Otevřít náhled PDF
Transkript
Otevřít náhled PDF
červenec / srpen 2009 — finmag 1 AXA linka 14 292, www.axa.cz 2 finmag — červenec / srpen 2009 poznejte s námi svět AXA Marrákeš -- jedno z největších měst Maroka, země severní Afriky. Poznejte se společností AXA magický duch této arabské metropole, jejíž centrum je zapsáno v seznamu světového dědictví UNESCO. Rádi bychom Vám představili mimo jiné i stavbu mešity Koutoubia, jejíž věž vznikla již ve 12. století. Vydejte se se společností AXA na procházku úzkými uličkami arabské mediny i exotickým kořením provoněnými trhy na rozlehlých náměstích (více na straně 56). AXA v Maroku AXA v Maroku působí od roku 1998. AXA Maroko pečuje o: 600 000 klientů 16,85 Mld MAD pod správou 632 zaměstnanců a poradců červenec / srpen 2009 — finmag 3 Editorial Obsah 6 Briefing 8 Fórum 10 Nejlepší z webu 12 Aktuálně 12 Čerstvá tragédie: vzestup a pád islandské ekonomiky. 14 Pojištění Dovolená? Někdo by ji měl nejraději aspoň šest měsíců v roce, ale jsou i tací, kterým se při představě několika volných dnů svírá žaludek. Nedávno jsem absolvovala sraz spolužáků a kromě jiného se tlachalo i o dovolených. Jedni se chlubili, kam pojedou, jiní, kde už byli, ale ten, který to z nás dotáhl nejdál, mlčel. Myslela jsem, že má políčeno na nějakou exotiku a nechce se vytahovat. Už deset let řídí zahraniční firmu, vydělává jejím vlastníkům každý rok balík a oni ho za to uznale odměňují. Má vilu, dvě auta, přepychový apartmán v Alpách a tak dál a tak dál. Když jsem se ho zeptala, kam letos pojedou milionáři, odpověděl: „Co blbneš, já už pořádnou dovolenou neměl deset let. Nemůžu nechat firmu bez dozoru. Kdyby někdo něco zvoral, budu to napravovat měsíce, a to mi za to nestojí,“ mávl otráveně rukou. Můj bývalý spolužák v tom není sám. Podle psychologů přibývá lidí, kteří mají z dovolené strach. Nejsou to jen superpečliví šéfové, ale i prostí workoholici, kteří si nedovedou představit týden bez svého notebooku, internetu a mobilu. Neschopní se bojí, aby nepřišli o místo, a schopní, že jim za těch pár dnů někdo pokazí jejich práci. Někdo má strach strávit celý týden s partnerem nebo s celou rodinou, které jinak vidí maximálně o víkendu. A jsou i takoví, kteří prostě přiznají, že jim vyhovuje pravidelný pracovní rytmus. Když ho přeruší, jsou nervózní a nevědí, co mají dělat. Doufám, že nepatříte ani k jedné z těchto skupin, protože nic naplat – s těmi lidmi není něco v pořádku. Užijte si léto a dovolenou. Světlana Rysková šéfredaktorka Zabezpečuje Fond pojištěných vkladů opravdu dostatečně naše úspory v bankách? 15 Bydlení Výprodej domů v satelitech může zasáhnout realitní trh citelněji než pokles cen bytů ve městech. 16 Ochrana klienta Zkazila vám cestovní kancelář dovolenou? Žádejte kompenzaci za ztrátu radosti. 17 Osobnost Klienti chtějí hlavně dobrou cenu, říká Vladimír Zuzák, obchodní ředitel společnosti FINEP. 18 Poradenství Méně movití lidé si myslí, že nepotřebují finančního poradce. Opak je pravdou. 19 IT Peníze Jak může hodný vnouček poslat babičce klasický dopis v obálce i se známkou přes internet. S ředitelem ZOO Praha Petrem Fejkem o charakterech lidí a zvířat. 26 Manuál investora Návod jak se poprat s riziky, která číhají na kapitálových trzích. 28 Investice Každý dobrý investor by měl dbát nejen na výši výnosu, ale také na efektivitu, s jakou ho dosáhne. 30 Sběratelství Některé sbírky mají nedozírnou cenu, jejich majitelé je však neprodají za nic na světě. Investují totiž hlavně do radosti. Klimaticko-energetický EU balík je největší revolucí v dějinách unijní politiky životního prostředí. 35 Tematický seriál Dovolená 2009 finmag — červenec / srpen 2009 18 20 Rozhovor 32 EU 4 „Ano, ještě v roce 2000 byl Island prosperující, velmi rozumně řízenou ekonomikou, která si plně zasloužila úvěrový rating AAA. Jenže během několika let nastala zásadní změna. Island se rozhodl, že se stane finančním centrem.“ Tak podle Pavla Kohouta začala „expanze Vikingů“, která však brzy skončila totální katastrofou. „Pokud peníze nemáte, musíte mnohem zodpovědněji přemýšlet, jak s nimi naložíte. Co si můžete dovolit a co už váš rozpočet neunese. Dovolím si tvrdit, že čím méně peněz vyděláváte, tím spíše byste si měli nechat poradit od odborníka v oboru,“ říká na základě svých zkušeností Svatava Petrovičová z Partners. „Sbírky, případně některé exponáty mohou samozřejmě představovat (i díky růstu jejich hodnoty) zajímavou alternativní investici, přitahující část investorů především v době, kdy se akciím, dluhopisům nebo jiným tradičním investičním instrumentům příliš nedaří. Nic proti tomu. I v tomto případě je ovšem třeba dodržovat jedno ze základních pravidel, které říká: neinvestuj peníze do něčeho, čemu pořádně nerozumíš,“ hodnotí investiční potenciál sběratelství František Mašek. 30 45 Finexpo Prezentace finančních produktů 50 Trh práce Kde se bude propouštět a kde máte šanci najít práci. 51 Daně Máte doma firemní kancelář? Pak se vám budou hodit rady, jak uplatnit do nákladů výdaje na její provoz. 53 Jiné peníze Komunitní nadace přinášejí nový model dárcovských fondů. 55 Homo economicus Pocítíte-li zlovolnost novinářů na vlastní kůži, začnete se dívat na média s odstupem. 56 Styl „Vzhledem k ekonomickému zpomalení se nedá změna negativního trendu očekávat ani letos. Zatímco vloni se objem cestovního ruchu celosvětově zvýšil o dvě procenta, letošní rok se podle Světové turistické organizace při OSN ponese ve znamení globálního propadu,“ píše v úvodním článku letního Finreportu o dovolených Martin Vlnas. Marrákeš – perla Maroka 35 57 V hlavní roli peníze Začíná největší český filmový festival a s ním i bilance filmového roku. Byl úspěšný. 58 Kniha František Mašek recenzuje knihu Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla. 59 Auta Octavia RS přijíždí v novém dresu. 60 Z nadhledu Místa, kterým se letos o dovolené raději vyhněte. 62 Sci-fi „Psycholog Tom Stafford pocítil, co umí člověku způsobit redaktor, který svoji práci odflákne. To je ale ta méně drsná možnost. V podstatě v každém zpravodajském nebo publicistickém materiálu v dnešních médiích dochází k vědomému překrucování reality a k vytrhávání faktů a sdělení z kontextu v zájmu zvýšení atraktivity tématu a zestručnění sdělení,“ hodnotí stav současné žurnalistiky Jan Majer. foto na titulní straně: lukáš janičina 55 FINMAG – finanční magazín vychází měsíčně pro ČR i SR, vždy první den v měsíci. šéfredaktorka: Světlana Rysková ([email protected]) zástupce šéfredaktorky: František Mašek ([email protected]) projektová manažerka: Zuzana Tylčerová ([email protected] a [email protected]) předseda redakční rady: Jan Majer ([email protected]). Art-direktor: Martin Svoboda. Grafika: FunkFu. Net. Korektorky: Jitka Kolářová a Lenka Neužilová. Předplatné: Marie Votrubová ([email protected]). Adresa redakce: Václavské náměstí 64, 110 00 Praha 1, tel.: 222 353 080, e-mail: [email protected]. Vydává společnost Partners for Life Planning, a. s. Autorská práva: Jakékoli využití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem, je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Číslo registrace MK ČR E 17692. ISSN 1802-9620. Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod. červenec / srpen 2009 — finmag 5 Briefing Obchodujete aktivně přímo s akciemi nebo se o tuto formu investování alespoň zajímáte? Pak byste měli zpozornět. V létě totiž startuje nový investiční web, který drobným českým investorům nabídne to, co dosud nacházeli jen na zahraničních finančních serverech: Skutečné aktuální zpravodajství, kvalitní infografiku a poutavě zpracované a moderované videozprávy či rozhovory. Hurá. Rozjet takový projekt a udržet laťku tak vysoko, jak slibují tvůrci, vyžaduje značnou investici a každodenní péči odborně zdatných profesionálů. Redakční tým povede Ivana Šalomonová, zkušená finanční poradkyně a moderátorka televizního pořadu Investorský magazín. Novému projektu www. i nvesticniweb.cz držíme palce a těšíme se na spolupráci, která čtenářům časopisu Finmag rozšíří obzory také v oblastech, jež jsme dosud pokrývali jen nesoustavně. / Jan Majer Vladimír Bezděk Tomáš Prouza Tomáš Skřivánek A EGON part ners E 15 „O weby pro investory zájem je a bude pod jednou podmínkou, že dokážou přinést zajímavý obsah a důvěryhodné informace. Dnes je v tom nejdále asi patria.cz, ale i tak má chytře vymyšlený a profesionálně vedený web dostatek prostoru českou konkurenci rychle překonat. Lidé navíc budou informace o financích hledat čím dál častěji, takže s komerčním úspěchem by neměl být problém. Kvalitních informací je totiž málo a čtenáři za nimi rádi přijdou.“ „Projekt nového investičního webu znám a držím mu palce. Deník E15 zvažuje spolupráci s ním, jména tvůrců jsou pro nás zárukou vysoké kvality obsahu. Uživatele web sežene snáze než peníze. Odhaduji, že může reálně oslovit 100 až 150 tisíc návštěvníků měsíčně. Návratnost vložených investic a financování provozu ale bude obtížné. Krize výrazně utlumila zájem zadavatelů inzerce propagovat své výrobky a služby. Největší pokles je ve finančním segmentu a u dovozců automobilů. Právě tito inzerenti by ale web měli podle mého živit. “ „Motto webu zní „Kvalita zahraničních investičních serverů dostupná v českém jazyce a srozumitelná drobným investorům!“ Úspěch bude záležet na tom, jak se podaří naplnit slibovanou kvalitu a kdo je považován za drobného investora (cílová skupina webu). Budou-li na webu informace relevantní pro lidi, kteří si na akciových trzích „točí“ jen desítky tisíc korun, může být čtenářů hodně. Bude-li cílová skupina ležet finančně výrazně výše a tomu bude podřízen i obsah webu, půjde počet čtenářů dolů. A pokud se kvalitu nepodaří naplnit, web na trhu neprorazí.“ inz_Finmag_v02.indd 1 14.2.2008 11:48:05 6 finmag — červenec / srpen 2009 foto: profimedia.cz Kolik čtenářů může získat nový web pro drobné investory? Má česká obdoba světových finančně-zpravodajských serverů šanci komerčně uspět? Nové investiční životní pojištění • připojištění náhlé smrti (infarkt, mrtvice, smrt úrazem) • atraktivní balíček připojištění Úvěrová asistence (krytí životních rizik spojených se splácením úvěrů) • možnost vysoké pojistné ochrany za nízké částky červenec / srpen 2009 — finmag 7 fórum S růstem HDP je to podivné astma, chřipku a také nechodí do práce. Na horách hynou stromy a ekosystémy, následkem čehož hory ztrácejí akumulační schopnost zadržovat vodu. Obce pod horami musejí proto stavět vodojemy a nádrže na pitnou vodu, zemědělci v nížinách v okolí vyschlých řek budují zavlažovací systémy a hledají vodu pro zavlažování. Občasné jarní záplavy při tání sněhu vyžadují vybudování dalších nádrží, tentokrát protipovodňových. Všechny kovové konstrukce vlivem agresivních oxidů síry reznou, domy také dostávají svou dávku kyseliny siřičité a sírové, která jim ničí povrchy. Většinu těchto škod lze nějak eliminovat, povětšinou prací a penězi. Například natíráním mostů, prodejem léků, budováním nádrží na vodu – to vše podstatně zvyšuje HDP. Na čistém vzduchu HDP neroste Modla politiků a ekonomů – růst hrubého domácího produktu – je podivné číslo. Když vyroste víc obilí, tak je to dobře, nebude hlad. Když se podaří postavit novou silnici či most, je to také dobře, budeme někde jinde dříve a asi bezpečněji. Když se podaří vyrobit (a prodat) víc ledniček, praček, mají lidé ulehčený život. To vše se odráží v růstu HDP. Je ale růst HDP vždy správný ukazatel? / Aleš Müller Když roste HDP o 5 %, mám se i já o 5 % lépe? Co když o obilí nikdo nestojí? Co když po silnici nikdo nepojede? Podobných otázek napadne zvídavého čtenáře řada. O čem tedy růst HDP vypovídá? Vzpomene si ještě někdo na počátek 90. let? Tehdy ČEZ dovezl zařízení na odsíření tepelných elektráren. Bylo to velmi drahé zařízení, v řádech procent HDP. Řada ekonomů tenkrát prohlásila, že „dovezené investice na odsíření ale nebudou podporovat růst HDP, protože se nejedná o prorůstovou investici, o impulz a tak dále“. Svatá pravda. Je snad odvážlivec, který by o tomto tvrzení vzdělaných lidí pochyboval? foto: profimedia.cz Více síry, více práce Představme si nejprve situaci, kdy elektrárny nejsou odsířené. Co to znamená? Máme především levnou elektrickou energii, takže se s její pomocí dá vyrobit hodně produktů či služeb. Z komínů vychází velmi vysoký objem oxidů síry a ty spadnou v malém i vzdáleném okolí elektrárny. Výsledky se zanedlouho dostaví – děti mají dýchací problémy, nechodí do školy, jejich rodiče vynechávají pracovní směny, aby je hlídali. Mnozí dospělí mají kašel, 8 finmag — červenec / srpen 2009 Ale představme si to naopak. Elektrárny budou odsířené a přestanou vypouštět miliony tun oxidů síry do ovzduší. První, co odpadne, je povinnost opakující se každých 10 let: natírání kovových konstrukcí (mosty, sloupy, technické konstrukce). Budou se natírat jen každých 15 let. Ano, hned klesne HDP – nevyrobí se tolik barvy, nezaměstnají se lidé, kteří natírají. Díky odsíření porostou na horách nadále vysoké a malé stromy, budou mít opět schopnost akumulovat vodu a v letních měsících napájet toky řek. V nížinách bude voda prosakovat do zemědělských vrstev půdy. Zemědělci nemusejí budovat ve velkém zavlažovací zařízení ani dělat hlubinné vrty na vodu. Opět ubude práce pro lidi, kteří se touto činností živili, tedy žádný prorůstový impulz a HDP neporoste. Stejně tak se nebudou stavět nádrže na zachycení vody za miliardy, ale jen za miliony. Růst HDP bude v podstatě nepatrný. Děti jsou zdravé, učí se – zde je vliv na HDP neutrální, i když tušíme, že pravidelná docházka má pozitivní ekonomický vliv. Dospělí nehlídají nemocné děti a také neleží 30 dní v roce se svými dýchacími potížemi, ale jen průměrných 15 dnů, a tudíž nespotřebovávají léky, nedají práci lékárnám, distributorům a výrobcům, nezaměstnávají lékaře. Znamená to opět pokles HDP. Jedině snad, že by trochu povyrostl díky tomu, že dospělí chodí více do práce. A pokračujme. Vysoké náklady na instalaci odsiřovacích jednotek se promítly do zvýšení cen elektrické energie, což také možná trochu zvedlo HDP. Ale možná také ne, protože kvůli drahé elektřině někdo něco přestane vyrábět. Ekonomové a politici měli pravdu – instalovaná odsiřovací zařízení nezvyšují růst HDP, ba dokonce je vysoká pravděpodobnost, že HDP snižují! Nebylo by tedy v zájmu růstu HDP neodsiřovat a neprovádět podobná „ne-prorůstová“ opatření? Všichni nicméně tušíme, že instalovat odsiřovací technologii bylo prospěšné. A teď mi někdo poraďte, jak je to s tím růstem HDP? K čemu ten parametr vlastně je? A tak si neodpustím trochu ironické povzdechnutí na konec: Smutné je, že mnozí z ekonomů a politiků, kteří podobné hlouposti vypouštěli z úst, jsou stále ve vysokých politických či manažerských funkcích. Ochraňuj nás před nimi… • (Autor je poradcem společnosti Partners.) foto: profimedia.cz Dobré chvíle Všechno se vám jednou vrátí – i s úroky. Gratulujeme klientům penzijního fondu AEGON k získání nejvyššího zhodnocení také za rok 2008. červenec / srpen 2009 — finmag 9 USA | Kanada | Mexico | The Netherlands | United Kingdom | Spain | France | Czech Republic | Slovakia | Hungary | Romania | Poland | Turkey | China | India | Japan Nejlepší z webu Peněžní fondy vs. spořicí účty Fondům peněžního trhu se v poslední době příliš nedařilo. Zato reklama na skvěle úročené spořicí účty je všudypřítomná. Jejich výhody jsou ale někdy jen kosmetické. / Aleš Tůma Nejprve je třeba zdůraznit, že na trhu jsou dva typy fondů peněžního trhu. První je skutečně konzervativním nástrojem investujícím do vysoce bonitních krátkodobých cenných papírů, jako jsou státní pokladniční poukázky. Druhým typ má sice také v názvu „peněžní trh“, ale jde spíše o „fondy krátkodobých dluhopisů“ – sem patří například ISČS Sporoinvest, ING Český fond peněžního trhu, částečně i AXA CZK Konto. Oba typy se mohou chovat dosti odlišně. Výnosy fondů se odvíjejí od krátkodobých úrokových sazeb, které zase reagují na sazby ČNB. Proč tedy výsledky fondů byly loni tak skromné, když sazby ČNB byly ještě relativně vysoko? Jedním z důvodů byl současný růst rizikových prémií na firemních a bankovních dluhopisech. Růst rizikových prémií znamená růst požadovaného výnosu, tedy pokles tržních cen dluhopisů. Vzhledem k rizikovým prémiím ovšem fondy s vyšším podílem těchto dluhopisů nabízejí poměrně zajímavý výnos do splatnosti. Například Pioneer Sporokonto udává průměrný výnos do splatnosti kolem pěti procent. Po odečtení poplatků cca 1,3 % tak dostáváme potenciální zhodnocení přes 3,6 %. ISČS Sporoinvest uvádí 3,7 % (po odečtení správního poplatku). AXA CZK Konto má průměrný hrubý výnos do splatnosti 4,7 %. Faktem je, že zajímavým výnosem do splatnosti manažeři fondů argumentovali už loni. Nepočítali ale s krachem Lehman Brothers či islandských bank a nutností odepsat jejich dluhopisy. Budou následovat další krachy? Možným argumentem proti je objem peněz, které již vlády do finančního sektoru napumpovaly. Pokud se definitivně prokáže, že akutní fáze finanční krize již skončila, může se vyšší zhodnocení fondů letos konečně „zhmotnit“. V horizontu kolem půl roku však doběhne splatnost současných portfolií a fondy budou prostředky reinvestovat, zde je tedy riziko nižších úrokových sazeb. To se však bude týkat i spořicích účtů. Když centrální banka snižuje sazby, nezbývá než investovat do výnosnějších (a tedy rizikovějších) dluhopisů. U skutečně ultrakonzervat ivních fondů výnosy i nadále nebudou hvězdné. ČNB drží sazby nízko a verbálně dokonce naznačuje možnost dalšího snížení. Čisté zhodnocení se tedy bude pohybovat patrně kolem 1,5 % p. a. (přibližně aktuální PRIBOR minus náklady a poplatky). Situace na trhu spořicích účtů V současnosti nejlépe úročené spořicí účty spolu s jejich „chytáky“ shrnuje tabulka v pravém sloupci (najdete na webu Finmag.cz u článku a otevřete ji kliknutím). Co vedlo banky k nabízení zajímavých úrokových sazeb na spořicích účtech? Loni 10 finmag — červenec / srpen 2009 si to ještě mohly dovolit, sazby ČNB byly stále vysoko. Další důvod je možné vidět ve snaze přitáhnout dotovanou úrokovou sazbou klienta, kterému lze poté nabídnou další, už ziskovější produkty. Úrokové sazby na spořicích účtech nejsou garantované a postupně klesají. Minulostí je „akční“ sazba 3,6 % u GE Money Bank. mBank v březnu snížila úročení vkladu eMax na 1,3 %. Nový eMax Plus sice nabízí 2,8 %, ale má více omezení. Nejnověji oznámila Raiffeisenbank dokonce zvýšení úrokové sazby na 3 %, vysoký úrok se ovšem vztahuje jen na vklady nad milion korun. V mnoha případech je atraktivní sazba jen optickým klamem. ČSOB nabízí spořicí účet s prémií – základní úrok je 1,25 %, dalších 1,25 % se vyplácí na konci roku z nejnižšího zůstatku v daném roce. Pokud tedy klient otevře účet s minimálním vkladem 5000 korun a až následně na něj převede větší sumu, vyšší úrok dostane jen z prvního vkladu. Na trhu jsou i hybridy – spořící vklady, které uplatňují různě dlouhé výpovědní lhůty a jsou tak spíše termínovanými vklady. Kdo chce vyšší výnos, musí obětovat likviditu. To platí i při vkladu do družstevní záložny. Moravský peněžní ústav nabízí úrok 3,6 až 5,3 % p. a. Na nejvyšší sazbu ovšem klient dosáhne pouze při vkladu nad 1,2 milionu Kč s výpovědní lhůtou 1,5 roku. Až 5,65 % nabízí WPB Capital, opět ale s půlroční výpovědní lhůtou. Argumenty v kostce Pojištění. Podzim 2008 ukázal, že ani peněžní fondy nejsou imunní vůči propadům v řádu procent. Situace, kdy by podílové fondy peněžního trhu nebyly schopny vyplatit klienty, by však nastala jen v případě naprostého kolapsu finančního systému – v takovém případě by zřejmě nebylo snadné získat i prostředky z bankovních vkladů, na které se vztahuje pojištění. Likvidita. Odkup podílových listů nesmí trvat déle než 15 pracovních dnů, v praxi jsou ale lhůty mnohem rychlejší, např. ISČS uvádí převod obvykle do tří pracovních dnů. Jistým omezením z hlediska likvidity je samozřejmě zdanění při držbě podílových listů kratší než půl roku. Poplatky. Ve srovnání s bankami je poplatková struktura podílových fondů naprosto průhledná. Rozumné fondy neúčtují žádný odkupní poplatek, ty nejrozumnější pak ani žádný vstupní. Celkový čistý výnos však daleko více ovlivňují správní náklady, je tedy kromě vstupního poplatku třeba ostře sledovat i ukazatel celkové nákladovosti (TER). A vítězem je… Paušálně říci, že spořicí účty jsou výhodnější než fondy (nebo naopak) nelze, záleží vždy i na potřebách konkrétního klienta. Současná portfolia fondů peněžního trhu jsou ovšem již „vyčištěna“ od dluhopisů krachujících institucí a vzhledem k rizikovým prémiím nabízejí poměrně zajímavé zhodnocení. Řada spořicích účtů svými výnosy za fondy peněžního trhu zaostává a celkově je patrný tlak na snižování sazeb s tím, jak klesají sazby centrální banky. • (Autor je analytik společnosti Partners.) <www.finmag.cz – 15. 6. 2009> Pracujeme už jen na sebe? Také se už skoro cítíte (daňově) svobodní? Na rozdíl od Kuvajťanů, kteří neplatí žádné daně z příjmu, se obyvatelé jiných zemí často zajímají o to, jak dlouho pracují vzhledem k daním na stát a odkdy jsou přeneseně řečeno vlastními pány. Letos tyto výpočty negativně ovlivnila recese. Na stát proto musíme podle Jiřího Schwarze mladšího z Liberálního institutu pracovat o pět dnů déle než loni. / František Mašek Liberální institut vychází při tomto výpočtu z dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejíž metodika je založena na odhadu poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu ČR. Zároveň je tak možné porovnat situaci s dalšími státy. Zmíněné výpočty jsou založeny na úvaze, že Čech, který by se chtěl vzdát celé mzdy, by musel podle institutu na stát pracovat 163 dnů, tedy do této soboty. Zaostává tak za bratrem Slovákem, který mohl podle Nadace Friedricha Augusta Hayeka slavit den daňové svobody již 3. června. Česko tak mírně zůstává za průměrem OECD, který připadá na 11. června. Není ovšem – viz dále – zdaleka nejhorší. Podobně jako v ČR také v dalších zemích přispěla přitom recese k tomu, že se den daňové svobody zpozdil či zpozdí. Ve Velké Británii má v letošním roce připadnout na 30. června, tedy o 16 dnů déle než loni. O třináct dnů později nežli v minulém roce mohli tento den oslavovat v USA (1. června) a v Japonsku (11. června). Déle se na stát pracuje také v Německu, kde připadá den daňové svobody na 19. června, Itálii (6. července) a Francii (21. července). Jde ovšem, jak zdůrazňuje Schwarz, o odhady, často vycházející z veřejných výdajů schválených o rok dříve. Jak řekl Finmagu hlavní ekonom Patria Finance David Marek, podle současných výpočtů připadá letošní den daňové svobody v ČR na 21. června. Vychází přitom z daňových příjmů a aktuální výše hrubého domácího produktu. Hodně tedy samozřejmě závisí na tom, jak se ekonomice dané země daří. Běžného daňového poplatníka nejspíš tolik nezajímá den daňové svobody – možná v porovnání s okolními státy – ale konkrétní výše daní, které má platit. Jak tomu bude s daněmi v příštím roce, zatím není jasné, zatím se ale nezdá pravděpodobné, že by s ohledem na vývoj ekonomiky přicházelo v úvahu nějaké výraznější snižování daní. Spíše tomu může být naopak. I když mohou mít některé strany před podzimními volbami podobný bod, tedy nižší daně pro některé vrstvy obyvatelstva, ve svém programu. Třeba budeme příjemně překvapeni. Kdy budeme slavit den daňové svobody v roce 2010? • <www.finmag.cz – 12. 6. 2009> červenec / srpen 2009 — finmag 11 aktuálně Island: jeho vzestup a pád Islandská finanční krize má jednu zajímavou vlastnost: je velmi čerstvého data. Zatímco Británie, Německo, USA a jiné země měly dlouhou tradici finančních trhů, Island měl dlouhou dobu jen celkem bazální a neambiciózní finanční systém. Skládal se z několika bank, nevelké burzy a celkem konzervativní centrální banky. / Pavel Kohout Mám na islandské bankovnictví osobní vzpomínku z roku 2000. Pracoval jsem tehdy na projektu transformace Expandia banky, pozdější eBanky. Mimochodem, původní obchodní model Expandie byl postaven chybně, spoléhalo se, že tržby se budou skládat především z poplatků, na jejichž výši nebudou klienti příliš citliví. (Jak komicky to dnes zní!) Za účelem postavení Expandia banky zpátky na zem vytvořilo analytické oddělení PPF srovnávací studii zahrnující některé zahraniční banky, které byly malé, konzervativně řízené, nepříliš „dobrodružné“. A mezi tyto banky patřila také islandská Landsbanki. Tak se stalo, že úspěšná restrukturalizace eBanky byla zčásti inspirována Islandem. foto: profimedia.cz Ještě před pár lety Ano, ještě v roce 2000 byl Island prosperující, velmi rozumně řízenou ekonomikou, která si plně zasloužila úvěrový rating AAA. Jenže během několika let nastala zásadní změna. Island se rozhodl, že se stane finančním centrem. U většiny zemí nelze jednoduše říci, že se k něčemu „rozhodla“. Nelze říci, že například Švýcarsko se rozhodlo vyrábět sýry a hodinky. V důsledku nejrůznějších faktorů a historických okolností však 12 finmag — červenec / srpen 2009 tato odvětví získala tradici, význam a respekt. Šlo spíše o přirozený vývoj než o výsledek hospodářské politiky. Na Islandu však orientace na bankovnictví a finanční trhy v posledních letech byla skutečně záležitostí vědomého rozhodnutí vlády společně s podnikatelským sektorem. Na ostrově s celkovým počtem obyvatel 300 tisíc, kde v zásadě všichni lidé mají společné předky, lze dosáhnout konsenzu mnohem snadněji než v „normálních“ zemích. Vědomá volba financí nebyla náhodná. Island měl značný potenciál „lidských zdrojů“, ale poměrně malé uplatnění. Rybářství není činnost, kde by se mohli ve velkém uplatnit absolventi s titulem PhD. nebo MBA. Totéž platí pro výrobu hliníku a ostatní nemnohé průmysly, které na Islandu fungují. Rozvoj financí tedy vypadal jako logický krok k využití intelektuálního potenciálu země poněkud tvořivějším způsobem, než je práce v hliníkárně nebo v lovu a zpracování ryb. Uplynulo pár let a světový tisk začal psát o „expanzi Vikingů“. Hlavním předmětem zájmu se stala Británie, vzhledem ke geografické blízkosti a značné velikosti trhu. Během let 2005 a 2006 provedli Islanďané rozsáhlou expanzi do zahraničí. Tato expanze nezůstala bez následků. Lov na klienty Rok 2006 byl přelomový z hlediska přílivu zahraničních úspor do islandských bank. Icesave, pobočka islandské Landsbanki, získala v Británii během několika měsíců celkem 400 tisíc zákazníků, v Nizozemí získala 125 tisíc klientů během pěti měsíců. Příčina úspěchu? Spořicí účet s úrokovou sazbou 5 % ročně, později dokonce 5,25 % ročně. K tomu je třeba přičíst další desítky tisíc klientů v Německu a v Rakousku. Během krátké doby dokázali Islanďané „ulovit“ skoro dvakrát tolik klientů, než kolik činí počet obyvatel samotného ostrova. Je samozřejmé, že tento neuvěřitelný obchodní úspěch musel mít i vedlejší makroekonomické následky. Od začátku roku 2006 do konce roku 2007 vzrostl objem depozit zahraničních osob u islandských bank více než dvaatřicetkrát! Meziroční nárůst objemu peněžního agregátu M2 činil v září 2007 neuvěřitelných 90,25 procenta. Podobná hodnota se v normální zemi prostě nevidí. Rychlý příliv peněz měl za následek inflační tlaky. Ceny rostly tempem 15 až 17 % ročně, což se v normální zemi rovněž nevidí. A co na to islandská centrální banka? Základní učebnice ekonomie praví, že na inflační tlaky centrální banka obvykle reaguje zvýšením úrokových sazeb. Vyšší sazby stáhnou peníze z oběhu do bankovních účtů, čímž měnová zásoba poklesne a inflační tlaky poleví. Islandští centrální bankéři skutečně reagovali podle učebnice. Jenomže zapomněli na dvě věci: (a) i peníze na účtech mohou mít za určitých okolností proinflační vlastnosti, protože umožňují bankám více půjčovat; (b) vysoké sazby jsou magnetem pro zahraniční peníze. Špatná stránka učebnice Zmíněná učebnicová teorie se totiž týká modelu uzavřené ekonomiky, kdežto Island je velmi malá a v posledním desetiletí velmi otevřená ekonomika. Učebnicový přístup vedl k postupnému zvyšování sazeb z hodnot nižších než 3 % až na 12, 13, 15 a nakonec bezmála 18 % – tak vypadal vývoj základní sazby stanovené Islandskou centrální bankou (Sedlabanki Íslands). Tento vzestup probíhal během let 2003 až 2007 a byl doprovázen obrovským přílivem kapitálu ze zbytku světa sužovaného nízkými úrokovými sazbami. Stav islandské ekonomiky v roce 2008 již nelze popsat jinak než jako drogovou závislost na rychlém přílivu kapitálu. Islandský finanční systém se již dostal do fáze, kdy vysoké úrokové sazby představovaly obrovskou zátěž, ale zároveň nutnou podmínku pro příliv dalších peněz. Když ovšem na podzim 2008 nastala globální finanční krize, příliv peněz vyschl; islandská ekonomika se ocitla na suchu s objemem úvěrů ve výši 850 % hrubého domácího produktu. Tento gigantický malér, jaký nemá ve světě obdoby, lze vysvětlit po stránce finanční a technické. Nicméně záhadou zůstává, jak se prosperující země obývaná gramotnou populací s velmi nízkým sklonem ke kriminalitě jakéhokoli druhu dostala tak snadno a rychle na dno. Jisté vysvětlení nabídl módní časopis Vanity Fair ve své poutavé, nicméně ne zcela přesné reportáži z pokrizového Islandu: „Ministr obchodu je filozof. Ministr financí je veterinář. Guvernér centrální banky je básník. Haarde (předseda vlády, rezignoval v lednu 2009) je sice studovaný ekonom, ovšem nepříliš dobrý. Fakulta ekonomie na Islandské univerzitě ho ocenila jen známkou B minus.“ Reportáž částečně, možná dokonce značně křivdí dnes již bývalému guvernérovi centrální banky. Daví◊ Oddson, bývalý premiér, dříve působil jako vysokoškolský učitel na právnické fakultě, novinář, rozhlasový producent, zástupce ředitele malého divadla, starosta Reykjavíku. Především však proslul jako úspěšný předseda vlády. Mimochodem, o jeho básnické kariéře není mnoho známo. Období Oddsonova premiérského úřadu bylo velmi úspěšné. V letech 1991 až 2004 provedl řadu privatizací, snížil daně z 50 na 18 % a otevřel islandskou ekonomiku světu. Island tehdy nevykazoval žádné závažné ekonomické nerovnováhy, ekonomika rostla. Připomeňme si: mluvíme o době, kdy islandská Landsbanki sloužila eBance jako vzor úspěšné, ziskové a přitom konzervativně řízené malé banky. Ani Oddsonovo snížení daňových sazeb nezpůsobilo propad v příjmech státního rozpočtu. Lafferova křivka perfektně zafungovala a zahraniční ekonomický tisk dával Island za příklad. O to hůře se Oddsonovi dařilo v roli centrálního bankéře. Ačkoli ve své předchozí kariéře byl téměř doslova mužem devatera řemesel (a obvykle úspěšným), v roli guvernéra katastrofálně selhal – z důvodů již dříve vysvětlených. Řídit centrální banku je jiná práce než řídit vládu. Člověk by měl přece jen mít více znalostí než jen základní učebnici ekonomie pro první ročníky. Že zvyšování úrokových sazeb v malé otevřené ekonomice je kontraproduktivní, je dávno známou věcí. V praxi si to vyzkoušela i Česká národní banka, když před rokem 1997 lákaly vysoké úrokové míry spekulativní kapitál. Byl by na tom Island lépe, kdyby již dříve přijal euro? A vůbec, může si malá otevřená ekonomika v době volného pohybu kapitálu dovolit vlastní měnu? Na první otázku lze odpovědět snadno: ano, Island by dnes byl nepochybně v mnohem lepší situaci, kdyby byl hypoteticky vstoupil do eurozóny od samého jejího počátku. Neexistovala by totiž možnost bezhlavého zvyšování úrokových sazeb. Islandské banky by neměly čím lákat zahraniční klienty, a gigantická finanční bublina by se tudíž nekonala. Island by dodnes byl prosperující ekonomikou s vysokým kreditním ratingem. Možná by trošku trpěl inflací, ale ta by rozhodně nebyla vyšší než 18 procent jako v lednu 2009. Na druhou, obecnější otázku není tak snadná odpověď. Pokud má malá otevřená ekonomika rozumnou centrální banku s guvernérem, jehož rozhled přesahuje základní učebnice, pak vlastní měna není luxusem, nýbrž rozumnou variantou. Dobře řízená národní měna umožňuje vyhýbat se úvěrovým bublinám a tlumí inflační, případně též deflační tendence. Pro příklad se stačí podívat na pražské Příkopy. • (SBGċ*TMBOEq[¹LMBEOÅÒSPLPW¹TB[CBW (SBGċ*TMBOEq[¹LMBEOÅÒSPLPW¹TB[CBW ;ESPK*TMBOETL¹DFOUS¹MOÅCBOLB ;ESPK*TMBOETL¹DFOUS¹MOÅCBOLB ;ESPK*TMBOETL¹DFOUS¹MOÅCBOLB ;ESPK*TMBOETL¹DFOUS¹MOÅCBOLB červenec / srpen 2009 — finmag 13 (SBGċ7LMBEZ[BISBOJċOÅDIPTPC (SBGċ7LMBEZ[BISBOJċOÅDIPTPC WJTMBOETLÕDICBOL¹DI WJTMBOETLÕDICBOL¹DI Úspěšný premiér, nevalný guvernér Kdyby to nestačilo? Byl by FPV schopen sehnat v případě většího úvěr, a k tomu ještě do 20 dnů, jak to maléru po /,- "%:)3 ";&/$&-,07Ü něm žádá směrnice EU? Tauber přiznává, že by to 4".01- 5$*%0.$¡ bylo velmi těžké. Jak tedy zmíněná směrnice EU 4".01- 5$*$*;*/$* zlepší$&-,&./�Ø ochranu45&Ø/Ü10+*iö07/06 klientů bank v EU, když je jen těžko proveditelná? Tauber odpovídá, že v řadě zemí EU garantuje výplatu pojištěných vkladů stát. Takže by to byla vlastně vláda, kdo by musel rychle najít potřebné prostředky do fondu. Ovšem v České republice státní garance není. Uvidíme, jak si s tím zákonodárci při aplikaci směrnice poradí a jakou reálnou garanci bude vlastně FPV představovat. • (SBGċ1ijÅTQĐWLZQPKJuUĐOÕDIJOTUJUVDÅISB[FOÁ EP'POEVQPKJuUĐOÅWLMBEŁQPEMFKFEOPUMJWÕDIMFU WNME,ċ 14 finmag — červenec / srpen 2009 ;ESPK'17 Čtenář – notorický pesimista – však může namítnout, zda by byl FPV schopen splnit své závazky, i kdyby došlo k takovému bankovnímu zemětřesení, jaké zažily některé státy v průběhu posledních měsíců. Pro pesimisty (SBG4LMBECBJOWFTUJ Přitom Fond pojištěných vkladů (FPV) vznikl už v roce 1994 podle zákona o bankách. Měl tehdy podepřít důvěru veřejnosti v bankovní systém po krachu několika finančních ústavů. Dosud fond vyplatil jako kompenzaci 25 miliard korun klientům 16 zkrachovalých bank. Do FPV přispívají jeho členské instituce – tedy banky, stavební spořitelny a družstevní záložny působící na území ČR. (Pobočky zahraničních bank jsou pojištěny v podobných fondech ve svých domovských státech.) Výše příspěvku každé z těchto institucí se odvíjí z objemu vkladů fyzických i právnických osob, na které se pojištění vztahuje. U bank a družstevních záložen je to 0,1 %, u stavebních spořitelen 0,05 %. Ke konci roku 2008 bylo ve Fondu pojištěných vkladů 11,9 miliardy korun. Přemýšlivý čtenář si možná řekne, zda to není málo. Vždyť podle údajů ČNB z dubna letošního roku mají domácnosti uloženo 1,5 bilionu korun a nefinanční společnosti 604 miliard korun. Josef Tauber, předseda správní rady FPV, je přesvědčen, že není třeba příspěvek členských institucí navyšovat, a to ani poté, co byl loni zvýšen limit pojištění a zrušena 10 % spoluúčast klientů. Považuje za dostatečné, když ve fondu bude suma odpovídající 1,5 % objemu pojištěných vkladů. K tomu by se měl podle něj fond přiblížit do roku 2020. Nevědoucí veřejnost Ke konci roku 2008 bylo ve Fondu pojištěných vkladů 11,9 miliardy korun. Přemýšli(SBGċ7ÕWPKQPċUVLMJFOUŁċFTLÕDIM¹[OÅ vý čtenář si možná řekne, zda to není málo. WUJTÅDÅDISPċOĐ Vždyť podle údajů ČNB z dubna letošního roku mají domácnosti uloženo 1,5 bilionu korun a nefinanční společnosti 604 miliard korun. Politici v posledních dnech loňského roku prosadili zvýšení maximální pojištěné částky, kterou má fyzická či právnická osoba uloženu v bance na ekvivalent 50 tisíc eur. Protože český bankovní sektor neměl a nevykazuje žádné problémy, šlo jim asi spíše o hlasy voličů. Teď musejí zažívat pořádné zklamání. Snažili se, ale národ nakonec stejně neví, co pro něj udělali. O tom, že v České republice existuje Fond pojištěných vkladů (FPV), který má tvořit rezervu pro případ, že by některá z finančních institucí nebyla schopna dostát svým závazkům, nemá tušení 87 % lidí. Ukázal to nedávný průzkum, který si dal tento fond udělat. Ani další zjištění průzkumu nesvědčí o velké finanční gramotnosti českého obyvatelstva. Obecně o existenci pojištění vkladů v bankách vůbec nevě dělo 40 % dotázaných, 59 % sice vědělo, ale žalostně málo. Maximální výši pojistného krytí znala jen pětina z nich. Když FPV nemá dost na výplatu pojištěných vkladů, může si podle zákona půjčit na finančním trhu. Už k tomu jednou došlo, když zkrachovala Union Banka v roce 2003. Ovšem šlo o relativně malou částku (tři miliardy korun), o krach jediné banky a sehnat půjčku v té době nepředstavovalo žádný problém. Teď by to bylo rozhodně těžší. Navíc v nejbližší době čeká FPV aplikace směrnice Evropské komise. Ta ve snaze ještě lépe ochránit klienty bank mění podmínky pro výplatu pojištěných vkladů v členských státech EU. Od roku 2012 by se maximální pojištěná částka měla zvýšit na ekvivalent 100 tisíc eur a doba zahájení výplaty klientů zkrátit na 20 dnů od chvíle, kdy banka ohlásí krach. (V současné době má FPV na přípravu výplaty tři měsíce.) Loni na podzim vyděsila světová finanční krize Čechy natolik, že si hromadně vybírali úspory z bank ve strachu, aby o ně nepřišli. Teď je nosí nazpět a přitom většina z nich netuší, zda už je to bezpečnější. / Ivana Skálová Pojištěné úspory pojištění bydlení Satelitní krize Už několik měsíců se bouřlivě diskutuje o tom, co udělá s realitním trhem pokles cen bytů. Přitom k mnohem závažnější krizi se schyluje v satelitech. Všichni o tom vědí, ale pomoc těžká. / Světlana Rysková Když si zkusíte v celkem průměrné realitní kanceláři zadat požadavek, aby vás informovali o nových nabídkách rodinných domů k prodeji v Praze, zažijete velké překvapení. Denně vám budou chodit minimálně tři až čtyři kousky, tedy suma sumárum kolem tisícovky domů ročně. Většina z nich je nových, některé teprve zkolaudované, jiné dokonce nedostavěné. A ceny? Stále příznivější. Nový domek pořídíte i za 4,5 milionu korun a nebudete dojíždět dál než 30 kilometrů od hlavního města. Ztracené iluze 7#: 507 ±$)%0.&$) foto: profimedia.cz Většinou špatně naplánované, přehuštěné, bez přirozených komunikační ploch – to je ortel, který nad satelity vyřkli architekti. Jeden z nich, Jaroslav Šafer, o nich hovoří jako o „sídelní kaši“, která se nesmyslně rozlézá do krajiny. „Češi nejsou hloupí, nechtějí zbytečně plýtvat penězi. Když zjišťují, že je život v satelitu stojí stále více času i peněz, chtějí zpátky do města, tedy po- 730%*//±$)%0.&$) Sídelní kaše (SBG7ÕWPKQPċUVEPLPOċFOÕDICZUPWÕDIKFEOPUFL WSPEJOOÕDIBCZUPWÕDIEPNFDI kud na to mají,“ říká viceprezident Asociace realitních kanceláří ČR Miroslav Duda a dodává, že ti movitější si domy zatím nechávají a čekají, až bude příznivější doba k prodeji. „Sám ale nevidím u vět šiny těchto nemovitostí velkou šanci – jde z valné části o levné typové domy s malou parcelou bez možnosti nějakého zhodnocení. Není důvod, proč ceny měly v příštích letech by jejich růst,“ odhaduje Duda. /,- "%:)3 ";&/$&-,07Ü 4".01- 5$*%0.$¡ Až do roku 2007 byl každoroční počet dokonče4".01- 5$*$*;*/$* ných nových rodinných domů vyšší, a někdy dost $&-,&./�Ø 45&Ø/Ü10+*iö07/06 podstatně, než počet dokončených bytů (viz graf). Podle údajů Českého statistického úřadu se v letech 1997 až 2007 dokončilo celkem 125 347 bytových jednotek v rodinných domech a 94 433 jednotek v bytových domech. Pokud bude mít Duda pravdu, pak pokles hodnoty domů v satelitní výstavbě může realitní trh zasáhnout mnohem hůře než pokles cen bytů, a kolem měst tak vzniknou poloprázdná sídliště „naležato“. • (SBG4 (SBGċ7ÕWPKQPċUVLMJFOUŁċFTLÕDIM¹[OÅ WUJTÅDÅDISPċOĐ Developeři vám budou tvrdit, že o výstavbu a koupi rodinných domů v okolí velkých měst je stále velký zájem, ale realitní makléři vám potvrdí, že čím dál rychleji roste i počet těch, kteří se jich chtějí zbavit. Důvody jsou jasné a píše se o nich už mini málně tři roky – nedostačující kapacita komunikací, špatná hromadná doprava, nedostatek škol, školek, zdravotnických zařízení, čističek vody a vody vůbec a já nevím čeho ještě. A mezilidské vztahy? Starousedlíci vedou mnoh de s náplavami, jak se hanlivě obyvatelům satelitů říká, úpornou zákopovou válku. Není se jim co divit – „ti noví“ nepřinášejí obci peníze, jak se původně očekávalo, protože se nepřihlašují k pobytu, neplatí daně, ale služby konzumují a ještě si pořád stěžují na jejich nízkou kvalitu. Kromě těchto „vnějších“ faktorů, které obyvatelům satelitů nabouraly jejich sen o bydlení v městečku vyvolených nebo je připravily o iluzi o idylickém soužití s přírodou, přicházejí nyní na řadu i finanční potíže. Život v satelitu se stává stále nákladnější – hypotéky podražily, každodenní dojíždění (většinou dvěma auty) žere čas i peníze, a výdaje na provoz bazénu či vytápění nepříliš kvalitně zatepleného domu také pořádně pouštějí žilou. Tak co s tím? Kdo zrovna nepatří ke skalním odpůrcům života ve městě a není ochoten tomu obětovat pohodlí a uskrovnit se, ocitá se v pasti. Prodat dům se stává stále obtížnější a situace v satelitech se hned tak nezlepší. Tvrdí to svorně starostové postižených obcí, architekti, sociologové i upřímnější realitní makléři. A jak by také mohla – obce jen stěží seženou tolik peněz, aby mohly rozšířit silnice a vybudovat infrastrukturu. ;ESPKÜ4² červenec / srpen 2009 — finmag 15 ochrana klienta I radost má svou cenu přijata, nicméně někteří experti se domnívají, že je to možné už nyní. Tak například Milan Hulmák z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni nedávno zveřejnil rozbor, v němž říká, že klientovi cestovní kanceláře je explicitně přiznáno právo na slevu z ceny zájezdu a na náhradu škody už dnes, protože současná úprava cestovní smlouvy by měla odpovídat evropské směrnici o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (směrnice č. 90/314/EHS). Směrnice podle rozhodnutí Evropského soudního dvora zakládá i právo na náhradu nemajetkové újmy v případě neplnění nebo vadného plnění služeb zahrnutých do zájezdu. V Česku zatím právní úprava cestovní smlouvy uvedené směrnici neodpovídá tak úplně a přesně. Nespokojení klienti by tedy vlastně mohli požadovat kompenzaci po státu, který zatím nedokázal evropskou normu promítnout do české legislativy. Požitek za 20 eur denně Hlučný hotel, plíseň v koupelně, špinavá pláž, ztracená zavazadla – pokud vás cestovka letos otráví něčím podobným, neváhejte to reklamovat a můžete požadovat i náhradu za to, že vám zkazili radost z dovolené. / Ivana Skálová foto: profimedia.cz Mám známou, která miluje cestování. Jakmile něco ušetří, sbalí kufry a hurá do světa. Její zážitky jsou někdy famózní, někdy docela užitečné. Tak si představte, co mi nedávno vyprávěla. Přiletěla s cestovní kanceláří kamsi do exotické země, ale nebyl zajištěn slíbený odvoz z letiště, a dokonce ani pokoj ve vybraném a zaplaceném hotelu. Delegátka cestovky nebyla 24 hodin k zastižení. Naštěstí se mé známé ujal italský manželský pár. Poskytli jí azyl ve svém bungalovu a poradili, že by to měla nepořádné cestovní kanceláři pořádně osladit. Kromě vrácení části peněz za zájezd prý má požadovat i odškodnění za zkaženou radost z dovolené. Myslela si, že je to vtip pro pozvednutí mizerné nálady, ale Italové ji ujistili, že nežertují ani omylem. V EU je to prý už běžné. Podivovali se, že zcestovalí Češi o tom ještě nic nevědí. Pravda je, že Češi zatím svá spotřebitelská práva příliš hájit nedovedou. I takové zdánlivé banality, jako správně uzavřená cestovní smlouva a vymáhání jejího dodržení, jim dělají potíže. Sdružení ochrany spotřebitelů České republiky (SOS) stále upozorňuje na některé omyly, kterých se klienti cestovních kanceláří dopouštějí. Navštívit jeho webové stránky před dovolenou není na škodu. Pár základních doporučení najdete v rámečku. Prý není třeba čekat A nyní se vraťme k nároku na kompenzaci ztráty radosti z dovolené, o které byla řeč v úvodu. Dá se v Česku skutečně požadovat kompenzace za tuto nemajetkovou újmu? Je na to pamatováno při přípravě novely občanského zákoníku. Zatím ale nebyla 16 finmag — červenec / srpen 2009 Náhrady za ztrátu radosti z dovolené byste se mohli s velkou šancí na úspěch dožadovat například v Belgii, Dánsku, Estonsku, Itálii nebo Maďarsku. V sousedním Rakousku padlo například soudní rozhodnutí, podle kterého musela cestovní kancelář vyplatit kompenzaci za ztrátu požitku z dovolené ve výši 20 eur za den a osobu klientům, kteří byli nuceni bydlet v hotelovém pokoji s plísní v koupelně, nemohli se koupat v moři a trpěli stavebním hlukem. Ale podle Hulmáka už i v Česku jeden soud proběhl a Obvodní soud pro Prahu 1 vynesl v roce 2008 rozsudek (zatím nepravomocný), v němž žalující straně přiznal právo na náhradu ztráty požitku z dovolené. • Jak reklamovat nepovedenou dovolenou Cestovní smlouva musí mimo jiné obsahovat podmínky uplatnění reklamace. Zjištěné nedostatky musíte ohlásit hned na místě delegátovi cestovní kanceláře nebo průvodci a žádejte nápravu. O jednání je dobré pořídit písemný záznam nebo mít svědky. Pro případ nutnosti pozdější reklamace pořiď te fotodokumentaci nebo svědectví. Vzniknou- li vám nedodržením podmínek cestovní smlouvy nějaké výdaje navíc, schovávejte paragony a požadujte jejich proplacení. Pokud přijmete na místě nějakou kompenzaci za nedodržení podmínek nebo za sníženou kvalitu služeb, nemůžete pak už požadovat vrácení ceny zájezdu. Když jste nedostali žádnou kompenzaci, můžete požadovat rozdíl v ceně vyjadřující rozdíl v kvalitě poskytnutých služeb. V případě úplně zkažené dovolené můžete požadovat vrácení celé zaplacené částky. Reklamaci musíte uplatit vždy písemně a nejpozději do tří měsíců. Reklamujte vždy vůči tomu, s kým máte cestovní smlouvu. Pokud cestovní kancelář odmítne reklamaci vyřídit, obraťte se na instituci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (ADR). Podrobnosti najdete na webu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Může to být výhodnější než se soudit. osobnost Klienti chtějí dobrou cenu V době snížení poptávky po bytech musíme přicházet s novými marketingovými akcemi a zatím se nám to daří, tvrdí Vladimír Zuzák, obchodní ředitel developerské společnosti FINEP. / Světlana Rysková U programu Flexi byty může klient ovlivnit cenu bytu volbou zařizovacích předmětů. Osvědčil se vám? Budete ho rozšiřovat na další projekty? Nabídka Flexi znamená, že klient se může rozhodnout, v jakém rozsahu budou vnitřní prostory bytu dokončeny. Zákazník může získat slevu až jeden milion korun. Jde o nabídku v rámci České republiky jedinečnou. Vychází z úvahy, že klient v současnosti nepožaduje k bytu auto nebo sklep zdarma, ale co nejlepší bydlení za dobrou cenu. Naše filozofie se setkala s velkým zájmem klientů. Denně volá o 50 % více zájemců než před zahájením této akce. Také evidujeme větší počet uzavřených „Flexi“ smluv než smluv standardních. Uvažujete o výstavbě nájemních bytů, které budete provozovat, jak se objevilo nedávno v médiích? V současné době dochází k tomu, že lidé žijící často ve starších bytech platí za nájem podstatně více než vloni. V některých lokalitách se tyto cenové rozdíly dostaly již do tisíců a nárůst bude pokračovat. S nárůstem ceny pro mnohé nájemníky vyvstane otázka: Pořídit si vlastní bydlení v novém bytě, nebo hledat nájemní byt vyšší kvality s odpovídajícími službami, které jsou s nájmem spojeny? Proto tuto možnost neustále analyzujeme. V době ekonomické krize však musíme být u podobných projektů mimořádně opatrní. Nabízíte klientům, že jste schopni pro ně zařídit hypotéku s úrokem pod 5 %. Není to nějaký reklamní trik? Díky velkému objemu sjednávaných hypoték je naše pozice při jednání s bankami mnohem silnější než pozice jednotlivce. Ztráta jednotlivce je pro banku méně nepříjemná než ztráta dlouhodobého partnera, jakým je FINEP. Velkou roli sehrává také to, že klienti, kteří projdou našimi systémy, nejsou bankou považováni za rizikové. Nedávno jste navázali spolupráci s poradenskou společností Partners. Co si od ní slibujete a co přinese klientům? Koupě kvalitního bytu je stále investicí se zajímavým zhodnocením – zvláště pak v době, kdy se propadly akciové trhy. Zahájením spolupráce mezi Partners a FINEP tak klienti získají další zajímavou možnost, jak zhodnotit své prostředky. Navíc: za současné situace se výrazně omezila výstavba nových bytů. Je velmi pravděpodobné, že po skončení současné krize se poptávka opět zvýší a kvalitních bytů bude nedostatek, což povede k růstu jejich ceny. • červenec / srpen 2009 — finmag 17 foto: archiv finep Jakou strategii volí FINEP v době, kdy poptávka po bytech klesá? V době ekonomické krize a s ní spojeným snížením poptávky po bytech se především ukazují výhody naší dlouhodobě konzervativní strategie – tu jsme uplatňovali i v době strmého růstu trhu. Finanční prostředky jsme investovali vždy do prověřených a návratných projektů. Díky tomu jsme byli na současnou situaci velmi dobře připraveni. Již na konci minulého roku jsme proto restrukturalizovali a profesionalizovali náš obchodní tým a posílili jsme kontakt s klienty. Zavedli jsme výrazné motivační prvky pro naše prodejce a zapracovali jsme na zlepšení jejich odborných a prodejních schopností. Dále jsme se zaměřili na spuštění nových služeb, jako je například možnost využít bytového architekta, rozšíření možnosti klientských změn, služby realitní kanceláře a kompletní zprostředkování hypotéky – to vše přímo na našem prodejním místě. Pro stávající i nové klienty jsme vybudovali zcela nové prodejní centrum umístěné přímo v jednom z projektů FINEP na Nové Harfě. Abychom posílili své postavení, samozřejmě přicházíme i s různými marketingovými akcemi. Na počátku letošního roku nám k úspěchu pomohla akce „K bytu auto zdarma“. V současnosti naše prodeje podstatně zvyšuje nabídka Flexi bytů v Britské čtvrti projektu Západní Město. poradenství Nejen pro bohaté ji strohým hlasem oznámí, že se manžel cestou do práce připletl do hromadné autonehody. Ačkoliv ji nezavinil, utrpěl při havárii smrtelná zranění. Kromě citové ztráty a života postaveného na hlavu se zničehonic žena ocitá v kritické finanční situaci. Jak uživí děti? Z čeho staršímu synovi zaplatí lyžařský výcvik? Co teď s tím?“ popisuje těžkou životní zkoušku Petrovičová. Nemusí přitom jít o rodinu žijící z minimální mzdy. Podle Petrovičové se v podobné situace ocitli například bankovní úředník a učitelka či státní zaměstnanec a prodavačka. „Povolání nerozhoduje. Společným znakem spojujícím všechny tyto případy je absence rodinné finanční rezervy pro případ náhlé události. Úmrtí jednoho z rodičů je samozřejmě mezním příkladem. Potřeba sáhnout do rezerv může vzniknout i za mnohem méně tragických okolností. Proto mě vždy šokuje, když na otázku, jakým způsobem máte zajištěnou rodinu, dostanu odpověď: A z čeho bychom si takovou rezervu měli vytvořit.“ Následující otázka je nasnadě. „A co když se jednomu z vás něco stane, zeptám se vzápětí. Místo odpovědi klienti často jen krčí rameny, popřípadě mi s vážnou tváří sdělí, že v takovém případě by se nejspíš šli oběsit. K tomu opravdu nemám, co bych dodala,“ říká Petrovičová. Jistota místo dovolené v Egyptě „Existuje skupina lidí, kteří přemýšlejí o penězích daleko více než majetní. Ti, co peníze nemají,“ říká Svatava Petrovičová, odbornice na vzdělávání finančních poradců ze společnosti Partners. / Martin Vlnas foto: profimedia.cz Právě méně movití lidé by proto měli podle Petrovičové více spolupracovat s finančními poradci. „Pokud peníze nemáte, musíte mnohem zodpovědněji přemýšlet, jak s nimi naložíte. Co si můžete dovolit a co už váš rozpočet neunese. Dovolím si tvrdit, že čím méně peněz vyděláváte, tím spíše byste si měli nechat poradit od odborníka v oboru,“ tvrdí Petrovičová. O služby finančních poradců se přitom v České republice zajímají především lidé s vyššími platy. „Každá rodina, ať již je její příjem jakýkoliv, by si měla vytvářet určité jistící mechanismy pro případ náhlé a nečekané události. Pokud si je živitelé rodin nevytvářejí, chovají se k rodině neeticky,“ dodává Petrovičová, která se kromě tréninku budoucích finančních poradců zabývá také firemní kulturou. „Argument, že právě mně se nic katastrofálního stát nemůže, slýchám bohužel velmi často. Přitom si stačí ráno otevřít noviny nebo se podívat do svého okolí a hned zjistíte, že blesk skutečně dokáže udeřit i z čistého nebe,“ upozorňuje Petrovičová. Blesk z čistého nebe Své varování ilustruje výmluvným příkladem. „Představte si rodinu se dvěma dětmi, v níž je zaměstnán pouze muž. Žena je na mateřské dovolené a přivydělává si jen občasnými brigádami. Jednoho dne ji ale zazvoní telefon. Hlas na konci drátu 18 finmag — červenec / srpen 2009 Na vině je neschopnost rodičů zodpovědně plánovat. „Vím, že to zní krutě, když klientům radím, aby letos raději vynechali dovolenou v Egyptě a ušetřené peníze schovali na horší časy. Jistota zabezpečení je ale z mého pohledu mnohem větší hodnotou než desetidenní slunění u Rudého moře. Nehledě na to, že dovolená je mnohem více o sdíleném kvalitním prožitku než o vyhlášeném letovisku. Skvělý čas strávený s dětmi si přece můžete užít i v Šáreckém údolí,“ dodává. Podle Petrovičové narážejí finanční poradci při práci s touto skupinou klientů na bariéru nedůvěry. Ta by však neměla ani jednu ze stran od spolupráce odradit. „Úkolem finančního poradce není přesvědčovat. Musí být trpělivý, schopný naslouchat a klást vhodné otázky typu, jak by vaše rodina řešila, kdyby… V žádném případě nesmí zastrašovat, nebo dokonce vyhrožovat. Takový poradce nedělá svou práci tak, jak by měl,“ upozorňuje Petrovičová. Méně movití klienti navíc mají o finančním poradenství často zkreslené informace. „Úkolem poradce je poskytovat zájemci službu, jejíž přidanou hodnotou je nezávislost. Pokud klient přijde do nějakého bankovního ústavu, bude mu vždy nabídnut jen omezený počet produktů od jediného poskytovatele. Tím pádem nemá porovnání. Finanční poradce však operuje s mnohem větším produktovým portfoli e m od různých subjektů, z něhož dokáže po poradě s klientem vybrat ten, který nejvíce vyhovuje jeho věku, profesi a plánům do budoucna. Zákazník přitom nezaplatí finančnímu poradci ani korunu navíc,“ upřesňuje Petrovičová. Výhody, které dokáže přinést například vhodně vybraná životní pojistka, klienti sice ocení jen v mezních situacích, právě proto jsou však zásadní. „Stejně jako si každý z nás vozí v automobilu rezervní pneumatiku, měl by být každý jištěn i pro případ svého defektu,“ dodává. • it peníze Dopisy on-line Česká pošta nabízí nově službu DopisOnline. Zatím funguje jen pro české adresáty, ale během jednoho až dvou měsíců už mohou zájemci ze svého PC korespondovat i do zahraničí. / Světlana Rysková Všimli jste si, jak málo je v Česku poštovních schránek? Oranžová bedýnka na dopisy byla dřív na každém rohu a teď ji najdete málem jen u poštovního úřadu. A za chvilku asi ani tam ne. Česká pošta totiž od května letošního roku nabízí možnost posílat klasické dopisy na papíře přímo z počítače. DopisOnline Zatím za schůdnou cenu A teď ještě kolik DopisOnline stojí: Samozřejmě poštovné – tedy za běžný dopis 10 Kč, doporučený 25 Kč a psaní do vlastních rukou 32 Kč. Vytištění stojí 1,70 Kč (barevná stránka přijde na 5 Kč), obálka s adresou je za 1,70 Kč. K tomu soukromé osoby a podnikatelé neplátci DPH musejí připočítat 19 %. Když ale uvážíme, že bychom museli kupovat papír a obálku a spotřebovávali toner v tiskárně, tak celková cena od 14,05 Kč není tak vysoká. Otázka ovšem je, jak dlouho vydrží při stálém zdražování služeb České pošty. Platit za DopisOnline se dá přes Premium SMS, SIPO nebo u podnikatelů na fakturu. Dopisy můžete posílat 24 hodin denně, ale pošta druhý den doručí jen ty zásilky, které byly podány do 16.00. Zatím jen v Česku DopisOnline není žádnou novinkou. Ve světě už funguje celá řada serverů (například shinyletter. com, mailaletter.com, l-mail.com nebo pcpostman. biz), které vám umožní korespondovat v tištěné formě s celým světem. Taxy jsou odstupňované podle místa doručení a pohybují se u levnějších variant od 0,99 USD do 1,50 USD. U barevných vícestránko- DopisOnline není žádnou novinkou. Ve světě už funguje celá řada serverů (například shinyletter.com, mailalette.com, l-mail.com nebo pcpostman.biz), které vám umožní korespondovat v tištěné formě s celým světem. vých dopisů to však může být i kolem 6 USD. I v České republice bylo už před zavedením služby DopisOnline možné posílat korespondenci přes počítač až do poštovní schránky adresáta. Službu zprostředkovávají například servery linaposta.cz nebo e-dopis.com. Ceny jsou ovšem o něco vyšší, než kolik nyní nabízí Česká pošta. Česká pošta zatím dokáže doručovat dopisy jen na území České republiky, ale podat dopis touto cestou můžete i ze zahraničí. Na informační lince 387 010 315 nám sdělili, že během jednoho či dvou měsíců bude možné psát i do světa. Poštovné bude samozřejmě odpovídat taxám do zahraničí. • červenec / srpen 2009 — finmag 19 foto: profimedia.cz Služba České pošty umožňuje komukoli, tedy soukromé osobě nebo drobnému podnikateli, aby posílal tištěnou korespondenci přímo ze svého počítače. Zkrátka napíšete dopis ve formátu PDF, přidáte adresu dle předepsaného vzoru a pošlete to všechno zabezpečenou elektronickou cestou České poště. Tam dopis vytisknou, vloží do obálky a odešlou. Lze posílat dopisy černobílé i barevné, obyčejné, doporučené i do vlastních rukou. Do DopisuOnline se vejde osm stran formátu A4. Výhody jsou zřejmé: nemusíte nic tisknout, kupovat obálky a známky ani hledat poštovní schránku. Někomu se může zdát, že v době mailů, sms, facebooků a dalších vymožeností, které umožňují komunikovat psané slovo on-line, je to služba celkem k ničemu. Ale divili byste se, kolik lidí stále posílá dopisy. Nemusí jít jen o hodné vnoučky píšící své babičce. Tištěná korespondence přichází do módy i mezi mladší generací. Možná proto, že slova na papíře jako by měla přece jen větší váhu než ta „virtuální“, která zahlcují sítě po celém světě. Tištěný dopis má samozřejmě svůj význam nejen v soukromé, ale i v obchodní korespondenci. Reklamní agentury mají například dobře spočítáno, že na některé klienty platí ze všeho nejvíce tištěný dopis s osobním oslovením. Velké firmy v Česku k mailingu používají už nějakou dobu takzvané Hybridní pošty, určené velkým hromadným podavatelům. DopisOnline dává stejnou šanci i drobným podnikatelům a živnostníkům. Ušetří jim to čas i peníze za sekretářku nebo někoho jiného, kdo poštu vyřizuje. Česká pošta jim nabízí i elektronickou podací knihu a sledování zakázek. Za zásilky mohou platit hromadně zpětně. rozhovor 20 finmag — únor červenec 2009/ srpen 2009 Chovejme se jako zvířata „Zvířata se chovají přirozeně a není v tom žádný kalkul. Jsou pro mě etická i estetická kategorie. Nejkrásnější je u každého živého tvora, včetně člověka, jeho přirozenost. A ta by měla být základním vodítkem k tomu, jak se chovat a jak jednat,“ říká Petr Fejk, ředitel Zoologické zahrady Praha. / Vladimíra Bohatová Za vašeho vedení ZOO Praha hodně investovala. V jakém časovém horizontu vidíte návratnost těchto investic? My jsme nezisková organizace, takže nepracujeme s termínem fi- nanční návratnost. Moderní historie pražské zoologické zahrady se dá ohraničit povodní, kdy se vzedmula vlna zájmu veřejnosti o její záchranu. Poté následovala investice do indonéské džungle, vlajkovým projektem byly gorily, teď to byl nový pavilon lachtanů. Jde o monumentální expozici lachtanů jihoafrických, imitující scenerii autentického mořského břehu. Velký bazén o rozloze 370 metrů čtverečních, pobřežní skaliska z čedičového kamene, návštěvnická tribuna pro více než dvě stovky sedících diváků a špičkové chovatelské zázemí pro oblíbenou lachtaní rodinu včetně potomků slavného lachtana Gastona – to vše vyšlo na 39 milionů korun. Návratnost je u nás velmi relativní pojem, protože jestliže k nám lidé chodí, jestliže jsou napojeni na konkrétní projekty, a jestliže je dokonce přimějeme, aby pomáhali určitému projektu na ochranu přírody, tak to je naše forma návratnosti. Návratnost nemusí ekonomicky vyjít, pořád jsme dotováni hlavním městem, od kterého dostáváme 100 milionů korun ročně. Můžeme si tedy dovolit ten luxus být v minusu o sto milionů korun. Tuto částku ovšem dostáváme od magistrátu již deset let a nezměnila se ani o korunu, ale ekonomická soběstačnost se nám zvedla z 15 na 75 % a zahrada se změnila k nepoznání. To, co potřebujeme navíc, kryjeme vlastními zvýšenými příjmy, především z obrovského nárůstu návštěvníků. Naše odpověď na většinu ekonomických otázek je růst návštěvnosti z předpovodňových 600 tisíc lidí na dnešní 1,3 milionu ročně. To je velký návštěvnický, komunikační, ale i finančně ekologický potenciál. Kam chodíte na takové nápady jako indonéská džungle nebo pavilon lachtanů? Byla to inspirace ze zahraničí nebo váš nápad? Jsou tři druhy inspirace: za prvé vlastní hlava a hlavy mých spolupracovníků, za druhé areál, červenec / srpen 2009 — finmag 21 foto: lukáš janičina Několikrát v minulosti jste prohlásil, že už ve své funkci ředitele ZOO Praha končíte, ale stále jste neodešel. Co vás k tomu vedlo? Tyto krize nejsou emocionální, jsou racionální. Jsem tu už dvanáct let a to je dlouho. Bojím se, abych časem neztratil schopnost všimnout si, že už přestávám být motorem a začínám obrůstat mechem. Nechtěl bych, aby mě odsud někdo vyhodil, protože na to nestačím. Zažil jsem asi dvě tři takové krizové situace, ale jelikož pořád něco nového vymýšlíme a pořád mě to baví, tak odchod neiniciuji. Manažer by podle mě neměl dlouho sedět na šéfovském postu, aby si užíval úspěch. I když já si ho užívám málokdy. Dnes a denně jsem konfrontován s problémy, které se opakují. Myslím, že kdyby přišel někdo nový, mohl by tomu dát novou šťávu. rozhovor který je zcela výjimečný, a za třetí čerpám inspiraci ze zahrad celého světa, které jsem měl možnost navštívit. Náš areál je výjimečný svou polohou mimo centrum města a v pravých přírodních podmínkách. Expozice a pavilony by neměly tyto přírodní podmínky znehodnocovat. S trochou nadsázky lze říci, že nejlepší pavilon v Troji je ten, který není vidět. A s tímto vědomím jezdíme po světě a hledáme inspiraci. Inspirace neznamená kopírovat, ale zakomponovat nápad do podmínek, které odpovídají prostředí, ale i charakteru návštěvníků, zvláště středoevropských. Jsou úplně jiní než návštěvníci v Americe, v Anglii, Asii nebo Japonsku. Podle zoo můžete poznat charakter národa a jeho vztah ke zvířatům. Teď jste promluvil jako filozof. Jak z návštěvy zoo odhadnete charakter národa a jeho záliby? Někde mají raději show než onu poctivou snahu o vytvoření při22 finmag — červenec / srpen 2009 rozených podmínek pro zvířata. Show dávají přednost v Americe. Někde jsou více vědci, to platí o Němcích. Francouzské nebo holandské zahrady si dávají velice záležet na designu parku. Japonci mají výborné zahrady po stránce botanické, ale podmínky pro zvířata často šidí. V arabském světě cítíte obrovskou neúctu ke světu zvířat, v Rusku zase narážíte na strašně nedisciplinované návštěvníky. Myslím si, že střední Evropa a malé evropské národy vůbec mají velký cit pro vyváženost všech vjemů, které zahrada nabízí. Zvířata mají špičkové podmínky pro svůj život. Zahrady se je snaží chránit ve volné přírodě, mají velký ohled na návštěvníky, dělají vše pro to, aby návštěvnický servis byl stoprocentní, aby expozice byly skutečně na vysoké úrovni, aby se staraly o návštěvnickou emoci. Čím jsou zahrady přirozenější, tím lépe. Už se nepracuje s kle- cemi, mřížemi, ale s přírodními bariérami, přírodními materiály, kameny, stromy, trávou, pískem a vodou. Špičková kvalita se ale odráží i ve vysoké ceně vstupenek. Mohou si dnes rodiny s dětmi dovolit tak vysoké vstupné? Kupodivu jsme žádnou krizi návštěvnosti nezaznamenali a ani na našem sponzorském příjmu to není vidět. Je pravda, že jsme před dvěma lety zvýšili vstupné, dospělí platí 150 korun, děti od 3 do 15 let stokorunu, rodina se dvěma dětmi 450 korun. Pravidelným návštěvníkům zahrady se však vyplatí roční vstupenky, jejichž cena se nezměnila. Jednotlivec za ni zaplatí 500 korun, takže při třetím vstupu už vydělá. Rodina platí 1200 Kč a také vydělá již po druhém vstupu. Kromě ročních nebo rodinných vstupenek jsme v poslední době například nabídli o víkendech dopravu do zahrady zdarma. Takzvaný Zoo Bus jezdí každých deset minut z Nádraží Holešovice. Vymysleli jsme Trojskou kartu, která zvýhodňuje vstup do ZOO Praha, botanické zahrady a Trojského zámku. Nabídli jsme vstup zdarma seniorům starším 70 let, což se může zdát jako prkotina, ale není. Jde o desítky tisíc lidí a nemá to žádná jiná zahrada v České republice. Také děti do tří let mají vstup zdarma. Můžeme si to dovolit a na návštěvnosti se to výrazně pozitivně projevuje. Jaké hity máte připraveny na letošní rok? Happy Mondays, což znamená, že každé první pondělí v měsíci po celý rok nabízíme volné vstupné vybraným skupinám návštěvníků. Třeba seniorům od 60 let, handicapovaným lidem, studentům, dětem z dětských domovů, našim sponzorům a dárcům. Hodláme tento trend rozšiřovat, takže do konce roku bude moci o pondělcích přijít zdarma do zoo každý. To je náš letošní projekt, abychom našli další cesty, jak k nám lidi přitáhnout. V průběhu roku pořádáme i další akce, třeba ptačí den, kdy má volný vstup každý nositel nějakého ptačího jména, nebo když křtíme žirafy, mohou přijít zdarma všichni lidé vyšší 180 centimetrů. Pořád vlastně sypeme nějaké ozvláštňující nápady, jak přilákat lidi výhodně a zajímavě do zahrady místo toho, aby se věnovali nákupům v obchodních centrech a děti vysedávali u počítačů. Někteří lidé říkají, že život zvířat v zahradách není přirozený, a proto tam odmítají chodit. Co jim na to odpovíte? Zoo není přirozený, ale ryze civilizační produkt. Jako takový je určitě rozporuplný – neposkytuje divokým zvířatům svobodu. Kdyby bylo na světě vše v pořádku, zoo by dnes své opodstatnění ztrácely. Ale tak to není. Civilizace zahnala stovky živočišných druhů do takové defenzivy, že pomalu nemají kde žít. Potřebují ochranu lidí, kterým nejsou lhostejní. A zoo může být velmi efektivní platformou této ochrany. Navštěvují je stovky milionů lidí po celém světě, většinou ve městech, a to jim dává nesrovnatelně větší možnost oslovit lidi ve prospěch zvířat. Zároveň to zahradám dává ekonomický potenciál ke konkrétním ekologickým a ochranářským aktivitám. Podmínkou toho všeho samozřejmě je, že se jedná o dobrou zoo, která nepopírá právo každého chovaného tvora na plnohodnotné prožití života. A protože pražská zoo dobrá je, jsem přesvědčen, že fungujeme v České republice jako obrovský billboard na ochranu přírody. Otevíráme statisíce lidských srdcí ve prospěch zvířat a svými aktivitami pomáháme chránit konkrétní druhy. Třeba projektem vyčlenění jedné koruny z každé vstupenky na ochranu zvířat ve volné přírodě. Každý náš návštěvník se tím automaticky stává sponzorem. Loni jsme tímto způsobem odeslali nemalé peníze na záchranu gaviálů v Indii, na ochranu goril v Africe nebo na podporu návratu koní Převalského do Mongolska. To chce ale dobrou propagaci. Spolupracujete na ní se zajímavými uměleckými osobnostmi. Nedávno ztvárnil image pražské zoo malíř a grafik Michal Cihlář. Koho jste si vybrali teď? S panem Cihlářem jsme spolupracovali deset let a byla to výjimečná spolupráce, jak kvalitou rukopisu, tak délkou. Mělo to však jedno slabé místo. Šlo o linoryty a všechno musel dělat ničí, spolupracujeme s některými hotely i Pražskou informační službou. Přirozeným partnerem je i CzechTourism. Do plánu na příští rok jsme si dali právě zintenzivnění spolupráce s nimi, aby nás cestovky v zahraničí začaly zařazovat do svého portfolia. Musíme ale promyslet, co nabídnout víc. Bohužel u cestovních kanceláří narážíme také na velké lobby a snahu o „vedlejší příjmy“, což u nás nepřichází do úvahy. Jsem přesvědčen, že se prosadíme sami kvalitou naší nabídky, a kdo nás nebude mít v portfoliu, sám se ochudí. Počet vašich sponzorů je obdivuhodný. Jsou to více firmy, školy nebo jednotlivci? Dalo by se odhadnout, jakou část rozpočtu tvoří jejich příspěvky? Máme asi pět tisíc sponzorů: nejpočetnější jsou jednotlivci, kteří pomáhají menšími částkami, na druhém místě jsou firmy, které vedou ve výši příspěvků, a na třetím místě, nikoli významem, ale počtem a objemem peněz, jsou školy. Není snad žádná škola v Praze, která by nás nesponzoro- Naše odpověď na většinu ekonomických otázek je růst návštěvnosti z předpovodňových 600 tisíc lidí na dnešní 1,3 milionu ročně. To je velký návštěvnický, komunikační, ale i finančně ekologický potenciál. on sám, nikdo jiný. Takže když si zlomil ruku, byli jsme půl roku bez reklamy. Teď jsme zvolili univerzálnější image, tvář, kterou může dělat jakýkoli dobrý grafik, a k výměně dojde vždy po třech až pěti letech, kdy pozměníme styl, abychom se neokoukali, i když základní prvky zůstanou zachovány. Naším headlinem je teď „Made in nature“, k tomu máme nového grafika Vladimíra Veselého. Pracujeme s portrétní fotografií a budeme se vždy snažit být výtvarně čistí, nezaměnitelní. Při zahájení letošní sezony jste měli rekordní návštěvnost. Kromě češtiny tu zněla hlavně italština nebo angličtina. Spolupracujete s cestovními kancelářemi, abyste přitáhli i zahraniční návštěvníky? Cizinci tvoří asi 15 % z celkového počtu návštěvníků a myslím si, že je tu určitě potenciál k rozvoji. Zatím jsme ještě nestihli pracovat na tom systematicky. Máme pár cestovek, několik našich turistických zastoupení v zahra- vala. Dohromady je to zhruba 10 až 15 milionů korun ročně a tato částka pokrývá přibližně pět procent veškerých nákladů. Zdá se, že to není moc, ale kromě ekonomického významu to má význam komunikační, protože čím víc lidí přispívá, tím víc se rozšiřuje rodina napojená na zahradu. My si stejně vážíme velkého sponzora, který dává dar v řádech několika milionů, jako stovek a tisíců drobných přispěvatelů, kteří tím, že spoří korunku ke korunce, dávají najevo, že k nám srdcem patří. Když nám bylo nejhůř, byli to právě oni, kteří sem chodili pomáhat a byli hybateli znovuobnovení zahrady. Není jistě nepodstatné, kolik vybereme, ale podle mne je důležitější, že nám přispívají srdcaři, že za to nic nechtějí, není to žádná marketingová akce. V tomto případě jsme jediná zahrada v České republice, která takový objem příspěvků vykazuje, v ostatních se sponzorská částka pohybuje maximálně kolem dvou červenec / srpen 2009 — finmag 23 milionů korun. A která instituce se může pochlubit takovým počtem dárců? Myslím, že Člověk v tísni a pražská zoologická zahrada jsou dva největší magnety příspěvků v tom dobrém slova smyslu, a to svědčí o tom, že máme velkou důvěru veřejnosti. G. B. Shaw kdysi řekl, že čím více potkává lidí, tím raději má svého psa. Souhlasíte s tímto výrokem? To ne. Cítím v tom trošku rezignace staršího moudrého pána, a to já si pořád ještě vzhledem ke svému věku nemůžu dovolit. Pracuji stále ještě více s lidmi než se zvířaty. Já mám zvířata velmi rád, ale stejně tak lidi. I když je někdy těžké vyznat se v tomto světě, bránit se lidem s nekalými úmysly a nenechat se jimi převálcovat. Proto je dobré se snažit se neustále obklopovat přáteli, kteří k životu a svému okolí přistupují poctivě. Na světě je pořád spousta lidí, kteří se životem bojují fér, myslí na druhé, chtějí pomáhat a jde jim o podobné hodnoty. Ti mi pomáhají nerezignovat a nelámat nad lidmi obecně hůl. Obdivujete přirozené chování zvířat, ale život v přírodě je někdy krutý a zvířata také musejí být krutá… Obecně platí, že není možné zvířecí chování měřit lidskými morálními kritérii. Jde o instinktivní chování řízené potřebou zachování druhu a jedince, bez další sebereflexe, kterou jsou obdařeni lidé. Člověk má straš- ně komplikovaný život tím, že má rozum. Má v živočišné říši unikátní schopnost sebereflexe, to je důvod, proč chce, aby jeho život měl nějaký smysl, má určité ambice, chce, aby ho ostatní tak či onak hodnotili. Výsledkem je, že lidé jsou jako jediní schopni například vzít si dobrovolně život nebo se zříci péče o potomky. Život zvířat je pro mě obrovská škola přirozenosti. To, že se zvířata chovají přirozeně a není v tom žádný kalkul, mě prostě fascinuje a inspiruje. Jsou pro mě etická i estetická kategorie. Nejkrásnější je u každého živého tvora, včetně člověka, jeho přirozenost a měla by být pro něho základním vodítkem v chování a jednání. • vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk, literatura, historie a pedagogika. V letech 1990 až 1992 působil jako středoškolský profesor na Gymnáziu U Libeňského zámku v Praze a poté do roku 1996 jako majitel a manažer hudebního klubu Belmondo. Ve funkci ředitele pražské zoologické zahrady působí od 4. června 1997. Je prvním „neodborníkem“ ve vedení zoologické zahrady. Do povědomí lidí se zapsal úsilím o obnovení zahrady po ničivých povodních v roce 2002 a posléze i její modernizací. Je ženatý, má dvě děti Olivera a Adélu, manželka Martina je módní návrhářka. 24 finmag — červenec / srpen 2009 foto: lukáš janičina Petr Fejk (1964) Prestižní soutěž finančních produktů má svého vítěze 1. místa v kategoriích životní pojištění a novinka roku získalo FLEXI životní pojištění červenec / srpen 2009 — finmag 25 Manuál investora Rizika na akciových trzích se snažil ekonomiku stimulovat pomocí nízké sazby, ovšem tržní úroková sazba na to nereagovala podle očekávání. Tak například hypoteční úvěry nijak zásadně nezlevnily. Stimulace většího poskytování úvěrů byla neúspěšná i kvůli delikventnímu vývoji úvěrových portfolií (viz kreditní riziko). Řekl bych, že úrokové riziko není zásadním stimulem pohybu na akciových trzích. Měnové riziko Měnové riziko se na akciových trzích projevuje spíše z pohledu investora než samotné akcie. Je logické, že vyděláváme-li například v USD 7 % a CZK během našeho investičního horizontu posílí vůči USD o 10 %, tak vykážeme ztrátu. Samotný pohyb akciového kurzu je bezpochyby z určité části ovlivněn pohybem měnových kurzů. Nelze však generalizovat jedno pravidlo pro všechny akciové trhy. Například silně exportně orientovaným firmám by mohlo oslabení domácí měny pomoci k většímu odbytu, a tím i k větším ziskům. Komoditní riziko Při investování hledíme především na dvě veličiny: výnos a riziko. U výnosů je to celkem jednoduché. Roste-li výkonnost podniku, je zde velice silný předpoklad pro růst tržní hodnoty firmy, a tedy potenciálně i výnosů z jejích akcií (při spekulaci na long). U rizika je to trochu složitější. / Igor Záruba Riziko, které nás zajímá, se v odborných kruzích označuje jako investiční. Jedná se o syntézu rizik ostatních, která ve svém společném vlivu mohou mít za následek pokles hodnoty našich akcií. foto: profimedia.cz Úrokové riziko Předpokládejme, že změna klíčových úrokových sazeb může mít vliv na pohyb akciových kurzů. Proč? Základní makroekonomická poučka říká, že sníží-li se hladina úrokových sazeb, zlevní se peníze. To by mělo vést k levnějším úvěrům a posléze k větší spotřebě. To znamená větší zisky firem a předzvěst růstu jejich tržní hodnoty. Jenže akciový trh se řídí především očekáváními, a ne realitou. Mnoho lidí si myslí, že sníží-li se například Federal Fund Rate (základní úroková sazba v USA), tak by to automaticky mělo zlevnit úvěry. Podívejme se na tabulku (č. 1). Z tabulky je patrné, že naše teorie příliš neodpovídá datům od začátku roku 2008 do současnosti. Dokonce by se dala vyvodit hypotéza, že je tomu přesně naopak. Ovšem kdybychom ji přijali, také by to nebylo správné. Je zcela zřejmé, že americký Fed 26 finmag — červenec / srpen 2009 I komodity dokážou zahýbat s akciovými trhy. Největší roli v tomto směru hrají určitě energetické suroviny. Pro většinu firem světa představuje cena ropy nákladový činitel. To znamená, že její růst by se měl negativně projevit na hospodářském výsledku těchto firem. Ovšem neplatí to zdaleka pro všechny. Mnohé z nich si nechají tento rozdíl zaplatit od koncového zákazníka, což vede k vyšší inflaci. Inflace a akciové trhy – to je velmi složitý vztah. Ale pokud máme vysokou inflaci, tíhneme obecně k agresivnějšímu investování, což by mělo 1. Vývoj úrokových sazeb v USA v konfrontaci s indexem Dow Jones Industrial Average Měsíc*Hypoték yPodnik atelské Z ákl adní úrokováDJIA ú věrysa zba (Fed) I.08 5,76 6,98 3,94 13262 II.08 5,92 6,00 2,98 12638 III.08 5,97 5,66 2,61 12264 IV.08 5,92 5,24 2,28 12267 V.08 6,04 5,00 1,98 12818 VI.08 6,32 5,00 2,00 12638 VII.08 6,43 5,00 2,01 11345 VIII.08 6,48 5,00 2,00 11380 IX.08 6,04 5,00 1,81 11546 X.08 6,20 4,56 0,97 10847 XI.08 6,09 4,00 0,39 9326 XII.08 5,33 3,61 0,16 8827 I.09 5,06 3,25 0,15 8772 II.09 5,13 3,25 0,22 8001 III.09 5,00 3,25 0,18 7056 IV.09 4,81 3,25 0,15 7606 *Měsíční průměr Zdroj: Fed 2. Vývoj cen ropy Crude s vývojem cen akcií největších ropných společností USA Měsíc*Crude oil ( v USD z a barel) Ex xonChe vron ( v USD z a akcii) ( v USD z a akcii) I.08 84,70 94,15 93,96 II.08 86,64 87,70 84,71 III.08 96,87 86,83 86,38 IV.08 104,31 84,80 85,08 V.08 117,40 90,10 94,86 VI.08 126,33 88,09 98,82 VII.08 126,16 87,87 98,26 VIII.08 108,46 80,55 83,98 IX.08 96,13 78,04 84,49 X.08 68,50 77,19 81,51 XI.08 49,29 73,45 73,44 XII.08 32,94 77,89 76,50 I.09 33,07 80,06 74,23 II.09 31,04 76,06 69,52 III.09 40,13 67,00 59,37 IV.09 42,45 67,04 66,00 V.09 60,52 67,13 66,06 * Měsíční průměry Zdroj: Inflationdata.com být pro akciový trh pozitivní. Samozřejmě že firmy, které těží suroviny, mají výhody z růstu jejich ceny. Důkazem budiž tabulka č. 2. Kreditní riziko Toto riziko se donedávna vnímalo spíše na dluhopisovém nebo derivátovém trhu, ale v průběhu takzvané „finanční krize“ se ukázalo, že ho musíme vnímat i na akciovém trhu. Základním stavebním kamenem ekonomiky je finanční sektor. A nejvýznamnější roli ve finančním sektoru hraje bankovnictví. Nejdůležitějším úkolem bank je role finančního zprostředkovatele: přesouvat kapitál od toho, kdo má a nepotřebuje, k tomu, kdo nemá a potřebuje. Tahle činnost však doznala v poslední době poměrně zásadní trhlinu. Z tabulky číslo 3 snadno zjistíme, že v posledních letech kreditní riziko nabírá na významu. Důsledkem je také daleko větší obezřetnost bank a menší ochota půjčovat peníze. Kromě toho existuje velká pravděpodobnost dalšího krachu finančních institucí, které se s touto rostoucí delikvencí nebudou schopny vypořádat. A krachy finančních institucí mají velice negativní dopady na akciový trh. Vzpomeňme na podzimní pády pojišťovny AIG, komerční banky Washington Mutual nebo investiční banky Lehman Brothers. Měly za následek pád indexů v desítkách procent po několik týdnů. Systematické riziko Jako systematické riziko označujeme to, které ohrožuje celý systém. Mohou to být takzvaná geopolitická rizika nebo například zásadní změna legislativy. Podstatnou roli hrají i hromadná operativní rizika agregovaná do globálního zpomalení ekonomického růstu nebo recese. Systematické riziko je v podstatě agregát všech rizik, která existují. Jakmile celková hladina rizik Žijeme v době, která by se dala nazvat evoluční breakpoint. Prostě až se z toho dostaneme, tak se hodně věcí ve světě financí bude dělat určitě jinak. Systém se změní. přesáhne určitou mez, systém se zhroutí. Příklad? Mám ekonomiky s nestabilní měnou zasaženou globální recesí, úrokové sazby státu takřka na nule, přesto se sazby úvěrů drží poměrně vysoko, zastavený kolotoč půjčování peněz – utlumeny investice i krátkodobá spotřeba, mnoho nesplacených úvěrů v portfoliích bank, které jsou následně derivovány všude po světě… To je víceméně současná situace. Konec světa? V očích nejednoho investora by to mohlo být skutečně vnímáno jako „konec světa“. Já to tak nevnímám. Žijeme v době, která by se dala nazvat evoluční breakpoint. Prostě až se z toho dostaneme, tak se hodně věcí ve světě financí bude dělat určitě jinak. Systém se změní. Zatím není jisté, zda tomu bude předcházet jeho úplné zhroucení, každopádně proto, abychom dosáhli dalších dvouciferných poklesů na akciových trzích, ani zhroucení systému nepotřebujeme. Ale budou tací, kteří na celé této peripetii vydělají. O důvod víc investovat aktivně a definitivně pohřbít pasivní investování. • 3. Delikvenční úvěry u všech amerických bank dle jednotlivých čtvrtletí (v %). K vartálHypoték y Spotřebitel.LeasingPodnik atel.Zeměděl.Všechny 2004Q1 1,65 ú věry ú věry půjčk y ú věry 3,13 1,27 2,57 1,90 1,96 2004Q2 1,60 3,11 1,40 2,30 1,71 1,86 2004Q3 1,59 3,05 1,37 2,03 1,57 1,75 2004Q4 1,38 3,02 1,34 1,82 1,46 1,63 2005Q1 1,43 2,92 1,35 1,63 1,41 1,60 2005Q2 1,55 2,86 1,31 1,50 1,32 1,58 2005Q3 1,58 2,80 1,22 1,47 1,24 1,56 2005Q4 1,62 2,68 1,21 1,44 1,16 1,54 2006Q1 1,60 2,78 1,25 1,40 1,11 1,51 2006Q2 1,62 2,92 1,15 1,29 1,06 1,52 2006Q3 1,76 2,96 1,33 1,25 1,09 1,59 2006Q4 1,93 2,93 1,29 1,15 1,19 1,68 2007Q1 2,05 2,94 1,21 1,19 1,17 1,73 2007Q2 2,31 3,01 1,04 1,18 1,35 1,88 2007Q3 2,78 3,19 1,19 1,21 1,17 2,15 2007Q4 3,02 3,38 1,33 1,31 1,14 2,45 2008Q1 3,73 3,51 1,37 1,44 1,06 2,86 2008Q2 4,42 3,58 1,53 1,75 1,10 3,36 2008Q3 5,25 3,71 1,64 1,77 1,23 3,74 2008Q4 6,34 4,22 1,82 2,58 1,43 4,64 2009Q1 7,91 4,70 2,09 3,13 1,71 5,60 červenec / srpen 2009 — finmag 27 investice Diverzifikace a efektivní investování Přáním každého investora je vydělat. Přáním každého racionálně uvažujícího investora by pak mělo být vydělat co nejefektivněji. V čem spočívá efektivita investování a komu se vyplatí pasivní a komu aktivní správa investic? / Jan Traxler Efektivita investování by se dala obecně vyjádřit jako poměr výstupů ke vstupům nebo také poměr užitku k nákladům na dosažení tohoto užitku. S efektivitou se běžně setkáváme zejména v profesním životě, kde bývají součástí každého projektového řízení i různé ukazatele efektivity. Efektivitu by měl mít na zřeteli i investiční poradce, aby svému klientovi poradil, jak s co nejmenším úsilím dosáhnout co nejlepších výsledků. foto: profimedia.cz Efektivita investování Na straně výstupů investor samozřejmě předem nezná, jakého výnosu dosáhne, může pouze kalkulovat s potenciálním výnosem. Potenciální výnos pak úzce souvisí s rizikem. Mezi potenciálním výnosem a rizikem platí přímá úměra. Čím vyšší potenciální výnos se nabízí, tím vyšší je riziko, že ho nebude dosaženo. Pozn.: Riziko lze chápat ve dvou rovinách – jednou je pravděpodobnost dosažení potenciálního výnosu a druhou je kolísavost (volatilita) hodnoty investice. U vstupů je třeba zohlednit vedle finančních nákladů zejména čas a energii, které investor na do28 finmag — červenec / srpen 2009 sažení výstupu věnuje (shánění informací, sledování vývoje trhů atd.). Finanční náklady můžeme pominout, pokud potenciálním výnosem myslíme čistý potenciální výnos. Aby investování (stejně jako jakákoliv jiná činnost) mělo smysl, aby přinášelo kladný užitek, pak užitek (=výstupy) musí být větší než náklady na jeho dosažení (=vstupy). Tento vztah můžeme vyjádřit jednoduchou nerovnicí: Užitek (výstupy) > Náklady (vstupy). V případě investování si můžeme dosadit: Potenciální výnos * Pravděpodobnost (riziko) > Náklady na správu (čas + energie). Efektivita pak spočívá v tom dosáhnout co nejvyššího rozdílu mezi výstupy a vstupy (pokud uvažujeme absolutně), respektive podílu (pokud uvažujeme relativně). Pro praktickou porovnatelnost je tudíž dobré vyjádřit jednotlivé veličiny v číslech. Musíme si však uvědomit, že v případě investování jde vždy o porovnávání hypotetických čísel, potenciální výnos i pravděpodobnost jsou dány subjektivním očekáváním. Výsledek tak vždy bude zkreslený. Ovšem cílem kalkulace není přesný výsledek, pouze přibližné porovnání různých investičních strategií. Zkusme názorný příklad: Máme kapitál 100 tisíc korun a chceme ho investovat na 5 let. Řekněme, že se nám nabízí dvě varianty. První s potenciálním výnosem 5 % p. a. (čistý výnos) při pravděpodobnosti 90 %, která by vyžadovala celkovou práci oceněnou na 3000 korun. Druhá varianta slibuje potenciální výnos 10 % p. a. při pravděpodobnosti 70 % s výrazně vyššími nároky na správu oceněnými na 5000 korun za rok. Varianta 1 Výnos 5 % p. a. po dobu 5 let ze 100 000 činí 27 628. Dále dopočítáme čistý užitek dle jednoduchého vzorce: Čistý potenciální výnos * Pravděpodobnost – Náklady = Čistý užitek 27 628 * 90 % – 3000 = 21 865 Varianta 2 Výnos 10 % p. a. po dobu 5 let ze 100 000 činí 61 051. 61 051 * 70 % – 25 000 = 17 736 V našem příkladu se jako efektivnější jeví první varianta. Pokud bychom lehce pozměnili parametry a plánovali investovat na dobu 10 let a navýšili kapitál na milion korun, pak už by efektivněji vycházela varianta druhá. Varianta 1 Výnos 5 % p. a. po dobu 10 let z 1 000 000 činí 628 895. 628 895 * 90 % – 3000 = 563 005 Varianta 2 Výnos 10 % p. a. po dobu 10 let z 1 000 000 činí 1 593 742. 1 593 742 * 70 % – 50 000 = 1 065 620 Efektivitu v investování bychom si mohli představit jako hledání optimálního vztahu mezi potenciálním výnosem, rizikem a náklady na správu. Pro každého investora ale může být efektivní jiná varianta, jiná investiční strategie, v závislosti na výši kapitálu, délce investičního horizontu, úrovni zkušeností a ochotě věnovat čas správě investic. Aktivita investora Přístup investorů ke správě investic se velmi liší od ryze pasivního až po denní obchodování. Ze statistik obchodníků s cennými papíry v USA vyplývá, že zhruba 70 % investorů zaostává za průměrem trhu, 20 % investorů dosahuje výnosů srovnatelných s indexem S&P 500 a pouze 10 % investorů trh poráží. Převedeno do efektivity, pouze jedné desetině investorů přináší jejich aktivita vyšší výnosy, než kdyby byli zcela pasivní a jen drželi vůdčí index amerických akcií. A to ještě nezohledňujeme náklady investora ve formě času a energie vydané na získávání informací, sledování trhů apod. Čím to je, že je tak málo investorů ve své snaze porazit trh úspěšných? 1) Většina investorů přeceňuje potenciální výnos a podceňuje riziko. 2) Většina investorů je příliš aktivní, až zbrklá ve smyslu častých změn v portfoliu. Z vlastních zkušeností mohu říci, že chce-li být investor úspěšný, měl by se ve svých očekáváních výnosů držet při zemi, v odhadování rizik počítat s nejhorší variantou a být buď ryze pasivní, nebo střídmě aktivní. Přílišná aktivita ve formě častého obchodování mnohdy škodí, neboť investor zpravidla reaguje daleko více emocionálně než racionálně. Místo toho by se měl aktivní investor raději věnovat pečlivému výběru investic – především zde leží klíč k dlouhodobému úspěchu. Na základě toho například naše společnost zpravidla rozdělujě portfolia na aktivně a pasivně spravovaná. Pasivní správa investic se hodí pro pravidelné investice, pro menší portfolia a také pro konzervativnější investory. V obou případech nepřináší aktivní správa dostatečný užitek, aby byla efektivní. Aktivní správu portfolia aplikujeme pouze u většího kapitálu (řádově v milionech korun), kde zároveň investor požaduje dynamickou strategii. Za takových podmínek je aktivní správa efektivnější, protože nabízí vyšší potenciální výnos s nižším rizikem než pasivní správa, přičemž u vyššího kapitálu takto získaný užitek převýší náklady na jeho dosažení, zvláště když investor využívá služeb profesi- onálního správce, který náklady (čas na získávání informací, sledování trhů apod.) rozkládá na více investorů. Diverzifikace S efektivitou velmi úzce souvisí diverzifikace. Diverzifikací myslíme rozkládání portfolia na více investic za účelem snížení celkového rizika. Princip je jednoduchý. Vložím-li veškerý svůj kapitál do jedné firmy a ona zkrachuje, přijdu o všechno. Nakoupím- l i akcie dvou firem a jedna z nich zkrachuje, přijdu „jen“ o polovinu kapitálu. Investuji-li do pěti firem, z nichž jedna zkrachuje, přijdu o 20 %. Když dám peníze do stovky firem a jedna zkrachuje, tak přijdu o zanedbatelné jedno procento kapitálu. Dostatečná diverzifikace je pro dlouhodobě udržitelný úspěch velmi podstatná. Při příliš úzké diverzifikaci totiž jedna nepovedená investice může zhatit veškeré plány. Mám-li v portfoliu pouze dvě investice a jedna z nich úplně zkrachuje, pak druhá musí vydělat 100 %, abych se dostal na původní hodnotu investovaného kapitálu. A to jen pro smazání ztráty. Abych dosáhl zisku, musela by druhá investice vynést ještě víc. Platí zde zákonitost: čím širší diverzifikace, tím menší jsou škody napáchané jednou nepovedenou investicí. Jelikož nikdo není neomylný, každý při investování občas sáhne vedle (navíc Murphyho zákon říká, že to bude hned při první investici), a tudíž se vyplatí diverzifikovat. Nicméně stejný princip platí i na druhé straně rovnice. Víme, že mezi potenciálem výnosu a rizikem působí přímá úměra. Snižujeme-li diverzifikací riziko, snižujeme tím i potenciál výnosu. Místo krachu jedné investice si stačí dosadit růst jedné investice o 100 %. Investuji-li vše do jedné firmy a její hodnota se zdvojnásobí, zdvojnásobí se i můj vklad. Koupím-li akcie dvou firem a jedna z nich zdvojnásobí svou hodnotu, pak jsem vydělal 50 %. Podobně když rozložím portfolio mezi sto firem, z nichž hodnota jedné vyroste na dvojnásobek, znamená to v kontextu celého portfolia výnos pouze 1 %. Máme zde tedy ještě druhou zákonitost: čím širší diverzifikace, tím menší efekt přinese jedna povedená investice. Dva výše uvedené principy bychom mohli shrnout do jednoho: čím širší diverzifikace, tím menší je vliv jedné investice na celé portfolio, jinými slovy tím více se portfolio blíží k průměru trhu. Široká diverzifikace se proto hodí pro pasivní přístup ke správě investic. U aktivní správy portfolia naopak diverzifikace nesmí být příliš široká, aby zde byl prostor pro dosažení vyššího výnosu aktivním výběrem jednotlivých investic (například výběrem fundamentálně podhodnocených akcií). Zároveň nesmí být diverzifikace příliš úzká, to by totiž zvyšovalo riziko. Jako optimální se při aktivní správě jeví portfolio složené zhruba z 10 až 20 titulů. • (Autor je ředitelem a hlavním investičním manažerem FINEZ Investment Management.) Shrnutí Efektivita investování je individuální a odvíjí se od cílů a možností investora. Pro drobné a konzervativní investory bývá efektivnější pasivní přístup s širokou diverzifikací portfolia. S větším kapitálem a dynamičtějším výnosově- r izikovým profilem investora může být efektivnější aktivní správa portfolia s přiměřenou diverzifikací. Ovšem do aktivní správy by se investor raději neměl pouštět sám. červenec / srpen 2009 — finmag 29 Sběratelství Recept na štěstí foto: profimedia.cz Cínové vojáčky, známky nebo pohlednice, případně obaly od sýrů či žvýkaček sbíral v mládí snad každý. Někomu tato vášeň vydržela po celý život. Ostatně proč ne? Vždyť pro sběratele není nic krásnějšího než radost nad zajímavým přírůstkem do sbírky. / František Mašek „Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, uložím ho do krabice. Nebude tam sám, v té krabici mám roztodivných věcí více. Člověk neví, co se může přihodit, a tak je mi líto věci vyhodit.“ Málokdo ví, že slova písničky, kterou zpívá Jiří Suchý, jsou vlastně tak trochu z jeho života. Patří totiž mezi velké sběratele. „Suchý sbírá helmy a podle vlastních slov vše, čeho má víc než dva kusy,“ prozradil Finmagu – Finančnímu magazínu předseda Klubu sběratelů kuriozit Ladislav Likler. „Pan Jonáš“ tedy patří mezi šťastlivce, kteří žijí díky své sbírce ve vlastním, někdy tak trochu imaginárním světě a do tohoto hájemství pustí jen toho, koho chtějí. Hlavně spřízněné sběratelské duše. Jak se vlastně člověk stane sběratelem? „Se sběratelskými sklony se narodí snad každý. Někoho 30 finmag — červenec / srpen 2009 ovšem tato dětská záliba provází celý život,“ tvrdí Likler, podle něhož jsou sběratelé lidé, kteří chtějí mít něco, co druhý nemá, a jsou přitom vytrvalí a nápadití. A jejich hobby často souvisí s obecným zájmem o historii. Rytíř řádu camembertu Sám Likler začal spolu se spolužáky sbírat v době studií na průmyslové škole mlékárenské etikety z prázdninových praxí. Systematicky se ale tomuto koníčku věnuje až od doby, kdy se oženil a přišel do kontaktu s dalšími sběrateli. Časem tak vytvořil největší světovou sbírku, kterou tvoří 193 tisíc etiket a dokumentů. Posloužila i jako studijní materiál pro dvoudílnou publikaci o historii domácího mlékárenství. Sbírce se dostalo mezinárodního ocenění. Za sběratelství a publikační činnost byl Likler ve Francii jmenován Rytířem řádu camembertu. Podobné ocenění samozřejmě těší. Sběratelům ovšem dělají často radost věci, které jsou pro většinu lidí na první pohled bezcenné. Některé sbírky vznikly náhodně a jejich podoba se po řadu let nemění, z jiných je zjevné, kolik stály sběratele úsilí a jaké znalosti v oboru díky svému koníčku získal. Existují i sběratelské dynastie, ty jsou však, jak konstatuje Likler, spíše výjimkou. Sbírat se dá prakticky vše. Klub sběratelů kuriozit, který má tisíc členů, se dělí na sekce po padesáti členech a minimálně dvacetičlenné skupiny sběratelů. Své místo na slunci si tak našli sběratelé kapesních kalendáříků, modelů a figurek, pivních suvenýrů, pohlednic nebo sýrových etiket. Vedle nich existují také skupiny sběratelů autogramů, čajových obalů a visaček, čepelkových, ale i čokoládových obalů, kuřáckých potřeb, likérových a vinných etiket nebo miniatur. Sbírají se ovšem třeba také nálepky z ovoce a zeleniny, papírové ubrousky nebo obaly od žvýkaček. Kdo hledá skutečné kuriozity, neměl by si nechat ujít sbírky, které stojí mimo tyto skupiny. Sbírka aforismů, akcií, atlasů nebo třeba bajonetů, biblí, citátů, případně cigaret asi nikoho na první pohled příliš nepřekvapí. Napadlo by vás ale sbírat jídelní lístky nebo taneční pořádky či flakony, svatební či smuteční oznámení, bleskojistky, hroty hromosvodů, kolky, psí známky, složenky, víčka mléčných výrobků, případně, ehm, prezervativy? Řada sbírek je přitom zaměřena tematicky – na určitou zemi nebo oblast, obor nebo dobu. Evropské unikum První doklady o sběratelské činnosti v českých zemích pocházejí z roku 1905. Tehdy totiž vznikl Klub sběratelů pohlednic. O jeho činnosti ale bohužel není nic známo. Pohlednice se nicméně dodnes těší obrovskému zájmu. V klubu se jim věnuje na 300 sběratelů. Za první republiky působil Spolek přátel ex libris. V roce 1965 byl založen Klub sběratelů kuriozit. Tehdejší mocní mu příliš nefandili, a tak jeho členové působili pod hlavičkou Kulturního domu Prahy 3, Ústředního domu armády, ale také Ústředního kulturního domu železničářů. Od roku 1993 má klub statut občanského sdružení. Sběratelské kluby existují samozřejmě i v zahraničí. Žádný z nich ovšem podle Liklerových slov nemá tak univerzální charakter. Na rozdíl od Klubu sběratelů kuriozit se věnují jedinému oboru, a sdružují tedy sběratele pivních suvenýrů nebo pohlednic, ve Francii zase sýrových etiket. Sběratelé jsou zpravidla v kontaktu přes tzv. Floh m arkty, tedy trhy, jejichž prostřednictvím mohou rozšířit svou sbírku nebo naopak některý exponát prodat. Akcí klubu, jeho internetových stránek nebo čtvrtletníku Sběratel využívá i řada nečlenů. Likler odhaduje, že jich v Česku mohou dohromady být včetně filatelistů, numismatiků, sběratelů telefonních karet, umění nebo grafiky desetitisíce, možná dokonce až sto tisíc. Kolik stojí sbírka? Klub sběratelů kuriozit uděluje každé tři roky diplomy za největší a pozoruhodné sbírky. Podobná akce se koná i letos. Ocenit sbírku je ovšem podle Liklera problematické. Její hodnota samozřejmě vychází z nabídky a poptávky. V posledním desetiletí ceny výrazně stouply – u pohlednic například na desetinásobek. Sběratelé, kteří se o svůj obor zajímají déle, mají pochopitelně o pohybu cen přehled. Někteří špičkoví členové klubu také provádějí odhady ceny sbírek. Porovnat, zda je lepší nebo hodnotnější něčí sbírka autogramů nebo třeba sbírka pivních etiket, je ovšem problematické. Sbírky, především takové, u nichž je možné stanovit cenu a bylo by možné je prodat, se přitom pojišťují. Stále to však není podle Liklera příliš běžné. Řada sběratelů se zabývá sběratelstvím nebo obchodováním se sběratelskými předměty profesionálně. Vlastní tedy obchody s antikvitami, nabízejí zmíněné předměty přes web Klubu sběratelů kuriozit nebo internetovou síť Aukro. Pod rejstříkem sběratelství zde najdeme bankovky, cenné papíry, faleristiku (řády a vyznamenání), filatelii, Kinder vajíčka (snad nyní nebudou kvůli volbám v nemilosti), modelářství, nápojový průmysl, numismatiku, pohlednice, sportovní sbírky, telefonní karty, vojenské věci a ostatní. V době uzávěrky článku tak bylo například možné zakoupit dva svázané ročníky časopisu pro děti Mateřídouška z let 1952–1953 za 249 korun nebo desetikilogramový úlomek meteoritu z Argentiny za padesát tisíc korun. Sběratelé, kteří s těmito předměty obchodují, často skupují sbírky z pozůstalostí a pak je různým způsobem rozprodávají, uvedl Likler. Sbírky přes internet Sbírky, případně některé exponáty, mohou samozřejmě představovat (i díky růstu jejich hodnoty) zajímavou alternativní investici, přitahující část Sbírky, případně některé exponáty, mohou samozřejmě představovat (i díky růstu jejich hodnoty) zajímavou alternativní investici, přitahující část investorů především v době, kdy se akciím, dluhopisům nebo jiným tradičním investičním instrumentům příliš nedaří. Nic proti tomu. I v tomto případě je ovšem třeba dodržovat jedno ze základních pravidel, které říká: neinvestuj peníze do něčeho, čemu pořádně nerozumíš. investorů především v době, kdy se akciím, dluhopisům nebo jiným tradičním investičním instrumentům příliš nedaří. Nic proti tomu. I v tomto případě je ovšem třeba dodržovat jedno ze základních pravidel, které říká: neinvestuj peníze do něčeho, čemu pořádně nerozumíš. A pokud ano, dej na radu důvěryhodných a důkladně poučených znalců. Sbírá kdekdo Sběratelství se věnují i mnohé známé osobnosti. Kromě Jiřího Suchého, sbírajícího, jak již bylo řečeno, helmy, k nim patří například jeho bratr Ondřej, který sbírá dokumenty o historii filmu. Šéf Národní galerie Milan Knížák zase vlastní sbírku loutek, zatímco filmový historik Karel Čáslavský se zaměřuje především na pohlednice, které pak někdy využívá ve svých historických pořadech. Vedle nich se ovšem tomuto koníčku věnuje také řada „bezejmenných“ sběratelů, jimž stačí, že dělají něco pro potěchu své duše. Věřme, že jejich pocity co nejčastěji vyjadřují motto, které má ve vínku server www.sberatel-ksk.cz Klubu sběratelů kuriozit: Sběratelé jsou nejšťastnější. Zda je to skutečně pravda, se bude moci přesvědčit i laická veřejnost na veletrhu Sběratel, který se koná letos v září na výstavišti v Letňanech. Ten předchozí, který se uskutečnil loni spolu se Světovou výstavou poštovních známek Praga 2008 na Výstavišti v Holešovicích, navštívilo 45 tisíc zájemců. • červenec / srpen 2009 — finmag 31 Evropská unie Environmentální revoluce Rada EU začátkem dubna formálně posvětila tzv. klimaticko-energetický balík, jenž má unii mezi lety 2013 a 2020 mimo jiné zajistit snížení emisí skleníkových plynů o celou jednu pětinu. Ministři tak zpečetili kompromis dosažený na úrovni hlav států a vlád v prosinci loňského roku. Největší revoluce v dějinách unijní politiky životního prostředí může začít. foto: profimedia.cz / Ondřej Krutílek Vše se odehrálo nečekaně rychle, ať už se na celou věc díváme prizmatem standardní unijní legislativní praxe, často „rozložené“ do řady let, nebo optikou rozsáhlých dopadů, jež nová legislativa bude s největší pravděpodobností (přímo či zprostředkovaně) mít na každého z nás. Evropská komise „klimabalík“ uveřejnila na konci ledna 2008 a už před Vánocemi téhož roku bylo jasné, co od tří nových směrnic a jednoho rozhodnutí přesně čekat. Vezmeme-li v úvahu, že v létě unijní instituce spíše nepracují, než pracují, dojdeme k závěru, že na každý návrh měly v průměru něco málo přes dva měsíce. 32 finmag — červenec / srpen 2009 Důvodem pro tak masivní „tah na branku“ se stala dlouhodobá tendence EU hrát na mezinárodním poli roli lídra při dojednávání dohody stran pokračovatele Kjótského protokolu, jehož cílem je mezi lety 2008–2012 celosvětově snížit emise oxidu uhličitého o 5,2 % v porovnání s rokem 1990. Obr, trpaslík a červ Už Jacques Delors, bývalý předseda komise, před více než dvaceti lety říkával, že Evropa je hospodářským obrem, politickým trpaslíkem a vojenským červem. Dnešní EU to jen potvrzuje: raději využívá své soft power v podobě legislativní regulace (společný vnitřní trh se všemi přidruženými politikami včetně environmentální není ve svém výsledku ničím jiným), než aby se pokoušela rozsáhleji – a nutno dodat, že s ohledem na rozdíly mezi členskými státy marně – posílit své hard power. Proti gustu žádný dišputát. Uvedená „strategie“ má však jeden, zato velmi podstatný háček: předpokládá, že unie má schopnost svůj potenciál efektivně uplatňovat nejen dovnitř, ale i navenek. Nic ovšem není realitě vzdálenější. A v případě politiky životního prostředí, která když přijde na lámání chleba, není ničím víc než přívěskem politiky hospodářské, to platí dvojnásob. Stačí se podívat nejen na dosavadní rezervovaný postoj Spojených států ke Kjótskému protokolu (Obamův „obrat“ jej koriguje jen Emisní povolenky První norma se týká známého systému obchodování s emisními povolenkami, jenž má od roku 2013 vstoupit do své třetí fáze. Zatímco léta 2005–2007 byla „zahřívací“, současné období (do roku 2012) má ukázat, nakolik jsou podniky zahrnuté do systému schopny své emise skutečně snižovat. Ve třetí fázi má dojít k celkovému zpřísnění – ať už jde o rozšíření počtu subjektů, jež by měl systém obsáhnout, seznam skleníkových plynů, na něž by se měl vztahovat, nebo o samotný způsob získávání povolenek. Namísto tzv. národních alokačních plánů, na jejichž základě jednotlivé členské státy dosud (po notifikaci komisí) přidělují povolenky dotčeným podnikům zdarma, převezme odpovědnost za celý systém EU – a povolenky budou nabízeny v aukcích. Nejpříkřeji dopadnou změny na producenty elektrické energie, již byli dlouhodobě obviňováni z toho, že své emise příliš nesnižují, naopak si z bezplatně přidělovaných povolenek dělají dobrý byznys: budou si povolenky obligatorně nakupovat na trhu už od roku 2013 (patrně s dopady na ceny elektřiny). Ostatní podniky se budou do aukčního systému začleňovat postupně, v některých případech až do roku 2027. Částečné (avšak relativně úzce definované) úlevy se chystají pouze pro některé podniky z nových členských států, pro elektrárenské firmy, jejichž produkce je alespoň z 30 % závislá na fosilních palivech, Klimaticko-energetický balík byl veřejnosti představen jako sada čtyř dvacítek („20-20-20-20“), jež mají symbolizovat snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, zvýšení energetické účinnosti o 20 % a navýšení podílu energie produkované z obnovitelných zdrojů (včetně biopaliv) na 20 %. To vše do roku 2020. é částečně), ale zejména na způsob, jak o něm smýšlejí rozvojové a rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou. Řečeno zcela jasně: EU se, pokud jde o budoucí směřování své environmentální politiky, idealisticky snaží jít světu příkladem, aniž by měla záruku, že to usnadní dojednání dohody o novém „Kjótu“ nebo že nedojde ke kontraproduktivním efektům ve vztahu k její ekonomice (pokud se k ní nikdo nepřipojí, resp. „protioteplovací“ závazky ostatních aktérů budou méně ambiciózní, pocítí to negativně především evropské firmy a podniky, na jejichž aktivity je nová legislativa zacílena primárně). Klimaticko-energetický balík byl veřejnosti představen jako sada čtyř dvacítek („20-20-20-20“), jež mají symbolizovat snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, zvýšení energetické účinnosti o 20 % a navýšení podílu energie produkované z obnovitelných zdrojů (včetně biopaliv) na 20 %. To vše do roku 2020. Komise svými návrhy fakticky odmítla rozporovat často diskutované antropogenní příčiny globálního oteplování. Naopak s nimi vyslovila souhlas, nabídla závazné (legislativní) nástroje, jak jim čelit, a konstatovala, že v budoucnu hodlá všechny čtyři texty, z nichž balík sestává, doplnit o podrobnější legislativní úpravu a/nebo komplementární normy z ranku politiky životního prostředí jako celku. 0OMJOF LPO[FSWBUJWOŞMJCFSÈMOÓSFWVF 0EMFEOB[EBSNB ;/&+/07ĝ+À¶$)5&95ň 0/%Ļ&+À-&$)5"1SPŘWMÈEB QSPISÈWÈCPKTFYUSFNJTNFN +"304-"71&À&, ,BNUPWFEF1VUJO ."5:«À;3/0 ÇFOZOBGSPOUV 50.«À#Ļ*$)«ė&,/FPTUSÏ ISBOJDFQSBWPNPDÓ&4&6 1żJIMBÝUFTFLPECŞSV QSBWJEFMOÏIPOFXTMFUUFSV XXXSFWVFQPMJUJLBD[ červenec / srpen 2009 — finmag 33 Biopaliva? Třetí norma se týká „podpory užívání energie z obnovitelných zdrojů“. Dlouho se předpokládalo, že jde pouze o biopaliva, jež podle mnohých stojí za výkyvy celosvětových cen potravin (zvlášť tzv. biopaliva první generace, jež se produkují z plodin, které lze využít i jako potraviny), a proto se o této směrnici debatovalo poměrně dlouho, intenzivně a proti se stavěli i ti, kdo jinak zelenou politiku podporují. Nakonec došlo ke specifikaci tzv. kritérií udržitelnosti (tj. za jakých okolností lze biopaliva produkovat) a zjistilo se, že pojem obnovitelných zdrojů je širší, tudíž z hlediska svých přesahů do jiných oblastí „méně nebezpečný“ (nepočítá ale se zahrnutím „bezuhlíkové“ jaderné energie). Dosavadní indikativní cíle týkající se využívání energie z obnovitelných zdrojů nejenže budou od roku 2013 závazné, ale budou také zpřísněny (z 8,5 % na 20 % v EU jako celku). Jednotlivé členské státy nicméně i zde budou rozděleny podle HDP na hlavu a dosavadního angažmá. ČR by tím pádem měla být povinována pouze k nárůstu na průměrných 13 % energie produkované z obnovitelných zdrojů, což by mělo být i podle prohlášení odpůrců nové legislativy „zvládnutelné“. Jediným plošným požadavkem bude (z důvodu zachování srovnatelných kvalitativních parametrů) míra „přimíchávání“ biosložky do paliv ve výši 10 %. CCS a subjekty, jež mohou být v důsledku nových opatření motivovány přesunout svou produkci mimo hranice EU. (Směrnice navzdory tomu, že je závazná, pouze pokud jde o cíl, přesně určuje, kdo je kdy k čemu oprávněn.) Výsledkem fungování inovovaného systému obchodování s emisními povolenkami, jehož obdoba se má mimochodem brzy začít uplatňovat i na sektor letecké dopravy, má být pokles emisí (v systému) o 21 % oproti roku 2005. V praxi to znamená, že environmentální „výkon“ dotčených podniků by se měl oproti dnešku zvýšit zhruba desetinásobně. foto: profimedia.cz Další sektory V oblastech, jichž se emisní povolenky nedotknou (zejména zemědělství, stavebnictví, doprava, nakládání s odpady), je situace – z hlediska nových požadavků – příznivější. Za prvé se předpokládá pouze 10% snížení emisí skleníkových plynů, a to v průměru za EU jako celek (ve vztahu k roku 2005; pokud by se dané angažmá vztáhlo k roku 1990, bylo by možné předpokládané snížení emisí považovat statisticky za dvojnásobné), za druhé mají být vzaty v potaz rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Rozhodujícími parametry budou dosavadní výsledky na poli snižování emisí skleníkových plynů a HDP na hlavu. V ČR tak budeme moci paradoxně své emise v letech 2013–2020 nominálně navýšit až o devět procentních bodů. Vtip je však v tom, že norma, jež to říká, je pouze rámcová a její upřesnění v podobě dalších, konkrétnějších unijních předpisů může tuto výhodu snadno smazat. Příkladem takové normy může být třeba revidovaná směrnice o energetické účinnosti budov fakticky stanovující požadavky na technologie snižování energetické náročnosti i v případě domů s celkovou rozlohou pod tisíc metrů čtverečních nebo směrnice o označování pneumatik podle energetické účinnosti, přilnavosti za mokra a produkce hluku provozovaného za provozu. 34 finmag — červenec / srpen 2009 Poslední součástí „klimabalíku“ je směrnice o vytvoření právního rámce pro technologii CCS – zachytávání a ukládání oxidu uhličitého pod zemský povrch s cílem postupně umožnit náhradu emisních povolenek; CO 2 uložený pod zem má být považován za neemitovaný. Problémem však je, že daná technologie je v současnosti ještě příliš drahá (uložení jedné tuny oxidu uhličitého vyjde na více než dvojnásobek ceny emisní povolenky) a podle některých i ne zcela spolehlivá. Dovyřešena není uspokojivě ani otázka odpovědnosti za úložiště v případě, že jejich provozovatelé (soukromé subjekty) z nějakého důvodu ukončí činnost. Co dál? Vzhledem k tomu, že klimaticko-energetický balík byl na evropské úrovni již schválen, bude klíčové, jak se k němu postaví národní instituce – v ČR vláda a parlament. S výjimkou otázky snižování emisí skleníkových plynů mimo systém obchodování s emisními povolenkami bude nezbytné přijmout/novelizovat příslušné prováděcí normy, v ideálním případě tak, aby v maximální možné míře využívaly možností, které jednotlivé směrnice ČR coby novému členskému státu poskytují ve smyslu oddálení nebo zmírnění unijních požadavků. Podobně zásadní bude, nakolik se unii podaří brzkým přijetím balíku ovlivnit jednání o budoucnosti Kjótského protokolu. Budou-li úspěšná a ke snížení emisí se zavážou i další aktéři (bez ohledu na svou ekonomickou úroveň), hodlá EU své závazky navýšit o dalších deset procentních bodů. Což může zpětně ovlivnit jak charakter debaty o prováděcích opatřeních na národní úrovni, tak legislativní aktivitu samotné EU. Jen čas odhalí, nakolik se unijní „strategie závazků“ ukáže být prozíravou a nakolik unii coby ekonomickému aktérovi zkomplikuje pozici na celosvětovém trhu. • (Autor působí v Centru pro studium demokracie a kultury.) tematick ý speci á l finreport Češi zůstanou doma Lázně vs. outdoor Na jachtě Dovolená 2009 červenec / srpen 2009 — finmag 35 F inreport D o v o l e n á 2 0 0 9 Češi stráví dovolenou doma Češi stráví dovolenou doma Loňské dovolené se nesly ve znamení silné koruny a cizokrajných vůní. Kromě tradičních destinací – Kuby, Egypta či Thajska – Češi hojně navštěvovali třeba exotické Maledivy, Dominikánskou republiku nebo Mauricius. Důsledky finanční krize a slábnoucí měny se ale začínají projevovat i v tomto odvětví. Hitem letošního roku proto bude kvalitní dovolená v Čechách. Návrat k paštikám, řízkům a Bibione už není na pořadu dne. Jsou však tuzemští hoteliéři připraveni nabídnout takový komfort, na jaký si Češi zvykli? / Martin Vlnas „U exotiky očekáváme poměrně velký pokles, nejspíše dvouciferný. Samotné cestovní kanceláře ho odhadují mezi 15 až 20 procenty,“ uvedl ředitel společnosti Mag Consulting Jaromír Beránek pro agenturu Mediafax. Dovolené, jejichž cena se pohybuje nad 50tisícovou hranicí, lákaly především movité zájemce s nadprůměrnými příjmy. „Právě tito lidé si však své výdělky často ukládají do akcií a různých podílových fondů. Z průzkumu, který jsme si udělali, vyplynulo, že mnozí z nich o část svých úspor přišli, a tak nechtějí podnikat podobně nákladné dovolené, dokud se situace neuklidní,“ dodal Beránek. Vzhledem k prohlubující se krizi, jejíž konec je stále v nedohlednu, se odborníci shodují, že řada těchto movitých zákazníků rozšíří stále početnější skupinu turistů trávících dovolenou na českém území. foto: profimedia.cz Na krizi můžeme vydělat Podle statistik CzechToursim přitom domácí turistika rostla již vloni, a to téměř 15% tempem. Další zvýšení agentura očekává i v letošním roce. 36 finmag — červenec / srpen 2009 „Pokud budou jak Praha, tak ostatní regiony připraveny vyjít vstříc stále náročnějším požadavkům klientů, můžeme na probíhající krizi jako jedni z mála dokonce vydělat,“ prohlásil sebevědomě v rozhovoru pro Českou televizi tiskový mluvčí Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež. Souhlasí s ním i zástupci CzechToursimu. Agentura podporující tuzemský turismus navíc letos plánuje spuštění mohutné reklamní kampaně, jejímž cílem bude přesvědčit Čechy, aby své těžce vydělané koruny utráceli doma. Sedmiletý projekt hrazený z evropských fondů vyjde na téměř sto milionů korun. Pokud vše půjde podle plánu, může letos domácí turismus narůst až o úctyhodných 30 %. Češi by tak v domácích hotelech a penzionech mohli nahradit cizince, kterých kvůli silné koruně loni výrazně ubylo. Podle údajů Českého statistického úřadu jich k nám v roce 2008 dorazilo o 6,3 % méně než v předchozím roce. Návštěvnost rostla pouze u tří- a čtyřhvězdičkových hotelů (o 2,1 %, respektive o 12 %). Všechny ostatní typy ubytovacích zařízení vykázaly hluboký pokles. Nejhůře dopadly penziony, do nichž zavítalo o 31,1 % méně turistů. Vzhledem k ekonomickému zpomalení se nedá změna negativního trendu očekávat ani letos. Zatímco vloni se objem cestovního ruchu celosvětově zvýšil o dvě procenta, letošní rok se podle Světové Pokud budou jak Praha, tak ostatní regiony připraveny vyjít vstříc stále náročnějším požadavkům klientů, můžeme na probíhající krizi jako jedni z mála dokonce vydělat,“ prohlásil sebevědomě v rozhovoru pro Českou televizi tiskový mluvčí Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež. turistické organizace při OSN ponese ve znamení globálního propadu. Ačkoliv nejvíce ztratí chudé exotické destinace, i české hotely se musejí připravit na odliv klientů ze zahraničí. Například mladých Britů, kteří si neoblíbili jen levné české pivo, ale také nevázaný noční život, začalo výrazným způsobem ubývat již v posledním čtvrtletí loňského roku. Z meziročního srovnání statistik ČSÚ vyplývá, že jich letos do Čech zavítalo o 22 % méně. Ubylo také Němců, Rakušanů či Italů. Hoteliéři se proto stále více zaměřují na návštěvníky z postkomunistických zemí, především Poláky a Rusy, kterých jezdí stále víc, a také na domácí klientelu. Ta je však stále náročnější. tách a konzervaci přírody,“ vypočítává nedostatky svých kolegů z oboru ředitel nového čtyřhvězdičkového hotelu v malé obci Krutěnice nedaleko Klatov Adam Hejtmánek. „Všechny tyhle chyby se nám všem nyní vracejí zpět. Jen obtížně oslovujeme náročnější klientelu, které se oškliví chátrající pohostinské památníky dob dávno minulých a která nemá chuť snídat v restauraci připomínající závodní jídelnu. Pokud tenhle stereotyp brzy neprolomíme, bude to zlé. Musíme se více soustředit na propagaci,“ dodává Hejtmánek. Ekonomická krize nutící Čechy zůstat doma může prolamování ledů jen napomoci. Příkladem úspěšného projektu je i hotel Dvůr Krutěnice, který Hejtmánek řídí. Majitel, společnost Agromap, podnikající v zemědělství, se jednoduše rozhodl vydat jinou, na první pohled obtížnější cestou. Mnohamilionovou investicí zrekonstruoval a rozšířil historický poplužní dvůr, přistavěl jednu z nejmodernějších jezdeckých hal v České republice a naplánoval pro své klienty řadu venkovních aktivit. Nelítostný konkurenční boj však probíhá i v tomto segmentu trhu. Víkend v lázních Na rostoucí počet Čechů, kteří jsou ochotni upřednostnit dovolenou „na rodné hroudě“ před víkendem v Paříži, zareagovali také provozovatelé lázeňských objektů. Podle průzkumu MF Dnes mezi desítkou tuzemských lázeňských míst stoupá zájem Čechů o krátkodobé relaxační pobyty každým rokem. (Podrobněji viz Konec lázeňských šviháků.) Právě mladá a střední generace, která si již do sytosti užila levných víkendových letenek do evropských velkoměst, by mohla stát za znovuzrozením tuzemské turistiky. „Nejdříve jsem přítele chtěla podarovat levnou dovolenou v Egyptě, nakonec jsem však dala přednost právě domácím lázním. Porovnání nabízených služeb sice na internetových stránkách vyznívalo podobně, česká pohostinnost a skutečně rodinné prostředí nás ale oba mile překvapilo,“ dodává studentka. Podobnou filozofii v poslední době razí stále více „osvícených“ podnikatelů. „Naším cílem je, aby klient odjížděl spokojený. Hoteliéři, kteří se stále ještě spoléhají na to, že hotel až po strop naplní návštěvníky, a některým z nich se možná bude pobyt líbit, protože jsou zvyklí na podobně tragické dovolené z minulosti, dnes nemají šanci uspět. Na taková místa se klienti zkrátka nevracejí, ani o nich nevyprávějí svým přátelům,“ vysvětluje Adam Hejtmánek. „Pokud v současném vysoce konkurenčním prostředí nezaložíte svou strategii na perfektních službách a osobním přístupu, jste namydlení,“ říká ředitel hotelu. • Češi chtějí kvalitu Stejní Češi, kteří dříve trávili volno v kempech či turistických ubytovnách s obalovaným řízkem a přenosným mrazicím boxem plným piva, si postupně zvykli na komfort a nyní se ho nechtějí vzdát. „Chtějí-li čeští hoteliéři uspět, musejí se do budoucna zaměřit nejen na kvalitu poskytovaných služeb, ale také na rozvoj celé lokality. Například tady na Šumavě velké procento podnikatelů dosud jen počítalo zisky. Chyběla jakákoliv strategie. Nikdo neopravoval chátrající budovy, investice do nových způsobů trávení volného času byly také minimální. A to už vůbec nemluvím o tom, že by se hoteliéři měli podílet také na ekologických aktivi- Rozdíly ve vzhledu a vybavení Tradičně nejnavštěvovanějším vyšším samosprávním celkem je Praha, která nejvíce láká na podzim a v období vánočních trhů. Mimopražské preference tuzemských turistů jsou závislé na ročním období. V zimě nejvíce táhnou královéhradecké sjezdovky, o letní prvenství se perou Jihočeský a Jihomoravský kraj. Nejméně lákájí Ústecko a Karlovarský kraj. Ze všech hostů ubytovaných v roce 2008 v hromadných ubytovacích zařízeních bylo 51,8 % ze zahraničí. červenec / srpen 2009 — finmag 37 F inreport D o v o l e n á 2 0 0 9 Sladká, nebo hořká dovolená? Proč ty rozdíly? Podle zákoníku práce má každý zaměstnanec soukromé firmy nárok na čtyři týdny dovolené. Je to tak trochu nespravedlivé, protože zaměstnanci státní a veřejné správy mají nárok na pět týdnů, pedagogičtí a akademičtí pracovníci dokonce na osm týdnů. Bez protekce! Podnikatelé mohou svým zaměstnancům dovolenou osladit třeba tím, že jim dají týden navíc. Mohou ho darovat všem nebo vybraným skupinám zaměstnanců, ale nesmí přitom docházet k diskriminaci. Pravidla pro delší dovolenou musejí být transparentní. O příspěvek asi nepřijdete Přibližně 40 % firem dává zaměstnancům benefit v podobě rekreačního poukazu nebo finančního příspěvku na dovolenou. Obvykle bývá odstupňován podle výkonu, počtu odpracovaných let nebo jiných motivačních kritérií. Letošní průzkum společnosti ING, který zjišťoval, jak krize ovlivňuje zaměstnanecké výhody u středních českých firem, ukázal, že o zrušení příspěvku na dovolenou uvažuje jen 4,8 % dotázaných, kteří ho poskytují, 19 % ho asi sníží a 76,2 % zachová. foto: profimedia.cz Protikrizová dovolená Možná budeme brzy závidět sousedům. Na Slovensku totiž uvažují o tom, že zavedou příspěvek na dovolenou jako povinné protikrizové opatření. Zaměstnavatelé by nakoupili kupony na dovolenou (navrhovaná cena je 330 eur) a prodali by je zaměstnancům. Sami by na ně přispívali (uvažuje se o 50 %) a tento příspěvek by si mohli zahrnout v plné výši do nákladů. Zbytek by zaplatili zaměstnanci, a tak 38 finmag — červenec / srpen 2009 by si vlastně za půl peněz mohli užít dovolenou, ale jen na Slovensku. Když je šéf pes Zaměstnavatel vám však může dovolenou i pořádně osolit. Je to totiž on, kdo určuje, kdy a zda si můžete volno vybrat. Většinou se zaměstnanci se svým nadřízeným včas dohodnou, aby i v době dovolených firma šlapala jako hodinky. Jsou však tací, kteří vám termín dovolené nařídí, nebo vám dokonce odmítnou dovolenku na poslední chvíli podepsat. Jak se můžete bránit? Zákoník práce sice praví, že zaměstnavatel má „přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance“, ale zkuste takové oprávněné zájmy prokázat. Máte však nárok alespoň na dva týdny dovolené vcelku jednou ročně. Pokud vám nechce zaměstnavatel dovolenou dát ve vámi navrženém termínu nebo stanoví termín sám, musí vám to sdělit dva týdny předem. Nepostradatelní mají smůlu Zaměstnavatel vás může z dovolené i odvolat. Pokud to není proto, že jste před odjezdem něco slušně řečeno nedomysleli, ale vyžadují si to nějaké závažné provozní důvody nebo jste zkrátka pro firmu nepostradatelní, pak vám musí uhradit veškeré náklady (na dopravu, storno letenky, pobytu v hotelu a podobně). Neprošvihněte to Pozor, abyste o dovolenou nepřišli. Pokud máte ještě nějakou nevybranou za rok 2008, pak ji musíte vyčerpat do konce roku 2009. Ale zaměstnavatel vám to musí schválit už do konce října. Jinak automaticky nastoupíte dovolenou od 2. listopadu 2009, ať se vám to hodí nebo ne. protiklady Lázně vs. outdoor Foto: profimedia.cz Někdo chce o dovolené jen relaxovat a dávat se hýčkat. Druhý se odreaguje jedině s notnou dávkou adrenalinu v krvi. Jak to máte vy? červenec / srpen 2009 — finmag 39 protiklady Konec lázeňských šviháků Češi jsou stále ochotnější za lázně platit. Svědčí o tom statistické údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Zatímco v roce 2004 přijelo do lázní 45 282 domácích dospělých samoplátců, v roce 2008 jich bylo už 112 987. Jde tedy o nárůst o 149,5 %. U cizinců se zvýšil počet návštěvníků samoplátců ve stejném období pouze o 31,4 % a v loňském roce dosáhl 154 tisíc. Pokud bychom porovnali počet dnů, které platící hosté v lázních strávili, a tedy pravděpodobně i množství peněz, které sem přivezli, statistika dává trochu jiný obrázek. Vývoj ošetřovacích dnů ukazuje, že po propadu let 2006 a 2007 došlo opět k postupnému oživení, třebaže úrovně roku 2005 se zatím nepodařilo dosáhnout. U Čechů samoplátců rostl počet dnů strávených v lázních mnohem rychleji než u cizinců. Přesto loni zaplatili jen za 697 tisíc dnů, zatímco cizinci za 2,1 milionu dnů a klienti, kterým hradily pobyt zdravotní pojišťovny, strávili v lázních skoro 3 miliony dnů. Zábava a exotika Poflakovat se tři neděle v Karlových Varech „na pojišťovnu“, dávat si do nosu a sem tam si dovolit nějaký ten nezávazný románek, to už je hudba minulosti. Zdravotní pojišťovny totiž proplácejí lázeňskou péči rok od roku obezřetněji. / Světlana Rysková Podle posledních zveřejněných statistik v roce 2008 opět klesl počet lidí, kteří dostali zaplacenu lázeňskou péči z veřejného zdravotního pojištění, a to na 116 358 pacientů. Před pěti lety jich bylo o 40 tisíc více. foto: profimedia.cz Redukční kúra Před třemi roky ministerstvo zdravotnictví pod vedením tehdejšího ministra Davida Ratha připravilo zásadní redukci proplácení lázeňské péče. Chtělo uspořit až 45 % prostředků, které na ni zdravotní pojišťovny vynakládaly. Jenže majitelé lázní se začali bránit, a protože se blížily parlamentní volby, tehdejší premiér Jiří Paroubek zavelel k ústupu a prohlásil, že české lázeňství padnout nenechá. Kde skončily návrhy Davida Ratha, není známo, faktem ovšem zůstává, že zdravotní pojišťovny proplácejí rok od roku méně lázeňských pobytů. Omezení úhrad lázeňské péče z veřejného zdravotního pojištění znamená, že se lázně musejí snažit získat více takzvaných samoplátců – tedy zahraničních i českých hostů, kteří si pobyt hradí ze své vlastní kapsy. 40 finmag — červenec / srpen 2009 Jak ukázala globální analýza trendů v lázeňství v 15 zemích světa, kterou vydala letos na jaře Mezinárodní asociace lázní (ISPA), lidé volí stále častěji pobyt v lázních nikoli kvůli léčení chorob, ale hlavně proto, aby se zbavili stresu a relaxovali. Lázně na celém světě se tomu budou muset chtě nechtě přizpůsobit. „Masáže? Koupele? Proč ne,“ pokrčí rameny zhýčkaný turista, „ale to mohu mít dnes v každém větším městě, tak proč bych kvůli tomu musel do lázní, kde je to dražší!“ Týdenní pobyt v dobrých lázních stojí skoro stejně jako dva týdny u moře. Není proto divu, že si lidé vybírají a mají vyšší nároky na servis. Víte, za co jsou dnes ochotni lidé v lázních zaplatit balík? Tak třeba za lázeňský pobyt na ostrově Ilha Grande nedaleko Brazílie. Zahrnuje kromě masáží a koupelí celkovou detoxikaci organismu, odpovídající přírodní dietu, cvičení jógy a meditaci. Komplexní antistresový program přináší i arteterapii v kurzech kreslení nebo hodin tance. Koho všechny tyto aktivity nezbaví sil, může lézt po skalách, navštívit deštný prales nebo se potápět v moři. Kdo si potrpí spíše na asijský kontinent, najde podobné lázně třeba v Hua Him v Thajsku. I tam se drží filozofie, že je třeba hladit zároveň tělo i duši, takže nechybějí masáže včetně tradičních thajských, koupele, přírodní kosmetika vlastní výroby, nezbytná dieta. A k tomu výuka nového životního stylu a meditace. Kdo nesnáší dlouhé cestování letadlem, musí se spokojit s evropskými lázněmi. Nutno přiznat, že nabídka není tak atraktivní, většinou se zapomíná na duši. Ale i tak je z čeho vybírat. V sousedním Německu jsou v lázních oblíbené kurzy vaření nebo someliérství. Ve švýcarských nebo rakouských lázních zase kombinují tradiční lázeňské masáže a koupele s japonskými a tureckými lázněmi, případně severskou saunou. Podle ročního období přidáte lyžování nebo horské túry, projížď ku v koňském nebo cyklistickém sedle, paragliding. Můžete se podívat, jak se vyrábějí přírodní sýry, kosmetika nebo čokoláda. Budou o vás pečovat, jen abyste vydrželi aspoň na prodloužený víkend, nejlépe ovšem týden nebo dva, a pustili, jak se říká, chlup. A úplně nejlépe, když napřesrok přijedete znovu. Nessy místo léčení? Šance pro pojišťovny Majitelé českých lázní však spatřují svou konkurenční výhodu především ve zkušenostech a výborných výsledcích tradičních léčebných metod založených na využití přírodních zdrojů, jako jsou léčivé prameny, příznivé klimatické, případně mikroklimatické podmínky ( jeskyně) a podobně. Součástí úspěšné léčby je podle nich také klidné prostředí. Tam, kde se specializují na nervové a psychické poruchy či rehabilitaci po těžkých úrazech, je dokonce klid a určitá intimita nezbytnou podmínkou úspěchu. Pokud však zdravotní pojišťovny budou i nadále omezovat úhradu lázeňské péče, mohou mít takové lázně problémy. Nemocní tam přestanou jezdit, protože jim to pojišťovna neuhradí a sami na to nebudou mít dost peněz. Zdraví pojedou jinam, protože pro ně to tam nebude dost atraktivní. Řešením by mohly být doplňkové zdravotně pojistné programy, v rámci kterých by se lidé pojistili na lázeňskou péči pro případ závažných onemocnění nebo úrazu. Pro zdravotní, ale i komerční pojišťovny by to jistě nebyl špatný byznys. • (SBG7ÕWPKQPċUVLMJFOUŁċFTLÕDIM¹[OÅ WUJTÅDÅDISPċOĐ ,-*&/5*/"10+*iö07/6 4".01- 5$*%0.$¡ 4".01- 5$*$*;*/$* 10Ø&5,-*&/5û$&-,&. ;ESPK²;*4 Mohou za to lékaři Eduard Bláha, prezident Svazu léčebných lázní ČR, je přesvědčen, že problém redukce lázeňské péče není na straně zdravotních pojišťoven, ale terénních lékařů. Čím si vysvětlujete, že v posledních pěti letech dynamicky roste počet domácích samoplátců? Důvodů je celá řada. Vedle růstu zájmu o vlastní tělo a rychlou regeneraci jde hlavně o stoupající úroveň služeb v lázních a tvorbu nejrůznějších lázeňských víkendových balíčků, které vycházejí vstříc trendu zkracování dovolených a jejich větší četnosti v roce. Podstatný vliv má i sílící propagace a marketing lázeňských míst a nezanedbatelný je i fakt, že řada lidí si dnes nemůže dovolit absolvovat klasickou třítýdenní lázeňskou léčbu nebo si to pod tlakem zaměstnavatele aspoň myslí. Zdravotní pojišťovny hradí rok od roku menší objem lázeňské péče. Pokud tento trend bude pokračovat, co to bude pro lázně znamenat v příštích letech? (SBG4LMBECBJOWFTUJDL Úlohou Svazu léčebných lázní ČR a odborných společností je zdravotní pojišťovny přesvědčit, že #"/,07/¡7,- "%: to není správná cesta. Naše zkušenost je ale tako%-6)01*4 : vá, že důvod úbytku není u zdravotních pojišťoven, ale v terénu mezi lékaři. V jejich informovanosti ",$*& by se tempo tohoto úbytku nezrychlilo atd. Pokud a zůstalo na úrovní minus tři procenta ročně, pak jej lázně dokážou nahradit samoplátci. Rozhodně by ale šlo o špatnou zprávu pro naše zdravotnictví, protože během krátkodobých pobytů nelze zcela využít efekt přírodních léčivých zdrojů ani odborné rehabilitace a renomé lázní bychom tak devalvovali. Jsem ale přesvědčen, že se úbytek pojištěnců s určitou generační obměnou zastaví a zájem o léčbu v lázních hrazenou zdravotními pojišťovnami začne zase stoupat, byť se její část zřejmě přesune z kurativy do prevence. • červenec / srpen 2009 — finmag 41 foto: archiv Sll čr Lázeňská péče stále více inklinuje k programům typu wellness, selfness, nebo dokonce fitne ss. Všechny tyto „ness“ jsou chápány jako metody relaxace, péče o tělo, kondici a podpora zdravého životního stylu. Primárně však nejsou určeny pro lidi, kteří trpí nějakými zdravotními problémy. Čeští majitelé a provozovatelé lázní se dívají na tento trend zatím zdrženlivě. Tvrdí, že se mu v principu nebrání, ale stále jej považují spíše za doplňkový, za jakousi atrakci. I u nás se sice objevily novinky jako pivní lázně, medové a čokoládové i jiné procedury a jsou velmi vyhledávané. Příležitostí ke sportování však zatím není v českých lázeňských městech příliš mnoho, protože dříve po nich lázeňští hosté nijak neprahli. Ani v renomovaných lázeňských hotelech, kde přijde týdenní pobyt na 12 až 18 tisíc korun, nenajdete slušnou posilovnu, není k dispozici tenisový nebo squashový kurt ani bazén, ve kterém si zaplavete. Sem tam se vyskytne půjčovna kol. U několika lázeňských měst jsou pravda golfová hřiště (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Bechyně), což sem může přilákat milovníky greenu, kteří by jinak do lázní nepřijeli. protiklady foto: jprofimedia.cz Sáhnout si na dno „Krásný dobrý den, u telefonu Michal Pořádek. Co pro Vás mohu udělat? Určitě… Není problém.“ Tak vypadá realita našeho každodenního života, kdy je celá naše existence oblečena do slušivého saka, přiškrcena módní kravatou (samozřejmě že s tím správným uzlem!) a okována korektním, veskrze důvěryhodným vystupováním. Utíkají dny, týdny, měsíce a my pomalu, ale jistě začneme pociťovat nutkavou myšlenku, že nám v životě něco strašně důležitého chybí. / Zuzana Chromá 42 finmag — červenec / srpen 2009 Jednou přijde den, kdy chce každý z nás vylézt na nejbližší kopec a řvát z plných plic nebo se rozběhnout a už se nezastavit. Okamžik, kdy chceme být špinaví, zablácení, promočení, unavení po fyzické zátěži, a přitom šťastní jako nikdy. Den, kdy potřebujeme zažít něco jedinečného. Něco, co ještě nikdy nikdo nezažil. Chceme objevit „Nové světy“, dobývat „Ztracené archy“ či čelit „Skryté hrozbě“. Určitě si myslíte: „No jo, ale Nový svět už přece objevil Kolumbus (nebo to byl Colombo?), archu dobyl Indiana Jones a o skryté hrozbě přece nemá cenu se ani bavit, protože kvalitní světelný meč bude ještě pár tisíciletí nedostatkové zboží.“ Ale není to tak úplně pravda. V roce 2007 vám unikla jedinečná výsadková mise uprostřed zuřící války v Iráku, roku 2008 jste se mohli po vzoru Michaela Scofielda pokusit o útěk z nejstřeženějšího vězení na světě a letos bude několika odvážným svěřena dokonce supertajná špionážní mise, která je v podstatě zhola nemožná – pro anglofily Mission: Impossible. Že jste o tom neslyšeli? Tak to asi budete chtít vědět trochu víc. Irák u Hostýna Je 11. listopad 2007 deset hodin večer, Hostýnsko-vsetínská hornatina (fakt netuším, proč se tomuto měsíci říká v češtině listopad, když je listí už pod nánosem dvaceti čísel sněhu a ze stromů padá maximálně tak námraza). Asi tucet aut odpočívá na nenápadném parkovišti kdesi uprostřed hostýnských lesů, kosa může vyklepávat pláty, a navíc tma, jak v … (však vy víte). Vždy elegantní finanční poradci se choulí kolem zapáleného barelu ve starých obnošených hadrech a jsou v nich asi stejně přirození jako pavián ve fraku. Všude kolem hloučku postávají borci v maskáčích s arabskými šátky na hlavách a ruskými samopaly v rukou. Útěk z vězení stereotypu Je 12. říjen 2008 hodina po půlnoci, Bystřice pod Hostýnem. Sedíme u ohně u plných sklenek, skleniček, flašek, pet láhví a plechovek všeho možného, co jsme si přinesli s sebou na pití, jelikož hlavní organizátor je abstinent a nemá na výběr „správného“ pitiva buňky. Slavíme všechno, co se nám povedlo na cestě z vězení, a hrajeme si na „tvrdý kriminálníky“. Akce se přece jmenuje Prison break. A je opravdu co slavit, a tak se v jednu ráno už sotva držíme na nohou. Zrovna si říkáme, že je tak nejvyšší čas jít spát, když někdo přiběhne a řve: „Našli nás! Zdrháme!“ V dálce je slyšet štěkot psů a znovu sirény a výstřely. „Do prkna, to si ze mě snad dělají srandu. Sotva chodím, a to mám utíkat?“ Dva kolegové mě popadnou Poznáte se dokonale Nemá smysl vyprávět, jak to všechno dopadlo. Nebudu líčit zážitky z jeskyňářství, potápění s dýchacím přístrojem, slaňování či padání ze střechy budovy, protože by to vystačilo na celý román a ani se to pořádně popsat nedá. Nebudu vás tedy dál napínat – všechny tyto zážitky jsou součástí outdoo- Procházíme lesem s těžkou bagáží na zádech, v úplné tmě a z důvodu utajení také v naprosté tichosti, když přímo před námi vybuchne granát a někdo začne pálit ze samopalu, jako by se ho zmocnil amok. Sirény svým řevem rvou uši a přes všudypřítomný žlutý kouř najednou nikdo nevidí ani člověka, co jde hned vedle. rových programů, které pořádají specializované organizace pro soukromníky i pro firmy. Ty moje jsou z víkendových akcí společnosti Partners a zajišťuje je Ondřej Blaštík se svým dokonale sehraným realizačním týmem z organizace Zálesák 10. Pokud se vám stane, že ráno budete vstávat s pocitem, že vám něco chybí, rozhodně něco podobného vyzkoušejte. Zažijete skvěle připravené dobrodružství a dozvíte se tak i spoustu užitečných věcí – jak o sobě, tak o svých kolezích, ať už jsou to podřízení nebo velcí šéfové. Tady jsou si opravdu všichni rovni. A neodpustím si jednu dobře mířenou radu na závěr. V Shakespearově hře říká Richard III.: „Království za koně!“ V outdoorových hrách však rozhodně platí: království za boty. Doporučuji na nich rozhodně nešetřit a klidně koupit kvalitní trekové boty s goretexovou vrstvou i za několik tisíc. Věřte, že budete blahořečit každou korunu, ne, vlastně každý haléř, který jste do nich investovali. • červenec / srpen 2009 — finmag 43 foto: autorka Rozpačitou náladu přeruší hlavní kápo. Oznamuje, že jsme zahraniční novináři, kteří se snaží uprostřed irácké války zpracovat zajímavou reportáž a získat Pulitzerovu cenu. Máme následovat ozbrojence do tábora, kde se setkáme s naším informátorem. Do noci vycházíme v podivné náladě a trochou trapného očekávání. To se však má hodně rychle změnit. Procházíme s plnou bagáží na zádech v úplné tmě a z důvodu utajení také v naprosté tichosti, když přímo před námi vybuchne granát a někdo začne pálit z samopalu, jako by se ho zmocnil amok. Sirény svým řevem rvou uši a přes všudypřítomný žlutý kouř najednou nikdo nevidí ani člověka, co jde hned vedle. Vtom mě někdo strhl na zem. Cosi na mě křičí, ale přes palbu a jekot sirény nerozumím ani slovo. Chytí mě za bundu a táhne z kouře. Přes co vlastně? Opravdu to bylo minové pole? Sirény řvou dál: „Chemický poplach! Pozor, chemický poplach!“ Ani se nenaděju a už jsem v místnosti tři krát čtyři metry, ale jen asi tři čtvrtě metru vysoké, s dalšími čtyřiceti lidmi jen za svitu fluorescenčních tyčinek, bez viditelných východů či oken. Všichni víme, že akce má trvat přibližně tři dny a tři noci, a když nám elektronický hlas chemického bunkru sdělí, že naše dekontaminace bude trvat šedesát hodin, iluze je naprosto dokonalá a stres z ní úplně opravdový. Nikdo z nás vážně nepochybuje o tom, že zažívá skutečnou válku, a je mu úplně jedno, jestli samopaly těch převlečených ozbrojenců jsou pravé a náboje slepé. Tahle chvíle, tahle situace, tyhle pocity jsou totiž stoprocentně pravé a stoprocentně jedinečné… každý za jedno rameno (díky, kamarádi!) a už nechtěně klopýtám lesem. Běžíme jako o život…, nebo jde doopravdy o život? Zastavíme se až pod lesem. Máme domluvený únikový signál – až bude nejhůř, máme zapálit dýmovnice a prý pro nás přiletí domluvený kontakt helikoptérou a dopraví nás do bezpečí. Nevezmou však na palubu nikoho, kdo by je později mohl identifikovat, a tak musejí mít všichni zavázané oči. Už zase stojím v tom protivném kouři, zase vůbec nic nevidím a spoléhám se jen na sluch. A ten mě vážně asi úplně klame. Slyším helikoptéru. Nejdřív jen lehce, ale je čím dál tím hlasitější, jako by přistávala jen pár metrů ode mě. Teď už přes její řev není slyšet vůbec. Někdo mě chytne a hodí na tvrdou pryčnu – snad z trubek? A start. Nikde asi nejsou dveře, protože se do mě vítr opírá plnou silou. Letíme. My opravdu letíme? Ten vítr a houpání žaludku by tomu vskutku nasvědčovaly. Je to děsivé, a zároveň krásné. Vůbec nevím, co se děje, nevím ani, kam máme namířeno. Po dvaceti minutách mě někdo vyvede ven na pevnou půdu. Díky bohům. A jak zmizí poslední zvuky helikoptéry, můžu si rozvázat oči. Jsme v naprosté tmě, uprostřed neznámého území, jen s mapkou – asi tak podrobnou, že byste si ji spletli se skvrnou od kávy –, s jednou baterkou a buzolou, o jejímž používání jsme všichni už někdy slyšeli. Asi to bylo v nějakém historickém filmu. Proč jsme se nedívali pozorněji! protiklady Skamarádíte se s větrem? první stupeň „vodního řidičáku“. Obsluha menších lodí, zpravidla o délce pět až šest metrů, je totiž díky modernímu vybavení poměrně snadná. A pokud objem jejich plachet nedosahuje dvanáct metrů čtverečních, loď má menší výtlak než 1000 kg a motor do 4 kW, nepotřebujete k tomu žádné papíry. Stačí jen šikovnost, odvaha, oprávněná důvěra ve vlastní schopnosti a znalost několika základních pravidel. Ceny za týdenní pronájem čtyřčlenné lodi se liší. Na Slapech ji seženete i za pět až šest tisíc, jinde stojí deset tisíc i více. Záleží samozřejmě na velikosti a typu lodi, jakou si vyberete. K výdajům za dopravu, jídlo a pití je třeba připočítat také kauci, která se většinou pohybuje od tří do deseti tisíc korun. To pro případ, že byste loď poškodili. Nezapomeňte na vlastní pojištění, ale to někdy bývá už Jachting dávno není pouze výsadou bohatých nebo kutilů, kteří si byli, nebo dodnes jsou, schopni sami postavit loď či jachtu k obrazu svému. Toulat se dá i na vodě a pod plachtami. A není k tomu třeba vlastní loď nebo moře. Mnohdy dokonce ani „řidičák“. / František Mašek Když se stařičký kapitán úkosem podíval na nebezpečně se černající nebe, poté přejel pohledem naši kocábku a mezi mocnými šluky ze své fajfky procedil mezi zuby Sakra, sakra, pochopili jsme, že to všichni nepřežijeme. Podobné zážitky si většina z nás pamatuje tak leda z dobrodružné knížky. Ale zkuste dovolenou na plachetnici. Nebude to možná tak nebezpečné a nemusí jít přímo o adrenalin ani o velké peníze, ale užijete si. foto: profimedia.cz Po Atlantiku nebo na Lipně Dobrodružnější povahy nejspíš zvolí moře. Řadu příjemných či nezapomenutelných chvil nabízejí ovšem i Slapy, Orlík, případně Lipno. Vždyť stačí popojet pár kilometrů od civilizace, zakotvit daleko od chat, hausbótů nebo kempů v tiché zátočině, kde panuje klid a mír a na míle, pardon, na kilometry daleko nenajdete živou duši, a poslouchat kuňkání žab nebo sledovat rej ryb pod vodou. A kochat se větrem, bez něhož by to nešlo. Můžete zvolit i živější variantu, spojenou s návštěvou některé „občerstvovny“ na břehu. To všechno je dnes k dispozici a navíc za nijak horentní peníz. Jachting dávno není pouze výsadou bohatých nebo kutilů, kteří si byli, nebo dodnes jsou, schopni sami postavit loď či jachtu k obrazu svému. Dnes je vše daleko jednodušší – stačí si pronajmout plachetnici s kapitánem což jde samozřejmě víc do peněz, anebo i bez něj. Bez kapitána i bez papírů K řízení některých plachetnic dokonce nepotřebujete ani průkaz vůdce malého plavidla, tedy jakýsi 44 finmag — červenec / srpen 2009 v půjčovném. Když vše vydělíte čtyřmi, zpravidla nepůjde o nijak velkou díru do rodinného rozpočtu. Pokud si „nepronajmete“ kapitána, vyplatí se samozřejmě mít s sebou někoho zkušenějšího. A vzhledem k omezenému prostoru na lodi je třeba mít posádku, u níž lze předpokládat, že nebude trpět „mořskou“, ale ani ponorkovou nemocí. Někdo přibalí i brýle, šnorchl a ploutve nebo i neoprén na potápění. Těžká romantika Moře je sice moře, ale i zákruty Vltavy skrývají řadu půvabů. A klid třeba i v místech, kde byste to nečekali. Mnohdy zcela postačí zajet lodí doprostřed řeky, a pokud to vítr umožní, držet tento kurz. Hlasitý hlahol z břehů naší stříbropěnné řeky postupně slábne a jako by se vás netýkal. Najednou máte pocit, že jste se ocitli někde na konci světa. A cítíte se být pánem svého osudu. Zejména když si dokážete potykat s větrem. Každý má rád něco jiného. Těžko proto říci, co je hezčí. Zda je to zádumčivý Zrůbek na konci Slapské přehrady, černá voda Kamýku, krásné písčité pláže v bývalém vládním území u Vystrkova na Orlické přehradě, zámek Orlík majestátně se vypínající na skále nad řekou nebo nádherné kaňony, jimiž se v naprostém tichu plachtíte řadu kilometrů k dalšímu skvostu, tedy k hradu Zvíkovu. Nemluvě o „šumavském moři“, tedy Lipnu. O zábavu se zpravidla postará sám vítr, který takřka za každou zátočinou fouká trochu jinak. A tak je možné Vltavu považovat za velmi dobrou průpravu na moře, kde už to ovšem na plachetnici bez kapitána s potřebnými zkouškami nejde. Ale o tom zas někdy příště. Moře má samozřejmě své nezaměnitelné kouzlo. Po čase se však i ono může zdát jednotvárné. Proto není od věci zkusit obojí – i plachtění na staré dobré Vltavě. Tak dobrý vítr do plachet a nezapomeňte na přípitek starým dobrým námořnickým rumem Na metr vody pod kýlem! • P R EZEN tAC E F IN A NČ NÍC H P RODUK T Ů fine xpo UniCredit Nižší úroky z hypoték MasterCard Oblíbené firemní karty Penzijní fond KB foto: profimedia.cz Bezpečné úspory na důchod červenec / srpen 2009 — finmag 45 fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů UniCredit Bank zavelela ke snížení úroků u hypotečních úvěrů LE DNIKATE O P O R P I 3,75 % 3,05 % Česká národní banka snížila své sazby na historické minimum, banky u svých úvěrových produktů s adekvátní reakcí vyčkávají. První vlaštovkou naznačující změnu přístupu bank je aktuální nabídka UniCredit Bank, která přišla s výrazným snížením úroků u nejběžnějších hypotečních úvěrů. Zvýhodněné úrokové sazby až o 0,5 % mohou využít klienti, kteří si k hypotečnímu úvěru pořídí další produkty UniCredit Bank: osobní konto, pojištění schopnosti splácet, kreditní kartu. Sympatické je, že UniCredit Bank váže možnost získání nízkého úroku také na produkt (pojištění schopnosti splácet), který si v současné době k hypotečnímu úvěru pořizuje automaticky stále více klientů. Při zvolení jednoleté fixace, kterou využívá každý třetí klient, banka snížila úrokovou sazbu na 4,44 % p.a. V případě tříletých a pětiletých fixací činí zvýhodněná sazba shodně 4,95 % p.a. „UniCredit Bank přistoupila ke snížení úrokových sazeb nejen v návaznosti na vývoj sazeb na mezibankovním finančním trhu, ale i jako impulz k oživení hypotečního trhu. Akční nabídkou chceme klientům představit také další výhodné služby naší banky,“ uvedl Tomáš Drábek, ředitel retailového financování nemovitostí Majordomus, UniCredit Bank Czech Republic. „Při využití atraktivní nabídky klientům citelně klesnou měsíční splátky hypotečního úvěru a navíc získají další výhodný produkt, a to včetně pocitu, že v případě neočekávaných událostí, jako je úraz, pracovní neschopnost nebo ztráta zaměstnání, převezme splátky pojišťovna,“ doplňuje k výhodnosti nabídky Tomáš Drábek. 46 finmag — červenec / srpen 2009 2,75 % GARANTOVANÝ VKLAD MAXIM VYBERTE SI, JAK POROSTETE Garantovaný termínovaný vklad Maxim je jistota zhodnocení Vašich finančních prostředků. Vyberte si ze tří atraktivních úrokových sazeb podle délky trvání vkladu: 6, 12 nebo 60 měsíců. Užívejte si jeho dalších výhod: garance úrokové sazby okamžitý přístup k penězům žádné poplatky při zřízení a výběru vkladu Více informací v našich pobočkách, na www.unicreditbank.cz nebo na tel.: 800 144 441. Tato nabídka platí do odvolání. Kam směřuje korporátní bankovnictví v Česku? ;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÕTQPMFċOPTUÅ.BTUFS$BSEWEVCOV ;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÕTQPMFċOPTUÅ.BTUFS$BSEWEVCOV OijFEJUFMŁOFKWÕ[OBNOĐKuÅDIċFTLÕDIGJSFN OijFEJUFMŁOFKWÕ[OBNOĐKuÅDIċFTLÕDIGJSFN (SBGċ+BLÁGJSFNOÅCBOLPWOÅQSPEVLUZOFKċBTUĐKJ (SBGċ+BLÁGJSFNOÅCBOLPWOÅQSPEVLUZOFKċBTUĐKJ WZVŃÅWBKÅWFMLÁTQPMFċOPTUJ WZVŃÅWBKÅWFMLÁTQPMFċOPTUJ */7&45*Ø/¡®7Ü3 */7&45*Ø/¡®7Ü3 13070;/¡®7Ü3 13070;/¡®7Ü3 ,0/50,03&/5/¡ ,0/50,03&/5/¡ ®7Ü3 ®7Ü3 V rámci výzkumu zástupci všech oslovených firem shodně odpověděli, že používají běžný účet jako základ firemního bankovnictví. Druhý v průzkumu nejčastěji jmenovaný produkt byl mezinárodní platební styk, téměř 89 %, a třetím nejpoužívanějším finančním produktem se staly platební karty (používá je 87 % dotazovaných firem). Nejsilnějším impulzem pro užívání firemních platebních karet je pak zejména úspora nákladů, které vznikají pohybem hotovosti, ale také fakt, že platební karty napomáhají k administrativní přehlednosti. Dalším důvodem je rovněž bezpečnost v porovnání s hotovostí. Firmy ve velké míře (95 %) využívají platební karty také pro zahraniční cesty. #"/,07/¡ #"/,07/¡ ("3 "/$& ("3 "/$& Běžný účet jako základ korporátního bankovnictví (SBGċ4MVŃCZLPMJLBCBOLWZVŃÅW¹7BuFTQPMFċOPTU (SBGċ4MVŃCZLPMJLBCBOLWZVŃÅW¹7BuFTQPMFċOPTU '*3&./¡1"5&#/¡ '*3&./¡1"5&#/¡ , "35" , "35" Výsledky průzkumu jednoznačně ukázaly, že většina českých společností využívá služeb a produktů více než jedné banky. Převážná část podniků dokonce využívá služeb tří a více bank zároveň. Co vede firmy k rozprostření poptávky mezi více bankovních institucí? Podniky svým rozloženým portfoliem snižují možná rizika, ale zejména pak mají možnost zvolit optimální kombinaci nabízených produktů, která je pro ně z hlediska jejich podnikání nejvýhodnější. V současnosti neustále roste druhová nabídka bankovních produktů, a tak je pro firmu mnohdy těžké se ve světě platebních karet zorientovat. Vhodné vodítko představuje pro firmy například ocenění MasterCard Firemní banka roku, které komplexně hodnotí kvalitu jednotlivých finančních produktů, inovace a vzájemnou kompatibilitu či vstřícnost bank při plnění klientských požadavků. Vysoká relevance ocenění je zajištěna výběrem respondentů, kterými jsou samotní klienti korporátního bankovnictví – finanční ředitelé nejvýznamnějších společností v České republice. Letošním držitelem titulu MasterCard Firemní banka roku je Komerční banka. .&;*/30%/¡ .&;*/30%/¡ 1-1"5&#/¡45 :, "5&#/¡45 :, Trendem je využívání služeb více bank MasterCard Firemní banka roku #Üý/±®Ø&5 #Üý/±®Ø&5 Český bankovní trh se v posledních letech dynamicky vyvíjí, vstupují na něj noví hráči, dochází ke slučování bank a nabídka bankovních produktů se neustále mění. Tyto tendence mají pozitivní vliv i na oblast korporátního bankovnictví. Současná nabídka firemních bankovních produktů je v České republice velmi rozmanitá a českým podnikům tak nabízí výběr z celé palety finančních produktů a služeb. Tyto skutečnosti potvrdil také nedávný průzkum společnosti MasterCard realizovaný mezi finančními řediteli nejvýznamnějších českých firem. Průzkumná sonda odráží kvalitu bankovních služeb poskytovaných podnikatelským subjektům a je každoročně součástí prestižního ocenění MasterCard Firemní banka roku. ;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÑTQPMFĈOPTUÁ.BTUFS$BSEWEVCOV ;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÑTQPMFĈOPTUÁ.BTUFS$BSEWEVCOV OĮFEJUFMŁOFKWÑ[OBNOčKuÁDIĈFTLÑDICBOL OĮFEJUFMŁOFKWÑ[OBNOčKuÁDIĈFTLÑDICBOL Budoucnost korporátního bankovnictví Z celkového nárůstu využívání bankovních služeb je zřejmé, že se finanční produkty stávají běžnými nástroji českých společností a pomáhají jim při každodenních pracovních činnostech. „Předpokládáme, že zájem o produkty a služby firemního bankovnictví bude v následujících letech nadále narůstat. Zejména očekáváme růst zájmu u menších podniků, které se budou snažit následovat lídry trhu,“ říká Pavel Javorský, ředitel kanceláře MasterCard Europe pro Českou republiku a Slovensko. Výsledky Výsledky posledních dvou ročníků ocenění MasterCard Firemní banka roku: Rok 2 0 0 8 Rok 2 0 0 9 1. místo: ČSOB 1. místo: Komerční banka 2. místo: Česká spořitelna 2. místo: Komerční banka 3. místo: Citibank 3. místo: ČSOB červenec / srpen 2009 — finmag 47 fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů Penzijní fond Komerční banky: bezpečná a výhodná cesta tvorby úspor na důchod a nabídnout svým účastníkům zvláštní výhody? Pro naše účastníky připravujeme samozřejmě různé akční nabídky a výhody. Ve spolupráci s Komerční bankou jsme například tento rok na jaře nabízeli novým klientům bonus ve výši 500 Kč, pokud si uzavřeli smlouvu o penzijním připojištění do 30. dubna 2009 a sjednali příspěvek ve výši alespoň 300 Kč měsíčně. Velmi oblíbená je také karta Sphere, se kterou mohou klienti PF KB nakupovat u vybraných partnerů ve více než 7000 obchodech se slevou až 30 procent. O vystavení nové karty mohou účastníci požádat vždy po uplynutí dvou let od jejího vydání. Život ulehčí také on-line přístup k účtu účastníka přes internet, díky kterému mohou klienti PF KB kontrolovat on-line připsané platby, tisknout aktuální výpisy, elektronickou cestou provádět změny ve smlouvě nebo si vypočítat konkrétní výši vybrané dávky. S téměř půl milionem aktivních účastníků patří Penzijní fond Komerční banky mezi nejvýznamnější penzijní fondy v České republice. Silné finanční zázemí, letité zkušenosti a dlouhodobě stabilní hospodaření jsou pro klienty Penzijního fondu Komerční banky zárukou, že budou i v dobách nervozity na finančních trzích jejich úspory na důchod v bezpečí. Jak se Penzijnímu fondu Komerční banky dařilo v roce 2008 a co nabízí zájemcům o penzijní připojištění v roce letošním, nám vysvětlil předseda představenstva a výkonný ředitel Pavel Jirák. Penzijní fond Komerční banky (PF KB) dosáhl podle prozatím zveřejněných statistik v roce 2008 druhého nejvyššího zisku ze všech penzijních fondů v České republice. Jste s výsledky spokojeni? Loňský rok prokázal správnost strategie PF KB, která je založena na obezřetném investování a hledání dostatečně výnosných, přitom však velmi bezpečných investic pro zhodnocení vlože48 finmag — červenec / srpen 2009 ných prostředků. Auditovaný zisk ve výši 165 mil. korun je ve světle vývoje finančních trhů v roce 2008 velmi dobrým výsledkem. Zajímavý je také čtrnáctiprocentní nárůst objemu spravovaných prostředků na 25,7 miliardy korun. Penzijní připojištění je relativně unifikovaným finančním produktem. Mohou se vůbec penzijní fondy nějak odlišit Podobné výhody jsou přínosné, ale asi by neměly být tím nejdůležitějším faktorem při rozhodování o volbě penzijního fondu. Zcela jistě ne. Primárním kritériem výběru penzijního fondu by měla být vždy jeho stabilita, finanční síla, zázemí a bezpečnost vložených prostředků. Spoření na penzi v penzijním fondu je během na dlouhou trať, během kterého mohou být roky lepší a roky horší. Právě schopnost penzijního fondu přečkat horší časy by měla být pro zájemce o penzijní připojištění tím nejdůležitějším kritériem výběru. Měl by tedy zájemce o penzijní připojištění například sledovat i akcionářskou strukturu penzijního fondu? Určitě ano, neboť právě vlastník sdílí s penzijním fondem své znalosti a zkušenosti, je mu kapitálovou oporou a může mu například i pomoci v případě nepříz n ivého vývoje trhů. Také z tohoto pohledu patří PF KB ke špičce na českém trhu – je stoprocentně vlastněný Komerční bankou a je tak součástí jedné z nejsilnějších a dlouhodobě nejlépe hospodařících finančních skupin v České republice. Řekněme, že je mi mezi 30 a 40 lety a chystám se začít spořit na penzi. Jak velkou částku bych měl v PF KB měsíčně spořit? Podle našich výpočtů je vhodné při stávajících ekonomických podmínkách a cenách naspořit před odchodem do důchodu alespoň 1 milion korun. Takový stav účtu penzijního připojištění při odchodu do důchodu zajistí dnes výplatu penze ve výši přibližně 5000 až 6000 korun měsíčně. Pokud bude chtít dnešní třicátník naspořit alespoň tuto částku, měl by jeho měsíční příspěvek včetně případného příspěvku zaměstnavatele dosahovat 7 až 12 % průměrné čisté mzdy v ČR, tedy velmi přibližně 1200 až 2000 Kč. Jak dokáže Penzijní fond Komerční banky tyto příspěvky zhodnotit? PF KB patří k fondům, které zhodnocují v dlouhodobém horizontu prostředky účastníků nejlépe – průměrné připsané zhodnocení za posledních 7 let činilo 3,8 % p.a. Samozřejmě nelze očekávat podobnou výši zhodnocení při aktuálních podmínkách na finančních trzích, ale jak jsem již uvedl, u penzijního připojiště- ní jde především o dlouhodobou finanční stabilitu a bezpečnost vložených prostředků. Zmíněné faktické zhodnocení prostředků účastníka pak zvyšuje ještě státní podpora ve výši až 1800 Kč za rok, možnost daňové úspory a rovněž také případný příspěvek zaměstnavatele. Jak se staví k penzijnímu připojištění zaměstnavatelé – vítězí u nich v současné ekonomické situaci touha po úsporách, nebo i nadále přispívají na penzijní připojištění svým zaměstnancům? Podle zkušeností PF KB hraje penzijní připojištění v personální politice tuzemských zaměstnavatelů stále větší roli. Příspěvek zaměstnavatele zvyšuje finanční jistotu a také loajalitu zaměstnanců, jejich motivaci a stabilitu. Má tedy opodstatnění i v době, kdy hledá zaměstnavatel úspory. Významné jsou také daňové efekty, díky kterým je zavedení příspěvku na penzijní připojištění pro zaměstnavatele výhodnější, než přímé zvyšování mezd. Příspěvek zaměstnavatele je totiž daňově uznatelným nákladem a do výše 24 000 Kč ročně na jednoho zaměstnance nepodléhá odvodům zdravotního a sociálního pojištění. Kolik společností takto svým zaměstnancům přispívá a v jakých částkách? Penzijní fond Komerční banky je dlouhodobým a stabilním partnerem tuzemských firem. Evidujeme přes 130 000 smluv s příspěvkem zaměstnavatele. Přibližně 28 % všech účastníků PF KB tedy dostává příspěvek od svého zaměstnavatele, přičemž průměrný příspěvek zaměstnavatele činí 630 Kč měsíčně. Kde lze smlouvu o penzijním připojištění s Penzijním fondem Komerční banky uzavřít? Smlouvu o penzijním připojištění s PF KB lze uzavřít na kterékoli z 397 poboček Komerční banky, ve 150 pobočkách a u téměř 1600 obchodníků Modré pyramidy stavební spořitelny nebo u některého z externích smluvních partnerů PF KB. K uzavření smlouvy je možné využít také naše internetové stránky www.pf kb.cz nebo bezplatnou telefonní linku 800 111 055. • červenec / srpen 2009 — finmag 49 PodnikÁnÍ Manažeři na dlažbu, řezníci do Norska nadále přicházejí a hledají velké množství specialistů na informační technologie. Registrujeme vysokou poptávku po účetních, pracovnících call center a těžká doba také vede firmy k posilování obchodních oddělení, aby podpořily odbyt. Situace na trhu práce se pomalu uklidňuje, říká Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka Manpower ČR a SR a viceprezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb. Propouštění může nastat ještě v oblasti služeb. / Světlana Rysková foto: archov manpower Jak vypadá obecně situace na trhu práce a jaká je prognóza do konce roku? Podle průzkumu na trhu práce, který provádí Manpower každé čtvrtletí v 33 zemích světa včetně ČR a kde sledujeme prognózu zaměstnavatelů na další tři měsíce, by se dalo říci, že se situace zklidňuje. Je zhruba stejné procento zaměstnavatelů (soukromé firmy i státní správa), které předpokládá propouštění a které naopak plánuje zvyšování počtu zaměstnanců. To je z hlediska celorepublikového průměru. Nicméně pokud se podíváme na čísla dle jednotlivých sektorů, tak bude pokračovat propad zpracovatelského průmyslu, dopravy a skladování, stavebnictví. Dopady recese se zřejmě ještě naplno neprojevily v oblasti služeb podnikům. Dá se očekávat, že omezení firemních nákladů na nákup služeb bude mít vliv na růst nezaměstnanosti. Současné krizi se také říká krize manažerů. Je pravda, že manažerů je přebytek a firmy mohou jít klidně s platy dolů? V období růstu jsou firmy nastavené na neustálou expanzi, a jsou tedy „přezaměstnané“, aby měli manažeři kapacitu na rozvoj svého departmentu. To s sebou často nese snižování efektivity, ale prosperující firma to příliš neřeší. Nyní je snižování nákladů a zvyšování efektivity prioritou. To představuje optimalizaci procesů, slučování oddělení nebo jejich úplné rušení. Skutečně se teď na 50 finmag — červenec / srpen 2009 trhu práce ocitlo mnoho zkušených manažerů, kteří nemohou najít adekvátní uplatnění. V minulých letech byla převaha na straně poptávky. Mohli si tedy diktovat podmínky a zaměstnavatel si nemohl ani moc vybírat. Dnes je situace opačná. Využívají v současné krizi podniky outplacementu, tedy snížení negativního dopadu propouštění? V českém prostředí není příliš zvykem poskytovat propouštěným zaměstnancům větší podporu, než nařizuje zákon. Tuto praxi zde začaly zavádět mezinárodní firmy, které jsou na takový přístup zvyklé a považují ho za samozřejmost. V letošním roce ale vidíme zvýšenou poptávku po této službě. Firmy, které jsou vlivem ekonomického prostředí nuceny omezovat provoz a snižovat počet zaměstnanců, si uvědomují, že jakmile dojde k oživení, obnoví nábory. V době růstu se jim to několikanásobně vrátí v podobě nižších nákladů na nábory, protože budou v regionu preferovaným zaměstnavatelem, který má pověst, že v případě potíží nenechá své lidi na holičkách. Existují i přes současnou krizi profese, po kterých je poptávka? Největší nedostatek lidí je ve zdravotnictví. Chybějí lékaři a zdravotní sestry. Česká republika je stále zajímavým místem pro technologické firmy, které sem Jaké profese mohou nyní snáze najít uplatnění v zahraničí než v Česku? Jako kuriozitu děláme teď například nábory řezníků do Norska. Práce v zahraničí je zajímavá pro Čechy hlavně z hlediska lepších výdělků, proto odcházejí platově podhodnocené profese, jako například lékaři, vědci, ale i programátoři, strojní inženýři nebo kuchaři. Nekvalifikovaní pracovníci, kteří u nás v současné době velmi těžko najdou uplatnění, si v zahraničí vydělají relativně slušné peníze jako pomocná síla v zemědělství, stavebnictví nebo v hotelích a restauracích. Využívají firmy v současné krizi outsourcingu? Firmy mají zájem o outsourcing lidských zdrojů, tedy o agenturní způsob zaměstnávání. Je tím míněno najímání pracovníků na projekty dle aktuální potřeby. I přesto, že práce prostřednictvím dočasných zaměstnanců se mnohdy zdá dražší než práce vlastních pracovníků, šetří firmám dlouhodobě náklady a umožňuje jim efektivnější plánování, především v oblasti projektových zakázek. Nový zaměstnanec je k dispozici vždy, když je ho zapotřebí. Navíc se firma „najímáním“ dočasných zaměstnanců zbaví zdlouhavého inzerování, pohovorů a zaškolování nových lidí. Nemluvě o tom, že ušetří i náklady spojené s případným špatným výběrem vlastního zaměstnance a jeho následným propuštěním. Některé firmy jdou ještě dále a vyčleňují celé procesy, které netvoří jejich „core-business“, a nechávají si je zajišťovat personálními agenturami, například kontrolu kvality nebo balení výrobků, ale i další služby. Agentura dostane plán výroby a jejím úkolem je postarat se o to, aby byl v oddělení vždy dostatečný počet lidí dle potřeby, všichni byli proškoleni a pracovní výsledky hlídá teamleader. • daně Jak snížit daně / Marie Votrubová Dají se uplatnit jako daňový náklad výdaje na další osobní vzdělávání (jazykové a jiné odborné kurzy, literaturu, certifikační testy)? Výdaje na vzdělávání, které souvisí s předmětem činnosti podnikatele, popřípadě s pracovním zařazením zaměstnance, jsou daňově uznatelným nákladem. Takovým nákladem je například poplatek za kurz, školení nebo zkoušky. V případě jazykových kurzů v zahraničí jsou to i výdaje spojené se zahraniční pracovní cestou. Je ovšem třeba prokázat, že se skutečně jednalo o pracovní cestu, a nikoli například o dovolenou, při které bylo absolvováno odborné školení. Také je třeba prokázat souvislost předmětu studia či školení s podnikatelskými aktivitami. Kromě možnosti uplatnit náklady na vzdělávání podle zákona o dani z příjmů existuje ještě možnost odečíst úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání a uznání výsledků dalšího vzdělávání od základu daně při podávání daňového přiznání fyzických osob. Podmínkou je, že tyto úhrady nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny podnikatelem jako daňový výdaj. Takto lze odečíst od základu daně částku nejvýše do 10 tisíc korun za kalendářní rok. U osoby se zdravotním postižením až 13 tisíc korun za daňový rok a u osoby s těžším zdravotním postižením až 15 tisíc korun za kalendářní rok. Vynaloženou částku je nutné doložit spolu s podáním daňového přiznání. V tomto případě není nutné prokazovat souvislost s předmětem činnosti. Je možné zahrnout do nákladů ubytování a stravování v hotelu, pokud se podnikatel účastní nějakého vícedenního školení a pokud nejsou tyto výdaje zahrnuty v ceně školení přímo? Pokud prokážete, že tyto výdaje přímo souvisejí se vzděláváním, které souvisí s předmětem činnosti podnikatele či zaměstnavatele, lze uplatnit například ubytování červenec / srpen 2009 — finmag 51 foto: profimedia.cz Víte, jak správně uplatnit náklady na provoz vaší kanceláře, výdaje na školení a kvalifikační zkoušky nebo na pojištění? Odpovědi na tyto i další otázky najdete v pokračování článku o možnosti snížení daňového základu OSVČ a drobných podnikatelů. Trh práce majetku uhrazené nájemcem může nájemce zahrnout do nákladů postupně formou odpisů, ale pouze na základě písemné smlouvy s vlastníkem nemovitosti a za podmínky, že o hodnotu technického zhodnocení není zvýšena vstupní cena u vlastníka majetku. v místě konání školení, náklady na potřebnou literaturu, parkování v místě konání školení. Je-li stravování součástí ubytování, lze akceptovat celou fakturovanou částku, samozřejmě odpadá možnost vyúčtování cestovních náhrad za stravování. Stravujete-li se individuálně, můžete si uplatnit náhrady za zvýšené stravovací výdaje, takzvané stravné, dle zásad cestovních náhrad. Je možné uplatnit výdaje za odbornou literaturu a odborné časopisy? Ano, je to možné, pokud tato literatura souvisí s předmětem činnosti podnikatele, společnosti či s vykonávanou prací. Například náklady na nákup zákonů ze Sbírky zákonů jsou téměř vždy daňově uznatelné. foto: profimedia.cz Jaké druhy pojištění se dají zahrnout do nákladů? Podmínkou uznání pojistného do daňových výdajů je předpoklad: • pojistné souvisí s příjmem, který je předmětem daně, • příjem, ke kterému se pojistné vztahuje, není osvobozen od daně z příjmů. Pokud se tedy jedná například o cestovní pojištění při služební cestě do zahraničí, jde o daňový náklad. U pojištění právní ochrany k vozidlu, které se zčásti používá k podnikatelským účelům a zčásti k soukromým, musíte provést krácení daňového nákladu. Jakým způsobem to provedete, záleží na vás a na tom, zda tento postup dokážete v případě daňové kontroly obhájit. Lze doporučit například přepočet stejným poměrem, v jakém jsou ujeté služební a soukromé kilometry. Podnikatel má kancelář v domě, kde bydlí. Jaký podíl na výdajích za provoz domu si může zahrnout do nákladů? Zde opět platí, že do nákladů lze zahrnout takový podíl, který odpovídá podílu prostoru používaného k podnikání k ostatním prostorům. 52 finmag — červenec / srpen 2009 Záleží na podnikateli, jaký postup k výpočtu zvolí, ale musí být schopen zvolený postup v případě daňové kontroly obhájit. Může například celkové výdaje na provoz domu přepočíst poměrem užívaných metrů čtverečních, ale můžete zvolit i počty místností nebo jinou metodu. Podnikatel má kancelář v pronájmu, ale bylo nutné udělat rekonstrukci. Může zahrnout do nákladů projekt, stavební práce, vybavení nábytkem včetně jeho dovozu a montáže? Pro přesný postup je třeba posoudit, co vše se pod pojmem rekonstrukce skrývá: Vybavení kanceláře nábytkem včetně jeho dovozu a montáže je daňovým nákladem, ovšem u částek přesahujících 40 tisíc korun se zaplacená částka do nákladů dostává postupně formou odpisů. U stavebních prací musíme rozlišovat opravy a technické zhodnocení. Technickým zhodnocením se rozumějí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů či rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku. Opravou se odstraňují účinky fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Pokud by bylo možné stavební práce posoudit jako opravy a nájemce by měl ve smlouvě povinnost provádět opravy na své náklady, bylo by možné zahrnout do nákladů celou částku bez ohledu na její výši. Také v případě, že celkové náklady na rekonstrukci (tj. projekt a stavební práce) u jednoho majetku nepřesáhly 40 tisíc korun a byly provedeny se souhlasem vlastníka, lze je zahrnout do nákladů období, kdy byly vynaloženy. Pokud však náklady přesáhly částku 40 tisíc korun a nejedná se o opravu, jedná se o technické zhodnocení najatého majetku. Technické zhodnocení pronajatého Dají se zahrnout do nákladů výdaje za dekorace kanceláře – vázy, obrazy, fotografie a čerstvé květiny? Fotografie či plakáty v rozumné míře lze uznat jako daňový náklad. Obrazy jsou umělecké předměty, náklady na jejich pořízení nelze daňově uplatnit. Vázy, pokud se nejedná například o starožitné vázy, a tudíž umělecké předměty, lze zahrnout do daňových nákladů. Živé květiny není možné zahrnout do daňově uznatelných nákladů (jedná se o reprezentaci), umělé květiny ano. Dají se odečíst výdaje za více mobilních telefonů, když se všechny používají služebně, případně na kolik telefonů maximálně se dají výdaje uplatnit? Žádnou vyhláškou není stanoveno množství telefonů, které lze daňově uplatnit. Vždy je třeba respektovat zásadu, že daňově lze uplatnit pouze takový náklad, který byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmů z podnikatelské činnosti. Záleží tedy na předmětu činnosti, kterou se zabýváte, na počtu osob, které činnost vykonávají, atd. Obecně ale těžko obhájíte více než 2 telefony na osobu, a i to musíte doložit podpůrnými argumenty, například tím, že vzhledem k počtu zákazníků s různými operátory je finančně výhodnější používat služby dvou nejfrekventovanějších operátorů apod. Musíte být také připraveni na možnost vyžádání podrobného rozpisu hovorů v případě pochybností o výši vykázaných nákladů. Pokud své tvrzení o oprávněnosti nákladů neprokážete, mohou být správcem daně vyloučeny a následně dodaněny. • JinÉ penÍze Podle dat Ministerstva financí ČR za rok 2007 darovali jednotlivci na dobročinné účely 1,4 miliardy korun. Pokud bychom dále připočítali dary věnované ve veřejných sbírkách, jistě by toto číslo bylo ještě o půl miliardy vyšší. Zdá se tedy, že individuální dárcovství je u nás na vzestupu. Před sedmi lety byla výše darovaných prostředků jednotlivci v ČR sotva poloviční. / Kateřina Niklová, Jan Kroupa Lidé svou dobročinnost realizují mnoha způsoby. Zpravidla buď jednorázově ad hoc jako okamžitou, převážně emocionální reakci na konkrétní žádost, nebo dlouhodobě jako promyšlený investiční záměr. Oba způsoby podpory neziskových organizací směřují ke stejnému cíli – někomu ulehčit v jeho nesnázích, případně změnit nepříznivou situaci –, avšak k jeho naplnění využívají odlišné cesty. Dvě cesty darů První cesta je nám všem po dvaceti letech fungování neziskových organizací asi dobře známá. Je vystavěna na získání velkého množství drobných dárců, kteří přispívají na určitou věc, na podporu nějaké kauzy nebo humanitární katastrofy, a to zasláním dárcovské SMS či vhozením drobných do kasičky. Dárce je v pozici, kdy se stává dočasně součástí již vytvořeného mechanismu, který směřuje k naplnění již stanoveného charitativního cíle. Druhá cesta k cíli je zatím v podmínkách ČR méně známá a teprve k nám pozvolna přichází ze zahraničí, zejména z USA a Velké Británie. Pohlíží na dobročinnost jako na dlouhodobou investici zaměřenou na rozvoj námi vybrané neziskové organizace, podporu nám blízkého tématu (kultura, zdraví, bezpečnost), případně se zaměřuje na skupinu lidí, kterým chceme cíleně pomáhat a zlepšovat jejich životní situaci, ať už se jedná o pomoc dětem z dětských domovů, lidem s nejrůznějšími druhy postižení, seniory nebo mnoho dalších. Dárce je zde v pozici investora, kdy spoluvytváří mechanismy správy a čerpání darovaných finančních prostředků, ovlivňuje cíl charitativních aktivit, sleduje efekt své dobročinnosti v dlouhodobém horizontu. Dobročinnost jako investici je možné realizovat prostřednictvím různých typů dárcovských fondů. Dárcovský fond si lze představit podobně jako váš inteligentní účet v bance, na který dlouhodobě zasíláte vy, vaše firma či vaši přátelé finanční prostředky. Ty se na účtu hromadí, případně se i vámi zvolenou investiční strategií zúročují, a ve chvíli, kdy dosáhnou potřebné výše či vznikne potřeba je použít k naplnění vámi stanoveného dobročinného poslání fondu, tak z tohoto účtu odejdou vybrané neziskové organizaci. Aby bylo zřejmé, na jaké dobročinné aktivity mohou být finanční prostředky použity a kdo je oprávněný o tom rozhodovat, je pro každý fond sepsán jeho statut. Ve statutu takového fondu můžete jasně vymezit účel a způsoby využití majetku. Dále se můžete rozhodovat, zda dárcovský fond má být: • Trvalý, nebo dočasný – tzn. vložený majetek v něm je buď uložen nastálo, investuje se a na konkrétní projekty se rozdělují jen každoroční výnosy, anebo se vložený majetek jednorázově či postupně přerozdělí vybrané neziskové organizaci. • Pojmenovaný – po vás nebo podle vašeho přání – nejčastěji na základě účelu, ke kterému budou prostředky využity. • Otevřený, nebo uzavřený – to znamená, že se k němu mohou či nemohou přidat další dárci. červenec / srpen 2009 — finmag 53 foto: profimedia.cz Dobročinnost jako investice JinÉ penÍze Darování ze závěti Do zřízeného fondu je možné přispět i odkazem v závěti. Dobročinné závěti, ve kterých lidé odkážou část svého majetku na nějaký bohulibý účel, jsou na západ od našich hranic zcela běžná věc a rok od roku jich přibývá. I v Čechách je takový způsob dobročinnosti možný. Bohužel chybí jak tradice odkazování na dobročinné účely, tak tradice sepisování závěti jako přirozeného výrazu vůle rozhodovat o svém majetku a svých záležitostech – v tomto případě po smrti. A tak nadace a jiné neziskové organizace zatím stále dědí jen výjimečně a vlastně se o tom raději ani moc nemluví. Nicméně pokud zvažujete možnost, že byste navázali na kdysi i u nás bohatou mecenášskou tradici a odkázali část majetku v závěti na podporu zvoleného tématu, je důležité vědět, že: Zletilé děti mají nárok minimálně na polovinu zákonného podílu (ten se vypočítá tak, že se dělí poměrně podle toho, kolik jich je, ještě s manželem/ manželkou); Nezletilé děti vždy dostanou celý svůj zákonný podíl bez ohledu na vaši poslední vůli; Manžel/manželka může být závětí z dědictví vyřazen/vyřazena; Pokud nemáte dědice (děti, manžela/manželku, ro- Dobročinnost jako investici je možné realizovat prostřednictvím různých typů dárcovských fondů. Dárcovský fond si lze představit podobně jako váš inteligentní účet v bance, na který dlouhodobě zasíláte vy, vaše firma či vaši přátelé finanční prostředky. diče nebo další příbuzné) a nezanecháte závěť, dědí po vás stát (ročně si tak v České republice přijde na bezmála 150 milionů korun). Legislativa týkající se závěti je poměrně složitá, takže se vyplácí poradit se s právníkem či notářem, abyste měli jistotu, že s vaším majetkem bude nakládáno tak, jak byste si přáli. Komunitní nadace Tento model dárcovství založený na dlouhodobém a strategickém přístupu se postupně rozšiřuje z USA a Velké Británie a v posledních letech začíná zakořeňovat v celé Evropě. Hlavními nositeli jsou komunitní nadace. Jde o nezávislé, nevládní neziskové organizace působící v jasně geograficky vymezeném prostoru (spádová oblast obce či města, historicky vymezený region apod.), které usilují o shromažďování finančních prostředků, jež jsou účelně využívány ve prospěch obecně prospěšných aktivit v komunitě. Komunitní nadace pomáhají propojovat dárce (soukromý sektor) s neziskovým sektorem. Jsou postavené na tom, že dárcům nabízejí profesionální služby šité na míru. Když jako jednotlivec nebo firma chcete přispět na nějakou věc, která vám stojí za to, ale nevíte komu a jak, komunitní nadace to za vás zařídí – založí vám dárcovský fond, udělá výběrové řízení na projekty, vybere šikovnou organizaci, zkontroluje realizaci projektu, vyhodnotí efektivitu – zkrátka zařídí servis, který si bude dárce přát. Můžeme si to představit jako systém vnitřně oddělených fondů různých zaměření i velikostí 54 finmag — červenec / srpen 2009 podporovaných finančními příspěvky od nejrůznějších dárců, které jsou administrovány v rámci jedné organizace a využívají tak synergických efektů při jejich zúročování, prezentaci i rozdělování příjemcům pomoci. Začalo to v Clevelandu Proces vzniku komunitních nadací byl započat v roce 1914 v Clevelandu ve státě Ohio místním bankéřem Frederickem Goffem. Tento pán si všiml, že v místních bankách je mnoho drobných fondů, které jsou určeny na konkrétní dobročinnost, ale že řada z nich leží ladem, protože jejich účel již není aktuální. Přišel s nápadem, že by se drobné fondy mohly sloučit do jednoho víceúčelového fondu pro Cleveland, a zrodila se první komunitní nadace. Cleveland byl na počátku 20. století městem průmyslové revoluce: ocel, uhlí, strojírenství. Kdo by tehdy pomyslel, že o 50 let později se bude dříve kvetoucí město topit v dluzích, bude mít skoro nejvyšší kriminalitu v zemi a lidé se budou houfně stěhovat pryč. Clevelandská komunitní nadace ale v té době měla v nadačním jmění téměř miliardu dolarů, a protože navíc dokázala posadit k jednomu stolu všechny, kdo situaci chtěli řešit, byla schopná se postavit do čela revitalizace města. Cleveland je dnes prosperující, moderní a čisté město. Myšlenka komunitních nadací se rozšířila do Evropy v polovině 80. let 20. století, zvláště do Velké Británie. Na území České republiky se dostala až v 90. letech. První komunitní nadace na našem území byla založena v roce 1993 v Ústí nad Labem pod názvem nadace Regionální fond. Ta od roku 1998 fungovala jako Komunitní nadace Ústí nad Labem a od roku 2003 je známa pod jménem Komunitní nadace Euroregionu Labe. Za 16 let jejího působení se jí podařilo akumulovat ve fondech jmění ve výši 47 mil. Kč. Z majetku fondů díky darům od místních firem a jednotlivců i z výnosů jejich kontinuálního zúročování podpořila nadace více než 680 projektů neziskových organizací v celkové výši 21,5 mil. Kč realizovaných v okresech Děčín, Litoměřice, Teplice a Ústí nad Labem (tzv. Euroregion Labe). Kromě svého prvenství je také druhou nejstarší komunitní nadací ve střední Evropě. Spolu s dalšími subjekty Komunitní nadace Euroregionu Labe iniciovala v roce 2006 vznik Asociace komunitních nadací v České republice, jejíž členové administraci dárcovských fondů nabízejí. Ta v současné době sdružuje sedm subjektů. • (Kateřina Niklová je manažerkou pro vztah s dárci Komunitní nadace Euroregionu Labe, Jan Kroupa je z Občanského sdružení na podporu neziskového a občanského sektoru – Podnos.) Členové Asociace komunitních nadací v ČR (www.akncr.cz) Nadační část Jihomoravská komunitní nadace (podporuje území Břeclavska a Hodonínska) Komunitní nadace Euroregionu Labe (podporuje okresy Děčín, Litoměřice, Louny, Teplice, Ústí nad Labem) Komunitní nadace Blanicko, Otavská (se sídlem v Protivíně) Nadační fond Via Vitae (se sídlem v Ostravě) Podpůrná část (podporující rozvoj komunitních nadací) Nadace VIA NETT o.s. Podnos o.s. homo economicus Pitomá média Miloš Zeman mluvil o novinářích jako o pitomcích. Zdůrazňoval přitom, že jde o české specifikum. Nejde. A novináři nejsou pitomci. / Jan Majer O pitomosti médií by mohl vyprávět britský psycholog Tom Stafford. Začalo to telefonátem z rozhlasové stanice a prosbou, zda by do éteru řekl pár slov o svém výzkumu vlivu požívání kávy na lidskou psychiku. Stafforda to nevyvedlo z míry. Pár let předtím napsal pro časopis The Psychologist článek na tohle téma a věděl, že shodou náhod se právě tento článek objevoval jako úplně první položka, když jste do vyhledávače Google zadali slova „coffee“ a „psychology“. Naživo pak v rozhlase chvilku pohovořil o své seriózní studii vlivu kofeinu na nervový systém. Na závěr moderátor zalaškoval a zeptal se Stafforda, jak mu vědecky vysvětlí, že mu kafe z jeho oblíbeného šálku chutná úplně jinak než z obyčejného redakčního hrnku. Vědec zareagoval s humorem a rozhovor zakončil slovy, že to je přece jasné. Z oblíbeného hrnku je káva mnohem lepší. Jak Stafford později popsal v časopise Britské psychologické společnosti, odstartoval tím svoji noční můru. Na rozhlasové vysílání hned zareagovaly deníky The Daily Telegraph a The Sun. Na jejich palcové titulky „Čaj a káva opravdu chutnají lépe z oblíbených hrnků, prokázal vědec“ navázaly seriózní listy pobouřenými komentáři. Pranýřovali v nich akademiky, kteří marní veřejné prostředky na povrchní a zbytečné pseudovýzkumy, jako třeba ten „kafíčkář“ Stafford. Ponížený vědec byl šokovaný. Pokoušel se s redaktory komunikovat, odkazoval je na skutečný obsah svých výzkumů. Nezájem. Vždyť to byla včerejší Teprve když člověk pocítí nekompetentní nebo dokonce zlovolnou žurnalistiku na vlastní kůži, začne média vnímat se zdravým odstupem. story, nikoho už nezajímala a redaktoři pilně pracovali na nových atraktivních tématech. Uvědomil si zákonitosti, jež dříve nevnímal. Nakonec alespoň celou záležitost analyzoval a nabídl své zkušenosti a závěry odborné veřejnosti v již zmíněném měsíčníku The Psychologist. K čemu došel? K tomu, co dávno vědí zkušení politici i pracovníci PR oddělení každé větší firmy. Buďte k novinářům co nejvstřícnější, když materiál připravují. Vyjde-li z toho nesmysl nebo podraz, zkuste toho využít ve svůj prospěch a získat místo omluvy prostor pro vlastní prezentaci. Pokud se redakce staví na zadní, raději ustupte a nechte to být. O tom, jak moc média překrucují realitu, se přesvědčíte teprve ve chvíli, kdy se vás jejich obsah osobně týká. Ve škole vám o odvrácené straně „čtvrté moci“ (v návaznosti na systém moci zákonodárné, výkonné a soudní) mnoho neřeknou. Teprve když člověk pocítí nekompetentní nebo dokonce zlovolnou žurnalistiku na vlastní kůži, začne média vnímat se zdravým odstupem. Stane-li se vaše jméno součástí mediálního příběhu a je novinářem pošpiněno, můžete obvykle jen bezbranně přihlížet. Jakýkoli protest nebo pokus o uvedení věcí na pravou míru vše jen zhorší, můžete na sebe dokonce přivolat další útoky. V drtivé většině případů je opravdu nejrozumnější zatnout zuby a nereagovat. Psycholog Tom Stafford pocítil, co umí člověku způsobit redaktor, který svoji práci odflákne. To je ale ta méně drsná možnost. V podstatě v každém zpravodajském nebo publicistickém materiálu v dnešních médiích dochází k vědomému překrucování reality a k vytrhávání faktů a sdělení z kontextu v zájmu zvýšení atraktivity tématu a zestručnění sdělení. Citáty jsou často upraveny tak, aby lépe dokreslovaly příběh, jak ho chce prezentovat novinář. Ten si je posunu reality obvykle dobře vědom. Má ale na příběh svůj vlastní názor a přeformulování slov jeho aktérů tak, aby „padouch“ vypadal jako úplný idiot, bere jako oprávněnou novinářskou zkratku. Nejde přitom o žádné selhání jednotlivce. Takhle zkrátka fungují média. • červenec / srpen 2009 — finmag 55 styl Perla Maroka Stánky s pomerančovou šťávou, zaklínači hadů, koželužny, největší marocké trhy, sedmdesátimetrový minaret, nepřeberné množství restaurací a také zlodějíčci. Takový je Marrákeš, čtvrté největší město Maroka. / Vladimír Chlupatý V klidu vstát, dát si sprchu pod sotva tekoucí vlažnou vodou, seběhnout po několika schodech z hotelu a zaskočit do nejbližšího hanoutu (stánek s jídlem) na několik vynikajících beghrirů. Tak vypadá ideální začátek dne v marockém Marrákeši. Že nevíte, co je beghrir? Tak to je ovšem chyba, protože máloco po ránu chutná tak dobře jako čerstvý beghrir! Marocká palačinka právě připravená na olivovém oleji, podle chuti podávaná s medem, marmeládou, sýrem nebo jen tak bohatě zakapaná olivovým olejem, by sice k zaplnění žaludku stačila jedna, ale je tak dobrá, že si musíte hned dát ještě druhou, možná i třetí. K pití samozřejmě horký, silný, vydatně oslazený arabský čaj s mátou, který je tak hustý, že v něm téměř stojí lžička. foto: profimedia.cz Toulky bez průvodce Po opulentní snídani zpět do hotelu pro mapu (bude se hodit, je to opravdové bludiště), láhev vody, čepici, sluneční brýle a můžeme vyrazit poznávat taje tohoto opravdu zajímavého města. Jen jedno je nutné si ujasnit předem – nebrat žádného rádoby průvodce a už vůbec se nenechat nalákat někým na prohlídku koželužen a dalších pamětihodností města. Nic není totiž zadarmo a „průvodce“ bude po ukončení exkurze tvrdě vymáhat odměnu i za použití fyzického násilí, jako se to stalo autorovi tohoto článku. Tady zkrátka platí: turisté chodí po městě sami, doprovázeni výhradně kvalitním tištěným průvodcem. Kam tedy vyrazit? Všechny cesty v Marrákeši vedou na Djemaa el-Fna, v místním názvosloví „La Place“ – tedy na náměstí. Ve dne je toto rozlehlé prostranství zaplněné stánky s pečlivě vyskládanými pomeranči a úslužnými prodavači, kteří na požádání vymačkají do skleničky čerstvou šťávu 56 finmag — červenec / srpen 2009 (lépe místo skleničky zvolit hygieničtější plastový pohárek a odmítnout led). Se šťávou v ruce je pak vhodné vyrazit do největšího súku v Maroku. Súk je tržiště, nebo spíše celá městská čtvrť protkaná uličkami, ve kterých jsou desítky a stovky obchodů všeho druhu. Aby se to nepletlo, tak se súky dělí podle prodávaného zboží na súky s oblečením, koberci, ovocem, kořením, módními doplňky, ale třeba i súky, kde se prodává čerstvé maso. Návštěva masného súku je ovšem pouze pro otrlé cestovatele. Kromě zápachu z čerstvě stažených zvířat visících na hácích u stropu tu může slabší povahy porazit pohled na nejrůznější vnitřnosti či části zvířat od žaludku a střev až třeba po useknutou velbloudí hlavu (ta označuje kvalitní řeznický krám). Pokud se někomu udělalo nevolno v masném súku, do koželužen by radši ani neměl chodit. Kdo však přemůže čichové buňky, bude odměněn pohledem na Araby, kteří zpracovávají zvířecí kůže způsobem, jenž se nezměnil po několik staletí. Jen pozor – amoniak ze zvířecí moči, která je základní složkou používaných chemikálií, štípe do očí a stejně nepříjemné je i šlápnutí nohou v sandálech do jedné z všudypřítomných louží. Nad kamennými koryty plnými různobarevných roztoků balancují na úzkých prknech mladí bosí chlapci s náručemi čerstvě obarvených kůží. Ruce i obličej mají rozpraskané od chemikálií, ale jsou rádi, že mají alespoň nějakou práci. Důsledky agresivního zpracování kůže jsou vidět v nedaleké neskutečně špinavé a téměř vyschlé řece, která v čúrcích protéká městem. Ale nic naplat, kožedělný průmysl je důležitou součástí Marrákeše. Kotúbijská mešita Kotúbijskou mešitu určitě nepřehlédnete, je viditelná už z dálky díky svému sedmdesátimetrovému minaretu. Jde o jeden ze tří nejproslulejších minaretů na světě (první dva jsou Tour Hassan v Rabatu a Giralda ve španělské Seville) a z této slavné trojice je ten nejzachovalejší. V době vzniku byla mešita pokrytá malovanou omítkou a mozaikami, která se dochovala jen zčásti. Okolo ní jsou zahrady s volným vstupem. Už se ovšem smráká, je čas na cestu zpět. Dá se využít i koňský povoz. Návrat na La Place vyvolá lehké zmatení – kde je to klidné náměstí s hady a pomerančovými stánky? Zmizelo! Nad prostranstvím osvětleným stovkami luceren se vznáší kouř z desítek restaurací, které tu vyrostly. Vzduchem se line vůně marockých dobrot a člověk jen chodí a vybírá, co by si dal. Kuchaři se překřikují a otáčejí se zády k fotoaparátům. Výběr jídel je přebohatý – od mořských plodů a ryb přes jehněčí a velbloudí speciality až po tagine. Kuřecí tagine nakonec zvítězilo (kuře, brambory, zelenina, dušené v kameninovém talíři). Moc místa u dlouhých stolů není, nakonec se ale vždycky najde. Pak už zbývá jen dojít na unavených nohou do blízkého hotelu a pak už jen sprcha, ze které téměř neteče voda, a spánek. Druhý den čeká objevování dalších krás Marrákeše. Třeba dvou královských paláců, muzea nebo nádherných zahrad. Den se dá stylově zakončit v některé veřejné lázni. Příjemný pobyt v Marrákeši! • V hlavní roli peníze Peníze v zákulisí festivalů Když vychází letní číslo časopisu FINMAG – finančního magazínu, probíhá největší filmová akce v Česku – Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Právě zde byl ohlášen před sedmi lety vznik Českého filmového centra (ČFC), organizace, která se věnuje propagaci české kinematografie v zahraničí a České republiky jakožto místa k natáčení. Proto také v Karlových Varech centrum každoročně bilancuje. / Markéta Šantrochová Karlovy Vary, kde se koná největší domácí filmový festival, lákají mnoho zahraničních distributorů, nákupčích, novinářů a producentů, kteří si sem hlavně díky sekci Na východ od západu a prezentaci připravovaných projektů Works in Progress navykli jezdit pro nové projekty ze střední a východní Evropy. Na východ od západu Pro české filmy je to skvělá příležitost ukázat se v kontextu dalších světových děl, ale neméně důležité je navázat i užitečné kontakty a najít případné koproducenty či distributory. V rámci programu bude uvedena celá řádka českých filmů. Jmenujme alespoň El Paso Zdeňka Tyce v již zmiňované sekci Na východ od západu či Kdopak by se vlka bál, který bude uveden v prestižní sekci Variety Critic’s Cho ice. Ta vznikla ve spolupráci s European Film Promotion a představuje nekonvenční evropské filmy převážně mladých autorů, které každoročně vybírají filmoví kritici časopisu Variety. Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii si letos odnese režisér, výtvarník a zcela jedinečná autorská osobnost českého a světového filmu Jan Švankmajer. Program karlovarského festivalu ale samozřejmě nabídne i přehled vybraných českých filmů vytvořených v uplynulých 12 měsících a četné další projekce. Velkou událostí bude bezesporu uvedení Dobře placené procházky Miloše Formana za jeho osobní účasti. České filmové centrum bude rozhodně při tom. Bilance není špatná České filmové centrum před karlovarským festivalem již tradičně bilancuje uplynulý rok a nejinak je tomu i letos. V květnu se ČFC zúčastnilo filmového festivalu a trhu v Cannes. Pavilon zastupující českou kinematografii tam má už od roku 2004. Slouží jako základna pro všechny zájemce o české filmy i natáčení v ČR, ale také pro české filmaře, kteří do Cannes přijedou. V oficiálním programu festivalu byla Česká republika letos zastoupena studentským filmem Bába, který si ze sekce Cinéfondation odnesl hlavní cenu, což je ohromný úspěch pro začínající režisérku Zuzanu Špidlovou, jelikož její celovečerní prvotina tímto automaticky získává šanci být uvedena v Cannes. Silný příběh Bába ocenila pětičlenná porota v čele s britským režisérem Johnem Boormanem (tvůrce legendární fantasy Excalibur). Kromě toho bylo na filmovém trhu promítnuto sedm nových českých filmů, které hledají cestu do mezinárodní distribuce – např. Bathory, Anglické jahody, Tobruk, Kdopak by se vlka bál, Sestra, Ocas ještěrky a koprodukční Nebe, peklo…zem. České filmové centrum je již od svého založení členem organizace European Film Promotion. Jednou z přidružených aktivit je tzv. Producer on the Move, kdy se v Cannes mezinárodní filmové veřejnosti představí začínající producentská osobnost. Letos to byla Monika Kristl, jejíž první celovečerní producentský počin Tři sezóny v pekle zpracovává zajímavé téma přerodu české společnosti kolem roku 1948 očima začínajícího básníka, jehož předobrazem byl Egon Bondy. Češi hned po Cannes Hned vzápětí po Cannes, na začátku června, pořádalo ČFC v Paříži první přehlídku českých filmů od roku 1989. Pod názvem Czech-in pour le cinéma tchŹque představilo pařížskému publiku celkem 10 českých filmů. Průřez českou kinematografií posledních 20 let zahájila 3. června projekce filmu Ondřeje Trojana z roku 2003 Želary, kterou osobně uvedla herečka Aňa Geislerová. Prezentovány byly snímky režisérů typických právě pro novou českou kinematografii po sametové revoluci, jako jsou Bohdan Sláma, Saša Gedeon, Petr Zelenka, Alice Nellis, Jan Svěrák a další. Přehlídku zakončila projekce dokumentu Občan Havel. Podobné přehlídky pořádá ČFC také v Německu a ve Velké Británii. Jejich hlavním cílem je dostat české filmy alespoň částečně do běžné kinodistribuce, protože jich zatím do kin přijde jen velmi málo, a samozřejmě nalákat diváky a média v dané zemi. Při takových akcích je také mnohem snazší napojit se na tamní filmové struktury, setkat se s filmovými distributory a nabídnout jim nové filmy, propojit české a francouzské producenty pro případné koprodukce atd. To vše ale vyžaduje dlouhodobější přístup a pravidelné opakování a rozšiřování akce. • (Autorka pracuje v Českém filmovém centru – ČFC.) Postavení českých filmů na trhu v letech 1991 – 2008 Rok Premiéry Návště v nostPodílTržbyPodíl (v mil. osob) (v %) (v mil. Kč ) (v %) 1998 15 1,3 14,3 59, 9 11,8 1999 19 2,1 25,3 118, 7 23,9 2000 20 2,0 23,2 121, 8 20,5 2001 17 3,1 30,0 209, 6 25,6 2002 20 1,3 12,6 95, 5 10,1 2003 15 3,0 25,0 257, 3 23,7 2004 23 2,9 23,9 259, 5 23,5 2005 23 2,4 25,1 208, 5 24,4 2006 23 3,2 31,1 300, 3 30,8 2007 20 3,4 32,4 335, 7 32,4 2008 34 4,1 40,9 398, 7 39, 4 Zdroj: ČFC červenec / srpen 2009 — finmag 57 Knihy Od Gilgameše po krizi Ideologie svobody a zodpovědnosti „Pravověrného“ ekonoma, vyznávajícího hlavně „tvrdá“ data, možná kniha Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla rozladí. Ostatním nabízí zajímavý historický exkurz s často netušeným kontextem. foto: archiv / František Mašek Ekonoma Tomáše Sedláčka si řada čtenářů spojuje se čtvrtečními blogy v Hospodářských novinách. Nečtou se jen kvůli ekonomice, ale hlavně kvůli celospolečenskému přesahu. Nekonvenční Sedláčkův pohled část „pravověrných“ ekonomů, kladoucích důraz na „tvrdá“ data či fakta, logicky irituje. Kdo ale hledá součkovské Tušení souvislosti, jistě si smlsne na Sedláčkově knize Ekonomie dobra a zla, psané v obdobném duchu. Autor pojímá ekonomii široce, věren myšlence, že „nebude dobrým ekonomem ten, kdo je jen ekonomem“. Zabývá se hodně etikou a pojmy dobro a zlo v čase, různých náboženstvích a filozofických systémech. V knize s podtitulem Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi tak nijak překvapivě bourá některá klišé, rozšířená mezi laickou i částí odborné veřejnosti. Ekonomika, jak mj. upozorňuje, nezačíná Bohatstvím národů od Adama Smithe či René Descartem, který ji chtěl více zahalit do matematického kabátu. Důležité otázky a leckdy i odpovědi na některá zásadní ekonomická témata nachází již v sumerském Eposu o Gilgamešovi. V toulkách časem se zastavme u sociologa Wernera Sombarta, který upozornil, že v židovském náboženství vládnou stejné základní myšlenky jako v kapitalismu. Nová není ani myšlenka plánované ekonomiky a stěžejní role státu. Vždyť v Ústavě starořeckého filozofa Platona nemají vládci a vojáci žádné osobní vlastnictví. „Jestliže si Gilgameš při stavbě zdi kladl nárok na celého člověka, aby byl schopen dostatečných výkonů, Platon obětuje jednotlivce myšlence. Jeho vůle se nesmí odchylovat od obecné státní vůle.“ Od klíčové otázky, zda je člověk dobrý, nebo zlý, se přitom odvíjí i „regulace“. Pokud by byl od přírody zlý, musí být k dobru donucen a omezena jeho svoboda. V opačném případě to není třeba – směřuje přirozeně k dobru. Zlo (záleží vždy na úhlu pohledu) není možné vymýtit a ani to není žádoucí. Jeho důsledky ale můžeme eliminovat jako svatý Prokop, který využil čerta, aby mu zoral pole. 58 finmag — červenec / srpen 2009 V souvislosti s Labyrintem světa a rájem srdce Jana Ámose Komenského kniha uvádí: „Kapitalismus se liší od jiných konkurenčních systémů zejména v jednom ohledu, díky němuž sklízí potenciál neuvěřitelné společenské energie. Poskytuje totiž lidem iluzi, že se mohou dostat do Arch Fortuna (Hradu štěstí) svým společenským přičiněním. K tomu je potřeba ideologie svobody a zodpovědnosti. S jejich pomocí se vytvoří kýžená motivace, která dokáže povzbuzovat k neustálým výtvorům. Komunismus tento element neobsahoval, a snad i proto nebyl schopen z lidí vykřesat dostatečný, dlouhodobý, neustále sebeobnovující se zápal pro věc.“ Co dodat? „Láteříme na neřest, chceme ji vymýtit a přitom z ní plyne náš prospěch. Každá neřest má svůj efekt, zvyšuje poptávku po zboží či službách,“ cituje zase Sedláček postřeh otce myšlenky neviditelného trhu, méně známého filozofa Bernarda Mandevilleho. Pokora a kreativní destrukce Sedláček je velmi kritický vůči ekonomům, kteří prý musejí v teorii ignorovat valnou většinu skutečného života a v praktickém ekonomickém životě valnou většinu teorií. Ekonom má být pokorný – měl by si uvědomit, že ekonomiku nevymýšlíme ani nestavíme. Modely, z nich ekonomové s oblibou vycházejí, jsou podle Sedláčka často problematické. Závěr práce je věnován finanční krizi či globální recesi. Stejně jako rakouský ekonom Josef Schumpeter vyzdvihuje Sedláček i pozitivní roli krizí, tzv. kreativní destrukci – na základech starého, špatného, vzniká nové, čehož je třeba využít. Představu, že sebelepší regulace či geniální nápad zabrání dalším krizím, pokládá za velký omyl. „Krize je náš lidský úděl a je na nás, kolik z ní načerpáme znamení, poučení a koneckonců nové energie.“ Na základě nestandardního chování na Wall Streetu, rozsáhlé státní pomoci a znárodňování bank i firem dokumentuje, že jde o stejně závažnou krizi jako ve 30. letech. Není sám, může mít i pravdu. Měl by ale své tvrzení více rozvést. Době chybí přiměřenost Sedláček připomíná, že za současnými problémy je nepřiměřeně vysoký růst za cenu dluhů. I nedostatek si musíme uměle vytvářet. Nejsme architekty ekonomiky a ekonomické systémy jsou nepředvídatelné. Zdá se tedy, že musíme mnohé nové opustit a naopak k mnohému starému se vrátit. Jde hlavně o materiální rozmazlenost a přílišný důraz na štěstí, plynoucí z ekonomického blahobytu. Hospodářská politika sledující tento cíl se nutně stává procyklickou, rostou tak dluhy z dob hubených i bohatých a případné krize mohou být mnohem horší než bez nich. Dluhy je přitom třeba splatit ještě před další krizí. Navrhuje proto vrátit se s Johnem S. Millem k základům utilitární ekonomie, jejímž jádrem není a nikdy být neměla maximalizace soukromého užitku, ale užitek celku. Jde o to vrátit době přiměřenost. Závěr není nijak nový ani překvapivý, ale nutí minimálně k zamyšlení – jako celá Ekonomie dobra a zla. Z knihy, vydané pražským nakladatelstvím 65. pole, se stal ekonomický bestseller. Přispěje tedy k pozitivním změnám? • Tomáš Sedláček, Ekonomie dobra a zla, vydalo nakladatelství 65. Pole 2009, 272 stran. auta RS v novém dresu Pro mnohé je to bezmála zaklínadlo – mám „ereso“, chci ereso, mít tak ereso… Škodě se sázka na nejvýkonnější verzi označenou jako RS skutečně povedla. / Igor Sirota Co nového zvenčí? Dnes je tady Octavia RS v novém dresu. Výrobce o ní tvrdí, že doznala tolika změn, že se dá hovořit bezmála o nové generaci. Nebudeme všemu hned věřit, ale pravdou je, že především nové světlomety pozměnily vizáž Octavie a samozřejmě i verze RS. Logo je umístěno i na pozměněném chladiči. Příď si tedy s dosavadní verzí nespletete rozhodně. Navíc přináší i technické novinky. Například zmiňované světlomety mohou být xenonové s natáčecím modulem. Do nově tvarovaného předního nárazníku s výraznějším nasávacím otvorem jsou poprvé u Škody Auto zasazena LED diodová světla pro denní svícení, která mají celkovou spotřebu jen 50 W. Z jiných modelů pak známe mlhová světla s Corner funkcí, tedy svícení do zatáčky. Dnes je tady Octavia RS v novém dresu. Výrobce o ní tvrdí, že doznala tolika změn, že se dá hovořit bezmála o nové generaci. Kdo miluje detaily, nepřehlédne ani nové dekory litých kol. Pokud chcete „sedět na zemi“, můžete zvolit osmnáctipalcová kola Neptune. Ale varujeme předem, neplačte, že jste je na českých silnicích velmi brzy zničili. Kdo má Octavii pořádně „v oku“, pozná, že ereso je o 13 milimetrů proti běžné Octavii sníženo. U kombi verze je to o 12 mm. Ke „šťastné sedmičce“ barev přidali výrobci u tohoto modelu ještě osmou – antracitovou. Ale dost už obcházení vozu. Koneckonců, zadní nárazník nebo pozměněné tvary zadních světel už tak nepřekvapí. Je čas usednout za volant, o to přece v případě verze RS jde? V interiéru řidič nalezne příkladnou ergonomii, přesné zpracování a kvalitní materiály. A je jedno, zda mluvíme o liftbacku nebo kombi. Nový interiér RS nazvaný Supreme je kombinací pravé a umělé kůže. Pozměněný je i dekor RS ozdobných lišt výpl- ní dveří a přístrojové desky. Všechno tohle se nemá a ani nechce tvářit jako závodní vůz, ale navodí sportovní atmosféru. Dostáváme vylepšenou klimatizaci Climatronic, která díky senzoru kvality vzduchu vyhodnocuje úroveň znečištění vzduchu proudícího do interiéru a samočinně přepíná na vnitřní cirkulaci. Dvě srdce Co by to ale všechno bylo platné, kdyby nebylo sportovního srdce. V případě Octavie RS mohou být hned dvě. Samozřejmě nikoliv najednou. Hvězdou je benzinový čtyřválec přeplňovaný turbodmychadlem o výkonu 200 koní. Označení TSI navíc napovídá, že jde o přímé vstřikování benzinu. Agregát má největší přednost v bezmála lineárním nástupu točivého momentu. Prostě – táhne skoro od volnoběhu a nezadýchá se. Když si vzpomeneme na první RS, chybí tomu onen kopanec do zad v podobě okamžiku nástupu turba, ale ta doba už je přece dávno pryč. Takže? Táhne a táhne. Pokud budete chtít, dokážete s tímhle motorem také jezdit poměrně úsporně kolem 8,5 litru, i když oficiální papírové údaje hovoří o litr vyšší kombinované spotřebě. Jenže to byste nesměli mít srdce závodníka. Bude-li vás to ponoukat ke zrychlování při každé příležitosti, Octavia RS je na to připravena. Možná to bude znít kacířsky, ale dnes do světa RS stejně tak patří i turbodiesely. Ten v RS má výkon 170 koní a vlastně jen o deset koní zaostává za první generací nejvýkonnějšího eresa minulosti. Vidíte, kam ten čas spěje. Ostatně to platí především, když přidáme k tomuto údaji další – spotřeba verze RS s turbodieselem může klidně činit jen lehce nad šest litrů. Paráda, co říkáte? Vzhledem k tomu, že tyto parametry zůstávají stejné, dalo by se říci – nic nového. Ne, není to tak docela pravda. Vzhledem ke snížení hmotnosti u benzinové verze o 20 a u naftové o 15 kilogramů je vůz agilnější – a je to cítit. Prostě v nové generaci si těch dvou písmen RS budete užívat ještě více. Základní cena Octavia RS s přeplňovaným zážehovým motorem 2. TSI začíná na částsce 744 900 Kč, a to se šestistupňovou manuální převodovkou. Za turbodiesel musíte připlatit navíc 25 000 korun. • červenec / srpen 2009 — finmag 59 foto: archiv škoda auto Vše začalo v roce 2000 a do dnešních dnů se našlo celkem 60 tisíc těch, kdo sáhli po něčem „trochu jiném“. Především provedení Combi v této nejvýkonnější verzi lákalo. Až to trochu překvapí, že celkem 70 procent všech kupců „eresa“ bažilo po prodloužené verzi. Po pravdě řečeno tato láska k velkým zavazadelníkům není ryze česká, propadli jí Němci, Švýcaři a další. Naopak liftback je populárnější ve Velké Británii nebo Španělsku. „Pamětníci“ si jistě vzpomenou, přestože existuje mnoho výkonnějších vozů, na ten krásný pocit, když škodovka dokázala soupeřit se svými 180 koni s renomovanými značkami. Ten ostrý nástup turbod mychadla, jeho svist při nasávání vzduchu… z nadhledu Do světa na vlastní riziko 1. Afghánistán 10. Katar a Kuvajt válečné a teroristické akce vnitřní nepokoje 2. Irák 11. Mali válečné akce v okolí měst Kayes, Tombouctou, Gao, Kidal vnitřní nepokoje 3. Fidži teroristické útoky, kriminalita 12. Venezuela 4. Filipíny kriminalita, vnitřní nepokoje kriminalita a únosy na jihu filipínského ostrova Mindanao – poloostrov Zamboanga, oblasti North Cotabato, Lanao del Norte a Iligan City a na jižních ostrovech Basilan, Sulu a Tawi-Tawi 5. Kolumbie riziko únosu, vnitřní nepokoje 6. Uzbekistán okolí města Andižan vnitřní nepokoje 7. Etiopie 13. Madagaskar vnitřní nepokoje 14. Sierra Leone riziko nepokojů v hlavním městě Freetown 15. Srí Lanka na severu vnitřní nepokoje 16. Turecko vnitřní nepokoje, terorismus na turecko-irácké hranici Hakkari, Sirnak a Siirt (sousedící s Irákem) kriminalita, únosy, vnitřní nepokoje 8. Keňa kriminalita 9. Jemen oblasti Marib, Shabwa, Jawf, Saada, Abyan a Hadramawt – vnitřní nepokoje, únosy grafika: martin Svoboda Léto si většina z nás nedokáže představit bez dovolené. Mezi tuzemskými cestovateli se najdou i tací, kterým nestačí aktivní dovolená strávená turistikou nebo cyklistikou a dalšími sporty. Chtějí víc. Vědomě plánují svou rekreaci do zón, ve kterých eskaluje násilí, zuří válečný konflikt anebo je u moci nedemokratický režim. Jiní tam ale mohou zabloudit náhodou nebo z neznalosti. Jestliže vás neláká pobíhat po ulicích v neprůstřelné vestě, nejezděte do zemí, jako jsou Irák nebo Afghánistán. Bezpečnostní rizika nejsou jen válečné konflikty, ale souvisejí s vyšší kriminalitou, která na vás v cílové zemi může čekat. Jejími průvodními znaky jsou únosy, krádeže, cílené zaměřování na turisty. Nárůst kriminality souvisí s oslabením státní moci. Je vhodné se vyvarovat cest do států, jako jsou Fidži, Filipíny (zejména jih ostrova Mindanao nebo ostrovy Basilan, Sula a Tawi-Tawi), Nepál, Kolumbie a Venezuela, kde začíná docházet k násilnostem i mimo hlavní město Caracas. Navíc venezuelská armáda bojuje proti drogovým kartelům. Prohlídky zavazadel nejen na 60 finmag — červenec / srpen 2009 letišti patří ke každodennímu koloritu. Hranice mezi bezpečnostními riziky a teroristickými útoky je tenká. I v politicky stabilních zemích se můžete dočkat teroristických násilností. Nebezpečno je všude tam, kde stát nevykonává své základní funkce. Na seznamu takových států figuruje i Etiopie (zvláště příhraničí se státem Eritrea nebo celého federativního státu Somali – Ogaden). Zvýšenému riziku se vystavujete cestou do Keni, Jemenu, Jordánska (ačkoliv je poměrně bezpečné, budete-li se řídit pokyny tamních úřadů a hotelového personálu), Kuvajtu, Kataru nebo Uzbekistánu. Určité ohrožení vás může potkat na severu Mali, kde operují separatistické skupiny Tuaregů. Politický boj se nevede všude jen vajíčky jako v případě České republiky. Mezi země, kde je ostrý spor mezi vládnoucí garniturou a opozicí, patří Madagaskar. V některých státech vyvolávají napjatou situaci ozbrojené konflikty mezi armádou a povstalci, jako v případě Sierra Leone nebo Srí Lanky (armáda versus Tamilští tygři). V Turecku naopak probíhá vleklý konflikt mezi tureckou ar- mádou a kurdskou menšinou zastoupenou kurdskou teroristickou organizací PKK. Základní pravidla pohybu v zemích s narušenou bezpečností je dbát zvýšené obezřetnosti a opatrnosti. Vyhýbat se místům s vysokým počtem lidí (shromáždění, demonstrace, tržiště). S místními obyvateli se nepouštějte do politických nebo náboženských debat, respektujte jejich zvyky (především v arabských zemích) a odlišnou mentalitu. Neverbální gesta mohou mít více významů, a často i zcela protichůdných, než jak je chápeme my. Kromě bezpečnostních rizik vás na dovolené může potkat i nemilá situace v podobě onemocnění některou exotickou chorobou. Tomu se dá předcházet očkováním před cestou a dodržováním hygienických návyků. Ty mohou být v některých zemích oproti tuzemským zvyklostem zvýšené. K základním pravidlům záležitosti patří nepít vodu z veřejných vodovodů bez převaření. I v samotné Evropě se nedoporučuje k běžné konzumaci jiná voda než balená. Týká se to některých částí Itálie nebo Řecka. V zemích střední Afriky a na Filipínách hrozí horečka Ebola. Malárií se můžete nakazit v tropickém a subtropickém pásu, původci nemoci jsou noční mušky a komáři. V různých částech Afriky (východ, jih), Ameriky (sever, jih) a Asie ( jih, střední část) je riziko nákazy morem. Tuberkulóza se týká všech zemí rozvojového světa (především Afriky) a žlutou zimnicí můžete nejčastěji onemocnět v Latinské Americe a v tropické Africe. Nemocí, které vás mohou na cestách potkat, jsou desítky, ale pokud se přesto nechcete vzdát cest za exotikou, můžete se dát očkovat. Informace o očkování a cestovní medicíně naleznete na webových stránkách Státního zdravotního ústavu (www.szu.cz), který navazuje na další projekty, a to www.vakciny.net a www. o ckovacicentrum.cz. Vždy ale mějte na paměti, že každé očkování a farmaka jsou zásahem do organismu a je na vás, zda vám to za to stojí. Nejnovější hrozbou je mexická chřipka (původně prasečí, ale nemoci se obvykle nazývají podle země, ve které byly poprvé zachyceny), proti které zatím není účinná prevence. • (Stránku připravil Josef Janda, redaktor finančního serveru Měšec.cz.) červenec / srpen 2009 — finmag 61 sci-fi Všední den v budoucnosti foto: archiv autora Na burzách sběratelů pohlednic se obzvláště cení jedna skupina exemplářů z počátku 20. století. Jsou na nich zachycena česká města, pomocí fotokoláže dotvořená tak, jak budou vypadat v populárních představách v budoucnosti. / Ivan Adamovič O podobě obytných domů zítřka si kupodivu nikdo spekulovat netroufl. Veškeré inovace se týkají dopravy. Po náměstích starobylých měst se táhnou koleje tramvají, slavné české kopce a hory jsou provrtány tunely a nebe nad červenými sedlovými střechami se hemží vzdušnou dopravou – od individuálních letadélek až po majestátní vzducholodi pro desítky pasažérů. Zdá se, jako by právě z těchto pohlednic čerpal inspiraci k některým ze svých filmů režisér Karel Zeman, především k Ukradené vzducholodi. Efekt pohlednic měl být zjevně komický, ale i tak můžeme jen hádat, jaké byly pravé pocity lidí z počátku století ohledně rychlého rozvoje techniky. Něco nám napovídá tehdejší literatura, dobové povídky a fejetony. Ze zrychlujícího se tempa si i spisovatelé dělali legraci, nicméně za tím smíchem je cítit obava evropského intelektuála z konce starých dobrých časů. Co ony fotografie spolehlivě předpověděly, je rozvoj automobilismu. Ani jejich tvůrci si však ve svých bláznivých snech nedokázali představit ulice doslova obsypané auty. V jejich představách se demokratizace dopravy odehrávala spíše v povětří. Po silnicích budoucnosti stále jezdí auta spíše výjimečně, zato když zvednete hlavu, dá vám to práci, abyste nechtěně nenahlédli pod sukně nějaké paničky, která si to letí v apartním kloboučku na večerní divadelní představení. Lidový kalendář Kmotr Švanda z roku 1908 si vzdušnou dopravu představuje takto: „Zajdeme si přes ulici k vysoce položené stanici pro vzducho62 finmag — červenec / srpen 2009 lodní omnibusy. Nad střechy města vysoko zvedá se věž. Vstoupíme dole do sloupoví a neseme se do výše elektrickým vytahovadlem. Nahoře na plošině čeká již elektrický vzduchový omnibus, nebo hned celý vzducholodní omnibusový vlak. Koupíme si lístek například do Ria de Janeiro v Jižní Americe, chceme tam zajeti si na krátkou návštěvu k tetě Rozálii. Kdosi vykřikne: Start! A na to hned zvedne vzducholoď své troj až čtyřnásobné olbřímské větrné plachty a odnese nás pryč; mizí pod námi půda, vznášíme se vysoko nad městy, řekami, horami, údolími a moři, rychle a příjemně, že nedá se to ani vylíčiti.“ Jak známo, rozvoj telekomunikací ukázal, že potřeba dopravovat se někam fyzicky není až tak silná, pokud tam můžete dosáhnout svým hlasem a zrakem. Ke slovu přišly i osudové katastrofy. Obrazy zřítivších se a hořících vzducholodí patří dodnes k nejpůsobivějším v dějinách dopravy. A historie se opakuje. Po katastrofách raketoplánů se i pohyb lidstva do vesmíru citelně zpomalil. Karel Čapek napsal pěkný fejeton o muži, který může na chviličku nahlédnout do novin budoucnosti a ke svému rozčarování zjistí, že jsou plné obyčejného zpravodajství, třeba o tom, že nasněžilo a je třeba odklízet z chodníků sníh. Také zachované fragmenty dopisů na líci pohlednic ukazují, že život je jinde než v údivu nad všemocnou technikou. Na jednom z dochovaných pohledů (přetištěno v publikaci Města v budoucnosti na pohlednicích z počátku 20. století) vidíme Vysoké Mýto budoucnosti, na náměstí hned dvě tragické nehody, auto přejíždí chodce, z tramvaje vypadává cestující, po obloze letí balon a v centru dění stojí usmívající se černoch v cylindru jako předzvěst plně globalizovaného světa. A co píše odesílatel tohoto dramatického výjevu? „Drahá teto! Slavnost je pokažená. Jak zde bude něco zajímavého, sdělím. Srdečně zdraví, Fanči.“ Možná, že až opravdu přeletí téhle Fanči nad hlavou letadlo, jen se koutkem oka poohlédne po jeho stínu, v obavě před bouřkou roztáhne paraplíčko a povzdechne si, jak málo zajímavého je zde, ve Vysokém Mýtě... • Spor při reklamaci vybavení Vaší domácnosti Vám pomůže vyřešit AXA. Pojištění Domov: domácnost, stavba, odpovědnost. AXA linka 14 292, www.axa.cz červenec / srpen 2009 — finmag 63 64 finmag — červenec / srpen 2009
Podobné dokumenty
Zakladym 333KB 30.6. 2010 09:32:55
tento termín k tomu, aby odhalil a na pravou míru uvedl některé aspekty ženského chování, které jsou
nám každodenně podsouvány s takovou samozřejmostí a frekvencí, že se pomalu stávají pravdou.
Pří...
čtenářský objektiv
expert. Já se jeden podzimní týden sebral a udělal si
spolu s přáteli takový příjemný roadtrip po Albánii
a Černé Hoře. A jaká je tedy skutečnost?
Ano, dá se říci, že každé třetí auto je zde
Merced...
Stáhnout publikaci - Klub sběratelů kuriozit
většinu, která byla aktivní ve všech
odvětvích klubové činnosti.
Dík samozřejmě patří hlavně funkcionářům,
kteří řadu let pro klub a jeho členy pracovali a této činnosti věnovali čas, o který ošidi...