analogově-číslicová emulace mem systémů
Transkript
analogově-číslicová emulace mem systémů
Slaboproudý obzor Roč. 70 (2014) Číslo 2 Z. Kolka, Z. Biolek, V. Biolková: Analogově-číslicová emulace ... 1 ANALOGOVĚ-ČÍSLICOVÁ EMULACE MEM SYSTÉMŮ Prof. Dr. Ing. Zdeněk Kolka1, Ing. Zdeněk Biolek, Ph.D.2, Ing. Viera Biolková1 1 Ústav radioelektroniky; Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, {kolka, biolkova}@feec.vutbr.cz 2 Ústav mikroelektroniky; Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, [email protected] Abstrakt Abstract Emulátor obvodového prvku je elektronické zařízení, které na svých svorkách vykazuje podobné charakteristiky jako emulovaný prvek. Článek analyzuje možnosti implementace hybridních analogově-číslicových emulátorů memristivních, memkapacitních a meminduktivních prvků a systémů z hlediska dosažitelné přesnosti. Na příkladu memkapacitních systémů jsou demonstrovány základní principy pro sestavení číslicového algoritmu emulátoru, které potlačují vliv kvantizačního šumu a chyb výpočtu. The emulator of a network element is an electronic device having similar characteristics at its terminals as the emulated element. This article analyzes the possibilities of implementing hybrid analog-digital emulators of memristive, memcapacitive and meminductive elements and systems in terms of achievable accuracy. Basic principles for building the emulator algorithm that suppress the effect of quantization noise and calculation errors are demonstrated on examples of memcapacitive systems. Klíčová slova: Mem systémy, emulace, numerické metody Keywords: Mem systems, emulation, numerical methods 1 převodníků musí emulátor obsahovat i pomocné analogové obvody, zejména řízené zdroje a případně převodník proudu na napětí a také obvody galvanického oddělení, pokud není realizován jako bateriový. Proto hovoříme o analogověčíslicovém emulátoru. i Úvod Memristivní, meminduktivní a memkapacitní systémy (obecně mem systémy) jsou v současné době intenzivně studovány s ohledem na nové aplikace v oblasti počítačových pamětí, programovatelných analogových obvodů a systémů umělé inteligence [1]. Jedním ze základních nástrojů tohoto výzkumu je počítačové modelování. Od objevu HP memristoru v roce 2008 byla navržena celá řada modelů memristoru a dalších mem prvků [2]. U některých z modelů se však ukázalo, že řešení jejich soustavy algebraicko-diferenciálních rovnic při simulaci je velmi citlivé na diskretizační chyby integrační metody a dokonce i na konečnou přesnost reprezentace čísel v počítači. Rozsáhlý článek [3] analyzuje některé modely a uvádí konkrétní doporučení pro získání spolehlivých výsledků u některých populárních obvodových simulátorů. Laboratorní experimenty patří k dalším významným nástrojům zejména v oblasti výzkumu a ověřování nových aplikací. Mem prvky sice reálně existují v podobě nanostruktur nebo biologických vzorků, avšak v současné době je poměrně obtížné je získat pro experimenty. Tento stav vyústil ve vývoj řady emulátorů určených pro laboratorní experimenty a také pro výuku [1]. Emulátor je elektronický dvojpól, který na svých svorkách imituje charakteristiky reálného mem prvku. Většina dosud publikovaných emulátorů jsou analogové obvody, u kterých se projevují dva obecné problémy analogových zařízení: omezená možnost změny funkce (např. typu emulovaného prvku) a limitovaná opakovatelnost nastavení parametrů [4] - [7]. V [8] byl navržen číslicový emulátor obecného memristivního systému. Memristivní dvojpól je realizován digitálním potenciometrem, který je nastavován mikrokontrolérem na základě měření svorkového napětí a číslicového řešení stavových rovnic. Uvedený emulátor však není možné použít pro meminduktivní nebo memkapacitní systémy. Toto omezení odstraňuje emulátor pro libovolný mem systém na obr. 1, jehož základní koncepce byla publikována v článku [9]. Mikrokontrolér (MCU) na obr. 1a měří svorkové napětí v pomocí A/D převodníku (ADC), vypočítá požadovaný proud i a nastaví jeho hodnotu na číslicově řízeném zdroji proudu. Podobně na obr. 1b mikrokontrolér měří proud a nastavuje napětí. Poznamenejme, že kromě MCU a číslicových + ADC _ MCU v a) i i + R ADC _ MCU + _ v b) Obr. 1. Analogově-číslicový emulátor: a) s napěťovým řízením, b) s proudovým řízením. Obecně můžeme dvojpólový mem systém n-tého řádu popsat pomocí branové rovnice (1) a stavové rovnice (2) [10]: y (t ) = g (x, u , t ) u (t ) , (1) x = f (x, u, t ) , (2) kde veličiny u(t) a y(t) představují svorkové napětí (v), proud (i) nebo veličiny z nich odvozené, jako např. náboj (q) a zobecnělý tok (ϕ). Funkce g určuje vztah mezi řídicí veličinou u(t) a závislou veličinou (odezvou) y(t). Vnitřní stav soustavy je reprezentován n-prvkovým stavovým vektorem x, jehož dynamika je určena vektorovým polem f. Například pokud (1) představuje relaci napětí-proud, jedná se o memristivní systém, relace náboj-napětí představuje memkapacitní systém a relace tok-proud meminduktivní systém [11]. Článek [3] upozorňuje na závažné numerické problémy, které se objevují při simulaci některých typických memsystémů pomocí simulátorů využívajících implicitní integrační metody a aritmetiku s dvojitou přesností (čísla typu double). Tento článek studuje podobnou problematiku s ohledem na implementaci řešení soustavy (1), (2) v emulátoru, tj. za přítomnosti kvantizačního a širokopásmového šumu, využití explicitní integrace v reálném čase a s nižší přesností aritmetiky. Z důvodu rozsahu článku jsou analyzovány jen typické modely memkapacitních systémů, jejichž simulace je náročnější než u systémů memristivních. Meminduktivní systémy jsou formálně ekvivalentní memkapacitním. 2 Slaboproudý obzor Roč. 70 (2014) Číslo 2 Z. Kolka, Z. Biolek, V. Biolková: Analogově-číslicová emulace ... 2 Analýza vybraných systémů signálů u(t) a y(t) byl právě 50 % rozsahu převodníků, což dává realistickou dynamickou rezervu. Výpočet v MCU byl implementován v jednoduché přesnosti (čísla typu single). Koeficient převzorkování použitý na obr. 3 je definován jako m = fs / 2f , kde fs je vzorkovací kmitočet a f je kmitočet budících signálů (6), resp. (7). Na výstup D/A převodníku byla zařazena dolní propust prvního řádu, jejíž časová konstanta byla zvolena jako τ = 1/π fs. 2.1 Emulace kapacitoru 0 10 Základem modelování všech memkapacitních systémů je relace mezi nábojem a svorkovým napětím. Uvažujme proto nejdříve elementární kapacitor s konstantní kapacitou C. S ohledem na přiřazení veličin y ≡ q, u ≡ v, můžeme napsat branovou rovnici (1) ve tvaru q(t ) = C v(t ) . Tato rovnice může být konfiguracemi podle obr. 1: obr. 1a: i (t ) = (8) -1 εr 10 -2 10 (3) implementována oběma dq (t ) d = (C v(t ) ) , dt dt (4) E2 E5 SG5n2 SG7n2 -3 10 10 a) 0 FW BW TR t ∫ (5) -1 10 εr 0 kde v0 je počáteční podmínka. Emulace podle (4) je založena na výpočtu numerické derivace, zatímco emulace (5) využívá integraci. Pokud budeme uvažovat harmonické budící napětí, resp. proud ve tvaru v(t ) = V sin(ω t ) , (6) i(t ) = I sin(ω t ) , (7) je možné vyjádřit ideální odezvu emulátoru (4) nebo (5) analyticky a získat tak referenční průběh závislé veličiny. u(t) + A/D ui MCU yi D/A DP y(t) n(t) Obr. 2. 10 10 m 10 1 q(t ) v(t ) = i (τ )dτ , = v0 + C C obr. 1b: 3 2 1 0 10 Struktura modelu analogově-číslicového emulátoru. Pro vyhodnocení vlastností emulace zvoleného mem systému byl vytvořen model emulátoru v prostředí MATLAB, jehož struktura je zachycena na obr. 2. K řídicímu analogovému signálu u(t) je přičítán širokopásmový náhodný signál n(t) s rovnoměrným rozložením, který simuluje vliv pronikání digitálních rušivých signálů na vstup převodníku za antialiasingovým filtrem. Tento filtr ale není v modelu zahrnut, protože řídicí signál byl vždy uvažován harmonický. Na výstupu D/A převodníku je zařazena analogová doplní propust. Obě simulace na obr. 3 byly provedeny s uvažováním 16-bitového A/D převodníku a 12-bitového D/A převodníku. Rozkmit širokopásmového šumu n(t) byl uvažován ±1 LSB A/D převodníku. Amplitudy harmonických budících signálů (6), resp. (7) a velikost kapacity byly zvoleny tak, aby rozkmit -2 10 -3 10 2 1 0 10 10 b) Obr. 3. 10 m 3 10 Střední kvadratická chyba odezvy v závislosti na činiteli převzorkování pro: a) napětím a b) proudem řízený emulátor kapacitoru. Obr. 3a ukazuje relativní střední kvadratickou chybu εr = rms(i − iref ) rms(iref ) (9) emulace proudu kapacitorem podle (4). Veličina i je výstup emulátoru a iref je analytické řešení. Funkce rms představuje střední kvadratickou hodnotu vypočítanou přes celistvý násobek periody. Výpočet odezvy podle (4) zahrnuje numerickou derivaci, která byla implementovaná strukturou FIR ij = 1 tvz N −1 ∑q k =0 h , j −k k (10) kde ij je odhad derivace náboje qi, tvz vzorkovací perioda a hk impulzní odezva filtru. Uvažován byl přesný jednostranný diferenciátor dvoubodový (E2, h = [1,-1]) a pětibodový (E5, h = [25,-48,36,-16,3]/12) a přibližný diferenciátor typu Savitzky-Golay s kvadratickou aproximací pětibodový (GS5n2, h = [54,-13,-40,-27,26]/70) a sedmibodový (GS7n2, h = [13,2,-5,-8,-7,-27]/28) [12]. Slaboproudý obzor Roč. 70 (2014) Číslo 2 Z. Kolka, Z. Biolek, V. Biolková: Analogově-číslicová emulace ... Všechny čtyři křivky ukazují typickou kombinaci chyb metody pro nízké poměry převzorkování s numerickým šumem pro vysoké převzorkování, kdy se hodnoty sousedních vzorků od sebe jen velmi málo liší. Přibližné diferenciátory lépe potlačují numerický šum, zatímco při nízkých poměrech převzorkování jsou lepší přesné diferenciátory. Např. GS7n2 prokládá sedmi posledními vzorky polynom druhého řádu, což vede k výrazné chybě už pro převzorkování m = 20. Obrázek 3b ukazuje stejný experiment pro proudem řízený emulátor podle (5). Výpočet zahrnuje rekurzivní numerickou integraci proudu ve tvaru N −1 q j = q j −1 + tvz ∑ i j −k hk . C ( x) = C L x + C H (1 − x) . Porovnány jsou integrátory dopředný obdélníkový (FW, h = [0,1]), zpětný obdélníkový (BW, h = [1]) a lichoběžníkový (TR, h = [1,1]/2). Výsledky jednotlivých metod jsou pro danou konfiguraci analogově-digitálního rozhraní velmi podobné. Překvapivým faktem je, že obě realizace kapacitoru dosahují přibližně stejné chyby v oblasti nízkých hodnot převzorkování. Poznamenejme, že obr. 3 ukazuje chybu amplitudy, tj. fáze referenčního signálu byla posunuta tak, aby souhlasila s fází signálu získaného numericky. Uvažujme dále signál q j = 0 pro j < 0, q j = j tvz pro t ≥ 0. (12) Odezva ideálního derivátoru s výstupem typu proud by měla být ve tvaru jednotkového skoku. Obrázek 4 ukazuje odezvy stejných derivátorů jako v případě harmonického testu na obr. 3a. Jednotlivé výstupní vzorky jsou pro větší přehlednost spojeny úsečkou. Je zřejmé, že se u vícebodových metod E5, GS5n2 a GS7n2 projevují zákmity. Signál s nespojitou derivací sice porušuje vzorkovací teorém, avšak může být generován vnitřně při řešení soustavy (1), (2) s nespojitostmi. x (16) kde c ∈ (0; 1) je zvolená konstanta, ϕ(t) je zobecnělý tok (integrál napětí) a ϕ0 jeho počáteční hodnota v čase t = 0. Pro x = c bude levá strana rovnice nulová, tj. volba c určuje hodnotu x odpovídající nulové hodnotě toku. Vzhledem k časté symetrii okénkových funkcí je možná volba x = 0,5. Numerická integrace na levé straně (16) pak probíhá samostatně na dvou subintervalech (xL; c〉 a 〈c; xH), kde xL a xH jsou zvolené integrační meze v blízkosti hraničních hodnot 0 a 1 z důvodu singularity integrandu v těchto bodech. Výsledkem integrace je funkce ϕ(x), resp. x(ϕ) reprezentovaná v mikrokontroléru tabulkou hodnot s lineární interpolací. Potom můžeme branovou rovnici (13) přepsat do tvaru q = C (x(ϕ + ϕ 0 ) ) v , C ( x(ϕ 0 ) ) = C0 , (17) který je ekvivalentní původní soustavě (13), (14). C0 ∈ (CL; CH) je počáteční hodnota memkapacity odpovídající hodnotě ϕ0. 1.5 reference m = 103 1 i (mA) 1 m = 102 0.5 0 i (A) -0.5 -1 E2 E5 SG5n2 SG7n2 0.5 -0.04 -0.02 0 0.02 t (ms) 0.04 0.06 0 0.2 0.4 a) t (s) 0.6 0.8 1 0.8 1 1.5 0.08 reference m = 103 1 Odezva derivátoru (10) na testovací signál (12) pro tvz = 10 ms. i (mA) Obr. 4. t dχ ∫c W ( χ ) = k ∫0 v(τ ) dτ = k (ϕ (t ) + ϕ0 ) , 1.5 0 -0.06 (15) Spojitá okénková funkce W {W(0) = W(1) = 0, W(x) > 0 pro x ∈ (0; 1)} zajišťuje, že hodnota stavové proměnné x bude ležet uvnitř intervalu 〈0; 1〉. Hraniční body x = 0 a x = 1 jsou v konečném čase nedosažitelné v důsledku nulové hodnoty okénkové funkce. Stavová rovnice (14) může být řešena metodou separace proměnných. Ve speciálních případech je možné provést integraci (14) analyticky, obecně však pouze numericky (11) k =0 3 2.2 Ideální memkapacitor Uvažujme napětím (tokem) řízený ideální memkapacitor s charakteristikou formálně podobnou modelu HP memristoru, který využívá tzv. okénkovou funkci [13], [3]. Branová a stavová rovnice budou ve tvaru q (t ) = C ( x) v(t ) , (13) x = k W ( x) v(t ) . (14) Stavová proměnná x ∈ (0; 1) určuje hodnotu memkapacity C(x) lineárně mezi dvěmi mezemi CL a CH m = 102 0.5 0 -0.5 -1 b) Obr. 5. 0 0.2 0.4 t (s) 0.6 Emulace ideálního memkapacitoru: a) numerická integrace soustavy (13), (14); b) využití tabulkové interpolace (17). Obrázek 5 ukazuje výsledky emulace napětím řízeného memkapacitoru s populární Joglekarovou okénkovou funkcí [13] Slaboproudý obzor Roč. 70 (2014) Číslo 2 Z. Kolka, Z. Biolek, V. Biolková: Analogově-číslicová emulace ... (18) pro p = 1 a k = 20 s využitím derivátoru E2. Pro hodnotu p = 1 v (18) je možné (16) integrovat analyticky, čímž dostáváme referenční řešení. Pro simulaci byly použity stejné parametry napětím řízeného emulátoru podle obr. 1a jako v případě ideálního kapacitoru z kap. 2.1. Budící harmonické napětí bylo uvažováno s parametry V = 1 V a f = 1 Hz a kapacity byly zvoleny s hodnotami CH = 10-4 F, CL = 10-5 F, C0 = 1,11·10-5 F. Numerická integrace (16) byla provedena pro hodnoty xL = 10-3 a xH = 0,999 a uložena jako tabulka s 999 body. Na obr. 5a je porovnán výsledek numerické integrace soustavy (13), (14) Adams-Bashforthovou metodou druhého řádu, kdy integrační krok byl roven periodě vzorkování. I pro relativně vysokou hodnotu převzorkování m = 103 došlo k rozpadu řešení během první periody. Protože W(0) = W(1) = 0, je levá strana rovnice (16) velmi citlivá na chyby stavové proměnné x v blízkosti krajních hodnot 0 a 1. Tedy i malá diskretizační chyba při výpočtu x v (14) vede na relativně velkou ekvivalentní chybu v toku ϕ. Tento problém je znám i při počítačové simulaci za použití aritmetiky typu double a přesnějších implicitních integračních metod s automatickou volbou kroku [2], [3]. S využitím explicitní metody s pevným krokem je přímé řešení (13) prakticky nepoužitelné, protože již pro m = 103 je na obr. 5a zřetelně vidět numerický šum derivátoru. Na druhou stranu, ekvivalentní tvar (17) s využitím tabulkové interpolace vykazuje na obr. 5b velmi dobrou shodu s referenčním řešením. Pro výpočet zobecnělého toku byla využita zpětná obdélníková integrace. Popsaná transformace je využitelná na širokou třídu modelů ideálních mem prvků založených na separovatelné stavové rovnici (14) [2], která umožňuje snadno přeformulovat původní soustavu (13), (14) do tzv. přirozených stavových proměnných, což je v případě napětím řízeného memkapacitoru zobecnělý tok. Velikost tabulkové reprezentace funkce x(ϕ) pak závisí na požadované přesnosti D/A převodu. 2.3 Bipolární memkapacitní systém s prahem Uvažujme memkapacitní systém s prahovou funkcí, kdy stavová proměnná x přímo reprezentuje memkapacitu (x ≡ C) [3] q (t ) = x v(t ) , (19) x =W ( x, v) f (v) , (20) kde f je prahová funkce s prahem Vt a strmostí β f (v) = β [v − 0,5( v + Vt − v − Vt )]. (21) Pro v ∈ 〈-Vt; Vt〉 je f(v) = 0, pro v > Vt pak f(v) = β (v - Vt) a pro v < Vt dostáváme f(v) = β (v + Vt). Okénková funkce s nespojitou derivací W ( x, v) = δ (v) δ (C H − x) + δ (−v) δ ( x − C L ) (22) udržuje stavovou proměnnou v intervalu x ∈ 〈CL, CH〉. Funkce δ vyjadřuje jednotkový skok. Formulace systému (19), (20) přímo odpovídá napětím řízenému emulátoru dle obr. 1a. Pro výpočet okamžité hodnoty proudu z (19) je využit numerický derivátor. Přeformulováním rovnic můžeme získat ekvivalentní tvar, který nevyžaduje použití numerické derivace v = q / x + v0 , (23) x =W ( x, v) f (v) , (24) a kde počáteční podmínka je v0 = q0 / C0. Takto modifikovaný systém je možné implementovat emulátorem dle obr. 1b. v = 0.9 sin(2 π t) 2 m = 103 1.5 m = 102 1 i (mA) W ( x) = 1 − (2 x − 1) 2 p , 0.5 0 -0.5 -1 -1.5 0 0.2 0.4 a) t (s) 0.6 0.8 1 0.8 1 i = 0.2 10-3 sin(2 π t) 1 0.5 0 v (V) 4 -0.5 -1 m = 103 -1.5 -2 b) Obr. 6. m = 102 0 0.2 0.4 t (s) 0.6 Emulace bipolárního memkapacitního systému: a) soustava (19), (20) s derivátorem; b) integrátorová implementace (23), (24). Pro simulaci byly použity tyto parametry: CH = 2 ·10-4 F, CL = 2 ·10-5 F, C0 = 2,22 ·10-5 F, Vt = 0,5 V a β = 0,004. Pro buzení napětím řízeného emulátoru bylo použito harmonické napětí V = 0,9 V, f = 1 Hz a pro buzení proudem řízeného emulátoru harmonický proud I = 0,2 mA, f = 1 Hz s počáteční hodnotou náboje q0 = -35 μC. Výsledné průběhy proudu, resp. napětí se samozřejmě mezi oběma realizacemi mohou lišit. Na výsledcích emulace s využitím numerické derivace typu E2 na obr. 6a je patrný vliv numerického šumu pro vyšší hodnoty převzorkování. Integrátorová varianta na obr. 6b vykazuje hladký průběh i pro m = 103. Drobné rozdíly mezi průběhy na obou grafech jsou způsobeny vyhodnocováním nespojitostí funkcí (21) a (22) jen v násobcích vzorkovací periody. Jistou nevýhodou transformovaného systému (23), (24) je to, že dostáváme implicitní soustavu rovnic. Po diskretizaci je pro řešení soustavy diferenčních rovnic využita postupná Gauss-Seidelova iterace [14]. Slaboproudý obzor Roč. 70 (2014) Číslo 2 3 Z. Kolka, Z. Biolek, V. Biolková: Analogově-číslicová emulace ... Závěr V článku byly ukázány dvě základní techniky pro zvýšení přesnosti analogově-číslicové emulace mem systémů, které spočívají v transformaci rovnic modelu do integrátorového tvaru a ve využití tzv. přirozených stavových proměnných. S využitím 16-bitového A/D převodu a 12-bitového D/A převodu je v nejlepším případě možné očekávat přesnost emulace v řádu procent. Poděkování Tento výzkum je součástí aktivit v rámci akce COST IC1103 a je finančně podporován projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LD14103. Výzkum je dále podporován projektem pro rozvoj katedry K217 na Univerzitě obrany Brno. Výzkumné práce byly provedeny v laboratořích podporovaných projektem SIX s registračním číslem CZ.1.05/2.1.00/03.0072, OP VaVpI. Výzkum je také podporován projektem FEKT-S-14-2281. [6] [7] [8] [9] [10] Literatura [1] Adamatzky, A., Chua L. O. (eds.) Memristor Networks, New York: Springer, 2014. [2] Biolek, D., Biolek Z. Fourth Fundamental Circuit Element: SPICE Modeling and Simulation. In Memristors and Memristive Systems, R. Tetzlaff (ed.), New York: Springer, 2014, pp. 105-162. [3] Biolek, D., Di Ventra, M., Pershin, Y. V. Reliable SPICE Simulations of Memristors, Memcapacitors and Meminductors. Radioengineering, 2013, vol. 22, no. 4, pp. 945 – 968. [4] Sodhi, A., Gandhi, G. Circuit mimicking TiO2 memristor: a plug and play kit to understand the fourth passive element. International Journal of Bifurcation and Chaos, 2010, vol. 20, no. 8, pp. 2537–2545. [5] Pershin, Y. V., Di Ventra, M. Emulation of floating memcapacitors and meminductors using current [11] [12] [13] [14] 5 conveyors. Electronics Letters, 2011, vol. 47, no. 4, pp. 243–244. Kim, H. et al. Memristor emulator for memristor circuit applications. IEEE Transactions Circuits and Systems - I, 2012, vol. 59, no. 10, pp. 2422–2431. Biolek, D. et al. Mutators for transforming nonlinear resistor into memristor. In Proc. of 20th European Conf. on Circuit Theory and Design (ECCTD’11), Linkoping, Sweden, 2011, pp. 488–491. Pershin, Y. V., Di Ventra, M. Experimental demonstration of associative memory with memristive neural networks. Neural Networks, 2010, vol. 23, no. 7, pp. 881-886. Kolka, Z., Biolek, D., Biolkova, V. Hybrid modeling and emulation of mem-systems. International Journal of Numerical Modelling: Electronic Networks, Devices and Fields, 2012, vol. 25, no. 3, pp. 216–225. Di Ventra, M., Pershin, Y. V., Chua, L. O. Circuit elements with memory: Memristors, memcapacitors, and meminductors. Proceedings of the IEEE, 2009, vol. 97, no. 10, pp. 1717–1724. Biolek, D., Biolek, Z., Biolkova, V. SPICE Modeling of Memristive, Memcapacitative and Meminductive Systems. In Proc. of the European Conference on Circuit Theory and Design (ECCTD '09), Antalya, Turkey, 2009, pp. 249-252. Gorry, P. A. General least-squares smoothing and differentiation by the convolution (Savitzky-Golay) method. Analytical Chemistry, 1990, vol. 62, no. 6, pp. 570-573. Joglekar Y. N., Wolf, S. J. The elusive memristor: properties of basic electrical circuits. European Journal of Physics, 2009, vol. 30, no. 4, pp. 661-675. LeVeque, R. J. Finite Difference Methods for Ordinary and Partial Differential Equations: Steady-State and Time-Dependent Problems, Philadelphia (USA): SIAM, 2007.
Podobné dokumenty
název hlavního příspěvku
A. G., Salama, K. N. A family of memristor-based
reactance-less oscillators. Int. Journal of Circuit Theory
and Applications, 2014, vol. 42, no. 11, p. 1103-1122.
[11] Biolek, D., Biolková, V., Kol...
analogové aplikace memristivních systémů
systému a poté jsou hledány takové charakteristiky jejich
modelů, které by umožňovaly funkčnost konkrétní aplikace.
V článku jsou uvažovány memristivní systémy řízené
napětím. Duální závěry platí i...