Odůvodnění stížnosti obviněné do usnesení ze
Transkript
27.9.2013 19/02593/LB Policie České republiky Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Odbor závažné hospodářské trestné činnosti 2. oddělení Strojnická 27, pošt. schr. 62/OKFK 170 89 Praha 7 K č.j. OKFK-321-667/TČ-2010-251102 Obviněná: JUDr. Vlasta Parkanová, nar. 21.11.1951, bytem Palackého 563, 391 01 Sezimovo Ústí, poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Obhájce: JUDr. Tomáš Sokol, advokát, Advokátní kancelář Brož & Sokol & Novák s.r.o., se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2 Odůvodnění stížnosti obviněné do usnesení ze dne 29.8.2013, č.j. OKFK-321-667/TČ-2010-251102 JEDNOU Datovou schránkou Digitálně podepsáno Jméno: JUDr. Tomáš Sokol Datum podpisu: 27.09.2013 14:09:57 Usnesením policejního orgánu ze dne 29.8.2013, č.j. OKFK-321-667/TČ-2010251102 (dále jen Usnesení), bylo ve smyslu ust. § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o návrhu obviněné na vyloučení osoby činné u policejního orgánu, pplk. JUDr. Jiřího Mazánka, z vykonávání úkonů trestního řízení tak, že pplk. JUDr. Jiří Mazánek není vyloučen. Proti tomuto usnesení jsem dne 5.9.2013 za obviněnou, jako její obhájce, ve smyslu ust. § 41 odst. 2 tr. řádu podal stížnost, kterou tímto odůvodňuji: 1) K jednotlivým bodům Usnesení se vyjádřím a budu s nimi níže polemizovat ve stejném sledu, jak je uvedl JUDr. Mazánek (dále policejní orgán). Z tohoto důvodu jen krátce rekapituluji: V Usnesení policejní orgán nejprve stručně shrnuje obsah svého dopisu ze dne 20.8.2013 – upozornění na ovlivňování vyšetřování a rovněž tak obsah mého dopisu ze dne 26.8.2013, jakožto reakci na dopis policejního orgánu. Policejní orgán dále uvádí, že obviněná JUDr. Vlasta Parkanová (dále klientka) byla několikrát poučena dle příslušných ustanovení § 8b tr. řádu, a to o povinnostech v tomto paragrafu uvedených. Text Usnesení dále obsahuje vyjádření policejního orgánu k jeho postupu - i postoupení věci Úřadu na ochranu osobních údajů - správnímu orgánu k posouzení případného správního deliktu, který považuje za zcela zákonný. Dále se policejní orgán zabývá tím, že zcela v intencích trestního řádu, konkrétně § 2 odst. 4 a § 164 odst. 1 tr. řádu, postupuje tak, aby naplnil cíl přípravného řízení, tedy objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. V závěru textu policejní orgán konstatuje, že jeho postup byl zcela v souladu s právním řádem ČR a naplňuje účel trestního řízení. V posledním odstavci policejní orgán uvádí, že se necítí být podjatý, že nemá žádný osobní vztah k projednávané věci ani k osobám a nezná ani žádné jiné skutečnosti, pro které by měl být vyloučen. 2) Konstatuji, že zde jednoznačně existují důvody pro vyloučení policejního orgánu z vykonávání úkonů v trestním řízení a s odůvodněním Usnesení zásadně nesouhlasím. 3) Úvodem je třeba zmínit základní linii námitky podjatosti. Policejní orgán, jemuž bylo svěřeno vyšetřování tvrzeného trestného činu, se vůči obviněné angažuje ve věci údajného porušení práv na ochranu osobních údajů, jehož se měla dopustit. Pokud by šlo o pouhé postoupení poznatku o tom, že snad mohl být spáchán tento přestupek, jistě by nebyl důvod k žádným výhradám. V daném případě se tak ale děje s argumentací, že obviněná zveřejnila obsah svého trestního spisu, čímž podle zmíněného policejního orgánu ztěžuje policejní vyšetřování, a má tomu být zabráněno pomocí postihu dle zákona o ochraně osobních údajů. V tomto směru pak 2 policejní orgán vyvíjí značnou iniciativu, která bude níže popsána. Minimálně její část pak dokonce budí dojem protiprávnosti. Na straně druhé je toto jednání jedinou viditelnou aktivitou policejního orgánu, protože v samotném vyšetřování žádné procesní úkony prováděny nejsou a toto vyšetřování už několik měsíců „stojí na místě“. 4) Policejní orgán sám a dobrovolně do trestního řízení vnesl spor o to, zda se obviněná dopustila přestupku, ač o něčem takovém není oprávněn rozhodovat. Dokonce s poukazem na své právní závěry odpírá obviněné její procesní práva nahlížet do spisu. A na tvrzení o tom, že jeho právní hodnocení zmíněného postupu klientky je správné, staví i svůj závěr o tom, že není z vyšetřování vyloučen. Je tedy nezbytné se touto, jinak pro trestní řízení zcela bezvýznamnou argumentací, zabývat. 5) Ustanovení § 8b tr. řádu se na obviněnou zcela zjevně nevztahuje, přestože byl učiněn pokus ji o povinnostech uvedených v § 8b tr. řádu poučit. Text poučení, v podobě zachycené do protokolu o výslechu klientky, se shoduje s textem trestního řádu v podobě, platné před novelou trestního řádu zákonem č. 207/2011 Sb. V poučení je citováno např. ustanovení § 8b odst. 5, které bylo právě zmíněnou novelou vypuštěno. Obdobně tomu je i u všech svědků napříč celým přípravným řízením. Kdyby nic jiného, obviněná ani svědci nebyli řádně poučeni. 6) Ustanovení § 8b tr. řádu, na které se policejní orgán odvolává, je ustanovením, které bylo do trestního řádu vloženo a následně pozměněno dvěma zákony. Zákonem č. 52/2009 Sb. a zákonem č. 207/2011 Sb. (Celá úprava si získala zvlášť značnou nelibost medií, která ji vnímala jako pokus o cenzuru, z čehož vzniklo i hanlivé označení „náhubkový zákon“.). 7) Jak vyplývá z důvodové zprávy, primárním cílem vládní novely bylo v souladu s mezinárodními trendy více chránit osobnost a soukromí oběti trestného činu (poškozeného). Novela především omezuje orgány činné v trestním řízení v poskytování informací nejen o poškozených, ale i o obviněných, svědcích a zúčastněných osobách. Budeme-li analyzovat samotný text § 8b tr. řádu, je nutné jej analyzovat v kontextu s texty ustanovení § 8a, § 8c a § 8d tohoto předpisu. Každé z nich totiž jinak vymezuje množinu subjektů, které je zákaz poskytování informací adresován. 8) Ve všech ustanoveních § 8a až § 8d tr. řádu jsou vždy omezována práva poskytnout citlivé informace (definované těmito ustanoveními) dalším osobám, a to jak ve formě uveřejnění, tak formou individuálního sdělení komukoli. V § 8a tr. řádu jsou zcela zjevně omezována tato práva orgánům činným v trestním řízení. V § 8b tr. řádu jsou omezována práva jiným osobám než orgánům činným v trestním řízení. V § 8c tr. řádu jsou tato práva omezována všem. Text § 8d tr. řádu pak specifikuje výjimky. 9) Pokud se zaměřím detailně na text § 8b tr. řádu, pak tento hovoří v odst. 1 o osobách, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace. Zde se 3 ale nejedná o poskytnutí informací v nejširším slova smyslu, tedy i poskytnutí informací pro účely řádné obhajoby obviněného. Toto právo speciálně upravuje ustanovení § 41 odst. 6 tr. řádu. Dle něj má obviněný skrze svého obhájce právo vyžádat si kopii každého protokolu. V tomto případě se tedy nejedná o „poskytování informací“ (blíže nespecifikovaných a v blíže nespecifikované formě), tedy o postup závisející na vůli policejního orgánu, zda informace poskytne či nikoli. Ale o speciální právo obhajoby disponovat veškerými informacemi zjistitelnými z trestního spisu. 10) Tento výklad je rovněž podporován zněním druhého odstavce § 8b tr. řádu, který se týká poškozeného mladšího 18 let a nebo poškozeného, vůči němuž byl spáchán vyjmenovaný trestný čin. Zde zákonodárce poskytuje takovémuto poškozenému zjevně (a zcela správně) vyšší ochranu než u obviněného, svědka či zúčastněné osoby. Text odst. 2 je uvozen slovy „Nikdo nesmí…“, zjevně tedy zde se jedná o absolutní zákaz zcela jistě odlišný od zákazu formulovaného v odst. 1, který se týká pouze vymezených osob, kterým byla poskytnuta ze strany orgánů činných v trestním řízení určitá informace. Mezi tyto osoby však, na rozdíl od odst. 2, obviněný zjevně nepatří. 11) V komentáři Trestní řád I., Nakladatelství C.H.Beck autorů Šámal a kol. je k ustanovení § 8b tr. řádu na str. 155 uveden výčet osob, kterým mohly být v rámci trestního řízení informace poskytnuty. Jsou tu zmíněni probační úředník, znalec, tlumočník, obhájce, osoba nahlížející do spisu, svědek, apod. Přestože se jedná o příkladmý výčet, obviněný, takříkajíc hlavní účastník trestního řízení, ve stadiu po sdělení obvinění, zmíněn není. 12) Pokud by policejní orgán vykládal ustanovení § 8b tr. řádu tak, že do množiny osob, dotčených uvedenou úpravou, by zahrnul i obviněného, vykládal by dle mého názoru trestní řád nepřípustně extenzivně. Obecně nepřípustnost extenzivního výkladu nad rámec zákonodárcova úmyslu vyjadřuje níže uvedený judikát, který jistě lze vztáhnout i na orgány činné v trestním řízení a na procesní pravidla přípravného řízení. III. ÚS 284/12 Princip proporcionality trestní represe a zásadu ultima ratio nelze chápat tak, že trestní soudy jsou při výkladu jednotlivých typových znaků trestného činu oprávněny k svévolnému restriktivnímu nebo extenzivnímu výkladu, který by šel nad úmysl zákonodárce. Z výše uvedeného je zcela zjevné, že omezení v poskytování informací, uvedené v § 8b tr. řádu, tedy v rovině jednoduchého práva, které nebyly poskytnuty obviněnému, ale byly řádně vyžádány na orgánech činných v trestním řízení v rámci zajištění ústavního práva na obhajobu, se na obviněného potažmo obžalovaného nevztahuje. O rovině ústavněprávní viz níže. 4 13) V další části Usnesení policejní orgán konstatuje, že postoupení správního deliktu Úřadu na ochranu osobních údajů (dále Úřad) je zcela v intencích zákona. S tímto prostým sdělením je nutno souhlasit, pokud by se skutečně jednalo o pouhé postoupení věci k přestupkovému řízení, aniž by se policejní orgán nad míru obvyklou nezabýval šetřením v této věci. A pokud by s předávanými daty předtím nebylo nedovoleně manipulováno! 14) Ze spisu vedeného Úřadem je zřejmé, že původně podal podnět k šetření správního deliktu JUDr. Navrátil dne 15.8.2013. Kopii svého podání zaslal PČR, takže policejnímu orgánu bylo známo, že Úřad je o možném porušení informován. Aniž by byl správním orgánem jakkoli vyzván (žádná výzva se v spisu Úřadu nevyskytuje), policejní orgán sám ze své iniciativy tento podnět doplnil o protokoly z výslechů a zřejmě on také zadal šetření v této věci analytickému oddělení Vrchního státního zastupitelství v Praze, přestože tento údajný delikt nikterak s vyšetřováním ve věci CASA nesouvisí. Vrchní státní zastupitelství skutečně analýzu provedlo a výsledek byl bez jakékoli žádosti poskytnut Úřadu prostřednictvím doplnění oznámení, které bylo opět zpracované JUDr. Mazánkem. 15) Zde pak je nutno poukázat na další, nesmírně důležitou skutečnost. Inkriminované materiály byly (a jsou) zveřejněny na speciální webové stránce, zřízené k tomu účelu klientkou. Viz http://www.parkanova.cz/. Zde jsou prokazatelně zakryty osobní údaje s výjimkou jména a příjmení (dále jen jméno). Zveřejnění jména svědka jistě nelze považovat za nic neobvyklého a děje se tak zcela běžně. Pokud došlo k následnému odkrytí „začerněných“ osobních údajů, stalo se tak zcela jistě mimo uvedené stránky, na základě nedovolené a nezákonné manipulace s jejich obsahem. Vzhledem k míře angažovanosti policejního orgánu logicky padá i na něj podezření z této manipulace, obecně zvané hackerství. Lze mít za to, že policejní orgán v dané věci vyvíjí nepřípustnou (možná též nezákonnou) iniciativu se snahou přivodit správní postih mé klientce, supluje práci správního orgánu, aniž by byl tímto orgánem o poskytnutí informací požádán, dokonce sám inicioval šetření prostřednictvím VSZ v Praze, aniž by tato analýza měla jakoukoli spojitost s vyšetřováním trestní věci mé klientky, čím dle mého názoru překročil své pravomoci dané mu trestním řádem. 16) Policejní orgán v Usnesení konstatuje, že v rámci zásady zdrženlivosti (častěji nazývané zásady přiměřenosti) upravené v § 2 odst. 4 tr. řádu dospěl k závěru, že postačujícím prostředkem k upozornění na možné ovlivňování vyšetřování je zaslané upozornění obviněné a jejímu obhájci. V tomto upozornění objasňuje, jakou formu pro svůj úkon zvolil, ale vůbec se nezabývá tím, zda tento úkon mohl vůbec po právu učinit a zda má toto jeho jednání oporu v zákoně. 17) Rámec, který každému občanovi ČR, tedy i obviněnému, umožňuje svobodně se vyjadřovat, a tedy i poskytovat informace třetím osobám, je dán normou vyšší právní síly než trestní řád. Konkrétně ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy zaručuje každému občanovi činit, co není zákonem zakázáno, a naopak nesmí být nucen činit, 5 co zákon neukládá. Dle článku 17 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo svobodného projevu a právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem. Dle odst. (4): Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Stejně tak se k právům svobody projevu staví Evropská úmluva o ochraně lidských práv. 18) Policejní orgán výzvu ze dne 20.8.2013 odůvodnil tím, že byl podán podnět Úřadu a že moje klientka byla poučena dle ustanovení § 8b tr. řádu, jehož porušením dle náhledu policejního orgánu může ovlivňovat další vyšetřování. Toto sdělení neobsahuje žádnou citaci zákona či jiné právní normy, kterou by klientka porušovala. Prošetření případného porušení zákona na ochranu osobních údajů je zcela v kompetenci Úřadu a nikoli policejního orgánu, a jak plyne z výše uvedeného, ustanovení § 8b tr. řádu se na obviněnou nevztahuje. Je nesmyslné pak dávat do souvislosti údajné porušení ustanovení § 8b tr. řádu s ovlivňováním vyšetřování. Uvedené ustanovení vůbec nemá za úkol chránit vyšetřování. Jak namítnuto, tvrzení policejního orgánu o tom, že klientka byla poučena v rámci § 8b tr. řádu a tento je zákonným omezením jejího ústavního práva na svobodu projevu danou ústavními zákony, je zcela mylné. Policejní orgán bez náležitého odůvodnění, jakou normu klientka porušuje, vyzývá klientku k určitému jednání. Tato výzva je zcela zjevně bezdůvodná a jistě nemá oporu nikde v trestním řádu. Výzva se skutečně jeví jako nátlak na moji klientku, aby zanechala chování, které je zcela v mezích zákona. 19) V závěrečné části Usnesení policejní orgán konstatuje, že se necítí být podjatým. Hovoří-li o pocitu, vyjadřuje svůj subjektivní pocit. Nutno konstatovat, že nejen subjektivní pocit policejního orgánu, ale hlavně objektivní skutečnosti, které mohou být průvodním znakem subjektivní podjatosti policejního orgánu, je nutné hodnotit právě při posuzování existence pochybností o podjatosti. K této věci se vyjádřil Ústavní soud ČR ve svém nálezu č.: ÚS 475/99: Vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle § 31 odst. 1 tr. ř. nepozůstává pouze z pochybnosti o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. Stejný názor na nutnost provedení tzv. objektivního testu konstatoval Nejvyšší soud ČR v usnesení velkého senátu trestního kolegia NS ze dne 26.8.2009 sp. zn.: 15 Tdo 520/2009, který sice pojednává o nestrannosti soudců, nicméně principy posuzování nestrannosti policejního orgánu jsou jistě shodné: Další zákonné podmínky pro uplatnění nestrannosti soudce (a dalších orgánů činných v trestním řízení) taxativně vymezuje ustanovení § 30 tr. ř. Nestrannost je přitom třeba chápat jako nezávislost na stranách, přičemž znamená neexistenci 6 vztahu soudu k jedné ze stran řízení. Podle judikatury Ústavního soudu (viz zejména nález pléna Ústavního soudu ze dne 26.4.2005, sp. zn. Pl. ÚS 11/04, publikovaný pod č. 220/2005 Sb. a pod č. 89 ve svazku 37 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nelze při posuzování nestrannosti (a nezávislosti) zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kterou je i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudním rozhodování. Zmíněné kritérium přitom odráží sociální povahu soudního rozhodování, z níž vyplývá, že i když třeba ve skutečnosti neexistuje (jak v subjektivní, tak v objektivní poloze) reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti, nelze přehlížet případnou existenci kolektivního přesvědčení, že takový důvod existuje. Jak vyplývá rovněž z dosavadní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz např. rozsudek ze dne 26.10.1984 ve věci De Cubber, rozsudek ze dne 24.5.1989 ve věci Hauschildt proti Dánsku), existence nestrannosti ve smyslu ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.) musí být posuzována podle subjektivního testu, tedy na základě osobního přesvědčení určitého soudce v daném případě, a též podle objektivního testu, jímž je zjištění, zda soudce nabídl dostatečné záruky, aby vyloučil oprávněné pochybnosti o své nestrannosti. Podle ustálené soudní praxe Evropského soudu pro lidská práva i pouhé zdání podjatosti soudce ve výše uvedených směrech může mít význam pro existenci pochybností o nestrannosti soudce (viz např. rozsudek ze dne 1.10.1982 ve věci Piersack proti Belgii, rozsudek ze dne 21.12.2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku). Jinými slovy vyjádřeno, nestrannost soudu je dána tehdy, jestliže se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům řízení ani k věci, ale současně jsou objektivně vyloučeny též oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti. 20) Z výše uvedeného je zjevné, že při posuzování podjatosti policejní orgánu musí být proveden jak subjektivní test, tak test objektivní. Subjektivně se možná policejní orgán podjatý necítí, objektivně to ale vypadá jinak. Jeho evidentně velmi nestandardní angažovanost ve věci klientky, která se projevuje jeho upozorněními nemajícími žádnou oporu v trestním řádu, podobně jako jeho aktivity ve vztahu k Úřadu, a dost možná že i ve vztahu k webovým stránkám výše zmíněným, nutně vzbuzují pochybnost o tom, že je nestranný. Minimálně pokud policejní orgán zaslal klientce upozornění na její jednání, přestože toto jednání není protizákonné, čímž může vyvolávat v klientce pocit nátlaku. Ze všech uvedených důvodů tedy je námitka podjatosti policejního orgánu důvodná. V zastoupení klientky tedy namítám, že jednání policejního orgánu již překročilo přiměřenou míru angažovanosti policejního orgánu při naplňování účelu trestního řízení, jak je definován v ustanovení § 2 odst, (4) tr. řádu a rovněž tak se vymyká zákonným postupům při vyšetřování, stanoveným v ustanovení § 164 odst. (1) tr. řádu. Konkrétně tím, že jednak bez opory v trestním řádu či v jiných právních normách vyzval klientku, aby zanechala svého jednání, na které má Ústavou zaručené (a ničím nesistované) právo. Dále tím, že z vlastní iniciativy bez výzvy správního orgánu provádí šetření ve věci, jež je v kompetenci Úřadu a nesouvisí s vlastním trestním stíháním. Dokonce ani nelze vyloučit manipulaci s daty, která v této souvislosti Úřadu předal. Setrvávám na svém návrhu, aby JUDr. Mazánek byl dle ustanovení § 31 tr. řádu 7 vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení pro pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat. JUDr. Tomáš Sokol, obhájce JUDr. Vlasty Parkanové, nar. 21.11.1951 8
Podobné dokumenty
Článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.
3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:
a) být n...
stížnost do Štrasburku - Urbanová
svému právnímu zástupci, že byla svědkem předání úplatku starostovi Jiřímu Čunkovi, kterou on
sám označil za provizi v souvislosti s prodejem městského majetku. Advokát upozornil klientku
na skuteč...
Aféra Nagygate mezi korupcí a organizovaným zločinem: korupční
že kauza byla a je vyšetřována příslušníky Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV
PČR (Služba kriminální policie a vyšetřování Police České republiky), tedy kohortou, která byla
využita ...
Fyz def 2
hodnoty gravitačních zrychlení log g ≈ ( 3,5 – 4,0 ) [ cgs ], jsou mírně menší než u hvězd
hlavní posloupnosti. Rotační rychlosti jsou vesměs malé v sin i ≤ 30 km .s − 1 . Typické
spektrální třídy ...
Do Prahy přijel ministr obchodu Gutierrez Velvyslanec na nové
studentů se programu zúčastní i několikrát za sebou; zlepší
svou angličtinu, vytvoří si nové přátele a vydělají nějaké
peníze. Velvyslanectví spolupracuje se studentskými
kancelářemi v různých část...
Ukázka
vynesen zprošťující rozsudek, je nepřípustné jakkoliv naznačovat, že určitá
osoba je vinna. Ve věci Vosticová versus Rakousko (stížnost č. 38549/97) šlo
o to, že stěžovatelka byla zproštěna viny z ...
zde - ebro.com
užitek a že vám pomůže při práci. Pečlivě si přečtěte návod k obsluze a dříve, než
budete přístroj používat, seznamte se s ním.
Normy:
Tento produkt splňuje podle prohlášení o shodě elektromagnetic...
Pick, Luboš (MFF UK) Hrášek a sluníčko - A-Math-Net
Možná, že následující otázka je nerozhodnutelná:
Obsahuje či neobsahuje v našem axiomatickém systému
desetinný rozvoj čísla π nekonečně mnoho nul?
Věříte-li, že odpověď existuje a zní buď ano nebo ...