují na principu metylace dusíkatých bází (viz obr. 2). Metylace je
kovalentní navázání metylové (ale i acetylové nebo fosfátové) skupiny
na řetězec DNA nebo na histony, které ho obalují. Způsobí to „vypnutí
genů“. Např. porucha v metylaci genů buněk, které se starají o vznik
buněk krevní řady, způsobuje leukémii. Na druhé straně nově vyvíjené
protinádorové léky fungují jako epigenetické nástroje - budou vypínat
geny, které způsobují proměnu zdravé buňky v nádorovou. Nahradí tak
v současnosti používaná cytostatika, která sice ničí buňky nádorů, ale
souběžně ničí i všechny dělící se buňky zdravé tkáně (obr. 1).
Obr. 1: 5-azacitidin (lék určený na léčbu onemocnění krvetvorby, případně leukémie, USA)
Obr. 2 : Metylace dusíkatých bází (převzato z www.osel.cz/index.php?clanek=4103&akce=show2
Epigenetické změny genomu jsou něco
zcela jiného než to, co jsme pod pojmem
změny genomu byli zvyklí vnímat. Dříve
jsme si pod tím pojmem představovali změny
v pořadí nukleotidů (mutace, translokace,
delece,...). V tomto případě se ale jedná o
změny, jež spočívají v nabalování a nebo
odstraňování metylových skupin na určitá
místa vlákna DNA.
Me = metylová skupina ( - CH3. ) Umístění
takové „značky“ má většinou za následek
utlumení činnosti příslušného genu.
Teď bych se ráda chvíli zabývala pro mě tou nejzajímavější částí, tedy tím jak epigenetika
funguje v praxi. Jako příklad uvedu fungování epigenetiky u potkanů. Tento pokus spočíval
v tom, že potkaní matce bylo odepíráno jídlo, což změnilo fungování genů u jejích potomků.
Ti díky tomu změnili chování v různých stresových situacích. Neprojevilo se to u nich však
55
hned, nýbrž až v dospělosti. Tohle samozřejmě platí obdobně i u lidí. Je dokázáno, že jsme
ovlivněni tím, co jedli naši rodiče a dokonce i prarodiče. Z toho vyplývá, že nezáleží jen na
tom, co my právě jíme.
Vědci zkoumali odebrané vzorky DNA obyvatel Islandu. Šlo o vzorky sledující stav tamní
populace z pohledu onemocnění srdce. Z provedených rozborů vyšlo najevo, že téměř u
třetiny osob se metylace v rozpětí jedenácti let změnila. Někteří si zmetylovali celý genom,
zatímco jiní nikoli. Interpretovat takové výsledky je problém. Zatím je jisté jen to, že v
průběhu času jsou patrné v genomu změny. Je to sice důkaz, že se jako individua
epigenetickými zásahy měníme, ale zatím nevíme jak a proč k tomu dochází. Vědci si myslí,
že něco z toho je dáno také dědičností. To by totiž vysvětlovalo, proč některé rodiny jsou
náchylnější na některá onemocnění.
Ve Finsku bylo vypozorováno, že nízká porodní váha novorozenců způsobuje náchylnost
k onemocnění srdce, cukrovce, vysokému krevnímu tlaku, atd. Také se zde prokázalo, že
děti s nízkou porodní hmotností jsou biologicky odlišní od dětí silnějších.
Výživa ovšem není to jediné, co epigenetické znaky ovlivňuje. Celkem známou a běžnou
věcí je vliv výchovy matky, která dává vzor dětem, který se uplatňují až po té, co si děti
založí vlastní rodiny. Ovšem málo kdo asi tušil, že i za touhle věcí stojí epigentika a jedná se
o děje, které mění utváření mozku.
Shrnutí:
Každému je dnes celkem jasné, že geny rozhodují o mnoha věcech, včetně našeho zdraví.
Když se řekne genetické změny v genomu, každý si hned vybaví ty změny, které souvisí
s geny (změnou základních kamenů tvořící dvoušroubovici DNA). Když tuto změnu zdědíme,
pak bude ve všech našich buňkách. Epigenetické změny si můžeme ale navodit v průběhu
života sami. Například výživou. Epigenetické změny nepostihují všechny buňky našeho těla
a mohou být dokonce jen dočasné. Přesto, že jde o dočasnou záležitost, jsou tyto změny
významné při spouštění diabetu, autismu, rakoviny, atd.
Na závěr bych jen dodala, že záleží jen na nás, co si z těchto nových poznatků dokážeme
odnést a můžeme jen doufat, že poznání povede k lepšímu chování v našem životě.
Zdroje:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=4103&akce=show2
http://www.osel.cz/tisk.php?clanek=2685
http://www.vscht.cz/kot/resources/studijni-materialy/bc-skripta/kapitola11.pdf
http://www.drogy-info.cz/index.php/info/monitor/zahranicni_media/epigenetika_a_zavislost
http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=1516&id_c=98939#diskuze
http://www.gate2biotech.cz/genom-se-nam-meni/
Foto:
Čestní hosté - zastupitelé
MČ Brno-Vinohrady, pan
starosta PhDr. Jiří Čejka a
pan Milan Černocký
56
Prof. RNDr. Antonín Holý získal ocenění Česká hlava 2007.
Dostane také Nobelovu cenu 2009?
Kateřina Jedličková, Tomáš Řezníček, Xenie Drobacha, Kvinta B – 3. K
Pan Prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc., Dr.h.c.mult., je nejznámějším žijícím českým vědcem
vůbec. Dovolím si tvrdit, že žádný jiný český vědec, neučinil tak významné a důležité objevy
v oblasti chemie a biochemie. Přitom mnohá nalezená léčiva, nejsou po stránce chemické
struktury mnohem složitější než je vzorec kostkového cukru (viz vzorce).
Duviragel
sacharóza
Prof. A. Holý je objevitelem řady leků účinně využívaných při virových onemocněních.
Nezůstává ovšem jen u teoretického vývoje nových léčiv a jiných preparátů, ale své objevy
se snaží vždy dotáhnout až po realizaci výroby léčiva. K nejvýznamnějším úspěchům práce
Prof. A. Holého patří látka účinná proti viru HIV - azidothymidinu (AZT) vyráběná v
Lachemě Brno. Významné jsou také antivirové preparáty Duviragel, který vyrábí česká
farmaceutická firma Léčiva Praha a Vistide, které působí proti
virům pásového oparu, pravým neštovicím, nebo proti
virovému zánětu oční sliznice. Preparát Hepsera byl schválen
v USA na podzim roku 2002, jako lék proti virové hepatitidě
typu B. Naprosto fascinujícím objevem je lék Viread,
schválený v USA v roce 2001. V současnosti je jedním z
neúčinnějších léků proti AIDS. Významně zvyšuje kvalitu
života pacientů s AIDS. Právě teď se v ČR a v USA začíná
zkoušet velice nadějný lék na rakovinu vycházející z lymfatické
tkáně.
Prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc.
Doba potřebná k vývoji jednoho léku je přibližně patnáct let. V této době se zjišťuje, zda
účinná látka není příliš jedovatá, co se s ní děje v buňkách, zda je látka stabilní. Po několik
let probíhá testování látky v tzv. tkáňových kulturách buněk a jsou využívány simulace na
počítači. Tyto testy se provádí například i na biochemickém ústavu v Brně. Léky je bohužel
nutné v závěru vývoje testovat také na zvířatech, protože na lidech se pokusy provádět
nesmí a celkové působení léků v organismu na počítači zatím simulovat nedokážeme. Proto
je nutné najít partnera, který začne preparát testovat na laboratorních zvířatech a později i na
dobrovolnících z řad běžných občanů. Souběžně se musí vyvíjet léková forma, optimalizovat
výrobní postup. Až poté se nový lék prověřuje na velkých skupinách pacientů-dobrovolníků.
Dělají se tzv. kontrolované placebo studie, aby se zjistilo, zda účinek nového léku není
vyvolán autosugescí pacientů. Přitom je nutné doložit, že nový lék je lepší než existující
léčiva, jinak ho nikdo nepovolí. Pak se podá žádost pro schválení užívaní léku na příslušný
úřad v daném státě. Nutno se také postarat o patentování účinné látky, aby si ovoce
výzkumu nepřivlastnila nezaslouženě některá firma. Než tento celý koloběh úspěšně
proběhne, je deset až patnáct let pryč a lék se teprve dostává do běžného prodeje a
k pacientům . Toto je důvodem vysokých cen nových medikamentů, jejich vývoj je extrémně
drahý a náročný, do poslední chvíle není jasné, jestli nový lék přinese svoje ovoce.
Profesor Holý svými objevy napomáhá i rozvoji výzkumných ústavů v České republice. Jeho
pracoviště - Ústav organické chemie a biochemie AV ČR v Praze je sice financován státem,
ale hrazen je jen provoz (energie, provoz budovy a podobně). Vlastní výzkum, přístroje a
náročné pokusy jsou financovány ze sponzorských darů a hlavně již konkrétními firmami,
57
které mají o produkt výzkumu zájem. Například vybavení brněnského biochemického ústavu
bylo ze 75% financováno firmou IBM. I pro tak významné firmy je prestižní, když se mohou
na svých webových stránkách pochlubit tím, že věhlasný vědec využívá právě jejich přístroje.
Americká farmaceutická společnost Gilead Scienties, se kterou spolupracuje pan profesor již
přes dvacet let, poskytla dotaci ve výši 1 100 000 dolarů na vybudování nového českého
výzkumného centra, které bude mít za úkol vyvíjet nové preparáty pro tuto firmu. Věří, že
tato vysoká investice se jí vrátí zásluhou schopnosti a talentu pana profesora Holého.
Profesor Holý je autorem či spoluautorem více než čtyř set odborných publikací a šedesáti
patentů. Vydal několik stovek publikací a článků, některé v mezinárodních odborných
časopisech. Je důležité připomenout, že profesor A. Holý přišel na všechny své objevy v tzv.
bojových podmínkách československých laboratoří bez moderního vybavení. Neemigroval
do zemí s vybavenými laboratořemi a dobrým finančním oceněním. A tak díky němu,
skromnému, houževnatému a pracovitému člověku Ústav organické chemie a biochemie
v Praze obdržel mnohé vybavení.
Za svou celoživotní práci získal profesor A. Holý velké množství českých a mezinárodních
ocenění. Je zbytečné je tady vyjmenovávat. Přesto se domníváme, že si Česká republika
plně neuvědomuje přínos tohoto vědce. Je tak veliký, že si zaslouží i nejvyšší ocenění –
Nobelovu cenu za medicínu. Věříme, že na tuto cenu bude v roce 2009 pan profesor Antonín
Holý navržen. Bohužel se smutkem chceme říct, že i zde politika a lobbing farmaceutických
firem prý hrají mnohdy větší roli než zásluhy.
(PS: Prý se kvůli politice letos Nobelova cena za literaturu neudělí Milanu Kunderovi, který
by jí jinak téměř určitě dostal. I tak je nepovšimnutelné, že se letos uvažuje o 2 Češích, kteří
by se mohli stát nositeli Nobelovy ceny.)
Foto: Tomáš Řezníček v roli pana profesora Holého
Foto: Hra na rozhovor s panem profesorem o jeho díle
Význam celoživotního díla Prof. RNDr. Antonína Holého, DrSc., Dr.h.c.mult., v závěru této
práce nemůžeme vyjádřit lépe než slovy Zdeňka Havlase, ředitele Ústavu organické chemie
a biochemie:
„Vyvinout za celou vědeckou kariéru jeden účinný lék, který pomůže milionům
nemocných, je obrovský úspěch. Objevit takových léků hned několik považují
biochemici i farmaceuti za zázrak“
Poznámka: Příspěvek byl realizován jako rozhovor reportérky a pana profesora, který vyprávěl
o svém díle a životě mladým lidem. Příspěvek vzbudil obrovsky potlesk u přítomného publika.
58
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Mašek Karel, Cicvárek Zdenko, Biochemie, nakladatelství Avicenum ( 2. vydání, 1973)
KOMÁREK, Martin. Reflex 39 /2005 str. 37
KOUKAL, Milan. 21. století 6 /2008 str. 49
MF Dnes 12. Listopadu 2008 Příloha Věda
HAVLAS, Zdeněk. Profesor Holý [online]. 2006. 2006 [cit. 2009-03-20].
Dostupný z WWW: <http://www.vscht.cz/homepage/tisk/ovvk/akce2006/cestnydoktorat>
JEŘÁBKOVÁ, Pavla. Český lék proti rakovině se začal úspěšně testovat na lidech [online]. 2008 , 11.
listopadu 2008 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/cesky-lek-proti-rakovine-sezacal-uspesne-testovat-na-lidech-pr3-/vedatech.asp?c=A081111_113637_vedatech_pje>.
Ústav organické chemie a biochemie. Antimetabolity složek nukleových kyselin [online]. 2008 [cit. 200903-20]. Dostupný z WWW: <http://www.uochb.cz/web/structure/421.html?lang=cz>.
HVÍŽďALA, Karel . Obyčejný dělník vědy Antonín Holý [online]. 2003 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW:
<http://revue.idnes.cz/lidicky.asp?r=lidicky&c=A030203_225958_senzace_pol>.
Ústav organické chemie a biochemie. Nobelova cena pro Antonína Holého? Mlčeti zlato [online]. 2008 ,
5.10.2009
[cit.
2009-03-20].
Dostupný
z
WWW:
<http://www.tyden.cz/rubriky/veda-atechnika/veda/nobelova-cena-pro-antonina-holeho-mlceti-zlato_83579.html>.
ŠTRÁFELDOVÁ, Milena . Antonín Holý získal na výzkum nových léků miliony dolarů od firmy Gilead
[online]. 2006 14.7.2006 [cit. 2009-03-20]. Dostupný z WWW: <http://www.radio.cz/cz/clanek/81090
Obr.: Čtvero ročních období
(grafické ztvárnění fenologických pozorování v projektu GLOBE)
59
Gymnázium Globe, s.r.o.
ředitel: RNDr. Libuše Bartková
tel. +420 544 218 778
IČO: 253 30 365
IZO: 060 522 321
[email protected]
www.sssbrno.cz/gl
Obory vzdělávání:
Gymnázium 79-41-K/81 pro žáky z 5. tříd
Gymnázium 79-41-K/61 pro žáky ze 7. tříd
Gymnázium 79-41-K/41 pro žáky z 9. tříd
Charakteristika programu
Škola poskytuje široké všeobecné
vzdělávání dětem od 11 do 21 let.
je zaměřen přednostně na rozvoj
komunikativních dovedností
v anglickém jazyce,
environmentální vzdělávání,
navrhování a správu malých
počítačových sítí.
Podporuje dovednosti potřebné pro
úspěch na vysoké škole a uplatnění
v budoucí profesi, v praxi.
Partneři při realizaci
Školního vzdělávacího programu Globe:
60
Lokalizace
Škola sídlí ve vzdělávacím objektu
v bezpečné lokalitě na náměstí
Vinohrad, obklopena zelení. Je
vzdálená od centra Brna 25 minut.
Dostupná je trolejbusy 25, 26, 27,
autobusem 78.

Ekologická konference 2009

Transkript

Podobné dokumenty

Průzkum v oblasti bio

Prohlášení - úvod - Západočeská univerzita

Histologie obecná – otázky

Z. Janečka-Tyflopedie - Inovace Kombinovaného Studia tělesné

Ekologická konference 2010

Syntakticke rozbory v praxi

správné užívání a aplikace léků

Je na čase začít jíst život!

(4-leté) platný od 1.9.2010

Podívejte se na noviny v PDF formátu

bat tery charger

Dospívající v prostředí internetu

Základy technických znalostí ve vodním hospodářství

Stáhnout soubor - Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.

Pokyny pro autory - Národní zemědělské muzeum

journal 2/2005

Martin_Prostrednik_X..

Osmotická elektrárna