Duch svatý: Víš co (pro tebe) činí? 29. 5. 2016 1. Čtení: Ez 37:1

Duch svatý: Víš co (pro tebe) činí?
1. Čtení: Ez 37:1-14
29. 5. 2016
Hlavní čtení: Ez 36:26-28
Milí bratři, milé sestry,
před dvěma týdny, na svatodušní neděli, jsme se společně zabývali osobou Ducha svatého. Ptali jsme se:
Kdo Duch svatý vlastně je? A z Písma jsme si připomněli, že Duch svatý je za prvé osoba, se kterou smíme
a musíme mít osobní vztah. A za druhé že Duch svatý, který v nás z milosti přebývá, je Bůh - se vším všudy.
Dnes pokročíme. Dnes se zaměříme na dílo Ducha svatého. Na to, co Duch svatý činí. Totiž čím lépe
budeme znát dílo Ducha svatého, jeho skutky, tím více si ho budeme vážit.
Setkáváme se s tím v běžném životě. Pana Františka Vomáčky si vážím úplně stejně jako druhých lidí. Ale
když zjistím, že pan Vomáčka je vynikající chirurg, aniž bych se k tomu nutil, budu si ho vážit ještě víc. A
když mě jednou tento vynikající chirurg bude úspěšně operovat, moje úcta a vděčnost k jeho osobě ještě více
naroste.
Naše úcta k Bohu Duchu svatému bude tím větší, čím lépe budeme znát jeho roli v díle stvoření, spasení a
posvěcení. A hlavně: Čím lépe budeme toto jeho dílo rozpoznávat sami na sobě.
Vždyť činnost Ducha svatého je pro nás naprosto zásadní. A přitom toho o něm tak málo víme!
Bratři a sestry, znovu se dnes ptejme: Odkud poznáme nejlépe dílo a působení Ducha svatého? Z toho, co
nám řeknou druzí křesťané? Jistě je to možné. Alespoň z části. Lidské zdroje ovšem nikdy nejsou
stoprocentně spolehlivé.
Křesťané mají různé zkušenosti - a leccos z toho, co duchovně prožívají, připisují působení Ducha svatého.
Někdy mají pravdu. Jindy se však mohou mýlit. Což nám většinou odhalí pozorné studium Písma.
Slyšel jsem třeba, že jistý křesťan údajně prožívá působení Ducha svatého stejně intenzivně v pátek při
bohoslužbě v muslimské mešitě, jako v neděli při křesťanských bohoslužbách. Skutečně je to možné? Že by
snad Duch Ježíše Krista, kterého muslimové nepřijímají jako Pána a Spasitele, působil úplně stejně mezi
muslimy, jako mezi křesťany? Anebo to je jen zbožné přání onoho člověka, který zaměňuje své vlastní
pocity za působení Ducha Kristova? Suďte sami. Ale suďte podle Písma!
A to platí i o našem nitru. Ani to nevypovídá o Duchu svatém vždycky správně. Může nám o něm pravdivě
svědčit. A také nemusí. Opět: I to, co my sami duchovně prožíváme a cítíme, je tedy dobré vystavit zvěsti
Písma. Proč?
Protože autorem Písma není nikdo jiný než Duch svatý sám! Písmo je v posledku výtvorem Ducha
svatého. A na rozdíl od našeho hříšného srdce se nemýlí. Bratři a sestry, když otevřete kteroukoli knihu, na
začátku i na konci naleznete jméno autora knihy. A stejně je tomu v případě Písma. Bůh Duch svatý je
výslovně jmenován na samotném začátku Bible a také na samotném jejím konci. Z prvních veršů knihy
Genesis slyšíme: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní
byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1:1-2) A z posledních veršů knihy Zjevení: 17 A Duch i
nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo
nabere vody života. (Zj 22:17)
Tak tedy tím dnes začněme: Písmo je dílem Ducha svatého. Duch svatý je autorem Bible. Tato kniha - a
jedině tato kniha - je cele prodchnuta Duchem Božím. Jak říká apoštol Pavel: Veškeré Písmo pochází z
Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk
byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3:16-17)
Všimněte si, že apoštol zde mluví o veškerém Písmu, o celém Písmu. Ne jen o evangeliích. Ne jen o Novém
zákoně. Ale o celé Bibli! V Písmu není jediné řádky, která by nepocházela od Boha. Žádnou podobnou
knihu na celém světě nenalezneme! Ve srovnání s ní bledne Korán, indické védy, nebo Harry Potter. Žádný
z těchto textů není výtvorem Ducha svatého. To sice nemůžeme vědecky dokázat, ale pevně tomu věříme.
Tak jako tvrdíme bez důkazů, že Bůh Otec stvořil vesmír. A že Ježíš Kristus byl vzkříšen. Také si všimněte,
že apoštol mluví o Písmu. To je důležité. Nejen že Duch svatý dával ta správná slova do myslí těch, kteří
Písmo sepsali, ale vedl i to psaní samotné, celý proces zapisování, opisování, předávání a uchovávání.
Proto křesťané po staletí vyznávají, že Písmo je neomylné. To napsané Boží slovo je neomylné. Písmo je
pravým Božím Slovem. Písmo = pravdivé Boží slovo. Mezi touto knihou a tím, co Bůh chtěl říct a řekl, je
zkrátka rovnítko.
Proto je Písmo dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl
náležitě připraven ke každému dobrému činu. Z Bible víme, že Bůh Duch svatý povzbuzoval proroky k
mluvení, k prorokování. Třeba Ezechiel vzpomíná: Řekl mi: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou
mluvit." 2 Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. I slyšel jsem ho k sobě
mluvit. 3 Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se
vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne. 4 I synové jsou zatvrzelí a mají
tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin«, 5 ať poslechnou nebo ne, jsou
dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok. (Ez 2:1-5) A ne jen proroky... O králi Davidovi
prohlašují první křesťané v knize Skutků toto: Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich,
25
ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: 'Proč zuří pohané hněvem a
národy osnují marná spiknutí? 26 Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho
Mesiáši.' (Sk 4:24-26)
A Bůh také vedl tyto lidi k tomu, aby to, co slyšeli a řekli, také zapsali. Například Jeremjášovi Hospodin
nařizuje: 2 "Vezmi si svitek knihy a napiš do něho všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli a Judovi i
o všech pronárodech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil, ode dnů Jóšijášových až dodnes. (Jr 36:2)
Bůh Duch svatý je tedy autorem Písma. Proto bychom kvalitu Bible neměli zbrkle poměřovat lidskými
měřítky. Když něčemu nerozumíme, když nám něco není jasné, je to kvůli našemu nedostatečnému poznání
a zatemnělé mysli. V žádném případě to však není kvůli tomu, že Bible je podivná, nebo dokonce omylná
kniha.
My máme přece přirozeně sklon hledat chyby všude jinde než u sebe. Raději řekneme, že Písmo je těžké,
než abychom přiznali, že jsme při čtení netrpěliví. Nebo že při studiu Písma málo prosíme Ducha svatého,
aby nám dal porozumět tomu, co čteme. Když narazíme na nějakou údajnou nepřesnost, nebo protimluv,
nedáme si tu práci, abychom se dopídili řešení.
Když si jen vzpomenu, kolikrát za svůj krátký život jsem obviňoval Bibli z toho, že si protiřečí, nebo že v
něčem se mýlí. No, za nějaký čas - třeba i za několik let - jsem z milosti Boží došel k tomu, že jsem tehdy
měl jen tmu před očima. Najednou jsem všechno viděl jasně. Čtení, porozumění a výklad slova Božího je
celoživotní závod. A jak to u závodů bývá: Není důležité vyhrát, není důležité být na prvním místě...
Důležité je zúčastnit se! Nemusíme být ve výkladu Písma nejlepší ze všech. Ale musíme Bibli číst!
Vzpomeňme ještě Martina Luthera, našeho reformačního otce, který v roce 1520 veřejně spálil papežskou
bulu. Tím si zpečetil svůj osud v očích představitelů tehdejší církve. Hrozná věc - spálit listinu hlavy církve!
Ale papežská bula - to je jen lidské dílo.
Písmo, dílo Ducha svatého, by Luther nikdy nespálil. Luther Písmo miloval! Celý život se jím zabýval. A
řekl o něm mnoho krásných věcí. Například: Na světě není žádná kniha, která by byla napsána jasněji než
Písmo svaté; ve srovnání se všemi ostatními knihami je jako slunce vedle všech ostatních světel.
Bratři a sestry, říká se, že z knihy se vždycky dozvíme mnohé o jejím autorovi. Dnes tomu není jinak.
Musíme ovšem podotknout, že Duch svatý je pokorný autor. On dává přednost druhé osobě Boží Trojice,
Ježíši Kristu, o kterém především Písmo svědčí. Vždyť to říká i Ježíš sám: Až přijde Přímluvce, kterého vám
pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. (J 15:26)
Duch svatý tedy skrze Písmo svědčí především o Ježíši Kristu. Ale i o sobě v Písmu mluví. A dnes se
zaměříme především na starozákonní svědectví o Duchu svatém. Duch svatý je tedy autorem Písma. Mluvil
ústy proroků a apoštolů - a vedl je k tomu, aby psali to, co on chtěl a přesně tak, jak on chtěl. To za prvé.
Za druhé: Duch svatý se podílí na stvoření celého vesmíru. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1:2)
To jsme už slyšeli. A z Žalmu 33 slyšíme, že se celá Boží Trojice podílí na stvoření světa: Nebesa byla
učiněna Hospodinovým slovem (to je Ježíš Kristus), dechem jeho úst (to je Duch svatý) pak všechen jejich
zástup. (Ž 33:6) A Job k tomu přidává krásné osobní vyznání: Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě
oživil. (Jb 33:4) A nejen že Duch tvoří a oživuje svět, on jej také udržuje při životě. Nádherně to vystihuje
zase Job: Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, 15 tu by všechno tvorstvo
rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. (Jb 34:14-15)
Za třetí: Duch svatý vede lidi k nadpřirozeným výkonům. Tedy k takovým činům, které v daný moment
naprosto přesahují lidské přirozené schopnosti. Lidé, na které sestoupí Boží Duch, najednou činí něco, čeho
by jinak - z vlastních sil - nebyli schopni. Bratři a sestry, toho je Starý zákon plný!
Duch svatý vede Josefa (Gn 41:38-41) i Daniele (Da 2; Da 4) k výkladům snů králů. Například Josef vyloží
faraonovi sen o sedmi tučných a sedmi vyzáblých kravách. A farao o Josefovi prohlásí: "Zda najdeme
podobného muže, v němž je duch Boží?" 39 Josefovi pak řekl: "Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude
tak zkušený a moudrý jako ty. 40 Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy.
Budu tě převyšovat jen trůnem." 41 Farao mu dále řekl: "Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země."
(Gn 41:38-41) Josef by se nikdy nestal správcem Egypta, ani by tím pádem nikdy nezachránil svou rodinu
před smrtí hladem, kdyby na něj tehdy nesestoupil Duch Boží. To Duch svatý mu dal poznat skrytý smysl
faraonova snu: Že sedm tučných krav je sedm úrodných let. A sedm krav vyzáblých, které spolknou ty
tučné, je sedm let hladových.
A Daniel? Ten dokonce vykládá sen babylonského krále Nebukadnesara - aniž by jej předtím slyšel! (Da 2)
Nejprve vypráví, co se králi v noci zdálo. A teprve mu pak ten jeho divný sen vyloží. Zatímco nejmoudřejší
královi rádcové se hroutí pod tíhou takového úkolu, Daniel jej splní. A to jen díky působení Ducha svatého!
A bylo to něco tak nevídaného, že dokonce farao v případě Josefa a Nebukadnesar v případě Daniele sami
říkají, že v těchto mužích přebývá Duch Boží - každý svým vlastním způsobem (Da 4:15).
S tím souvisí, že Duch svatý vede určité jednotlivce k tomu, aby dobře a moudře spravovali záležitosti
Božího lidu. Duch svatý je Duchem správného vedení.
Když Mojžíš padal pod úkolem rozsuzovat celý lid, Hospodin odebral část jeho ducha (což samozřejmě
nebyl duch Mojžíšův, ale Duch Boží) a dal jej 70-ti předákům Izraelského lidu. Od té chvíle mu tito starší
pomáhali spravovat „věci veřejné“. (Nu 11:25-29; také Ex 18!) Správné řízení sborů (do čehož spadá i
administrativa) - to je tedy také výsledek působení Ducha Božího. Vždyť kdyby všichni prorokovali, kdo by
církev vedl? Kdyby všichni zvěstovali evangelium, kdo by se staral o papíry?
A uveďme ještě další příklady toho, že Duch svatý povolává lidi k vedení Božího lidu.Jozue je uveden do
role vůdce lidu vzkládáním rukou Mojžíše. Jozue, syn Núnův, byl naplněn duchem moudrosti. Mojžíš totiž
na něho vložil své ruce. Izraelci ho poslouchali a činili, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. (Dt 34:9)
Soudcové vedli Boží lid do boje s nepřítelem, který zabral území zaslíbené země. Třeba o soudci Otníelovi
Písmo vypráví: 9 I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, aby je vysvobodil,
Otníela, syna Kenazova, mladšího bratra Kálebova.
10
Na něm spočinul duch Hospodinův a on se ujal soudu nad Izraelem. Vytrhl do boje a Hospodin mu vydal
do rukou aramejského krále Kúšana Rišátajimského. Na Kúšana Rišátajimského mocně dolehla jeho ruka. 11
Země pak žila v míru po čtyřicet let, dokud Otníel, syn Kenazův, nezemřel. (Sd 3:9-1)
A když jsme u těch nadpřirozených skutků, ke kterým Duch svatý občas někoho vede, zmiňme třeba
Samsona. Kde by Samson vzal dost síly k tomu, aby porazil sám své nepřátele a tím oslavil svého Boha?
Sám ze sebe? Skutečně byla jeho síla natlačená do jeho vlasů? Anebo se to dělo díky Duchu svatému?
Poslouchejme: Když přišel do Lechí, Pelištejci ho přivítali válečným pokřikem. Tu se ho zmocnil duch
Hospodinův a provazy na jeho pažích byly jako nitě, které sežehl oheň. Pouta mu na rukou povolila. 15 Našel
čerstvou oslí čelist, popadl ji do ruky a pobil jí tisíc mužů. (Sd 15:14-15) Nedávno jsem shlédl jeden díl v
posledních letech proslaveného seriálu The Bible, česky tedy: Bible. Mihl se v něm i Samson. Ani mě příliš
neudivilo, že ho hrál svalnatý černoch. Bylo to sice trochu nezvyklé, ale nakonec: Co na tom... Vadilo mně
ale, že v tom filmu pobil tou oslí čelistí jen asi deset vojáků. Žádných tisíc.
Proč? Že by se snad tvůrci v dnešní době obávali přemíry krve? Ani náhodou! Spíš si myslím, že tvůrci
chtěli celou událost znázornit realisticky. Střízlivě. A do toho moc nezapadá představa, že jeden Samson
pobil tisíc Pelištejců jednou oslí čelistí. Samozřejmě že to není lidsky pochopitelné. Vždyť šlo o zjevný
zázrak, který skrze Samsona způsobil Duch svatý!
Až tedy na sobě budeme pozorovat, že jsme k Boží slávě vykonali něco, čeho bychom sami od sebe nikdy
schopni nebyli, nezapomeňme za to poděkovat Duchu svatému. Také izraelští králové jsou vedeni Božím
Duchem. Jsou pomazáni olejem k této službě Božímu lidu. To bylo symbolické vyjádření toho, že na nich
spočinul Duch Boží. 13 Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch
Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. Samuel pak hned nato odešel do Rámy. (1S 16:13)
A co se stalo v tu chvíli s dosavadním králem Saulem? 14 Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal
ho zlý duch od Hospodina. (1Sa 16:14) Dále: Duch svatý vede také k úžasným uměleckým schopnostem.
Při stavbě stánku smlouvy na poušti a při výrobě veškerého bohoslužebného náčiní, Bůh obdaří Besaleela,
jednoho Izraelce, uměleckým nadáním, zručností. To proto, aby vyrobil všechny tyto věci, nebo aby výrobu
vedl. Do té doby, sám od sebe, toho schopen nebyl.
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 "Hleď, povolal jsem jménem Besaleela, syna Urího, vnuka Chúrova, z
pokolení Judova. 3 Naplnil jsem ho Božím duchem, totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla, 4 aby
uměl dovedně pracovat se zlatem, stříbrem a mědí, 5 opracovávat kameny pro vsazování a obrábět dřevo k
zhotovení jakéhokoli díla. (Ex 31:1-5)
A za čtvrté: Duch svatý je především autorem, možná spíše stvořitelem, duchovního života! Duch svatý
vede Boží lid k tomu, aby Boha poslouchal, aby za ním šel a následoval ho. Například Ezdráš vzpomíná na
modlitbách všechno to Hospodinovo milosrdenství vůči lidu Izraelskému tehdy na poušti. Volá k Bohu: 19
Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil. Ve dne od nich neodcházel sloup oblakový, který je
vodil po cestě, a v noci sloup ohnivý, který jim osvětloval cestu, po níž by šli. 20 Dával jsi svého dobrého
ducha, aby je poučoval. Neodnímal jsi jim od úst svou manu a dával jsi jim vodu, když žíznili. 21 Po čtyřicet
let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly. (Neh 9:19-21)
A totéž pro sebe vyprošuje žalmista: Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch
vede po rovné zemi! (Ž 143:10)
Duch svatý je duchem bázně Hospodinovy. Duch svatý vede člověka k bázni před Hospodinem. O Mesiáši
slyšíme z Izajáše: Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské
síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. 3 Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho,
co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, 4 nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v
zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. 5
Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost. (Iz 11:2-5)
A když Duch svatý sestoupí, výsledkem je právo a spravedlnost mezi lidmi: 15 Až bude na nás vylit z výše
duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. 16 I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí
spravedlnost. 17 Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky. 18 Můj lid bude sídlit
na nivách pokoje, v bezpečných příbytcích, v klidných místech odpočinku, 19 i kdyby na les spadlo krupobití
a město bylo srovnáno se zemí. 20 Blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavlažovanou a necháte volně
běhat býka a osla. (Iz 32:15-20)
Duch svatý přímo duchovně oživuje Boží lid: 2 Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě
matky a pomáhá ti: Neboj se, Jákobe, můj služebníku, Ješurúne, jehož jsem vyvolil. 3 Já vyleji vody v místa
zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z
tebe vzejdou. 4 Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách. 5 Onen řekne: »Já jsem
Hospodinův« a jiný se nazve jménem Jákobovým, další si napíše na ruku: »Jsem Hospodinův« a dá si čestné
jméno Izrael." (Iz 44:2-5)
A něco podobného slyšíme z proroka Ezechiele. To je zaslíbení, které si křesťané po staletí rádi připomínají
- a proto jsme jej také četli jako druhé čtení: 26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.
Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. 27 Vložím vám do nitra svého ducha;
učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. 28 Pak budete sídlit v
zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. (Ez 36:26-28)
A v prvním čtení jsme zase slyšeli o tom, jak Duch svatý oživuje ty, kteří jsou duchovně mrtví - z toho
známého příběhu o údolí suchých kostí. A že je Duch svatý spojený přímo se spásou člověka už ve Starém
zákoně, to slyšíme asi z nejznámější pasáže knihy žalmů: Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny
moje nepravosti. 12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. 13 Jen mě neodvrhuj od
své tváře, ducha svého svatého mi neber! 14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem
oddanosti. (Ž 51:11-14)
Milí bratři, milé sestry, o Duchu svatém, o jeho rozmanitém díle a působení, jsme se dnes ze Starého zákona
dozvěděli nebo připomněli opravdu mnoho. Zakončíme celý tento průřez zaslíbením z proroka Joele: I
stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci
budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. 2 Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech
svého ducha. (Jl 3:1-2)
Toto proroctví se naplnilo o Letnicích, kdy Duch svatý sestoupil na všechny, kteří uvěřili v Ježíše Krista
ukřižovaného a vzkříšeného. Od toho okamžiku je Duch svatý s církví neodlučitelně a neoddělitelně
spojený. Je v ní přítomný, je v nás přítomný. Ale o tom, jak se projevuje Duch svatý v životě církve a
křesťanů, budeme mluvit příště - tentokrát (logicky) na podkladě novozákonních textů.
Modleme se: Bože Duchu svatý, nezbývá nám v tuto chvíli nyní nic jiného, než tě chválit. Chválíme tě za tu
úžasnou a velmi rozmanitou činnost - s celým stvořením a především s Božím lidem. Dej, aby se toto poznání
tebe a tvého působení ukotvilo nejen v naší myslí, ale především v našem srdci. Dávej se nám stále více
poznat. A dej, abychom se ti stále více otevírali. Používej si nás nadále a stále více pro své dílo. Amen.