23-2010 - Koruna Česká

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 23/2010
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Z obsahu čísla:
Výzva k sestavení kandidátek (Václav Srb)
1
*
Naděje na změnu (článek) 2
*
KČ ţádá příspěvek za hlasy
*
Události ve straně
4
*
Svěcení kaple Bl. Karla
Habsburského
5
*
Habsburkové jiţ v Čechách
ţijí. Šlechta jde do politiky.
*
Česká korouhev
7
*
Stanoviska KČ k šlecht.
titulům a falešným řádům
*
Knihy a ukázky
10 - 11
*
Causa Karlův most 12 - 13
*
Přílohy:
Ukázka z knihy J. Drnka
Hoši jako květ
14 - 18
Vzor souhlas s kandidaturou
19
7. díl genealogií evropských
rodů.
Vážení členové a příznivci KORUNY ČESKÉ
Dovolte, abychom se na Vás obrátili ve věci naší kandidátky pro komunální volby, které se
budou konat 15. –16. října 2010. Vzhledem k tomuto datu je nejzazším termínem pro podávání kandidátních listin 10. srpen 2010. S ohledem na tento termín i na plánované dovolené
řady z Vás si Vás tímto dovolujeme poţádat o Vaši účast na kandidátce Koruny České.
Svá vyplněná prohlášení (vzor na str. 19), prosím, zasílejte na adresu našeho volebního
koordinátora: Mgr. Petr Krátký, Švabinského 816/46, 149 00 Praha 4.
Dovolujeme si doufat, ţe hojný počet Vašich doručených prohlášení se stane jistě důkazem
toho, ţe i nám, monarchistům, není budoucnost našeho státu lhostejná. V případě, ţe by při
Vašem rozhodování měla tendenci převáţit skromnost před účastí na kandidátce, překonejte
ji, prosím, a věřte, ţe právě doplněním počtu na kandidátní listině Koruny České děláte pro
návrat našeho panovníka nejvíce.
DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ SE DOSUD PŘIHLÁSILI BUĎ PŘÍMO VOLEBNÍMU KOORDINÁTOROVI MGR. KRÁTKÉMU A ZASLALI MU VYPLNĚNÁ PROHLÁŠENÍ KANDIDÁTA
NEBO TAK UČINILI RPOSTŘEDNICTVÍM SVÉ NEBO NEJBLIŢŠÍ MÍSTNÍ SPOLEČNOSTI.
ZÁROVEŃ VYZÝVÁME JEŠTĚ JEDNOU NEJEN VÁŢENÉ ČLENY A ČLENKY, ALE I NAŠE
VÁŢENÉ PŘÍZNIVCE A VOLIČE, ABY NÁM POMOHLI SESTAVIT A ZAPLNIT KANDIDÁTNÍ
LISTINY. ČLENSTVÍ V KČ NENÍ PODMÍNKOU KANDIDATURY, BEZÚHONNOST A SOULAD S NAŠÍM PROGRAMEM A S NAŠIMI IDEÁLY SAMOZŘEJMĚ ANO. PRAŢŠTÍ ZÁJEMCI O KANDIDATURU MOHOU VYPLNĚNÉ A PODEPSANÉ PROHLÁŠENÍ KANDIDÁTA
TAKÉ PŘINÉST DO c. k. VINÁRNY U POSLEDNÍHO SOUDU, JAGELLONSKÁ 8, PRAHA 3
– KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, OTEVŘENO DENNĚ 17 – 22. TAMTÉŢ LZE TAKÉ STÁLE
ZAKOUPIT POSLEDNÍ ČÍSLO MONARCHISTICKÝCH LISTŮ A TAKÉ POSLEDNÍ KNIHU
ČESKÉHO ZEMSKÉHO HEJTMANA A ČLENA PŘEDSEDNICTVA KČ JANA DRNKA HOŠI
JAKO KVĚT – HISTORIE 35. PLZEŃSKÉHO PĚŠÍHO PLUKU.
Václav Srb
Dnes – 17. 7. 2008 – uplynulo 92 let od zavraždění cara Mikuláše II., carevny Alexandry,
careviče Alexeje, velkokněţen Marie, Anastázie, Olgy a Taťány v Jekatěrinburku. Spolu s nimi
byli bolševickým komandem zavraţdění i lékař Botkin, chůva a sluţebná. Jejich těla byla potom
čtvrcena řeznickými sekerami, polévána kyselinou sírovou, pálena a rozmetávána dynamitem.
O den později v nedalekém Alapajevsku byla zavraţděna carevnina sestra velkokněţna Alţběta a dalších 5 členů Domu Romanovců. Na ty se uţ ovšem nedostalo ani kulek, byli sráţeni
jeden po druhém paţbami pušek do opuštěné šachty a za nimi byly vhozeny 2 granáty. Místní
zemědělci později před komisařem admirála Kolčaka vypověděli, ţe ještě nejméně 2 dny bylo
ze šachty slyšet náboţné písně. Ostatní členové Domu Romanovců, kteří se nacházeli v dosahu bolševické moci, byli vyvraţdění před těmito daty (carův mladší bratr Miachail ) a hlavně po
nich. Tak do roku 1919 bolševici postupně zavraţdili 21 členů Domu Romanovců.
Václav Srb
VOLBY – červenec 2010
2
NADĚJE NA ZMĚNU (nebo věc veřejná)
V parlamentních volbách v roce 2010 sbíraly body především nově vzniklé
politické strany, hlásící se svým programem k záchraně země od hospodářské katastrofy, k myšlenkám nápravy poměrů, vymýcení korupce, návratu
mravnosti a morálky do politiky i do veřejného ţivota atd. Voliči slyšeli to, co
slyšet chtěli, po čem všichni, nebo alespoň většina z nás, touţíme. Volič,
kterého nazýváme „průměrným či běţným voličem“ si ovšem málokdy dá
práci se sháněním informací o lídrech a politicích, kteří ho zaujmou slovy,
radikálními deklaracemi, zjevem, šarmem, nebo zjevným předurčením k
úspěšnosti. Proto je docela dobře moţné, ţe se za dva, tři roky budeme opět
cítit, jako ti venkovští hlupáci, které zase napálili a ošálili. Jak říká jeden
z hrdinů Werichovy pohádky: Kde jsou lidé hloupí, tam je vždycky dobře.
Jeden malý příklad za všechny:
Upozorňujeme, že níže uvedené informace pochází z anonymního internetového zdroje.
V roce 2000 zaloţil praţský podnikatel a přítel primátora Pavla Béma Roman
Janoušek (opakovaně obviňovaný z korupce a zneuţívání veřejných prostředků) firmu Oraprint. Radek John byl předsedou představenstva Oraprint.
Firma Oraprint vznikla 4 měsíce před výběrovým řízením na informační časopis VZP – 13. února 2002. Jedinými pravděpodobnými zaměstnanci byli generální ředitel a jeho asistentka.
V červenci 2002 byla vyhlášena veřejná obchodní soutěţ na časopis VZP.
Ve výběrovém řízení zvítězila firma Oraprint s časopisem Pohoda, který stál
111 milionů korun ročně. Radek John ke svému angaţmá v Oraprint řekl:
„Oraprint jsem nevlastnil, jen jsem dostal za úkol hlídat, aby to ekonomicky
sedělo, aby se časopis vyráběl co možná levně“. Druhá nabídka, poraţená
Oraprintem ve výběrovém řízení VZP, zněla na částku prakticky poloviční –
58 milionů korun. Rozdíl v ceně mezi vítěznou a poraţenou nabídkou tak činí
53 milionů korun ročně. Časopis vychází v počtu 3,1 miliony kusů 3x ročně.
Reálné náklady na 10 milionů kusů (cena z tiskárny a pošty bez mnoţstevních slev):
tisk časopisu:
cca 22 milionů korun
distribuce časopisu:
cca 16 milionů korun
náklady na redakci:
cca 12 mil. korun (kvalifikovaný odhad – maximum)
CELKEM:
cca 50 milionů korun.
Pro Oraprint ročně: cca 61 mil. Kč v letech 2002 – 2005 cca 36,7 mil. Kč v
2006 – 2008.
Pro Oraprint CELKEM:
354 000 000 Kč.
Audit MZ v roce 2006 ukázal předraţenost celého projektu, nová cena sjednána na 86,7 mil. Výběrové řízení v roce 2010 za stejných podmínek je jiţ
omezeno horní hranicí 50 milionů korun. ZA 7 LET VYDÁVÁNÍ ČASOPISU
ORA PRINT VYTUNELOVAL Z VZP PŘES 361 000 000 KČ.
Na pořady „Řekni drogám NE“ dostala Janouškova Médea Kultur od praţského magistrátu, VZP a dalších celkem 27 milionů korun V letech 2001 –
2006 pak dostala Médea Kultur od praţského magistrátu dary ve výši 6,24
24. 7. 2010 bude arcibiskup praţský Dominik milionu korun. Od VZP získala Médea Kultur další zakázku snů. Dle iDnes za
Duka slavit v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtě- sluţby z oblasti PR vyplatila Médea Kultur 58 milionů korun. CELKEM DLE
cha mši svatou jako vzpomínku na Ferdinanda I. IDNES JANOUŠEK ZÍSKAL OD VZP CCA 1 MILIARDU KORUN!
Dalším nehorázným tunelem veřejných prostředků ze státní firmy Lesy ČR je
„výroba“ kuchařky a DVD pod názvem „Zvěřinové hody Evy Pilarové“. Za
téměř 4 miliony korun (3,9 mil.) získaly Lesy ČR 1000 výtisků kuchařky a 500
DVD. Jediným rozdílem oproti běţné kuchařce za 130 Kč je logo Lesů ČR o
velikosti cca 2x2 cm na obálce. JEDEN VÝTISK KUCHAŘKY S „POLOVINOU“ DVD tak vychází na 3 900,- KČ. To z kuchařky Radka Johna a Romana
Janouška dělá jasně nejdraţší kuchařku v České republice. Ředitel Lesů ČR
Novák se poté stal za odměnu náměstkem dalšího Janouškova kamaráda
ministra zemědělství Gandaloviče.
Pro srovnání – výroba a vytištění 500 ks Monarchistického historického
kalendáře na rok 2010 stálo i s DPH asi 26 000,-Kč a jeho výrobní cena tak
vychází na 52,-Kč.
VOLBY – červenec 2010
3
Vyjádření k volbám do PS v roce 2010
Váţení kolegové, Děkuji všem, kteří vzali váţně rozhodnutí Generálního sněmu účastnit se voleb do Poslanecké sněmovny. Děkuji
volebnímu koordinátorovi Mgr. Petrovi Krátkému, všem volebním zmocněncům, kandidátům a členům volebních komisí. Neděkuji
těm, kteří se po odhlasování tohoto rozhodnutí snaţili tohle usnesení zvrátit. Je naprostým amatérismem něco na sněmu odhlasovat
a pak se chovat jinak. Nepovaţuji navíc za příznivce ty, kteří nabádají k nerespektování rozhodnutí sněmu, ale naopak je povaţuji za
rozbíječe naší strany.
Kolega Mgr. Petr Nohel napsal: Volební výsledek je vždy otázkou interpretace. Já to vidím tak, že jsme získali 4024 hlasů v 5 krajích, což jen dokazuje, jak je velká škoda, že jsme tentokrát nekandidovali všude, protože bychom měly zisk 11 267 hlasů. Pod to se
podepisuji a dodávám, ţe všude v místech bydliště našich kandidátů byl nárůst hlasů a naopak úbytek tam, kde byli kandidáti v
minulých volbách a dnes tam nekandidoval nikdo.
Namátkově: Z uvedeného plyne , ţe nejvíce díků si zaslouţí MS Olomouc a MS Stráţnice. Krom zisku účasti v mediích povaţuji
náš úspěch za zavazující, snaţit se dostat v max. míře do komunálních kandidátek. Těm kdo mají jiný názor, prozradím, ţe se odsuzují k malému krouţku snílků, kteří nedokáţí svou nečinností přilákat ani členy ze svého okolí k účasti na schůzi své MS.
Valtice 9. 6. 2010 Luboš Velecký, Moravský zemský hejtman
UDÁLOSTI VE STRANĚ – červenec 2010
Předsednictvo ţádá jednotlivé MS, aby se vyjádřily k návrhu na nový způsob
přijímání členů. V úvahu připadá zavedení minimálně půlroční čekací lhůty pro
získání plného členství, čímţ by bylo moţno vyhodnotit aktivitu a plnění členských povinností; rovněţ lze uvaţovat o ručiteli z řad stávajících členů. Předsednictvo doporučuje, aby otázka byla projednána ve všech MS s tím, ţe závěry budou předloţeny k rozhodnutí generálnímu sněmu.
Roztoky: se starostkou ing. arch. Vavřínovou bylo dohodnuto zařazení Mgr.
Nohela na 3. místo kandidátky místního sdruţení DOST (nemá nic společného
s celostátní iniciativou D.O.S.T.). Sdruţení DOST má aktuálně nejvyšší zastoupení v zastupitelstvu (7 z 21 členů) a většinu v Radě města. Lze očekávat, ţe 3.
místo bude bezpečně volitelné.
Plzeň: zemský hejtman Jan Drnek jedná s lokální koalicí Plzeňská aliance o
společné kandidátce. Člen KČ by byl zařazen na 6 místo (+ další místa) hlavní
kandidátky do městského zastupitelstva, dále byla KČ nabídnuta řada míst na
obvodních kandidátkách, některá čelní. PA nestaví kandidáta do senátu, a proto
by podpořila kandidáta KČ pana Ing. Arch. Oldřicha Kodedu. Vzhledem k tomu,
ţe PA má v městském zastupitelstvu 7 křesel a jednoho náměstka primátora, je
moţné, ţe v těchto volbách získá plzeňská MS jedno křeslo zastupitele.
Předseda MS Praha 6 podal návrh na změnu názvu Místní společnosti: navrhl,
aby se MS nadále nazývala „Místní společnost pro Prahu 6, 7, a okolí“. Na
Praze 7 není dosud ustavena MS, takţe členové a příznivci KČ z Prahy 7 jsou
standardně zváni na akce MS Praha 6. Na její činnosti se podílejí i mimopraţští
členové, např. z Úholiček, Roztok, Kostelní Lhoty a dalších. Vzhledem k tomu,
ţe MS Praha 6 rozvíjí svoji činnost a politicky působí na území MČ Praha 6, MČ
Praha 7, okresů Praha-západ, Praha-východ, Nymburk a Kladno, mění se
název MS v souladu s čl. 11.2. Stanov KČ tak, jak je výše uvedeno. Návrh byl
jednomyslně schválen všemi přítomnými s tím, ţe prapor společnosti se doplní
stuhou s uvedením nového názvu. Příští schůze se bude konat ve čtvrtek 23.
září, tradičně v restauraci Charlies v Dejvicích.
Moravský zemský hejtman pan Luboš Velecký si dovoluje pozvat předsedy a
zástupce Místních společností Markrabství moravského na schůzi Moravské
zemské společnosti. Ta se bude konat 11. 9. 2010 ve 14:00 na radnici ve Valticích. Tato schůze bude mít pracovní interní charakter, proto nejsou zváni příznivci Koruny České, ale pouze řádní členové. Z kapacitních důvodů ţádá včasné potvrzení účasti emailem.
* Schůze Místní společnosti KČ Praha 2,3 a 10 se koná ve vinárně U POSLEDNÍHO SOUDU, JAGELLONSKÁ 8, PRAHA 3 – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY ve středu 14. 7. 2010 od 18.30.
* Schůze MS KČ Prahy 1 a 5 se koná 15. 7. v salonku restaurace U Valšů,
Betlémská 5, Praha 1 – Staré Město od 19.00
O schůzích ostatních MS budeme rovněţ velice rádi informovat, pokud nám
budou termíny oznámeny s dostatečným předstihem. Uzávěrka kaţdého čísla
MZ je kolem 20. dne v měsíci. Rádi budeme informovat i o schůzích, které jiţ
proběhly, vyjma bodů, které jsou projednávány jako interní stranická záleţitost.
Vážení přátelé,
dovoluji si přeposlat informaci o posledním dění ve věci devastace Karlova
mostu a dalších významných památek Českého království. Jsem přesvědčen,
že každý monarchista by se měl dle svých možností a schopností připojit k úsilí
o jejich záchranu před neuvěřitelně barbarským řáděním nejrůznějších
podnikavců a zcela nekompetentních úředníků státní správy a samospráv.
Se srdečným pozdravem, Jan Mrzílek (více k tématu na str. 12 - 13).
4
ZLATÁ SLOVA (CITÁTY)
(dodal Bohumil Šourek)
„...pomyslete si říši rakouskou, rozdělenou na
mnoţství republik a republiček – jaký to milý
základ k universální ruské monarchii... pouhá
moţnost ruské světové nadvlády (universální
monarchie) má ve mně toho nejodhodlanějšího
nepřítele. Ne proto, ţe by byla ruská, ale proto,
ţe by to byla světová nadvláda...”
Palacký v dopise z 11. dubna 1848 do Frankfurtu nad Mohanem o nutnosti uchování Rakouska.
„Nejvíce se Čechové prohřešili na Slovácích
tím, ţe k nim zavedli nemravný systém politických stran, spojený s politickou korupcí. Zpronevěří-li někdo 500 Kč, trestají jej přísně, ale
trpí se, aby se k účelům politickým zpronevěřovaly miliony peněz náleţejících lidu. Takové
korupce jako mezi Čechy není nikde na světě.”
Štefan Osuský, 1933
„Mé výzkumy nepotvrzovaly oblíbené tvrzení,
ţe by Rakousko bylo vězením národů. Události
po jeho rozpadu byly v mnohém tragičtější neţ
to, co se dělo předtím.... Jestli bych československým historikům něco vytkl, tak snahu být
blízko politické moci. Zřejmě se tam cítí dobře.
Do blízkosti moci se dostali v roce 1918, kdyţ
začali psát dějiny pro národní stát.”
Historik Zbyněk Zeman
„Druhou kardinální tragédií byl úplný rozpad
rakousko-uherské monarchie, rozbité na základě Saintgermenské a Trianonské smlouvy. Toto
přeţívající vtělení Svaté říše římské umoţňovalo po staletí společný ţivot, přinášející výhody
obchodu i bezpečnosti, celé řadě národů, z
níchţ ...ani jediný neměl ve své době sílu ani
vitalitu čelit sám o sobě tlaku znovuoţiveného
Německa..“
Winston Chruchill - pamětí dil I. strana 18
„Dr. E. Hácha, náš nejvyšší soudce a právník,
prezident státu a dr. Chvalkovský, jeho zahraniční ministr, v březnu 1939 obětovali ve své
trestuhodné politické malodušnosti a nevzdělanosti mezinárodně i vnitřně stát, nemajíce k
tomu ani práva, ani ţádné legitimace a pověření. Jsou věci práva a principy politické morálky, které se nikdy, za žádnou cenu, ani za
cenu jakýchkoliv, ať předpokládaných, nebo
skutečných oportunistických politických
výhod, ani pod nejkrutějšími hrozbami a
nátlakem, neobětují. Takovým právem a principem byl a je pro nás náš jednotný národní
stát.“
Edvard Beneš – Paměti – Od Mnichova
k nové válce, str. 89 (Orbis 1947).
AKCE – červenec 2010
5
Dobrý den, pane Srbe,
v příloze Vám posílám slíbenou pozvánku na svěcení kaple bl. Karla
Habsburského, rakouského císaře a českého krále.
Tato malá církevní stavba se nachází v kopcovité pošumavské krajině, asi
700 m nad mořem, a nabízejí se od ní zajímavé výhledy na panorama
části Šumavy. Je určena k příleţitostnému slavení tridentské liturgie - pouť,
výročí posvěcení, - a rovněţ jako turistická zajímavost. Naší snahou je šířit
uctívání bl. Karla Rakouského, seznamovat širší veřejnost s jeho osobností
a kladnou rolí rodu Habsbursko-Lotrinského v českých dějinách. Kaple
vznikla na náklady a prací mé rodiny, rodiny mé sestry a s důleţitým přispěním dalších dobrodinců. Bude určena nejširší veřejnosti. Jedná se
pravděpodobně o první stavbu zasvěcenou bl. Karlu Habsburskému v
Království Českém.
O stavbě jsme informovali a pozvali jsme JCKV Ottu Habsburského, který
vyjádřil potěšení, poděkoval za pozvání, ale ze zdravotních důvodů se
omluvil. Tisková mluvčí paní Eva Demmerlová však zcela nevyloučila
moţnost účasti jiného rodinného příslušníka. Srdečně zveme Vás a všechny přátele monarchisty na svěcení dne 24.7.2010 od 10 hodin nad Branišovem u Kdyně. Účast přislíbili ostrostřelci Koruny České ze Stříbra, představitelé města Kdyně atd. Občerstvení na místě bude zajištěno.
Děkuji za Váš zájem a těším se na setkání
Oldřich Nejdl
Pomníky v Rudné a v Jeseníku. (foto o. Brachtel).
ZE SVĚTA ŠLECHTY – Červen 2010
HABSBURKOVÉ V ČECHÁCH
Zámek Vysoký Chlumec u Sedlčan spoluvlastní vnučka posledního českého krále
(Foto: archiv © Mediafaxfoto.cz)
Velké tajemství skrývá starobylý hrad, dnes zámek Vysoký Chlumec u
Sedlčan na Příbramsku. Památku na rozhraní jiţních a středních Čech
spoluvlastní vnučka posledního rakousko-uherského císaře a českého krále
Karla I. Habsbursk-Lortringen a jeho ţeny císařovny Zity.
Majiteli výjimečného zámku, tyčícího se na vysokém ostrohu nad stejnojmennou obcí Vysoký Chlumec, jsou Riprand Graf von und zu Arco – Zinneberg a jeho manţelka Maria Beatrix Anna von Habsburg-Lothringen. Ti
zámek koupili v devadesátých letech od rodu Lobkowitzů, kterému jej
stát vrátil v restituci.
Oba manţelé ţijí částečně v Bavorsku, v Praze a Vysoký Chlumec, který
je veřejnosti zcela nepřístupný, vyuţívají jako letní sídlo. Šestapadesátiletá
Maria Beatrix Anna je dcerou císařova syna Roberta a její společenské
zařazení podle etikety vyţaduje oslovení "Její císařská Výsost". Riprand
Graf von und zu Arco – Zinneberg zaloţil v New Yorku v polovině osmdesátých let investiční společnost, která spravuje nemovitosti v hodnotě 500
milionů dolarů.
Kromě Vysokého Chlumce mají manželé v okolí mnoho tisíc hektarů
lesů a k majetku patří i jeden z nejstarších pivovarů u nás, Lobkowitzký,
který je v obci pod zámkem. Mimo jiného vlastní Riprand a Maria Beatrix
ještě další nemovitosti, třeba zámek Moos v Německu.
Oba manţelé se také před lety zapojili do Chlumeckého společenského
ţivota. Finančně, věcně i organizačně a záštitami podporují naši základní
školu a na počátku roku 2001 byli hlavními iniciátory zaloţení Nadačního
fondu Patronát Sedlčansko.
Autor: René Kekely (kráceno)
6
Šlechtici jdou do politiky,
láká je Schwarzenbergův příklad
8. července 2010 9:32, aktualizováno 11:28
iDNES.cz
Češi rádi volí "modrou krev". V politice proto zřejmě
budeme kromě Schwarzenberga čím dál častěji potkávat jména jako Czernin, Sternberg nebo Buquoy. Část
strany TOP 09 zkusí po úspěchu Karla Schwarzenberga nabídnout voličům i dalšího potomka slavného
šlechtického rodu. Ti totiţ získali v Česku v posledních
dvaceti letech dobrou image i proto, ţe začali trpělivě
opravovat navrácené zámky, často v otřesném stavu, a
podporovali různé kulturní akce.
TOMÁŠ CZERNIN
48 let
Jeden z moţných kandidátů TOP 09 do Senátu za
Jičínsko a Nymbursko.
Ve stranických primárkách TOP 09 se proto příští
týden utká o moţnost kandidovat na senátora za Nymbursko a Jičínsko Tomáš Czernin. Jeho rodina vlastní
zámek Dymokury. Czerninovi je 48 let, v Dymokurech
se s otcem stará o restituované hospodářství včetně
lesů. "Motto strany – tradice, odpovědnost a prosperita,
to je přesně to, co mi v politice chybělo," vysvětlil motivaci Czernin. Prozatím se snaţil svůj zájem kandidovat
spíše tajit. "Věděl o něm jen omezený okruh lidí," přiznal Czernin.
Barvy TOP 09 hájí v parlamentu nově i Czerninův strýc
Jaroslav Lobkowicz z Plzeňska, který uţ byl poslancem
za KDU-ČSL v letech 2002 aţ 2006.
JAROSLAV LOBKOWICZ
67 let
Poslanec TOP 09 v Plzeňském kraji. Dříve působil v
parlamentu za KDU-ČSL.
Nepálský král dostal ke svým 63 narozeninám (ne)čekaný dárek: politickým stranám se ve stanovené lhůtě nepodařilo sestavit vládu. Rostoucí
rivalita mezi republikány posiluje naději na návrat monarchie. Davy lidí se
před bývalým královským palácem shromáţdili s květinami, projevy věrnosti a transparenty ve prospěch monarchie. Bharat Lamichhane, 42-letý
obchodník přišel s přáním dlouhého ţivota a návratem k moci. Říká:
"Moţná udělal pár chyb (král), ale vládl zákon a pořádek a cenová stabilita. Teď místo místo jednoho krále máme 601 králů". Nepálský parlament
má 601 poslanců. Více:
http://economictimes.indiatimes.com/news/politics/nation/Nepals-oustedking-gets-unexpected-birthday-gift/articleshow/6138141.cms
http://timesofindia.indiatimes.com/India/Did-Prachanda-send-SOS-toSonia/articleshow/6139221.cms
Plzeňský Lobkowicz se rád chlubí hlavně tím, ţe
doma v Křimicích vyrábí proslulé křimické zelí. "Napoprvé vám jméno Lobkowicz může vstup do politiky
usnadnit. Pak už se ale lidé dívají, co jste dokázal a jak
jste se choval," mluví o svých zkušenostech. Ani jím
však výčet lidí s erbem a rodokmenem mezi poslanci
TOP 09 nekončí.
Do Sněmovny byl zvolen i historik a proděkan filozofické fakulty Jihočeské univerzity Zdeněk Bezecný, který
mimochodem patří mezi největší odborníky na českou
šlechtu. Napsal monografie třeba právě o rodu Schwarzenbergů. Jeden z Bezecného předků byl povýšen
v 19. století do šlechtického stavu. "Náležel k vídeňské
větvi naší rodiny. Proslul jako mecenáš kultury a v
dnešním slova smyslu byl finančním expertem," vypráví poslanec Bezecný. Jeho předek se však nemohl
pochlubit ţádným hradem, "jen" domem ve Vídni.
ZE SVĚTA ŠLECHTY – Červen 2010
7
Mezi aktivní příznivce TOP 09 patří i Jiří Sternberg, který hospodaří na zámku Jemniště u Benešova. "Se stranou jsme jednali o
uspořádání předvolební akce na Jemništi, nakonec jsme to nedotáhli do konce. Ale klidně zase TOP 09 nebo jinou stranu, která je
mi sympatická, podpořím," řekl včera Sternberg.
Za KDU-ČSL chce zase do Senátu Jan Berwid Buquoy.
Středočeská předsedkyně TOP 09 a poslankyně Helena Langšádlová si myslí, ţe potomky slavných rodů táhne do politiky právě
jméno Karla Schwarzenberga, kterému důvěřují. Historik Bezecný však upozorňuje, ţe vztah Čechů k šlechtě je trochu schizofrenní.
"U části voličů mají šlechtici výhodu, protože lidé jim přisuzují čest, nezištnost a další pozitivní vlastnosti. Na druhou stranu v Česku
přetrvávají i názory, že šlechta je cizího původu, a někteří takhle pochybují i o Karlu Schwarzenbergovi," vysvětluje Bezecný. Angaţmá české šlechty v politice má velkou tradici: namátkou, Felix Schwarzenberg působil na začátku 19. století jako ministerský
předseda. Bratr pradědečka Tomáše Czernina z TOP 09 Otakar Czernin byl rakouským ministrem zahraničí za první světové války.
"Tomáš Czernin mi zase říkal, že jeho dědeček spolu s dědečkem Karla Schwarzenberga společně protestovali v roce 1938 proti
okupaci. Mají v krvi hájení zájmu státu," říká poslankyně Langšádlová.
JAN BERWID BUQUOY
64 let
Moţný lidovecký kandidát do Senátu. Současný politolog a překladatel.
Pokud se u TOP 09 inspirují lidovci, mohou na Táborsku postavit do senátních voleb svérázného majitele zámku v Měšicích, uţ
zmíněného Jan Berwida Buquoye, jinak politologa a autora literatury faktu, vycházející převáţně v němčině. Buquoy se nedávno v
rozhovoru pro Reflex rozpovídal o údajné homosexualitě Jana Ţiţky a o tom, ţe jeho předek Alexandr Buquoy, řečený Šílený, byl
vypuzen z rodiny, kdyţ si vzal statkářku. "V regionu Tábor budou ještě nominace zvažovat. Buquoy je jeden z navržených kandidátů, mezi kterými se bude ve straně vybírat," potvrdila včera úřadující šéfka KDU-ČSL Michaela Šojdrová.
Je Karel Schwarzenberg kníže nebo Jasnost?
Do vítězného taţení Karla Schwarzenberga byli asi nejznámějšími potomky šlechty v politice dva Lobkowiczové, kteří spojili své
jméno s kdysi úspěšnou stranou Unie svobody. Michal Lobkowicz zasedal jako ministr obrany v 90. letech ve vládě Josefa Tošovského. Milovníci vína budou asi spíš znát bývalého místopředsedu Unie svobody Jiřího Lobkowicze, kterému patří zámek Mělník a
tamější vinice. Lobkowicz přešel později do strany Cesta změny, která však neskončila příliš šťastně. Loni na sněmu podle rejstříku
ministerstva vnitra odhlasovala své vlastní zrušení a Lobkowicz se proměnil v jejího "likvidátora". MF DNES mu zaslala e-mailem
dotazy přes jeho asistentku, odpovědi zatím nedošly.
Paradoxem je, ţe šlechtické tituly oficiálně zrušil zákon uţ za první republiky. Češi je přesto dál spontánně pouţívají, třeba Karlu
Schwarzenbergovi se běţně říká kníţe. Mimochodem, není to správné oslovení podle bontonu. "Kdybychom žili před rokem 1918,
tak byste musel Schwarzenberga správně oslovit Jasnosti," říká Bezecný.
Sdružení Česká korouhev je nezisková organizace sdru- uznávaným odborníkům. Díky znalostem a zkušenostem, které
ţující profesionální a poloprofesionální skupiny historického
šermu, historicko-divadelní spolky, historické hudební skupiny,
skupiny věnující se historickým tancům, herce a jednotlivé zájemce o historii samotnou. Naše sdruţení vzniklo v roce 2006,
ačkoliv jeho základy byly poloţeny jiţ v dobách dřívějších spíše v
podobě hnutí. Naší nedílnou součástí jsou jiţ existující skupiny
historického šermu či další kulturně-historické spolky, které se v
této oblasti pohybují jiţ dlouhou řádku let a patří mezi kolegy k
E-mail: [email protected]
Kancelář: Českokorouhevní klub
Františkovy vinné lázně
Lokalita: Rumunská 24, Praha 2
Praha, Czech Republic
jsme nabyli, můţeme jako celek větší, neţ několik nadšenců,
realizovat společné cíle mnohem precizněji a s větší odpovědností. Naším současně hlavním časovým zaměřením je středověk, i kdyţ se chystáme na přijetí nových členských skupin, které
působí v oblastech starověku, napoleonských či válek světových.
Naším hlavním cílem a prioritní myšlenkou je vytvořit národní
organizaci, která by byla nejen oporou jejích členů, ale především poslem kulturního a historického dědictví zemí koruny
české pro generace dnešní i budoucí.
OIENTACE – Červen 2010
8
Usnesení předsednictva KČ ze dne 13. dubna 2010 nemůţe sedět za jedním stolem), odborná veřejnost (historici,
k souběhu členství v Koruně České
a v nelegitimních rytířských řádech
Řád není moţné povaţovat za legitimní jen na základě souhlasu Ministerstva vnitra. Ministerstvo rozhoduje pouze o registracích subjektů s tím, ţe pokud má dotyčná organizace slovo „řád“
v názvu, neznamená to ještě, ţe Řádem skutečně je. Pokud si
kdokoliv zaregistruje např. organizaci se slovem „církev“ nebo
„kongregace“, ministerstvo to také schválí, ale neznamená to
ještě, ţe daná organizace se tím kongregací nebo církví skutečně i stane.
Z tohoto pohledu je zcela lhostejno, čím se organizace zabývá
nebo jaké má členské příspěvky. Tzv. „moderní řády“ jsou zpravidla zakládány jako výhodný byznys zakladatelů (z nesmyslně
vysokých poplatků za pasování se pak charita dělá po určitou
dobu docela snadno), kteří se většinou dobročinností jen zaštiťují, ale sami vědí, ţe by do legitimního řádu přijati s vysokou pravděpodobností nebyli. Ostatně těţko je představitelné, ţe by se
člověk, který chce opravdu upřímně dělat charitu, neobrátil na jiţ
ustanovené řády s nabídkou vlastní pomoci. Legitimní řády provozují nejvíce charitativních projektů. Pro zaloţení „nového řádu“
tak vlastně zbývá jen jediný důvod – prostá lidská ješitnost a
touha nosit na sobě něco zvláštního.
Z tohoto důvodu je také kaţdý člen kandidující na funkční posty
v Koruně České povinen předkládat přehled svého působení ve
všech typech organizací a to před i po roce 1989, aby si tak
členská základna mohla udělat o dotyčném¨obrázek. Není tam
direktivně vymezeno, kterých organizací se to týká, protoţe jsou
známy i případy, kdy lidé prohlédli a z falešných řádů vystoupili.
Kaţdý má přeci právo se splést.
Podle stejných kritérií posuzuje předsednictvo i přihlášky nových
členů. Klade si rovněţ otázku, zda členství toho kterého kandidáta nemůţe znamenat pro Korunu Českou poškození jejího dobrého jména. U tzv. „moderních řádů“ o tomto nebezpečí není
sporu. V době, kdy KČ před 8 lety řídili nejen členové falešného
řádu, ale zároveň lidé, prohlašující se neoprávněně za šlechtice
(!), zaznamenala KČ největší propad své prestiţe. Odklonila se
od ní šlechta (coţ je logické, ta přeci s falešnými šlechtici
kteří doposud v KČ nějaký potenciál viděli, ho nyní logicky postrádali) a odešlo velké mnoţství členské základny (většinou
legitimistů, protoţe všem bylo jasné, ţe legitimního panovníka si
nikdy nemůţe získat organizace sdruţující falešné osoby).
Stálo poměrně velké úsilí, neţ se podařilo tyto „falešné“ šlechtice a „falešné rytíře“ z vedení KČ (a vůbec z členské základny)
odvolat. Přesto i tak pachuť této minulosti v mnoha lidech zůstává a je to dodnes překáţkou našeho vzestupu v kruzích, kterých
si váţíme. Např. většina naší šlechty nám v podstatě jiţ nikdy
neuvěřila, ţe jsme se s nimi definitivně vypořádali. Byl to doposud největší boj v KČ a málem ji stál vlastní existenci. Byť nikdo z
členů předsednictva nepochybuje o upřímné snaze po angaţovanosti, vidí v členství ve výše citované organizaci překáţku,
která by mohla nepřímo ohrozit obraz KČ v očích lidí, kteří problematice šlechtických titulů a skutečných řádů rozumí (je jich
víc, neţ by se mohlo zdát, ostatně tato problematika patří k základnímu rozhledu monarchisty a hlavně – zcela by to zabránilo
tomu, aby nás naši následníci brali váţně!!!). Vyjadřujeme proto
jako předsednictvo KČ svůj údiv nad tím, ţe jedna celá MS (jak je
uvedeno v jejím zápise) souhlasila v obdobném případě s takovým vysvětlením svého člena, které je typické spíše pro lidi s
monarchismem soupeřící neţ sympatizující.
Zcela na závěr bychom rádi poznamenali, ţe organizace se
můţe stát skutečným Řádem pouze v případě, ţe je zaloţena či
legitimizována panovníkem (toto právo mají ad informandum jak
příslušníci vládnoucích a dříve vládnoucích rodů, tak např. i
papeţ – jako suverén Vatikánu – ale např. i jednotliví biskupové,
ovšem s omezením na jimi vedenou diecézi). Jiná moţnost pro
zaloţení Řádu neexistuje a nedá se nijak jinak obejít. Je to podobné jako se šlechtictvím – toho také nelze nabýt jinak, neţ
udělením panovníkem či zděděním po otci (jeli takto udělení
koncipováno, coţ je u dědičných titulů dohledatelné a průkazné).
Takovým kandidátům nabízíme moţnost stát se našimi příznivci
a jsme připraveni i na širokou spolupráci. V případě, ţe „moderní
řád“ opustí, nemáme problém s jejich přijetím za řádné členy.
Přijetí kohokoli za řádného člena tedy předsednictvo nadále
podmiňuje jeho odchodem z nelegitimního řádu, pokud je jeho
členem. Do té doby bude veden jako příznivce.
Stanovisko Koruny České k otázce šlechtických titulů a rytířských řádů
KČ neusiluje o sebemenší obnovu mocenských či jiných privilegií šlechty, ovšem zároveň povaţuje zákon z r. 1918,
jímţ byly šlechtické tituly zrušeny, za anachronický. Tento zákon navíc pozbyl své sankční sloţky. KČ hodlá iniciovat
jeho zrušení, protoţe přinejmenším některé jeho části jsou v rozporu s Listinou lidských práv a svobod a pouţívání šlechtických titulů je navíc běţné v mnoha státech EU.
Za oprávněné uţivatele šlechtických titulů povaţujeme potomky těch, kteří byli nobilitováni vládnoucími českými panovníky, včetně posledního vládnoucího českého krále blahoslaveného Karla I., jsou uvedeni v Gothajském almanachu, v
Almanachu českých šlechtických rodů či v Almanachu českých rytířských a zemanských rodů.
Rytířské řády ustanovuje a legitimuje výhradně duchovní nebo světská moc (papeţ, panovník, výjimečně biskup).
OIENTACE – Červen 2010
9
Nové číslo Monarchistických listů je k odebrání v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 - www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Cena je 15,- Kč, pro členy KČ,
kteří zaplatili členské příspěvky na tento rok, pouhých 10 Kč. Toto číslo je koncipováno tak, aby
mohlo sloužit jako předvolební materiál také ke komunálním volbám v říjnu 2010.
Jagellonská 8 (přesně naproti Soudu pro Prahu 3), metro "A" –
Jiřího z Poděbrad, stejnojmenná stanice tramvaje č.11, zcela nedaleko od ţiţkovské TV věţe, pomezí Královských Vinohrad a Ţiţkova.
Otevřeno:
• po - pá: 16.45 - 22
• so - ne: 17 - 22
E-mail: [email protected]
Web: www.uposlednihosoudu.cz
Vysoce kvalitní stáčená (sudová ) vína za velmi příznivé ceny
Široký výběr rakousko-uherských ( moravských, českých, rakouských, severoitalských, maďarských, slovenských..) rumunských,
makedonských, bulharských, moldavských, italských, francouzských, španělských a portugalských vín od nejlepších dodavatelů
Vynikající káva espresso,espresso piccollo,ristretto,capuccino,
čokoláda atd.
Velký výběr lihovin ,destilátů a likérů.
Nealkoholické nápoje
Delikatesy (nejen) k vínu
Zde také probíhají pravidelná jednání Představenstva KČ.
ČAS LOVCŮ A SBĚRAČŮ
Nedávno jsem se díval na film o amerických prérijních indiánech „Mé srdce pohřběte u Wounded Knee“, a uvědomil jsem si další
rovinu střetu civilizací. Ve skutečnosti ten konflikt vznikl moţná jiţ před 10 000 lety, kdy se v povodí Nilu a Eufratu usadili první
zemědělci a vytvořili společenství zaloţená na drţbě půdy. Obdělávání půdy vyţaduje zvláštní druh jistoty, které jsme si zvykli říkat
právo na soukromý majetek. Lovec a sběrač takové jistoty nepotřebuje. Nemá vlastnické vztahy k půdě a teritoriálně přemýšlí pouze ve vztahu k lovištím. Nepotřebuje jistotu, ţe kdyţ zasadí, bude půda ještě jeho, aţ nastane čas sklízet, ţe nepřijde sběrač, který
povaţuje nalezené plodiny za ničí, nebo lovec, který povaţuje sklizeň za kořist. Podobné je i uvaţování pastevců závislých na
vlastnictví pastvin a stád. Vlastnictví pozemkového majetku leţí kdesi v základech evropské civilizace, sloţitého propletence povinností, práv a závazků. Zde jsou také základy úcty k práci a společenského řádu zaloţeného na rytmu sadby a sklizně, na ţití
z něčeho, co neběhalo a nerostlo, dokud to člověk nezasadil, neošetřoval a nezaléval, řádu, který předpokládá zodpovědnost a
předvídavost. Lovec má také soukromý majetek, sice svůj stan, luk a někdy i ţenu. Jenţe lovecká společenství, včetně amerických
indiánů, si vypěstovala zcela jinou morálku neţ civilizace pěstitelů. Ukrást jinému kmeni koně či ţeny, bylo hrdinským činem. Byl to
druh lovu a dobrý lovec se vychloubal i svými zlodějskými, vlastně loveckými výkony.
V Americe civilizace pěstitelů zvítězila, zavedla právo na soukromé vlastnictví a také odlišný společenský řád. Ti, kdo povaţovali
majetek pěstitelů za kořist, nechápali slovo krádeţ a pletli si je s pojmem kořist, či nález, byli izolováni v rezervacích. Ale v samém
nitru této velké pěstitelské civilizace se jiţ připravovala změna. Stále méně občanů moderních států obdělávalo půdu. Stále větší
podíl populace se ţivil nikoliv pěstitelstvím, ale tím, ţe chodili někam do zaměstnání. K předmětu své práce neměli odpovídající
vztah a pouze vydělávali peníze, sbírali prostředky k ţivotu tam, kde se momentálně vyskytly, kde příleţitostně vyrostly. Obchodníci
a finančníci byli vůbec první kastou, která se uprostřed pěstitelské civilizace začala ţivit jistým druhem lovu. Není divu, ţe právě
těmto lidem brzy začaly splývat pojmy krádeţ, kořist a zisk tak, ţe přestali rozlišovat, kdy získávají prací a kdy jen kradou. Začali si
rozdělovat svá lovecká teritoria, trhy a zdroje, začali soutěţit ve schopnosti získat a ulovit kořist. Půjčka a lichva se stala jen jiným
druhem pasti na zvěř a sociální zajištění jen přikrmováním budoucí kořisti, aby si zvykla chodit tam, kde bude ulovena.
A náhle jsem se zděsil. Jak malé procento příslušníků této starobylé civilizace spojuje dnes svou obţivu s pozemkovým vlastnictvím. Jak málo lidí má přímý zájem na dodrţování právního systému, který byl na nedotknutelnosti soukromé drţby postaven. Jak
mnoho našich současníků jiţ nepovaţuje krádeţ za cosi špatného, ale za legitimní druh kořisti. Jak mnoho našich politiků a spoluobčanů povaţuje obohacování se z veřejného sektoru za pouhý sběr něčeho, co se tu samo urodilo a vlastně to nikomu nepatří. A
co náš panelákový byt? Není to jen obdoba stanu či jurty? Jsme vůbec ještě ta civilizace, která postavila Řím a osídlila Ameriku?
Nebo jsme jiţ opět kulturou vysoce sofistikovaných sběračů a lovců, kteří pěstují úplně jiný druh vztahů a také jiný druh morálky?
Moţná se ocitáme ve světě úplně jiných hodnot, ve světě, který jiţ tomu, co nazýváme civilizací, naprosto nemůţe rozumět? A těch
pár pěstitelů co zbylo? Brzy je to přejde, aţ jim to sebereme a ulovíme. A ve svém novém světě se proto staneme vzývanými hrdiny, zatímco na ně se bude pohlíţet jako na hlupáky.
Jan Drnek
KNIHY A MÉDIA – Květen 2010
10
TEMNÝ OSUD JMÉNEM d´ESTE /Johanna Marianna Burg/
C. k. disident Karel Havlíček
Vydáno 21. 06. 2010
Tento sugestivní a mysteriózní historický román nabízí v netradičním zpracování
zajímavý pohled na různé záhadné okolnosti, předzvěsti a varovná znamení, které
předcházely atentátu na následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este
a jeho manţelku vévodkyni Ţofii Hohenbergovou v Sarajevu, 28. června 1914. V
románu se prolínají známé faktografické údaje s fiktivním milostným příběhem
hlavní postavy následníka trůnu, jeho tajné milenky Maryčky, a dále potom jejího
pozdějšího manţela lokaje Kazimíra Ctibora, předurčenost jejich osudů a reinkarnací. Milostný příběh arcivévody Františka Ferdinanda a Maryčky, a další jeho
ţivotní osudy, odhalují a více přibliţují jinak nepřístupného a většině lidí nepříjemného následníka trůnu, a představují ho z jiného úhlu pohledu, neţ je o něm dosud
známo. Román vyzdvihuje a zdůrazňuje jeho kladné povahové rysy, jako je touha
po obyčejném lidském štěstí, lásce a spokojeném rodinném ţivotě, které skrýval
před světem pod tvrdou slupkou arogantního a nade vše povýšeného člověka,
vysoce urozeného a postaveného aristokrata. Další zajímavou postavou románu je
podivný, záhadný jasnovidec a alchymista, hrabě Saint-Germain, který se záhadně
objevuje v klíčových okamţicích, aby znovu a znovu varoval před tragédií v Sarajevu a následnými hrozivými událostmi přerůstajícími ve velkou válku, znamenajícími
obrovskou katastrofu pro celý svět. Fiktivní postava jasnovidce umocňuje mysterióznost celého románu a stmeluje zajímavě jeho děje. Román Osudné Sarajevo
zachycuje dobu nedlouho před narozením arcivévody Františka Ferdinanda v roce
1863, stručněji projde jeho celým ţivotem s důraznějším poukázáním na období
kolem atentátu v Sarajevu, a končí po první světové válce v roce 1918.
Formát A5, vazba pevná, rozsah 270 str., vyjde v říjnu 2009, cena 289 Kč,
ISBN: 978-80-7229-220-2
Při příleţitosti mých letošních narozenin se mi dostala do rukou bezesporu velmi zajímavá kniha a zde je pár dojmů z ní.
C. k. disident Karel Havlíček ve vydání z roku 1991 je vlastně spojením dvou starších prací v Rakousku ţijícího českého historika
Jiřího Moravy (vl. jménem Jiřího Vlka). Původní "C.k. disident Karel Havlíček" byl kromě německé verse vydané v Rakousku,
vydán v torontském nakladatelství 68 Publishers v roce 1986. V roce 1991 byla kniha rozšířena o materiály z dalšího Moravova
díla "Exilová léta Karla Havlíčka Borovského" a vydána pod stejným názvem. A právě tímto rozšířeným novějším vydáním jsem
byl letos obdarován já.
Ačkoli se kniha tu a tam presentuje jako "ţivotopis", o klasický ucelený ţivotopis se nejedná a vzhledem k rozsahu ani jednat
nemůţe. Pro opravdu komplexní zpracování takové osobnosti, jakou Havlíček byl, by totiţ bylo potřeba prostoru několikanásobně
většího, protoţe všestranností a nadáním se s Havlíčkem dá srovnávat snad jedině Jára Cimrman. Místo toho se autor zaměřuje
pouze na historii Havlíčkova konfliktu se státní mocí a to od počátků jeho kariéry aţ po jeho smrt. Ostatní záleţitosti, jako například Havlíčův antiklerikalismus či česko-německé vztahy, jsou zmiňovány pouze tam, kde je to relevantní z hlediska hlavního
zaměření knihy.
Úvodní část knihy klasický ţivotopis přece jen trochu připomíná, takţe se z ní čtenář dozví něco málo o Havlíčkově mládí, pokusu o vystudování na kněze, pobytu v Rusku začátcích novinářské kariéry a účasti na událostech roku 1848. Tento úvod je zpracován velice dobře v tom, ţe nezabíhá do zbytečných detailů a přesto poskytuje velmi kvalitní základ pro chápání následujících
postojů a událostí.
Značná část knihy je věnována Havlíčkovu působení v Národních novinách a později Slovanu, během kterého se dostal do
největších konfliktů se státní mocí. Havlíček je ve shodě s dobovými prameny líčen jako velký zastánce osobní svobody, demokrat
(coţ mu vzhledem k dobovým okolnostem asi můţeme prominout) a věrný občan rakouské říše, kterému ovšem loajalita k vlasti
nebrání v ostré kritice představitelů její vlády. Opět je zde hlavní pozornost věnována sporům s vládou a, vzhledem k zaměření
knihy pochopitelně, jsou opomíjeny některé bezsporu velice zajímavé části Havlíčkova působení (například jeho názory ekonomické). Detailně a za pouţití rozsáhlých citací jsou rozebírány oba proti němu vedené procesy (praţský a kutnohorský), ve kterých byl obviňován z různých protistátních činů a ve kterých byl také ve všech bodech shledán nevinným.
Následuje pochopitelně popis Havlíčkova brixenského vyhnanství a to včetně popisu událostí, které k jeho deportaci vedly. Samotný pobyt v Brixenu je pak popisován zejména na základě oficiálních dobových dokumentů, Havlíčkovy korespondence a
vzpomínek lidí, kteří ho v Brixenu navštívili. Velice podrobně jsou zde popsány všechny Havlíčkovy pokusy o návrat z vyhnanství
(včetně průběhu jejich vyřizování státním aparátem), úvahy o emigraci, rodinné záleţitosti apod.
Poslední relativně krátká část se zabývá nedlouhým úsekem Havlíčkova ţivota po návratu z Tirol. Kromě poměrně známých
věcí, jako je ignorace ze strany těch, kteří se ještě před nedávnem prohlašovali za jeho přátele (známá a pravdivá scéna s Boţenou Němcovou na Příkopech nechybí) se zde dozvíme i o záleţitostech méně známých, jako byla například Havlíčkova finanční
situace, starosti o dceru apod. Ani v této kapitole pochopitelně nechybí popis interakce Havlíčka a c.k. úřadů.
Asi nejpřínosnějším momentem tohoto díla je víceméně kompletní a faktograficky perfektně doloţená destrukce starého národoveckého mučednického mýtu, kteří si ještě mnozí z nás pamatujeme ze školního dějepisu. Ve světle doloţitelných faktů tento
mučednický mýtus působí aţ směšně absurdně. Ačkoli posílání politických oponentů do vyhnanství rozhodně není nic, co bychom
měli schvalovat, z doloţených informací je zřejmé, ţe i Havlíčkovi protivníci se k němu chovali velice slušně a korektně. Během
svého pobytu v Brixenu se těšil značné volnosti, (dokonce pobíral plat vyšší, neţ brixenský policejní ředitel) a kdyţ uţ došlo na
nějakou represi (tedy ty asi celkem tři domovní prohlídky, provedené spíše formou návštěvy, zdvořilého dotazu a nahlédnutí do
pár skříní), bylo to vţdy na základě nějakého toho udání z Prahy. Dokonce i ministr vnitra Bach, ve fangličkářském pojetí arcilotr a
měli schvalovat, z doloţených informací je zřejmé, ţe i Havlíčkovi protivníci se k němu chovali velice slušně a korektně. Během
svého pobytu v Brixenu se těšil značné volnosti, (dokonce pobíral plat vyšší, neţ brixenský policejní ředitel) a kdyţ uţ došlo na
nějakou represi (tedy ty asi celkem tři domovní prohlídky, provedené spíše formou návštěvy, zdvořilého dotazu a nahlédnutí do
pár skříní), bylo to vţdy na základě nějakého toho udání z Prahy. Dokonce i ministr vnitra Bach, ve fangličkářském pojetí arcilotr a
Havlíčkova Nemesis, vychází z předsudky nezatíţeného zkoumání aţ překvapivě dobře - nelze sice popřít, ţe Bach nebyl z
Havlíčkovy činnosti zrovna nadšen a celkem rád by se ho zbavil, na druhé straně i samotná deportace do Brixenu vyznívá trochu
jinak, uvědomíme-li si, ţe se mohl Havlíčka zbavit i předáním vojenského soudu, k čemuţ se ho snaţili tlačit zejména šéf policie
Kempen a praţský místodrţící Mécsery. I později se Bach neprojevoval jako ona známá bestie a osobně se stavěl kladně ke
všem Havlíčkovým ţádostem o návrat do Prahy.
Havlíčkovi protivníci z c. k. státní mašinerie ovšem nejsou jediní, na které si čtenář páně Moravovy knihy pozmění názor. Druhou
takovou skupinou jsou tehdejší představitelé české politické representace, včetně některých Havlíčkových přátel. Těch udání,
zaslaných c. k. úřadům bylo opravdu docela hodně a chování lidí po návratu z Brixenu lze jen těţko povaţovat za "their finest
hour". Jen tak mimochodem pak autor vyvrací i nějaké ty další oblíbené báchorky - namátkou třeba tu o Havlíčkově militantním
antikatolictví či odporu vůči "Habsburskému útlaku".
Kromě velmi pečlivě zpracovaného poznámkového aparátu a odkazů na zdroje obsahuje kniha i značné mnoţství kopií originálních dokumentů, dobových obrazů a fotografií z míst v knize popisovaných. K těmto přílohám také směřuje jediná váţnější výtka k
celé knize. Vzhledem ke nevalné kvalitě tisku obrazových příloh a pouţití psacího písma je většina dobových dokumentů čitelná
jen velmi těţko či vůbec - doplnění o přepisy či případně i překlady dokumentů by bylo bývalo velmi vhodné.
A závěr? Ten je jednoznačný: ačkoli je kniha uţ poměrně stará a v běţných knihkupectvích nesehnatelná, rozhodně stojí nejen za
ty peníze, ale i za námahu, spojenou s jejím obstaráním.
Pasovští pod Helfenburkem
Slawní wálečníci, pikenýři, mušketýři a czeledi wojanská, markytánky, kurwy máteří a diewky wšeliké
léta páně 1611 miesíci srpnu, dwa dny před swatkem sweteho Wavřince, pospiešte na hrad Helfenburg!
Od lotrů Pasovskejch ziadnej milosti neczekejte a v kvartejrech przi hrádu usedlé jich bez milosti hubte,
neb viezte, zie náš milostivý Buoh je jistě za lidi nemá!
21. a 22. Srpna 2010
Program bohatý po celý sobotní den
BITVA: V SOBOTU VOD 15,00 A 19,00 A V NEDELI VOD 13,00
Krmě a pití výtečné zajištěny po celý den pro pány i všechen lid wojanský a wobecný, za ceny
křestianskie.
KONTAKTY – Červen 2010
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net/
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz-josef.cz/
Stránky kapely 35. Pěšího pluku:
http://www.kapela35.websnadno.cz/Historie-35-pesiho-pluku-a-kasaren.html
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1
Doporučené čtení:
www.konzervativnilisty.cz
Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat
účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
chod strany
chod strany
ML
ML
ML
ML
reklamní předměty
specifikace
členský příspěvek
dary a příspěvky příznivců
vydávání ML
inzerce v ML
příjmy z prodeje ML
předplatné ML
odznaky KČ
specifický symbol
1112009*
222
333
322
300
311
444
Jako variabilní symbol uţívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
12
Petici Zrušte prezidenty podepisujte na:
www.zrusmeprezidenty.cz
STRÁNKY MÍSTNÍCH
SPOLEČNOSTÍ KČ:
http://kcbrno.webnode.cz/o-nas/
http://www.kc-plzen.cz/
http://www.mshorice.ic.cz/
http://www.kcolomouc.cz/
http://kcvalmez.wz.cz/index.htm
DŮLEŢITÉ KONTAKTY
Adresa: Koruna Česká (monarchistická
strana Čech, Moravy a Slezska), Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1.
E-mail: [email protected]
Internet: www.korunaceska.cz
IČO: 44266740
Č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
Account: 1721719263/0800 (EUR)
IBAN: CZ2808000000001721719263
Předseda a tiskový mluvčí:
Václav Srb
Tel: 603412671
E-mail: [email protected]
Generální sekretář KČ:
Bohumil Šourek
Tel: 737 568 648
E-mail: [email protected]
Monarchistický zpravodaj KČ
Periocidita: Měsíčník
www.korunaceska.cz
[email protected]
www.kc-plzen.cz
[email protected]
http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm
Copyright © OBr. 2008
Oprava mostovky a kamenného zábradlí Karlova mostu byla zahájena v srpnu 2007. Pro posouzení průběhu prací
byla v březnu letošního roku ustanovena Odborná komise pro obnovu Karlova mostu. Jejími členy se stali významní odborníci z
oblasti památkové péče, restaurátoři a projektanti se zkušenostmi při obnově kulturních památek. Konstatovala: „ Komise povaţuje
za zaráţející, ţe památka takového významu je opravována způsobem, který nesplňuje ani základní standardní postupy, pouţívané
při opravách jiných kulturních památek“. Je přesvědčena, ţe pokud nedojde ke kvalitativní a principiální změně „nelze vyloučit závaţné důsledky pro tuto unikátní památku“. Je tedy nutné, aby vlastník Karlova mostu, kterým je hlavní město Praha, přerušil práce a
zjednal nápravu. Přerušení prací aţ do vyřešení optimálního postupu opravy oficiálně poţadoval téţ Národní památkový ústav. Stavební práce na Karlově mostě do dnešního dne zastaveny nebyly!!!
Na závaţné nedostatky při opravě Karlova mostu upozornila jiţ před rokem Památková inspekce (viz Protokol o výsledku státní
kontroly ve sloţce Dokumenty). Inspekce zjistila, ţe oprava nebyla řádně připravena. Nebyl proveden stavebně-historický průzkum,
nebyly zjištěny kulturněhistorické hodnoty, které měly být při opravě zachovány. Nebyla zpracována prováděcí dokumentace. Vůbec
nebylo vyřešeno a předem řádně schváleno, jak se má opravovat kamenné zábradlí. Důsledky byly ničivé. Na Karlův most nastoupily
sbíječky a rozbrušovací pily. Kamenné zábradlí začalo být rozebíráno způsobem, který připomínal bourací práce. Dokladem bezohledného přístupu k hodnotám mostu je například středověký kvádr, který byl naříznut rozbrušovací pilou a následně rozlomen.
Takto znetvořené torzo je k vidění v protokolu Památkové inspekce nebo v posledním čísle časopisu Zprávy památkové péče, který
vydává Národní památkový ústav. Zde lze téţ nahlédnout do skladu kamenných kvádrů odstraněných z Karlova mostu. Na tomto
„pohřebišti“ se nachází aţ 30 procent původních kvádrů, které jsou v dobrém stavu, které jsou v dobrém stavu, a přesto nebyly vráceny na své místo v zábradlí. Některé vyřazené kameny byly dokonce zlikvidovány v drtičce.
KARLŮV MOST – červenec 2010
O jejich stavu nebyl pořízen ţádný záznam. Namísto původních ručně sekaných kvádrů s kvalitní řemeslnou kamenickou
povrchovou úpravou jsou do zábradlí osazovány prefabrikáty
vyrobené průmyslovým řezáním. Nové kusy neodpovídají
původním ani způsobem zhotovení ani tvarem, rozměrem či
typem kamene. Při opětovném zdění parapetu nejsou vůbec
akceptovány nejen tradiční kamenické technologie, ale ani
nejzákladnější řemeslné poţadavky. Kvádry jsou křivě osazovány, na jedné straně ze zdiva vystupují, na straně druhé jsou
propadlé. Některé křivě osazené historické kameny jsou dodatečně osekávány. Spárování je provedeno zcela amatérským
způsobem. Malta při zdění stéká na středověké kameny v
niţších partiích. Je neuvěřitelné, ţe se při opravě Karlova
mostu odvádí tak neodborná a nekvalitní práce.
PETICE KONČÍ. DĚKUJEME VÁM!
Petice "Za záchranu Karlova mostu" končí. Splnila svůj účel.
Poslední dvě z třiceti dvou polí jsou opravována citlivě. I nadále však budeme poţadovat, aby bezprecedentní chyby, které
byly spáchány na předešlých třiceti úsecích Karlova mostu
byly napraveny. Další etapa, ve které byla plánována oprava
kamenného pláště mostu včetně kleneb a pilířů je odloţena na
neurčito. Vlastník se zavázal pečlivě se připravit na tuto závěrečnou a pro most velmi důleţitou etapu.
Děkujeme Vám za faktickou i morální pomoc, médiím za
zájem a poskytnutý prostor. Asociace ASORKD bude i nadále
sledovat dění související s opravou Karlova mostu a jiţ nyní
napíná své síly k otevření dalších památkářských kauz.
Pavel P. Ries, prezident Asociace sdružení pro ochranu a
rozvoj kulturního dědictví ČR
Asociace nepovažuje boj o záchranu Karlova mostu za
ukončený a i po ukončení petice bude prosazovat, se silou
vašich více než 43 000 podpisů, následující:
1. Rozkrytí podmínek výběrového řízení a zdůvodnění, proč
nebylo ve výběrovém řízení poţadována podmínka zkušenosti s opravou památek.
2. Účetně dokladovat, kolik peněz bylo vybráno z darů na
opravu Karlova mostu (rok 2008) a jak byly tyto peníze pouţity. Účet, na který byly peníze poukazovány, zveřejnit.
3. Vysvětlení jak mohlo dojít k různému náhledu na vyřazení
kamenů.
4. Kameny určené komisí jako zbytečně vyřazené, vrátit zpět
na místa odkud byly vyjmuty.
5. Rozebrat znovu zábradlí (Benátská charta zná i tento
postup) a opravit místa, která byla udělána fušérsky. Opravu dělat původními kamenickými postupy a za asistence
Českého svazu kameníků.
6. Vyměnit všechny nové kameny těţené odstřelem a řezané strojově. Všechny tyto opravy nechat uhradit viníkům.
7. Provést audit nezávislých odborníků. Nejlépe ze zahraničí
na technické provedení prací na mostovce.
8. Provést účetní audit nákladů na opravu mostu a zveřejnit
dodavatelsko-odběratelské vztahy. Nejedná se o soukromou zakázku, ale o zakázku veřejného charakteru a finanční prostředky z daní.
9. Ţádat potrestání viníků a okamţité odstoupení Pavla Béma
jak z postu primátora tak poslance.
10. Zřízení parlamentní vyšetřovací komise, která se bude
zabývat pozadím opravy Karlova mostu.
13
V TESTU DEMOKRACIE PRAHA PROHRÁLA
Magistrát se pokusil překazit demonstraci proti svému vedení
(20. 5. 2010 Mediafax)
Když se konal pohřeb profesora Patočky, bolševici nad hřbitovem nechali kroužit vrtulník. Když jsme demonstrovali proti
gaunerům sedícím na pražské radnici, nechali vedle nás postavit těžká hlučná vozidla se zapnutými motory. A skupinku
zaplacených pískajících mladíků, kteří nevěděli, která bije...
Magistrátní úředníci nám tři hodiny před zahájením demonstrace zavolali s tím, ţe je nutné akci zrušit, protoţe po dlouhých deštích padá z budovy magistrátu omítka a městská
policie náměstí uzavře. Navíc k budovám přijedou plošiny, ze
kterých bude fasáda opravována. Řekli jsme jim, ţe uprostřed
náměstí ţádná omítka padat nemůţe a akci rušit nebudeme.
Jak můţete z fotografií vidět, magistrát se nám pokusil demonstraci narušit nejen velkým jeřábem a malými plošinami, kdy
nebýt megafonu, nebylo by slyšet vlastního slova, ale i desítkou mladých kluků, kteří permanentně pískali na jakoukoliv naši
větu. Jeden z nich byl vyzván, aby k nám přišel a řekl nám, v
čem démonizujeme opravu Karlova mostu (drţel ceduli s nápisem "Stop démonizaci opravy Karlova mostu"). Po výzvě tento
mladík řekl: "do prdele" a od této výzvy najatí demonstranti
prakticky mlčeli. Jedné z našich demonstrantek dva z nich
přiznali, ţe za účast dostanou zaplaceno. Kdo jim úplatu dá?
To jsme se nedozvěděli. Organizací podílejících se na "opravě"
Karlova mostu moc není. Na závěr jsme jedním hlasem zapěli
národní hymnu. I stroje v tu chvíli přestaly hlučet. Byl to silný
okamţik... Umlčet jsme se nedali, pane Béme! Náš hlas brzy
zazní znovu...
Pozn.: Omítka padající po celém okolí budovy z důvodů dešťů
záhadně přestala padat 15 minut po ukončení demonstrace a
náměstí bylo odpáskováno.
Bémovo chování připomíná bolševické manýry
Ani na podruhé se nám nepodařilo v klidu demonstrovat proti
aroganci vedení praţské radnice. Ve čtvrtek 27. května magistrát nečistil na své budově fasádu, ale přišlo s nečekaným
způsobem, jak zamezit naší demonstraci. Magistrát zjistil, ţe je
potřeba vyměnit dlaţbu před hlavní budovou na Mariánském
náměstí. A tak jsme se opět za hluku motorů aut sešli. Jeden z
mírně podnapilých řidičů UNC jednomu demonstrantovi sdělil,
ţe jeho úkolem je natřásat v lţíci dlaţební kostky, abychom se
neslyšeli. Neuvěřitelné. Fotografie hovoří samy za sebe. Dlouhé komentáře netřeba. Děkujeme za účast československé
olympioničce Věře Čáslavské i prof. Vladimíru Petkevičovi,
jednomu z účastníků pohřbu prof. Patočky (+1977). Na demisi
Pavla Béma trváme, stejně tak na odchodu nechvalně známého šéfa magistrátních památkářů Jana Kněţínka.
http://www.zachrante-karluv-most.cz/
PŘÍLOHY – červenec 2010
Jan DRNEK, Václav VONDROVSKÝ
HOŠI JAKO KVĚT
Příběh pluku a města
1683 – 2010
Historie plzeňského 35. pěšího pluku
14
Plzeňský autor Jan Drnek uskutečnil svůj dávný záměr a za
pomoci Václava Vondrovského, pracovníka Zpč. muzea, sepsal,
sestavil a prostřednictvím obč. sdružení STREET vydal kompletní historii slavného plzeňského pluku - Pětatřicátníků. Kniha Hoši
jako květ je psána jako příběh pluku s vyuţitím všech dostupných
historických i současných zdrojů, v rozsahu 300 stran, včetně 160 obrazů, fotografií, tabulek a map. Autor zaměřil pozornost na souţití pluku a města Plzně, na vývoj výzbroje i organizace a na aspekty vojenských reforem. Pohyb pluku po bojištích a jeho postavení v sestavách
armád je na mapách výrazně vyznačeno a zasazeno do širokého
rámce historických událostí. Kniha je doplněna o medailony významných Pětatřicátníků, o historii plukovní hudby a klubů vojenské historie. Kaţdému zájemci o Historii, kaţdému patriotovi a kaţdému Plzeňanovi poskytne rámcový i detailní přehled o osudech pluku za celých
320 let jeho existence.
Cena publikace je 350,-Kč.
Autorské stránky Jana Drnka: http://jandrnek.xbx.cz/.
Kniha není prodávána u běžných knihkupců. Zájemci si ji mohou objednat přímo u autora na e-mailové adrese [email protected], nebo telefonicky na č. 731732608. Objednaná kniha bude zákazníkovi odeslána do 2 dnů.
Ukázka z knihy:
Nový pěší pluk byl zaloţen dekretem římského císaře a českého krále Leopolda I. (kapitulační listinou ve zřizovacím
protokolu a reversem majitele na dvorní komoru) ze dne 8. ledna 1683. Císař Leopold ještě před sepsáním zakládacího
dekretu nařídil Jiřímu Bedřichu Karlovi, vévodovi Württembersko-Stuttgartskému, aby v německé říši (tehdy do ní patřily i
Čechy) najal pěší pluk o deseti setninách po 240 muţích. Polovinu sil měl šestadvacetiletý vévoda k dispozici jiţ v červnu
toho roku a lze předpokládat, ţe se jednalo o německé rekruty především z oblasti Württemberska.
Pěchota nosila bílé kabátce s rakově rudými výloţkami a novému pluku se dostalo výsady nosit i bílý copánek. Rudé
výloţky zůstaly pluku téměř po celou dobu jeho existence v císařské armádě.
První turecká válka (1683 – 1699)
Velká Porta vypověděla Habsburkům válku 2. 1. 1683 (Za týden poté vznikl Württemberský pluk).
Sultánovo vojsko o 250 000 muţích s 300 děly vytáhlo koncem března a 3. května dosáhlo Bělehradu. Sultán zůstal ve
městě (nehodlal riskovat osobní zodpovědnost za případnou poráţku) a Kara Mustafa získal neomezené velitelské
pravomoci. Nechtěl svůj postup členit do jednotlivých etap jako obvykle, protoţe tím by poskytl Rakušanům moţnost
Historie plzeňského 35. pěšího pluku
odhalit jeho záměr
a připravit se.
Císař Leopold svěřil vrchní velení generalissimovi (general-lieutnant) Karlu V., vévodovi lotrinsko-barskému. Ten 6.
května u Kittsee u Prešpurku shromáţdil vojsko o 28 000 pěších, 14 000 jezdcích a 92 dělech. Císař provedl přehlídku
armády. V tomto vojsku jiţ nastupoval i jeden ze dvou praporů (5 setnin) Württemberského pluku o přibliţně 1 000 muţích.
8. června zaútočila tato malá armáda na pevnost Nové Zámky a dobyla předměstí. Sultánovo vojsko však rychle táhlo k
Moháči, kam dorazilo 17. června. Karel Lotrinský, v obavě, aby nebyl odříznut od Dunaje přesilou, odvedl vojsko ke
Komárnu a pak ještě dále k řece Rábu. Kara Mustafa s vojskem se mezitím 25. června objevil ve Stoličném Bělehradu a
30. června u Martinsbergu. Tehdy dezertovali Uhři z Württemberského pluku a přeběhli k Tökölyho kurucům. Vévoda
Karel se rozhodl odvést vojsko k obraně Vídně, kam dorazil 13. července. Tatarský předvoj se 5. července objevil u Rábu.
Zde se k němu připojily Tökölyho kurucké oddíly a 7. července svedlo 20 000 Tatarů lehkého jízdního předvoje vítěznou
bitvu s císařskými jihovýchodně od Vídně. Začátkem července jiţ bylo zřejmé, ţe cílem taţení je tentokrát znovu Vídeň.
Vídeňané začali horečně, ale příliš pozdě opravovat hradby. Zbývalo jim jen několik dnů. Císař Leopold i s celým dvorem
v panice narychlo uprchl (10. července v 8,oo hodin večer) do Lince a vyslouţil si tím věčné pohrdání Vídeňanů.
S Leopoldovým dvorem prchaly stovky civilistů.
13. července stihl Karel Lotrinský ještě na poslední chvíli posílit obranu města 6 000 pěšáky a potom past sklapla. 14.
července obklopilo Vídeň na 200 000 Turků, Tatarů, sedmihradských kuruců a jiných pomocných jednotek, které od
začátku března urazily v jednom tahu 1 600 kilometrů. 25 000 stanů jejich táborů se prostíralo aţ po obzor dohlédnutelný
z hradeb. Hlavní voj zaujal postavení v délce 18 kilometrů jiţně od hradeb města, od Erdbergu k Nussdorfu. Turci začali
ihned kopat obléhací příkopy proti Löbelské a hradní baště.
Ve Vídni zbylo na 60 000 civilních obyvatel. Na hradbách 12 front s předvalím stálo 312 děl. Obranu zajišťovaly 73
setniny, přesně 10 603 muţů, mezi nimi i 5 setnin (499 muţů) Württemberského pluku pod velením generála jízdy
Rüdigera von Starhemberga. Domobrana postavila 4 900 muţů a jízdu kyrysnického pluku barona Dubignyho (8.
dragounský). Celkem asi jen 16 000 ozbrojených obránců.
Kara Mustafa nemohl uvěřit hlášení přeběhlíků, ţe na něho u Vídně nečeká ţádná velká armáda a ţe město je bráněno
tak slabě. Rychlost a doba taţení nedovolila obráncům shromáţdit dostatek zásob. Velení města převzal Ernst Rüdiger
hrabě Starhemberg, statečný a tvrdý voják podporovaný hrabětem Kollonitschem, biskupem Nového Města. Tatarská jízda
plenila rychle a soustavně celé okolí a jen nemnohým vesničanům se podařilo včas utéci nebo se uchýlit za hradby města.
Obce v okolí Vídně lehly popelem stejně jako předměstí a Turci vtrhli z nečekaného směru i do Horních Rakous. 15.
července začalo dělostřelecké bombardování hradeb, které jako jeden z velitelů bránil i podmaršálek Kašpar Zdeněk Kaplíř
ze Sulevic (jehoţ dědečka popravili Habsburkové v roce 1621 mezi sedmadvaceti stavovskými pány na Staroměstském
náměstí v Praze). 2. srpna vybuchla pod hradbami první mina a od této chvíle následoval jeden výbuch za druhým. Hradby
se doslova sypaly.
Město zachvátily poţáry a Turky zachvátila obava, aby neshořela i jejich budoucí kořist. Tlak útoku se soustředil proti
Löbelbastei. Obránci se bili jako lvi, neboť nemohli od Turků očekávat milost. Kara Mustafa byl znám svou fanatickou
nenávistí ke křesťanům a hlavy zajatců dával po stovkách napichovat na kůly okolo vídeňských hradeb. Jen ve vsi
Perchtoldsdorfu povraţdila turecká jízda 4 000 vesničanů. Záhy vypukla ve městě epidemie tyfu. V horku se rozkládaly
mrtvoly, které obyvatelé nestačili pohřbívat či pálit.
U této brány se obě části
Württernberského pluku
setkaly 12. 9. roku 1683.
Vídeň 1683
Kupferstich von Folbert van Alten-Allen
17. července se Turci přiblíţili na 40 kroků k hlavní hradbě. 25. července vyhodili do povětří podkop na konci hlavní hradby
a janičáři se hrnuli do průlomu za zvuků píšťal, zvonků a rolniček. Část Württemberského pluku jejich útok zastavila a
zahnala zpět aţ do obléhacího příkopu. Padl podplukovník Walter, kapitán Sobieski a praporečník. 11. srpna v noci vedl
plukovník vévoda Württemberský výpad a pobil minéry v hradním příkopu. Od 25. srpna začaly turecké útoky gradovat.
Hrabě Starhemberg vedl výpad podpořený jednou setninou Württemberského pluku osobně vedenou vévodou plukovníkem
Jiřím Bedřichem, který byl raněn do levého ramene. Padlo 200 muţů. Začínalo docházet střelivo. Jiţ 3. srpna dobyli janičáři
první ravelin na hlavním směru útoku a dalšího dne se 4 000 janičárů tlačilo dvanáctimetrovou průrvou do centra města.
Starhemberg musel nasadit poslední zálohy. 6. září padla Löbelská bašta. Bojovalo se o kaţdou zeď i kámen. Ulice
přehradily barikády. Nakonec se Turky podařilo dočasně zastavit. Tisíce, především tureckých mrtvol, šířily morový puch,
ale velkovezír měl k dispozici statisíce fanatických vojáků a mohl si dovolit jimi i plýtvat. Jízdní oddíly akinců pronikly údolím
Dunaje aţ k Enţi a pohromě se dočasně ubránily jen vysoko poloţené opevněné kláštery jako byl Melk. Tou dobou jiţ císař
Leopold uprchl dále do bavorského Pasova, kde chtěl jednat o pomoci. Kara Mustafa poněkud oslabil vlastní nápor na
městské hradby, protoţe kdyby došlo k průlomu, musel by svému vojsku povolit tradiční třídenní drancování a plenění. Při
své pověstné hrabivosti dával velkovezír přednost tomu, aby město samo kapitulovalo za dohodnutých podmínek, neboť
pak by podle zvyklostí připadl největší díl kořisti jemu a mohl by si ho sám vybrat.
Po obleţení Vídně dne 14. července odvedl vévoda Karel Lotrinský zbylá vojska na Moravské pole. Jádro jeho sil mimo
Vídeň tvořilo zhruba 10 000 muţů. Ve srovnání s více neţ 200 000 Turky to byla směšná síla, ale síla disciplinovaná a
moderněji vyzbrojená. A přijíţděly další oddíly.
Operace před bitvou u Vídně 1683.
Kdyţ nebylo moţno na Turky
zaútočit
přímo, bylo moţno je
Landschütz
V.Karel 8.6.
V.Karel 6.5.
znepokojovat.
29. 7. vévoda napadl a
29.7. V.Karel
zničil zadní voj Tökölyho kuruců u
Lanschützu, přitom získal 1 000 vozů
se zásobami. Pak postoupil přímo
k Vídni
a
nedaleko
města
Bisambergu zničil silný oddíl
velkovezírovy pravidelné armády.
Turci 14.7.
Z 25 000 Turků zůstala na bojišti leţet
polovina, coţ dokazovalo, jakou
V.Karel 13.7.
přervahu v taktice a výzbroji měla
Turci 25.6.
křesťanská armáda nad masami
Turci 30.6.
mohamedánů, které mohly vítězit jiţ
pouze svou velkou početní přesilou.
13. srpna unikl přes Dunaj
z obleţené Vídně měšťan Georg
Kolchitzky (Kolčický) a dostal se přes
turecké linie k předním hlídkám
Turci 17.6.
císařského vojska, kterým vylíčil, jak
vyhlíţí situace uvnitř města. Získal
pak Mustafovu důvěru a zavázal se
mu slouţit jako špeh. Ve skutečnosti
pracoval jako dvojitý agent především
pro obránce. 16. srpna se dostal zpět
do Vídně se špatnými zprávami:
Křesťanské vojsko se teprve
soustřeďovalo u Tullnu a nebude
Turci 3.5.
Mehmet IV.
schopno zasáhnout dříve neţ za tři
týdny.
Císař Leopold nebyl válečníkem, ale diplomacie mu šla vţdy poměrně dobře. Během několika dnů pohnul k poskytnutí
pomoci nejen smlouvou vázané Poláky, ale získal přímo jiţ ohroţené Bavory a papeţe Inocence XI., který uvolnil
obrovskou finanční sumu. Karel V. vévoda Lotrinský obdrţel nejvyšší vojenskou hodnost generálporučíka, opřel se o
znamenité důstojníky, jakými byl hrabě Ludvík Vilém Bádenský – Türkenlouis a teprve dvacetiletý princ Evţen Savojský. 7.
září dosáhly spojenecké síly počtu 40 000 pěšáků, 32 400 jezdců, 168 děl a 900 muţů technických oddílů, celkem 73 000
muţů. Neţ se vojsko vydalo 9. září do bitvy, síly vzrostly na 75 000 muţů, z nich 34 000 jízdních, a 176 děl. Sestava byla
více neţ pestrá:
Vévoda Karel Lotrinský.
Pěchota – 8 000 mužů
Sasové pod kurfiřtem Janem Jiřím III.
Bavoři pod kurfiřtem Maxem Emanuelem
Jízda – 12 900 jezdců
Pěchota – 7 000 m
Pěchota – 7 500 mužů
Jízda 2 000
Jízda 3 000
70 děl
16 děl
26 děl
Říšské oddíly franské a švábské pod pol.maršálem
Pěchota – 7 000 mužů Jízda 2 500
Georgem Friedrichem kníţetem von Waldeck
Poláci pod králem Janem III. Sobieskim
Pěchota – 10 200 mužů
Jízda – 14 000 jezdců
Vozatajstvo
900
28 děl
28 děl
V noci z 6. na 7. září, po téměř dvouměsíčním obleţení Vídně, se spojená křesťanská vojska ocitla městu na dohled.
Světelné rakety vystřelené z vrchu Kahlenbergu signalizovaly obráncům přítomnost osvoboditelů. 9. září se začala celá
armáda ve dvou kolonách přesouvat z výchozího postavení k městu. Vévoda lotrinský postoupil k Sv. Ondřeji, Poláci Jana
III. Sobieského (který převzal vrchní velení) ke Königstettenu. 11. září bylo vojsko přeformováno do pěti kolon na hřbetu
Lysé hory. 12. září bylo vše připraveno. V ruinách Turky rozmetaného kostela na Kahlenbergu odslouţil papeţský vyslanec Marco ´d Aviano za svítání svatou mši ministrovanou Janem Sobieskim a dalšími rytíři. Téhoţ rána vyrazilo vojsko ve
třech proudech k obleţené Vídni.
Kara Mustafa a jeho lidé také viděli světelné rakety a jejich zvědové dokázali odhadnout počet i výzbroj křesťanských
armád a vycházelo jim, ţe turecká armáda má stále ještě dvoj aţ trojnásobnou převahu. Mustafa uváţil vše podstatné.
Obleţené město bylo jiţ téměř vyřízeno (4. září padla Löbelova bašta) a mohlo se udrţet nanejvýš hodiny. Byl přesvědčen, ţe brzký pád města má strategickou prioritu a spoléhal na přesilu svého vojska. Nenechal ani v týlu vybudovat
ochrannou vnější obléhací linii a nyní se jeho oddíly musely postavit útočníkům v otevřené polní bitvě. Rozdělil armádu,
její podstatnou část nechal dokončit obléhání a druhá část se přeskupovala do obranné linie západně od města mezi
Nussdorf a Vídeňku. Tak se stalo, ţe byla osmanská přesila promarněna a v bitvě se s křesťany střetlo pouze vojsko
počtem jim odpovídající.
Na levém křídle v sestavě císařských stála jiţ shromáţděná druhá polovina Würtemberského pluku pod velením plukovníka – stráţmistra Františka Ferdinanda sv. pána Kuckländera.
12. září 1683 v 5 hodin ráno křesťané zaútočili pod celkovým velením polského krále Jana Sobieského. Na levém křídle,
pod velením vévody Karla Lotrinského, markraběte Ludvíka Viléma Bádenského a prince Evţena Savojského, stáli císařští, opření o Dunaj u Leopoldsbergu. Ve středu stáli Sasové vedení kurfiřtem Janem Jiřím III., Bavoři pod polním maršálem Degenfeldem a říšské, hlavně švábské oddíly hraběte von Waldeck u Vogelsangbergu. Pravé úderné křídlo patřilo
těţké polské jízdě rozmístěné od Rosskopfbergu po Dreimarkstein. Křesťané útočili z kopce a počítali s etapovou bitvou o
dvou aţ třech dnech. Bojiště bylo nepřehledné, ale terén plný lesíků, pahorků a roklí Turci nedokázali vyuţít, ačkoliv vedli
obranný boj. Na levém křídle a ve středu začali křesťané brzy postupovat, zmocnili se dělostřeleckých baterií a Turci
vyklízeli jednu pozici za druhou. Pravé polské křídlo odrazilo protiútok lehké tatarské jízdy, ale zdrţel je rozmoklý členitý
terén, v němţ nemohla jízda rozvinout plnou razanci koncentrovaného úderu, a dlouho se dostávala na bojiště. Zdálo se,
ţe klíčový útok ztroskotá, ale Poláky podpořili císařští dragouni a kyrysníci a převaha jízdy posléze prolomila obrannou
frontu. Jan Sobieski postřehl příleţitost a rozhodl se dovést bitvu do konce jiţ první den. Obě turecká křídla se zhroutila a
masa vojska byla tlačena do středu. Turci propadli panice a začali prchat. Obléhací část armády v tomto okamţiku nemohla bitvu zachránit, neboť k ní nebyla rozvinuta a sešikována. Kara Mustafa nechal rozvinout posvátný zelený prapor prorokův, ale i to jiţ bylo marné. V 17 hodin odpoledne pak učinili obránci Vídně výpad a spojili se s osvoboditeli. V téţe době
dosáhla polská jízda tureckého tábora. Kara Mustafa spěchal k Petronelu, aby znovu sešikoval armádu, ale prchající masy
pronásledované jízdou se nedaly zastavit.
Princ Ludvík Bádenský dostal rozkaz prorazit do Vídně se třemi jezdeckými pluky a s polovinou Würtemberského pěšího
pluku, který rychle pronikl k přední eskarpě u Skotské západní brány. Zde, za zvuků bubnů a polnic, došlo k legendárnímu
spojení obou polovin pluku, jímţ bylo obleţení Vídně fakticky prolomeno. Ztráty křesťanů jsou udávány pod 1 000 mrtvých
a 3 000 raněných. Ztráty Turků dosáhly 12 000 muţů, k tomu nejméně stejný počet zajatých. Ztráty obránců Vídně byly
ovšem bolestné. Z 12 200 muţů pravidelného vojska padlo nejméně 5 000 muţů a další 2 000 leţely na improvizovaných
obvazištích. Sláva obránců, kteří odolávali celý měsíc více neţ desetinásobné přesile, však byla nesmírná. Württemberský
pluk pod velením samotného vévody Jiřího Bedřicha na ní měl nemalý podíl a tento křest ohněm jakoby předurčil pluk
k jeho budoucímu osudu a slávě. Zde začala vojenská tradice, jakou se můţe pochlubit málokterý pluk v Evropě. Württemberský pluk se účastnil jiţ před bitvou útoků na menší turecké oddíly v Rakousích 18. a 25. srpna. U jednotek bránících Vídeň padli 12. září podplukovník baron Wachter, nadporučík Sobiesky a další neznámý poručík.
(Kahlenberg) Císařští
Německé jednotky
Poláci
Bitva u Vídně 12.9.1683
Vídeň
Poráţka Osmanů byla drtivá a kořist nevídaná. Vítěz zabral 170 děl, obrovské zásoby materiálu a cenností, 20 000
buvolů, volů, velbloudů a 10 000 ovcí. K tomu skladiště ţita, kávy, cukru, medu a jiných poloţek. Nejbohatší stan Kara
Mustafův obdrţeli jako uznání vděku Poláci. Největšího vítězství však bylo dosaţeno v rovině psychologické. Turci v této
bitvě ztratili převahu, kterou jiţ nazpět nikdy nezískali. Byli poraţeni pouhou třetinou svých vlastních počtů ve chvíli, kdy jiţ
téměř dosáhli svého a získali Vídeň. I jim samým bylo jasné, ţe toto město jiţ nikdy turecký voják nespatří na vlastní oči,
ani se k němu nepřiblíţí jinak neţ jako zajatec. Bitva vyvolala ve střední i západní Evropě jakousi renesanci rytířství a
mladí šlechtici ze všech končin se hrnuli pod císařské prapory k osvobození Uher. Císařští vojevůdci skutečně nemínili
dávat nepříteli čas na to, aby se znovu vzpamatoval a vyzbrojil nová vojska.
Z tradičních stálých pluků habsburské armády se bojů u Vídně účastnilo jen sedm. Rozdělený, na straně obrany i osvobozovacího vojska zároveň, kromě budoucího 35. pluku bojoval ještě budoucí 20. pluk, tehdy Ludvíka Antonína falckraběte Neuburského. Pouze v obraně města bojoval celý pluk Arnošta Rüdigera hraběte Starhemberga, budoucí 54., a sedm
setnin pluku Van der Beckova, později 59. Jen v osvobozovací armádě mělo účast 7 setnin pluku Oliviera sv. pána Wallise, pozdějšího 47., a pět setnin pluků Leopolda prince lotrinsko – barského (18.) a Jakuba hr. z Leslie, později 36. pluku.
Kara Mustafa shromáţdil svá vyčerpaná vojska u řeky Rábu a 17. září odtáhl do Budína. Den nato zahájil Karel Lotrinský
operace k vyčištění a zabezpečení území. Pluk se účastnil 7. – 9. října útoku na Parkeney (bitva u Štúrova) a 26. října
dobývání Ostřihomi. Válku přerušila nadcházející zima. Württemberský pluk byl k přezimování staţen do Říše, nejspíše
do Freiburgu v Breisgau.
V létě roku 1684 se císařské vojsko Karla Lotrinského vydalo na pochod. Proti očekávaným statisícovým armádám Turků
pochodovalo pouhých 24 000 pěších a 15 000 jezdců. Tak velká byla důvěra v moderní evropskou výzbroj a taktiku, ale
tak velké bylo i vyčerpání z předchozího taţení.
14. 8. 1684, přesně rok po obleţení Vídně, oblehlo křesťanské vojsko Budín. To však bylo příliš velké sousto a pevnost
se dobýt nepodařilo navzdory tomu, ţe dorazilo dalších 8 000 muţů z Bavorska. Bylo alespoň rozprášeno menší turecké
vojsko, které přispěchalo město osvobodit.
Württemberský pluk setrval v zimovištích u Freibergu a jako ostatní pluky byl doplněn o dvě setniny.
Jiţ začátkem jara roku 1685 bylo zřejmé, ţe ve válce s Turky není zdaleka rozhodnuto a válečná kampaň vypukne co
nevidět naplno. Zvědové hlásili, ţe seraskier (velitel arm. sboru) Ibrahim Šejtan stahuje všechna vojska v Uhrách k Dunaji.
Nejblíţe této oblasti stál generál Schulz, jehoţ úkolem bylo zadrţovat výpady Tökölyho kuruců na středním Slovensku.
Schulz disponoval také kompletním a odpočinutým Württemberským plukem, jehoţ velitel vévoda württemberský byl
povýšen na generálního polního stráţmistra. Rozhodl se vyuţít situace, kdy byly z oblasti staţeny osmanské oddíly a
vypořádat se s Tökölym. Kampaň začala poměrně pozdě.
19. srpna byla obležena a dobyta pevnost Nové Zámky. V jedné z redut byl zaskočen a s muţstvem zabit podplukovník Linken.
13. září dobyli císařští Prešov, zabrali 30 děl, 2 moţdíře a zásoby střeliva. Velitel přísahal císaři.
Jiţ 17. září zahájil polní zbrojmistr Caprara, nově jmenovaný vrchní velitel v Uhrách, obléhání Košic hájených Petrem
Feigelsem se 2 000 muţi. 18. října zde při obléhání padl první velitel a majitel pluku, sotva osmadvacetiletý Jiří Bedřich
vévoda württemberský, zasaţen dělovou kulí do krku. Jak vidno, neschovávali se velitelé pluků nikterak vzadu, naopak,
vedli pluky svým příkladem do ztečí a útoků.
22. září se Košice po vyjednávání vzdaly. Tököly se pokusil vyjednávat s Leopoldem, ale císař odmítl. Tökölyho spojenci přešli na stranu císaře. Odjel tedy se 7 000 jezdci k velkovaradínskému pašovi, ale posléze byl na příkaz saskiera
Ibrahima Šejtana zajat a dopraven do Cařihradu.
Pluk dostal nového majitele a velitele plukovníka Domenica de Spinola. Byl poslán do Slavonska se sborem generála
Leslieho. Šest setnin pluku bylo vykázáno do zimoviště v Kövarském obvodu, zbytek přezimoval pravděpodobně u Mukačeva či v okolí Szatmár-Nemétu.
V roce 1686 pokračovalo taţení od počátku února. Císařští získali v uplynulém roce celé horní a severní Uhry. Spinolův
pluk by vřazen do sestavy generála Caraffy, který 9. února zahájil obléhání Stent-Jobbu. 11. 2. vyletěla do povětří prachárna a část vojska nastoupila ke zteči. Město se vzdalo.
16. března zahájil Caraffa obléhání Mukačeva hájeného Helenou Zrinskou, Tökölyho manţelkou. 28. dubna bylo obléhání ukončeno.
Příloha ke kandidátní listině pro volby do zastupitelstva
obce (města, městského obvodu, městské části)x) .......................
konané ve dnech 15. a 16. října 2010
Prohlášení kandidáta
Já níže podepsaný(á) .............................................................., narozen(a) .......................
jméno a příjmení
trvale bytem: .............................................................................
prohlašuji, že souhlasím se svou kandidaturou; nejsou mi známy překážky volitelnosti / překážka .......................................... pomine ke dni voleb do zastupitelstva obce (města, městského obvodu, městské části)x); nedal(a) jsem souhlas k tomu, abych byl(a) uveden(a) na jiné
kandidátní listině pro volby do téhož zastupitelstva.
V .................................. dne .............
podpis kandidáta
x)
Uvede se odpovídající
...........................................
DÍL 07 – PRUSKO, BRANIBORSKO, SASKO, BAVORSKO, BELGIE, RUMUNSKO, BULHARSKO
Vážení monarchisté, příznivci a podporovatelé panovníků na trůnech jejich předků,
v dnešním díle se zaměříme na
velké německé monarchie a jejich
dynastické přesahy do dalších
zemí, na které mají nárok.
Na této mapě jsou Wittelsbašské
země
(Bavorsko,
Falc
a
Zweibrücken) znázorněny modře,
Belgie žlutě, Sasko zeleně,
Braniborsko a Prusko okrově,
Durynsko a Rumunsko fialově,
Bulharsko oranžově.
PŮVODNÍ DYNASTIE
Existovala v nejstarší době dnes
již vymřelá dynastie, která vládla
v Sasku i Bavorsku dohromady,
poté však byly nároky na tyto
země dědičně přiznány rodům
Hohenzollern a Wettin.
RUMUNSKO
Dynastie Hohenzollernská se
připomíná
již
purkrabětem
nürnberským
Frederikem
I.
(†1201). Hned jeho dětmi se rod dělí na dvě důležité větve. Starší syn Frederik II. (†1255) se stává předkem linie,
která v 21. generaci založí Království rumunské, kde poté vládnou ve 4 králích. Poslední, král Michael I. (*1921),
má však pouze dcery. Královské důstojenství po něm zdědí jeho nejstarší dcera Markéta, resp. její manžel princ
Radu.
NĚMECKO, PRUSKO, BRANIBORSKO
Mladší syn Frederika I. Konrád I. (†1261) se stal předkem linie, která v 5. generaci získala markrabství
braniborské. Jen jako markrabata pak vládli Hohenzollernové 8 generací. Počínaje Janem Zikmundem (15721619) přibylo ještě Prusko (jako vévodství, o 3 generace později již jako království). Po sjednocení německých
zemí a vytvoření Německého císařství se další příslušník této dynastie Vilém I. (1797-1888) stává první císařem
německým. Monarchie však dále trvá pouze 3 generace a Vilémem II. (1859-1941) končí. Kdyby byla dnes ať už
celém Německu nebo v Prusku nebo v Braniborsku obnovena monarchie, nárok na trůn by mohl vznést pravnuk
Viléma II. princ Frederik Vilém (*1939), dále pak jeho syn Filip (*1968). Jiný pravnuk posledního německého císaře
(vnuk jeho dalšího syna) František Vilém (*1943) si vzal za ženu dědičku Ruska velkokněžnu Marii Vladimírovnu
(*1953), jak bylo blíže popsáno díle č. 5. Po jejím boku vystupoval pod jménem Michajl Pavlovič, proto se i jejich
syn Jiří (*1981) uvádí jako Jiří Michajlovič. Přestože se manželé rozvedli, jejich syn má nejen bezprostřední nárok
na ruský trůn, ale je také legitimním princem německým a pruským (byť ne prvním v řadě).
SASKO
Dynastie Wettinská vládnoucí v Míšni zdědila po cca 6 generacích původního rodu sňatkem landkrabství
Durynské. V 7. generaci se stávají kurfiřty saskými počínaje Frederikem I. (†1428). Jeho vnuky Ernestem a
Albertem se rod dělí na dvě základní větve. Zajímavé je, že právě na tu druhou přechází nárok kurfiřtství a tedy
poté i Saské království (o 11 generací později). Kdyby byla dnes v Sasku obnovena monarchie, legitimní nárok na
tento trůn by mohl vznést princ Maria Emanuel (*1920).
BRITÁNIE, PORTUGALSKO, BULHARSKO, BELGIE
V první linii dochází po 10 generacích k významnému nárůstu dalších titulárních nároků a rod se tak dělí na 3
základní linie. První počínaje Ernestem (†1844) usedá na britském trůnu (jeho syn Albert se stává manželem
královny Viktorie). Tato dynastie však trůn britský opouští – blíže o tom v díle č. 6. Děti Ernestova bratra
Ferdinanda (†1851) dědí v první větvi počínaje jeho synem Ferdinandem II. (1816-1885) Portugalsko, jak bylo
blíže posláno v díle č. 2. Další větev počínaje jeho vnukem Ferdinandem I. (1861-1948) zakládá novou monarchii
v Bulharsku, kde vládne ve 3 králích/carech. Kdyby byla v Bulharsku obnovena monarchie, mohl by na trůn
nastoupit poslední car Simenon II. (*1937), který stihnul usednout na bulharský trůn ještě před komunistickým
převratem. Dalším bratrem výše zmíněného Ernesta byl Leopold I. (1790-1865), který se stal prvním králem
belgickým při založení této monarchie, kde rod vládne dodnes.
BAVORSKO
Dynastie Wittelsbašská, která vládla dědičně v Bavorsku, se připomíná Ottou I. (†1072). Jeho pravnuk, rovněž
Otto (†1183), se stává prvním vévodou bavorským z tohoto rodu. Bratry Rudolfem I. (†1319) a Ludvíkem IV.
(†1374), římským císařem, se rod dělí na dvě větve. První si ponechává Kurfiřtství falcké, druhá Vévodství
bavorské. Zatímco první linie první větve vymírají bezdětné a kurfiřtský hlas dědí linie další, druhá větev drží
vévodství až do roku 1777, kdy umírá bez potomků poslední panovník Maxmilián III. Poté, co z různých
politických důvodů byly tomuto rudu přiznány dva kurfiřtské hlasy, dědí tyto oba nakonec dle rodových dispozic
Karel Teodor (†1799) a to včetně Vévodství bavorského. Přestože se tyto nároky vhodně sešly u jedné osoby,
umírá tento nárokovatel bez následníka. Nároky tedy přecházejí na druhou linii první (a nyní už i jediné) větve
rodu, kurfiřtství mezitím zaniká a Bavorské vévodství se mění na království. Prvním bavorským králem se stává
Maxmilián I. (1756-1825), jehož potomci pak vládli v Bavorsku až do konce monarchie. Posledním bavorským
králem byl Ludvík III. (1845-1921). Kdyby byla dnes v Bavorsku monarchie obnovena, nárok na trůn by mohl
vznést prvorozený pravnuk tohoto panovníka princ František (*1933), který je ovšem bezdětný – nikdy se
neoženil. Nárok by tak po něm mohl uplatnit jeho bratr Maxmilián Emanuel (*1937), který ovšem nemá žádné
mužské dědice. Bavorské královské důstojenství by tak časem skončilo u dalšího pravnuka Luitpolda (*1951) či
jeho syna Ludvíka (*1982).
KRÁLOVÉ RUMUNŠTÍ
MARKRABATA BRANIBORSKÁ
KURFIŘTI SAŠTÍ
KRÁLOVÉ PRUŠTÍ
MARKRABATA BRANIBORSKÁ
KRÁLOVÉ SAŠTÍ
LANDKRABATA DURYNSKÁ
CÍSAŘOVÉ NĚMEČTÍ
DYNASTIE
DURYNSKÁ
Ludvík
hrabě durynský
1080
Ludvík
hrabě durynský
1123
Ludvík I.
landkrabě durynský
1140
PŮVODNÍ
DYNASTIE
Ludvík II.
landkrabě durynský
1172
Otto
Albrecht
vévoda saský
markrabě braniborský
1170
Otto I.
Bernhard III.
vévoda saský
1212
markrabě braniborský
1184
Otto II.
DYNASTIE
HOHENZOLLERN
1205
Frederik I.
purkrabě nurenberský
1201
Frederik II.
Konrád I.
Albrecht I.
Albrecht II.
vévoda saský
1261
markrabě braniborský
1220
Otto III.
Jan I.
markrabě braniborský
1266
Otto IV.
Konrád
1267
1261
Ludvík (VI.)
Frederik V.
markrabě braniborský
1289
DYNASTIE
Frederik III.
1297
syn císaře Ludvíka IV.
Otto
BAVORSKÁ
Frederik VIII.
markrabě braniborský
ČESKÁ
1401
markrabě braniborský
1319
1320
Albrecht II.
vévoda saský
1298
Zikmund
Frederik V.
markrabě braniborský
markrabě braniborský
Frederik II.
markrabě míšenský
1349
Rudolf III.
kurfiřt saský
1419
Albrecht III.
kurfiřt saský
1422
Frederik III.
markrabě míšenský
1381
Frederik I.
kurfiřt saský
1428
Frederik II.
kurfiřt saský
1464
Ernest
kurfiřt saský
1486
markrabě braniborský
1439
1440
Jos Mikuláš
Frederik II.
Albrecht Achiles
markrabě braniborský
markrabě braniborský
1488
1471
Frederik
kurfiřt saský
1525
1486
Jan Cicero
Eitel Frederik II.
1499
Eitel Frederik III.
1494
1525
1515
1535
1505
1606
Jan Jiří
Ernest
vévoda sasko-
markrabě braniborský
gothsko-altenburský
Kristián I.
kurfiřt saský
1591
Kristián II.
kurfiřt saský
1611
1598
1675
Jáchym Frederik
Jan Ernest
sálfeldský
1729
Jan Jiří III.
kurfiřt saský
1691
1608
Jan Zikmund
vévoda pruský
1681
1572
Jan Jiří IV.
František Josiáš
1636
kurfiřt saský
1668
1694
Mainrad II.
1715
1769
František
vévoda saskocoburgsko-sálfeldský
1688
1750
Frederik I. (III.)
král pruský
Ernest
vévoda sasko-
markrabě braniborský
coburgsko-gothský
1713
Frederik Vilém I.
král pruský
Karel Frederik
1785
1688
Frederik II.
král pruský
Antonín Alois
kníže Hohenzollern
1762
1831
markrabě braniborský
1715
1786
princ pruský
1722
1758
Leopold
kníže Hohenzollern
1905
Ferdinand I.
král rumunský
1927
Karel II.
král rumunský
1893
1953
Michael I.
král rumunský
1921
Markéta
princezna rumunská
oo Radu
1797
Frederik Vilém III.
král pruský
kníže Hohenzollern
1811
1885
1865
Augustus Vilém
1744
Karel I.
král rumunský
1839
1914
1840
král pruský
Vilém I.
císař německý
král pruský
markrabě braniborský
markrabě braniborský
Frederik Vilém IV.
1795
1861
1797
princ consort
1861
král portugalský
1816
1885
Ferdinand II.
král belgický
1790
1865
Augustus
1818
1881
kurfiřt saský
1722
1763
Frederik
Augustus III. (I.)
kurfiřt saský
1750
1827
Antonín I.
Maxmilián
král saský
1755
1836
král saský
1759
1838
Leopold II.
Filip
Frderik Augustus II.
Jan
král belgický
1835
1909
hrabě flanderský
1837
1905
král saský
1797
1854
král saský
1801
1873
Petr V.
Ludvík I.
Ferdinand I
Albert
Albert
Jiří
král portugalský
1837
1861
král portugalský
1838
1889
car bulharský
1861
1948
král belgický
1875
1934
král saský
1828
1902
král saský
1832
1904
Jiří V.
král britský
císař indický
1865
1936
Karel I.
Boris III.
Leopold III.
král portugalský
1863
1908
car bulharský
1894
1943
král belgický
1901
1983
Frederik
Augustus III.
král saský
1865
1932
Jiří VI.
král britský
císař indický
1895
1952
Albert II.
Frederik Kristián
král portugalský
1889
1932
Emanuel II.
Simeon II.
car bulharský
1937
Balduín I.
král belgický
1930
1993
král belgický
1934
Alžběta II.
Kardam
Laurent
královna britská
princ bulharský
princ belgický
oo Filip Řecko-Dánský
1888
1962
1963
princ saský
1893
1968
Maria Emanuel
princ saský
1920
Frederik III.
císař německý
král pruský
markrabě braniborský
1831
1888
Vilém II.
císař německý
král pruský
markrabě braniborský
1859
1941
Vilém
princ německý
princ pruský
1882
1951
Jáchym
princ německý
princ pruský
1890
1920
Ludvík Ferdinand
princ německý
princ pruský
1907
1994
Karel František Josef
princ německý
princ pruský
1916
1975
Frederik Vilém
princ německý
princ pruský
1939
František Vilém
princ německý
princ pruský
1943
princ německý
princ pruský
1968
Jiří Michajlovič
carevič ruský
velkovévoda ruský
princ německý
princ pruský
1981
PRUSKO
RUSKO
Filip
RUMUNSKO
Edward VIII.
král britský
císař indický
1894
1972
markrabě braniborský
1770
1851
Edward VII.
král britský
císař indický
1841
1910
markrabě braniborský
Karel Antonín
1835
1740
Frederik Vilém II.
král pruský
Karel
kníže Hohenzollern
1785
1853
1844
Frederik Krisitán
1806
Leopold I.
Ferdinand
Albert
markrabě braniborský
1724
kurfiřt saský
král polský
1670
1733
kurfiřt saský
král polský
1696
1763
1800
Frederik Vilém
vévoda pruský
1657
Frederik Augustus I.
Frederik Augustus II.
Ernest Frederik
markrabě braniborský
1620
Josef
1702
1764
vévoda pruský
1595
1640
1689
1678
1619
Jiří Vilém
Maxmilian
Jan Jiří I.
kurfiřt saský
1656
Jan Jiří II.
markrabě braniborský
1606
Augustus
kurfiřt saský
1586
kurfiřt saský
1656
1546
Mainrad I.
1541
Mořic
kurfiřt saský
1553
1572
markrabě braniborský
1638
Jindřich
Jan
výmarský
1605
1571
1525
Jan
1578
vévoda sasko-výmarský
markrabě braniborský
Karel II.
1547
Jan Vilém
markrabě braniborský
Jáchym II.
1576
Jan I.
kurfiřt saský
1532
Jáchym I.
1484
Karel I.
Albert
markrabě míšenský
1500
Jan Frederik
kurfiřt saský
1554
markrabě braniborský
1452
Jindřich
landkrabě durynský
markrabě míšenský
1288
Václav
kurfiřt saský
Frederik I. (VI.)
Eitel Frederik I.
Jutta
Rudolf II.
kurfiřt saský
1370
1398
syn císaře Karla IV.
Dietrich
markrabě míšenský
Frederik I.
landkrabě durynský
markrabě míšenský
1323
1357
syn císaře Karla IV.
Heřman I.
landkrabě durynský
purkrabě saský
1217
Adalbert
markrabě míšenský
1315
Jan II.
markrabě braniborský
Frederik XI.
markrabě braniborský
DYNASTIE
WETTINSKÁ
landkrabě durynský
1241
vévoda saský
1356
1318
Jindřich II.
1332
Václav (IV.)
DYNASTIE
1304
Valdemar
Frederik IV.
syn císaře Ludvíka IV.
Frederik
1309
Heřman II.
Jindřich Raspe
král římský
1247
Rudolf I.
Jindřich I.
markrabě braniborský
1255
svatý Ludvík IV.
landkrabě durynský
1227
Ludvík III.
landkrabě durynský
purkrabě saský
1190
NĚMECKO
BRITÁNIE
PORTUGALSKO
BULHARSKO
BELGIE
SASKO
KURFIŘTOVÉ FALČTÍ - původní
KRÁLOVÉ BAVORŠTÍ
Otto I.
hrabě scheyernský
1072
KURFIŘTOVÉ FALČTÍ - noví
DYNASTIE
WITTELSBAŠSKÁ
Otto II.
hrabě scheyernský
1106
Otto IV.
purkrabě bavorský
1156
Otto I. (V.)
vévoda bavorský
1183
Ludvík I.
vévoda bavorský
1231
Otto II.
vévoda bavorský
1253
Ludvík II.
vévoda hornobavorský
1294
Jindřich I.
vévoda dolnobavorský
1290
Ludvík IV.
císař římský
vévoda bavorský
1347
Rudolf I.
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
1319
Adolf
1327
Jan I.
von Neumarkt
Ludvík III.
kurfiřt falcký
1436
Ludvík IV.
Frederik I.
kurfiřt falcký
kurfiřt falcký
1449
1476
Filip
kurfiřt falcký
1508
Ludvík V.
kurfiřt falcký
1544
Rupert
Otto Jindřich
kurfiřt falcký
1559
Frederik II.
kurfiřt falcký
1556
Kryštof III.
král dánský
král norský
král švédský
1416
1448
Rudolf II.
kurfiřt falcký
1353
Štěpán II.
vévoda bavorský
1375
Rupert II.
kurfiřt falcký
1398
Jan II.
vévoda bavorský
1397
Rupert III.
císař římský
kurfiřt falcký
1410
vévoda bavorský
1438
Štěpán
von Simmern
1459
Albrecht III.
vévoda bavorský
1460
Ernest
Zikmund
Albrecht IV.
vévoda bavorský
vévoda bavorský
1508
Ludvík I.
Frederik I.
1480
1489
1501
Jan I.
von Simmern
1509
Alexandr
von Zweibrücken
1514
Vilém IV.
vévoda bavorský
1550
Ludvík II.
Jan II.
1557
1532
Frederik III.
kurfiřt falcký
1576
Wolfgang
1569
Filip Ludvík
Ludvík VI.
von Neuburg
1614
kurfiřt falcký
1583
Frederik IV.
Wolfgang Vilém
kurfiřt falcký
1610
1653
Frederik V.
král český
kurfiřt falcký
1632
kurfiřt falcký
1690
Karel I. Ludvík
Augustus
Jan I.
Karel I.
von Zweibrücken
1604
von Birkenfeld
1609
Jan Kazimír
Kristián I.
von Sulzbach
Filip Vilém
Jan Vilém
1652
Kristián Augustus
1654
Karel X.
Kristián II.
král švédský
1622
1660
Karel III. Filip
1717
Karel XI.
1680
Karel II.
kurfiřt falcký
1685
kurfiřt falcký
1716
kurfiřt falcký
1742
král švédský
1733
Jan Kristián
1733
1655
1697
Karel XII.
Ulrika
král švédský
1682
1718
královna švédská
1688
1741
Karel Theodor
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
kurfiřt falcký
1799
Maxmilián
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
1651
Ferdinand
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
1679
Maxmilián II.
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
1726
Frederik Michael
vévoda
zweibrückenský
1724
1767
Maxmilián III.
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
1777
Maxmilián I.
Ludvík I.
král bavorský
1786
1868
král bavorský
1811
1864
Otto
princ bavorský
král řecký
1815
1867
princ bavorský
1821
1912
Ludvík II.
král bavorský
1845
1886
Otto I.
král bavorský
1848
1916
Ludvík III.
král bavorský
1845
1921
Rupert
princ bavorský
1869
1955
František
princ bavorský
1875
1957
Albrecht
princ bavorský
1905
+
Ludvík
princ bavorský
1913
Maxmilián Emanuel
princ bavorský
1937
Luitpold
princ bavorský
1951
František
princ bavorský
1933
Vilém V.
vévoda bavorský
1626
Karel (VII.)
císař římský
vévoda bavorský
kurfiřt falcký
1745
král bavorský
kurfiřt bavorský
1756
1825
Maxmilián II.
Albrecht V.
vévoda bavorský
1579
vévoda
zweibrückenský
1674
1735
Kristián III.
Theodor
kurfiřt falcký
Otto (III.)
vévoda bavorský
král uherský
1313
Luitpold
Ludvík
princ bavorský
1982
BAVORSKO