Žalář nejtemnější

Ivan Olbracht
Žaláø nejtemnìjší
http://atheneum.zde.cz
Ivan Olbracht
Žaláø nejtemnìjší
-4-
OSVÌTLENÁ ZAHRADA
„Poèkej, Karlouši, je vìtrno, utáhnu ti pásku!“ øekla paní Jarmila, když
vycházela s mužem z domu.
Komisaø Mach se zastavil, sòal klobouk a žena mu opravovala uzel èerného
hedvábného šátku, jímž mìl obvázáno levé oko.
V té chvíli kráèeli mimo po hrbolatém dláždìní venkovského námìstí
listonoš ještì s jakýmsi mužem.
Listonoš pøál šastný dobrý veèer a smekl hluboko úøední èepici.
Druhý jako by se chvíli rozmýšlel; pak pøece sáhl po klobouku a neochotnì,
beze slova jej pozdvihl.
Manželé podìkovali.
Dali se pøíkrou ulicí dolù.
Byl èervencový podveèer.
„Karlouši,“ øekla paní Jarmila, „podívej se, je pøece jen chudák a má šest
dìt텓
„Myslíš Šimka!“
Šimek byl muž, který prve šel s listonošem.
„Ano. Odvykla jsem si sice již dávno vymlouvat ti nìco, co sis jednou vzal
do hlavy, ale uèiò tentokrát výjimku! Bud milosrdný. Jsi pøece dobrý…!“
„Aby bylo mezi námi již jasno v té otázce, milenko,“ øekl vážnì. „Mám
radost, že jsi pøijala Šimkovu ženu, když šla prosit za muže, že sis s ní dokonce
trochu poplakala - pan berní mne tím ovšem již tak mimochodem rýpl, že se to ve
mìstì vykládá - nenamítám také nic, že jsi jí dala šít spousty prádla, které
nepotøebujeme, a že za ni mezi panièkami oroduješ. Víš, že miluji tvé dobré srdce,
tøebaže mne jim tentokráte trochu desavuuješ. Ale pro Šimka se nedá dìlati nic.
Kradl a musil pryè. Na tom nemìní, kolik má dìti, ani mnoho-li mìsícù mu chybí
do plné penze. Chci mít v úøadì poøádek a budu jej mít.“
Neodpovìdìla. Tón jeho hlasu byl pøíliš urèitý. Sklopila jen oèi.
Manželé šli zavìšeni dolù ulicí mezi všedními m욝anskými domy a
zahrádkami, oba mladí, hezcí, elegantní. On širokoplecí brunet s pevnými rysy v
holené tváøi; ona mìla zlaté vlasy a byla odìna s prostým a nikterak ne
malomìstským vkusem. Potkávali je chodci a pozdravovali je. Bylo vidìt, že
šastný dobrý veèer, který jim dávali, patøí více jí než jemu. Jen jeho èerná páska
na oku jim byla nápadná a ohlíželi se. Co se stalo komisaøi Machovi?
„Nezlob se, Karlouši,“ pokoušela se ještì jednou, „ale ještì slovíèko o
Šimkovi…“
-5-
„Ne, Jarmilko. Je opravdu vše marné. Vìc je vyøízena a nedá se na ní nic
mìnit. Co chceš ostatnì øíci? Že všichni sluhové všech rakouských hejtmanství
nahøívají nad svíèkami stará akta, až odskoèí kolky, a s kolky pak èachrují? Vím.
Ale má-li být zjednána náprava, musí být jednou bezohlednì dán výstražný pøíklad.
Bylo to snad kruté, ale je to nutné. Nebo mi chceš pøipomenout, že jsem postrachem
úøedníkù i sluhù? Nevadí. Ostatnì mi ti praktikanti, kteøí mì dnes proklínají, budou
po letech vdìèni, že jsem je nìèemu nauèil. Vìc se má tak, Jarmilko: Dali jsme se
již jednou do služeb tohoto státu. Zda to bylo správné, o tom koneènì možno mít
rùzné názory. Ale jsme úøedníky a musíme být dobrými úøedníky. Alespoò já jím
chci být, jako bych chtìl být dobrým pekaøem, kdybych se byl vìnoval pekaøinì.
A upøímnì øeèeno: Ano, chci dìlat kariéru. Že k tomu neužívám nízkých prostøedkù,
víš dobøe. Mùj šéf na mne žárlí a nenávidí mì ještì více než praktikanti. Ctižádosti,
kromì pøed sebou a tebou, nemám. A abych se snažil ze zištnosti, na to jsme oba
pøíliš zámožní. Dìje se tak jen pro vìc samu. Nikdo mi nesmí vytknout nejmenší
poklesek. Nesnesl bych to prostì. Šimkovi není pomoci.“
Neøekla již slova.
Mìsteèko se rychle šeøilo a v kupeckých krámech rozsvìcovali bleskové
petrolejové lampy.
„Èi chceš øíci, že jsem pøece jen darebák?“ pravil za chvíli pùl žertem.
„Karlouši!“
Komisaø se usmál.
„Ostatnì možná. Poslyš, jaký jsem mìl dnes zajímavý sen! Jel jsem ranním
vlakem do Prahy a mìl jsem velkou žízeò. Na všetatském nádraží roznášel pikolík
pivo. Podal jsem mu oknem vozu dvacetihaléø a on mi dal sklenièku. Chtìl jsem
mu dát spropitné, sahám po penìžence, ale nemám ji; hledám po všech kapsách nic. Byly to mé poslední peníze. Proboha, myslím si, jak se dostanu na Malou
Stranu, nezbylo mi ani na elektrickou, mám být v deset hodin na místodržitelství
a zmeškám?! To je hloupé! Chci vrátit chlapci pivo a øíci si mu o dvacetihaléø, ale
stydím se a rozmýšlím se. Ale pikolík se hrabe v drobných penìzích na podnosu
a dává mi do nastavené ruky dvacet, ètyøicet, šedesát, osmdesát haléøù. Co to?
Sklepníèek se patrnì spletl, myslil, že jsem mu dal korunu. Musím hocha upozornit,
že se mýlí! Pøemýšlím o tom, ale neøíkám prozatím nic, a pikolík stojí na špièkách
pøed vagónem, v levici drží podnos a pravici mi sází do otevøené dlanì sto, sto
dvacet, sto ètyøicet - do zlatky, a já poøád ještì držím. Hoch odchází. Dívám se na
peníze. Nutno pøece zavolat za chlapcem, že se ošidil, nu ovšemže, je to má
nejprimitivnìjší povinnost a je již nièemnost, že o tom vùbec uvažuji. Ale jak se
dostanu do deseti na místodržitelsví? Pøijdu pozdì…! Hoch zachází.“ Komisaø se
znova usmál a øekl s jakýmsi veselým údivem: „Co bys tomu øekla: Já jsem si ti ty
peníze nechal… Nu vidíš,“ dodal pak, „Šimek krade ve dne, já v noci, Šimek
okrádá stát, já chudé pikolíky. Co o tom soudíš?“
„Co bych soudila? Že je to hloupý sen.“
-6-
„To si totiž také øíkám, ale vìc stojí za uváženou. Snad je moje takzvaná
korektnost jen plodem dobré výchovy a po léta pìstìné vùle a snad jsem skuteènì
ve svém podvìdomém nitru darebák. Pochybuji velice, že se opravdu poctivým
lidem zdává, že šidí všetatské pikolíky.“ To bylo øeèeno pùl vážnì, pùl žertem.
„Upokoj se,“ pravila paní Jarmila týmž tónem, „byl bys mu jistì tìch
devadesát krejcarù z domova poslal.“
„Nnno…“ pøemýšlel komisaø o novì nadhozené možnosti, „já nevím,
Jarmilko.“ A smál se. „Myslím, že bych se již byl stydìl.“
Mezitím docházeli k cíli své cesty: na dolní námìstí a k hostinci U Tøí lip.
Dnes byl pátek a v ten den se scházela do hostinské zahrady úøednická
spoleènost a malomìstská honorace na partii kuželek.
Když pøišli komisaøovi k zahradní brance, setkali se zde se starým doktorem
Hartlem a stavitelem Chaloupeckým.
Pozdravili se a podali si ruce.
„Nu, co je s okem, pane komisaøi?“ zeptal se doktor Hartl s bodrostí starých
lékaøù.
„Dìkuji. Ještì trochu zlobí, ale lepší se.“
„No, nièevó, nièevó, za pár dní pásku sundáme. A vy se, milostpaní, nebojte!
Budete mít zase hezkého muže.“
„Koulet snad smím?“ zeptal se komisaø.
„Budete-li v mé partì, pak jen do toho, pane komisaøi, ale kdyby takového
døevaøe mìl získat nepøítel, zakroèím energicky.“
„Co se vlastnì stalo panu okresnímu komisaøi?“ se zdvoøilým zájmem se
tázal stavitel.
„U pivovaru dláždí,“ vysvìtloval doktor, „a nìjaké nemehlo nemìlo nic
lepšího na ptáci než støíknout panu komisaøi odštìpek èedièe do oka. Zdálo se to
ze zaèátku horší, než to je… Nu což, nepùjdeme? Uvnitø je už živo… Prosím,
milostpaní!“
Lékaø otevøel zahradní branku a paní Jarmila vešla. Za ní doktor jemnì
posunul vpøed komisaøe a potýkal se pak chvíli se stavitelem, houževnatì se
bránícím pøednosti.
V zahradì bylo skuteènì již rušno, nebo pátek byl slavnostní den. Zemì
byla èistì umetena, kuželníková bouda, vylepená obrázky z ilustrovaných èasopisù,
ještì vlhká od drhnutí a kuželník byl novì sedlán a posypán. Nesetmìlo se posud
úplnì, ale mezi pni starých kaštanù a lip záøily již do šera se zelených sloupkù
peèlivì vycídìné petrolejové svítilny a rozlévaly své svìtlo, v soumraku sváteènì
jasné, po stolech pokrytých barevnými ubrusy, které mìly ještì èerstvé záhyby
od žehlení. Sem, k zahradním stolkùm, sesedla se vìtšina spoleènosti: mladší
úøedníci, otcové rodin, kteøí si sem pøišli vypít své dávky piva, a nìkolik ctihodných
matek s dcerkami na vdávání. Druhá èást byla v kuželníkové boudì. Hrálo se již.
Hrála se „váleèná“. Koule buchaly o prkno a rachotily v døevì kuželek. Hráèi se
-7-
smáli a hluèeli a uprostøed nich sedìl, s velikou èernou tabulí na kolenou, pan
geometr, poøadatel hry, vyvolával jmény, zapisoval hody a usmíval se na dívky.
Komisaøovi se pozdravili se spoleèností a šli se dát k panu geometrovi
zapsat do partie. Paní Jarmila, musila hodit zlatníkem: orel nebo pán. Strana, k níž
byl tímto losováním pøidìlen komisaø, pøijala nového hráèe voláním výbornì,
protivná strana paní Jarmilu poklonami. Dámy se hluènì ohrazovaly proti
podceòování.
Než dojde ve váleèné na kulièe øada, trvá to vždy dlouho, a komisaø Mach
šel zatím mezi spoleènost do zahrady. Paní Jarmila zùstala uvnitø u své pøítelkynì
paní adjunktové.
Komisaø usedl mezi nìkolika debatujícími mladými muži. Otoèil se tak, že
vidìl zahradou do ostøe osvìtlené kuželníkové boudy. Sledoval rozhovor u stolu i
lidi. Rozhovor vedl student ze sousední vsi, který se také v pátek veèer pøišel
pobavit do mìsta, a ponìvadž se komisaøi zdálo, že se nìkolikráte ohlédl po hráèích
v místa, kde sedìla jeho žena, hodil po nìm nìkolika nelaskavými pohledy. Ostatnì
byl ten mladý pán jaksi pøíliš moudrý na svùj vìk!
Mluvilo se o události, která tehdy celý kraj neobyèejnì zajímala: o
miliónovém úpadku nejvìtší tkalcovské továrny okresu. Závod musil být zavøen,
na tisíc dìlníkù bylo bez práce, trpìl obchod i živnosti a nìkolik menších textilních
firem se octlo v beznadìjném postavení. Vìc pùsobila trapnì. Bankrotáø se zúèastnil
spoleèenského života mìsteèka, všichni jej osobnì znali a vìtšina bavících se zde
lidí se víceménì pokládala za jeho dlužníky. Byl èlenem mnoha spolkù; tenisové
spoleènosti dal tovární válec; ochotníci mìli od nìho plátno na dekorace; plesové
výbory si u nìho vypùjèovaly látky na ozdobu sálu; zval na hony, pùjèoval rodinám
koèár k vyjížïkám, jeho zahradník pracovával v zahradì pana okresního hejtmana.
Teï byli všichni stísnìni a neradi o vìci mluvili. Ale spoleènost byla k nemilému
rozhovoru vyprovokována studentem, který továrníka prudce napadal. Nìkteøí
mrzutì mlèeli, jiní se ho podráždìnì pokoušeli bránit, ale nedovedli øíci mnohem
více, než že to byl hodný èlovìk a že za to nemùže.
Když byl o úsudek požádán komisaø Mach, byl rád, že si s domýšlivým
jinochem mùže trochu zapolemizovat. Èinil tak zdvoøile, dokonalou formou, ale
rozhodnì. A kupodivu! On, který se k oblíbenému továrníkovi vždy choval nevlídnì
a k jeho pokusùm o dùvìrnost odmítavì, jal se ho nyní hájit. Vidìl v pádu textilního
závodu jen èlánek øetìzu všeobecné hospodáøské krize. Dal se do výkladu. Ponìkud
zeširoka a trochu docentsky, ale projevoval pøitom tak zevrubné vìdomosti
národohospodáøské a takovou znalost èíslic a detailù politiky zahranièní i domácí,
že mladý, vìdìní chtivý uèitel mohl na jeho ústech nechati oèi. Spoleènosti byla
tato obrana pøíjemná, horlivì i zlostnì pøisvìdèovala a student se trochu èervenal.
„Pan komisaø Mach!“ ozval se náhle z kuželníkové boudy velitelsky hluèný
hlas geometrùv.
Komisaø se zdvihl, aby si odkoulel své tøi hody v partii váleèné.
-8-
Mladý uèitel se v tichém nadšení naklonil ke svému sousedu, advokátnímu
koncipientovi:
„To je geniální èlovìk!“
Koncipient chvíli mlèel.
„Kdybys mìl pod ním sloužit, byl bys ménì nadšen,“ øekl pak.
V kuželníkové boudì bylo mnoho žertù a dívèího smíchu.
Když se komisaø Mach shýbal pro kouli, dva berní úøedníci za ním na sebe
mrkli a kolem rtù jim zahrál úsmìv. Vìdìli, co pøijde. Prapodivnì koulel komisaø
Mach. Pøehraboval se v truhlíku, tu kouli vzal do ruky, tu kouli, nadhazoval, potìžkával, zkoušel, která je ta jeho a je-li to skuteènì ta pravá. Koulel pùl šišato, pùl
placato, a když si koneènì stoupl k prknu, nemohl najít pravý hmat, kroutil koulí,
rovnal, dvakrát se shýbl a zase narovnal, klátil dlouho rukou a dlouho míøil. Ale
když kouli pustil, letìla sedlaným kuželníkem jako støela a zaøádila s rachotem v
kuželkách. Nikdo nemìl tak prudký hod a chlapec stavìè, když vidìl komisaøe
stát u prkna, vylézal až na kùly, aby ho koule nezabila.
Komisaø šel tentokrát „do plných“. Srazil je dvìma hody. Jistì, byl za svùj
dobrý výkon pochválen a mladé ženy strany, s kterou hrál, projevily dokonce jisté
nadšení, ale to by bylo u jiného hráèe za tak dobrý výkon bývalo rozhodnì
hluènìjší. Hoch postavil kuželky znova a komisaø u prkna rovnal, mìøil a míøil.
Vtom se stala pøíhoda, která by u kohokoli jiného zùstala nepovšimnuta,
jež však nepovšimnuta nezùstala u komisaøe Macha.
Za jeho zády se ve smìsici hlasù ozval hluèný tenorový chechtot, v nìjž se
vmísil ženský smích, zatajovaný nejprve, ale pak vybuchlý celou silou. Smáli se
to magistr a paní Jarmila.
Komisaø se neohlédl, ale cosi mu zatrhalo oboèím. Mrštil koulí. Bez míøení,
nazdaøbùh. Pak se obrátil a odcházel.
„Brandejs!“ øekl jeden z berních úøedníkù. „Pìkné dìdictví jste nám tu
nechal. Všechny ètyøi fanky!“
Ale komisaø na žert neodpovìdìl.
Paní Jarmila se zapálila a pøestala se smát. Magistr se øehtal dále. Paní okresní
soudcová a paní školní inspektorová na sebe zamžouraly staøeckýma oèima.
Rozumìly si.
„Pan uèitel Marousek!“ volal geometr.
Komisaø se vrátil k zahradnímu stolu.
Hovoøilo se ještì o úpadku. Student se nehodlal dát, mluvil páté pøes deváté,
opakoval: „Jak velmi správnì pan komisaø podotkl,“ a ponìvadž bylo v jeho øeèi
více vášnì než argumentù, malom욝áètí otcové se mu zlomyslnì usmívali. Komisaø ho zdvoøile poslouchal, ale mlèel. Z kuželníku stále ještì zazníval smích. Jiný
než prve, nucený jaksi a umìle udržovaný magistrem. Obì staré dámy se sem
podívaly s uštìpaèným úsmìvem na stažených rtech.
U sloupku, podpírajícího kuželníkovou støíšku, v temném místì zahrady,
-9-
kam nedosahoval ani pruh svìtla lampy nad prknem, ani té nad kuželkami, stál
opøen soudní adjunkt se zvìrolékaøem. Mluvili o finanèních vìcech, zvìrolékaø
potøeboval kaventa na smìnku, a nechtìli být vyrušováni. Ale i oni si povšimli
pøíhody.
„To je prostì skandál, co ten èlovìk dìlá!“ øekl zlostnì soudní adjunkt.
„Každý èlovìk blázní jinak - øíkává jedna moje trochu potrhlá sestøenice,“
odpovìdìl odmítavì zvìrolékaø, který se nechtìl dát odvést od pùvodního tématu.
Ale adjunkt se zlobil doopravdy.
„A si dìlá, kèertu, co chce, ale jak se má èlovìk chovat k té ubohé paní?
Nevšimnete si jí, øekne, že ji celá spoleènost ignoruje, promluvíte s ní zdvoøilé
slovíèko, bude na vás pùl roku dìlat oèi jako jed. Vždy je to prostì komické!
Policajt Èermák tuhle vykládal naší služce, že ho vidìl v Radnici na dvoreèku lézt
na okno a dívat se dovnitø. Víte, to o veèírku. Vyjde jakoby ven a špehuje, co dìlá,
když on tam není. Nebo z nièeho nic upustí pod stùl šátek a honem se sehne, aby
vidìl, nešlape-li mu nìkdo ženì na nohy. No, øeknìte mi?! Inteligentní èlovìk,
takový vzorný úøedník, jak je to prostì možné? Celé mìsto se tím baví. Fi!“
„Divný patron! Já radìji dále od takových dokonalých lidí. Nu což…“ a
zvìrolékaø se vrátil ke své smìnce.
Paní Jarmila posedìla ještì chvilku ve spoleènosti a snažila se chovat se co
nejpøirozenìji. Pak, když se jí zdálo, že již minula doba nutná k odvrácení
pozornosti, øekla paní adjunktové:
„Nevím, je-li moudré, že sedí Karel s chorým okem v chladném vzduchu.
Musím se za ním podívat.“
Øekla to hlasitìji, než bylo tøeba. Zpozorovala to a trochu se zaèervenala.
Usmála se na paní adjunktovou jako na pozdrav a odkvapila k mužovu stolu.
Provázely ji pohledy a útrpné úsmìvy matrón. Paní školní inspektorová zhluboka
vzdychla, povytáhla bolestnì oèní víèka a rezignovanì zakývala hlavou.
„Dovolíte, pánové, abych si na okamžik pøisedla?“ ptala se paní Jarmila se
strojenou živostí.
„Prosím…! Raète…! Bude nám ctí!“ A páni dìlali rychle místo.
„Dìkuji. Nebudu vás vyrušovat… Chtìla jsem se tì jen zeptat, Karlouši:
Jak je ti s okem?“
„Dìkuji, dobøe.“
„Myslila jsem si, že snad pøece není dobøe, sedíš-li na chladném vzduchu.“
„Mùžeme jít, pøeješ-li si.“
„Ano, byla. bych radìji.“
„Pùjdeš se rozlouèit? Zaplatím zatím.“
„Ano.“
A paní Jarmila odešla týmiž rychlými kroky a s týmž rozpaèitým úsmìvem,
jak pøišla.
Komisaø zaplatil a požádal advokátního koncipienta, aby za nìho dohrál
- 10 -
partii. Zítra se vyrovnají.
Paní Jarmila se vrátila, obleèená do žaketu. Rozlouèili se. Usmála se ještì
jednou smìrem ke kuželníkové boudì a komisaø v tu stranu smekl klobouk.
Zavìšeni vyšli zahradní brankou.
Adjunkt od sloupku za nimi hodil hlavou. Jako by chtìl øíci zvìrolékaøi:
Tak se podívejte! Ale ten máchl jen roztržitì rukou.
Komisaøovi šli pustou ulicí noèního mìsteèka k domovu.
Když dospìli na hoøení námìstí, otevøel velkým klíèem domovní vrata a
rozškrtávaje sirky svítil ženì po schodech.
Služka již spala. Jarmila rozžehla v ložnici lampu s èerveným stínidlem a
svlékala se. Komisaø se posadil na odestlanou manželskou postel. Odkládala èásti
odìvu, pøecházela pokojem a jeho oko z kalené oceli se pohybovalo v nehnutém
bledém oblièeji za ní; kam ona, tam ono.
Jak opírala nohu o sedadlo židle, rozvazujíc botu, pohlédla letmo na muže.
Jejich oèi se setkaly. Její modré a nepevné v pohledu s jeho šedým okem, míøeným
jako hrot šípu.
Nechala, rozvazováni, sòala nohu a pomalu, nesmìle šla k muži. Sedla si k
nìmu na postel a objala ho nahými pažemi.
„Karlouši!“
Nepohnul sebou.
„Karlouši,“ øekla mu mìkce, „nebudu se již nikdy smát, slibuji ti to.“
Jemnì ji od sebe odsunoval.
„Neodstrkuj mne!“ prosila. „Ty mne již nemᚠrád?“
„Svlékej se, Jarmilko! Pùjdeme spat. Je již pozdì.“
„Karlouši,“ øíkala, „opravdu se již nikdy nebudu smát.“
„Víš velmi dobøe, že tu o žádný smích nebìží. Nejsem pøevor trapistického
kláštera, abych ti zakazoval smát se. Jde o vážnìjší vìci. Ostatnì jsme o tomto
tématu mluvili již pøíliš èasto.“
Pøitiskla se k nìmu a líbala ho.
„Ano, jsi hezká, vím. Svlékej se!“
Odstrojili se a ulehli. Zhasila lampu.
Položila mu na prsa hlavu.
„Karlouši!“ šeptala.
Nepohnul se a zíral upøenì do tmy.
Pak za chvíli vzal její hlavu a položil ji jemnì do podušek.
„Nu, spi, dceruško, spi, je již pozdì!“
„Ano, miláèku,“ øekla unavenì a obrátila se na bok.
„Oèièko tì již nebolí?“ zeptala se ještì.
Ale vìta byla vyslovena s pøemáháním a bylo zøejmé, že odpovìï již
neslyšela. Usnula.
On nespal.
- 11 -
Mraèil se.
Nebudu se již nikdy smát! - mu øekla.
Vždy je to lež, tato vìta, slovo za slovem lež! Což vìøí, že od ní chce, aby
se nesmála? Ne; není hloupá. Proè mu tedy øíká takové nepravdivé vìci? A neví
ani, že jsou nepravdivé!
Komisaø Mach sebou zlostnì hodil na bok a snažil se usnout. Ale bylo to
marné. Zahrada se svítilnami v zeleni stromù a osvìtlený kuželník se mu znova
zjevovaly.
Kdo je tato žena, s níž žije již dvì léta pod jednou støechou?
Ano! To je právì to, že to neví!
Je dobrá, nebo jen hodná? Je vìrná, nebo jen oddaná? Miluje, nebo je
jenom nìžná?
Ano! To je to právì, že to neví!
A nikdy nevìdìl. A ona sama to o sobì také neví a to je ze všeho nejhorší.
Eh! Marné otázky! Stokrát již položené a stokrát nerozøešené. Spát, komisaøi
Machu!
Obrací pøikrývku chladnìjší stranou na tìlo, zaboøuje hlavu do podušek a
snaží se nemyslit. Poèítá do sta a zase zpìt. Marnì. Do jeho èíslic mu zní její
smích z kuželníkové boudy. A opìt otázky. Dvì léta se jimi už muèí.
Poèítat znova! Ale do øady jeho èíslic mu vchází stará paní s bílými vlasy a
se starostlivým pohledem a cuchá mu jejich øetìz. Komisaø ví, že mu jej nièí, ale
trpí jí to.
Chudìrka maminka! myslí si. Teprve dlouho po jeho svatbì se mu pøiznala,
že se o Jarmile a její rodinì informovala u soukromého detektivního ústavu.
Komisaø Mach se tehdy velice smál. Šetrná maminka vyhodila pro blaho synovo
dvì stovky. Ale informace ústavu - èetl ji - byla vzorná a maminèina radost vìru za
ty dvì stovky stála. Rodina vší vážnosti se tìšící, v níž se nikdy neudálo nic, co by
budilo pohoršení; otec, rada zemského soudu, byl vzorným úøedníkem a požíval
za svého života neomezené dùvìry a úcty; vdova po nìm se vìnovala výhradnì
výchovì svých dvou dìtí, staršího Josefa, který vystudoval techniku a je nyní
øeditelem továrny v Rakovníku, a mladší Jarmily; sleèna Jarmila je devatenáctiletá,
hezká, peèlivì vychovaná, mluví francouzsky, zná literaturu a hraje na piano, je
pilná, mírné povahy, dobroèinná, spoleèensky obratná, nikdy nemìla známosti a
dìdila po dìdeèkovi, trauttmansdorfském lesním správci, 80 000 K; sleèna Jarmila
je výborná partie, ale prozatím ještì na vdávání nepomýšlí. Ano, hodnì se tehdy
smál, ale jeho povýšený smích byl velmi zbyteèný. Oè byl agent, vyslaný z Prahy
na pùldenní pátrání do Králové Hradce, chytøejší než on, komisaø Mach! Dnes, po
dvouletém manželství, neví o zrnéèko více, než co se dovìdìl agent za pùl hodiny
na berním úøadì, za deset minut u babky ovocnáøky na podloubí Jarmilina domu
a za ètvrt hodiny od vrchního sklepníka v hotelu, kde obìdval.
Komisaø Mach, který míval ve všech svých vìcech vždy naprosté jasno,
- 12 -
který je ovládal vùlí a formuloval do systémù, nedovede o nejpalèivìjší otázce
života øíci více než hokynáøka a sklepník! Vždy neumí ani pøesnì vyjádøit svùj
základní pomìr k Jarmile! Miluje ji? Ano, snad ji miluje, snad ji velice miluje, ale
rád ji nemá. Nebo jak možno mít rád nìkoho, koho vùbec neznáme, kdo je snad
naším pøítelem, ale možná i nejvìtším nepøítelem, nìkoho, koho tøeba vìènì støežit,
stále pozorovat, lstí a násilím z nìho dobývat odpovìdi na otázky, na které ani on
sám sobì nedovede odpovìdìt?! Hle! V gymnasijních letech si zamiloval komisaø
Mach císaøe Diokleciána, muže velké vùle a provedeného životního plánu. Nestaèilo
mu, co se o nìm dovìdìl ve škole, chtìl znát všechno, zahloubal se do literatury o
tomto dìjinném období a neustal, dokud si neosvojil vše, co se o císaøi
Diokleciánovi vìdìti dá. Nadšený profesor mu tehdy radil, aby se vìnoval historii,
ale hned za nìkolik hodin užasl nad tím, jak jen prùmìrné jsou znalosti Machovy
v partiích ostatních. Když byl právníkem, nadchl se pro Justiniána, organizátora a
systematika, prostudoval prameny v originálech a uvedl zkušební komisi v údiv
vìdomostmi. A zde, loket od jeho boku, leží jeho vlastní žena, jejíž dech slyší, a
neví o ní nic!
Ne! Neví zbla, více, než vìdìl agent!
V prvním roce manželství slídil ve skøíních a nalezl mezi prádlem schované
psaní bývalého Jarmilina ctitele. Byly to tehdy první slzy v manželství. Psaní
neøíkalo nic, nedalo se z nìho ani vyèísti, je-li odpovìdi, èi prvým listem, bylo jen
sentimentální, hoøekovalo nad zhrzenou láskou, pøálo štìstí a pøísahalo vìènou
vìrnost v lásce, by i beznadìjné. Co bylo? Nic nebylo, odpøisáhla mu to a pøísahala
mu na to mnohokrát a s mnohými slzami, znali se jen povrchnì ze spoleènosti,
byl do ní zamilován, ale jí byl smìšný. Proè mu tedy neøekla o psaní, proè má
tajemství pøed ním, který je k ní vždy poctivý? Jen proto, že mu nechtìla pùsobit
nepøíjemné chvilky a zarmucovat ho, když ví, jak je žárlivý! Proè tedy nespálila to
psaní a ukrývala je v prádle? Aby je mohla potají èíst a tìšit se jím? Nestaèí jí snad
silná láska jediného muže a touží být obdivována a milována mnohými? Ne, nic
takového, pøísahá mu, zapomnìla jen ten list v prádelníku, nepøikládá mu vùbec
váhy, ani si na nìj nevzpomnìla, nikdy ho neproèítala, byl jediný a neodpovìdìla,
pøísahá, pøísahá, a nebude mít již nikdy pøed mužem tajemství, ani tak
bezvýznamných ne.
Jak pravdìpodobnì to všechno znìlo! Pravdì - podobnì! Ale jak možno
vìøiti ženì, která má zásadu neøíkat vìci, které by mohly zpùsobit nepøíjemnou
chvilku? A ženì, která nemluví pravdu?
Ano! O tom se pøesvìdèil nìkolikrát.
Hrávala nìkdy na ochotnickém jevišti. Pøi divadelní zkoušce pøišel
nepozorovanì do sálu a postavil se za kulisy. Po dohrané scénì scházela s partnerem
po schùdcích z jevištì do garderóby. „Milostivá paní, jsem nadšen vaším
výkonem!“ øekl s neobratnou galantností malomìstský herec, vzal jí ruku a políbil.
Zasmála se a ruku mu utrhla.
- 13 -
Co na tom bylo? Nic na tom nemusilo být, jako nemusilo být nic na
milostném listì a na tom, že se dnes tak srdeènì smála vtipùm nesympatického,
povrchního seladóna s oblièejem loutky z holièského výkladu. Ale když se jí o
pøíhodì ze schùdkù zmínil, zapøela mu vše s tak nevinnou tváøí a tak pøirozeným
smíchem nad podezøíváním „s tímto èlovìkem“, že užasl. A pak to bylo v desítkách
drobností. Nìjaké malé, zbyteèné nákupy to byly, zapomenutá práce, zatajený
úèet, návštìva u paní adjunktové; ano, vesmìs malichernosti, samy o sobì bez
významu, jež mohly být snad i jen nedostatkem pamìti a zájmu, toliko malou
pohodlností, ale jež shrnuty dávaly hroznou skuteènost: nemluví pravdu. A ani o
tom nevìdìla, že nemluví pravdu. Ale bylo to tím snad ménì strašné? Naopak.
A pøece ji miluje…! Ano…? Ano, ano, ano!
„Eh!“ protahuje se komisaø Mach v køíži, zlobí se a chce již jednou
definitivnì ukonèit tyto noèní hovory se sebou samým.
Kutá již zase ve starých ložiscích, v dávno a dávno pøebraném šedém štìrku,
o kterém se již stokráte pøesvìdèil, že z nìho nevytìží nic.
Zlobí se.
Noc rychle plyne. V houšti tmy je možno ne sice ještì rozeznat, ale již
alespoò vytušit obrysy okna. Vùbec dnes neusne?
Ale marno se zbaviti myšlenek. Malý náraz staèí, aby se nanovo øítila halda
šedého kamení a on, tvrdohlavý tìžaø, aby do ní opìt boøil ruce a rozdíral si je o
hrany ostrého štìrku.
Pozvedá se na loži a sklání se k ženì.
Cítí, jak mu vane do tváøí teplo jejího tìla a její vùnì. Jejich hlavy jsou
vzdáleny sotva na píï. Ale komisaø zírá jen do tmy. Jarmilu nevidí.
„Ano,“ probleskuje mu hlavou, „vìènì do tmy!“
Hledí. A v oku s páskou je tហtma jako v oku zdravém.
„Kdo jsi?“ šeptá.
Ale ona odpovídá jen klidným, spokojeným dechem dítìte.
Komisaø znova uléhá a pøevrací se na loži.
Okno zvolna šedne.
Vtom se náhle Jarmila zavrtìla v poduškách.
Pozdvihla malièko hlavu.
„Karlouši!?“ zašeptala.
Neodpovìdìl.
„Karlouši…?!“ Její hlas znìl posud rozespale. „Ty ještì nespíš?“
Tváøil se, jako by spal.
„Karlouši, ty nespíš, já vím…“ Jako by ho prosila o odpovìï. Její nahá
ruka ho hledala.
„Chceš nìco, dìveèko?“ øekl mìkce.
„Proè nespíš, Karlouši?“
„Spím, spím, tys mne jen probudila, spi také!“
- 14 -
Stulila se blíže k nìmu a objala ho.
„Já nechci. Mám tì tolik ráda!“
Nehýbal se a hledìl ke stropu.
Jarmila se probírala z rozespalosti. Mnula si oèi a vjela si rukama do vlasù.
„Jé, to je ještì tma,“ øekla vesele a hned v jedné vìtì: „vezmeš mne trochu
k sobì, viï?!“ Její hlas se smál a ona vklouzla pod mužovu pøikrývku.
Jala se ho hladit po vlasech a líbat drobnými polibky.
„No, miláèku… no… ty jsi mùj… viï… a již se na mne nehnìvᚅ
Jakýpak by to byl život, poøád se na sebe mraèit a žárlit jeden na druhého?“ Ale
øíkala to zcela vesele.
„Nìjaké jiné téma, Jarmilko!“ pravil dutì.
„Ne,“ stála na svém, „nepovolím, dokud ti takovéhle myšlenky z hlavièky
nevyženu. Jak mi jen mùžeš tak ubližovat?! S magistrem Kuèerou mne podezøívat!
Takový hlupák! Copak mne opravdu považuješ za tak prázdnou?“
„Ne, ne! O nìèem jiném!“ øekl nervóznì, jako by ho ten rozhovor a smích
bolely.
„Karlouši, neubližuj mi! Co mᚠproti mnì?“
„Nic… Øekl jsem ti jediné slovo? Hleï, Jarmilko, tolikrát jsme již o tom
mluvili! K èemu to?…“
„Ano, tolikrát a všechno marné! Mᚠprávo mi nevìøit?“
„Nevím.“
„Aha!“ To zaznìlo již vážnì z Jarmiliných úst. „Oklamala jsem tì nìkdy?“
„Jarmilko!“ prosil.
„Ne. Odpovìz!“
Ležel nehnutì.
„Ty pochybuješ o mé lásce?“ øekla a v jejím hlase se chvìly slzy.
Díval se na ètyøhran okna šednoucí ve tmì.
„Ne,“ odpovìdìl pak, jakoby dojat jejím smutným mlèením.
„Karlouši, proè mne tedy muèíš?“
„Ano, muèím tì… Znám tì tak málo, to je to, Jarmilko. Co neznám, tomu
nemohu vìøit. Byl jsem vždy takový. A ty se také málo znᚠa nemùžeš mi pomoci.
To je to, Jarmilko!… A snad také proto, že jsem zbabìlý a bojím se o tebe, ponìvadž
nemám jiného èlovìka na svìtì… A když pak pøijde nìjaká taková hloupost byla to hloupost dnes, vím vzpomenu si, že tì neznám… nu… nu, a je mi prostì
smutno, nic víc. Vždy jsem ti nic nevytýkal…“
Jarmila plakala.
„Vidíš, vidíš,“ øíkal, „k èemu o tom znova mluvíme?“
Objala pevnì muže, jako by u nìho hledala, ochrany.
„Karlouši, vždy já také nemám nikoho na svìtì než tebe. Proè si
ztrpèujeme život, øekni, proè?“
Hledìl pøed sebe do tmy a hladil jí vlasy.
- 15 -
„Nu… nu…“ chlácholil ji.
„Tak strašnì tì mám ráda. Nemohu tì mít víc ráda. A nikdo nemùže víc.“
„Nu, neplaè, neplaè,“ øíkal jí nìžnì.
Její hlava ležela na komisaøových prsou dlouho a jeho pohyb po ženiných
vlasech se stal mechanickým.
„Nechtìla jsi mi vìøit, když jsem ti øíkal, že je láska neøest… Velká neøest!“
„Ne, Karlouši, ne, neøíkej to!“
Okno se vùèihledì rozsvìcovalo. Bylo již možno rozeznat záclony a kvìtiny
na meziokní.
Jarmilina ruka se náhle octla v jeho. Stiskl tu mìkkou ruku.
„Miluji tì pøece, Jarmilo!“ zašeptal.
Pøitulila se k nìmu úže a on jí stiskl ruku vší silou; jakoby zlostnou silou.
„Miluji tì, Jarmilo!“
Svinula se bolestí toho stisku a rozesmála se.
„Och, och, och… Kar-lou-ši… au…!“ a smála se drobounkým smíchem.
Sevøel ji kleštìmi paží a rty vtiskl do jejího krku bolestným polibkem.
Pøivøela oèi a uvolnila údy.
Venku již svítalo jitro a pokoj byl již šerý, když mu pravila:
„Karlouši, je láska neøest?“
Bylo to øeèeno sladce a nìžnì, ale byl v tom pøece jen výsmìch.
„Je, Jarmilko. Veliká.“
„Jdi, ošklivý,“ øekla, „nemám s tebou,“ a pøesunula se z jeho lože na své.
„Jemine, je již den,“ volala. „Hleï, naše kytièky. Již ani jediná nekvete, i
kamélie odkvétá, to bude smutno v našem byteèku!“
Jarmila ještì usnula.
Ale on jen chvílemi døímal. Jeho zlé myšlenky byly uspány, ale ne tak, aby
nevìdìl, že žijí a že se každou chvíli mohou probudit.
Když ráno ubledlý vstával, chodila již ona, svìží a usmìvavá, po
domácnosti.
„Jejej!? Proè tak brzy?“ volala na nìho z vedlejšího pokoje. „Je teprve pùl
sedmé. Zdøímni si ještì pùl hodinky!“
„Chci dnes trochu døíve do úøadu.“
Pøišla k nìmu a mazlila se s ním.
„Ty, ty!“ a hrozila mu prstem.
Pøi snídaní mu pohlédla trochu starostlivì do tváøe.
„Karlouši, mᚠzase zaèervenalé oko,“ øekla skoro vyèítavì. „Podívej,
podívej!“
„To pøejde.“
Komisaø Mach odešel pøed pùl osmou z domova.
Krátce po osmé pøišel zahradnický pomocník s košem fuchsií, begónií a
øeøich.
- 16 -
Vzpomnìla si, že v noci mluvila o kvìtinách, a pochopila, proè Karel odešel
dnes tak èasnì.
Tìšilo ji to.
- 17 -
SKUHRALÙV CITÁT
Doktor Hartl se mýlil.
Oèní choroba komisaøova se za nìkolik dní tak zhoršila, že lékaø øekl:
„Zaèíná se mi to nelíbit. Víte co? Zajeïte si do Prahy, pane komisaøi!“
A komisaø Mach jel. Jarmila ho provázela.
Oèní specialista prohlédl nemocného a dal si vylíèit pøíèinu choroby i zpùsob
léèení. Tváøil se velmi vážnì.
„Levé oko považuji za neodvratnì ztracené,“ pravil. „Pravé se snad“ - to
øekl s dùrazem - „dá ještì zachránit. K tomu by bylo ovšem potøebí okamžité
operace. Radil bych vám k ní. Chcete se jí podrobit?“
„Ano.“
Co následovalo, bylo dílem nìkolika málo dní. Vše se událo tak neuvìøitelnì
rychle, že v komisaøi Machovi, kromì ošklivého pocitu nejistoty a trapné
netrpìlivosti, nezanechalo ani urèitých dojmù.
Pamatoval se na operaèní síò oèní kliniky, operaèní stùl, množství lesklých
nástrojù ve skøíních a bíle ustrojených lidí, kteøí tu pøecházeli. Položili ho, dali mu
na oblièej vatu s chloroformem a rozkázali mu poèítat. Poèítal do osmdesáti.
Pak jej pøenesli do stinné místnosti a on tam ležel unavený v posteli.
Operace byla provedena. Vyòali mu levé oko. Ale bylo již pozdì. Byl již
zachvácen také nerv oka pravého.
Komisaø Mach oslepl nadobro.
Ležel v sanatoriu.
Lékaøi se pokoušeli neøíci odsouzenému plnou pravdu a ponechat mu
alespoò pro zaèátek, než se zotaví, svìtélko nadìje, ale on rozpoznal jejich zbožnou
lest a odmítl ji.
Jarmila prožila celé to muèení spolu, pro ni snad krutìjší než pro nìho.
Byla zoufalá. Jako by nechápala a nevìøila. Vždy teprve nìkolik dní minulo
od chvíle, kdy byl zdráv a kdy se bylo všeho spíše nadíti, než že pozbude zraku!?
Není možno, že osud v tìchto nìkolika dnech rozdrtil vše, co bylo, není prostì
možno, že šel jedné hodiny zdravý a nadìjný èlovìk vesele z úøadu domù k obìdu
a u pivovaru že èíhala støepinka èedièe, malinká, bezvýznamná, všední, ale právì
jemu urèená, která znièila zdraví, budoucnost, štìstí a znièila život! Není to všechno
sen? Nìjaká ukrutná hra, kterou s ní kdosi provádí v pomíjející trest za jakési
neznámé její provinìní?
Pak se jala obviòovat doktora Hartla a sebe. Hlavnì sebe. Ona mìla mít
tolik rozumu a nevìøit venkovskému lékaøi, jí nebylo pranic do kanceláøe a úøedních
- 18 -
povinností, ona nemìla zanedbati tak vážnou vìc a mìla pøinutit muže, aby jel do
Prahy hned první den!
Ale on jí pravil:
„Buï silná, Jarmilko! Na vìci se nedá nic zmìnit. Snášej tento osud s
týmž klidem, s jakým se já jej pokusím nést. Budu o všem pøemýšlet a pohovoøíme
si pak o tom.“
Paní Jarmila, si odvezla z Prahy domù slepého muže. A byt jejich manželství
nabyl nové tváønosti.
Pøicházelo mnoho zdvoøilých dotazù po zdraví komisaøovì a také návštìvy.
Ale oni dìkovali a prosili prozatím za prominutí.
Ve dne bývali doma. Jen veèer, již za chladu, vycházeli na procházku, ven
z mìsteèka, nahoru horskou silnicí k lesu, který vonìl a šumìl. Hovoøili málo, a
když, ne o nemoci. Znala ho a vìdìla, že pøemýšlí, jak upravit pøíští život, a že jí
sdìlí své rozhodnutí.
Ta chvíle pøišla.
Jednoho pozdního odpùldne si ji zavolal k sobì.
Sedìl na pohovce, mrtvé oèi za èernými brejlemi a vážnìjší než kdy jindy.
„Dej mi svou sladkou ruèku, Jarmilko!“
A tápal ve vzduchu.
Vložila dlanì do jeho a on si hrál s jejíma rukama, hladil je a líbal.
„Jsi stále tak krásná, jako jsi bývala, viï?!“
„Ano, jsem stále stejná a poøád tì mám stejnì ráda.“
Èelem mu pøejel malý mráèek.
„Ne, ještì více tì mám ráda.“ Její hlas znìl pøesvìdèivì. „Nevìøila jsem, že
je možno ještì více milovat, než jsem tì milovala.“
„Nu, dosti!“ øekl. „Teï mne polib, Jarmilko! Chci ti nìco øíci a je mi tøeba,
abych byl pøi tom silný. Ale prosím, neodpovídej mi døíve, než skonèím, a dej
pozor na každé mé slovo!“
Pøivinul ji k sobì a vroucnì ji políbil na rty.
Sedla si mu k nohám a ruku ponechala v jeho.
„Povídej!“
„Rozejdeme se, Jarmilko! Dᚠdo poøádku své vìci a odjedeš k bratru
Josefovi!“
„Karlouši!“ vykøikla; vyskoèila, ale on nepustil její ruku a stáhl ji silou zpìt
ke svým nohám.
„Pst!“ øekl klidnì, ale velitelsky. „Slíbila jsi mi, že mì vyslechneš. Mùžeš
mi pak odpovìdìt, ale vyslechneš mì!… Dᚠtedy do poøádku své vìci a odjedeš
k Josefovi. O podrobnostech se dohodneme. Rozumìj mi: Není to snad obì,
kterou chci pøinésti já, slepec a mrzák, tobì, zdravé a životaschopné ženì. Ne. Je
to obì, kterou žádám já od tebe a o kterou tì prosím ve jménu svého osudu a ve
jménu naší lásky…“
- 19 -
„Zase mne muèíš,“ zasténala slabì u jeho nohou.
Ale on jako by neslyšel:
„Chtìl bych mít jazyk apoštolù a chtìl bych znát slovo, které by ti to øeklo.
Jarmilko, duše moje, poslechni mne! Jaký to bude život? Peklo, Jarmilo, pochop
pøece! Víš, že ti nevìøím. Ne své Jarmilce, ale Jarmile ženì že nevìøím. Støežil
jsem tì jako vìzeò svého žaláøníka, hlídal jsem každý tvùj pohyb, jako zbabìlý
pohyby svého nepøítele, každý tvùj pohled a hnutí ruky, a nevìdìl jsem nic a
nevìøil jsem ti. Teï jsem slepý, Jarmilo. Rozumíš, co to je, chtít hádanku, kterou
nebylo možno rozluštit všemi smysly, øešit teï pouze sluchem, zoufat si nad
tajemstvím šustotu tvého šatu, vrznutím dveøí, barvou tvého hlasu a tichem, které
na mne køièí? To jsou muka, Jarmilo. Muka moje a muka tvá, nebo i tobì bude se
mnou tìžko. Zbav nás jich! Rozejdìme se, Jarmilo! Bude ti lépe beze mne a
zapomeneš. Také mnì bude lépe a také já zapomenu. Najdu si radosti života a
dám mu úèel. Najdu, ubezpeèuji tì. Ale to mohu jen bez tebe. S tebou nic, nebo
jsi-li mi po boku, dovedu myslit jen na tebe… Slyšíš mne, Jarmilo?“
Jarmila plakala.
„Ne, ne, neslyším tì a neposlouchám tì. Vím jen, že tì miluji a že od tebe
nikdy neodejdu; všude budu s tebou, a uteèeš-li mi, pùjdu za tebou.“
Objímala mu nohy. Sesunul se a poklekl do tmy k ní. Pevnì se objali.
„Jarmilo!“ A jeho hlas se chvìl. „Odejdi!“
„Karlouši!“
„Odejdi!“ šeptal zoufale. „Zapøísahám tì!“
Tak skonèila vážná rozmluva, na kterou se tak dlouho pøipravoval. Ale její
osudovosti si byl jen on vìdom.
Manželé se nerozešli.
Nový život! To bylo heslo, které ona udala. A do Prahy, kde bude Karlovi
lépe než zde, ve venkovské osamìlosti! Pøepadla ji náhlá energie.
Odjela do Prahy, najala na Vinohradech byt a teï jezdila zaøizovat novou
domácnost. Pøevážela tam sta drobností a milých vìcí, jichž nebylo možno svìøit
povozníkovi, a služka Andula ji každou chvíli doprovázela na nádraží, obtìžkána
krabicemi, košíky a balíky. On k tomu jen mlèky pøihlížel. Hospodaøil zatím v
prázdnícím se bytì s dìvèetem, netrpìlivì oèekávaje Jarmilina návratu. Vracela se
usmìvavá, rozradostnìná vykonanou prací a dùležitým úkolem, který jí teï pøipadl,
padávala muži do náruèí a øíkala: „Poèkej, poèkej, všechno bude dobré a krásné!“
O obsahu své vážné rozmluvy se již nikdo z nich nezmínil. Jen pøi odjezdu
o nìj ještì zavadil slovem.
Na venkovské nádraží se tehdy sešlo mnoho známých rozlouèit se. Všichni
tito úøedníci a m욝ané, s kterými se komisaøovi stýkali a jejichž pomìr k nim byl
bùhvíjaký, necítili už nic z té divné smìsice závisti, hnìvu, strachu, zlomyslnosti a
obdivu, ale již jen opravdovou soustrast s osudem èlovìka, a každý mìl potøebu
stisknouti komisaøi Machovi na rozlouèenou ruku, øíci mu, teï že je všechno
- 20 -
zapomenuto a že zbývá jen pøátelství, a kdyby nìco v životì potøeboval, že se
mùže spolehnout. Úøedníci pøišli v parádì, m욝ané ve sváteèních úborech. Jarmila
dostala mnoho kvìtin a dámy se s ní líbaly.
„Moje drahá, drahá paní komisaøová,“ žehnala jí paní školní inspektorová,
líbala ji na èelo a mnohokrát jí tiskla ruce. Staré paní kanuly lícemi slzy jako hrachy
a brada se jí vraštila.
Komisaø byl obklopen muži. Usmíval se.
Pak zapískal a zaøinèel vlak. Cestující obecenstvo se hrnulo z perónu.
Ještì jedno vroucí objetí Jarmilino s paní adjunktovou.
A sedìli v kupé.
Vlak se hnul.
Když Jarmila odstoupila od okna, uklidnila se a zaklapla za uplakaným
kapesníkem zámeèek kabelky, a když vlak již daleko za stanicí dunìl mezi skalami
a tunely na bøehu Jizery, øekl jí muž:
„Chybila jsi, Jarmilko. Také já chybuji, že ti povoluji. Mohlo nám být
ušetøeno mnoho bolestí. Ale ženy se neumìjí dívat dopøedu a chtìjí pøirozený,
zdlouhavý vývoj všeho… Máme tedy hnízdo své dvouleté lásky za sebou! ... A
jedeme do Prahy.“
Komisaøovi Machovi se usadili ve tøech pokojích svého nového
vinohradského bytu.
Zapoèal nový život. Praktické otázky nové domácnosti byly velmi rychle
vyøízeny a vše uvedeno do pevných kolejí. Teï bylo tøeba zvyknouti novému.
A komisaø Mach zvykal kupodivu rychle. I když nebylo v jeho nitru tolik
klidu, kolik ho jevil navenek, pøece poèínal rozumìt, že také slepému je možno
žít. Zaèal chápat krásu zvuku a rozkoš sluneèního doteku. Snad jednou pochopí i
radost pohybu, ale posud si neosvojil ony tápavé a pøi zdánlivé nejistotì pøece tak
obratné posunky slepcù a pohyb mu pùsobil obtíže. Ale zvykne si a nauèí se, to
vìdìl.
„Mám z tebe ohromnou radost, Karlouši!“ øíkala mu žena.
Vyvážela ho za pìkných dní drožkou do pražského okolí, vodívala ho do
tichých ulièek pøedmìstských zákoutí a tam ho uèila chodit, obeznamovat se s
chodníky, rohy a zvuky ulic, s køižovatkami elektrických drah. Poznala na nìm, že
si to pøál, a vìnovala se svému uèitelskému úøadu s velkou horlivostí. Snad bude
záhodno pøiuèiti se ještì lecèemu jinému, psát a prsty èíst písmo slepých, snad by
bylo také dobøe požádat nìkterého z uèitelù Klárova ústavu slepcù, který by jistì
mohl dát mnoho dobrých rad. Ano, dojista, øíkal, ale teï ještì ne, až jednou pozdìji;
jeho nervy nejsou ještì dosti pevné, aby snesly dùvìrný styk s cizím èlovìkem.
Bude nutno lidem zvykat, je-li tøeba žít, ale pro zaèátek chce jen lidi neznámé a
lhostejné.
Vozívala ho tedy za vlažných letních podveèerù na Žofín, Nebozízek a do
Stromovky, kde hrávala vojenská kapela. Zas cítil vùni usínajícího listí, vdechoval
- 21 -
veèerem chladnoucí vzduch a pøedstavoval si, jak v houstnoucím soumraku rozsvìcují na sloupcích mezi stromovými pni záøící lampy, jako tehdy u Tøí lip v
dobì jeho posledních zrakových dojmù. Bylo mu celkem pøíjemnì. I ta hluèná
muzika, která si všechnu hudbu pøekládá do šikovatelského tempa, mu byla milá
a svým životním barbarstvím mu loudila na rty úsmìv. Sedávali s Jarmilou sami u
stolku a kolem nich šumìl ruch oživené zahrady. Mnoho hovoøila, popisovala mu
lidi kolem, toalety sousedek a on si vše pøedstavoval. Mìl dojem, že je také jí
pøíjemnì. Ovšem, neklamal se o pøíèinì toho a mìl již svùj názor na to. Jarmila
cítí, jak vyrostla, jak nezbytnou se stala jeho životu; tato veselost neprýští z lásky
k nìmu, nýbrž ze sebevìdomí. Neví o tom, ženy o takových vìcech nepøemýšlejí,
není také prozatím tøeba øíkat jí to a kalit jí radost. Ale byla milá a nìžná. „Teï se
nikdo nedívá! Stiskni mi rychle ruku, Karlouši, ale hodnì, hodnì!“ øíkala.
Doma mu hrávala na piano. Byla dobrou pianistkou a divil se, že to døíve
nepozoroval. Ne, sám ji o hru nežádal nikdy, ale pøece tømìl netrpìlivostí, èasto
zlou, kdy že již cvakne klika pokoje a po koberci zašumí její šat a kdy že se koneènì
k nìmu skloní s polibkem a zašeptá: „Smím ti zahrát, Karlouši?“
Smetana! Dvoøák! Grieg!
Harmonie hrají a zvuky zpívají, ne již ve tmì, ale do pestøe veselého reje
èeských vesnièanù na návsi pod lipou, nebo v hospodì rozdovádìné posvícenským
veselím; do tanèících kol severských rybáøù s oholeným knírem a s podsebitím,
ve víøivé toèe dìvèat v døeváècích a s naškrobenými èepci. Harmonie pìjí, mezi nì
zavýskají tóny nápìvù, tanec víøí, kolébá se. Je veselo.
Ale to jen nìkdy.
Jindy je tma a tóny jsou pøíliš hluèné a prázdné pøitom. To proto, že u
piana sedí ona. Jak se dívá? Tìší ji ještì hrát si na jeho protektorku, èi se tváøí
znudìnì a je si vìdoma nucené obìti?… Je to možno vystihnouti ze hry?…
Poslouchá napjatì… Tìžko!… Ne, vùbec ne!
„Jarmilko!“
Ustala ve høe.
„Pøeješ si nìco, Karlouši?“
„Jaké mᚠdnes na sobì šaty? Tu modrou suknièku, viï?“
„Ano, Karlouši.“
Hltal její hlas, snaže se z nìho nìco vystihnout. Marnì.
„Nu, hrej, hrej, dìveèko!“
Tóny se opìt potácejí tmou.
Teï se znova spojily v píseò… teï, ano, již zase slyšel.
Cítí, že by mu hudba pùsobila mnoho rozkoše, kdyby ji provozoval nìkdo
jiný, cizí, neznámý èlovìk, kterého by neznal a nevidìl! Ale jak mùže nutit tuto
ženu, aby mu hrála., kdy se jemu líbí a co on chce? Je to násilí. A co on jí za to
mùže dát? On, který nikdy od nikoho nevzal nic zadarmo! Nic jí nemùže dát! A
bere od ní almužnu!
- 22 -
Pokojem se zmítá nepøíjemná, hluèná, protivná smìsice tónù, odráží se s
lomozem o strop a ètyøi stìny a bije do hlavy.
„Jarmilo!“ volá hluènì.
„Nu copak, miláèku? Netìší tì dnes hudba?“
Komisaø Mach se zdvihá z pohovky a tápe pokojem k pianu. Zarývá prsty
do ženiných vlasù a drtí je mezi klouby. V dlaních cítí vlahé teplo její hlavy.
„Nu copak?“
„Jsi krásná, viï,“ praví skoro tvrdì.
Ona se drobounce smìje.
„Ano. Snad. Ale copak na tom záleží?“ odpovídá.
Klade mu na prsa hlavu a on podle zvuku hlasu poznává, že se k nìmu
dívá vzhùru.
„Víš, budu stará babièka,“ laská se s ním, „plná vrásek, bezzubá a s
èervenýma oèima, víš, jako u nás v Hradci babièka ovocnáøka na podloubí, a budu
šeredná. Ale budeme se mít poøád velice rádi, ponìvadž o tom nebudeš vìdìt, a
pro tebe budu vždycky taková, jaká jsem tenkrát dávno bývala. A to bude krásné.
A nikdy tì nenechám odejít, nikdy, i kdybys mne od sebe vyhánìl a kdybys mne
pral a… a… ty, mùj, mùj…!“
Jarmila hladí muže po ruce a on tiskne její hlavu k prsùm. Tiskne ji, ale
pøece si myslí:
Hle, krásná lež, ale pøece lež! Hle, poezie! Hle, láska žen ke lži a poezii!
„Nic mi neøekneš, Karlouši?… Opravdu nic?“
„Miluji tì.“
„Nu… však jsem na to èekala.“
Líbá mužovu ruku, která ji svírá.
„Tebe dnes piano nebaví, viï? Budu ti nìco èíst, nechtìl bys?“
Ne, ani to nechtìl.
Jsou èasto celé dny, že se mu nièeho nechce, že se mu protiví její péèe a
dráždí ho její nìha, že nechce nic, nic, jen klid a pokoj. Proè mu napøíklad pøedèítá
Èechovovy humoresky, Haška, Averèenka, a Twaina? Kdo jí øekl, že se mají nemocným pøedèítat veselé vìci? Byl to jen lékaø, který jí tak poradil? A jak pøišla na
Averèenka, kterého pøedtím nikdy neznala?
Ano, jsou to nìkdy celé dny. A v jejich zamyšlení se pøistihuje i pøi slabošské
touze, aby vše bylo tak, jak ona si pøeje a vìøí, a nikoli tak, jak on ví, že to bude.
Bojí se svých zlých myšlenek, oddaluje je a zatlaèuje kamsi do kouta, ale ví o
nich, že pøijdou, že se jednoho dne po nìjakém malém nárazu zase štìrková halda
sesune a bude ho bít. A to je velmi zlé, že se bojí nìèeho, co pøijít musí.
To bylo za takového ošklivì dusného dne:
Sedìl na pohovce, ruce mìl založeny na prsou, bradu v límci a mlèel. Odmítl
hudbu, odmítl èetbu, odmítl procházku.
Jarmila pøechází domácností. Jde každou chvíli tiše pokojem, aby se
- 23 -
podívala, co dìlá Karel, a aby mohl øíci, kdyby si snad nìco pøál. Ale on se nehýbe.
Jarmila usedá ke stolu a píše psaní. Pero škrtá po papíøe.
„Nu povìz pøece, Karlouši: Naè myslíš?“
Zatrpkle se usmívá:
„Pamatuješ se na toho protivného slepého žebráka, sedal vždycky se ženou
na mostì pøes Jizeru a bylo ho vidìt v okresu všude, kde byla pou nebo výroèní
trh!? Takový hranatý chlap a žena taková tlustá a naditá!?“
„Ovšem, že se pamatuji.“
„Jak to skuhral celý den…? ,Ach, dobrodineèkové moji, od narození jsem
slepotou stižený, svìtla, božího nevidím! Slepota je žaláø nejhorší, žaláø nejtemnìjší!
Smilujte se, pro Krista vìèného! Podarujte nešastného boží almužnièkou! Pán
Bùh vám to vynahradí tisíckrát!’ Jak mi byl protivný ten kòouravý strýc se svou
nauèenou øíkaèkou, kterou mlel poøád do repetice…! Hehe! A vida! Mìl životní
úkol a nebylo mu ze života k zešílení. Vyžebrával si jmìníèko, chytrák. Mìl prý
ètyøi zdravé dìti a v Loukovì chalupu. A pil. Mìl ještì jednu øíkaèku: ,Manželko
moje milá, pro lásku boží tebe prosím, pøines mi vody ke rtù svlažení. Žízeò mì
trápí. Nic ty se o mì nestrachuj, dobrodineèkové moji slepce neopustí.’ A zaèal
hned zase odøíkávati tu první. A tlustá žena bìhala celý den s hlinìným hrneèkem
pro koøalku anýzku a šibal býval kveèeru tak opilý, že ho ani se zemì zdvihnout
nemohla… Velký chytrák! Je to výhoda, když èlovìk umí alespoò pít.“
„Ano, byl to nemilý èlovìk,“ øekla rychle Jarmila. „A zlý. Pral ženu. Jednou
naveèer jsme šly s paní adjunktovou boøkovskou pìšinou a vedle cesty sedìli oni.
Bylo mezi námi stromoví a nevidìli nás. Mìli na zemi rozprostøený velký èervený
šátek plnièký krejcarù a pìtníkù a poèítali je. Dostali se nìjak do sebe, byl opilý, a
jak tak sedìl, chytil ženu za vlasy, pøitáhl si ji k sobì a tloukl ji pìstí do hlavy. Ona
mu nadávala a škrábala ho. Oškliví lidé to byli.“
Ale on øekl:
„Ty jsi byla nìkdy veèer s paní adjunktovou na procházce po boøkovské
pìšinì? Øíkala jsi mi pøece o každém svém kroku, ale o tom jsi mi nikdy
nevypravovala..“
„Ale ano, vypravovala, zapomnìl jsi jen na to.“
Zdálo se mu, že její vìta vyznìla pøíliš rychle a se špatnì pøedstíranou
jistotou.
„Nevypravovala!“ chtìlo se mu na ni vykøiknout, ale zadusil výkøik v hrdle.
Tváøil se klidnì.
Kdo bydlil v Boøkovì? - víøilo mu hlavou… A co tam dìlaly ty ženy?
Jarmila cosi vypravuje, ale on neposlouchá.
Kdo to bydlil jenom v Boøkovì…? Marnì vzpomíná…
Jarmila mluví, ale on slyší jen její hlas, a slovùm nerozumí.
Ach! - probleskuje mu hlavou. Ten student, moderní filolog, tam bydlí!
Dobøe! Ten student, se kterým tehdy veèer u Tøí lip debatoval o zbankrotìlém
- 24 -
továrníkovi. A zase se chtìlo komisaøi Machovi vykøiknout.
Ne…! Nebude køièet…! Co na tom všem záleží? Vždy je slepý! Slepý…
Slepota je žaláø nejhorší, pro Krista vìèného, smilujte se, dobrodineèkové moji…
Chce se mu smát, vyskoèit z pohovky, chytit se za hlavu a smát se.
Seï, mrzáku! - øíká si však a praví:
„Pøeslechl jsem tì, co jsi vypravovala, Jarmilko.“
Stálo to velké napìtí vùle, aby vyslovil vìtu tak klidnì, jak ji øekl.
Jarmila vypravuje znova, jak se setkaly na námìstí s paní adjunktovou… a
komisaø Mach již zase neposlouchá.
Slepota je žaláø nejtemnìjší - víøí mu s Jarmilinými slovy hlavou a: Seï,
seï, seï!
Jednoho odpùldne øekl ženì:
„Chtìl bych se dnes projít. Ale s Andulou. Nepùjèila bys mi ji?“
„Proè s Andulou?“
„Nu, nezlob se, byl bych dnes rád sám. A to s tebou nemohu, vždy víš.
Ani tobì nebude škodit, odpoèineš-li si chvilku ode mne.“
„Andula nemùže. Je špinavá z kuchynì. Pùjdu sama, Karlouši, a nepøeješ-li
si, ani na tebe nepromluvím. S Andulou tì nepustím. Sama, blázen, potøebuje
nìkoho, kdo by ji držel za suknì, aby si na schodech nesrazila vaz.“
„Nu, pùjè mi Andulu! Skuteènì mi to bude dnes milejší. A pak bych rád,
abys odpovìdìla Josefovi na psaní. Odkládáme s tím již dlouho.“
Pøeli se ještì chvíli. A pak šel komisaø pøece s Andulou.
Jde s dìvèetem dolù Jeènou ulicí.
Drží se levicí jejího ramene, pravici jaksi nepøirozenì skrèenou, aby se jí
mohl každým okamžikem bránit proti nárazu s kroky, které jdou za ním nebo
pøed ním. Osvojuje si ponenáhlu krok slepých. Zvuky chodníku ho již nenaplòují
neklidem, když se blíží, nechytá se køeèovitì paže prùvodkynì, ale obranné držení
ruky mu z bývalé nejistoty zbylo pøece.
Ulicí jede s øinkotem a zvonìním vùz elektrické dráhy. Drnèí po kolejích
smìrem ke Karlovu námìstí. Pøedjíždí komisaøe, hluk se vzdaluje a tichne. Kroky
kolem nìho klapou po chodníku. Teï jakýsi vozík velice hrèí po hrbolatém dláždìní a kùò rychle klusá. Vzduch teple zavonìl pekaøským krámem. Dobøe! Ještì
dvacet krokù a pøijde na roh a bude tøeba uèinit krùèek z chodníku dolù na ulici.
Myslí na ženu. Dovede se již oddávat myšlenkám i v chùzi.
Tìžký život s ním má Jarmila. Život se slepcem, který ji muèí. Proè ji muèí?
Nu ano, ano, to jsou staré bolesti. Jímá ho náhlá nìha k ní, která je také hrdinkou,
a chce se mu ukázat jí nìjak tuto nìhu.
„Copak bychom mìli pøinést milostpaní, Andulo?“
„No, koupìjí nìco, milostpane!“
„Co byste tak myslila?“
- 25 -
„No, tøeba nìco od zlata.“
„Ale co?“
„Já bych nìco vìdìla. Tuhle, když jsme šly na koupi, prohlížela si milostpaní
ve výkladu jehlici do klobouku. Moc dlouho tam stála a øíkala, že je pøekrásná a že
by jí jistì do toho nového klobouku slušela… No, moje gusto by to nebylo.“
„Kde to bylo?“
„To jsme již pøešli. Tamhle výše.“
„Vrame se tam! Poznáte tu jehlici?“
„No bože! Vždy je ve výkladu.“
Koupil v zlatnickém krámì jehlici. Byla drahá, ale mìl u sebe náhodou
peníze, ráno pøišel listonoš s penzí, Jarmila nebyla doma a on peníze pøejal.
Pak sešli s Andulou dolù na Karlovo námìstí. Vyhledali si slunnou lavièku
a usedli.
Mlèeli. Andula sebou trochu vrtìla, bylo zøejmé, že se nudí, ale sama se
rozhovoøit si netroufala. Zpovzdálí k nim doléhal hømot ulice. V písku sadových
cestièek chodili lidé, muži a ženy, a písek chrastil. Nìkteøí šli rychle, jako za urèitým
cílem, jiní volnou procházkou. Opodál si hrály dìti. Komisaø poslouchal. Nedovedl,
jako slepí od narození, utváøet si dojmy jen z doteku, zvuku a vùnì; posud spojoval
všechny vjemy se zrakovými pøedstavami. A tak si kreslil lidi, kteøí pøecházeli
kolem, a hádal. Chtìlo se mu zeptat se, vydal-li tento vrzavý zvuk ruèní koš a
nebyl-li to snad pekaøský dìlník, jenž pøešel právì kolem; zda to po pìšince
zašumìla hedvábnou spodnièkou mladá koketní maminka s dìckem, nebo zda to
šla s vnouèetem stará dáma v sukni ze starodávného hedvábí. Ale neptal se. Znal
ošklivou mnohomluvnost osleplých a chtìl se jí vystøíhat.
Pak zapomnìl na Andulu i lidi okolo a cele se oddal rozkoši slunce. Dnes
byla asi obloha modrá, bez mráèku, nebo jen s bílými beránky a vše zalito jasem.
Celé mìsto asi svítí žárem, hroty pražských vìží hoøí a cestièky sadu se blyští
køemenitými pískovými zrny. Slunce je krásné! Slunce je dobré! Jeho paprsky
padají komisaøi na obnaženou hlavu, hladí mu èelo a tváøe a lechtají ho teplem na
rukou. Slunce uklidòuje. Hle, slunce má vùni a chu! Nikdo by mu to neuvìøil, ale
je tomu tak, i chu má a možno ji cítit, když se pootevrou ústa a paprsky se pøevalují
po jazyku a pohazují na rtech jako dobré víno. Jaká slova by pro to našel, kdyby
to chtìl nìkomu vylíèit? Není pro to slov! Slova si vymýšleli lidé, kteøí vidí, a cítí
tedy zcela jinak.
Komisaøi Machovi je milo, klidno, snad i dobøe. To asi proto, že vedle
nìho sedí lhostejná Andula. Že je možno oddati se doteku, vùni a chuti slunce, že
netøeba pøemýšlet, zda se Andula nudí èi nenudí, co dìlá a kam se dívá, že není
nutno hádat z jejího hlasu, co se dìje v její duši.
Hle, již zase myslí na ni! Všechny cesty vedou k ní!
A ve chvíli, kdy si to uvìdomuje, vidí, že slunce již není ani dobré, ani
krásné.
- 26 -
jistì.
Pojednou se mu zdá, že se Andula vrtí a že dokonce potlaèuje chichtot.
„Èemu se smìjete, Andulo?“ ptá se urèitì, aby v ní vzbudil zdání, že to ví
„I vždy se nesmìju, milostpane!“
Ne? Mýlil se tedy. Co na tom? Èert vezmi Andulu! A komisaø Mach se
znova rozkládá na slunci, vystavuje mu tváøe, krk a dlanì a snaží se opìt nalézti
jeho ztracenou chu a vùni.
Ale ne! Andula se pøece jen smìje! Zlobí ho, že zapírá.
„Proè se smìjete, Andulo?“
„Jistojistotnì se nesmìju, milostpane!“
„Povìzte!“ Øíká to mírnì.
„Opravdu ne!“
„Nu povìzte, Andulo! Podívejte, jinak si budu myslit, že se smìjete mnì.“
Hle, jak poníženì mluví s Andulou, s hloupou Andulou, kterou znal jako
malou žábu a pøivezl si ji od matky do mladého manželství!
A ta Andula teï propuká v hlasitý smích.
„Nu?“
„Ale nic.“
„Nu bude to, Andulo?“
„Ale, tamhle sedí jeden voják od pekaøù a posílá mi poøád hubièky.“
Andula se chechtá. Drží se obìma rukama za nos a za oèi a øehtá se. Také
komisaø Mach se rozesmává.
„No, to je toho!“ praví.
Ale náhle se mu celá ta vìc obrací a on ji vidí z jiné stránky. Èelem mu
pøejíždí mrak. Je to drzost vlastnì! Co si lidé nedovolí k slepci! Odvážil by se toho
voják vùèi komukoli jinému?
A myšlenky se stávají horšími.
Jestlipak také Jarmile posílají vojáci od pekaøù hubièky? Ve tmì kolem
nìho se mùže dít vše, a on neví nic! Ne, vojáci od pekaøù snad ne a hubièky pøímo
snad také ne, ale což to musí být právì voják a hubièka? A koneènì proè i to ne?
Myšlenky se valí pøekotem a srdce se rozbuchává.
Její záliba ve veèerních vojenských koncertech! Aj! Jak to, že si toho ještì
nepovšiml? Jarmila mu popisuje lidi, kteøí sedí kolem nich, ale mluvívá vždy jen o
ženách, obèanech a dìtech! A na vojenských koncertech bývá pøece spousta
dùstojníkù?!
A teï pøišla myšlenka, která uhodila a zapálila:
A co se dìje doma teï?
Komisaø vyskakuje z lavièky. Slyší srdce bít až v krku.
„Domù, Andulo!“
Chytá se Anduly a spìchá sadem. Dìvèe mu sotva staèí a on ji vleèe za
sebou. Tatam je nejistota, tatam bázeò pøed nárazem. Ale i ten spìch je mu pomalý.
- 27 -
„Bìžte pro drožku, Andulo!“
Andula jde a on, opíraje se o strom, èeká rozèilenì na kraji sadu.
Drožka hrèí kolem…
Ne. To není ještì ta pravá.
A pak pøejelo ještì nìkolik jiných, které stupòovaly jeho vzrušení.
Koneènì!
Andula pomáhá komisaøi do vozu.
„Pojïte, Andulo!“ volá na, ni, ale hned si to rozmýšlí: „Ne, jdìte pìšky,
pojedu sám. Dejte mi klíèe!“ A volá na koèího: „Korunní 54! Ale jeïte rychle!“
Drožka drkotá vzhùru Jeènou ulicí.
Jede skuteènì rychle. Drožkáøský koník klusá.
Komisaø Mach netrpìlivì poposedává na poduškách. Tma, tma a v duši
nic než palèivá netrpìlivost být již doma. Cesta se mu obyèejnì zdává delší, než
ve skuteènosti je, ví to ze zkušenosti a nutí se do trpìlivosti, ale drožka drkotá,
drkotá a kobylka klusá, klusá a jemu pøipadá, že již dávno musili minout jeho ulici
a že jsou již kdesi u vodárny.
„Korunní 54. Slyšel jste pøece dobøe?“ volá na koèího.
„Ano. Ale ještì nejsme na Komenského… Oni ráèejí nevidìt?“ dodává
drožkáø dùvìrnì.
Neodpovídá.
A kola hrèí a podkùvky klapou…, a tma. Vùz se koneènì zastavil.
Vystupuje sám, neèekaje, až mu koèí pomùže. Hledá v kapse peníze a
nahmatává pìtikorunu.
„Nemám zpìt. Dobìhnu do trafiky rozmìnit,“ praví drožkáø.
„Není tøeba.“
„Dìkuji uctivì, milostpane. Mám prosím zavolat domovníka, aby jich
dovedl?“
„Ne,“ odpovídá nevrle. „Doprovoïte mne jen k domovním vratùm.“
Drožkáø zavádí komisaøe do sínì a klade mu ruku na zábradlí schodù. Pak
odchází.
Komisaø Mach je sám se svým rozechvìlým nitrem a ve své tmì. Ještì
nikdy nebyl tak sám. Také ještì nikdy sám nešel po schodech.
Cítí nejistotu. Ale není vyhnutí. Tøeba jednat. A tøeba jednat rychle a tiše.
Nebo to je hlavní.
Jde. Po prvních neurèitých krocích jde rychle a pevnì. V prvním patøe
klopýtl, domnívaje se, že pøijde ještì schod, ale pøešel bez úrazu chodbou a
vystoupil také do druhého poschodí. Nepotkal nikoho. To byla výhoda. Je tedy
doma!
Nahmatává dveøe bytu.
Teï jen tiše, tiše!
Sune opatrnì klíè do dírky. Pomalu, pomalièku klíèem otáèí, pøidržuje jej
- 28 -
obìma dlanìmi, aby zámek náhle neklapl. Podaøilo se to. Ani zvuku nevydal. Teï
otevøít dveøe! Ani ony nezaskøípìly, jak je vypoèítaným a prudkým trhnutím naráz
otevøel, aby se vyhnul dlouhému zavrznutí.
Stojí v pøedsíni.
Napjatì poslouchá… Èeká.
Ticho.
Tápe opatrnì po pøedmìtech, dotýkaje se jich jen koneèky prstù, aby ho
zvukem neprozradily, a jeho kroky jsou kroky noèního zlodìje, každý nìkolikrát
zkoušený a nìkolikrát odvolaný v strachu, aby nevrzlo prkno, na které stoupá.
Trvá dlouho tato namáhavá cesta.
Koneènì dochází ke kuchyòským dveøím a nahmatává jejich pažení. Klade
na nì zlehka ucho.
V kuchyni tikají plechové hodiny. Jinak je tam ticho. Ticho stejnì trapné
jako v pøedsíni a v celém domì.
Nic.
Stlaèuje dlanìmi neslyšitelnì kliku a otevírá kuchyòské dveøe týmž prudkým
trhnutím jako prve v pøedsíni. Nikdo tam není. Jen vùnì po jídlech mu zavanula
vstøíc. Èeká. Zakašle malièko, že by to musil slyšet, kdo by tu byl… nic. Hodiny
plechovì tikají… Tma.
Vychází znova do pøedsínì a plíží se touž zdlouhavou a opatrnou cestou
ke dveøím salónu. Také tam tikají hodiny, ale jinak: vážnì a táhle, hlubokým
zvukem. Bere za kliku a vchází do pokoje s chladnými vùnìmi málo obývaných
místností. Sahá na pohovku a køesla. Bez nadìje v úspìch, ale èiní tak pøece. Ostatnì
ani neoèekával, že zastihne Jarmilu v kuchyni nebo v salónì, ale i sem se bylo
tøeba podívat. Jarmila - sama Jarmila? - musí být v jídelnì nebo - v ložnici…! A
není-li ani tam…?
Do jídelny vedou tøetí dveøe z pøedsínì. Za jídelnou je ložnice.
Jde tedy ke tøetím dveøím. Zase poslouchá. Zas opatrnì stiská kliku a
otvírá… Prázdno…
Kde je Jarmila…?!
Jen ložnice již zbývá!
Pøi její pøedstavì se mu rozbušilo srdce.
Pøechází po špièkách koberce jídelny, zachycuje se pøedmìtù zde dobøe
známých, vše se zvýšenou opatrností. Klade ucho ke dveøím ložnice.
Ticho, ticho, ticho! Ve vymøelém bytì není kromì tlukotu vlastního srdce
slyšet jediného zvuku. Ticho. Co je to? Není Jarmila doma? A ne-li, kde je…?
Otevøel prudce dveøe.
„Karlouši!“ zaznìl mu v ústrety výkøik pøekvapený a radostný zároveò a v
pøíštím okamžiku ho sevøelo mìkké objetí a polibky mu pokryly tváøe a ústa.
„Miláèku! Ty jsi už pøišel? Jak jsi hodný!“
Ne! To nebyla pøetváøka!
- 29 -
„A kde mᚠAndulu?“
„Pøijel jsem drožkou. Andula, pøijde.“
„Proè jsi pøijel sám…? Nebylo ti snad dobøe?“ ptala se starostlivì a udivenì
zároveò.
„Ne, je mi dobøe. Chtìl jsem to jen jednou zkusit sám.“
„A kdo tì vyvedl po schodech?“
Otázky se sypaly a komisaø Mach odpovídal, jak nejlépe dovedl.
A když ho pak žena odvedla do jídelny a sama odskoèila do kuchynì,
postavil se doprostøed pokoje, ruce v kapsách, a oblièej mu stáhl ošklivý úšklebek
nad sebou samým.
Pak nahmatal v kapse jehlici, dar Jarmile.
Otevøel zásuvku stolu a jehlici hodil tam.
Jak žebrácký úplatek!
Popošel k oknu a položil horké èelo na chladící tabulku.
Ne, patrnì zde nebyl nikdo.
- 30 -
PØÍBÌH TETIÈKY EMY
Patrnì!
Toto slùvko bylo zlým objevem onoho dne.
Není již jistoty nikde a „patrnì“ jest jeho vládcem navždycky.
Ale nepøehání bolestínsky význam toho slovíèka a není „patrnì“ údìlem
života všech lidí? Snad, ano, patrnì, ale pøece ne do té míry jako života jeho,
slepcova.
Vzpomíná na svou úøednickou èinnost.
Osvojil si bìhem ní jistou znalost lidí. S kolika jich se to dennì setkával v
bíle klenuté kanceláøi okresního hejtmanství se starosvìtskými koženými køesly
pøed dùkladnými psacími stoly a s regály vonícími papírovým zápachem
kopuletých listin? Chodili sem vyjednavaèi, žalobníci a obžalovaní, žadatelé a
prosebníci, o kterých vìtšinou vìdìl tak málo nebo nevìdìl o nich vùbec nic, a
kteøí sem nepøicházeli odkrývat ledví, nýbrž vyøizovat si své vìci. Jsou zaujati
pouze jimi a snaží se mluvit jen to a tváøit se jen tak, aby co nejvíce prospìli jim.
Držení tìla jest uctivé, tok øeèi zdvoøilý a v oèích jediná pokorná otázka. Všichni
šidí, i tenkrát, mluví-li pravdu. Och, velcí šibalové jsou lidé! Mnohdy za to ani
nemohou. Ale najednou, bùhvíjak, nìkdy èirou náhodou, nìkdy tím, že jste
jemòounce a jen tak mimochodem zavadili o pravou strunku, kmitne tìmto dobrým
èi zlým, úmyslným nebo neúmyslným šibalùm cosi v oèích, cosi se jim mihne v
koutku nosu, hoj, skoète po tom, držte a nepouštìjte, to bylo kousek pravdy, co
se tu blesklo. Seètìte ji s výrazem oblièeje svého èlovìka, s jeho hlasem, s jeho
pohyby a dospìli jste k èemusi, co jest o nìco málo více než pouhé „patrn쓅 A
vše ostatní? Obsah øeèi, èiny? Ne, to již není pranic. Lidé mnoho lžou slovy a ještì
více skutky, ponìvadž jimi klamou i sebe.
O tuto rozkoš chytati oèima záblesky pravdy byl nyní komisaø Mach navždy
pøipraven. Ano, zbyl mu sluch, který se slepotou zbystøil a je snad schopen ještì
dalšího vývoje, ale to je jen nepatrná èást bohatství, které kdysi míval. A oné
jemnosti hmatu, vlastní slepcùm od narození, jimž pøešla èást zrakové bystrosti
do hrotù prstù, té již nenabude, to mu bylo jasné. Zbylo mnohem, mnohem menší
„patrnì“ pravdy, než kdysi míval. A to jest asi z hlavních bolestí osleplých, jako
zchudnutí horší chudoby. Slepí od narození toto bohatství nikdy neztratili.
Ale bylo by pøesto omylem tvrdit, že osleplému není možno žít. Síla života
je velká. To si komisaø Mach znova a opìt uvìdomoval. Snad… Snad by se chtìlo
žít dokonce za podmínek ještì horších!
Kdysi, dokud byl ještì zdráv, slyšel vypravovat o mladém, inteligentním
- 31 -
muži, který v téže nemoci zároveò oslepl i ohluchl. Hrozné! Nešastnému zbyl
jako jediné pojítko se svìtem jen cit. Pøíbuzní mu psávali prstem do dlanì nebo na
tváø, co mu chtìli sdìlit. Prosíval prý pøátele o revolver nebo o jed a rodièe ho
musili støežit, aby se nevrhl z okna. Tak alespoò vypravoval komisaøi èlovìk, který
mladého muže znával. Ale je to pravda všechno? Není jen povìstí ta vìc s
revolverem a jedem, nebo jen pochopitelnou ostatnì afektací nemocného? Komisaø
Mach myslí mnoho na hluchého slepce.
Experimentuje s tím dokonce.
Za letního odpùldne sedí s Andulou v Gröbovì zahradì. Sedí na lavièce v
plném slunci, poslouchá šumìní stromù a cvrlikání ptactva, nechává kolem uší
míjeti letní život.
„Dojdìte mi pro doutník, Andulo!“
Chce být sám.
Když Andula odchází, opírá nenápadnì lokte o kolena a vtlaèuje si
ukazováky do uší; pevnì, aby k nìmu nepronikl ani jediný zvuk.
A pozoruje.
Dýchá dlouhými doušky vzduch. Krásný koøenný vzduch a s ním všechnu
silnou vùni dozrávajícího léta. Sluneèní paprsky ho hladí po obnažené hlavì a
èele, pohrávají si s jeho prsty a lechtají ho na zápìstí. Vdechuje dlouze a
rozkošnicky a myslí si: Nestojí již pro tento okamžik za to žít?
Ale což jsou jen radosti zbylých tøí smyslù? Což není vnitøního života,
nemá v duši ohromné bohatství nastøádané za tøicet šest let, z nìhož možno nyní
brát a dlouho žít? Kam chce? Chce znova prožít svou cestu k mìkkému slunci
severských fjordù? Nebo chce snad zajít mezi sloupoví starého Øíma a úèastnit se
s Catillinou povstání proti senátorským nepravostem nebo s Caesarovými legiemi
výpravy do Zaalpské Gallie? Chce být svìdkem a úèastníkem Valdštejnova vzrùstu
a pádu? Nebo pùjde dále: do žárù, v kterých uzrávala zemì, do ohnivého bahna
tvoøících se velehor a do hloubek jeskyní, kde se rodily krystaly?
Ne, nepùjde dnes tak daleko. Pùjde domù. K tatínkovi a mamince, k sobì,
když byl šestiletým hochem.
Hle! Maminka šuká v modrém pokoji, v tom svìtlém modrém pokoji s
úzkými lesklými lištami na starosvìtském nábytku, s obrazy dìdeèka a babièky
nad pohovkou a se záøícím skleníkem, v nìmž je uloženo sta nepøístupných mu
pokladù. Maminka v domácím úboru pøechází od okna k oknu, v ruce má bílou
plechovou konvièku s dlouhým hrdélkem, poodhrnuje krajkové záclony a zalévá
fuchsie se smìšnými bìloèervenými kvìty, žluté rùže a muèenku, jejíž pouhé
tajemné jméno ho naplòuje divným pocitem. A pomalu se otvírají dokoøán dveøe
a jimi vážnì a dùstojnì vchází tatínek, pan notáø. Jde z kanceláøe. Obláèky dýmu
se nesou ode dveøí a modrý pokoj zavonìl jeho britanikem.
Ale co to?
Kdosi klepe komisaøi Machovi na rameno a on se rychle vztyèuje.
- 32 -
„Snad neusnuli, milostpane, že mì neslyšejí?“
Andula se vrátila.
Vida, vnìjší svìt! myslí si komisaø Mach. Je tentokrát reprezentován
Andulou. Vlastnì jej velmi nepøíjemnì vyrušil.
Usmívá se, jakoby Andule na omluvu.
„Skoro jsem trochu døímal,“ praví vesele. „Sednìte si ještì, Andulo, je
dnes pøíjemnì a paní snad na nás s obìdem poèká.“ Komisaø se znova oddává
svým myšlenkám.
Snad… snad nebylo pøece tøeba jedu a revolveru.
Ale myšlenky o hluchém slepci a obrázek modrého pokoje mu vybavily
pøedstavu ještì jednoho èlovìka s podivnou houževnatostí života: tetièky Emy,
staré podivínky, která žila v domácnosti jeho rodièù.
A pøi této vzpomínce probìhl komisaøovou tváøí úsmìv.
„Jak to bylo, Andulo, když zemøela tetièka Ema?“ ptá se.
„Stará sleèna? A však to vìdí.“
„Zapomnìl jsem to již. Nebyl jsem tehdy doma a vy jste byla, pøece první,
kdo ji vidìl.“
„A co chtìjí vlastnì vìdìt?“
„Všechno, jak to bylo.“
„No, jdu tam ráno se snídaní. Klepu, však vìdí, že se stará sleèna vždycky
zavírala, a nikdo se neozývá. Copak si to zase stará sleèna dneska vymýšlí? povídám
si a klepu ještì jednou, a poøád nic. Kouknu já se jim klíèovou dírkou! I Ježíši
Kriste! Leží jim tam chudìrka stará vprostøed kumbálku a kumbálek plnièký ptákù.
Hopkovali jí po tìle a po hlavì a ten velký kos, co mu øíkala Petr; ji ïobal do tváøe.
Vìdí, ona je sleèna vždycky ráno krmila, okno nikdy nezavírala a to ji pøišli
upomínat. Tluèu, bouøím, ptáci uletìli. Tak jsem pak zavolala milostpaní. Našli
jsme ji už studenou, chudáèka. Doktor povídal, že umøela od staroby. Však jí byl
již jenom drobeèek… Bože, to jim to bylo smutné s tìmi ptáèky, milostpane…“
Komisaø Mach si vzpomíná na tetièku Emu. Mírný úsmìv již neopouští
jeho tváøe.
„Ona byla stará sleèna divná,“ dodává Andula za chvíli, když komisaø
neodpovídá, „ale byla hodná… Èi co chtìli vìdìt?“
„Nic, jen to.“
Ale pak se pøece ještì ptá:
„Jakže se jmenovaly ty její koèky?“
„Á, to je už nemìla. To když si tenkráte vymyslila, že nic nebude jíst, tak je
od té doby už k sobì nepustila. Ty se naøvaly, potvory, a naškrabaly na její dveøe.
Té jedné øíkala Katrmúr a té trojbarevné Šnurolína.“
„Ano, ano…
Tetièka Ema! Zvláštní žena! Takový divný vzdor v ní byl proti osudu a
celému svìtu…! Vzdor…? Ne, to není pravé slovo, vzdor zní v èeštinì pøíliš vážnì
- 33 -
a tìžce, ale takový truc, takový divný truc!
Jak horoucnì miloval tetièku Emu! Žila u jeho rodièù od svého
pìtapadesátého do osmdesátého roku a znal ji už jen jako starou, bìlovlasou paní.
Ale o jejím mládí se v pøíbuzenstvu mnoho vypravovalo. Tetièka Ema byla matèina
sestra. Byly vojenské dìti, komisaøùv dìdeèek byl plukovníkem. Maminka byla
nejmladší z mnoha dcer, ona nejstarší a pamatovala ještì plnou slávu dùstojnického
domu. Prorokovali jí velkou budoucnost. Byla krásná, uvádìla spoleènost v nadšení
vzdìláním a veršíky, které v nìmeckých rodinných èasopisech uveøejòovala, a v
úžas divokými jezdeckými kousky a osvícenstvím tak nebezpeèným, že ji
podezøívali z tajného svobodného zednáøství. Byla zbožòována. Tvrdilo se, že se
výbornì vdá. Ale tehdy ji potkalo první velké neštìstí. Bylo to opravdu neštìstí?
Staèí, že to bylo neštìstím tetièce Emì. Pøi skoku na konì si porušila ústrojenství,
které je vnìjším znakem panenství - a bylo rozhodnuto o životì. Odešla ze
spoleènosti a rodièùm prohlásila, že se nikdy nevdá. Nikdo nechápal proè, o jejím
odchodu zbyly jen legendy a teprve po letech se svìøila jedné ze sester: „Nesnesla
bych, aby mne nìkdo podezøíval.“ Jak komické! myslí si komisaø Mach. A jaký
nesmysl! Ale nevrátila se. Dìd plukovník za nìkolik let zemøel a rodinná sláva
hasla, až uhasla. „Dùstojnická vdova je jako zhroucený køíž, pøijde pes a pomoèí
jej,“ øíkávala pøi obèasných návštìvách kysele babièka a dívala se želvovým
loròonem na své plebejské zetì trochu svrchu. Dcery se vdaly naprosto ne podle
svých mladistvých snù, stárly, mìly dìti. Také tetièka Ema stárla. Jezdila po
rodinách sester a dìti jim vychovávala. Chlapce provedla kvartou, dìvèata vyuèila
základùm piana, franštinì a nìmecké literatuøe, dobrému tónu, troše pøírodopisu
a rakouským vlasteneckým dìjinám a co již tak dívky z øádných m욝anských
rodin mají znát. Tehdy po letech se vrátila sláva jejího mládí. Byla zase milována.
A zase milovala. Ale jen potud, dokud byla dìtem vším. Jak dìti dospívaly a ona
poznala, že jim poèíná být již jen nìèím, byl konec. Odjela s laskavým úsmìvem
na rtech a již se nikdy nevrátila, nikdy se nezeptala, na osudy Aninèiny, Pepovy,
Viktorovy, pro které deset let žila, a nikdy neodpovìdìla na jejich listy plné pøítulnosti a proseb. Nedovedla jim již být vším, pozbyla tedy na nì práva. Taková byla
tetièka Ema. Milovala ptáèky zpìváèky. Její pokoj býval samá klec a komisaø Mach
se z dìtství živì pamatuje na stìny ovìšené zelenými klecemi, v kterých hopkovali, zpívali a cvrlikali drozdi a kosi, èížkové, èernohlávkové a stehlíci, pamatuje
na piplavou péèi o nì a na výpravy za mravenèími vajíèky. Ale jednoho jitra našla
tetièka Ema v kleci umrlého èížka. Když pátrala po pøíèinì jeho smrti, vidìla, že
mu zapomnìla dát do misky vodu a že pták zemøel žízní. V téže chvíli zotvírala
okna pokoje a zotvírala i dvíøka klecí. Ptáci se rozletìli do širého svìta. Tetièka
Ema ztratila svou nedbalostí na nì právo. Tehdy bydlila již v domácnosti jeho
rodièù. Pøestìhovala se tam trvale po druhé své životní nehodì. Pøi vaøení na sebe
pøevrhla lihový kahanec a tìžce se popálila na nohou. Uzdravila se po dlouhé
nemoci, ale nikdy se již nepostavila. Belhala se na špièce jediné nohy o berlích.
- 34 -
Tak ji mìl v duši komisaø Mach. Bìlovlasou staøenku s laskavým úsmìvem,
zaboøenou do velkého koženého køesla, o jehož lenoch se opíraly pøipravené
berlièky; malièkou a ubohou, hopkující za døevìných nárazù svých berlí po podlaze
pokoje a dolù a nahoru po schodech.
Jak miloval tetièku Emu! Vstal a ještì pøed snídaní bìžel k tetièce Emì.
Pøišel v poledne ze školy a první jeho cesta byla k ní. Položil po obìdì vidlièku a
do jejího pokoje! Co krásných vìcí mu navypravovala! Èemu ho hravì nauèila!
Jak mu rozumìla! Nikdy by se byl ani kamarádùm, ani rodièùm nesvìøil s tím, s
èím se svìøoval jí. Dovedla s touž vážností ukrýt pøede všemi výkres, který maloval
na blahopøání k tatínkovu svátku, jako plán jeho budoucí cesty k severní toènì,
kterou objeví. A pro obojí mu dala, mnoho neocenitelných rad. Když pak byl do
krajského mìsta poslán do primy gymnasia, psávala mu témìø dennì listy na
mnoha a mnoha stránkách a nešastným byl pro nìho den, kdy psaní nepøišlo.
Prázdniny s ní patøí k nejkrásnìjším vzpomínkám jeho dìtství. Letmý polibek otci
a matce, a k tetièce! Èekala na nìho již v pokoji právì uklizeném, za stolem s
èistou pokrývkou, a bylo-li léto, s kvìtinami ve váze; vìdìla vždy, zpozdil-li se
vlak o pìt minut. Umìla latinsky, i trochu øecky, a aby poznala, jeho milované
autory Jiráska a Tøebízského, nauèila se èísti také èesky. Dlouhé hodiny spolu
rozmlouvali a pøeli se o národnostních otázkách, o kacíøství Husovì, o
Královédvorském a Zelenohorském rukopisu, o významu Goethovì a Václava
Beneše Tøebízského a o tom, zda je starší kultura èeská èi nìmecká; ona, cítìním
Nìmka, s ním, jedenáctiletým èeským radikálem, který na dùkazy vzdìlané staøeny
mìl jen svoji vášeò a èerveò rozpálených tváøí. Snad právì tento dìtský žár teta
milovala a snad to byl jen dobøe sehraný žert od ní, co tehdy považoval za krvavou
vážnost. „Emina poslední láska,“ øíkala maminka a tatínek, zøejmì pouèený
maminkou, která nìkdy za dveømi tajnì poslouchávala, ho pøi obìdì povzbuzoval,
zatímco mu koutky rtù trhal úsmìv: „Ty se tetièce nedej a øekni jí, že je vìdecky
nezvratnì dokázáno, že Germáni ještì chroustali po lesích žaludy, kdy my jsme
již dávno jedli makové koláèe.“ V tìch dobách tetièka Ema ze svého pokoje již
vùbec nevycházela. Ani do zahrady ne. Proè? Bývaly to jedny z nejhezèích dnù,
když spolu chodívali do zahrady, když ho uèívala milovat pøírodu, ukazovala.,
upozoròovala a zasvìcovala ho do tajemství slunce, kvìtù a hmyzù. Poslednì byli
spolu venku v jarní den, plný jasu, kdy se zahrada takøka pøes noc rozzáøila kvìty
a barvami. Vrátila se nahoru do pokoje zamlklá. A když druhého dne pro ni pøišel,
aby ji doprovodil ze schodù, odepøela sejíti. Teprve za nìkolik dní matka
vypravovala, co jí tetièka Ema odpovìdìla na otázku, proè nevychází: „Ošklivý
èlovìk nemá práva hyzdit pøírodu.“ Plakal tenkrát u obìda, když to maminka øíkala,
a nemohl se doèkat konce jídla, aby smìl k tetièce. Když vstoupil, vidìl ji milou a
krásnou ztráceti se ve velké lenošce a upírati na nìho jasné, laskavé oèi. Mìl touhu
padnout jí kolem krku a zlíbat ji, která ho nikdy nepolíbila a nikdy nepohladila.
„Tetièko,“ a hlas se mu zachvìl, „pojïte…! Jste tak krásná, tetièko!“ Èelem jí
- 35 -
pøejel mráèek, který se snažila smazat úsmìvem. „Proè vám vypravuje maminka
takové vìci…? A to se jen vám, Karlíèku, zdá, že nejsem ošklivá. Všichni ostatní
lidé to vìdí a já sama to vím… I vy to jednou uvidíte…“ A pøece tato ohromná
láska skonèila náhle. Byl v tercii a pøijel domù na svátky. Když šel pozdravit rodièe,
byl u nich právì návštìvou pražský bratranec, inženýr, ostatnì také bývalý žák
tetièky Emy, a ten velmi zajímavì vypravoval o stavbì tunelu, kterou vede, a o
nebezpeèích a obtížích, které pøi práci tøeba pøekonávat. Také otec byl tehdy v
dobré míøe, poklepával synkovi na rameno a øíkal mu „mladý muži“. „Poslouchej,
mladý muži, tady se mùžeš mnoho pro život nauèit!“ Tercián poslouchal bratrance
inženýra a na tetièku Emu si vzpomnìl teprve po pùlhodinì. Rozbìhl se k ní. Ale
dveøe jejího pokoje byly zamèeny. Klepal. „To jsem já, Karel, tetièko…!“
„Nechoïte sem, Karlíèku, není mi dnes dobøe!“ odpovìdìla. Stál ještì dlouho za
dveømi, zaražený a bledý. Nemohl se odhodlat odejít od nich. Tetièka Ema
nemluvila pravdu, nebyla nemocna, to vìdìl… A byla to poslední slova, která
spolu promluvili. Bez úspìchu zùstal dlouhý list, který jí druhého dne napsal,
marná byla intervence matèina. „Že Karla pozdravuji, a a již nezazlí staré ženì
její rozmary. Je již velký a pochopí to.“
Od té chvíle tetièku Emu nevidìl. Mimo služku a matku ji vùbec již nikdo
nespatøil a matka si k ní èas od èasu vydobývala pøístup jen násilím. Teta Ema si
dlouhým trpným vzdorem vynutila, že z pokoje, který obývala, byla pøeložena do
nejhoršího kumbálku v domì. Bývala to kdysi kuchyòská komora, jejíž jediné
okno vedlo na prudce šumící mlýnskou struhu a za struhou do zahrad a luk. Vešlo
se sem jen nìkolik kouskù nejnutnìjšího nábytku. Zde v osamìní prožila zbytek
stáøí. Nikoho nepøijímala, s nikým si nedopisovala. Jen domácí koèky k ní chodívaly
návštìvou a boží ptáci sem létali oknem, v létì v zimì, ve dne v noci otevøeným.
Po èase vyhodila také všechny knihy, znièila velký pytel korespondence z mládí,
který byl dlouho druhem její samoty, a psaní po psaní v drobných útržcích papírù
pustila po proudu struhy. Pletla punèochy. Maminka vìdìla, že to znamená
odpracování si kousku jídla, které jí poskytovala, trpìla jí tento nový truc a
zásobovala ji vlnou a bavlnou, tváøíc se, jako by nic nepozorovala. Pak si teta
jednou vymyslila, že nebude jíst více než dennì tøi krajíèky chleba. Odmítala jídlo
a po Andule poslala matce o svém rozhodnutí psaní. Když k nim pøišla do domu,
mìla tetièka Ema ještì asi šest tisíc (komisaø Mach je ostatnì po ní zdìdil) a vypoèítala si, že je za ta léta již dávno a dávno projedla. „Mrzák musí pøijímat od
sestry almužnu,“ psala, „ale ta nesmí být vìtší než kterémukoli jinému žebrákovi.
A tøi kusy chleba dennì jsou až pøíliš mnoho.“ Tenkrát komisaø Mach vidìl matku
poprvé v životì zlou. Nebylo ani jinak tehdy v rodinì veselo. Tatínkovi klesaly
papíry, byl mrzutý a špatnì vypadal. Pøicházíval z kanceláøe zamraèený a týral
matku zlomyslnými narážkami o nákladu domácnosti a roztomilými prùpovídkami, že zná úøednické rodiny, které mají jen jednu služku a dokonce jen tøi pokoje
místo šesti a že není naprosto jisto, nebude-li si tøeba pomalu zvykat na chlebovou
- 36 -
polévku a nastavovanou kaši. Maminka tehdy mnoho potají plakávala. Vždy
velký byt se platil jen kvùli tatínkovi, také malá Andula se pøijala pro úklid jeho
kanceláøí a vaøilo se jen pro nìho. A do toho ještì pøišel vzkaz tetièky Emy. Matka
si na ni došla. „Také ty mne budeš muèit? Co jsem ti kdy udìlala?“ volala na ni se
slzami v hlase. „Nesnáším po dvacet let všechny tvé sobecké vrtochy? Nedovoluji
ti pro klepy sousedùm bydlit v nejhorší díøe celého domu? Co ode mne chceš?
Trápit mne chceš! Ale já se budu modlit k tatínkovi a k mamince, aby tì v nebi k
sobì nepøijímali, protože jsi utýrala svou sestru, která se k tobì chovala s láskou a
všechno by od tebe pøijala, kdyby byla na tvém místì a ty na jejím. Ty ženská zlá,
ošklivá, sobecká!“ Nevidìl nikdy matku tak rozzlobenou. A tetièka Ema
kapitulovala. Poprvé v životì. A kapitulace u ní znamenala definitivní pøíchod
staroby. Zaryla se jen ještì zuøivìji do svých punèoch, pletla a pletla a dosahovala
výkonù úžasných. Skøínì se plnily zbožím tety Emy, její ponožky a punèochy
nosila celá rodina i se služkami a maminka byla šastna, mohla-li nìkoho ze
známých nìjakým párem obdarovat. Tatínek, když byl v dobrém rozmaru, dìlal
mnoho bodrých vtipù na ten punèocháøský krám a mnoho jízlivých, když mu
klesaly alpínky.
Komisaøi Machovi pøipadla náhle tato punèochová tragikomedie velmi
smìšnou a na lavièce v Gröbovì zahradì se upøímnì rozesmál.
„Èemu se smìjou, milostpane?“ zeptala se udivená Andula.
„Vzpomnìl jsem si na punèocháøský krám tetièky Emy.“
Andula se také rozesmála hluèným, dìtským øehotem. Smáli se oba.
„Prosím vás, nenosím vlastnì ještì punèochy po tetièce Emì?“ ptal se.
„A ještì dlouho budou nosit. Já taky.“ Andula se chichtala.
Komisaøi Machovi byla pojednou vzpomínka na podivínskou pøítelkyni z
mládí velmi milá a jeho úsmìv byl dobrý. Ale i ten po chvíli zmizel, nebo teprve
teï, po tolika letech, se mu namanula otázka, kterou si ještì nikdy nepoložil:
Co udržovalo tuto ženu pøi životì, když všechno zahodila?
Otázka byla dùležitá.
Staèilo pøece sednout jen na prkno okna stále otevøeného a sesunout se
dolù, dolù do šumící a prudké mlýnské struhy, která kdysi v bílých útržcích listù
divoce unášela do neznáma minulost tetièky Emy! Nebo ji snad udržoval pøi životì
právì tento vìèný tok a vìèný šumot øeky, vyplniv celé nitro staré ženy svou
melancholickou písní? Nebo hra vìtrù v korunách olší tam na druhém bøehu a
zeleò luk a zahrad? Nebo to byla její divná pýcha k životu a osudu, jen ona to
byla, která ji živila po tolik desetiletí? Podivnì houževnatý je život!
„Kdy zemøela tetièka Ema?“
Andula pøemýšlí.
„Jak dlouho jsou ženat, milostpane?“
„Na tøetí rok.“
„Milostpaní, chudinka drahá, umøela loni, že?“
- 37 -
„Ano.“
„Milostpán ten rok, co se ženili… Tøi, ètyøi… dobøe: pìt rokù tomu bude.
To jsem byla první rok ve službì. Kouknou, jak ten èas utíká…!“
Ano, bylo jí osmdesát let!
Podivnì houževnatý je lidský život! øíká si komisaø Mach. Smìr tetina života
byl urèen milimetrem špatnì pøipevnìného sedla. Divné! Ale což nebyl smìr života
jeho urèen èedièovou støepinkou?
Smìšné vìci rozhodují o lidských osudech!
Støepinka…
Je to skuteènì pravda…? Nu ano…! Je to sice komické, ale je tomu tak:
støepinka… Opravdu støepinka!
A jeho myšlení se soustøeïuje na tuto smìšnou vìcièku.
Kdesi v hlubokostech zemských se milióny let potácel jakýsi nepatrný
obláèek žhavého plynu. A v jedné vteøinì vìènosti zkapalnìl a byl sopeèným jícnem
s ostatní lávou vyvržen ven, na slunce a vzduch. Vychladl, stal se kouskem
èedièového útvaru. A ležel tisíce a desettisíce let nehybný a klidný uprostøed své
vrstvy, na niž se nakupila prs a rostly lesy a traviny. Nad ním, jako mraky oblohou,
táhly vìky, støídaly se generace rostlinstva, zvíøeny i lidí, šly dìjiny a on ležel a
ležel a nic mu do toho do všeho nebylo. Až pøišla jeho chvíle: Asi pøed deseti lety
kopal hostinský Jirák u svého jetelištì stružky a našel èedièovou skálu. Najal si
ètyøi dìlníky, zøídil si primitivní lomy a dodával okresu kámen na štìrkování silnic
a mìstu na dlažbu. Komisaø Mach znal všechny ty lidi, potkával je, odpovídal jim
lhostejnì na pozdravy a nikdy ho nenapadlo, že by mohli kdy mít v jeho životì
nìjaký význam. A tito lidé zatím od šesti hodin ráno do šesti veèer neúnavnì
pracovali na jeho osudu a každý úder jejich krumpáèù byl prací pro nìho. Lámali,
až se dolámali k jeho støepince, která tam ve tmách desetitisíce let na nìho èekala.
Doèkala se. Naložili ji s ostatním kamením na vùz a odvezli k pivovaru na hromadu.
Ètyøikrát dennì chodíval kolem a myslíval na to, jak si zaøídit odpoledne a zítøek,
jak si zaøídit celý život. A nikdy z hromady nezaslechl ani smích. Støedovìký
ïábel se alespoò pøi své práci chechtával, dnes koná osud své dílo s klidnou
lhostejností. Pak ve zlomku vteøiny, kdy šel on, její pøedurèený, støepinka pod
zvonivým úderem kladiva odskoèila… Co se s ní stalo teï? Leží snad nìkde v
štìrbinì dlažby, nebo již byla kroky rozšlapána v prach a roznesena vìtrem, aby
se stala novým tvarem a utváøela nové osudy nových lidí?… Co na tom záleželo
komisaøi Machovi? Pro nìho již svùj úkol vykonala…
Komisaø Mach si vymýšlel svùj egocentrický pøíbìh docela vážnì a hluboce
jej procioval. Ale najednou mu na rtech roztál úsmìv. Pøistihl se pøi plagiátu.
Hlehle, tohle je pøece øetìz tetièky Emy, ten není jeho! Ona jej v dìtství
uèívala, hrát si takhle s vìcmi! Mnula mezi prsty cíp stolní pokrývky a øekla:
„Zkusme, Karlíèku, dovìdìt se, co tato pokrývka prodìlala, než se dostala z
bavlníkových plantáží až na nᚠstùl!“ Mnoho si pak vyprávìli a vymýšleli si mnoho
- 38 -
pravdìpodobných povídek, jak sledovali chomáèek své bavlny na cestì z
amerických plantáží souší a moøem, skladišti a továrnami, nechávajíce jej procházet
rukama èernochù, lodníkù, železnièních zøízencù, pøadlákù, tkalcù, barvíøù a kupcù.
Hrávali si tak i s jinými vìcmi… A vida: dnes, po pìtadvaceti letech si tak hraje s
èedièovou støepinkou!
Tetièka Ema byla moudrá, tøeba podivínka, a ještì dnes je možno mnohému
se od ní nauèit.
Moudrá byla: dovedla žít svým vzdorem.
Ale èím on bude živ?
Ne, ne! opravuje se rychle a vrací se k východisku svých myšlenek: je i tak
možno žít, jen své radosti a uprostøed lhostejného víru odcizeného svìta. Nejsou
sice dávné doby, kdy chtìl více, a chtìlo by se žít nìèemu… ale i tak je možno.
Rozkoše duše i tìla mu zùstaly. To již ví. A snad… snad se dá z života vynutit i
víc…
Chce rozpøádat své myšlenky dále. Ale Andula praví:
„Nemrzejí se, milostpane, ale vìdí, že je už jedna pryè? Milostpaní se bude
zlobit.“
Vyjímá hodinky a ohmatává ciferník zbavený skla: „Opravdu! Pùjdeme!“
Jdou k zastávce elektrické dráhy a èekají, až pøijede jejich vùz.
Ano, je možno žít! opakuje si komisaø jako definitivní závìr svých úvah.
Drnèí tramvaj, zastavuje se a Andula mu pomáhá do vozu.
Jedou k domovu. Komisaøovy myšlenky se rozptylují. Cítí kolem sebe
lidi. Na lavici vedle nìho usedly dvì nuselské ženy, patrnì babky, a ty si rozèilenì
šeptají o tajemném zloèinci, který navštìvuje v jejich ulici pùdy a krade prádlo.
Není mu nemilé, že si cizí lidé vynucují jeho pozornost. V nitru mu zùstala po
vzpomínkách pachu, která mu èiní vše pøíjemným. Rozhovor babek ho baví,
poslouchá a je mu veselo a dobøe.
Dojíždìjí domù.
„Jak se ti vede, Karlouši?“ ptá se ho s políbením žena, když vstupují do
dveøí.
Jak se mu vede? Dobøe, proè by se mu mìlo vést jinak?
Ale náhle se rozpomíná: Ach ano… pravda: vždy je jiný než žena a jeho
svìt je cizí jí a všem ostatním. Vždy je slepý!
A odpovídá:
„Dobøe, miláèku…“ a v témž okamžiku cítí, že se mu již nevede dobøe.
Obìdují.
Po obìdì usedá na pohovku a poslouchá, jak kolem pøechází žena.
Žena! Milovaná, nenávidìná žena!…
Sleduje vyhaslými zornicemi zvuk jejích pohybù a pøemáhá ho divný,
muèivý pocit. Chtìl by, chtìl by, chtìl by prorazit temno a uvidìt ji, ji krásnou,
milovanou, chtìl by… ne, nemùže.
- 39 -
Co dìlá Jarmila? Jak na nìho hledí? A je v jejích oèích ještì kousek lásky?
„Chceš nìco, Karlouši?“
Je v jejím hlase ještì kousek lásky?
„Chceš nìco, Karlouši?“
Èi je tento hlas jen utkvìlou roztomilou maskou ošetøovatelky nemocných?
„Ne, Jarmilko, nechci nic.“ A stává se zlým.
Míjejí dlouhé chvíle a on se nehýbá z pohovky, nemluví a ona koneènì s
otázkami ustává. Usedá opodál s èetbou a ticho jest rušeno jen obèasným
obrácením listu knihy.
Ète? Èi se jen tak pøetvaøuje?
Hle, list se obrátil…
- 40 -
BUDU TI PØEDÈÍTAT
Komisaø Mach si v tìchto dobách nìkolikrát vzpomnìl na jeden Jarmilin
výrok, který byl také pøíspìvkem k jeho „patrnì“.
Bylo to ještì za dob komisaøova plného zdraví. Øeditel m욝anské školy,
starší ženatý pán, chodil za sleènou pokladní z nádraží a po mìsteèku z toho bylo
mnoho klepù. Jarmila øekla: „Ty mne nebudeš nikdy podvádìt, viï?!“ Odpovìdìl
jí: „Miluji tì, a proto tì nemohu podvádìt. Nemohu prostì a není v tom tedy
žádná zásluha. A kdybych tì snad jednou pøestal mít rád a zamiloval si jinou
ženu, øekl bych ti to.“ Vzala ho kolem krku. „Ne, ne!“ Jako by se o nìho bála,. A
za chvíli mu šeptala hlasem trochu rozechvìlým: „Kdybys mne nìkdy ošidil, neøíkej
mi to! Udìlej to tak chytøe, abych se o tom nikdy nedovìdìla. Nemohla bych ani
pak žít bez tebe, a kdybych to vìdìla, bylo by mi tìžko.“
Ejhle, ženská logika! Ovèí logika! Její logika!
A teï ji využívá proti nìmu!
Nebo Jarmila ho klame!
Od chvíle, kdy odmítla jeho žádost, aby se rozešli, byl na tuto možnost
pøipraven. Je koneènì zcela pochopitelné, že si pøi neradostném životì, který má
s mužem slepcem, hledá radost nové lásky. A pøece, když nabyl jistoty, že je klamán,
padla na nìho hrùza.
Když nabyl jistoty! Smát se mu chce! Což pro nìho nìjaká jistota jest?
Ne, nenabyl jistoty, nikdy jí nenabude, právì v tom byla ta hrùza. Nebo ani ta
hrùza nebyla poctivou hrùzou. Ta nevìra byla prolhaná, ta hrùza byla prolhaná, ta
tma byla prolhaná, vše kolem komisaøe Macha lhalo.
„Byl u nás dnes nìkdo?“ zeptal se jakoby mimochodem na procházce
Anduly.
„Nebyl, milostpane.“
A za chvíli:
„Nezapomnìla jste dát dnes milostpaní to psaní na poštu?“
„Ne, nic jsem nenesla na poštu; milostpaní mi nic nedávala.“
„Kde jste byly vèera s paní?“
„Kupovaly jsme nádobí.“
I ta Andula byla prolhaná, ta hloupá Andula, která se zdála tak mìlká a
prùhledná jako luèní studánka.
Poprosil jednoho jitra Jarmilu, aby mu došla na berní úøad. Když odešla,
poslal z domu také Andulu. Chtìl dnes èekat na listonoše sám.
Koneènì zaznìl zvonek v pøedsíni.
- 41 -
Šel otevøít. Listonoš doruèil tøi psaní, lístek a krajinský èasopis.
Aj?!… Od koho najednou tolik psaní? Snad již tøi týdny nepøišla tak velká
pošta a podivno, že pøichází právì dnes, kdy ji pøijímá sám! Sevøel listy v ruce.
„Poslyšte, pane listonoši,“ øekl, „služka nám vèera založila poštu.
Nepamatujete se náhodou, co to bylo?“
„Myslím jen korespondenèní lístek vèera.“
Ano, to by se tedy shodovalo. Vèera pøišel jen lístek od švadleny.
Listonoš odešel. Komisaø položil psaní na piano a netrpìlivì pøecházel
pokojem. Èekal.
Když se žena vrátila, øekl jí:
„Na pianì mᚠpoštu, Jarmilko.“
Slyšel, jak trhá obálky. Ètla. Trvalo to velmi dlouho.
„Bratr Josef píše a paní adjunktová. To je tvoje, úèet od knihkupce a pak
ještì pohlednice, také od paní adjunktové, byli na Hrubé Skále na výletì. Máš
trpìlivost poslouchat? Pøeètu ti to.“
„Je tam nìco zajímavého?… Nu, èti!“
Ètla plynnì a bez rozpakù. Bylo to opravdu psaní od švagra Josefa o
rodinných záležitostech a s pozváním na venek, pak list pøítelkynì s nìkolika
malomìstskými novinkami a klípky a bezvýznamný pozdrav z výletu, podepsaný
bývalými komisaøovými kolegy a známými.
Jeho nervy se na okamžik uklidnily.
Ne, to nebyl pravý systém dopátrat se kouska pravdy! A Jarmila byla dosti
chytrá, aby vystihla z tohoto jediného pøípadu, že má nedùvìru ke psaním, která
ona pøijímá, a kdykoli nyní pøicházely, bylo první, že mu je pøinášela a øíkala: Od
toho, od toho, od toho; mᚠtrpìlivost poslouchat?; pøeètu ti je. A nebyl-li náhodou
v dobì listonošova pøíchodu doma, hlásila mu pøíjem pošty ihned po jeho návratu
a zase øíkala: Mᚠtrpìlivost poslouchat?; budu ti pøedèítat. A øíkala to s tak
rafinovanou pøirozeností, jako by ani netušila, že ji podezøívá. Ne, to nebyla tedy
správná cesta dopátrat se kouska pravdy! Ale jak? Jen jak? A že se za jeho zády
cosi dìje, to vìdìl.
Cosi!… „Cosi“ je hrozné slovo. Ne tak ostøe muèivé blízkou
nedosažitelností jako „patrnì“, zato tím dusivìjší svou beztvárností. A toto „cosi“
vyplnilo teï celé jeho nitro. Bylo tam ostatnì vždy, ale netušil, že mùže nabýti
rozmìrù tak ohromných. Kvasilo však v horkých nocích, rostlo, a když stìny
hrudi již nestaèovaly, opíralo se o nì trvalým tlakem a hrozilo je v pøíštích chvílích
roztrhnout. A to bylo zase to: ne teï, ne za hodinu, ale až v kterýchsi pøíštích
chvílích! Ohavné! A nebylo lze zbaviti se ho. Míval nìkdy pocit - a pøitom byl
nucen sedìt klidnì na pohovce a odpovídat laskavì na Jarmiliny otázky - že by je
snad mohl vyplivnout zároveò s hlasem svého hrdla, kdyby se teï rozkøièel; že
by se mu ulehèilo, kdyby mohl nìkoho rdousit a bít mu hlavou o zem, nebo
vehnat si kulku do prsou, aby tímto otvorem mohlo „cosi“ vyproudit ven. Ale
- 42 -
vìdìl, že nic z toho neudìlá.
A za nocí, které se ode dní lišily jen ještì vìtší blízkostí ženinou, pøicházela
Jarmila do jeho lože, pohladila ho po èele, políbila ho na vlasy a øíkala: „Och, tvá
Jarmilka není hloupá a ví, co se v téhle hlavièce dìje. Ale nikdy se mne nezbavíš.
Mraè se, nepromluv za celý den jediného teplého slovíèka, ubližuj si mi v srdci, a
já pøece každého veèera pøijdu, pohladím tì po vlasech a øeknu ti, že jsi mùj a že tì
miluju.“ Znìlo to pokornì, ale znìlo to i vítìznì. Byla si pøíliš vìdoma, že noc
patøí jí. A s prvním pohlazením ženiných paží - což pøi tìžkém postavení Jarmilinì
mohl být pøísný k jejím lžím? - cítil desateronásobnì celé nevolnictví vùèi ní a
cítil, co životní síly a hrùzy bude stát probojovat se. Byla krásná, vlahou hebkost
jejího tìla vnímal hmatem zmnohonásobeným a tvary jejích nohou a prsou, dotek
jejích vlasù jej dennì naplòovaly novou bolestnou rozkoší a její vùnì jej
vydražïovala v bezmoc. „Jarmilo!“ sténal, zuby zatínal do rtù a veškerá síla jeho
života vcházela do hrotù prstù, jimiž vidìl, a vždy novì vidìl úžas její krásy, do
prstù, které horeènì sbíraly polibky s jejích òader, dávaly se laskati vlasy jejího
tìla a chtivì v sebe sály její vonné teplo.
Chvíle štìstí? Jedna ze zbylých radostí života? Och nikoli! Manželské lože
snad mohlo dát vteøiny zapomenutí slepému žebrákovi z jizerského mostu, ne
však bystrému komisaøi Machovi. Ten znal, odkud prýští tato vìèná a nikdy
neukojená touha: Za neobyèejnì parných èervnù, kdy pùda ztvrdla v kámen a
žhavý vzduch se chvìje nad zemí, vznikají v lánech zeleného obilí plochy žlutých
skvrn. To schnou klasy, které pod sebou ztratily živnou vláhu a jsou odsouzeny
zemøít. Klasy vìdí, že propadly smrti, a v tomto umírání se jich zmocnila jediná,
divoká touha: vydati plod. Pøepadla je zoufalá vášeò plození. Vypjaly poslední
síly a vyhnaly v klas, sebraly poslední život a vlily jej v zrno. Pak zemøely. A
chorobný plod jejich poslední vášnì zahynul s nimi, mrtvý již pøi narození.
Komisaø Mach znal zákon své vášnì, a pøece si bral vždy znova tuto ženu,
která nepatøila jemu, která ho klamala a obelhávala, bral si ji, ponìvadž musil,
ponìvadž ji miloval, ponìvadž byl slabý, ponìvadž byl podlý, ponìvadž byl
umírající. A pak šly bezesné noci, kdy Jarmila klidnì po jeho boku oddechovala a
on cítil nenávist k ní a touhu zardousit ji. A: „Zardousit?“ vysmíval se sám sobì.
„Teï?“… Hodiny míjely a on se stravoval odporem k sobì samému.
A nebylo bodu, jehož by se bylo možno zachytit, ani nikoho, kdo by jim
dal v tomto jejich sporu spravedlnost a ukázal jim cestu. Nebo na koho se obrátí?
„Proè?“ zeptá se ho v pláèi Jarmila; a ostatní: „Jak vypadá to vaše ,cosi’?“ Lidé
chtìjí vše vidìt. Jejich myšlení se øídí jinými zákony. Kdo? Co? Proè? To jest
jejich zraková logika. Øíkají tomu dùkazy.
Ne. Nikoho není. Je sám, jako jím vždy byl. Sám žalobcem, soudcem i
odsouzeným.
„Jaké máte dùkazy, pane žalobce?“ zeptal by se ho soudce, který nikdy
nebude. Co by odpovìdìl? Zahryzl by se vzdorovitì do rtù a mlèel by?
- 43 -
„Jaké máte dùkazy, pane žalobce?“ ptá se ho soudce, který není.
Ale ne! Ten soudce jest! Komisaø Mach ho vidí jasnì. Vidí síò okresního
soudu posledního pùsobištì, bílou a starobyle klenutou. Soudce sedí za zelenì
potaženým stolem se dvìma svíèkami v mosazných svícnech a tuctovým litinovým
køížem mezi nimi. Je to jeho známý, rada zemského soudu Èerný, starý, mrzutý
pán s šedivým plnovousem, šedivou rozcuchanou hlavou a šedivým tlustým
oboèím. Vše je na tom muži šedivé; i oèi a barva oblièeje a rukou. Jen soudcovský
talár je èerný. Na zeleném stole leží èerný baret. Pan rada se tváøí nevlídnì.
Pøelíèení zapoèalo soudcovou otázkou.
Podrobí se mu komisaø Mach? Ano. Nemá chu zahrýzti zuby do rtù, mlèet
a stát se z žalobce obžalovaným. Obhájí svou vìc i pøed šedivým soudcovským
rozumem.
A odpovídá panu radovi:
„Èasto u nás v pøedsíni vrznou bez zvonìní dveøe, dojista èastìji, než se
stává v jiných bytech, a není slyšet hlasy, nebo jen nìkolik letmých a nehluèných
slov. Neptám-li se, neøekne se mi o tom vùbec, ptám-li se, vrátila se to služka z
koupi, nebo to byl žebrák, nebo muž s reklamou, nebo podomní obchodník, nebo
kominík, a vím jistì, že to ti lidé nebyli.“
„Pøesvìdèil jste se nìkdy urèitì o tom?“
„Ne.“
„To je všechno, co víte?“
„Není to všechno. Žena èasto vychází beze mne, k pøítelkyni prý nebo k
švadlenì, a vracívá se svìží, veselá, plná životní energie, kterou pøedtím nemìla.“
„Odchází proti vaší vùli?“
„Ne. Sám ji posílám, aby se šla osvìžit.“
„Zjistil jste nìkdy, že byla jinde, než vám udala?“
„Jak mohu? Jsem slepý, pane rado, a pøítelkynì by mne obelhala stejnì,
jako mne obelhává žena a služka.“
„Co ještì?“
„Její názory jsou takové, že opravòují podezøení.“
„To by bylo tedy nìco. Jaké jsou její názory?“
„Neøíkat nepøíjemné vìci.“
„Jak se jeví tyto názory v praxi?“
„Schovala pøede mnou psaní svého ctitele z mládí - snad jen ctitele - a
zapøela, že jí pøi divadelní zkoušce partner políbil ruku. A to jsem vidìl… Ostatnì…
ostatnì mne také vodívala na koncerty vojenské kapely.“
„To je vše?!“
„Totiž… Naposled vám to nestaèí, pane rado?!“
„Vysvìtlete mi, pane žalobce, jak je pøi vaší inteligenci možno nechápat,
jak smìšné je vše, co jste mi zde pøednesl. To nazýváte dùkazy?“
„Ne, poèkejte, soudce, poèkejte pøece… vzpomenu si ještì na mnohé.
- 44 -
Vystihl jste správnì, že nejde v mém pøípadì ani tak o zjištìná fakta jako spíše o
celé naše názory, o celou naši povahu. Ovšem… Mám vám vyprávìt o jisté pøíhodì
z dob našeho zasnoubení?“
„Myslíte-li, že to má dùležitost pro posouzení vìci, vypravujte prosím!“
„Tedy… nu ano, seznámili jsme se, jak se již na malém mìstì lidé seznamují.
Zahradní koncerty, sokolský a mládenecký ples, výlety. A já jsem mìl v úmyslu
se oženit. Našel jsem si hodnou dívku z øádné rodiny. Mìla také na naše pomìry
znaèné vìno, ale vìøte, to mi bylo zcela lhostejné, jsem sám zámožný a nikdy
jsem své pøíjmy nespotøeboval. Myslím, že jsem ji mìl již tehdy rád - zamilujeme
si obyèejnì ženu, kterou si chceme vzít - a øekl jsem jí to zèervenalé kdysi veèer,
kdy se spoleènost vracela z výletu a my zùstali pozadu. Požádal jsem o její ruku,
a byli jsme zasnoubeni. Jaképak výklady dále? U všech snoubencù naší spoleènosti
to je stejné. Tøeba dodati, že jako èlovìk, který má životní cíl, jsem nikterak
nepøeceòoval význam manželství, ale nepodceòoval jsem jej také. Svou budoucí
ženu chceme ovšem znát, pozorujeme, sledujeme; ale nenajdeme-li nic obzvláštì
zarážejícího, odkládáme velmi trestuhodnì bližší poznání do budoucnosti a utoneme v sladkostech snoubeneckých týdnù. Zamiloval jsem se do ní. A teï poslyšte
pøíhodu, která je pro nás oba velmi charakteristická. Mìli jsme asi mìsíc pøed
svatbami. Šli jsme po veèeøi s Jarmilou na procházku podél Labe. Nebyl nikterak
poetický veèer, jak byste se snad domníval, bylo nehezky, mìsíc nesvítil, z luk
byla skosena tráva a páchly mlhou. Šli jsme daleko za mìsto a vyprávìli si.
Úmyslnì jsem se vyhýbal nìžnostem. Byla pøíliš cudná, aby je sama vyhledávala,
a pøíliš køehká, aby se nepodøídila náladì, kterou jsem urèil já. Vymýšlel jsem si
tehdy hezká slovíèka, viïte? Køehká! Raète dovolit ještì malièkost: Co vám budu
vyprávìt, zní hodnì hrubì, ale ujišuji vás, že to ve skuteènosti nebylo tak drsné
jako ve vypravování, tìžko si vysvìtlit proè, vím jen, že jsem v pøíštích dnech
nepocítil nejmenšího studu a stud že se dostavil teprve mnohem pozdìji, až ve
vzpomínkách, kdy mi patrnì již vymizely okolnosti, které událost provázely. V
onen nepùvabný veèer jsem jí tedy náhle pravil: ,Jarmilko, co bys mi odpovìdìla,
kdybych ti øekl: Jarmilo, chci tì mít!?‘ Myslíte, že to byl výraz nìjakého okamžitého
nadšení? Ne. Ta otázka mi nedala pokoj nìkolik dní a rozhodl jsem se, že ji položím.
Snad jsem chtìl Jarmilu zkoumat, snad jsem se chtìl pøesvìdèit, zda mi dùvìøuje,
snad to byla hra s ohnìm, snad všechno dohromady, nevím dnes již, vím jen, že
nebylo nic z toho, proè obyèejnì k podobným otázkám docházívá. Jak by se
chovala jiná dívka? Snad by nechápala otázku úmyslnì položenou tak neurèitì,
nebo by se alespoò tak tváøila; snad by byla rozhoøèena; snad by si v studu zakryla
rukama tváø; snad by se rozplakala; snad by nehezky žertovala; snad by mi
roztouženì padla do náruèí a šeptala s polibky svoje ano… nic z toho neuèinila
Jarmila. Pohledìla na mne velkýma modrýma oèima a odpovìdìla: ,Øekla bych
ti: Vezmi mne!‘ Co bylo v tìch zvìtšených modrých oèích a co bylo v tom hlasu,
se mne ptáte? Ano, smát se mi chce. Nevím to, pane rado! Již tenkrát jsem nic
- 45 -
nevìdìl. Zachvìlo se mi tehdy nitro nad tou samozøejmostí, srdce se mi sevøelo a
váhal jsem, mám-li jít dále, nežli jsem šel. A šel jsem ještì o krok. Øekl jsem jí
stejnì suše jako prve: ,Nuže, já chci!‘ Jen ještì o nìco více oèi rozšíøila, ale neváhala
ani vteøinu, rukou se mne nedotkla, tváøe si nezakryla, oèi nesklopila. Nešel jsem
dále. ,Odpus mi,’ pravil jsem, ,chtìl jsem jen vìdìt, miluješ-li mne a vìøíš-li mi.‘
A této dívce bylo devatenáct let, byla panna a nebylo v ní jiskøièky smyslnosti.
Stala se pøece pozdìji mou ženou vím to, a smyslnost jsem v ní teprve já vznítil…
Co tomu øíkáte?“
„Èekám na vaše dùkazy.“
„Na moje dùkazy?“
„- - -“
„Což nechápete, že nevím nic, ale co horšího, že také ona neví nic? Což
nerozumíte, že pro totéž nic a s touž samozøejmostí se mùže dát ovládnout jiným
èlovìkem, prvním, který pøijde?… Což… eh… naè èekáte, soudce?“
„Je to již vše?“
„Ne, ne, to ještì není vše. Mùj cit mi to øíká.“
„… Cit?… Má-li èlovìk pøebytek fantastických citù, píše prý dobré verše.
Ale pøed soudce nechodí. S lékaøem nervových chorob jste se ještì neradil, pane
komisaøi Machu?“
Ale komisaø odpovídá vášnivì:
„Což nechápete, soudce, že vám nemohu podati dùkazy, jimž byste ve své
stupidní moudrosti rozumìl? Nevidíte, že jsem slepý? Nechápete, že ve tmì je
možno klamat èlovìka v jeho pøítomnosti? V mém vlastním bytì, v mé vlastní
ložnici, na mém vlastním loži? Že je možno, že se rozplývám láskou k ní, chvìji se
nìhou, øíkám jí sladká slova, a v témž okamžiku dva kroky ode mne, že ji nìkdo
líbá a ona že mne neposlouchá a pøivírá oèi v rozkoši stupòované mou pøítomností?
Což nechápete, soudce, že jsou to muka takto žít, že nelze takto žít, že nelze,
nelze?“
Komisaø Mach cítí, že ulehèil svému srdci. Ulevilo se mu že nalezl tuto
formuli. Napìtí nitra povoluje a do oèí mu vstupují slzy. Slzy nad jeho neštìstím;
jeho velkým neštìstím,
Soudce mlèí. Ano, nebo co by mohl øíci?
Soudce mlèí a komisaø Mach tiše slzí. HIe, jeho pýcha povolila a on slzí.
Náhle pozvedá k soudci oèi.
Co to?
Soudce není dojat, soudce není pøesvìdèen?
Soudce se na nìho dívá, upøenì, zle dívá utkvìlýma oèima? A èí jsou to
oèi… To pøece nejsou soudcovy!? Ten mìl šedivé oèi… Komisaøi Machovi probíhá
pod pokožkou lebky nepøíjemnì lechtavý proud. Proè se na nìho dívá? Nevìøí
mu snad?… A kde již vidìl komisaø Mach tyto modré, krutì krásné oèi?
A soudce, nespouštìje z nìho pohled, praví pomalu a s vážnou
- 46 -
monotónností:
„Nehrejte zde komedii, komisaøi Machu, komisaøi Machu, vy sobecký,
požívaèný èlovìèe, vy - lháøi!“
Komisaø divoce vyskakuje, aby soudce chytil za prsa a udeøil jej za urážku
v tváø.
Ale oèi soudcovy jej zarážejí na polovinì cesty. A nyní také s hrùzou
poznává, èí to oèi jsou. Jsou Jarmiliny. Ale není v nich mìkkosti a nìhy, Jarmiliny
oèi se rozhoøely tygøím žárem, jako by byly vsazeny do dravèí hlavy.
Komisaø klesá pod jejich silou zpìt na židli.
A oheò oèí hasne a stávají se zase jen pøísnými a na nìho upøenými. A
soudce se zdvihá a jde pomalým krokem k nìmu, pomalým a obøadnì dùstojným.
Staví se pøed nìho a komisaøi probíhá lebkou a zády mráz. Cítí, teï že bude vynesen
rozsudek.
„Vzpomínáte si na všetatské nádraží, komisaøi Machu?“
Podivno! Komisaø jakoby náhlým vnuknutím si vzpomíná na všetatské
nádraží a na událost, kterou má soudce na mysli.
„Ošidil jste tam chudého pikolíka o korunu osmdesát haléøù. Vy, komisaøi
Machu, jste slušný èlovìk jen navenek…,“ pøísné oèi se vbodávají svou modrostí
do bezmocného mozku komisaøova a ukazovák soudcovy ruky, dlaní vzhùru
obrácené, se pomalu tyèí, „… ale ve své duši jste podlec. Ro-zu-mí-te mi pøece,
komisaøi Machu?!“
„Chcete snad øíci, darebáku, že se chci zbavit Jarmily a s ní viny, které
jsem se nikdy nedopustil? Chcete snad øíci, že nepravdivý èlovìk nikdy nenajde
pravdu?“
Chtìl tato slova soudci zaøvati v tváø, pøekonat jistotou svého pohledu zlou
potmìšilost tìchto modrých oèí… ale øekl to kupodivu tiše. - Ano. Tento soud skuteènì byl. Ne ve snu, ale pravdivì se konal v ložnici
penzionovaného komisaøe Macha.
Komisaø Mach má hlavu pøeplnìnou k rozskoèení a v celém tìle cítí
nevolnost.
Hodí prudce sebou na loži, hlavu zaboøuje do podušky a tiskne køeèovitì
pìsti ke slepým oèím.
Ještì jednou sebou hodí na druhou stranu a vyskakuje z postele.
Jde se napít vody.
Uprostøed pokoje se zastavuje, natahuje se, rovná se v køíži a ruce rozpíná
doširoka.
„Prokletý život! Eh!“
Když se napil a vrací se k loži, probouzí se Jarmila.
„Karlouši… co je, Karlouši?“
„Nic,“ praví podráždìnì. „Spi!“
Ale když uléhá, mrzí ho zlý tón tìch slov a hledá ve tmì Jarmilinu ruku.
- 47 -
„Nezlob se, Jarmilko! Nemocní bývají nìkdy podráždìni. Nu, nezlob se!“
Jarmila se k nìmu naklání a klade mu ospale hlavu na prsa.
„Jak bych se na tebe mohla zlobit, miláèku? Nikdy se na tebe nebudu
zlobit.“
A znova usíná.
Ale komisaø neusne do rána. V duši mu sedí soudce.
Ráno, ráno. Co je to, ráno? Pod okny zaènou hrèet tramvaje. Andula èímsi
bouchá v kuchyni, mlékaøka klepe, Jarmila se myje a èlovìk vstává z postele do
téže tmy, do níž vèera uléhal, uštvanìjší teï než veèer.
A pak zaène den. Prázdný a dutý, jako by èlovìk sedìl v sudì.
„Teï je konec øíjna, viï?“ ptá se ženy.
„Ano. Osmadvacátého.“
„Tøi mìsíce již takhle žijeme?! Neuvìøitelné!“
Èlovìku je tak bez práce, bez myšlenky protivno pøed sebou samým. Nic
nejde, nikdo nejde a není ani koho oèekávat.
„Veverèí život, Jarmilko!“
„Proè myslíš, Karlouši?“
„Víš, taková klec, co v ní bìhají veverky. Bìhá a bìhá, až se celá upachtí, a
poøád je na jednom místì.“
A za takovýchto dusných dnù mívá komisaø Mach divné nápady.
Èíhá na listonoše, odbírá mu psaní a srovnává pak, pøedèítá-li mu je Jarmila
všechna a plynnì. Èiní to pøes to, že ví, jak je to zbyteèné a že listonoš za korunu
udìlá Jarmile to, co ona si bude pøát.
Nìkdo v neobvyklou hodinu zvoní a komisaø mu spìchá otevøít.
„Copak?“ diví se Jarmila.
Ale on neodpovídá.
Na chodbì stojí žebrák.
„Milostpane, právì mì pustili z nemocnice, uctivì jich prosím…“
Komisaø sahá do kapsy pro almužnu, ale pøistupuje pøitom k žebrákovi
docela blízko, až se ho dotýká, a èichá, zapáchají-li jeho šaty chudobou.
Nebo nìkdo zaklepe na dveøe, ale než mùže komisaø otevøít, ubíhá již ten
nìkdo schody dolù.
„Hej! Vy!“ køièí za ním.
„Co?“ odpovídá ze schodù neochotný hlas.
„Pojïte sem!“
Neznámý tento velitelský tón skuteènì uposlechne.
„Copak jste tu dìlal?“
„Co? Kouknou se do schránky! Reklamy nosím!“ zní pepicky protáhlá
odpovìï.
„Ukažte mi je!“
„A èlovìèe?! Co chtìjí?! Copak si myslejí, že roznáším anarchistické
- 48 -
letáky?“
Ale komisaø hrábl již po ruce neznámého a nahmátl tam skuteènì balík
tiskopisù.
„Nu, nemìjte mi za zlé!“ omlouvá se.
„Kdo oni vlastnì jsou, èlovìèe, že tu po mnì chramstají? Jsou od toho? To
si dají pokoj! Co si o mnì myslejí?“
„Nu promiòte, opravdu jsem nic zlého nemyslil.“
Roznašeè jde zase ze schodù dolù.
„To mì podrž!“ povídá zlostnì.
Jednou, bylo to za podzimního jitra, zazvonil listonoš.
Otevøít šla Jarmila.
„Pepa píše,“ oznamovala, když se vrátila do pokoje. „Mᚠtrpìlivost
poslouchat?“
Zdálo se mu, že to øekla s nepatrným rozèilením v hlase.
„Èti, chceš-li!“
Roztrhla pøed ním obálku a ètla.
Byl to opravdu bezvýznamný dopis od švagra Josefa. Všichni jsou zdrávi,
Zdenièka mìla zpuchlé mandle, Rùžena chystá Jarmile nìjakou zeleninu. Co ho
na tom mìlo zajímat?
Ale když dopoledne odešla Jarmila z domu, zeptal se Anduly:
„Kolik pøišlo dnes psaní?“
„Brala je milostpaní. Dvì, myslím.“
A pøi obìdì se pak zeptal ženy:
„Jen Pepa psal? Èi pøišlo ještì nìjaké jiné psaní?“
„Ne. Jen to Pepovo.“
Oj!
Stalo se tedy pøece jednou, že se nesmluvily a že tento zdlouhavý systém
nebyl tak neúèelný, jak se již poèal domnívat!
Když osamìl v pokoji, tápal po nábytku, otvíral tiše zásuvky a dveøe skøíní,
hledaje onen druhý list. Našel jej koneènì v její ruèní kabelce, posud otevøené.
Nezaklapla ji, patrnì aby se neprozradila zvukem. Sevøel psaní v ruce a rozèilenì
je ohmatával. Staré psaní to nebylo, vèera byla ještì kabelka prázdná. Dnešní
Josefùv list to také nebyl. Švagr posílá psaní v hladkých obchodních obálkách, a
tahle byla drsná, vykládaná hedvábným papírem a patrnì velmi elegantní… Nu
ovšem…! Vstrèil psaní do kapsy. Dnes se doví pravdu!
Z kuchynì zaznìl otevøenými dveømi pøes pøedsíò Jarmilin hlas:
„Venku je dnes tak krásnì! Nevzal bys mne s sebou na procházku,
Karlouši?“
„Dobøe, pojïme!“ øekl náhle se rozhodnuv.
Tedy dnes! Stùj co stùj!
Zatímco pøešla do ložnice ustrojit se a on podle šumotu rozeznával èásti
- 49 -
odìvu, do nichž se obléká, snoval plán. Jarmila si došla do jídelny pro kabelku a
on èekal, zda ji otevøe a projeví nepokoj. Ale zaklapla bezmyšlenkovitì zámeèek a
kabelku vzala.
Pomohla muži obléci se do svrchníku. Pak vyšli, zavìšeni v sebe, do ulic.
Byl pøíjemný podzimní den a svítilo slunce. Bylo mírné a vzácné. Šli
vinohradskými ulicemi a dolù Václavským námìstím.
Komisaø se snažil pøemoci neklid, být pøíjemný a pøedstírat zájem o
drobnosti, o kterých mu vypravovala.
Sešli Václavským námìstím a zaboèili vpravo za roh. Obklopil je ruch
Pøíkopù.
Komisaø se po nìkolika krocích zastavil a øekl: „Jarmilo, prosím tì, rozbolela
mne hlava, dojdi mi do lékárny pro pyramidon. Snad ti jej dají.“
„Hlava tì bolí?“ zeptala se starostlivì. „Pojï, vrátíme se na Václavské do
lékárny, zde o žádné nevím. A co to, Karlouši, spal jsi snad špatnì?“
Ale on odpovìdìl:
„Jdi sama, Jarmilko, poèkám zde na tebe.“
„Co tì napadá?! Jak bych tì tu mohla nechat samotného?! Pojï, Karlouši!“
Øekla to tak jistì, jako by ani nepochybovala, že poslechne.
Ale stál na svém:
„Ne. Prosím tì. Poèkám.“
„Co myslíš? Ne, nenechám tì samotného!“ øekla polekanì.
„Chci poslouchat sám ten ruch ulice. Pøej mi trochu svobody!“
Mlèela a v jejím mlèení byl údiv a neklid.
„Nerozumím ti, Karlouši, co tohle zase má být.“ Její hlas se chvìl
zadržovaným pláèem. „Pochop pøece, ne, není to možné, uznej, vždy je to daleko
a umøela bych na cestì strachem o tebe.“
„Nebuï tak úzkostlivá. Žádám tì o to.“
„Karloušku, miláèku, nedìlej mi takové vìci,“ a paní Jarmila se rozplakala,
„tolik tì prosím.“
„Ale jdi, jdi,“ øekl nevážnì, jako se mluvívá s dìtmi, „copak se mi mùže
stát? Andula mne také èasto nechává o samotì.“
„Jaké je to s tebou trápení, miláèku!“
„Nu, pojï, pojï,“ øekl rozhodnì a vzal ji za ruku, „doveï mne ke zdi!“
Dovedla ho k prùjezdu domu a postavila u vrat.
„Karlouši…“ pokoušela se ještì prosit.
„Neboj se, ani se odtud nehnu, dávám ti slovo.“
„Karlouši…“
„Jdi, Jarmilko!“
„Pá, Karlouši…! Nehýbej se…! Umøu cestou strachy.“
Jarmiliny kroky se spìšnì vzdalují.
Komisaø Mach stojí opøen o zeï.
- 50 -
Èeká.
Jarmiliny kroky se již smísily s hlukem Pøíkopù… Teï je již asi o dùm
dále… Již o dva… Teï se patrnì zastavuje a obrací se po nìm… Jde již dále…?
Asi ano…! Komisaøi Machovi buší srdce.
Stojí.
Pøed ním tma, ale v ní víøí život. Zmì krokù v ní zní, hlasù, hrkot povozù
a zvonìní elektrické dráhy. A všechny tyto zvuky se slily v jedinou hudbu. Symfonie
ulice! Zaslechne i jednotlivá slova lidí a úryvky vìt, jak se tìsnì kolem nìho mihnou chodci, smích a zašumìní ženských šatù - jako tóny jednotlivých nástrojù,
vyniklých na okamžik ze souzvuku orchestru. Poslouchá. Slyší vlastnì poprvé v
životì tuto píseò. Je pøíjemná svou zdravou životností a její veselé tempo ho
uklidòuje. Bim, bam, zaznìl triangl elektrické.
Ale ne! Není kdy oddávati se! Je tøeba jednat!
Nyní již asi Jarmila zaboèila za roh.
Tedy - teï!
Do symfonie ulice vpadlo jeho srdce. Divoce se rozvíøilo.
Postoupil s roztaženýma rukama dva kroky vpøed doprostøed víru, který
náhle divoce kolem nìho zabouøil. Kdosi o nìho letmo zavadil.
Teï - kmitlo mu duší - mìl by zakòourat: „Slepota je žaláø nejhorší,
dobrodineèkové moji, smilujte se!“
Ale nabral dechu, a pohybuje nejistì prsty polorozpjatých rukou, pravil:
„Pánové, jsem slepý, snažnì vás prosím…“
Vír kolem nìho se zastavil a hluk krokù ve tmì rázem utichl. Jen elektrická
dráha zvonila a její ostrý zvuk se vrážel do ticha. Lidé asi na komisaøe hledìli a
divili se. Nemohli pøedpokládat, že dobøe ustrojený muž na nich bude žebrat.
Náhle zaznìl pøed jeho tváøí laskavý hlas:
„Co si pøejete, pane? Mám vás snad nìkam dovést?“
„Jsem penzionovaný okresní komisaø Mach,“ øekl a natáhl ruku, tápaje ve
tmì po ruce laskavého mluvèího. Ta ruka se náhle octla v jeho.
„Tìší mne. Jsem gymnasista Král. Sextán.“
„Dìkuji vám, pane studente.“ Hlas komisaøùv s vìdomím, že má pøed sebou
chlapce, nabyl pevnosti. „Mám k vám snažnou prosbu… Bohové odmìní ty, kdož
prokáží službu slepému Oidipovi, by ne králi,“ zažertoval dokonce.
„Prosím. Raète jen øíci!“
„Došlo psaní a velmi rád bych znal jeho obsah. Nemám, kdo by mi je
pøeèetl. Prosím vás, pane studente, abyste tak uèinil vy.“
„Ano, rád.“
Hudba ulice se kolem nich opìt rozvíøila a plynula dále svým tokem.
„Snad bychom mohli zajít do prùjezdu,“ pravil komisaø.
„Prosím. Raète mi podat ruku!“
Komisaø tak uèinil a chlapec ho zavedl do chladného prùjezdového zápachu
- 51 -
a na šamotové dlaždièky s ohlasem krokù.
Komisaø vyòal z kapsy psaní a podal je studentovi.
„To je ten list,“ øekl.
Cítil, jak mu jej ruka odebrala, a slyšel, jak je vyjímán list z obálky. Pak
nastalo ticho. Dlouhé, jak se komisaøi zdálo, a rozèilující. Chtìl je již pøerušit
zdùraznìním své prosby, ale ozval se rozpaèitý a mírný hlas
„Ale… to psaní není adresováno vám, pane komisaøi…“
„Nevadí, jest adresováno ženì a týká se zøejmì nás obou. Prosím vás, pane,
záleží mi na tom velice,“ vyrazil ze sebe, stìží pøemáhaje vzrušení.
A zase pøestávka. Dlouhá a trapná.
„Ano… Koneènì vám je snad mohu pøeèíst. Zdá se to být nìjaké rodinné
psaní,“ øekl student a èetl pak polohlasitì: „Drahá Jarmilko, u nás není nic nového,
co by tì mohlo zajímati. Všichni jsme chválabohu zdrávi, já, žena i dìti, jen
Zdenièka mìla minulý týden trochu zpuchlé mandle, ale pøešlo to docela lehce…“
Ne! To tedy není list, který hledal! To je psaní švagra Josefa, které dnes
ráno došlo a které mu Jarmila pøedèítala. Mìl v úmyslu studentovi list vzít a
podìkovat mu. Ale bylo mu trapné pøiznávat se cizímu èlovìku k omylu nebo
ještì k nìèemu horšímu, a rozhodl se jinak. A tedy doète! Možná, že se pøece
nìco doví, snad, snad mu Jarmila neètla list celý a nìco zatajila.
Sympatický hlas èetl o dìtech, ženì, ženinì matce, o starostech s vedením
továrny - vesmìs známé vìci.
„Drahá Jarmilko, všichni cítíme…“
Student se zarazil.
Nu…?
Ticho. Jen proud ulice sem zvenèí hluènìji zaznìl.
Proè neète…? Co je? Co je?
„Já nevím, pane,“ ozval se nesmìle hlas, „… skuteènì nevím, mám-li právo
èíst dále…“
„Proè myslíte, pane studente?“
„… Bojím se, že vám to bude nepøíjemn酓
„Ne. Urèitì ne. Velice vás prosím. Ujišuji vás, že kdybych já vidìl a slepec
mne o podobnou službu požádal, vyhovìl bych mu. Øekl jste ostatnì, že tam stojí
nìco nepøíjemného. Snad mi to nebude chtít nikdo pøeèíst - a skuteènì nemám
kolem sebe jediného èlovìka - a snad se pak budu domýšlet, že je v psaní nìco
ještì mnohem horšího, než tam ve skuteènosti stojí.“
„Ano… nemìl jsem vám to øíkat,“ odpovìdìl hlas smutnì.
„Snažnì vás prosím.“
„Drahá Jarmilko,“ pokraèoval koneènì nejistým hlasem student, „všichni
cítíme s Tebou Tvoje hrozné neštìstí, stále o tom mluvíme a všichni Tì velice
litujeme.“
Komisaø zbystøil sluch. Ne, tohle mu neètla!
- 52 -
„Rùžena nad Tebou èasto pláèe a také její matka píše smutná psaní. Vždy
všichni víme, jaký býval Karel divný, již dokud byl Zdráv, a jaké s ním mᚠasi
soužení teï, když je slepý, a Ty jsi k nìmu navìky uvázána. Nezlob se, drahá
sestro, že se opìt dotýkám této vìci, také Ti slibuju, tentokrát již urèitì, že Ti již
nikdy nebudu psát podškrtaná psaní, ale Karel se k nám choval vždy cize a byl
nám cizí, kdežto Tebe milujeme a Tvé blaho nám leží na srdci. Pokládám za svou
povinnost øíci Ti nìco. Nedomnívej se, že nemᚠjiného domova než svùj
vinohradský. Také mùj dùm jest Tvým domovem. Tvých 80.000 K (máš-li je ještì)
není sice žádným jmìním, ale ke skromnému venkovskému životu staèí i menší
renta a Ty znᚠnaše majetkové pomìry a víš, že bychom oba byli šastni,
kdybychom pro Tebe nìco mohli uèinit. Vila je velká, pøenechali bychom Ti celý
pøízemek, neobtìžovali bychom Tì a v nièem neomezovali Tvou svobodu. Stane-li
se tedy u Vás cokoli, rozumìj mi, drahá sestro, cokoli, a z Tvé èi z jeho strany,
nezapomeò, že mùj dùm je Tvým domem a že vše, co mám, je také Tvé. To vše Ti
píšu z návodu Rùženina a po úradì s její matkou, ne snad, že by se mnì
nedostávalo pochopení pro Tvùj osud, ale víš, jak jsme my mužští v podobných
vìcech málo chápaví a neobratní. A Rùžena Ti vzkazuje, že musíš ještì letos k
nám, a s mužem èi bez nìho (mohla bys mu na tu dobu vzít opatrovníka), aby
ses trochu zotavila. Mᚠtoho, má drahá, ubohá sestro, jistì zapotøebí. Máme tu
pøekrásný podzim, ani si nedovedeš pøedstavit jak krásný, Rùža i dìti dìlají èasté
výlety pìšky i autem a já s nimi, pokud mi to èas dovoluje, a vìru nezávidíme vám
Pražákùm vaše velkomìstské zábavy. Vìø, Jarmilko, zvykla by sis tu a líbilo by se
Ti zde. Rùžena je obrovsky pyšna na letošní sklizeò své zahrady a chystá Ti nìjaké
zavaøeniny a zeleninu. Tak si pro to pøijeï! Kdy pojedu do Prahy, nevím, ale rozumí
se, že Vás ve Vašem novém domovì navštívím. Kdybys cokoli potøebovala, piš!
Rùža, dìti i já Tì mnohokrát líbáme a pozdravujeme. Pozdravuj od nás všech
upøímnì Karla. Tvùj Josef.“
Student se odmlèel.
„Hm,“ øekl sotva slyšitelnì komisaø a cosi mu zatrhalo v koutku rtù.
Hm! opakoval si v duchu a hledìl do své tmy.
„Nevím opravdu, mìl-li jsem vám to èíst. Jistì jsem vás zarmoutil, pane,“
pravil koneènì student.
„Ach nikoli,“ odpovìdìl komisaø nutì se do úsmìvu. „To pøece není tak
zlé. Pøíbuzní mají o ženu starosti. Chápu to a nezazlívám jim. Dìkuji vám. Jsme
pøece rozumní lidé a pøed chytrým èlovìkem netøeba nic skrývat, viïte, mladý
pøíteli? Pravda, pravda a nic než pravda. Alétheja! Hledej pravdy, slyš pravdu, uè
se pravdì, prav pravdu, drž pravdu, braò pravdy až do smrti! - jak to øekl Mistr Jan
Hus. I slepý miluje pravdu a hledá ji, drží a brání, také on má na ni právo. Je tomu
tak, pane studente?“
„Ano, pane komisaøi!“ zaznìlo jinošsky pevnì.
Jak podlé! Takhle ho klamou! Ètla mu to psaní ihned, jak došlo, roztrhla
- 53 -
pøed ním obálku a ètla je bez pøípravy, aniž se jedinkráte zarazila, aniž pozoroval
mezery. Musila pøeskakovat a pøekrucovat celé vìty a neprozradila se ani slabikou.
Prodán! Prodán bez milosrdenství a bezbranný!
„Máte pravdu, pane komisaøi,“ øekl týž mladicky nadšený hlas, „inteligentu
se smí a musí øíci pravda! Snad vás bude i to zajímat: nìkteré vìty i jednotlivá
slova listu jsou podtrhána, zøejmì ta, která vám mají být zatajena. Od místa, odkud
jsem se zdráhal èíst, až k slovùm ,A Rùžena Ti vzkazuje’ je podškrtáno vše a hned
další vìta tak, že èteno jen nepodtrhané, zní: ,musíš ještì letos k nám s mužem.’ V
dalším jsou pak ještì dvì vìty podtrženy.“
Ahahahahá! projelo mu mozkem, jako jakási spirála z nekoneènì tenkého
a do bìla rozžhaveného drátu, jehož hrot se mu zabodl do temene hlavy.
Ahahahahá! Tak-hle oni ho klamou! Tak-hle oni ho pro-dá-va-jí!
Chtìl se nìèeho uchopit, aby nezakolísal. Ale ne! Klid! køièel na sebe. Klid,
komisaøi Machu! Stojí pøed tebou chlapec!
Vzpøímil se a usmál.
„Také to chápu,“ øekl pevnì. „Dìkuji vám, mladý pøíteli! Ano! Tak mluví
muž s mužem, èlovìk s èlovìkem; tak! Dìkuji vám upøímnì. Snad se mi naskytne
pøíležitost, že také já vám budu moci být jednou užiteèný. Zpùsobíte mi radost,
navštívíte-li mne.“
Vtom zazvuèely prùjezdem prudké kroky, kdosi uchopil komisaøe Macha
za rameno, padl mu do náruèí a v komisaøovu tváø zaznìl úpìnlivý pláè.
„Karlouši… co mi to dìláš?“
„No nic, nic…“ Komisaø se snažil ženu od sebe odsunout.
„Když jsem tì od rohu nevidìla, tolik jsem bìžela…“
„No…“
Ale Jarmila stiskla jeho hlavu v dlaních a jala se ji v slzách prudce líbat.
„Karlouši, Karlouši… již jsem myslila, že jsem tì ztratila… že se ti nìco
stalo… mùj bože, že tì odvezla záchranná stanice… Karlouši…“
„Nu nic, nic, Jarmilko,“ a komisaø odsunoval od sebe ženu vší silou.
„Poodešel jsem jen do prùjezdu, setkal jsem se s milým èlovìkem… To je student
pan Král, to je moje žena.“
„Rukulíbám, milostivá paní,“ zaznìl zpovzdáleèí ponìkud zaražený
pozdrav.
„Tìší mne, pane Králi,“ øekla Jarmila a komisaø slyšel, jak otvírá zámeèek
kabelky a vyjímá z ní šátek. Utírala si patrnì oèi. Nepohøeší psaní…? Ne. „To jste
mne polekali. Nu, jen když to dobøe dopadlo. Navštivte nás jednou, pane studente!“
„Dìkuji uctivì, milostivá paní.“ A za malou chvíli øekl týž stydlivý hlas:
„Rukulíbám. Porouèím se vám zdvoøile, pane komisaøi.“
„Buïte zdráv, na shledanou, mladý pøíteli. Nezapomeòte! Bydlím na
Vinohradech, Korunní tøída 54, druhé poschodí.“
Komisaø natáhl do tmy pravici a student se jí nesmìle dotkl.
- 54 -
pokus:
„Poklona.“
„Budu se na vás tìšit,“ øekla ještì Jarmila.
Studentovy kroky zaznìly prùjezdem a smísily se venku s hlukem ulice.
A zase ho žena objala.
„Karlouši…,“ øekla vyèítavì.
„Pojedeme domù. Prosím tì, zavolej drožku!“
Odešla beze slova. Tón jeho hlasu byl takový, že jí nedovolil vìtu dokonèit.
Když vstupovali do vozu, zeptala se:
„Je ti špatnì, Karlouši?“
„Není.“
„Pyramidon vezmeš až doma?“
„Ano.“
Pak, když drožka drkotala vzhùru Václavským námìstím, uèinila ještì jeden
„Kdo byl ten mladý èlovìk?“
„Nevím. Dali jsme se do øeèi na ulici,“ øekl ledovì.
Cestou již nepromluvil slova.
Ani doma nepromluvil. Pøecházel pokojem a posedával na pohovce.
Pøed soumrakem odešel s Andulou na Petøín. Stulil se do koutka lavièky,
zahalil se do pláštì a zamraèenì myslil.
V pøíštích dvou dnech byl komisaø Mach klidný. K ženì se choval vlídnì,
nekladl podezíravých otázek a chodil mnoho po procházkách. Vìc byla jasná:
Švagr Josef je v právu. Také Jarmila je v právu. Ale i on má jistá práva. Komisaø
Mach se rozhodoval.
Tøetího dne, v nedìli, pøišel student Král.
Jarmila odešla hned dopoledne k pøítelkyni (ovšem, k pøítelkyni!) a k
jedenácté hodinì zaznìl v pøedsíni zvonek. Andula se s kýmsi u dveøí dohovoøovala.
Pøišla do jídelny.
„Milostpane, nìjaký mladý pán se po nich ptá, øíkal, že prý ho pozvali.“
Komisaø ihned vìdìl.
„Ano. Že prosím.“
Nesmìlé zaklepání na otevøené již dveøe, nesmìlé kroky a nesmìlejší
pozdrav.
Komisaø jde hostu vstøíc.
„Pan Král, pravda?“
„Ano, vašnosti.“
„Vítám vás, mladý pøíteli! Sednìte si!“
Komisaø podává studentovi ruku, usazuje ho a sedá proti nìmu.
„Jsem rád, že jste pøišel… Andulo,“ volá do kuchynì, „pøineste sklenièku
vína a nìjaký zákusek…! Kouøíte?“ Hostitel vyjímá pouzdro s doutníky a
cigaretami. „Prosím, berte…! Andulo, sirky!“
- 55 -
„Dìkuji uctivì, já mám, prosím.“
Andula pøinesla popelníèek a sirky, z kredence láhev vína a èíšky.
„Hned nìco pøinesu,“ øekla a odešla.
Bylo chvíli ticho. Komisaø se laskavì usmíval smìrem, kde tušil studenta.
„Tož èím vám mohu posloužit, mladý pøíteli?“
Nastalo mlèení. Pøíliš dlouhé, aby bìhem nìho komisaø Mach nepochopil,
oè asi mùže bìžet. Byl rád, že ke své otázce nepøipojil: „Nebo jste mne opravdu
pøišel jen navštívit?“ A komisaøi Machovi se pojednou zdálo, že sedí za knihami a
rozpracovanými akty svého úøedního stolu, že slyší šumot písaøských per, že jen
v zamyšlení zavøel na okamžik oèi a že pøed ním stojí chalupník, maèká a kroutí
klobouk v ruce a zaène co nevidìt: „Slavný úøade!“
A skuteènì se za chvíli ozval ten dobøe známý, ponížený, trochu šibalský
tón:
„Vašnosti, byl jste ke mnì ve ètvrtek tak velice laskav, a tak jsem si myslil,
že bych se snad pøece jen smìl odvážit…“
„Jen bez ostychu, mladý pøíteli,“ øekl komisaø hlasem, který povzbuzoval.
„Moje finanèní prostøedky na studie jsou velmi skromné. Mùj otec je
prùvodèím Františkovy dráhy a bydlím zde v Nuslích u jednoho jeho pøítele. Myslil
jsem si, že raète mít jistì mnoho známostí v Praze mezi bohatými rodinami, a tak
jsem vás chtìl uctivì prosit, kdybyste se ráèil pøimluvit, abych dostal nìjaké
kondice. Studuji s vyznamenáním.“
Komisaø se zamyslil.
„Nemám v Praze známé,“ øekl po chvíli, „ale napadá mì jiná myšlenka,
která vám snad také nebude nesympatická… Co teï ètete z latiny?“
„Salusta, prosím.“
„Pravda! To je hezká èetba! Hleïte,“ usmál se, „snad bych se dokonce
ještì rozpomnìl na úvod Catilliny!“ A komisaø øíkal latinsky: „ ,Všem lidem, kteøí
se snaží zachovati si prvenství mezi ostatními tvory, sluší všemi silami pracovati o
to, aby životem neprošli mlèky jako hovada, jež pøíroda stvoøila k zemi ohnutá a
žaludku poslouchajíc텒 Je to tak dobøe?“
„Ó ano, prosím.“
„Jak hezky øeèeno: ,Aby životem neprošli mlèky!’ Nechtìl byste se mnou
v prázdných chvílích èíst Salusta?“
„Ó prosím, vašnosti.“
„Až dojdete k Tacitovi, mùžeme spolu èísti Tacita: Mám rád toho
zamraèeného aristokrata, ovšem, znám ho vìtšinou jen z pøekladù a do latiny
mne budete nucen teprve vpravovat, mnoho jsem již zapomnìl.“
„Prosím.“ Komisaø pøi vzpomínce na svá gymnasijní léta se usmíval.
„Ovidia jste ovšem také ètli?!“
„Ano.“
„Trochu mìkký pán - pravda? - ale má krásný verš. Nìkteré hexametry
- 56 -
èlovìku ani po dvaceti letech nevymizí z hlavy… Nu ovšem…! Immedicabile
corpus ense recidendum est, ne pars sincera trahatur.“
Z komisaøovy tváøe náhle zmizel úsmìv.
Pak øekl:
„Nìmecky neumíte?“
„Ano. Tatínek byl døíve v Opavì a chodil jsem tøi tøídy obecné do nìmecké
školy.“
„Nu hleïte! V nìmèinì teï vychází tolik zajímavých pøírodovìdeckých
vìcí, pøeèteme si nìco. Kolik vám platí za hodinu?“
„Ó to není stejné, prosím.“
„Nu nebojte se, neošidím vás.“
Andula pøišla se zákusky a cinkala talíøky a pøíbory.
„Dolejte panu Královi a mnì dejte také ještì sklenièku!“
„Jé, ten pán ještì ani nepil!“ divila se Andula. „Mám jim nìco rozkrájet,
milostpane? Je tu šunka, sardinky a máslo.“
„Ano, pøipravte mi kousek. Ale døíve poslužte panu Královi…! A vy pijte a
pojezte, pane Králi, a nedejte se pobízet. Vidíte, že je to u mne tìžké, když ani
nevím, chutná-li vám.“
Andula mazala slepému housku a krájela mu na talíø jídlo.
„Dobøe tedy, budeme èísti klasiky,“ pravil komisaø a opakoval si jako pro
sebe: „Nezhojitelnì chorý úd meèem odat býti má, aby se èást zdravá
nenakazila… Ense recidendumst. Skanduje se to tak?“ Zase mu pøejel tváøí mírný
úsmìv.
„Ano prosím.“
Když Andula odešla a oni pojedli, øekl studentovi:
„Ve ètvrtek jste byl svìdkem jakési manželské scény. Ale ty vìci nejsou ve
skuteènosti tak zlé, jak se tøetímu jeví. Sám to jednou poznáte. Nu nechme toho!
Povìzte mi radìji ještì nìco o sobì…! Pijete? Vezmìte si ještì nìco! Žena bohužel
není doma a já vám posloužit nedovedu. Tedy sám, prosím…! Studujete od zaèátku
v Praze?“
- 57 -
OLOVÌNÝ MRAK
Od pøíhody s psaním švagra Josefa byl komisaø Mach pevnì rozhodnut s
Jarmilou se rozejít.
Stùj co stùj! I kdyby to mìlo lidské životy stát! Pryè z toho vonného dusna
manželské ložnice!
Pravda, nemìl toužebnìjšího pøání, než aby zùstali ušetøeni tohoto krajního
zla, a kdykoli pøemýšlel o jeho možnosti, vždy se mu zachvívalo srdce, vìøil také,
až tam že vìci nedojdou; ale pøece, když se sám sebe tázal, nemohl než odpovìdìt si: Ano, kdyby to i mìlo lidské životy stát! Nebo takhle žít možno nebylo!
Otázka, kdo je vinen, je prozatím vedlejší, a pevná jedinì skuteènost, že tohle je
peklo, v nìmž by bez slitování zahynuli oba. Dá svobodu sobì i jí, a není-li
èlovìkem svobody ona, dá ji sobì. Mìl nejpoctivìjší vùli vyvésti ze lži tohoto
spolužití oba, nechce-li Jarmila, není to jeho vina a jeho svìdomí je èisté. Ví ostatnì,
doufá, že ani ona nezahyne, nebo také ona si našla a sleduje nitky, které ji upoutají
k životu i mimo manželství, ale ukáží-li se nitky slabými ve chvíli, kdy se Jarmila
bude držeti jen jich, selžou-li a pøetrhají se… pak… ne, zde je bezmocen a nezbude
než zaplakat nad jejím údìlem a pokrèit rameny, nebo její osud již nezávisí na
nìm. Lépe ze dvou umírajících zachránit jednoho, dokud èas, než nechati zemøít
oba.
Kdy uèiní rozhodný krok? Dnes, zítra? To byl jeden ze slabých bodù jeho
úvah. Nevìdìl a odpovídal si takto: Není dosti primitivním èlovìkem, aby se
jednoho krásného dne rozzuøil, rozbil nábytek, spral ženu a vyhnal ji ze stavení a
pak tu bezradný stál s otázkou ve vyjeveném oblièeji: A co teï? Snad bude možno
rozvázat uzel v pomìrném klidu a vyvarovat se otøesù a bolestí pøíliš prudkých. K
tomu všemu je potøebí èasu, který dá i Jarmile ne-li pochopit, alespoò vytušit
nemožnost tohoto života a nutnost nového; který jí umožní pøipravit se a snáze
snést koneèný náraz, který jest asi nevyhnutelný. A komisaø je ochoten protrpìt
ještì tuto lhùtu, nebude-li nad jeho síly dlouhá, nebo chce mít uklidòující vìdomí,
že vykonal vše, co se vykonati dalo. Také chce mít na budoucí svou cestu jasno.
Také k tomu je potøebí èasu. Proto èeká. Neváhá, nedoufá, jen èeká.
Snad v životì ještì nìco vykoná! Chtìl kdysi více, než naè jeho síly staèí
dnes, chtìl mnoho, ale šel pevnì a jistì a vytèená èást dráhy v stanovený èas
uražená mu dokazovala, že byla správná, krok dobrý, mapy pøesné a že urèitì
dojde cíle. S èedièovou støepinkou ovšem nepoèítal, jako s ní nemùže nikdo poèítat.
Tam, kam zamýšlel, již nedospìje! Tedy velkou èáru pøes minulost a nìkam jinam!
Neposadí se ve svých šestatøiceti letech uprostøed silnice, protivný sobì a na
- 58 -
pøekážku všem, nepoèká, až ho zalkne prach a rozjezdí cizí povozy. Pùjde nìkam.
Sejde na jinou cestu, pohodlnìjší, zvolní tøeba krok, vezme do ruky mapy s
vypichovanými znaèkami, v jakých dovedou èíst i slepci, ale pùjde! Na prvním
kroku dráhy stojí však v cestì Jarmila! Musí pryè Jarmila!
Plán ve velkých obrysech má již hotov. Vrátí ženì vìno a pøidá jí èást svého
jmìní, pøijme-li ji. (Zde snad bylo možno poèítat s pøímluvou Josefovy
vypoèítavosti.) Pak koupí stateèek v Èeském støedohoøí, blíže svého rodištì, vezme
si správce a bude hospodaøit. Ano: koupí Nové Dvory. Nové Dvory, statek bratrance
Jana, churavého a nespokojeného starého mládence, který jen proto ještì usedlost
neprodal, že na ni nemùže nalézt kupce. Komisaø Mach zná velmi dobøe ten dvorec,
pùl panský zámeèek, pùl selský statek, zdvihající se bílými zdmi a bøidlicovou
støechou nad doškové støechy barákù a nad vesnici uprostøed lánù a polí, nad kraj
s širokým rozhledem až daleko na obzor k èernému pruhu knížecích lesù. Strávil
tam skoro rok života. Bylo to za jeho právnických studií, kdy po jakémsi bøeznovém
bronchiálním kataru postrašil lékaø maminku možností vážné plicní choroby a
kdy poslali Karla ven na èerstvý vzduch. Zùstal na Nových Dvorech od jara do
pozdní zimy a vzpomínky na tyto mìsíce patøí k nejkrásnìjším jeho života. S
archy øímského práva po kapsách se potuloval po kvetoucích mezièkách a
panskými lesy, hospodaøil s Janem, pomáhal mu pøi polních pracích, uèil se vnikati
do života pøírody a lidí a pøitom brunátnìl v tváøi a sílil v ramenou. Klid a mír. Ale
ne líný a rozkošnický, nýbrž plný plodné práce a rozkošný. Práce selská je
nehonosná, prostá a pokorná - tak nìjak to praví Chelèický. Možno si ji hluboce
zamilovat a nalézt v ní štìstí. Pùjde k ní… Ano, Nové Dvory jsou jeho budoucím
pùsobištìm! A kdo je správcem? Student Král? V pøedstavách ano, v budoucnosti
snad. Král je hodný a inteligentní chlapec. Jen chudoba mu vtiskla jakousi neupøímnou poníženost, ale ta se dá stykem se spravedlivými a sebevìdomými lidmi
odstranit. Možná že mu poradí, aby vystoupil z gymnasia, že ho dá do hospodáøské
školy a vezme pak k sobì; snad pro nìho v životì nìco udìlá a student bude
jednou rád neobvyklému shledání v prùjezdì na Pøíkopech, když je to již náhoda,
která urèuje vnìjší osudy lidí. To ovšem ještì záleží na budoucnosti, komisaø Mach
nevìøívá lidem na první setkání, prohlížívá si je dùkladnì a ze všech stran a Král si
bude nucen jeho dùvìry dlouhým stykem teprve zasloužit.
Je podivné, že komisaøi Machovi, který pøi všem napínání mysli není s to,
aby rozpoznal by i jen nejnejasnìjší obrysy pøíštích dnù, je obraz této vzdálené
budoucnosti zøejmý a jasný. Živé vzpomínky se promítají do budoucnosti se všemi
podrobnostmi. Cítí dokonce i zápach Nových Dvorù, tu zvláštní smìsici vùnì
sena, chlévù, mléka a medu, a soustøedí-li myšlenky a chce-li, èichá nejen
charakteristickou vùni Dvorù, ale všechny pachy venkovského jara, léta, podzimu
i zimy. Cítí chladné výpary otvírající se zemì po roztálém snìhu; dech kvìtnových
luk; horký zápach zralých klasù a svìdivý prach mláceného obilí; uspávající vùnì
jablek, složených v podkroví do hromad. A slyší táhlé buèení krav a chøestìní
- 59 -
jejich øetìzù v chlévech, bzukot vèel pøed úly, jasné zvonìní naklepávaných kos
za èasných jiter a øezný šumot obilí, kladoucího se v øádky pod rozmachy sekáèù.
Cítí pod rukou hebkost koòské srsti a v dlani studenì’ vlhký dotek nozder telátka
odstavèete a drsný jeho jazyk. Myslí na Nové Dvory mnoho. Otevøeným oknem
jeho vinohradského bytu z nich vane do dusna chladný a svìží vzduch. Láká ho.
Ano, pùjde k pøírodì a lidem! Pøíroda je tvrdá, ale možno ji zvládnout; a lidem
snad ještì nìco bude moci dát a podplatit si je. Nic nechce zadarmo. Krajina
kolem Nových Dvorù je zanedbaná, selská hospodáøství o sto let pozadu, žebráci
chalupníci ve vìèných sporech s žebráky baráèníky a obojí otroèící dvoru, lid
lhostejný a odevzdaný vùli boží. A pøece je tam potøebí jen ruky a èlovìka dobré
vùle. Pøedstavuje si, jak sedí uprostøed vesnických sousedù v hospùdce s
pøiboudlým zápachem, kde èepují pivo jen jednou za týden, jak v dobrotì i zlosti
do nich vtlouká pochopení pro sdružování, jak s nimi zakládá nákupní, mlékaøská
i vèelaøská družstva, pouèuje je o pramenech nákupu a tržištích, o pojišování,
radí jim ve styku s úøady, chrání je pøed drahou lácí a podvodnými agenty, nutí je
být poøádnými, rozumnými a zámožnými. Pøedstavuje si, jak podepøen o Královo
rámì prochází dvorem, polnostmi a vsí, zastavuje se s lidmi, dává si vykládat a
zajímá se o všecko a o všechny. Radí, pouèuje, rozkazuje. Jeho práce je dobrá a
užiteèná; on je obdivován, podezøíván a pomlouván - vše, jako kdysi bývalo. Pùjde
to, musí to jít!
Je èerven. A on, sedlák Mach, jde za èasného rána s Králem travnatou
polní cestou mezi lány dozrávajícího žita. Kroèeje stírají ještì chladivou rosu, ale
jitøní slunce se již rozehøívá. Obilí tiše šumí a nad polem zpívá skøivan. A tehdy se
ptá: „Nejsou v obilí žluté skvrny usychajících klasù?“ „Ne, hospodáøi. Je dosti
živné vláhy.“
Nejsou to fantazie. Komisaø Mach nebyl nikdy fantastou. Ani v dìtských
snech si nevymýšlel, že bude císaøem nebo èarodìjníkem, nýbrž nejvýše
objevitelem severní toèny, ale i to až tehdy, kdy se již domýšlel, že zná, jak k ní
dojíti. To, co si nyní kreslí, je sice jen široký plán a jsou mu dobøe známy obtíže
jeho provedení, ale je to pevný cíl a možno za ním jít. Komisaø Mach je veselý a
plný odvahy. Vše, co lze ohmatat, možno i zvládnout, a po dobrém nebo po
zlém. Jen s mátohami se ne bít, do nichž sekaje vždy èlovìk tne jen sám sebe!
Pùjde za svým cílem! A doufá, že má dosti síly dojít.
Má ji?…
Oj!… Pozor, komisaøi Machu!… Jasný cíl jest. Dobrá Snad cíl, jehož i
slepec mùže dosíci. Dobrá! Ale je stejnì jasné, co tøeba uèinit zítra a pozítøí?…
Oj!?… A bez zítøka a pozítøku není ani dne tøetího a není dne stého. A zítøek
znamená první krok na cestì…
Ne, ne! Jen èas! Neváhám, jen èekám - øíká si, ale neví již ani tolik, zda se
obelhává èili nic; jen náhle rozdmuté „cosi“ v jeho hrudi mu dává tušit, že spíše
ano než ne.
- 60 -
Komisaø se snaží na zítøek nemyslit. To je zlé.
A žije navenek starým životem.
Chodí k nìmu student Král.
Komisaø pøedplatil noviny a hospodáøské èasopisy a student mu z nich
dennì pøedèítá. Je bystrý a vystihl, co komisaøe zajímá. Ètou také populární knihy
o zemìdìlství a probírají se v pøírodovìdeckých revuích. Salusta a latiny prozatím
nechali. Chodí spolu na dlouhé procházky, vypravují si a debatují, zastavují se u
návìstních sloupù, aby se dovìdìli, kde jsou jaké schùze nebo pøednášky (hudbu
teï komisaø Mach nechce); a pøed knihkupeckými výklady, aby pátrali po
odborných knihách a brožurách, které by je mohly zajímat. A komisaø je èasto
nucen usmát se horlivosti studentovì v pídìní po statích o dobytèích nemocech,
o chemických rozborech pícnin a pojednáních o organizaci selských družstev.
„Dìláme to trochu bláznivì, milý pøíteli. Systém si musíme najít! Ale fiat!
Pouème se nejprve trochu o rozsahu látky!“
Student Král odøekl všechny kondice a vìnuje všechen volný èas komisaøi.
Studují dokonce pøednáškový plán techniky a srovnávají jej s rozvrhem hodin
sextánových, hledajíce, zda by nebylo možno navštìvovati spoleènì na vysoké
škole nìkteré hospodáøské pøednášky. Student se zdá spokojen s novým úøadem,
tím spíše, že je nyní hmotnì zabezpeèen. Také komisaø je spokojen. Nebo chlapec
je mu mostkem s vnìjším svìtem a k budoucnosti. Spoleènost Jarmilina je
bolestným dotekem rány minulosti, Andulina jen ještì posupnìjším stažením do
skoøepiny vlastního nitra.
Doma není zmìn. Alespoò vnìjších ne. K ženì se chová komisaø Mach
hezky, dokonce mileji než v minulých dnech. Nešpehuje, nepodezøívá, netrápí.
Chová se snad chladnìji, ale laskavìji. Úmysl v jeho chladu není, ale Jarmila jej
pozoruje a cítí. Pøicházívá veèer, objímá ho a ptává se smutným hlasem.
Ne, docela nic mu nechybí - odpovídá jí.
Nepoví jí ani, proè se nyní tolik zabývá hospodáøskými vìcmi?
O nìco se èlovìk musí zajímat. Není pøece možno zarýt se jen do sebe a
ohluchnout ke všemu, co se dìje ve svìtì, ve kterém èlovìk šestatøicet let žil.
Zájem o hospodáøské otázky je prozatím jen nápad a øekne jí, kdyby snad mìl
nabýt urèitých tvarù.
Je to nepravda. Ale co jí má øíci? Snad: Opustím tì, stanu se sedlákem, a to
proto, ponìvadž ti psal tvùj bratr podtrhané psaní?
Jaký nesmysl!
Komisaø se nyní zdržuje mnoho mimo dùm. Vycházívá s Andulou
dopoledne, vycházívá také po poledni a stává se pøed svátky nebo pøede dny, na
které se Král nepotøebuje do školy pøipravovat, že na nìho komisaø po odpolední
procházce èeká hned u gymnasia, odesílá Andulu domù a sám se vrací až pozdì v
noci, po nìjaké pøednášce, kterou se studentem navštívili.
Je již prosinec a dny mrazivé.
- 61 -
Jednoho veèera, krátce pøed vánoèními svátky, si šli poslechnout do
M욝anské besedy jakousi národohospodáøskou pøednášku. Ale veèer nesplnil,
co si od nìho slibovali, øeèník poèítal s obecenstvem pøíliš nepouèeným a nepovìdìl
nic, co by komisaø dávno neznal z èetby i praxe. Odešli ještì pøed koncem.
Venku byl ostrý mráz a padal drobounký sníh, že jej bylo na høbetì
nastavené ruky možno sotva ucítit. Veèer byl svìží a komisaøi byla nepøíjemná
myšlenka, že by mìl teï jíti domù.
„Poslyšte, mladý pøíteli,“ pravil, „za mých studentských let tady kdesi
nablízku, v Opatovické nebo Èerné nebo tam nìkde, stávala malá krèma, kde jsme
nìkdy sedávali. U Zlatého soudku se to myslím jmenovalo a chodilo se tam po
nìkolika stupních do suterénu. Podívejme se tam! Chtìlo by se mi obnovit staré
studentské vzpomínky. Nebo jste mìl pro dnešek nìjaký jiný plán?“
„Ne prosím.“
„Snad to najdeme.“
„Ó ano!“
Nebylo to poprvé, co zacházeli do zapadlé hospùdky mezi neznámé hlasy
a neznámé vùnì v klidu posedìt a popovídat.
Prokøižovali nìkolik ulic, zeptali se nìkolika chodcù a starou krèmièku našli.
Student svedl komisaøe po schùdcích a sklenìnými dveømi do hospodského
vzduchu.
Uvítal je pozdrav sklepnice.
Usadili se proti sobì u kulatého stolku a dìvèe jim pøineslo pivo.
Bylo tu ticho. V místnosti tedy nebylo lidí; alespoò mluvících ne. Nad
hlavami jim bublal plamen otevøeného plynového hoøáku… Divný zvuk!
Dlouho-li zde již nesedìl komisaø? Ètrnáct nebo šestnáct let? Malièko se
usmívá.
Pak dlouho mlèel a jen jako z roztržitosti usrkoval nedobrého piva.
Pojednou se zeptal:
„Kolik vám je let? Sedmnáct?“
„Skoro již osmnáct. Šel jsem pozdì do gymnasia, tatínek nechtìl dlouho
dovolit.“
„Jestlipak jste už byl nìkdy zamilován?“
Otázka byla pøíliš nenadálá a komisaø s úsmìvem na rtech èekal na odpovìï
dlouho.
„Byl,“ øekl posléze student.
„Vypravujte mi nìco o tom! Láska není nezajímavé téma. Snad i já vám
mohu nìco povìdìt a pouèit se mùžeme oba… Jak to bylo?“
Student mlèel. Také on se patrnì v rozpacích usmíval.
„Nesedí tu nikdo kolem nás?“ zeptal se komisaø.
„Ne.“
„Tak povídejte!… Nebo to byla jen nìjaká všední vìc?“
- 62 -
„Ne… Velká a krásná.“
„Tedy!“
Student ještì chvíli mlèela pak se jal vypravovati. Zpoèátku nesmìle, brzy
s velikými pauzami, brzy se pøekotnì zajíkaje.
„To prosím byla jedna dívka od Tábora… Jmenovala se Stázièka. Oni jsou
nìjak pøíbuzní s našimi pány, ale jen docela málo, ani si nikdy nepíší… Rodièe ji
poslali do Prahy, aby se nauèila šít šaty; byla zde letos na jaøe skoro tøi mìsíce a
bydlila u pánù… Já nevím, je to tak všední, když to øíkám, a øíkají to všichni
milenci, ale je to nejkrásnìjší žena, kterou jsem kdy vidìl - na obrazech i ve
skuteènosti. Takové velké modré oèi mìla, jako kosatce, a takové rusé, zlaté vlasy…
a takový, já ani nevím, takový neobyèejný, strašnì krásný úsmìv, že se nad ním
až dech tajil. Když se na mne podívala a tak zvláštnì se usmála… ne, na to není
možno zapomenout…“ V rozpacích se odmlèel. „… Já ani nevím, jak vám to
vypravovat. Vídali jsme se vlastnì jen pøi obìdì. Já jsem tam jen na pùl stravy,
hned odpoledne jsem musil do kondic a vracel jsem se domù až pozdì veèer; to
jsem šel hned do svého pokojíku, protože paní chodívá brzy spat. Pøi obìdì jsme
sedávali se Stázièkou proti sobì. Sedìla zády k oknu, a jak jí na vlasy zezadu
padalo slunce, mìla kolem hlavy jakoby svatozáø z ryzího zlata. Byl jsem vždy
velmi vzrušen. Nìkolikrát jsme na sebe kradmo pohlédli, a vždy rychle sklopila
víèka a zapýøila se. Také já jsem se velice bál, aby na mnì nepoznali, že ji mám
rád… Asi dvakrát jsme se potkali na chodbì a do tváøí se mi nahrnula krev. Ale
kromì pozdravu jsme spolu nemluvili. V noci se mi o ní zdávalo, ale tak živì, že
když jsem se probudil, v prvém okamžiku jsem nevìdìl, byl-li to sen… Jednou v
poledne jsem bìžel domù ze školy, jen abych ji mohl již zas vidìt. A jak utíkám
nahoru po schodech, potkám v zátoèinì ji. My máme takové staré, døevìné toèité
schody v domì. Lekli jsme se oba dva a zastavili se. Stáli jsme proti sobì, ona asi
o tøi schody výše, já níže. Myslím, že jsme tak dlouho stáli… Byla krásná a
rozèervenalá a oèi mìla sklopeny. A já se na ni díval a hlava se mi toèila. Pak
zašeptala: ,Musím tetièce pro tvaroh.‘ Bylo to naivní, ale tak pùvabné! Usmála se
na mne tím svým ohromnì krásným úsmìvem, odkryla zpod øas kosatcové oèi a
rychle kolem mne zašumìla dolù schody. Nezapomenu nikdy na ten úsmìv a ten
šumot jejích šatù. Od té chvíle jsme se nìkolikrát vidìli na pavlaèi a na schodech,
vyhledávali jsme pøíležitost, abychom se mohli setkat, a èekával jsem na ni.
Vymìnili jsme vždy nìkolik letmých slov a ona mi jednou podala ruku. To bylo
také krásné. Držel jsem tu teplou, hebkou dlaò dlouho… Jednou jsem si dodal
odvahy a poprosil ji, zda bychom se nìkdy nemohli vidìt na delší chvíli. Øekla:
,Když vy to máte tak divné s tìmi hodinami!‘ Rozmýšlela se chvíli a pak rychle
zašeptala: ,Èekejte dnes na mne. Až tetièka usne, pøijdu k vám.‘ Zapálila se a
odkvapila. Polekal jsem se. V prvním okamžiku jsem ani nechápal tu odvahu a to
všechno. To je tak, prosím: Bydlíme v prvním poschodí takového starého domu.
Páni mají svìtnici a kuchyni nalevo od schodištì. Já bydlím napravo z chodby,
- 63 -
mám pokojíèek se zvláštním vchodem. Totiž, ona to vlastnì ani není obytná
místnost, je to takový divný pøístavek se šikmým stropem, malinký, vejde se tam
zrovna postel a stolek, židle stojí docela již na dveøích a okno vede na pavlaè. Pán
je vrchním èíšníkem v Mikádu a vracívá se domù až po tøetí hodinì ranní… Ten
veèer jsem èekal. Byl jsem mnohokrát na pavlaèi, abych se podíval; zda již paní
zhasila… Nevìøil jsem svému štìstí a tomu, že by se mohla odvážit… Ale pøišla…
Byl to nejkrásnìjší den mého života, pane komisaøi. Nemùže být krásnìjšího, ani
pro mne, ani pro nikoho. To je pravda… V noci, když jsem na ni èekal, vylezl
jsem oknem na pavlaè a sešplhal se do dvora a pøes plot do sousedovy zahrady.
Tam kvetl bez. Natrhal jsem ho plné náruèe a nanosil do pokojíèka. Byl ho plný
stùl a plná postel a všude byl. Vše vonìlo svìžím bezem. Jak krásná byla! Vlásky
rozpuštìné, bosé nožky, s odìvem ve spìchu na sebe navìšeným, jak se ve tmì
strojila… Mùj bože, jak vám to øíci, pane komisaøi?… Byli jsme spolu dlouho, až
do svítání, kdy se záø petrolejové lampy tak divnì mísila s ranním šerem. Pak jsme
slyšeli klapnout klíè v domovních vratech a poznali, že se pán vrací domù a že se
musíme rozlouèit. Mìl jsem ji strašnì rád tu noc. K smrti. Když tak sedìla na mé
posteli, bez v klínì, bez v náruèí, bez v zlatých vlasech, klekl jsem jí k bosým
nožkám a vyznal jí lásku… Nevím, snad jsem jí ani nic neøekl, snad jí to jen moje
oèi povìdìly… A … políbil jsem ji.“
Studentùv hlas se ztlumil a zachvìl se vzpomínkou.
Tentokrát trvalo mlèení dlouho. Komisaø je chápal. V nitru se usmíval,
mírnì, shovívavì a pøitrpkle. Ale snažil se tváøit co nejvážnìji, aby chlapce
nezastrašil èekal, až bude vypravìè pokraèovat. Nebo že pokraèovati bude, vìdìl.
„To bylo tøicátého prvého kvìtna,“ øekl za chvíli tiše student. „… Jednu z
tìch bezových snítek mám na památku vylisovanou v latinské gramatice…“
Pak pokraèoval:
„Od té doby ke mnì chodívala každou noc. Pán s paní spí v kuchyni, ona
spávala na pohovce ve svìtnici. Když paní usnula, kradla se Stázièka ven. Trvalo
vždy strašnì dlouho, než otevøela dveøe do kuchynì, protáhla se kolem spící tety
a dostala se na síò. Bylo pøi tom potøebí velké opatrnosti a bylo to nebezpeèné.
Ale byla vynalézavá, a když paní dopoledne odešla na koupi, mazávala dveøní
závìsy a kliky petrolejem. Já jsem zatím rozèilenì èekal. To radostné shledání po
pøestálých úzkostech! A kdyby èlovìk v takové chvíli zemøel, již za to by stálo žít.
Byla pak u mne celou noc. Byl to zázrak všechno… Ale probùh, ne, pane komisaøi,
abyste si snad nìco nehezkého myslil, ne, to ne, prosím! Byla tak dobrá a èistá!…
Jedno mi je divné,“ øekl za chvíli. „Pøece jsem v tìch týdnech skoro vùbec nespal.
Vstával jsem dennì pøed šestou, musil jsem se trochu pøipravit, do školy je kus a
po takových dojmech èlovìk okamžitì neusne, a pøece jsem nebyl nikdy tak zdráv
a nikdy tak veselý a èilý jako tehdy… Pán chodil domù vždy nìkolik minut po
tøetí. Ten zvuk jeho tìžkého klíèe ve vratech mám stále v sluchu a nikdy na nìj
nezapomenu. Taková tichá, krásná noc, naše ruce a duše se objímaly a najednou
- 64 -
do ticha a naší lásky - klap! Tak jako by nìkdo do hlavy uhodil. A všecko rázem
zmizelo a bylo tøeba pomýšlet jen na rychlý útìk… Ten byl již snazší. Stázièka si
nechávala pootevøené dveøe… A pak znìly pánovy hluèné kroky po schodech,
pomalu, krok za krokem…
Tomu jest již pùl roku… Žil jsem v nebi. Byl to krásný sen. Pak odjela
domù… Napsala mi jedno jediné psaní plné lásky… A co se s ní dále stalo, nevím.
Nevím nic… Je to velmi smutné… „
Komisaø pozdvihl hlavu, jako by se chtìl slepýma oèima na studenta
podívat. Èelo mu zbrázdily vrásky.
„Ještì s nìèím bych se vám svìøil, pane komisaøi, neobtìžuje-li vás to
poslouchat. Ještì nikomu jsem o své lásce neøekl slovíèka.“
„Vypravujte, poslouchám velmi napjatì!“
„Jednou dostala od rodièù psaní, že pøijede do Prahy nìjaký její vzdálený
strýèek, ani vlastnì ne pøíbuzný, ale jak to už tak na venkovì bývá, a že ji navštíví.
Zlobila se, když mi to vypravovala, a byla mrzutá, že ho bude musit doprovázet
po Praze. Tìšil jsem ji. V nedìli ráno pøišel ten èlovìk do Nuslí. Takový mladý
hranáè. Na kvìtované sametové vestì se mu houpal tlustý støíbrný øetìz s kanèími
zuby. Vidìl jsem ho, jak šel síní. Mají tam kdesi hostinec a øeznictví a on pøijel do
Prahy kupovat nìjaký tlakostroj a pivní trubky. Stázièka s ním šla do mìsta. Šel
jsem nìkolik krokù za nimi a chodil jsem za nimi všude, kudy šli. Neznal mne a
nic nezpozoroval. Stázièka byla tenkrát velmi krásná, mìla nové bílé šaty, klobouèek s kvítím a èervený hedvábný sluneèník. Ten den bylo velmi sluneèno,
paprsky pronikaly hedvábím a vrhaly na bílou Stázièku rudý stín. Vidìl jsem ji
pøedtím vždy jen v domácím úboru a mohl jsem na ní oèi nechat. Ale bylo mi
smutno. Nìkde u výkladní skøínì, když se dívali a já je pøedešel, obrátila sluník
proti øezníkovi, aby ji nevidìl, usmívala se na mne a na nìho dìlala opovržlivé
posunky. Chodil jsem tak za nimi celé dopoledne. Pak ji zavedl do hostince na
obìd a tam jsem za nimi již nemohl. Šel jsem domù… To vám bylo tìžké odpùldne, pane komisaøi!… Vrátila se až veèer. Paní byla se sousedkou na procházce
a pán v obchodì. Vrhla se mi do náruèí, líbala mne a smála se. Pak plakala a
zlostnì dupala. Chtìl prý s ní ještì do varieté, ale ona nešla… Druhého dne u
obìda dìlali páni žerty o øezníkovi a o svatbách, ale ona se uštìpaènì usmívala…
Já nevím, co vám ještì vypravovat, pane komisaøi. Odjela, jednou mi napsala a
pak již nevím nic. Psal jsem jí mnohokrát, prosil, zapøísahal, nedala odpovìdi. Mé
listy padaly jako do vody. Zpìt také nepøicházely. Není tomu ani mìsíc, prosil
jsem znova jen o jediné slovo vysvìtlení - marnì. Pánù se ptát èasto nemohu, a
když jsem o to jednou zavadil, øekla paní, že také nic neví. Nepíší si.“
Komisaø poslouchal napjatì. Bradu svíral v dlani a èelo mìl svraštìné. Teï
se student odmlèel. Ale komisaø pro nìho nemìl slova povzbuzení. Nad hlavami
jim bublal plynový hoøák. Odkudsi z kouta místnosti znìl pøitlumený mužský a
ženský rozhovor.
- 65 -
A pak se Král zeptal tiše a ustrašenì:
„Myslíte, pane komisaøi, že nìco bylo s tím hostinským?“
Komisaø pokrèil rameny.
„… To by bylo strašné!… To by bylo strašné!“ opakoval student. „…
Kdyby to byl alespoò èlovìk, který si ji zaslouží!?… Ani já jsem jí nebyl hoden.
Ale on?… O prázdninách jsem tam chtìl jet, ale nemohl jsem. Snad si letos nìjaké
peníze ušetøím. Nebudu vyzvídat, ani slovem se nikoho neoptám, ale vidìt ji musím.
Jen z dálky se na ni podívám, aby o tom ani ona nevìdìla. Ale to musím! Kdybych
mìl zemøít!“
„K èemu tøeba hned umírat?“ øekl komisaø kupodivu chladnì. „K cestì do
vesnice u Tábora není potøeba žádného smrtelného odhodlání, spraví to pár korun
a dá se to vykonat za sobotní odpùldne a za nedìli. Pùjèím vám peníze milerád,
pøejete-li si. Ale neradil bych vám to.“
„Proè prosím?“ zeptal se tiše student.
„K pohledìní pravdì do oèí je potøebí odvahy a mládí chce iluze. Nevím,
mám-li právo kapati vám do duše kapky jedu, ale bojím se, pojedete-li na Táborsko,
že se vᚠpìkný bezový sen rozplyne. Kolik let bylo vašemu dìvèátku?“
„Byla o málo starší mne. Nìco pøes osmnáct!“
„Hm! Nevím, ale je pøece možné, že pøišla k rozumu, jak se tomu na
venkovì øíkává, snad sama, snad na domluvy a nátlak rodièù a tetek, a že dala
pøednost vdát se za hranatého øezníka s tlustým øetízkem s kanèími zuby, tvoøit s
ním nové hospodáøské hodnoty, založit s ním zámožnou rodinu a zplodit nìkolik
zdravých dìtí. Snad ne sice pochopila, ale vycítila, že je to lepší než trávit sladké
chvíle s hodným a inteligentním chlapcem, nièit jeho spánek a jeho nervy, èekat
deset let, až on duševnì zesílí a ona umdlí, až se mezi nimi vyhloubí propast a
jeden druhému se stanou cizí, ne-li nesnesitelní. Nebo, mùj mladý pøíteli, bezová
dìvèátka mají velmi jemný instinkt pro to, co je prospìšnìjší jejich ženskému
životnímu poslání, a jdou za tím pøímo a bezohlednì.“
„… Ne, pane komisaøi… Nevím… Ale jedno jest jisté: bylo to velké štìstí,
které mi dala, a a se stane cokoli, budu jí za nì do smrti vdìèen…“
Komisaø si zapaloval doutník.
„A vy jste žárlivý, jak tomu øíkají,“ dodal, jako by studenta neslyšel, „a to
je velmi zlé. Býval jsem také kdysi stižen touto ošklivou nemocí. Slepý jste ovšem
nebyl nikdy. Je to velká neøest.“
„Raète myslit svou oèní chorobu?“
„Všechno troje.“
V mlèení studentovì byla patrnì otázka, na kterou byl komisaø ochoten
odpovìdìt.
„Možno si koneènì o tom pohovoøit. Také já vám budu nìco vyprávìt,
chcete-li poslouchat… U nás venku byl takový slepý skuhra, sedal o jarmarcích
na mostì a mlel poøád jednu: ,Slepota je žaláø nejtemnìjší, dobrodineèkové moji,
- 66 -
smilujte se!’ Jsou citáty, které èlovìku nedají pokoj. A mnì nedá spát tenhle žaláø
nejtemnìjší. Sedí mi stále v hlavì. Zpoèátku jsem byl ochoten dáti za pravdu
skuhralovi, že je jím opravdu slepota. Ale jsou ještì temnìjší kobky. Slepota sama
o sobì není tak èerná, jak si ji asi pøedstavujete. Je hrozná èlovìku, který kdysi
vidìl, ale možno se s ní èasem jako s družkou spøátelit a žít s ní. Do její
jednotvárnosti obèas padávají krásné akordy, sluneèní teplo, blesky myšlenek, a
její vnìjší temnota je èasto ozaøována vnitøními svìtly. Žárlivost je horší! To již
není jen vnìjší, nýbrž vnitøní tma. Do té nevnikají ani harmonie, ani teplo a bouøe
jejích myšlenek jen duní a otøásají, protože osvobozující svìtlo bleskù je vìènì
dušeno olovìnou èerní mrakù. Snad znáte ty uhelné mraky, tlusté mraky s cáry
ploužícími se až u zemì, které zatáhnou celou krajinu a valí se a valí, a nevidíte
blesky, které za nimi køižují, a slyšíte jen v ustrašených prsou jejich hømìní a
temné ohlasy?! Hleïte, deklamuji. Ale není to improvizace, mùj mladý pøíteli.
Pozoroval jsem tyto olovìné mraky nìkolikrát v jizerských skalách a jejich
pøedstavu ve mnì budí citát vždy. Ale i tohle vysvìtlení je povrchní. Slova
skuhralova mají mnohem hlubší význam. Tøeba se v nì jen ponoøiti, jako se kacíøi
hrouží do biblického verše, a vysvitne vám, že ne slepota, ne žárlivost, ale láska je
žaláø nejtemnìjší.“
Komisaø Mach vyslovil poslední vìtu s urèitostí fyzikální pouèky, právì
nevývratnì vyplynulé z dlouholetých výpoètù.
„Mlèíte. Škoda že vás nevidím. Dìláte asi velmi udivené oèi, posloucháte-li
mne ovšem vùbec.“
„Ó ano, poslouchám vás velmi pozornì, pane komisaøi, ale nerozumím
vám.“
„A je to tak jednoduché. Láska je velká neøest, mladý pøíteli. Je jí každá
èlovìka oslabující náruživost, ale ona tisíceronásobnì. To jsme byli ve svém nazírání
jen zmateni básníky a romanopisci, tìmito øemeslnými propagátory nejzhoubnìjší
všech vášní, že jsme podle nich ochotni vidìt v lásce mystérium, božský dar,
zázrak a nevím co ještì, jen to ne, èím ve skuteènosti jest: pud k zachování lidského
pokolení. Když jeden pud mystérium, pak všechny, prosím! Neøíkám, že v nìm
nelze spatøovat krásu, ale nelze se státi jeho otrokem a také jej tøeba kulturou
regulovati, jako kterýkoli z ostatních, øeknìme pud k zachování jedince, to jest
potøebu jíst a pít. Propadnout žravosti a pijanství se považuje za ohavnost a
neopìvuje se nikterak. A zatím to je totéž jako propadnouti lásce. Znièit je tøeba
ten umìle v nás vypìstovaný a zálibnì živený pojem lásky. Èiní nás sobeckými,
závistivými, násilnými, zasnìnými a tedy i línými. Ale ne, to by nebyly ještì nejt잚í
pøíznaky choroby, mnohem horší je, že nás olupuje o svobodu. Hle! Èlovìk žije,
myslí, cítí, raduje se ze života, chce nìco. A má svobodu; celou vnitøní a také èást
vnìjší. A najednou pøijde láska. Snad vás pøepadne náhle, možná že se pøiplíží
jako veèerní stín, lehne na vás a obklopí vás, aniž tušíte, jak se to stalo. A v té
chvíli již není nic. Rozum se rozplynul jako kousek ledu v horeènaté ruce. Cit, ten
- 67 -
nádhernì mnohozvuký a mnohobarevný cit onìmìl a vyrudl; byl napuštìn jedinou
rùžovou barvièkou a vyplnìn jedinou pøesládlou melodií. Èinorodá vùle zmìkla z
oceli v bláto, ztratila i své jméno a stala se neplodnou touhou a nytím. Je po
svobodì: Chtìl byste myslit, chtìl byste jednat, chtìl byste žít - nelze. Jste v žaláøi
a nemožno ven. Láska vás omámila, ohlušila a oslepila, vyplnila svìt a kromì ní
není… To je ten žaláø nejhorší a nejtemnìjší…! Zabte ji, mladý pøíteli, cítíte-li, že
k vám vešla, dokud jest ještì kdy. Jen èlovìk svobodný mùže býti šasten.“
Komisaø øíkal svá slova s hlavou ponìkud dopøedu schýlenou a
pøitlumeným hlasem. Øíkal je klidnì a jediný dùraz, který jim dával, byl obèasný
pohyb vrásek na jeho èele, sotva znatelný úsmìv, malé pokrèení ramenou, klepnutí
prostøedníkem o desku stolu tak nepatrné, že se pøi nìm dlaò na pokrývce položená
ani nepohnula. A v tomto klidu bylo nìco silného a zároveò ošklivého v kontrastu
s vášnivým obsahem slov.
Teï umlkl. A bylo vùbec ticho. Také náhlé. Šumot plynového hoøáku nabyl
pojednou jiného zvuku, podivného a neobvyklého. Zbyli zde již asi sami dva.
Komisaø se chytil pìstí za bradu a smìrem ke studentovi se usmál.
Ale i ten mlèel.
Odpovìdìl teprve po dlouhé chvíli nesmìle a zaraženì:
„Nedovedu vám odpovìdìt, pane komisaøi. Pøemýšlím o vašich slovech,
ale mùj cit mi praví, že se snad pøece jen… mýlíte. Nevyváží štìstí lásky stonásobnì
bolesti, ktìré zpùsobuje?“
„To tvrdí také pijáci o alkoholu, morfinisti a kuøáci opia. Vyprávìl jste mi
velmi poutavì pøíbìh svého milování. Nevìøil bych vám, kdybyste mi chtìl tvrdit,
že vás nestálo velké pøemáhání a mnoho muk sedati v tomto nadšení lásky k
algebraickým pouèkám a k slovíèkùm z Homéra. Dìlal jste to vše špatnì, o tom
není pochyby, ale èest vám, že jste mìl tolik pevné vùle a dìlal to vùbec. Jsou však
lidé, kteøí mají ještì jiný životní cíl než vysvìdèení první tøídy z kvinty. Prosím,
abyste v tom nevidìl podceòování, naprosto ne, nebo ve vašem postavení to
musilo být prvním a jediným cílem k metám dalším. Ale pochopte, že jsou muži,
kteøí chtìjí ovládnout svìt; kteøí chtìjí nalézti nové pøírodní zákony, jichž využití
pøinese veškerenstvu štìstí; že chtìjí obrodit lidstvo; osvobodit svùj národ; svou
tøídu… Eh, to jsou vesmìs výjimeèné pøípady… ale pochopte, že jsou lidé… že
jsou lidé, kteøí by chtìli žít, jenom žít, animálnì žít, vnímat zvuky, cítit sluneèní
paprsky… ale ani to nemohou, ponìvadž je na svìtì láska, které propadli.“
Sál prudce z doutníku a bafal. Ale doutník již dávno uhasl. Zpozoroval to
teprve za chvíli a pøesvìdèiv se prstem, že je oharek studený, odhodil jej pod stùl.
Vyòal pouzdro na doutníky a hledal v nìm. Bylo však prázdné. Obrátil se nazdaøbùh
do místnosti:
„Sleèinko, pøineste mi prosím doutník…! A vy, mladý pøíteli, máte již
dopito?“
„Ne ještì.“
- 68 -
usmál.
„Nu dopijme. Snad sneseme ještì jednu.“
Vyprázdnil sklenici.
Pøišla sklepnice s krabicí.
„Pane Králi,“ øekl komisaø, „vyberte mi doutník! A sobì cigarety!“
Student podal komisaøi doutník a zapálil mu.
„Ten pán nevidí?“ zeptala se sklepnice se zájmem.
„Nevidím, sleèinko!“
„Ale chudáèek! A takový hezký!“ Pohladila ho po rameni.
Nebylo to drzé a její altový hlas byl pøíjemný. Komisaø Mach se shovívavì
„Smím si k vám pøisednout?“ ptala se.
„Sednìte, dìlá-li vám to radost! Snad zde již nejsme posledními hosty?“
„No. Ale to nevadí. Nesmím stejnì zavírat pøed druhou. Koupíte mi láhev
limonády?“
„Koupíme.“
Odešla a za okamžik se vrátila s nápoji. Pivní sklenice klaply o misky a
nalévaná sodovka zašumìla.
„Tak na vaše zdraví, páni…! O èempak jste si tu tolik vykládali?“
„O lásce, sleèinko!“
„Hm…! No, také to lidi ještì baví.“
„Aj! Vás již ne?“
„Ne,“ øekla suše. A za chvíli dodala: „To byl mùj milý, co jsem s ním prve
sedìla u kamen.“
„Podle hlasu se zdáte být pøece mladá?“
„Ba ne, je mi už pìtadvacet.“
„Už - tomu øíkáte?! A to ani toho svého milého nemáte ráda?“
„Pt!“ vyrazila opovržlivì rty vzduch. „Vezmeme se a zaøídíme si prádelnu.
Je to hokynáø a hodný èlovìk. Když je èlovìk jako já deset rokù v obchodì - od
patnácti let, páni má té lásky zrovna po krk. Jakápak láska? Ženská, ta by ještì
dovedla milovat, ale mužský?“ Zase totéž opovržlivé vyprsknutí a její hlas pøešel
do sentimentality. „Takové chudobné dìvèe z obchodu jako já… já bych vám
toho mohla povídat o lásce, ó jé, milí páni! Romány bych mohla spisovat. A také
že jednou sepíšu. To bude jinší román, než co teï vycházejí! Však beztoho za
mnou jednou chodil jeden takový vlasatý básník, a že to sepíše. To se rozumí, že
když mìl, co chtìl nesepsal pranic. Tak to dìlají všichni.“
„Šidili vás?“
„Baže. Ale pak jsem se to taky nauèila. Já jsem velká potvora, páni.“ Zasmála
se. Ale její smích byl již nehezký a hrubý.
Venku pøed dveømi zaznìla smìsice mužských hlasù. Do stupòù schodù
kopaly podpatky, jak ti venku si oklepávali s bot sníh. Otevøely se dveøe, hlasy
zaznìly ostøeji a do hospodského zápachu vnikl proud chladného, svìžího vzduchu.
- 69 -
„Vítám vás!“ obrátila se sklepnice a šla obsloužit nové hosty.
„Nazdar, Maøko…! Jak se má?“
Hospùdka se rozhluèela bujnou zmìtí hovoru a mladického smíchu. Hosté
se rozsazovali, židle drcaly do podlahy a sklenice po øadì klapaly o misky.
„Také životní zkušenost!“ øekl komisaø. „A ,román’ v tom být musí…!
Ostatnì doufám, že je již dívka zachránìna a že z ní ještì bude zcela øádná majitelka
prádelny,“ dodal, jako by chtìl ironizovat spíše sebe než ji.
Nezdrželi se již dlouho. Posedìli ještì chvilku, zaplatili, dopili a vyšli.
„Pøijïte zas brzy!“ volala za nimi sklepnice. „Pak si to dopovídáme.“ A
smála se.
Venku snìžilo. Tiše a hustì. Mráz polevil a snìhem vyèištìný vzduch, svìží
a nasátý vlhkou vùní vloèek, se mile dýchal. Zmìna hospodského dusna za èistotu
zimní noci byla pøíjemná.
„Chcete jet èi pùjdeme?“ zeptal se komisaø.
„Jak si raète pøát. Mnì je pøíjemnì.“
„Dobøe!“
Šli mlèky. Prošli pustými ulièkami Nového Mìsta, pøešli Karlovo námìstí
a kráèeli Jeènou ulicí vzhùru k Vinohradùm. Hustý povlak vloèek se jim usazoval
na rukávech a ramenou zimníkù a obtìžkával klobouky. Jejich kroky drtily na
chodníky napadlý sníh a sníh vrzal jako vydìlaná hovìzí kùže násilím ohýbaná.
Dusot osamìlého drožkáøského koníka a zvuk kol znìly tlumenì. Komisaø Mach
slyšel vlastnì poprvé za života sníh. Cesta jim rychle ubíhala. Z nárožní hospùdky
vycházeli lidé a otevíranými dveømi zakøièel do tiché noci orchestrion.
„Již Komenského námìstí?“
„Ano,“ odpovìdìl student.
Šli ještì chvíli.
„Tuze jsme toho cestou nenapovídali, což?“ øekl s úsmìvem komisaø.
„Pøemýšlím o vašich slovech.“
„A argumenty proti mnì jste již našel?“
„Ne.“
„Chyba. Dalo by se všeobecnì lecco namítat, a vrátíme-li se ještì nìkdy k
tomuto tématu, sám vám ukáži slabá místa a dám vám do rukou zbranì proti
sobì. Ale dnes již dovolte, abych mluvil tak, jak mnì se to jeví… Žárlivost! Hleïte,
také taková zajímavá vìc. Co je to? Znám-li pravdu, pak pøece již není žárlivosti…
Co je to tedy…? Závist? Jen v nejprimitivnìjších pøípadnostech! Touha po pravdì?
Sotva! Strach pøed ztrátou milovaného a pøed vlastním ponížením? Tak jsem se
kdysi domníval, ale ani to není správné…! ,Nevím nic a to je smutné,’ øekl jste
prve. Zdá se tedy, že i vy máte jakousi tuchu tohoto prùvodního zjevu choroby.
Tohoto vìèného nepokoje, stálého èíhání, horeèného hledání a sbírání dùkazù
nebo alespoò zdání jich, že vás milovaná žena klame, že je špatná a nehodná
ohromného daru, který jí vìnujete. Dejte pozor! Tady to je. Nemyslíte, že žárlivost
- 70 -
jest jen podvìdomá touha po svobodì? Vzpírání se a poslední revolta citu mužné
svobody proti žaláøi a poutùm lásky? Rozumíte mi pøece: svoboda se bije v naší
duši s otroctvím. Svoboda nás to burcuje, køièí na nás pøi každém kroku, v bdìní
i ve spaní: Nezabíjej mne, vyprosti mne, buï se mnou! Proè mne nièíš? Pro ženu?
Jen hleï, stopuj, èíhej a zkoumej, a poznáš, že nestojí žena za to, abys pro ni ubil
mne, nad niž nemᚠkrásnìjšího! Nejsem ještì mrtva, jen zasypána, žiju, slyš,
jsem zde, zde jsem, pomoz mi, jen odstrè toho, kdo mne v tobì dusí, a budu opìt
s tebou, krásná a silná jako døíve…! A volá dnem i nocí jako pøi zemìtøeseních
zasypaní z hloubi sklepù, na nìž se v sutinách navalily domy a vìže…“
Komisaø se usmál.
„Co tomu øíkáte?“
Student odpovìdìl až za chvíli:
„Myslím, že vám rozumím, pane komisaøi. Myslíte tedy, že je to touha…
jak bych to øekl, neumím se tak vyjadøovat jako vy… že je to touha zbavit se
ženy?!“
„Rozhodnì trochu pøímoèaøe øeèeno,“ zasmál se komisaø, „… ale… nu,
ano, máte celkem pravdu.“
Zase šli okamžik mlèky.
„Ale pak jste tu ženu nemiloval!“ namítl student.
„V tom se mýlíte.“
„Tedy alespoò milujete svoji vnitøní svobodu, jak to raète nazývat, více
než ji.“
„Ano.“
„Je to možné?“
„Ano. Èi tomu nevìøíte?“
„Promiòte, nevìøím. Pravá láska je nade vše.“
„Velmi dobøe! Ani by se mi nelíbilo, kdybyste ve svých sedmnácti letech
mluvil jinak.“
Pak øekl:
„Jednou si budeme moci o tom ještì pohovoøit.“
Ale to již byli u domu.
„Hle, jak nám cesta ubìhla!“
Ale když zazvonil na domovníka a louèil se se studentem, zmizel mu náhle
z tváøe spokojený výraz a padla na nìho stará tíha.
Vracel se do svého žaláøe!
Co se dìlo zatím doma? Co dìlala Jarmila?
Komisaøovo „Dobrou noc!“ studentovi znìlo již temnì a tvrdì.
- 71 -
SEDLÁK MACH ÚÈTUJE
Pøíhoda, která se stala den po svátku Štìpánovì, uspíšila neobyèejnì události
a dala jim netušený, náhlý ráz.
Mnoho o ní pozdìji pøemýšlel Karel Mach. Karel Mach, slavný
novodvorský sedlák, známý hospodáøský spisovatel a hledaný odborník v otázkách
venkovské samosprávy, jediný slepec v úøadì obecního starosty v Èechách,
organizátor zemìdìlských družstev a rádce celého kraje. Hovoøíval o ní i se svým
tajemníkem a dùvìrným pøítelem Králem. Mluvívali však o události klidnì a o
osobách v ní zúèastnìných jako o lidech nešastných a zmítaných osudným
jakýmsi omylem, kteøí snad ani nežili, nebo byli jen výtvorem spisovatelské
obrazotvornosti. A básníky nikdo z obou pøátel obzvláštì nemiloval. Mᝠskuteèný
svìt tolik radostí i bolù, práce tolik bojù a vzruchù, život tolik omylù pøekonaných
i pøekonávaných, že není tøeba vše to umìle vyhledávati z papíru.
Vìc sama byla zcela jasná. Slyšel. Byl i dosti svìdomitý, že šel na poradu k
známému lékaøi nervových chorob, ale ten jej ujistil, že je krom své slepoty zcela
zdravým a normálním èlovìkem. Zde tedy nebylo o èem pøemýšlet. Skuteènost
byla taková, jak ji od poèátku vidìl. Záhada byla v nìèem jiném: Proè se událost
stala právì tehdy, kdy poèal již pozbývat sil, kdy tápal v zaèarovaném kruhu a
kdy, mìl-li být vùbec ještì zachránìn novému životu, se nìco stát musilo? A této
bolestnì hojivé rány bylo vìru potøebí, nemìl-li utonout. Zasáhlo snad do hry
jeho Štìstí? Jeho Osud? Ale Karel Mach nevìøil pomyslùm. Pravda, celý jeho
život byl plný mezníkù, které udávaly smìr jeho budoucnosti, ale všechny minulé
situace si svou vùlí sám vytvoøil, pøipravil si cestu k nim, vìdìl kdy, nebo alespoò
pøibližnì kdy k nim dojde, jak se v nich zachová a jak je opustí. A tuto z
nejdùležitìjších svého života netvoøil a neoèekával. Jak to tedy, že onen neznámý
pøišel právì vèas jako deus ex machina v špatných komediích, aby za nìho rozal
uzel, na který on sám sáhnouti se bál? To zùstalo Karlu Machovi provždy otázkou
nerozøešenou. A nerozøešené otázky v nìm odevždy zùstavovaly nepøíjemný pocit,
a to i tenkrát, když se k nìmu nepøiznal ani sobì samému.
O vánocích zemøelo jeho manželství.
Byly to smutné vánoce. Byly dary, byla slavnostní veèeøe, byla vyøèena
blahopøání, ale bylo studeno a Schumannova píseò, zahraná o Štìdrý veèer
Jarmilou, plížila se po stìnách a zvìtralá jejich chladem pøicházela teprve k lidem.
Byli sami. Student Král odjel na prázdniny k pøíbuzným do Unhoštì.
Den po svátku Štìpánovì, když se veèer komisaø uložil na lože, øekla
Jarmila, pøecházejíc ještì ložnicí:
- 72 -
„Byly to smutné svátky, viï, Karlouši?!“
Øekla to pokornì, zpovzdálí, neodvažujíc se ani k nìmu pøistoupit a polaskat
se s ním.
„Nu, nebyly opravdu pøíliš veselé,“ odpovìdìl.
„A ty mi neøekneš, Karlouši, co proti mnì máš?“
„Nic, Jarmilko.“
„Mluvíval jsi vždy pravdu,“ øekla tiše, „proè je teï jinak? Víš sám, že ti
nevìøím… Smiluj se nade mnou!“
„Jsem nemocný èlovìk, Jarmilko. Nic víc.“
Jarmila beze slova ulehla.
Cítil její blízkost a cítil studenou tíhu toho ticha zde. Jarmila ještì nezhasila
elektrické svìtlo. Co na tom mohlo sejíti slepci? Ale i vìdomí, že v ložnici svítí
lampa, na nìho pùsobilo tíživì, jako ten chlad, ticho a její blízkost.
Náhle nesmìle a toliko jemným dotekem jediného prstu zavadila o jeho
ruku.
„Nemuè! Povìz!“ zašeptala.
Mlèel chvíli, pøemýšlel a pak øekl, maje tváø obrácenu ke stropu, øekl pomalu,
jako by ho každé z tìchto slov stálo pøemáhání:
„Nešidíš mne, Jarmilo?“
„Ne!“ odpovìdìla pevnì.
„Ani v malièkostech ne?“
„Ne!“
„Pøemýšlej!“
„Nešidím tì, Karlouši, v nièem.“
„Snad jsi mi pøece nìjakou malièkost zatajila, snad mᚠpøede mnou nìjaké
malé tajemství, kterému sama nepøikládᚠváhy?!“
„Ne.“
Vìèný bože, jak dovede ta žena lhát!
A tento výkøik zajeèel do ticha a vyplnil mu celé nitro. Ale nutil se dáti tváøi
klidný výraz a ležel nehnutì, beze slova, se slepýma oèima obrácenýma ke stropu.
„Vìøíš mi, Karlouši?“ zeptala se po chvíli.
„Vìøím, Jarmilo… Ale teï zhas a spìme! Jsem unaven.“
Zhasila.
Nepromluvili již.
Snažil se klidným dechem oklamat ženu a vzbudit v ní domnìní, že spí; a
zdálo se mu, že ona èiní totéž.
Kdo koho ošálí døíve? Mìl za to, že se to podaøilo jemu, nebo dìtsky
spokojené oddechování Jarmilino zdálo se nasvìdèovati, že usnula opravdu.
Komisaø Mach myslil. A hlava mu víøila.
Ètvrthodiny míjely.
A komisaø Mach myslil a myslil a hlava byla pøeplnìna a ze zmìti v ní
- 73 -
vybíral a v øetìzy spojoval myšlenky jen s muèivou námahou.
Míjely hodiny. Šly dusným tichem.
Proè nemají v ložnici hodiny? Noc pøece ubíhá lépe, mluví-li jejich hlas.
Tyk tak, zas vteøina, zas vteøina. Ale takto v tichu se plouží èas záludnì a nepøátelsky.
Ale co to!
Poslouchá…
Co je to a jak pozdì mùže být? - - Bere nìkdo za kliku jejich pøedsínì…?
Komisaø Mach pozvedá malièko a opatrnì z podušek hlavu, aby lépe
slyšel…
… Nic! Nu ovšem, jaká hloupost! Kdo by u nich co v noci hledal? Andula
zapíná každý veèer ochranný øetízek u dveøí velmi peèlivì, je bázlivá… Snad nìjaký
napilý soused. Možná že se nìkdo zmýlil ve dveøích.
Ne, ne, ne!
Nìkdo opravdu sune do dírky klíè, strašnì opatrnì, skoro neslyšitelnì.
Co je to…?
Zase ticho.
Ano, teï opìt. Skuteènì sune. Nyní odmyká a drží klíè dlanìmi obou rukou,
aby zámek neklapl. Toèí obezøetnì klíèem, úžasnì pomalinku, a zase jej drží. Ano,
je to zcela tak jako tehdy, když z Karlova námìstí pøijel drožkou, plížil se do bytu
a opatrnì otvíral zámky a bral za kliky. Vida, teï to malounko vrzlo… Nu…?
Nu…? Aha, dobøe: teï prudkým, tichým trhnutím otevøel dveøe dokoøán.
Co bude?
Nic.
Nic. Chvíle, chvíle, chvíle. Hodiny celého svìta bìží asi vpøed.
Tma, ticho.
Nic není. Jak zpozdilá hraèka s tìmi dveømi!
Proè si hraje s nemoudrými vìcmi a bièuje fantazii?! Vždy to nemùže být
ani zdravé, nutit se do halucinací…!
A-le…? Co to dì-lá Jarmila?!!
Vteøina, vteøina, vteøina, zoufalá, zoufalá, ráz, ráz, ráz…
Ahahahaháá!
Jarmila vstává z lože!
Jarmila tiše tápe ložnicí!
Bere župan. Obléká se do nìho.
Plíží se ložnicí, vchází otevøenými dveømi do jídelny. Otevírá dveøe do
pøedsínì. Jde tam a dveøe za sebou nezamyká… Teï vešla do salónu.
Komisaø Mach se vymršuje z lože.
Ne, to není halucinace!
Pøistupuje k Jarmilinu loži. Je teplé a prázdné.
Stojí ve tmách a tøeští pøed sebe oèi. Ale jeho rozmýšlení trvá jen chvilku:
- 74 -
Ano!!
Otevírá prudce zásuvku noèního stolku a vyjímá odtud brovninkovou
pistoli. Její kov jej zastudil v dlani. Svírá zbraò v ruce.
Spìchá tiše jídelnou, vychází na síò a stane u dveøí salónu. Dotýká se jich
chvìjícími se prsty. Dveøe jsou zavøeny. Pøikládá k nim ucho.
Srdce mu buší a tepny ve skráních divoce bijí. V salónì pomalu a hluènì
tikají hodiny. Uslyší pøes hluk nitra a srdce, co se uvnitø dìje?
Teï…! Šepot…?
Ne ještì teï! Prokleté srdce, proè pøehlušuje všechno? Nutno ještì èekat…
Teï!
Ano.
„Ticho!“ zašeptala Jarmila uvnitø.
A zase nic.
Komisaø, skrèený, s uchem pøiloženým ke dveøím, napjatì poslouchá.
„Nerozsvìcuj!“ pravila nahlas Jarmila.
„Proè?“ zašeptal jí mužský hlas.
„Kvùli Andule.“
Komisaø Mach se vzpøímil. Rozrazil dveøe salónu. Vrazil tam.
Pøibouchl za sebou dveøe a položil se na nì zády.
„Kdo je tu?“
Øekl to hlasitì, ale jasnì a kupodivu klidnì.
„Já, miláèku, Jarmila,“ odpovìdìl polekaný hlas od okna.
„Kdo ještì?“
„Kdo by tu byl? Nikdo. Nezlob se, Karlouši, bylo mi smutno, nemohla
jsem spát a šla jsem do studena.“
Ustrašený hlas se blížil komisaøi.
„Nechoï ke mnì!“ vykøikl. „Držím nabitý brovnink v ruce. Stùj! Ani se
nehýbej!“ Znìlo to velitelsky. „Kdo je tu ještì?“
„Duše moje,“ zvolala polekána, „co si myslíš? Nikdo tu není.“
Chvíle napjatého ticha. Nohy se mu chvìly.
„Jarmilo, ptám se tì naposled: Koho zde máš?“
„Karlouši!“ vykøikla zoufalým vzlykem, „Kar…“
„Stùj!“ zahømìl. „Ještì krok a zastøelím se pøed tvýma oèima.“
Utichla.
Bylo to strašné ticho.
„Nepovíš?!“
Zoufalé ticho.
„Nepovíš. Dobøe. Jdi! Ale jdi sama! A nepokus se dotknouti se mne!“
Otevøel dveøe, co by mohl èlovìk projít.
„Jdi!“
Cítil potácivé kroky. Její tìlo vrávoralo kolem nìho. Dotkl se jejích prsou a
- 75 -
pøejel jí rukama po zádech, aby se pøesvìdèil, že vychází samojediná. Pak za ní
rychle zavøel dveøe. Zamkl a vytáhl klíè! Tak!
Chvìl se jako v zimnici a kapky studeného potu mu rosily èelo. Cítil, že se
neudrží na nohou. Vzal od stolu židli, pøistavil ji ke dveøím a posadil se na ni.
Tìžce oddechoval. Pistoli a klíè držel v ruce.
Tak!
„A teï budeme jednat spolu, pane…! Pøedevším: Nepokoušejte se pøiblížit
se ke mnì! Jinak budu støílet a není toho vìru potøebí. Máte-li zbraò, nepoužívejte
jí. I to by bylo zbyteèné. Dohodneme se.“
S prvými slovy vrátil se do duše komisaøovy kus klidu a v tónu jeho hlasu
nebylo stopy rozrušení, spíše snaha zdát se co nejlhostejnìjším.
„Tedy: Kdo jste, pane?“
Èekal, ale nedostal odpovìï.
„Kdo jste, jsem se vás ptal!?“
Mlèení. Noc.
„Rozumìjte mi, pane: Øeknìte své jméno a vìc bude vyøízena. Otevøu
vám dveøe a vy klidnì odejdete, kam vám bude libo. Nezkøivím vám vlasu na
hlavì.“
Na stìnì pomalu a hluènì tikají hodiny…
„Mlèíte? Není to rozumné od vás. Pochopte mì pøece! Pranic mi nezáleží
na vaší osobì, jen vᚠhlas chci slyšet. Že jste tu, vím, a bylo by dìtinství domnívati
se, že mne svým mlèením oklamete. A chcete-li tím chránit Jarmilu, buïte bez
starosti: ani jí neublížím. Nepovažuji manželství za tak vážnou instituci, že by
bylo radno pro ni se vzájemnì nièit. Jde mi jen o potvrzení pravdy.“
Zavilé ticho…
„Jste-li snad nìkterý z mých bývalých známých a stydíte se, dobøe, zmìòte
tøeba hlas a øeknìte jméno, které vás zrovna napadne; ani na tom mi nesejde… ale
uèiòte tak rychle a netýrejte mne a sebe! Nemáte-li v úmyslu pokusit se pøepadnouti
mne a nechat dojíti k vraždìní, pochopte, že jste v mé moci. A já jsem komisaø
Mach a provedl jsem v životì ještì vždycky svou. Co chcete podniknout? Ode
dveøí se nehnu a z okna druhého poschodí skoèit nemùžete. Ostatnì slyšel bych
vás. A dlouho-li mùžete zùstat bez jídla? Ètyøi dny? Myslíte snad, že zde komisaø
Mach nevydrží èekat ètyøi dny? Týdny se odsud nehnu, bude-li potøebí, a služka
mi jídlo podá. Jsem ve výhodì proti vám. Nebo naè spoléháte? Že mì dá žena
prohlásit za šílence, pošle sem policii a vy že se zatím nìkde skryjete? Pochybuji.
Vyšlo by pøesto najevo, že jste zde a kdo jste, a to, jak se zdá, si nepøejete. Ostatnì
tuto situaci si mohu vytvoøit, kdykoli mi je libo. Staèí pøece zavolat služku a øíci jí:
,Andulo, popište mi toho pána!‘ Viïte? Nebo køièet z okna, že se zde provádí
hanebný podvod na slepém èlovìku, a pøivolat lidi. Ale ani já nechci skandál.
Uznejte, že není vyhnutí a že je pro vás èestnìjší a výhodnìjší promluviti teï, než
pozdìji kapitulovat. Ozvete se, já odejdu a dveøe zùstanou otevøeny.“
- 76 -
„Nuže?“
Nic.
„Hm… chápu koneènì vaše postavení… Dobøe tedy! Poèkám do rána…
A vy zatím pøemýšlejte a seznáte, že není východiska. Tedy do dnešního jitra,
pane, je možno klidnì se mnou mluvit. Pak již ne. Rozumìjte!“
Pøíhoda byla pro dnešek skonèena. Nezbývalo k ní již co øíci. A zároveò s
vìdomím toho a s posledním slovem, které promluvil, na nìho padlo velké zemdlení
a obklopila ho pustota.
Za chvíli se dostavila zima. Chvìl se a zuby mu drkotaly. Nebylo v jeho
moci zastavit je a tiskl alespoò pevnì k sobì rty, aby ten ponižující zvuk nezaslechl
ten druhý. Dopotácel se ke stolu, strhl s nìho pokrývku a zabalil se do ní. Usedl na
židli u dveøí. Pistole a klíè ležely v klínì. Na oèní víèka mu lehala tíže únavy. Zdálo
se mu, že vychází z hodin, jak tikají.
Ale najednou ho prudce udeøila myšlenka:
Ne! Nelze èekati do rána! Jak mùže vìdìt, co zamýšlí ten èlovìk?! Což je
schopen, aby teï, v tomto duševním stavu, rozvážil všechny možnosti? Jen teï
se dá jednat, teï v noci, kdy je pro slepce i vidoucího stejná tma!
Vyskoèil. Koberec s nìho spadl.
„Ne, pane,“ vykøikl. „Rozmyslil jsem se. Nemohu èekati do rána! Promluvte
hned! Okamžitì! Ujednání o volném odchodu zùstává v platnosti.“
Jeho zmalátnìlé srdce se zase rozbuchalo a hlas se mu rozechvìl.
„Neèekám. Vaše jméno!“
Srdce bije… Rozskoèí se?
Hodiny køièí do ticha.
„Ne?“
Pøinutil se uvažovat: Kde mùže být? Patrnì na pohovce! Kam mùže
odtamtud? Na køeslo u kredence! Jen ne rozèilenì! Jen klid! Mezi ním a pohovkou
je stùl. Jde o to nevrazit do nìho. Tím smìrem asi. Dva kroky, pak nalevo. Dobøe.
Teï!
Vyskoèil.
Skok! Ještì jeden! Nalevo!
Padl celou tíhou na pohovku a pohovka zadunìla. Prázdná! Unikl mu!
Nový skok do tmy. Ke køeslu u kredence! Ne! Nuže tedy…
Hola! Zdálo se mu, že teï, ve skoku od køesla, zavadil ve vzduchu o cíp
kabátu prchajícího. Žene se za ním. Nechytil ho. Komisaø Mach zasípìl a skáèe ke
stolu, odtud ke knihovnì, od kusu nábytku k jinému, v šílených skocích, cosi se
øítí, nìjaký nábytek a vázy, komisaø se vrhá k okenním záclonám, vniká do koutù,
padá na zem a jako zvíøe po ètyøech pádí pokojem a lapá po vzduchu, aby zachytil
nohy prchajícího a strhl ho k zemi, vše v divokém honu, naráží údy o pøekocené
židle, koleny drtí støepy a èelo si rozbíjí o stìny a hrany nábytku.
Pak v kterémsi rohu ho opustily síly. Klesl celým tìlem na zem a hlavu
- 77 -
zaryl do kouta.
Zaplakal vlèím zavytím.
Konec… Je nebožák… Je slepec… Smilujte se, dobrodineèkové…
A-le ne - malátnì a línì se mu hlavou potácí myšlenka. A-le ne. Musí být
silnìjší než ten druhý - ten druhý.
Vstává a namáhavì vrávorá k židli u dveøí. Usedá na ni.
A-le ne!
Dlouho-li tak sedìl komisaø Mach? Asi velmi dlouho. A bylo to bdìní?
Neví. Ale ujasòuje si posléze svou situaci. Klepe jím zima. Vstává a sbírá se zemì
jakési pokrývky a koberce a halí se do nich. Jak se shýbá, vidí, že ho celé tìlo bolí;
jako rozlámané. Cítí velikou únavu a chtìlo by se mu zavøít oèi a usnout. Ale ví, že
nesmí. Jde pro pohovku a vleèe ji ke dveøím. Odsunuje židli, pohovku dává na její
místo a tarasí jí východ. Nalézá na zemi klíè a pistoli a bere si je. Zabaluje se a
uléhá.
Leží zde se slepýma oèima, upøenýma do tmy. Hodiny jdou. Proud jeho
krve, který se prve pìnil a tøíštil o tesy, dostal se do tichého víru pod balvanem a
kolotá. Kolik je hodin? Je noc, nebo je již ráno? Mohl by sice pøistavit židli a
ohmatat ciferník nástìnných hodin, ale je pøíliš unaven.
„Uštvali jsme se, pane, viïte?“ šeptá s mdlým úsmìvem více pro sebe než
k nìmu. „K èemupak to bylo potøebí?“
Aha, Andula vstává! - myslí si za chvíli, když slyší otvírat kuchyòské dveøe
a crèet vodovod. Vida, již ráno. Copak teï asi bude? Ale je pøíliš vyèerpán, aby ho
zajímalo, co teï asi bude.
Zase vrzají dveøe.
Køièí nìkdo?
Komisaø vstává.
Nìkdo opravdu køièí!
Co se dìje?!
Andula bìží vedle jídelnou do pøedsínì.
„Milostpane, milostpane!“ zní to stìnou hluše.
A najednou na chodbì do ticha jako pronikavé zavøeštìní polnice:
„Ježíš Mariá! Ježííš Mariááá! Kde jsou, milostpanééé!“
Jeèí to plechovým zvukem a Andula lomcuje dveømi do salónu a ty drnèí a
Andula øve:
„Milostpanééé!“
„Co je, Andulo?“ vykøikl.
„Milostpaní leží mrtvá prostøed ložnice.“
Zarazil se.
Pøejel si rukou èelo.
„Ne, Andulo. Milostpaní není mrtva. Je asi jen ve mdlobách. Uložte ji do
postele a tøete ji kolínskou vodièkou. Já teï nemohu. Pøijïte mi ihned øíci.“
- 78 -
Andula odbìhla.
Komisaø pøechází rozèilenì pokojem. Na pistoli a klíè nezapomnìl, nosí je
s sebou.
„Tohle nemusilo být, pane… Ani teï nám obìma nedáte svobodu…?
Ne…? Nu, také dobøe.“ Praví to klidnì.
Dlouho trvá nejistota.
Koneènì jde Andula.
„Co je?“ ptá se jí netrpìlivì dveømi.
Andula bere za kliku.
„Milostpane, otevøou!“
„Nemohu, mluvte tak!“
„Milostpaní dýchá.“ Andulin hlas se chvìje rozèilením. „Ležela v županu
na podlaze. Dala jsem ji do postele a tøela jsem ji. Již také otevøela oèi, ale hned je
zase zavøela. Prosím jich, milostpane, jdou oni tam… A co dìlají tady, milostpane?“ ptá se ustrašenì.
„Andulko (proè jí øíká Andulko - myslí si), poslyšte, já odtud nemohu,
neptejte se, pozdìji vám to vysvìtlím, teï nemohu, ale vy jdìte rychle pro lékaøe,
víte pøece, tady vedle v domì, a kdyby se ptal, kde jsem já, øeknìte, že jsem èasnì
ráno odjel. Panu doktorovi povìzte, že má milostpaní nervový záchvat. Pamatujte
si to!“
„Ano.“
„Nu jdìte, dítì, jdìte rychle…! Kolik je hodin?“
„Pùl sedmé.“
Andula odešla.
Komisaø èeká. Sedí opìt na pohovce.
„Och, vy!“ Zdvihá pìst a hrozí jí do tmy. Ale v jeho hlase není nenávisti.
Jen veliká lítost.
„Och, vy!“
Co dìlá ten tam? myslí si. Což se neustrne ani teï, když vidí, co zpùsobil?
Vždy je potøebí jen jediného slova, aby bylo vše vyøízeno, aby on, Jarmilin muž,
mohl odejít k ní a pomoci jí. Ale to je právì, proè se onen nehýbá. Èeká, že komisaø
zrovna teï odejde a on že bude moci utéci.
„Ale mýlíte se! Já ani teï neodejdu a vy mi neujdete!“
Co dìlá?
Sedí snad nìkde a dívá se na komisaøe Macha týmž utkvìlým pohledem,
jaký on sám upírá do tmy vycházejícího jitra? Ano, skuteènì! Sedí na køesle u
kredence, unavený a smrtelnì bledý, tøeští oèi a sleduje každý komisaøùv pohyb.
Hle, tak tedy vypadá! Ne, teï se ho nemusí bát! Teï je pro nìho den a pro komisaøe
Macha noc. Ale za dvanáct hodin se zase stane, že budou oba slepí.
Proè nejde Andula?
V noci ho již držel za cíp kabátu a staèilo pøidržet pevnìji, chopit ho druhou
- 79 -
rukou za prsa… a pak…? Nu, nic již pak… jen ohmatat si ho, provést svou a
odejít… nic více… Nebo nebyl to cíp kabátu, který v skoku ke køeslu ve tmì
zachytil? A kam že mu utekl pak, když ho honil po zemi?
Komisaø myslí na všechny kouty a skrýše a vidí, že nevynechal žádné.
Ale náhle se mu rozsvìcuje v hlavì.
Panebože! Vždy ten èlovìk stál na stole! Stál klidnì na stole, zatímco on
jako pominutý pes bìhal po ètyøech po zemi, chòapal po vzduchu a rozrážel si
hlavu o nábytek! Komisaøe jímá zlost nad vlastní hloupostí. A což zde je jen stùl?
Vždy si také mohl vylézt na jednu ze skøíní, snad tam ještì teï sedí a není nijak
vyèerpán a nijak uštván a není unaven a netøeští oèi - ale smìje se. Komisaøe
Macha jímá vztek, hrozný vztek. Ale tøeba se opanovat a nedati znát, že ví o
nepøítelovì skrýši! Až za dvanáct hodin, až v noci! V pøedsíni chrastí zámek a
otevírají se dveøe.
Aha, lékaø!
Skuteènì! Anduliny drobné kroky a pak jiné, mužsky vážné. Dveøe do
jídelny se otvírají a zavírají.
A opìt v celém bytì ticho.
Co se tam dìje?
Vstal a jal se pøecházet pokojem.
„Nemluvím o tom, jak možno nabídnout slepému boj nerovnými zbranìmi,
nabízí-li on vám mír; ale jak možno ženu, kterou milujete“ - komisaø vyslovil
slovo milujete se zlou ironií - „nechat v tomto postavení, víte-li, že potøebuje
pomoci? Ovšem, tyto argumenty na vás neplatí, vzdal jsem se jich také. Ale
vyhladovím vás, vy hrdinný bojovníku!“ Komisaøùv hlas se stává vášnivým.
„Vyhladovím vás, až po kolenou pøilezete prosit, nebo až mne napadnete, nebo až
zešílíte hladem!“
Komisaø, zahalený do pokrývky, chodí pokojem. Od pohovky ètyøi kroky
ke knihovnì a zase zpìt, s malou oklikou kolem stolu. Pistoli z ruky nepouští ani
na okamžik.
Jak nešetrné od Anduly, že mu nepøichází povìdìt, co je!
Ale náhle vlastní tìlesný pocit zpùsobuje, že ho napadá jasná, skoro veselá
myšlenka. Øezavì se zasmál.
„Hola, bojovníku!“ praví. „Ještì jste na nìco zapomnìl. Bez jídla a pití
snad mùžete být tøi dny. Ale dlouho-li vydržíte bez té jisté vìci?“
Zamlèuje se se zlým úsmìvem, aby dal kdy onomu pochopit a popásl se
na jeho úžasu.
„Teï jsem trochu vzrušen èekáním, ale až lékaø odejde… poslyšte mne:
seberu já z pokoje všechny nádoby, vázy a kvìtníky a dám je tam, vidíte? Tamhle
do kouta je složím a sednu si pøed n셓
Koneènì vrzly dveøe. Koneènì!
Andula klepá.
- 80 -
„Co je?“ ptá se komisaø zhruba.
„Milostpaní pøišla již k sobì. Strašnì pláèe a poøád jich volá… milostpane,
já se toho pláèe až bojím… Milostpane… jdou k ní, milostpane!“
Andula èeká.
Komisaøi pøejel èelem mrak.
„Milostpane…“
„Nemohu, Andulo,“ pravil koneènì, „…až jednou, až jednou vám to povím.
Nu a co je?“
„Já nevím. Jen tak tuze pláèe. Pan doktor je tam. Dával jí nìjaké bílé koláèky
rozpuštìné ve vodì.“
Andula èeká.
„Milostpane…“ Andulin hlas se chvìje.
Komisaø neodpovídá.
„Milostpane, vždy ani nejsou obléknut, šaty jsou v ložnici, nastydnou
se… Pustìjí mì tam alespoò, já jim zatopím a pøinesu jim šaty… A to nebudou
ani snídat?“
Komisaø zamraèenì pøemýšlí.
„Jíst nebudu, ale šatstvo mi pøineste!“
Andula odchází.
„Schovejte se!“ obrací se komisaø zlostnì do pokoje. „Služka vás vidìt
nemusí!“
Andula pøinesla oblek. Odsunul pohovku, pootevøel malou skulinu dveøí,
vzal vìci a zase zamkl.
Andula se od dveøí nehýbá.
„Milostpane…“
Eh, co chce poøád, hloupá holka?!
Avšak Andula se náhle úpìnlivì rozeštkává.
„Milostpane, vždy já tomu všemu nerozumím… Milostpane, já jsem z
toho sama celá blázen… Milostpane, pro Krista pána, øeknou mi, co je to s nimi a
s milostpaní, vždy já to tak nemohu nechat, a co poèít, nevím…“
„Prosím vás, nezlobte, Andulo! Jste hloupá holka. Milostpaní bude zas
dobøe. Jdìte jen tam a pøijïte mi za chvíli øíci, jak je!“
Odešla.
Oblékl se a usedl na pohovku s bradou ve dlaních. Èekal.
Pak slyšel pøedsíní lékaøovy kroky.
Pøišla Andula a hlásila:
„Milostpaní z toho hrozného pláèe usnula a teï spí.“
Kdo to zazvonil odpoledne u jejich dveøí?
Pronikavý hlas zvonku projel komisaøi Machovi bolestnì celým tìlem.
Kdo to mohl být?
Andula šla otevøít.
- 81 -
„Co se stalo?“ zahømìl na ni basový hlas.
Ach, švagr Josef!
„Milostpaní je nemocna, ale je jí už trochu lépe a spí,“ odpovídá Andula.
„Kde je?“ ptal se zhurta Josef.
„Tady!“
Kroky, otvírání a zavírání dveøí.
Jak se sem dostal švagr Josef? A jak ví, že se nìco stalo…? Jen jedno
vysvìtlení bylo možné: Andula mu telegrafovala a on pøijel automobilem…
Hloupé…! Ne! Proè hloupé? Andula je docela moudré dìvèe… A co se tam teï
asi dìje…? Vyslýchá patrnì Andulu.
Komisaø se posupnì usmívá.
Co bude dále…? Ne, nehne se odtud! Dìj se co dìj! Ach ano, tuší, že se
bude ještì nìco dít, nìco osudného… ale nehne se!
Andula za chvíli zase nìkam šla a zas to dlouho trvalo a vrátila se s nìjakými
kroky. Kdo tohle byl? Ještì jednou lékaø? Je snad Jarmile hùøe? Nebo se chce
Josef informovat? Nebo kdo to je? Snují snad proti nìmu nìjakì úklady? Násilí
nìjaké?
Stiskl pevnìji pistoli.
Míjely dlouhé chvíle a jeho nitrem táhly ošklivé olovìné mraky, uhelné
mraky s cáry až u zemì se ploužícími, které zatáhnou celou krajinu a valí se a není
vidìt blesky, které za nimi køižují, jen v ustrašených prsou slyšeti jejich hømìní a
temné ohlasy.
Pøijde k nìmu Josef? Jistì! Pustí ho komisaø Mach k sobì? Ne! Švagr Josef
by ho ošidil, jako ho všichni šidili. Josef miluje svou sestru. Selhal by mu. Podíval
by se na muže na skøíni a øekl by: „Nikdo tu není. Jsi blázen.“
Kolik bylo hodin? Den asi již umíral a tam venku, kdesi daleko za
komisaøovým nitrem, se rozplývalo krátké zimní odpùldne v soumraku. Brzy bude
zase noc. A muž je na skøíni.
Pak zase slyšel v pøedsíni kroky. Švagr Josef to byl. Sevøela se mu prsa.
Hrubá pìst zabouchala na dveøe. Hluèné údery do døeva zabolely komisaøe
v hlavì.
Tak bylo asi tetièce Emì, když se na ni dobývali!
Komisaø vstal a postavil se tváøí ke dveøím.
A údery do døeva a do hlavy zabuchaly ještì jednou.
„Otevøi!“ køikl hluboký hlas.
Tak bývalo asi tetièce Emì!
„Otevøi!“ Znìlo to pánovitì.
„Neotevøu,“ odpovìdìl klidnì, ale stejnì rozhodnì.
„Víš, kdo jsem?“
„Ano. Josef.“
Chvilku bylo ticho.
- 82 -
„Øekni celé moje jméno!“ znìlo zvenèí.
Komisaø Mach se usmál. Ach, má to být zkouška jeho pøíèetnosti! Podrobí
se této cizí vùli, od níž ho dìlí stìna dveøí? Ano, podvolí se. Švagr má právo zvìdìt,
že muž jeho sestry není šílený.
A klidnì odpovìdìl:
„Josef Hrazdìra, øeditel keramické továrny z Rakovníka. Jméno firmy jsem
zapomnìl.“
„Víš, kdo ty jsi?“
„Okresní komisaø v penzi Karel Mach.“
„Víš také, kolikátého dnes je?“
„Osmadvacátého prosince.“
„Dobøe, blázen tedy nejsi a záchrannou stanici není tøeba volat,“ pravil
hrubý hlas. „Neboj se, nebudu se na tebe dobývat, je mi úplnì lhostejno, co tam
tropíš, chci ti øíci jen tohle: Jarmila má tìžký nervový záchvat a nesmí se dovìdìt,
že jsi doma. Øekli jsme jí, že jsi ráno s Králem odjel. Chovej se podle toho! Pro
Krále jsem poslal do Unhoštì automobil a bude u tebe ještì pøed veèerem. Tak. A
tím bychom byli spolu hotovi! Ale ještì bych ti rád øekl, že jsi lotr a darebák! Jdi
se podívat, nièemo, co jsi udìlal, z té svìží, zdravím kypící ženy!“
Kroky odešly.
Komisaø Mach stál u dveøí. Hnìv, lítost, žal mu stáhly hrdlo.
Jako zvíøe ho štvou. Zvíøe zavøeli do klece a teï je štvou skrz møíže
železnými tyèemi. A zvíøe se nemùže ani na nì vrhnout, ani utéci. Jen do kouta
mùže zalézt a zavýt. Ale ne, ani zavýt nemùže. Není zde pøece sám. I do klece mu
dali neviditelného, který ho štve.
Doplížil se k oknu a položil èelo na ledovou sklenìnou tabuli.
„Vidíte, pane?“ pravil pak. „…Abych se šel podívat, mi øekl švagr Josef…“
Znìlo to jako požalování. Požalování èlovìku-nepøíteli. A byl mu v této
chvíli bližší nepøítel èlovìk než kdokoli jiný. Díval se bolestným pohledem do své
tmy a díval se na nìho.
„Nu ne, netøeba mne litovat. Vaše postavení není lepší než moje, jste také
ubožák, pane, a dnes v noci vás lapím a ohmatám si vás.“
Dveøe se venku otvíraly a zavíraly a kroky šly síní, mnoho krokù, ale komisaø
jim již nevìnoval pozornost. Nemìl tušení, kdo by to mohl být, a nemìl sil
kombinovat. Jeho prsa byla pøíliš sevøena a on pøíliš unaven.
Vrátil se k své pohovce a opìt usedl.
Za chvíli pozoroval, že kdosi mírnì, ale vytrvale klepe na dveøe.
Kdo ho to zase pøichází muèit?
„Kdo je to?“ ptal se unavenì.
„Já, milostpane, Andula.“
„Copak chcete?“
„Milostpane…“
- 83 -
Vstal.
„Milostpane,“ znìl rozpaèitý hlas, „nezlobìjí se, pan Král pøijde hned…
ale já teï již také musím…“
Také?
„Øízky mají v jídelnì na stole, kdyby chtìli…“
Hlava mu zavíøila.
Blesklo mu v ní v temnu.
„Co je, Andulo?“ vykøikl.
„Také… také mají psaní v jídelnì na stole od pana øeditele. Pan Král jim je
prý pøeète…“
„Co je, Andulo?“
„Pan øeditel si milostpaní odvezl a pan øeditel øíkal, milostpane… že se již
milostpaní k nim… nevrátí.“
„Andulo!“
Jediným hmatem odhodil pohovku ode dveøí. Otevøel dveøe. Rozrazil je
dokoøán.
„Andulo!“ zaøval.
Andula pøed ním prchala.
Bìžel za ní a stanul ve dveøích pøedsínì.
„Andulo!“ šeptal zoufale.
„Milostpane…“ vzdychal vydìšený šepot kdesi pod ním, níže, kdesi na
schodech.
Stál v otevøených dveøích mezi pøedsíní a chodbou.
„An-du-lo!“
„Milostpane…“ lkal hlas, „…pro Ježíše Krista, smilujou se… oni tak hroznì
vypadají… já se jich bojím…“
Tìžce oddychoval. Hlava mu víøila.
Slyšel ještì zoufalý úprk Andulin po schodech.
Dopotácel se do pokoje.
Otevøel obì pùlky dveøí.
„Jdìte, pane!“ zašeptal.
Pak dovrávoral k oknùm a klesl na stìnu mezi obìma okny. Týl opøel o ni
a prsty roztažených rukou svíral hrany.
Kdosi obrovský a neznámý mu položil úžasnì velké dlanì na prsa a palci
mu sevøel hrdlo.
Slepé oèi mìl zavøeny a tìžce dýchal.
Ohromné ticho se na nìho valilo rozbouøenými, a pøece podivnì
mlèenlivými vlnami.
„Jarmilo!“ zašeptal.
- 84 -
OBSAH
OSVÌTLENÁ ZAHRADA
5
SKUHRALÙV CITÁT
18
PØÍBÌH TETIÈKY EMY
31
BUDU TI PØEDÈÍTAT
41
OLOVÌNÝ MRAK
58
SEDLÁK MACH ÚÈTUJE
72
OBSAH
85
- 85 -
http://atheneum.zde.cz
- 86 -