Elektra: bez krve a patetických gest

Elektra: bez krve a patetických gest « Zápisník zmizelého
Huď oslu na loutnu: osel slyší,
ale kochání žádného nemá.
Sdílej na Facebooku
Elektra: bez krve a patetických gest
Sdílej na Twitteru
Uvedení opery Elektra Richarda Strausse je v kontextu české operní
Odběr novinek
Nemělo by zapadnout
Co nás v opeře čeká a co nemine
K rozpuštění opery ND Brno
Rusalka – poezie hudby a jeviště
Zuzana Lapčíková: jsme součástí
tradice
Ring na Ringu – poznámky k
inscenaci
Do filharmonie skrz putyku
dramaturgie událost zcela mimořádná. Janáčkovo divadlo se s touto výzvou
vypořádalo na horní hranici svých možností.
Poslední články
Muzejní noc v Janáčkově domku
Zemřel Dietrich Fischer-Dieskau
Elektra: bez krve a patetických
gest
Klavír, smrt a dívka: Clara
Schumann
Mosaz, železo, ocel a také
prázdnota
Rubriky
Elektra je bezpochyby jedna z nejnáročnějších partitur, kterou si může operní
divadlo vůbec vybrat a rozhodně nepatří k repertoárovým kusům ani na velkých
německých scénách. Je to Richard Strauss ve svém nejprogresivnějším období,
hutné polyfonní předivo motivů s ponurou, dekadentní atmosférou, která odpovídá
textu Huga von Hofmannstahla, který se dívá na samé dno lidských motivací.
Hluboká psychologická sonda, zároveň však až bulvárně pikantní – za řvavým
Design
Divadlo
Domnění umění
Filmová inscenace
Hudba
Hudba po kapkách
Literatura
Nálady, dojmy, upomínky
Nenechte si ujít
Nezařazené
titulkem ŠOK!!! se skrývá analytický pohled a je na interpretech, který pól
Archiv
upřednostní, případně zda se jim je podaří vyrovnat. Rozsáhlá jednoaktovka se
Květen 2012
Duben 2012
Březen 2012
Únor 2012
Leden 2012
Prosinec 2011
Listopad 2011
Říjen 2011
Září 2011
Srpen 2011
Červenec 2011
Červen 2011
Květen 2011
Duben 2011
Březen 2011
Únor 2011
Leden 2011
Prosinec 2010
Listopad 2010
Říjen 2010
soustřeďuje především na tři ženské role, muži stojí stranou, byť je to nakonec
Orestes, kdo něco skutečně vykoná. Ženské hrdinky jsou při vší exponovanosti svých
rolí pasivní – v tom je opera velmi wagnerovská. K Wagnerovi pochopitelně
odkazuje i mnoho jiných aspektů partitury, Richard Strauss ale stojí oběma nohama
ve dvacátém století a v roce 1909, kdy měla Elektra premiéru, stál i na špici
hudebního vývoje. Už bitonalita motivu hlavní hrdinky nás spolehlivě upozorňuje,
kde se hudebně nacházíme.
graphic & web design
Powered by WordPress
Štítky
činohra alternativa balet
Co jste (ne)chtěli
vidět Concentus
Moraviae diy enh online
Orchestrální partitura Elektry je natolik samonosná, že je možné si docela dobře
představit – podobně jako u Tristana – její provedení bez zpěváků. Orchestr zvládl
http://zapisnik.borisklepal.cz/elektra-bez-krve-a-patetickych-gest/[21.5.2012 19:30:50]
Expozice nové hudby
Filharmonie Brno
folklor grammy Janáček
Elektra: bez krve a patetických gest « Zápisník zmizelého
nezvyklou partituru velmi dobře, i když ne zcela bez chyb, ačkoliv nebyly nijak
drásající. Většina výhrad, které k provedení mám, pramení spíš z provozních
nezbytností a nejedná se o chyby v pravém slova smyslu. Už zmenšené obsazení
orchestru (autorizované samotným Straussem) bylo nutností vzhledem k velikosti
brněnského orchestřiště. To na druhou stranu klade obrovské nároky ne jednotlivé
hudebníky, kteří hrají prakticky bez oddechu a nutno říci, že orchestr
pravděpodobně předvedl to nejlepší, co dovede.
Caspar Richter vedl provedení spíš v lyrickém duchu a umírněných tempech.
Brno jazz klavír
komorní hudba
koncert Moravský
podzim ND Brno ND
Praha opera opereta
oratorium osobnost
Obojího bylo místy až příliš, i když mám podezření, že i to byl výsledek
přednáška performance
kompromisu mezi tím, jak by věc znít měla a jak ji orchestr je schopen zahrát. Díky
poezie
tomu bylo dobře zřetelné, že Elektra není jen do extrému dovedený styl, který
Richard Strauss vytvořil v předchozí Salome, ale že již také zřetelně ukazuje
k následujícímu Rosenkavalierovi, především hudbou, jíž je obklopena
Chrysothemis. Richter také držel orchestr na uzdě dynamicky, alespoň do té míry,
jak je to v tomto případě možné. Jestli provedení něco jednoznačně chybělo i přes
všechny ohledy k provozním aspektům, byla to expresivita, patrně v důsledku
nejistoty a nervozity. A prakticky neslyšné byly tympány a vůbec bicí. Při veškerých
ohledech k pěvcům bylo dynamické umírněnosti v tomto případě opravdu až moc.
Při první repríze byl výkon orchestru mnohem lepší, dynamičtější a celkově
suverénní, premiérová zakřiknutost úplně zmizela.
postřeh
premiéra Prsten
Nibelungův radio rock sbor
SND Bratislava souvislosti
studenti televize
transkripce událost
výročí výstava
Velikonoční festival
video videoart violoncello
virtuální
matiné
Hledat
Odkazy
Bohuslav Brouk
Boris Klepal – design
Jazz do regionů
Karel Burian
On An Overgrown Path
Zápisník zmizelého,
jehož autorem je Boris Klepal, podléhá
licenci Creative Commons Uveďte autoraNeužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do
díla 3.0 Unported.
K pěvcům bylo velmi vstřícné i scénické ztvárnění, jehož autorem byl bývalý ředitel
brněnské opery Rocc (jen u kostýmů si přibral jako spolupracovníka Miroslava
Sabo), ostatně Elektra byla v plánu ještě za jeho zdejšího působení. Původní plán
byl ovšem ten, že opera bude provedena jako „scénický koncert“ – tedy
s kompletním velkým obsazením orchestru na jevišti a pouze minimalizovanou
hereckou akcí, vlastně jakési polokoncertní uvedení. Možná z toho pramenil i jistý
oratorní dojem, který jsem z inscenace měl. Na druhé straně je ale těžké si
představit, že by někdo chtěl po pěvkyních v tak pekelných rolích ještě nějaké velké
herecké akce. Postavy se ale podařilo zřetelně charakterizovat i s použitím
minimálních prostředků, ať už výtvarných či hereckých. Na scéně se odehrál spíš
psychothriller než horror s rozmáchlými gesty a potoky krve.
Mykény charakterizovaly čtyři mohutné zlaté sloupy na červené podlaze točny.
Prostupnou mříží z visících řetězů byly odděleny od přední části scény, kde se
většinu času pohybovala Elektra vydělená sama sebou z dění ve městě.
Charakterizovalo ji neuroticky opakované, trhané gesto ruky, která jako by se
nemohla odhodlat k činu, k tomu šedivý kostým s mírně lesklým přehozem. Bílá
nevinnost Chrysothemis nebyla problematizovaná ničím, co by dávalo tušit její
konec – to pokládám za nedotaženost. Hadí korunu Klytaimnestry doplňoval plášt
z hadí kůže kryjící lesklé šaty a mohutné šperky. Tady musím říci, že vidím jistý
rozpor mezi tím, co Rocc o své inscenaci předem říkal a jak ve skutečnosti vyzněla.
Pokud měl být záporný charakter Klytaimnestry zpochybněn pochopením její
motivace k vraždě manžela, nic takového jsem nepostřehl. Stejně tak Elektra byla
vně klece ztvárněné řetězovou mříží – byly to jednoznačně Mykény, které byly
v pasti spoluviny. Když se scéna na točně v úplném závěru konečně výrazněji
http://zapisnik.borisklepal.cz/elektra-bez-krve-a-patetickych-gest/[21.5.2012 19:30:50]
Elektra: bez krve a patetických gest « Zápisník zmizelého
rozhýbala v souladu s událostmi, které se daly do pohybu, nezahynuli Orestovou
rukou jen Klytaimnestra a Aigisthos, pomstě padli za oběť všichni včetně
Chrysothemis, byť se provinili třeba jen mlčením. Pouze Elektra, která jediná
vraždu Agamemnona okázale odsuzovala a volala po pomstě, zůstala ušetřena. Tady
jen podotýkám, že celá drasticky působící scéna byla provedena ve velmi citlivé
stylizaci a její ohromný účinek se obešel bez naturalistických detailů. Nejvýraznější
rekvizitou připomínající vraždu a pomstu byla červená sekera. Jestli něco
charakterizovalo mužské hrdiny, byla to prázdnota. Jejich projevy byly omezeny na
mechanické zapalování cigaret, nezúčastněné postávání, vyměšování. Orestes
působil jako „cizinec“ z laciného westernu včetně mlčenlivého vyčkávávání až do
chvíle, kdy se nechá poznat a tasí – v tomto případě nůž. Inscenace se dívala na
mužský a ženský svět vlastně tím nejtradičnějším pohledem: ženy cítí, muži jednají.
Pěvecká stránka představení byla velmi dobrá, především co se týká představitelek
ženských rolí, i když bylo lepší předem zapomenout na „hvězdu Metropolitní
opery“, jak byla důsledně představovaná Janice Baird. Ne snad proto, že by
zpívala špatně, ale není dobré si tvořit přehnaná očekávání a koneckonců ani
propagace by je neměla v takové míře pomocí problematických tvrzení vzbuzovat.
Nicméně k Janice Baird: roli zazpívala suverénně, bylo poznat, že si je jistá a má
zkušenosti. Hlas má silný, ne vyloženě mohutný, ale pěkně se nese a zní i v
pianissimech, v exponovaných pasážích si nemusí pomáhat křikem a je jí dobře
rozumět. V extrémních výškách byla občas pod tónem a prvních 20–30 minut se do
role dostávala a rozezpívávala, ale její celkový výkon byl přinejmenším
pozoruhodný. Operu, která s jejím výkonem stojí a padá, utáhla bez zřetelné
námahy (jen ještě poznámku: chápu, že se při takovém výkonu pěvkyně potřebuje
občas napít, ale mohla by to dělat méně okázale). Vyrovnanou partnerkou – navíc
i bez drobných intonačních kompromisů – jí byla Adriana Kohútková v roli
Chrysothemis, což byla dobrá příležitost k tomu, aby si publikum i vedení divadla
uvědomili, jak platnou sílu v této pěvkyni máme. A nezáleží na tom, že je „jen“
z Bratislavy. Její lyrickodramatický soprán byl měkkým protipólem
vysokodramatické Elektře. Příjemným překvapením pro mě byla Helena
Zubanovich, k jejímuž výkonu v roli Ježibaby jsem měl řadu výhrad. Tady bylo
jasné, že je v německém repertoáru doma, vyhovuje jí a ví, jak se v něm pohybovat.
Mnohem lépe ale roli při první repríze zvládla Jitka Zerhauová. Má pro ni
vhodnější hlas objemem, barvou i rozsahem – opravdový alt se znělými
hloubkami – a její pěvecký projev byl propracovanější. Helena Zubanovich byla
o něco pohyblivější herecky, ale to je tak všechno. Z uměleckého hlediska je
nepochopitelné, proč Jitka Zerhauová nedostala roli Klytaimnestry přidělenou pro
všechna provedení a musela se ji učit kvůli jedinému záskoku. Jakub Kettner
byl – zcela ve shodě s rolí Oresta – poněkud monotónní, naplnil odpovídajícím
způsobem pěvecky to, co mu inscenace přidělila. Pěkně vyšel i úvodní ansámbl
služek. Pokládám za nutné ještě jednou zdůraznit, že přes mohutně proklamovanou
metropolitní slávu Janice Baird bylo pěvecké obsazení ženských rolí prakticky
vyrovnané.
Janáčkovo divadlo naplánovalo pouze čtyři představení Elektry, další podle slov
Daniela Dvořáka případně přibudou v závislosti na diváckém zájmu. Vzhledem
k tomu, že premiéra ani první repríza nebyly vyprodané, pospěšte si do divadla.
Jedná se skutečně o mimořádné dílo a pravděpodobně už je v Brně v nejbližších
desetiletích neuvidíte.
http://zapisnik.borisklepal.cz/elektra-bez-krve-a-patetickych-gest/[21.5.2012 19:30:50]
Elektra: bez krve a patetických gest « Zápisník zmizelého
Richard Strauss: Elektra, libreto Hugo von Hofmannsthal. Hudební
nastudování – Caspar Richter, režie a scéna: Rocc, kostýmy: Rocc, Miroslav Sabo.
Klytaimnestra – Helena Zubanovich, Elektra – Janice Baird, Chrysothemis –
Adriana Kohútková, Aigisthos – Ivan Choupenitch, Orestes – Jakub Kettner,
Orestův vychovatel – Pavel Kamas, Důvěrnice – Jana Sobotková, Nosička
vlečky – Jitka Klečanská, Malý sluha – Petr Levíček, Starý sluha – Ladislav
Mlejnek, Dohlížitelka – Daniela Straková-Šedrlová, 1. služka – Jana Iskrová,
2. služka – Jana Wallingerová, 3. služka – Hana Kopřivová, 4. služka – Martina
Králíková, 5. služka – Andrea Široká. Sbor a orchestr Janáčkovy opery.
18. 5. 2012 (remiéra) a 20. 5. 2012, Janáčkovo divadlo, Brno.
Štítky: ND Brno, opera, premiéra, událost
Autor: Boris Klepal | Vloženo: 21. 5. 2012 v 06:41 h | Rubrika: Divadlo, Hudba, Nenechte si ujít.
Sledujte reakce via RSS 2.0. Zanechte komentář, nebo trackback.
Facebook |
Twitter |
Jagg
Komentáře k článku „Elektra: bez krve a patetických gest“
1.
Petruccio napsal:
21. 5. 2012 v 08:54
Pan Klepal by si měl uvědomit, že nervozita orchestru není způsobena pouze
náročností partitury. Ono hrát pod takovým „maestrem“ není žádný med.
Sedněte si někdy do první řady, když pan Richter diriguje, přímo za něj –
ubezpečuju vás, že ta křeč a parkinsonovský třas rukou přejde po chvíli i na vás.
Pro mě byla jednoznačnou hvězdou premiérového večera Adriana Kohútková, byl
http://zapisnik.borisklepal.cz/elektra-bez-krve-a-patetickych-gest/[21.5.2012 19:30:50]
Elektra: bez krve a patetických gest « Zápisník zmizelého
to naprosto bezchybný výkon po všech stránkách. Naproti tomu propagovaná star
Janice Baird mě nezaujala vůbec. Její hlas byl pro mé ucho nepříjemný, zněl
opotřebovaně a jakoby staře. Omlouvám se za nezdvořilost, ale staře působila i
ona sama, při scéně s Helenou Zubanovich v roli její matky jsem měl pocit, že
Klytaimnestra rozmlouvá se starší sestrou, nikoli s dcerou. A to, že má někdo na
scéně flašku s vodou, je čistý anachronismus a považuji to za naprostou
nehoráznost. Výše zmíněná Helena Zubanovich mě na rozdíl od pana Klepala
zaujala jak po pěvecké, tak i po herecké stránce. Nepropracovanost charakteru
postavy není přece vinou pěvce a paní Zubanovich dala do svého výkonu vše, co
umí – a není toho málo. K Jitce Zerhauové se nebudu vyjadřovat – houkání
nepovažuju za zpěv. Celkově ale hodnotím inscenaci kladně, Roccova režie má
svůj vyhraněný styl, který se nemusí někomu líbit, ale alespoň má jeho práce
výrazný rukopis. Byl jsem vtažen do děje po celou dobu, nenudil jsem se ani na
vteřinu. Po úděsné Perikole a ještě horší Rusalce konečně titul, kterým se může
brněnská opera úspěšně profilovat
Odpovědět
2.
Martin Bojda napsal:
21. 5. 2012 v 09:09
Mnohokrát děkuji paní Zerhauové a Baird za vynikající výkony ve včerejší repríze!
Paní Baird skutečně trochu trvalo, než se do role (zejména dramaticky) dostala,
a celkově zůstávala rysanekovskému heroismu více dlužna než Jitka Zerhauová.
(Jako na vzor nemohu nemyslet na jedinečnou nahrávku dr. Böhma z Vídně 1981:
http://www.youtube.com/watch?v=EfjWFX0MCD8) Je škoda, že nám JD
nenabídlo možnost slyšet paní Zerhauovou jako Santuzzu a uvedlo s Komedianty
(ovšem velmi pěkně inscenovaného) Gianni Schicchiho – Santuzza je totiž
,,pěknější“ zpívání… Obě pěvkyně disponují pevnými hloubkami a na obtížných
rolích vskutku zapracovaly. Znělost hlasu Janice Baird byla velmi příjemným
překvapením.
Ono vyměšování bylo naprosto zbytečným gestem, stejně jako ostatní
hlubokomyslné charakteristiky mužských postav – myslím, že bychom je pochopili
i bez těch rádoby stylizovaných cigaret.
Celkově nelze uvedení Elektry při 4 večerech příliš pochopit, spíše než snahu
udělat světovou Elektru bych ocenil snahu udělat opravdu národního Smetanu,
Dvořáka nebo Fibicha – pak to bude světové. Totéž s vyhlídkami na příští sezonu
– Sicilské nešpory miluji, ale kdo tady může zpívat Arriga?!
Odpovědět
Zanechte komentář
Jméno (povinně)
e-mail (povinně, nebude zveřejněn)
web
Submit Comment
http://zapisnik.borisklepal.cz/elektra-bez-krve-a-patetickych-gest/[21.5.2012 19:30:50]