Pruvodce STRAZNICKEM
Transkript
Skalicko a Strážnicko sprievodca regiónmi ckoturistický a Strážnicko turistický pruvodce tický sprievodca regiónmi regiony O stický pruvodce regiony O Hroznová Lhota Kněždub Kozojídky Petrov Radějov Strážnice Sudoměřice atohL ávonzorH budžěnK ykdíjozoK vorteP vojědaR ecinžártS eciřěmoduS vosaT éksdorB Tasov ecvobuD ylebG Tvarožná LhotačíloH voporhC ŽeravinyvotáK ynačpoK cevolávoK atohL ánžoravT eičinteL ynivareŽ vošapoL jáH ýrkoM ékserO seV avorteP ynaľdičoM éksnidupoP akžrteirP vomidaR ecvošodaR acilakS cevonrT nínU etšidárV okcinž HROZNOVÁ LHOTA Obecní úřad Hroznová Lhota 170 69663 Telefón: 518 327 120 Web: www.hroznovalhota.cz Obec Hroznová Lhota leží na Moravském Slovácku 5 km jihovýchodně od Veselí nad Moravou a 9 km východně od Strážnice. Na úpatí Bílých Karpat v nadmořské výšce 190 m n. m. Rozkládá se na katastrální výměře 792 ha a v současné době má Hroznová Lhota 1279 obyvatel a 400 domů. První písemná zmínka o obci je z roku 1371. Obec se nachází na okraji Chráněné oblasti Bílé Karpaty. Lipová alej s hodovým průvodem. HISTORIE Císařem Ferdinandem I. byla Lhota na žádost Jana z Kunovic r. 1560 povýšena na městečko. Obci byl udělen znak: v červeném štítu se kříží dvě révové ratolesti, na nichž visí dva hrozny vedle sebe. Kolem roku 1595 byla Lhota nazvána Hroznovou, patrně proto, že měla být v této nejjižnější výspě panství Jana z Kunovic střediskem vinařského pěstitelství. Během staletí patřila Hroznová Lhota střídavě k panství Ostrožskému a Veselskému. Roku 1654 dali páni z Lichtenštejna postavit v Hroznové Lhotě kostel sv. Jana Křtitele, který byl roku 1902 přestavěn do dnešní novogotické podoby. V letech 1986 – 1989 byla provedena moderní rekonstrukce interiéru podle brněnského výtvarníka Ludvíka Kolka. Škola byla v Hroznové Lhotě zřízena už v 18. století. Po požáru v roce 1807, kdy shořela většina obce, byla škola zřízena na faře. V roce 1878 byla otevřena obecní škola, která byla koncem padesátých let adaptována na zdravotní středisko a tomuto účelu slouží dodnes. V roce 1951 byl zahájen provoz nové školy I a II. stupně, která zajišťuje vzdělání také pro děti ze 4 okolních obcí. V Hroznové Lhotě žil a pracoval slovácký malíř, mistr Joža Uprka. Jeho dům s ateliérem byl přestavěn r. 1904 podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče a byl centrem uměleckých setkání. Roku 1902 navštívil Hroznovou Lhotu známý francouzský sochař Augustin Rodin. PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI Kostel sv. Jana Křtitele pochází ze 17. století, v roce 1902 byl přestavěn a v letech 1986 – 1989 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce interiéru podle brněnského výtvarníka Ludvíka Kolka. Před kostelem stojí socha padlým z 2. sv. války od J. Velana. V roce 2012 byla provedena celková rekonstrukce okolí kostela včetně kamenné zdi. V parčíku před kostelem vznikl odpočinkové místo s informačními panely o círekvních památkách v obci a okolí. Kostel sv. Jana Křtitele. Hroznová Lhota Při příležitosti udělení záslužného kříže starostovi a zemskému poslanci Josefu Pavlicovi byla v roce 1899 vysázena 1,2 km dlouhá návesní lipová alej, tvořící osu vesnice dodnes. Stromořadí je „rodinným stříbrem“ obce a generace Hroznolhoťanů pečují o její zachování. V Lidovém domě je přes léto otevřena malá galerie s tématickými výstavami umění a v budově Svazu chovatelů naproti lidovému domu je malá expozice tradičních řemesel obce a okolí. Zde se seznámíte s tradicí výšivek, truhlářství, kovářství i keramiky či doškařství. V Hroznové Lhotě mělo tradici hrnčířství, kterou dodnes udržuje keramik Josef Benedík z rodu Uprků. Ze speciálně připravené cihlářské hlíny na elektrickém kruhu vyrábí hrnky, džbány, mísy a další užitné i dekorativní předměty, které navazují na habánské technologie a vzory, ovšem vytváří i krásné moderní výrobky. S výrobou se můžete seznámit v jeho dílně a výstavní galerii, která je za Lidovým domem. Jeho bratr Jan Benedík vytváří nejen z keramiky různé sochy a skulptury. Malba fajansové keramiky v dílně J. Benedíka. František Pavlica s rodinou vyrábí v Hroznové Lhotě od roku 1994 došky a další slámové výrobky. Došky váže na střechy ve skanzenech, na stylové chalupy, na altány, přístřešky či dekorace v interiéru. Došky vyrábí starým způsobem, vázané pouze slámovým povříslem, bez použití jiného materiálu. František Pavlica za svou práci obdržel v roce 2008 od ministerstva kultury titul „Nositel lidové tradice“. S výrobou slámových věncových podkladů začali Pavlicovi v rodině, dnes mají výrobnu, kde vážou slámové kruhové věnce, kříže, srdce aj. tvary určené Výroba střešních došků Františkem Pavlicou. Hroznová Lhota k dalšímu zdobení a dekorování. Od roku 2010 byla s podporou MAS Strážnicko také Františkem Pavlicou zprovozněna tradiční litografická dílna, kde se tiskne obraz vyrytý na kameni na připravený papír. Tato dílna je jedna z posledních tří litografických dílen v České republice. KULTURA A SPOLEČENSKÝ ŽIVOT Od roku 1993 je obec zapojena do Programu obnovy venkova. Díky této iniciativě se podařilo obnovit a oživit spolkový a kulturní život obce. Obnovují se tradice jako Jízda králů a začínají vznikat nové, například Živý Betlém, Přehlídka mužských sborů nebo Opožděný Silvestr. V současné době jsou to akce významem přesahující hranice obce. V roce 1930 byl postaven Lidový dům, kde se již od roku 1930 promítalo kino. Budova prošla rekonstrukcemi koncem 70. let 20. století a v roce 2000. Dnes slouží jako zázemí pro kulturní akce, sídlo obecního úřadu, knihovny s infocentrem a pohostinství. V roce 2001 získala obec Hroznová Lhota titul “Vesnice roku Jihomoravského kraje”. V celostátním kole se pak umístila na 3. místě. Ženský pěvecký sbor z Hroznové Lhoty. TURISTIKA, SPORT Infocentrum pro návštěvníky je zřízeno v obecním domě. Obcí vás povede Uprkova turistická stezka, která vás dovede až k nové bustě Joži Uprky v parčíku u školy. Hroznová Lhota Zajímavý turistický cíl je Bajarův sad tradičních odrůd za školou. Penzion u Maléřa na stezce nabízí slovácká jídla vinný sklep s cimbálovou muzikou a půjčovnu kol. Stylová jídla můžete ochutnat i v Lidovém domě, jehož kuchyně byla upravena s podporou projektů LEADER. V obci jsou dvě sportoviště jedno u školy a fotbalový areál na konci obci směrem na Kněždub. Hroznová Lhota má tři dětská hřiště. Soutěže obcí Strážnicka v hroznolhotském fotbalovém areálu. Řijnové hody s trhy před Lidovám domem. KNĚŽDUB Obecní úřad č. 140 696 64 Kněždub Telefon: 518 327 029 Web: www.hroznovalhota.cz Katastrální území Kněžduba leží v mozaice sadů, polí a vinic na úpatí vrchu Šumárníka na svahu Bílých Karpat. Nachází se cca 6 km od města Strážnice a 10 km od města Veselí nad Moravou. Výšková členitost je v rozmezí od 180 – 398 m.n.m. na vrchu Šumárník. Značná část kněždubského katastru se nachází v CHKO Bílé Karpaty a s hlavním zájmem ochrany rozsáhlých květnatých luk se solitery stromů v NPR Čertoryje. Obec, která má v současnosti okolo 1100 obyvatel, byla pravděpodobně založena již kolem roku 1264 klášterem velehradským. Rodný dům bratří Úprků je vzácnou památkou lidové architektury s expozicí ze života umělců. HISTORIE Nejstarší doba Kněždub leží při prastaré cestě vedoucí z Podunají podél řeky Moravy na sever. Cesta vedla po úpatí Bílých Karpat, protože se vyhýbala rozsáhlým bažinám v nižších polohách při Radějovském potoku a Veličce. Přicházela z bývalých Uher pod strážnický kopec Žerotín směrem na Tvarožnou Lhotu, Kněždub, Veselí nad Moravou a dále k severu. Byla užívána až do novějších dob a dostala pojmenování „uherská“ nebo „tatarská“. Nálezy a vykopávky dosvědčují osídlení při této cestě. Z vrcholu Šumárníka byl výborný rozhled do celého kraje a tak tu nacházíme památky na opevněnou osadu z doby bronzové (dokladem je mj. nález hrotu oštěpu a sošky jezdce). Osada byla později rozšířena a opevněna, protože se z hradiště dala velmi dobře ovládat cesta vedoucí po úpatí karpatských kopců. O hradisku na Šumárníku svědčí nejen lidové pověsti o hradu či zámku, ale i zbytky valu s příkopy. Vzhledem k tomu, že kraj leží v samém centru Velkomoravské říše, předpokládáme poměrně husté osídlení v této době. Přesné umístění moravských obcí však neznáme, protože na začátku 10. století byly maďarskými nájezdy zničeny. Uherské panství v kraji trvalo až do poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. posunul hranici prakticky do dnešní podoby moravsko-slovenské hranice a kraj se stal trvalo součástí českého státu. Osada Kněždub a její vývoj Přemyslovci obdarovávají velehradský klášter mnohými výsadami a majetky. Tak dostávají velehradští mniši v našem kraji dubové lesy. Po roce 1260, zřejmě 1264, zde byla založena vesnice nazvaná Kněždub (kněžské duby – Kněžduby). Nejstarší doba není v písemných pramenech dochována, vesnice je jmenována až kolem roku 1370 jako součást strážnického panství pánů z Kravař. Vývoj vesnice byl narušen husitskými válkami v 1. polovině 15. století a v jeho druhé polovině střetnutími Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem Korvínem. V této době, roku 1475, se již v Kněždubě připomíná kostel Jana Křtitele. Klidnější vývoj nastává pak v 16. století, kdy strážnické panství patří pánům z Žerotína. První písemný doklad o velikosti obce máme z roku 1516. Uvádí se 50 usedlostí, mimo panského dvora, a z nich se dá odvodit přibližný počet obyvatel – asi 370 osob. Sedmnácté století se zapsalo do dějin obce jako století velkých změn. Bylo to století válečné, přineslo značný úpadek obce a následně prakticky výměnu veškerého obyvatelstva. Při vpádech uherských Bočkajovců v roce 1605 byl Kněždub vyloupen a z velké části vypálen. Mnoho lidí, zejména mladých, bylo odvlečeno do zajetí. je uvedena ves Kněždub s 89 grunty a jmény usedlíků. Kněždubské kroje jsou ozdobou Jánské pouti. Kněždub Pouť ke Sv. Antonínku, slavný obraz J. Uprky. Největší změny v obci však přinesly krutosti prvních let třicetileté války (1618-1648). Po bitvě na Bílé hoře nastalo velké utrpení obyvatelstvu zdejšího kraje. Lidé trpěli od armády vítězné i poražené, umírali na různé nemoci i od hladu. Mnoho lidí bylo pobito, většina ostatních se rozutekla. Ve strážnickém urbáři z roku 1617 čteme, že bylo obsazeno 89 gruntů, pak ještě v roce 1655 bylo osídlených pouze 60 gruntů, zbytek bylo pustých. Obecní správa je připomenuta nejstarším záznamem už v roce 1513, kde je jmenován obecní fojt Bohdal. Později to byli pudmistři a starostové. Nastává také změna v náboženství. Nekatolická náboženství, praktikována v 16. století, jsou zakázána. Pro víru odchází ze strážnického panství majitel pan Jetřich ze Žerotína a panství obdržel císařský plukovník František de Magno (Magnis) roku 1629. Tento získává pro své panství zatím jediného katolického faráře a ten zakládá i pro Kněždub matriku, která od roku 1629 dokladuje změny v osídlení obce. Ani konec 17. století neznamenal pro kraj klid. Uherská povstání proti Habsburkům doznívala a nová vlna násilností poznamenala zdejší vývoj v době kuruckých vpádů ještě v letech 1703-1708. Až teprve 18. století přináší potřebný klid pro rozvoj vesnice. Objevila se řada dalších usedlíků a tím dostává osídlení Kněžduba prakticky konečnou podobu. Dokladem je zápis obyvatel, kteří odváděli desátky strážnickému faráři. Zápis je z roku 1803. Některé rody žijí beze změny na usedlostech dlouhou dobu. Je možné doložit, že v místech uvedených usedlostí žijí rodiny minimálně od osmdesátých let 19. století. 19. století - brána do moderní doby Jestliže vývoj společnosti v dávné minulosti postupoval velmi zdlouhavě, řada technických vynálezů a osvícenecké reformy konce 18. století vývoj značně urychlily. Z 19. století máme také již větší množství písemných zpráv o vývoji obce. Tyto nám umožňují podrobnější pohled do 19. století. Základní obživou lidí v Kněždubě bylo rolnictví – především pěstování obilovin a chov dobytka. Kněždub Postupně ustupuje pěstování vinné révy. Brambory se poprvé v obci pěstovaly roku 1796. Téměř 100 ha rybník sloužil až do roku 1802, potom se začalo s jeho odvodňováním a byl přeměněn na pole. Někdy byli rolníci nuceni i po zrušení roboty důrazně se domáhat svých práv. V roce 1869 se školní kronika zmiňuje o povstání místních rolníků proti rozorávání obecního pastviska na Dolním trávníku z popudu hraběte Magnise. Kněždubský kostel o hodové mši září kroji jak za dob bratří Úprků. Rolníci ostře protestovali, přišlo vojsko a mnoho lidí bylo zatčeno a vězněno. Tato událost vznikla vlastně nedorozuměním, neboť zmíněné pastvisko pronajala obec na 12 let, aby získala prostředky na stavbu nové školní budovy. Lidé s tímto většinou nebyli obeznámeni, většina občanů byla dokonce proti stavbě školy. Škola byla pravděpodobně v Kněždubě už v 15. století, v době třicetileté války však zanikla. Je jisté, že v roce 1755 či v letech pozdějších zde nebyl žádný učitel. Vysvítá to z dopisu lokálního kaplana Josefa Kaisera (působil v Kněždubě v letech 1755 – 1773), který si stěžoval, že „bez lektora je mu těžko úřadovati“. Dále psal, že pouze za zimního času vyučuje děti ve čtení jakýsi zpěvák. Existenci školy a učitele v Kněždubě dokazuje kancionál z 18. století, dnes uložený ve Veselí nad Moravou, který obsahuje poznámku: „napsal Pavel Kostka, rektor kněždubský“. Toto jméno však se v žádných jiných písemných pramenech neobjevuje a tedy prvním historicky doloženým učitelem je Antonín Matýsek z roku 1777, který byl zároveň obecním písařem. Známe rovněž doklad o obnovení školy z roku 1775, do které chodily také děti z Tvarožné Lhoty. K zajímavostem konce 19. století patří i mezi lidem dochované pověsti o vsi Vojšice. Na rozhraní katastru kněždubského a vrbeckého v místě u Zbrodku stávala vesnice s kostelem, mlýnem a dvorem – Vojšice. Ta se nám dodnes zachovala aspoň v názvu Vojšických luk. Je pravděpodobné, že osadníci z Vojšic nepřečkali pustošení válečného 17. století. Ještě na rozhraní 19. a Kněždub 20. století staří pamětníci vyprávěli podle ústního podání o umístění vesnice a dokonce někteří sadaři chodili na místo někdejších vojšických zahrad vykopávat pláňata jako podnože ovocných stromů k roubování. PAMÁTKY Dominantou obce je kostel sv. Jana Křtitele z r. 1898, postavený v pseudogotickém stylu. Interiér kostela byl v 70. letech 20. století vymalován nezvykle moderním stylem ak. malířem Vojmírem Vokolkem. O věži tohoto kostela vznikla lidová píseň charakteristická pro obec „Tá kněždubská věža, tá je vysoká“, protože původní kostel byl dřevěný a nižší. V obci se zachovaKrásně upravený kostel sv. Jana Křtitele je chloubou obce Kněždub. lo několik cenných staveb lidové hliněné architektury, zpřístupněna je pouze jediná a to rodný dům bratří Uprků. Rodný dům bratří Uprků leží uprostřed obce, v roce 2004 byl s podporou Mikroregionu Strážnicko zrekonstruován a byla zde otevřena malá expozice slavných umělců. Akademický malíř Joža Uprka ve svém rozsáhlém díle zachytil atmosféru každodenního života zdejšího lidu, jeho zvyky, obřady a především krásu a bohatost jeho lidových krojů konce 19. a počátku 20. století. V rodném domě v Kněždubě se narodil i jeho mladší bratr František Uprka (1868–1929), který byl mistrem dláta a proslavil se jako akademický sochař. Dalším významným kněždubským malířem byl Antoš Frolka (1877–1935) žák Joži Uprky, který tvořil v obdobném stylu. Jeho rodný dům je upraven také do expozice a přístupný na požádání. Joža Uprka zemřel v roce 1940 v Hroznové Lhotě a je pohřben v rodném Kněždubě na hřbitově zvaném „Slovácký Slavín“ u kostela sv. Jana Křtitele, Kněždub ve kterém jsou také jeho obrazy. Slovácký slavín je místem posledního dpočinku i jeho bratra Františka i malíře Antoše Frolky. Na nejvyšším vrcholu katastru Šumárníku (398 m.n.m.) je malá expozice včetně dřevěných soch a frgmentu opevnění připomínající bývalé hradiště z doby bronzové. V obci bylo v roce 2014 nově otevřen druhý rekonstruovaný lidový Selský dům s expozicí života a hospodaření na venkově. KULTURA V současné době dochází ke značnému oživování kulturních tradic za nebývalého zájmu mladé generace, z nichž vyniká již tradiční „Jánská pouť“ v červnu a říjnové krojované hody s právem. V obci aktivně pracuje řada spolků a organizací: TJ Sokol – fotbalisté a šachisté, hasiči, myslivci, zahrádkáři, chovatelé, kynologové, rybáři, ale i mužský a ženský pěvecký sbor, chrámový sbor, farní společenství, které pořádají v průběhu roku řadu kulturních a společenských akcí. Také bylo založeno Občanské sdružení s názvem „Bratrům Uprkovým“, podporující zachování kulturního dědictví bratří Uprkových v Kněždubu. TURISTIKA A SPORT Obec má také dobré předpoklady pro rozvoj turistického ruchu, zejména pěší a cykloturistiky s využitím cyklostezek navazujících na rekreační oblasti s vodními nádržemi: Lučina vhodná ke koupání a Kejda s možností rybaření. Přímo ve středu obce se nachází sportovní areál s velkým hřištěm na kopanou a víceúčelovým hřištěm pro 12 druhů sportů včetně možnosti bruslení za příznivých klimatických podmínek v zimních měsících. Krásu kraje ukazuje Šumárnická naučná stezka pro pěší i cyklisty, která provádí nejzajímavějšími místy v podhůří Bílých Karpat. Rybník Kejda - rekreační oblast. Víceúčelové hřiště a kluziště. KOZOJÍDKY Obecní úřad Kozojídky 100 696 63 Hroznová Lhota Telefon: 518 327 350 Web: www.kozojidky.cz Obec Kozojídky leží 3 km jihovýchodně od Veselí nad Moravou, jeden kilometr od Hroznové Lhoty a 7 km východně od starobylé Strážnice. Leží na úpatí Bílých Karpat v nadmořské výšce 188 m n. m. Rozkládá se na katastrální výměře 292 ha, na které žije ve 146 domech 510 obyvatel. První písemná zmínka o obci Kozojídky pochází z roku 1490. Obec se nachází na hranici Chráněné oblasti Bílé Karpaty. Byla postavená na místě kozojedu, tj. kozí pastviny. Vinařský areál Pod Kříbem. HISTORIE Kozojídky se v zemských deskách bezpečně připomínají v r. 1502, kdy je s dalším zbožím zapsal Jan z Kunovic své manželce Barboře z Proskova. V r. 1625 se uvádějí mezi zbožím ostrožského panství, které bylo zkonfiskováno Janu Bernartovi z Kunovic a prodáno knížeti Gundakarovi z Lichtenštejna. Před třicetiletou válkou bylo v Kozojídkách na ostrožském panství 25 usedlostí. Správa obce užívala v r. 1726 pečeť o průměru 31 mm, na níž je v pozdně renesančním štítě zobrazen heraldicky vpravo kráčející kozel. Do r. 1849 byly Kozojídky součástí panství Ostroh, v r. 1850 byly začleněny Říjnová Výstava ovoce a zeleniny v obecním domě. do politického okresu Uherské Hradiště, v r. 1868 do politického okresu Hodonín. V letech 1850 - 1867 byly součástí obce Žeraviny-Kozojídky. Od roku 1980 náležely pod MNV Hroznová Lhota a od r. 1990 mají opět samostatný obecní úřad. Místní průmysl zastupovala výroba cihel (1939) a výroba mlékárenských produktů (1939). Po druhé světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejšího obyvatelstva zemědělství a později práce v nedalekých železárnách ve Veselí n. Moravou. PAMÁTKY Dominantou obce je kaple sv. Martina posvěcená v roce 1971. Kaple je nově rekonstruovaná v roce 2014 a stojí na místě bývalé zvoničky, jejíž replika byla postavena v roce 2008 v obnoveném areálu vinných sklepů Dům akademického malíře Karla Benedíka. Kozojídky Pod Křibem. Ač se výstavba plánovala od roku 1926, mohlo k její výstavbě dojít až v letech1968 - 1971 v době uvolnění komunistického režimu. Architektem stavby byl ing arch Gotthard Janda. Relief v průčelí kaple zhotovil akademický sochař Josef Uprka. Strop kaple připomíná sepnuté ruce při pohledu do dlaní. Ve věži kaple jsou osazeny dva zvony, starší z roku 1781 byl v roce 1942 zabaven pro vojenské účely, ale pro svou vzácnou výzdobu byl uschován v Praze a v roce 1945 byl vrácen zpět obci. Druhý zvon je z dílny zvonaře Manouška z Brna a byl odlitý v roce 1943. Další drobné sakrální památky jsou pomník padlým stojí na místním hřbitově a několik kamenných křížů v obci a okolí. Kozojídky jsou rodištěm dnes již zesnulého akademického malíře Karla Benedíka (1923 – 1997). V obci je zachován jeho rodný dům, který je dokladem hliněné lidové architektury 19. století v obci. V průčelí jsou zachovány plastické rámy oken a dveří – šambrány. V interieru je po domluvě přístupná trvalá výstava obrazů a restaurátorské práce Karla Benedíka. Obec má od roku 2002 svůj znak a prapor schválený poslaneckou sněmovnou a ve stejném roce i slavnostně posvěcený. KULTURA Obec je velmi aktivní v pořádání mnoha společenských událostí. Rekonstruovaná budova Obecního domu nyní poskytuje i prostory pro semináře, možnost stravování a pořádání oslav a je zázemím pro tradiční Martinské hody, fašank, mikulášskou nadílku či Den Matek. Spolek zahrádkářů každoročně pořádá na Velikonoce ochutnávku vín a počátkem října vyhlášenou Výstavu ovoce a zeleniny s ochutnávkou různých Kozojídské kuchařky pořádají kursy na pečení starých jídel Kozojídky tradičních místních specialit a nápojů. K návštěvě láká sportovní areál s hřištěm, kde se každoročně v červenci koná memoriál Páji Šrahůlka v malé kopané. Koncem srpna v Kozojídkách na malém rybníčku probíhá tzv. Kozojídské zpívání na vodě s tradičním přebíháním lávky. Většina obyvatel se převleče do kostýmů mající vztah k vodě a vodním živlům. Velmi aktivní je místní hasičký sbor, který ma i silné družstvo žen a dětí a účastní se mnoha obecních akcí. Díky podpoře Mikroregionu a MAS Strážnicka byly opraveny místní vinné sklepy a vznikl venkovní areál Pod Křibem, kde se koná Obecní den s opékáním kozlů a řada dalších společenských akcí a oslav. Kozojídská mládež každoročně zazáří v krojích na hody. CESTOVNÍ RUCH Obec se snaží o rozvoj cestovního ruchu. V létě je otevřen spolkový vinný sklep Pod kříbem. Jsou vystavěné asfaltové cyklostezky do Hroznové Lhoty a Veselí nad Moravou, kde je odbočka k nově vybudovanému rybníku o rozloze 10,5 hektarů a dále k rozhledně na vinohradním vrchu Radošově. PETROV Obecní úřad Petrov 113 696 65 Petrov Telefon: 518 335 620 Web: www.obec-petrov.cz Obec je vzdálena cca 13 km od města Hodonína, leží při silnici do Strážnice. Obec má katastr o rozloze 1 165 ha leží v nadmořské výšce okolo 180 m.n.m na štěrkové terase údolní nivy řeky Moravy, do jihovýchodní části katastru zasahuje úpatí masívu Bílých Karpat. Do Petrova lze přijet i po vodě, protože obcí prochází Baťův kanál. Obcí prochází hranice CHKO. Charakter obce je zemědělský s významným sadařstvím a vinařstvím. Obec se prvně připomíná v pramenech z roku 1412 a v současnosti má 1320 obyvatel. Nově upravené centrum obce u státní silnice. HISTORIE Obec Petrov byla původně vodní hradiště, které bylo pravděpodobně součástí opevnění proti Uhrům. K názvu obce se váže i povětst. Původně v pustém lese se usadil zbojník Petr se svou družinou a konal loupežné výpravy do dalekého okolí. Bydlel v hradě u něhož dnes zbylo jenom několik kamenů. V tom hradě strašívalo, proto se tam nikdo neodvážil jít. A tak zbojník Petr žil spokojeně, nikým nerušen. Až jednou si vyjel sám na lup a už se nevrátil. Jeho družina jej hledala, ale marně. Když neměli vůdce, loupit už nechodili. Usadili se u vody a začali rybařit. Sázeli některé plodiny a tak se živili. Káceli les a zakládali louky. Skutečnost je však jiná. Kostel sv. Václava nechal postavit zakladatel obce Petr II. z Kravař a na Strážnici počátkem 15.století. Včetně pohnutých dob husitských bouří bylo Strážnické panství do roku 1620 povětšině protestantské.Z písemných pramenů je známo,že v roce 1594 byl na faru v Petrově dosazen vnorovský kněz Blažej, o kterém předpokládáme, že byl nejspíš protestantského vyznání. Císař Ferdinand II. však nemilosrdně změnil poměry i v markrabství moravském. Kostel s okolním hřbitovem nepřežily těžké období po roce 1605, období třicetileté války a následujících četných okupací a nájezdů uherských povstalců, spolčených s Turky. Ovšem ani špatně placené císařské vojsko se při leženích na jihu Moravy nechovalo o mnoho lépe. Z roku 1673 máme zmínku o zřícenině s věží a o původním zvonu, jehož jehož německý nápis se doslovně překládá: S Marií pomáhá Bůh z nouze tu i tam.Amen.V podstatě idea, že Bůh a Marie pomáhají v nouzi vždy a každému. Stejný osud za četných konfliktů na zdejším pomezí mezi českým a uherským státem postihl i bratrskou modlitebnu se hřbitovem,stávající na okraji obce směrem k řece Moravě v místech s tradičními názvy Za sborem a Kostelnisko. V té době byl pustý i kostel sv. Bartoloměje v Rohatci a mnoho dalších na zdejším pomezí. Po staletí těžce zkoušené pohraničí mezi českým a uherským státem zažilo bezpočet krvavých přepadů Turků, Uhrů ,Tatarů,Švédů, Prusů a dalších, přehledně zachycených kronikáři. Jen v rozmezí od roku 1487, kdy pomezí plnili Uhři, do příchodu Prušáků v roce 1742 zde proběhlo dvanáct velkých válečných událostí, kterým trpěl i Petrov. Zvláště krutý byl vpád Turků a Tatarů v roce 1663, plenění uherských kuruců v lednu 1703 nebo napadení v dubnu 1704. Krojovaná chasa na hody v petrovských Plžích. Petrov Velký věhlas Petrovu založil minerální sirný pramen, u kterého byly vybudovány lázně (provozovány od 15. století až do roku 1987), které byly přes půl tisíciletí vyhledávaným léčebným a rekreačním střediskem. Pověst praví, že pramen objevil šlechtic, který raněný po bitvě s husity se svalil k zemi a zjistil, že se u jeho hlavy na povrch tlačí páchnoucí voda, která mu pak vyléčila rány a uzdravila ho. Také Albrecht Valdštejna si nechával vozit pravidelně za sebou na válečná a politická tažení minerální vodu z Libverdy a právě z Petrova, protože byl přesvědčen, že tyto dvě minerálky mu zaručí železné zdraví a mužné síly. Petrovské lázně se v 15. a 16. století cenily z hlediska léčebné kúry víc než Karlovy Vary. Už v roce 1580 musel být Petrov jako lázně proslulý, protože již na nejstarší mapě – Fabriciově mapě Moravy z roku 1569 - je Petrov označen jako lázně a o Luhačovicích v té době nebylo ještě ani zmínky. K rozšíření slávy lázní přispěla i tehdejší vědecká dobrozdání a odborné spisy lékařských kapacit té doby. Právě v roce 1580 Petrovské koupele popsal v latinském spisu Tomáš Jordan z Klauznburku, doktor a lékař zemský v markrabství Moravském. Píše, že v roce 1570 Jan starší ze Žerotína a na Náměšti se po celé dva měsíce léčil v Karlových Varech z těžké nemoci bez očekávané úlevy. Karlovy Vary byly v té době proslulé svými léčebnými účinky téměř po celé Evropě. Po návratu na strážnické panství se léčil ještě měsíc v Petrově, možná už z čirého zoufalství, a stal se zázrak. Nemoc byla pryč a jakoby omládl o dvacet let. Historické prameny uvádějí, že v 16. a 17. století věnovala dále pozornost léčivé vodě petrovské řada tehdejších odborných kapacit. V petrovských lázních působil krátký čas také slavný lékař Ján Jesenský, jeden ze sedmadvaceti popravených „českých“ pánů 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Dále to byl zemský lékař Dr. Fr. Hertod z Todenfeldu (1669). V roce 1671 se uvádí, že v inventáři lázní je jedna velká nádrž, 12 koupacích van a 9 kabin. V zájmu o tuto minerální vodu pokračovaly i odborné kapacity ve století dalších. Sirkovou petrovskou vodu - „sírkovici“ - popsali sl. Krantz (1777), Dr. Helcelet (1840) a nejpodrobněji rodilý Strážničan Dr. Max Siebenschein v inaugurální disertaci „Tractatus de aquis medicatis Altán nad sirným pramenem v roce 2014. Petrov Moraviae“ v roce 1845, který spis věnoval hraběti Františkovi z Magnis, tehdejšímu majiteli strážnického panství. Už v těch dobách se přicházela do Petrovských lázní léčit řada významných osobností z tehdejšího světa. Co vlastně dokázal léčit petrovský alkalicko-sirnato železitý pramen? Ve středověku v této vodě nacházeli úlevu při bolestech kloubů, očí, ženských chorob, ale také nemocí kožních. Nebyla vhodná k pití, ale výborně se v ní vařilo, zejména luštěniny. Zahříváním ztrácela voda svůj silný sirný zápach. Ve dvacátých letech 20. století zvelebil lázně a obnovil jejich zanikající slávu židovský podnikatel Julius Hahn, který zároveň koupil petrovskou hospodu – zřídlo venkovské politiky a moudrosti. V roce 1936 na generální mapě Hodonínska najdeme Petrov jako lázně alkalicko-sirnato železité poskytující koupele s masážemi. Hotel a restaurace v lázních Julia Hahna byly vyhlášeny velmi dobrou obsluhou. Lázně měly krásnou zahradu plnou květin, s cestičkami vysypanými pískem, lavičkami a altánky pro odpočinek. Před II. sv. válkou trávily v lázních Petrov prázdniny pravidelně židovské děti z Vídně. V létě bývaly v lázeňské zahradě, obyčejně v neděli odpoledne, koncerty dechové hudby a taneční zábavy až do konce šedesátých let. Ještě v padesátých letech měly i stálé, většinou „movitější klienty“, kteří vyžadovali intenzivnější léčbu. Vzhledem k tomu, že byli většinou ze vzdálenějších míst republiky, pronajímali si ubytování v soukromých staveních a trávili tak v Petrově obvykle čtrnáctidenní pobyty. Lázně byly provozovány až do roku 1987, kdy se již připravovaly projekty pro jejich přestavbu a modernizaci neboť z hlediska stáří lázní to bylo nutností. Historie se však vyvíjela jinak. Po roce 1989 koupila lázně soukromá firma a své slíbené podnikatelské záměry nenaplnila. Budovy lázní pak řadu let chátraly. Po likvidaci firmy získala budovy i pozemky obec Petrov, provedla demolici a prodala pozemky k novému využití v lázeňství. Z proslulých lázní zbyl jen pramen v centru obce. Jaro v Plžích. Petrov Další zajímavostí obce a okolí je Baťův kanál. Tento kanál byl budován od roku 1934 pro meliorace okolních podmáčených luk a průmyslník Tomáš Baťa stavbu spolufinancoval s tím, že kanál bude užívat pro dopravu uhlí pro svou elektrárnu mezi Sudoměřicemi a Otrokovicemi. Baťův kanál je umělá vodní cesta mezi Otrokovicemi a Sudoměřicemi o délce 52 km, vybudovaná v letech 1934 až 1938. Část cesty vede po řece Moravě, většina však uměle vyhloubenými kanály s řadou zajímavých vodních Hausbóty na Baťáku v Petrově. staveb: čtrnácti plavebními komorami a např. pohyblivými jezy a dalšími vodními stavbami. Na Baťově kanále je celkem 23 mostů. Pod mosty byly vybudovány podchody pro tažné koně a případně tažnou techniku. Dopravovanou surovinou byl především lignit z dolů v Ratíškovicích, který sloužil jako palivo pro tepelnou elektrárnu v Otrokovicích. Baťův kanál se pyšní řadou unikátních technických zařízení, jako byl například výklopník uhlí u Sudoměřic nebo lanovka pro přetahování člunů přes Moravu ve Vnorovech apod. U všech plavebních komor byl vystavěn typický „baťovský“ domek pro obsluhu komory. Řada těchto památek přežila bez větších škod až do dnešní doby, což dokazuje profesní um a kvalitu práce tehdejších stavařů a techniků. PAMÁTKY Památkově chráněná pozdě barokní zvonice z konce 18. století, stojící na exponovaném místě uprostřed ulice Rybáře, představuje nejstarší místní dochovanou církevní památku.V době absence kostela v obci byla centrem církevního dění i duchovních a světských svátků a oslav. Zděná patrová zvonice na čtvercovém půdorysu je tradičně obílena bílým vápnem, se šmolkově modrou nízkou obrovnávkou. Nad dřevěnými dveřmi v průčelí je půlkruhově zaklenutá nika s nedávno vytvořeným lidovým Petrov obrazem sv. Florián, patrona hasičů, zalévajícího hrotkem požár.V patře je na trámové konstrukci zavěšen starodávný zvon, snad z původního kostela, který podle místní pověsti „sviňa vyryla ze země”, tedy znovu objevila. Mimo oslavného využití sloužila zvonice ke”zvonění proti dešti”, k vyzvánění umíráčku, ke svolání věřících, atd. Jejím původním posláním bylo však ohlašování požáru, případně i oznamování času. Pokud není starší, lze s určitostí předpokládat, že zde stála od roku 1751 jako splnění tzv.ohňového panteru rakouské císařovny Marie Terezie. Památkově chráněná návesní zvonice v centru obce. Barokní kaplička bolestné Panny Marie, vpravo od cesty do Plží u železničního přejezdu („kaplička u sklepů”), pochází z přelomu 18. - 19. století. Na mapě tzv. stabilního katastru je zachycena v roce 1827. Kaplička vždy hýřila barevností místního lidového ornamentu, provedeného zdejšími malérečkami - tetičkami Kočvarovou, Haraštovou, Martinkovou, Obrtlíkovou, Macháčkovou a její dcerou.Výzdoba se několikrát měnila,stejně jako nápisy nad vchodem (po roce 1945 tam byl jen ornament), kterými lidové umělkyně své dílo završovaly. Kaplička Panny Marie u sklepů je malovaná petrovským ornamentem. Noční osvětlení petrovského kostela sv. Václava o Vánocích. Petrov Kostel sv. Václava byl slavnostně vysvěcen až 30. září 2000. Cesta k jeho stavbě nebyla snadná. Okresní úřad v Hodoníně zaregistroval petrovskou nadaci na stavbu kostela 2.září 1993. Základní kámen, posvěcený hlavou římskokatolické církve papežem Janem Pavlem II. v květnu 1995 v Olomouci, položil rodák a arcibiskup olomoucký mons.Jan Bosko Graubner v neděli 28. září 1997, v den svátku sv. Václava. Tím dostala svůj základ i zářijová Svatováclavská církevní slavnost, která se v obci stává novodobou tradicí. O dva roky později byl na ní poprvé zazvonil zvon,vysvěcený význačným petrovským rodákem P. Josefem Koštuříkem. Na umělecké výzdobě se podíleli akad. malířka Renata Bartoňová a akad.malíř Karel Stádník z Prahy. Finance na stavbu byli získávány nejen v Petrově ale také ve Strážnici, v Sudoměřicích a na dalších místech. Celkové náklady byli vyčísleny na 9 milionů korun a tisíce brigádnických hodin. Petrov je znám především ojedinělým souborem původních vinných sklepů - Plže, který byl vyhlášen v roce 1983 první památkovou rezervací lidové architektury. V areálu je okolo 80 vinných sklepů budovaných od 15. století. Sklepy budovali sami zemědělci vinaři. Vinné sklepy vytvářejí ulicovou zástavbu se dvěma náměstíčky. Areál je hojně navštěvován turisty a rozvíjí se zde výrazně vinařská turistika. Po celý rok je přístupný veřejnosti. Během léta bývá otevřena vinotéka, kde může turista ochutnat místní vína. V areálu vybudovala obec za podpory mikroregionu v roce 2005 veřejné sociální zařízení. Během letních měsíců zde bývá spousta kulturních akcí. K významným akcím patří květnová oblastní výstava vín, červnový Folklorní festival “Senioři” a srpnový Den vinařů. V roce 2012 proběhl první ročník přehlídky strážnických vinařů Otevřené sklepy Strážnicka“. Při dobrém víně tady lze prožít nezapomenutelné chvíle. Dedáček Klásek v Petrovských Plžích. KULTURA, TRADICE Obec Petrov pořádá řadu kulturních akcí pro veřejnost např.: Fašaňkw, Výstavu vín, Zahradní slavnost s vítáním občánků, Den vinařů, hody, Čertovské dostaveníčko, zpívání u vánočního stromu, vánoční koncert a další. Lidový ornament na stavbách sklepů a některých lidových domků se vyvinul ze zdobnosti krojů a je krásný barevnou, pestrou výzdobou. Prvky Petrov Folkórní festival SENIOŘI v Plžích. ornamentu jsou rostlinné: růže, karafiáty, tulipány, konvalinky, pomněnky, jahody, lístky. Menší prázdnou plochu vy¬plňovala též poupátka. Ženy malují samozřejmě bez předloh, tvoří vzory z paměti. Proto každá malba a přemalba je originál. Už i školačky dovedly malovat ornament zpaměti, protože jej pořád viděly, vyrůstaly v něm. Všechny starší ženy malovaly dřív obrovnávku domů a na žúdře — gánku (vstupním výklenku), čímž zdobily vchod do domu. Na obou rozích vchodu ve výši dospělého člověka bývaly jamky, které ženy vymalovaly pomerančovou barvou a dokola dělaly modré tečky. Každá ta kapka něco znamenala: zdraví, štěstí, boží požehnání atd. Stěny z ulice zdobily obrovnávkou modře. Tam kde byla dospělá děvčata na vdávání, je vnitřek žúdra zalíčen pomerančovou obrovnávkou. Zdejší lid je zpěvný, vytvořil si mnoho písní, některé převzal odjinud a přizpůsobil si je. O velikém písňovém bohatství svědčí nejen zpěváci dnešní generace, ale dokazují je i známí sběratelé lidových písní jako František Bartoš, Martin Zeman, Hynek Bím, dr. Jan Po¬láček, prof. dr. Vladimír Ulehla, kteří zapsali desítky písní v Petrově a Zvolenově. Zdejší zpěváci okouzlili nejednoho posluchače doma i v dalekém okolí. Lidové tance Nedílnou součástí pěveckého umění lidového je i umění hudební a taneční. Z lidových tanců se dochovaly: danaj, chlapecké cifrování „čardáš” (nesprávné pojmenování), polka, třasák, valčík, mazurka, taneční hry: řemeslnické, hoúbek, metuový (černý Jan), mašina, jatelinka a židovka. Nejtypičtějším párovým tancem v Petrově, ale také ve Strážnici a v Sudoměřicích je tanec danaj, který se tančí při lidových zábavách, slavnostech a tradičních událostech, i přesto, že během doby byl poznamenán různými vlivy, zejména vývojem a změnou hudeb, které si přizpůsobovaly podání, ale i rytmus. Petrov TURISTIKA, SPORT Obcí prochází řada významných cyklostezek např. Moravská stezka podel Baťova kanálu či od Sudoměřic začínající Beskydsko – karpatská magistrála. Najdete zde ubytování v penzionech, občerstvení v hospůdkách, posezení ve vinných sklepech v Plžích, tenisový areál a další zajímavosti. Areál petrovských sklepů v Plžích je volně přístupný. Prohlídku areálu a degustaci mohou zajistit vinaři: Petr Klásek 737 310 759, Miroslav Svoboda 723 738 978. Petrov je kromě vinařských aktivit i významným přístavištěm pro turistické plavby na Baťově kanále. Baťův kanál byl vybudován ve 30. letech minulého století a dnes můžete využít rekreační plavbu od Otrokovic až do slovenské Skalice. Provoz zde začíná v květnu a končí v září. Místní podnikatelé zde vybudovali v posledních letech půjčovny lodí s občerstvením. Obec spolu s DSO Obce pro Baťův kanál zde z dotace pořídilo koutek pro děti a sociální zařízení se sprchami. Díky vybudování slovenského přístavu Skalica se stal Baťův kanál mezinárodní vodní cestou. V blízké budoucnosti se plánuje prodloužení trasy až do Hodonína a Kroměříže. Přírodním unikátem jsou „Petrovské louky“, které jsou zbytkem rozsáhlého komplexu zaplavovaných pomoravních luk s charakteristickou květenou a výskytem ohrožených druhů živočichů, dnes jsou součástí Přírodního parku Strážnické Pomoraví. Z přírodních zajímavostí stojí za pozornost například přírodní rezervace Oskovec chránící hnízdní kolonie čápů a volavek na břehu Moravy. Turistika na Baťově kanálu má v Petrově dobré zázemí. RADĚJOV Obecní úřad Radějov čp. 130 696 67 Radějov Telefon: 518337 828 Web: www.radejov.cz Obec Radějov leží podél potoka Radějovka cca 5 km JV od Strážnice, část zástavby se zvedá i do kopcovité krajiny Bílých Karpat, kde se také nachází rozsáhlá chatová oblast. Radějov má v současné době 840 obyvatel. Rozloha katastru obce je 2.411 ha, z čehož 68% tvoří lesy. Radějov je vstupní branou do CHKO a biosférické rezervace UNESCO Bílé Karpaty, známé bohatou květenou i vzácnou faunou. Martinské hody s předáváním práva před obecním úřadem se pořádají každoročně v listopadu. HISTORIE Název obce vysvětluje autor Dějin Radějova, Jan Skácel, ředitel měšťanských škol a kronikář města Strážnice, následovně: Radějov je původem stará staroslovanská osada. Svůj název odvozuje od osobního jména “Raděj”, který údajně zde u potoka Radějovky založil svůj dvorec. Odtud vzniká i dnešní pojmenování Radějův dvůr - ve staroslovanštině “Radějuóv”. Tento název se poprvé uvádí v Kodexu diplomatorium v roce 1052. Nikde však není doloženo, že se jedná právě o tuto obec. Nejstarší dochovaná písemná památka o obci pochází z roku 1412. V roce 2012 se v obci uskutečnily oslavy 600. výročí od první písemné zmínky o obci. Původní zaměstnání obyvatel obce bylo zemědělství, převážně pak pastevectví a zdrojem jejich obživy byly i okolní lesy. Díky vhodným podmínkám se Radějov, stejně jako okolní obce, stává vinařskou obcí. Dokladem toho je udělení “horenského práva” panem Petrem z Kravař, roku 1417. Největšího rozkvětu dosáhlo pěstování vína za pánů ze Žerotína. Symboly vinařství - hrozny a srp v kruhu jsou vyobrazeny i na zachované obecní pečeti z roku 1667. Postupem doby vinohrady zanikaly a i když počátkem 20. století byla snaha o obnovení vinařství v Radějově, ta ztroskotala na výsadbě nekvalitních a nešlechtěných odrůd a především pak důsledkem agrotechnických úprav půdy. Naopak zde vznikla nová tradice, navazující na pěstování modrého ovoce a dalších peckovin. V roce 2012 proběhly oslavy 100. výročí vysvěcení kostela sv. Cyrila a Metodě v Radějově, který je dominantou obce. Projektován byl v roce 1908. Je postaven v novorománském stylu. Osobně se o postavení kostela zasadil poslanec (později Olomoucký arcibiskup) Antonín Cyril Stojan, který také posvětil základní kámen. V roce 1912 byl kostel vysvěcen. PAMÁTKY Dominantou obce je římskokatolický kostel sv. Cyrila a Metoděje, postavený na počátku 20. století v novorománském stylu. V Radějově najdeme několik malebných domků lidové architektury, převážně z přelomu 19. a 20. století s bílou omítkou a modrou, hnědou, okrovou či zelenou podrovnávkou u země. Kostel Sv. Cyrila a Metoděje po celkové opravě v roce 2013. KULTURA Z národopisného pohledu Radějov patří ke strážnickému Dolňácku. Mezi tradiční akce, kde je možno spatřit radějovský kroj a zazpívat si nejen s radějovskou cimbálovou muzikou Včelínek jsou Cyrilometodějská pouť, Martinské hody na podzim a nově s podporou MAS Strážnicko vznikla i Přehlídka mladých cimbálových muzik a červnová Krojová pouť na nedaleký vrch Žerotín, která oslní krásou krojů jak před sto lety. Hlavním Radějov sportovním spolkem je TJ SOKOL Radějov - fotbalový klub, dále Sbor dobrovolných hasičů Radějov. Většina sportovních akcí se odehrává ve Sportovně společenském centru a na fotbalovém hřišti.Na pěstování modrého ovoce a dalších peckovin navazuje tradiční Velikonoční košt slivovice a ovocných destilátů – letos již 30. ročník. V letním období se pořádají country a rockové zábavy pod širým nebem. Známý je tradiční košt slivovice vždy o velikonoční neděli. Červnová krojová pouť na vrch Žerotín. Radějovský kroj Mezi velmi pestré rázovité kroje na Slovácku řadíme kroj strážnický, který se dodnes nosí v obcích Radějov, Strážnice, Petrov a Sudoměřice. Právě v těchto obcích, ležících na moravsko-slovenském pomezí, se uchoval svérázný, překrásný kroj, který okouzluje a upoutá nejednoho návštevníka. O tom, že zaujal a okouzlil nejen prostého diváka, ale i výtvarné umělce malíře poznáváme např. u A. Kalvody a z mladších Frant. Bezděka, národního umělce Karla Plicky a dalších. Není také náhodou, že se stal přitažlivým pro filmovou a divadelní tvorbu. Radějovská výšivka. Malířská škola Aloise Kalvody Nadotčenou krásu Radějova lidí, krojů i domů na přelomu 19. a 20. století vyhledal známý český krajinář Alois Kalvoda se svou malířskou školou. Přítomnost mistra Kalvody a jeho 11 žáků byla pro obec velkou událostí a byla jí věnována patřičná pozornost v kronice obce i v dobovém tisku. Jedním z žáků byl Dr. František Chudoba - tehdy mladý profesor, později prof. Masarykovy univerzity v Brně, kde založil v roce 1919 obor anglické Radějov literatury. Mistrův obraz “Slovácko” (Pohled k Sv. Antonínku), r. 1906, olej na plátně, 160 x 205 cm. Je to široká arena, po níž slunce a větry provádějí svou hru. Pruhy polí jsou tu naneseny s vervou, svobodně a široce, jako vlající barevné stuhy. I stráně a jejich úbočí jsou tu prudce nahozeny, skupiny stromů jsou zjednodušeny na barevné celky, z nichž tu a tam se zabělá svítivé zdivo chaloupky radějovské - jako radostný výkřik. (Viktor Šuman, Alois Kalvoda - 1925) TURISTIKA, REKREACE Radějov je známý jako klidná rekreační obec s krásnou okolní přírodou vybízející k pěší turistice, cykloturistice, houbaření a rybolovu. Na okraji obce začíná rozsáhlá chatová oblast, která nyní čítá asi 450 chat a táhne se až k Lučině na katastru obce Tvarožná Lhota. Návštěvníkům můžeme nabídnout stravování a ubytování přímo v obci. Je zde hostinec U Kuglíků, penzion Queen, penzion Javor, penzion s vinárnou a rozáriem Roseta, penzion Na mlýně a v rekreační oblasti bufet U Zastávky - posezení v přírodě, fotbalové a volejbalové hřiště. Radějov obklopuje krásna příroda s možností Nádrž Kostolnica v rekreační oblasti Mlýnky. koupání na nedaleké Lučině a lze tu podniknou řadu pěších i cyklistických výletů na značených stezkách. Naskýtá se možnost rybaření na přehradní nádrži Mlýnky-Kostolnica a Kejda. Na své si přijdou i milovníci houbaření v okolních lesích. Turisticky atraktivní je romantické Měsíční údolí podél potoka Mandát. Na katastru obce je také známá dančí obora Pusté. V oboře se nachází přírodní rezervace Kútky. Zde vás okouzlí druhově bohaté louky (roste zde například: kosatec pestrý i trávovitý, hořec hořepník, Radějov Nejstarší košt pálenek na Moravě se pořádá od roku 1986 každoročně na Velikonoce. len žlutý, kozinec dánský a přes deset různých orchidejí např prstnatec pleťový, pětiprstka žežulník, i vzácný tořič čmelákovitý, rudohlávek jehlancový či vstavač nachový) s četnými solitérními stromy, remízky, potokem Mandát a dvěma menšími rybníky s močály. Její rozloha činí 1565 ha a sahá na jihovýchodě až k hranicím se Slovenskem, což z ní činí jednu z největších obor v České republice. Ve výhledech luk a rozcestí se vám naskytnou krásné denní i noční výhledy na okolní lesnaté kopce a údolí. Známa je aj přírodní památka Starý háj. Obcí vede Oskerušová stezka s vyhlídkou na Holém vrchu a s řadou zajímavých řezbářských děl podél stezky ve Starém háji směrem k rozhledně Travičná. Cyklisté v Radějově na Oskerušové stezce bohatě doplněné dřevořezbami místních umělců. STRÁŽNICE Město Strážnice náměstí Svobody 503 69 662 Strážnice Telefón: +420 518 306 011 E-mail: [email protected] Web: www.straznice-mesto.cz Turistické informační centrum Strážnicko Vinohradská 35, 69662 Strážnice Tel: +420 518 325 721, +421 722 804 151 E-mail: [email protected] Web: www.straznice-mesto.cz Strážnici charakterizují dvě mohutní vstupní brany do města s polkruhovými baštami. Katastr města o rozloze 3140 ha se nachází v Dolnomoravském úvalu při jihovýchodní hranici České republiky v přibližné nadmořské výšce 177 m. Protéká jím řeka Morava. Větší část strážnického katastru náleží do celku Dolnomoravský úval, podcelek Dyjskomoravská niva. Do jeho jihovýchodní části zasahuje výběžek Bílých Karpat. Většina vodních toků je napřímená s výjimkou krátkého úseku řeky Moravy, která se stáčí do tří původních meandrů (Osypané břehy). HISTORIE Přestože první doložená písemná zmínka pochází až z roku 1302, množství archeologického materiálu vypovídá o daleko dřívějším osídlení tohoto území. Počátky samotného města jsou spojovány s upevňováním hranic českého státu v době vlády Přemysla Otakara II v 2. polovině 13. století, kdy došlo k trvalému připojení Strážnicka k Moravě. Na ochranu zemských hranic bylo zbudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad ve Strážnici, vystavěný po roce 1260. Samotné jméno města je odvozováno od strážní funkce, kterou měl hrad položený v těsné blízkosti moravské hranice vykonávat. Strážnice byla původně královským majetkem, na počátku 14. století získal toto město významný moravský rod pánů z Kravař. O velký rozmach města se zasloužil moravský zemský hejtman Petr Strážnický z Kravař, jenž postupně rozšiřoval strážnické panství a stal se rovněž zakladatelem nové vesnice poblíž Strážnice, která po něm získala pojmenování - Petrov. Jádrem panství bylo město Strážnice a okolní vesnice Petrov, Radějov a Sudoměřice, v pozdějším období bylo doplněno o Tvarožnou Lhotu, Kněždub a vesnice nebo městečka na Horňácku. Petr z Kravař se zasloužil také o rozvoj vinařství vydáním tzv. horenského práva, což bylo zobrazeno také v městském znaku. V době husitství se páni z Kravař na Strážnici přiklonili zcela na stranu Husa. Začátkem 15. století se Strážnice stala jedním z nejvýznamnějších moravských center husitství, což přineslo zdejšímu obyvatelstvu značné útrapy. Za vlády posledního mužského potomka rodu Jiřího z Kravař došlo k nebývalému stavebnímu rozvoji města, značně poničeného z období husitských válek. V místech nejstaršího osídlení bylo založeno „Nové město“ - tedy obnovena zástavba v novém architektonickém stylu. Budovalo se opevnění města. Hloubily se vodní příkopy a vykopaná hlína se vršila do hliněných valů. Byl postaven kostel sv. Martina, jenž i po pozdějších stavebních upravách dodnes nese patrné gotické prvky. Došlo také k dokončení přestavby strážnického hradu. Ten se v roce 1458 stal svědkem významné historické události - setkání českého krále Jiřího z Poděbrad s uherskými stavy, kterým byl vydán zajatý uherský král Matyáš Korvín. Na počátku 16. století zakoupili město Žerotínové, další z předních moravských rodů. V době jejich vlády prožívala Strážnice éru svého největšího rozmachu. Městu a řemeslnickým cechům byla udělena rozsáhlá privilegia. Někteří řemeslníci vyváželi své výrobky do okolí i na vzdálenější trhy, hlavně do Uher. Pokračovalo budování opevnění města. Za Jana III ze Žerotína bylo město obklopeno hliněným valem s dřevěnou palisádou a třemi vestavěnými menšími branami. Hlavní přístupové cesty byly chráněny dvěma mohutnými branami s polokruhovými baštami, schopnými odolávat i zbraním těžšího kalibru, které se částečně dochovaly dodnes. U kostela sv. Martina byla postavena strážní věž. Nové opevnění spojilo dohromady všechny tři části města Nové město, Staré město i Předměstí. Starý vodní hrad byl přestavěn do podoby renesančního zámku s vnitřními arkádami. Žerotínové byli velkými mecenáši školství. Podporovali jednotu bratrskou. Strážnice V roce 1530 získali bratři od Jana ze Žerotína místo u mlýna na postavení sboru a špitálu. V roce 1577 získali pozemek na výstavbu bratrského domu a školy. Založení nižší a vyšší školy v roce 1579 dodnes připomíná pamětní kámen, jenž byl zazděn do průčelí domu směrem k mlýnu. V letech 16041605 navštěvoval vyšší bratrskou školu Jan Ámos Komenský, který zde bydlel u své tety. Ten se zde seznámil s Mikulášem Drabíkem, pozdějším českobratrským kazatelem proslaveným svými proroctvími o zkáze habsburského rodu. Na počátku 17. století se Strážnice řadila se svými 4 500 tisící obyvateli a zhruba 700 sty domy k nejvýznamnějším městům na Moravě. Socha T. G. Masaryka. Socha J. A. Komenského na nám. Svobody (ak.sochař M. Hudeček). Město a panství zakoupil v roce 1628 jeden z vítězných velitelů bitvy na Bílé Hoře císařský plukovník František z Magni, jehož rod pocházel z Itálie. Magnisové si strážnické panství udrželi více než 300 let. S jejich příchodem začala systematická katolizace města. V roce 1633 povolal František Magnis do Strážnice italský katolický řád piaristů, jehož hlavním posláním je podpora vzdělání a zbožnosti. Působením na děti a mládež postupně začali získávat pro svou víru i strážnické obyvatelstvo. Poničené město se jen pomalu vzpamatovávalo z útrap třicetileté války. Krajinou se potulovaly skupiny propuštěných vojáků, kteří loupili a vraždili obyvatelstvo. V roce 1652 vyhořela velká část města, po záměrně založeném požáru v židovské čtvrti najatými žháři. Město stíhala jedna pohroma za druhou. V roce 1680 se z Uher rozšířila morová epidemie. O tři roky později byla Strážnice opět přepadena uherskými povstalci. V 1. polovině 18. století následovala další série požárů. Všechny tyto události způsobily všeobecný úpadek panství a město rychle ztrácelo na svém dřívějším významu. Přesto se právě z této doby zachovala celá řada zajímavých architektonických památek. Došlo k obnově radnice, věže, panského dvora i mnoha měšťanských domů. V 18. století byl v místě bratrské školy vybudován piaristický komplex tvořený barokním chrámem Nanebevzetí Panny Marie s klášterní kolejí a gymnáziem. V polovině 19. století získal strážnický zámek díky historizující přestavbě dnešní novorenesanční podobu a současně byl upraven také zámecký park. Byly založeny skleníky pro pěstování teplomilných rostlin. V roce 1824 byl před zámkem postaven přes rameno řeky Moravy řetězový most, čímž se otevřel přístup k zámku nejen od Černé brány, ale i z parku. Strážnice Oživení národního hnutí ve 2. pol. 19. století znamenalo postupnou přeměnu německy orientovaného města na vlastenecké kulturní centrum regionu. Začaly vznikat české spolky, došlo k otevření české měšťanské školy a v roce 1897 k přeměně německého gymnázia na české, jež se na rozvoji vzdělání obyvatel celého regionu podílí dodnes. Základ rozvoje školství položila již jednota bratrská se svým vyšším školstvím, na něž později navázalo piaristické gymnázium. To fungovalo do roku 1874, kdy bylo převzato do státní správy jako státní nižší německé gymnázium. Ve Strážnici svého času studovaly osobnosti jako Jan Ámos Komenský nebo Tomáš Garrigue Ma- Nová budova Gymnázia J. E. Purkyně. Pamětní deska J. E. Purkyně na budově bývalého gymnázia. saryk. Na gymnáziu jako pedagog působil Jan Evangelista Purkyně. Systematický rozvoj školství pokračuje do současných dnů. Ve městě je zde kromě mateřské a dvou základních škol, základní umělecké školy a gymnázia také několik dalších středních škol a odloučené pracoviště školy vysoké. Dětem se věnuje také mnoho dalších zájmových organizací jako např. Dům dětí a mládeže, Rodinné centrum, TJ Orel, TJ Sokol, TJ Jiskra. Pracuje se na možnostech celoživotního vzdělávání, připravuje se akademie pro seniory. PAMÁTKY Strážnické brány: Skalická a Veselská Při příjezdu do města směrem od Hodonína nebo opačné strany od Veselí nad Moravou, nemůže nikdo přehlédnout pozůstatky dvou mohutných cihlových bran, které se zachovaly jako upomínka na městské opevnění. Bašty se střílnami, tvořící významnou dominantu města, byly v dávné minulosti součástí městských bran, které nechal postavit v polovině 16. století na obranu proti tureckému nebezpečí tehdejší majitel strážnického panství a Jan III. ze Žerotína. Dvě brány s polokruhovými baštami, schopné odolávat i palným zbraním těžšího kalibru, byly umístěny na hlavních přístupových cestách do města. Brána umístěná směrem na Hodonín a Skalici se označovala jako Skalická a brána umístěná na opačném konci města jako Veselská. Uvnitř brány jsou patrné výklenky, ve kterých stávala stráž. Při bráně v obou baštách se nacházely dřevěné schody, po kterých se vystupovalo do poschodí, kde byly rozmístěny klíčové střílny pro ruční střelbu. Z přízemí se mohlo střílet z hákovnic a děl. Obě bašty byly dříve spojeny přístupovou chodbou, která byla nad branou, na straně k městu. Strážnice Cyklisté ve Skalické bráne. Veselská brána. Z této chodby se také vcházelo do bytu branného, který otevíral a zavíral těžkou mříž, spuštěnou po řetěze s hřídele. Před branou byl padací most, který se na noc zvedal a město se tak stávalo nepřístupným. Později byl podle známého strážnického kronikáře Jana Skácela na jeho místě postaven pevný most a místo mříže byla vsazena mohutná vrata. Strážnice byla navíc obehnána důkladným hliněným valem s dřevěnou palisádou. Ve valu byly zbudovány ještě dvě menší brány - Svačinovská na cestě z Doliny a Vinohradnická vedoucí z Předměstí směrem na Radějov. Součástí opevnění se staly rovněž malé vestavěné bašty z cihel umístěné v nárožích panského dvora. Ještě ve druhé polovině 18. století byly valy s dřevěnou hradbou funkční, v průběhu 19. století ale již docházelo k postupnému odstraňování zbytků valů, příkopy byly zavezeny odpadem. Na jaře roku 1876 došlo z nařízení Moravského zemského výboru ke zboření bran kvůli zlepšení dopravy na hlavní silnici. Dnes zůstaly z obou hlavních bran jen boční bašty, na nichž jsou vidět stopy původní stavby. Dřívější podoba strážnických bran je zachycena v městském muzeu, kde je umístěn trojrozměrný model této stavební památky vytvořený učitelem Karlem Mastným. Strážní věž - campanilla Vedle kostela sv. Martina ve Strážnici se tyčí volně stojící pozdně renesanční zvonice - campanilla, která pochází z období kolem roku 1615. Byla postavená jako součástí obranného systému města přibližně mezi léty 1615 až 1620 v pozdně renesančním stylu. Na kamenné přízemí navazuje cihlové zdivo, které je z vnitřní strany neomítnuté. Renesanční okna byla v 2. polovině 19. století upravena do novogotického lomeného oblouku. Bohužel Strážnice původní sgrafity se dochovalo už jen částečně na zdi do dvora kostela. Bílá věž, jak se dnes zvonici říká, patří k dominantám Strážnice a řadí se mezi tři nejšikmější věže v České republice. Původně byla vyšší o jedno patro, které bylo tvořeno otevřeným dřevěný ochozem pro hlídkování. Při velkém požáru města v roce 1652 však shořel a již nebyl obnoven. Věž tak byla snížena na 34 metrů. Stavba svým vzhledem nejvíce připomíná štíhlou renesanční věž italského typu tzv. campanilu, jejíž stěny byly zdobeny renesančními ornamenty - sgrafity. V roce 2013 byl opraven interiér věže a byla zpřístupněna veřejnosti. Vzácností je hodinový stroj z roku 1900 a zdobený zvon „Svatý Josef “ ulitý roku 1719, jenž byl uchráněn před vojenskými rekvizicemi během obou světových válek. Z výšky téměř 20 metrů se tak nabízí ojedinělý pohled na město i okolí s rovinami strážnického Pomoraví a vzdálenými hřebeny Bílých Karpat. Otevřeno: květen, červen, září: pátek od 14:00 do 18:00 hod., sobota, neděle 10 - 18 hod. červenec, srpen: pondělí zavřeno, úterý od 10:00 do 17:00, středa a čtvrtek od 10:00 do 16:00, pátek, sobota, neděle od 10:00 do 18:00 hod. Vždy od 12:00 do 13:00 přestávka. Jindy na objednávku. Kontakt: Roman Kuda, mobil: 775 238 763 Poplatek za výklad průvodce: 20 Kč, slevněné 15 Kč Kostel sv. Martina Byl vystavěn v 15. století v gotickém stylu. Je zasvěcen sv. Martinu z Tours, jehož obraz od kroměřížského malíře Jana Zapletala z roku 1833 zdobí hlavní oltář. Dodnes se zachovaly dva zazděné gotické boční vchody, pilíře a okna. Tyto původní slohové prvky byly objeveny při opravě kostela v roce 1943. Na venkovní fasádě lze dohledat i erby zakladatele kostela - tehdejšího majitele panství Jiřího z Kravař. Ještě na konci 15. století přechází panství do rukou Žerotínů, ke kostelu byla připojena fara, latinská škola a Kostelní ulice s Bílou věží. Kostel sv. Martina. hřbitov. S kostelem sv. Martina je spojena pověst o záhadném stále se vracejícím „žerotínském” náhrobku předčasně zemřelého Bernarta Hanno ze Žerotína, umístěného původně vedle oltáře. Dle historických dokumentů byl mundšenkem římského císaře Maxmiliána II. a zemřel přímo v kostele v roce 1568 ve věku pouhých dvaceti sedmi let. Když měl být jeho náhrobek po prodeji panství Františku z Magni a cílené rekatolizaci vynesen z kostela a zazděn do venkovní zdi, vždy se do druhého dne podivným způsobem vrátil na své původní místo. Kostel podobně jako celé město během své historie mnohokrát vyhořel a byl později opraven již ve slohu barokním. Z původní stavby zbylo jen zdivo a žerotínský náhrobek. Ke kostelu byl přistavěn nový presbytář, sakristie a kazatelna. Byl vyzdoben čtyřmi novými oltáři a sochami světců v souladu s katolickou vírou. Pod kostelem se nachází zazděná krypta, v níž spočívají páni z Kravař a Žerotínové. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Je součástí barokního komplexu z poloviny 18. století spolu s bývalým klášterem a gymnáziem. Byl postaven na místě původního bratrského areálu z konce 16. století. V souvislosti s historickými událostmi přešlo vlastnictví strážnického panství na italský rod Magnisů. Na jejich pozvání přichází do města v roce 1633 italský katolický řád piaristů. Pro bohoslužby byl ještě více než sto let využíván kostelík bratrský a postupně byly od věřících až do vzdálenosti 90 km od města shromažďovány finanční prostředky na výstavbu kostela nového. Zajímavostí je, že se nový kostel začal stavět v roce 1742 obezdíváním původního kostelíka bratrského, jenž byl po dokončení stavby rozebrán. Další zvláštností je, že je včetně hlavního oltáře orientován obráceně, tedy vchodem nikoli od mlýna, ale z opačné strany. Dle stylu provedení lze usuzovat na dílo italského stavitele Ignáce Cyrániho. Do báně věže byl umístěn posvěcený kříž a pod něj byla uložena pamětní listina s ostatky svatých. Roku 1743 byl dokončen presbytář. Do roku 1744 zde stála věž, která však byla odstraněna a zdivo bylo použito na dostavbu kostela. Mezi kostelem a klášterní kolejí tak vznikl prostor, který byl nazván Piaris tickým náměstím. Kostel Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1745 zde byly zavěšeny zvony a započala výzdoba interiéru. V jednolodním prostoru se nachází celkem sedm oltářů. Byl vytvořen hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie a šest postranních. Na 10 metrů vysokém retabulu je vyobrazena Nejsvětější Trojice brněnským Varhany kostela. Oltář kostela Nanebezvzatí Panny Marie. barokním malířem Josefem Tadeášem Rotterem, jenž je autorem obrazů i na oltářích bočních. Svatostánek s dvojicí andělů, naznačujících nesení obrazu Panny Marie s Ježíškem, je částečně pozlacený. Význam hlavního oltáře podtrhují i sochy sv. Tomáše a sv. Augustina vlevo a sv. Vojtěcha a sv. Karla Boromejského vpravo. Další výzdobu tvoří andělé, okřídlené andílčí hlavičky a archanděl Gabriel nesoucí stuhu s nápisem. Toto architektonické dílo je završeno mariánskou korunou a znakem rodu Magnisů, jimž prostor pod oltářem v minulosti sloužíval jako hrobka, než byli jejich ostatky kvůli vysoké hladině spodní vody přemístěny na zdejší hřbitov. Postranní oltáře vlevo jsou věnovány sv. Josefu, sv. Janu Nepomuckému a sv. Antonínu Paduánskému, vpravo sv. Janu Kalasanskému, sv. Václavu a Čtrnácti Svatým Pomocníkům. Obrazy zde byly zavěšeny v roce 1747. Téhož roku zde byly umístěny i cenné plastiky hradišťského sochaře Ignáce Morávka, jenž je také autorem kazatelny. Interiér kostela je celkově vyzdoben barokními malbami Josefa Tadeáše Rottera, Jana Lukáše Krackera a Františka Vavřince Korompaye. Samostatným duchovním prostorem je kaple sv. Kříže, ve které byl kříž časem nahrazen nejprve sochou Terezie Lisieux a poté Panny Marie s rokokovou výzdobou oltáře. Interier kostela upoutá také křtitelnicí, čtyřmi bloky barokních lavic, relikviářem sv. Josefa Kalasankého a od roku 2013 i relikviářem sv. Jana Pavla II. Na kůru v zadní části kostela jsou umístěny varhany s pedálnicí a bohatým souborem píšťal. Vysvěcení kostela se uskutečnilo 18. října 1750 za účasti olomouckého biskupa Karla hraběte z Scherffenberka. Kaple sv. Rocha ve Strážnici Jedním z podnětů k výstavbě nejstarších dochovaných památek byla morová epidemie v roce 1680. K tomuto roku se vážou stavební počátky kaple sv. Rocha. Nová stavba z roku 1752 měla vzhled kostela, přibyla k ní vysoká věž a sakristie. Kaple byla klenutá, krytá šindelem, její klenba se však brzy začala trhat. Nakonec z celé stavby zůstala jen ruina bez střechy a klenby. Pouze věž zůstala neporušená. Z nařízení císařovny Marie Terezie byla kaple, spíše její pozůstatek, zrušena oficiálně. Když v roce 1831 řádila v městě cholera, oživlo přání věřících kapli sv. Rocha obnovit. Zdi byly rozebrány a z materiálu postavena ke stávající věži menší kaple, než byla ta předcházející. Posvěcena byla v roce 1848 a v nezměněné podobě zůstala zachována do současnosti. Kaple sv. Rocha. Kaple na vrchu Žerotín a další drobné sakrální stavby v katastru města Kožešník Jan Hrdý v roce 1947 požádal město o odkoupení pozemku na vrchu Žerotín s cílem vybudování kaple většího formátu jako poděkování za uzdravení syna. Kaple je zasvěcena Panně Marii, vysvětil ji v roce 1949 Martin Mikulka, profesor náboženství v Uherském Hradišti. Vrch Žerotín se stal poutním místem. Jako prostor pro konání mší je využíváno volné prostranství s vysokým křížem umístěným za kaplí. V katastru města Strážnice se nachází množství dalších drobných sakrálních staveb. Jsou to kapličky, kříže, plastiky svatých, boží muka, svaté obrázky a pamětní kameny. Stavěly se vždy na místech, které bylo potřeba zdůraznit např. při vymezování hranic území nebo léčivých pramenů či ochránit na místech tragických událostí, masových hrobů nebo popravišť. K těm výraznějším patří kapličky zpravidla postavené v barokním stylu a Kaple na vrchu Žerotín. Pouť na Žerotín. zdobené novodobými barevnými lidovými ornamenty. Uvnitř se nachází malý oltář se soškou nebo obrazem patrona, kterému je zasvěcena. Jsou bíle omítnuty s modrou podezdívkou. Vchod je uzavřen prosklenými dveřmi nebo dveřmi s mřížkou. Před strážnickým hřbitovem u kraje cesty stojí kaplička sv. Rozalie, zasvěcená patronce Strážničanů na ochranu před přírodními katastrofami a epiodemiemi. Janu Nepomuckému je zasvěceno hned několik kapliček: za drahou, u mostu před zámkem. Rovněž hodně kapliček je zasvěceno Panně Marii – v bratrské ulici u sirného pramene, který využívali k léčitelství už čeští bratři ve špitálu českobratrského komplexu, za Skalickou branou, v zámeckém parku za stadionem Bludník, za městem ve vinohradské trati Příčná, směrem k Tvarožné Lhotě Růžencová. Ve vinohradech na rozhraní vinohradnických tratí Stračinky a Mrhoně stojí kaplička zasvěcená sv. Urbanovi, patronovi všech vinařů. Zvláštní postavení má kaplička před Veselskou branou umístěná uprostřed silnice, která byla postavena na popravčím místě pro ženy. Kromě kapliček jsou po katastru rozesety kříže, a to dřevěné, kamenné či kombinované často s řezbářskou výzdobou a plechovýcm korpusem Krista obvykle na kamenném podstavci. Je to např. kříž u kaple sv. Rocha, za Skalickou branou na místě, kde se konaly popravy mužů, v Nádražní ulici, v kamenné podobě před kostelem sv. Martina a vedle něj i vysoký vyřezávaný kříž z dubového dřeva darovaný farnosti od občanů Detvy na Slovensku. Před kostelem Panny Marie stojí kamenný kříž se světci Cyrilem a Metodějem po boku a stejně tak kamenný kříž tvoří srdce místního hřbitova. Dva vysoké dřevěné kříže se nacházejí na vrcholu kopce Žerotín nad městem. Pod ním stojí kříž pod lipami, na Drahách a směrem do Radějova kříž Baaderův, další dřevěný v Šutrovni. Dalšími malými sakrálními stavbami jsou Boží muka. Jde o stavby ve tvaru sloupu někdy se stříškou či výklenkem na vrcholu opatřena křížem. Obvykle stávají na rozcestí. Můžeme je najít např. v ulici Třešňová, na rozhraní ulic Třešňová a Radějovská či u cihelny nebo na Hrádečné s obrázky sv. Cyrila a Metoděje. Významné jsou také kamenné plastiky, např. socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem Panny Marie z roku 1721, Sloup Panny Marie na Předměstí – Imaculáta, postavený z vděčnosti za odvrácení moru z počátku 18. století, socha sv. Floriána, patrona hasičů ve Starém městě či plastika Panny Marie ořed hřbitovem. Nejjednodušším typem sakrálních objektů jsou svaté obrázky umístěné na sloupku s ochrannou stříškou. Pohled na vrch Žerotín. Průžkův mlýn Otevřeno: květen až říjen: pondělí až neděle: 10:00 - 18:00 hod., jindy dle dohody Kontakt: František Mikulčík, mobil: 00420 605 482 543 Poplatek za výklad průvodce: 20 Kč, slevněné 15 Kč Dochovaný dřevěný mučící pranýř dokazuje, že zdejší mlynář měl právo trestať malé prohrešky poddaých. Město Strážnice bylo ze severní strany chráněno přirozenými bariérami ramen řeky Moravy. V blízkosti jednoho z nich, i když ve zregulované podobě a s pojmenováním Baťův kanál, stojí dodnes budova středověkého mlýna. Nejstarší písemné údaje o něm pochází z roku 1543, vodní mlýn zde ale s největší pravděpodobností stával mnohem dříve. Říká se, že je dokonce starší než samotná budova dnešního zámku, bývalého strážnického vodního hradu. V přízemí mlýnice se dochoval dřevěný mučící pranýř s vyrytým letopočtem 1601. Jeho existence zde potvrzuje, že panský mlynář měl právo trestat drobná provinění poddaných. Při ničivém vpádu uherských povstalců Bočkajovců, v jejichž čele stál sedmihradský kníže Štěpán Bočkaj, do Strážnice roku 1605 byla velká část města vypálena a mnoho obyvatel zahynulo. Mlýn nebyl požárem poničen, neboť již tehdy byla jeho střecha tvořena pevnou krytinou. Pravobřežní část mlýna byla roku 1900 upravena na parní pohon, levá část fungovala i nadále na pohon vodní. Mlynář František Průžek odkoupil v roce 1923 mlýn od majitele strážnického panství Františka Magnise a to včetně vedlejšího domku, který se později stal jeho obydlím. Ve 30. letech 20. století byla zahájena rekonstrukce celého objektu a bylo demontováno původní mlýnské zařízení. To nové, moderní, bylo poháněno elektrickou energií, kterou dodávala vodní elektrárna hraběte Bedřicha Chorinského z Veselí nad Moravou. Provoz byl plně automatizován. Mlýn fungoval i během druhé světové války a mletí zde pokračovalo až do roku 1951. Poté převzalo budovu jednotné zemědělské družstvo a budova začala chátrat. Současný vlastník nechal zrekonstruovat střechu a upravil jeho interier tak, aby mohl být coby technická památka zpřístupněn veřejnosti. Mlýn je kompletně vybaven mlýnským zařízením z 30. let 20. století, je v něm otevřena muzejní expozice mlynářství a řezbářství. Památník bratrského školství Kontakt: Ivo Vratislavský, tel.: 518 334 155, e-mail: [email protected] V prostoru mezi mlýnem a kostelem Panny Marie byl v roce 1992 otevřen Památník bratrského školství. Hned u vchodu návštěvníky přivítá bronzová bysta „učitele národů“ Jana Amose Komenského, který zde v letech 1604 až 1605 chodil do školy. Tehdy se jemu i jeho tetě Zuzaně podařilo zachránit život. Ve spěchu opustili hořící město a Komenský se vrátil ke svým poručníkům do Nivnice. Tuto významnou osobnost připomíná i pamětní deska s jeho vyobrazením na domě, který stojí v místě, kde bydlel u své tety v Suchém řádku, dnešní Skalické ulici. Je po něm pojmenována i nedaleká ulice, jež nesla kdysi název Německá podle německých osadníků z 13. století. Bronzovou sochu Jana Amose Komenského v nadživotní velikosti můžeme spatřit také na náměstí Svobody před městským muzeem. Bývalí majitelé strážnického panství páni ze Žerotína byli proslulí svou podporou školství a vzdělanosti. Proto zde byl v blízkosti léčivého sirnatého pramene, jehož existenci připomíná už jen malá kaplička, postaven v roce 1530 špitál, bratrský sbor a poté i škola a bratrský dům. Jednota bratrská měla své členy ve Strážnici již před rokem 1500, neboť už v roce 1501 se připomíná smrt duchovního Jana Mýtného. Jan Amos Komenský, pozdější pedagog, spisovatel a biskup jednoty bratrské zde nalezl svého celoživotního přítele, o čtyři roky staršího syna váženého strážnického měšťana Mikuláše Drabíka. Ten se stal českobratrským knězem a proslul také jako vizionář prorokující mimo jiné také zkázu panujícího habsburského rodu, za což byl popraven v Prešpurku, dnešní Bratislavě. Drábíkova vidění i proroctví dalších vizionářů vydal J. A. Komenský v roce 1665 ve své knize „Lux ex tenebris“ - Světlo v temnotách. Vyšší bratrská škola ve Strážnici působila v letech 1577 až 1628, kdy byla z důvodu nucené rekatolizace panství zrušena. Přesto zde položila pevné základy školství, na které později navázalo piaristické gymnázium. Do roku 1579 si bratři zbudovali nižší a vyšší školu. Žáci se v obou odděleních vyučovali nejen ve čtení a psaní, ale učili se také němčině, latině, řečtině a hebrejštině. Škola byla prostorově rozsáhlá. V jejím středu byl čtvercový dvůr a kolem něj řada poschoďových budov. Nádvoří obklopovala křížová chodba. Ve škole bylo šest učeben a byla spojena s modlitebnou. Rok založenín školy bratři zvěčnili do pamětního kamene, jenž je zazděn do obvodové zdi současného kostela. Náměstí Svobody Strážnické náměstí jako prostor pro shromažďování obyvatel bylo založeno po husitských válkách jako střed obnovované zástavby „Nového města“. Jednalo se o znovupostavení domů na místě nejstarší zástavby města, ovšem v „novém“ architektonickém stylu. Proto název „Nové město“. Z původní zástavby se nedochoval ani jeden dům. Náměstí mělo stejný oválný tvar jako dnes. Uprostřed stála kašna. Obyvatelé domů byli většinou měšťané, řemeslníci a obchodníci, na rozdíl od Starého města na západ od náměstí, kde se usadili rolníci. Strážnice byla i poté mnohokrát vypálena, proto se ani z této zástavby nedochoval ani jeden dům. Nejstarším domem na náměstí je dům č. p. 482 na jižním rohu náměstí. Je to pozdně renesanční stavba, dříve žerotínský panský dům. V interiérech se dodnes zachovala původní křížová klenba a zdobený kamenný portál. V původně barokním domě ze 17. století na východní straně náměstí s renovovaným kamenným valbovým sklepením v současné době sídlí Městské muzeum. Před ním od roku 1984 majestátně na prostor celého náměstí vzhlíží bronzová socha Jana Amose Komenského od ak. sochaře Miroslava Hudečka. Za zmínku stojí také dvě secesní budovy městské radnice a několik dalších secesních domů na straně západní, před kterými stojí socha prvnícho prezidenta ČSR Tomáše Garrigue Masaryka. Secesní budova městské radnice na náměstí Svobody. Městské muzeum http://muzeum-straznice.webnode.cz Otevřeno: od 11:00 do 12:00 vždy zavřeno - obědová přestávka říjen - květen: úterý - pátek: 8:00 - 15:30 hod., neděle 13:00 - 17:00 hod. červen: úterý - pátek: 8:00 - 15:30 hod., sobota, neděle 13:00 - 17:00 hod. červenec, srpen: úterý - pátek: 8:00 - 17:30 hod., sobota, neděle 13:00 - 17:00 hod. září: úterý - pátek: 8.00 - 15:30 hod., sobota, neděle 13:00 - 17:00 hod. Kontakt: Ivo Vratislavský, tel.: 518 334 155, e-mail: [email protected] Vstupné: 40 Kč, děti, studenti, důchodci 20 Kč, rodinné 95 Kč Podzemní výstavní prostory muzea v jeho kamenném sklepení mají atraktivní atmosféru. Městské muzeum ve Strážnici se nachází na náměstí Svobody v rekonstruovaném jednopatrovém domě ze 17. století s barokní fasádou. Již v roce 1935 se v okruhu intelektuálů města zrodila myšlenka založení městského muzea, jehož úkolem by bylo shromažďování dokladů o historii města s cílem záchrany starožitností a památek. Byl založen Budova Městského muzea na náměstí Svobody. Muzejní spolek a pod jeho správou bylo o rok později otevřeno městské muzeum. Nejaktivnějšími členy se stali předseda spolku a městský radní Jan Holáník, katecheta páter Josef Kouřil a historik Jan Skácel. O členství v tomto nově vzniklém spolku byl značný zájem, již v roce 1936 měl celkem 122 členů. Narůstal sbírkový fond formou darů, koupí i vlastní sbírkotvornou činností členů spolku. V roce 1938 byla tiskem vydána 1. výroční zpráva muzejního spolku, která pojednává o činnosti spolku, finančním hospodaření i katalogizaci získaného sbírkového fondu. Ten se rozrůstal i během 2. světové války, kdy bylo uspořádáno i několik výstav, na kterých se prezentovali např. akademičtí malíři Jaroslav Melichárek nebo Camillo Daňek. Ke konci války byly sbírkové předměty uschovány do sklepení radnice, kde bez úhony přečkaly přechod fronty. Po osvobození činnost Muzejního spolku úspěšně pokračovala a s hrdostí se budovala i muzejní knihovna, která dle 2. výroční zprávy muzejního spolku obsahovala téměř tisíc svazků hodnotných knih. Tato zpráva vydaná v roce 1948 obsahovala kromě nezbytných informací o činnosti spolku také články historika Jan Skácela a keramika Heřmana Landsfelda. Spolek měl tehdy 66 členů. V důsledku narůstajícího počtu sbírek vznikla po ukončení války naléhavá potřeba zřízení kvalitního depozitáře. Pro tento účel se v roce 1951 podařilo získat několik místností ve strážnickém zámku včetně zámecké kaple. V důsledku politických změn došlo ke zrušení muzejního spolku a v roce 1954 k organizačnímu začlenění strážnického městského muzea pod Okresní muzeum ve Veselí nad Moravou, jehož se stalo pobočkou. Když bylo ve Strážnici založeno Krajské středisko lidového umění se sídlem ve strážnickém zámku, sbírky i knihy sem byly převedeny a strážnické městské muzeum zaniklo. O opětovné zřízení Muzejního spolku i městského muzea a o navrácení alespoň části sbírkového fondu a knihovny se zásadní měrou zasloužil historik a archeolog Jiří Pajer. V roce 1993 byl Muzejní spolek obnoven a on se stal jeho první předsedou. Městské zastupitelstvo pro tento účel vyčlenilo zrekonstruovanou historickou budovu na náměstí. Veřejnosti bylo muzeum zpřístupněno v roce 1995. Svou činností a posláním navázalo na muzeum původní. Zaměřilo se na shromažďování, ochranu a katalogizaci sbírkových předmětů se vztahem ke Strážnici a nejbližšímu okolí. V současné době je v muzeu uloženo více než 10 000 sbírkových předmětů. Správcem muzea je místní Muzejní a vlastivědný spolek, který má 70 členů, a jeho chod je finančně zajišťován městem Strážnice. Muzeum disponuje výstavními pros- tory v přízemí, poschodí i sklepení. V prvním patře se nacházejí stálé expozice zaměřené na přírodu, historii a kulturu města Strážnice včetně jeho okolí. Přízemí je využíváno pro výstavy krátkodobějšího charakteru. Od roku 2012 je jako výstavní prostor slouží rovněž zrekonstruované muzejní podzemí s historickým kamenným sklepením. V průjezdu muzea jsou umístěny informační tabule o městě a okolních obcích. Pro doplňkové interaktivní akce je využíván prostor nádvoří muzea. Stálá přízeň návštěvníků je zajištěna různorodostí a atraktivností krátkodobých výstav. Nechybí přírodovědné výstavy ani výstavy určené zejména pro dětského návštěvníka. Během uplynulých dvaceti let bylo v muzeu představeno již více než 100 výstav, které navštívilo přes 50 000 návštěvníků. Od roku 2004 Muzejní spolek vydává sborník „Okolo Strážnice“. Židovský hřbitov a synagoga Otevřeno: červen až září, pátek až neděle od 13:30 hod. do 17:30 hod., jinak na objednávku Kontakt: Marie Přikrylová: 737 849 303 Poplatek za výklad: 40 Kč, děti, studenti, důchodci 20 Kč, rodinné 95 Kč Židovská synagoga. ŽIdovský hřbitov. V polovině 17. století daroval tehdejší majitel strážnického panství hrabě František Magnis strážnickým Židům část pozemku u židovské čtvrti za účelem založení hřbitova. V průběhu 18. století byly na nový hřbitov přeneseny i starší náhrobky ze hřbitova původního, jenž se nacházel přímo v zástavbě strážnického Starého města. Jako vchod na hřbitov původně sloužil dům hrobníka, kde lze ještě dnes na stěnách nalézt zbytek kovové pokladničky na dary. Dnes je vstup na hřbitov umožněn širokou železnou bránou, která byla hned vedle synagogy postavena v 80. letech 20. století. Významnou památkou jsou také židovské obřadní lázně zvané mikve postavené na vodním prameni a umístěné ve sklepních prostorech sousedního domu. Na ploše hřbitova lze spatřit různé druhy náhrobků. Ty nejstarší tvoří kamenné stély zapuštěné přímo do země. Jedinou výjimkou je zde polotumba, která je umístěna na východ od synagogy. Jsou rozmístěny v přibližně 35 nepravidelných řadách. Nápisy jsou obráceny zpravidla k jihovýchodu. Nejvýznamnější rabínské hroby, na jejichž náhrobcích jsou zobrazeny žehnající ruce, se nalézají hned vedle východní strany synagogy. Je zde pohřben např. rabín Aron ben Benjamin ha-Levi, který zemřel v roce 1686 nebo Meir ben Josef Deutsch, jenž zemřel v roce 1781. Celkové množství hrobů se odhadu- je na 1500. Starší náhrobky jsou tvořeny z pískovce, žuly nebo mramoru, novější ze světlé nebo tmavé žuly. Texty na náhrobcích byly do poloviny 19. století tesány pouze v hebrejštině. Poté je zde možno nalézt nápisy dvojjazyčné, nejprve hebrejsko - německé a později hebrejsko - české. Poslední pohřeb zde byl uskutečněn v padesátých letech 20. století. Duchovním středem každé židovské obce je synagoga. Ta původní neznámého stáří stála na stejném místě jako ta současná, patrně však byla v minulosti tak výrazně poškozena požárem, že se v roce 1804 přistoupilo k vybudování synagogy zcela nové. Tato stavba pak byla v roce 1870 renovována stavitelem Leopoldem Slovákem. Bylo zbořeno původní předsálí se schodištěm na půdu ženského oddělení a došlo ke sjednocení stylu obou vchodů pro muže a ženy. Vstup do synagogy byl vybudován z jihozápadní strany. U vchodu se nachází malá předsíň, odkud se vchází do hlavního sálu. Existenci ženské modlitebny umístěné na severozápadní straně stavby dnes připomíná už jen pět zazděných otvorů ve zdi. Průčelí získalo novorománskou úpravu. V roce 1906 zde bylo vybudováno elektrické osvětlení. V synagoze probíhaly bohoslužby až do roku 1941. Během války dne 22. 6. 1941 byla synagoga zdemolována příslušníky oddílů SA, vnitřní vybavení bylo zničeno, spáleno a rozkradeno, došlo také k vytlučení oken. Ženská modlitebna byla zbořena. Od roku 1948 se začal prostor synagogy využívat jako sklad. Až teprve v roce 1991 byla navrácena Brněnské židovské obci. Vnitřní výmalba synagogy byla renovována. Prostor je opatřen neckovou klenbou, zdobenou geometrizující výmalbou s rostlinnými motivy a hvězdnou oblohou. Výzdoba bývala střídmá a nezobrazovaly se lidské bytosti a většinou ani zvířata. V hale se nachází svatostánek ve formě dvojice sloupů překrytých kládím, přístupný po schodišti z prostorného podia. Okna v synagoze jsou novodobá s půlkruhovitým zakončením a barevnou vitráží v podobě šesticípé Davidovy hvězdy. V současné době je synagoga zpřístupněna veřejnosti a během letní turistické sezony se zde uskutečňují výstavy a koncerty s židovskou tématikou. Strážnický zámek www.nulk.cz Otevřeno: pondělí vždy zavřeno duben: otevřeno o víkendech - sobota, neděle: 9:00 - 17:00 hod. květen, červen, září, říjen: úterý až pátek: 9:00 - 16:00, sobota, neděle: 9:00 - 17:00 hod. červenec, srpen: úterý až neděle: 9:00 - 17:00 hod. Poslední prohlídky vždy hodinu před zavírací dobou. Kontakt: tel.: 518 306 611, e-mail: [email protected] Vstupné: 50 Kč, školní mládež a důchodci 25 Kč, rodinné 100 Kč Příplatek za cizojazyčný výklad: 100 Kč Ve 2. polovině 13. století byl na moravsko-uherské hranici opodál města Strážnice postaven zámek původně v podobě vodního královského hradu. Byla to doba upevňování hranic českého státu za vlády Přemysla Otakara II., kdy došlo k posunu hranic a trvalému připojení strážnického panství k Moravě. Na ochranu zemských hranic bylo vybudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad ve Strážnici. Jeho název i pojmenování celého města bylo odvozeno právě od této strážní funkce. Strážnice byla původně královským majetkem. Nejstarší písemné zmínky sahají do začátku 14. století, kdy panství získal významný moravský rod pánů z Kravař. Ti provedli první přestavbu původní tvrze a kolem roku 1450 vybudovali západní křídlo zámku. Z důkladného opevnění zámku zůstala dodnes zachována pouze část dutého valu s gotickou Černou branou. Páni z Kravař se na panství zasloužili o rozvoj vinařství vydáním tzv. horenského práva. V době husitství se přiklonili na stranu Mistra Jana Husa. Po skončení husitských válek došlo k prudkému stavebnímu rozvoji města. V roce 1458 byl stav hradu a města tak dobrý, že se v něm mohlo konat několikadenní setkání českého a uherského krále. Družina Jiřího z Poděbrad na toto setkání údajně přijela se 4000 koňmi. Strážnické úmluvy byly velmi důležitým dokumentem. Jejich porušení ze strany Matyáše Korvína vedlo k dalšímu desetiletí válek. Významnými majiteli panství byli od roku 1501 Žerotínové, kteří k zámku nechali přistavět východní a spojovací severní křídlo zdobené renesančními arkádami. Za jejich panování prožívalo město největšího rozkvětu a bylo důkladně opevněno. Válečné události konce 16. a začátku 17. století způsobily, že panství začalo postupně upadat. Po bitvě na Bílé hoře bylo zkonfiskováno císařskou korunou a prodáno za 200 000 zlatých plukovníku císařského vojska Františkovi, svobodnému pánu z Magni. Tento rod se zasloužil o dnešní podobu zámku i o založení rozsáhlého anglického parku, do kterého si nechávali přivážet cizokrajné dřeviny. Dodnes se park pyšní nádhernou platanovou alejí, o které se uvádí, že je údajně nejdelší ve střední Evropě. Strážnický zámek. František Magni získal v roce 1636 od císaře hraběcí titul a i ze své funkce nejvyššího soudce na Moravě bedlivě dbal o rozvoj svého panství. Během staletí byl pak zámek mnohokrát přestavován. Tvoří ho tři trojpatrová křídla kolem obdélníkového nádvoří otevřeného k jihu na hlavní osu parku a kruhová vyhlídková věž. Cesta tudy procházela už před rokem 1780, ale opevnění se k ní otevřelo až na přelomu 18. a 19. století. Do té doby vedl jediný příjezd od města šikmo od pivovarního mostu. Svou dnešní novorenesanční podobu s klasickými prvky zámek získal v polovině 19. století. V současné době je zámek státní, je o něj soustavně pečováno a má zde sídlo Národní ústav lidové kultury. Ze zámeckých interiérů je zde možno si prohlédnout zámeckou historickou knihovnu s 13 000 svazky knih a nově také zámeckou kapli s historicky cenným oltářem a vybaveným interiérem. Mohutné schodiště je lemováno vzácnými olejomalbami bývalých majitelů panství. Pro odborné etnologické konference a kulturní programy jsou využívány prostory růžového, zeleného a žlutého salonku. V dalších prostorách zámku jsou postupně budovány stálé expozice věnující se lidové kultuře. K „Nástrojům lidové hudby v České republice“ přibylo v roce 2013 „Skromné umění“ – interaktivní výstava lidových řemesel a „Na krála, matičko na krála“ – putovní výstava o jízdách králů na Slovácku, jako nehmotném kulturním statku přijatém do UNESCO v roce 2011. V parku jsou zde situovány dva velké amfiteátry, letní kino, jezírka a dendrologická stezka s naučnými panely. Zámecký park Původně romantický park z 1. poloviny 19. století nechal vysadit tehdejší majitel panství, hrabě František Antonín Magnis. Je příjemným relaxačním místem rodin s dětmi i seniorů místních obyvatel i turistů během celého roku. Park je proslulý svou platanovou alejí, která je tvořena více než 50 stromy s obvodem okolo dvou metrů. Vzácná platanová alej v zámeckém parku. Na ploše parku je možno najít množství dalších vzácných stromů. Informace o nich lze nalézt na drobných cedulkách umístěných na zemi před těmi nejvzácnějšími, tzv. dendrologické stezce. Rostou zde duby, lípy, kaštany - jírovce, habry. Před zámkem je možno si např. prohlédnout vzácný jinan dvoulaločnatý nebo více než 200 let starý Trnoník akát s obvodem téměř šesti metrů. Dalším vzácným stromem, jenž roste hned vedle budovy zámku před Purktábkou a jehož stáří je více než 100 let, je Katalpa trubačovitá původně pocházející z jihovýchodní části Severní Ameriky. Hned vedle ní zaujme krásou svých tobolek Pavlovnie plstnatá, která se k nám jako teplomilný strom dostala až z jihovýchodní Číny a dorůstá do výšky až 20 metrů. Řetězový most U zámku se od roku 1824 nacházela zajímavá technická novinka - první řetězový most na evropském kontinentě postavený inženýrem Bedřichem Schnirchem. Stál přibližně v místě dnešního mostu v blízkosti malované kapličky sv. Jana Nepomuckého před zámkem. Stavbu zadal tehdejší Kresba řetězového mostu se siluetou zámku z r. 1825. majitel panství František Magnis v době budování parku a skleníků s cílem otevřění nového přístupu k zámku z aleje a nikoli jen směrem od pivovaru přes Černou bránu. Stavitel zdokonalil kostrukci a ukotvil ji do zděných bloků. Z důvodu velké tíže tři a půl tisíce kilogramů železa provádělo zatěžkávací zkoušky vojsko, jež mělo za úkol most přecházet. Most byl postaven během dvou měsíců na jaře roku1824, ve vzdálenosti 50 m od zámku, jeho délka byla téměř 30 m a šířka přes 4 metry. V roce 1860 byl rozebrán. I přesto se stal vzorem pro budování dalších mostů, např. přes řeku Moravu u Kroměříže. Za výstavbu podobného mostu přes Střelecký ostrov v Praze obdržel stavitel čestné bčanství. Černá brána v zámeckém parku Původní gotická brána, zbytek opevnění hradu z 15. století. Součástí tohoto původního vstupu k zámku byla brána pro povozya malá branka pro pěší. V současné době zůstaly otevřené průchody. Černá brána byla součástí obranného systému opevnění hradu spolu s vodními příkopy a hliněnými valy s vnitřní chodbou, tzv. šancemi, které ještě v pol. 19. století společně s pěti bastiony ze čtyř stran střežily přístup k hradu. Po průchodu branou přijdeme k platanové aleji - původní cesta ze zámku do Hodonína Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy - skanzen www.skanzen-nulk.cz Otevřeno: pondělí vždy zavřeno duben: zahájení návštěvní sezony - 27. 4. 2014 - pořad Stavění máje květen, červen, září, říjen: úterý až pátek: 9 - 16, sobota, neděle: 9 - 17 hod. červenec, srpen: úterý až neděle: 9 - 17 hod. Poslední prohlídky vždy hodinu před zavírací dobou. Kontakt: tel.: 518 332 173, e-mail: [email protected], [email protected] Vstupné: 80,- Kč, školní mládež a důchodci 40,- Kč, rodinné 180,- Kč Cizojazyčný výklad - příplatek 250,- Kč pro skupinu min. 20 návštěvníků, nutno objednat předem Na budování Muzea vesnice jihovýchodní Moravy jako umělé formy prezentace života vesnického obyvatelstva první poloviny 20. století je nutno nahlížet v historických souvislostech. Tyto snahy byly jen dalším stupněm posilování národního sebeuvědomění, které jsou nejlépe patrné od poloviny 18. století, doby národního obrození. Vůdčí silou byla česká inteligence. Vznikla tzv. slavistika, nauka o slovanských národech a slovanské vzájemnosti. Velmi významnou aktivitou bylo uspořádání velké Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Byla připravována několik let a předcházelo jí mnoho regionálních výstav a národopisných slavností. Výstava byla zahájena svatováclavským chorálem a podpořili ji i sokolové, kteří zde uspořádali svůj III. všesokolský slet. Centrem zájmu se stala výstavní vesnice, která tak dala podnět k budování stálých muzeí lidového stavitelství. S budováním Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici se započalo v roce 1973 a jako nejvhodnější místo byl vybrán rozsáhlý prostor strážnických luk nedaleko zámeckého parku, který je od města oddělen vodním tokem Baťova kanálu a vzrostlou zelení. Jako vstupní areál je využita budova bývalého panského pivovaru, kterou nechal postavit v roce 1612 Jan Fridrich ze Žerotína. Vaření piva mělo ve Strážnici velmi dlouhou Skanzen - mlýn. tradici, měšťanský pivovar však vzal za své během vpádu Bočkajovců v roce 1605. Panský pivovar byl postaven na panských pozemcích v blízkosti města, cesty k přívozu řeky Moravy i panského mlýna, ve kterém byl šrotován pivovarský slad a pivo se v něm vařilo ještě v roce 1874. Dodnes zaujmou oba jeho střešní štíty i pozdně renesanční křížové klenby nesené řadou toskánských sloupů v jeho vnitřních prostorách. Osa muzea je souběžná s Baťovým kanálem. Levá strana prezentuje různé podoby sídel jednotlivých regionů. Návštěvníky přivítá nejprve kopcovitý terén skromných dřevěných domků moravských Kopanic, který přechází k honosnějšímu statku Luhačovického Zálesí a pokračuje k malebným domkům zemitého Horňácka. V jednom z nich je postaven tkalcovský stav, na kterém je předváděno tkaní horňácké činovati. Vzadu se již rozprostírá rovina nedokončených staveb Dolňácka, kam teritoriálně patří také město Strážnice a okolní obce. Pravá strana muzea je věnována technickým a hospodářským stavbám. Nejprve jsou to dřevěné stodoly, poté areál vodních staveb s mlýnem, vodní pilou a valchou. Poté vstoupíme na ucelené prostranství ve tvaru náměstí, které lemují vinařské lisovny, desítky vinařských sklepů a ukázky vinohradů. Za ním lze zahlédnout skupinu seníků z Javorníka tvořící areál lučního hospodářství a na levé straně kovárnu s úplným vnitřním zařízením. Další rozvoj muzea je zaměřen spíše než na jeho prostorové dokončení, na dobudování již stávajících areálů. Vznikají zde postupně drobné sakrální stavby např. Boží muka na křižovatce cest k vinařskému areálu, obdělávají se kousky polí a za ploty je možno spatřit také domácí zvířata. Muzeum bylo návštěvníkům zpřístupněno v roce 1981. Otevřeno Dožínky ve skanzenu. je během letní turistické sezony a pořádají se zde interaktivní programy i mimo letni sezonu. Na jaře je to velikonoční pořad s vynášením smrtky, nošením létéčka, pletením pomlázek, malováním kraslic a obchůzkou. Dalším je ukázka tradičních řemesel např. opracovávání dřeva nebo slámy. Zajímavá je i Hasičská neděle s ukázkami historické i současné techniky a hasičských zásahů nebo Vojenská neděle s ukázkami vojenského ležení a historické techniky. Na podzim jsou prezentovány sklizňové práce. Adventní program představuje zvykosloví i gastronomii celého tohoto období. Poslední červnový víkend je muzeum jedním z míst, kde se uskutečňuje Mezinárodní folklorní festival Strážnice a Dětská Strážnice. KULTURA Každoročně pořádané kulturní a společenské akce: • leden: Tříkrálová obchůzka, Plesová sezona • únor: Plesová sezona, Fašank • březen: Josefská výstava vín, Velikonoce ve skanzenu • duben: Den Země, Stavění máje ve skanzenu • květen: Otevírání plavební sezony, Abeceda řemesel ve skanzenu • červen: Zahájení letní turistické sezony, MFF Strážnice a Dětská Strážnice • červenec - srpen: Strážnické kulturní léto • srpen: Dožínky ve skanzenu, Mariánská pouť, Zarážání hory podr vrchem Žerotín • září: Strážnické vinobraní, Strážnické rockové slavnosti, Podzim na dědině - skanzen, Velká drakiáda • říjen: Strážnický salon Fr. Cundrly, Ukončení plavební sezony na Baťově kanále • listopad: Svatomartinské hody, „Radujme se, veselme se…“ ve skanzenu • prosinec: Adventní trhy a koncerty, Čertovské harašení, Mikuláš ve městě, Rozsvícení vánočního stromu, Strážnický živý betlém VINAŘSKÁ TURISTIKA Strážnické vinice jsou soustředěny v lokalitách Žerotín a Staré hory. Strážnické vinohrady. Moravská vinná stezka, areály vinných sklepů Tradice vinohradnictví a vinařství na Strážnicku zasahuje daleko do minulosti. Již bývalý majitel strážnického panství Petr z Kravař udělil městu v roce 1417 tzv. horenské právo, tj. soupis práv a povinností vztahující se k pěstování vinné révy, odvodům a prodeji vína. Tato výsada je zpodobněna také na městském znaku, kde lev vycházející ze stylizované vstupní brány třímá v pravé tlapě vinohradnický nůž zvaný kosíř a v levé střapec červených hroznů. Ve štítu je na dlouhé tyči zavěšen věnec, symbol práva vinného šenku, tedy práva nalévat a prodávat víno. Žerotínské období, tedy 16. a začátek 17. století, je vůbec považováno za zlatý věk rozvoje vinohradnictví a vinařství na Strážnicku. Strážnické vinohrady jsou doposud soustředěny na slunečních svazích pod vrchem Žerotín, nazvaném právě po tomto panském rodě. Viničné tratě se těší názvům jako: Dolní Štamfáty, Horní Štamfáty, Kňhanice, Podkovné, Stračinky, Supinky, Utěšené, Varhany, Žebráky, Dolní hory, Horní hory, Svárové, Teplé, Baxa hory, Růžené, Mrhoně, Fryzáky a Příčné. Současná rozloha vinohradů je přes 120 hektarů. Pásy vinohradů zde střídají ovocné sady, zahrady, políčka a meze tak, že jako celek vytvářejí malebnou mozaikovitou krajinu hrající v každém ročním období nejrůznějšími barvami. Lze zde nalézt staré odrůdy jabloní, hrušní, moruší, mišpulí, kdoulí, dřínů a oskoruší. Typickými odrůdami vinné révy pěstovanými ve strážnických vinohradech jsou z bílých vín: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Rulandské bílé, Kadarka bílá a stará vzácná odrůda zvaná Frašták. Z červených druhů je to Frankova a Zweigeltrebe. Typické červené odůdy zdejší vinné révy: Frankovka a Zweigeltrebe. Josefský košt vín. Vinařské akce spojené s kulturou a gastronomií zde patří k nejoblíbenějším. Snad v každé obci se pořádají košty vín - ve Strážnici má tradici Josefský. Významnou akcí je na začátku měsíce září Strážnické vinobraní spojené s koštem burčáků, vín, krojovaným průvodem, jarmarkem tradičních výrobků a humorně laděným zábavným programem. Z otevřených vích se pak dlouho do noci rozléhá hudba a zpěv lidových písní. Krajem prochází Moravská vinná stezky, proto jsou vinařžské akce hojně navštěvovány nejen místími, ale také turisty. Hotařská búda pod vrchem Žerotín www.vinarstvidobcakovi.cz Otevřeno: květen, červen, září: sobota, neděle od 13:00 do 20:00 hod. Červenec, srpen: pondělí až neděle od 15:00 do 20:00 hod. Jindy dle domluvy. Kontakt: Vinařství Dobčákovi, mobil 721 244 934, e-mail: [email protected] Zarážaní hory na Hotařské búdě. Hotařská búda. Stavba byla postavena v roce 1896 jako přístřešek pro hotaře, tj. obecní hlídače a ochránce vinohradů, jejichž služba byla nejdůležitější a nejintenzivnější v době dozrávání hroznů, tj. od srpna do ukončení sklizně. Za krádeže hroznů byly udělovány podle horenského práva velmi přísné tresty. Od useknutí ruky a bičování na pranýři se postupně přešlo k peněžitým trestům. Utrhnout a sníst dozrávající hrozen si mohla jedině těhotná žena či vyhladovělý pocestný procházející kolem vinohradů. Odnést s sebou si ho však nesměl. V současné době Hotařská búda slouží jako místo pro pořádání kulturních a společenských akcí, z nichž nejvýznamnější je Zarážání hory. Je zde nainstalována malá expozice vinohradnictví a vinařství na Strážnicku. Během letní turistické sezony funguje také jako vinotéka. Petrov Plže V některých obcích jsou sklepy soustředěny do řadových zástaveb, z nichž nejznámější je areál 80 přírodních vinných sklepů v Petrově Plžích budovaných od 15. století a prohlášený v roce 1983 Památkovou rezervací lidové barokní architektury. Vinné sklepy tu vytvářejí ulicovou zástavbu se dvěma náměstíčky. Sudoměřice Starý potok Novodobý areál vinných sklepů z 80. let 20. století, jejichž výstavba se uskutečnila v původním vyschlém korytu Sudoměřického potoka Kozojídky Pod Kříbem Novodobý areál vinných sklepů z 80. let 20. století osmi vinných sklepů. VODNÍ TURISTIKA Koupaliště Strážnice http://camp-straznice.cz/koupaliste Koupaliště se nachází za zámkem vedle Autokempingu, jenž je držitelem certifikátu Cyklisté vítáni. Jsou zde dva venkovní bazény. Jeden plavecký a druhý pro děti s tobogánem. V areálu se nachází hřiště na plážový volejbal, minigolf a bufet. Tobogán je v provozu i při večerním koupání. Baťův kanál Velkým lákadlem pro turisty je unikátní technická památka poloviny 20. století - tzv. Baťův kanál. Myšlenka využití řeky Moravy ke svému podnikání zaujala kolem roku 1927 velkoprůmyslníka Tomáše Baťu. Po jeho tragické smrti o pět let později se tohoto smělého plánu ujal Jan Antonín Baťa. Regulace toku Moravy a výstavba kanálu měla pro firmu několik významů. Kromě realizace starého snu o propojení evropských veletoků Dunaje, Odry a Labe se jednalo o přepravu lignitu z dolu v Ratíškovicích do továren a tepláren v Otrokovicích, která byla v té době finančně nevýhodná, a také o vybudování melioračního systému v okolí řeky Moravy. Organizačně a technicky náročná stavba se uskutečnila v letech 1934 až 1938. Již v roce 1939 se po kanálu plavila výletní loď Mojena jako předzvěst dnešního turistického využití této vodní cesty. Plavby po Baťově kanále Jednotlivá přístaviště mají své provozovatele a nabízejí různé služby od vyhlídkových plaveb, vodního taxi, výpůjčky lodí a hausboatů až po kulturní vyžití, gastronomii či ubytování. Bez oprávnění je možno řídit malá plavidla do výkonu 20 kW. Osoba starší 18 let může řídit plavidlo bez zvláštního povolení či průkazu. V půjčovně ho obsluha pouze proškolí k manipulaci s lodí. Na kanálových úsecích je povolena maximální rychlost 5km/hod. Na Strážnicku Baťův kanál nabízí hned tři přístavy – ve Strážnici, Petrově a Sudoměřicích. Na celém vodním toku je vždy 1. května zahajována plavební sezona odemčením vody symbolickým klíčem, po němž se po kanále rozjede množství větších i menších lodí. Ceremoniál je provázen bohatým kulturním programem. Tato vodní cesta je lemována od přístavu U Veličky vyřezávanými dřevěnými sochami sv. Vojtěcha, u skanzenu vodníka, u mlýna vodnice, u čističky čistílka, ve Starém městě babky s nůší a bobra před přístavištěm v Petrově. Sudoměřické přístaviště nabízí k prohlédnutí unikátní technickou památku tzv. Výklopník, pomocí kterého se lignit nakládal na lodě. V současné době slouží jako vyhlídka. Během léta se v přístavištích uskutečňují nejrůznější kulturní a gastronomické akce např. grilování či degustace destilátů. Plavební sezona bývá slavnostně ukončována vždy 28. října. Přístaviště Strážnice www.bataknalodi.cz mobil: 603 371 350 e-mail: [email protected] Přístaviště Petrov www.vodni-turistika.cz, mobil: 732 288 960 e-mail: [email protected] Přístaviště Výklopník Sudoměřice www.batak-pujcovnalodi.cz mobil: 732 141 614 e-mail: [email protected] Vodní nádrž Mlýnky Vodní nádrž Mlýnky je situována asi 6 km od Strážnice na samé hranici se Slovenskem. Je využívána ke koupání a rybaření. Nedaleko přehrady se nachází chatová osada Mlýnky s malovanou kapličkou. Vodní nádrž Lučina Vodní nádrž (cca 2 ha) slouží v létě ke koupání, v zimě k zimním sportům. Během letní sezony zde funguje půjčovna šlapadel. Služby zde zajišťuje menší infocentrum a řada ubytovacích a stravovacích zařízení. Přístaviště Strážnice. Plavební komora Strážnice. Výletní loď Amos. CYKLOTURISTIKA Stezka - městský okruh: Turistické informační centrum – Vyhlídková městská věž – kostel sv. Martina – kostel Panny Marie – mlýn, Památník bratrského školství, pálenice, moštárna – městské muzeum – synagoga a židovský hřbitov – přístav Strážnice – skanzen – zámek, zámecký park – modrotisková dílna - Turistické informační centrum Délka trasy: 4 km Trasa městského okruhu vede od plně certifikovaného turistického informačního centra (TIC), které se nachází v blízkosti autobusového i vlakového nádraží. Pokračuje k vyhlídkové městské věži, okolo kostelů a mlýna na náměstí k městskému muzeu. Poté je možno v letních měsících navštívit i synagogu s přilehlým židovským hřbitovem. K projížďce přiláká i přístav na baťově kanále, za kterým se vynoří skanzen a za silnicí zámecký park se zámkem. Procházkou ve stínu mohutných stromů je možno z parku pět vyjít a zamířit k proslulé modrotiskové dílně. Poté se opět vrátit do TIC. Nejen cykloturistům poskytuje strážnické Infocentrum komfortní servis. Naučná stezka Vinohradní: Strážnice MěÚ – kaple sv. Rocha – Skalická brána – doleva cyklotrasa směr Radějov – mostek Radějovka směr Mlýnky – Hotařská búda - rozcestí nad přehradou Mlýnky – doprava směr Petrov – Petrov Plže – Strážnice Délka trasy: 22 km Nenáročná trasa vedená pěknou přírodou určená pro pěší i cykloturistiku. Zajímavostí po cestě jsou mohutné stromy oskoruší ve strážnických vinohradech, nad kterými se po levé straně tyčí vrch Žerotín s kaplí a křížem. Stezku je možno si prodloužit do osady Mlýnky, kde za přehradní hrází pokračuje cyklostezka do Zlatnické doliny a Skalice na Slovensku. Poté je možno se vypravit po staré cestě do Sudoměřic a shlédnout areál vinařských sklepů Starý potok. Odtud pak pokračovat do Petrova se známým přírodním areálem barokních vinařských sklepů Plže a po stezce podél železniční trati po dálkové cyklotrase č. 46 zpět do Strážnice. Naučná stezka Pomoravím: Strážnice MěÚ – Staré Město – dálková cyklotrasa č. 47 směrem k lesu u řeky Moravy – doleva lesem – doleva k obci Petrov – Petrov přístav na Baťově kanále – podél Baťova kanálu do Strážnice Délka trasy: 10 km Nenáročná trasa určená pro pěší i cykloturistiku s méně upraveným terénem. Úsek dálkové cyklotrasy č. 47 po strážnických loukách je veden po cestě zpevněné tzv. šotolinou, tj. hrubými kameny, po kterých se na kole jede jen těžkopádně. Úsek podél Baťova kanálu je přírodní stezka za pěkného počasí příjemně sjízdná nabízející chládek stromů a keřů. Je nazývána také Řezbářskou stezkou, neboť je podél vody zdobena dřevěnými plastikami zdejších řezbářů. V Petrově je to Bobr, u čističky Čistílek, před mostkem ve Starém městě Babka s nůší, u mlýna Vodnice, ve strážnickém přístavu Vodník a u křížení Baťova kanálu, bývalé říčky Morávky, s říčkou Veličkou socha sv. Vojtěcha, patrona vodáků. Naučná stezka Úprkova: Strážnice MěÚ – Tvarožná Lhota – Kněždub – Hroznová Lhota – Kozojídky – Žeraviny – Vnorovy – Strážnice Délka trasy: 30 km Trasa určená pro cykloturistiku vedoucí nenáročným terénem po obcích okolo města Strážnice. Ve Strážnici je nutno se za železničním přejezdem směrem na Veselí nad Moravou se napojit na cyklotrasu do Tvarožné Lhoty vedoucí okolo farmy Dúbravka, kde svého času pobýval malíř krojů Slovácka Antoš Frolka. Zde je možná krátká zajížďka do Muzea oskoruší. Pak do Kněžduba kolem rodného domu Antoše Frolky k památnému rodnému domu bratří Úprků. Kolem Slováckého Slavína se vydat do Hroznové Lhoty, kde se nalézá po pravé straně keramická dílna. Odtud je možno podniknout krátkou zajížďku do Tasova, kde je možno si prohlédnout selský dům lidové malérečky Rózky Falešníkové a malovaným žudrem – vchodem do domu. Zajímavý je také kostelík, který nechali postavit krajané v Americe. Odtud zpět do Hroznové Lhoty, po cestě se zastavit u místního doškaře a litografa a pokračovat do Kozojídek. Zde je památný dům akademického malíře Karla Benedíka a po cestě zpět areál vinařských sklepů Kříb s nedalekým rybníkem a sportovním areálem. Odtud pak do Žeravin prohlédnout si zvonici a kapli, pak přes kopec do Vnorov nahlédnout do muzea osobností a po cyklostezce zpět do Strážnice. Naučná stezka Oskorušová: Rekreační oblast Lučina – Travičná – Radějov - vrch Žerotín – Holý vrch – Mlýnky Radějov – Tvarožná Lhota - Rekreační oblast Lučina Délka trasy: 30 km Náročnější trasa určená pro turistiku i cykloturistiku vedoucí nestejnoměrným terénem. Z rekreační oblasti Lučina je možné se pěšky se vydat do sadů nad Tvarožnou Lhotou, kde roste známá Špirudova oskoruše, pak se vydat na salaš Travičná, k rozhledně Travičná a za ní seběhnout dolů po velmi strmé Dřevařské stezce lemované dřevěnými plastikami zdejších řezbářů a vydat se zpět do rekreační oblasti Lučina.Je možné zvolit i náročnější okruh. Z rekreační oblasti Lučina se vydat na salaš Travičná a k rozhledně Travičná nad Tvarožnou Lhotou a za ní seběhnout dolů po velmi strmé Dřevařské stezce lemované dřevěnými plastikami zdejších řezbářů. Ještě před silnicí se napojit na stezku vedoucí do Radějova. Pak přejet lávku přes potok a vydat se dál směrem ke strážnickým vinohradům. Na levé straně se bude tyčit vrch Žerotín s kaplí, křížem a nádherným výhledem do kraje. Při cestě podél vinných tratích zde rostou různě roztroušeny mladé i mohutné stromy oskoruší, z nichž nejznámější je Adamcova. Od Hotařské búdy je potřeba sa vydat na Holý vrch, buď přímo, nebo oklikou přes osadu Mlýnky a odtud zpět do Radějova. Za kostelem se napojit na cestu vedoucí přes kopec do Tvarožné Lhoty, kde je Muzeum Oskoruší. Odtud pak vystoupat do sadů nad kopcem a prohlédnout si Špirudovu oskoruši a sjet stezkou zpět do Rekreační oblasti Lučina. Naučná stezka Orchidejová: Rekreační oblast Lučina – Bílá studna – Kobela – Výzkum – Šumárník - Rekreační oblast Lučina Délka trasy: 15 km Trasa je určená pro velmi ohleduplnou pěší turistiku vedená Chráněnou krajinnou oblastí Bílé Karpaty s množstvím vzácných druhů rostlin i zvířat. V rekreační oblasti Lučina se vydat za hotel Radějov po stezce směrem k vrchlu Bílá Studňa. Odtud se vydat po hřebenu k vrcholu Kobela, odkud se nabízí nádherný rozhled do celého kraje. Pak sejít na bod Výzkum a napojit se na dálkovou cyklotrasu č. 46. Směrem doleva. U rozcestníku za Kněždubským hájem se vydat rovně na vrch Šumárník, na kterém jsou patrné zbytky valů bývalého keltského hradiště. Na tuto upomínku zde bylo nainstalováno množství dřevěných soch místních řezbářů. Odtud je možné sjet přímo zpět do Rekreační oblasti Lučina. Naučná stezka Bukovina: Rekreační oblast Lučina – Obora Radějov – Bukovina - Kněží Hory - Rekreační oblast Lučina Délka trasy: 17 km Trasa je určená pro náročnou adrenalinovou pěší turistiku. Z rekreační oblasti Lučina je nutno se vydat přes potok po cestě od autobusové točny směrem přímo vzhůru do kopce kolem rekreačních středisek. Cesta vede až k myslivecké chatě zv. Nimrod. Odtud je pak nutno vkročit do Obory Radějov oplocené vysokým drátěným plotem jen s několika branami a stoupat až na vrchol Bukovinu. Odtud se pak vybrat přes Kněžské hory a Pusté zpět do Rekreační oblasti Lučina. Vzhledem k tomu, že je v oboře povolena honitba, je nutno dbát výstrah na cedulích, zachovávat velkou obezřetnost a nescházet z označených stezek. Tato část Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty byla před založením obory nekrásnější skvostem zdejší přírody CHKO BK - Měsíčním údolím vedoucím z Pustých do osady Mlýnky. Naučná stezka Moravskou Saharou: Strážnice – Vnorovský jez – Meandry řeky Moravy – Bzenec Přívoz – Váté písky – Rudnik a zpět Délka trasy: 25 km Trasa určená pro cykloturistiku vedoucí přírodním terénem severně od města Strážnice. Ve Strážnici je nutno sjet k Baťovu kanálu a vydat se směrem k Vnorovskému jezu. Odtud vede asfaltová cesta až k mostu přes řeku Moravu v Bzenci přívozu. Zde přejít most, projet podjezdem pod rychlostní železniční tratí Břeclav – Přerov a zabočit doleva směrem k rekreačnímu středisku Littner. Odtud pak pokračovat asfaltovou cyklostezkou Bzeneckou Doubrabou vhodnou i pro on-line brusle a zabočit doprava na Rudnik ke koňské farmě. Pak je možno se vrátit stejnou cestou do Strážnice nebo pokračovat do Ratiškovic či se kousek vrátit a pokračovat do Rohatce a zde se napojit na dálkovou cyklotrasu č. 47 nebo č. 46, či zvolit trasu okolo Baťova kanálu. Poutní Cyrilometodějská stezka: Svatý Kopeček u Olomouce – Svatý Hostýn u Bystřice pod Hostýnem – Velehrad u Starého Města Uherské Hradiště – Svatý Antonínek u Blatnice – Šaštín Stráže Celková délka trasy: 191 km, délka trasy ze Svatého Antoníka do Šaštína: 56 km Stezka je součástí systému evropských kulturních stezek CERTESS (European Cultural Routes). Ze Svatého Antonínka vede přes Veselí nad Moravou, Strážnice, Petrov, Sudoměřice, Skalicu na Slovensku a Holíč do poutního místa Šaštín Stráže. Ve Strážnici prochází kolem původně gotického kostela sv. Martina, barokního kostela Neanebevzetí Panny Marie, kaple sv. Rocha. Při pouti lze udělat také menší odbočku přes Radějov, kde je místní kostel zasvěcen právě Cyrilu a Metodějovi a kde se každoročně koná pouť věnovaná těmto světcům i krojová pouť ke kapli na vrchu Žerotín, jíž se účastní celý mikroregion. Ze Strážnice do Skalice na Slovensku lze pouť vést i příjemným chládkem okolo vodní cesty Baťova kanálu. Moravská vinná stezka: Uherské Hradiště – Veselí nad. Moravou – Strážnice – Petrov – Sudoměřice – Hodonín – Znojmo Celková délka trasy: 300 km 70 vinařskými obcemi Délka: 112 km Moravské vinařské stezky je dlouhodobý projekt ochrany kulturního dědictví a rozvoje vinařské turistiky na jižní Moravě. Od roku 1999 je postupně realizován ve spolupráci s 280 vinařskými obcemi a mnoha dalšími partnery. Každá z deseti vinařských oblastí má svůj vlastní okruh vinařských stezek. Všechny okruhy jsou propojené páteřní Moravskou vinnou stezkou. Prochází všemi moravskými vinařskými podoblastmi a protíná sedm z deseti okruhů místních vinařských stezek. Na její trase leží 70 vinařských obcí, desítka chráněných přírodních lokalit i významné historické a architektonické památky oblasti. Dálková: Beskydsko-karpatská magistrála č. 46: Březová –Strání - Velká nad Veličkou – Strážnice – Petrov - Sudoměřice Celková délka trasy: 63,8 km, délka trasy z Vápenek do Sudoměřic: 42,3 km Převýšení: 3105 m www.cyklo-jizni-morava.cz Náročná dálková cykotrasa vedoucí východomoravskými pohraničními pohořími Bílých Karpat a Beskyd. V jihomoravském kraji prochází nejatraktivnějšími partiemi Bílých Karpat od Strážnického podhůří do nitra hor. Prochází tak svérázným regionem Slováckého Horňácka, který představuje ve vší pestrosti - přírodní i národopisné. Zprvu rovinatý terén u řeky Moravy se vstupem do masívů Karpat mění v kopcovitý se značnými nároky na fyzickou kondici. Fyzická obtížnost je však vyvážena rostoucí atraktivitou přírodního prostředí a dalekými výhledy do krajiny. Trasa vede střídavě po silnicích III. tř., ale také po zpevněných polních a lesních cestách. Za hranicí kraje dále pokračuje do kraje Zlínského a Moravskoslezského. Dálková: Moravská stezka č. 47: Olomouc - Veselí nad Moravou – Vnorovy – Strážnice - Hodonín Celková délka trasy: 48,32 km, délka trasy z Veselí n. M. do Hodonína: 31,3 km Převýšení: 549 m www.moravska-stezka.cz, www.cyklo-jizni-morava.cz Jižní část páteřní cyklotrasy spojující střední Moravu s jižní na trase kopírující tok řeky Moravy. V úseku Jihomoravského kraje prochází regionem Slovácka a Strážnického Pomoraví v jeho nejcennějších přírodních partiích. V tomto úseku vede většinou po zpevněných polních cestách, místy horší kvality, v údolní nivě řeky. Přes měs- ta a vesnice obvykle prochází po místních komunikacích. Postupně se na mnohých úsecích budují kvalitní cyklostezky, nezřídka kopírující proslulý Baťův kanál. Asi 1 km dlouhý úsek, vedený po silnici I. tř. u Rohatce, vyžaduje zvýšenou pozornost. Nauční stezka Oskorušová. Čistílek na Baťáku. Cyklisté podél Baťova kanálu. FOLKLOR Lidový oděv Strážnický kroj patří do skupiny dolňáckých krojů. Kromě Strážnice se nosil i v dalších čtyřech okolních obcích - Petrově, Sudoměřicích, Radějově a Rohatci. Ve Strážnici se odedávna předlo a tkalo, vyrábělo se zde znamenité „strážnické“ sukno, indigem se tiskl modrotisk. V současné době ve Strážnici působí již třetí generace modrotiskařů v rodinné dílně Jochů. Tu založil v roce 1906 Cyril Joch. Pracuje se v ní dosud podle tradičních technologií a má také sovu vlastní prodejnu. (www.arimo-modrotisk.cz) Muži nosí dlouhé úzké soukenné kalhoty - „nohavice“ zastrčené do vysokých kožených holínek, zdobené „cifrováním“. Ozdobou svátečního kroje každého muže je vyšívaná „šlingrovaná“ bílá plátěná košile se širokými silně škrobenými rukávy, zvaná „široká“ a na ní brokátová, květinovým motivem po okrajích vyšívaná vesta zv. „ kordulka“. Ženský kroj zaujme bohatě nabíranými škrobenými „ rukávci“, krajkovým okružím kolem krku a jednobarevnou brokátovou nebo jemně vzorovanou sukní, zástěrou zv.„fěrtoch“ a „kordulkou“. Na hlavě nosí ženy nejčastěji červené turecké šátky, jejichž úvaz se liší od vesnice k vesnici, od města k městu. Ženy obouvají v některých případech zdobené holínky, ale především ve Strážnici častěji černé kožené šněrovací „střevíce“, které se více podobaly panské obuvi. Panský vliv je cítit ve Strážnici ve střídmosti a vkusu kroje a také v jeho materiálech. Ve Strážnici byla také velká tradice kožešníků, kteří zhotovovali proslulé strážnické „dubenné kožuchy“, ve kterých důstojně chodili nejen Strážničané, ale také muži z okolních obcí. Krátké kožíšky byly také doplňkem ženského zimního kroje. Strážnický kroj. Mezinárodní folklórní festival ve Strážnici. Strážnické folklorní soubory a muziky Ve městě Strážnici působí tři folklorní soubory. Nejstarší z nich je Danaj, mladší Žerotín a nejmladší Demižon přičemž každý z nich má své dětské oddělení i nadšenou partu seniorů. Ppůsobí zde také množství cimbálových muzik, dechová muzika a další hudební tělesa, které je možno slyšet hrát při nejrůznějších příležitostech: Strážnická cimbálová muzika Michala Miltáka, Strážnická cimbálová muzika Danaj, Cimbálová muzika Demižón, Cimbálová muzika Krepina, Cimbálová muzika Strážničan, Slovácká krojovaná dechová hudba Svárovanka. Cimbálová muzika M. Mitálka. Strážnické vinobraní. Mezinárodní folklorní festival Strážnice, Dětská Strážnice www.nulk.cz, www.skanzen.nulk.cz Každý poslední týden v červnu se do Strážnice sjíždějí tisíce návštěvníků, aby se pobavili a užili si příjemné atmosféry města, zámeckého parku a skanzenu. Během festivalu se mohou potěšit krásou lidových písní, tanců a krojů ve slavnostním průvodu i v mnoha různých pořadech, zkusit si i tance z cizokrajných koutů světa a společně si zazpívat a zatancovat u lidových muzik. Najdou zde zábavu i poučení, mohou zhlédnout vystoupení nejen našich, ale i zahraničních souborů a seznámit se tak s jinými kulturami. Mnoho diváků se už po léta účastní hodnocení v populární Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku a někteří z nich si v ní přímo i zatančí. Na každoroční setkání se vždy těší nejenom samotní návštěvníci, ale i desítky účinkujících od nás i ze světa, neboť festival je už tradičně místem setkávání přátel lidových tradic a zábavy. Mezinárodní festival Strážnice. Mezinárodní festival Strážnice. Festival se poprvé uskutečnil v roce 1946 a od svého počátku měl charakter celostátních slavností. Probíhá nejen na amfiteátrech v zámeckém parku, ale také ve vinohradnickém areálu a před usedlostmi v nedalekém strážnickém skanzenu. Programy komornějšího charakteru zájemci sledují rovněž ve vlastní budově zámku – již tradicí se staly hudební pořady v zámecké expozici lidových nástrojů. Strážnický Mezinárodní folklorní festival získal statut festivalu CIOFF (Mezinárodní rady organizátorů festivalů folkloru a lidového umění), čímž se zařadil mezi vybrané celosvětové folklorní festivaly a již dvakrát se stal festivalem Středoevropského sektoru CIOFF. Pro každého návštěvníka je však tím nejcennějším jeho vlastní prožitek, proto je nejlépe přijet do Strážnice a prožít nezaměnitelnou atmosféru festivalu osobně. SPORT, DĚTI Za zámkem se nachází koupaliště s tobogánem a minigolfem. V prostoru mezi zámkem a Skanzenem se nachádzí rozsáhlý sportovní areál s fotbalovým hřištěm a tenisovými kurty. Nabízí všestranné využití s možností ubytování. Vybavenost ubytovny dává předpoklady pro soustředění sportovců, ubytování kolektivů, školních výletů apod. Nově vybudované apartmány jsou vhodné pro aktivní rodinnou rekreaci a víkendové pobyty. V areálu je pět venkovních tenisových kurtů, hala stolního tenisu s osmi stoly, fotbalové hřiště, hokejbalové hřiště mezinárodních parametrů, basketbalové hřiště, travnaté hřiště na minifotbal. Během zimního období je tenis provozován v nafukovací vytápěné hale. Bzenecká 1538, 696 62 Strážnice tel.: 518 334 501 mob. správce areálu a ubytovny: 737 954 666 mob. správce tenisových kurtů: 732 766 580 http://home.tiscali.cz/tjstraznice/ V centru města je situován venkovní areál s herními prvky pro rodiny s dětmi - Zahrada u sv. Martina - odpočinkové místo v centru města Strážnice u Bílé věže. V léte se zde konají menší kulturní akce, v zime slouží prostor hřiště ako kluziště. tel.: 603 240 533, mail: [email protected] www.rcstr.cz Otevřeno: léto 9:00-21:00 hod. , v zimě (kluziště) 10:00-19:00 hod. Zahrada u sv. Martina v čase strážnického vinobraní. SUDOMÉŘICE Obecní úřad Nádražní 322 696 66 Sudoměřice Telefon: 518 335 222 Web: www.obecsudomerice.sz Obec je vzdálena cca 11 km od města Hodonína a 5 km od Strážnice, leží při silnici do slovenské Skalice. Jedna z nejstarších obcí v oblasti Bílých Karpat byla založena roku 1262 významným moravským šlechtickým rodem Tvrdišovců, jehož nejvýznamnějším členem byl Sudomír, podle něhož nese své pojmenování. Dnes má obec okolo 1250 obyvatel a výměru katastru 933 ha, jehož větší část leží v CHKO Bílé Karpaty. Sudoměřické sklepy ve vinařském areálu Starý potok. HISTORIE Prehistorické osídlení Původní pozdně velkomoravské a přemyslovské osídlení se nacházelo v lokalitě Hrůdy u říčky Morávka, kde jsou patrné zbytky valů původního hradiště, které sloužilo k ochraně hranic českého království. Nedaleko po proudu Baťova kanálu se našlo, při archeologickém průzkumu v rámci výstavby obchvatu Sudoměřice, pozůstatky velkého osídlení z pozdní doby kamenné (asi 3000 let před naším letopočtem), kdy na výhodném místě, na návrší nad zaplavovanou oblastí, stála osada s dřevěnými kůlovými domy. K unikátním nálezům z této doby patří soubor zvláštně tvarovaných nádob, vzácný tzv. tulipánovitý pohár nebo dva dětské pohřby uložené v odpadních jámách. Další výraznější osídlení na lokalitě představují hluboké zásobní jámy – podzemní sila na obilí – ze starší doby bronzové (asi 1800 let př. n. l.). Z jedné z nich pochází bohatý soubor zlomků keramických nádob a sada hliněných závaží, tvořící původně patrně součást tkalcovského stavu. Výzkumem byla také zachycena poměrně rozsáhlá keltská osada ze 3. a 2. století př. n. l. a dále germánská osada z mladší doby římské (4. stol. n. l.); z té pocházejí m. j. vzácná železná ostruha, stříbrná římská mince, nebo bronzová spona na šaty. V těchto mladších obdobích byly v zástavbě nadzemní dřevěné domy doplňovány chatami zahloubenými do země – polozemnicemi. Hojnost nálezů a především množství hliněných střepů ukazuje, že toto místo je jedno z nejrozsáhlejších osídlení v našem regionu, které bylo navíc téměř nepřeržité od 3. tisíciletí před n.l. až do 13. století n.l. Obec Sudoměřice dnešní podobě u hranice se Slovesnkém byla založena někdy mezi lety 1260 – 1264 družiníkem českého krále Přemysla Otakara II. - Sudomírem z rodu pánů z Horky. Tento blízký spolubojovník krále Přemysla Otakara II založil snad roku 1262 vesnici Sudoměřice. V parčíku na křižovatce nechal obecní úřad postavit v rámci oslav 750 let založení obce sochu zakladateli vesnice panu Sudomírovi z rodu Tvrdišovců. Sudoměřice byly a jsou významným střediskem vinařství tohoto regionu. V období držby Strážnicka rody pánů ze Žerotína (1499 -1628) a hrabat de Magnis (1628 – 1848) měly Sudoměřice po Strážnici největším výměru vinohradů, což bylo způsobeno především vhodnými jižními polohami viničních tratí. PAMÁTKY Ve vesnici se dochovalo několik tradičních usedlostí, tzv. Poddunajské hliněné architektury. V Nádražní ulici je památkově chráněný hliněný dům č.p. 377, který je dokladem lidové architektury 19.století. Na návsi je Památkově chráněný hliněný dům v centru obce. Sudoměřice dochovaný Panský dvůr – správní s hospodářská budova, která dnes slouží zčásti obci. Památkově chráněný Panský dvůr č.p. 126 je z konce 17. století a je nejstarší stavbou v obci, která upoutá svou stylovou čistotou vysoké střechy a bílé omítky s modrou podrovnávkou. Pro německou finanční Odhalení sochy Sudomíra, zakladatele obce na návsi v roce 2012. stráž byl v létech 1942 – 44 vystavěn soubor tzv. německých dvojdomků. Z 18.století je hranolová návesní zvonice nedaleko dvoru, skrytá ve stínu ořešáků u silnice. Dalšími velmi starými objekty jsou kaple Panny Marie Bolestné na Podhatí také z 18. stol., kaplička sv. Urbana ve vinařské lokalitě Hronové ze 17. století a další drobné sakrální památky. Dominantou obce je funkcionalistický kostel Krista Krále, který pochází z let 1930 –33 a upoutá svou stylovou čistotou. Upravena je zachovalá zástavba v návsi u hlavní křižovatky, kde stojí historicky cenný selský dům č.p.20 a letos opravená stodola z 19. století, která kdysi sloužila jako obecní býkárna. Výklopník uhlí postavený v roce 1938 na Baťově kanálu je technickou památkou v návrhu. 16 m vysoká stavba je dokladem dřívější překládky uhlí z vagonů na lodě vezoucí náklad po kanálu pro baťovu elektrárnu v Otrokovicích. Plně naložený vagon s lignitovým uhlím z nedalekého dolu TOMÁŠ v Ratíškovicích se pomocí lanového navijáku, vtáhnul do místnosti výklopníku. V této místnosti se nachází důmyslná kolébka s výsypkou. Celá kolébka i s kolejí, násypkou,a plným vagonem, byla pomocí lanového kladkostroje zdvižena. Vagon pak čelními dveřmi vysypal prašný lignit do připravené lodi. KULTURA Možnosti kulturního vyžití v obci je velmi rozsáhlá. Kulturní život zahajuje plesová sezona, pak následuje fašank, Košt ovocných destilátů, po půstu následuje velikonoční zábava, rybářské závody, pak se koná slet čarodějnic Sudoměřice na Výklopníku, otevírání plavební sezony u Výklopníku na 1. máje. První sobotu v květnu se koná oblastní či místní výstava vína, první pátek a sobota v červnu krojované letní hody s právem, slavnostní ukončení školního roku, a v r. 2012 byla také oslava 750 let obce v červenci, v listopadu chutnání mladého vína a Svatomartinská husa, před Vánocemi – Zpívání u vánočního stromu na návsi. Tahounem kulturního a společenského vyžití jsou různé společenské organizace. Velmi aktivní je Rodičovské sdružení při škole v Sudoměřicích, které ve spolupráci s obcí a s podporu MAS Strážnicko pořídila v r. 2011 - 10 mužských a 10 ženských krojů pro potřeby různých společenských příležitostí. Velmi aktivní jsou zahrádkáři – vinaři, kteří každoročně pořádají místní výstavy vína a jedenkráte za čtyři roky oblastní družební výstavy vín z družebních organizací ze Strážnice, slovenské Skalice, Petrova a Sudoměřic. Dále v obci působí tato sdružení a organizace: sportovní – fotbalisté a hokejbalisté, církevní - chrámový sbor, farní schola, zájmové – občanské sdružení Dolinečka, rybáři, myslivci, důchodci a dále neformálně organizované skupiny: dětský taneční kroužek, přírodovědný kroužek a farní společenství. Pohled na Výklopník na Baťově kanálu. TURISTIKA Významným bodem je státní hranice se Slovenskou republikou. Se slovenským městem Skalica jsou udržovány přátelské vztahy a čilá spolupráce je i s vinaři ze Skalice, Strážnice a Petrova. Zajímavostí je přístav na Baťově kanálu, kde se překládalo uhlí z železniční vlečky na lodě. Sudoměřice V r. 2004 byla otevřena vyhlídková věž na výklopníku uhlí, který se stal důležitým bodem pro turisty. Dnes je uvnitř expozice historie dopravy a plavby s projekcí. V údolí Sudoměřického potoka na hranici se slovenskem se nachází rekreační oblast Mlýnky se 4 ha nádrží užívané pro sportovní rybaření. V malebném závěru údolí je ubytovacím zařízením penzionu Jana s letním táborem. Ve vyschlém korytě tzv. Starého potoka, kousek od vesnice kde byla od 16. století obecní pastvina, se nachází malebný vinařský areál Starý potok, kde je 30 sklepů, jednak podnikatelů ale i drobných vinařů ze Sudoměřic. U vstupu do areálu je s podporou MAS Strážnicko opraven Dům zahrádkářů s ubytováním, venkovním amfiteátrem a velkým společenským sklepem pro 200 lidí. Původně sklepy byly v 70. letech povoleny jako případný protiatomový úkryt. Soukromé sklepy byly povolovány pod podmínkou, že jejich vlastníci budou nuceni strpět případné využití sklepů pro účely civilní obrany a komplex měl sloužit jako úkrytové místo (protiatomové kryty) pro polovinu obyvatel obce. Naštěstí jsou dodnes sklepy používány výhradně na výrobu a skladování vína. Díky velmi dobrým klimatickým a geologickým podmínkám se místní vinaři mohou pyšnit velmi kvalitními víny. Z bílých odrůd se tu pěstuje Rulandské bílé, Rulandské šedé, Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Chardonnay, Souvignon, Pálava, z modrých odrůd je to např. Frankovka, Modrý Portugal, Zweigeltrebe. Červnové hody v Sudoměřicích. Na katastru obce se nachází vinice větších výrobců vína, ale i řada malých vinic drobných pěstitelů. Sudoměřice CYKLOTRASY V obci začíná Beskydsko – Karpatská magistrála, která vás provede Bílými Karpaty. Kolem obce prochází tzv. Moravská stezka, která je páteřní trasou ojedinělé sítě sítě regionálních cyklistických tras procházejících malebnou krajinou jižní Moravy. Konkrétně se jedná o místní Vinohradní naučnou stezku, která vás zavede na vrch Žerotín a regionální Strážnickou vinařskou stezku, která je značená modře podle ultramarínové barvy, která se objevuje na lidových krojích regionu a nechybí na žádném původním lidovém stavení. Na trase této stezky leží dalších 15 vinařských obcí, např. Petrov, Strážnice, Hroznová Lhota, Blatnice pod Sv. Antonínkem s malebnými sklípky, historickými památkami i zajimavými přírodními lokalitami a malebnými výhledy do kraje. Otevíraní Baťova kanálu probíhá každoročně 1. května. Výstav vín v novém obecním sklepě pod Domem zahrádkářů TASOV Obecní úřad Tasov č. 89 696 63 Hroznová Lhota Telefon: 518 327 336 Web: www.tasov-ho.cz Obec leží 9 km severovýchodně od Strážnice při řece Velička v nadmořské výšce 203 m. Původně vinařská a ovocnářská obec ležící na rozhraní Horňácka a Dolňácka v chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat na cestě mezi Strážnicí a Velkou nad Veličkou. Obec patří mezi nejstarší v okolí. V současné době žije v obci 552 obyvatel. Katastr má 635 ha. Hodová chasa před opraveným obecním úřadem. HISTORIE První písemná zmínka je už v roku 1217, kdy uherský král Andreas II. (Ondřej II.) věnoval území Skalice panovníkovi – hraběti Thomae (Tomášovi). V minulosti to bylo strategické vojskem strážené místo, kudy vedla cesta z Česka do Uherska, která se na starých mapách uváděla jako Porta Tasi. Dále tu vedla i cesta latinsky nazývaná Via exploratorum de Bohemia, česky uváděná jako Cesta českých stráži. V 16. století stál v Tasově kostelík jednoty bratrské. V roce 1654 byl zbořen a z materiálu získaného z tohoto kostelíka byl postaven kostel sv. Jana Křtitele v Hroznové Lhotě, kde je obec Tasov přifařená. Zajímavý je znak obce: Modro – zlatě dělený štít. Nahoře sv. Václav ve stříbrném brnění s červeným pláštěm, držící v pravici na zlaté žerdi stříbrnou korouhev s černou plamennou orlicí. Dole modrý hrot se zlatou osmihrotou hvězdou, provázený vinnými hrozny, vpravo modrým a vlevo zeleným. Osmihrotá hvězda připomíná rod Šternberků, v roce 1447 zapsal Zdeněk ze Šternberka své zboží včetně vesnice Tasova Mikulášovi z Vojslavic. Svatý Václav je patronem obce. V Tasově žil a ve svém ateliéru tvořil slovácký malíř Antoš Frolka (18771935), který později žil a tvořil ve Tvarožné Lhotě a významná lidová umělkyně - malérečka Rozka Falešníková (1900-1983), jejíž tvorbu můžete najít ještě na průčelí některých domů v obci. KULTURA Hlavní akcí obce jsou krojované Václavské hody, které se konají poslední víkend v září. V obci vyvíjí činnost následující spolky: Tělovýchovná jednota Tasov - fotbalový oddíl byl založen v roce 1932 a provozuje areál na okraji obce, kde každoročně začátkem července pořádá velký Nohejbalový turnaj. Sbor dobrovolných hasičů Tasov, založen již za Rakouska-Uherska v roce 1891, dnes pořádá mj. každoročně velkou Mikulášskou nadílku. Myslivecké sdružení Rošťovica obhospodařující honitbu o rozloze 622 ha a brokovou střelnici v Topolovém hájku. Čelnové združení pořádá besedy s dětmi, dětské dny, obecní střelecké závody, toulky přírodou. Velmi oblíben je tradiční myslivecký ples. Aktivní jsou i chovatelé, kteří vyvíjí činnost v Hroznové Lhotě. Čerti a andělé v Tasově mají dobré zázemí. PAMÁTKY Obec má dnes svou dominantu, kterou je kaple sv. Václava, která byla postavená v roku 1928 z darů tasovských rodáků, kteří žili v Americe. Tasov Vysvěcena byla 28. 9. 1929 u příležitosti oslav milénia sv. Václava. V druhé světové vojně z kaple odvezli zvon, který měl být následovně roztavený. Tento osud ho ale naštěstí nepostihl. Po vojně byl objevený až v německém Hamburgu a podařilo se ho dostat spět do kaple. Kapli v roku 1974 postihl požár a vyhořela, následovali její opravy a byla uvedená do svého původního stavu. Nad vchodem do kaple je vytvořena působivá mozaika sv. Václava. Památný dům č. p. 52 v Tasově. Před kaplí u cesty se nacházejí další dvě památky. První je kamenný kříž a druhou je pomník obětem první světové vojny. Na podstavci, kde jsou umístněné v černé mramorové desce fotografie a jména padlých vojáků v 1. světové vojně je socha se zdviženou pravou rukou, v levé drží kříž. Před pomníkem je další socha modlícího se anděla. K pamětihodnostem obce patří lidový dům č.p. 52 významná památka Kaple sv.Václava na návsi, v pozadí Obecní ubytovna. Tasov lidového stavitelství chráněn Památkovým ústavem ČR se zachovaným vstupním žudrem a původní vnitřní dispozicí. Jedná se o stavbu z konce 18. století, která je postavena z tzv. “kotovic”. Základem kotovic je naplavená žlutá hlína, podobná hlíně určené pro keramické účely a voda, do kterých se přidávají nasekaná sláma a plevy z obilí, které drží hlínu pohromadě. TURISTIKA Zázemí pro návštevníky obce je turistická ubytovna s půjčovnou kol, vytvořená s podporou MAS Strážnicko z bývalé obecní školy. V centru obce je tak obcí poskytováno levné ubytování s kapacitou 40 lůžek. Tradiční červencový nohejbalový turnaj s účastí družstev z celé ČR přitahuje řadu fanoušků. V pěkném prostředí u obce se nachází areál Topolový hájek, ve kterém se kromě různých kulturně společenských akcí, již více než 20 let, vždy na přelomu července a srpna koná BESEDA U BIGBÍTU - festival hudebníků všech stylových žánrů bigbítu. Zdejší krásná příroda láká k výletům pěší i cyklisty. Obcí vede řada cyklotras. Pěkným výletním místem je Tasovský rybníček (cca 1,5 ha) využíván rybáři k rybolovu. Patří do povodí Moravy, rybářský revír Morava 6A. Je napájen říčkou Veličkou, která se vlévá do řeky Moravy. Na říčce Veličce se posledních letech se zde usadil bobr evropský, jehož vodní hrady budí zájem u všech kolemjdoucích. Místní produkty mošty, med a medovinu můžete ochutnat od místních zemědělců a včelařů. Tasovský rybníček. TVAROŽNÁ LHOTA Obecní úřad Tvarožná Lhota 190 69662 Strážnice Telefon: 518 337 726 Web: www.tvarozna-lhota.cz Obec s 915 obyvateli se nachází cca 5km JV od Strážnice. Jedná se, jako ve většině obcí Strážnicka, o ulicovou obec se zvonicí uprostřed a sevřenou linií původních usedlostí podél potoka. Tvarožná Lhota leží větší částí svého katastru (1700 ha) v CHKO a biosférické rezervace UNESCO Bílé Karpaty. Název obce se pravděpodobně odvíjí od daně (lhúty) placené původně také naturálně tvarohem. Tvarožná Lhota při pohledu z balonu při Srazu Lhot. HISTORIE Obec Tvarožná Lhota (dříve jen Lhota) je připomínána už v roce 1486 jako součást strážnického panství. Ještě předtím v roce 1475 obdržela od Pertolda z Lipé právo od úmrti, které bylo v roce 1546 potvrzeno Janem II. ze Žerotína. Od roku 1628 až do zrušení patrimoniální správy náleželo strážnické panství i s Tvarožnou Lhotou hrabatům Magni. V době jejich vlády během 18. stol. vznikl nejstarší obecní typář, který byl užíván ještě v první pol. 19. stol. V kruhovém pečetním poli jsou umístěny motivy vinných hroznů a vinařského nože, opis je majuskulou PECZET, DEDINI. LHOTI. Pečetní znamení připomíná dávnou vinařskou tradici v obci. První informací o existenci budov obce mám v zápisu ze Školní kroniky v roce 1883. “Budovy v obecní správě se nalézající jsou: škola, zvonice, obecní dům, obecní stodola a sýpka obecní. V obci nachází se i pokladna kontribučenské záložny, do níž patří 13 obcí okresu Strážnického. Nejpěknější stavení v obci jest škola “. Bohužel škola byla pro špatný stavebnětechnický stv zbořena a na jejím místě vyrostl obecní dům. Na hospodářské usedlosti Dúbravka nad obcí žil i tvořil známý malíř Slovácka, žák Joži Uprky Antoš Frolka, který tento již chátrající statek koupil od Magnisů. Na katastru obce dále k hranicím bývala stavení kopaničářského osídlení osady Jiříkovec, dnes jsou tam chráněné louky rezervace Čertoryje. V roce 1938 prodává obecní rada pozemky v trati Vrchy na výstavbu prvních rekreačních chat. V údolí zvaném Lučina, kde stávali dva mlýny na toku Radějovka je v roce 1940 zřízena budova německé okupační celní správy a střelnice pro celní správu. V roce 1964 se začíná budovat v místě střelnice nádrž Lučina, a zahajuje se i výstavba kempu.V roce 1969 je Lučina vyhlášena rekreační oblastí. PAMÁTKY Kostel sv. Anny vystavěný ve funkcionalistickém stylu byl vysvěcen 30. července 1933. Světitelem byl světící biskup Msgre Jan Stavěl, zvony světil farář Jan Vrtek dne 2. července 1933 za asistence d.p.konsistor. rady Martina Funkcionalistický kostel a Společenský dům v centru v jarní záplavě květů. Tvarožná Lhota Bogára z Hroznové Lhoty a d.p. prof. Františka Bureše od sv. Martina ze Strážnice. Myšlenka postavit zde kostel vznikla již v orce 1909, je uvedena v pamětní knize Kostelní jednoty sv.Anny. Sbírky na stavbu se konaly po celé obci i okrese.V letních měsících bývá kostel vyzdoben krásnou květinovou výzdobou. Hranolová zvonice na návsi je z počátku 19. století a začátkem 21. století prošla rekonstrukcí. Roku 1900 byl před zvonicí postaven dřevěný kříž, který byl později nahrazen křížem kamenným. Památkově chráněný selský dům. Selský dům z konce 18. století, je patrně nejstarší stavbou v obci a je posledním dokladem staré hliněné zástavby v obci. Je památkově chráněn. V současnosti je v domě malá autentická expozice selského života a výroby tvarohu. Prohlídku a případné ubytování lze domluvit na tel. čísle 724 162 265. KULTURA, TRADICE Kulturní a společenský život v obci je velmi pestrý. Spolky s veřejností zajišťují udržování a obnovu místních tradic, a obyčejů: únorový fašank, květnové stavění máje, a čevencové anenské hody, aj. i vytváření nových tradic (aktivity okolo oskoruší, den dětí, soutěž ve vaření gulášů, rodinný nohejbal apod. Největší společenskou akcí je již tradiční Slavnost oskoruší, která se v roce 2015 dočká již čtrnáctého pokračování. V obci je 9 sdružení a spolků a dalších 9 neformálně organizovaných skupin. Rozvoj aktivit TJ Sokol, Sdružení INEX a Mužského sboru byly podpořeny v rámci projektů LEADER. Také místní škola a školka (MŠ, ZŠ do 5. třídy) se aktivně zapojují do společenského života v obci pořádáním veřejných kulturních akcí (pěvecké, taneční apod.) pro rodiče a ve spolupráci s obcí pro důchodce. Tvarožná Lhota Trhy ve Tvarožní Lhotě na Slavnost oskoruší. Ve škole jsou i mimoškolní kroužky počítačů, angličtiny, kresby a hry na flétnu. Obec za svůj všestranný rozvoj získala v roce 2012 zlatou stuhu Vesnice Jihomoravského kraje roku 2012. Obec pracuje v péči o krajinu a zeleň systematicky což dokládá ocenění titulem Kvetoucí sídlo Evropy 2008 a Zelenou stuhou v roce 2007. Obec Tvarožná Lhota je známá tradicí oskoruší. Zářijové Oskorušobraní na salaši Travičná. Tvarožná Lhota O oskorušové tradici se můžete dozvedět v Muzeu oskoruší na návsi a na Salaši Travičná na oskorušové stezce. Malé muzeum zaujme exponáty z plodů i dřeva oskeruší např. putovním pohárem se jmény vítězných pálenek – oskorušovic a s fotografickou výstavou „Oskoruše nejkrásnější“ na podporu starých stromů. Oskoruše je snad největší a nejplodnější ovocná dřevina v celé Evropě a v posledních letech se opět vrací k vinohradům a polním cestám. Plody se zpracovávají na ovocný čaj, marmelády, mošty, vyrábí se z nich pálenka oskerušovice a nebo může posloužit i léčivá tinktura z pupenů na křečové žíly. Ale nejjednodušší a také nejzdravější způsob užívání je jíst zralé měkké, krémovité plody čerstvé. O tom, jak je zde tato ovocná dřevina vážená a ctěná svědčí právě to, že stromu bylo zřízeno vlastní muzeum, ke kterému patří i naučná stezka. Na trase Oskorušové stezky jsou mohutné chráněné stromy oskeruší i největší Adamcova oskoruša, která má obvod kmene 460 cm, stáří se odhaduje cca 500 let. Z Muzea oskoruší neodejdete s prázdnou. Můžete si zde zakoupit produkty z tohoto stromu, suvenýry, ale i stromek samotný, dají vám ochutnat tradiční bylinné čaje našich babiček. Dozvíte se, co je dřínka, moruše, mišpule, jak šmakuje Karpatský verbuň, Vojšická duha nebo Oskorušový sen. Dvakrát ročně se zde pořádají kulturní akce v sobotu po Velikonocích Slavnost oskeruší a třetí sobotu v září Oskorušobraní. Otevřeno: V. - X.: so - ne 13.00 - 17.00; VII. - VIII.: po - ne 13.00 - 17.00 (jinak na obj.) tel.: 724 162 265, [email protected] TURISTIKA, VOLNÝ ČAS Výchozím mítem pro turistiku je nejen obec kde se kříží naučné stezky Úprkova a Oskorušová a vede tudy Strážnická vinařská stezka. Druhým “Festival na vodě“ - mezinárodní hudební festival na hladině vodní nádrže Lučina v září. Tvarožná Lhota místem je rekreační oblast Lučina s 2 ha přehradou a infocentrem, kterou spravuje obec a leží 2 km nad ní. Oblast Lučina se nachází v nádherné lučnatém údolí v jádrové zoně Chráněné krajinné oblasti Bílých Karpat, v údolí pod kopcem Šumárník (398 m). V lokalitě Lučina je přes 400 rekreačních chat, podnikových i soukromých zařízení pro ubytování. Nachází se zde nově zrekonstruována vodní nádrž Lučina (2004) určená ke koupání. Je trojúhelníkového půdorysu, dva břehy jsou betonové, jeden přírodní pod lesem s pozvolným vstupem do vody. V betonové části jsou pro vstup do vody schody. Pláže jsou travnaté, na vtoku je štěrková malá pláž se skluzavkou, u hráze je můstek na skákání do vody. Největší akcí je začátkem září mezinárodní hudební charitativní „Festival na vodě“. V sousedství vodní nádrže umožňuje ubytování Autokemp Lučina a jiné rekreační objekty. V letní sezóně zde naleznete stánky s občerstvením. Návštěvníkům nabízí oblast možnost turistických vycházek do okolí s bohatým výskytem lesních plodů a hub. V jarních měsících se naskýtají nezapomenutelné pohledy na rozsáhlé louky poseté květy. Vybudované jsou cyklistické a běžkařské stezky. Lučina je výchozím místem tří naučných stezek Orchideová, Bukovina a Dřevařská. Turistickou atraktivitou je i zpřístupněná rozhledna Travičná, na vrcholu stejnojmenného kopce s nadmořskou výškou 380 metrů. Je první rozhlednou v Chráněnné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Vyhlídku a expozici spravuje obec Tvarožná Lhota. Rozhledna vysoká celkem 52,6 metrů byla postavena jako úplně první rozhledna v CHKO Bílé Karpaty koncem roku 2000 za necelé čtyři měsíce. Oficiální otevření se uskutečnilo dne 29. 4. 2001. Ve výšce 33,6 metrů nad zemí byl pro turisty vybudován přístupný ochoz, ke kterému vede 177 schodů. Pohled na severozápad upoutá dlouhou hradbou Ždánického lesa a Chřibů. Zde nelze přehlédnout známý hrad Buchlov se sousedící kaplí sv. Barbory. Dále na sever jsou vidět jezera u Ostrožské Nové Vsi a směrem přes Veselí nad Moravou jde pohled dále za Uherské Hradiště až ke sv. Hostýnu. Na severovýchodní straně návštěvníka může zaujmout proslavené poutní místo - Svatý Antoníček u Blatnice a dále na obzoru Slavnostní otevření rozhledny v roce 2011. je vidět hřeben Vizovických vrchů. Zbytek pohledu zaujímají Bílé Karpaty, kterým dominuje nejvyšší vrchol - Velká Javořina (970 m.n.m.). V atriu rozhledny Travičná je panelová prezentace CHKO BK. Otevřeno: IV., V., IX., X., so, ne, svátek 13.00 - 17.00 (X. pouze do 16.00); VI.: celý týden (mimo po) 10.00 - 18.00; VII.- VIII. celý týden 10.00 - 18.00; tel.: 518 337 726, 725 90 66 55, www.tvarozna-lhota.cz Salaš Travičná - výletní centrum pod rozhlednou. Pod rozhlednou se nachází areál roubených staveb Salaš Travičná - výletní centrum pro ekologickou výchovu, řemesla a sporty v přírodě. V areálu je malé muzeum kopaničářských roubených staveb salaše – salaš, srub, stodůlka, ovčín, krmík aj., ekologická naučná stezka se 7 zastaveními popisující různé biotopy a jejich obyvatele, v ploše areálu je vysazeno arboretum 23 původních dřevin Bílých Karpat a v areálu jsou příjemně umístěny sportovní atrakce pro malé a velké – lávky, lanovky, lana, myší díra, pohyblivé sochy zvířat či horolezecký strom. Areál je certifikován jako Ukázková přírodní zahrada, můžete se tu učit bylinky našich babiček i užitek ze zajimavých odrůd ovoce. V areálu je přírodní amfiteátr pro pořádání kulturních akcí a tábořiště pro stany a týpí. V okolí jsou pastviny pro ovce, kozy a koně. Připraveny jsou vyjíždky na koních. Na malé děti čekají zvířátka, například husy, kachny, kozy, ovce či malý salašnický pejsek. Pro organizované skupiny jsou připraveny i tématické programy, které ukazují, jak se žilo ve zdejším kraji před lety. Pro děti je každoročně začátkem srpn připravena Etnosalaš - hry a soutěže pro děti na Salaši a koncem září Oskorušobraní – akce pro všechny milovníky krásných stromů. Otevřeno: IV., V. a IX., X.: so, ne 10.00 - 17.00; VI. - VIII.: denně 10.00 - 17.00 (jinak na objednávku) ,tel.: 724 162 265; www.tvarozna-lhota.cz ŽERAVINY Obecní úřad Žeraviny 44 696 63 Hroznová Lhota Telefon: 518 327 123 Web: www.zeraviny.cz Žeraviny jsou malou původně zemědělskou obcí s 200 obyvateli v rovině v podhůří Bílých Karpat, jižním směrem 8 km od Veselí nad Moravou, 5 km východně od Strážnice a v blízkém sousedství obce Hroznová Lhota. Obec se rozkládá na pravém břehu řeky Veličky a přes obec vede uměle vybudovaný Mlýnský náhon, napájený vodou z Veličky. V okolí obce se rozprostírají rozlehlá pole. Rozloha katastru je 231 ha. Nadmořská výška: 187 m n.m. Kaple svaté Alžběty – nová dominanta obce. HISTORIE První písemná zmínka je z roku 1447, kdy patřila do ostrožského panství a byla zapsána v majetku Mikuláše z Vojslavic spolu s Hroznovou Lhotou jako majetek Ostrožského panství . Jedná se o historicky malou, zcela českou obec. Původ jejího názvu je nejasný, buď znamená ves lidí Žeravových, nebo spíše míto kde rostly řežaby, tj stromy jeřáby nebo možná ves postavenou na pastvině. I po 2. světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejšího obyvatelstva zemědělství. Počátkem 50. let zde ještě působil válcový mlýn, průmysl nebyl v obci budován. V 60. letech byl vystavěn kulturní dům, obecní úřad a objekt Jednoty. Mezi obcemi Kozojídky a Žeraviny byl vybudován zemědělský areál a sportovní hřiště, které dnes již nefunguje. Svůj obecní úřad má obec od roku 1990, předtím náležela pod MNV Hroznová Lhota. SOUČASNOST V obci aktivně pracuje řada spolků a organizací: myslivci, zahrádkáři, farní společenství apod, kteří organizují akce. Zázemím pro kulturní a společenské akce je nově upravený kulturní dům s knihovnou a zázemím. V Žeravinách je také obchod se smíšeným zbožím a místní hřbitov. Obec Žeraviny jako všechny obce Strážnicka je plynofikovaná. Žeraviny jako první v okrese Hodonín, mají zpracované komplexní pozemkové úpravy včetně úprav sítě cest a výsadeb zeleně u toků a cest v krajině. PAMÁTKY V obci se nachází několik stavebních zajímavostí. Je to malovaná návesní zvonice z roku 1901, dále kaplička z 20.tých let minulého století zasvěcena P. Marii Lurdské. Na tak malou obec jsou zde raritou dva objekty bývalých mlýnů vystavěných na východním a západním okraji obce. Dominantou obce je kaple Sv. Alžběty, patronky obce, nově postavena díky rodákům žijícím v Kanadě a vysvěcena v roce 2001. Myšlenka stavby kaple se datuje až do dob hluboké totality. V padesátých letech, v dobách největších komunistických represí, se rozhodla trojice mladíků ze Žeravin Zvonice v centru obce z roku 1901. Žeraviny uprchnout do Ameriky. Jejich útěk byl dramatický a v kritických chvílích si tři uprchlíci slíbili, že pokud se vše podaří a jim se bude v cizině dařit dobře, nechají na poděkování Panně Marii za její pomoc a ochranu postavit v rodné vesnici kapli. Dva se opravdu dostali do Ameriky, jeden zůstal v Německu. Přešlo mnoho let, ale na splnění slibu došlo. Díky manželům Letákovým a jejich velkorysému daru vznikla stavba Kaple svaté Alžběty – patronky obce, vnitřní interiér byl pak zařízen díky sbírkám a darům soukromníků, sousedních obcí, farností a firem. Kaple svaté Alžběty po rekonstrukci. TURISTIKA Kolem celé obce je vybudována síť stezek vhodná pro cyklisty i pěší turisty. Nedaleko centra je odpočinkové místo pro turisty vedle hřiště pro volejbal a tenis. Pro turisty s podporou MAS Strážnicko vzniklo v obci ubytování pro projíždějící cyklisty. Obec dodnes zdobí řada tradiční usedlostí s předzahrádkou © 2014 Všetky práva vyhradené Mesto Skalica, Město Strážnice. Bez písomného povolenia je zakázaná akákoľvek mechanická, fotografická a elektronická reprodukcia alebo rozmnožovanie tejto brožúry. Texty a fotografie: Archívy miest Strážnice, Skalica, Vít Hrdoušek (MAS Strážnicko), Lenka Gronská, Andrea Orbánová, Eduard Timko. Preklad textov: LEXMAN, s.r.o. Grafika: IF MEDIA, s.r.o. © 2014 Všechna práva vyhrazena Město Skalica, Město Strážnice. Bez písemného povolení je zakázána jakákoli mechanická, fotografická a elektronická reprodukce nebo rozmnožování této brožury. Texty a fotografie: Archivy měst Strážnice, Skalica, Vít Hrdoušek (MAS Strážnicko), Lenka Gronská, Andrea Orbánová , Eduard Timko. Překlad textů: LEXMAN, s.r.o. Grafika : IF MEDIA, s.r.o. STRÁŽNICE
Podobné dokumenty
Buškův hamr má nové provozovatele, poprvé
rými stužkami a postavili uprostřed návsi.Prestižní věcí bylo,
aby májka byla vyšší než měli
v sousedních vesnicích. Musela
se přes noc střežit, aby nebyla
chlapci ze sousední vsi podříznuta a ukr...
Rybářský řád Východočeského svazu pro rok 2015 + popisy revírů
provádějící lov bezprostředně po jejich ulovení. Ostatní druhy ryb zapisuje po
skončení nebo přerušení lovu před odchodem od vody.
VI. Při lovu v rybářském revíru se zakazuje
§ 13 odstavce 2 a ...
8.PIAAC 365+1_srpen_Sestava 1
Historie pochodu Praha – Prčice se začala psát 17. dubna 1966, kdy první „pochodníci“ (vesměs recesisté) se vydali
do malebné středočeské krajiny. Prvního ročníku se zúčastnilo 469 turistů. Původní...
Číslo: 3/2012
a nepřekážet“. Některé obce se
chovají jako za socialismu a chtějí lidi
vést od narození až do smrti a říkat
jim, kdy mohou sekat trávu, nebo kde
mohou grilovat. Lidé si bohužel neuvědomí, že když ...
6.číslo Zpravodaje Strážnicka!
Zvu vás srdečně na všechna zajímavá místa Strážnicka,
a protože jsem starosta Sudoměřic, neopomenu Vás pozvat
k nám – nejprve na Výklopník, kde si můžete zajezdit na
lodičkách i hausbótech, ochutna...
Velká dohoda- ústní znění Jsme Jiní. Sloužíme různým silám, ale v
Za nás všechny rozhodne čas.
Z úplného znění Velké dohody vyplývá následující:
Smysl Velké dohody
1) Velká dohoda má odvrátit další veliký konflikt mezi Světlem a Tmou.
2) Obě strany se zavázaly ží...