Technika 12
Transkript
Technika 12
lodě Válečná loď je speciální loď, která je určena k provádění bojových operací. Může být určena pro přímé provádění bojových operací na moři, pro pobřeží ochranu z moře, pro provádění útočných operací z moře, pro ochranu a zásobování jiných válečných lodí nebo pro transporty nebo jako nosiče zbraní. Každá válečná loď má svého velitele s hodností podle seznamu hodností válečného námořnictva, má svou vlajku a znak velení. Velikost lodi nebo její typ záleží na účelu válečné lodi. Souboj válečných lodí protivníků se nazývá námořní bitva. L oď je dopravní prostředek, druh plavidla, sloužící zpravidla k pohybu po vodní hladině (nebo ve zvláštních případech i pod ní) na principu Archimédova zákona. Lodě plující výhradně na hladině označujeme termínem plavidla hladinová, lodě umožňující pohyb i pod vodní hladinou termínem plavidla ponorná resp. ponorky. Válečné lodě jsou obvykle budované zcela jinak než obchodní lodě. Mimo toho, že jsou vybaveny zbraněmi, jsou konstruovány tak, aby vydržely i významné poškození. Jsou také rychlejší a lépe manévrují než obchodní lodě. Válečné lodě přepravují pouze zbraně, munici a bojovou posádku. Jsou součástí válečného námořnictva. První archeologicky doložené lodě, staré přes 8000 let, jsou vydlabané kmeny stromů – monoxyly. Během války se rozdíly mezi válečnými a obchodími loděmi stírají. Obchodní lodě jsou vybaveny zbraněmi a podléhají velení vojenského námořnictva. Slouží jako pomocné nebo podpůrné křižníky. Až do 17. století bylo obvyklé, že obchodní lodě byly nuceny k službě u vojenského námořnictva. Až do 19. století kvůli nebezpečí pirátských přepadů bylo zcela obvyklé, že větší obchodní lodě byly vyzbrojeny děly. V průběhu historie se stavba lodí neustále zdokonalovala. Původní pohon silou lidských svalů nahradilo stále dokonalejší oplachtění plachetnic, které bylo během 19. a 20. století nahrazeno parním strojem parníků a pak různými druhy spalovacích motorů. Kromě ohromných zaoceánských a námořních i říčních lodí se souběžně vyvíjejí i malé a sportovní lodě – jachty, kánoe, kajaky, rafty a další. Stavební materiál lodí se změnil až v 19. století. Do té doby se využívalo téměř výhradně dřevo. Například staří Egypťané ale pro nedostatek dřeva vyráběli lodě i z rákosu a papyru. Dřevo bylo od devatenáctého století postupně nahrazeno u větších lodí prakticky výhradně ocelí. V některých speciálních případech jsou dnes využívány i kompozitní materiály, např. skelný laminát nebo uhlíkové kompozity. Ponorka Lodní šroub je součást lodí, která svým rotačním pohybem vytváří sílu, která loď pohání. Šroub urychluje masu vody směrem vzad a výsledkem je reakční síla využitá k pohybu lodi. První ručně poháněné šrouby pro pohon své ponorky „Želva“ použil již v roce 1775 David Bushnell. Pohon lodě pomocí parního stroje a šroubu vlastní konstrukce si nechal patentovat český vynálezce Josef Ressel v roce 1827. Během druhé poloviny 19. století pak lodě poháněné lodním šroubem postupně vytlačily kolesové parníky. A fungují dodnes. Hlavním důvodem přechodu od koles k lodnímu šroubu byla větší účinnost lodního šroubu. Použití lodního šroubu místo koles také vedlo k odstranění negativního vlivu příčného naklánění lodi, například při velkých vlnách. Příčným nakláněním lodi se mohla kolesa krátkodobě dostat nad hladinu, což vedlo ke snížení účinnosti pohonu a k ovlivnění směru jízdy lodi. Na lopatkách lodních šroubů vzniká jev zvaný kavitace. je plavidlo schopné plout pod vodou. Ponorky mohou pracovat ve velkých hloubkách, do kterých se potápěči nedostanou. Ponorka může být civilní (vědecká nebo turistická) nebo vojenská. Vojenská ponorka bývá vyzbrojena širokým arzenálem zbraní, zvláště torpédy, případně balistickými nebo křižujícími střelami. Velký pokrok pro ponorky znamenalo zavedení jaderného pohonu (jaderná ponorka), protože podstatně zvětšuje jejich akční rádius a zbavuje je nutnosti pravidelného a častého vynořování (dostatek elektrické energie umožňuje vytvářet si kyslík elektrolýzou mořské vody). Jaderný pohon je však velmi drahý a až na výjimky je vyhrazen jen pro vojenské ponorky. Moderní jaderná ponorka má zásobu paliva již při výrobě dodanou na palubě v takovém množství, aby pokrylo celou dobu životnosti plavidla. Není tedy nutné nijak doplňovat palivo a ponorka je schopna vydržet pod hladinou na moři téměř neomezenou dobu. Jediné omezení pak tvoří zásoby jídla a jiného spotřebního vybavení (pitná voda, toaletní potřeby atd.) Ponorky mají v trupu podélné dutiny (vyrovnávací tzv. balastní nádrže), které lze naplnit vzduchem nebo vodou. K ponoření se tyto nádrže plní vodou. Ponorka poháněná lodním šroubem může být pod vodou stabilizována i dynamicky pomocí hloubkových kormidel. Aby se ponorka mohla vynořit, je stlačeným vzduchem voda z nádrží vytlačena. V malých ponorkách se používají elektromotory napájené z akumulátorů, větší vojenské ponorky mají jaderný pohon (mají jeden nebo více jaderných reaktorů). Quíz 1) Na základě jakého principu pracuje proudový motor? 2) Jak se jinak říká vrtulníku? 3) Co je to Jabo? doprovodný program na www.zelenavystava.cz
Podobné dokumenty
Dendrochronologie technických památek na Moravě, s. 85
v seznamech jednotlivých dendrochronologických laboratoří, jež jsou publikovány od roku 1998
na stránkách časopisu Zprávy památkové péče. Seznam všech datovaných konstrukcí lze nalézt též
na intern...
Sud s prachem
energetických zdrojů. Rusko reagovalo tím, že to nenechá bez odpovědi.
Povede to tedy k roztočení spirály hrozeb a protihrozeb, o které hovoří výzva německých osobností?
V takové atmosféře může kli...
Chi Ha 97 Japonský tank Chi-Ha bohužel na ruské a americké tanky
obsahoval plamenomety a těžký kulomet.
éra elektrického proudu a počítačů 3. generace
obvodů se každých 12 až 18
měsíců zdvojnásobí = tzv.
Mooreův zákon a zatím
opravdu platí
SPOR o přiznání ochranného
práva vynálezu IO