docOtevřít náhled PDF
download 
Stížnost Transkript
Otevřít náhled PDF
F IN A NČ NÍ M AG A ZÍN — K V Ě T EN 200 9 — W W W.F INM AG.C Z finanční magazín W W W.F INM AG.C Z — K V Ě T EN 200 9 CENY BYTŮ PŘÍŠTÍCH 20 LET INFLACI NEPORAZÍ STÁTNÍ DLUH: PROBLÉM NEBO PŘÍLEŽITOST? 34 24 — ZLATÉ MEDAILE A MINCE JDOU NA DRAČKU 28 OSOBNÍ BANKROT ASI MĚKČÍ NEBUDE 16 — TĚŠTE SE NA VÝPOVĚĎ 53 — JAK SE ČESKÉ FILMY DEROU DO SVĚTA 57 Neff zve zpátky na zem ROČNÍK II. — ČÍSLO 5 — CENA 69,- KČ 210x280_AXA_FMG.indd 210x280 AXA FMG.indd 7 21.1.2009 13:07:26 AXA linka 14 292, www.axa.cz 2 finmag — květen 2009 poznejte s námi svět AXA Sydney -- největší město Austrálie s moderním centrem i mnoha plážemi svádějícími ke klidnému nicnedělání. Poznejte se společností AXA kosmopolitní duch této přímořské metropole, kde nejlepší pohled na panorama světoznámé opery mají obyvatelé městské ZOO. Rádi bychom Vám představili mimo jiné i historii Harbour Bridge, mostu klenoucího se přes záliv přímo v centru Sydney. Vydejte se se společností AXA na procházku s úžasnými výhledy (více na straně 56). AXA v Austrálii AXA v Austrálii působí od roku 1999. AXA Australia pečuje o: 2 000 000 klientů 75 bld. A$ pod správou 3 500 zaměstnanců a poradců květen 2009 — finmag 3 Editorial Obsah 6 Briefing 8 Fórum 10 Nejlepší z webu 12 Aktuálně 12 Co udělaly na Slovensku s lidmi dvě vlny výplaty šrotovného, sledoval Luboš Palata. Začíná květen. Kdybychom se na něj podívali očima šéfredaktorů většiny médií, bude asi nudný. Pro ně totiž platí, že za pozornost stojí jen špatné nebo ještě horší zprávy. Co hrozného by se mohlo v květnu stát? Evropské unii už to asi o moc víc neosladíme a těžko tam ještě někoho dalšího urazíme. Vláda už padla. Od té nové toho nikdo mnoho nečeká. Ekonomiku do voleb na nohy nepostaví a na žádné velké reformy nebude mít čas. Většina národa je stejně už znechucená, handrkování a šaškování politiků zajímá snad už jen novináře. Ekonomickou krizi už tu máme, kurz koruny, cenné papíry, komodity a nemovitosti už asi ničím neohromí. Úvěry o mnoho dražší nebudou a banky stejně půjčovat nechtějí. Budou nás raději odírat na poplatcích. Jak ukázal World Retail Banking Report 2009 poradenské firmy Capgemini, platíme jim v průměru víc, než je celosvětový průměr. Že by za to skutečně mohla ta stále připomínaná finanční negramotnost českého obyvatelstva? A inflace? Poslední dobou sice platím v samoobsluze za stejné zboží víc, ale v čele vlády máme šéfa statistického úřadu, tak se to nějak spočítá, aby se občané nevyděsili. Když se to tak vezme, mohl by být květen celkem příjemný měsíc. Tak co třeba zajít si na ryby nebo do kina, začít se sbíráním mincí nebo si přečíst rozhovor s Ondřejem Neffem. K tomu všemu by vás mohlo inspirovat květnové číslo vašeho časopisu. Tak hezký máj! Světlana Rysková šéfredaktorka 14 Pojištění Pojištění proti nezaměstnanosti není nejlepší nápad. 15 Bydlení Vlastníci bytů nemají čas ani znalosti na to, aby dobře spravovali své domy. 16 Ochrana klienta Zákon by měl ulehčit osobním bankrotářům, ale jen když to dovolí banky. 17 Osobnost Hana Blovská, ředitelka společnosti Conseq, věří, že přijdou lepší zprávy pro investory. 18 Poradenství „Mladoboleslavská Škodovka nestíhá vyrábět, zatímco bratislavský Volkswagen právě ohlásil dvoutýdenní odstávku výroby,“ cituje komentář bývalého ministra financí Ivana Mikloše ve své reportáži o šrotovném na Slovensku Luboš Palata. Jak řešit daňový odpočet úroků při dvojím refinancování hypotéky, zjistil Roman Scherks. 19 IT Peníze Analogové televizní vysílače budou brzy vypnuty. Smíříte se s temnou obrazovkou? 20 20 Rozhovor Ondřej Neff vlastní pozemek na Měsíci, jinak ale investování neholduje. 24 Dluhopisy Pavel Kohout přibližuje historii i budoucnost státních dluhopisů. 26 Manuál investora Nový seriál pro investory zahajuje dílem o odhadu vývoje kurzů akcií. 28 Investice Mince mohou být zajímavou alternativní investicí. 30 Podnikání Když se budete správně starat o své pohledávky, máte větší šanci vyhnout se druhotné platební neschopnosti. 32 Peníze Většina spořicích účtů má k jednoduchému spoření daleko. 4 finmag — květen 2009 „Byl jsem vždycky zvyklý žít nebo skákat tak vysoko, jak jsem narost´. A nikdy jsem na to nedoplatil,“ řekl v rozhovoru pro FINMAG – finanční magazín Ondřej Neff. „Zajímavou investici, u níž nehraje roli jen vývoj cen zlata, stříbra, případně jiného kovu, pak představují pamětní mince a medaile. Mohou se z nich časem stát sběratelsky žádané předměty, což zvýší jejich hodnotu,“ píše ve svém článku František Mašek. 28 33 Tematický seriál Nemovitosti 39 Finexpo Prezentace finančních produktů 47 Protiklady Kapr vs. pstruh: Čemu dáte přednost v letošní rybářské sezoně? 53 Homo economicus Těšte se na svou výpověď, radí všem ustrašeným Jan Majer. 54 Zdraví Zjistili jsme, proč je v Česku málo zubařů, i když jejich soukromé praxe dobře prosperují. 56 Styl „Převis poptávky postupně přešel v převis nabídky, tudíž ceny bytů začaly klesat a mají před sebou pravděpodobně ještě dlouhou cestu dolů. Na růst nad inflací můžeme na dobrých dvacet let zapomenout. Rentabilita nájmu je velmi nízká. Řeči o bezpečnosti a výhodnosti investic do nemovitostí jsou jen mýtus,“ tvrdí Jan Traxler. Navštivte s námi jeden ze zázraků architektury: Harbour Bridge v Sydney. 34 AKCE! 57 V hlavní roli peníze Tentokrát jsme se podívali na roli peněz ve filmu z jiného úhlu. 58 Kniha Dušan Šídlo recenzuje Tajný deník Barborky Syslové. 59 Podnikání Co zbylo poté, když se Švýcarskem prohnalo „hodinářské tsunami“. 60 Z nadhledu Státy Perského zálivu a jejich ekonomický potenciál. 62 Sci-fi „Hlavní příčinou nedostatku stomatologů je to, že univerzity přijímají méně studentů tohoto oboru,“ konstatuje Pavel Chrz, viceprezident České stomatologické komory, a dodává, že na výuku zubařů chybějí peníze. foto na titulní straně: lukáš janičina 55 FINMAG – finanční magazín vychází měsíčně pro ČR i SR, vždy první den v měsíci. Šéfredaktorka: Světlana Rysková ([email protected]), zástupce šéfredaktorky: František Mašek ([email protected]), marketing a inzerce: Zuzana Tylčerová ([email protected] a [email protected]). Předseda redakční rady: Jan Majer ([email protected]). Art-direktor: Martin Svoboda. Grafika: FunkFu.Net. Korektorky: Jitka Kolářová a Lenka Neužilová. Předplatné: Marie Votrubová (predplatne@ finmag.cz). Adresa redakce: Václavské náměstí 64, 110 00 Praha 1, tel.: 222 353 080, e-mail: redakce@finmag. cz. Vydává společnost Partners for Life Planning, a. s. Autorská práva: Jakékoli využití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem, je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Číslo registrace MK ČR E 17692. ISSN 1802-9620. Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod. květen 2009 — finmag 5 Briefing V jedné dětské knížce řídí vlak plný vyděšených cestujících šílený pirát s páskami přes obě oči. Místo nějakého řízení se jen pitvoří z okénka lokomotivy. Karikatura současného světa? Ne, tak zle na tom nejsme. Lidé, kteří řídí svět i jednotlivé státy, umějí přihazovat do kotle, houkat i brzdit. Nejsou nepříčetní. Jen netuší, stejně jako my, jak přesně mašina funguje a kam míří. Nevědí jistě, co to udělá, když zmáčknou tenhle čudlík nebo zatáhnou za tamhletu páku. Kdo má tu nevýhodu, že o věcech příliš přemýšlí, může už pár měsíců pociťovat závrať. Jako ti nešťastníci v onom pekelném vlaku. Dokud se jelo rovně, nikdo toho poděsa v lokomotivě nezahlédl. Překvapivé zjištění pak cestující zaskočilo, ale po prvotním šoku mají alespoň možnost o situaci popřemýšlet a třeba i něco podniknout. / Jan Majer inz_Finmag_v02.indd 1 6 finmag — květen 2009 14.2.2008 11:48:05 Vladimír Bezděk Libor Novák Pavel Kohout A EGON av i va part ners „Krize vždy vytváří prostor pro něco nového. Slabé firmy zaniknou, jiné vzniknou. Zlepší se efektivita alokace zdrojů. Bohužel tento proces chvíli bolí (nezaměstnanost, nižší růst mezd). Věřím, že se dokážeme poučit a vrátíme se trošku na zem. Jinými slovy – hodnotu pro klienta nelze vytvořit pouze finančním inženýrstvím. Riziko vždy něco stojí; lze jej diverzifikovat, ale ne zcela odstranit. A ne každý finanční produkt je opravdu pro každého (hypotéky). V rovině stát – soukromý sektor pevně doufám, že se lidé nenechají obalamutit tím, že stát může nahradit, vyléčit či vzkřísit trh. Kdo vlastně financuje z daní a úspor stát? Lidé a firmy.“ „Současná krize je příležitost si plně uvědomit vysokou provázanost dnešního světa a s tím i související potřebu větší osobní zodpovědnosti. Krize je i příležitostí přehodnotit vztah k riziku. V poslední době se řada lidí chovala, jako by riziko neexistovalo, případně s ním zacházela jako v kasinu. Tohle je podle mě příležitost například i pro přehodnocení významu životního pojištění. Byť nás určitě čeká éra různých nepopulárních kroků, i tato krize přinese nové příležitosti, nové nápady či podnikatelské úspěchy.“ „Především by měla přispět k jinému pohledu na ekonomii jako vědu a jako užitou technickou disciplínu. Ani akademičtí ekonomové, ani analytici v praxi v drtivé většině nebyli schopni včas varovat, a to dokonce ani v době, kdy „terén“ už věděl, že se něco děje. Pro toto selhání neexistuje omluva. Finanční krize může tedy znamenat potřebný impulz pro vývoj nových analytických přístupů. Je nutné vytvořit nástroje včasného varování a přepsat učebnice. Pokud tedy tento impulz v podobě krize přispěje k rozvoji ekonomické teorie a praxe, může jít o trvalý přínos, který bude užitečný ještě na dlouhou dobu odnynějška.“ foto: profimedia.cz Co pozitivního může přinést nedávná finanční krize a nynější recese? Nové investiční životní pojištění • připojištění náhlé smrti (infarkt, mrtvice, smrt úrazem) • atraktivní balíček připojištění Úvěrová asistence (krytí životních rizik spojených se splácením úvěrů) • možnost vysoké pojistné ochrany za nízké částky květen 2009 — finmag 7 fórum Státní dluhopisy do každé rodiny nezbankrotuje, zní obyvatelstvu vystrašenému finanční krizí a bankrotem několika bank na jiném kontinentu jak slavičí píseň za ranního kuropění. Říká se, že stát je dobrý dlužník, že nebankrotuje. To je ovšem omyl. Státní bankrot rakouského mocnářství na počátku 19. století je v každé dějepisné učebnici. Také známé prohlášení státních dluhopisů Ruska za osobní dluhy cara, které učinili bolševici po uskutečnění revoluce, nepřineslo věřitelům výnos (poté pro jistotu bolševici cara a jeho rodinu zastřelili). A málo se vzpomíná na další skrytý bolševický bankrot a nesplacení státních dluhopisů v roce 1953 v Československu, byť jej známe pod pojmem „měnová reforma“. Argentina devadesátých let je v čerstvé paměti, stejně tak ruské problémy ve stejné dekádě, obojí ovšem zřejmě jen v paměti odborníků. Hyperinflace v Zimbabwe, kterou sledujeme v přímém přenosu, sice není formálním bankrotem, ale pro věřitele je hyperinflace či jen zvýšená inflace skoro totéž co bankrot. foto: profimedia.cz Projedené kupony Ministerstvo financí připravuje program prodeje dluhopisů přímo občanům. Motivy jsou zřejmé – obejít finanční zprostředkovatele (banky, fondy, penzijní fondy) a nabídnout občanům nějakou úlitbu. Na jednu stranu je to správný krok, není potřeba, aby mezi zájemcem o kvalitní depozitní produkt stáli zprostředkovatelé, kteří si za svou práci inkasují 0,25 až 1,50 % z objemu. Ovšem nemůžeme se ubránit podezření, že stát již má problémy udat své dluhopisy přes tuto velmi obezřetnou a vzdělanou komunitu, a tudíž potřebuje státní dluh „natlačit“ někomu méně obezřetnému, méně vzdělanému – lehce naivnímu věřiteli. I laický čtenář finančního tisku zaregistroval, že stát měl v loňském roce hned několikrát potíže s prodejem dluhopisů na trhu. Investoři neakceptovali nízký navrhovaný úrok a neskoupili několik aukcí. Poslední letošní aukce byly naopak pro stát z hlediska prodeje úspěšné. Prodalo se všechno, ale kuponový výnos byl velmi vysoký (5 až 6 %) – což je jen jiná forma neúspěchu. Bude o ně zájem O státní dluhopisy bude mezi lidmi zájem, připravované podmínky vypadají poměrně přijatelně. Mediální masáž o dobrém věřiteli, který nikdy 8 finmag — květen 2009 Stát zaplatí kupon (úrok) průběžně, zřejmě na účet občana věřitele, a ten tento malinký úrok s největší pravděpodobností spotřebuje. Při poměrně velké investici 100 tisíc korun bude roční kupon někde kolem tří až čtyř tisíc korun. Trochu se obávám, že naprostá většina občanů nenakoupí za tyto „drobné“ další dluhopisy, ale že je rozpustí do svých průběžných výdajů. Tím se teoretický výnos může snadno přiblížit k dnešním sazbám depozitních produktů v bankách. Upisování státních dluhopisů přímo obyvatelstvu bude mít dopad na finanční sektor. Banky budou muset změnit nabídku depozitních produktů, čehož při aktuálním stavu regulatoriky nedosáhnou, a zřejmě uvidíme tlak bank na změnu regulace. Fondy kolektivního investování budou muset snížit své poplatky za správu dluhopisových fondů. Penzijní fondy nebudou viditelně ovlivněné, účty skládají svým investorům až po odchodu do důchodu, a málokdo je pak schopen, pro jiné bezprostřední priority, zpětně spočítat výnos. A i kdyby byl nízký, nelze již nic změnit. Do portfolia určitě patří Přesto by přímé státní dluhopisy do portfolia investora měly patřit. Zatím těžko odhadnout, jak velkou část by měl investor zakoupit. Nejdůležitější možná nebude ani sazba, ale možnost zpětného odkupu. Nelze očekávat, že by stát odkupoval tyto dluhopisy, kdykoliv si občan zamane. To by postrádalo smysl, protože v dobách nejistoty by občané tyto cenné papíry vrátili státu zpět, a tím by myšlenka obsluhy státního dluhu ztratila racionalitu. Spíše tedy očekávejme, že bude zajištěn kvalitní odkup, a sice právě odstrčenými bankami a fondy. Kdyby tomu tak bylo, mohl by objem státních dluhopisů činit asi 30 až 50 % konzervativní části portfolia investora-střadatele. Zbytek úspor, investic, by měl být v bankách na depozitech, v dluhopisových fondech, v nemovitostních fondech. Ale toto určení se může změnit podle konkrétních podmínek, které budeme znát asi koncem roku. • Aleš Müller poradce společnosti Partners for Life Planning Už 8. května se v Praze uskuteční zakládající summit Východního partnerství, který se stane jedním z vrcholů, když ne přímo vrcholem českého předsednictví v Evropské unii, byť přerušeného v polovině odhlasováním nedůvěry vládě. Právě summit Východního partnerství si však bývalý premiér Mirek Topolánek nechtěl nechat ujít a při vyjednávání s Jiřím Paroubkem nakonec zajistil, že bude ještě stát v čele vrcholné schůzky jako předseda Evropské rady. „Musíme těm zemím dát nějakou perspektivu. Rozšiřování se zastavilo. Celá ta oblast je obrovsky nervózní, panuje tam strašné napětí,“ říká Topolánek. Navíc se svým způsobem právě v těchto měsících, a bude-li krize dlouhá, pak i v letech, rozhoduje, zda bude část světa mezi hranicí Ruska a Západu (do něhož dnes můžeme počítat i nás) patřit k Evropě, nebo k ruské Euroasii. Zda se nezmění v oblast nestability, úpadku, nebo dokonce nových válek. Hloubka krize, která se projevuje v této oblasti, v posledních letech křehce prosperující na podobné vlně investic a dodávek polotovarů pro západní Evropu a v neposlední řadě také z vývozu do petrodolarového Ruska, je v současnosti zřejmě největší z celého světa. Těmto zemím se zhroutily všechny pilíře jejich hospodářského pokroku posledních let; ekonomika svojí strukturou připomínající střední Evropu poloviny devadesátých let žila ze zahraničních úvěrů a investic, více než restrukturalizace táhlo postsovětské hospodářství obnovení výroby ve starých státních podnicích. K tomu si připočtěte korupci srovnatelnou s těmi nejhoršími rozvo- jovými částmi světa, nomenklaturní úřednictvo, chaotickou politickou situaci, nefunkční právní systém a mizernou úroveň demokracie, a máte zcela smrtící koktejl. „Chcete-li vidět, jak vypadá skutečná krize, jeďte na Ukrajinu,“ zapamatoval jsem si titulek jedné z reportáží z Kyjeva posledních dnů. Zatímco v Česku, Německu nebo Francii se hovoří o poklesu hrubého domácího produktu v tomto roce o několik procent, na Ukrajině se už od prosince počítá v desítkách procent. „Hrubý domácí produkt může v tomto roce poklesnout meziročně o 25 až 30 procent,“ uvedl ukrajinský prezident Viktor Juščenko na počátku dubna ve vystoupení před kyjevským parlamentem. Ukrajina dohaduje s Ruskem menší odběry plynu, protože nemá čím zaplatit. Export země, který tvořila především ocel a další polotovary, se snížil o 60 %, podobně jako na začátku devadesátých let stát nevyplácí důchody, podniky mzdy a už zase se neplatí za plyn a elektřinu. Mezinárodní měnový fond stále ještě neposkytl stabilizační půjčku ve výši 16,5 miliardy dolarů, parlament vyhlásil na říjen volby a dosavadní už rok panující politický chaos tak ještě zesílí. Místo Ukrajiny si můžete dosadit jména zemí jako například Srbsko, Bosna a Hercegovina, Moldávie, Gruzie – a máte stejný obrázek. Státy na hranicích Evropy čelí hrozbě zhroucení. Představa, že tomu můžeme jen přihlížet, protože se nás to netýká, je mylná. Stačí se zeptat například vlastníka největší tuzemské banky České spořitelny, rakouské Erste Bank, jednoho z největších věřitelů zemí na hranicích unie. Projekt Východního partnerství EU bude prvním správným krokem ve snaze zabránit nejhoršímu. • Poplatek za vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí se může zvýšit až trojnásobně. Místo 500 Kč za každý vklad nyní můžete od nového roku zaplatit i 2000 Kč. Maximálně až 20 000 Kč! Je to téměř rok co poslanecká sněmovna zamítla vládní návrh zákona na zvýšení poplatků za vklad do katastru nemovitostí. Poplatek se měl tehdy zvýšit až čtyřnásobně. Vláda v demisi schválila opět návrh zákona na zvýšení poplatků za vklad na katastru nemovitostí, navržený tentokrát skupinou poslanců v čele s ministrem zemědělství Gandalovičem. Jde v podstatě o totožný návrh jako před rokem, s tím rozdílem, že poplatek se zvýší mírněji, než bylo zamýšleno původně. I tak by ovšem tato změna znamenala několikanásobné zvýšení současného poplatku. A vláda jde na to chytře. Neoznamuje zvýšení poplatku například z 500 na 1100 korun, což bude častá výše poplatku za vklad, ale poplatek tzv. rozfázuje. V praxi to znamená, že se bude nově platit za každou položku, která se převádí. Pokud tedy bude převáděn rodinný dům, pak místo současných 500 korun za převod domu s pozemky zaplatíte základní poplatek 500 korun + 300 korun za převod pozemku, na kterém dům stojí, + 300 ko- run za převod pozemku se zahradou. Celkově tak zaplatíte za úplně stejný převod 1100 korun, tedy dvakrát více než nyní. Pokud bude převáděn byt, pak místo současných 500 korun zaplatíte 500 + 300 korun za podíl na pozemku, na kterém dům s bytem stojí, tedy celkem 800 korun. V některých případech může poplatek za vklad na katastrálních úřadech činit i 20 000 korun, což je maximální částka, na kterou se může vyšplhat. Je poměrně neetické, že fakticky totožný návrh v tak krátké době opět vláda předkládá poslanecké sněmovně. Je zde vidět velký zájem a tlak na zvýšení poplatků na katastrech, který je odůvodňován nutností financovat vybranými poplatky digitalizaci katastrálních map. K tomu však dochází již dnes. Za zvýšením poplatků tak můžeme hledat především nutnost vylepšit finanční situaci státu v době hospodářské krize. V současnosti patří podle srovnávacích průzkumů poplatek na katastrálních úřadech v hodnotě 500 korun k nejnižším v Evropě. V sousedních zemích je pravidlem, že veškeré náklady na provoz katastrálních úřadů jsou financovány většinou právě z výnosu poplatků za zápisy. Například v Německu zaplatíme za převod rodinného domu až 400 eur, v Rakousku se zase platí podíl z ceny nemovitosti, konkrétně jedno procento. Na Slovensku zaplatíte za převod nejčastěji 72 eur (1800 korun). • Miroslav Zeman Skutečná krize na hranicích EU Opět hrozí zvýšení poplatků na katastrech Luboš Palata Lidové noviny redaktor serveru www.mojepoplatky.cz květen 2009 — finmag 9 Nejlepší z webu Expanzivní fiskální politika vlád a nulové sazby centrálních bank navíc přispívají k rychlé obnově akciových trhů a k návratu důvěry. Přebytečné peníze se zkrátka budou muset někde „vsáknout“ a komodity a akcie by měly v následujících letech hrát prim. I sami analytici přiznávají, že současná opatření povedou k rychlejší obnově akciových trhů. Jedním z nich je také renomovaný investor Marcus Faber, který říká: „Potenciál růstu u některých amerických bank a finančních institucí je relativně vysoký.“ Krize ovšem trvá už dlouho a pokles ekonomik je větší, než při krizích bývá běžné. Guvernér americké centrální banky Fed Ben Bernanke nás však uklidňuje a sebevědomě říká, že růst americké ekonomiky (od které se většinou odvíjí i ta celosvětová) přijde na konci roku. Vítězství pesimismu Černá versus bílá Je to více než rok, co krize naplno zasáhla téměř všechny akciové tituly a jejich cenu poslala doslova do hlubin. Nejvíce na krizi doplatily banky, které postupně vytahovaly jednoho kostlivce po druhém, respektive přiznávaly stále větší ztráty. / Arsen Larazevič Situace byla tak vážná, že v nejednom případě musel zasahovat i stát, který buď peníze věnoval, nebo znárodňoval. Banky však nejsou jediné, pád cen akcií poznamenal třeba i výrobce sušenek nebo izolační pěny do oken. Ti se ovšem od vlády žádných peněz nedočkají, protože pro celosvětovou ekonomiku údajně nejsou dostatečně důležití. foto: profimedia.cz Světlo na konci tunelu Zastánci světla na konci tunelu hovoří o cyklickém pohybu ekonomiky, která se nyní nachází ve fázi korekce. Všechno špatné se pročistí a na trhu zůstanou efektivní firmy. To je přece to, co dělá naši ekonomiku silnou. Analytik ČSOB Tomáš Sedláček to přirovnal k rodinné krizi. Někdy zkrátka přijde, ale pokud se úspěšně vyřeší, měla by rodinné vztahy upevnit. Cesta do pekel S plánem americké centrální banky Fed, která vynaloží 300 mld. USD na kupování vládních dluhopisů a 750 mld. USD na cenné papíry kryté hypotékami tím, že vytiskne nové peníze, došlo k pozvolnému růstu akcií a snižování rizikové přirážky na poli dluhopisů. Fed se tak snažil prezentovat to, že na akciových trzích dokáže zavést pořádek a zmírnit dopady krize. / Arsen Lazarevič 10 finmag — květen 2009 Pesimisté však hovoří o dlouhotrvající systémové krizi, která se může protáhnout na několik dlouhých let. Však se ještě před rokem hovořilo o enormních pádech akciových trhů a možné rychlé obnově. Nic z toho se nestalo. Paul Volcker, dle mnohých nejlepší centrální bankéř, prohlásil, že současná krize může být vážnější než Velká hospodářská krize třicátých let minulého století a může trvat až deset let. Je však zajímavé, že Volcker jako poradce Obamova týmu nic nenamítá proti nulovým sazbám a tisknutí peněz. Přitom to byl on sám, kdo v době, kdy v letech 1979–1987 řídil Fed, zahájil razantní protiinflační politiku a vyhnal tak tehdy sazby do rekordních výšin. Centrální banky již mají omezený manévrovací prostor a i při snižování sazeb z jejich strany se úvěry nezlevnily. Do bankovního sektoru se důvěra zkrátka nevrací a banky mají panický strach ze vzájemného půjčování. Tisknutí peněz možná vyvolá rychlejší obnovu akciových trhů, ale do světa tak dorazí vysoká inflace a v kurzu už nebudou akcie, ale komodity. A koneckonců přemírou peněz si zaděláváme na další bublinu. Uvidíme, který z těchto dvou směrů zvítězí, protože každý z nich lze uhájit určitými argumenty. Pokud v současné době hodláte začít s investováním, doporučuji vyhnout se různým indexům a vybírat levné akcie takových společností, kterým i přes dnešní krizi porostou zisky a u nichž je očekávání dalšího vývoje veskrze pozitivní. • <www.finmag.cz – 17. 4. 2009> Na druhou stranu zaznamenal americký dolar výrazný pád, když z hodnot 1,3 USD za euro oslabil až na 1,36. Mnozí analytici (včetně všude citované Saxo Bank) předpokládali, že současné problémy eurozóny, která je téměř celá „ponořená“ do recese, způsobí krátkodobé překonání eura dolarem. S dalším tisknutím amerických dolarů je ovšem naopak pravděpodobné to, že dolar překoná své rekordní nejslabší hranice z poloviny předchozího roku, kdy se obchodoval v kurzu 1,6 USD za euro. Fed si vlastně může vytisknout dolarů, kolik bude chtít, a může odkoupit libovolný počet dluhopisů. Nové peníze se v oběhu projeví, i když s určitým zpožděním. Krásným příkladem je Argentina, kde fiktivní oběživo celou jednu dekádu vytvářelo iluzi bohatství a umělý hospodářský růst. V Argentině zhruba od období let 1991–1994 rostla peněžní zásoba o 60 procent. V následujících letech své tempo zvolnila, až se při splasknutí bubliny v roce 2000 dostala na záporné hodnoty -20 %. Je ale zajímavé, že inf lace se v Argentině neprojevila a udržovala se na relativně stabilních hodnotách. V devadesátém roce spadla z 1343 % na 3,9 % v roce 1994 a do roku 2001 se udržovala v jednociferných hodnotách. Počet pesos, která byla vázaná na americký dolar, přestal odpovídat skutečné hodnotě argentinské produkce. Jediným řešením pro záchranu hospodářství tak bylo přiznat si skutečnou hodnotu veškerých aktiv a peso devalvovat. V roce 2002 nastala první 30% devalvace pesa vůči dolaru, po které následoval mohutný inf lační šok (viz graf ). Tato devalvace však byla nedostatečná a navíc přišla pozdě, tudíž nedokázala zabránit krizi v Argentině. Peso celkově devalvovalo o 70 %. I když se při porovnávání USA s Argentinou najde spousta odlišností včetně té největší, že Argentina byla vázána na dolar, zatímco dolar je volně plovoucí měna, přesto nám tento příklad ukazuje, že přemíra peněz na trhu vytváří iluzi bohatství, která není podložena majetkem a nutně vede k rozsáhlým hospodářským krizím. Není tedy divu, že o současné krizi se mluví v souvislosti s politikou nízkých sazeb, a tedy s přemírou levných peněz. Vzhledem k tomu, že dolar je celosvětová rezervní měna, existuje reálná hrozba, že se inf lace přelije z USA do celého světa. V dalších letech nás tak čeká možná dvojciferná inf lace. Na tomto tratí především Čína, která je největším věřitelem Spojených států. Každý propad dolaru společně s nezdravým poklesem výnosu (odkupu dluhopisů ze strany Fedu) je tak pro Čínu značně znepokojující. Začínají si totiž pomalu uvědomovat, že americké dluhopisy, které po několik desetiletí byly označovány jako bezpečná a stabilní investice, můžou do budoucna nabídnout pouze záporný výnos. Situaci chce Čína urychleně řešit a uvažuje společně s Ruskem o založení společné měny. Uvidíme, zdali se jí tento cíl podaří uskutečnit. V případě že ano, tak nejen dolar, ale i euro čeká vážný konkurent. • <www.finmag.cz – 7. 4. 2009> z diskuze Jan Dvořák Petr Síla Zajímavé bude sledovat nejen aktivity Číny (omezení používání dolaru v obchodu s jinými zeměmi) a Ruska, ale i zemí Perského zálivu. Společná měna arabských zemí by měla startovat ani ne za rok, spekuluje se i o jejím alespoň částečném krytí zlatem. V článku píšete, že v Argentině se inflace dlouho neprojevovala. Je potřeba zvážit i toto hledisko, inflace se nemusí projevit, může nastat období hospodářského růstu a všechny problémy dohromady se projeví až při příští recesi. Nebo možná už doopravdy krizi... <www.finmag.cz – 7. 4. 2009> <www.finmag.cz — 7. 4. 2009> Jan Traxler Přesně tak. Zvláštní je, jak málo pozornosti se tomu věnuje v médiích. Finmag bude možná první. Článek už čeká v redakci a je i na mém webu. <www.finmag.cz – 7. 4. 2009> Petr Síla Arsen Lazarevič Přesně tak. Argentina je učebnicovým příkladem toho, že počet vytisknutých peněz nemá na bohatství dané země žádný vliv. Vzhledem k politice Fedu očekávám za pár let mírnější inflační šok i v USA. I když nebude nárazový, ale postupný a dlouhotrvající. <www.finmag.cz — 7. 4. 2009> Jsem velmi skeptický ohledně nových měn. To, že má dolar problémy, neznamená, že nějaká nová, nevyzkoušená měna jej nahradí. Minimálně ze setrvačnosti bude dolar ještě dlouho v čele. Navíc ambice států jako Rusko, Čína nebo Saúdská Arábie narážejí na velké politické riziko. Přece jen důvěryhodnost USA je výrazně vyšší. <www.finmag.cz – 8. 4. 2009> květen 2009 — finmag 11 foto: profimedia.cz Don’t cry for me Argentina aktuálně Šílení kolem šrotovného Je čtrnáctého dubna, první den po velikonočních svátcích, které jsou na katolickém Slovensku téměř stejně významnými dny roku jako Vánoce nebo Nový rok. Dny, kdy se tady na Slovensku sluší všeho nechat a navštívit rodiče a příbuzné, i kdyby byli na druhém konci Slovenska. Jenže letos je to jinak. / Luboš Palata, Bratislava Tisícům Slováků kazila velikonoční volno, které je na Slovensku o Velký pátek delší, myšlenka, jestli se na ně ještě po svátcích dostane šrotovné neboli příspěvek na výměnu starého, sešrotovaného auta za nové. Mnozí nenechali nic náhodě a v noci z pondělka na úterý zaparkovali svá auta před šrotovnami a spali v nich, jen aby v úterý ráno měli auto co nejdřív sešrotované. foto: profimedia.cz 55 milionů na auta Bylo to na místě, v druhém kole slovenského šrotovného zbývaly po Velikonocích peníze už jen na poslední dva tisíce šest set aut. A do večera byl skutečně konec. „V 17:00 zpracovatelé starých vozidel převzali ke zpracování v druhé vlně šrotovného už 22 100 starých vozidel. Tímto počtem byly vyčerpány prostředky, které ministerstvo hospodářství vyčlenilo na dotaci při nákupu nového vozidla,“ vyhlásilo v podvečer Slovenské sdružení automobi12 finmag — květen 2009 lového průmyslu. Slovenské šílenství zvané šrotovné minimálně pro tuto chvíli skončilo. Na Slovensku se díky němu prodalo, respektive prodá, 45 tisíc nových aut, což je přibližně polovina průměrného ročního prodeje v loňském roce. Stát přišla dotace obou kol na 55 milionů eur, přičemž výše poskytovaného státního příspěvku se mezi prvním a druhým kolem snižovala. V prvním byla 1500 eur na automobil (v případě, že prodejce poskytl slevu 500 eur), v druhém 1000 eur a prodejce musel dát slevu ve stejné částce. Peníze v prvním kole šrotovného vydržely tři týdny, v kole druhém necelých pět pracovních dnů. Vláda premiéra Roberta Fica tvrdí, že pro stát se jedná o výdajově neutrální protikrizové opatření, protože na dani z přidané hodnoty vybere o něco více, než kolik činí poskytnutá dotace. Opozice a mnozí nezávislí ekonomové však tvrdí, že nákup nových automobilů odčerpal obyvatelstvu obrovské prostředky, které mohli využít jinak, například jako úspory na dobu, kdy budou bez práce. Anebo je mohli také utratit za jiné věci, z nichž by měl stát mnohem vyšší daňové příjmy. Pomoc, nebo problém? To, co se na Slovensku kolem šrotovného dělo, by se mohlo stát základem pro zajímavou sociologickou studii. Pokud český vozový park patří k těm starším v Evropské unii, pak ten slovenský je na tom ještě o poznání hůř. Může za to obecně nižší životní úroveň, která se začala zvyšovat až v posledních třech letech. Slovenská společnost je také sociálně jinak strukturovaná, střední vrstva je tu menší, existují větší regionální rozdíly mezi bohatou Bratislavou, relativně prosperujícím Povážím a chudým zbytkem země. Všechny statistiky výrazně ovlivňuje půlmilionová romská menšina, kde se míra nezaměstnanosti blíží k 99 % a jejíž drtivá část žije hluboko pod hranicí chudoby. Proto potkat na slovenských silnicích mimo Bratislavu 20 a více let staré škodovky, žigulíky a další auta pamatující ještě socialismus je celkem běžné. Limit pro šrotovné byl přitom desetileté stáří automobilu. Obrovský zájem o šrotovné, které fakticky znamená, že někde najdete nejméně šest až deset tisíc eur (abyste 2000 eur ušetřili), tedy 150 tisíc až čtvrt milionu korun na nové auto, je z mnoha hledisek překvapující. Bývalý ministr financí Ivan Mikloš vcelku správně upozorňoval, že především pro slabší sociální vrstvy je toto „protikrizové opatření“ finanční pastí. „Lidé se v době, kdy je třeba hledat práci i za cenu, že za ní budou muset dojíždět, zbavují svých mnohdy bez problémů pojízdných aut a vydávají obrovské prostředky, aby si koupili nové auto. O to mohou po čase přijít a nebudou mít vůbec nic, jen dluhy,“ tvrdí Mikloš. Především v březnu na konci prvního kola šrotovného se odehrávaly před vrakovišti neuvěřitelné scény. Lidé stáli v kilometrových řadách, před vrakovišti nocovaly mnohdy celé rodiny, jen aby se na ně dostala řada. Potvrzují to i slova některých majitelů vrakovišť: „Lidé sem přijíždějí mnohdy i s auty, která jsou úplně v pohodě,“ řekl jeden z pracovníků vrakoviště u Bratislavy reportérovi slovenského deníku Sme. Slovenská vláda po určitém váhání navíc umožnila, aby lidé použili šrotovné i při nákupu aut na leasing. Především v březnu na konci prvního kola šrotovného se odehrávaly před vrakovišti neuvěřitelné scény. Lidé stáli v kilometrových řadách, před vrakovišti nocovaly mnohdy celé rodiny, jen aby se na ně dostala řada. Mnoha Slovákům doslova tekly nervy, když při nákupu nového auta zjistili, že potvrzení vydané na vrakovišti nemá všechny náležitosti pro poskytnutí příspěvku, a museli k likvidátorům aut znovu. Bez auta i bez peněz Protože se rychle ztrácel přehled, kolik aut může být ještě sešrotováno s nárokem na státní příspěvek, zavedlo Sdružení automobilového průmyslu počítačovou databázi. Když se do ní majitel automobilu přihlásil, měl nárok na šrotovné, bez ohledu na to, v kterém okamžiku došlo ke skutečné fyzické likvidaci auta. Finiš prvního kola na konci března se přesto nezdařil. „Ta auta jsou už slisovaná, jsou tady na hromadě, nedá se s tím nic dělat. Čekám, že ti lidé přijdou a asi mě zabijou,“ říkal zděšeně majitel šrotovny u středoslovenské Nitry. Podobné to bylo na mnoha místech Slovenska, když celkem téměř tři tisíce Slováků nechaly svá auta sešrotovat a peníze v prvním kole už na ně nezbyly. Vláda Roberta Fica i z tohoto důvodu prostě musela druhé kolo šrotovného udělat. Přitvrdila ale pravidla, 1500 eur státního příspěvku podle pravidel prvního kola dostali jen majitelé asi tří stovek už sešrotovaných aut, zbylé prý nebylo možné dostatečně identifikovat, a tak se museli jako další účastníci druhého kola spokojit s tisícovkou eur. Oproti prvnímu kolu se také na Slovensku zvýšily ceny nejžádanějších nových automobilů. Především slovenští prodejci škodovek, ale i renaultů a peugeotů hlásili vyprodáno, noví zájemci o auto se museli smířit s čekací dobou a možná i stále rostoucími cenami. Autosalony se totiž rychle přizpůsobily a upravily své akční nabídky směrem nahoru. V prvním kole se tak Škoda Fabia prodávala na Slovensku od 7999 eur, zatímco v druhém kole byl nejlevnější akční model už o 500 eur dražší. Jak upozorňovaly slovenské noviny, mnohé modely bylo možné koupit v sousedních zemích, především Česku, Maďarsku a Polsku, často i o tisíce eur laciněji než na Slovensku. Může za to v lednu na Slovensku zavedené euro, vůči němuž se okolní měny od začátku roku o několik desítek procent propadly. „Bohužel, máme měnu, která je silná, a proto je výhodné koupit si zboží v zahraničí,“ uvedl viceprezident Sdružení automobilového průmyslu Ludovít Ujhelyi. Šílenství majitelů starých aut, kteří tušili, že peníze na druhé kolo šrotovného se vyčerpají ještě daleko rychleji než v prvním kole, využili i majitelé vrakovišť. Automobilistům, kteří především před Velikonocemi stáli v kilometrových frontách na sešrotování svých aut, nabídli přednostní odbavení. Za pakatel, pouhých padesát eur. „Vybírání poplatků za místo v pořadníku považujeme za protizákonné,“ varovalo ministerstvo hospodářství. Marně. Boleslav jede, Bratislava stojí V polovině dubna bylo na Slovensku po šrotovném. Automobilky by minimálně třetí kolo samozřejmě přivítaly, ale Ficova vláda o tom nechce ani slyšet. Důvodů je několik. Meziroční propad výkonnosti slovenské ekonomiky je už v současnosti výrazně vyšší než propad české, a dokonce i maďarské, a ze státního rozpočtu na tento rok je už nyní pouhý „cár papíru“. Slovenské automobilky, které jedou v tomto roce ve srovnání s loňskem na poloviční výkon, domácí poptávka nespasí, protože jejich výrobní kapacita je mnohonásobně vyšší než i šrotovným vybuzený prodej. Ze slovenského šrotovného mají mnohem víc Češi, kterým spolu s německým šrotovným zvýšila Ficova vláda poptávku na historické maximum. „Mladoboleslavská Škodovka nestíhá vyrábět, zatímco bratislavský Volkswagen právě ohlásil dvoutýdenní odstávku výroby,“ glosoval to před Velikonocemi již citovaný Ivan Mikloš. Ve Volkswagenu u Bratislavy se totiž v současnosti montují ty nejdražší modely koncernu V W, o které nezvýší zájem žádné šrotovné nikde na světě. „Slovensko se jen připojilo k řadě evropských států, které chtějí tímto způsobem pomoci automobilovému průmyslu. Jde zejména o země, kde tento sektor hraje důležitou úlohu a podobně jako na Slovensku tvoří pilíř průmyslové výroby,“ reagovalo ministerstvo hospodářství. V tom má samozřejmě pravdu, závislost slovenské ekonomiky, loni největšího výrobce aut na počet obyvatel na světě, je extrémní. Automobilky tvořily třetinu celkového slovenského vývozu. • (Autor je redaktorem Lidových novin.) květen 2009 — finmag 13 pojištění Pojištění: špatná ochrana před nezaměstnaností po dobu 9 měsíců. Zní to příliš výhodně, než aby v tom nebyl háček. I české pojišťovny začaly v době finanční krize hrát na notu nezaměstnanosti hlasitěji, podmínky jsou však výrazně přísnější. Nabídka na trhu Ekonomicky nestabilní doba vede ke zvýšeným obavám lidí o zaměstnání. Není se čemu divit. Ztráta zaměstnání je jedním z nejzávažnějších rizik, které může ohrozit životní standard člověka. Vyplatí se toto riziko pojistit? / Dušan Šídlo Nedobrovolná ztráta zaměstnání se v dnešní době stává reálným rizikem. Že jsou obavy oprávněné, dokládají data Českého statistického úřadu. Za tři měsíce stoupla míra nezaměstnanosti o 1,5 procentního bodu, což je nejprudší skok, jaký kdy Česko zažilo. Míra nezaměstnanosti vzrostla v březnu již na 7,7 %. foto: profimedia.cz Jak vypadá podpora Finanční ztráta spojená s nezaměstnaností není zanedbatelná. Po dobu prvních dvou měsíců nezaměstnanosti je poskytována podpora v nezaměstnanosti „pouze“ ve výši 65 % průměrného čistého měsíčního výdělku dosaženého v posledním zaměstnání. Po dobu dalších měsíců ve výši 50 % a po zbytek podpůrčí doby ve výši 45 % průměrného čistého výdělku. Podpůrčí doba je u lidí do 50 let v délce pět měsíců, mezi 50 a 55 lety osm měsíců a nad 55 let jedenáct měsíců. Podpora v nezaměstnanosti má svůj strop ve výši 13 307 Kč měsíčně, přesněji ve výši 0,58násobku průměrné mzdy. Pro vznik nároku na dávku v nezaměstnanosti je rovněž nutné alespoň 12 měsíců v rozhodném období vykonávat nějakou výdělečnou činnost. Vysoká pravděpodobnost ztráty zaměstnání a výrazná finanční ztráta s tím spojená vede k úvahám, zda se nevyplatí proti tomuto riziku pojistit. Například podle webu www.opojisteni.cz nabízejí pojišťovny v Maďarsku několik měsíců nový druh pojištění proti ztrátě zaměstnání. Tento produkt si může zaplatit jak státní zaměstnanec, tak zaměstnanec soukromého sektoru. Splátky nejsou dle serveru nijak přemrštěné, pohybují se mezi 100 –300 Kč měsíčně, za což klient bude v případě ztráty zaměstnání dostávat 12 tisíc korun měsíčně 14 finmag — květen 2009 Již v loňském roce začala v rámci investičního pojištění nabízet pojišťovna UNIQA připojištění denní dávky při ztrátě zaměstnání. Denní dávku lze sjednat pouze s pojištěním pracovní neschopnosti a pouze k úvěru. Pojištěný musí být rovněž 60 dní nepřetržitě evidován na úřadu práce. Pojistné činí jednu korunu na jednu korunu denní dávky. V letošním roce rozšířila nabídku Česká pojišťovna o takzvané pojištění složenek. Opět zde není riziko nezaměstnanosti kryto samostatně, ale v kombinaci s pojištěním pracovní neschopnosti. Pojišťovna v těchto případech za klienta zaplatí výdaje na nájem či podnájem, odběr elektřiny, plynu a vody či školné na různé typy škol. Pojištění je nabízeno ve třech měsíčních limitech pojistného plnění, a to 5, 10 a 15 tisíc korun. Pojistné začíná na 178 korunách měsíčně. Rovněž Home Credit nabízí pojištění nezaměstnanosti, které lze nově volitelně použít nejen na úhradu splátek úvěru, ale i na úhradu jiných výdajů. Pojištění je součástí produktového balíčku, který obsahuje krytí dalších rizik (smrt úrazem, invalidita a pracovní neschopnost), a to za pojistnou sazbu 6,48 % z měsíční splátky úvěru. To je více než u pojišťovny Cardif, která začala na našem trhu nabízet pojištění nezaměstnanosti jako součást pojištění schopnosti splácet jako první. Nejnověji nabízí připojištění v případě nezaměstnanosti Allianz pojišťovna. Pojišťovna po dobu šesti měsíců v případě nedobrovolné ztráty zaměstnání pojištěného hradí splátky pojistného až do výše 2000 Kč měsíčně. Připojištění je zdarma. Také Kooperativa umí pojistit nezaměstnanost. Se společností ČEZ uzavřela kontrakt, že za zákazníky, kteří přijdou od března do prosince o zaměstnání, zaplatí až tři měsíční zálohy za elektřinu. Maximální výše pojištěné zálohy je 7500 korun. Jaké jsou podmínky Jak je vidět, riziko nezaměstnanosti i přes svoje specifika pojistit jde. Přináší ovšem řadu omezení. Nelze pokrýt ztrátu příjmu, ale jen některé výdaje, a to do velmi nízkého limitu. U všech pojištění je plnění pojišťovny omezeno dobou výplaty maximálně na 6 až 12 měsíců. Rovněž nelze pojistit ztrátu zaměstnání samostatně, ale v balíčku s dalšími pojištěními, což pojištění prodražuje. Nehledě na výluky z plnění, o kterých jsme na stránkách Finmagu již psali. Většina klientů si velmi pravděpodobně najde zaměstnání v době, po kterou jim poplynou příjmy z podpory v nezaměstnanosti a rozdíl bude doplněný z likvidní rezervy, případně odstupného od původního zaměstnavatele. Současně lze svoji hodnotu na trhu práce zvyšovat neustálým vzděláváním a riziko případné finanční ztráty snížit hledáním příjmů na zaměstnání nezávislých. Pojistit se proti ztrátě zaměstnání jako zatím bohužel z výše uvedených důvodů doporučit nelze. • bydlení Kdo se stará o váš byt? Vlastníci bytů prohrávají se správcovskými společnostmi. Nemají čas ani odborné znalosti, aby kontrolovali jejich práci, ale mohou na to doplatit. / Světlana Rysková V posledních letech vzrostl počet lidí, kteří si koupili byt. Vlastnické bydlení má kromě nesporných výhod i stinnou stránku, a tou je nutnost starat se společně s ostatními majiteli bytů o celý bytový dům, případně přilehlé pozemky. Společenství vlastníků (což je právní subjekt, který jsou vlastníci bytů povinni ze zákona založit) si většinou na tuto práci najímají správcovskou společnost. Jenže bez toho, aniž by s ní efektivně spolupracovali a kontrolovali její práci, to většinou nefunguje. Od úklidu po zloděje Bez kontroly? Selský rozum říká, že když někoho nekontrolujete, dříve nebo později toho zneužije – všude pracují jen lidé. Pokud správce kašle na úklid nebo na sekání trávníků, je to sice smutné, ale nikoli tragické. Pokud však špatně zajišťuje revizi výtahů nebo výměníku tepla, fakturuje neprovedené práce (nejčastěji různé opravy), nesprávně vyúčtovává zálohy na odběr energií, tepla, odvoz odpadu, vodné a stočné, najímá spřátelené subdodavatele (úklid, ostraha, účetnictví), kteří si účtují nepřiměřené částky, nebo dokonce sám neoprávněně disponuje s finančními prostředky vlastníků (například fondem oprav), pak už je to na pováženou. Společenství vlastníků bytů však mají zpravidla s kontrolou správcovských firem dva hlavní problémy – nedostatek času (nebo ochoty) a nedostatek znalostí. Zeptáte-li se svých známých, jak u nich společenství vlastníků funguje. Vsadím se, že vám v 90 % případů řeknou, že to nikdo nechce dělat. Jen těžko se shánějí lidé ochotní zastupovat vlastníky při jednání se správcem (a nejen s ním), protože jde o práci, která není zase tak časově nenáročná. Čím více bytů a nebytových prostor společenství vlastníků zahrnuje, tím je horší najít konsenzus, zastupovat zájmy všech, vyhovět jejich přáním, požadavkům a vyřizovat jejich stížnosti na správce i na cokoli jiného. Převážná většina společenství vlastníků už je ochotna platit pravidelný měsíční obnos obětavcům, kteří se uvolí pracovat v orgánech společenství, ale ani tak jich mnoho nenajde. Společenství vlastníků bytů však mají zpravidla s kontrolou správcovských firem dva hlavní problémy – nedostatek času (nebo ochoty) a nedostatek znalostí. Zeptáte-li se svých známých, jak u nich společenství vlastníků funguje, vsadím se, že vám v 90 % případů řeknou, že to nikdo nechce dělat. Druhým velkým problémem je nedostatek odborných znalostí, které by měli mít zástupci společenství vlastníků řídící nebo kontrolující správu nemovitostí. Jak mohou efektivně kontrolovat správce, když nemají pojem o tom, jak má vypadat smlouva o správě, že existuje nějaký zákon o vlastnictví bytů (připravuje se právě jeho novela), že jsou nějaká pravidla pro rozúčtování záloh na energie a služby a jak se dají měnit, nebo kolik stojí v průměru úklid domu či celodenní ostraha objektu. A to už vůbec nemluvím o takových odborných znalostech, které by jim dovolovaly nestranně posoudit, zda správce dobře vybral například nové měřiče vody nebo zda správně provedl urgenci neplatičů tak, aby bylo možné jejich dluhy vůči společenství vlastníků účinně vymáhat. A to jsme poodhalili jen velmi malý cípek toho, jaké problémy mohou společenství vlastníků jednotek nespolehliví nebo nepoctiví správci způsobit. • květen 2009 — finmag 15 foto: profimedia.cz Správa nemovitostí neboli takzvaný facilities management je poměrně mladým oborem z oblasti služeb. V Česku však není tak úplně neznámá. Za dob socialismu jsme ji znali pod zlověstnou zkratkou OPBH. Moderní správcovské společnosti však mohou nabídnout mnohem více než tehdejší úředníci obvodního podniku bytového hospodářství. Facilities management nezajišťuje jen fungování budov, ale i takové činnosti, jako je ostraha objektů a požární ochrana, správa komunikačních sítí nebo třeba i ubytování či stravování anebo například ochrana před zaměstnaneckou kriminalitou. Samozřejmě, že společenství vlastníků bytů tak rozsáhlé služby většinou nepotřebují. Jejich problém zpravidla bývá v tom, že vlastně nevědí, co by od správce měli požadovat, nechtějí se o nic starat a platit přitom co nejméně. Velké profesionální správcovské společnosti se proto většinou správě bytových domů spíše vyhýbají – je pro ně jednodušší a výhodnější spolupracovat s velkými korporacemi, bankami nebo úřady. O bytové domy jsou pak ochotni se starat menší správci nebo divize developerských firem. Vykonávají většinou činnost jakýchsi distributorů nebo dispečerů. Zaměstnávají minimum lidí, nezřídka právě bývalých zaměstnanců OPBH, a všechny základní služby (úklid domů a okolí, opravy a účetnictví) zajišťují smluvně se subdodavateli. ochrana klienta Osobní bankrot nově? Poslanecká sněmovna podpořila v prvním čtení novelu insolvenčního zákona, která je považována za jedno z protikrizových opatření. Pokud bude přijata, změní i některé podmínky takzvaného osobního bankrotu. V praxi to však postavení dlužníků nemusí vůbec zmírnit, protože rozhodující slovo budou mít stejně věřitelé. / Světlana Rysková Projde-li navrhovaná novela insolvenčního zákona, dotkne se pravděpodobně nejvíce podnikatelů. Vláda však chce údajně změkčit i dopady ekonomické krize na zadlužené fyzické osoby. Proto navrhuje změkčení splátkového kalendáře a případně možnost, že nebude prodána střecha nad hlavou těm, kteří nejsou schopni splácet hypotéku a jsou nuceni na sebe vyhlásit osobní bankrot. Jenže o tom, zda tato očekávání novela splní, nebo ne, rozhodnou nakonec pravděpodobně až věřitelé. Těmi hlavními jsou banky a ty se stavějí k navrhovaným změnám velmi ostražitě. Jak se bankrot narodil Osobní bankrot jako institut oddlužení fyzických osob byl v Česku zaveden od 1. ledna 2008. Dosud ho využilo něco přes dvě tisícovky dlužníků, ale žádostí o oddlužení touto formou stále rychleji přibývá s tím, jak se zhoršují ekonomické podmínky a roste nezaměstnanost. Osobní bankrot na sebe mohou vyhlásit lidé, kteří nejsou schopni dostát svým závazkům u dvou a více věřitelů, a to s jejich souhlasem a přivolením soudu. Vykoupit se z dluhů mohou dvojím způsobem: Buď si mohou po dobu pěti let ponechat ze svých příjmů jen nezbytné minimum a všechno ostatní odvádět na vyrovnání dluhu. Podaří-li se jim takto uhradit alespoň 30 % závazku, jsou považováni za oddlužené. Nebo prodají veškerý svůj movitý i nemovitý majetek (kromě osobních věcí), a pokud se z výtěžku umoří 30 % dluhů, jsou také očištěni. Podmínky oddlužení v Česku tedy nejsou nijak přísné. V čem by pak mohla novela insolvenčního zákona dlužníkům konkrétně pomoci? Věřitel může, ale nemusí Pro případ prvního způsobu oddlužení otevírá novela možnost upravit splátkový kalendář s přihlédnutím k sociálnímu statutu dlužníka. Přesněji řečeno, soud bude moci na návrh dlužníka snížit splátky, pokud se ukáže, že dlužník má takové příjmy, ze kterých by zaplatil za pět let nejen 30 %, ale více než 50 % dluhu. Podle navrhovatelů zákona tím dojde ke zmírnění sociálních dopadů úpadků na některé sociální skupiny a bude to motivovat dlužníky, aby dosahovali vyšších výdělků. O úpravu splátkového kalendáře musejí požádat soud a musejí s ním souhlasit věřitelé. V případě druhého způsobu oddlužení prodejem veškerého majetku dlužníka novela insolvenčního zákona předpokládá, že by některý nemovitý majetek nemusel být nezbytně prodán, zejména by se to mělo týkat nemovitostí pořízených na hypotéku. Snaží se tím podle slov ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila chránit hypoteční úvěry. I v tomto případě je však konečný verdikt na zajištěných věřitelích, konkrétně tedy na hypoteční bance. V případě, že projeví vůli nezpeněžovat dlužníkův majetek, zůstává nadále k jeho dispozici. Pokud však o zpeněžení požádá, bude dlužníkovi novela nenovela prodána střecha nad hlavou. V obou případech tedy budou mít stejně hlavní slovo věřitelé. Pokud ke změkčení oddlužení nedají souhlas, osobní bankrotář se žádné úlevy nedočká. • foto: profimedia.cz Co na to bankéři Česká bankovní asociace hned po jednání parlamentu vydala k novele insolvenčního zákona obsáhlé prohlášení, které se však týká především změn v průběhu insolvence v podnikové sféře. Zeptali jsme se, jaké je její stanovisko ke změnám týkajícím se prodeje nemovitostí dlužníků pořízených na hypotéku. Vyjádření je následující: Pokud soud schválí oddlužení formou plnění splátek dlužníkem, bude mít hypoteční věřitel nově následující volbu. Požádat o zpeněžení zástavy (či její části), a tím rychle získat prostřed16 finmag — květen 2009 ky na uspokojení své pohledávky, nebo se zpeněžením zástavy počkat až do skončení oddlužení. Pro zajištěné věřitele a také dlužníky se tím otevírá širší okruh možností řešení vzájemných vztahů. Zejména v případě poklesu cen nemovitostí nebo dočasného nezájmu o koupi nemovitostí bude pro věřitele i dlužníka vhodné s prodejem počkat. V takovém případě však bude zajištěný věřitel vždy také ověřovat, zda bude dlužník schopen nemovitost udržovat v řádném stavu, hradit opravy, údržbu a pojištění, aby neztratila na hodnotě. V zájmu dlužníka pak bude, aby v návrhu na způsob řešení pamatoval i na tuto skutečnost a uvedl, jakým způsobem řádnou údržbu nemovitosti zajistí. Význam to má zejména v případě, kdy dlužník přesvědčí své věřitele, že bude schopen své závazky řádně uhradit, možná i dříve než po zákonem stanovenou maximální pětiletou lhůtu, a přitom mu zůstane jeho nemovitost a samozřejmě i hypotéka, kterou bude bance po zlepšení své situace opět splácet. osobnost Klienti mě překvapili Hana Blovská, ředitelka společnosti Conseq, ví, že investoři jsou dnes plni obav z budoucnosti a potřebují někoho, kdo jim dodá důvěru. Věří, že přijdou lepší zprávy. Jak krize ovlivnila hodnotu investic klientů, kteří měli peníze v českých akciových fondech? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá a známá. Krize ovlivnila investice velmi negativně, což již dnes investoři dobře vědí. Klienti mě svými reakcemi dokázali překvapit. Před eskalací krize na podzim 2008 byli skutečně rozhořčení, co že se to vůbec může na těch trzích odehrávat. Ale po největším propadu byla jejich reakce smířlivá. Většina z nich dnes čeká na lepší časy. Toho jsou důkazem i poměrně malé odlivy z akciových fondů. Pravidelné investice realizují klienti i nadále bez přestávky, což považuji za naprosto správné. Pro dlouhodobé investiční programy je dodržování investiční disciplíny potřebné. Půjdou-li trhy ještě níže, budou svými dalšími vklady investovat levněji, a jakmile se trhy vzpamatují, začnou na zainvestovaných prostředcích rychleji vydělávat. Co se týče jednorázových investic, zatím převládají obavy. Ačkoli jsou dnes akcie levné, vidíme velký úbytek nových vkladů. Setkáváme se však i s klienty, kteří chápou, že více vydělat se dá při nákupu v době nervozity a nikoliv v době, kdy máme za sebou několik let dvouciferného zhodnocení. Jak jsou na tom konzervativnější investice – dluhopisy a fondy peněžního trhu? Překvapením posledního čtvrtletí loňského roku nebyly ani tak akciové fondy, ale právě fondy dluhopisové a peněžního trhu. U akciových fondů by všichni měli předpokládat, že jde o rizikové uložení finančních prostředků a že by investiční horizont měl být vždy dlouhodobý. Naopak u konzervativních investic se velké propady neočekávají. ALE… Tato krize se dotkla většiny tříd aktiv. Problém nastal v neschopnosti některých emitentů dlu- hopisů dostát svým závazkům. V ten okamžik se dluhopis stává cenným papírem, jehož hodnotu lze jen těžko určovat. Došlo k panice a ze strachu se vše hodilo na jednu hromádku a stalo se rázem rizikové a nelikvidní. Ceny bankovních a podnikových dluhopisů pak logicky mířily dolů. Státní dluhopisy v období krize (od října 2007 až do současnosti) přinesly slušný zisk ve výši 5,50 až 6,80 % podle délky splatnosti dluhopisu. Naopak dluhopisové fondy (které jsou zaměřeny nejen na státní dluh, ale i na dluh podniku) kvůli přecenění podnikových a bankovních dluhopisů klesly. Co můžeme od „českých aktiv“ očekávat v následujících měsících? Křišťálovou kouli nevlastním a ani ve firmě ji nemáme, což mě dost mrzí. Ale samozřejmě určitý názor coby investiční manažer mít musím. Co se týče dluhopisů, tak zde je třeba tradičně sledovat vše kolem měnové politiky a případného pohybu úrokových sazeb. Inflace bude v nadcházejících měsících klesat, pravděpodobně se dostane pod úroveň 1% a ekonomika se bude nacházet v pásmu recese. Tato situace spolu s pokračujícím uvolňováním měnové politiky ze strany ECB podle našeho odhadu přiměje k dalšímu snížení úrokových sazeb také ČNB. Ceny státních dluhopisů jsou nyní velice nízko v důsledku rekordně vysoké úrovně kreditní marže neboli požadované rizikové prémie. Očekáváme, že tato riziková přirážka bude postupně klesat a spolu se snížením sazeb ČNB by to mělo vést k růstu cen dluhopisů. Rizikem je další vývoj salda státního rozpočtu ve světle formující se překlenovací úřednické vlády a s tím související aktivita Ministerstva financí ČR na primárním trhu. Samozřejmě proměnných zůstává ve hře jako vždy hodně. U akcií je to ještě o kousek složitější… Růst akciových trhů v posledních týdnech by mohl naznačovat, že to nejhorší z projevu finanční krize na akciových trzích bychom mohli mít za sebou. Přestože makroekonomický výhled pro nejbližší období zůstává nepříznivý, v cenách rizikových aktiv včetně akcií jsou podle našeho názoru již zahrnuta pesimistická očekávání a současné ceny představují (s vědomím nemožnosti přesného načasování dna trhu) dobrou vstupní úroveň pro dlouhodobého investora. V historickém srovnání nadprůměrný výnos, který lze při současné úrovni cen s velkou pravděpodobností očekávat v nejbližších letech, však vyžaduje vyšší toleranci investora k volatilitě akciových trhů. Ta se bude snižovat jen velmi zvolna. Vyloučit nelze ani další skokové výkyvy kurzů v případě další eskalace finanční krize. • květen 2009 — finmag 17 foto: jan majer / Jan Majer poradenství Hypotéky a daně Koncem března se objevil v médiích článek o případných možných problémech s daňovou uznatelností úroků z úvěru na bydlení při jeho druhém a dalším refinancování. Téměř okamžitě jsem dostal od několika našich poradců dotazy, jak to tedy ve skutečnosti je, a byl jsem požádán, aby centrála Partners k této problematice zaujala nějaké stanovisko. / Roman Scherks Úvodem je třeba konstatovat, že nikdo, a to bez výjimky (tedy ani centrála Partners), není oprávněn vykládat zákon. Jedinou autoritou je nezávislý soud a k tomu podobná kauza prozatím, alespoň podle mých informací, nedorazila. Takže nevíme, jak by případný spor nakonec dopadl. Všichni ostatní jen mohou mít názor, případně se jen domnívat či něco doporučit. A jen tak mimochodem, v několika obdobně sporných daňových záležitostech – bezdůvodná kontrola ze strany FÚ a délka prekluzivní doby – rozhodl ústavní soud de facto ve prospěch poplatníků, viz článek z FINMAG – finančního magazínu č. 4/2009, který lze najít i na www.finmag.cz. Tvrdý výklad zní: Nelze Autor se ve svém článku opírá o znění jednoho z písmen příslušného paragrafu zákona o daních z příjmů, které ve svém bodě h) doslova říká: „h) splacení úvěru nebo půjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v písmenech a) až g)“, přičemž v bodech a) až g) jsou uvedeny všechny důvody, u kterých může poplatník následně odečítat úroky, např.: koupě, výstavba, rekonstrukce atd. Při hodně tvrdém jazykovém výkladu by to znamenalo, že je uznatelné pouze první refinancování, protože druhé a každé další je vlastně „splacení splacené půjčky“, což zákon vlastně neumožňuje. Takové bylo i vyjádření MF ČR. Všechny následující řádky budou jen mými názory, případně informacemi získanými od odborníků. Dost silně přitom pochybuji, že zákonodárce měl takovou tvrdost na mysli. Spíše při tvorbě zákona nikomu nedošel dvojí možný výklad. A teprve dnes se objevují pochybnosti. Protože jinak by to byla nevídaná tvrdost, ve výsledku omezující svobodnou volbu při výběru banky. A že by to velice napomohlo bankám, které by si klienta uvázaly a svým způsobem si s ním mohly dělat, co chtějí, o tom si nedělejme iluze. Faktem je, že všechny příslušné doklady předává poplatník při prvním odečítání úroků, tedy smlouvu o úvěru, doklady k nemovitosti, potvrzení z banky o zaplacených úrocích apod. V dalších letech předává na FÚ jen potvrzení z banky o zaplacených úrocích. Není mi známo, že by si FÚ každý rok kontroloval, zda nedošlo k refinancování, tedy že by si vedl záznamy, u které banky má poplatník úvěr, resp. evidoval si číslo smlouvy. Praxe jednotlivých FÚ, resp. jednotlivých správců může být však mírně odlišná, takže co projde v Plzni, nemusí projít v Ostravě. Pravda je, že jsem sice osobně několik refinancování dělal (ale nikdy prozatím druhé), ovšem vždy se 18 finmag — květen 2009 jednalo o podnikatele s daňovým poradcem, takže jsem této věci nevěnoval pozornost. Zpětný dotaz těmto klientům mi neprozradil nic divného v chování FÚ. Jeden klient sice znovu dokládal novou smlouvu o úvěru, ale tam se jednalo o hodně složitý případ – měl několik hypoték, které refinancoval do jedné, takže to mělo logiku. Schválně jsem ho navedl, aby se na FÚ na tuto problematiku zeptal, a příslušná správkyně v několikerém refinancování neviděla žádný problém. Dotazy několika právníkům přinesly očekávaný výsledek. Jejich názory byly naprosto odlišné, tedy od absolutního ne po absolutní ano. Daňový poradce mi po žádosti o vyjádření k této problematice v nadsázce řekl, že kdyby ho o něco podobného požádal jeho klient, tak by se v první chvíli asi rozbrečel. Pak ale konstatoval, že by klientovi doporučil uplatnit odečty i při druhém a dal- Jedno české přísloví říká: „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ Osobně bych asi doporučil nebát se a odečty si vždy uplatnit. ším refinancování. Nicméně faktem je, že i když podává daňové přiznání poradce, za správnost podkladů zodpovídá klient; klient by také musel doplatit dlužnou daň a podle okolností i případné penále. To by ale mohl uhradit i poradce, případně by šlo z jeho pojistky. Faktem je, že po podání daňového přiznání má FÚ určitý čas na jeho zpracování. Obvykle to trvá tak měsíc. Praktici říkají, že pokud se v této době FÚ neozve s požadavkem na případné doplnění či vysvětlení, zavře se nad daňovým přiznáním voda, a pokud nedojde k nějakému průšvihu či udání, nikdo již nic neřeší. S dotazem opatrně Existuje ale také možnost oficiálně se obrátit s dotazem na ministerstvo financí. Můžete i na příslušný finanční úřad, ale ten není oprávněn vydávat stanoviska. Ministerstvo vám samozřejmě odpoví, ale zároveň (a to se mezi lidmi prakticky neví) pošle kopii odpovědi vašemu správci daně, takže de facto „prásknete“ sami sebe svému správci, že „chystáte něco nekalého“!!! Takže pokud byste se chtěli dotázat na ministerstvu financí, jedině jménem svého dědečka. Je nutné konstatovat, že ohroženější skupinou jsou zřejmě podnikatelé, u kterých je možnost kontroly asi několikanásobně vyšší než u běžného občana podávajícího daňové přiznání kvůli odečtům z hypotečního úvěru. Jedno české přísloví říká: „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ Osobně bych asi doporučil nebát se a odečty si vždy uplatnit. Logika je na straně poplatníka, i když je fakt, že ne vždy logika vítězí. Vždycky je tu ale možnost se s FÚ soudit. A pro běžného občana asi není nic sladšího než vítězství nad státem. A z minulosti je známa řada případů, kdy občan nad státem zvítězil. • (Autor je hypotečním specialistou Partners for Life Planning.) it peníze Digi útočí Česko brzy zahalí analogová tma. Vypínání analogových televizních vysílačů se totiž chýlí ke konci. Jak si zajistit i poté televizní obraz? / Vladimír Chlupatý Pro mnohé je představa večera bez společnosti televizní obrazovky naprosto nepřijatelná. Přesto se jejich noční můra může brzo naplnit. V Česku se totiž přechází na digitální televizní vysílání a spolu s tím se vypínají analogové televizní vysílače. To znamená, že kdo se nepřizpůsobí, ten začne na své obrazovce místo svých oblíbených pořadů brzy chytat pouze zrnění nebo možná jen černočernou tmu. Opravdu se to týká všech Nezapomeňte na anténu K set-top-boxu je ale také nutné pořídit si novou anténu (není pravda, že stačí malá pokojová – většinou nestačí), nebo se připojit na anténu společnou. Ta však musí projít úpravou, kterou by měl zařídit správce objektu. Definitivním řešením problémů s příjmem televizního signálu může být přechod na kabelovou televizi. To se ostatně děje ve velké míře. Operátoři kabelovek registrují zvýšený zájem. „Počet nových zákazníků z řad domácností se od začátku března zvýšil o více než desetinu a počet domovních objektů, které se rozhodly pro hromadný odběr, vzrostl od stejného data více než pětkrát,“ uvedl mluvčí největšího kabelového operátora UPC František Malina. Na rozdíl od set-top-boxu, který vyžaduje pouze jednorázovou investici, je třeba za kabelovku platit pravidelné měsíční poplatky, a to od základní nabídky za dvě stovky až po tu bohatší za 1099 korun. Televize přes internet Alternativou ke kabelovce je televize přes internet – tedy IPTV. V Česku je nabízí několik operátorů, největší je Telefónica O2, ovšem službu mají lokálně v nabídce i další internetoví poskytovatelé. Telefónica O2 přišla kvůli vypínání vysílání ze žižkovského vysílače s nabídkou televize přes internet za cenu sníženou o třetinu – na 300 korun měsíčně po dobu jednoho roku. Zákazník si ale musí pořídit i připojení k internetu, jinak bude platit 400 korun měsíčně. V porovnání s kabelovým příjmem je ten internetový poněkud opožděný, stejně tak je pořad na kabelovce pozadu oproti digitálnímu vysílání vzduchem. Nejrychleji se šíří analogové vysílání. A tak zatímco domácnosti se set-top-boxem již křičí gól, na IPTV se fotbalový tým teprve k útočné akci chystá. S rozhodováním můžete ještě chvíli váhat, ale jen chvíli. Poslední analogové vysílače v republice se vypnou na podzim přespříštího roku, některé však mnohem dříve. Bude to tedy set-top-box za jednorázovou investici, nebo kabelovka či internet s pravidelnými poplatky, ale zase i větší televizní nabídkou? • květen 2009 — finmag 19 foto: profimedia.cz Například v Praze se televizní vysílač Žižkov od analogu odpojí na konci dubna, Cukrák bude ještě chvíli analogově vysílat. Ale i tak se vyplatí být na digitální vysílání včas připraven. Jak poznáte, že jste bezprostředně ohroženi výpadkem analogového signálu? Podle své obrazovky – televizní stanice vám totiž pravidelně pouští do vysílání varovné piktogramy, že se blíží konec tohoto vysílání. A co teď? Variant je několik. Nejlepší je samozřejmě odnést televizi do sklepa nebo ji prodat a přestat televizní kanály sledovat (opravdu to jde), a navíc ušetříte. Další varianty jsou dražší a také náročné na čas. Rychlá varianta je nákup digitálního set-top-boxu – tedy zařízení, které umožní příjem digitálního televizního signálu do analogové podoby pro původní televizor. Set-top-boxy se prodávají v každém elektru nebo internetovém obchodě s elektronikou. Dostupné jsou ve třech verzích – standardní, který nabízí jednoduchý příjem signálu a další funkce jako EPG (elektronický programový průvodce), příjem rozhlasového vysílání a teletextu. Na nákup takového přístroje je potřeba si vyhradit zhruba tisíc až dva tisíce korun podle dostupné nabídky. Vybavenější set-top-box označovaný zkratkou CI umí pracovat s vkládanými dekódovacími kartami pro placené, a tedy pro volný příjem nepřístupné televizní programy (většinou pornografické a filmové kanály) a další služby. V nejvyšší třídě jsou set-top -boxy kombinované s nahrávacím zařízením televizního vysílání. Na takové „krabičky“ je už nutné sáhnout do peněženky poměrně hlouběji – až někam k deseti tisícikorunám. Samozřejmě není nutné kupovat samostatný set- t op-box, dá se pořídit rovnou celá televize s již integrovaným digitálním tunerem. Taková investice se ovšem vyplatí pouze v případě, že starý televizor již dosluhuje. Většina televizorů v českých domácnostech je pro kvalitu digitálního vysílání v českých podmínkách dostačující, ani nemusí jít o plazmy či LCD. Ani české digivysílání totiž bohužel nepatří mezi ta nejkvalitnější. rozhovor 20 finmag — únor květen 2009 2009 Musíme se vrátit na zem Jak žije známý spisovatel a novinář v době finanční krize? Musím se pochlubit, že jsem se zbavil nesmyslu zvaného akcie těsně předtím, než se to začalo hroutit. Tedy před finanční krizí. To mne samozřejmě potěšilo. Navíc jsem akcie prodal ještě dřív, než začala koruna oslabovat. Jsem zvědav, kdy se to obrátí. Nepřál bych to ani tak sobě jako republice. Finanční krize vás tedy nijak nepostihla? Mým hlavním zaměstnáním je de facto školení a výuka v oboru fotografie. Lidé dál navštěvují naše kurzy a učí se fotografovat, takže si náš Institut digitální fotografie zatím vede dobře. Zdůrazňuji slůvko zatím, protože část našich příjmů pochází z reklamy. Když tedy její objem klesl o 30 %, musí nás to samo sebou také postihnout. Zatím to ale jde. Události, jako je právě finanční krize či recese globální ekonomiky, přinášejí řadu spekulací. A konspirační teorie, podle nichž chce někdo touto cestou ovládnout svět. Může na nich něco být? Myslím si, že je to nesmysl. Na počátku této krize byla tendence žít na dluh, kterou jsem podezíravě sledoval už dlouho. Nikdy jsem třeba nepochopil, proč si lidé víc váží kreditních karet než debetních. Jsem ještě ze staré školy, která když na něco nemá, tak si to nekoupí. Jediné, co dovedu pochopit, že kredity, čímž míním splátkovou kázeň, vlastně profilují ekonomickou osobnost jednotlivce. Že je to solidní člověk, který platí své dluhy. Ale já se snažím být solidním člověkem, aniž mám dluhy. Fascinuje mne také lehkomyslnost lidí a zároveň neseriózní přístup některých finančních institucí. Když vidím reklamní slogan typu „Nedělejte si starosti, my vám na dluhy půjčíme“, prostě to nechápu. To je šílené. Neříká si téma finanční krize či finance o zpracování v žánru sci-fi? Dlouhodobě pracuji na románovém a povídkovém projektu, který se odehrává na Měsíci ve fiktivní komunitě, které říkám Habibat, a jmenuje se Arkadie. Nyní chystám čtvrtý románový díl, který má tvořit asi patnáct povídek. Jde vlastně o mou vizi Utopie. Psát o tom, jak je vše špatně, je relativně jednoduché. A je otázka, zda by to bylo úspěšné. Ale vybudovat něco podobného jako Arkadie, to je něco jiného. Narážím přitom samozřejmě na jeden zásadní problém: kde je hranice mezi skutečně sociální záchrannou sítí a parazitováním z ní. Mezi lidmi totiž existují velké individuální rozdíly a v životě se může stát všechno. Takové ty radikální řeči, že žádná sociální záchranná síť nemá být a není užitečná, prostě neberu. Je tu ale i opačná tendence, kdy se například žena poleje kafem a žaluje McDonalda, že ho vaří moc horké, což je taky absurdní. Jde o to, najít správný rozměr. Na sklonku 80. let jsem měl jeden zajímavý projekt. To již samozřejmě existovaly počítače, ale nikoliv internet. Vymyslel jsem si fiktivní společnost, v níž by každý člověk, který dospěje, dostal milion korun. Dnes by to odpovídalo asi deseti milionům. Pak už by od státu nikdy žádné další peníze nedostal – ani penzi. Tuto myšlenku jsem předestřel sci-fi komunitě s tím, aby vymýšleli různé aspekty tohoto projektu – jak vše financovat, jak by to bylo možné, jak to historicky vzniklo, jaké to má kulturní, morální nebo třeba i etnografické přesahy. Fascinovalo mne, že o projekt projevila zájem spousta lidí. Bylo ale jen málo těch, kteří jako Carola Biedermannová (autorka sci-fi – pozn. red.) nabídli na toto téma konstruktivní příspěvek. Všichni květen 2009 — finmag 21 foto: lukáš janičina Ondřeje Neffa si nejspíš řada čtenářů spojí s knihami vědeckofantastického žánru, další pak s novinovými články, v posledních letech hlavně na serveru Neviditelný pes. Jako správný autor sci-fi vlastní i pozemek na Měsíci. Jeho vztah k penězům je však opatrný. „Byl jsem vždycky zvyklý žít nebo skákat tak vysoko, jak jsem narost´. A nikdy jsem na to nedoplatil,“ řekl v rozhovoru pro FINMAG – finanční magazín. / František Mašek rozhovor tvrdili, že to bude katastrofa. Nikdo se nesnažil vymyslet, jak by to mohlo fungovat. Což mi vadí. Jsem totiž přesvědčen, že v jistém smyslu nejde o úplně blbou myšlenku. Že to vede k zodpovědnosti a dává to obrovskou šanci. Pak jsem se tím ale přestal zabývat. Řada Čechů byla tehdy ovlivněna režimem, který zde vládl. Nemohlo by to být dnes jiné? Nevím, zda by to dnes bylo jiné a zda by lidé vymysleli něco zajímavého. Když ale hovoříme Španělska, kde se to vlastně stalo. Když totiž vyrabovali Španělé zlato v Jižní Americe, Holanďané jim za ně lifrovali luxus. A byli to oni, kdo na tom zlatě vlastně vydělal. A že třeba začne nějaký Kožený v roce 2115 oblbovat ostatní tím, že jim za prodej pozemku slíbí jistotu dvacetinásobku. A získá celé Moře klidu. Ale až tak za sto let. Jak se vůbec díváte na investování? Z blbosti jsem do toho šel v 90. letech. Už bych to v životě neudělal. Je mi jasné, že investování má smysl. Ale je to práce jako každá jiná a musel bych se jí soustavně věnovat, a ne si koupit akcie a předpokládat, že z nich budu mít stálý příjem. To Někteří právníci ale tvrdí, že Měsíc, jako Antarktida, patří všem, a s měsíčními pozemky tak nelze obchodovat. Tento argument samozřejmě znám. Opakuji ale, že to není starost moje, ale ani příští či přespříští generace. Právo je lidský nástroj a přizpůsobuje se potřebám doby. Až tedy někdo bude skutečně chtít získat Měsíc nebo jeho velkou část, prosadí to. Je to otázka jednoho hlasování v parlamentu nebo dostatečného množství dělových člunů. Mám pozemek na Měsíci a dovedu si představit, že za sto let může být předmětem vážných problémů. A že třeba začne nějaký Kožený v roce 2115 oblbovat ostatní tím, že jim za prodej pozemku slíbí jistotu dvacetinásobku. A získá celé Moře klidu. Ale až tak za sto let. o ekonomice: loni jsem se v povídkové sbírce nazvané Imperium Bohemorum, což jsou Fantastické dějiny zemí Koruny české, zabýval hromadnou výrobou zlata. Když jsem o tom hovořil s jedním českým významným ekonomem, dost přesvědčivě mi vysvětlil, jak strašná katastrofa by to byla – zásadním způsobem by stoupla cena pracovní síly a nikdo by nechtěl nic dělat. A zhroutila by se ekonomika. Doložil to na příkladu 22 finmag — květen 2009 je nesmysl. Už něčeho podobného nepustil. Mám to za sebou a investovat nehodlám. A co pozemky na Měsíci – to není investice? Jde o jeden akr, tedy dílec o rozměru deset krát deset metrů, který stál dvacet dolarů. Dostal jsem ho jako dar. Mám tedy pozemek na Měsíci a dovedu si představit, že za sto let může být předmětem vážných problémů. Jak je to vlastně s financemi či penězi ve vědeckotechnické literatuře? Liší se nějak ruský, evropský či americký přístup? Když byl ještě Miloš Zeman v Prognostickém ústavu, tak jsem pro ně připravil přednášku Vize financí v sovětské vědeckofantastické literatuře. Její text se bohužel ztratil. Vyplývalo z něj, že vůbec neměli tušení, jak to bude fungovat. Jediný, kdo to nějak řešil, byl Jefremov v Mlhovině Andromedy. V této knize ale bylo vše založeno na maximální řídkosti obyvatelstva. Vždycky tam byl jeden člověk, který řídil laboratoř, a když něco potřeboval, tak si to vzal. Něco jako třeba fe- nomén města s 25 miliony obyvatel tam nenajdete. Západní sci-fi knihy, které jsem četl, s penězi počítají. Přirozeně zmizí oběživo jako nějaký hmatatelný pojem. Není třeba být autorem sci-fi, aby člověk věděl, jak to bude. Objevují se tam ale i prognózy, podle nichž bude klasické oběživo jakousi ilegální komoditou. Penězi se tak platí jen děvky, drogy nebo pochybné kšefty. Ono to vlastně už tak trochu je – platba větších částek v hotovosti je považována za podezřelou a prověřována v rámci boje proti praní špinavých peněz. Já si myslím, že nebýt toho, že státní správa je jen elegantní druh organizovaného zločinu, tak už to dávno existuje. Finanční toky jsou přece jasné. jde o trvalou hodnotu a papírová žurnalistika přežije. Pokud chci ale něco vědět, jdu jen k počítači. A to akceleruje. To vše jsou hřebíčky do rakve klasické žurnalistiky. Jsou tu ale i hrozby – viry, hackeři, ztráta soukromí či dohled à la Orwell. Vše má samozřejmě i minusy. Osobně pokládám za jedno z hlavních osudových prokletí internetu falešné lpění na anonymitě. Kdyby se realizovala myšlenka, že počítačové čipy mají individuální pečeť, a bylo by jasné, že toto třeba pochází z počítače pana Maška, nebo někoho jiného, tak by to vypadalo jinak. Osobně by mi nijak nevadilo, kdybych byl takto identifikován. Vezměme si také paralelu auto- Řekl bych, že krize pomine do dvou let. Lidé ale budou velmi trpce vnímat její dozvuky. Protože nedosáhnou na nesmyslné půjčky a sliby výhod, které nemají žádné ekonomické opodstatnění. Jak vnímáte klady a zápory internetu? Internet v jistém smyslu splnil má očekávání. Něco podobného jsem si ostatně vymyslel ještě předtím, než vznikl. V knize Jeden rok mého života existuje síťový prostředek komunikace, informace a řízení nazvaný Orácle, což je zábavné, vezmeme-li v úvahu název firmy Oracle. Internet mne tedy nepřekvapil. Když se mne ale před 15 lety ptali, kdy internet převálcuje klasická média, tak jsem naivně řekl, že to bude vždycky doplňkové médium. To jsem se strašlivě spletl. Dneska je to hlavní proud a ostatní média jsou doplňková. Televize je zatížená tím, že musí být hloupá a nemůže být jiná. Rádio je skvělé, ale je to čistě doplňkové médium hlavně do auta. Co se týče papírové žurnalistiky, nemyslím si, že v dohledné době zmizí. Ale je to luxus, jako když jdou lidé na koncert, místo aby si pustili třeba gramofonovou desku. Má to citový obsah, někdo za člověka udělá výběr atd. Jistě mobilů s hackery. Automobilismus si za rok v Evropě vyžádá 50 tisíc mrtvých, asi 137 životů za den. To je v době míru šílená daň, přesto má téměř každý auto. Porovnám -li tedy přínos internetu s tím, že někdo někomu v diskuzi na internetu nadává, něco ukradne nebo zbourá, považuji to za zanedbatelnou daň. V románu Tma popisujete svět bez elektřiny, a tedy i bez internetu, což je velká hrozba. Pokud si pamatuji, nahrálo to lůze. To není příliš povzbudivá myšlenka. Tato kniha existuje ve dvou verzích. V té starší z roku 1996 jsem podléhal iluzi, která vyplývala z důvěry ve státní instituce, že mají nějaké jádro slušnosti a touhu sloužit lidu. Tuto víru už nemám. Absolutně ne. Skutečně si myslím, že je to elegantní organizovaný zločin. Druhá verze knihy vydaná v roce 2007 už jednoznačně říká, že v první vlně povládne lůza a v té druhé se dostanou k moci stejní sviňáci jako dřív. A lůzu používají jen jako štít. Události posledních dnů, kdy se ti gauneři porvali před očima celého světa a nenapravitelně poškodili zájmy této republiky, mi dávají za pravdu. Poškodilo to mne, vás i ostatní občany. Mne nezajímá, co chtěli. To jsou naprosto opovrženíhodné kreatury, pro které mám jen výsměch. Vraťme se k finanční krizi a recesi. Kdy podle vás skončí? Nejsem ekonom, ale selský rozum mi říká, že s dluhy lze udělat dvě věci – část zaplatit a část odpustit. Musejí být přitom samozřejmě přijata nějaká opatření ze strany státu, aby skončily nesmysly typu „Nemějte starosti s dluhy, my vám na ně půjčíme“. Jinak by se to roztáčelo donekonečna. Zařve asi řada firem, které jsou na hraně rentability. Ale „stroj se valí dál“. Řekl bych tedy, že krize pomine do dvou let. Lidé ale budou velmi trpce vnímat její dozvuky. Protože nedosáhnou na nesmyslné půjčky a sliby výhod, které nemají žádné ekonomické opodstatnění. Musíme se zkrátka vrátit zpátky na zem. Přijít to asi muselo. Já jsem zažil v malém krach internetové bubliny. A takový nesmysl, jako když se jistý podnikatel snažil spojit tři významné české weby včetně Neviditelného psa. Chtěl založit společnou firmu s tím, že ji pak draze prodáme. Když jsem se ptal, co ta firma bude dělat, řekl, že je to jedno, ale musíme mít alespoň 250 zaměstnanců a vlastní budovu. Jde přece o to, abychom ji prodali za sto milionů dolarů. Já jsem do toho ale nešel a měl jsem pravdu. Kdy to bylo? Někdy v letech 1998–1999. Těsně před krachem internetové bubliny. Já jsem nicméně v souvislosti s finanční krizí či recesí optimista a nevěřím, že se „ta kola“ zastaví. Je jasné, že budou drhnout a skřípat. Mnohá se skutečně zastaví. Ale ne všechna. To snad není pesimismus. • je známý český spisovatel sci-fi, ale také novinář, kterého si veřejnost v posledních letech spojuje hlavně s vydáváním internetového deníku Neviditelný pes. Je však i vydavatelem dalšího internetového média DigiNeff, zabývajícího se digitálním fotografováním. V roce 1969 dokončil studium na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, je synem spisovatele Vladimíra Neffa. Řadu let působil jako redaktor Mladé fronty, respektive Mladé fronty Dnes. Vydal asi dvě desítky knih žánru sci-fi, ale i řadu dalších knih, povídek, esejí a novinových článků. Je také autorem několika rozhlasových her a scénářů ke komiksům Káji Saudka. květen 2009 — finmag 23 foto: lukáš janičina Ondřej Neff (1945) Státní dluh: problém nebo příležitost? Česká vláda a dluhopisy pro každého Finanční krize může způsobit nadbytek dluhopisů na světových trzích, což může způsobit zdražení dluhové služby českého ministerstva financí. Česká republika má proto v úmyslu částečně řešit financování svého dluhu i emisemi dluhopisů určených široké veřejnosti. Zatím ale veřejnost ví velmi málo o detailech tohoto projektu. Někdo si možná vzpomene na povodňové dluhopisy z roku 1997, ale tento projekt bude odlišný. foto: pavel kohout / Pavel Kohout Česká republika emituje dluhopisy již od počátku 90. let. Za tu dobu si české dluhopisy získaly oblibu mezi investory pro svoji vysokou kreditní kvalitu – navzdory vší kritice je totiž česká vláda považována v mezinárodním měřítku za spolehlivého dlužníka! Nicméně až doposud se dluhopisy prodávají téměř výhradně institucím: bankám, pojišťovnám, penzijním fondům. V budoucnosti se může vyskytnout situace, kdy tato institucionální poptávka nebude stačit. Proto ministerstvo financí připravuje program dluhopisů pro drobné investory. Úrokové sazby těchto dluhopisů by měly odpovídat trhu. Kdyby dnes hypoteticky již existovaly dluhopisy pro širokou veřejnost s dobou splatnosti dejme tomu tři roky, výnos do doby splatnosti by činil 3,85 % ročně. Takovou má totiž hodnotu prodejní kotace státního dluhopisu s dobou splatnosti v roce 2012. Desetiletý dluhopis nese v době psaní tohoto textu dokonce 5,49 % ročně. To jsou výnosy, které nechávají bankovní účty daleko za sebou. 24 finmag — květen 2009 Víc než v bance? Znamená to, že vláda nabídne veřejnosti 100% státem garantovaný způsob, jak zhodnotit peníze více než na bankovním účtu? Bohužel to není tak jisté. Zatím totiž není dořešen způsob distribuce. Cenné papíry (kam patří i státní dluhopisy) lze prodávat například prostřednictvím bank. To by však bylo drahé, neboť banky by si jistě připočítaly poplatky, které by mohly znatelně zhoršit čistou výnosnost státních dluhopisů. Banky rovněž nejsou nikterak nadšeny z možnosti, že by poplatkově střídmé státní dluhopisy konkurovaly bankovním finančním produktům. Pracovní skupina NERVu počítá s distribucí i prostřednictvím internetu. Tato cesta by byla střídmá, pokud jde o poplatky. Ani toto však není dokonalé řešení. Značná část veřejnosti se bojí provádět finanční transakce po internetu, nehledě na to, že tato cesta může být technicky a administrativně těžko schůdná zejména pro starší část veřejnosti. Zatím se s jistotou ví, že nové dluhopisy nebudou mít na rozdíl od povodňových dluhopisů z roku 1997 papírovou podobu. Nedořešenou otázkou zůstává jejich obchodovatelnost. U povodňových dluhopisů nebyla vyřešena otázka sekundárního trhu – investoři neměli seriózní možnost své cenné papíry prodat, pokud potřebovali hotovost. Povodňové dluhopisy pak byly vykupovány na nedůstojných místech (zastavárny, bazary) za nedůstojné ceny (např. 70 % nominální hodnoty.) Tato chyba by se u nových emisí neměla opakovat: sekundární trh je nezbytně nutný, protože žádný drobný klient netouží „zaparkovat“ své peníze nedobytně na několik let. Toto je překážka, kterou musí pracovní skupina NERVu ještě vyřešit. A pak už bude věcí vlády, trhu a centrální banky, na jaké výnosy se mohou drobní investoři těšit. • Stručná historie dluhopisů V kontrastu k běžnému povědomí není státní zadlužování primárně levicovým ani pravicovým jevem. Státy se ostatně zadlužovaly ještě v době, kdy termíny jako levice a pravice byly hudbou budoucnosti. / Pavel Kohout První státní dluhopisy se objevily v renesanční Itálii ve 13. století. Koncem 17. století dluh Spojených nizozemských provincií patrně přesahoval 100 % hrubého domácího produktu, uvádí ekonomický historik Raymond Goldsmith. Udělali Nizozemci dobře, že se takto zadlužili? Bezpochyby ano: dluhem financovali žoldnéřskou armádu, která jim umožnila osvobodit se od španělské nadvlády. Nizozemský dluh umožnil osvobodit se od španělských daní a učinit tak ze zbídačené země prosperující ekonomiku. Naopak rozvrat veřejných financí španělského impéria způsobil jeho ústup ze slávy, pokles ekonomické výkonnosti a sérii vojenských neúspěchů. Tato historie napovídá, že státní dluh byl tradičně spojen s válkou. Hospodářská politika byla na druhém místě. Historické zkušenosti dále ukazují, že státy bývají schopny unést i velmi těžká dluhová břemena. Zvláště, pokud ve válkách zvítězí. Velká Británie dlužila po napoleonských válkách přes 250 % HDP, podle odhadu publikovaného v knize Nialla Fergusona „The Cash Nexus“. Po druhé světové válce dlužila Británie opět více než 250 % HDP, uvádí Ferguson. Přesto tyto dluhy dokázala splatit. Znamená to, že na zadlužení nezáleží? Samozřejmě, že záleží. Případů platební neschopnosti států z důvodu předlužení je ostatně dost a dost. Stát Newfoundland například ve 30. letech zkrachoval, rozhodl se vzdát suverenity a připojil se ke Kanadě. Neexistuje ovšem konsenzus na úrovni teoretické ekonomie ohledně „ideální“ výše deficitu a dluhu. Maastrichtská kritéria (3 % pro roční deficit a 60 % pro celkový státní dluh) byla odvozena politicky, nikoli ekonomicky. Používat je jako politické doporučení ve smyslu – když vyspělé evropské země mají vyšší dluh, měli bychom je dohonit – je hloupost. Odpůrci a zastánci Adam Smith byl toho názoru, že veřejný dluh vytěsňuje soukromé investice, a tudíž snižuje tvorbu kapitálu. David Ricardo napsal, že státní dluh „je jedním z největších bičů, které kdy byly vymyšleny, aby postihly národ … naprostým ochromením všeho úsilí“. Ricardo žil v době, kdy většinu obchodů na londýnské burze nepředstavovaly akcie, nýbrž státní dluhopisy, takže jeho emocionální tiráda byla patrně podepřena osobní zkušeností. (Ricardo byl úspěšný burzovní spekulant.) Existovali ovšem i zastánci státního dluhu – a mají rozumné argumenty. Britský kancléř pokladu (v české terminologii ministr financí) sir George Cornewall Lewis tvrdil v roce 1855, že „daně, které mrzačí podnikání, deformují průmysl a normální distribuci kapitálu, jsou společensky škodlivější než půjčky uskutečněné vládou“. Pokud jsou daně uvalovány nepravidelně a nerovnoměrně, Lewisovo tvrzení zajisté platí. Zdaleka nejslavnějším zastáncem státního dluhu byl ovšem John Maynard Keynes. Ten, jak se často zapomíná, však doporučoval dluh jen v případě recese, kdežto v dobách konjunktury trval na rozpočtovém přebytku. Profesor Douglas Gale z University of New York nicméně tvrdí, že trh se státními dluhopisy podporuje rozvoj institucí kapitálového trhu a nabízí investorům investici s nízkým rizikem, čímž umožňuje diverzifikaci do rizikovějších cenných papírů. V protikladu k Adamu Smithovi Gale tvrdí, že státní dluhopisy mohou v některých případech podporovat tvorbu soukromého kapitálu. Ani Galeův argument není úplně „ujetý“: díky trhu kvalitních státních dluhopisů nezmizela Česká republika ze zorného pole mezinárodních investorů ani v době, kdy pražská akciová burza byla v agonii. Jak zlehčit tíhu státního dluhu V dějinách se vyskytla řada příkladů, kdy zdánlivě bezpečné dluhopisy solidních, demokraticky zvolených vlád byly inflací téměř nebo úplně znehodnoceny. Výmluvný je příklad britských státních dluhopisů vydaných za účelem financování první světové války. Britská vláda nikdy v historii neudělala státní bankrot. Dluhy z první světové války však byly velmi tíživé. Splácení kuponů třicetiletého vládního dluhopisu vydaného v roce 1917 pohltilo ještě v roce 1932 dvě pětiny veškerých britských daňových příjmů. Perspektiva nutnosti splacení jistiny znamenala pro britský státní rozpočet hrozbu bankrotu. Co udělala vláda? Zorganizovala obrovskou kampaň apelující na vlastenecké cítění Britů. S pomocí makléřských firem přesvědčila veřejnost, aby vyměnila třicetileté obligace s 5% kuponem za dluhopisy s nekonečnou dobou splatnosti (tzv. perpetuity nebo konzoly) s kuponem 3,5 %. A pak přišlo něco, co deník Financial Times nazval doslova „masivním švindlem“. Průměrná britská roční inflace dosahovala v letech 1932 až 1997 hodnoty 6,31 %. Nešlo tedy o žádnou zběsilou hyperinflaci, jaká po první světové válce řádila v Německu. Přesto během tohoto období spotřebitelské ceny celkově vzrostly o 5250 %. Což znamená, že v důsledku inflace poklesla reálná hodnota britských válečných obligací v období 1932–1998 o 97,7 %. Státní dluh byl z větší části smazán i bez státního bankrotu. Růstem inflace nebyly pochopitelně postiženy pouze válečné dluhopisy, nýbrž všechny pevně úročené papíry denominované v britských librách. Šlo o velmi masivní státní dotaci dlužníků. Záměrné snižování reálné hodnoty státního dluhu prostřednictvím inflace bylo během 20. století vcelku běžným jevem. Může se něco podobného opakovat? Údaje o inflaci během prvního desetiletí 21. století zatím nenasvědčují tvrzení, že by inflace zásadně hrozila. Ovšem není žádná záruka, že tomu tak bude i nadále. Finanční krize způsobila problémy se špatnými úvěry, zhoršení fiskální situace mnoha ekonomik a obrovské dluhové břemeno v některých zemích. Motivace ke snížení reálné hodnoty dluhů proto nebude malá. Naštěstí se to netýká České republiky, které se finanční krize vyhnula. • květen 2009 — finmag 25 Manuál investora Věštění budoucnosti akcie foto: profimedia.cz Milí čtenáři FINMAG – finančního magazínu, rád bych se s vámi podělil o svůj pohled na to, jak se „věští“ budoucí pohyb cen na akciových trzích. Ti, kteří si myslí, že akciový trh je jen chaos bez pevného řádu, nechť čtou dál. Třeba změní názor. / Ondřej Záruba Věštění je dosti hanlivý termín pro sofistikovanou činnost, kterou předvídání pohybů na akciovém trhu bezesporu je. Proč sofistikovanou? Rozhodně se nedá říci, že si vystačíte s malou násobilkou. Minimálně základní znalosti účetnictví, financí, statistiky a ekonomie jsou vstupním kritériem každého akciového Nostradama. Velmi dobrým kořením k těmto základním ingrediencím je pak aspoň elementární seznámení s oborem, kterému se příslušný předmět věštby věnuje. Tři druhy analýzy Teorie říká, že existují tři základní způsoby, jak věštit. Ten první bývá obvykle nazýván fundamen- 26 finmag — květen 2009 tální analýza. Druhý technická analýza a třetí psychologická analýza. Který je nejlepší? Domnívám se, že nejlogičtějším a nejúčinnějším způsobem je první přístup. Jeho karma je však více než vyvážena jeho pracností. Jedině fundamentální analýza, která se zabývá ekonomickými faktory, se nám pokouší odpovědět na otázku, jaká je ta správná cena akcie. Technická analýza představuje zase snahu o nalezení trendu či mantinelu pohybů pomocí matematicko-statistického zpracování historických dat o vývoji kurzu a objemu obchodování. Psychologická analýza se pokouší destilovat dav od rozvážných a velkých investorů. Jinými slovy míchá ten správný koktejl rebelství a konformity s davem. Vrátím se k fundamentálnímu přístupu. Co by mě mělo nejvíce zajímat na firmě, u které chci předvídat pohyb jejích akcií? Za prvé bych měl vědět, v jakém makroekonomickém regionu tato firma působí. Makroekonomické faktory jsou dnes největší determinantou pohybu akcií. Je to logické, protože každá firma je součástí nějakého agregátního trhu, který určuje, jak velká potenciální poptávka po zboží oné firmy bude. Kaž- dá firma se rovněž pohybuje v určitém měnovém prostředí, v regulačním systému apod. Dalším aspektem je sektor a obor činnosti, kterému se naše firma věnuje. Nejprve je třeba definovat, zda se jedná o segment, který je cyklický (veze se s ekonomickým cyklem), acyklický (není ovlivněn ekonomickým cyklem) nebo anticyklický ( jde proti hospodářskému cyklu). Měli bychom si také zodpovědět otázku perspektivnosti oboru. Větší dynamiku, ale i větší volatilitu zaznamenáme u mladých oborů. Větší míru stability pak u dospělých firem. Jsou obory, které postupem času umírají úplně, a jsou obory věčné (třeba zdravotnictví). Platí, že všechny jistoty jsou vykoupeny nižší dynamikou růstu. Stále bohatneme Dovolím si stručné intermezzo: Odkud se vůbec vzal předpoklad, že akcie na dlouhém horizontu rostou? Větší efektivita tvorby materiálních i nehmotných statků způsobuje, že bohatneme. Byť se to někomu nezdá, na dostatečně dlouhém horizontu je to vidět. Když připočteme skutečnost, že ceny všech statků neustále rostou díky všudypřítomné inflaci, dojdeme k výsledku, že skutečnost každoročního růstu zisku firem je naprosto přirozená. Vyšší zisky = vyšší tržní hodnota firmy. Ale vrátím se k sektorové problematice. Další věc, která ovlivňuje pohled do budoucnosti, je samotná aktuální situace v sektoru jako takovém. Každý sektor má specifické vstupy. Měl bych být schopen zaznamenat, jestli jejich cena poroste, či bude klesat. Stejné je to i s výstupy. Teorie říká, že existují tři základní způsoby, jak věštit. Ten první bývá obvykle nazýván fundamentální analýza. Druhý technická analýza a třetí psychologická analýza. Který je nejlepší? Domnívám se, že nejlogičtějším a nejúčinnějším způsobem je první přístup. Když se dostanu až k samotné firmě, musím ohodnotit její specifika. Takovým specifikem je postavení na trhu. Zajímá mě, i kdo jsou nejvýznamnější akcionáři, případně jaké jsou jejich plány s firmou, je-li jejich postavení významné či majoritní. Základem je seznámení se strukturou tržeb. Síla značky jednotlivých produktů a služeb by měla být rovněž posouzena. Účetní výkazy jsou důležité pro zjištění některých klíčových ukazatelů. Mezi nimi zaujímá výsadní místo zisk. A protože většina firem, které jsou veřejně obchodovatelné, je schopna generovat zisk, tak rozhodně nestačí pouze samotná hodnota zisku. Potřebujeme definovat dynamiku tohoto zisku. Jak na to? Někdy postačí prostý geometrický průměr let minulých, většinou je však na místě ho upravit o očekávané mikro- nebo makrofaktory. Důležitými veličinami pro věštce jsou i dluhy, volné finanční prostředky, objem aktiv, struktura nákladů a ukazatele tzv. finanční analýzy podniku. Důležité ukazatele P/E ratio je poměr ceny akcie a zisku na jednu akcii. Za všeobecně přirozenou hodnotu je považováno číslo 15. Ale pozor! P/E ratio 15 je určitě hodně vysoké v primárním sektoru ekonomiky ( jako je těžba A jak může vypadat samotná věštba budoucnosti: Předpoklady věštění Cena akcie 100 Předpokládané P/E 15 Pay out 60 % Současný zisk na akcii 4,5 Současná dividenda 2,7 Tempo růstu zisku Horizont EPS 10 % DividendaVnitřní hodnotaV ýnos 1 4,95 2,70 76,95 -23 % 2 5,45 2,97 84,65 -15 % 3 5,99 3,27 93,11 -7 % 4 6,59 3,59 102,42 2% 5 7,25 3,95 112,66 13 % 6 7,97 4,35 123,93 24 % 7 8,77 4,78 136,32 36 % 8 9,65 5,26 149,95 50 % 9 10,61 5,79 164,95 65 % 10 11,67 6,37 181,44 81 % Pozn.: Vnitřní hodnota = oček ávané P/E x zisk na akcii + suma v yplacených dividend, model s omezenou dobou držby surovin), u dynamických odvětví ( jako je například biotechnologie) to ovšem bude zcela určitě podprůměrná hodnota. Pro představu P/E největšího akciového indexu světa S&P 500 je nyní na hodnotě 13,36 (25. 3. 2009). Pay-out ratio je procentuální poměr vyplaceného zisku akcionářů ve formě dividendy. Zde se nedá hovořit o tom, co je správná hodnota. Firma, která není pro investory dostatečně atraktivní sama o sobě, má užitečný nástroj – dividendu, jak investora nalákat. Není náhodou, že nejzajímavějších dividendových výnosů dosahují firmy, které jsou již minimálně ve fázi dospělosti. Zde platí ono známé: „Když ptáčka lapají…“ Je dokonce celkem běžnou praxí, že i firmy, které jsou ve ztrátě, vyplácejí dividendy, aby si udržely investory na své straně a neklesala tak významně tržní hodnota firmy. A co je pro věštce nejtěžší? Je patrné, že kamenem úrazu je věštění tempa růstu zisku firmy. Jaké hodnoty jsou rozumné a které už ne? Někde může být hodně 5 %, jinde 20 % sneseme, aniž bychom si připadali jako snílci. Pokud budete tápat, jako malá pomůcka může posloužit toto: Jestliže mám ekonomiku, jejíž HDP roste v průměru okolo 4 % p. a. a měnové prostředí s průměrnou inflací okolo 3 %, tak mohu použít součet těchto čísel, což je 7 %, jako jakýsi benchmark. Věštec může rovněž obezřetně přistoupit ke stanovení očekávaného ukazatele P/E. Platí, že ani zde není přílišný optimismus na místě. Co se týče technické a psychologické analýzy, rád bych podotkl, že nezapadají do kategorie věštění budoucnosti. Jsou to bezesporu užitečné nástroje investora, které mu poradí, jak své transakce časovat. Ovšem jejich použitelnost na horizontech delších než jeden rok je už značně problematická, jelikož zcela abstrahují od ekonomických příčin. • (Autor se zabývá finančním poradenstvím.) květen 2009 — finmag 27 investice Máte mince po mamince? Podobné štěstí, jako měla babička Boženy Němcové, které věnoval tolar, neboli stříbrnou minci sám císař Josef II., hned tak někoho nepotká. Kdo si chce koupit zlaté nebo stříbrné mince či medaile, musí zkrátka sáhnout do šrajtofle. Ale řada investorů ráda sáhne, protože to v současné nejistotě pokládají za strýčka Příhodu na horší časy. / František Mašek „Mohu vám nějak pomoci? Chcete prodat nebo koupit nějakou minci? On nekupuje všechno a platí málo,“ oslovil mne před prodejnou zlatých mincí, medailí a dalších pokladů v Pařížské ulici prošedivělý vousatý muž plné postavy, který se oddělil od skupinky dalších. Připomnělo mi to trochu minulost, kdy mi před prodejnou Tuzexu vekslák vnucoval bony. Ale na druhou stranu – není to nejlepší důkaz, že je „numizmatický materiál“ v kurzu? foto: profimedia.cz Už od otce vlasti Od dob Jana Lucemburského, který začal na půdě českých zemí jako první razit zlaté mince zvané floreny, či jeho syna, tedy otce vlasti Karla IV., jenž nechal pro změnu razit svatováclavské dukáty, se leccos změnilo. Jedno však zůstává stejné – zájem o zlato kulminuje v dobách, kdy roste strach z budoucnosti. V médiích vyšla v poslední době řada inzerátů nabízejících právě zlaté mince či medaile. Česká 28 finmag — květen 2009 mincovna připravila k návštěvě Baracka Obamy zlaté a stříbrné pamětní medaile s portrétem amerického prezidenta. Jeden z obchodů s mincemi nabídl dokonce sadu tří medailí na toto téma, z toho dvě zlaté a jednu stříbrnou. Nabídka Národní pokladnice, která se chlubí, že je oficiálním distributorem řady mincoven včetně třeba britské, čínské, rakouské, ale i české, se sice neinspiruje Obamovými sugestivními slovy „Yes, we can“, která najdeme na jedné z pamětních mincí, zato však za 449 korun nabízí oficiálního Stříbrného orla Spojených států amerických. Což je údajně nejvyhledávanější investiční stříbrná mince na světě. Ve zmiňované České mincovně je navíc možné zakoupit za „pouhých“ 900 tisíc korun kilovou zlatou investiční minci. No, nekupte to! Stále stejná písnička „V posledních dvou letech je zájem o zlato i o zlaté mince citelně větší. Největší zájem jsme ale registrovali loni,“ říká Jiří Vandas, majitel obchodu v Pařížské ulici. To se, jak dodává, projevilo v prudkém růstu ceny žlutého kovu. Pak ovšem spadla. Čas od času, jako například letos v únoru, zaznamenává nemalé výkyvy. Nezkušení investoři nakupují zpravidla zlaté mince v nejisté době, když je vyděsí vývoj na trhu dluhopisů či akcií, a to pak vyžene cenu zlata nahoru. Je třeba mít na paměti, že se zlato přes svůj specifický charakter chová podobně jako jiné investice, a reaguje tedy na vývoj nabídky a poptávky. Pro toho, kdo vsadí na drahý kov, představují zlaté, případně stříbrné mince nebo medaile jednodušší cestu, jak investovat (třeba i dočasně), než kdyby obchodoval se zlatem na burze. Relativně snadno koupí i prodá. Je přitom třeba rozlišovat mezi tzv. investičními a pamětními mincemi a medailemi. První z nich mívají váhu jedné troyské unce používané pro zlato, což se rovná 31,1 gramu, nebo jejích zlomků. Nejpopulárnější je jihoafrický Krugerrand. Obchoduje se ale také s australským Nuggettem, čínskou Pandou, kanadskými či americkými mincemi. V sousedním Rakousku zase léta razí Wiener Philharmoniker. K dispozici jsou i další investiční mince včetně stříbrných, k nimž patří i citovaný americký Stříbrný orel. Objem vyražených investičních zlatých mincí není zpravidla nijak omezen. V praxi se proto jejich cena řídí vývojem cen zlata. Nejen pro sběratele Zajímavou investici, u níž nehraje roli jen vývoj cen zlata, stříbra, případně jiného kovu, pak představují pamětní mince a medaile. Mohou se z nich časem stát sběratelsky žádané předměty, což zvýší jejich hodnotu. To je případ některých válečných mincí. V ČR vydává zlaté a stříbrné pamětní mince jen Česká národní banka. Na jejích internetových stránkách najdeme emisní plán pamětních mincí na pět let, tedy na léta 2006 až 2010. Celkem zatím vydala asi 70 stříbrných mincí s nominální hodnotou 200 Kč a 20 zlatých mincí, jejichž nominále činí 2500 Kč. Kromě toho vydává centrální banka i zlaté mince s nominální hodnotou 1000, 2000, 5000 a 10 000 Kč. Letos to byly či budou stříbrná mince k českému předsednictví v EU, ke světovému šampionátu v klasickém lyžování, ke 100. výročí dobytí severního pólu, k výročí úmrtí Rabiho Jehudy Loewa či Keplerových zákonů o pohybu planet. Příští rok ČNB takto například připomene 600. výročí sestrojení Staroměstského orloje, 150. výročí narození Alfonse Muchy nebo 700 let od nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Zlaté mince, inspirované kulturními památkami, letos vyjdou s emblémem zdymadla na Labi pod Střekovem a Větrného mlýna v Ruprechtově. Příští rok pak připomenou hamr v Dobřívě a důl Michal v Ostravě. Tyto mince o průměru 22 milimetrů a hmotnosti 7,777 gramu jsou ze zlata o ryzosti 999,9/1000. Jejich nominální hodnota činí 2500 Kč, jejich distributorům (seznam smluvních partnerů ČNB najdete rovněž na www.cnb.cz v sekci Bankovky a mince) je ale centrální banka prodává dráže. Navíc se rozlišuje mezi mincemi v běžné a špičkové (tzv. proof) kvalitě, což je mince leštěná. Smluvní partner by do konce dubna zaplatil za odběr těchto mincí nikoliv nominále 2500 Kč, ale u běžné kvality 5861 Kč a u špičkové 6546 Kč. ČNB navíc zveřejňuje na svém serveru i doporučené ceny, za které by měli smluvní prodejci mince prodávat občanům. Zlaté mince jsou osvobozeny od 19 % daně z přidané hodnoty. U stříbrných mincí ČNB stanovila jejich cenu na 283 Kč pro velkoodběratele (prodejny) a doporučenou pro maloodběratele na 316 Kč. Pamětních mincí se vydává omezený počet, což dává šanci na jejich zajímavé zhodnocení. Ty stříbrné podléhají částečnému zdanění. Daní se částka, která převyšuje nominále, upozorňuje Vandas. Kolik vynesou? „Průměrné výnosy nelze zevšeobecnit. Závisí to na zájmu sběratelů, roli hraje i móda,“ říká Vandas. Čím menší je emise, tím je teoreticky šance na větší zisk v budoucnu. Prodejci zpravidla zveřejňují ceny na internetu nebo ve svém katalogu. Krátce po emisi bývá o mince velký zájem a jejich cena roste, pak ovšem naopak klesá. Jako vlastník několika pamětních mincí jsem zaznamenal, že za 200korunovou stříbrnou pamětní minci vydanou k výročí vydání Bible Kralické z roku 2004 bych dostal 300 Kč, za minci o stejné nomimální hodnotě z následujícího roku k výročí narození Mikuláše Dačického z Heslova jen 250 Kč. ČNB v minulosti pořádala i aukce tzv. svatováclavských dukátů, ražených v letech 1929 až 1938, o které je mezi sběrateli velký zájem. Desetidukát ražený v roce 1930 s vyvolávací cenou 50 tisíc Kč byl například vydražen za 162 tisíc korun. Jiří Vandas odhaduje, že v ČR je organizováno asi čtyři až pět tisíc numizmatiků. Zhruba stejný počet lidí se o mince zajímá, aniž by byli někde organizováni. Náklad u vydávaných pamětních mincí mírně stoupl a činí kolem deseti tisíc. ČNB má stanoven limit 14 tisíc kusů pamětních mincí a tvrdí, že by jich bez problémů dokázala prodat i víc. Poptávka je tedy zdá se zajištěna slušně. Vsadíte na medaile? Zatímco zlaté a stříbrné mince vydává pouze ČNB, vlastní zlaté či stříbrné medaile může vlastně vydávat kdokoliv, kdo k tomu má živnostenské oprávnění. Musí si ovšem nechat ověřit kvalitu použitého materiálu u puncovního úřadu. Používá se přitom nejméně čtrnáctikarátové zlato. Cena pamětních medailí se odvíjí od ceny zlata a dalších nákladů. Jedna strana medaile stojí 20 až 30 tisíc korun, k tomu je třeba počítat s 3 až 5 % za tzv. ražebné. „Vydáváme podle emisního plánu medaile již od roku 1992 na základě živnostenského oprávnění, a to jak pro sběratele, tak sami pro sebe. Pro toho, kdo vsadí na drahý kov, představují zlaté, případně stříbrné mince nebo medaile jednodušší cestu, jak investovat (třeba i dočasně), než kdyby obchodoval se zlatem na burze. Relativně snadno koupí i prodá. Obvykle tak do 200 kusů, u stříbrných jde o 500 až 1000 kusů, u velkých medailí činí zpravidla objem emise 15 až 20 kusů. Razili jsme i svatováclavské dukáty nebo medaile na zakázku, třeba pro město Rychnov nad Kněžnou, a to v mincovně v Mnichově,“ říká Vandas. Nyní je trochu klidnější období, v únoru bylo někdy třeba vzhledem k pohybu cen zlata aktualizovat ceny i dvakrát denně. Certifikáty ano i ne Podobně jako třeba u umění je ovšem nutné dát si pozor na podvodníky a padělky. Certifikát potvrzující pravost nedává podle Vandase stoprocentní záruku, že je mince skutečně pravá. Jde jen o kus papíru. Větší zárukou je, když potvrzení pravosti mince provází její perfektní popis. Hlavní ale je vybrat si osvědčenou firmu s dlouholetou praxí, která by měla být zárukou, že klienta nepoškodí a dokáže mu i poradit. Falešných mincí není tolik, ale Vandas v této souvislosti upozorňuje na mince dovezené z některých arabských zemí. Ke zvýšené opatrnosti nabádá při nákupech přes internet. Na druhou stranu internetové obchody jsou dobrá věc, protože umožňují porovnat aktuální ceny mincí na trhu. • květen 2009 — finmag 29 Podnikání Víte s kým obchodovat? V důsledku neutěšené ekonomické situace roste v Česku každý den počet pohledávek, které věřitelé předávají k vymáhání. Pro podnikatele je tedy velmi aktuální věnovat pozornost preventivnímu ošetření závazků. Dá se to udělat levně a účinně. / Pavel Nováček foto: profimedia.cz Každá prevence by měla začít tím, že si o obchodním partnerovi opatříme dostatek informací. Není to všelék, ale když zjistíte, že je to lump, asi se přestanete namáhat, abyste s ním uzavřeli kontrakt. Ale jak na to přijít? Kde hledat informace Navštivte svého obchodního partnera v jeho sídle a mějte oči otevřené, promluvte si s jeho zaměstnanci, ostatními dodavateli a také s odběrateli, pokud se vám podaří je zastihnout. Pokuste se zjistit, jak potenciální obchodní partner vypořádává své 30 finmag — květen 2009 závazky vůči zaměstnancům i odběratelům, zkrátka, zda platí, co má. Můžete čekat, že stejně se bude chovat i k vám. Podívejte se na webové stránky svého obchodního partnera. „Zvláštní“ www stránky mohou naznačovat, že stejná je i firma, naopak profesionální, aktualizované webovky napovídají o tom, že společnost funguje. To vše může pomoci při rozhodování, zda se s potenciálním partnerem pustit do obchodování, nebo raději ne. Vedle faktů nechte pracovat i intuici. Velmi často nezklame. Nahlédněte také do obchodního a živnostenského rejstříku, zkuste se podívat na centrální registr dlužníků na http://www.registerofdebtors.com nebo na insolvenční rejstřík na https://isir.justice.cz. Kromě vlastního pátrání můžete využít i tzv. kreditní informace, které kromě základní finanční charakteristiky (rozvaha, výkaz zisku a ztrát) obsahují další údaje o dosavadní platební disciplíně a bonitě vašeho obchodního partnera. Kreditní informace poskytují specializované firmy jako např. Creditinfo, Coface apod. Díky on-line spojení získáte potřebné informace během několika sekund. Cena, kterou za to zaplatíte, není nijak závratná – podle rozsahu požadovaných údajů jde zpravidla o tři sta až tisíc korun. Za to získáte údaje z účetních výkazů (obrat, aktiva, základní jmění, zisk, pohledávky, závazky), které vám mohou také dost napovědět. S dokumenty pečlivě Pro případné následné vymáhání pohledávky právní cestou je důležitý obsah smlouvy a správné určení smluvních stran. Jasně a srozumitelně formulujte dodací a platební podmínky. Vyhněte se obecným formulacím a rádoby právnické češtině. Věnujte se chvíli § 409– 470 obchodního zákoníku, který najdete na http://business.center.cz/business/ pravo/zakony. Pokud ve smlouvě cokoliv měníte, udělejte to výhradně písemným dodatkem. Může být praktické doplnit smlouvu o rozhodčí doložku nebo o doložku o výhradě vlastnictví podle § 445 obchodního zákoníku. Snížíte tím riziko a usnadníte postup v případě nezaplacení pohledávky a vyhnete se případnému – většinou zdlouhavému a drahému – soudnímu sporu. Rozhodčí řízení je alternativní způsob řešení obchodních sporů. Strany se v něm dohodnou, že o jejich sporu bude rozhodovat třetí, neutrální subjekt, rozhodce nebo rozhodčí soud, který je nestranný a nezávislý a který po provedeném řízení vydá závazné a vykonatelné rozhodnutí (zákon 216/1994 Sb.). Zdánlivě banální dokumenty, jako jsou objednávka a dodací list, není dobré podceňovat. Kolik dlužníků uniklo, protože je jejich věřitel neměl v pořádku! Objednávku musí vždy podepisovat oprávněná osoba, tedy většinou jednatel. Pokud pověří vyřizováním objednávek někoho jiného, klidně písemné pověření vyžadujte. To samé platí v případě dodacího listu. Základem je čitelné jméno, podpis a datum převzetí zboží. Uznání pohledávky Máte-li pochybnosti, zda budete v případě právního vymáhání – soudního řízení – schopni bezpečně a nepopiratelně prokázat, že pohledávka skutečně vznikla, nemáte například všechny dokumenty, chybí dodací list nebo byl podepsán neoprávněnou osobou, máte chybně nebo nemáte vůbec vedený stavební deník a předávací protokoly apod., zkuste využít možnosti dodatečného uznání závazku ze strany dlužníka. O uznání dluhu hovoří obchodní zákoník v § 407 a jeho podstata spočívá v prohlášení dlužníka, kterým potvrzuje věřiteli, že svůj závazek uznává. Tím, že dlužník svůj závazek uzná, zakládá se právní domněnka, že závazek v době uznání existoval, a máte tedy mnohem větší šanci se v případě pozdějších problémů svých peněz domoci. Závazek musí být uznán v předepsané právní formě, a to vždy písemně, musí být patrné, o jaký závazek se jedná, musí obsahovat označení osoby věřitele i vyjádření vůle dlužníka, že závazek uznává. Za uznání závazku lze ale považovat také například to, když dlužník věřiteli písemně oznámí, že dal příkaz k úhradě pohledávky bance (i když to třeba ve skutečnosti neudělal). I z tohoto prohlášení ale musí být jasné, o úhradu jakého závazku šlo, to znamená, že musí obsahovat odkaz na fakturu, vyúčtování, upomínku apod. Notářský zápis Jednou z forem uznání závazku je notářský zápis, tj. uznání dluhu dlužníkem. Notářský zápis je práv- ním zajištěním dluhu. To znamená, že v případě, že dlužník nezaplatí svůj dluh, je notářský zápis vykonatelný. Jeho podstatou je dohoda, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem dle § 274 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. V případě nezaplacení dlužníkem je notářský zápis vykonatelný, to znamená, že věřiteli je umožněno vedení exekuce proti dlužníkovi již bez další žaloby. Notářský zápis lze uzavřít při předání plnění, ale také v případech, kdy je již pohledávka splatná. Máte-li pochybnosti, zda budete v případě právního vymáhání – soudního řízení – schopni bezpečně a nepopiratelně prokázat, že pohledávka skutečně vznikla, nemáte například všechny dokumenty, chybí dodací list nebo byl podepsán neoprávněnou osobou, máte chybně nebo nemáte vůbec vedený stavební deník a předávací protokoly apod., zkuste využít možnosti dodatečného uznání závazku ze strany dlužníka. Uznání závazku formou notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti znamená, že věřitel nemusí absolvovat zdlouhavé soudní řízení, ale může rovnou přistoupit k „výkonu rozhodnutí“. Dává mu tedy vysokou právní jistotu a také mu zaručuje velmi výhodné postavení v případném exekučním vymáhání splatné pohledávky. Máte pochybnosti, jestli donutíte věřitele dojít s vámi k notáři a podepsat tento zápis? Požádejte ho, aby přišel na určitou adresu projednat svůj dluh. Neříkejte mu předem, o co půjde. Zeptejte se ho před notářem, zda uznává svůj dluh. Pak mu předložte notářský zápis k podpisu a požádejte ho, aby si ho přečetl a podepsal. Většinou to udělá. Trocha psychologie Obchodní zákoník sice neukládá povinnost uznat závazek, a pokud to dlužník odmítne, neporušuje tím žádné právní povinnosti. Řeknete si možná, proč by tedy měl dlužník něco takového podstupovat? Důvody mohou být různé, špatné svědomí, snaha vyhovět a zachovat se čestně, tlak, který je na něj vyvíjen, nebo šance, že se s věřitelem dohodne na odkladu nebo na splátkovém kalendáři. Z praxe mohu potvrdit, že dost dlužníků svůj závazek uzná, přestože nemusejí. Jak z výše uvedeného shrnutí vyplývá, určitě se vyplatí připravit si text uznání závazku předem, pak se dá v mnoha případech využít vhodné příležitosti nebo momentu překvapení a dát ho dlužníkovi podepsat. Je v tom trocha psychologie, ale na každého dlužníka se dá vymyslet nějaký způsob. Pokud si s tím nebudete vědět rady, je možné se obrátit na odborníky, kteří se správou a vymáháním pohledávek zabývají. • (Autor je Sales and Marketing Manager společnosti FALCON Credit Management.) květen 2009 — finmag 31 Peníze Už to není ono vyplacení slíbeného úroku komplikované podmínky. Ze spořicího účtu se stal mutant. S prvním spořicím účtem přišla ING (Oranžové konto) někdy v roce 2000. Minimální vklad byl poměrně nízký – deset tisíc korun, což učinilo tento produkt široce dostupný, ale z hlediska banky přece jen nastavený tak, aby uhradil provozní náklady. Oranžové konto nabízelo ve své době příjemný úrok, který se dlouhodobě držel na špici všech srovnávacích tabulek. Dával víc, než kolik byly banky ochotny vyplatit na termínovaných vkladech, o vkladních knížkách nemluvě. Nabízel i jinak uživatelsky příjemné podmínky: ING neúčtovala žádné poplatky (za vklad, výběr, vedení účtu ani za výpis) a vklady i výběry probíhaly bezhotovostně (telefon, internet). Peníze na konto se daly převádět i z několika účtů v jiných bankách, stejně tak je mohl i majitel vybírat. Ukázalo se, že Oranžové konto je velmi dobrý marketingový tah, protože přišlo v době, kdy bankovní depozitní produkty byly špatně úročené, nezajímavé a málo pružné. Snad jako jediný konkurent se jevil v té době inteligentní vklad eBanky, která umožňovala automaticky převádět přebytek na běžném účtu na lépe úročený vklad, ovšem vedený jen v eBance. I v tomto případě však úrokové zhodnocení zaostávalo za nabídkou ING. Nešťastní mutanti Spořicí účty nebezpečně mutují. Některé banky zřejmě spoléhají, že lidé vystrašení finanční krizí jim přinesou peníze z prodaných podílových listů či akcií a dají se oškubávat. / Světlana Rysová foto: profimedia.cz Původně jednoduchý Spořicí účet původně nabízel novou filozofii spoření, odlišnou od termínovaných vkladů. Měl dát klientovi i bance větší volnost – klient mohl kdykoli ukládat jakoukoli částku a kdykoli si jakoukoli částku vyzvednout. Banka zase mohla úročit vklad podle toho, jakou obchodní strategii právě zastávala. Jenže v současné době existuje na trhu kolem tří desítek účtů, které mají ve svém názvu slovo spořicí, ale podmínky mnohých z nich se od původní filozofie značně liší. Zatímco banky si ponechaly svobodu kdykoli měnit úročení, klienty omezují co do možnosti výběru i výše uložených částek, zatěžují je nejrůznějšími poplatky, případně si kladou pro 32 finmag — květen 2009 Úspěch Oranžového konta byl nepřehlédnutelný, a tak podobné spořicí účty začaly nabízet i ostatní banky. Ale původně jednoduché a příjemné spoření začaly komplikovat. První nepříjemností byla podmínka, že spořicí účet je možné založit jen k běžnému účtu (Česká spořitelna, Komerční banka, Raiffeisenbank). Další omezení se týkalo částky, která je úročena avizovanou sazbou. Příkladně u Komerční banky a České spořitelny se úročí výhodně jen 50 tisíc korun. U jiných bank je zase stanoven poměrně vysoký povinný minimální vklad (např. u Poštovní spořitelny 50 tisíc korun). Pokud klient vloží méně, dostane podstatně nižší úrok. Některé banky zase nedovolují inkasovat peníze ze spořicího účtu hned a zavedly výpovědní lhůtu běžnou u termínovaných vkladů (například u ČSOB je to sedm dnů, UniCredit týden, tři nebo šest měsíců). Jiné zatěžují spořicí účty nejrůznějšími poplatky. Do toho všeho slibují ještě různé bonusy a akce (například GE Money úrok 3,6 %, který ovšem platil jen dokonce dubna, nebo ČSOB úrokový bonus, ale jen z nejnižšího ročního zůstatku na účtu). Tři veteráni Kdo by dnes chtěl využít spořicího účtu, musí se prokousat obrovskými srovnávacími tabulkami a vážit, zda slibovaný úrok není zatížen takovými komplikacemi, které jsou těžko srozumitelné a možná i splnitelné. V „čisté“ podobě na trhu zůstaly už jen tři spořicí účty s trochu zajímavým zhodnocením, a to u ING, LBBW a Fio. Není proto divu, že se někteří drobní střádalové znovu vracejí k fondům peněžního trhu. Ty sice dosahují nižších výnosů, než slibují některé spořicí účty, zato mají srozumitelnější podmínky, po šesti měsících je výnos osvobozen od daní a podílové listy se dají rychle odprodat. • tematick ý speci á l finreport Chybí mi ta jistota Realitce se jen tak nevyhnete Nic neroste do nebe AKCE! 25M ilustrace: martin svoboda Realitní trh Investice do nemovitostí se nevyplatí květen 2009 — finmag 33 F inreport Č e s k ý r e a l i t n í t r h z a ž í v á p ř e l o m o v é o b d o b í – c e n y m í ř í d o l ů . Investice do nemovitostí se nevyplatí 120 %. Tržní ceny bytů a jiných rezidenčních nemovitostí vyšplhaly do bláznivých cifer. Až zákonitě musel přijít zlom. Poptávka českých babyboomers vyhasíná. Investoři se drží zpátky. Úroky u hypotéky stouply. A na trhu se objevují nové a nové byty, do kterých najednou nemá kdo jít bydlet. Výstavba nových bytů odpovídala krátkodobě zvýšené poptávce, avšak absolutně nereflektovala vývoj reálné poptávky, a proto nabídka nad poptávkou převládla. Nedoženou inflaci 20 let Poslední dvě desetiletí jsme byli svědky v podstatě nepřetržitého růstu cen rezidenčních nemovitostí. Pod vlivem Kiyosakiho začali někteří i u nás kupovat byty jako investici. Vidina pravidelného příjmu z pronájmu na pozadí nepřetržitého růstu tržní ceny bytu je pochopitelně velmi lákavá. Avšak nic neroste věčně a bezdůvodně. / Jan Traxler Převis poptávky postupně přešel v převis nabídky, tudíž ceny bytů začaly klesat a mají před sebou pravděpodobně ještě dlouhou cestu dolů. Na růst nad inflací můžeme na dobrých dvacet let zapomenout. Rentabilita nájmu je velmi nízká. Řeči o bezpečnosti a výhodnosti investic do nemovitostí jsou jen mýtus. Co bylo včera, už dnes neplatí. Když investor kupuje nemovitost, činí tak zpravidla ze dvou důvodů: chce inkasovat nájemné, nebo profitovat na růstu tržní hodnoty nemovitosti, v ideálním případě jde o kombinaci obojího. V tomto směru se investice do nemovitostí velmi podobají investicím do akcií, kde investor také spekuluje na růst tržní hodnoty a namísto nájemného chce podíl na zisku ve formě dividendy. ilustrace: martin svoboda Bublina splaskává Momentálně se nacházíme v situaci, kdy po celém světě postupně splaskává nemovitostní bublina. Kořeny této bubliny tkví v dlouhém období „levných peněz“ (nízkých úrokových sazeb). V České republice navíc začaly zakládat rodiny silné ročníky „Husákových dětí“, což drželo po dobu několika let poptávku po bydlení velmi vysoko. K tomu se přidala spekulativní poptávka ze strany investorů spojená s očekáváním růstu cen nemovitostí v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie. Trochu oleje do ohně přilila i změna daně z přidané hodnoty. Výsledek? Na trhu se několik let držel převis poptávky nad nabídkou. Stavební boom se rozjel na 34 finmag — květen 2009 Nuže, co nás čeká a nemine v letech následujících? Trh se musí vypořádat s nadprodukcí, podobně jako je tomu například u automobilového průmyslu. Na nějakou dobu se de facto zastaví výstavba nových bytů. Stavební firmy a realitní agentury čekají hubená léta. Po mnoha zavedených značkách za pár let ani pes neštěkne. Ceny rezidenčních nemovitostí buď čeká strmý pokles dolů, nebo delší období pozvolného poklesu. Co je však ještě důležitější, pohádky o dlouhodobém růstu cen nemovitostí jsou minulostí. Doba se změnila. Žádná tři procenta nad inflací, jak tvrdí nedávná studie společností Hyposervis a Deloitte. Čeká nás – v České republice a v podstatě v celé Evropě – minimálně dvacet let, kdy vývoj cen rezidenčních nemovitostí bude zaostávat za inflací. Odvážné tvrzení? Ano, ale stačí používat selský rozum a dojdete ke stejnému závěru. Na trhu nemovitostí platí totožné principy jako na trhu s jakýmkoliv jiným statkem dlouhodobé spotřeby (např. auto). Rezidenční nemovitosti mají pouze dvě specifické vlastnosti: každý potřebuje bydlet a jejich životnost je delší než život člověka. Rovnovážný stav trhu nastává tehdy, když nabídka odpovídá poptávce. Pokud je nabídka nedostatečná, cena roste, pokud je naopak nabídka příliš velká, cena klesá. Tak funguje trh. A tak funguje také trh nemovitostí. Neberu přitom v potaz inflaci. Inflaci chápejme jako automatický růst ceny v důsledku růstu objemu peněz v oběhu, tedy poklesu kupní síly peněz. Pokud by trh byl v rovnovážném stavu, pak by ceny rostly rovnoměrně s inflací. Jaký je stav na českém nemovitostním trhu? Máme za sebou několik let rekordní výstavby nových bytů, přičemž mnoho jich bude dostaveno ještě v průběhu tohoto roku. Již dnes nejdou nové byty na odbyt, zhruba třetina jich zůstává neobsazená. K tomu je třeba připočíst, že minimálně 10 % bytů (možná i více) bylo kupováno jako investice za účelem pronájmu, jinými slovy nad rámec vlastní potřeby bydlení. Co to znamená? Na trhu je daleko více bytů, než kolik by bylo potřeba, aby byly uspokojeny bytové potřeby všech domácností. Developeři budou muset jít s cenou bytů dolů, aby se našel kupec. Ten přitom za sebou zanechá starší byt, čímž bude vznikat převis nabídky také na trhu se staršími byty. Postupně tak pokles postihne v podstatě všechny typy rezidenčních nemovitostí včetně stavebních parcel a rodinných domů. Rodí se nás málo A jaké jsou vyhlídky do budoucna? Tady všichni odborníci přes dlouhodobý růst cen nemovitostí zapomínají na základní fakta. Jestliže je na trhu více bytů, než by bylo potřeba, pak existují pouze dva způsoby, jak situaci změnit. Buď se musí snížit počet bytů, nebo rozrůst počet obyvatel. Snížit počet bytů lze např. zbouráním starších panelových domů nebo je může spláchnout záplava či zničit válka. Odhlédneme-li od krizových situací typu válka, ve kterých stejně na ceně bytu záleží až v poslední řadě, pak reálně může přijít hromadná demolice starších panelových domů nejdříve za 20–30 let. Počet obyvatel těžko může růst při průměrné porodnosti 1,24 dítěte na ženu. Pro rok 2009 počítá CIA v ČR s negativním přírůstkem obyvatel ve výši - 0,094 % (průměr ve světě +1,19 %), a to nebýt imigrace je číslo zhruba dvojnásobné. Česká populace stárne – medián věku 40,1 roku (průměr ve světě 28,4) – a pomalu, ale jistě vymírá. (Se stejným problémem se potýká v podstatě celá Evropa.) Změna by mohla přijít s další vlnou babyboomers, na ty si však musíme také dobrých 20–30 let počkat. Pakliže tedy někdo očekává růst cen nemovitostí nad úrovní inflace, buď nechápe základní principy fungování trhu, nebo nemá něco v pořádku v hlavě, případně ve svém svědomí, protože se nám jen snaží namluvit něco, čemu sám nevěří. Nebo vy snad stále věříte, že ceny nemovitostí mohou bezdůvodně dlouhodobě růst jen proto, že tomu tak doteď bylo? Pak se zeptejte Japonců na jejich zkušenosti. Od roku 1990 tam ceny nemovitostí klesaly 14 let v řadě po sobě a dodnes jsou zhruba 40 % pod úrovní z roku 1990. Proč? Vytvořila se tam v předcházejících desetiletích obrovská cenová bublina. A hádejte co ještě. Japonsko se potýká se stejnými demografickými problémy jako Evropa, má pouze o pár let náskok. Nájem není rentabilní S aktuálně vysokou cenovou hladinou nemovitostí úzce souvisí nízká rentabilita nájmu. Hrubé roční nájemné se pohybuje okolo pěti procent pořizovací ceny bytu. Z toho musí pronajímatel hradit údržbu, pojistné a další náklady. Čistá rentabilita nájmu se tak aktuálně pohybuje zhruba v rozmezí tří až pěti procent ročně, což je srovnatelné s výnosem do splatnosti u státních dluhopisů. Přitom investice do státních dluhopisů je bezpochyby časově efektivnější a méně riziková (uvažujeme-li držení dluhopisu až do splatnosti, tedy odhlédneme-li od kolísání tržní hodnoty dluhopisu). A tak ani Kiyosakiho metoda generování pravidelného cashflow při použití cizích peněz už dnes není a na dlouho ani nebude efektivní, minimálně co se českého trhu týče. Tato metoda spočívá v tom, že si investor na koupi bytu půjčí peníze a z nájemného splácí úroky plus jistinu úvěru. Cílem je, aby nájemné pokrylo minimálně úroky a další náklady a ještě zbyla alespoň část nájemného jako čistý okamžitý zisk. Aby investor vytvořil zisk, musí tedy čistá rentabilita nájmu (výnos z nájemného po odečtení nákladů na údržbu apod.) být vyšší než úroková sazba hypotéky. To samo o sobě ještě neznamená kladné cashflow, k tomu by nájemné muselo pokrýt i splátku jistiny. Najít takovou příležitost je v dnešní situaci umění a obávám se, že v následujících letech to bude ještě těžší. Aktuálně proti investorovi hraje vysoká cena bytu, respektive nízká rentabilita nájmu. V letech 2009 a 2010 sice očekávám pokles cen rezidenčních nemovitostí a současný mírný růst rentability nájmu, ovšem to bude s velkou pravděpodobností posléze vykoupeno na opačné straně rovnice – pakliže bude druhá dekáda jedenadvacátého století ve znamení vyšší inflace, čeká nás zároveň období vyšších úrokových sazeb. Opět tak bude obtížné najít investiční nemovitost, jejíž rentabilita nájmu bude vyšší než úroky u hypotéky. Najít nemovitost, u které pronájem pokryje také splátku jistiny, je takřka utopie. Zapomeňte na Evropu Krátkodobý ani dlouhodobý výhled není pro české nemovitosti příznivý. V podobné situaci se nachází prakticky celá Evropa. Ceny jsou nafouklé a krátkodobě lze očekávat pokračující pokles. Dlouhodobý potenciál růstu chybí, neboť pomalu, ale jistě vymíráme. Chcete-li dlouhodobě investovat do rezidenčních nemovitostí, pak se poohlížejte raději ve Spojených státech nebo Austrálii (v obou zemích roste počet obyvatel ročně zhruba o jedno procento). Není třeba spěchat, na nákupy je zde čas, ceny nemovitostí mohou ještě mírně poklesnout a několik let stagnovat. Největší potenciál pak dlouhodobě nabízejí rychle se rozvíjející ekonomiky s vysokým přírůstkem obyvatelstva, případně migrací do velkých měst za prací. Z investičně dostupnějších lze doporučit Indii, Filipíny, Mexiko, Turecko nebo Jihoafrickou republiku. Nebo je zde druhá varianta – zapomeňte na rezidenční nemovitosti a zauvažujte třeba o zemědělské půdě nebo o zcela jiných typech investic. • (Autor je ředitelem společnosti FINEZ Investment Management.) (3"'ÜFTL¹SFQVCMJLBqQPQVMBDFWUJTÅDÅDI .6ý* ý&/: květen 2009 — finmag 35 ;ESPK64$FOTVT#VSFBV*OUFSOBUJPOBM%BUB#BTF F inreport Č e s k ý r e a l i t n í t r h z a ž í v á p ř e l o m o v é o b d o b í – c e n y m í ř í d o l ů . příliš rychlý. Podobají se spíše dealerům, kteří se honí za provizemi, ať už je inkasují přímo nebo prostřednictvím mateřské realitní kanceláře, která si část nechává za „backgroundové“ služby (inzerce, právní servis, komunikace s katastrem apod.) Chtějí stihnout co nejvíce obchodů v co nejkratším čase, a je jim tedy do jisté míry jedno, když kvůli tomu donutí svého klienta srazit nabídkovou cenu a tím mají i o něco nižší provizi (většinou se vypočítává jako určité procento z objemu obchodu). Když stihnou prodat za měsíc místo pěti bytů deset, bohatě se jim to vyplatí. Nestranně na obě strany Chybí mi ta jistota V České republice je nadbytek realitních kanceláří. Mnohým brzy odzvoní. Důvodem však nemusí být jen pokles poptávky po nemovitostech, ale i to, že klienti často nemají jistotu, čí zájmy vlastně realitní makléř zastupuje. / Světlana Rysková Většina realitních obchodů v České republice se stále dělá mimo realitní kanceláře. Jednou z příčin může být i svérázný přístup realitních makléřů. Mnozí chtějí jen rychle uskutečnit obchod a málo se přitom ohlížejí na zájmy klienta. ilustrace: martin svoboda Rychlý obchod především Prodáváte-li v současné době například byt, dozvíte se od makléře, že poptávka klesá a měli byste souhlasit s tím, že se bude nabídková cena pružně snižovat, aby se našel rychle zájemce. Když naopak byt poptáváte, informuje vás tentýž makléř, že ceny sice možná někde klesly, ale už jdou zase nahoru, a vy máte poslední šanci koupit výhodně. Pokud nehodláte s prodejem či nákupem spěchat a držíte se ceny, kterou jste si nastavili, zájem makléře velmi rychle klesá. Skutečný servis, kdy si makléř prodávanou nemovitost pořádně prohlédl, nechal prozkoumat technickou i právní dokumentaci, udělal kvalitní a vypovídající fotografie, zpracoval cenovou analýzu podobných objektů v podobné lokalitě a pak s vámi nastavil nabídkovou cenu, dohodl způsob prezentace a pravidelně reportoval o tom, kolika lidem nemovitost ukázal a jak reagovali, uvidíte ve skutečnosti jen velmi zřídka. A to dokonce ani tehdy, když uzavřete s realitní kanceláří exkluzivní smlouvu. Ta vás pouze zaváže k povinnosti nenabízet nemovitost jinde a uvalí na vás pořádné penále, kdybyste to náhodou udělali. Jediné, co se nedá českým realitním makléřům upřít, je snaha uzavřít rychlý obchod. Možná až 36 finmag — květen 2009 Není se proto čemu divit, že většina realitních makléřů nemá čas klienta kvalitně obsloužit, neposkytují mu poradenství a nejednají v jeho zájmu, ale komunikují často stejně s oběma stranami obchodu (kupujícím a prodávajícím, pronajímatelem i nájemcem), respektive mezi nimi balancují tak, aby co nejdříve podepsali smlouvu a pokud možno inkasovali peníze. Nejzábavnější na tom je, že to mnozí ani nezastírají a tvrdí, že jednají nestranně, nikomu nenadržují, a tak je to vlastně správné. Jenže to se s určitou nadsázkou dá přirovnat k případu, kdy si najmete advokáta, aby vás zastupoval před soudem, a pak zjistíte, že on jedná i s osobou, kterou žalujete, poskytuje jí také právní služby, a to takové, aby byl soudní spor rychle u konce. Pak zinkasuje honorář a rychle se pustí do dalšího případu. Ani mu nezáleží na tom, kdo vlastně soudní při vyhraje – zda jeho mandant či protistrana. Jako klient realitního makléře tedy často nemáte jistotu, zda hájí vaše zájmy, nebo zda se přikloní k protistraně, když to pro něj bude výhodnější nebo mu třeba kyne šance na nějakou provizi bokem, o které se mateřská realitní kancelář nedozví. Pokud s ním uzavřete exkluzivní smlouvu, může také klidně celý obchod blokovat, dokud vás nedotlačí, kam potřebuje. • Zeptali jsme se O názor na loajalitu realitních makléřů k jejich klientům jsme požádali Miroslava Dudu, právníka, který působí na realitním trhu řadu let a na poslední valné hromadě Asociace českých realitních kanceláří ČR na konci března letošního roku byl zvolen jejím viceprezidentem. Je známo, že se zabývá otázkami etiky realitních obchodů. Miroslav Duda vysvětluje, že předně by měl každý realitní makléř jasně, srozumitelně a nezpochybnitelně stranám obchodu sdělit, kterou z nich vlastně zastupuje. „Často se stává,“ připouští Duda, „že klienti realitních kanceláří vlastně ani netuší, zda realitní kancelář nevystupuje pouze jako zprostředkovatel obchodu bez toho, že by hájila zájmy té či oné strany. To je samozřejmě také možné, ale v tom případě to musí být jasně řečeno a obě smluvní strany s tím musejí být srozuměny. Jelikož realitní makléř disponuje důvěrnými informacemi, které by v případě zneužití mohly poškodit zájmy klienta, měl by ho tedy klient vždy jasně seznámit se všemi aspekty celého realitního obchodu, a nikoli pouze s některými,“ vysvětluje Duda. Až se rozhodnete využít služeb realitní kanceláře, vzpomeňte si na to. Realitce se jen tak nevyhnete by mělo například být, že jde o člena nějakého profesního sdružení. Zájem mohou totiž projevit také „realitky“, které v obchodním rejstříku nenajdete, a pokud ano, kupodivu se zcela jiným předmětem činnosti. Není ostatně divu. V ČR je možné působit v tomto oboru i na základě živnostenského oprávnění, aniž někdo přesněji vymezil podmínky pro obchodování s realitami. Na aktivity realitek navíc nikdo nedohlíží. Slyšel jsem také zdůvodnění, že se údajně realitní činností zabývá řada poslanců, a v jejich zájmu proto není podobné aktivity nějak regulovat. Ale to jsou jistě jen pomluvy. Vraťme se proto raději k naší záležitosti. Supermani realitního trhu I když chcete prodávat či kupovat byt sami, stejně se nejspíš dostanete do spárů realitního makléře. Abyste mohli odolat, je dobré znát jejich metody a triky. / František Mašek Nevěříte realitním kancelářím a snažíte se prodat nebo koupit byt sami? Některé servery k tomuto účelu nabízejí bezplatnou inzerci. Zájemci musejí zpravidla pod hrozbou pokuty potvrdit, že nepatří k nějaké realitní kanceláři. Na webu je k dispozici i řada návodů, jak postupovat, včetně nabídky některých služeb. Ty jsou již zpravidla za určitý, byť nízký poplatek. Ale i když využijete služeb některého z těchto serverů a snažíte se vše vyřídit sami, případně s pomocí právníka, kontaktu s realitními kancelářemi se nakonec stejně nevyhnete. Věřím si a nespěchám Je pravdou, že pokusit se prodat byt v době, kdy jde realitní trh dolů, nebo se to alespoň říká, jako je tomu v současnosti, není ideální řešení. Pokud ovšem máte jasnou představu o hodnotě své nemovitosti a nechcete ji prodávat pod tlakem za každou cenu, proč to nezkusit? Zejména pokud je nabízená nemovitost v zajímavé lokalitě. A reakce na inzerát na serveru www.bezrealitky.cz skutečně potvrdily, že lokalita je dostatečně lákavá. Ozvaly se však hlavně realitky, bez ohledu na upozornění, že majitel bytu s nimi jednat nechce. Některé se chovají férově. Zavolají sice podle zákona schválnosti právě v době, kdy se to nejméně hodí, snaží se dohodnout na prohlídce bytu, když ovšem řeknete ne, respektují to. Může přitom jít o rozumný kompromis. Jde o to, že realitní kancelář nabídne váš byt svým klientům, aniž byste jí museli uhradit provizi. Než ovšem na podobný kompromis přistoupíte, je dobré si proklepnout, s kým máte tu čest. Jednou ze záruk solidnosti Pokud některé z podobných „takyrealitek“, které nejsou v obchodním rejstříku, požádáte, aby vám vysvětlily, jak to s nimi vlastně je, když se chlubí, že váš byt prodají do týdne, odpovědi se obvykle nedočkáte. Některé z realitních kanceláří zase automaticky převezmou informace z vašeho inzerátu a zařadí ho do své nabídky, aniž by se obtěžovaly vám cokoliv říci. V lepším případě stačí razantní žádost a nedohodnuté inzeráty na prodej vašeho bytu zmizí. Přinejmenším ty, o nichž se dozvíte. Některé kanceláře přicházejí s tím, že pro vás mají klienta. Pokud si dáte s jejich zástupcem schůzku kvůli vyfotografování bytu, představitel realitní kanceláře Realitní byty hned a výnosně vám záludně předloží smlouvu o výhradním zastoupení s tím, že to tak přece dělají všichni. Přestože ji jasně odmítáte, snaží se vás dál masírovat. Své expozé začne tím, že samozřejmě víte, že ceny bytů jdou dolů a že podle jeho názoru brzy ztratí dalších x procent. Když tedy byt co nejrychleji neprodáte, můžete litovat. „Uděláme to tak, že pokud o byt nebude zájem, budeme jeho cenu postupně snižovat,“ šveholí přesvědčovacím tónem realitní makléř. Proti podobnému postupu nelze nic namítat. Kdyby ovšem makléř okamžitě neuvedl, že cena vašeho bytu není dostatečně kulatá, a je ji proto třeba zaokrouhlit. Samozřejmě směrem dolů. Podivné také je, když musíte makléře sami upozornit, že byt a dům jsou po celkové, a nikoliv částečné rekonstrukci a že dveře do bytu nejsou obyčejné, ale samozřejmě bezpečnostní. Hodlá tedy pracovat pro vás, jak deklaruje, nebo spíše pro kupujícího, anebo jen sám pro sebe? O etice jeho postupu nechť si každý udělá svůj vlastní názor. Kompromis, ale s kým? Lze se po podobných zkušenostech divit averzi části obyvatel vůči realitním kancelářím, a to zejména vůči smlouvě o výhradním zastoupení, byť může mít i své výhody? Mnoho lidí však nakonec stejně podlehne tlaku realitních makléřů, i když původně chtěli všechno zařídit sami. Kývnou nakonec na to, že mohou jejich byt nabízet svým klientům, když jim nebudou účtovat provizi. Mnozí dokonce přistoupí i na zmiňované výhradní zastoupení. To má ovšem význam zejména pro ochranu realitky. Řada makléřů totiž tvrdí, že někteří klienti je jinak využívají pouze k tomu, aby jim našli kupce, a pak se s ním dohodnou za jejich zády. Inu jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá... • květen 2009 — finmag 37 F inreport Č e s k ý r e a l i t n í t r h z a ž í v á p ř e l o m o v é o b d o b í – c e n y m í ř í d o l ů . Nic neroste do nebe i nemovitostí. Zatím to tak ale podle mého soudu nevypadá. Alespoň v Praze určitě ne. Ceny realit již příliš dolů jít nemusejí, tvrdí prezident Asociace realitních kanceláří ČR Jaroslav Novotný. Ve hře je ovšem stále řada neznámých. foto: archiv ark čr / František Mašek Jak se budou vyvíjet ceny realit? Lze v ČR očekávat jejich další pokles? Ceny realit loni v České republice klesaly. Podobný vývoj bylo ale možné očekávat bez ohledu na hypoteční či finanční krizi. Nic přece neroste do nebe. Roli samozřejmě hraje i zmíněná krize a její medializace. Když se o ní stále mluví, běžného spotřebitele to ovlivňuje. Koncem minulého roku se pak obchody téměř zastavily. Počátkem roku ceny většiny typů nemovitostí v průměru klesly. Výjimkou jsou ceny pozemků pro individuální výstavbu a zajímavých lokalit, které zůstaly stejné. Pokud bych měl soudit podle současného vývoje – nejsem žádný prognostik – v porovnání s počátkem roku opět došlo k oživení obchodů. Prodávají se staré i nové byty i další typy nemovitostí. Dosavadní vývoj přitom pokládám za jakési ozdravení trhu, protože ceny někdy obsahovaly neopodstatněnou přidanou hodnotu, vytvořenou v podstatě jen na základě takových faktorů, jako byla chystaná změna daně z přidané hodnoty, nebo skutečností, že realitky bojovaly o zakázky. Co bude dál, asi nikdo neví. Z úzkého a krátkodobého pohledu už možná máme to nejhorší za sebou, ale spojené nádoby jsou velké, a pokud by pokračoval ekonomický propad v jiných odvětvích, nepochybně se to dotkne 38 finmag — květen 2009 Jak se tedy mohou vyvíjet ceny starých a nových či panelových domů a bytů? U paneláků skutečně přišel cenový pokles. Podle údajů Asociace realitních kanceláří šly jejich ceny dolů v průměru o 20 až 25 %. Zase ale prodáváme, a někdy dokonce za zajímavé ceny, které nás překvapily. Pokud jde o novostavby – u dobrých projektů se standardní polohou i vybavením ceny moc neklesly. Díky setrvačnosti developerů ale zřejmě nabídka už převyšuje poptávku, nebo se přinejmenším vyrovnaly. Některé projekty se prodávají hůře a je otázka, jak na to zareagují developeři. Zatím nabízejí různé bonusy, trh to však příliš nerozhýbalo. Takže uvidíme, zda vydrží prodávat projekty déle, nebo půjdou s cenami dolů. Starší byty v dobrých lokalitách se cenově drží. V horších lokalitách mohly jejich ceny klesnout, podle statistik asi o 10 %. Myslím si, že by ale dál klesat nemusely, i když tu jsou, jak jsem uvedl, určité spojené nádoby. Kolik realitních kanceláří může kvůli současné situaci na trhu skončit? To si netroufnu odhadnout. Říká se, že na realitním trhu přežijí velcí a silní. Nemyslím si, že je to zcela správné kritérium. Je totiž otázka, kdo jsou ti velcí a silní. Větší riziko vidím u realitních kanceláří, které se specializují na určitý segment trhu, jemuž se nemusí dařit. Může se to týkat třeba realitek, které pracují pro developery, jejichž projekty se zrovna nebudou prodávat. Obecně přitom může neúspěch, stejně jako u jiných profesí, potkat kohokoliv. Je ale těžké odhadnout, kolik subjektů vůbec na trhu působí a co jsou zač. Zda je to i někdo, kdo má živnostenský list a realitní činností se jen přiživuje, nebo jde o realitní kancelář s plným spektrem služeb. Může se někde občan dozvědět, že má nějaká realitní kancelář potíže? Tady si trochu přihřeji polívčičku. Pokud si klient vybírá realitku, která je členem Asociace realitních kanceláří ČR, má k dispozici řadu informací. Asociace mu řekne, jaké máme standardy, co její členové umějí či nikoliv nebo na co se specializují. Zjistí také, že členové jsou povinně pojištěni, že se povinně vzdělávají a zavázali se dodržovat etický kodex. Což dává občanovi určitou míru jistoty, stejně jako fakt, že mu asociace může pomoci při řešení případných sporů. Nevíme ale samozřejmě, jak jsou na tom realitní kanceláře, které nejsou našimi členy. Záruku, že členové asociace nebo jiného profesního sdružení snáze překonají současnou složitou situaci na trhu, občanovi nikdo nedá. To samozřejmě nikoliv. Nedávno vzniklo již čtvrté sdružení domácích realitních kanceláří, které chce zastupovat v tomto případě moravské kanceláře. Proč další sdružení realitek vznikají? Jde o to, jaké cíle jednotlivá uskupení mají a co svou existencí sledují. Pokud mají podobné nebo téměř shodné cíle jako asociace, jak naznačují zprávy z médií, občas se divím, proč vznikají a nechtějí se stát členy už existující organizace. Byl jsem pozván na ustavující schůzi zmiňované moravské asociace, což mne samozřejmě zajímalo, z časových důvodů jsem to ale nestihl. Takže tuto konkrétní iniciativu moc neznám. Sešel jsem se ale s některými členy Komory realitních kanceláří a nevylučujeme, že můžeme v budoucnu spolupracovat. Žádná dohodnutá pravidla, podmínky certifikace či něco podobného, co by členové těchto nových sdružení dodržovali, tedy zatím neexistují? Ne. Každé z těchto seskupení má svá pravidla. Ptám se i proto, že na činnost realitních kanceláří vlastně nikdo nedohlíží. Tato činnost je zcela volná, stačí mít živnostenský list. Patří mezi tzv. činnosti nepojmenované. V případě předpisů a norem, které se týkají osobních údajů nebo zákona proti praní špinavých peněz, jsou přitom na realitní kanceláře kladeny v některých ohledech větší nároky než na banku. Na bankovní přepážku ovšem těžko vezmou člověka bez kvalifikačních předpokladů. U realitek to bohužel možné je. • P R EZEN tAC E F IN A NČ NÍC H P RODUK T Ů fine xpo Aegon Invest & Live Aviva Aviva Vision LBBW Důvěryhodné partnerství AXA Pojištění Balance 8 MasterCard Kreditní karty Rsts foto: profimedia.cz Jarní kampaň květen 2009 — finmag 39 fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů AEGON / Invest & Live AEGON v dubnu letošního roku uvedl na český trh dvě produktové inovace investičního životního pojištění pod názvem AEGON Invest & Live. Jedná se o nová portfolia investiční části produktu, která byla sestavena konzultační a ratingovou agenturou Morningstar, a o nový fond od společnosti BNP Paribas, který je řízen unikátní investiční strategií s cílem dosáhnout maximálního výnosu při stanovené míře rizika. Společnost Morningstar známost své značky postavila zejména na své službě Morningstar Rating, která hodnotí kvalitu investičních instrumentů. Nejvyšší možné ohodnocení je pět hvězdiček, které je však dostupné jen pro ty opravdu nejprestižnější investiční instrumenty. Hodnocení je založeno na dlouhodobé schopnosti překonat ve výnosu jak referenční index, tak konkurenci s podobnou investiční strategií (viz graf č. 1). Ranní hvězda vychází Matematikou za vysokými výnosy První novinkou jsou portfolia vytvořená společností Morningstar. Jedná se o tři portfolia – konzervativní, balancované a dynamické – ušitá na míru společnosti AEGON a jejím klientům v České republice. Morningstar na základě svých analýz vybral pro jednotlivá portfolia takové investiční instrumenty, které mají dlouhodobě vysokou výkonnost a jejich kombinace klientům zaručuje širokou diverzifikaci podkladových aktiv, a tudíž větší ochranu proti kolísání jednotlivých tříd aktiv a trhů. Morningstar využil svého know-how několika tisíců investičních fondů a sestavil z nich ideální portfolio pro klienty AEGON pojišťovny. Při tvorbě tohoto portfolia se zohledňovalo zejména zastoupení konkrétních instrumentů nakupovaných zvolenými investičními fondy, jejich regionální rozložení a lokální specifika českých investorů. Z široké nabídky finančních fondů pojištění Invest & Live Morningstar poté vytvořil portfolio, které je obrazem ideálního portfolia vzhledem k využívaným instrumentům, regionům, výnosnosti i investorským zvyklostem lokálních investorů. Morningstar, Inc., je výzkumná společnost zaměřená na investice. Morningstar nabízí poradenství pro individuální i institucionální investory, mezi které se řadí zejména významné bankovní a investiční ústavy. Morningstar sleduje data o více než 290 000 investičních instrumentech, jako jsou akcie, podílové fondy, dluhopisy nebo ETF, a je zastoupena v šestnácti státech světa. 40 finmag — květen 2009 Druhou inovací je zařazení fondu Parworld QUAM 15 do portfolia finančních fondů. Správa prostředků ve fondu PARWORLD QUAM 15 se řídí podle matematického modelu. K dosahování cílových výnosů je uplatňována tzv. kvantitativní správa aktiv (QUAM), která omezuje riziko poklesu hodnoty podílového listu na 15 % od historicky dosaženého maxima. Podle doporučení matematického modelu fond investuje do dalších fondů spravovaných uznávanými investičními společnostmi na celém světě. Fond investuje výhradně do fondů zaměřených na dluhopisové, akciové a peněžní trhy bez regionálního omezení. Aktiva ve správě jednotlivých fondů museí přesahovat 50 mio eur. Fondy nesmějí využívat finanční páku, vytvářet krátké pozice a musejí mít denní likviditu. Expozice do všech tříd aktiv není omezena. Veškerá aktiva denominovaná v jiné měně než EUR jsou pasivně zajištěna do této měny (investor v CZK podstupuje měnové riziko výhradně v kurzu EUR/CZK). Důležité je, že fond investuje s nulovými vstupními a výstupními poplatky a s vypořádáním valutou téhož dne. Metoda QUAM umožňuje vyhledávat trendy na trhu a přizpůsobovat jim portfolio fondu. Správa investic probíhá velmi dynamicky. Přístup fondu AE31 PARWORLD QUAM 15 odpovídá riziku akciového portfolia, fond ale může v případě nepříznivých trendů na akciových trzích přesunout (SBGċ ,0/;&37"5*7/¥1035'0-*0 #"-"/$07"/¡1035'0-*0 %:/".*$,¡1035'0-*0 Ü&4,¡",$*& Ü&4,¡",$*& Ü&4,¡",$*& 7µ$)0%0&73014,¡",$&.*0Ü3 7µ$)0%0&73014,¡",$&.*.0Ü3 7µ$)0%0&73014,¡",$&.*.0Ü3 4&7&30".&3*$,¡",$*& 4&7&30".&3*$,¡",$*& 4&7&30".&3*$,¡",$*& &73014,¡",$*&7Ü7&-,¡#3*5/*& &73014,¡",$*&7Ü7&-,¡#3*5/*& &73014,¡",$*&7Ü7&-,¡#3*5/*& +"10/4,¡",$*& +"10/4,¡",$*& (SBGċ +"10/4,¡",$*& 7µ$)0%0"4*+4,¡",$*&.*.0+"10/4," 7µ$)0%0"4*+4,¡",$*&.*.0+"10/4," 7µ$)0%0"4*+4,¡",$*&.*.0+"10/4," ",$*&30;70+07µ$)53)ÿ.*.0&73016 ",$*&30;70+07µ$)53)ÿ.*.0&73016 ",$*&30;70+07µ$)53)ÿ.*.0&73016 ,0.0%*5: ,0.0%*5: Ü&4,¡%-6)01*4: Ü&4,¡%-6)01*4: Ü&4,¡%-6)01*4: 7µ$)0%0&73014,¡%-6)01*4: 7µ$)0%0&73014,¡%-6)01*4: 7µ$)0%0&73014,¡%-6)01*4: /4530+&1&/àā/¥)053)6 ,0/;&37"5*7/¥1035'0-*0 #"-"/$07"/¡1035'0-*0 %:/".*$,¡1035'0-*0 Vystrčil, ředitel divize Operations, který je v AEveškeré investice na peněžní nebo dluhopisové trhy GONu zodpovědný za vývoj produktů, a dodává: a ochránit tak vložený kapitál. (SBGċ „Tyto nové investiční možnosti uvádíme na trhu Desetiletá historie prověřila schopnost kvantita správy aktiv odolat výkyvům trhů. jako první pojišťovna v ČR.“ tivní 7ÕTMFELZq .4$*&63 26". Produkty řízené na bázi QUAM mají desetiletou 7ÕLPOOPTUWSPċOÅNWZK¹EijFOÅ Produkt Invest & Live nabízí pojišťovna AEGON historii, během které prošly dvěma kompletními .BYJN¹MOÅQPLMFT na českém trhu již od července roku 2007 proekonomickými cykly. Následující graf (viz graf č. 2) 3PċOÅWPMBMJUB střednictvím poradenské společnosti Partners. ukazuje kumulovanou výkonnost produktu řízeného V loňském roce produkt získal několik odborných obdobným způsobem jako AE31 PARWORLD QUAM Ü&4,¡",$*& Ü&4,¡",$*& Ü&4,¡",$*& ocenění – Bronzovou korunu v kategorii Životní 15 (modrá) v porovnání s výkonností globálního 7µ$)0%0&73014,¡",$&.*0Ü3 7µ$)0%0&73014,¡",$&.*.0Ü3 pojištění v soutěži Zlatá koruna a druhé místo akciového indexu MSCI přepočítaného do7µ$)0%0&73014,¡",$&.*.0Ü3 EUR (čer 4&7&30".&3*$,¡",$*& 4&7&30".&3*$,¡",$*& v kategorii Životní pojištění v soutěži Banka roku. vená 4&7&30".&3*$,¡",$*& linie). &73014,¡",$*&7Ü7&-,¡#3*5/*& &73014,¡",$*&7Ü7&-,¡#3*5/*& zároveň&73014,¡",$*&7Ü7&-,¡#3*5/*& Tento produkt figuruje v nezávislém hod +"10/4,¡",$*& +"10/4,¡",$*& +"10/4,¡",$*& nocení nákladovosti IŽP – Tank 30 jako produkt Běh na dlouhou trať 7µ$)0%0"4*+4,¡",$*&.*.0+"10/4," 7µ$)0%0"4*+4,¡",$*&.*.0+"10/4," s nejnižšími zvolí „577µ$)0%0"4*+4,¡",$*&.*.0+"10/4," procent klientů, kteří si tento produkt sjed náklady na trhu. Klienti, kteří produkt AEGON Invest",$*&30;70+07µ$)53)ÿ.*.0&73016 & Live, mají možnost výběru nali, ",$*&30;70+07µ$)53)ÿ.*.0&73016 je(SBGQPUWS[VKFTDIPQOPTULWBOUJUBUJWOÅIPQijÅTUVQVPDIS¹OJUNBKFUFLQijFEWÕSB[OĐKuÅNQPLMFTFNIPEOPUZNBKFULVWFGPOEV mladších 35 let. Uvědomujeme si, ",$*&30;70+07µ$)53)ÿ.*.0&73016 že jim Ü&4,¡%-6)01*4: ,0.0%*5: ,0.0%*5: z 12 různých typů pojištění. Statistiky za téměř dva naše pojištění musí sloužit dlouhou dobu, a tudíž 7µ$)0%0&73014,¡%-6)01*4: Ü&4,¡%-6)01*4: Ü&4,¡%-6)01*4: roky od uvedení produktu dokládají, že většina kliv investiční části produktu je naším cílem klien7µ$)0%0&73014,¡%-6)01*4: 7µ$)0%0&73014,¡%-6)01*4: entů používá tento produkt také na reálné zajištění tům nabídnout takové investiční nástroje, které jim /4530+&1&/àā/¥)053)6 pro případ nemoci, úrazu či invalidity a v průměru poskytnou možnost efektivního zhodnocení jejich je více než 20 % pojistného určeno na krytí těchto prostředků, a zároveň se bude jednat o robustní rizik. • produkty odolávající tržním výkyvům,“ říká Tomáš (SBGċ 7ÕTMFELZq .4$*&63 26". 7ÕLPOOPTUWSPċOÅNWZK¹EijFOÅ .BYJN¹MOÅQPLMFT 3PċOÅWPMBMJUB (SBGQPUWS[VKFTDIPQOPTULWBOUJUBUJWOÅIPQijÅTUVQVPDIS¹OJUNBKFUFLQijFEWÕSB[OĐKuÅNQPLMFTFNIPEOPUZNBKFULVWFGPOEV květen 2009 — finmag 41 fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů Aviva Vision Vysoká pojistná ochrana za nízké pojistné Dobrá vize je základem úspěchu a díky dobré vizi lze dokázat velké věci i s omezeným množstvím prostředků. Toto platí i v případě nového investičního životního pojištění Aviva Vision, které přináší svým zákazníkům opravdu vysokou a kvalitní pojistnou ochranu za nízké pojistné. Součástí této jarní novinky z produktové dílny Aviva životní pojišťovny jsou mimo jiné i zcela nové připojištění na českém trhu „Náhlá smrt“, balíček „Úvěrová asistence“ nebo lineárně klesající pojistná částka nabízená i v případě připojištění. Aviva Vision je produkt pro jednoho dospělého, cenově atraktivní zejména pro segment klientů s potřebou významné pojistné ochrany. Produkt reaguje i na současnou situaci na trhu, kde se v poslední době zvýšila skupina klientů s omezenými finančními prostředky, současně ale s potřebou pojistného krytí. Aviva Vision umožňuje např. maximalizovat výši pojistné ochrany, kterou lze získat za určitou výši prostředků (resp. minimalizovat potřebnou výši pojistného pro danou pojistnou ochranu), zabezpečit klientům pojistnou ochranu i v případě tíživé finanční situace, získat cenově zvýhodněné komplexní krytí pojistných rizik. Konstrukce produktu Aviva Vision je postavena na konceptu jednoho placeného pojistného, které je převáděno na podíly programů investování, a následně jsou každý měsíc z podílového účtu strhávány rizikové poplatky za aktuálně poskytovanou pojistnou ochranu při použití výhod přirozeného pojistného (tj. bez „předplácení rizika“ jako v případě fixního pojistného). Pojistná ochrana i v případě tíživé finanční situace Konstrukce produktu umožňuje v případě, kdy klient nemá dostatek volných prostředků pro placení pojistného, převést pojištění do splaceného stavu. Pro úhradu rizikových poplatků je využita vytvořená kapitálová hodnota a pojistná ochrana zůstává plně zachována. 42 finmag — květen 2009 Lineárně klesající pojistná částka i pro připojištění Aviva byla první pojišťovnou v ČR, která zavedla do investičního životního pojištění koncept lineárně klesající pojistné částky pro pojištění pro případ smrti. Důvod zavedení byl jednoduchý: je-li smyslem životního pojištění pokrýt finanční dopady plynoucí z výpadku budoucích příjmů, je přirozené, že s rostoucím věkem se budou snižovat i očekávané budoucí příjmy a tím nižší může být i pojistná částka nutná k jejich případnému nahrazení. Jednou z výrazných inovací v produktu Aviva Vision je zavedení lineárně klesající pojistné částky i pro připojištění, která je dostupná jako alternativa k pevné pojistné částce. Vhodnou kombinací různých pojistných částek může klient lépe sladit výši pojistné ochrany se svými potřebami. Široká nabídka pojistných krytí Kromě pojištění pro případ smrti si klient může zvolit libovolné z 8 připojištění. Navíc existuje balíček poskytující komplexní pojistné krytí pro hlavní životní rizika pro plátce hypoték a jiných úvěrů. Kde je to vhodné, má klient možnost volit jak variantu s pevnou, tak s klesající pojistnou částkou, případně obě tyto varianty současně. Kromě obvyklých připojištění je zavedeno i několik výrazných novinek. Připojištění „Náhlá smrt“ (novinka v ČR) Smyslem tohoto nového připojištění je poskytnout dodatečné pojistné plnění v případě neočekávaného úmrtí. Jedná se o rozšíření připojištění pro případ smrti úrazem. Na rozdíl od klasického připojištění smrti úrazem je zde vyplaceno pojistné plnění ne- jen v případě, že dojde k úmrtí z důvodu úrazu, ale také z důvodu akutního infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody (tzv. „mrtvice“). Tyto tři příčiny představují nejčastější případy náhlých úmrtí a poskytují tak skutečně komplexní krytí pro případ neočekávaného úmrtí, navíc za cenově velmi výhodných podmínek. Vylepšena byla i ostatní připojištění. Připojištění trvalých následků úrazu je nabízeno ve dvou variantách lišících se závažností krytých poškození (od 0,5 % nebo od 10 %). Změna se týká i invalidního připojištění, nově využívajícího definice odvozené od pravidel pro přiznání státního invalidního důchodu. Úvěrová asistence Tento balíček je sestaven tak, aby pokryl hlavní životní rizika související se schopností splácet úvěry. Schopnost splácet hypotéku nebo jiný úvěr je samozřejmě ohrožena v případě úmrtí dlužníka, je ale ohrožena i v případě jeho invalidity či závažného onemocnění. A právě tato rizika jsou kryta prostřednictvím úvěrové asistence, která je nabízena ve variantě s lineárně klesající pojistnou částkou. Pojistné placené za tento balíček je výrazně nižší než při samostatném sjednání jednotlivých krytí. Pojistník má dále prostřednictvím sjednání připojištění pracovní neschopnosti či připojištění hospitalizace možnost zajistit krytí splátek i pro případ pracovní neschopnosti delší než 28 dní či pro případ hospitalizace. Z dalších novinek můžeme zmínit např. asistovanou správu podílového účtu. Aviva Vision obsahuje řadu možností, jak sestavit pojištění každému podle jeho vize. • LBBW Bank / Důvěryhodné partnerství Německá banka LBBW Bank vstoupila na český trh loni v září akvizicí tehdejší BAWAG Bank. V současné době je svou velikostí devátou největší tuzemskou bankou. Působí však na českém trhu již 18. rokem. Loni byla v soutěži „Banka roku“ vyhlášena odborníky jako třetí Nejdynamičtější banka roku. Martin Kryl, člen představenstva LBBW Bank CZ, oceňuje, že si na českém trhu vybudovala pověst důvěryhodného partnera pro soukromou i firemní klientelu. zaměříme na další zkvalitnění úvěrového procesu. I prostřednictvím finančních poradců nabízíme různé typy hypotečních úvěrů, které svými parametry patří k nejlepším na trhu. Mezi vkladovými produkty je velice populární LBBW Spořicí účet, který patří svým zhodnocením taktéž k nejzajímavějším na trhu. V letošním roce chceme přinést nové atraktivní produkty pro klienty, kteří chtějí dlouhodobě spořit. Zajímá nás ale, jak jsem již zdůraznil, oblast malého a středního podnikání. Ačkoliv tento segment nebude mít v této nelehké době ustláno na růžích, přesto chceme malým firmám pomoci. Připravujeme balíčky s úvěry i klasickými instrumenty platebního styku. Vedle toho již od podzimu nabízíme podnikatelům výhodné spořicí produkty. Zmínil jste i privátní klientelu… Ano, další specifickou oblastí je naše privátní bankovnictví, kde je pro budování vztahů mezi bankéřem a klientem klíčovým faktorem úspěchu důvěra klienta, náš individuální přístup, korektnost a vysoká odbornost. Podařilo se nám pro tuto oblast sestavit opravdu silný a profesionální tým. O LBBW Bank se v poslední době v médiích často píše, především v souvislosti s nabídkou výhodných hypoték nebo spořicích účtů. Na jaké segmenty klientů se orientujete? LBBW Bank své služby nabízí nejen fyzickým osobám a privátním klientům, ale také firemní a institucionální klientele. Zejména v oblasti firemního bankovnictví si banka za těch 18 let vybudovala pověst důvěryhodného partnera pro firmy všech velikostí. Co se týče fyzických osob, je LBBW Bank zaměřena především na bonitnější klientelu, tedy na rozrůstající se střední třídu, která čím dál tím více vyhledává služby finančního poradce. Zajímá nás však i oblast malého a středního podnikání a pro tento segment připravujeme v letošním roce řadu novinek. Máte poměrně širokou síť poboček. Budete ji nadále rozšiřovat? Dnes máme celkem 28 poboček ve všech regionech České republiky. Loni jsme otevřeli celkem devět nových a orientovali se na dobudování obchodní sítě. Pobočky navíc doplňujeme servisem mobilního bankéře, tedy službou, kdy za vámi váš bankéř přijede až domů. Ačkoliv i nadále rozvíjíme služby přímého (elektronického) bankovnictví, stále existuje velmi mnoho klientů, a to včetně podnikatelů a manažerů, kteří své bankovní záležitosti řeší raději osobně se svým bankéřem. Koneckonců i z výsledků čtenářské ankety Zlatý Měšec 2009 vyplynulo, že na naší bance si lidé cení zejména klientského servisu, tedy chování našich zaměstnanců a pomoci při řešení problémů, a že důležité jsou pro ně dobré vztahy a individuální přístup. Můžete prozradit některé novinky? V oblasti úvěrů je od loňského roku naše portfolio už doplněné a konkurenceschopné a nyní se A jaké změny jste provedli v nabídce hypoték? Připravujete něco dalšího? V oblasti hypoték jsme v minulém roce představili celou řadu novinek, starší produkty prošly řadou změn a vylepšení. Nabízíme za velice výhodných podmínek například hypotéku umožňující konsolidaci stávajících úvěrů či hypotéky s různým účelem (IQ Hypotéka MULTI). Naše hypotéky mají příznivé úrokové sazby a představují velmi zajímavé možnosti financování nejen bydlení. Velký zájem ze strany klientů přetrvává u Hypotéky hypoték, tj. refinancování již stávající hypotéky za výhodných podmínek. Tato hypotéka je zcela bez poplatku za zpracování a banka klientovi pomůže s administrativou spojenou s převodem. Zmínil jste spolupráci s finančními poradci. Jsou pro Vás důležitým kanálem? Již dnes banka úspěšně prodává všechny typy hypotečních úvěrů prostřednictvím externích partnerů, resp. jejich finančních poradců a do budoucna pro nás zůstanou velmi důležitým distribučním kanálem. Naší strategií je spolupracovat s těmi nejvýznamnějšími finančně-poradenskými společnostmi na trhu, jejichž produkce v sobě dokáže skloubit vedle kvantity i kvalitativní nároky na realizované obchody. Jako servisní model jsme zvolili centrální řízení externího prodeje, tzn. že prostřednictvím specializovaného týmu pro podporu externích partnerů a regionálních key account manažerů poskytujeme poradcům jednotný přenos informací, jednotné podmínky při řešení konkrétních obchodních případů, a zároveň poskytujeme „exkluzivní“ péči v rámci všech regionů ČR. Důležitým faktorem je pro nás i skutečnost, že tak máme zajištěnou velmi rychlou zpětnou vazbu – s partnery chceme průběžně konzultovat naše produkty a procesy a s takovou zpětnou vazbou pracovat při jejich zdokonalování. Jsme si vědomi, že jsme pro externí sítě relativně novým subjektem trhu, chceme je proto díky dalším novinkám utvrzovat v přesvědčení, že i sama LBBW Bank CZ je pro ně atraktivním partnerem. • květen 2009 — finmag 43 fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů AXA / Pojištění Balance 8 Další investiční příležitost od Axy nás i klientů je ovšem i za těchto podmínek co nejvyšší výnos. A pojištění Balance 8 je konstruováno tak, abychom ho dosáhli. Od čeho se bude výnosnost investice odvíjet? Zhodnocení klientských vkladů zde závisí na vývoji tří indexů. Jde o index dluhopisový, akciový a komoditní. Akciový index i dluhopisový index se na celkovém výnosu podílejí z 25 %, zbylá polovina připadá na komoditní index. Díky této diverzifikaci lze dosahovat výnosů i v případě, že se některým typům aktiv nedaří. Celkové zhodnocení pak odpovídá průměrnému zhodnocení investice za dobu trvání pojištění, tedy za osm let, jak napovídá název produktu. foto: archiv axa Finanční skupina AXA přichází na český trh s novým produktem. Balance 8 je jednorázově placené investiční životní pojištění, u kterého má klient 100% garanci vložených finančních prostředků. Zároveň toto pojištění slibuje i velmi slušnou výnosnost díky kombinované investici do akcií, dluhopisů i komodit. Na podrobnosti jsme se zeptali Vladimíra Dvořáka, vedoucího úseku vývoje produktů AXA životní pojišťovny. Jak byste v krátkosti představil nový produkt, který jste začali nabízet? Pojištění Balance 8 je investičním životním pojištěním, které přesně odpovídá požadavkům klientů v době neklidu finančních trhů. 100% garance návratnosti investovaných prostředků představuje velice atraktivní prvek produktu především pro investory, kteří chtějí na jedné straně dosáhnout zajímavý výnos, na druhé straně však mají obavy z poklesu akciových trhů. Konstrukce produktu, kdy jsou výnosy vázány jak na akcie, dluhopisy, tak i komodity, pak umožňuje dosahovat nadprůměrného zhodnocení. Investiční filozofií 44 finmag — květen 2009 a participací na výkonnosti tří indexů – komoditního, akciového a obligačního – navazujeme na pojištění Balance 6, které jsme začali nabízet na podzim, a ukázalo se, že o tento typ produktu mají klienti velký zájem. Jak moc je 100% garance vkladů důležitá v současné situaci, kdy lidé méně důvěřují finančním institucím a produktům? Je pochopitelné, že mnoho lidí se může v současné době obávat ztrát. Proto mohou váhat s investicí, i když třeba mají volné finanční prostředky. My klientům nabízíme příležitost, jak investovat „bez nervů“. Primárním cílem Jaké jsou další parametry tohoto pojištění? Platí klient nějaké poplatky? Klienti při dodržení podmínek neplatí žádné vstupní poplatky ani výstupní poplatky. Minimální hodnota počáteční investice je 70 tisíc korun a klienti mají možnost mimořádných výběrů i v průběhu pojištění. Nemusejí se proto obávat, že by nemohli se svými penězi disponovat, pokud se ocitnou v náhlé finanční tísni. Pojistná doba je, jak jsem již zmínil, osm let. Výhodou je také daňová uznatelnost pojistného pro klienty starší 52 let. Klient si může daňový základ snížit až o 12 000 Kč ročně, což představuje další zisk, který mu z produktu plyne. Balance 8 je životní pojištění. Jakou pojistnou ochranu klient získá? Zatím jsem o Balance 8 hovořil jen z hlediska investování, ale pochopitelně je zde i pojistná složka. V případě smrti úrazem je vyplácena aktuální hodnota investice navýšená o 50 %, celkem takto může být navíc vyplaceno až 500 tisíc korun. Je tato nabídka nějak časově omezena? Počítáme s tím, že toto pojištění budeme nabízet do 21. září letošního roku. • Jak efektivně využívat kreditní karty www. k reditka.cz, kde je možné se prostřednictvím interaktivního příběhu naučit kreditní kartu správně používat. Jedná se o zcela nový způsob komunikace společnosti MasterCard, jehož cílem je atraktivní a zábavnou formou vzdělávat veřejnost v oblasti běžného používání peněžních prostředků. Nově lze na stránkách nalézt vyhledávač ideální kreditní karty dle zadání návštěvníka. Vyhledávač ideální karty je nástroj, který nabízí přehledný popis kreditních karet MasterCard dostupných na našem trhu. Umožňuje také porovnávat vybrané karty pod le různých kritérií, jako např. možnost získání benefitu při platbě kartou, nejnižších vstupních nákladů či možnosti platit kartou on-line. • Nejčastěji se platí kreditní kartou za elektroniku Z průzkumu společnosti MasterCard vyplývá, že mezi držiteli kreditních karet je nejčastějším způsobem financování nákupů právě kreditní karta, za kterou následuje kontokorent. U nedržitelů kreditních karet pak kontokorent zaujímá první příčku a je následován nákupem na splátky. Nejčastěji držitelé kreditních karet za posledních šest měsíců zaplatili svojí kartou za elektroniku, nábytek, vybavení do domácností, za oblečení, potraviny a rovněž za zboží denní potřeby. Kreditní kartu splácí 74 % jejích držitelů pravidelně, drtivá většina na měsíční bázi. Jedna čtvrtina držitelů, kteří mají bezúročné období připojené ke své kreditní kartě, pak této vlastnosti kreditní karty využívá. Několik důvodů, proč vlastnit kreditní kartu Průzkum společnosti MasterCard dále zjišťoval důvody, které jsou pro držitele kreditní karty rozhodující při pořizování této karty. Hlavním argumentem, proč si tato skupina obstarala svoji „kreditku“, je finanční rezerva pro případ nouze. Následuje potřeba rychlého výběru vyššího finančního obnosu či výhodnost platby kreditní kartou. Webové stránky www.kreditka.cz Společnost MasterCard na podzim loňského roku spustila nové vzdělávací internetové stránky Poradna Dotaz: Dobrý den, v současnosti nejsem držitelkou žádné kreditní karty, ale ráda bych si nějakou pořídila. Můžete mi prosím poradit, která karta je nejvýhodnější a kde ji mohou získat? Zajímalo by mě rovněž, jaký je rozdíl mezi tzv. embosovanou a neembosovanou kartou. Děkuji za radu. M. Veselá, Třebíč Expert radí: Dobrý den, paní Veselá, toto je velmi dobrá otázka, leč odpovědět na ni není tak jednoduché a jednoznačné. Před pořízením karty totiž musíte zvážit řadu věcí. Například, k jakým účelům budete kartu používat, zda budete využívat bezúročného období, zda budete splácet úvěr jednorázově či opakovaně, o jaké doplňkové služby máte zájem atd. Na základě všech kritérií je možné teprve určit, která karta je pro Vás tou pravou. Každopádně Vám doporučuji navštívit webové stránky www. kreditka.cz, kde kromě informací o možnostech kreditních karet naleznete jednoduchý vyhledávač kreditních karet MasterCard, které budou nejvíce odpovídat Vašemu zadání. Jednotlivé produkty je pak možné mezi sebou i porovnávat. Rozhodně Vám pak pomohou na přepážkách jednotlivých vydavatelských bank, kde Vám zároveň i kartu vydají. Nyní bych se vrátil k Vaší druhé otázce, a to k rozdílu mezi embosovanou a neembosovanou kartou. Embosovaná platební karta má na své lícní straně reliéfně vytištěny veškeré informace, které potřebujete pro správné zúčtování transakce, např. Vaše jméno jako držitele karty, číslo karty a její platnost atd. Výhodou embosované karty je tedy její širší možnost použití, protože kromě klasické platby v obchodě vybaveném elektronickým platebním terminálem můžete embosovanou platební kartou zaplatit také v obchodě, který je vybaven speciálním snímacím zařízením zvaným imprinter. V podstatě lze tedy říci, že embosovaná karta představuje širší akceptační síť. Pavel Javorský, ředitel kanceláře MasterCard Europe pro Českou republiku a Slovensko Vaše případné dotazy či tipy k používání platebních karet posílejte na e-mailovou adresu: [email protected]. Z došlých dotazů vybereme ty nejzajímavější a spolu s odpověďmi je otiskneme v dalších číslech. květen 2009 — finmag 45 foto: archiv mastercard Obliba kreditních karet má v České republice rostoucí tendenci. Znalost držitelů kreditních karet o jejich výhodách se prohlubuje. Do popředí kladně hodnocených atributů kreditních karet se dostávají vlastnosti spojené přímo s použitím karty, jako jsou jednoduchost a pohodlí. Značný potenciál pro rozvoj edukace v této oblasti se však stále nachází mezi nedržiteli kreditních karet. Zvýšit informovanost o kreditních kartách a způsobech jejich efektivního využití se nyní snaží společnost MasterCard svými edukativními stránkami www.kreditka.cz. fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů RSTS / Jarní kampaň Raiffeisen stavební spořitelna a.s., specialisté na moderní bydlení, přichází s rozsáhlou marketingovou kampaní, jejíž moto zní: „Více domova“. Jarní kampaň na období od 17. 4. do 30. 6. 2009 přináší klientům řadu výhod a, jak už je pro RSTS příznačné, klade důraz na úsporná, „zelená“ řešení. Více domova – bez kompromisů Není třeba nechat se omezovat pověrami, že stavět nelze bez spousty kompromisů mezi tím, co chcete, a tím, co si můžete dovolit, ujišťuje kampaň. Mezi hlavní benefity, které klientům přináší, patří již tradičně špičkové parametry úvěrů, dále unikátní karta Více domova, se kterou klienti mohou uplatnit vysoké slevy na nákup nejlepších značkových stavebních materiálů od partnerů RSTS, a do třetice úvěry a překlenovací úvěry bez úhrady za uzavření smlouvy o úvěru pro smlouvy po vázací době. Špičkové parametry úvěrů a méně poplatků Příkladem úvěrového produktu se skvělými parametry je úvěr Nízká hyposplátka, vlajkový produkt RSTS s nejnižším úrokovým zatížením pro klienty. Po celou dobu úvěru je garantována neměnná výše úvěrové sazby u úvěru ze stavebního spoření 3,5 % A RSTS pro své klienty ještě vylepšila některé ze svých dalších oblíbených produktů. Atraktivnější je například překlenovací úvěr Bez čekání, který lze nyní bez modelování nabízet již od 3,9 % p. a., navíc klient získá až 400 000 Kč bez zajištění a dokládání příjmů. V režimu Dobrý známý mohou klienti získat úvěr za 5,3 % p.a. a až 300 000 Kč bez zajištění a dokládání příjmů. Když si klient tento úvěr uzavře k nové smlouvě o stavebním spoření, je smlouva zdarma. V kombinaci s mimořádnou akcí do 30. 6. tak vybraní klienti neplatí žádnou vstupní úhradu! Velké úvěry Nízká hyposplátka (s úvěrovým tarifem) resp. Horizont (se spořícím tarifem) nyní RSTS nabízí za 5,1 resp. 4,9 % p. a. Pro ty, kteří se rozhodují mezi úvěrem ze stavebního spoření a hypotéčním úvěrem, jistě stojí za to porovnat si tato čísla s průměrnými úrokovými sazbami nových hypotečních úvěrů… Mezi další, již tradiční, výhody úvěrů u RSTS patří možnost rozložení splátek až na 23 let, mimořádná jistota díky tomu, že klient své měsíční náklady od počátku zná, a to po celou dobu splácení úvěru, dále mimořádná f lexibilita pramenící z toho, že dobu splacení úvěru a tím i celkově zaplacené úroky si klient určuje sám výší mimořádných vkladů (bez dodatečných poplatků), a v neposlední řadě možnost úvěr kdykoliv předčasně splatit bez sankcí. Zaplacené úroky si navíc samozřejmě lze odečíst od daňového základu. U veškerých překlenovacích úvěrů sjednaných v období od 1. 4. 2009 do 30. 6. 2009 navíc nebude při splnění několika málo podmínek u smluv uzavřených 31. 12. 2003 nebo dříve účtována úhrada za uzavření smlouvy o úvěru (vystavení úvěrové a zajišťovací dokumentace). Karta Více domova - slevy a energetické úspory Ke každé žádosti o úvěr či překlenovací úvěr od RSTS získá klient v období od 17. 4. do 30. 6. plastovou kartu Více domova. Při prokázání se touto kartou pak může až do 31. 8. čerpat výrazné slevy u vybraných partnerů akce. Jarní kampaň klade důraz na úsporná, „zelená“ řešení, a tak byli partneři vybráni právě s přihlédnutím k tomu, jaký mohou klientům poskytnout přínos v oblasti energetických úspor. Se společnostmi Wienerberger, Schiedel, Vekra a Sykora klienti získají s významnými slevami kvalitní zboží, které jim navíc přinese dodatečné úspory. Kvalitní okna od Vekry (v akci s 40% slevou) mohou uspořit až 20 % energie díky zabránění úniku tepla, významné energetické úspory rozhodně přinese také indukční varná deska, kterou mohou klienti při nákupu kuchyně získat s kartou Více domova od společnosti Sykora zdarma. Společnost Wienerberger poskytne 30% slevu na veškerý sortiment POROTHERM, přičemž s technologií POROTHERM DRY FIX.SYSTEM lze mimo jiné s nebývalou účinností zamezit nehospodárným únikům tepla. Schiedel zase sleví klientům RSTS až 15 % při nákupu komínového systému ABSOLUT nebo DUO - tepelné ztráty větráním lze snížit až o 25 %. Raiffeisen stavební spořitelna byla se svou ekokampaní, spuštěnou na podzim roku 2008, první stavební spořitelnou financující energeticky úsporná řešení. V tomto trendu – podpoře řešení, která klientům šetří peníze a současně šetří i životní prostředí, pokračuje i se svou jarní kampaní. • Úvěr již od Mé sny o bydlení na dosah 30 % sleva 15 % sleva 40 % sleva až 30 000 Kč Na veškerý sortiment POROTHERM. Na komínové systémy Schiedel. Na plastová a dřevěná okna Vekra. K zakoupené kuchyni indukční deska zdarma. Akce platí do 30. 6. 2009 46 finmag — květen 2009 3,5 % a karta plná výhod www.rsts.cz/vicedomova protiklady kapr vs. pstruh foto: profimedia.cz Kapraře a pstruhaře rozděluje letitá nevraživost. Na druhou stranu je spojuje vášeň pro lov. Oba tyto druhy rybolovu však mají své nezaměnitelné kouzlo. / Petr Tomíšek květen 2009 — finmag 47 protiklady Ortodoxní kaprař Existují rybáři, kteří si jdou na pár hodin posedět na své oblíbené místo k řece, k rybníku nebo na přehradu. Existují ale i takoví, pro něž je ulovení kapra výzvou. Takový kaprař většinou nechytá ryby, aby si zaplnil lednici. Jde mu zejména o velikost ryby, adrenalin vyplavený zdoláváním kapitálního kusu a o slávu, kterou tím získá. Kaprař nelituje peněz do vybavení. Také nenechává nic náhodě, místo lovu má přesně zmapované, leckdy za použití echolotu, jímž prohlédne dno vodní plochy, u které stráví několik dní (ano, dní, to není záležitost na několik hodin). Také si na vybraná místa zaveze návnadu, kterou rybu naláká, a pak ji obelstí nástrahou. Teprve pak přichází čas pravého lovu. Po zakrmení vybraných míst si na břehu vybuduje základnu. Co věcí je potřeba naskládat do auta před takovou akcí! Ke klidnému, ale tiše vzrušivému lovu potřebuje pohodlí. Kdyby začalo pršet, ať se má kde skrýt. Počítejte se mnou: dva pruty, dva navijáky, dva držáky prutů (lidově vidličky), dva signální hlásiče záběru, teplé oblečení, přístřešek pro úkryt tvořící závětří a poskytující ochranu před deštěm, skládací židličku, případně stolek, neboť takový pobyt u vody už se blíží kempování. Musí mít krabici s doplňky (háčky, olůvka, vlasce, náhradní cívky k navijákům, různé drobnosti, svítilna, nůž…), nádobu s návnadou a nádobu s nástrahou, vezírek na uchování ryby, podběrák, podložku pro šetrné uložení ryby po zdolání, aby neležela na písčitém či jiném břehu, a další věci náležející k individuálním potřebám jedince. Například basu piva. Alchymie návnady a nástrahy foto: profimedia.cz Ortodoxní kapraři chytají obvykle na boilie, což jsou kuličky vyrobené bezmála alchymistickými metodami ze směsi obsahující sušené mléko, sójovou mouku, otruby, semolinu (pšeničná mouka), vejce, olej, vodu a chuťové a aromatické látky. Směs se zpracuje, uvaří, usuší, uloží a postupně „vychytá“. Je to nástraha i návnada v jednom. Opravdoví kapraři si je vyrábějí většinou sami. 48 finmag — květen 2009 Kultovní rybolov Obliba chytání kapra spočívá i v tom, že tato ryba může dorůst do opravdu trofejní velikosti. V Severní Americe nejsou výjimkou kapři s hmotností kolem 40 kilogramů. Na jihu Evropy, třeba ve Španělsku, se dají chytit kapři vážící kolem 35 kilogramů. Zároveň ale kapr není ryba hloupá. Kapři hledají potravu zejména u dna. I proto slaví moderní boilie takový úspěch. Kapra lze ovšem chytat i u hladiny či na hladině. Jsou období, kdy není lepší nástraha než kousek rohlíku povalující se na hladině. Úspěch přinášejí i nástrahy rostlinného druhu, jako brambor, kukuřice nebo z domácí kuchyně vařená kolínka, kroupy, cizrna a podobně. Obliba chytání kapra spočívá i v tom, že tato ryba může dorůst do opravdu trofejní velikosti. V Severní Americe nejsou výjimkou kapři s hmotností kolem 40 kilogramů. Na jihu Evropy, třeba ve Španělsku, se dají chytit kapři vážící kolem 35 kilogramů. Zároveň ale kapr není ryba hloupá. Chytá se i na nástrahy, které najdeme v přírodě: žížala, larvy housenek, masařek, ale i larvy chrostíků ukryté pod kameny u břehů. Jednu dobu byly velmi účinné burisony. Kapra lze samozřejmě chytat i na plavanou, ale to je jiná záležitost. Důležité je zdůraznit, že ortodoxní kapraři jdou cíleně za velkým kaprem a metoda, kterou používají, to jest způsob lovu a zvolená nástraha, jim téměř vždy zaručí úspěch. Jen výjimečně ale uloví jinou rybu než kapra. Může to být cejn, amur, tolstolobik nebo lín, kdo nasaje kuličku boilie vonící proteiny na dně jezera či řeky, teoreticky i štika nebo candát a sumec, ale rozhodně to nebudou malé ryby.• Potřebné vybavení kapraře (orientační cena v Kč) Přístřešek neboli bivak Sedačka Naviják 2x Podběrák Svítilna (čelovka) Podložka pod ryby Spacák 4000 2000 10 000 800 1000 800 2000 Tripod (vidličky) 3000 Elektronický hlásič záběru 2x 3000 Obal na pruty Batoh Pruty 2x Echolot Bójka na označení místa navnadění 700 1000 20 000 5000 500 Nafukovací člun na zavezení návnady 4000 Doplňky (háčky, olůvka, krmítka…) 1000 Boilie (cena za kg) Outdoorové oblečení Lehátko Celkem 300 10 000 3500 72 600 květen 2009 — finmag 49 foto: profimedia.cz Hotové kuličky se různými způsoby nastražují na háčky a rybáři se je snaží prutem dopravit tam, kam předem patřičnou dávku boilie zavezli z loďky, aby ryby jejich nástrahu hledaly právě v tom místě a nechaly se splést. Ve své podstatě jde o vysoce propracovanou technologii a úlovek ryby není náhodný. Moderní vybavení elektronickými hlásiči záběrů dokonce umožňuje takovému rybáři oddálit zrak od prutů a v zázemí přístřešku si číst nebo spát. Současné tlaky kaprařů na rybolov trvající 24 hodin tedy neznamenají, že by byla nezbytná nepřetržitá bdělost. „Pípák“ vydá signál, že ryba zabrala, a vzhledem k systémům nastražení boilie je obvykle také již chycena, takže zásek, který následně provede rybář, jenž se právě probudil a doběhl k prutu, spíš jen „potvrzuje“ skutečnost, že kapr je uloven. Teprve teď přichází euforie a uvolnění adrenalinu při zdolávání ryby. Je-li všechno v pořádku a ryba nezajede do vázky (padlý strom, kámen, jakákoliv překážka na dně), nemá moc šancí na únik. Moderní doba přinesla i nové technologie. Pruty jsou vyráběny ze skládacích dílů na grafitové bázi, jsou lehké, pružné, pevné. Kde jsou ty doby, kdy můj strýc chytal na bambusové pruty, které jsem mu jako malý kluk tak záviděl! Po zdolání ryby přichází rituál: ortodoxní kapraři svůj úlovek musejí vyfotit! Digitální svět jim tuto možnost dopřává mírou vrchovatou. Různé webové stránky se jen hemží pyšnými rybáři a kapitálními kapry a není výjimkou, když se jednu a tu samou rybu podaří v plynoucím čase chytit více lidem. Někteří jdou tak daleko, že velkým kaprům dávají i jména. Po zaznamenání úlovku na věčné digitální časy je ryba slavnostně navrácena vodě. Ano, nedivte se, tito rybáři opravdu nechytají kapry pro kuchyň vlastní domácnosti. protiklady Muškaření je životní styl foto: jprofimedia.cz S nadsázkou lze říci, že muškaření představuje určitou životní filozofii. Znamená to vnímat přírodu nad vodou i pod vodou, být dobrým pozorovatelem změn na hladině, trpělivě vstřebávat děj kolem sebe a sledovat způsob, jakým právě teď ryba konzumuje potravu, abychom ji mohli chytit. V análech se záznamy o chytání ryb na peříčko navázané na háčku objevují někdy kolem 15. století našeho letopočtu. Postupný vývoj vedl k tomu, že se v roce 1747 objevila první kniha o vázání mušek (Art of Angling, Richar Bowlker). Autor v ní představil svůj soubor mušek a popsal způsoby, jak je používá. Pruty se tehdy používaly daleko delší, dřevěné, nebyly navijáky, šňůry se vyráběly ze spletených koňských žíní. Na konci 18. století se objevily první jednoduché navijáky, ze kterých se vyvinuly ty dnešní. Postupem času se kolem roku 1840 objevil první muškařský prut ze štípaného bambusu (vyrobil jej americký houslař) a od té chvíle se začalo rozvíjet muškaření. Pro americké rybáře to byl teprve začátek. Již tehdy se zrodila jména legendárních výrobců, Američané Charles Orvis ( jeho firma funguje od roku 1856 dodnes) a Hiram Leonard, po nich přišel Angličan Hardy (kdo nechytá na prut Hardy, není pravý Angličan). Šňůry se začaly vyrábět z hedvábí a rozvíjely se metody nahazování mušky. Konkurence podněcovala vylepšování technologií a spolu s tím se v 19. století objevily také první odborné knihy o entomologii. V roce 1836 popsal hmyz v přírodě a možnosti jeho nahrazení umělými napodobeninami Alfred Ronald. A začaly filozofické spory o to, jak by se měly mušky rybám předkládat. Suchá, mokrá a ostatní Ve druhé polovině 19. století se v jižní Anglii velmi rozvinul rybolov na suchou mušku. Konzervativní přístup Angličanů dokonce vedl 50 finmag — květen 2009 Potřebné vybavení muškaře (orientační cena v Kč) Brodicí kalhoty 10 000 Brodicí boty 2500 Vesta 2500 Podběrák Prut AFTMA 5 500 10 000 Naviják 5000 Náhradní cívky na další šňůry (2x) 5000 Šňůry (plovoucí, intermediální, potápivá) 4500 Doplňky (vlasce, návazce...) 2000 Krabička na mušky (suché, mokré, nymfy, streamery) 4000 Klobouk 1000 Polarizační brýle 1000 Košík na ryby Pláštěnka 700 8000 Svítilna 1000 Svěráček na vázání mušek 3000 Vázací materiály (skalpy ptáků, srst, umělá vlákna...) 5000 Vázací doplňky 2000 Belly boat 4500 Oblečení do brodicích kalhot 3000 Celkem než při chytání se suchou či mokrou muškou nebo nymfou. Chce to trénink a výbavu Řadu rybářů od muškaření odrazuje představa, že jde o drahou záležitost, a ještě je k tomu potřeba umět zacházet s prutem, který má zcela jiné vlastnosti než ten, na který chytají kapry. Ze srovnání modelových rozpočtů výbavy je vidět, že cenově se od sebe zase tolik neliší ani při zachování nároku na jistou kvalitu. Základní dovednost představuje pochopení toho, že lehkou mušku pomocí prutu a hmotnosti šňůry, již rozvodíme ve vzduchu, dopravujeme k rybám. Koordinace pohybů a načasování vhodného okamžiku uvolnění šňůry je věc tvrdého tréninku – dostatečného počtu „prutohodin“. Muškaření vyžaduje Muškaření se od kapraření liší samotnou podstatou. Jde o aktivní přístup k rybolovu s nutností rozsáhlých znalostí života ve vodě a přírodních cyklů, žádná „čekaná“. mít kolem sebe prostor. Brzy lze zvládnout jednotlivé finesy od základní techniky nahazovaní nad hlavou po dvojité zatažení, kterým udělíme šňůře větší rychlost a dohodíme na vzdálenější rybu, po valivý hod nebo zkrácení dopadu mušky, když je ryba v naší blízkosti a chceme, aby k ní muška jen splavala. Jestliže chce muškař chytat i na stojatých vodách, může to zkusit se stejným prutem, jaký používá na řeku, ale nemusí být stejně úspěšný. Také šňůru bude potřebovat jinou, takovou, co nebude příliš čeřit a rušit klidnou hladinu. Zjednodušme to natolik, že základem je plovoucí šňůra. Na stojaté vody je vhodná šňůra, která se mírně potápí – intermediální. A do třetice je dobré mít šňůru potápivou, když chceme chytat na streamera a potřebujeme květen 2009 — finmag 51 foto: jprofimedia.cz k tomu, že jakýkoliv jiný způsob předkládání umělé mušky, například mokrá muška, byl nesportovní a nemorální. Z dnešního pohledu je to úsměvné a zůstává otázkou, jde-li vůbec o sport, když uspokojujeme své lovecké pudy a vášně. Angličané však zastávali názor, že je třeba chytat na suchou mušku proto, že na mokrou je to příliš jednoduché, neboť ryba zabere téměř okamžitě po dopadu mušky na hladinu. Historici nakonec zjistili, že prvenství suché mušky nenáleží Angličanům, protože již v knize El Manuscrito de Astorga z roku 1624 najdeme zmínky o chytání na suchou mušku ve Španělsku. V každém případě ale rozvoj této techniky Angličanům náleží. Směřování mušky na stojící rybu, kterou rybář vidí, je dodnes velmi oblíbenou metodou a k tomu velmi úspěšnou, máte-li tu správnou mušku. Také lov na takzvané nymfy se nejvíce rozvinul v anglických křídových tocích. Napodobovat vývojové stadium hmyzu se ukázalo být velmi účinné. I v tomto případě trval vývoj po celé 19. století. Ryby většinou celkem vybíravě reagují na to, co jim zrovna voda přináší. A leckdy je stojí nejmíň energie požírání volně plynoucích larev a různých živočichů ve vodním sloupci, tedy pod hladinou. Vznikaly vzory mušek, které napodobují hmyz, jenž stoupá k hladině nebo se právě líhne. Nezatížené mušky s měkkými nožičkami z pírek ze slepice tak čekala doba slávy. Zatížené mušky, opatřené olověným drátkem v tělíčku a wolframovou kuličkou u očka háčku, jsou velmi oblíbené pro velký úspěch a možnost prochytání hlubších jam, kde ryba číhá na dně na to, co jí přinese vodní proud. A když se mohou vázat mušky napodobující různá stadia hmyzu, proč by se nemohla navázat napodobenina plůdku ryby nebo většího vodního živočicha? Taková úvaha stála nejspíš na počátku vázání poměrně velkých vzorů mušek (3 až 15 centimetrů), takzvaných streamerů, kterými se loví zejména větší dravé ryby, počínaje samozřejmě pstruhem a konče třeba štikou, hlavatkou či sumcem. K takovému způsobu lovu ovšem potřebujeme jiný druh prutu i šňůry 75 200 protiklady mušku dostat co nejblíže ke dnu. Uplatnění najde i na stojatých vodách. Šňůry mají různou hmotnost a délku, označují se a třídí systémem AFTMA a lze podle toho rozklíčovat, jakou šňůru k čemu bude muškař potřebovat. Dlouhou dobu si muškař vystačí s jedním prutem. Pro začátek je dobrý prut dlouhý kolem devíti stop (pozůstatek vlivu anglických a amerických výrobců) na šňůru AFTMA kategorie 5. To je prut střední třídy, který umožní podle použití druhu šňůry ozkoušení všech popsaných metod. Časem ovšem začne muškař toužit po něčem jiném, třeba po prutu vyšší kategorie na jezero (na šňůru kategorie 7 nebo 8, který využije i na štiky). Před dvaceti lety se u nás nedalo pořídit takřka nic, dnes je výběr závislý spíš na peněžence nebo možnosti, která přijde v Americe draho, ale v Česku paradoxně levněji – dát si postavit prut z dovezených dílů na zakázku. Muškaři jsou šlechta foto: profimedia.cz Toto pejorativní tvrzení určitě vymysleli kapraři, a to nejspíš v dobách socialismu, kdy se muškaři dali spočítat málem na prstech jedné ruky. Do roku 1989 bylo prostě muškařské vybavení dostupné jen několika jedincům. To, co se v rybářských obchodech tehdy nabízelo, nestálo z dnešního pohledu za nic. Muškařské pruty vyrábělo družstvo Druchema, byl to jakýsi vinutý laminát – nejlépe na ně sedí přirovnání ke kravskému ohonu. Na rozdíl od kaprařů má muškař po celý den svůj prut v ruce. Proto by měl být lehký a zároveň by měl splňovat požadavky na pevnost, pružnost a další dílčí vlastnosti. Muškaření se od kapraření liší samotnou podstatou. Jde o aktivní přístup k rybolovu s nutností rozsáhlých znalostí života ve vodě a přírodních cyklů, Kapr pochází z Asie. Není tedy původní rybou českých a moravských vod, přesto je nejrozšířenějším cílem rybářů a „tradičně“ patří na český vánoční stůl. Podle historických pramenů se v Asii choval již před 400 lety před naším letopočtem. Později byl zavlečen do Evropy, kde se vyšlechtily i formy, které známe dnes, tedy nejen původní šupináč, ale i kapr lysec s několika šupinami kolem hřbetu a postranní čáry a kapr hladký, který je zcela bez šupin. 52 finmag — květen 2009 žádná „čekaná“. Zkušený muškař má zvládnuté minimum z entomologie, protože musejí vnímat pohyb hmyzu ve vodě a na hladině, rozlišit, co je to zač, a podle toho volit umělou mušku, jestliže chce být alespoň trochu úspěšný. Na rozdíl od kapraře nečeká na velkou rybu, ale chytá mnoho menších ryb. Cíleně ho zajímají pstruzi, lipani, siveni, ale může chytat i bílou rybu (tloušť, plotice, ouklej, proudník) nebo okouny a štiky. A samozřejmě také kapry. Zatímco kaprař odpočívá na břehu a čeká na svou rybu, muškař v brodicím oblečení vstoupí do vodního toku a hledá stanoviště ryb, která prochytává. K tomu používá různé metody a může je během dne střídat podle situace, kterou ve vodě „přečte“. Protože muškaři chytají převážně v řece, musejí mít vybavení na brodění – brodicí kalhoty a boty. Nezbytné je vnitřní teplé oblečení, voda zvláště pod přehradami se spodní výpustí bývá celoročně studená. Nutná je také muškařská vesta s mnoha kapsami, do kterých naskládáte vše potřebné: krabičky s muškami, vlasce, polarizační brýle, pláštěnku... Samostatnou kapitolou muškařské vášně je vázání mušek, tedy vlastních napodobenin přírodních vzorů nebo fantastických mušek, které nemají s hmyzem nic společného, a přesto mohou být velmi účinné. Vázání se soustřeďuje obvykle do zimních měsíců, kdy jsou podmínky k rybolovu méně příznivé, a je to tedy most, kterým muškař překlene období do dalších rybářských zážitků. Muškaření je na rozdíl od cíleného chytání kaprů univerzální. Různé metody lovu umožňují chytat široké spektrum ryb různých velikostí. V současné době řada muškařů vyjíždí za velkými rybami do zahraničí s touhou ulovit mořské ryby v pobřežních vodách, ať už to jsou tuňáci, tarponi, bonefish, kranasy, barakudy a další druhy ryb. Tam čeká pod vodou opravdové překvapení. • Pstruh obecný (potoční i jezerní) nemá tak popsanou historii jako kapr. Víme, že se původně vyskytoval v Evropě až po sever Norska, Island a na daleké Sibiři. Na konci 19. století byl vyvezen do Ameriky, na Nový Zéland, do Jižní Ameriky a části Asie. A naopak ze Severní Ameriky byl do Evropy dovezen pstruh americký duhový. V různých oblastech Baltského moře lze také chytat pstruha mořského. Další druhy pstruhů (Clarkův, cutthroat trout, golden trout, dolly varden, bull trout, gila trout) se dají chytat pouze v Americe. Američané mají brook trout, a to je pro nás siven. Homo economicus Těšte se na svůj vyhazov / Jan Majer Všechna náboženství světa podle vědeckého výkladu vznikla na základě přirozené lidské potřeby „mít ve věcech jasno“. Náš mozek zcela přirozeně a neodbytně prahne po vysvětlení, když se nás nějaká situace významněji dotýká a my pro její vyhodnocení nemáme dostatek informací. Nemá-li „z čeho vařit“, může mozek začít pracovat se souborem zcela nesouvisejících drobných indicií a skládat z nich celé teorie. Vše do sebe postupně začne zapadat jako kostky lega. Bez ohledu na to, že realita je třeba úplně jiná. Něco se děje U výtahu stáli a klábosili kolega se šéfovou. Když vás zahlédli, rychle se rozloučili a oba spěchali do svých kanceláří… Běžná situace, které byste rozhodně nevěnovali pozornost? Přičtěte k tomu pár dalších banalit, třeba nižší prémie za minulý měsíc, odměřené chování nadřízených nebo neuctivé chování podřízených, a váš mozek má téměř kompletní „stavebnici“ pro vybudování neprůstřelné spiklenecké teorie. Stačí pár hodin nebo dní a z útržků hypotéz máte brzy pevnou konstrukci vaší vlastní virtuální reality. Hypotetické úvahy posunou směrem k přesvědčení vaše důvěrné rozhovory s přáteli, kteří jsou za všech okolností na vaší straně a vaše podezření ani v nejmenším nezpochybňují. Naopak, kdybyste sami za pár dní o svém úsudku zapochybovali, pěkně vás v loužičce podrží v domnění, že vám pomáhají. Bohužel, v této fázi už nejde o banalitu. Vaše nová víra má vlastnosti sebenaplňujícího se proroctví. Pokud uvěříte, že proti vám někdo kuje pikle a že je vaše pozice vážně ohrožena, dříve či později se vám to může splnit. Don’t worry, be happy K podobným nedorozuměním dochází v rodinách (nejtypičtější jsou duely s tchyněmi), ve škole, mezi kamarády, ale především mezi kolegy v práci. Zatímco příbuzní, spolužáci a kamarádi se obvykle přes spory přenesou, v zaměstnání může vaše „stíha“ smazat roky poctivé práce, znemožnit zasloužené povýšení a nakonec přimět nadřízeného, aby se vás v rámci nikdy nekončícího ozdravného procesu zbavil a nahradil vás někým, kdo je v pohodě. Falešné obavy jsou z tohoto pohledu nebezpečnější než skutečná falešná obvinění a pomluvy. Přirozeným projevem ohrožené mysli je totiž potřeba ventilovat své trápení, vytvářet si spojence, získávat další informace, zkrátka se bránit. Třeba i pokoutnými či zcela otevřenými slovními útoky na „nepřítele“. Z domnělé oběti se tak stává strůjce nepohody na pracovišti a adept na vyhazov. Šéfové a majitelé firem nade vše cení spolupracující a spokojené zaměstnance. Spíš než porozumění a spravedlivé rozhodování od nich čekejte rázný a logický zásah, který jim zajistí klid na práci. Proto platí pravidlo číslo jedna, které si ještě podrobněji vysvětlíme: Své rozpoložení na pracovišti neventilujte! Jak se bránit bludu Dá se tomu bránit? Vždyť v úvodu jsme si řekli něco o přirozeném a neodbytném projevu lidské mysli! Ano, a právě v této větě se skrývá cenná informace, která vám může usnadnit život. Myšlenkám, jež laicky označujeme za paranoidní, podléhají i velmi inteligentní lidé. Napadají řadové zaměstnance, manažery, ředitele firem i akcionáře podniků. Každého trochu jinak, ale s velice podobnou intenzitou. Naštěstí je celkem snadné rozpoznat, kdy náš mozek „maká“ na vytvoření falešného vzorce tam, kde žádný není. V noci se převalujete a myslíte na své trable. Vykládáte o tom do úmoru blízkým, od kamarádů chcete slyšet, jak by situaci řešili oni. Zabrzděte. Připomínejte si, že tohle jsou velmi pravděpodobně jen takové hrátky vaší mysli, jíž chybějí skutečné informace. A jak jsme si řekli, hrátky dost nebezpečné pro vaši kariéru. Máte-li nutkavou potřebu mluvit o svých obavách doma a s přáteli, budiž. V práci ale zachovejte chladnou hlavu. Snažte se být dokonce pohodovější a produktivnější než obvykle. Nemožné? Čtěte dál. Pohrajte si se svou myslí Klidně si připusťte, že vaše obavy mohou být oprávněné, a hledejte nejlepší řešení pro případ, že se naplní katastrofický scénář. Budete-li těmto konstruktivním myšlenkám věnovat tolik energie, jako byste dokázali věnovat sebelítosti a zášti vůči domnělým či skutečným nepřátelům, určitě na něco dobrého přijdete. Případné změny se přestanete bát a nejspíš si brzy řeknete: Ok, ať to je, jak chce, já budu v pohodě. Dost možná se začnete z otevření nových možností radovat, a dokonce se budete na případnou profesní změnu těšit. Jak se to projeví ve vaší práci? Budete vyladění, nebudete si všímat banalit, jež by vás jindy rozhodily, pocítíte vnitřní klid. Zkrátka budete v pohodě a vaše okolí si toho začne všímat, protože s takovými lidmi se dobře dělá. Když to zvládnete, váš šéf vás nejspíš nikdy nepustí, abyste mohli zrealizovat svůj vysněný plán B. Co když ale chmury ve vaší hlavě nejsou žádné výmysly? Co když jste na to skutečně kápli a svým důvtipem jste odhalili, že vám někdo škodí? V tom případě se přece na vaší strategii nic nemění! Pohrávejte si v hlavě s alternativními podobami své budoucnosti a vybírejte si, která je pro vás nejlákavější. Vždyť nejspíš už z vlastní zkušenosti víte, že komplotům, pomluvám a nedorozuměním se v pracovním kolektivu nevyhnete a že nejlíp ze všeho vždycky vyjde ten, kdo za všech okolností zůstává v klidu. • ilustrace: martin svoboda Lidský mozek si občas s informacemi hraje jako malé děcko se stavebnicí Lego. Postaví kostrbatý nesmysl a tvrdí vám, že je to bagr. květen 2009 — finmag 53 Zdravi Proč je málo zubařů? v českém zdravotnictví značně nadstandardní. Velmi rychle prosadilo, že si lidé budou u zubaře doplácet. Ostatním lékařům, kteří přecházeli do soukromé praxe pomaleji, se spoluúčast pacientů dařilo probojovávat jen velmi ztuha. Stále totiž platí, že co hradí zdravotní pojišťovna, na to doplatky vybírat nelze. Zdravotnická zařízení mohou žádat doplatky jen za nadstandard. Jenže, co je standardní a co nadstandardní léčení, zatím v jednotlivých oborech medicíny nikdo nestanovil. Začíná se s tím teprve teď. Zubaři v tom však měli jasno velmi rychle. Zatímco celý národ debatuje už druhý rok o třicetikorunových poplatcích, nikoho ani nenapadne, že by si neměl připlatit na lepší plombu, „umrtvení“ nebo nějaký jiný stomatologický výkon. Jsou dokonce zubaři, kteří mají ryze soukromé praxe a fungují bez smlouvy s pojišťovnami. Pacienti si tam musejí hradit úplně všechno, a to v nákladových cenách. Přestože to není zrovna levné (prohlídka chrupu přijde běžně na 600 korun, plomba 900 korun), takové ordinace fungují. V každém jiném oboru by se ambulantní specialista bez smlouvy s pojišťovnou držel nad vodou jen stěží. Mohlo by se tedy zdát, že o provozování stomatologické praxe bude obrovský zájem, jako třeba o provozování lékárny. Jenže zatímco lékárna je na každém kroku, najít si stomatologa, který by vás vzal do péče, je husarský kousek. Neúprosná statistika Měla jsem mladou, příjemnou a velmi zručnou zubařku. Jenže se vdala a odstěhovala na Moravu. I když spousta mých známých je už dnes ochotna dojíždět za svým zubařem i desítky kilometrů, říkala jsem si, že zkusím najít stomatologickou péči přece jen někde blíž. Zjistila jsem, že bez staré dobré české protekce se neobejdu. / Světlana Rysková Odpověď na otázku, proč je v Česku o zubaře nouze, není jednoduchá. Pokud nahlédneme do statistických údajů České stomatologické komory (ČSK) a Ústavu zdravotnických informací a statistik (ÚZIS), zjistíme, že nedochází k úbytku stomatologů. Ukazuje se, že počet stomatologů v posledních letech roste (ovšem v některých letech je jich relativně hodně, kteří přechodně nepraktikují). Počet obyvatel na jednoho stomatologa až do roku 2007 mírně klesal. V posledních dvou letech však o něco stoupl, což může jít na vrub přírůstku počtu obyvatel. ČSK však uvádí, že i tak v Česku připadá na jednoho zubaře mnohem víc lidí než ve vyspělých evropských státech. V podstatě by se však dalo ze statistik vyvodit, že se dostupnost stomatologické péče nijak podstatně nezhoršila. Tak v čem je tedy problém? Odpověď jsme hledali u viceprezidenta ČSK Pavla Chrze. • Tabulka č. 1 Vývoj počtu stomatologů v ČR RokPočetPřechodněPočet oby vatel stomatologůneprak tikujícíchna jednoho foto: profimedia.cz stomatologa Dlouhá léta jsem žila v přesvědčení, že stomatologie je lukrativní povolání. Za minulého režimu si pacienti snažili naklonit a udržet přízeň dobrého zubaře úplatky v jakékoli podobě – od těch tekutých až po ty z tiskárny státních cenin. I po revoluci zubařům přálo štěstí. Velmi rychle opouštěli státní zařízení, odcházeli do privátu a měli se dobře. Šikovná komora Zubaři měli štěstí na šikovné vedení své profesní komory, které jim dokázalo vybojovat podmínky 54 finmag — květen 2009 2002 6697 1524 2003 6737 102 1516 2004 6913 70 1494 2005 6979 73 1484 2006 7007 74 1484 2007 7051 103 1494 2008* 7125 1547 * Údaje za roky 2002 až 2007 dle ÚZIS, údaj za rok 2008 dle ČLK Studium zubaře je nákladné Populace stomatologů stárne. V současné době je podle České stomatologické komory (ČSK) statisticky průměrným stomatologem lékařka ve věku 56 let. Hlavní příčinou nedostatku stomatologů je to, že univerzity přijímají méně studentů tohoto oboru, říká v rozhovoru pro FINMAG – finanční magazín Pavel Chrz, viceprezident České stomatologické komory. / Světlana Rysková Vidí Česká stomatologická komora možnost nějakého řešení? Upozorňujeme na to už deset let. Jednáme s vládou. Nicméně vzhledem k všeobecnému nedostatku financí se nic zásadního nezměnilo. Fakulty sice v posledních letech dostaly o něco více, ale stále to nestačí. Pokud by byly vytvořeny univerzitní nemocnice, které budou financová- ny z více zdrojů, mohly by výuku zajišťovat kvalitněji. Podívejme se například na výuku stomatologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Ještě před dvěma roky, než došlo k rekonstrukci a vybavení prostor, měli studenti k dispozici jen dvacet třicet let staré přístroje a vybavení, na tom se toho samozřejmě mnoho pro svoji praxi nenaučili. Teoretické znalosti měli dobré, ale praxe jim chyběla. Změnilo by něco zavedení školného? I když to je dnes asi ryze teoretická otázka… Určitě by se to zlepšilo, protože vysoké školy by měly více peněz na výuku. Dnes to řeší tím, že přijímají zahraniční studenty, kteří jim za studium platí. Nezůstanou zahraniční studenti v Česku a nenahradí úbytek domácích stomatologů? Studenti ze zemí EU v Česku většinou nezůstávají, nebo jen zcela výjimečně, pokud si tu najdou partnera. Nicméně se sem tlačí zubní lékaři z bývalých států Sovětského svazu a Bulharska. Proč do Česka nejdou lékaři z jiných států EU? Protože je úhrada stomatologické péče stále ještě nízká. Zdravotní pojišťovny nejsou schopny platit v reálných cenách. V Česku zaniklo několik domácích výrobců dentálních materiálů, takže stomatologové musejí nakupovat od zahraničních dodavatelů z EU za tržní ceny, ale platby za léčení jsou v porovnání s vyspělými státy EU nízké. Podepisuje se současný stav na kvalitě stomatologické péče? Neřekl bych, ale pokud stomatologů bude dále ubývat, samozřejmě se to může začít projevovat. Spočítali jsme na základě statistik, kterými disponuje ČSK, že v roce 2013 by zbyly jen dvě třetiny stávajícího počtu zubních lékařů, jestliže by zůstal počet studentů stomatologie stejný jako dosud. Máme už rok 2009 a v podstatě na dalších pět let už je zřejmé, že k žádnému zásadnímu přírůstku absolventů nedojde. Takže jde o zcela reálnou hrozbu. Letošní rok bude výjimečný, protože vlastně skončí studium dva ročníky – jeden, který studuje ještě podle původního šestiletého studijního programu, a druhý ročník končí podle nového pětiletého programu studia. Ale v příštích letech bude absolventů zase méně, to znamená kolem dvou stovek. Z nich je část cizinců, část odejde pracovat mimo obor a do praxe se dostane 150 nových lékařů. Stomatologům by mohli v budoucnu ve větší míře pomoci takzvaní dentální hygienisté. To jsou absolventi středního odborného nebo bakalářského studia, kteří provádějí prevenci a výchovnou činnost. Lékaři by se pak mohli věnovat léčení. Ale zatím je hodně věcí nevyjasněných. V současné době jsou tři školy dentálních hygienistů, což je málo. Není přesně vymezeno, co bude náplní jejich práce. Není také jisté, zda by měli pracovat samostatně. Podle názoru ČSK by měli působit pod dohledem lékaře, protože jen on je zodpovědný za zdravotní stav pacienta a za vedení léčby. • Proč nevznikla nějaká soukromá vysoká škola pro studium stomatologie? Není jednoduché takovou školu vybudovat, protože musí mít zázemí v teoretických oborech a také dobré a dostatečné technické vybavení, aby se lékaři mohli věnovat praktické výuce. foto: ARCHIV ČSK Proč u nás tak málo mladých lidí studuje stomatologii? Zájem o studium stomatologie je v České republice obrovský, ale vysoké školy nepřijímají tolik uchazečů jako v minulosti, protože jim chybějí finanční prostředky. Studium zubního lékaře je mnohem nákladnější než většiny dalších lékařských profesí. Fakulty to spočítaly přibližně na 200 tisíc korun ročně na jednoho studenta, ale stát dává pouze 130 tisíc korun. Když chce fakulta vychovat stomatology, musí chybějící prostředky vzít jiným oborům. To se dá dělat do jisté míry a ne donekonečna. Druhým problémem je nedostatek pedagogů. Když došlo k privatizaci zubního lékařství, tak z fakult odešla většina stomatologů, především střední generace. A situace se zlepšuje velmi pomalu. Takže i kdyby byly peníze, je tu stále ještě problém nedostatku pedagogů. Stomatologické kliniky, kde se studenti vyučují, jsou součástí fakultních nemocnic. Fakultní nemocnice musejí být rentabilní. Když se lékaři věnují výuce, nemohou léčit. Neznamená to, že by lékaři nechtěli učit, ale ředitelé požadují výkony. Nedávno jsem hovořil s primářem jedné stomatologické kliniky, který mi řekl, že jejich ředitel požaduje, aby každý lékař vydělal měsíčně 130 tisíc korun. To je skoro průměrná tržba lékaře v privátu, tak tady na první pohled něco není v pořádku. Podle směrnice EU z roku 2004 bylo změněno curriculum výuky zubního lékařství a praxe má tvořit polovinu výuky, a právě ta je nejnákladnější. květen 2009 — finmag 55 styl Ramínko na šaty Nejen lidé, ale i mosty mají své legendy. Starobylé – jako pražský Karlův most s vejci ve svých zdech či roztancovaný „půlmost“ v provensálském Avignonu. I novodobé – monumentální Golden Gate v San Francisku, mladíček spojující dánskou Kodaň se švédským Malmö přes průliv Öresund nebo elegán Normandie nad ústím Seiny v severní Francii. Mezi novodobé mostní legendy patří i Harbour Bridge v největším australském městě Sydney. / František Kolář Harbour Bridge se klene nad zálivem, který slouží jako útočiště pro přístav Jackson a spojuje obchodní centrum Sydney s jeho severní pobřežní částí. S nápadem spojit oba břehy a zkrátit tak obyvatelům cestu na sever přišel už v roce 1815 inženýr Francis Greenway. Avšak představitelům města se jeho plán jevil příliš odvážný a nebezpečný. Teprve v devadesátých letech 19. století tuto myšlenku oživil guvernér Nového Jižního Walesu, jedné ze šesti britských kolonií na území pátého kontinentu. Impulzem byla snaha rozvíjet tamní průmysl a obchod. Několik menších mostů na horním toku řeky Parramatta totiž už nestačilo rostoucímu provozu, zejména žádný z nich neumožňoval provozovat železniční dopravu. foto: profimedia.cz Strastiplná historie První nákresy a plány však nebyly přijaty. Teprve v roce 1912 byl inženýr John Bradfield jmenován šéfem projektu výstavby mostu, který měl na nejužším místě sydneyské zátoky spojit Dawesův výběžek na jihu s Milsonsovým na severu. Podmínkou bylo, aby budovaná stavba unesla jak železniční, tak silniční dopravu. Bradfield našel inspiraci v mostu v anglickém Newcastlu nad řekou Tyne. V roce 1916 předložil vládě Nového Jižního Walesu své plány. Jednalo se o gigantickou ocelovou konstrukci, která spočívala na čtyřech mohutných pískovcových pilířích. Na obou stranách most podporovalo 28 párů sloupů, které měly výšku od 18 metrů na krajích až po 57 metrů poblíž pilířů. Měl vést pouhých 60 metrů nad mořskou hladinou a ambiciózní byla zejména jeho šíře dosahující téměř 49 metrů. Odpovídala požadavku dvou železničních kolejí, šesti pruhů pro automobily, dvou pruhů pro městskou tramvaj a dvou pruhů pro chodce vedle sebe. Díky tomu se most měl stát nejširším z velkých mostů na celém světě. Nicméně největší raritou projektu byl ústřední ocelový oblouk, který překonával vzdálenost 503 metrů a z nejvyššího bodu bylo k mořské hladině celých 134 metrů. Vlastní stavba však byla kvůli tehdy vrcholícímu světovému válečnému konfliktu, který značně vyčerpával australské finanční i lidské síly, odkládána a teprve koncem roku 1922 bylo přijato rozhodnutí. V listopadu byla v konkurzu vybrána stavební firma Dorman Long and Company z anglického Middlesbrough, což vzápětí vyvolalo odpor a stávky domácích odborů. Proto Bradfield s vedením firmy dohodl, že na stavbě mostu budou pracovat pouze domácí dělníci. 56 finmag — květen 2009 Nakonec se spojily Koncem července 1923 byl položen základní kámen. Ovšem až v lednu 1925 se začaly budovat základy. Teprve po dalších třech letech byly dobudovány přístupové cesty z obou stran mostu a až počátkem roku 1929 se před obyvateli Sydney začal vypínat úchvatný ocelový oblouk. Několik plovoucích jeřábů zvedalo stále vyšší a vyšší ocelové sloupoví. Protože se stavělo z obou stran současně, bylo třeba počítat s možnou odchylkou při setkání obou stavebních čet. S pomocí četných lan a lodí došlo ke spojení obou půloblouků 19. srpna 1930. John Bradfield si mohl oddechnout – nejtěžší část výstavby měl za sebou. Následujícího roku byl dokončen ocelový základ mostovky. Byly položeny inženýrské sítě, elektrické a telefonní kabely, plynové a vodovodní potrubí. Na ocelový rošt začal být nanášen beton a železniční koleje. V lednu 1932 vyrazila na první cestu přes most parní lokomotiva, aby vyzkoušela jeho pevnost. O dva měsíce později, 19. března 1932, byl Harbour Bridge slavnostně otevřen. Obyvatelé Sydney brzy přijali most za svůj a pojmenovali si ho laskavou přezdívkou „Ramínko na šaty“. Legenda, která stále žije Historie Harbour Bridge však tímto aktem neskončila. Široká mostní silnice dala základ jedné z prvních dálnic v Austrálii; pravda, nikterak dlouhé, dodnes měří pouhých 2,4 kilometru. Časem na mostovce původní tramvaje nahradily autobusy a beton vystřídal asfalt. Po čtyřiceti letech byla na severní straně mostu dokončena „ultramoderní“ stavba Sydneyské opery, dílo dánského architekta JŅrna Utzona, a Sydney se konečně dočkalo svého proslulého emblému – opery snoubící se s Harbour Bridge. Harbour Bridge přestal být pouze užitkovou stavbou, jeho jižní předmostí se stalo vyhledávanou turistickou atrakcí. Správa mostu dlouho neváhala a víceméně pouze estetické pískovcové pilíře proměnila v turistické centrum s nejnádhernějším výhledem na Sydney. Během XXVII. olympijských her v roce 2000 se nábřeží u mostu stalo také startem plavecké části prvního olympijského závodu v triatlonu. O několik měsíců později vítala Austrálie obrovským ohňostrojem na Harbour Bridge příchod nového tisíciletí. • V hlavní roli peníze Český film do světa Před několika dny skončil v Plzni filmový festival Finále. Porotě, která měla zvolit nejlepší dokumentární film, předsedala Markéta Šantrochová z Českého filmového centra (CFC). Profesionálně se věnuje propagaci českého filmu, a tak jsme se jí ptali, jakou roli z jejího úhlu pohledu hrají ve filmu peníze. Plzeňský festival prezentoval nové hrané celovečerní filmy, které byly natočeny v průběhu filmového roku, a také vybrané dokumenty. Co udělal pro propagaci českého filmu ve světě? Každý festival má význam pro propagaci filmu, a ten plzeňský navíc v tom, že jeho součástí byla i prezentace nových projektů, a to v různé fázi rozpracovanosti – některé zatím mají jen scénář, jiné se už natáčejí. Pro zahraniční producenty to je zajímavé, protože se mohou lépe zorientovat a rozhodnout, zda by nechtěli do některého projektu vstoupit. Koprodukce je pro českou kinematografii velmi důležitá. Jsme malá země s omezenými prostředky a zahraniční spolupráce přináší českému filmu nejen finance, ale také mu usnadňuje cestu do zahraničních kin a na zahraniční festivaly. Každý český film, který uspěje ve světě, je tahounem, který přiláká pozornost a usnadní cestu dalším českým tvůrcům, samozřejmě kromě toho, že je prezentací české kinematografie, kultury, prestiže země. České filmy mají na rozdíl od jiných zemí velkou oporu v domácím publiku. Češi chodí ze 35 % právě na české filmy, a to je ojedinělé při současné expanzi americké produkce. Ale český trh je malý, a proto se logicky producenti snaží prodat filmy do zahraničí. Dovedou čeští filmaři nabídnout témata, která mají takový přesah, že mohou zaujmout diváky i v jiných zemích? Síla českých filmů je podle mne v tom, že jsou jednoduché a lidské, a to lidské se dá přenést kamkoli, když je film dobře udělaný. Mohla byste uvést příklad nějakých nových filmů, které takto zafungovaly? Například Děti noci, film, který byl loni propagován v Karlových Varech. Má jednoduchou dějovou strukturu, ale má silný náboj a tím oslovuje. To samé bylo u Štěstí. O CFC je známo, že se zasoužilo o účast české kinematografie na mnoha významných světových festivalech, například ve francouzském Cannes. Ale to bývá značně nákladné. Kde na to vaše instituce shání peníze? České filmové centrum vzniklo v roce 2002 na popud českých filmových producentů, kteří potřebovali podporu a pomoc, když se po revoluci rozpadl Československý státní film a všechny jeho struktury. Samozřejmě last, která je uměním, kulturou a průmyslem. Filmový průmysl má velký potenciál. Filmy jsou výborný vývozní artikl. To, že se v České republice točí domácí, ale i zahraniční filmy, přináší peníze, pracovní místa, zvyšuje atraktivitu země pro turistický ruch. Filmové festivaly jsou spojeny s prezentací firem, známých značek. Je to obrovský byznys. Teď jde o to, jak podporu filmu a filmového průmyslu nějak ukotvit. Například jak vytvořit lepší podmínky pro zahraniční producenty, kteří by u nás byli ochotni točit. Okolní státy jim vytvářejí příznivější podmínky a daňové motivace, a proto už se Každý český film, který uspěje ve světě, je tahounem, který přiláká pozornost a usnadní cestu dalším českým tvůrcům, samozřejmě kromě toho, že je prezentací české kinematografie, kultury, prestiže země. prostředky byly velmi omezené. Dnes už je to mnohem lepší. Ministerstvo kultury přispívá a v současné době už se i podílí na úhradě větší části nákladů na fungování naší instituce. V Cannes jsme se poprvé zúčastnili v roce 2004. Spojili jsme se se Slováky a Poláky. Měli jsme tam několik let společný pavilon a dělili jsme se o náklady. Dnes už máme pavilon jen se Slováky. Poláci mají vlastní. Proč, nepohodli jste se? Ne, ale polská vláda se rozhodla podstatně rozšířit podporu národní kinematografie. V roce 2005 byl založen Polský filmový institut, který má rozpočet 25 milionů eur a zaměstnává několik desítek lidí. Poláci už si dnes mohou dovolit v Cannes vlastní prezentaci. Proč by měl stát film podporovat? Protože nejde jen o propagaci filmů, ale celého filmového průmyslu. V České republice jsou dobré lokace pro natáčení, kvalitní studia, štáby a specialisté v mnoha oborech, kteří jsou šikovní, zkušení a ještě celkem levní. To všechno je třeba zviditelňovat a propagovat na mezinárodní úrovni. Je v zájmu státu to podporovat. Jde o ob- v České republice netočí zdaleka tolik zahraničních filmů jako v 90. letech. A co je ještě horší, zahraniční štáby si najímají naše odborníky a jezdí s nimi točit do jiných zemí. My tak přicházíme o velké peníze. Jakými možnostmi vaše centrum disponuje? Máme rozpočet kolem 350 tisíc eur, tři stálé zaměstnance a na řadu věcí si najímáme externisty. Ale je to málo, protože v České republice se točí kolem tří desítek filmů ročně, což je na tak malou zemi nadprůměrná produkce. A všechny jdou do kinodistribuce. Například v sousedním Rakousku se točí průměrně šest filmů ročně, ale Austrian Film Comission, instituce podobná té naší, má rozpočet 10 milionů eur a zaměstnává mnohem víc lidí než my. A to nemluvím o takových státech, jako je třeba Francie, kde má národní kinematografie obrovskou finanční i morální podporu státu a její propagaci se věnuje profesionálně několik desítek lidí. • květen 2009 — finmag 57 Knihy Tajný deník Barborky Syslové podnikatel, investor a majitel podniku) a po každém nedělním obědě se schází, aby společně řešili rodinné finance. Nosiči a žrouti Tajný deník Barborky Syslové je kniha finanční gramotnosti. Vysvětluje principy fungování peněz dětem ve věku od 9 let neotřelým způsobem a stojí za pozornost. Ministerstvo školství ji však považuje za kontroverzní. / Dušan Šídlo Autoři knihy Miroslav Háša a Miroslav Oupic vycházejí z knih „strýčka Kiyosakiho“, jehož jméno je v knize několikrát zmíněno. Ale popořadě… foto: archiv vydavatele Přemýšlení o penězích Řada rodin má jednoduchou strategii hospodaření s penězi. Ze svých příjmů část utratí za nezbytné výdaje, jako je bydlení, strava nebo ošacení, část peněz utratí jako ostatní výdaje za věci, které nejsou zcela nezbytné a zvyšují životní úroveň, například dovolená, a v lepším případě i něco spoří. Více o penězích neuvažují. Tajný deník Barborky Syslové však podněcuje již malé děti k hlubšímu přemýšlení o penězích. Kniha začíná provokujícími otázkami: „Jsi bohatý? Nejsi? A chceš se stát bohatým? Chceš si koupit všechno, co budeš chtít, a nepřemýšlet nad každou korunou? Chceš být bohatý, ale nevíš jak na to?“ Ano, těmito otázkami začíná jedenáctiletá Barborka vyprávět příběh svému vysněnému budoucímu kamarádovi o tom, jak jejich syslí rodinka zápasí s penězi. Na necelých sto stranách se snaží ukázat na příkladu své rodinky, jak dospět k finanční samostatnosti. Velmi brzo v příběhu řeší otázku, co je bohatství, a tatínek Arnošt ji upozorňuje, že bohatství není totožné se štěstím. „Peníze nejsou to nejdůležitější v životě, ale zdá se, že ovlivňují všechno, co důležité je,“ říká Barborce tatínek. Syslí rodinka má alespoň jednoho člena v každém typu povolání (zaměstnanec, 58 finmag — květen 2009 Příběh je postaven na tom, že se rodina snaží být finančně nezávislejší, než byla doposud. Na začátku příběhu totiž zjistí, že jejich příjmy pouze nepatrně převyšují výdaje. Barborka se učí rozeznávat takzvané penězonosiče a penězožrouty. Dále špatné a dobré dluhy, špatné a dobré investice. Cesta k finanční nezávislosti spočívá ve zbavování se penězožroutů a v jejich přeměně na penězonosiče. Syslí rodinka pronajme garáž a rodinné auto si koupí 18letý podnikatel, bratr Barborky. Garáž tak generuje tzv. pasivní příjem (stejně jako např. dividendy či peníze za pronájem bytu) a auto slouží firmě Barborčina bratra, kde se stává majetkem a pomáhá vydělávat, místo aby polykalo peníze. Mění se tedy z penězožrouta na penězonosiče. K dosažení finanční samostatnosti slouží také dobré dluhy a investování. „Investování ale nemusí být riskantní. Musíš se však před jakoukoliv investicí dobře připravit, informovat, finančně vzdělat nebo poradit s odborníky, pokud tomu nerozumíš,“ radí Barborce děda Václav. Celý příběh syslí rodinky je zakončen shrnutím 10 rad, jak s bohatstvím v jakékoliv rodině začít. Pokud jste rodič a líbí se vám myšlenky Roberta Kiyosakiho a souhlasíte s jeho výrokem, že „Pravidla se změnila. Již i děti musejí rozumět penězům a jejich funkci.“, bude se vám tato učebnice, která je doplněna programem „Kalkulačka rodinné budoucnosti“, velmi líbit. Je určena dětem od devíti let, čemuž jsou uzpůsobeny bohaté ilustrace, použité pojmy a příběh syslí rodinky. Barborka Syslová má na internetu také vlastní blog, kde radí, jak chytře vydělávat a utrácet peníze. Předností knihy je její srozumitelnost, vždyť Kiyosakiho knihy se staly světovým bestsellerem právě proto, že je napsal na úrovni finanční srozumitelnosti i pro devítileté dítě, jak sám zdůrazňoval. Ministerstvo je kritické Jiný názor na knihu má ministerstvo školství, které ji neschválilo jako oficiální učebnici finanční gramotnosti. „Kniha prezentuje jen jeden model rodiny a jejího hospodaření. Nenabízí dětem možnost srovnání s jinými modely. Nenutí je ke kritickému myšlení a uvažování o správných či nesprávných postupech jednotlivých finančních kroků. To by umožnily různorodé modelové situace. Pozice zaměstnance je také v publikaci spojována s chudobou,“ vysvětluje Helena Müllerová z tiskového odboru MŠMT. K rozpoutání diskuze o penězích ve škole a v rodině je tato kniha ideální. Dítě s hlubší znalostí finanční gramotnosti to však může mít v rodině se zastaralými finančními návyky velmi obtížné. Protože rodiče nesou odpovědnost za životní úroveň a návyky svých dětí, měly by takovéto knihy být povinnou četbou především pro ně. Dětem dopřejme ještě několik bezstarostných let bez přemýšlení nad penězi. • Miroslav Háša, Miroslav Oupic, Tajný deník Barborky Syslové, Profess Consulting 2008, 112 stran. Podnikání Hodinářské „tsunami“ Propad prodeje hodinářského zboží švýcarských firem dosáhl proti stejnému měsíci předchozího roku nebývalých 15,4 %. To byl prostě šok. Pravda, už prosinec s vánočními nákupy signalizoval, že se něco děje. Export poklesl o 7,6 %, a tohle švýcarští výrobci časomíry nepamatují. I když sedmdesátá léta a „quartzové tsunami“, tedy nástup japonských quartzových strojků, který v roce 1969 odstartovalo Seiko, znamenala pro švýcarské výrobce klasických mechanických hodinek také pořádnou pohromu. Najednou nedokázali konkurovat mnohonásobně levnějším a přesnějším quartzovým modelům. Záchrana přišla nakonec v podobě švýcarské quartzové značky Swatch pana Hayeka. Přesto „quartzové tsunami“ smetlo celou řadu tradičních švýcarských výrobců. Takže, kdo z výrobců tuto velkou krizi švýcarského hodinářství pamatuje, ptá se s obavami: Bude se tsunami opakovat? Přílivová vlna nepřijde Prezident federace švýcarského hodinářského průmyslu (FH) pan Jean-Daniel Pasce přes trudný závěr roku mohl konstatovat: rok 2008 skončil opět dobře. A měl pravdu. Byl to už pátý rok se znaménkem plus. A jeho odhad pro rok 2009? Hovoří o úrovni let 2006 až 2007. V každém případě katastrofa srovnatelná s následky quartzového nástupu z let 1970–1980 se podle něj opakovat nebude. Kdo si mne ruce Ostatně hýřit optimismem je jednou z povinností prezidenta FH. Ale zdá se, že jeho slova se v některých případech potvrzují. Například Zenith hlásí vyprodáno, Montblanc si na nezájem také nestěžuje, možná díky síti vlastních butiků. Chopard těží ze své popularity mezi celebritami a jede dobře. IWC je klasikou… Prostě dvě největší skupiny zastřešující luxusní výrobce – skupina Richemont a LVMH – stále hospodaří jako celek s plusovým výsledkem. Drahé zboží pořád táhne. Luxusní hodinky s pouzdry z drahých kovů a případně doplněné o drahé kameny se dokonce v době krize staly jakousi dobře uloženou měnou. Dobrou investicí. Z celkové švýcarské produkce nejvíce klesl zájem o zboží z oceli. Naopak zájem o zboží ze zlata vzrostl i v krizových měsících listopad a prosinec 2008 o více než pětinu. Naprostou hvězdou je platina. O hodinky z ní vzrostl zájem asi o polovinu. Údaje o exportu vypovídají, že o zlacené, zlaté a platinové kusy je i přes krizi stálý zájem. Statistiky to potvrzují, i pokud jde o prodeje švýcarských hodinek podle cenových kategorií. Hodinky v ceno- vém rozpětí do dvou set CHF zaznamenaly propad 10 %. Lépe jsou na tom dražší výrobky (nad tři tisíce CHF). V této třídě mluvíme o snížení prodeje jen o 5,5 %. Luxus krize nezasáhla Dodejme, že zájem je především o renomované značky jako Rolex, IWC, Jaeger-LeCoultre, Patek Philippe a podobně. Obecně pak o modely s mechanickými strojky a samozřejmě s hodinářskými komplikacemi, jako je zobrazení lunární fáze, duální čas, repetice a tak dále. Nemluvě o hodinářském vrcholu – kusech s tourbillonem. Pokud ještě daná značka může nabídnout vlastní kalibry, je úspěch téměř zaručen. I proto například na největší výstavě hodinek Baselworld, která se konala od 26. března, představovali výrobci právě tohle. Frederique-Constant uvedl model Manufacture Tourbillon v limitované sérii 88 kusů v bílém a 188 v růžovém zlatě. Zdaleka ovšem nelákají jen drahé kovy a proslulé značky. Podobné je to i s materiály. Žádané jsou ty ojedinělé. Značka De LaCoure například použila na pouzdro grafit. Novinka Omega Seamaster Aqua Terra Ladies je jedním z prvních dámských modelů značky, který má vlásek setrvačky z křemíku, což potvrzuje označení Si-14 na spodním víčku. Nebo značka Jeromé přišla s novinkou, která má na číselníku prach z Měsíce. Smutný střed Největší dopad krize zaznamenali prvovýrobci modelů střední cenové kategorie. Pozor! Opusťte česká cenová měřítka. Hovoříme o modelech v cenách kolem tisíce eur. Zde zájem poklesl až o třetinu. Zase to ale neplatí globálně. Pokud jde o regiony, pak krize poptávky nejvíce zasáhla USA, ale také Rusko a další země. Například prodeje švýcarských hodinek ve Francii a Německu podle posledních čísel z konce roku byly stále v plusových číslech a to se výrazně nezmění. Tahounem exportu Swiss made už není Amerika, ale Hongkong. Velkými odběrateli jsou i Čína nebo Spojené arabské emiráty. Z evropských zemí se nejvíce otřásly Itálie a Španělsko. A naše malá česká kotlina? Luxusní zboží a levné výrobky půjdou dál. Střed se ale také zřejmě tolik nepropadne. Důvod? Český trh není nasycen právě hodinkami střední cenové kategorie. Nechybějí na vašem zápěstí? • foto: archiv autora Zpočátku šéf hodinářské firmy Hublot pan Jean-Claude Biver mluvil jen o tom, že „už to fouká“. Pak ale přišel mrazivý listopad 2008 a všichni se začali o tu křehkou květinku – švýcarské hodinářství – skutečně bát. Po čtyřech dlouhých letech, kdy ročně stoupaly prodeje produkce o dvoumístná čísla před značkou procent, byl závěr loňského roku vskutku „holomráz“. / Igor Sirota květen 2009 — finmag 59 z nadhledu Bahrajn Katar Kuvajt Omán Růst HDP* (v %) HDP na hlavu PPP* (v USD) Inflace* (v %) Počet obyvatel* (v tis.) Rating S&P Přebytek státního rozpočtu** (v % z HDP) Veřejný dluh** (v % z HDP) Výnos akcií pět let p. a.*** (v %) 6,0 35 895 6,0 795 A 7,2 33,2 -66,15 21,4 96 275 13,0 1218 AA- 10,5 6,0 -54,96 5,8 42 506 7,5 3563 AA- 31,1 7,2 -53,73 6,1 27 852 9,0 2619 A -3,7 2,4 -56,77 Saúdská Spojené Arábie arabské emiráty 0,8+ 24 936 10,0 25 519 AA- 33,6 13,5 -48,30 6,0 40 039 10,8 5 008 AA (Abú Zabí) 12,9 22,4 -67,49 Kuvajt Bahrajn Katar Spojené arabské emiráty Saúdská Arábie Omán Jemen Gulf Cooperation Council grafika: martin Svoboda Arabský svět mnohé pohoršuje, jiné fascinuje. Jeho politicko-hospodářské postavení nabývá na síle. Vůdčí roli hraje Saúdská Arábie spolu se svými partnery v rámci Gulf Cooperation Council (GCC). Tato Rada nyní dokonce plánuje zavedení společné měny s názvem khaleeji. 60 finmag — květen 2009 Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt, Katar, Omán a Spojené arabské emiráty – to je šestice států označovaných jako „státy zálivu“ (Perského zálivu) nebo také v angličtině „Gulf States“ či v němčině „Golfstaaten“. Pozor, v němčině „Golf“ investice zpravidla referuje k investicím v „Golf“ regionu, ne do golfu jako sportu, takže by se vám měl vybavit saúdskoarabský princ Al-Waleed bin Talal Al-Saud nebo šejch Mohammed bin Rashid Al-Maktoum, vládce emirátu Dubaj, ale rozhodně ne Tiger Woods. Vše začíná a končí u ropy Země Perského zálivu mají mnoho společných znaků. Hlavním spojovacím prvkem je ropa jakožto hlavní zdroj příjmů. Saúdská Arábie je největší světový producent ropy a drží také největší potvrzené zásoby ropy, spolu s Emiráty a Kuvajtem jde o více než třetinu světových zásob. Katar má zase třetí největší zásoby zemního plynu hned po Rusku a Íránu. Pouze Bahrajn neoplývá velkými zásobami ropy ani plynu, takže se více soustředí na jejich zpracovávání. Ropný sektor se podílí hlavní měrou na hrubém domácím produktu a na zaměstnanosti, ale tvoří také značnou část exportu a příjmů do státní pokladny, neboť hlavní naleziště vlastní stát. Nejvíce závislé na ropě jsou Kuvajt (50 % HDP, 95 % exportu, 80 % příjmů do státní kasy) Vlajka GCC a Katar (50 % HDP, 85 % exportu, 70 % příjmů do státní kasy). Díky drahé ropě se tyto státy těšily v posledních letech z přebytků státního rozpočtu a tvořily rezervy, nejčastěji formou tzv. sovereign wealth funds (SWF). Největší SWF Abu Dhabi Investment Authority vlastní kapitál přes 800 miliard dolarů. Prostřednictvím těchto fondů pak šejchové nakupují podíly v různých zahraničních firmách a nemovitostech. V uplynulém roce jsme byli například svědky několikerých finančních injekcí u Citigroup formou emise nových akcií. Světové centrum obchodu a zábavy Většinu obyvatel zemí Perského zálivu tvoří umírnění sunnité s vysokou úrovní gramotnosti a dlouhou průměrnou délkou života (srovnatelnou např. s evropskými zeměmi). Obyvatelstvo je ale v průměru mladé (medián pod 30 let) a porodnost je vysoká. Členové vládnoucích rodin mívají často kvalitní zahraniční vzdělání a bývají „prozápadně“ orientovaní – moc dobře totiž vědí, že potřebují prodávat ropu a plyn. Zahraniční obchod je pro ně otázkou života a smrti. Místní vládci jsou si vědomi zranitelnosti vyplývající z přílišné závislosti na ropě. Krátkodobě se nyní mohou dokonce dostat do finančních problémů v důsledku příliš levné ropy; pro vyrovnaný státní rozpočet potřebují cenu ropy okolo 50 USD za barel. Dlouhodobá rizika pak skrývají zejména alternativní pohony, které by mohly způsobit výrazný pokles poptávky po ropě. V případě Bahrajnu a Ománu představuje největší riziko vyčerpání ložisek. Rijád (Saúdská Arábie), Dauhá (Katar), Manáma (Bahrajn), Abú Zabí a Dubaj (SAE) se postupně stávají důležitými centry světového obchodu a zábavy. Koná se zde mnoho světoznámých veletrhů. Největším tahounem je Dubaj, kde se staví ve dne v noci. Buduje se největší letiště na světě, obří finanční centrum nebo turistický megapark Dubajland. Známé jsou také projekty umělých ostrovů ve tvaru palmy a zeměkoule nebo nejvyšší budova světa Burj Dubaj s obřím podmořským akváriem. Společné znaky: —v ysoká závislost na ropě, snaha o větší diverzifikaci — sucho, nedostatek pitné vody — znečištěné pobřeží, ropné skvrny — mladé obyvatelstvo, vysoká porodnost — velké množství přistěhovalců za prací — k ladná obchodní bilance (vývozy převažují nad dovozy) Logo společné měny GCC —v yrovnané nebo kladné hospodaření státu, vybudované rezervy Khaleeji – nová světová měna V roce 1981 vytvořilo těchto šest států obchodní unii nazývanou Gulf Cooperation Council (GCC). Vedle běžných cílů, jakými jsou úzká ekonomická spolupráce a podobný právní rámec, si Rada vytyčila, že do příštího roku vytvoří společnou měnu. Poslední den uplynulého roku, 31. prosince 2008, na závěr 29. výročního setkání hlavních představitelů Rady, vyslali vůdci GCC do světa jasnou zprávu, že tento záměr platí. Saúdskoarabský král Abdullah dokonce chce, aby vše bylo připraveno do září letošního roku. Společná měna by se měla jmenovat khaleeji (= ze zálivu). Navrhovaný znak přeškrtnuté G (od slova Gulf) velmi nápadně připomíná jiné hlavní světové měny (dolar, euro, libru nebo japonský jen). Khaleeji by se měla zařadit mezi světové rezervní měny. Spekuluje se také o tom, že bude fixována na zlato nebo koš komodit v čele se zlatem a ropou. Na to, že jde o nejdůležitější událost na měnových trzích od zavedení eura, je trochu zarážející, jak málo prostoru je jí věnováno v médiích. Na dotaz „Khaleeji currency“ našel Google pouhé čtyři tisíce odkazů. Pro srovnání: na mé příjmení jich najde půl milionu a na slovo „euro“ přes půl miliardy. V češtině není na internetu o nové měně aktuálně jediná zmínka. Ekonomický a investiční potenciál GCC Ekonomický potenciál GCC je obrovský a ani finanční krize, ani globální hospodářská recese by neměly ohrozit jeho stabilitu. Naopak země zálivu mohou z aktuální situace těžit a upevňovat svou politicko-hospodářskou pozici ve světovém společenství. Emirát Dubaj se díky velkému zadlužení soukromého sektoru pohybuje na tenkém ledě. Ostatní ale nemusejí mít bezesné noci, mají dostatek kapitálu na přežití a ropa se v průběhu roku pravděpodobně dostane opět nad 70 USD za barel. Region nabízí mnoho příležitostí pro české firmy i pro velké investory. Ale drobný investor, který investuje nákupem akcií na burze, by se měl držet raději stranou. Většina veřejně obchodovatelných společností jsou totiž finanční instituce nebo stavební a developerské firmy. Největší podíl finančního a stavebního sektoru má burza v Dubaji, proto také zažila největší propad. Od investic do akcií GCC tedy odrazuji. Pokud by někdo přesto chtěl do portfolia „Golf“ investice zahrnout, pak doporučuji široce diverzifikované investice do celého regionu prostřednictvím fondu nebo indexu. • (Připravil Jan Traxler, ředitel společnosti FINEZ Investment Management.) květen 2009 — finmag 61 sci-fi GPS (Gde Proboha Ste?) sobotní večer v bezpečné náruči domova. Rozumí se, že tahle služba je jen pro ty, kteří nemají důvod k pochybnostem, nebo pro ty, kteří mají zatraceně dobrý důvod. Jisté je, že nejen kreditní kartu, ale už ani mobil nesmíte dát z ruky. A jestli máte služební, nezkoušejte šéfovi esemeskovat, že ležíte s chřipkou, když ležíte s nějakou jinou. Mladí lidé ovšem sdílejí intimno rádi. Je to ostatně často to jediné, co mohou světu nabídnout. Kdo by odolal pokušení nasdílet svou polohu v kombinaci s profilem na seznamce a pak jen čekat na další bludné duše v bezprostředním okolí? Samotné určení místa je na nic, pokud ho neprolnete s dobře informovanou sociální sítí specializovanou třeba na recenze veřejných toalet. Tu, ke které po půlhodině dobloudíte, určitě nebrat, je tam smrad a špína, zkuste až tu další, vzdálenost pouhé dva kilometry! Když chcete na mapách Google označit polohu nějakého místa, umístíte tam takový špendlíček s kulatou hlavičkou. Podobnými špendlíky se necháváme připichovat k realitě s každou „zábavnou“ mobilní aplikací využívající zjištění aktuální polohy. / Ivan Adamovič Sny o životě v kyberprostoru vzaly za své. Jsme tvorové z kostí a masa, jsme analogové mátohy neschopné života v binárním světě rychlém jako světlo. S každou snahou být o něco digitálnější se nám jako bumerang vrací toto ponaučení. Nic nás o tom neusvědčuje víc než programy využívající zjišťování naší polohy. Začalo to s GPS revolucí, díky které už nikdy nezabloudíme. Pokračuje to s novými generacemi mobilů, které využívají sítě WiFi, GPS nebo triangulace pomocí rozmístění antén mobilních sítí. Dobrovolný konec soukromí Když si v pradávných nemobilních dobách lidé telefonovali, začínali rozhovor: „Ahoj, jak se máš?“ V méně dávných dobách zněla často první otázka do mobilu: „Ahoj, kde jsi?“ Tomu je konec. Připojte se na Twitter, nechte sdílet místa pořízení svých nových fotek na Facebooku s ostatními, napojte se na některou z mnoha dalších sociálních služeb a otázka do mobilu „Kde teď jsi?“ ztratí smysl. Usvědčí vás nemilosrdné několikamístné koordináty táhnoucí se za vaší elektronickou stopou jako věrný pejsek. Začátky bývají nenápadné. Jste zákazníci T-Mobile? Spusťte si užitečnou aplikaci Kde je. „Kdykoliv můžete zjistit, kde se zrovna nacházejí vaši zaměstnanci, automobily nebo rodinní příslušníci.“ Stačí v mobilu aktivovat příslušnou službu. Jaká radost, že si můžete ověřit, že vaši zaměstnanci jsou opravdu na svých místech a vaši dva puberťáci tráví 62 finmag — květen 2009 Znát svou polohu je jen první fáze polohovací závislosti. Druhou fází je nechat ostatní, aby znali vaši polohu. Brzy přijde třetí fáze: nechat okolní prostředí, aby znalo vaši polohu. Zatím, když překročíte hranice státu, ozve se vám automaticky nová mobilní síť. Brzy poté, co překročíte hranice obchodního domu, začnou vás bombardovat reklamní sdělení zdejších obchodů. A vy je necháte, protože s každou zprávou vám naskočí na kontě korunka nebo dvě. Až budete chtít taxi, mobil vám sám vytočí tu taxislužbu, jejíž vůz je k vám nejblíž. Okolní obchody vás oslovují jménem a nabízejí položky kryjící se s tím, co jste nedávno vyhledávali na Google. Ve starých představách se o tohle staraly čipy nastřelené pod kůži. Teď stačí zapnutý mobil v kapse. Psi se čipují ze zákona, ať chtějí nebo ne. Člověk je tvor inteligentní. Očipovali jsme se sami. Pak ještě nastane fáze čtvrtá, o té už ale nebudeme vědět. Předměty denní potřeby se budou samy domlouvat s jinými, budou si čile vyměňovat data na základě našich dávno zapomenutých instrukcí či reklamních pobídek. V našem okolí se rozvine tichá WiFi komunikace, ocitneme se v mraveništi polointeligentních spotřebičů broukajících si tiše své vlastní pohádky v digitálním esperantu. Staneme se nosiči bezdrátových tykadel zvědavých na to, kam je zaneseme a jaké nové kontakty se tam na základě stále se vrstvících aplikací a polohovacích map a služeb rozvinou. Nakonec přijde nezbytná paranoia. Uvědomíme si, že pomalu ztrácíme přehled o tom, co všechno o nás mohou navzájem provázané služby prozradit. Ale nechceme být přece za sociální zakrslíky neochotné zapojit se do kolektivu. Nechceme přece ztratit tisíce přátel z Facebooku. A tak začneme sítě krmit falešnými zprávami. Nefotíme své příbytky, ale byty svých známých. Zadáváme mylné polohové souřadnice. Krademe cizí fotky z dovolených a vydáváme je za svoje. Na vlastním blogu lžeme, jako když tiskne. A když se pak po letech pokoušíme svůj webový deník použít opravdu jako deník a ujasnit si, co jsme dělali a co jsme si mysleli, nebo když si nás bude chtít proklepnout budoucí zaměstnavatel, vyplyne z té zamotané pavučiny jednoznačná anamnéza: mnohočetná osobnost se schizofrenními prvky. • foto: martin Svoboda Prosím, neztraťte mne Čím víc platím, tím víc šetřím. AXA karta první karta, která Vám spoří na penzi AXA linka 14 292, www.axa.cz květen 2009 — finmag 63 64 finmag — květen 2009
Podobné dokumenty
Pioneer Funds – US Value duben 2008
Verizon Communications Inc
Apache Corp
JPMorgan Chase & Co
Edison International
Bank of America Corp
PRATT & LAMBERT INC
rybářské potřeby pohodlně na splátky bez hotovosti a bez navýšení
KOMPLETNÍ MENU V ČESKÉM JAZYCE! NEJVYŠŠÍ TŘÍDA PŘÍSTROJŮ S ČERNOBÍLÝM DISPLEJEM.
DISPLEJ S ROZLIŠENÍM 480 × 480 PIXELŮ DOKÁŽE VYKRESLIT SEBEMENŠÍ DETAIL. ZOBRAZENÍ
PŘEDMĚTŮ JIŽ OD 3 mm. Mark-5X pos...
noviny - Rybolov
Mnoho lidí už ví, že se zde vyrábí kvalitně. Vždyť
tu vyrábí řada renomovaných firem. Chce si to
pohlídat kvalitu a mít kontakty na lidi, se kterými
se dá pracovat. Mohu říci, že za určitých okolnos...
