Sud s prachem

Sud s prachem
Miloš Balabán
Přes šedesát významných německých politiků, podnikatelů a umělců, mezi nimi bývalý prezident
Roman Herzog, bývalý kancléř Gerhard Schröder, předseda východního výboru německé ekonomiky
Eckhard Cordes či herec Klaus Maria Brandauer, napsalo otevřený dopis německé vládě a
parlamentu. Uvedli v něm, že „Severní Amerika, Evropská unie a Rusko nevyhnutelně sklouznou k
válce, pokud se nezastaví spirála hrozeb a protihrozeb“. Předseda slovenské vlády Robert Fico pak s
odkazem na německý zdroj mluví o nebezpečí přímého vojenského konfliktu, nikoliv mezi Ruskem a
Ukrajinou, ale velkého konfliktu. Mají varování reálný základ? Mohou mít. Ukrajina se stala součástí
geopolitického střetu mezi Ruskem a Západem, jehož hlavními rysy jsou růst vojenského napětí,
ekonomické sankce a informační válka.
Spojené státy a Rusko manévrují v globální politice s cílem upevnit své pozice a oslabit protivníka.
Spojeným státům se daří dramaticky snižovat ceny ropy, což Rusko, jehož ekonomika je na ropě
závislá, poškozuje. USA ale musely o snižování cen přesvědčit Saúdskou Arábii, zřejmě výměnou za
slib masivní vojenské pomoci proti Islámskému státu, z něhož mají saúdskoarabští autokrati panickou
hrůzu.
Na druhé straně se Rusko snaží posilovat svoje vztahy s Čínou a dalšími nezápadními aktéry. Vzniká
energetická aliance s Čínou, přímé zahraniční investice v Rusku z Asie, především z Číny, která se již
stala největší světovou ekonomikou, vzrostly jen v prvním čtvrtletí 2014 o 560 procent. Rusko se
dohodlo s Indií o výstavbě dvanácti jaderných reaktorů a posílení energetická aliance s Tureckem.
Evropská unie se nachází ve složité situaci. Udržení kolabující Ukrajiny bude hlavně její problém.
Sankční politika vůči Rusku je jednotná, otázkou ale je, zda vydrží tváří v tvář ekonomickým reáliím.
Něco signalizuje nečekaná zastávka francouzského prezidenta Hollanda v Moskvě cestou z
Kazachstánu nebo nedávné rozhodnutí finského parlamentu o vstupu Rosatomu do výstavby jaderné
elektrárny Hanhikivi 1.
Americký Kongres nicméně schválil počátkem prosince zákon o podpoře svobody na Ukrajině, který
počítá s dodávkami zbraní, s rozšířením protiruských sankcí a vyzývá EU, aby se zřekla ruských
energetických zdrojů. Rusko reagovalo tím, že to nenechá bez odpovědi.
Povede to tedy k roztočení spirály hrozeb a protihrozeb, o které hovoří výzva německých osobností?
V takové atmosféře může klidně dojít k rychlé eskalaci napětí a ke konfliktu i ze zdánlivě banálního
důvodu. Nezapomínejme, že v Evropě proti sobě stojí velké vojenské síly a že Rusko a Spojené státy
disponují obrovským jaderným arzenálem. Evropa se přeměňuje v pověstný sud s prachem. Cestu z
krize naznačil Michail Gorbačov návrhem na svolání summitů mezi USA a Ruskem a EU a Ruskem o
globálních problémech a řešení vzájemných sporů. Sto let po „náhlém“ vypuknutí první světové války
by to nemělo zapadnout.